9 • 201612.

Časopis Římskokatol ické farnosti Ostrava–Třebovice

Foto na titulní straně:Podvečerníprogram v Krakově při setkánímládeže

Rekonstrukce farního interiéru započala…

3

Sami na to nestačíme…„A  zase je tady září…!“ Toto zvolánímůže zaznít nadšeně a může zaznítznechuceně (zvláště pro děti): zase zá-ří…, zase škola…, zase povinnosti.. .   Nášživot totiž probíhá v  zajímavých, neu-stále se opakujících cyklech (den, mě-síc, rok), které nás vrhají do opakují-cích se činností. Ono opakování jeovšem důležité. Může člověku pomoct,aby se dokázal do „již někdy prožitého“více vložit, podívat se na to z  j inéhoúhlu pohledu atd. Máme tady novýškolní rok a v  něm můžeme některévěci prožít stejně jako loni a předloniaž do doby, co nám paměť sahá, a ně-které věci můžeme prožít naopakjinak… nově…

Pro nás ve farnosti je tento školní roknový tím, že nemáme k  dispozici faru ajejí prostory z  důvodu stávající rekon-strukce, proto některé aktivity vefarnosti budou startovat asi pomalejinež jiné roky. A  možná to nevadí.Člověk tím může zjistit, že mu tovlastně chybí a že po čase odpočinku byse rád znova zaktivizoval a rozhořelpro Pána.

Se začátkem školního roku bych chtělpoprosit zvláště rodiče, aby nadchli svéděti pro společenství vrstevníků aumožnili jim tam docházet. Podlejednoho výzkumu se víra v  rodináchv  ČR u dnešních třicátníků předala jenasi na 40%. To znamená, že ze 100%praktikujících rodičů 40% jejich dětípraktikuje víru. A není se čemu divit.Dnešní doba vede člověka k  pohodl-nosti a k  individualismu v  prožívání

všeho, včetně víry. Je třeba počítats  tím, že v  tomto je na děti vyvíjen ve-liký tlak a zdá se, že vydrží opravdu jenti „silní“ a dobře připraveni.

Milí rodiče, nechtěl bych vás podce-ňovat, ale musíme si přiznat, že samina to nestačíme! Jestli je pro vás víra akřesťanský styl života opravdu důleži-tou hodnotou, pomozte dětem najít sivěřící vrstevníky (ve scholičce, meziministranty, na chaloupkách, ve spol-ču), kteří se navzájem povzbuzují vevíře způsobem adekvátním jejich věku,čili způsobem, kterému rozumí a kterýje jim vlastní.

A vše začíná už od toho nejútlejšíhověku. Proto bych chtěl upozornit, žev  naší farnosti probíhá vyučování ná-boženství i dětí, které chodí do mateř-ské školy (od tří let). Je to věc, kteránení automatická ve všech farnostech,a zároveň jsme se shodli s  katechety namnoha místech, že tato výuka opravdupřináší plody. Děti jsou pak lépe při-praveny pro školní katechezi a víceotevřeny pro křesťanská poselství. Jemi líto, když se na tuto výuku v  našífarnosti v  září přihlásí relativně dostdětí, ale prakticky potom během rokunechodí. A znova apeluji: Milí rodiče,sami na to nestačíte! Využijte protomožností, které naše farnost nabízí,dokud tady existují.Přeji požehnaný vstup do novéhoškolního roku.

o. Lukáš

4

LITURGICKÝ KALENDÁŘ

AKTUALITY Z FARNOSTI

7. 9. Od 16.00 h zpovídání dětí (zvláště těch, které letos byly u 1 . sv. přijímání,také rodičů). Od 17.00 h mše sv. na zahájení školního roku s  žehnánímaktovek. Po skončení mše sv. jste zváni na farní zahradu na táboráks  opékáním párků.

1 1 . 9. Sbírka na rekonstrukci fary16.–18. Třebovický koláč s  bohatým programem, v  neděli 18. 9. mše svatá v  10.00 h

v  třebovickém parku25. 9. Sbírka na církevní školy27. 9. Svatováclavský hudební festival – v  18.00 h koncert s  názvem „Il violino

boemo“ – na barokní housle a barokní violoncello hrají Lenka Torgersen aIlze Grudule

Z  důvodu rekonstrukce fary, která se protáhne do konce října, nebude probíhatběhem měsíce září výuka náboženství. Není také možné, aby se společenství na

3. září – sobota Památka sv. Řehoře Velikého, papežea učitele církve

4. září – neděle 23. neděle v  mezidobí8. září – čtvrtek Svátek Narození Panny Marie1 1 . září – neděle 24. neděle v  mezidobí13. září – úterý Památka sv. Jana Zlatoústého, biskupa a učitele církve14. září – středa Svátek Povýšení svatého kříže15. září – čtvrtek Památka Panny Marie Bolestné18. září – neděle 25. neděle v  mezidobí20. září – úterý Památka sv. Ondřeje Kim Tae-gona, kněze

Pavla Chong Ha-sanga a druhů mučedníků21 . září – středa Svátek sv. Matouše, apoštola a evangelisty23. září – pátek Památka sv. Pia z  Pietrelciny, kněze25. září – neděle 26. neděle v  mezidobí27. září – úterý Památka sv. Vincence z  Paula, kněze28. září – středa Slavnost SV. VÁCLAVA, MUČEDNÍKA, hlavního

patrona českého národa29. září – čtvrtek Svátek sv. Michaela, Gabriela a Rafaela, archandělů30. září – pátek Památka sv. Jeronýma, kněze a učitele církve

▲ podle Liturgického kalendáře zpracoval Jarek Martykán

5

SVATÝ MĚSÍCE

Jan MacíasNarodil se 2. 3. 1585 v  Ribera del Fresnov  provincii Estramadura ve Španělsku.V  pěti letech osiřel a se svou mladšísestrou se dostal dopéče otcových příbuz-ných, pomáhal pástovce. V  kapse měl vždyrůženec, který se rádmodlil. Vedle zbožnostivynikal tichostí a pra-covitostí. Jak dospíval,chtěl se postarat o  fi-nanční zajištění sestrya usilovně hledal pra-covní příležitosti. Všu-de se setkával  s   bídou.V  roce 1619 se rozhodlpřestěhovat za prací doAmeriky.V  Limě si našel práci u  obchodníkas  dobytkem. Trápilo ho však, že zdevládla nespravedlnost a přepych vedlebídy. V  duchu evangelia viděl v  Indi-ánech a černoších bez práv své bratry, aprotože se jich zastával dominikánskýřád, vstoupil do něj. V  klášteře sv. Mag-daleny jako laický bratr po 23 let vyko-nával službu vrátného. Pomáhal zdechudým, zejména nejpotřebnějším,k  nimž patřili nemocní. Bývá uváděno,že pro svou lásku a výmluvnost dokázaldenně nasytit až 200 chudých.

Žil modlitbou, a proto byl vyrovnaný,trpělivý a vždy laskavý. Pamatoval napotřeby duší v  očistci a také měl starost

o  duchovní růst svýchbližních. Chudé učil ka-techismu. Když se u  vrát-nice setkal  s   jedním kapi-tánem lodi, který toho mělhodně na svědomí, vzal hoza ruku a dovedl před kříž,aby na něj pohlédl a pře-mýšlel přitom o  svých hří-ších. Kapitán pak padl k  je-ho nohám, cítil se otřesen avyznával, jak se třicet letvyhýbal svátostem a ubli-žoval kněžím.Po ctnostném životě ze-mřel Jan Macías ve věku 60

let v  den a hodinu, které mu byly pře-dem zjeveny. Stal se světcem rasové asociální spravedlnosti a vzorem ne-zištné a obětavé lásky.Blahořečený byl v  roce 1837 papežemŘehořem XVI. a kanonizován 28. 9. 1975papežem Pavlem VI. v  Římě.Za zázrak potřebný ke kanonizaci bylouznáno zázračné rozmnožení rýže. Do-šlo k  němu na prosbu kuchařky Leand-ry Vasquezové poté, co se od MarieMarzalové dozvěděla, že došly zásoby anejsou už žádné peníze. Staraly se totiž

faře scházela. V  ohláškách se dovíte, od kdy jednotlivá společenství v  tomto rocezačínají a kde se budou scházet. Díky za trpělivost a jakýkoliv dar!Číslo účtu: 1 10314588/0300

6

…„Požehnáno buď jméno Boží od věkůaž na věky. Jeho je moudrost i  bohatýr-ská síla.On mění časy i  doby, krále sesazuje,krále ustanovuje, dává moudrost mou-drým, poznání těm, kdo mají rozum.Odhaluje hlubiny a skryté věci, poznáváto, co je ve tmě, a světlo  s   ním bydlí.Tobě, Bože otců mých, chci vzdávat česta chválu, neboť jsi mi dal moudrost abohatýrskou sílu. Oznámils mi nyní, očjsme tě prosili, oznámil jsi nám královuzáležitost.“

Daniel 2, 20–22

Král Nebúkadnesar všem lidem růz-ných národností a jazyků, kteří bydlí nacelé zemi:

„Rozhojněn buď váš po-koj!Zalíbilo se mi sdělit vám,jaká znamení a jaké divyučinil na mně Bůh nej-vyšší.

Jak veliká jsou jeho znamení, jak mocnéjsou jeho divy! Jeho království je krá-lovství věčné, jeho vladařská moc povšechna pokolení.

Daniel 3, 31–33

Zrníčka z Bible

STŘÍPKY

Setkánís  Ježíšem jako s naším přítelem (část 20. )Záznam z  exercicií, které vedl v  Národním centru Fatimského apoštolátu v  ČM Fatiměv  Koclířově u   Svitav Fr. El ias Vel la, O.F.M. Conv., exorcista z  MaltyFr. Elias Vella — odpovědi na otázky:Může ďábel pokoušet během mše sva-té?Ďábel pokouší nejvíce právě v  průběhu

mše. Samozřejmě, že mě ďábel nebudepokoušet ve chvíli, kdy dělám něco, couž je samo o  sobě špatné. Ďábel měpokouší právě ve chvíli, kdy dělám něco

o  stravu pro 50 dětí a navíc každou ne-děli o  dodání jídla asi 90 nejchudšímrodinám v  obci. Tentokrát měla Vas-quezová jen 75 dkg rýže, kterou začalavařit alespoň pro děti a k  blahoslavené-mu Janu Macíasovi si přímluvnou pros-bou posteskla, že takto budou chudío  hladu. Při vaření pak začalo rýže ne-obvykle přibývat a ženy ji překládaly dodalších hrnců, volajíce k  zázraku panafaráře a další svědky. Při potvrzování

zázraku bylo odborníky ze zemědělstvízdůrazněno, že jelikož se při několika-hodinovém vaření na povrchu ob-jevovala tvrdá zrna rýže, jde o  zcela ne-vysvětlitelný úkaz. Hrnec byl odstavenaž k  páté hodině na příkaz faráře. Tohodne se nasytili všichni v  obci. Zázrakemnamnožené rýži ze tří hrnečků ne-chybělo ani koření a stačila k  nasycení150 chudáků a 90 dětí.  

▲ podle internetu zpracovalaMajka Dostálová

7

Už jsou to tři roky, co mezi nás přišelotec Lukáš a vystřídal v  pastoraci otceJana Mazura. A  jelikož čas letí a ke všem

je stejně spravedlivý, tento rok to bylo9. července deset let od jeho primice.Mnozí z  nás si toto výročí   připomněli

Deset let kněžství

dobrého. On dělá všechno, aby mi za-bránil dělat dobrou věc. Takže ďábelpokouší i  v  průběhu mše. Ale čím vícechválíme Boha, tím rychleji ďábel utíkápryč.

Klanění se sochám a symbolům vypadájako modloslužba. Jaký je Váš názor?Myslím si, že klanění se symbolům asochám je modloslužba. Klanět se má-me pouze Bohu. Sochy uctíváme, nebolépe řečeno, uctíváme svaté, kteří jsouznázorněni prostřednictvím těch soch.Takže klanění se patří pouze Bohu anikomu jinému. Klanět se znamená ří-kat: Ty jsi můj Pán. Uctívání znamená, žemáme k  někomu úctu. Znamená to, žepřijímáme svatost a ctnosti té osoby.Uctíváme Marii, protože ona byla tvor,který neustále říkal „ano“ Ježíši. Ale onase nikdy nestala mým Pánem, Ježíš zů-stává vždy ve středu. Co se týká soch asymbolů, tak ty mi mají připomínatsvaté, ale v  žádném případě neuctívámnějakou sochu, ale uctívám osobu, kteráje skrze tu sochu znázorněna. Je to jakokdyž například uctívám fotku své mrt-vé matky. Ta fotka je papírem a zůstávápapírem. Ten papír není mou matkou,ten papír mi pouze mou matku připo-míná a slouží mi jako památka na ni.Takže je to pomůcka. Pokud nepo-třebujete sochu nebo svatý obrázek,abyste si vytvořili důvěrný vztah k  Bo-hu, nebo k  tomu, abyste se obrátili

k  Marii nebo ke svatým, tak to nevadí.Neznamená to, pokud nemám u  svépostele fotku své matky, že nemámúctu ke své matce, ale pokud si ten ob-rázek chceme nechat, tak na tom nenínic špatného. Jde pouze o  to, zda ty věcidobře interpretujeme a udržujeme vevyváženosti.

Mohu dostat dar uzdravování pokudjsem svázaná nebo posedlá zlým du-chem?Charismata a posedlost nebo svázanostjsou dvě rozdílné věci. Pokud může Bůhudělit charisma uzdravování někomu,kdo je v  těžkém hříchu, o  to víc můžeudělit tento dar tomu, kdo je posedlý,protože stav člověka, který je posedlý,je méně vážný než stav člověka, který jev  těžkém hříchu. Člověk, který jev  těžkém hříchu, otevřel tu nej-vnitřnější komnatu svého srdce, kteráje určena pouze pro náš vztah  s  Bohem,ďáblu. V  některých případech posedlostnemusí souviset  s   hříchem. Někdy je topouze kříž, který ta osoba nese, protožeposedlost zasahuje tělo, mysl, vůli, alenezasahuje duši. Takže je vážnější býtve stavu těžkého hříchu, než být po-sedlý. Víme možná i  ze zkušenosti, žeBůh neodnímá charismata těm, kteříjsou ve hříchu. Takže není nic, co bybránilo Bohu, aby udělil charismatačlověku, který je posedlý.

▲ připravil Radim Prokop

8

v  jeho domovské farnosti v  Hrabyni apro náš farní časopis    otec Lukáš zodpo-věděl pár otázek, ať se můžeme něconového   o  něm dovědět:

Otče Lukáši, už víme, že jste ke kato-lické církvi konvertoval v  10 letech.Můžu se zeptat, co Vás k  tomu vedlo?To je těžká otázka na začátek ☺. Já sámnevím. Myslím si, že každá konverzezůstává do určité míry tajemstvím. Pa-matuji si, že jsem byl  s   dědou v  kostelena kůru na nedělní bohoslužbě.A  najednou to přišlo „jako blesk z  nebe“a já začal poslouchat, co kněz říká, a za-čalo mi to dávat smysl (ale už si vůbecnepamatuji obsah) a otevřel se předemnou celý ten duchovní horizont, kterýbyl do té doby zakrnělý a nerozvinutý.Kdo to nezažil, tomu se to těžko vysvět-luje…Ale věřím tomu, že v  pozadí stály mod-litby mých babiček a dědů a možná i  to,že jsem na nich viděl, jakým životnímstylem křesťané žijí.

A  proč jste se rozhodl studovat teo-logii? Bylo studium těžké a chtěl jstes  ním někdy skončit?Studovat teologii jsem se rozhodl, pro-tože to byla podmínka pro kněžské svě-cení ☺. O  kněžství jsem začal uvažovatuž poměrně brzy po svém obrácení,někdy kolem 12 či 13 let. Četl jsem tehdydětskou Bibli (tu „jugoslávkou“  s  obráz-ky) a fascinoval mě život apoštolů. A  jázatoužil být taky takovým apoštolem.Samozřejmě to nebylo hned jasné, mu-sel jsem si projít mnoha hledáními vevíře i  zamilováními, než jsem řekl Bohu„ano, jdu do toho…“.

Studium teologie je velice specifické, jeto pokus člověka vystihnout Nevystih-nutelného, takže samo o  sobě těžké promě nebylo, ale bylo obsáhlé tou šířímyšlenek.Jako bohoslovec si člověk prochází růz-ným hledáním i  krizemi. Velice měvždy ranilo, když odešel ze seminářespolužák, se kterým jsem si hodně ro-zuměl. To jsem si vždy říkal, proč on aproč já bych měl zůstat? Nakonecovšem každá krize člověka v  něčem po-sílila.

Proč   posléze studium   psychologiev  Římě? Jak se tam vůbec mladý začí-nající kněz dostane?Vždy jsem vnímal, že mám od Bohaurčité studijní dary, hřivny, které bychnerad zakopal do země. I  spolužácikněží mě čas od času nabádali, abych užšel konečně něco studovat. A  pročzrovna psychologii? Bylo to na kněž-ských duchovních cvičeních v  roce2008  s  o. Suchým, kde to ve mně ob-rovsky rezonovalo, abych šel studovatprávě toto. On se o  tom sice zmínil jenokrajově při osobním rozhovoru, ale jávnitřně vnímal, že to je ono! Po těchtoexerciciích jsem tedy zašel za o. bisku-pem, ať se děje vůle Boží, a on mi říkal,že už mě chtěl poslat na studia předrokem a že se mu ten obor velice za-mlouvá, protože u  nás v  diecézi zatímchybí. Byl jsem rád, že jsem cítil zestrany o. biskupa velkou podporu, tototiž není vůbec samozřejmostí prokněze, kteří opouští pastoraci a jdou nastudia, a mně se díky tomu učilo  s   většílehkostí.Studium psychologie mě lákalo asi od

9

mala. Mám v  sobě nějakou vnitřnítouhu pomáhat lidem v  nouzi. Vybavujese mi scéna z  dětství, kdy jsem byl asiv  páté třídě a viděl jsem jednohoosmáka, jak bije mladšího kluka. Chtěljsem mu pomoct, ale byl jsem o  hodněmenší a měl jsem strach. Potom jsem sito hodně vyčítal, že jsem neudělal„aspoň něco“. Od té doby mám v  sobě

touhu zastávat se slabších proti těm sil-ným, kteří si myslí, že jim „patří svět“.A  někdy člověk potřebuje hodně posílitsvé vnitřní „já“, aby toho byl schopen.Myslím si, že se vztah člověka samak  sobě v  dějinách křesťanství trochupodcenil. I   když Bible na něj upozorňujedostatečně.Dále pak, když jsem byl v  Místku, viděljsem spoustu lidských problémů, kterépotřebovaly spíše terapeutický zásah.A  opět jsem měl v  sobě touhu pomoci.A  nakonec díky sebezkušenosti, která jepodmínkou každé psychoterapeutickéškoly, jsem měl možnost na vlastní kůžipoznat užitečnost tohoto oboru.

Jak   vzpomínáte na Vaše začátky v  ne-dalekém Místku?V  každé farnosti je něco krásného a ně-co náročného. Začátky v  Místku bylynáročné, o  to krásnější pak byly konce.Já jsem totiž původně vůbec nemělv  Místku působit. Byl jsem ustanovenjako jáhen pro speciální pastoraci mlá-deže ve Staré Vsi n. O., kde je naše

Diecézní centrum promládež. Tam jsemovšem pobyl jen 14 dnía pak jsem odjelspolu  s  dvěma spolu-bratry jáhny do Texa-su na dva měsíce nazkušenou. Ke konciprázdnin mě až v  da-lekém americkém svě-tě dostihla zpráva, žemi šéfa (o. Vítka Za-tloukala) „převeleli“do Prahy, kde se stalředitelem Sekce promládež, a že se tudíž

budu muset stěhovat ze Staré Vsi doMístku místo o. Kamila Straka. Kdyžjsem pak po příletu do ČR dojel do StaréVsi, měl jsem už všechny věci sbaleny arovnou jsem nasedl do transitu ajel  s   Vítkem do Místku. Tam mě přivítalo. děkan Josef Maňák a zkoumavě se namě díval, jakéhoto „tulipána“ mu tamzase poslali. Nakonec jsme ovšem zjis-tili, že jsme byli na stejném místě navojně (Bohuslavice nad Vláří), a tudíž žemáme aspoň něco společného, a šli jsmespát. Tak to byly moje začátky v  Místku.Poté si ještě vzpomínám, jak jsem dvatýdny chodil a nevěděl, co tam mámvlastně dělat. Místecká farnost potře-

1 0

bovala kaplana a ne jáhna. Nakonec seukázalo, že je v  Místku pastorační práceaž nad hlavu… Zvláště mě těší, že se po-dařilo trošku propojit místeckou a frý-deckou mládež, protože do té doby sikaždý „hrabal na svém písečku“ a řekaOstravica byla velice široká...Na Místek rád vzpomínám zejména provztah  s  o. děkanem, se kterým jsme si lid-sky velice „sedli“ a dodnes nás pojí přá-telství. Když je na faře klid a souhra, nacelé farnosti se to musí nějak projevit…

A  Váš vztah k  třebovické farnosti?Jak jsem již řekl - v  každé farnosti je ně-co krásného a něco náročného ☺. Tenvztah aktuálně prožívám a jak už tobývá, dynamicky se vyvíjí a má mnohopodob. Už od začátku jsem se spolu-žákům chlubil, jak jsem od Hospodinadostal aktivní a zapojenou farnost.V  Místku bylo upřímně řečeno potřebalidi více, řekněme, „nabádat“, aby se doněčeho zapojili. Po čase jsem ovšemzjistil, že někteří jsou aktivní natolik, žeby nejraději dělali věci „po svém a bezkněze“. To člověka trochu zabolí…Nikdo z  nás není dokonalý, ale myslím,že kněz by měl dávat do farnosti dar ot-covství, a když se tohoto úkolu vzdá,tak prostě podle mě neplní Boží vůli ajeho kněžství je o  něco ochuzeno. Nenadarmo se přeci knězi říká pater –otec. Ovšem otec není maminka, kteráčlověka hýčká, otec něco vyžaduje. Alez  lásky něco vyžaduje. Žijeme v  době,kdy otcovství prochází určitou krizí –buď otcové nedokážou k  ničemu vést,anebo jsou příliš tvrdí bez něhy aempatie. A  zdá se mi, že lidé dneškachtějí spíše maminky než otce...

Je pravda, že třebovická farnost nabízímnoho zajímavých pastoračních zku-šeností, a vnímám, že se mám stále coučit.Vždycky mě potěší, kolik je v  Třebovi-cích inteligentních, přirozeně zbož-ných, vnímavých a ochotných lidí, kteříneváhají pomoci a zapojit se do spo-lečného díla.Dovolím si říct, že jsou ovšem taky věci,ve kterých vždy můžeme růst. Myslím,že nemusí uškodit trošku vřelejší ko-munikace. A  mohlo by to začít už po-zdravením, protože tím dávám najevo,že člověka registruji, že pro mě není„vzduch“ a že  s  ním chci začít nějakýhovor. Mluvením se totiž prohlubujevztah. Jak je důležité zajímat se jedeno  druhého a vzájemně se podporovat!Taky se tady najdou lidé (Bohu díky jejich menšina), kteří na člověku hledajísebemenší chybu, kterou potom majítendenci rozmazávat do obrovskýchrozměrů. To je teda pro mě nová zku-šenost. V  Místku se totiž chyby hledalyhlavně na o. děkanovi ☺…

Všichni kolem vidíme, že jste velmiakční, máte někdy i  volnou chvilku prosebe? Jestli jo, čemu se věnujete?Ó, děkuji. Já si zase až tak akční nepři-padám. Věkem člověk nějak ztrácíenergii… ☺. Vím, že nejsem zas až takstarý, ale cítím, jak v  mládí byla taakčnost zkrátka daleko větší.Teď je to spíše spousta pastorační čin-nosti (kterou ovšem vykonávám v  se-dě).Proto jsou životně důležité volné chvíle.Snažím se držet si úterek jako volnýden. Je pravda, že někdy se potřebuji

1 1

obyčejně dospat. Rád si taky něco pře-čtu, několikrát do roka se dostanu i  dodivadla či na koncert. S  kněžími občasjdeme do kina, nebo si „vyskočíme“ nanějakou horu poblíž. Mrzí mě, že se užméně dostanu k  bicím, protože hudba jeúžasný zdroj relaxu a energie. V  semi-náři jsme měli bohosloveckou kapelu,takže byla větší motivace cvičit i  hrát.

Ve Vašem povolání kněze – co Vás nej-více naplňuje a z  čeho máte Vy sámdobrý pocit? Co Vám 10 let kněžstvídalo? A  co vzalo a jestli vůbec něco? Kněžství je nádherné. Vřele ho doporu-čuji. Je pravda, že člověk jako kněz musíspoustu věcí obětovat, ale na druhoustranu spoustu věcí dostává, o  kteréjsou zase trochu ochuzeni ostatní. Mněse dotýká úryvek, kdy se apoštol Petr(myslím trošku sobecky) ptá: „Mistře,my jsme opustili vše a šli jsme za tebou,co z  toho budeme mít?“. A  Ježíš vy-jmenovává vše, co člověk musel opustita co někdy chybí (ženu, děti, domy,pole…), ale hned dodává, že člověkdostane stokrát víc a věčný život k  to-mu. Takže sto žen, sto dětí, sice ne stodomů, ale obrovskou faru a kostel, polenaštěstí nemáme, ale aspoň zahradu, aještě věčnost. Tak tomu říkám dobrý„boží byznys“ ☺.Teď vážně, je-li člověk povolán, tak simyslím, že jako kněz může prožívat ve-

lice bohatý život. Má totižmožnost  s   mnohými rodinami sdíletjejich radosti i  bolesti (pokud jej ovšemrodiny pustí do intimity svých vztahů achtějí, aby se toho křehkého dotkl skrzekněze Bůh): narození nových členů,životní těžkosti všech generací, ná-vštěvy nemocných, odchody starýchatd. Člověk má možnost vidět, jak taBoží komunita, nezaslouženě jemu svě-řena, roste a vyvíjí se…

Vaše plány do budoucna, když Pán Bůhdá?Já jsem zjistil, že už žádné plány do bu-doucna nemám. Jsem pasivně otevřenpro to, co má Hospodin připraveno.A  jak říká papež František, Bůh je násschopen neustále překvapovat. A  je topravda. Jedno takové velké překvapenímě čeká od začátku října… A  nebojte,není to přeložení…

Otče Lukáši, děkuji za Váš čas, vstříc-nost, upřímnost a otevřenost, které jstetomuto rozhovoru věnoval. Přeji Vámjménem svým i  všech farníků dodalších let, ať zůstanete vždy pravýmapoštolem víry, laskavým a spraved-livým otcem pro lidi Vám svěřené z  ja-kéhokoli důvodu a také hodně zdraví,Božího požehnání a sil do další pasto-rační služby.

▲ ptala se Janka Šolcová

Zatímco v  klasickém sportovním kláníjakéhokoliv druhu jsou určující pra-vidla, příprava, vybavení, lidský poten-

ciál, nasazení, výkon, etc…, v  tý-mu  s  Ježíšem Kristem je všechno jinak.Zkusme si představit nalajnovaný ze-

Well, nejen v létě

1 2

lený trávník, antuku či halový parket.A  tam na lavičkách, určených pro hráče,sedí:Quido  s  Dawnovým syndromem, Helen– včera jí zemřela nejlepší kamarádka,bratři John a Jake – už dva roky spolunepromluví ani slovo, Vicky – stále po-mlouvá svou přítelkyni, Silas – pra-videlně krade v  tom malém obchůdkuna rohu ulice, Ida – nikdy neuvidí svý-ma očima, Roy – ani dnes není stříz-livý…Co tihle tady pohledávají, stejně do-stanou distanc!Kolik jich je? Stačí to už do počtu? Je topřesně? Jo ták, hráči zaplnili celý sta-dion. No, to je nadělení!Kolem laviček obcházejí roztleskávačkyv  sexy sukýnkách, na rukou roztomilesměšné střapce. Hezký pohled. Urostlíchlapci v  lesklých boxerkách předvádějívypracované tělo.A  všichni čekají. Co BUDE, KDO ZAČNE?UŽ JE ČAS?Tak nějak nepozorovaně přišel On.Zaprášené nohy v  hrubé řemínkovéobuvi. Purpurový lem pláště se  s  vzne-šenou nedbalostí obtáčí a dotýká Jehokotníků. Mistře, měl bys to sepnout spí-

nacím špendlíkem, aby Ti neklouzalz  ramene.Jeho jednoduchost a prostota vůbec ne-zapadají do příprav. Už si alespoň pře-četl pravidla? Ale, jaképak přípravy,vždyť je to Jožka od vedle. Co ten…Hm…Odkud má ten něžný úsměv? Něco jsmepodcenili, neudělali? Tolik peněz tostálo, možná málo svítí reflektory. Talaserová show, ta Ho ohromí. Jen aby topřenášely všechny TV kanály, když takkvanta fotek….Tady něco nehraje. Něco? Někdo! Superhráč!Kotel ztichl. Jen věčný křikloun Pietrosem tam řekne něco mimo. Byl vždyckymimoň, tak jakápak skála, že jo, my ví-me svý!

* * *Rozevřel náruč. Zvláštní, z  rukou se ři-ne krev, z  nohou crčí. Divná přílba.Žádné chrániče. Jen ty oči! A srdce! Plnélásky!Jsem tady pro vás, všechny! Zadarmo!Tak hraje Ježíš Kristus.Kvůli Tobě, s  Tebou a pro Tebe buduhrát fér! Jenny a Rick

▲ Margareta Špoková

Dovolte mi podělit se  s   vámi o  mojekrátké, ale zato dost silné svědectví,které se mi stalo až ke konci Světovýchdní mládeže v  Krakově.Asi si řeknete, proč až ke konci, na tuhleotázku sama neznám odpověď, zkrátka„ten nahoře“ si dával na čas.V  sobotu 30.7. jsem  s  naší skvělou par-tou – „Vstaň a choď“ ráno čekala na

místní ochranku, která nás dovezla docampusu, kde jsme měli místo určenék  přenocování.Upřímně řečeno, pro mě to byl nejhoršíden z  celého týdne, protože z  toho sek-toru jsme se nikam nedostali.Nezbývalo nic jiného, než se vyvalit nakarimatku, smažit se na slunci a dívat se,jak se campus plní celosvětovou mládeží.

Objetíněhy a pokoje

1 3

Přibližně kolem 19.30 hod. přijel papež František,s  kterým jsme prožili krásnou vigilii,a byla jsem v  po-hodě do doby, kdy František odjel.Pak jsme se začali všichni ukládat ke spánku.Najednou začal být klid, slyšela jsme pochrupávání, užjsem taky chtěla spát, jenže pořád nic, tak jsem chvilkucivěla na hvězdy, stále nic. Začal mě ovládat pocit stra-chu, úzkost z  toho, že se něco stane, a trvalo to dostdlouho. Fuj, najednou z  ničeho nic (kolem všichni tuzí),přišlo nádherné obejmutí a já měla pocit, že usínámv  něčí náruči.

▲ Katka Kapicová (Katy)

Milí čtenáři naší Many, jak víte minulýměsíc ve dnech 25. července až 1 . srpnaproběhly dny setkání mládeže u  našichsousedů v  překrásném polském Kra-kově. Zde jsme mohli být svědky ne-zapomenutelného setkání se Svatýmotcem papežem Františkem, mládežíz  celého světa, ale i  s   historickými apoutními místy úžasného zakladateletohoto setkání Svatého otce Jana Pav-la  II., které se poprvé oficiálně konalopřed třiceti lety v  Římě roku 1986. Párlet předtím, než v  něm začala dozrávatmyšlenka dnů setkání mládeže, roku1978 mladým lidem řekl: ,,Vy jste nadějecírkve a světa. Vy jste moje naděje.“Když jsem se rozhodoval, jestli na totosetkání pojedu, dochází mi nyní, o  kolikkrásných zážitků do celého života bychpřišel. K  mému obrovskému údivu jsemse bál, že tam nebudu mít nikoho zná-mého, nakonec jsem jel  s   celou partounadšených puberťáků ze všech farnostía hlavně  s  úžasnými kamarády z  Plesnéi  s   naším skvělým farářem o. Lukášem

Engelmannem, jenž mi než jsme šli po-slední den hlava na hlavě spát, řekl ci-tuji: ,,Lokvi, na tohle jsem asi už mocstarý“. K  mému nadšení jsem se v  na-šem Českém centru v  Krakově, kdeprobíhaly všechny krásné akce pro násČechy, setkal i  s   naší úžasnou vozíč-kářkou Kačkou a  s  ostatními super Tře-bovičáky, kteří jeli už na předprogram abyli většinou přiděleni do některýchrodin, kde si je prý vykrmovali jakoJeníčka a Mařenku v  perníkové cha-loupce, no měli štěstí, že jsem ne-byl  s   nimi! Když jsme  s  kluky nastoupilido autobusu, vůbec jsme netušili, co násčeká! Bydleli jsme ve škole ve třídě, kdespala velká část skvělé brněnské kapely,která nám všem šesti tisícům Čechův  Krakově zpívala a byla  s  nimi strašnásranda! Hned první den jsme byli nanádherné mši v  bazilice Českého cent-ra, kde jsem měl pocit, jako bych bylvstoupil do kouzelného světa z  časů bájía pohádek, kde všechno splynulov  jedno, až jsem nevěděl, jak to vše po-

Cesta poutníků Krakov 2016

1 4

chytit. Od prvních chvil byl každý dennaplněn Boží láskou, každou chvílíprostupovala záře Ducha svatého, udr-žovala mou pozornost, byla cítit všudekolem mě, dodávala mi sílu… a doteďmě neopustila. V  dalších dnech, kdy za

námi přijel Svatý otec, jsme se  s  klukykaždý den vydávali na dlouhé poutě,kde jsme poznávali ty nejhodnější lidi

z  celého světa, a potom jdouce v  zástu-pech tisíců mladých lidí, ze kterých vy-zařovala obrovská energie, jsme se mezisebou začali zdravit, plácat a objímat ses  lidmi z  celého světa, dokud jsmemohli, to byl jeden z  nejlepších

okamžiků, na který nikdy ne-zapomenu. Smekám před sr-dečnými polskými občany,kteří na nás byli strašně mochodní, velice blízcí a se který-mi jsme se cítili moc dobře.Na závěr obdivuji všechny,kdo se na této božské událostipodíleli, kdo ji vymýšleli,plánovali , hlídali, sloužili,obětovali a zvládli i  obrovskáhorka, a všechny jim blízké,protože jim patří největší dík.Takže jak říká hymna tohotosetkání mládeže: ,,Blahosla-

vení milosrdní, neboť oni dojdou milo-srdenství. Amen.“

▲ Marek Lorenc

V  pátek 22.července se konala pouť maminek a dětíz  naší farnosti k  Panně Marii ve Skále. Poutní místo senachází mezi obcemi Klokočůvek a Spálov. Na pouti sesešly maminky všech věkových generací. Cestou násprovázel otec Lukáš. Společně jsme prožili jedinečnoumši ve Skále pod sochou Panny Marie.K  tomuto poutnímu místu se váže pověst o  raněnémvojákovi. Ten se v  době třicetileté války ukryl v  jeskyni.Byl raněný a vysílený. Modlil se k  Panně Marii, aby hozachránila před jistou smrtí. Panna Maria se mu zjevilaa ze skály vytryskl pramen vody, kterým se voják zá-zračně uzdravil. Pramen vody vytéká ze skály dodnes.

▲ Alena Reichertová

Pouť maminek s dětmi k Panně Mariive Skále

1 5

V  sobotu 18. června se naši farníci zú-častnili zájezdu na Vysočinu na poutnímši svatou ve Slavkovicích. Odjezd au-tobusu byl v  ranních hodinách od fary,příjezd zpět k  faře v  hodinách nočních.Cestou navštívili poutníci několik vý-značných církevních pamětihodností:Nová Říše – obec a klášter 10 km JV odTelče. Připomínka – k  r. 1354 jakoměstečko. V  r. 1645 bylo zničeno Švédy.Původně klášter premonstrátek, za-ložený v  1 . pol. 13. st., byl vypleněn 1430a 1433 husity; živořil po celé 16. st. Roku1596 vymřel ženský konvent a v  témžeroce byl osazen kanovníky stejné řeho-le, 1641—1649 byl barokně přestavěn.Bývalý klášterní kostel P. Marie z  let1677—98 (dnes kostel sv. Petra a Pavla)s  freskami iluzivní výmalby Jana Luká-še Krackera (1766) je vybaven hodnot-ným zařízením. Přechovává vzácný ob-raz znázorňující sv. Pavla před branamiDamašku. Deska na domě čp. 31 připo-míná pobyt básníka Otakara Březiny,který zde v  letech 1888—1901 učil naměšťanské škole a občas pobýval(1924—1929). Básník je pochován v  ko-stele. Až do doby Josefa II. se v  kostelepohřbívalo, později na hřbitově. NováŘíše je rodištěm Josefa Floriana, narodilse 1873 (byl specifický tím, že zbytečněnemluvil), učil v  Náchodě, pak se semvrátil. Měl 12 dětí, které vychovávalsám. V  Tasově a ve Staré Říši se počítalose založením Centra katolické literárnímoderny. Duchovní spisy vydával navlastní náklady, vzdělával modlitbou,ne klasicky. Byly vydávány mnohé edi-ce. Největší rozkvět klášterního životanastal v  19. st., kdy zde bylo 30 mnichů.

Dnes jsou tady 4 a slouží mše sv.i  v  okolních obcích. Jejich denní režimstanovuje v  6 hod. ranní hodinovoumodlitbu, přes den 2 kratší modlitby.V  r. 1942 přišlo gestapo, novic z  Jihlavysympatizoval  s   Němci a mniši byli od-vlečeni do Osvětimi, odkud se vrátilijen čtyři. V  r. 1950 se přihlásila komu-nistická totalita, nastalo věznění. Pro-bíhal monstrproces Machalka a spol.O.   Machalka zemřel v  r. 1996 asi 90letý;půl života strávil v  koncentrácích a vě-zeních. V  klášteře byly zřízeny skladyvojenské munice (zazděn spojovacítrakt). Kostel zůstal pro bohoslužbyotevřen včetně kaple P. Marie Bolestné.Kaple v  r. 1683 vyhořela, ale obraz zůstalnepoškozen. Kazatelna je nádherně vy-řezávaná ze dřeva, zdobí ji 61 andělíčků;křížovou cestu zhotovil František Bílek.Kněžiště vyplňují vzácné chórové lavicez  r. 1 700. Retábl je vytvarován z  umě-lého mramoru. V  r. 1990 byly prostoryvráceny církvi.V  1 . poschodí se nachází 4 sály. Nachodbě na stěnách visí obrazy zábr-dovických opatů a zakladatelů Mark-varta z  Hrádku  s  manželkou Vojslavou.(Dnes jsou premonstráti také na Stra-hově, v  Teplé, Želivu a v  Jasově na Slo-vensku.) Jsou zde zřízeny kabinety vě-nované zdejším hudebníkům, spiso-vatelům a významným osobnostem:Pavlu a Antonínu Vranickým, JanuNovákovi, Otakaru Březinovi a dalším.Historickou knihovnu zdobí nástropnífresky z  r. 1 752 od Ignáce Mayera.Knihovna byla zřízena opatem JosefemBernardem Pelikánem a vlastní 25  000svazků v  češtině, němčině (některé jsou

Pouť třebovické farnosti

1 6

psány švabachem) a v  jiných jazycích.Disponuje jak rukopisy, tak také prvo-tisky. Už v  r. 1 745 byl vytvořen herbář.Průvodce areálem nám ochotně obsta-ral a výklad poskytl o. Siard. Na chodběnahoře jsme se krátce setkali  s   o. Mari-anem Rudolfem Kosíkem (s  maminkou),zároveň (musím prozradit) je šéfku-chařem, o  čemž svědčila vůně polední-ho oběda.

Žďár nad Sázavou, bazilika Nanebevze-tí Panny Marie a sv. MikulášeZaložení cisterciáckého kláštera „Pra-men P. Marie“ se uskutečnilo v  r. 1252na popud rodičů sv. Zdislavy, paní Si-

byly a pana Přibyslava z  Křižanova ajejich zeťů. Klášter měl plnit i  své po-slání vůči těm, kdo putovali po zemskéstezce spojující Čechy a Moravu. Troj-lodní gotický kostel i  s   klášterem bylvydrancován husitskými vojsky a zatřicetileté války. Obnovitelem klášterapo době husitské byl král Jiří z  Po-děbrad. Největšího rozkvětu dosáhlklášter za žďárského cisterciáckéhoopata Václava Vejmluvy (*m m m m1 670), kdy na

jeho popud barokní úpravy provedlgeniální architekt J. B. Santini Aichel.Opat Vejmluva den před svým svě-cením ztratil hlas, proto se celou nocmodlil a ráno v  chórových lavicích začalmluvit – zázrak. V  tu dobu se krajemhnal ze dvou stran mor. Opat založilhřbitov ve tvaru lebky, mor se zastavil azde nikdo nezemřel.Na původním místě v  rajském dvořekláštera sv. Prokopa zůstala jen studnaa zázrakem se dochovala soška Stud-niční P. Marie  s   Ježíškem. Kostel byl tu-díž několikrát přestavován. Santinitentokráte důmyslně překlenul pres-bytář, pravou polovinu vyplnil skříň-

kami a vlevo navrhlvarhany, které vypadají,jako by se vznášely vevzduchu. Prostě hrasvětel a nádherná San-tiniovská klenba. Cennýoltářní obraz P.   MarieNanebevzaté namalovalLeopold Wildmann (žákRembrandta), který kon-vertoval od evangelíků.Brána milosrdenství vetvaru gotického oblou-ku je složena z  tabulek

z  lipového dřeva  s  reliéfními výjevy zeStarého a Nového zákona, nově vytvo-řená místními věřícími.Farář Záleský vysvětloval její pojetí.Jednu tabulku vyřezal i  kaplan – no-vokněz Tomáš Fránek, který nám nazávěr udělil novokněžské požehnání.Rozsáhlý areál je opraven, byl navrácenKinským, kteří část pronajímají zá-kladní škole a hasičům. Mají zde takégalerii a Muzeum nové generace. Farní

1 7

ROZHOVOR

V  sobotu čtvrtého června tohoto roku slo-žila věčné sliby terciářů karmelitánskéhořádu členka naší farní rodiny paníMargareta Špoková. Co bylo podnětem,jaká byla cesta ke komunitě karmelitánů,jaké jsou pocity z  tohoto nového stavu du-še – na to se za náš časopis zeptal DaliborVitásek.Milí čtenáři našeho farního časopisu.Srdečně Vás všechny zdravím a přejiVám milost a pokoj. Jsem  s  vámi vždyráda, vždyť Boží dílo – MANU provázímjiž od jeho dětských krůčků – díky otčeLadislave! Nejprve jako vášnivý čtenář,záhy coby stálý dopisovatel a určitý časčlen redakční rady. Je mi ctí, že mohupřispět svou malou špetkou, kéž je topožehnané.Častokrát se v  rozhovorech  s  přáteli se-tkávám  s  otázkou: „To ti nestačí rodinaa život ve farnosti? Jak to dáváš? Popravdě, neustále se divím. A  asi i  j impřipadám divná.Přirovnala bych to k  čtvercovým zákla-dům domku. Nejprve moje 5-ti člennárodina. Na něm další čtvercový základ –farní rodina, jen je trošku pootočen.A  nejvýš ještě jeden čtverec, má drahákarmelitánská rodina. Když se podívámshora, vychází mi dvanáctiúhelník.Myslím, že půdorys takového domu jeprostě nádherný, nemyslíte? Ovšem tennejpevnější základ a střed je sám nášPán Ježíš Kristus.

Na těchto základech stavím, čilépe řečeno staví Bůh. A  on sámví, že to není vůbec snadné. Snad nejlé-pe to vystihuje můj milovaný sv. Pavel(2  Kor 1 1 ,16-27): „/…/Ať už si kdo zakládána čemkoli – to mluvím jako nerozum-ný – na tom si mohu zakládat i  já. /…/Kdo cítí slabost, abych ji necítil i  já? Kdoje sváděn ke hříchu, aby to nepáliloi  mne?“ Toto je život v  církvi putující.Pán nám přece neslíbil, že nebudoutěžkosti.A  teď trošku podrobněji. Vždy  s  ob-rovským úžasem koukám, jak mi Bůhvše dává v  ten pravý čas. Cesta v  mémkřesťanském životě nebyla snadná, jižjen proto, že jsem temperamentní srd-cař! Pocházím z  katolické rodiny, ma-minka víru žila. Její postoj ženy, matkya manželky mne často držel, hlavněv  krizových situacích, a že jich bylo do-cela dost – díky mami! Pokřtěna jsembyla pár dnů po narození a biřmovánave 12 letech.Ovšem velké mé obrácení a osobní se-tkání  s   Ježíšem přišlo mnohem později.Bylo to na Velký pátek. Zářivé tajemstvíkříže je také mým tajemstvím. Všemupředcházela velká touha. Vzpomínámsi, jak jsem před obrácením v  roce 1988seděla na balkoně bytu mé maminky av  ruce svírala obrázek nyní již sv. JanaPavla II. A  prosila o  živou, pevnou víru,– díky sv. Jene Pavle! Zvláštní, že po této

kostel patří žďárské farnosti. PapežBenedikt XVI. v  r. 2009 povýšil farní

kostel na baziliku minor.(pokračování příště)

▲ Božena Musialková

1 8

Redakce Many p*eje v%em (ten�*,m i jejich bl zk'mpo&ehnan' pr,b)h cel�ho velikono(n ho obdob ,

pro&it' s opravdovou radost ze Vzk* %en .touze záhy přišla nemoc, kdy jsem seloučila se životem. Doma manžel, čtyř-letý syn a roční dcerka a já ležela v  olo-moucké nemocnici. Diagnóza zněla:novotvar 9x6  cm. Všechny těžkostis  touto příhodou zvládl ten nejbližší,můj manžel – díky muži! Jako korunuuzdravení nám Bůh daroval ještě třetí-ho benjamínka.Miluji lidi. Jsou krásní a jsem ráda, žemiluji po celý život. Vím, že není vždyvše ideální. V  těch chvílích, kdy se se-tkávám  s  lidskou bezohledností a hru-bostí, pomyslím na Ježíše Krista.A  pokaždé najdu polehčující okolnost,proč nehnat svého bližního na soud,proč být k  němu laskavý a milý, proč mi-lovat i  své nepřátele. „Jakou měrou mě-říš, tak ti bude naměřeno…“ Boží láska jejediným mým měřítkem. Malá cesta sv.Terezky je ta zdviž přímo k  Bohu.Vlastnost, které si nejvíce vážím, jevěrnost. Věrnost spojená  s  milosrden-stvím. Věrnost v  manželství, věrnostBohu. Jak říká 85. žalm: „Milosrdenstvía věrnost se potkají, políbí se sprave-dlnost a pokoj“. Tehdy se setkává nebese zemí.No, a jsem u  života v  karmelitánskémřádu. Je to řád kontemplativní. Kdyžpřišlo povolání, bylo to opět před kří-žem. Zase krásné tajemství a násle-dovalo povolání do zahrady lásky. Užjste se někdy procházeli v  takové zahra-dě nekonečné krásy? Tak to je Karmel auvnitř naše Paní, Matka a sestra PannaMaria  s  Ježíšem. Bůh mne zná lépe nežjá samu sebe a vychází mi vstříc.Začalo sžívání se  s   komunitou bratříNejblahoslavenější Panny Marie z  horyKarmel. Tak zní oficiální název řádu.

Záhy jsem požádala o  vstup do noviciá-tu. Před třemi léty jsem složila slibyčasné a 4. června t.r. mi bylo ctí složitdo rukou otce Gorazda sliby věčné.Co k  tomu říci. Hospodin mne svedl atáhl provazy lásky. Znakem nového za-svěceného života v  lásce a modlitbě jekarmelitánský šat. Bratři řeholníci nosíviditelný hnědý hábit. A  my, členovétřetího řádu jej nosíme ve formě plá-těného škapulíře nebo posvěcené me-dailky. Na ní je vyobrazeno Božské srd-ce Ježíšovo a na druhé straně PannaMaria  s  Ježíšem, která předává šaty lás-ky sv. Šimonu Stockovi (dějiny řádu).Více si můžete přečíst na stránkáchkarmelitánského řádu. Také v  dílechkarmelitánských světců, jako např. Janaod Kříže, Terezie od Ježíše nebo Terezkyod Dítěte Ježíše a Svaté tváře. Zkráceněmohu říci, že toto znamení oznamuje:Jsem srdcem v  církvi. Hořícím srdcem,které se modlí a přijímá. Miluje v  PanněMarii, protože jejím srdcem je Pán Ježíš.Kdo chcete více pochopit, přijďte.A  mně zbývá opět se sv. Pavlem v  listuEfesanům dodat: „Dostalo se vám po-tvrzení od slíbeného Ducha svatého,když jste přijali radostnou zvěst o  svéspáse.   Žijte způsobem hodným tohopovolání, které jste dostali.“Slova mého slibu hovoří jasně: „ŽijeHospodin, před jehož tváří stojím. Za-vazuji se následovat Ježíše Kristaduchovní cestou Karmelu a v  rodiněKarmelu. Do tohoto společenství tímtozávazkem patřím a mocí milosti Duchasvatého  s  pomocí Panny Marie dávámsvůj život do služby Bohu a církvi“.Velebí má duše Pána!

Margareta Špoková

1 9

OKÉNKO PRO DĚTI

VESELÝ

MODLITBA

Otevři, Bože, má ústa, ať chválím tvésvaté jméno; očisť mé srdce a zbav měpovrchních, špatných a nevhodnýchmyšlenek; dej světlo mému rozumu a

sílu mé vůli, ať se tuto modlitbu církvemodlím důstojně, pozorně a zbožně,abych u  tebe dosáhl vyslyšení. SkrzeKrista, našeho Pána. Amen.

O Chucku NorrisoviChuck Norris nepotřebuje hodinky, on prostě řekne kolik je hodin a čas se podřídí.Když jde strašidlo spát, nejdříve se koukne pod postel, jestli tam není Chuck Norris.Když řeknete Chucku Norrisovi, že „nikdo není dokonalý“, Chuck to bere jakonadávku.Chuck Norris dokáže objet svět na rotopedu.Chuck Norris vylezl na Mount Everest za deset minut. Z toho devět minut stavělnahoře sněhuláka.

Možná někteří z  vás vědí, že se na koncičervence konaly Světové dny mládeže.A  víte, co to vlastně je? Papež pozvemladé z  celého světa, aby se  s  ním se-tkali. Poprvé je pozval svatý JanPavel  II.   roku 1984 do Říma na meziná-rodní setkání mládeže, od r. 1986 pakzaložil tradici Světových dnů mládeže(SDM). Letos tyto dny proběhly v  ne-dalekém městě Krakově v  Polsku.A  protože jsem se jich sama zúčastnila,ráda bych vám ve stručnosti popsala,jak to vlastně probíhalo. Ve středu 20.července byla v  kostele v  Zábřehu mšesvatá  s  naším otcem  biskupem, kterákončila jeho požehnáním. Po ní jsmenasedli do autobusů a vydali se do Pol-ska. Po příjezdu nás ubytovali v  rodi-

nách sosnowiecké diecéze. Běhempředprogramu v  diecézi jsme poznávalimístní lidi, kulturu, zvyky a také jsmeochutnávali tradiční polské jídlo.Navštívili jsme  koncentrační táborv  Osvětimi a Březince. Pěšky jsme pu-tovali do města Czenstochowa, kde bylySvětové dny mládeže v  roce 1991 . Popěti dnech strávených v  diecézi jsme sevšichni mladí z  České republiky setkaliv  Českém národním centru, které bylopřímo v  Krakově. Bylo nás kolem šestitisíc a z  naší farnosti nás jelo i  s   otcemLukášem dvanáct. Zde náš autobus takéubytovali do rodin. Během dne bylv  centru program, a to: mše, různé ka-techeze, svědectví. Ve čtvrtek jsme jelido parku Błonia, kde jsme přivítali

20

KN IŽN Í OKÉNKO

Sven Lidman – Dům starých slečenJeště jednou pohlédneme skrz literárníokénko směrem na sever, tentokráte doŠvédska. Titul zní tak trochu jako názevnějakého slaboduchého seriálu, nicmé-ně do slaboduchosti má tato kniha dálnež my do Švédska. Za ta staletí se pří-běhy v  knihách víceméně opakují, růz-né vztahy či zápletky už nejsou ničímnovým, záleží vždy na autorovi, jak setématu zhostí. Lidman tak učinil bra-vurně.

Zápletka je jednoduchá – jistý boháčodkázal třem starším ženám na dožitíkrásný dům, kde společně žijí podzimsvého života, jak se občas  s   oblibou uží-vá poetického vyjádření. Každá je po-chopitelně jiná a každou formuje jináminulost – Rosalie Pistolschöldová,samozvaná velitelka, rázná, rozhodná,motor veškerého dění; Marie LouisaAlmgreenová, citlivá, laskavá, smiřujícía sama smířená; Eurydika Bergová, jež

papeže Františka. Sobotní den jsme mě-li určený k  tomu, abychom se dostali naCampus Misericordiae (pole milosrden-ství), kde jsme přes noc přespali, a ránozde papež sloužil mši svatou. Musím ta-ké pochválit polské organizátory zajejich práci, která byla perfektní, za to,že jsme se cítili jako doma - nic nebyloproblém. Také bezpečnost - všude poli-cie, vojáci, ostraha. I  když jsem sama

nevěděla, co od toho čekat, velice měsvětové dny překvapily. Tolik mladýchz  celého světa se zde sešlo! Připadalomi, jako kdybych měla na dosah celýsvět v  jednom místě. Roku 2019 se bu-dou tyto dny konat v  Panamě (JižníAmerika). Tam si myslím, že se asiúplně nedostanu, ale kdybyste někdyměli možnost toto zažít, tak se tohourčitě nebojte a jděte do toho!

▲ Sára Šolcová

V  Polsku byl i mladí i z  těchto zemí (zemí bylocelkem mnohem více).Přiřaď správné názvy zemí k  vlajkám:BRAZÍLIEUSASLOVENSKÁ REPUBLIKAŠPANĚLSKOČESKÁ REPUBLIKAŘECKO

21

v  minulosti tragicky přišla o  muže a dvěmalé děti, přesto však obdivuhodně vy-rovnaná a upínající se k  Bohu, neboť„Bůh musel usmrtit všecko, co jsem mi-lovala, abych se k  Němu zase mohla vrá-tit.“ Ty tři k  sobě z  dobré vůle přizvalyžlučovitou starou můru Emmu Wigel-stjernovou, sebestřednou a protivnoubabiznu, kterou vzdor všemu trpí a při-nejmenším druhé dvě jí oplácejí zlédobrým.K  drobným příhodám ze současnostipostav dodává Lidman střípky z  jejichhistorie, které vypisuje opravdu vý-tečně, zejména příběh Eurydičin po-dává velmi působivě, aniž by se ocitlv  sousedství kýče. Vnitřní pnutí postavpodává rovněž jímavě a uvěřitelně.Jejich svět působí oproti okolí bizarně,je to jejich vlastní svět, který sveřepěbrání před posměchem světa „tamvenku“.Idylku naruší smrt Marie Louisy, jejímžposledním přáním bylo, aby uprázd-něný pokoj po ní dostala její ovdovělápříbuzná se synem. To rozběsní so-beckou Emmu, která si na její lepší cim-ru taky myslela. Urážku se rozhodlasmýt činem – zašla za dědicem onohodomu, který se nemohl dočkat smrtistařen, a žalovala, že její družky chtějí

porušit smlouvu, resp. závěť – dům mělsloužit jen jim. Zapomněla, že i  j i k  soběvzaly navzdory jasnému znění závěti.Všem tak hrozilo vystěhování – vypo-čítavý dědic měl konečně zákonný dů-vod stařeny z  domu vypakovat. Rosaliea Eurydike však hrozbě předejdou aodstěhují se samy, přičemž  s  sebou be-rou i  onu Mariinu ovdovělou příbuz-nou.V  novém bydlišti obě lidsky i  duchovnědozrávají, Rosalie měkne a její jednánídostává lidských a cituplných paramet-rů, v  němž touhu velet střídá potřebasloužit, Eurydike nachází plnou rovno-váhu. Konečně i  Emmě, jež žije sama, sedostává „blaženosti“, když se může do-nekonečna cpát a tloustnout, v  čemžspatřuje vrchol životního štěstí.Jaké z  cest Lidman dává imprimatur, jejasné z  rozhovoru Rosalie a Eurydike:„Člověku nezbývá, než aby volil: buď sezastavit a zahynout pod troskami pozem-ského příbytku, který Bůh jednou rozdrtítak jako tak, anebo chopit se Jeho ruky ajít dále mukami a utrpením, které všakpřestanou být utrpením, jakmile mu Bůhpopřeje nového útulku, nebo když dovolí,aby vešel do Božího domova.“ K  němu seobě upínají, vždyť „se praví, že sám Be-ránek nás dovede k  prameni živé vody“.

„Musíte být normální,“ řekl papež Franti-šek jezuitovi Antoniovi Spadarovi, čímžurčil tón jejich dlouhého rozhovoru z  mi-nulého léta. „Život je normální.“To je to, co je na Ivereighově biografiipapeže Františka pozoruhodné: Ivere-igh zobrazuje Jorgeho Maria Bergoglia

jako mimořádnou postavu tak, že houkazuje v  prostředí jeho "normálního"života, od jezuitské Colegio Maximo,přes autobusové zastávky v  BuenosAires až po Casa Santa Marta v  Římě.  Mne osobně zaujalo především členění:Každá kapitola je uvedena částí z  pa-

Austin Ivereigh – Papež reformátor

▲ Libor Rösner

22

RECEPTÁŘ

MANA – Měsíční Aktuality Naší fArnosti, vydává Římskokatolická farnost Ostrava-Třebovice,

V  Mešníku 5100, 722 00 Ostrava-Třebovice, tel.: +420 596 964 942

http://www.farnosttrebovice.cz, http://www.facebook.com/trebovicka.farnost

Evidenční číslo: MK ČR E 16325Kontaktní osoba: Dalibor Vitásek, e-mail: dali.vita@gmail.com

Náklady na výrobu a  tisk jsou 10 Kč, uzávěrka příštího čísla je 15. 9. 2016

Šneci s taveným sýremTento recept zná, troufnu si říct, každá maminka z  naší farnosti. Já mám šneky ta-ky moc ráda. Aby vám pochoutka zůstala měkká aspoň do příchodu návštěvy,dovolím jsi jednu malou vychytávku. A  pro ty, kteří šneky ještě nepečou, posílámhned recept.

pežova pontifikátu, která se nějak dotý-ká daného období jeho života a tím námvlastně říká, proč je Svatý otec takový,jaký je.  Dále mně zaujala pasáž, kdy se zamýšlínad známým obrazem Ježíše Krista,který stojí přede dveřmi, které nemajíkliku, a klepe na ně. Tady Svatý otecříká, že Ježíš klepe na dveře ne aby-chom ho pustili dovnitř, ale spíše ven,

protože církev vlastně Krista zavřela dozákristií. A  proto jej máme pustit venmezi lidi a podělit se o  něj.A  také: církev by neměla být uzavřenásama do sebe, ale musí vyjít do ulic. Prýje lepší mít církev, která dělá chyby aumaže se, než církev uzavřenou.Přeji všem, kdo budou tuto knihu číst,aby u  ní zažili pohodu a mír v  duši.  

  ▲ Rostislav Václav Kudla

Potřebujeme:1 listové těsto, 20  dkg libovolného salá-mu (vysočina, šunka, debrecínka…),20  dkg strouhaného sýra (eidam, čedar,niva…), 2 tavené sýry ve střívku, sušenýtymián, bazalka, 1—2 vajíčka, semínka(sezam, len, kmín)Postup:Čerstvé listové těsto rozřežu na dvěpoloviny. Každé těsto vyválím na čtve-rec asi 30x30  cm. Potřu taveným sýrem,pokladu salámem, posypu strouhanýmsýrem a sušenými bylinkami. Zaroluji

do rolády. Zabalím do pečícího papíru,alobalu, potravinářské fólie nebo suchéčisté utěrky a dám alespoň na tři hodi-ny do lednice - nejlépe přes noc, ať ro-lády hezky ztuhnou.Na plech položímpečící papír a rozehřeji troubu na200mm m°C. Vytáhnu ztuhlé rolády z  lednicea krájím kolečka asi 0,5m m m mcm silné. Ihnedpokládám na plech, potírám rozšle-haným vajíčkem, sypu semínky a pečuasi 50 min., až jsou šneci krásně zlatí.Chuťovky jsou nejlepší ještě teplé, alei  studené mají své kouzlo.

▲ Janka Šolcová

Prázdninová chaloupka dětí v Zátoru

Momentky z krakovského setkání mládeže