Věstník SPOLEČENSTVÍ KŘESŤANŮ FARNOSTI UHLÍŘSKÉ JANOVICE

6/2015

Umění Vánoc Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi (Jan 1,14)

Milí farníci, doba adventní nás dovedla, zapálením poslední čtvrté svíce na adventním věnci, před dveře vánočních svátků. Na Štědrý večer vstoupíme do našich vyzdobených a nachystaných domovů. Mnozí je budou prožívat se svými nejbližšími v kruhu rodiny. Vstoupíme do období Vánoc, krásného období, kdy si přejeme mnoho dobrého a dostáváme dárky, které vyjadřují, že jsme spolu, máme se rádi a dokážeme se obdaro-vat. Vánoce už jsou takové, někdo se na ně těší, někdo míň, pro někoho jsou těžké, neboť už třeba nemá toho nejbližšího u sebe, i to jsou Vánoce. Dotýkají se nás všech, i když přesně nedokážeme říci proč. Když o tom přemýšlím, mám pro to obyčejnou odpověď. Přijde mi, že je to proto, že každý z nás dospělých byl kdysi dítětem. V této jednoduchosti Vánoce získávají naprostou dokonalost, neboť jim mohou porozumět všichni. Dnes, když se ohlížím za časem svého dětství, jsem vděčný svým rodi-čům, že v mých dětských očích nezpochybnili slavení Vánoc. Vánoce jsou pro mě tak časem, které přejí umění života, jak si ho pamatuji. Nejen v podobě krásných betlémů, písní, výborného jídla, tradic, dárků a v nepo-slední řadě vánoční mše svaté, ale především uměním, z kterého vyrůstá láska v rodině, rodičů k dětem a dětí k rodičům. Jsem přesvědčen, že o Vánocích se rodí úcta k domovu, ke kraji, vlasti a především k sobě navzájem. Díky tomu jsem schopen dnes ve své dospělosti číst biblickou zprávu o narození dítěte Ježíše a ve Vyznání víry prohlásit, že je „jednorozeným synem Božím, zrozeným z Otce přede všemi věky; Bůh z Boha, světlo ze světla, pravý Bůh z pravého Boha, zrozený ne stvořený, stejné podstaty s Otcem, skrze něho všechno je stvořeno“. Těším se na Vánoce a na pohled do jeslí, kde zahlédnu právě narozené dítě, a uvědomím si, že vlastně vidím sebe - chudého, bezmocného, křeh-kého, ohroženého na životě, odkázaného na své rodiče, vládce, lidi a svět s důvěrou, že nezpochybní můj život.

P. Kamil

2

Celý den hrajeme si na zamčený ráj,

smíme se přiblížit jen na okraj.

Od rána se nám tajuplně šeří,

po špičkách přecházíme kolem dveří,

před nimiž pokaždé se něco zabělá,

sněhová závěj? křídlo anděla?

A večer červánky, vánoční růže

na tvářích zahoří a kdo přijít má,

veliké tajemství nám v srdci otvírá,

tak maličký, klíčovou dírkou projít může,

ale co hvězd, snad celé nebe

proklouzne s ním a tmu jak závěs roztrhne.

Vladimír Vokolek

z knihy Ke komu mluvím dnes

ŠTĚDRÝ DENŠTĚDRÝ DENŠTĚDRÝ DENŠTĚDRÝ DEN

PF 2016PF 2016PF 2016PF 2016 Milí farníci, s koncem roku 2015 vám chci jménem nás kněží poděkovat za vše, co jste pro naši farnost udělali, čím jste přispěli k utváření našeho spole-čenství, za každé svědectví víry, při-nesenou oběť a především modlitbu. Do nového roku 2016, který je také Svatým rokem milosrdenství, vám přejeme radost z víry, která pramení z přijetí a prokázání daru milosrdenství.

P. Kamil, P. Jaroslav, P. Václav

POZVÁNÍ POZVÁNÍ POZVÁNÍ POZVÁNÍ NA NOVOROČNÍ MŠINA NOVOROČNÍ MŠINA NOVOROČNÍ MŠINA NOVOROČNÍ MŠI

V neděli 3. ledna 2016 jste srdeč-ně zváni na Novoroční mši do koste-la sv. Petra a Pavla v Čestíně. Při bohoslužbě v 10:00 zazní Messe de Minuit pour Noël od Marc-Antoine Charpentiera s následným pásmem českých a španělských ko-led v provedení hudebního a pěvec-kého souboru Vox Bohemica. Přijďte společně vstoupit do za-čátku nového roku a oslavit v tříkrá-lovém čase Boží narození.

3

ROZHOVOR ROZHOVOR ROZHOVOR ROZHOVOR

S S S S IVONOU IVONOU IVONOU IVONOU

JUCHELKOVOUJUCHELKOVOUJUCHELKOVOUJUCHELKOVOU

Každá nová tvář v kostele budí náš zájem. Řekněte, prosím, aby-chom už nemuseli mít „starosti“, odkud pocházíte? Pocházím z Polska. Narodila jsem se ve Varšavě, v česko-polském manželství. Každé léto jsem trávila u babičky v Čechách. Začala jsem studovat slovanské ja-zyky na varšavské univerzitě a po roce jsem měla možnost přestoupit na vysokou školu v Hradci Králové – od té doby žiji natrvalo v České republice; už tehdy jsem cítila, že moje místo je zde, uprostřed českého národa, který jsem přijala za svůj. Co Vás přivedlo do sázavské far-nosti? Asi rok po studiích jsem odešla na jednu faru na chrudimsku, kde jsme spolu s knězem a několika dal-šími lidmi vytvořili jakousi komuni-tu. Ta se potom přestěhovala do oko-lí Poličky; dohromady jsem tam strá-vila jedenáct let. V roce 2010 jsem odešla do Prahy a začala pracovat v sociální oblasti, ale stále jsem tou-žila po venkově, pastorační práci a hlubším duchovním životě. A znáte ty Boží „shody okolností“, že? – P. Martin Duchoslav mě před dvěma lety přijal jako pastorační asistentku. Jaké máte v sázavské farnosti pra-covní povinnosti?

Oficiálně výuku náboženství, duchovní péči o seniory v domovech (Rataje se zrušily a do Samopší, od té doby, co jsem tam přestala pra-covat, už nechodím), nástěnky a webové stránky, organizaci akcí pro děti, Noci kostelů apod. Starám se o kostel a faru v Úžicích, asi půl roku dělám kostelnici v Sázavě a jinak se snažím zaskočit tam, kde je něco ve farnosti potřeba. Pracujete také v Domově seniorů v Uhl. Janovicích, přibližte nám svou práci. V Domově jsem zaměstnaná jako aktivizační pracovnice, tedy mám se snažit o to, aby starší lidé neztráceli kontakt s přirozeným prostředím a zbytkem společnosti, podporovat je v udržení si soběstačnosti, posilovat schopnosti, které ještě mají: tělesné, rozumové a paměťové, pracovní atd., navazovat na to, co žili kdysi, aby nepociťovali tak silně vykořeně-nost. V praxi to znamená, že (podle stavu klientů a jejich přání) chodíme na procházky, cvičíme, trénujeme paměť, pozornost a myšlení, poslou-cháme hudbu a zpíváme, sledujeme staré filmy, pečeme a vaříme, vyrá-bíme různé praktické i ozdobné předměty, od jara budeme pracovat na zahrádce... Jak jste s touto svou prací spoko-jená? Není pro Vás příliš nároč-ná? V Domově mám na starosti uza-v ř e n é o d dě l e n í o s o b s Alzheimerovou chorobou. Jsou to lidé, kteří ztrácejí orientaci v prostředí i čase, zapomínají svou

4

Marie Horáčková

minulost, přicházejí o vlastní osob-nost. Jak jim ubývají rozumové schopnosti, jsou velmi nejistí a ob-zvlášť citliví na to, jak se s nimi za-chází. Práce s nimi je často velmi individuální: nelze na ně mít velké nároky, vždy se snažím je táhnout o jeden krůček výš, než kde se nachá-zejí. I přes svůj stav jsou to lidé, kte-ří mají svou důstojnost a je třeba k nim přistupovat s úctou a velkým porozuměním, jinak odmítají komu-nikovat a spolupracovat. Mám tuto práci ráda; je náročná jako každá pomáhající profese, ale pro mne je horší např. vyrábění, protože nejsem výtvarně nadaná. Spolupracujete v Domově seniorů s kněžími, jaká je u lidí reakce na jejich přítomnost? Ano, když jsem byla v létě přijí-mána do zaměstnání, výslovně jsem byla požádána také o duchovní péči a zprostředkování kontaktu s duchovním. Jsem ráda, že místní kněží, především P. Jaroslav, dochá-zejí do Domova každý týden: věřící si zvykli na pravidelnou bohoslužbu či společný duchovní program ve čtvrtek dopoledne. Ostatní si všíma-jí, že tam chodí „velebníček“, a ob-

čas se s ním dají do hovoru; rozpo-mínají se na dětství, náboženské zvyky a základní modlitby. S vyloženě odmítavou, agresivní reakcí jsem se ještě nesetkala. Po-dobně je tomu u zaměstnanců: pří-tomnost kněze přinejmenším respek-tují. Co byste lidem popřála do nastá-vajících vánočních svátků? Aby se jim podařilo zpomalit závratné životní tempo a zahledět se na Boží skutečnosti. Mám dojem, že toho spoustu děláme, zajišťujeme, zastáváme a poskytujeme, poslou-cháme, čteme a mluvíme, takže na-konec ani nedokážeme zaměřit sou-středěnou pozornost na Boha. A On koná největší zázraky v tichu, ve skrytosti, dokonce v noci, jako tomu bylo v Betlémě. Pochopili to pouze pastýři, kteří měli čistá a otevřená srdce a uvěřili slovům andělů, a mudrci, vzdělanci pokorní duchem. Pán se touží dát poznat všem – ale jsme schopni ho vnímat?

Děkujeme za rozhovor a přejeme vše dobré pro vaši tolik potřebnou práci.

V úterý 12. ledna 2016 dopoled-ne Domov seniorů navštíví pan kardinál Dominik Duka OP. V rámci své návštěvy si prohléd-ne nejen po letech dokončenou bu-dovu, ale předně se setká s klienty, zaměstnanci a vedením Domova. Při této příležitosti požehná nově zbudovanou kapli a pomodlí se za naplnění dobrého díla.

5

Pokaždé, když se začaly blížit Vánoce, vracíval se můj dědeček ve vzpomínkách do dětství. Celá rodina (bylo jich devět dětí) se sešla u štěd-rovečerního stolu, kde se nejprve všichni pěkně pomodlili a zavzpomí-nali na své příbuzné a známé, kteří již nežili. Na slavnostní hodování se děti těšily už od rána, částečně taky proto, že se držel půst. Měli devatero různých chodů. Úplně nejvíc se ale děda těšil na zvláštní tmavou, hustou sladkou omáčku z povidel, mandlí a hrozinek, která se u nich doma podá-vala na závěr večeře. Bez ní si Vá-noce nikdy nedokázal představit. Co si pamatuji, dělal jí každý rok. Pod stromek dostaly děti nějaké ponož-ky, prádlo nebo látku na šaty. A pak se šlo na půlnoční mši do kostelíka ve Svratce. Vždycky na zimu prý bylo všude bílo a mrzlo, až praštilo. A jak milo bylo tenkrát na půlnoční! Sešli se prý všichni sousedé, i lidé ze vzdálených vesnic, zpívaly se koledy a na závěr mše si všichni v duchu svorně přáli, aby se zde příští rok zase ve zdraví sešli. Vždy, když takhle děda krásně vyprávěl, jsem ty jeho vzpomínky prožívala spolu s ním. Přišlo mi to tak okouzlující! I já mám Vánoce moc ráda. Tu jejich vůni, kouzlo a očekávání. Když zdobíte stromek, toužíte vidět zlaté prasátko, posloucháte české koledy, které nám už od rána připo-mínají, že se právě dnes v Betlémě na seně narodil náš Spasitel, nebo

VZPOMÍNKY NA DĚDOVY VÁNOCEVZPOMÍNKY NA DĚDOVY VÁNOCEVZPOMÍNKY NA DĚDOVY VÁNOCEVZPOMÍNKY NA DĚDOVY VÁNOCE když cítíte vůni smaženého kapra. Vše vrcholí sváteční večeří s vašimi blízkými a poté půlnoční mší. Já mám Štědrý den spojený hlav-ně s návštěvou jesliček. S dědou jsme na ně vždycky chodívali odpo-ledne do kolínského Chrámu sv. Bartoloměje. To byla taková naše tradice. Děda potkával známé a sme-kal klobouk, což se mně vždycky strašně líbilo. Co si pamatuji, všichni se usmívali. V kostele byl takový klid a mír a u velkého papírového Betlému se vždycky mačkalo hodně dětí s otevřenou pusou a já se k nim přidávala. Čas letí a my budeme poprvé sla-v i t s m a n ž e l e m V á n o c e v Zásmukách s naším skoro pětimě-síčním synkem už jako rodina. Ten samozřejmě ještě nemůže tušit, kdo se to narodil a proč vlastně slavíme tyto svátky. Možná, že jediné co ho bude ten večer pořádně zajímat, bu-dou barevná světýlka. Rovněž na spoustu věcí si musí počkat a pocho-pit je. Doufám ale, že mu dokážeme také vytvořit krásné a nezapomenu-telné vánoční zážitky, jako jsme mě-li my. Aby chápal, proč se slaví a že je důležitější atmosféra, pohoda, klid a blízcí lidé kolem, než dárky pod stromečkem. A aby pak o tom třeba vyprávěl svým vnoučatům tak kou-zelně, jako můj děda. Samozřejmě, že doba se změnila a stále se mění a vše se může ode-hrávat jinak. Dnešní moderní dítko si asi jen těžko může vystačit s pá-rem ponožek, i tradic a zvyků ubylo a veselé hopkání závějemi na půl-

6

Ivana Strnadová

noční už rovněž není tak častým zvykem, jako bylo kdysi. Ale záleží jen na nás, jaké Vánoce sobě a těm druhým dokážeme udělat a jak je budeme vnímat. Stejně si ale nemůžu pomoct. Hrozně ráda bych alespoň jedinkrát prožila takový Štědrý večer, jaký znal můj dědeček z dětství.

PROČ KŘESŤANÉ SLAVÍ VÁNOCE?PROČ KŘESŤANÉ SLAVÍ VÁNOCE?PROČ KŘESŤANÉ SLAVÍ VÁNOCE?PROČ KŘESŤANÉ SLAVÍ VÁNOCE?

Pro čtenáře farního Věstníku po-někud nesmyslná otázka. Pro řadu dnešních dětí v naší zemi však niko-liv. Skutečnost, že mnohé děti dnes neví nic o původu a významu Vá-noc, stála na počátku katechetického projektu, který již běží deset let v pražské farnosti Panny Marie Krá-lovny míru - Lhotka, sedmým rokem v naší uhlířskojanovické farnosti. Vše začalo na podzim roku 2006, kdy na pastorační radě farnosti Lhot-ka (Praha 4), kde jsem tehdy působil jako farní vikář, zaznělo konstatová-ní, že byť je lhotecká farnost spole-čenstvím velmi živým, většina ener-gie směřuje dovnitř farnosti a naše okolí přichází poněkud zkrátka. Lho-tecký kostel, přestože stojí uprostřed panelových sídlišť, kde vyrůstá mnoho dětí, mnohé z nich do kostela nikdy v životě nevstoupily. Rozhodli jsme se, že s Boží pomocí se pokusí-me tento stav změnit. Na advent 2006 jsme proto připravili interak-tivní program na téma „Proč a jak křesťané slaví Vánoce“ a nabídli jej okolním školám. Oslovili jsme jich

deset, přišla jedna jediná. První tří-du, která vstupovala do kostela, ved-la zástupkyně paní ředitelky, jež šla takzvaně „na průzkum“. Program se jí líbil, a proto dala souhlas i ostat-ním třídám ze své školy. Další rok už přišly školy tři a dnes se progra-mu účastní dvacet tříd. Zájem trvá. Velmi zkráceně se lze o projektu vyjádřit, že se jedná o cca 45minuto-vý interaktivní program, při němž se střídá vyprávění, poslech hudby, tvořivá činnost, tanec, ticho, zpěv, osobní přání radostných Vánoc s malým dárkem. Učitelům doprová-zejícím třídy umožňujeme zapojení do tohoto programu. Někteří se za-pojí rádi, někteří program se zájmem sledují. Každou třídou vede kněz a katecheta. Vidím důležité, že zmíněný pro-gram lze nabídnou i v mimopražské farnosti jako je ta naše. Pro třídní kolektivy ZŠ Uhlířské Janovice pro-bíhá program v Komunitním centru sv. Jiljí a pro ZŠ Zásmuky přímo v jedné ze tříd školy. Z našich da-ných možností je program nabízen 4. třídám prvního stupně, a jinak upravený program, ale se stejným tématem, 7. třídám druhého stupně. Letos se programů zúčastnilo cel-kem devět tříd. Ze stran vyučujících je dále v tomto předvánočním čase zájem o návštěvu kostela. Díky tomu vzni-kl pro 3. třídy program „zpívání u varhan“, při kterém se děti sezná-mí s varhanami jako takovými, jaký je to hudební nástroj, jak fungují, co způsobuje tón a jeho barvu, dozví se

7

o významných varhanních skladate-lích a v neposlední řadě - proč si o Vánocích zpíváme. V průběhu setká-ní, které probíhá na kůru kostela, žáci poznávají podle hrané melodie vánoční píseň nebo si dokonce mo-hou na varhany sami zahrát. Přede-vším si však s varhanami zazpíváme vánoční písně a koledy. To není ještě všechno, pro ty nej-menší, tedy prvňáčky, následuje hned první den školy v novém roce nabídka návštěvy kostela s prohlíd-kou betléma, který v našich koste-lích máme. Zpočátku jsem měl veliké obavy, jak obstojíme, jak budou reagovat učitelé, vedení škol, rodiče i děti samotné (a především pubertální sedmáci), s vděčností však dnes můžu říct, že o programy je zájem a jsou domlouvány s řediteli škol se začátkem školního roku. Věřím, že děti si domů odnášejí radostnou zprávu o tom, že Bůh má každého z nás nezměrně rád. A to není málo. Jsem vděčný, že jsem mohl být ve farnosti Lhotka u zrodu tohoto projektu a že oslavu svátku Božího Narození, které o Vánocích slavíme, můžeme tímto způsobem předávat. Poděkovat chci všem, kdo mi při vytváření a vedení programů v naší farnosti pomáhali a pomáhají. Jáje Trojanové, s kterou jsme vytvořili program pro sedmé třídy, Mirce Ma-šínové, Markétě Havrdové, varhaní-kům paní Marii Jiráskové a panu MUDr. Jaroslavu Morávkovi.

P. Kamil

Motto: „…no to jste se snad zbláznili, celej tejden vstávám a ma-kám jako fretka a v sobotu, když se můžu konečně vyspat, budu vstávat na ňáký roráty…!?“ Před dvěma lety jsem zažila po-prvé rorátní mši svatou, bylo to v Krsovicích při putování Cesty sed-mi kostelů. Vstoupili jsme ze tmy nad ránem do kostela ozářeného měkkým světlem svíček a zpívali. Společenstvo těch, kdo ráno oběto-vali drahocenný sobotní spánek a doputovali do kostela, mi vlilo do duše radost a sílu. Roráty mi zůstaly v paměti jako světlý a povznášející bod adventní doby. To je doby, která se jinak pro mne jako pro všechny ženy nacházející se aktuálně v trojjedinné roli matky, hospodyně v domácnosti a pracující ženy, vy-značuje celkem tučným seznamem činností, které by bylo dobré stih-nout. Když jsem se doslechla, že letos bude „Cesta sedmi kostelů“ směřo-vat na rorátní mši svatou do Dolních

POUŤ DO DOLNÍCH CHVAPOUŤ DO DOLNÍCH CHVAPOUŤ DO DOLNÍCH CHVAPOUŤ DO DOLNÍCH CHVATLIN TLIN TLIN TLIN POD SOUHVĚZDÍM POD SOUHVĚZDÍM POD SOUHVĚZDÍM POD SOUHVĚZDÍM

TLUSTÉHO KOCOURATLUSTÉHO KOCOURATLUSTÉHO KOCOURATLUSTÉHO KOCOURA

8

Zuzana Kováříková

Chvatlin, věděla jsem, že budu patřit k těm, kteří se „snad zbláznili“ a vydají se zase na pouť na „ňáký ro-ráty“. K mému pomatení mysli, ne-pochopitelně nalákána mým sadistic-kým příslibem sobotního vstávání „ještě dřív než do školy, když budou ještě svítit hvězdy“, se přidala moje sedmiletá dcera. Za posledními do-my Polních Voděrad jsme vešly do tmy na očistnou procházku přes Mančice do Dolních Chvatlin. Hvězdy i měsíc skutečně překrásně svítily. Jedna z nich tak jasně, že jsme se shodly s dcerou na tom, že je „tlustá jako náš kocour“ a pojmeno-valy podle ní nové souhvězdí. Vidě-ly jsme i dvě padající hvězdy. A au-toři myšlenky „Cesty sedmi kostelů“ by asi byli spokojeni, kdyby viděli, jak to putující dítě nadšeně hopká a říká“ „Líbí se mi ta cesta!“. I mně se moc líbí myšlenka cesty, protože prostě v životě jsme na cestě, a moc se mi líbí myšlenka cest do opuště-ných kostelů, protože v životě, jak se jím teď s rukou na volantu a mobi-lem v ruce obvykle řítíme, zůstává naše duše opuštěná, a tak ji hledáme, tak jako ty opuštěné kostely. Děkuju za inspiraci všem, kdo myšlence Cesty sedmi kostelů vdechli život, děkuju všem, kdo v kostelích rozsvěcí svíčky, zvoní na zvony, zametají, hrají na varhany, zpívají, kdo se starají, co s nimi bu-de, kdo do nich přicházejí, kdo k nim vzhlížejí, anebo si jich prostě povšimnou. A všem dobrovolným i nedobrovolným poutníkům světa přeji dobré cesty a cíle.

PUTOVÁNÍ PUTOVÁNÍ PUTOVÁNÍ PUTOVÁNÍ NA RORÁTNÍ MŠI SVATOU NA RORÁTNÍ MŠI SVATOU NA RORÁTNÍ MŠI SVATOU NA RORÁTNÍ MŠI SVATOU DO DOLNÍCH CHVATLINDO DOLNÍCH CHVATLINDO DOLNÍCH CHVATLINDO DOLNÍCH CHVATLIN

Třebaže se nás sešlo 5. prosince v 5 hodin ráno u kláštera v Zásmukách 11, byly zastoupeny všechny tři generace. Zapálili jsme si lucerničky, otec Kamil odemkl dveře tajuplně mlčícího, do tmy po-hrouženého kláštera a upozornil nás, že vstupujeme po nově odkryté 300 let staré dlažbě. Zastavili jsme se na kraji ambitů. Rázem nás naplnil duch posvátného místa, vynořila se myšlenka na bratry františkány, kteří tu kdysi žili. Neblahá minulost jako-by neexistovala. Otec Kamil nás uví-tal a sdělil, že nový ročník Cesty sedmi kostelů, který právě zahajuje-me, bude nesen Svatým rokem Boží-ho milosrdenství, který vyhlásil sva-tý otec František. Tématem každé pouti bude jedna ctnost – dnes to bude víra, o které krátce pohovořil, pak jsme se pomodlili Otče náš a Zdrávas Maria a vyšli na cestu. Když jsme opustili osvětlené uli-ce Zásmuk, obklopila nás jasná noč-ní obloha s nespočetným množstvím hvězd. Byla to krása, která brala dech. Přišlo mi, že jsme jako betlém-ští pastýři, že putujeme za ohláše-ným Spasi telem, a i když k jesličkám dorazíme až za 3 týdny, je dobře, že jsme se vydali na cestu. Musela jsem si začít broukat advent-ní písně. Náhle přišel ohromující zážitek - uviděla jsem padat hvězdu. Do této chvíle jsem si myslela, že

9

padají jen v srpnu. Padala velice rychle, její pád doprovázela světelná čára. Pomalu jsme, vítáni snad všemi místními psy, došli do Horních Chvatlin. Dozvěděli jsme se, že his-toricky jsou Horní Chvatliny, které jsou na kopci, mladší než Dolní Chvatliny pod kopcem, proto je také kostel v Dolních Chvatlinách a ne v Horních. Ale zcela bez zbožné památky přece jen nejsou. U silnice se nachází křížek, který byl díky občanům obce opraven a stejně tak byl opraven památník padlým v obou světových válkách na návsi. Na obou místech jsme zastavili a pomodlili se. Pak už jsme sestupova-li z kopce do Dolních Chvatlin. Před vstupem do obce jsme se zastavili, otec Kamil vykouzlil ze tmy poutní kříž, promluvil o spojitosti víry a nesení kříže a vykročil s křížem na ramenou ke kostelu, který ještě ne-byl vidět, ale zvon, který nás vítal, slyšet byl. Po několika minutách jsme vstoupili do plaménky svíček osvětleného kostela sv. Petra a Pavla. Program v kostele zahájila var-hanní skladba, pak nás paní Řezníč-ková seznámila se svým pátráním po tom, kdy se naposledy v kostele konala rorátní bohoslužba a výsled-kem byl odhad, že to bylo minimál-ně před padesáti, pravděpodobněji před osmdesáti lety. Potom promlu-vil místní varhaník pan MUDr. Jaro-slav Morávek o hudbě provozované v tomto kostele a o hudebních těle-sech, která se na tom podílela. Nako-nec se paní Zuzana Kováříková ze

souboru Sono Apparsi, který byl patronem této poutě, svěřila se svou cestou ke sborovému zpívání. Tím se naplnil plánovaný čas pro boho-službu, kterou zpěvem staročeských rorátů doprovázel společně pěvecký sbor Sono Apparsi a Svatoštěpánský sbor. Z kostela jsme vycházeli při modlitbě papeže Františka pro Svatý rok milosrdenství, čímž nám vznikla svatá brána. Třebaže bylo na prosinec nezvyk-le teplé počasí (asi 4 stupně), byli jsme už pěkně prokřehlí, a tak jsme s povděkem přijali pozvání do tepla na faru, kde jsme byli pohoštěni jak na svatbě. Abychom se mohli této pouti zú-častnit, vstávali jsme ve čtvrt na čty-ři, protože jsme z Prahy. Projekt Cesty sedmi kostelů, s kterým jsme se seznámili před několika lety v Uhlířských Janovicích, kde jsme jako cyrilometodější poutníci z Levého Hradce na Velehrad noco-vali, nás velmi oslovil. Představuje oživování míst, která naši předci s vírou a láskou vybudovali, přináší propojení minulosti se současností, aktivuje lidi dobré vůle, buduje mezi nimi vztahy spolupráce, přátelství a pomoci, je nositelem naděje. Děku-jeme z celého srdce jeho tvůrcům a rádi ho, podle možností, podporuje-me.

Jitka a Karel Černí

10

SVATÝ ROK MILOSRDENSSVATÝ ROK MILOSRDENSSVATÝ ROK MILOSRDENSSVATÝ ROK MILOSRDENSTVÍTVÍTVÍTVÍ

Jája Trojanová

Dne 8. prosince o slavnosti Ne-poskvrněného početí Panny Marie

Děkuji za zaslanou publikaci s přehledem všech poutí 4. ročníku Cesty sedmi kostelů v minulém a tomto roce. Jsem velmi rád, že Cesta sedmi kostelů se uskutečnila již počtvrté a že stále oslovuje; každá z uskutečně-ných 28 poutí byla něčím jiná, něčím obohacující, radostná a posilující. Některé poutě byly bohaté na počet poutníků, jinde bylo poutníků jen pár. Mám velkou radost, že všechny poutě byly ze strany obyvatel místa přijaty kladně a byly jimi podpoře-ny. To je velmi potěšující zpráva! Možná si tak někteří mají možnost uvědomit, co pro ně a jejich kostel - kdysi - znamenal a co pro ně znamená dnes… Důležitým místem, které jste ob-jevili při putování a o kterém se šíře-ji zmiňujete, je klášter v Zásmukách. Spolu s Vámi mám radost, že se skauti z Prahy a mnozí další již několik desítek let významně a ak-tivně podílejí na obnově tohoto kláš-tera, že se letos přidali studenti z dalších míst republiky. Děkuji Vám za tuto evangelizač-ní Cestu sedmi kostelů! Posílám svůj srdečný pozdrav a požehnání.

Z DOPISU PANA KARDINÁLAZ DOPISU PANA KARDINÁLAZ DOPISU PANA KARDINÁLAZ DOPISU PANA KARDINÁLA

kardinál Dominik Duka OP arcibiskup pražský

byl zahájen papežem Františkem Svatý rok milosrdenství otevřením Svaté brány ve vatikánské bazilice. Vyhlášením Svatého roku milosr-denství chce papež František zdůraz-nit svůj papežský program, tj. zamě-řit se na milosrdenství a otevřít ještě více církev lidem na okraji.

Papež František vyzývá k putová-ní, otevírání dveří uzavřených koste-lů po celém světě, k návštěvě pout-ních míst a katedrál, kde budou ote-vřeny Svaté brány. V Praze se ote-vřela Svatá brána v katedrále sv. Víta, Vojtěcha a Václava dne 12. prosince v 10 h dopoledne. S Cestou sedmi kostelů se připo-jujeme k putování ve Svatém roce milosrdenství. V každém opuštěném kostele si pomyslně i doslova otevře-me Svatou bránu, budeme „rozebírat“ zazděný vchod v klášteře v Zásmukách, abychom naplnili výzvu papeže Františka, že máme mezi sebou bourat zdi a stavět mos-ty. Příští Cesta povede v sobotu 13. února 2016 do zásmuckého kláš-tera, kde budou na téma Uvnitř a vně vystavovat mnozí umělci a studenti, stejně tak žáci zásmucké školy, ho-vořit budou zástupci organizace Me-ne Tekel, Charity Praha, Knihovny Václava Havla a další. Těšíme se na setkání s Vámi.

11

DUCHOVNÍ OBNOVADUCHOVNÍ OBNOVADUCHOVNÍ OBNOVADUCHOVNÍ OBNOVA

A NÁRODNÍ EUCHARISTICKÝ A NÁRODNÍ EUCHARISTICKÝ A NÁRODNÍ EUCHARISTICKÝ A NÁRODNÍ EUCHARISTICKÝ KONGRES V BRNĚKONGRES V BRNĚKONGRES V BRNĚKONGRES V BRNĚ

Jelikož jsem se zúčastnil 15. a 16. října duchovní obnovy s otcem Ja-mesem Manjockolem a 17. října mše svaté na náměstí Svobody v rámci Národního eucharistického kongre-su, požádal mě P. Kamil, abych se se svými zážitky s vámi podělil pro-střednictvím farního Věstníku. Nadační fond Credo (šíření křes-ťanských hodnot ve společnosti) připravil na Výstavišti v Brně setká-ní, kterého se zúčastnilo více než 3500 lidí. Na duchovní obnově s otcem Jamesem mě nejvíc překvapil elán, živost a neúnavnost tohoto staršího nemocného muže na inva-lidním vozíku. Jeho láskyplné pro-slovy s nekompromisním odmítnu-tím všech podob i zdánlivě nevin-ných hříchů, jeho neotřesně pevné vyznání o bytí pekla, očistce a nebe. Neustále zdůrazňovaná myšlenka, že smysl našeho života není úspěch, ale svatost, jedině čistá svatost, na ni-čem jiném nezáleží. Každý den končil mší svatou s modlitbami otce Jamese za uzdra-vení, tyto mše trvající víc jak tři ho-diny byly nádherné, naplněné neopa-kovatelnou atmosférou, modlitbami, dalo se vnímat rozdávání lásky a otce Jamese. Jeho nasazení dopl-ňoval výkon kapely a scholy z Dolní Lhoty na Zlínsku. Na tyto exercicie jezdí mnoho nemocných, protože

CO JE TO SVATÝ ROK?CO JE TO SVATÝ ROK?CO JE TO SVATÝ ROK?CO JE TO SVATÝ ROK?

Jubilejní (svatý) rok byl ve Starém zákoně vyhlašován každých 50 let. V tomto období byla dávána svoboda otrokům a vracel se majetek původnímu majiteli. Jak uvedl Jan Pavel II., „podle Zákona Izraele spo-čívala spravedlnost především v ochraně slabých“. Katolická církev započala tradici svatých roků za papeže Bonifáce VIII. v roce 1300. Hlava katolické církve tehdy stanovila jejich konání na období jednou za sto let. Od roku 1475 bylo řádné jubileum vyhlašo-váno každých 25 let, aby je mohly prožít všechny generace. Dosud bylo slaveno 26 řádných svatých roků. Poslední – „jubilejní“ Svatý rok vyhlásil papež Jan Pavel II. v roce 2000, kdy jsme vstupovali do nového tisíciletí. Od 16. století se začala vyhlašo-vat také mimořádná jubilea, která měla zdůraznit události zvláštního významu (např. rok 1933 (1900 let od Vykoupení) a 1983 (1950 let od Vykoupení). Církev dala starozákonnímu jubi-leu nový duchovní význam. Milosti-vý rok spočívá v odpuštění, jež je nabídnuté všem, a v možnosti obno-vit vztah s Bohem i s druhými lidmi. Skrze Svatý rok milosrdenství chce papež František postavit do centra pozornosti milosrdenství Boha, který zve lidi k návratu k sobě. Křesťané jsou podle něj dále povoláni, aby „přinesli útěchu každému člověku naší doby“.

z materiálů pro Svatý rok milosrdenství

12

dochází při nich vždy k několika uzdravením. Každé mše se zúčastnilo mnoho kněží, ve čtvrtek asi dvacet a v pátek téměř čtyřicet. A znovu strhující mše svatá, naplněná ovzduším Boží lás-ky. Po přijímání se modlil otec Ja-mes za Ducha svatého, kterého kněží modlitbou a vkládáním rukou předá-vali zúčastněným věřícím. A zase docházelo k uzdravením. Po mši svaté jsem šel na náměstí Svobody, stihl jsem závěr vystoupe-ní skupiny The Tap Tap studentů a absolventů Jedličkova ústavu, po-slechl si moderovanou diskuzi o kněžské službě, v které mě zaujala myšlenka, že kněz mimo eucharistii a činnosti, kdy přichází do styku s Bohem, je pouze obyčejný normál-ní člověk. Následovalo vystoupení slovenské skupiny ESPÉ, která hraje rockové modlitby chval. Během je-jich koncertu jsem prošel stánky chráněných dílen s výtvory hendike-povaných lidí. Téměř každý katolický kostel měl noční program. U Máří Magda-leny probíhala tichá adorace, na Pet-rově Nikodémova noc, u sv. Josefa nešpory, u sv. Michala modlení za chudé a promluvy papeže Františka, u sv. Janů zpívané modlitby chval. Osobně jsem si vybral Petrov. V sobotu během dopoledne zapl-nily náměstí Svobody desetitisíce věřících. Při bohoslužbě v 10:30 pak podium ministranti, jáhni, kněží, čeští a moravští biskupové v čele s kardinálem Dominikem Dukou, mo-ravským primasem Janem, hostite-

Josef Škoda

lem biskupem Vojtěchem, papežo-vým vyslancem německým kardiná-lem Josefem Cordesem, který přinesl poselství papeže Františka, ve kte-rém nás nabádal k posílení víry a k zvětšení úcty ke kněžím a eucharis-tii. Dále se mše zúčastnil apoštolský nuncius, několik řeckokatolických biskupů. Po mši sv. v čele eucharistického průvodu defilovalo snad tisíc kněží, řeholnic a řeholníků, ministrantů, věřících v krojích, praporečníci se zástavami orelských žup. Za nimi šel úctyhodný proud nás věřících z Čech a Moravy. Při pohledu na obří obra-zovky jsem zjistil, že nás katolíků je tolik, že i brněnské ulice jsou nám těsné. Děkuji, že jsem mohl tyto tři dny takto prožít. Povzbudit se a posílit ve víře. Potěšilo mě, že z naší uhlířsko-janovické farnosti se sobotní slav-nosti účastnila rodina Houdova z Janovic, které byla svěřena při slav-nostní mši svaté služba předčítání přímluv. Přijměte, prosím, můj dík a toto svědectví.

13

V příštím roce uplyne 700 let od narození jednoho z největších evrop-ských panovníků - císaře římského a krále českého Karla IV. Toto jubile-um zařadilo UNESCO na seznam významných světových výročí let 2016 a 2017. Dnes si stručně připo-meneme jeho panování v Čechách, kde byl nazván Otcem vlasti. Karel byl nejvzdělanějším panov-níkem ve své době, zejména v teologii, v právech a v dějinách. Hovořil a psal česky, německy, la-tinsky, francouzsky a italsky. Byl milovníkem a štědrým příznivcem umění. Zásadně dodržoval uzavřené smlouvy a všechna nabytá práva a svobody. Začátek jeho vlády byl pozname-nán těžkou dobou. Několik let pano-vala velká neúroda. Roku 1347 se z východu rozšířila morová epide-mie. Jen františkánů, kteří ošetřovali nemocné, zemřelo za tři roky 124 tisíc. Karel procestoval říši, aby vše viděl a podle potřeby vydával pří-slušná nařízení. Po Janu Lucembur-ském zdědil zanedbané a zbídačené české království, které povznesl bě-hem své vlády k rozkvětu a blahoby-tu. Roku 1344 dosáhl ještě jako správce českých zemí od papeže Klimenta VI. povýšení pražského biskupství na arcibiskupství, které-mu bylo podřízeno biskupství olo-moucké a nově vzniklé biskupství litomyšlské. Protože dřívější králov-

skou korunu jeho otec král Jan zasta-vil a prodal, dal Karel zhotovit z ryzího zlata korunu novou, kterou věnoval dědici české země - svatému Václavu. Dne 2. září 1347 korunoval Karla v Praze na českého krále první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic. 5. ledna 1355 byl koru-nován v Miláně „železnou korunou“ lombardskou a 5. dubna téhož roku se konala v bazilice svatého Petra v Římě jeho slavnostní korunovace císařskou korunou Karla Velikého. Roku 1348 založil Karel praž-skou univerzitu jako první vysoké učení ve střední a východní Evropě. Ve stejném roce založil Nové město pražské. Praha se zařadila mezi nej-větší tehdejší města. Pro bezpečnost korunovačních klenotů postavil hrad Karlštejn. Položil základy ke chrámu svatého Víta a v Kutné Hoře ke

KAREL IV. KAREL IV. KAREL IV. KAREL IV. (30. 5. 1316 (30. 5. 1316 (30. 5. 1316 (30. 5. 1316 –––– 29. 11. 1378)29. 11. 1378)29. 11. 1378)29. 11. 1378)

14

Pavel Rückl

chrámu svaté panny Barbory (více k jeho stavebním aktivitám v příštím článku). V roce 1348 se konal také důležitý sněm, kde byl mimo jiné stanoven právní poměr koruny české k říši německé a poměr zemí morav-ské, slezské a lužické ke koruně čes-ké. České království se stalo evrop-skou velmocí. Vedle Čech a Moravy k němu patřily obojí Lužice, celé Slezsko, Braniborsko, v Německu celá řada hradů a statků a také Lu-cembursko. Na dalším sněmu v Praze roku 1355 dal Karel prohlásit nedílnou celistvost zemí koruny české a před-ložil sněmu nový zákoník nazvaný „Karlův majestát“ o správě země a zemském právu. Staral se o bezpeč-nost v zemi. Zemědělství se vzmáha-lo, okolo Mělníka a Prahy byly vysá-zeny vinohrady. Rozvíjelo se rybní-kářství, průmysl, hornictví, řemesla a obchod. Války neměl Karel rád. Byl na to příliš vzdělaný a hospodár-ný diplomat. Dvůr vedl po císařsku nádherný. Praha byla skoro hlavním městem říše. Karel byl po dvoustech letech zase vladařem, který se cítil Če-chem. Hrdě se nazýval synem české matky. Opatům klášterů vytýkal, že přijímají jen cizince. Roku 1347 za-ložil klášter „Na Slovanech“ ke cti svatého Jeronýma, Cyrila, Metoděje, Vojtěcha a Prokopa. Povolal do něj 80 mnichů s opatem Ivanem z Chorvatska, kteří všechny církevní hodinky a bohoslužby konali v jazyce staroslověnském. Od dětství až do své smrti byl

Karel velice zbožný. Často se uchy-loval na Karlštejn, kde v těsném pří-stěnku meditoval o své životní dráze a posiloval svou křesťanskou víru. S velkou horlivostí sbíral jednak ostatky svatých, jednak posvátné předměty. Relikvií nashromáždil u svatého Víta a na Karlštejně několik tisíc. Byl šťastný uprostřed těchto pokladů. Jeho hlavním rádcem byl arcibiskup Arnošt z Pardubic. Karel jako každý jiný člověk měl vedle svých dobrých vlastností i ně-které vady. Zejména to byla přílišná až zaslepená láska ke své rodině. Již roku 1363 dal svého dvouletého sy-na Václava korunovat na českého krále přes námitky některých pánů i arcibiskupa Arnošta. Václav byl na-daný, ale těžko se korunovaný král podrobuje přísné kázni. Brzy byl přesycen poctami a při dospívání si hleděl především rozmarů a zábavy a to přesto, že dostal nejlepší vycho-vatele. Podle toho pak vypadala Václavova vláda. Historik Josef Pekař (1870 – 1937) označil vládu Karla IV. jako nejslavnější období českých dějin. Jeho oponent Zdeněk Nejedlý takto označil zase dobu husitskou. Já osobně zastávám názor profesora Pekaře, protože husité přes všechny válečné úspěchy nakonec neslavně skončili u Lipan, a jako památku zanechali po sobě spustošenou zem.

Pokračování v příštím čísle.

15

16

V sobotu 13. listopadu proběhla na faře v Čestíně tradiční „Martinská peroutka“. Byl krásný sychravý den a venku to vonělo podzimem. Na samotné faře se tetelil oheň v kamnech, vlh-kost se srážela na oknech a všude vládla dobrá nálada a tvůrčí duch. Postupně dorazivší příchozí si mohli v tomto útulnu svázat z husích brk peroutky, nebo mohli pomoci při výrobě svatomartinských rohlíčků (v tomto podání s makovou náplní), které byly, jak se mohli přítomní záhy přesvědčit, naprosto geniální, a které spolu s pekoucími se husami provoněly zdejší atmosféru ke sku-tečně nevšednímu zážitku.

V tomto „ovzduší“ se vůkol mi-hotala mnohá dítka, která vyráběla lampióny na vyvrcholení dne. Aby si však zpestřila čekání na večer a zá-roveň mohla vjemy přesycenou faru „vydýchat“, vybíhala mnohá na farní zahradu, kde se prostředí fary dávalo tušit jen náznakem kouře z tamních kamen. Večer přišel záhy, jak už to

DNY VE ZNAMENÍ HUSY DNY VE ZNAMENÍ HUSY DNY VE ZNAMENÍ HUSY DNY VE ZNAMENÍ HUSY A KONĚA KONĚA KONĚA KONĚ v tomto podzimním čase bývá. Poté přišel i pan farář. S ním doušek Bo-žího s lova, zapál i t svíčky v lampióncích, a společně v rodinném houfu se pak podělit s Kristem v čestínském kostele o vše prožité, vzdát díky za všechnu krásu stvoření, teplo farní rodiny a výji-mečnost tohoto dne. Druhý den v neděli, kdy se slavil svátek svatého Martina v kostele v Petrovicích II, jenž je sv. Martinu zasvěcen, přelila se sychravost před-chozího dne v deštivé provazce, kam by člověk ani koně nevyhnal (natož ho očekával). Svatý Martin je však věrný svému patronátu a tak na zá-věr svaté mše skutečně přijel na bí-lém koni, čímž paradoxně rozehřál kolem stojící farníky, a na tvářích mnohých vzbudil i mile pobavený úsměv.

Ondřej Vedral

ADVENTNÍ DÍLNY VADVENTNÍ DÍLNY VADVENTNÍ DÍLNY VADVENTNÍ DÍLNY V ČESČESČESČESTÍNĚ, TÍNĚ, TÍNĚ, TÍNĚ, SOBOTA 21. 11.2015SOBOTA 21. 11.2015SOBOTA 21. 11.2015SOBOTA 21. 11.2015

Již po několikáté trávíme celou sobotu na dílničkách v čestínské so-kolovně. Je to rodinný výlet: mamin-ka připraví nějaké tvoření pro ostatní děti, tatínek s dcerkou nejdříve vyro-bí dárečky a když je přemíra kreati-

17

Už víc než 10 let se připravuji na službu v církvi, posledních 6 let sys-tematicky (čtyřleté studium teologie, duchovní formace, praktická přípra-va). Působím jednak ve své domov-ské farnosti Český Brod, jednak už

MOJE SLUŽBA V CÍRKVIMOJE SLUŽBA V CÍRKVIMOJE SLUŽBA V CÍRKVIMOJE SLUŽBA V CÍRKVI

Jan Kunčar

vity unaví, přesunou se do kaváren-ské části se stolky a se spoustou hra-ček. Maminka starostlivě schraňuje všechny výtvory, které jsou jí po-stupně nošeny, a tajně doufá, že bu-de moci odběhnout a udělat alespoň adventní věnec. Dcerka s tatínkem chodí již tradičně zdobit voňavé per-níčky, do keramické dílničky, vyrá-bět svíčky z včelího vosku, tedy tatí-nek motá a ona se snaží zapálit od hořících svíček vše, co jí přijde pod ruku. Letos se rozhodla pro výrobu keramické ovečky. Plácání z hlíny ji skutečně baví. Jsem moc zvědavá na výsledek z pece. Zkuste nechat výběr na dětech a budete překvapeni, co všechno zvládnou vyrobit! A pokud máte tvořivou náladu jen vy, odložíte dít-ko do dětského koutku, tedy pořád-ného koutu na divadelním jevišti, manžela odešlete k okénku s pohoštěním, který se chtě nechtě přesune obtěžkán dobrotami ke stol-kům na pódiu. Dohled je tedy zajiš-těn. Báječné je, že si můžete vy-zkoušet různé techniky, a když něja-ká nenadchne, odložíte nepovedený výtvor a přesunete se dál...

Zdenka Bílá

přes 3 roky v této farnosti – a to v Uhlířských Janovicích, v Zásmukách a ve Vavřinci.

V Českém Brodě mám 4. rokem kanonickou misi pro výuku nábo-ženství nejstarších dětí. Mimo to zde řadu let hostím společenství seniorů – přejmenovali jsme je na „farní ka-fe“, abychom nalákali i mladší účastníky. Také jsem panem farářem Kociánem ve výjimečných přípa-dech (při nepřítomnosti kněze i jáh-na) pověřován bohoslužbou slova.

V uhlířskojanovické farnosti se vyskytuji již přes 3 roky. Asistuji pravidelně panu děkanovi Nekolné-mu při mších v Zásmukách (dřív jsem s ním jezdil i do Vavřince). V případě potřeby mne pověřuje pan farář Kamil bohoslužbou slova. Za-tím jsem vedl 25 bohoslužeb slova, převážně ve Vavřinci, během nemo-ci pana děkana i v Zásmukách. Čtvrtky trávím pravidelně v Uhlíř-ských Janovicích – ráno zahajujeme společnou recitací Denní modlitby církve (breviář).

V sobotu 14. listopadu jsem byl během poutní bohoslužby ve Lstibo-ři panem biskupem Karlem Herb-stem slavnostně ustanoven lektorem. Znamená to způsobilost k veřejné recitaci Božího slova.

V neděli 17. ledna 2016 mám být opět panem biskupem Herbstem ustanoven během jeho návštěvy chrámu sv. Vavřince ve stejnojmen-né obci akolytou, tedy přisluhovate-lem při udílení eucharistie. Velice rád vás uvítám při této příležitosti ve Vavřinci.

18

Začátkem roku 2016 opět jako každý rok bude v naší far-nosti probíhat Tříkrálová sbírka. Tuto dobročinnou akci pořádá každoročně Charita Česká republika. Skupinky koled-níků, doprovodné akce i distribuci pokladniček pak organizují jednot-livé místní Charity ve spolupráci s farnostmi, školami či různými mládežnickými organizacemi. Úspěch celé sbírky závisí na aktivitě tisíců lidí ve všech koutech republiky, často i v obcích o několika desítkách obyvatel. Tříkrálová sbírka je tak největší do-brovolnickou akcí u nás. Výtěžek sbírky je určen na po-moc nemocným, handicapovaným, seniorům, matkám s dětmi v tísni a dalším jinak sociálně potřebným skupinám lidí, a to zejména v re-gionech, kde sbírka probíhá. Hlav-ním využitím Tříkrálové sbírky v našem regionu bude letos pomoc Nadačnímu fondu Klíček na nákup potřebného vybavení do půjčovny ošetřovatelských pomůcek pro dět-ské hospicové pacienty, o které se jejich rodiny starají v domácím prostředí. Část výnosu sbírky je každoročně určena také na humanitární pomoc do zahraničí. Sbírka bude probíhat od neděle 3. ledna do neděle 10. ledna. Dům od domu budou chodit skupinky koled-níků. Sbírka má ustálená pravidla,

BLÍŽÍ SE OPĚT TŘÍKRÁBLÍŽÍ SE OPĚT TŘÍKRÁBLÍŽÍ SE OPĚT TŘÍKRÁBLÍŽÍ SE OPĚT TŘÍKRÁLOVÁ SBÍRKALOVÁ SBÍRKALOVÁ SBÍRKALOVÁ SBÍRKA vybírá se do zapečetěných kasiček označených logem. Koledníci označují dveře domů symbolickými písmeny K+M+B (zkratky latin-ského textu „Christus mansionem benedicat“ – česky „Kristus ať pože-hná tomuto domu“) a připojí nad-cházející rok 2016. Tříkrálová sbírka se neobejde bez obětavosti dobrovolníků a vstřícnosti široké veřejnosti. Pro každého z nás se otevírá možnost podílet se byť symbolickou částkou na pomoci lidem, kteří ji potřebují. V naší far-nosti bude Tříkrálová sbírka probíhat v Uhlířských Janovicích, v Čestíně, v Košicích, v Dolních Chvatlinách a v přilehlých obcích. V Uhlířských Janovicích bude možné Tříkrálovou sbírku podpořit i při zahájení výstavy betlémů 3. ledna od 15:00 v kostele sv. Jiljí, při kterém zahrají koledy děti ze ZUŠ Uhlířské Janovice. Ráda bych pozvala ke spolupráci všechny obětavé lidi, kteří by mohli pomoci. K dobrému průběhu Tříkrálové sbírky potřebujeme řadu dospělých především do role vedoucích skupinek a spoustu dětí ochotných chodit s kasičkou a s tříkrálovým požehnáním k jednotlivým domům. Ale bude to opět stát za to, zase bude legrace i dobroty, pohoštění, oběd v komunitním centru, společné set-kání a popovídání. Kdo by rád po-mohl, přihlaste se, prosím, na tel. čísle 731 482 898 nebo se zastavte domluvit v Komunitním centru sv. Jiljí.

Miriam Houdová

19

ZVEME VÁSZVEME VÁSZVEME VÁSZVEME VÁS

- v neděli 20. 12. od 16:00 do koste-la sv. Jiljí v Uhlířských Janovicích na předvánoční pásmo s Advent-ním příběhem a rozdáváním Bet-lémského světla - v sobotu 26. 12. ve 14:00 do koste-la Nejsvětější Trojice v Drahobudi-cích na vánoční koncert dámské části SHŠ Páni z Kolína - v sobotu 26. 12. v 17:30 do kostela sv. Anny v Sudějově na vánoční koncert - na tradiční silvestrovské předsta-vení v podání dětského dramatické-ho kroužku o.s. STRNIŠTĚ, které se koná na faře v Košicích 31. 12. od 18:00 - 3. - 14. 1. na výstavu betlémů v kostele sv. Jiljí v Uhl. Janovicích. Při zahájení výstavy 3. 1. v 15:00 budou žáci ZUŠ Uhlířské Janovice hrát koledy.

Tak jako v loňském roce, i letos skauti a skautky ze střediska Jana Roháče z Dubé a na Sioně, Uhlířské Janovice, přináší do Uhlířských Ja-novic betlémské světlo. Budou ho rozdávat opět ve spolupráci s Římskokatolickou farností Uhlíř-ské Janovice. Motto letošního ročníku Betlém-ského světla zní: „Pokoj ve mně – pokoj s tebou“. Proto i my Vám všem přejeme ve velmi rušném běž-ném životě klid, který s sebou přiná-ší vánoční svátky a doba adventu. Jak z historie betlémského světla všichni víte, jeho předávání a dopra-va do jednotlivých domovů je hlavně poděkováním pro všechny za jejich celoroční úsilí a podporu. Proto i skauti děkují všem, kteří podporují jejich činnost a všem přejí krásné vánoční svátky.

BETLÉMSKÉ SVĚTLOBETLÉMSKÉ SVĚTLOBETLÉMSKÉ SVĚTLOBETLÉMSKÉ SVĚTLO

Skautské středisko Uhlířské Janovice

Arcidiecézní ministrantské setká-ní 2015 se konalo v sobotu 14. 11. v pražské katedrále (mše sv. s panem arcibiskupem kardinálem Domini-kem Dukou OP) a na arcibiskupství. Též ministranti v rámci různých sou-těží a úkolů navštívili klášter pre-monstrátů na Strahově. Z naší far-nosti se zúčastnili tři ministranti. Není to uzavřená společnost. Pro bližší informace a možnost se přihlá-sit mě, prosím, kontaktujte.

SETKÁNÍ MINISTRANTŮ SETKÁNÍ MINISTRANTŮ SETKÁNÍ MINISTRANTŮ SETKÁNÍ MINISTRANTŮ NAŠÍ ARCIDIECÉZENAŠÍ ARCIDIECÉZENAŠÍ ARCIDIECÉZENAŠÍ ARCIDIECÉZE

P. Jaroslav

Malý plamínek betlémského světla, jenž svou silou spojuje mnohá srdce, budou janovičtí skauti předávat:

- 20. 12. 2015 od 16:00 v kostele sv. Jiljí

- 21. 12. 2015 od 16:00 do 17:30 před kostelem sv. Aloise

20

Děkujeme za dobrovolné příspěvky na pokrytí nákladů s vydáváním.

Vydáno: 19. 12. 2015 pro vnitřní potřebu farnosti Uhlířské Janovice Kontakt: Římskokatolická farnost Uhlířské Janovice, Havlíčkova 898, 285 04 Uhlířské Janovice; e-mail: kc.jilji@gmail.com www. farnostjanovice.cz IČ: 49543008; BÚ: 441028359/0800 P. Kamil Vrzal, farář - mob: 728 775 536, P. Jaroslav Miškovský, farní vikář - mob: 733 741 874 P. Václav Nekolný, výpomocný duchovní - tel: 321 796 177, Zásmuky

Bc. Markéta Havrdová, pastorační asistentka - mob: 777 603 020

Vydání dalšího čísla farního Věstníku 6. 2. 2016

ROZPIS VÁNOČNÍCH BOHOSLUŽEB 24.12.

Čt 25.12.

Pá 26.12.

So 27.12.

Ne 31.12. Čt

1.1. 2014 Pá

vigilie Narození Páně

Svátek Štěpána

Svaté Rodiny

zakončení obč. roku

Matky Boží P.M.

Uhlířské Janovice

24:00 8:00 8:00 16:00 8:00

Zásmuky 24:00 9:30 9:30 9:30 9:30

Čestín 15:00 10:00 10:00 16:00 10:00

Košice 22:00 12:00 12:00

Vavřinec 17:00 11:00 11:00

Sudějov 16:00 23:00

Malejovice 15:00 15:00

Horní Kruty

22:00

Drahobu-dice

15:00

Krsovice 12:00

Žíšov 15:00