Milí příznivci Yoda Mentorship Programme, vítejte na stránkách druhého čísla

Yodoběžníku, díky kterému si může každý přečíst, co se v mentoringovém programu odehrává a co nás zajímá. Každý student vybraný do letošního Yody má přiděleného mentora, se kterým má možnost po Skypu nebo osobně probrat cokoliv týkající se akademického či osobního růstu. Půlroční program se přehoupnul do druhé poloviny, a studenti tak i pokročili v realizaci projektů, na kterých pracují v rámci Yoda Mentorshipu. Měli jsme možnost sledovat velmi

úspěšné literární snahy studentů v esejích na zadaná témata. Navíc proběhla esejistická soutěž a její vítězka poputuje na exkurzi do univerzity v Oxfordu. Teď už se těšíme na závěrečné setkání Yody 2016/2017, které proběhne 17. června v Praze a studenti si zde navzájem představí svou práci na projektech.

Martina Kavanová, editorka

1

22. květen 2017, 2. číslo

Jednou ze součástí programu Yoda jsou eseje

na zadaná témata. Studenti měli v dosavadním průběhu programu možnost odevzdat celkem tři práce. Tyto eseje jsou krátká zamyšlení o rozsahu zhruba 500 slov. Důvodů, proč studenti v Yoda Mentorship Programme už druhým rokem odevzdávají eseje, je několik: možnost zamyšlení se nad komplexními tématy a jejich prodiskutování s mentory, rozvoj schopnosti třídit své myšlenky a trénink vyjadřování v psané formě. Při psaní eseje je totiž důležité stejně tak originální zamyšlení se nad problémem jako efektivní předání své myšlenky čtenáři. Tato dvě kritéria jsme také vzali v úvahu v hodnocení finální třetí eseje, kterou studenti odevzdávali v rámci esejistické soutěže, letošní novinky.

Soutěž probíhala ve spolupráci s Českou spořitelnou a česko-slovenským spolkem oxfordské univerzity, se kterou je také spojena cena pro vítěze. Autor/autorka nejlépe hodnocené eseje bude mít

možnost se v červnu vypravit do Oxfordu na několikadenní kompletně hrazený výlet za poznáváním tamní univerzity. Bude mít možnost „stínovat“ české studenty, zúčastnit se s nimi přednášek různých oborů, společenských akcí a navštívit staré oxfordské koleje.

Březnové tréninkové eseje psali studenti na tato témata:

Je nutné říkat vždy pravdu, nebo se někdy můžeme řídit úslovím „účel světí prostředky“? / Jaké jsou podle Tebe nejpalčivější problémy, které dnes trápí náš svět?

Dubnová soutěžní esej odpovídala na tyto palčivé otázky:

Jaké budou podle Tebe nejdůležitější schopnosti pro osobní a pracovní úspěch člověka žijícího v roce 2040? Co bys přidal/a nebo vylepšil/a na českém formálním vzdělávání, aby byla tato schopnost lépe dosažitelná? Jak mohou k rozvoji těchto schopností pomoct zaměstnavatelé?

Esejistická soutěž

Umístění:

1. místo: Kristina Šůsová, Cheb

2–3. místo: Barbora Smékalová, Nové Město na Moravě

Petra Skácelová, Zlín

4. místo: Michal Kubala, Trojanovice

5. místo: Jan Renner, Ústí nad Labem

Studenti na 2.–5. místě získají knižní poukaz a možnost pracovní zkušenosti v České spořitelně.

JE NĚCO, CO BYS CHTĚL/A UMĚT A NEUMÍŠ?

– Překonat myšlenky.

– Chtěl bych umět zastavit čas. Během doby, kdy by neběžel čas, bych už snad stihl dodělat všechny povinnosti a pak bych měl čas na své kamarády, na volnočasové aktivity a zábavu jako takovou.

– Ano, dost věcí, třeba bych chtěla umět péct makronky, jezdit na skateboardu, hrát rugby a baseball a hrát na saxofon.

– Hrát divadlo, malovat, hrát na klavír, umění nejen milovat ale také praktikovat.

– Chtěla bych perfektně ovládat několik cizích jazyků.

– Kreslit.

– Horolezectví..

– Šetřit.

– Zachovat si větší klid a pohodu ve stresových situacích.

– Samozřejmě! Kromě neviditelnosti je to hlavně hra na bubny a programování. Ale pracuje se na tom!

– Číst lidem myšlenky.

– Chtěla bych umět zpívat.

– Tančit, mluvit cizími jazyky.

2

3

Nikdo z nás nemůže předvídat, jaká bude budoucnost a jak bude vypadat svět za 10, 15 nebo dokonce 23 let. Možná se vyplní představy Elona Muska a lidé budou nuceni se kvůli zanedbávání ekologie

a z toho vyplývajícím živelným katastrofám přesunout na jinou planetu. Možná nedostatek základních zdrojů jako voda nebo válečný konflikt zdecimuje počet obyvatelstva na minimum a přeživší se vrátí někam k prvobytně pospolné společnosti. Já jsem ale optimista a doufám, že katastrofickým scénářům se naše budoucnost vyhne. Myslím si, že život na světě za 23 let bude ještě rychlejší, než je nyní. Určitě se věda posune zase o kus dál a budou se rozvíjet nové technologie, které budou měnit naše životy. Proto budou podle mého názoru nejdůležitější schopnosti jako dovednost filtrovat informace, ochota učit se nové věci a komunikační schopnosti. Svět je už dnes ovládán „chytrou elektronikou“ a dá se předpokládat, že svět budoucí bude plný různých technických vymožeností, čipů i robotů a lidé se budou muset naučit s tím vším pracovat a fungovat. Nebát se změn a umět se na ně adaptovat. A hlavně dokázat ve světě přeplněném informacemi najít ty důležité, relevantní a správně je použít. Vedou nyní naše školy své žáky tímto směrem? Moje zkušenost je převážně taková, že student celou hodinu poslouchá a občas si něco opíše z tabule, výjimečně samostatně vypracuje nějakou úlohu v pracovním sešitě. Frontální výuka je velmi stereotypní a především vychovává studenty, kteří jsou zvyklí pouze „papouškovat“ informace, které pro ně vybral někdo jiný. Studenti pak mají problém při ověřování (ne)pravdivosti informací i jejich zdrojů. Proto si myslím, že by učitelé měli své hodiny vždy zaměřit nejen na výklad, ale věnovat prostor i nějaké samostatné aktivitě studentů. Učitel by jim například mohl zadat nějaké téma, ke kterému by měli sami vyhledat informace z různých zdrojů a připravit si na toto téma prezentaci nebo se třeba takto připravit na diskuzi v hodině. Tyto aktivity by studenty jistě připravily na budoucnost lépe než staromódní „biflování“. Jsou navíc obohacující i pro rozvoj další dovednosti, kterou považuji za důležitou, a to komunikační schopnosti. Na komunikaci lidí je založeno fungování všech lidských společností i skupin. Když se lidé nedomluví, zpravidla toho moc nefunguje. I proto stále existují povolání typu vyjednávač, mediátor či diplomat. Přestože se pravděpodobně bude většina komunikace odehrávat přes různé sociální sítě, stejně bude většina organizací fungovat na základě týmové práce, pro niž je domluva stěžejní. Proto je důležité, aby lidé spolu navzájem uměli dobře komunikovat. I v tomto směru vidím v našem školství mezery a zastávám názor, že by bylo dobré, kdyby učitelé ve svých hodinách dali více prostoru diskuzi a častěji zadávali práci tak, aby studenti museli pracovat v týmech. Studenti se při takové práci naučí nejen spolu lépe komunikovat, obhajovat svůj názor, hledat argumenty a vyjednávat, ale také být samostatnějšími a v neposlední řadě si rozdělit v týmu role podle svých silných stránek. Tyto schopnosti jsou užitečné nejen v profesním životě, ale i v tom osobním, kdy je potřeba obstát při výměně názorů (lidově hádce) a přesvědčit druhého o své pravdě. S komunikací i flexibilitou souvisí i „má“ další klíčová schopnost nejen pro budoucnost – ochota učit se něco nového. Oblíbené slovíčko malých dětí je většinou „proč?“, což dokazuje, že zvídavými se většinou narodíme. Mnoho lidí ale o tuto zvídavost a touhu naučit se či dozvědět něco nového v průběhu života přijde a mylně se domnívá, že si vystačí s tím, co už se jednou naučili, a nepotřebují rozvíjet dále své schopnosti a rozšiřovat si obzory. V každé době je ale důležité být otevřen novým nápadům a zkoušet nové věci a určitě to bude důležité i v roce 2040. Dnes je i mnohem jednodušší naučit se něco nového, na internetu je mnoho stránek plných informací, které by nám neposkytly ani ty největší knihovny, a existuje i mnoho kurzů, kde můžeme rozvíjet své znalosti v různých oblastech. Máme dříve netušené možnosti a opravdu záleží jen na našem zájmu a ochotě. Přesto ale mnoho lidí tyto možnosti nechce nebo nedokáže využít. Proto si myslím, že i v tomto směru bychom mohli být více motivováni školou. Bylo by například zajímavé, kdyby ve školách existovala jedna hodina, kterou by studenti museli strávit v učebně, ale mohli by si vybrat nějaké téma, které je zajímá, a najít si k němu vhodnou internetovou stránku, knihu nebo právě online kurz a tu hodinu mu ve škole věnovat. Mohlo by je to motivovat k tomu, aby chtěli touto aktivitou strávit i svůj volný čas, a dát jim touhu učit se něco nového. Nikdo z nás nemůže předvídat, jaký přesně bude svět v roce 2040 ani jaké schopnosti budou opravdu užitečné. Můžeme tedy jen čekat na výzvy, které před nás svět za 23 let postaví, a doufat, že jim budeme schopni čelit.

Kristina Šůsová, 1. místo

Jaké budou nejdůležitější schopnosti pro osobní a pracovní úspěch člověka žijícího v roce 2040?

[...]

Se schopností adaptace je úzce provázaná znalost jazyků. Přestože lze namítnout, že se

dnes ve většině světových končin domluvíme anglicky, neplatí to pro celý svět. Detailní znalost místního jazyka navíc jedinci v očích místních obyvatel zajistí respekt, důvěru a může ho ušetřit mnoha nedorozumění na poli profesním i osobním. Mezi konkrétní případy patří slovo „bukra“, které často zaslechneme na úřadech v arabských zemích. V doslovném překladu znamená zítra. Ve skutečnosti je z významového hlediska blíže vyjádření možná či někdy. Pro člověka, který zde nutně potřebuje sehnat vízum, je znalost tohoto rozdílu dosti podstatnou záležitostí. K prohloubení jazykových znalostí by mohly přispět zejména školy rozšířením škály nabízených výměnných programů a obytů v zahraničí, zaměstnáním více rodilých mluvčích či tím, že se stanou partnerskou školou jazykových center. Zaměstnavatelé by ve svých firmách mohli nabídnout možnost stáže u zahraničních poboček.

[...]

Konečně se jedná o organizaci času a koordinaci osobního a profesního života. S rostoucími

nároky na výkon je nutné vyvážit pracovní povinnosti volnočasovými aktivitami, které náš život obohacují a během nichž načerpáme dostatek energie. Zároveň představuje účinnou prevenci proti syndromu vyhoření, jenž se v ouvislosti s pracovním přetížením vyskytuje s alarmující frekvencí. Nabízí se otázka, jakými prostředky lze proti burn-out syndromu bojovat. Český školský systém by do hodnocení žáka mohl kromě akademických výsledků zahrnout také jeho zájmové činnosti, jež rozvíjí různé aspekty žákovy osobnosti, od hry na housle přes sportovní realizaci po účast v mládežnických organizacích. Zaměstnavatelé by mohli nabídnout poradenské služby a workshopy na téma time management a podpořit vyžití zaměstnanců vytvořením firemních sportovních klubů či zlevněným vstupným do volnočasových center.

Barbora Smékalová, 2–3. místo

[...]

Přenesme se teď na chvíli právě do tohoto roku, kdy technika balancuje na hranici našich

současných představ a rozdíl mezi strojem a lověkem přestává být okem rozeznatelný. Hnutí neoludditů má statisíce členů a stále nabírá na síle. Podnikatelům postupně dochází, že stroj je v mnoha věcech lepší než člověk – je přesný, neunaví se, nestěžuje si na plat či pracovní podmínky. Potřebuje jen palivo a držbu, vždy dělá svou práci naplno, nežádá dovolenou. Je to vlastně ideální pracovník, pokud po něm nežádáte nic neobvyklého. V takové společnosti filozofové jistě řeší jasnou otázku – v čem se člověk liší od robota? A má robot nějaké „vlastnosti“, které by měly být vlastní člověku?

[...]

Co tedy navrhuji? Pro začátek více podpory aktivním studentům, více možností pro ty, co

na sobě chtějí pracovat. Věřím, že postupně se začnou přidávat další a že iniciativa na změnu nakonec nepřijde od starých profesorů, kteří ve školních lavicích seděli před půlstoletím, ale od studentů (trošku marxismu). Protože dokud si za tímto „memorovacím“ systémem stojí i většina studentů (je pohodlnější, to nepopírám), nemá změna šanci na úspěch. Další možností by bylo uvolnění legislativy pro alternativní školy. Sama mám zkušenosti z lesní školky a z táborů organizovaných lesní školkou, ale i třeba kniha Summerhill mě přesvědčila o tom, že ponechat dětem v mnohých věcech svobodu není na škodu. Náš systém to však neumožňuje, stejně jako ministerstvem dané plány neumožňují věnovat se tomu, co by studenti opravdu potřebovali. Jsou hnáni k výsledkům a známkování bez ohledu na talent v daném oboru a vynaloženou snahu. Není pak divu, že školy opouštějí frustrovaní lidé bez sebevědomí, bez schopností, které jim studium mělo přinést, a hlavně bez vědomí toho, co by chtěli dělat a co by je bavilo. A to je právě to, v čem by si člověk měl vzít příklad ze stroje – dělá vždy vše na sto procent. To je ovšem možné jen v momentě, kdy k tomu má člověk vztah, baví ho to a chce se zlepšovat.

Petra Skácelová, 2–3. místo

Jaké budou nejdůležitější schopnosti pro osobní a pracovní úspěch člověka žijícího v roce 2040?

4

5

„Zažít Cambridge“, tak nějak by se dal přeložit název projektu, kterého jsem se

měla možnost zúčastnit během letošního února. A o co se to vlastně jedná? Experience Cambridge je projekt vytvořený českými a slovenskými studenty univerzity v Cambridge, kteří chtějí dát českým a slovenským středoškolákům (přesněji studentům 3. ročníku střední školy) příležitost k poznání prostředí a chodu tak významné školy, jako je právě Cambridge University. Celý projekt je výjimečný právě tím, jak autentickým způsobem studentům představuje život na tak rozsáhlé univerzitě, a to nejen život akademický – plný stresu, přednášek a neustále se blížících zkoušek – ale také ten studentský, tedy každotýdenní „formals“ (slavnostní večeře pořádaná v honosných historických prostorách kolejí), akce oranizované jednotlivými studentskými spolky, závody ve veslování nebo třeba koncert jednoho z celosvětově nejznámějších sborů v kapli King´s College. Projekt ale samozřejmě není jen o poznávání studentské zábavy. Hlavním úkolem Experience Cambridge je motivace středoškoláků, kteří se snaží nejen dobře studovat, ale také dělat něco navíc. Jmenujme například ty, kteří se věnují středoškolské odborné činnosti, mezinárodním debatním projektům nebo třeba úspěšné řešitele předmětových olympiád. Organizátoři projektu si na základě úspěchů přihlášených studentů, jejich prospěchu a jazykových schopností vyberou skupinu středoškoláků z Česka a Slovenska a pozvou je do malebné Cambridge, aby zde strávili několik dní v jejich péči a mohli zažít

věci, které se dají zažít zkrátka jen na University of Cambridge. Každý student je přiřazen ke svému mentorovi, což je student z univerzity, který studuje obor, o nějž se zajímá i „stážista“. S mentorem pak tráví celý svůj pobyt – bydlí u něj na koleji (ano, na koleji, která většinou vypadá jako místo, kde každou chvíli musíte potkat Harryho Pottera), chodí s ním na přednášky a aké na doprovodné akce. Je samozřejmostí, že se každý z účastníků také seznámí s ostatními a mohou si tak vzájemně vyměnit zkušenosti a také poznat ostatní studenty Cambridge, a to nejen ty české a slovenské. Experience Cambridge byla jedinečná zkušenost a zážitek na celý život, který mi odpověděl na mnoho otázek týkajících se nejen možností studia v zahraničí. Projekt mi umožnil alespoň na chvíli doslova zažít, jak studentský život na takto významné univerzitě vypadá a co všechno může obnášet, a to je myslím opravdu jedinečná příležitost.

Přihlašovací proces do Experience Cambridge probíhá na podzim a jeho součástí je pohovor vedený v angličtině. Víc informací o tom, kdo a jak se může přihlásit, najdete na www.experience-cambridge.org/cs.

Eliška Rezková

EXPERIENCE CAMBRIDGE: ČTYŘI DNY V BRADAVICÍCH

JAKOU KNIHU BYS DOPORUČIL/A OSTATNÍM?

– Filth od Irvina Welshe

– Série knih s Jackem Reacherem od Lee Childa

– Knihy moc nečtu, ale kdysi dávno si mě získala Farma zvířat od George Orwella.

– Malý princ, Mudrc surfař a byznysmenka

– série Harry Potter a Malé ženy

– Zaklínač

– Svět podle Garpa

– Proměna od Franze Kafky. Donutí přemýšlet, je krátká a hodí se k maturitě.

– Moudrost z knihy Čtyři dohody

– Nemám žádného dlouhodobého favorita, ale zrovna jsem dočetla 1984 od G. Orwella a musím říct, že to rozhodně stálo za to.

– Najděte si svého marťana

– Harry Potter

– Marie Lu

– The young elites

Příprava na americké přijímačky SAT

SAT je jeden z nejvýznamnějších standardizovaných testů používaných pro přijímání studentů na vysoké školy v USA.

Tyto testy musí většinou skládat i čeští studenti, kteří mají zájem o vysokoškolské studium v USA. Aby měl student vyšší šanci zkoušky úspěšně složit, je dobré se předem s jejich formátem a typy úkolů seznámit. A to umožňuje bezplatná SAT příprava na Khan Academy. Student odpoví na pár základních otázek, vyplní vstupní testy a Khan Academy mu připraví program na míru i s tréninkovým plánem. Tento program navíc může být zajímavý nejen pro studenty, kteří chtějí skládat zkoušku SAT, ale i pro ty, kteří si chtějí zlepšit angličtinu (sekce Reading & Writing).

Cesta pro mladé

Program Cesta pro mladé propojuje studenty a firmy a nabízí tak studentům zajímavé stáže. S pomocí programu tak můžeš

získat praxi v oboru, který tě zajímá, ujasnit si, čemu by ses chtěl věnovat, a navíc dostaneš možnost nabídky stálého zaměstnání. Přihlásit se můžou studenti posledního ročníku střední školy nebo posledního ročníku vysoké školy, a to na stáže dlouhé od jednoho do šesti měsíců.

6

Uč se jazyky cestou do školy

Duolingo je bezplatná aplikace, která vám pomůže naučit se cizí jazyk/y. Po stažení Duolinga a založení účtu si můžete

vybrat jeden nebo klidně více z mnoha nabízených jazyků. Většina kurzů je vedena v angličtině, ale nedávno uvedlo Duolingo i kurz angličtiny vedený v češtině. Postupně navíc tvůrci přidávají nové a nové kurzy. Aplikace je založena na pravidelném trénování i opakování a každý den posílá upomínkové e-maily. Celý kurz je veden hravou formou, takže občas zapomenete, že se něco učíte. Důraz je také kladen na střídání různých úkolů v každém kurzu a procvičování dříve naučených slovíček.

Yoda nabírá nové posily do organizačního týmu! Hledáme někoho, kdo rád komunikuje a bere zodpovědnost za svou práci.

Hledáme někoho, kdo se nenechá zastrašit detaily, ale zároveň si udržuje „big picture“. A hlavně – hledáme někoho, kdo má chuť pomáhat středoškolákům uspět.

Na oplátku ti nabízíme nejen klíčovou roli v programu s energií, vizí a možnostmi se mnoho naučit, ale i plnohodnotné místo v týmu, které ti, tak jako nám, určitě přiroste k srdci.

Pokud končíš střední nebo jsi už na vysoké a jsi ochoten/ochotna připojit se k nám alespoň na rok, napiš nám do 31. 5. společně s pár odstavci o tom, proč se k nám chceš přidat,

na kontakt@yodamentorship.cz.

7

Cílem projektu „Školní televize“ na Gymnáziu Pierra de Coubertina v Táboře je realizace provozuschopné školní televize. Tuto televizi však nejsme schopni provozovat 24 hodin denně 7 dní v týdnu, jako tomu je u jiných televizních stanic, a proto bude naše školní televize fungovat na internetové bázi. Kromě videí však budou na web přidávány taktéž psané reportáže a články. Věříme, že provoz školní televize navýší dosah předávaných informací veřejnosti o dění ve škole.

–VJ

Language Tables: Cílem je zbavit lidi v mém okolí strachu z cizích jazyků. V současné době je znalost, především praktická stránka, cizí řeči důležitá a ceněná (například v zaměstnání či při cestování). Navíc většina mých přátel s cizí řečí bojuje a pro mě je těžké propojit život za hranicemi a tady v Plzni.

–KŠ

Hudební zakončení školního roku: Chtěla bych dát podnět k tomu, aby se mohli studenti na mé škole podílet společně na vzniku nějakého vystoupení, kde by ukázali své dovednosti, užili si zábavu a zpříjemnili si konec školního roku. Chtěla bych také obnovit starou tradici, která na naší škole zanikla.

–MB

Mým cílem je založit v Chebu diskuzní klub, protože velmi ráda diskutuji o různých tématech – seriózních (jako význam národnosti), i méně seriózních (jak asi pracovali rodiče Harryho Pottera?). Cílem mého projektu je rozvíjení komunikačních schopností, občanské angažovanosti a informovanosti u středoškoláků. Také bych byla ráda, kdyby se mi podařilo vytvořit kolektiv přátelských lidí, kteří by se vzájemně obohacovali a nebáli se vyjádřit svůj názor.

–KŠ

Přednáška pro žáky středních škol: Již několik let se aktivně zajímám o politiku, bohužel můj zájem většina vrstevníků nesdílí. Procentuální počet voličů je neustále nízký, většina lidí je politicky negramotná a neuvědomuje si, jak moc politika je samé ovlivňuje. Chtěla jsem proto tento zájem podpořit, a jelikož na školách se většinou politologie vyučuje málo a velice nudně, chtěla jsem uspořádat přednášku, která by studenty bavila a namotivovala je k tomu, aby se o toto téma zajímali. –KŠ

Cílem projektu je ukázat místní základní uměleckou školu širší veřejnosti. Výstava studentských prací bude zkrášlovat místa jako například místní gymnázium. Po tom, co jsem viděl výrobky místní školy, ale i současný nezájem mladých lidí o uměleckou mimoškolní činnost, jsem se rozhodl, že si škola zaslouží trochu propagace. –VK

VIZE PROJEKTŮ

COOLTURE: Cíl projektu je vytvořit mobilní aplikaci, která uživatelům usnadní orientaci v džungli kulturního dění. Například tím, že je bude automaticky upozorňovat na pro ně zajímavé akce v blízkém okolí. Hlavní přínos by tak měl být ve zvýšení kulturního povědomí společnosti. –MK

„Srdeční záležitost – Duch filmových melodií“: Uspořádám festival pro žáky ZUŠ z Moravskoslezského kraje. Jak už téma napovídá, na programu budou převážně znělky z pohádek, filmů nebo seriálů. Okolí chci ukázat, že ZUŠ stále existují a plní svou práci na 120 %. Dětem chci dát příležitost stát na venkovním pódiu s profesionálním ozvučením a osvětlením. Sama jsem aktivní muzikant a hudba je pro mě vším. Byla jsem vždy vděčná, když jsem měla příležitost někomu zahrát, a ideálně když jsem mohla hrát něco jiného než klasickou hudbu. Stejné zkušenosti, které jsem díky své učitelce získala, chci předat dále.

–AJ

Mým projektem je založení projektu s názvem „Motýlek pro štěstí“. Projekt působí na trhu s dřevěnými motýlky, které se hodí na společenské akce. Cílem projektu je spolupráce s Dobrovolnickým centrem v Ústí nad Labem. Moje výroba a distribuce dřevěných motýlků je druhem charity a výtěžek projektu poputuje na financování dobrovolnických projektů. –JR

CO DĚLAJÍ NAŠI MENTOŘI: Den v životě psycholožky

„Co děláš?” „Jsem psycholog a Ty?”

„Aha, to si musím už dávat pozor, co říkám, ať mne nezanalyzuješ”. Od začátku studia Psychologie jsem se setkávala s rozmanitými reakcemi na můj obor a nejčastěj-ší bývala právě ta, která zazněla v úvodu. Co tedy psycholog celý den dělá a skutečně přitom analy-zuje své okolí? 7:00. Přes všechny vědecké a business články se mi stále nepodařilo hacknout ranní vstávání. Sna-žím se proto dodržet alespoň jednotný čas každý den. Některé dny v týdnu mívám od 8.00 klienta, a proto se jen rychle sbalím na celý den a vyrážím do malé pracovny na Vinohradech, kde mám sou-kromou psychoterapeutickou praxi. Psychotera-pie není něco, co vás ze začátku plně uživí, já pro-to mívám pár setkání týdně, nejčastěji před nebo po práci, což vyhovuje především klientům, kteří tak nemusí v práci nic vysvětlovat. Nemám-li kli-enta, vychutnávám si s partnerem neoblíbenější část dne – snídani. Během ní si stihneme říct, co nás ten den čeká, jak to vidíme večer a vůbec, je to ten dokonalý čas plný denního snění a plánů, co všechno stihnete, ještě nezkažený realitou. :)8:40. Před devátou se přezouvám z tenisek do podpatků. Podle dne jsem buď u business klienta, nebo ve své práci. V prvním případě se hned ráno pozdravím se zadavatelem tréninku nebo assess- ment centra. Ještě si zopakujeme hlavní cíle za-dání a ošetříme očekávání. Pak začnou přicházet účastníci a já zbytek dne moderuji, vysvětluji, testuji, pozoruji a zpovídám – za běžné celodenní assessment centrum pro 10–12 lidí popíšu přes 50 stran, přibližně 5 stran na jednoho účastníka. Ty pak nejčastěji druhý den zpracuji do výsledné závěrečné zprávy, tzn. shrnutí individuálních sil-ných a rozvojových stránek, zmapování motivace a potenciálu účastníka. Podle potřeby pak míří do rukou potenciálnímu nadřízenému, HR nebo účastníkovi samotnému. Jsem-li v kanceláři IT firmy, kde pracu-ji jako HR manažer, první, co mne čeká, je ranní kafe v kuchyňce, kde si mne zároveň najde pár kolegů, kteří by se mnou ten den rádi něco pro-brali. Jejich potřeby jsou různé, od zajištění ne-schopenky nebo potvrzení příjmů po vyřešení týmového konfliktu, který předcházející večer

vyústil v nepříjemnou hádku.14.30. Po obědě se dostávám k úkolům, které jsem si sama naplánovala předchozí den. Namát-kou strategii „enagagementu“ a „love brandu“ u nás ve firmě. Jinými slovy, co chceme udělat proto, aby naši lidi u nás byli v pohodě, denně překonávali vlastní očekávání a chtěli u nás nejen zůstat, ale přizvat i kamaráda. 18.00. Ráda zůstávám v kanceláři déle, protože je tam klidněji a já se mohu nerušeně soustředit. Některé dny mi však už v šest začínají individuál-ní psychoterapie s klienty anebo moje pravidelné „kroužky“. V pondělky chodím na divadelní im-provizaci a ve čtvrtky míváme taneční s partne-rem. Čtvrtek je náš tradiční den spolu, máme tak možnost se v nabitém týdnu potkat, strávit spolu hezký večer, zajít si na večeři a pomalu se nala-dit na víkend. Odcházím-li z práce dřív, často si pak práci beru ještě domů a procházím e-maily, ke kterým jsme se během dne nedostala. Kolem 21:30 ještě zapínám notebook, prochá-zím soukromou poštu a vybírám jednu dvě věci, které ještě zvládnu vyřešit ten den. Právě v tento čas řeším logistiku Yoda mentoringu, přípravu na letošní Discover nebo rozjíždění naší srdeční záležitosti #MAMESE (www.mameseradi.cz), je-jíž stránky jsme s partnerem 1. května oficiálně spustili. Po 23:00 se mi podaří zavřít Mac, dopít bylinko-vý čas a zalézt do peřin. Abych se vrátila k úvodní otázce, na analýzu lidí mi v průběhu dne nezbývá příliš moc času ani síly. Proto se nemusíte bát, i psycholog si může dát drink a jen tak si s vámi povídat bez postranních úmyslů. :) Mějte se prima!

Eliška Remešová

8

9

Už dlouho ve mně zrála myšlenka uspořádat festival

a ještě déle jsem zamilovaná do filmových melodií. Rozhodla jsem se tedy tyto dvě věci spojit. V pátek 26. 5. pořádám na zámeckém nádvoří v Hlučíně festival filmové hudby Srdeční záležitost. Na této akci budou hrát žáci ZUŠ z Moravskoslezského kraje, ale také dospělí, kteří ZUŠ už odchodili, a přesto u hudby zůstali.

S přípravami je dost práce a starostí. Naštěstí mám kolem sebe lidi, kteří mi se vším moc pomáhají. Patří mezi ně i má mentorka. Vždycky si pro mě najde čas i milé slovo. Když se dívám zpětně na poslední půlrok, musím říci, že mi Anička pomohla uvědomit si spoustu věcí a já jsem měla možnost posunout se zase o kus dále i díky tématům esejí, o nichž jsme spolu vždycky pořádně diskutovaly. Jasně vidím, jak se postupně plní cíl, který jsme si na začátku stanovily. Díky Yodovi jsem měla možnost potkat spoustu zajímavých lidí a získat cenné zkušenosti, které mi už nikdo nevezme.

Adéla Jasvecová

Pořádáme festival!

festival filmové hudby

DUCH FILMOVÝCH

MELODIÍ

^ ^ ^

26. 5. 2017 9:00-24:00

Ústavu sociální péce pro mládež, Fontána

Vstup ZDARMA

Komunikace s mentorem

Moje dosavadní komunikace s mentorem probíhala převážně formou hovorů přes Skype, které pro-běhly bez sebemenších komplikací. S Jirkou se vždy předem domluvíme na hodince či dvou a nako-nec z toho jsou 3–4 hodiny počítání fyziky a matematiky dlouho do noci. Kromě Skype hovorů jsme se s mentorem již také několikrát osobně setkali – naposledy tomu tak bylo 18. dubna u příležitosti juniorského maratonu v Praze. Kromě běhání jsme dokonce stihli probrat i naši přípravu na astro-nomickou a fyzikální olympiádu. S komunikací jsem spokojen a věřím, že přetrvá i po skončení Yody.

Vít Janda s mentorem Jiřím Kučerou

Potrava pro mozek

10

Rubikova kostka je světozná-mý hlavolam proslavený pro

lehké pochopení jeho zadání, ale celkem těžké řešení. Věděli jste však, že vznikla vcelku ná-hodou?

Rubikovu kostku vyna-lezl roku 1974 maďarský profe-sorem Ernő Rubik. Měla sloužit pouze jako pomůcka pro jeho studenty, aby si dokázali lépe představit trojrozměrné ob-jekty. Jednou ji ale zamíchal a zjistil, že se překvapivě špatně dostává do svého původního stavu, a zkusil s ní prorazit ve hračkářské branži (což se vcel-ku povedlo).

Tento na první pohled obyčejný hlavolam vyvolal zá-jem nejen u široké veřejnosti, ale i v komunitě matematiků, právě kvůli matematice za jeho fungováním. Kupříkladu origi-nální slogan „přes tři miliardy

kombinací“ je dost daleko od pravdy. Celkový počet kombina-cí je totiž 43 252 003 274 489 856 000. Těsně vedle. K tomuto

číslu se dostaneme vynásobe-ním různých otočení kostiček (umocňováním) a jejich seřaze-ním (faktoriály); na Wikipedii je celý výpočet skvěle vysvětlen. Cítíte-li se někdy špatně a chce-te si zlepšit náladu, tak prostě náhodně otáčejte stranami kost-ky a můžete si být (skoro) jisti, že jste první objevitel mnoha

z kombinací, které vám na kost-ce při této aktivitě vzniknou.

Další oblast výzkumu se zaměřila na výpočet maximálního počtu pohybů, který člověk musí s kostkou udělat, aby ji z libovolné kombinace vyřešil. V roce 2010 tým vědců ve spolupráci s Googlem zjistil, že toto číslo je 20 – nečekaně málo pohybů, když si uvědomíte, jak ohromný je celkový počet kombinací.

Rubikova kostka je pro mě zábavný hlavolam, který procvičí nejen mysl, ale i prsty (v zimě velice šikovná záležitost). Rovněž ji využívám při učení – neřeším ji, ale pouze náhodnými směry otáčím, pomáhá mi se soustředit a je svým způsobem uklidňující. Hravost je koneckonců v lidské nátuře.

RUBIKOVA KOSTKA

Do vcelku nedávna plně nepochopený fyzikální jev

– skleněná kapka pevnější než ocel.

Kapku prince Ruperta (z ang-lického „Prince Rupert’s Drop“) vytvoříte roztavením skla (ide-álně skleněné tyčinky) a jeho ukápnutím do chladné tekutiny (kupříkladu do vody). Při kon-taktu vnějšího povrchu kapky s vodou se obal okamžitě zchla-dí a ztuhne. Vnitřek chladne

pomaleji a chce zmenšovat svůj objem, což mu ale kvůli ztuhlé-mu obalu moc nejde. Tím vznik-

ne veliké napětí a celá kapka v tomto stavu ztuhne. Když se ovšem uštípne část na konci kapky, dojde k řetězové reakci

uvolňující všechno vnitřní na-pětí a celá kapka se v řádu mi-lisekund roztříští na malinké kousky skla (viz obrázek).

Je-li některý z vašich známých fyzik, tak neváhejte a na jeho nadcházející narozeniny mu jednu pořiďte, tento originální a na výrobu vcelku lehký dárek jistě ocení.

Tomáš Sláma

editor: Martina Kavanová

spolupráce: Kristina Šůsová, Tomáš Sláma

Nápady a příspěvky posílejte na martina@yodamentorship.cz

www.yodamentorship.cz

KAPKA PRINCE RUPERTA