34 5. RIZIKA UŽÍVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SÍTÍ Mnoho lidí, nejen mladší generace, se doslova upnula k sociálním sítím a každý den nejen ve volných chvílích sledují, co nového se na sociálních sítích odehrálo a neuvědomují si rizika s tím spojená, jedná se především o děti. Přesto i v současnosti existují lidé, kteří se mají před těmito sítěmi lidově řečeno „na pozoru“. Vedou je k tomu především obavy z koncentrace citlivých osobních dat a spousty aplikací, které k nim mají přístup. Např. soukromé informace na sociální síti Facebook jsou dostupné nejenom nejbližším přátelům. Jak ukázal průzkum na stránkách Technet.cz, především mladí uživatelé sociálních sítí v ČR si nedostatečně hlídají své soukromí. „Vystavují se riziku šmírování, a v případě, že zveřejňují citlivé osobní údaje, i vážnějším hrozbám. Plných šedesát procent náhodně vybraných uživatelů Facebooku naletělo na falešný profil neexistující dívky a přidalo si ji mezi přátele. Na neexistujícího mladíka se nachytalo 42 procent. Většina nachytaných pustila vetřelce ke všem datům, které přes Facebook prezentují: soukromé fotografie, fotografie přátel, e-mail, telefon, škola, v několika případech dokonce celou domovní adresu.“ [43] Toto nebezpečí je dále umocněno ohromným množstvím uživatelů, kteří se stále více dostávají do kontaktu s různými osobnostmi, s jejich názory, různými problémy, různými emocemi apod. Pokud se k těmto rizikům přidá i věk dítěte a jejich využívaní Internetu a sociálních sítí, musíme vidět ohromné riziko. Díky možné anonymitě uživatelů Internetu nemůže komunikace probíhat stejně jako v reálném světě - uživatelé nejenom sociálních sítí si mohou svou komunikaci cíleně promyslet, mohou urážet, vydírat, např. zveřejněním nějaké intimní informace, vyhrožovat, nutit uživatele k osobnímu kontaktu - a to vše bez toho, aby byla odhalena jejich identita. Takováto komunikace s sebou nese řadu problémů, které někdy hraničí s nezákonným chováním a může končit i těžkým psychickým i fyzickým poškozením, či přímo smrtí člověka. Státy jako USA, Kanada znají dobře tyto problémy a řeší je preventivními opatřeními či přímo zákonnou úpravou. „Např. mají k dispozici zákony proti kyberšikaně (cyberbullyingu), pronásledování (stalkingu či cyberstalkingu), manipulaci vedoucí k sexuálnímu obtěžování (cyber groomingu) apod. Zákonné úpravy jsou vždy
Transcript
34
5. RIZIKA UŽÍVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SÍTÍ
Mnoho lidí, nejen mladší generace, se doslova upnula k sociálním sítím a každý
den nejen ve volných chvílích sledují, co nového se na sociálních sítích odehrálo
a neuvědomují si rizika s tím spojená, jedná se především o děti. Přesto i v současnosti
existují lidé, kteří se mají před těmito sítěmi lidově řečeno „na pozoru“. Vedou je
k tomu především obavy z koncentrace citlivých osobních dat a spousty aplikací, které
k nim mají přístup. Např. soukromé informace na sociální síti Facebook jsou dostupné
nejenom nejbližším přátelům.
Jak ukázal průzkum na stránkách Technet.cz, především mladí uživatelé
sociálních sítí v ČR si nedostatečně hlídají své soukromí. „Vystavují se riziku
šmírování, a v případě, že zveřejňují citlivé osobní údaje, i vážnějším hrozbám.
Plných šedesát procent náhodně vybraných uživatelů Facebooku naletělo na falešný
profil neexistující dívky a přidalo si ji mezi přátele. Na neexistujícího mladíka se
nachytalo 42 procent. Většina nachytaných pustila vetřelce ke všem datům, které přes
Facebook prezentují: soukromé fotografie, fotografie přátel, e-mail, telefon, škola,
v několika případech dokonce celou domovní adresu.“ [43]
Toto nebezpečí je dále umocněno ohromným množstvím uživatelů, kteří se stále
více dostávají do kontaktu s různými osobnostmi, s jejich názory, různými problémy,
různými emocemi apod. Pokud se k těmto rizikům přidá i věk dítěte a jejich využívaní
Internetu a sociálních sítí, musíme vidět ohromné riziko.
Díky možné anonymitě uživatelů Internetu nemůže komunikace probíhat stejně
jako v reálném světě - uživatelé nejenom sociálních sítí si mohou svou komunikaci
cíleně promyslet, mohou urážet, vydírat, např. zveřejněním nějaké intimní informace,
vyhrožovat, nutit uživatele k osobnímu kontaktu - a to vše bez toho, aby byla odhalena
jejich identita. Takováto komunikace s sebou nese řadu problémů, které někdy hraničí
s nezákonným chováním a může končit i těžkým psychickým i fyzickým poškozením,
či přímo smrtí člověka.
Státy jako USA, Kanada znají dobře tyto problémy a řeší je preventivními
opatřeními či přímo zákonnou úpravou. „Např. mají k dispozici zákony proti
kyberšikaně (cyberbullyingu), pronásledování (stalkingu či cyberstalkingu), manipulaci
vedoucí k sexuálnímu obtěžování (cyber groomingu) apod. Zákonné úpravy jsou vždy
35
doprovázeny systémem sankcí - od pokuty k trestům odnětí svobody. V České republice
tento systém dosud není propracován a vzniká doslova za pochodu.“ [45]
Ukázka nepropracovaného systému u nás je např. problém nahrávání učitelů
mobilními telefony při výuce a zveřejňování těchto nahrávek prostřednictvím sociálních
sítí jako je Facebook. Velká Británie podobné problémy řeší jednodušeji díky jejímu
systému, který umožňuje zabavit dítěti mobilní telefon a uvalit na něj sankce.
Nebezpečných jevů na Internetu a sociálních sítí je velmi mnoho a jejich popis je
velmi obsáhlý. My se následně zaměříme na ty nejčastější na sociálních sítích s velikým
rizikem pro děti jako je cybergrooming, cyberbullying, cyberstalking a podrobněji si je
popíšeme. Další závazné jevy jako hoaxing, spaming, flaming si shrneme v kapitole
Další nebezpečné jevy.
5.1 Internetová šikana - cyberbullying
Cyberbullying nebo-li kyberšikana představuje formu psychické šikany
spojené s používáním či realizována prostřednictvím komunikačních technologií jako je
Internet nebo mobilním telefon, které jsou v dnešní době běžně dostupné i dětem.
Důsledky a dopady kyberšikany vedou často k psychickým problémům a v extrémních
případech i ke smrti jedince (sebevraždy).
Kyberšikana s šikanou fyzickou či psychickou mají jednu věc společnou. Jejich
cílem je nějaké osobě ublížit nebo ubližovat. Kyberšikana často i začíná a projevuje se
jako šikana a někdy se jejich projevy prolínají a doplňují, jako např. nahrávání
fyzického týrání spolužáka.
Specifické znaky kyberšikany:
Útočníci jsou anonymní – ve virtuálním prostředí jako jsou sociální sítě
většinou agresoři šikany vystupují jen pod přezdívkou nebo-li nickem a využívají pro
oběť neznámé e-mailové adresy, telefonní čísla atd. Pro agresory není žádný problém
vytvářet nové identity. Oběť díky těmto postupům má jen malou šanci přijít na identitu
agresora. Anonymita, která se agresorovi naskýtá, má pro něj další výhodný aspekt vůči
oběti, a to pocit nepolapitelnosti. To posiluje agresorovu odvahu zkoušet drsnější
a propracovanější formy útoků.
36
Mění se místo a čas útoků – u fyzické či psychické šikany lze předpokládat, kdy
a kde může k útoku agresora dojít (např. ve škole), u kyberšikanou nic podobného
předpokládat nelze. Obětí útoku se člověk může stát po celý den, když bude připojen
k Internetu nebo bude mít u sebe mobilní telefon.
Ve virtuálním prostředí se lidé chovají jinak než ve skutečném světě – lidé
mohou udávat jiný věk, jiné pohlaví a záměrně tak manipulovat s těmi, se kterými
komunikují. Pro lidi to může znamenat novou výzvu si vyzkoušet, co by se v reálném
světě báli udělat, až už od seznamování s kýmkoliv po vydírání, protože je menší šance
na zjištění jejich pravé identity. „Ve virtuálním světě je velmi jednoduché se s někým se
seznámit, komunikovat s ním tak dlouho, jak chci a o čem chci, a v případě problémů
komunikaci bez následků ukončit. Ve skutečném světě to tak jednoduše nefunguje, vše je
otázkou kompromisů. Pokud se jedinec naučí jen tento „snadný model virtuální
komunikace“, ve skutečném světě s ním pravděpodobně nevystačí. Zklamání
z nevydařených reálných vztahů ho opět přivede k počítači, kde si tyto nezdary může
kompenzovat. Přidává se tak k potenciálně rizikové skupině, ze které se velmi často
stávají oběti kyberšikany.“ [47]
Kyberšikana může být způsobena i neúmyslně – osoba jednající s úmyslem
žertu může také způsobit bolestivé situace danému jedinci.
Dopady kyberšikany na oběť není snadné rozpoznat – kyberšikana je
především spojena s psychickým týráním oběti, které se dá na rozdíl od fyzické šikany
někdy velmi těžko poznat. Oběti kyberšikany jsou často uzavřené do sebe a nesdělují
tyto problémy ani nejbližším, ať už z důvodu strachu nebo studu. Na řešení těchto
problémů mohou zůstat sami, což také může vést k tomu, že situaci nezvládnou.
5.2 Cybergrooming
Tímto termínem, nebo také „kybergrooming“, označujeme snahu některých
uživatelů Internetu, např. na sociálních sítí, zneužít dětské důvěry a prostřednictvím
falešné identity dítě zlákat ke schůzce a zneužít. Podle projektu e-bezpeci.cz je
kybergrooming termín, „který označuje chování uživatelů internetu, které má v dítěti
vyvolat falešnou důvěru a připravit ho na schůzku, jejímž cílem je nezletilou/zletilou
oběť pohlavně zneužít. Útočníci jsou tedy často pedofilové.“ [48]
37
Seznámit se novým člověkem na Internetu, v on-line prostředí, je pro mnoho
zletilých či nezletilých lidí skvělá představa i výzva. Na své internetové přátele nemusí
nikde čekat, nemusí za nimi chodit, stačí jen vstoupit do světa sociálních sítí a přidat se
k chatu nebo se seznamovat přes různé aplikace s lidmi, kteří je budou mít neustále rádi
a na jejich problémy se budou dívat poněkud jinak než ve skutečném světě. V některých
případech si mladí uživatelé mohou myslet, že potkali nejenom na sociálních sítích
někoho mimořádného, někoho kdo jim mezi kamarády opravdu chybí a porozumí jim.
Ve skutečnosti to může být dospělý jedinec se sexuálními úmysly a právě tito jedinci se
na sociálních sítích zaměřují na děti a mladistvé za účelem setkání se ve skutečném
světě. Využívají rádi pocitu mladistvých, že jsou někým milování, že někdo stojí na
jejich straně, že jim rozumí a chápe je a právě na základě toho se budou později chtít
sejít s jedincem, který má sexuální motiv i v reálném prostředí.
Proces získávání dítěte kybergroomerem = útočník, je obvykle členěno do etap:
1. Vzbudit důvěru oběti a snaha izolovat ji: snaha útočníka vzbudit důvěru u
vybrané oběti pocitem, že se jedná o dobrého kamaráda.
2. Podplatit dárky či různými službami a tím si vybudovat kamarádský
vztah: jde o upevnění vybudovaného vztahu s dítětem díky dárkům jako např.
peníze, mobilní telefon, drahé hračky či elektronika.
3. Vyvolat emoční závislost oběti na útočníkovi: vznik emoční závislosti oběti na
osobě útočníka díky poznání nejintimnějších tajemstvím, které dítě o sobě
sděluje. Kybergroomer se tímto pro dítě stává důvěrným a nejlepším přítelem.
4. domluvit osobní setkání: usilování kybergroomera o nějaký druh osobního
setkání, ať už v kině, parku, či v útočníkově.
5. Samotná akt sexuální obtěžování či zneužití dítěte
„Podle některých výzkumných šetření realizovaných v USA (2006) bylo každé
páté dítě (10-17 let), které navštěvuje pravidelně online chat, kontaktováno
kybergroomerem (pravděpodobně pedofilem). Alarmující je fakt, že pouze 25
procent dětí oznámilo snahu kybergroomera o navázání sexuálního kontaktu
dospělým (rodičům, učiteli apod.).“ [49]
38
5.3 Cyberstalking
Termín „cyberstalking“, „kyberstalking“ či „stalking“ (pronásledování), jsou
dalším nebezpečným jevem, který označuje opakované a stupňující se obtěžování
a pronásledování, které snižuje kvalitu jejího života a ohrožuje její bezpečnost. Toto
obtěžování a pronásledování může mít řadu forem a také různou intenzitu.
U termínu stalking, pronásledovatel nebo-li stalker svoji oběť neustále zahlcuje
e-maily, telefonáty, SMS zprávami atd., které oběť nechce. Termín kyberstalking
označuje pronásledování oběti ve spojení s využitím ICT (informační komunikační
technologie) – zasílání nejrůznějších zpráv pomocí sociálních sítí, instant messengerů,
VoIP technologií apod.
V České republice až do roku 2010 nebyl stalking postihnutelný. Ke změně
v trestním zákoně došlo 1.ledna 2010, kdy se zavedl nový trestní čin tzv. stalking.
Za typické projevy nebezpečného pronásledování – stalkingu, můžeme považovat
následující druhy chování:
Opakované pokusy o kontakt formou zpráv, dopisů, telefonátů, emailů, SMS,
zasílání drobných předmětů apod., které jsou pro obět skličující.
Demonstrování moci a síly stalkera v podobě přímých nebo nepřímých
výhrůžek, které vzbuzují u osob oprávněný strach a obavy.
Poškozování a ničení věcí oběti: mimo poškrábané auto, lak poškozený
sprejem, propíchané pneumatiky, rozbité okno bytu, jsem můžeme zahrnout také
zasílání virů e-mailem a další druhy elektronických invazivních technik spojených se
snahou dostat se k osobním údajům.
Fyzické pronásledování oběti cestou do práce, na nákup, nebo také čekání na
oběť před domem apod. Do tohoto druhu nebezpečného pronásledování řadíme
i výhrůžky přímého násilí, hrozba zabitím apod.
„Způsobí-li stalker svým jednáním oběti úmyslně smrt, bude jeho jednání
posuzováno jako trestný čin nebezpečného pronásledování v souběhu s trestným činem
vraždy podle § 140 trestního zákoníku. Za trestný čin nebezpečného pronásledování je
možné uložit trest odnětí svobody až na jeden rok.“ [50]
39
5.4 Další nebezpečné jevy
Výše uvedené jevy nejsou jediné, které jsou pro děti nebezpečné a týkají se
jejich bezpečnosti při pohybu v sociálních sítích. Do této kategorie můžeme zařadit
termíny jako „hoax“, „flaming“, „sexting“, „phishing“ a „pharming“.
Termín „flaming“ označuje nepřátelské chování uživatelů, které je spojeno
s prostředím sociálních sítí. Toto chování doprovází urážky, nadávky, vyhrožování
apod. Mezi typické projevy flamingu patří umisťování urážlivých vzkazů do diskusních
fór a následné stupňování podobných útoků. Flamer = útočník, útočí na toho, s jehož
názory nesouhlasí. K tomu nevyužívá propracovanou argumentaci, naopak, jednoduše
nadává, uráží, vyhrožuje.
Slovo „hoax“ je anglický výraz znamenající „falešnou zprávu, mystifikaci, podvod,
výmysl, žert“. V informační terminologii tento termín označuje poplašnou zprávu, která
se snaží šířit paniku. Jejím úkolem je vystrašit příjemce a donutit ho k unáhleným
činům. Obsahem takovéhoto hoaxu může být varování před neexistujícím nebezpečím
jako např. upozornění na virus. Většinou také obsahuje výzvu žádající další rozeslání
hoaxu mezi přátele, kamarády, příp. na co největší množství adres. Samotný Hoax
můžeme rozdělit na několik typů:
Prosby o pomoc
Petice a výzvy
Varování před viry a útoky na PC
Pyramidové hry
Podvodné zprávy
Poměrně novým termínem je „sexting“ nebo-li „sextování“, které je spojeno
s využíváním informačních technologií mladistvými a dětmi. Slovo „sexting“ je
složeninou slov sex a textování, tzn. elektronické rozesílání textových zpráv, fotografií
a videa se sexuálním obsahem. Tyto zprávy, jsou pak zveřejněny na sociálních sítích -
zejména po ukončení nejrůznějších vztahů mezi mladistvými. „Sexting podporuje šíření
pornografie mladistvých a dětí, které je celosvětově zakázáno. V České republice již
byla zaznamenána řada případů sextingu, řadu z nich lze posuzovat právě jako šíření
dětské pornografie.“ [51]
„Phishing“ v překladu z anglického slova znamená „rybaření“. Phishing
podobně jako pharming slouží k získávání citlivých dat od uživatelů. U termínu
40
„phishing“ jsou zasílány e-maily, které se vypadají jako oficiální dopisy různých bank
nebo institucí a to s žádostí k uživateli, aby mu poslal citlivé údaje týkající se jeho
osoby. Termín „pharming“ je další typ útoku, který má za cíl získat od lidí osobní údaje.
Provádí to způsobem, že uživateli nastrčí falešnou stránku a netušící člověk vepíše
osobní údaje, hesla, mobilní čísla apod.
41
6. PREVENCE
Problematika nebezpečných jevů týkajících se sociálních sítí je poměrně „nová“,
ale přesto není týden bez zpráv, kde neuslyšíme o sociálních sítích. Převážně jde
o zprávy týkající se závažných kauz, které měly strašlivý dopad na oběť. Teprve na
základě těchto kauz společnost uvažuje a zavádí systémové opatření, jako např. úpravu
legislativy. Samotné prevenci se věnuje jen malá pozornost, protože mnohdy nejsou
zainteresované strany jako rodiče a školy s touto problematikou.
„Případů kyberšikany u českých dětí přibývá společně s rozšiřováním
informačních a komunikačních technologií. Kyberšikana se stává problémem většiny
českých škol. Ty zaznamenávají stále vyšší počty případů nejen kyberšikany, ale
i dalších nebezpečných jevů.“ [53]
Důležitá role proti nebezpečí, které skýtají nejenom sociální sítě, je především
prevence související se zvýšenou informovaností o těchto problémech a také
o používání informačních a komunikačních technologií. Jde především o prostředky,
které jsou dětem dnes už lehce dostupné, např. mobilní telefon, Internet. „Pokud budou
děti seznámeny s riziky virtuální komunikace, budou mít mnohem větší šanci vyvarovat
se případným chybám a zbytečně riskantnímu chování.“ [53]
6.1 Bezpečnost dětí
V roce 2010 provedla společnost Microsoft průzkum a z jeho výsledků
vyplynulo zjištění: „Rodiče neumějí své děti na internetu chránit, téměř třetina
dospělých se o to ani nesnaží. To jsou závažná zjištění, která vyplývají z výzkumu
společnosti Microsoft, který proběhl mezi tisíci dětí a dospělých v jedenácti evropských
zemích.“ [54]
Podle průzkumu mezi 5 615 dětmi a mladými lidmi do osmnácti let a 8 566
dospělými v jedenácti evropských zemích, se staly sociální sítě nedílnou součástí života
českých dětí i mladistvých. Společnost Microsoft zveřejnila, že 79% dětí a dospívajících
v Evropě aktivně používá sociální sítě. Pro srovnání se podle průzkumů před pouhým
rokem k navazování a udržování známostí na sociálních sítích přihlásilo 45% dětí
42
a dospívajících do osmnácti let. Jako alarmující zjištění uvedla společnost Microsoft, že
pro 43% mladších uživatelů sociálních sítí je zveřejňování svých osobních informací na
Internetu bezpečné.
Další závažná zjištění vidí společnost Microsoft v laxním přístupu rodičů
k ochraně dětí před internetovými riziky. „Čtyřicet procent rodičů vůbec nesleduje, jaké
stránky jejich děti navštěvují a jaké informace na internetu zveřejňují. Polovina rodičů
pak nesleduje, zda jejich děti správně používají pravidla pro zajištění soukromí
v sociálních sítích. Nástroje rodičovské kontroly pro omezení přístupu k nevhodným
webovým stránkám nebo aplikace pro sledování aktivity na internetu používá pouze 22
procent rodičů.“ [54]
Pět klíčových oblastí, kterým by se škola měla věnovat, aby mohla vytvořit
efektivní plán prevence – převzaté z projektu E-bezpečí, které můžeme najít na adrese
http://cms.e-bezpeci.cz:
Snažit se pochopit podstatu nebezpečných vlivů, např. kyberšikany, a mluvit o ní
– škola by měla jasně definovat, co je možné zahrnout pod termíny jako „kyberšikana“,
„kybergrooming“, „kyberstalking“ apod. Je důležité, aby každý žák si byl vědom
nebezpečí, které tyto termíny představují, a také byl obeznámen s s odlišnostmi
ostatních forem šikany. Nejenom žáci, ale i rodiče by měli být poučeni o odpovědnosti
související s používáním ICT i o sankcích za týkajících se jejich zneužívání.
Aktualizovat existující postupy a týkající se patologického chování – projít
a případně upravit Školní řád i předpisy, týkající se počítačových učeben. S těmito
změnami předpisů seznámit také rodiče. Kontrolovat, k jakým účelům žáci ve škole
používají Internet a sociální sítě. Škola by měla podniknout opatření, aby její vybavení
a systémy nemohli zneužívat původci kybernásilí.
Usnadnit postiženým šikanou postup, jak tyto případy nahlásit – nikdo nesmí mít
pocit, že musí případy kybernásilí řešit sám. Seznámit žáky s různými způsoby, jak
a komu ve škole oznámit, že ví o existenci kybernásilí.
Podporujte pozitivní využívání technologií – informační komunikační technologie
plně využívat k podpoře poutavého a efektivního učení. Učení je s jejich pomocí učinit
flexibilnější, kreativnější a dostupnější. Vysvětlit žákům bezpečné způsoby používání
43
technologií. Naučit je tyto technologie používat tak, aby vedly k podpoře sebeúcty,
průbojnosti a budování přátelství. Podporovat diskuse o etiketě na internetu, e-bezpečí
a počítačové gramotnosti. Ukázat žákům, že učitelé rozumí technologiím, které žáci
používají, anebo žáky připravit na vzájemnou spolupráci učení o těchto technologiích.
Hodnotit vliv prevence a její účinnost v boji proti případům kybernásilí – k tomu,
abychom ověřili, zda jsou postupy proti šikaně efektivní a aktuální, jsou nezbytné
pravidelné kontroly. Zvážit provádění každoročního průzkumu zkušeností žáků se
šikanou, včetně kybernásilí, i průzkumu spokojenosti rodičů. Všechny zainteresované
strany seznámit s pokroky, kterých bylo dosaženo.
6.2 Vyvarováni se rizik – zásady
Jak již víme, používání sociálních sítí je celosvětově rozšířené a především
u mládeže či dokonce i malých dětí má narůstající oblibu. Děti si také mohou na
sociálních sítích vytvářet i své vlastní webové stránky a tím se prezentovat celému
světu, stejně tak i spolužákům ve třídě. Takovéto webové stránky si může často
prohlížet kdokoli, kdo má přístup k Internetu. Pomocí nejrůznějších služeb, které jsou
na sociálních sítích si i nejmenší děti mohou vytvořit své profily, které mohou
obsahovat fotografie, videoukázky, osobní informace jako jméno a příjmení, adresu
bydliště, čísla mobilních telefonů. Používání sociálních sítí často dětem pomáhá vyjádřit
své pocity, myšlenky a nápady, ale také lépe poznat spolužáky, které setkávají ve třídě
i na školních akcích, např. dítě, které se seznámí s jiným spolužákem či spolužačkou,
může navštívit jejich stránku na sociálních sítích a tím se dozvědět o nich ještě více.
Na druhou stranu informace, které děti takto uvádějí na svých stránkách, může
vést k ohrožení nejenom jich samotných, ze strany lidí se zlými úmysly.
Zde uvedeme několik způsobů, jak lze zajistit větší bezpečnost používáním
sociálních sítí dětmi, která též uvádí na svých stránkách společnost Microsoft. [56]
Zavést domácí pravidla pro využívání Internetu - pokusit se sestavit seznam
pravidel, které bude celá rodina respektovat a dodržovat. Tato pravidla by také měla
určovat jakým způsobem budou sociální sítě děti používat.
44
Ujistit se, že děti dosáhly věkové hranice požadované danou sociální sítí - pro
přihlašování na sociálních sítí je většinou doporučována minimální věková hranice 13
let, např. některé sociální sítě jako Facebook neumožňují registraci mladším 13 let.
Získat o příslušných sociálních sítích co nejvíce informací - je důležité vytvořit si
obrázek o dané sociální síti, kde se dítě přihlašuje nebo chystá registrovat a pečlivě si
přečíst informace a pravidla chování uživatelů. Stránky dítěte pravidelně prověřovat.
Trvat na tom, aby se děti nezačaly osobně stýkat s osobou, se kterou dosud
probíhala komunikace pouze online, a naopak podporovat jejich socializaci
s lidmi, které osobně znají - děti mohou být ohroženy při setkání s osobou, se kterou
do té doby komunikovaly pouze online, jak bylo uvedeno v této práci. Takovéto
nebezpečí lze snížit tak, že bude dítě podporováno ve využívání sociálních sítí pouze ke
komunikaci se svými přáteli a nikoli s lidmi, které nikdy osobně nepotkaly.
Dbát na to, aby děti nepoužívaly úplná jména - děti by měly uvádět pouze svá křestní
jména nebo přezdívky (nickname). Stejně tak nedovolit, aby děti zveřejňovaly úplná
jména svých kamarádů.
Ujistit se také, aby v profilech dětí nebyly obsaženy další údaje umožňující jejich
identifikaci - být ostražití, když dítě uvádí podrobné informace, podle kterých může být
identifikovatelné.
Dobře si rozmyslet, zda a jaké fotografie je vhodné zveřejnit - je důležité dětem
vysvětlit, že fotografie mohou odhalit velké množství osobních informací.
Komunikovat s dětmi o jejich zážitcích - vybízet děti, aby se svěřili s jakoukoliv
nebezpečnou či znepokojující situací, kterou se sociálních sítích zažily. Vždy je potřeba
zůstat klidný a tím ubezpečit děti, že mohou upozorňovat opravdu na cokoli, co by jim
dělá starosti.
6.3 Sociální sítě budou bezpečnější
Dne 10. února 2009 se u příležitosti tzv. Dnu bezpečného Internetu
v Lucembursku pod záštitou Evropské komise sešlo sedmnáct významných
45
internetových firem, např. Yahoo, Facebook, Google/YouTube, Microsoft apod.,
a podepsalo dohodu s cílem lépe ochránit nezletilé, kteří využívají služby sociálních sítí.
Dohoda má za cíl umožnit zvýšit bezpečí sociálních sítí ve vztahu k mladým lidem
a omezit výskyt nebezpečných komunikačních rizik, jako např. internetová šikana, ale
také odhalování osobních informací. Konkrétní výsledky, již na některých sítích vidět -
např. na stránky YouTube zavedly tlačítko pro nahlášení zneužívání videa.
V České republice dostal podobný název projekt Červené tlačítko, který byl
spuštěn v únoru roku 2010. Tento projekt je zaměřen na boj proti nelegálnímu obsahu
na Internetu. Tvůrci (Národní centrum bezpečného Internetu ve spolupráci s Policií ČR
a dalšími institucemi) uvádějí že, „Červené tlačítko je softwarový nástroj pro hlášení
nelegálního obsahu na Internetu. Mezi takový obsah patří zejména obrazový materiál se
zneužívanými dětmi (dětská pornografie), dětská prostituce, pedofilie, obchod s dětmi,
věkově nepřiměřený obsah, rasismus, xenofobie, šíření drog, sebepoškozování, výzvy k
násilí a nenávisti.“ [58]
Na druhou stranu musíme uvést i protiklady a výtky, které můžeme najít na
stránkách, zabývající se internetovou bezpečností, kde se uvádí, že jistě jde o hrdý cíl,
ovšem na realitu s minimálním dopadem. „Na prvním místě je třeba říci, že Červené
tlačítko má zcela zanedbatelný vliv na prevenci kriminality, protože jeho smyslem je
regulace internetového „statického obsahu“, neřeší dynamickou komunikaci mezi
uživateli, která je hlavním zdrojem rizikových komunikačních jevů, se kterými se
