130. VÝROČÍ...- Předseda ČSBS J. Vodička informoval o dopisech zaslaných ministru vnitra...

1

BULLETIN SPOLEČNOSTI EDVARDA BENEŠE 27 .březen 2014

130. VÝROČÍnarození

EDVARDA BENEŠE

* 28. května 1884 – Kožlany

† 3. září 1948 – Sezimovo Ústí

texty SEB-27_texty SEB-22.qxd 4.3.2014 20:28 Stránka 1


O B S A H

JARNÍ CYKLUS PŘEDNÁŠEK 2014 - 3

ORGANIZACEShromáždění u sochy TGM v Brně v září 2013 - 4

Karel Novotný, Cena Edvarda Beneše v roce 2013 - 4Výbor Společnosti EB - 7

INFORMACEZápis z jednání Vlasteneckého fóra (3. 12. 2013) - 8

Dar v podobě kopie disertační práce Edvarda Beneše - 975 let od ojedinělého vpádu Wehrmachtu do Československa - 9

Josef (Joža) David - 10

ČLÁNKYVěra Olivová, Německé nacistické hnutí v Československu - 12

Miroslav Bednář, Odsun Němců - předpoklad mírovéa demokratické Evropy - 24

Pavel Carbol, Spolupráce malíře Fr. Kupky a londýnskýmÚstavem E. Beneše - 34

Václav Šrámek a Pavel Carbol, František Smetánka a “balkánskácesta” z Protektorátu do zahraničního odboje - 34

KNIŽNICE SPOLEČNOSTI EDVARDA BENEŠE - 42

2


3


J A R N Í C Y K L U S P Ř E D N Á Š E K 2 0 1 4

středa. 26. března 2014PhDr. Pavel CarbolOstravská univerzita

POLITICKé OSOBNOSTI LONDýNSKéHO úSTAVUEDVARDA BENEŠE

(místnost č. 131 - velká posluchárna)

středa 23. dubna 2014pluk. PhDr. Eduard Stehlík

Kabinet ministra obranyEDVARD BENEŠ A ARMÁDA

(místnost č. 200)

středa 21. května 2014prof. JUDr. Václav Pavlíček, CSc.

Právnická fakulta UKEDVARD BENEŠ JAKO POLITOLOG

(místnost č. 200)

*

Přednášky se konají od 17.30 hod.v místnosti č. (131, 200, 200) na Filozofické fakultěUniverzity Karlovy, nám. Jana Palacha 2, Praha 1



O R G A N I Z A C E

Shromáždění u sochy TGM v Brně v září 2013Z projevu Ing. Jana Krumla

Letos v září vzpomínáme poprvé společně na výročí úmrtí obou za-kladatelů našeho státu. Je to až symbolické, neboť Edvard Beneš s T. G.Masarykem i při rozdílu věku si byli ideově a eticky blízcí. Mezi oběmase zrodilo trvalé přátelství, jež lze charakterizovat jako osudové. Benešůvprojev nad Masarykovou rakví končil závazkem, který platí i pro nás:“Prezidente Osvoboditeli, odkazu, který jste vložil do našich rukou, věrnizůstaneme!”

Edvard Beneš zasvětil svůj život jedinému cíli: svobodné a demo-kratické ČSR. Ve funkci ministra zahraničí prokázal neobyčejnou di-plomatickou schopnost, s níž docílil mezinárodní uznání hranic ČSR.S nezdolným úsilím se staral o zabezpečení obrany svrchovanosti našehostátu, jehož výsledkem byly mezinárodní smlouvy o vzájemné pomocis Jugoslávií a Rumunskem a posléze s Francií a Ruskem. Benešovoupolitickou koncepcí byla kolektivní bezpečnost Evropy, opírající se o Spo-lečnost národů, jíž určitý čas předsedal. S bolestí však musel prožívat, jaknaši spojenci pozvolna podléhají Hitlerovské demagogii a s hanebnou po-litikou appeasementu ustupují jeho výhrůžkám.

Karel NovotnýCENA EDVARDA BENEŠE 2013

V osmnáctém ročníku celostátní vysokoškolské soutěže o Cenu Ed-varda Beneše, jenž byl vyhlášen na rok 2013, bylo v soutěžní sekci Histo-rie 20. století přijato k posouzení třináct studentských soutěžních prací.

Do této soutěžní sekce zaslali své práce účastníci z Filozofické fakultyUniverzity Karlovy v Praze (4), z Fakulty sociálních věd Univerzity

4


Karlovy v Praze (1), z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze(1), z Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze (1), z Filozofickéfakulty Masarykovy univerzity v Brně (1), z Právnické fakultyMasarykovy univerzity v Brně (1), z Filozofické fakulty Jihočeskéuniverzity v Českých Budějovicích (1), z Filozofické fakulty UniverzityJana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem (1), z Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické Technické univerzity v Liberci (1) a z Metro-politní univerzity Praha, o. p. s. (1).

Mezi těmito třinácti přijatými studentskými soutěžními pracemi byloosm diplomních prací, čtyři bakalářské práce a jedna soutěžní prácejiného původu.

Rada města Sezimova Ústí na základě podrobně zdůvodněného ná-vrhu odborné komise Společnosti Edvarda Beneše, ustavené z historiků,ocenila autory těchto čtyř studentských soutěžních prací:

1) Cena Edvarda Beneše 1. stupně byla udělena Anně MACOUR-KOVÉ (Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze) za práci Kolekti-vizace ve Středočeském kraji. Průběh socializace vesnice 1949—1960z regionálního pohledu. Kolektivizace zemědělství, chápaná v dobovémideologickém nazírání jako „socializace vesnice“, představovala brutálnízásah do tradičních životních forem vesnické společnosti. Autorka jizdařile osvětlila na příkladu několika okresů někdejšího Pražského kraje,jenž patřil k hlavním zemědělským produkčním oblastem státu. K tétoregionální problematice se snažila přistupovat v širším celospolečenskémkontextu a při vědomí mezinárodních souvislostí. Rozsáhlá pramenná zá-kladna jí umožnila sledovat kolektivizaci středočeského zemědělství jakopoliticky cíleně řízený proces, pro nějž byly tehdy příznačné útočné li-kvidační nápory stejně jako dočasné taktické ústupy.

2) Cenu Edvarda Beneše 2. stupně obdržel Pavel KREJČÍ (Právnickáfakulta Univerzity Karlovy v Praze) za práci Československo za druhésvětové války. Vliv válečných událostí na poválečný vývoj republiky.Práce se v širokém časovém i problémovém rozsahu pokusila postihnoutono dramatické, klíčovými politickými událostmi nabité období

5




6

novodobých českých dějin, mnichovskými událostmi koncem září 1938počínaje a moskevským jednáním exilové politické reprezentace koncembřezna 1945 konče. Je pochopitelné, že takto pojatá studie nemohlavzniknout jako výsledek původního pramenného výzkumu – jde totižo složitě členěnou a kultivovaně napsanou přehlednou kompilaci, kteráchtěla souhrnně vylíčit, jak se programové představy domácího proti-německého odboje spolu s výsledky politické činnosti československéhoexilu v zahraničí promítly v nové politické tvářnosti osvobozeného Čes-koslovenska.

3) Cena Edvarda Beneše 3. stupně byla přiznána JaroslavuNEČASOVI (Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně) za práciOsobnost Adolfa Kolínského v letech 1905—1973. Rozporuplný vězeň-ský dozorce v pražské pankrácké věznici gestapa, narozený v česko-ně-mecké rodině na Šumpersku, se do tehdejšího dění pozitivně zapsalnejenom tím, že uvězněnému Juliu Fučíkovi umožnil napsat proslulouReportáž psanou na oprátce a postupně z pankrácké věznice potají vy-nosil lístky s jejím textem, které pak porůznu ukryl, ale je známa a do-ložena také jeho rozmanitá pomoc k smrti odsouzenému ministerskémupředsedovi generálu Aloisi Eliášovi a dalším českým politickým vězňům.Autor se pokusil o obtížnou rekonstrukci pestrých životních osudůčlověka bez pevných morálních a politických zásad, jehož tehdejšíjednání se nedá jednoznačně hodnotit pro množství rozporů a nesrovna-lostí v jeho poválečných výpovědích.

4) Čestným uznáním byla oceněna Lucie JAHODÁŘOVÁ (Metropo-litní univerzita Praha, o. p. s.) za práci Úloha E. Beneše při budováníčeskoslovenské zahraniční služby na počátku RČS. Tuto rozsahem po-měrně útlou soutěžní práci tvoří tři nevelké kapitoly. První z nich autorkavěnovala životní přípravě a myšlenkovému zrání budoucího diplomata,politika a státníka Edvarda Beneše a jeho účasti v domácím proti-rakouském odboji na počátku první světové války, obsahovou náplnídruhé kapitoly je Benešův významný podíl v zápase za samostatnýčeskoslovenský stát, kde jsou zdůrazněny zejména mezinárodněpolitickéaspekty jeho tehdejšího politicko-diplomatického úsilí, a třetí kapitola se


pak zabývá jeho aktivní úlohou při budování ministerstva zahraničníchvěcí a nové československé diplomatické služby. Fakticitu autorka čer-pala z odborné literatury, memoárů a některých pramenných edic.

Výsledky osmnáctého ročníku celostátní vysokoškolské soutěže o CenuEdvarda Beneše byly slavnostně vyhlášeny v pátek 25. října 2013 v Pa-mátníku Edvarda Beneše v Sezimově Ústí. Ocenění účastníci soutěže tupři této příležitosti převzali udělené diplomy a peněžní odměny, kteréjsou s Cenou Edvarda Beneše každoročně spojeny.

VýBOR SPOLEČNOSTI EDVARDA BENEŠEužší výbor

prof. PhDr. Věra Olivová, DrSc. - předsedkynědoc. PhDr. Karel Novotný, DrSc. - místopředseda

doc. PhDr. Eva Broklová, DrSc. - místopředsedkyněprof. JUDr. Václav Pavlíček, CSc.

Ing. Bohumil PauknerPhDr. Marie Neudorflová, PhD., - jednatelka

Ing. Jana Sovová - účetníPhDr. Pavel Carbol, Ph.D

Mgr. Ivana Fialová - edice Knižnice (odešla do důchodu)PhDr. Zdeněk Šamberger - zástupce SEB v historické komisi ČSBS

(zemřel)

širší výborPhDr. Zora Dvořáková, CSc. - Klub Milady Horákové

JUDr. Václav Lachout - Sdružení domácího odboje a partyzánůPhDr. Jiří Málek - Konfederace politických vězňů

PhDr. Jan Malínský, CSc. - Masarykova demokratická akademiePhDr. Ivan Šťovíček, CSc. - Archiv Masarykova ústavu Akademie věd

PhDr. Josef Tomeš - Masarykova společnostJUDr. Ogňan Tuleškov - Křesťansko-sociální hnutí

7




INFORMACE

Zápis z jednání Vlasteneckého fóra (3. 12. 2013)

- Předseda ČSBS J. Vodička informoval o dopisech zaslaných ministruvnitra Pecinovi:a) k prodeji výrobků s nacistickými symbolyb) k činnosti Sudetoněmeckého landsmanšaftu Čech, Moravy a Slezska

Jsou žádostí o prošetření závěrů Policie ČR, která na prodeji ne-shledala nic závažného. Druhý se týká činnosti protičesky zaměřenýchorganizací působících na území ČR. Důrazně žádáme přezkoumání jejichaktivit, neboť máme důvodné podezření, že rovněž ohrožují základy našístátnosti.Zástupci VF oba dopisy podpořili.

*- Karel Richter, předseda Klubu autorů literatury faktu, mj. upozornil,že se šíří literatura hlásající, že české pohraniční je německé území do-časně obývané Čechy.- O. Tuleškov z Křesťansko-sociálního hnutí a Českých národních listůpoznamenal, že chybí zákon na ochranu republiky.- Karel Richter inicioval vytvoření pracovní skupiny, která by se začalavěnovat přípravě návrhu zmíněného zákona a současně by shromažďo-vala fakta potřebná pro působení VF. Jejími členy jsou Karel Richter –bude ji řídit, dále Ogňan Tuleškov, Pavel Vranský (místopředseda ČSBSa válečný veterán), Zbyněk Kiesewetter a Jana Časnochová. Podle po-třeby budou přizváni další zájemci.- O. Tuleškov upozornil, že údajně existuje smlouva mezi ČR aBavorskem, sepsaná mezi bývalým premiérem P. Nečasem a bavorskýmpremiérem. Protože se neví, zda je závazná pro vládu ČR a není znám jejípřesný obsah, byl J. Vodička pověřen zjistit, zda skutečně existuje a cozahrnuje. Podle toho, co se doví, bude VF reagovat.

8


- Hovořilo se o možnosti postavit v pohraničí pomník Čechům vy-hnaným v roce 1938. VF jeho vybudování podporuje.

VF by se mělo scházet každé tři měsíce. Podle potřeby i častěji. Dalšíjednání bude v březnu 2014.

(PhDr. Jana Časnochová-Vrzalová)

Dar v podobě kopie disertační práce Edvarda Beneše

Na podzim roku 2013 získala Společnost Edvarda Beneše do svého ar-chivu kopii disertační práce Edvarda Beneše s názvem Vznik a vývoj poli-tického individualismu v dějinách moderní filozofie, kterou obhájil v roce1909 na pražské filozofické fakultě. Materiál věnovala paní MUDr. VěraVáclová z Jilemnice, za což jí patří dík Společnosti. Kopii Benešovydisertace zajistil v roce 1948 tchán paní Václové, Václav Václ, který pra-coval na správním úseku pražského magistrátu. Po nástupu českosloven-ských komunistů k moci v únoru téhož roku vyčlenil Magistrát hlavníhoměsta řadu archivovaných dokumentů souvisejících s EdvardemBenešem nebo s obdobím tzv. první republiky ke skartaci. Pan Václ kopiidisertace uschoval a ta pak putovala až do Jilemnice, kde byla uschovánado roku 2013.

(PhDr. Pavel Carbol)

75 let od okupace pohraničí

V září 1938 oddělovala Opavu od blízké hranice s nacistickýmNěmeckem téměř dokončená linie československého stálého opevnění.Tvořilo ji 18 pevností (těžkých objektů), přes sto pevnůstek a různé pře-kážky. Její rozsah je patrný z mapky otištěné v 25. čísle Bulletinu SEB.Některé pevnosti i stavbu první československé Tvrze Smolkov (jižně odHáje ve Slezsku) si 23. srpna 1937 prohlédl prezident ČSR Edvard Beneš.Naše armáda musela opevnění opustit 8. října 1938 a za několik hodin

9




mezi pevnostmi OP-S 17 a 18 projely jednotky 3. tankové divize 1. sku-piny pozemních vojsk generála Karla Gerda von Rundstedta. Kromě obr-něných aut byly vyzbrojeny pouze lehkými tanky typů Pz. I a Pz. II, seslabou výzbrojí a pancéřováním. V případném boji by neměly šanci protikanonům pěti pevností a pěších jednotek, v jejichž pásmu dostřelu seocitly. Postup navíc ještě zastavila uzamčená těžká celní závora a oku-panti Pekařskou ulicí do středu města dorazili se zpožděním. Na Hornímnáměstí je s velkým jásotem vítala německá část obyvatel, pro českéobyvatele převažující v okolí Opavy, začala okupace a germanizace. V no-ci z 9. na 10. listopadu 1938 nacisté vypálili opavskou synagogu. Přestov ovzduší teroru gestapa již za 2 dny v Hlavnici vznikla Obrana Slezska,jedna z prvních odbojových organizací v českých zemích, která se roz-šířila do více než sedmdesáti obcí .

Událost která týž den neměla v ČSR obdobu (ani v Liberci), byla při-pomenuta na výroční schůzi Jednoty ČSOL Moravskoslezského kraje 23.listopadu 2013. Ta se konala v hotelu Iberia na Pekařské ulici u trasy ně-meckých okupantů, kterou 21. srpna 1968 zvolila i polská armáda.

(Ing. Jaromír Breuer, předseda opavského odboru Matice slezské)

*

Josef (Joža) David, novinář a politik, se narodil 17. února 1883 v Kyla-šovicích, dnes části Opavy. Už v 17 letech se zapojil do veřejného životajako člen strany národněsocialistické.V dalších letech pracoval v re-dakcích různých novin strany. V roce 1914 narukoval do c. a k. armádya dostal se na východní frontu, kde v květnu 1915 přeběhl na ruskoustranu.V zajateckých táborech získával krajany pro vstup do čs. legií apracoval v redakci jejich novin. Po návratu do vlasti jej zvolilitajemníkem a pak i předsedou Československé obce legionářské, byl téžposlancem národně socialistické strany a věnoval se branné problematice.V roce 1939 odešel do emigrace, organizoval zahraniční odboj na jihuEvropy a pak od r.1941 v Londýně jako člen Státní rady československéa blízký spolupracovník prezidenta Beneše. V dubnu 1945 byl jmenován

10


náměstkem předsedy vlády, následně se stal předsedou Prozatímního, odčervna 1946 Ústavodárného národního shromáždění. V této funkci do-provázel prezidenta Beneše při jeho návštěvě válkou nejvíce zničené částičeských zemí. Snažil se z titulu vysoké funkce také pomoci při jejíobnově. V únoru 1948 zaujal nerozhodné stanovisko a v parlamentnífunkci setrval do května 1948. Po neshodách s novým vedením národníchsocialistů se stáhl z politického života do ústraní. Zemřel v Praze 21.dubna 1968.

Ke 130. výročí narození Josefa Davida mu byl v jeho rodišti odhalenpomník s portrétem a rodný dům v ulici Joži Davida byl označen des-tičkou. Vzpomínky na velkého slezského vlastence se zúčastnili zástupciMoravskoslezského kraje, Statutárního města Opavy, ČSOL, opavské po-sádky Armády ČR, Matice slezské, Rotary Clubu aj.

(Ing. Jaromír Breuer, předseda opavského odboru Matice slezské)

11




12

ČLÁNKY

Věra OlivováNěmecké nacistické hnutí v Československu

1918 - 1938

Základem německého nacistického hnutí v Československu byla "ně-mecká nacionálně-socialistická dělnická strana" - (Deutsche national-sozialistische Arbeiterpartei - DNSAP). Nebyla to však stranasamostatná, ale byla součástí mezistátní "německé nacistické stranyVelkého Německa" (National-socialistische Partei Grossdeutschland -NSDAP), založené v roce 1920 v Mnichově.

Strana spojovala obdobné, již dříve ustavené německé skupiny v Ně-mecku, Rakousku, Bavorsku, v Polsku a Československu.

Strana měla přímé kontakty na německou armádu - Reichswehr - ajedním z těch, kteří tyto kontakty udržovali, byl i člen bavorské nacistickéstrany - Adolf Hitler. Spolupráce mezi nacistickým hnutím a armádou na-byla na intenzitě poté, když se v roce 1922 Adolf Hitler zmocnil pučemvedení bavorské strany.

Spolu s ním se do vedení dostali i jeho nejbližší spolupracovníci -Göring, Röhm, Rosenberg, Hess a další. Již v následujícím roce 1923 sepak strana - spolu s vojenskými jednotkami generála Ludendorffa - po-dílela na pokusu o monarchisticko-nacistický převrat. Ten se všaknezdařil a Hitler byl zatčen, soud mu vyměřil pětiletý trest vězení, ale jižpo půl roce byl propuštěn. Ve vězení napsal - s pomocí svých spolu-pracovníků - knihu Mein Kampf (Můj boj), která se stala hlavní pro-gramovou linií celého nacistického hnutí.

Ideově navazovalo německé nacistické hnutí na agresivní německý na-cionalismus předválečného období - na Schörnererovo hnutí v Rakouskua především na Všeněmecký svaz (Alldeutscher Verband) v Německu.


Tento předválečný nacionalismus, zaměřený k expanzi s cílem vy-tvoření celosvětové velkoněmecké říše, byl po prohrané válce nověumocněn depresí z válečné prohry a požadavkem odvety. Hitlerova knihajednotlivé složky tohoto starého programu dále rozpracovávala, pre-cizovala a vyostřovala. Odmítala demokratický systém politických strana místo něho požadovala organizační a ideové sjednocení všech Němcůna světě v čele s diktátorským vůdcem. Jen tak by bylo možné všestranněuplatnit výjimečné vlastnosti německého "panského národa"(Herrenvolk) a zajistit jeho převahu nad "podřadnými národy", za kteréHitler považoval především Židy a Slovany.

Hitlerův program, spojený s intenzivní organizační prací, výrazně při-spěl k všestrannému rozvoji nacistického hnutí v druhé polovině 20. let.V té době se také podstatně změnilo mezinárodní postavení Německa. Namezinárodní konferenci v Locarnu v roce 1925 získalo Německo zpětpostavení velmoci, vstoupilo do Společnosti národů a aktivně se podílelona evropské i světové politice.

Všestranného rozvoje dosáhla německá armáda - Reichswehr. Podleobsáhlé zprávy Spojenecké vojenské kontrolní komise k locarnskékonferenci "byla obnovena výroba všech druhů vojenského materiálu,který je shromažďován v tajných skladištích po území celého Německa"a jsou vyzbrojovány nejrůznější organizace, které tak tajně obcházejíusnesení mírové smlouvy omezující početnost německé armády. V čes-koslovenském generálním štábu byla situace zhodnocena velmi jedno-značně: "Německá armáda se připravuje na válku, a to na válku útočnou"namířenou proti Francii, Polsku a Československu.

Na základě Hitlerova programu došlo také v druhé polovině 20. letk intenzivnímu rozvoji německého nacistického hnutí nejen v Německua Rakousku, ale i v Československu. Uvnitř německé nacistické strany -DNSAP - vznikaly specializované dělnické organizace, organizacemládeže a studentstva a podle vzoru Hitlerových ozbrojených vojenskýchformací SA spojených s armádou, se formovaly tzv. pořádkové skupiny- Ordner Truppen - OT. V roce 1927 byl pak vytvořen sportovní svaz

13




(Volkssportverband) zaměřený k všeobecnému bojovému výcviku mlá-deže (Wehrturnen).

Německá nacistická strana v Československu současně zdůrazňovala,že chce provádět politiku všeněmeckou, nikoli jen sudetoněmeckou.Proto se také začala podílet na německé politické linii usilující o realizacianšlusu, který měl být prvním krokem ke spojení Německa s Rakouskema Československem. Již v roce 1928, při první oficiální návštěvě česko-slovenského ministra zahraničí Beneše v Berlíně mu byl předloženoficiální návrh na přistoupení k takto vymezenému pojetí anšlusu.Ministr důrazně a jednoznačně odmítl. Nacistické úsilí o anšlus pokra-čovalo však i v následujících letech.

Nacistická propagace anšlusu se také prosazovala mj. i tím, že k ně-kterým nacistickým shromážděním v republice se sjížděli i nacisté z Ra-kouska a Německa, kteří projednávali možnosti takového mezistátníhospojení. Přiváželi pozdravy od Hitlera a byly doplňovány alegorickýmiscénami, např. obrazy v nichž tři kováři - Německo, Rakousko a Česko-slovensko - kovou společně meč - budoucí Velké Německo. V roce 1931byla uzavřena dokonce i oficiální německo-rakouská dohoda o anšlusu,která byla však paralyzována důraznou mezinárodní politickou akcíČeskoslovenska a Malé dohody.

Československá vláda sledovala nacistickou politiku systematicky avšestranně a snažila se ji tlumit různými zákazy: neposkytovala víza agre-sivním řečníkům z Německa a Rakouska, bránila nelegálnímu překra-čování hranic, zakazovala nošení hnědých košil s nacistickými odznaky.Výrazně se pak snažila tlumit a oslabovat nacistické hnuté i svou aktivnízahraniční politikou:

V únoru 1933 byly tzv. Organizačním paktem položeny základy k už-šímu spojení tří malodohodových států - Československa, Rumunska aJugoslávie - v pevnější celek, který tím získal větší váhu v evropskémekonomickém a politickém vývoji.

*

14


Počátkem roku 1932 zadrželi českoslovenští celníci na hranicíchs Německem kurýra říšského vedení nacistické strany v Německu s vý-zvou adresovanou nacistické straně v Československu:

"Čiňte všechny přípravy, abyste byli připraveni, až náš nejvyšší vůdcevydá příkaz sáhnout ke zbrani za sjednocení... Den není již daleko a sjed-nocení musí být provedeno s pomocí vaší [tj. sudetských Němců v Česko-slovensku] a s pomocí německého Rakouska!" Byla to výzva k společnémuprovedení Hitlerova nacistického puče v Německu, Rakousku a Česko-slovensku a k vytvoření z nich jednotnou "německou říši."

Československé úřady - vláda, ministerstvo vnitra, národní obrany azahraničí - sledovaly podrobně aktivizaci nacistického hnutí a činnostjeho organizací a již v roce 1932 provedly proti němu zásah:

V srpnu 1932 byl v Brně zahájen proces se sedmi hlavními před-staviteli německého nacistického Sportovního svazu (Volkssport-verband). Byli obžalováni z toho, že v letech 1930 - 1932 připravovali -ve spolupráci a pod vedením Adolfa Hitlera - provedení nacistického pře-vratu v Německu, Rakousku a Československu. Vojenskými úřady bylpředložen materiál o výcviku a vyzbrojování organizace VolkssportHitlerovými údernými oddíly SA. Bylo konstatováno, že tyto "vojenskyorganizované a vycvičené oddíly tvoří fakticky organickou složkuHitlerových úderných říšskoněmeckých oddílů". Všichni obžalovaní byliodsouzeni do vězení podle zákona na ochranu republiky.

Brněnský proces přesáhl svým významem hranice Československa.Byl zcela novým prvkem v evropském vývoji a byl konkrétním varo-váním Evropy před expanzivními silami německého nacistického hnutí.Současně měl i dramatickou dohru na mezinárodní politické scéně.V téže době projednávala totiž odzbrojovací komise Společnosti národůžádost Německa o zvýšení kvóty svého zbrojení. Jedním z německýchargumentů bylo tvrzení, že oddíly SS a SA nejsou vojenskými oddíly anemohou být proto zahrnuty do početního stavu armády.

Generálním zpravodajem této odzbrojovací komise byl ministr Beneša ten na základě konkrétních údajů získaných z brněnského procesu, do-

15




ložil nepravdivost tohoto tvrzení. A proto také byl německý návrhu nazvýšení početního stavu německé armády na odzbrojovací komisi Spo-lečnosti národů odmítnut.

V Německu vyvolal proces silné protičeskoslovenské útoky. Již týdenpo převzetí moci - 8. února 1933 - provedl Hitler ostrý diplomatický zá-krok u československého vyslance v Německu Vojtěcha Mastného pro-vázený tiskovou kampaní proti "předivu nepravdivých lží vycházejícíchz Československa."

Reakcí Německa na zamítnutí jeho žádosti o zvýšení ozbrojováníarmády vedlo pak v říjnu 1933 k jeho vystoupení ze Společnosti národůa k vyhlášení neomezeného budování německé armády v roce 1935.

Československá vláda ve vnitřní politice postupovala i po procesu s ně-meckým Sportovním svazem systematicky proti nacistickému hnutí.Přijala řadu zákonů, kterými bránila rozvoji hnutí a rozšiřování jehopožadavků. K těmto opatřením patřil nový tiskový zákon, zákon o mimo-řádných opatřeních, zostřený zákon na ochranu republiky, zákon o stíháníprotistátní činnosti státních zaměstnanců a nakonec i zákon o rozpouštěnípolitických stran.

Na základě této československé vládní politiky došlo také 4. října1933 k úřednímu zákazu činnosti DNSAP a o několik dní poté i k roz-puštění strany. Represivní opatření čs. vlády se projevila výrazným osla-bením a desintegrací německého nacistického hnutí v Československu.

Ale právě tehdy vstoupila do popředí nacistické politiky v republicenová německá organizace, tzv. Svaz kamarádů - Kameradschaftsbund.Šlo o nevelký elitní spolek německé nacionalistické inteligence s vaz-bami na Rakousko a především na fašistickou Itálii. Na základě teorierakouského profesora Othmara Spanna usiloval spolek o vytvořenífašistického státu italského typu, vedeného zvláštní "korporací" odbor-níků v čele s politickým vůdcem. Členové Kameradschaftbundu se takéjiž od 20. let cíleně připravovali k získání vedoucích politických pozic.

16


Domnívali se, že své plné připravenosti dosáhnou ve věku kolem svých40. let, tj. v letech 1936-8.

Kameradschaftsbund měl své příznivce především v Rakousku a v Itá-lii. V Československu, kde bylo německé nacistické hnutí ovlivněnoněmeckými nacisty, nepřesahoval jeho počet 200-300 členů a svůj vlivprosadil v jediné sudetoněmecké organizaci - v německém turnerskémsvazu - Der deutsche Turnverband.

V době, kdy byla německá nacistická strana - DNSAP – v republicezakázána, nabídl jí Svaz kamarádů svou podporu a spolupráci.Výsledkem byla dohoda o založení nové, společné strany. Byla založenal. října 1933 a byla nazvána Sudetoněmecký vlastenecký svaz(Sudetendeutsche Heimatsbund). Vedení strany převzali členovéKameradschaftsbundu, kteří také vybrali ze svého středu vůdce hnutí.Stal se jím cvičitel německého turnerského svazu Konrad Henlein.Členskou základnu strany tvořili pak členové zakázané nacistické stranynapojené na Německo, kteří také z Berlína získávali pro svou činnostznačně vysokou finanční podporu.

V prvním roce existence strany - tj, do konce roku 1934 - si ve straněuchovával vedení Kameraschaftsbund, který ji vtiskoval určitý umírněnýráz. Henlein se ve svých projevech distancoval od nacistického hnutí azdůrazňoval svou loyalitu k československému státu. Současně se všakstrana snažila politicky ovlivnit vnitřní vývoj státu a destabilizovat jehodemokratický charakter. Proto zahájila jednání o spolupráci s ně-meckými, českými a slovenskými pravicovými stranami. Úspěšná bylatato jednání s německou a českou agrární stranou, s křesťansko sociálnímistranami, s různými mládežnickými organizacemi obou národů, s ně-meckou stranou na Slovensku i se slovenskou ľudovou stranou. Cílemtěchto kontaktáží bylo vytvoření německo-česko-slovenského pravi-cového bloku, který by "usměrnil i československou zahraniční politiku"- tzn. přivedl ji ke spolupráci s hitlerovským Německem.

Velikou přehlídkou úspěchů Sudetoněmecké vlastenecké fronty se stalsjezd v České Lípě v říjnu 1934. I na něm se Henlein distancoval od na-

17




cismu a za cíl strany vyhlásil "spojení němectva v tomto státě a jehouplatnění jako konzervativního kladného prvku při zachování jeho při-rozených práv."

V protikladu k Henleinovu i k dalším obdobným projevům, vlastníprůběh sjezdu zajišťovala však ideově, organizačně i materiálně Hitlerovanacistická strana z Německa. Pro účastníky sjezdu byly z celé republikyvypravovány zvláštní vlaky, bylo zajištěno jejich ubytování a stravování,město bylo zaplaveno množstvím vlajek a různých atrakcí. Sjezd se stalsoučasně nejen impozantní přehlídkou úspěchů Henleinovy strany, ale ipřípravou na parlamentní volby v květnu 1935.

Po bouřlivých diskusích pramenících mj. z heterogenního charakterustrany, došlo v lednu 1935 zásahem z Berlína k nové proměně strany.Byla v ní zlomena nadvláda Kameradschaftsbundu, jeho členové byliz vedení strany odstraněni a nahrazeni nacisty. Jako vůdce strany byl říš-sko-německými orgány potvrzen Konrad Henlein a strana změnila svůjnázev na Sudetoněmeckou stranu - Sudetendeutsche Partei - SdP.

Výslednicí tohoto procesu bylo veliké vítězství Henleinovy stranyv parlamentních volbách v květnu 1935. V nich získala strana 1 1/4 mi-lionu hlasů, reprezentovala 66% německého obyvatelstva a stala senejsilnější politickou stranou v republice. Německá agrární strana ztratila60% hlasů, křesťanští sociálové 40% a německá sociálně-demokratickástrana 50% Tím byl mj. zásadně oslaben německý demokratický, tzv.aktivistický proud, který se od roku 1926 trvale podílel na českosloven-ských vládách.

Vítězství Henleinovy strany působilo však i na české a slovenskéstrany. Byla to především česká i německá agrární strana, které pro-jevovaly ochotu k jednání s Henleinem a podporovaly i jeho úsilí, aby sestal členem připravované nové československé vlády vzešlé z voleb.Snahu o spolupráci s Henleinem projevovala i Hlinkova slovenskáludová strana, posilující své autonomistické tendence. A tak se kolemHenleina začal v republice krystalizovat německo-česko-slovenskýpravicový blok prorůstající do politické struktury republiky.

18


Proti tomuto nebezpečnému předivu ohrožujícímu ve svém směřovánísamu existenci Československa a jeho demokracii, zahájil rozsáhlou vni-tropolitickou i zahraničněpolitickou akci ministr Edvard Beneš seskupinou svých spolupracovníků. V ní zastával významné postavení iMasarykův syn Jan Masaryk, československý vyslanec v Londýně.

Ministr Beneš usiloval již před parlamentními volbami o zákazčinnosti Henleinovy strany. Česká agrární strana se však za stranupostavila a prosadila její připuštění k volbám. Po volbách pak pro-sazovala Henleinovu účast v nové vládě. Ministr Beneš se naproti tomupo volbách důrazně snažil zastavit postupující vzrůst Henleinovy stranya rozrušit její činnost.

Přispěl k zákazu konání sjezdu strany svolaného do Ústí nad Labem,k zákazu německého kulturního týdne a dalších akcí. Odmítl pokusyagrární strany pozvat Henleina do nové československé vlády, podpořilvydání zostřeného zákona na obranu státu a proti špionáži i zákonao rozpouštění politických stran.

V mezinárodním měřítku se pak ministr Beneš snažil vybudovat protiNěmecku rozsáhlý obranný val. Jeho základem byla smlouva Francies Ruskem z února 1935 a smlouva Československa s Ruskem z května1935. Speciálním paragrafem ji ministr propojil s francouzsko-ruskousmlouvou a vytvořil tím významné mocenské seskupení Paříž - Praha -Moskva tvořící hráz proti nacistické agresivitě a bránící stávající podobustřední Evropy. V prosinci 1935 se Edvard Beneš stal novým česko-slovenským prezidentem a tím byly výrazně posíleny jeho politicképravomoci.

Rokem 1936 začalo nacistické Německo výrazně stupňovat své úsilíprosadit svou hegemonii ve střední Evropě. V červenci byla podepsánadvojstranná německo-rakouská smlouva, kterou bylo Rakousko silně při-poutáno k Německu. Obdobnou smlouvu nabídlo Německo i Česko-slovensku, ale jednání pro odpor Československa ztroskotalo. Proto takéNěmecko začalo s novou intenzitou aktivizovat a posilovat Henleinovohnutí jako nástroj své politiky na vnitřní desintegraci Československa.

19




Henlein odstranil z vedení SdP všechny své "kamarády" a jednoznačně sepřimkl k nacistickému Německu.

V červenci 1936 bylo na sjezdu německých menšin v Královci,kterého se zúčastnilo na 50.000 delegátů, posíleno Henleinovo postaveníi mezinárodně. Henlein byl na sjezdu vyzdvižen jako symbol úspěšnépráce německých menšin. Předseda mezinárodní organizace zahraničníchNěmců (Volksbund für die Deutschen im Auslande). Schteinacher vysocevyzdvihl Henleinovu činnost a oslavil jeho mezinárodní význam:"Národní skupina sudetského němectva se jediným úderem postavilado čela všech národních skupin a vůdcovství Konrada Henleina se stalopříkladem pro vedení všech německých národních skupin."

Na základě tohoto úspěchu byl koncem července 1936 Henlein pozvánk oficiální návštěvě Londýna. Z řady politických jednání, která vedlběhem svého dvoudenního pobytu, byla nesporně nejdůležitější jehotéměř tříhodinová rozmluva se sekretářem britského zahraničního úřaduVansittartem. V ní se Henlein opět distancoval od nacismu a zdůrazňovalsvé úsilí dohodnout se s československou vládou. Ta však není ochotnasplnit sudetoněmecké požadavky dané karlovarským sjezdem, soustavněohrožuje sudetoněmecké zájmy a tím žene sudetoněmecké obyvatelstvostále blíž ke třetí říši. Vansittart pak - s výslovným podotknutím, že tlu-močí stanovisko britské vlády - konstatoval, že "Československo se svýmotevřeným (menšinovým) problémem je otevřenou ranou v Evropě" apřislíbil, že tento problém musí být řešen. Tím se ovšem anglická vládapostavila proti politice Československa a fakticky podpořila politikusudetoněmecké strany.

Vyvrcholením Henleinových úspěchů bylo pak v srpnu 1936 jeho po-zvání jako oficiálního hosta německé vlády na olympijské hry do Berlína.V průběhu her došlo mj. k Henleinovu jednání s říšským ministrem za-hraničních věcí Neurathem a s W. Bohlem, vedoucím nacistické centrályzahraničních Němců a s dalšími předními nacistickými politiky.Vyvrcholením všech těchto jednání bylo pak Henleinovo přijetí AdolfemHitlerem, které manifestovalo veřejnou Hitlerovu podporu. V nejužší

20


spolupráci s Hitlerem a pod jeho vedením se také realizovaly všechnyakce nacistické Henleinovy strany při konečném útoku na Českosloven-sko, který trval od října 1937 do září 1938

Ve stručném chronologickém přehledu uvádíme hlavní události:17. říjnu 1937 došlo k prvnímu sudetoněmeckému pokusu o puč.

Na krajském sjezdu stran v Teplicích vystoupil Konrad Henlein v prudceútočném projevu proti celé vnitřní a zahraniční politiky Československa,žádal její změnu a konstatoval, že "hodina osvobození sudetských Němcůse přiblížila" a že Německo zakročí na jejich ochranu. Současně v osob-ním dopise Hitlerovi uvedl, že "v srdci netouží po ničem tak horoucně,jako po vtělení nejen sudetoněmeckého území, ale i celých Čech, Moravya Slezska do německé říše." Demonstrace a srážky s československou po-licií, k nimž došlo i v dalších městech, byly však zásahem české policieurychleně potlačeny a žádná německá intervence se nekonala. Pučztroskotal.

Do československé krize a v příčinné závislosti na ní, zasáhla 19. říjnado situace anglická diplomacie. V Berchtesgadenu navštívil Hitlera lordHalifax a tlumočil mu stanoviska anglického ministra zahraničíChamberlaina. Uvedl, že ve snaze o zachování míru, Anglie netrvá nastatu quo ve střední Evropě a pokud dojdek územním změnám má zájemna jejich "pokojném vyřešení ". Tím byla v rámci politiky appeacementuotevřena Hitlerovi cesta do střední Evropy - do Rakouska a do Česko-slovenska.

11. března 1938 obsadila německá armáda během několika hodinRakousko. Henlein uvítal anšlus a zahájil přípravy k řešení situace v Čes-koslovensku. Vyzval všechny sudetské Němce ke vstupu do své strany,"do velké politické fronty německé národní skupiny." Důsledkem akcebyla faktická likvidace tzv. německých aktivistických stran, které byly odtoku 1926 součástí československých vlád. Henleinova sudetoněmeckástrana reprezentovala 80% německého obyvatelstva v Československu.

21




Samostatnost si uchovaly pouze německá sociálně demokratická akomunistická strana.

V dubnu 1938 navštívil Henlein Hitlera v Berlíně a poté vytyčil svých8 karlovarských bodů. V nich SdP požadovala na československé vládě:"Uznání uzavřeného německého sídelního území" spravovaného pouzeněmeckými úředníky, "odčinění bezpráví spáchaného na sudetskémNěmectvu od roku 1918 a náhradu škod vzniklých mu tímto bezprávím.""Úplnou svobodu přiznání se k německému národu a k německémusvětovému názoru", tj. k nacismu.

V květnu 1938 se v celém Německu konaly okázalé oslavyHenleinových čtyřicátých narozenin. Po jednání Henleina s Hitleremv Mnichově byla zahájena rozsáhlá kampaň "proti nesnesitelnému útiskusudetských Němců" a na základě vojenského plánu Grün se začala ně-mecká vojska stahovat k hranicím Československa. Československomobilizovalo. Z celé záležitosti se stala mezinárodní událost. Německáarmáda se zastavila.

V létě 1938 vypracovala Henleinova strana tzv. Základní plánovánísvé následující činnosti (Grundplanung OA). Šlo o návod na rozbitíčeskoslovenského státu, jeho vtělení do říše a germanizace českého ná-roda. Autorem plánu byl zřejmě K. H. Frank. Tento plán se později stalzákladem německé okupační politiky.

3. srpna přijel do Prahy lord Runciman, mluvčí anglické vlády, kterýměl přimět československou vládu k přijetí 8. karlovarských bodů a takzabránit ozbrojenému konfliktu.

Za této situace se ujal jednání se sudetoněmeckou stranou sám pre-zident Beneš. Vypracoval plán ústupků - nejprve tzv. "třetí" a 5. září"čtvrtý" plán - splňující všechny Henleinovy požadavky. Oficiálně hoprezident oznámil anglické i francouzské vládě a ve svém rozhlasovémprojevu 10. září i široké evropské i československé veřejnosti. Také lordRuncimen potvrdil, že z československé strany byly všechny německé

22


požadavky splněny. Od Henleina žádal pak prezident prohlášení, že jeochoten na řešení celého problému skutečně spolupracovat.

Prezidentovým čtvrtým plánem se dostal Henlein do obtížné situace.Přijmout nemohl, ani nesměl. Obrátil se proto o instrukce do Berlína.Z Berlína bylo vypraveno do Prahy soukromé letadlo a již o půlnoci ze17. na 18. září se v Berlíně konala schůzka Henleina s Ribbentropem. Tenmu oznámil, že Hitler je rozhodnut řešit celou otázka zbraněmi, že chcevjet do Československa "v čele první pancéřové divize". Také na na-cistickém sjezdu v Norimberku získali Henlein a K. H. Frank 6. a 10. záříod Hitlera informace, že se mají připravit na vojenské řešení sudeto-německé otázky.

Již 12. září došlo také v pohraničí k pokusu o nacistický puč. I tento-krát byl československými orgány okamžitě zlikvidován, řada vedoucíchnacistů uprchla do Německa, Henlein se pak ukrýval nedaleko Aše.

26. září vystoupil ve svém projevu ve Sportovním paláci v BerlíněHitler s novými ultimativními požadavky vůči Československu. Uvedl,že pokud československá vláda nevydá Německu do 28. září, 14.00 hodinsvé pohraniční území, zahájí Německo proti republice letecký útok.

Za této vyhrocené situace byla zahájena intenzivní politická jednání,která vyvrcholila svoláním konference do Mnichova. Výsledkem bylousnesení o rozbití Československa a vydání jeho pohraničí Německu.

Po svém návratu do Londýna oznámil Chamberlain slavnostně, žetouto dohodou byl zachován mír “pro naše dny”. Velmi brzy se všakukázalo, že to bylo zcela mylné hodnocení situace. Rozbití Českosloven-ska mnichovskou dohodou bylo ve skutečnosti počátkem nové války.

Hitler sám považoval mnichovskou dohodu pro sebe za ponižující.Díky taktice prezidenta Beneše byl totiž donucen k jednání v době, kdypřipravoval rozhodující vojenský útok na Československo. K němu potédošlo 15. března 1939.*

__________* Text přednášky na schůzi SEB 13. října 2013. Podrobněji viz V. Olivová, Dějiny první

republiky. Knižice SEB sv. 40

23




Miloslav BednářOdsun Němců jako závažný předpoklad

demokratické a mírové Evropy

Rozhodnutí o odsunu německého obyvatelstva z Československa,Polska a Maďarska padlo na Postupimské konferenci vítězné velmocen-ské spojenecké koalice, tedy vrcholných představitelů Spojených státůamerických, Velké Británie a Sovětského svazu, a to v podobě mezi-národní smlouvy vydané 2. srpna 1945 v německé Postupimi. Odsunemse zabývá čl. XIII uvedeného závěrečného dokumentu třístrannéhospojeneckého summitu, nazvaný Spořádaný odsun (v anglickém ori-ginále transfer -MB) německého obyvatelstva.1)

Uvádí se zde, že spojenecká konference dospěla po prozkoumání tétootázky třemi zúčastněnými vládami k dohodě. Podle ní tři vlády klí-čových spojeneckých velmocí „uznaly, že německé obyvatelstvo nebojeho složky, které zůstávají v Polsku, Československu a Maďarsku, budetřeba odsunout do Německa. Jsou zajedno v tom, že jakýkoliv odsunmusí být prováděn spořádaně a lidsky."2)

Mezinárodně právní spojenecké rozhodnutí o odsunu německéhoobyvatelstva z území střední a východní Evropy do Německa má význam-ný mezinárodně právní precedens. Je jím Lausannská smlouva z 24.července 1923, jež po první světové válce pod záštitou Společnosti ná-rodů rozhodla o organizovaném přesídlení obyvatelstva mezi Řeckem aTureckem, a tím znemožnila pokračování probíhajících násilností na ci-vilním obyvatelstvu.3)

V zásadě tentýž bezprostřední důvod a účel mělo na zřeteli i postu-pimské mezinárodně právní rozhodnutí Spojenců o odsunu německéhoobyvatelstva do Německa. Nebyl to ale jen tento, nepochybně podstatný ___________

1) Zpráva o třístranné konferenci v Berlíně, Benešovy dekrety-Sborník textů, Centrum proekonomiku a politiku, Praha 2002, s. 72

2) Tamtéž3) Srv. Václav Houžvička, Návraty sudetské otázky, Nakladatelství Karolinum, Praha

2005, s. 248-249

24


důvod. Rozhodnutí Spojenců k takto závažnému kroku mělo v první řaděgeopolitické strategicko-preventivní opodstatnění. Mělo zajistit, abyNěmecko v budoucnu již nikdy nemohlo využít početných německýchmenšin ve státech na východ od svých státních hranic k uskutečňovánísvých tradičních dobyvačných a politicko-kulturně destruktivních záměrůpro Německo dějinně geopoliticky klíčovým, tedy východním strate-gickým směrem. Tradiční mocenské silokřivky Evropy tak měly v případěNěmecka doznat významnou preventivně omezující změnu. Posuzujeme-litento mírový geostrategický účel Spojenci rozhodnutého a následně pro-vedeného odsunu německého obyvatelstva např. z Československa retro-spektivně, lze v dané souvislosti konstatovat a rovněž tak extrapolovatnásledující skutečnosti a dějinné možnosti:

Po ukončení studené války koncem roku 1989, k němuž došlo v po-době nekrvavého amerického vítězství nad totalitním komunistickýmovládáním středovýchodní Evropy, tedy vítězství demokracie nadtotalitarismem, se v národně smíšené postkomunistické Jugosláviirozhořela postupná série krvavých občanských válek, doprovázenýchmasovými násilnostmi na civilním obyvatelstvu. Jugoslávský stát,vzniklý jako důsledek německé, rakousko-uherské a turecké porážky v prv-ní světové válce a po druhé světové válce přeměněný v komunistickoudiktaturu, se v průběhu dekády krvavých občanských jihoslovanskýchválek devadesátých let rozpadl na několik nástupnických států.

K 1. lednu 1993 se mírovým způsobem rozdělilo Československo naČeskou a Slovenskou republiku. K této skutečnosti bezesporu přispělo,že oba hlavní národy dvou nástupnických států Československa, tedyČeši a Slováci, spolu nikdy ve svých dějinách fakticky přímo neválčily.Ve Slovenské republice sídlící významná maďarská menšina (přes 600 000obyvatel) představuje od té doby pro Slovenskou republiku chronické po-tenciální existenční ohrožení, přestože jak Slovensko, tak s ním sousedícíMaďarsko jsou členskými státy Evropské unie._______________________________________________________________________Miroslav Potočný, Mezinárodní právo a transfer Němců z Československa, v: Právníaspekty odsunu sudetských Němců, Ústav mezinárodních vztahů, Praha 1996, s. 16

25




Lze si tedy celkem snadno představit mnohem akutnější ohroženístátní existence České republiky v hypotetickém případě existence mno-hem početnější (asi 3 000 000 obyvatel) německé menšiny na jejím územípo konci studené války, kdy došlo ke sjednocení Německa a k dodnes po-kračujícímu intenzivnímu vzedmutí německého velmocenského na-cionalismu.

V případě hypotetické existence takto významné německé menšiny načeskoslovenském území během více než čtyřicetiletého trváníkomunistického totalitního Československa by se koncem r. 1989 stavjejího smýšlení pravděpodobně blížil stavu politické názorové orientaceobyvatelstva totalitně komunistické Německé demokratické republiky.Tedy stavu národa, který z období převážně pronacistické orientaceplynule přešel z nacistické verze totalitarismu do jí konkurující další,tentokrát komunistické. K tomu je třeba vzít plně v úvahu, že v obdobímeziválečné demokratické Československé republiky prokazatelně ne-došlo ke změně politické kultury německých aktivistických stran, tedyjejich hodnotové orientace vůči demokratickému politickému systému.To znamená, že německé politické strany, jež se v demokratickém Česko-slovensku od r. 1926 podílely na politické moci, trvaly ve 30. letechna hodnotové nadřazenosti sociálních a etnických kolektivit, tedy kolek-tivních práv a nároků, nad individuem, tj. nad právy a svobodami jedno-tlivých občanů demokratického státu.4)

Že by za takovýchto značně pravděpodobných okolností následný vý-voj událostí po r. 1989, znemožňující demokratickou státní celistvost ne-jen Československé, ale právě tak České republiky, neméně závažněohrozil evropský mír, je vcelku zjevné. Do závažné krize by se tím zá-roveň dostala demokracie Evropy. Tedy i důsledek skutečnosti, že uVelké Británie a Spojených států amerických mělo postupimské mezi-národně právní rozhodnutí Spojenců o odsunu německého obyvatelstvanepochybně na zřeteli jak mírovou, tak demokratickou budoucnost__________4) Srv. Eva Broklová, Politická kultura německých aktivistických stran v Československu

1918-1938, Karolinum, Praha 1999, s. 113-114

26


Evropy. Do západního Německa odsunutí Němci se proto ocitli pod pří-mou okupační správou demokratických Spojenců, jejichž úmyslem podlePostupimské dohody bylo „dát německému lidu příležitost, aby se při-pravil k budoucí obnově svého života na demokratických a míru-milovných základech. Bude-li jeho vlastní úsilí pevně zaměřeno k tomutocíli, pak bude moci v přiměřené době zaujmout místo mezi svobodnýmia mírumilovnými národy světa."5) Tímto veřejně prohlášeným záměremspojenecké Postupimské dohody se nicméně řídily jen Spojené státy aVelká Británie. Totalitní, tedy zásadně protidemokraticky orientovanýSovětský svaz ve skutečnosti neměl nic takového v úmyslu jak ve svéokupační zóně Německa, tak v jím ovládnuté části Evropy.Demokratickou cestou se proto mohla dát jen polovina Evropy, včetnězápadní části demokratickými Spojenci okupovaného Německa.

To znamená, že německé obyvatelstvo odsunuté podle Postupimskédohody z Československa do západních okupačních zón Německa mělo,na rozdíl od Němců odsunutých z Československa do sovětskéhookupačního pásma, podobně jako jejich noví němečtí spoluobčané,po dlouhý vícegenerační časový úsek dobrou příležitost osvojit si demo-kratickou hodnotovou orientaci, kterou dosud z valné části nepřijímalo.Jejich odsun do Německa byl proto v souvislostech poválečné demo-kracie Evropy nepochybně příznivou skutečností.

Důležitou otázkou nicméně zůstává, jak bylo, slovy Postupimské do-hody, jejich „vlastní úsilí pevně zaměřeno k tomuto cíli."6) Posuzujeme-li z tohoto hlediska stanoviska organizací někdejších československýchNěmců ve Spolkové republice Německo, stojíme před závažnýmproblémem.

Ve Stanovisku k sudetské otázce ze 7. května 1961, přijatémSudetoněmeckou radou a Sudetoněmeckým landsmanšaftem a jinakznámém jako „20 bodů", se Spojenci odmítnutá Mnichovská dohoda

__________5) Zpráva o třístranné konferenci v Berlíně, Benešovy dekrety-Sborník textů, s. 61-626) Tamtéž, s. 62

27




z 29. září 1938, rozbíjející pod nátlakem nacistického Německa státnícelistvost demokratické Československé republiky, označuje jako„osvobození sudetských Němců z české nadvlády."7) Mezinárodně-právně založené spojenecké rozhodnutí Postupimské dohody odsunoutněmecké obyvatelstvo z Československa do Německa se ve stále platnémStanovisku k sudetské otázce označuje takto: „Expanzivní český na-cionalismus využil ve spolku se sovětským imperialismem v r. 1945zhroucení Německé říše k tomu, aby vyhnal sudetské Němce z jejichrodové sídelní oblasti a okradl je o jejich národní majetek. Tento postupje... porušením základních lidských práv a svobod milionů lidí."8)

Začlenění odsunutých československých Němců do demokratickéhozápadního Německa se ve stanovisku popisuje takto: „Vzrůstajícíhospodářské, sociální a politické začlenění sudetských Němců doSpolkové republiky Německo a postupná změna generací nevedou v žá-dném případě k „vyřízení" sudetské otázky, Upevnění jejich existence jimdává větší možnost hájit svá práva a rozvíjet politickou aktivitu.Rozptýlení sudetských Němců a jejich nové společenské vazby vedou ktomu, že je dnes účast německého národa na sudetské otázce širší nežkdykoliv předtím... Nejen sudetští Němci, nýbrž i německý národ vesvém celku se nikdy nesmíří s vyhnáním sudetských Němců z jejich postaletí trvající domoviny... nezřekne se obnovení porušeného práva a za-dostiučinění za škody způsobené vyhnáním. Od spolkové vládyočekáváme, že nikdy nepřijme vyhnání a vyvlastnění více než 3 milionůněmeckých státních občanů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a ženaopak bude jejich práva v každém směru účinně zastupovat."9) Právnínároky odsunutých německých obyvatel z Československa vysvětlujeuvedené stanovisko následovně: „Naše politické úsilí se zakládá na právu

__________7) Stellungnahme zur Sudetenfrage (“20 Punkte”), v: Krajanské organizace sudetských

Němců, Ústav mezinárodních vztahů, Praha 1998, s. 1718) Tamtéž9) Tamtéž

28


na domovinu a na sebeurčovacím právu národů v rámci evropské inte-grace. Přihlašujeme se taktéž k přirozenoprávnímu nároku každéhočlověka na nerušené usazení ve svém právoplatném bydlišti, jakož i kprávu národů a etnických, rasových a náboženských skupin na nerušenéusazení ve svých zděděných osídlených oblastech (právo na domovinu).V našem případě tím rozumíme právo sudetoněmecké skupiny na návratdo své domoviny a na nerušený život právě zde v souladu s právem na se-beurčení. Poměry v Evropě.. .mohou být považovány za normalizovanéteprve tehdy, až bude toto právo uskutečněno. Hlásíme se k právu na se-beurčení jako právu národů a národních skupin určovat si svobodně svůjpolitický, hospodářský, sociální a kulturní status. O osudu sudetskýchNěmců a jejich území může být totiž rozhodováno jen s jejich výslovnýmsouhlasem."10)

Z uvedeného, stále platného stanoviska Sudetoněmeckého lands-manšaftu zřetelně vyplývá, že politická reprezentace Němců odsunutýchz Československa zneužila demokratickými Spojenci zajištěné svobodnéliberální poměry Spolkové republiky Německa k faktickému veřejnémuodmítání právoplatnosti mezinárodně-právního rozhodnutí Spojenců oodsunu německých obyvatel z Československa do Německa. Z uvedenéhovýznamného dokumentu je rovněž patrné, že organizace někdejšíchčeskoslovenských Němců zneužily liberální demokratické poměry vNěmecku a v demokratické Evropě k aktivnímu nedemokratickémunadřazování kolektivních práv a domnělých kolektivních nároků nadindividuální práva občanů, jež jsou základem a smyslem existence demo-kratického státu.

S demokratickými civilizačními principy a spojeneckou Pos-tupimskou dohodou jako jedním ze základních kamenů poválečnéhomezinárodního práva neslučitelné zásady Stanoviska k sudetské otázcez r. 1961 byly po 30 letech přejaty i do nového znění Stanovsudetoněmeckého landsmanšaftu z února 1991. Účelem Sudetoněmeckého__________10) Tamtéž, s. 172

29




landsmanšaftu je podle něj „prosadit právní nárok na domovinu, jejíopětovné získání a s tím spojené právo na sebeurčení (sudetoněmecké-mb) národní skupiny; obhajovat nárok národních skupin a jednotlivýchkrajanů na náhradu za uloupený majetek a odtud vyplývající nároky naodškodnění...; hájit zájmy národní skupiny v domovině.."11)

Lze tedy odůvodněně konstatovat, že politicko-organizační strukturaNěmců odsunutých podle postupimského spojeneckého ujednání do Ně-mecka soustavně konzervuje a šíří politicko-právní principy, jež jsou v zá-sadním rozporu se základními principy demokratické civilizace apoválečným mezinárodním právem, tedy s principy, jež po druhé světověválce zaručily obnovu politické demokracie v polovině Evropy, a poukončení studeně války na převážné většině evropského území.

Proto je na místě otázka, jak se k protidemokratickému zaměření apůsobení politicko-organizační struktury odsunutých Němců, nyníobčanů Spolkové republiky, staví jejich nynější spolkový německý stát.Německý Svaz vyhnanců jako střechová organizace všech sdruženíodsunutých Němců včetně Sudetoněmeckého landsmanšaftu má vý-raznou a výslovnou podporu německé státní reprezentace. Jím pořádanékaždoroční shromáždění, nazývané Den domoviny, 27. srpna 2011v Berlíně pozdravil spolkový prezident Christian Wulff a spolkovákancléřka Angela Merkelová. Předsedkyně Svazu vyhnanců ErikaSteinbachová, jež zároveň působí jako mluvčí spolkové parlamentnífrakce CDU/CSU pro lidská práva a humanitární pomoc, vystoupila vesvé berlínské řeči se stanoviskem, podle nějž nelze historické souvislostivedoucí k poválečnému odsunu německého obyvatelstva do Německaspojovat s počátkem druhé světové války. Jeho kořeny podle předsedkyněSteinbachové sahají až do poloviny 19. století.12) Předsedkyněspolkového Svazu vyhnanců tím měla v českém případě zjevně na mysli

__________11) Satzung der Sudetendeutschen Landsmannschaft, tamtéž, s. 19012) Srv. Wahrheit und Dialog - Schlüssel zur Verständigung, Rede der Präsidentin Erika

Steinbach MdB zum Tag der Heimat in Berlin, 27. August 2011

30


na demokratických principech a ideách založené české národní obrození,jež následně ve 20. století vyústilo do vzniku demokratické Česko-slovenské republiky. Neslučitelnost politického zaměření vrcholné po-litické organizace odsunutých Němců v jejich nynějším domovském státě,tedy demokratické Spolkové republice Německo, s demokratickou ná-zorovou orientací, jí odpovídajícím pochopením dějin a z ní vyplývajícímpolitickým jednáním je oficiálním stanoviskem předsedkyně Svazu vy-hnanců, jež je zároveň významnou celoněmeckou poslankyní, krystalickyprůkazná.

Ba co víc, střechové organizační uskupení odsunutých Němců na ně-mecké politické reprezentaci výslovně požaduje, aby na státy, jež s demo-kratickou civilizací neslučitelné politické cíle odsunutých Němcůodmítají, tedy na Českou republiku a Polsko, působila „důraznou silou",tedy vyvíjela na ně nátlak.13)

V kontextu současné německé politiky nejde jen o ofenzivní rétorikuorganizací do Německa odsunutých Němců. Sociální ministerstvo ně-mecké spolkové země Hesensko zaslalo v červenci 2011 na vlastní ná-klady do 450 školských institucí včetně studijních seminářů a večerníchgymnasií brožuru nazvanou 50 tezí k vyhnání.14) Tvrdí se v ní, že odsunčeskoslovenských Němců měl charakter genocidy.15) Z toho podle jejíhoautora vyplývá „absolutní zákaz uznání také přitom uskutečněných vy-vlastnění... A proto je třeba v politické oblasti zintenzívnit hledáníschůdných cest spravedlivého vyrovnání."16) Ve zřetelné souvislosti sodsunem se v publikaci dokonce tvrdí, že široce rozšířená představa o ná-silném německém tlaku na východ je neudržitelná. Spíše prý existoval„pozvolný tlak Slovanů na západ."17) Československý prezident EdvardBeneš, jak tvrdí autor, „usiloval o čistě slovanský český národní stát zcela __________13) Tamtéž14) Alfred de Zayas, 50 Thesen zur Vertreibung, Londýn-Mnichov 200815) Tamtéž16) Tamtéž17) Tamtéž

31




analogicky k ideologii německého nacionálního socialismu." Nebyla totedy podle autora nacistická genocidní válka, nýbrž poválečný odsunNěmců, jenž rozbil po staletí vyrostlé soužití Slovanů a Němců. Podletéto hesenskou vládou školám doporučované a šířené publikace, když zá-padní spojenci souhlasili s odsunem, počítali vzhledem k neutěšené zá-sobovací situaci v Německu „s nebezpečím masového vymírání."18) Mělitedy podle autora této publikace svým rozhodnutím o odsunu na mysligenocidní záměr. Dále se v brožuře tvrdí, že užívání mezinárodně-právního spojeneckého termínu odsun (transfer) místo v Německuzdomácnělého, emotivně hanlivého termínu vyhnání je zlehčovánímodsunu, a je tedy porušováním lidských práv.19) Autor této hesenskýmministerstvem nedávno systematicky šířené brožury se v extrémně na-cionalistických německých médiích vyjadřuje ještě otevřeněji. Česko-slovenští Němci prý byli odsunuti „z rasistických důvodů" a jedná seproto o „genocidu.""

Uvedené skandální jednání hesenského sociálního a kulturníhoministerstva, resp. hesenské vlády, není ojedinělým výstřelkem. Je pouzenejnovějším projevem již deset let souvisle uskutečňované hesenskévládní politiky. V jejím rámci hesenská vláda například převzala patronátnad nadací nanejvýš problematického celoněmeckého Centra proti vy-háněním, jež je prvořadým projektem Svazu vyhnanců, a jeho hlavní vý-roční akci, tvz, Den domoviny, oficiálně zavedla a etablovala jakosoučást jí pořádaného každoročního Dne Hesenska. Zástupci Svazu vy-hnanců dokonce získali zastoupení v rozhlasové radě Hesenského roz-hlasu a v Zemském úřadu pro soukromý rozhlas. Hesenská zemská vládanyní rovněž klade velký důraz, a to více než kdykoliv předtím, na vý-znamné umístění organizacemi odsunutých Němců soustavně dezinter-pretovaného tématu odsunu do školních osnov. Hesenské ministerstvo

__________18) Tamtéž19) Srv., tamtéž

32


kultury proto zaslalo materiály Svazu vyhnanců hesenským médiím, abyje dala k dispozici školám.20)

Ze všech výše uvedených skutečností vypovídajících o vztahuNěmecka k odsunu československých, a nejen československých Němcůdo Německa po druhé světové válce je patrné, že odmítání oprávněnosti,a odtud možné německé úsilí o zneplatnění mezinárodně právního řádu,zřízeného v důsledku porážky nacistického Německa Spojenci vNěmeckem způsobené druhé světové válce, je živou součástí německéhopolitického a národního vědomí. Tato skutečnost znamená, že německévyrovnání s antidemokratickou, agresivně nacionalistickou a nacistickouminulostí, vycházející z jasného vědomí kolektivní odpovědnosti, nenípostačující. A to byl důvod, proč někdejší spojenecké mocnosti vydaly vr. 1996 v zájmu demokratické a mírové budoucnosti Evropy stanoviska,jež výslovně potvrzují stálou platnost závěrů spojenecké Postupimskékonference o odsunu německého obyvatelstva, a rovněž tak jejich striktnízaložení v mezinárodním právu.21)

__________20) Vom slawischen Drang nach Westen, http://www.german-foreign-policy,com/de/ful-ltext/5814221) Stanoviska USA, Velké Británie, Ruské federace a Francie k Postupimské dohodě z r.1996, v: Krajanské organizace sudetských Němců, Ustav mezinárodních vztahů, Praha1998, s. 161-162

33




Pavel CarbolSpolupráce malíře F. Kupky

s londýnským ústavem E. Beneše

František Kupka (23. 9. 1871 – 21. 6. 1957) žil již od konce svýchstudií trvale ve Francii a nelze jej tedy považovat za klasického exulanta,který by cítil svůj pobyt v nové vlasti jako dočasnou epizodu. Usadil sena předměstí Paříže v roce 1906 a posléze se tam i oženil. Celý život sevšak cítil být Čechem a velmi si vážil svého angažmá v československýchlegiích na západní frontě 1. světové války. Po vstupu Francie do 1. svě-tové války se spolu s dalšími Čechy a Slováky žijícími tamtéž rozhodlpřihlásit se do Cizinecké legie. V ní utvořili „čechoslováci“ již v říjnu1914 první československý samostatný oddíl – rotu Nazdar. Kupka se paks ní účastnil i rozsáhlé bitvy na řece Sommě a poté byl i raněn. Na frontuse již nevrátil. Využil svého výtvarného nadání a začal na popud T. G.Masaryka a Edvarda Beneše dělat propagační práci pro československýodboj. Jeho příspěvky vycházely v periodiku českých krajanů Bulletin dela Colonie Tchéque de France. Zároveň působil i jako předseda Českékolonie v Paříži. Pod pseudonymem Josef Dálný nebo Paul Regnardtvořil kresby a dřevoryty s národními motivy jako předlohy plakátů, po-hlednic, známek a kolků. V roce 1918 se stal poručíkem 21. střeleckéhopluku čs. legií ve Francii.

Po 1. světové válce se již jako kapitán zapojil do práce Památníkuodboje v Praze (dnes je jeho nástupcem Vojenský historický ústav). Pro nějzpracoval návrhy čs. státní a vojenské symboliky a byl jmenován mimo-řádným profesorem na Akademii výtvarných umění. Jeho návrat do rodnézemě však byl pouze dočasný a od roku 1924 zakotvil Kupka znova adefinitivně v Paříži. Zůstal však nadále vlastencem a pozorně se zajímalo osud Československa. Trápila ho ztráta svobody rodné země a kritickyse vymezoval k nacistické okupaci a později i vůči komunistickémurežimu. Sledoval aktivity druhého i třetího odboje. Právě zájem a starost

34


o osud vlasti jej na konci života přivedly ke spolupráci s ÚstavemEdvarda Beneše v Londýně. Tuto instituci vybudoval v roce 1950 sesvými spolupracovníky Jaromír Smutný. Ústav pak existoval v letech1950 až 1964 a aktivně se zapojoval do rozmanitých exilových aktivit.Pořádal přednášky osobností z rozmanitých vědeckých oborů, vydával

35


Kupkův návrh poštovní známky k poctě čs. legionářů ve Francii



ediční řadu Doklady a rozpravy a pomáhal organizovat i řadu společen-ských akcí, jež měly připomenout období meziválečné československédemokracie. V roce 1953 se Ústav spolu s dalšími československýmiexilovými institucemi v Londýně zapojil do příprav oslav 35. výročívzniku republiky. Jeho členové a sympatizanti utvořili s předstihemkoordinační skupinu a pomáhali tak hlavnímu pořadateli zmíněné akce –Československé obci legionářské v Londýně. Členy skupiny byli kroměJaromíra Smutného Karel Lisický, Wickham Steed, Miroslav Lokay, pří-buzní britského žurnalisty Seton-Watsona a také František Kupka.

František Kupka přiletěl do Londýna spolu s manželkou již s před-stihem. Zajímavostí je, že to byla jeho první a poslední cesta letadlem.Kromě pomoci s přípravou výstavy se manželé Kupkovi věnovali ná-vštěvám svých četných přátel. Ústav využil své hlavní exilové výhody atou byla skutečnost, že měl vlastní budovu v londýnské ulici Hans Place.Československé exilové instituce totiž sídlily povětšinou v pronajatých apro společenské akce ne příliš vhodných prostorách nebo měly pouze„adresy“ v místech bydliště některého ze svých členů. Do budovy Ústavuzaslali nebo donesli různé dobové artefakty pro chystanou výstavukrajané žijící nejen na britských ostrovech, ale i z dalších zemí a kon-tinentů. František Kupka zapůjčil k vystavení několik svých originálníchkreseb s legionářskou tématikou. Vzhledem k pestrosti, rozsahu acennosti exponátů byl sepsán jejich přehled a posléze vydán přehlednýkatalog.1)

__________1) Mezi vystavenými exponáty bylo spoustu z dnešního pohledu unikátních artefaktů: čs.

tisk z období 1. sv. války, nepřeberné množství fotografií, ukázky osobních legionář-ských průkazů, mapy pohybu čs. legií, publikace o rozpadu Rakousko – Uherska,korespondence různých osobností (TGM, Seton-Watson, W. Steed, obrazové re-produkce ze života legionářů, výstřižky z novin a časopisů, návrhy čs. známek z roku1919, zahraniční publikace o Češích a Slovácích nebo legionářské medaile a vy-znamenání. Bohužel přesný seznam Kupkou zapůjčených děl se v archivníchmateriálech londýnského Ústavu nedochoval.

36


Zahájení samotné výstavy se za přítomnosti Františka Kupky konalo23. října 1953 večer. S úvodním slovem vystoupil Jaromír Smutný. Jehoprojev a další zajímavé texty pak vyšly ve speciálním sborníku.WickhamSteed zavzpomínal na své seznámení s T. G. Masarykem, své působeníza 1. světové války připomněli též Karel Lisický, Jan Vydra a další.Samotná výstava trvala do 1. listopadu 1953, avšak celková návštěvnostnecelé stovky osob byla pro organizátory zklamáním. Ukázalo se, žeokruh v Londýně žijících exulantů případně zájemců z řad britskéveřejnosti je bohužel omezený. Naopak větší zájem o výstavu projevilatehdejší média. O expozici referovali ve svých relacích Josef Ledererze Svobodné Evropy, redaktor Fraenkl z londýnské BBC a ředitelkačeskoslovenské sekce téhož rádia A. G. A. Anderson. Britské minister-stvo zahraniční poslalo na výstavu do sídla Ústavu na ulici Hans PlaceM. Thomase a G. W. Shawa. Akce si pochopitelně všiml i krajanský tisk– například časopis Čechoslovák zveřejnil podrobný článek s názvem„Povzneste svá srdce“. Obrazy Františka Kupky se oprávněně těšilyzvýšené pozornosti, i když celá výstava by si zasloužila realizaci na úze-mí demokratického Československa, za které ostatně všichni organizátořivčetně Františka Kupky bojovali.2)

__________2) V roce 2012 se v Hradci Králové v Galerii Moderního umění konala výstava prací

Františka Kupky a Otto Gutfreunda s názvem Umění ve službách národa (1914 –1918), kterou spoluorganizovalo Museum Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových.Ve spolupráci s Vojenským historickým ústavem pak byl vydán sborník s textem MedyMládkové, Jiřího Šetlíka a Ilony Krbcové o působení Kupky a Gutfdreunda v čs.legiích za 1. světové války. Informace a kresby publikované v uvedeném sborníku sestaly spolu archivními materiály londýnského Ústavu Edvarda Beneše a vzpomínkamiMedy Mládkové zdroji informací pro tento článek. Většinu Kupkových prací k le-gionářské tématice dnes vlastní Vojenský historický ústav v Praze.

37




Václav Šrámek a Pavel CarbolFrantišek Smetánka a “balkánská cesta”

z Protektorátu do zahraničního odboje

Lékař František Smetánka patřil mezi významné odborníky mezivá-lečné československé medicíny. Narodil se 4. listopadu 1888 v Německé(později přejmenované na Sněžnou) u Nového Města na Moravě.Lékařská studia ukončil v Praze v roce 1912 a po krátké praxi prožil 1.světovou válku jako vojenský lékař. Po válce byl jmenován docentemfyziologie na Karlově univerzitě v Praze. Následně byl pověřen přednášetna nově otevřené lékařské fakultě v Záhřebu, kde získal profesuru a ná-sledně se stal i děkanem. Zvolení do státní funkce bylo spojeno s přijetímjugoslávského občanství, což mu následně velmi pomohlo při orga-nizování protiněmeckého odboje Čechů a Slováků v Jugoslávii.

Ihned po svém příchodu se sžil s krajany a stal se předsedou Českébesedy v Záhřebu, poté členem a předsedou Československého svazu v Krá-lovství Jihoslovanském (dále Svaz). Období 1936-1939 bylo nej-úspěšnější co do aktivit tamějších spolků, bylo otevřeno deset novýchkulturních středisek – národních domů, kde se odehrávalo vše, co zají-malo krajany. František Smetánka rozpoznal nebezpečí nové války a za-čal za pomoci spolků připravovat přijetí dětí a žen z Československérepubliky, hlavně z území, kde se očekávala vojenská fronta. Po Mni-chovském diktátu vedl Svaz krajanské spolky k ještě větší aktivitě a sou-držnosti. Německé úřady vyhlásily, že dosavadní českoslovenštípříslušníci jsou od 15. března 1939 příslušni do Protektorátu Čechy aMorava nebo do nově vzniklého Slovenského štátu. Pokud patřili do Pro-tektorátu, i když žili v cizině, měli nařízeno dodržovat pokyny němec-kých úřadů. Dotklo se to českých škol, protože ty byly dosud řízené afinancované z Československa. Spolkové činnosti se to ale nedotklo.Smetánka využil toho, že stanovy a činnost Československého svazu v Jugo-slávii byly schváleny tamějším králem a vládou a spolky byly podřízenymístním úřadům. Z toho důvodu se odmítl nové situaci podřídit. Svazdále vedl spolky tak, aby kulturní a školní činnost nebyla přerušena.

38


Když Edvard Beneš vydal 16. března 1939 prohlášení, v kterémodsoudil okupaci Československa a vyjádřil pevné přesvědčení, že Čes-koslovensko bude znovu svobodné, František Smetánka se již 19. března1939 k jeho výzvě z titulu předsedy Svazu veřejně přihlásil. Byl to vůbecprvní pokus aktivně zapojit krajany ve světě do protiněmeckého odbojevedeného Benešem již čtyři dny po okupaci Československa. V březnu adubnu 1939 pak Smetánka organizoval průjezd demobilizovaných česko-slovenských vojáků z Podkarpatské Rusi přes Jugoslávii. Jako předsedaSvazu oslovil spolky a krajané se postarali o stravu a pití desítkámvlakových souprav na předem dojednaných zastávkách. Nebyla to proti-německá akce, vojáci se vraceli domů, i když do Protektorátu. Na úhradutakové velké stravovací akce zajistil Svaz finanční sbírku mezi krajanyv celé Jugoslávii. A tak došlo k posílení autority Svazu i samotnéhoFrantiška Smetánky.1)

Mezitím opakovaně psal na všechny význačné krajanské organizaceve světě a žádal o zřízení ústředí odboje za osvobození Československa.Protože nedostal odpověď, přikročil k organizaci odboje alespoň ve svépůsobnosti. Na valné hromadě Československého svazu v červnu 1939v Daruvaru dohodl, že Svaz nebude veřejně vystupovat jako odbojováorganizace, ale že veškerá odbojová činnost bude vedena přes síť dů-věrníků k tomu účelu zvlášť kooptovaných do výboru Svazu. Bylo do-hodnuto, že přes síť důvěrníků bude organizována péče o uprchlíky z ČSRa jejich přesun přes území Jugoslávie a že předseda zajistí styk s česko-slovenským zahraničním centrem odboje proti nacismu. Na územíJugoslávie přicházeli stále další uprchlíci z Protektorátu. Jejich přítom-nost vyvolávala vlnu soucitu a sounáležitosti. Smetánka organizoval opakovaně finanční a materiální sbírky mezi krajany na zajištění uby-tování, stravování, oblečení a finanční prostředky na další cestu uprch-

__________1) Aby se ujistil, že jedná jménem všech krajanů, svolal na 22.dubna 1939 do Bělehradu

zástupce Čechů a Slováků z celé Jugoslávie. Na této schůzi bylo schváleno prohlášení,že Československý Svaz v Jugoslávii zůstává věren duchu a odkazu Masaryka aŠtefánika. Takto byl vysloven nesouhlas s okupací ČSR.

39




líků. Zajišťoval i jejich bezpečnost, protože do Jugoslávie vstupovali bezpovolení a porušovali tím její zákony. Z pozice vlivu děkana lékařskéfakulty v Záhřebu se zaručil, že Svaz se o uprchlíky materiálně postará apomůže s jejich vycestováním ze země. Za tímto účelem se FrantišekSmetánka spojil s bývalým vyslancem ČSR v Bělehradě JaroslavemLípou, který již organizoval odsun uprchlíků z Bělehradu do míst, kde setvořila československá zahraniční armáda. Problémy s odjezdem uprch-líků se podařil vyřešit s pomocí francouzského konzulátu. Stačilo, kdyžpodepsali vstup do Cizinecké legie, a francouzský konzulát jim pak vy-stavil výjezdní doklad a jízdenku do prostoru Blízkého Východu.

Krátce po vypuknutí 2. světové války odeslal bývalý čs. vyslanecJaroslav Lípa z Bělehradu hlášení pro Československé zahraniční ústředív Paříži. K hlášení přiložil zprávu o odbojové činnosti v Jugoslávii, kterousepsal právě František Smetánka. Ta konstatovala, že odbojové aktivityvedlo tříčlenné direktorium ve složení Jaroslav Lípa, František Smetánkaa zástupce Slováků. Jejich činnost se zaměřovala na odesílání uprchlíkůz Protektorátu a Slovenska po jejich přechodu do Jugoslávie dále do vzni-kající československé zahraniční armády. Vydávali rovněž ilegální tisk promístní obyvatelstvo, ve kterém vysvětlovali důvody příchodu čs. uprch-líků atd. Direktorium se samozřejmě snažilo vše podřizovat vojenskýmpotřebám dle pokynů vojenského exilového velitelství v Paříži.2)

__________2) František Smetánka pak byl svými kolegy z výboru Svazu v únoru 1940 pověřen

zjistit přímo v Paříži u expremiéra Milana Hodži, proč nedošlo k ustanovení vládyČSR, ale jenom k vytvoření Národního výboru. Jejich jednání byla pouze informativnía oba si v tomto období vyměnili i několik dopisů. Smetánka s kolegy dále pokračovalive svých aktivitách ve prospěch uprchlíků. Od porážky Polska se uprchlíci dostávalido zahraniční armády jenom přes Balkán. Již od října 1939 do ledna 1940 bylo z Bě-lehradu odesláno 35 transportů v počtu 671 vojáků. Zachovala se jen část dokladůo počtech a způsobu přepravování uprchlíků. Je ale dostatečně prokázáno, že sběrnástřediska byla v Mariboru, Zagrebu, Koprivnici, Osijeku, Subotici a v Bělehradu. Bylato místa se silnou českou menšinou a dobrou organizační spolkovou činností podvedením F. Smetánky jako předsedy Svazu. Ten byl v pravidelném styku s krajany ataké se zahraničním československým ústředím v Paříži. Spolupracoval s čs. vojen-ským exilovým velitelstvím ve Francii a Anglii. Do konce června 1940 bylo odeslánona 2058 budoucích vojáků čs. armády. Kromě toho neznámý počet civilistů.

40


Od poloviny roku 1940 byl již Smetánka sledován v Záhřebu ges-tapem, o čemž svědčí zpráva německého konzulátu pro Ministerstvo za-hraničí v Berlíně. Nemohli však zakročit. Zasáhli alespoň proti jehonejbližším spolupracovníkům. Z území svobodného království Jugo-slávie unesli tři organizátory výše popsané “balkánské cesty” do Němec-ka a popravili je.3)

Druhou světovou válku prožil Smetánka exilovou prací pro odboj v Bej-rútu a poté v Londýně v Benešem zřízené čs. exilové vládě. Působil naexilovém Ministerstvu zahraniční a pomáhal s činností ministerstvapráce a sociálních věcí. Po roce 1945 se angažoval zejména při zakládánílékařské fakulty v Hradci Králové, kde působil jako děkan. Po únoru1948 odešel znova do Londýna a zapojil se do činnosti československýchexilových organizací. Mimo jiné patřil s Jaromírem Smutným k za-kladatelům Ústavu Edvarda Beneše v Londýně v roce 1950. Zemřel 23.února 1967.4)

František Smetánka se bohužel nedočkal oficiálního uznání za celo-životní práci ve prospěch osvobození Československa od nacistické apoté komunistické totality. Jeho zásluhy zejména na existenci tzv.“balkánské cesty” uprchlíků z Československa přes Jugoslávii za svo-bodou v letech 1939-1941 jsou nezpochybnitelné, stejně tak jakospolupráce s poúnorovým exilem. Tento příspěvek je pokusem, jak tentodluh obětavému vlastenci Františku Smetánkovi dodatečně splatit.

__________3) Aktivním účastníkem popisovaných událostí byl spoluautor článku pan Ing. Václav

Šrámek se svým otcem: „Počátkem roku 1941 byl Smetánka vystaven silnému tlaku,aby odstoupil ze státních funkcí na univerzitě. Ze Záhřebu odešel v březnu 1941 a přesBělehrad a Istanbul se dostal do Bejrútu. Před odchodem otec dohodl způsob ukrytíčásti archivu Čs. svazu. Se starším bratrem Jaromírem převáželi jsme asi deset krabicarchivu z místa na místo a nakonec byl archiv zazděn v domě pí Vincetičové. Archivbyl ale nakonec zničen otcem a pí Vincetičovou.“

4) Blíže o poválečných aktivitách F. Smetánky a o jeho zapojení do poúnorového exiluviz. Bulletin SEB č. 21 z roku 2008, s. 11-12.

41




KNIŽNICESPOLEČNOSTI EDVARDA BENEŠE

Svazek 1. Tomáš Garrigue Masaryk - Edvard BenešO T E V Ø Í T R U S K O E V R O P ÌRuská otázka v roce 1922Vìra Olivová edice a studie: Politika Èeskoslovenskav ruské krizi 1921 a 1922(1992, 1997. Stran 71, Kè 65)

Svazek 2. Vìra OlivováZ Á P A S O È E S K O S L O V E N S K O 1 9 3 8(1992, 1996. Stran 74, Kè 50)

Svazek 3. Ferdinand PeroutkaB Y L E D V A R D B E N E Š V I N E N ?(1993, 1996, 1999, 2002. Stran 26, Kè 30)

Svazek 4. Edvard BenešS V Ì T O V Á V Á L K A A N A Š E R E V O L U C EVýbor z díla. Edice Vìra Olivová.(1994. Stran 118, Kè 50)

Svazek 5. E D V A R D B E N E Š: S O U P I S P U B L I K A C ÍZpracovali: Boris Jakovenko, Alena Novotná,Karel Novotný. Pøedmluva Vìra Olivová(1994. Stran 164, Kè 100)

Svazek 6. Amelie Posse-BrázdováT A J N é D O P I S Y Z P R A H Y 1 9 4 8Edice a doslov Vìra Olivová, pøeklad Zlata Kufnerová.Pøedmluva Zbynìk Zeman.(1994. Stran 91, Kè 45)

Svazek 7. P O C T A E D V A R D U B E N E Š O V I 1 9 9 4Projevy prezidenta Václava Havla, premiéra Václava Klausea pøedsedy Poslanecké snìmovny Milana Uhdeho.Edice Vìra Olivová (1994. Stran 28, Kè 25).

42


Mimo øadu E D V A R D B E N E Š 1 8 8 4 - 1 9 4 8.Životopisný medailon. Myšlenky a názory. Politická stanoviska. Nový do-kument. Edice Vìra Olivová ve spolupráci s Hanou Benešovou.(1994. Stran 28, Kè 20)

Svazek 8. Edvard BenešO D S U N N Ì M C ÙVýbor z Pamìtí a projevù doplnìný Edièními pøílohami.Edice Vìra Olivová.(1995, 2001. Stran 124, Kè 100)

Svazek 9. Jan MasarykD E P E Š E Z L O N D ý N A 1938Vìra Olivová edice a pøedmluva: Svìdectví Jana Masaryka(1996. Stran 120, obr. 2, Kè 70).

Svazek 10. D Í L O E D V A R D A B E N E Š E 1 9 9 6Výstava v Národní knihovnì Èeské republikyzahájená premiérem Klausem. Edice Vìra Olivová.(1996. Stran 16, Kè 25)

Svazek 11. Miroslav Plesinger-BožinovV Z P O M Í N K Y N A P R V N Í O D B O JEduard Kubù edice a studie: Životní osudy odbojáøe a diplomata. (1997.Stran 84, Kè 70)

Svazek 12. Edvard BenešŽ I V ý O D K A Z T G MProjevy 1937 - 1947. Edice Karel Novotný, pøedmluva Vìra Olivová: O vztahu Edvarda Beneše k T. G. Masarykovi.(1997. Stran 94, obr. 7, Kè 80)

Svazek 13. Edvard BenešP Ø E D N Á Š K Y N A U N I V E R Z I T ÌK A R L O V Ì 1 9 1 3 - 1 9 4 8Vìra Olivová edice a pøedmluva: Univerzitní dráha Edvarda Beneše.(1998. Stran 101, obr. 2, Kè 80)

43




44

Svazek 14. Bohuš BenešA M E R I K A J D E S N Á M IReportáž z pøednáškového turné Edvarda Benešepo amerických univerzitách v roce 1939.Edice Vìra Olivová. (1998. Stran 126, obr. 5, Kè 90)

Svazek 15. T R Y Z N A Z A E D V A R D A B E N E Š E 1 9 9 8Edice a pøedmluvy Vìra Olivová, Alena Šubrtová.(1998, 1999. Stran 47, obr. 1, Kè 50)

Svazek 16. Edvard BenešD O P I S Y B R A T R U V O J T O V I 1 9 3 8 - 1 9 4 4.Edice a pøedmluva Vìra Olivová.(1998. Stran 73, Kè 65)

Svazek 17. Karel ÈapekO E D V A R D U B E N E Š O V IEdice (Věra Olivová ve spolupráci s Josefem Protivou) a pøedmluva:Spolupráce Karla Èapka s Edvardem Benešem.(2000. Stran 147, obr. 22, Kè 130)

Svazek 18. Vìra OlivováM A N I P U L A C E S D Ì J I N A M IP R V N Í R E P U B L I K Y(1998, 1999, 2001. Stran 52, Kè 50)

Svazek 19. Edvard BenešD E M O K R A C I E D N E S A Z Í T R AEdice a epilog Vìra Olivová.(1999. Stran 333, Kè 200)

Svazek 20. Edvard BenešP R Á C E A Z Á P A S Y P O B O K U T G MVzpomínky 1910-1947.Edice Karel Novotný, pøedmluva Vìra Olivová.(2000. Stran 75, obr. 7, Kè 80)


Svazek 21. ú S T A V E D V A R D A B E N E Š EV L O N D ý N Ì 1 9 5 0 - 1 9 6 4Pamìtní tisk k 50. výroèí založení ústavu 7. bøezna 1950.Vìra Olivová, edice a pøedmluva: Historie londýnskéhoÚstavu Edvarda Beneše.(2000. Stran 40, obr. 4, Kè 40)

Svazek 22. Vìra OlivováV I L A E D V A R D A B E N E Š EV S E Z I M O V Ì ú S T Í(2000, 2001. Stran 92, obr. 9, Kè 100)

Svazek 23. S P O L E È N O S T E D V A R D A B E N E Š EV P R A Z E 1 9 9 0 - 2 0 0 0Pamìtní tisk k 10. výroèí založení Spoleènosti23. kvìtna 1990. Vìra Olivová edice (ve spolupráci s Karlem Novotným)a pøedmluva: Z historie Ústavu a Spoleènosti Edvarda Beneše.(2001. Stran 72, Kè 50)

Svazek 24. Antonín KrejèíE D V A R D B E N E Š A S O K O LEdice a pøedmluva Vìra Olivová.(2002. Stran 178, obr. 14, Kè 160)

Svazek 25. Edvard BenešC I R K U L Á R N Í T E L E G R A M Y 1 9 2 0 - 1 9 3 5.Edice Jindøich Dejmek. Pøedmluva Vìra Olivová(2002. Stran 274, Kè 250)

Svazek 26. Edvard BenešE V R O P S K Á K R I Z E 1 9 3 8Pìt projevù. Edice Karel Novotný, pøedmluva Vìra Olivová.(2003, 2008. Stran 42, obr. 6, Kè 50)

Svazek 27. B I B L I O G R A F I E E D V A R D A B E N E Š EZpracoval Karel Novotný.(2004. Stran 99, Kè 100)

45




Svazek 28. Vìra OlivováZ Á V Ì � E D V A R D A B E N E Š EA O S U D Y J E H O A R C H I V U(2008. Stran 150, Kè 100)

Svazek 29. Jaroslav SeifertP R E Z I D E N T U E D V A R D U B E N E Š O V IÈtyøi básnì. Pamìtní tisk k 120. výroèí narozeníEdvarda Beneše 28. kvìtna 1884.Edice Karel Novotný, pøedmluva Vìra Olivová(2004. Stran 20, 6 kreseb Toyen, Kè 50

Svazek 30. O D K A Z E D V A R D A B E N E Š E 2 0 0 4Vìra Olivová edice a pøedmluva: Pocta Edvardu Benešovi.(2004, 2005. Stran 43, Kè 50)

Svazek 31. Jaroslav WerstadtO S O B N O S T E D V A R D A B E N E Š EEdice a pøedmluva Vìra Olivová(2006. Stran 91, Kè 100)

Svazek 32. Edvard BenešT H E W A R O F 1 9 3 9Vìra Olivová Edition and Foreword: The visit of the Czechoslovak pre-sident Edvard Beneš in Scotland in November 1941(2005. Stran 51, obr. 3, Kè 100)

Svazek 33. Edvard BenešV Á L K A R O K U 1 9 3 9Vìra Olivová edice a pøedmluva: Návštìva èeskoslovenskéhoprezidenta Edvarda Beneše ve Skotsku v listopadu 1941.(2005. Stran 51, obr. 3, Kè 70)

Svazek 34. Neil ReesP R E Z I D E N T B E N E Š V A N G L I IÈeskoslovenská vláda v exilu v Londýnì a v Buckinghamském hrab-ství za druhé svìtové války.Pøeklad z angliètiny Lukáš Richter, redakce èeského vydání Vìra Olivová.(2006. Stran 66, obr. 122, Kè 100)

46


Mimo øadu: V Ì R A O L I V O V Á. Bibliografie.Zpracoval Igor Lisový ve spolupráci s Karolínou Linhartovou.(Praha 2006. Stran 85, obr. 55, Kè100)

Mimo øadu: V Ì Ø E O L I V O V é A D H O N O R E MSborník pøíspìvkù k novodobým èeskoslovenskýmdìjinám.Edice a úvod Eva Broklová a Marie L. Neudorflová. Josef Tomešpøedmluva: Historièka v rozrušeném èase. Na okraj životního pøíbìhu,èinnosti a díla Vìry Olivové.(Praha 2006. Stran 267, obr. 20)

Svazek 35. LIDICE BUDOU ŽÍT.Vìra Olivová a Gabriela Literová(Praha 2007. Stran 16, obr. 25, Kè 30)

Mimo řadu: E D V A R D B E N E Š 1 8 8 4 - 1 9 4 8MYŠLENKY A NÁZORYBibliofilský Pamětní tisk k 60. výročí úmrtí EB.Věra Olivová výběr textů. Kryštof Krejča dvě litografie. Tisk MartinBouda. Vydalo nakl. Bonaventura. (Praha 2008. Nestránkováno. 100číslovaných výtisků. Kč 900)

Svazek 36. Věra Olivová2 0 L E T S P O L E Č N O S T I E D V A R D AB E N E Š E. Praha 2010

Svazek 37. Věra OlivováČESKOSLOVENSKO A NĚMECKO 1918 - 1929(2011. Stran 260, Kč 200)

Svazek 38. Jiří BENEŠV NĚMECKéM ZAJETÍEdice a předmluva Věra Olivová(2010. Stran 304, Kč 220)

Svazek 39. Edvard BenešFUNKCE POLITICKýCH STRANEdice a předmluva Věra Olivová(2013. Stran 184, Kč 150)

47




Svazek 40. Věra OlivováDĚJINY PRVNÍ REPUBLIKY(Praha 2012. Stran 360, Kč 250)

Publikace lze zakoupit speciálně v knihkupectvíKAROLINUM, Celetná 18, Praha 1

či objednat v nakladatelství EVA - Milan NevoleK údolí 2, 143 00 Praha 4, e-mail: [email protected]

48


Date post:	28-Sep-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	0 times
Download:	0 times

130. VÝROČÍ...- Předseda ČSBS J. Vodička informoval o dopisech zaslaných ministru vnitra...

Documents