Regulace sítí

Střední odborná škola Otrokovice

www.zlinskedumy.cz

Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je ing. Jaroslav DufkaDostupné z Metodického portálu www.rvp.cz, ISSN: 1802-4785, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR.

Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze.

Charakteristika DUM

Název školy a adresa Střední odborná škola Otrokovice, tř. T. Bati 1266, 76502 Otrokovice

Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0445 /2

Autor Ing. Jaroslav Dufka

Označení DUM VY_32_INOVACE_SOSOTR-In-Vy/3–SO-2/9

Název DUM Regulace sítí

Stupeň a typ vzdělávání Středoškolské vzdělávání

Kód oboru RVP 36-52-H/01

Obor vzdělávání Instalatér

Vyučovací předmět Vytápění

Druh učebního materiálu Výukový materiál

Cílová skupina Žák, 17 – 18 let

Anotace Výukový materiál je určený k výuce učitelem, případně jako materiál pro samostudium. Náplň: Možnosti regulace sítí dálkového vytápění

Vybavení, pomůcky Dataprojektor

Klíčová slova Jednotlivé části regulace, zdroj tepla, výměníková stanice, spotřebitel, ekvitermní regulace, regulační technika, hospodárnost vytápění

Datum 11. 2. 2013

Regulace sítí

Náplň výuky:

Účel regulace

Části regulované soustavy

Druhy a způsoby regulace

Regulační technika

Účel regulace

U dálkového vytápění jsou velké náklady na přenos tepelné energie od místa výroby ke spotřebitelům. Soustava teplárna-výměníková stanice-spotřebitel zahrnuje potrubí často dlouhé několik kilometrů. Zřízení soustavy dálkového vytápění a provoz jsou finančně velmi náročné a je třeba veškeré další náklady minimalizovat.

V roce 1989 stál 1 GJ tepla asi 22 Kč, v roce 2013 v rozmezí 600 – 800 Kč podle modernizace sítě a dalších nákladů. Proto je třeba teplem šetřit a to je možné správnou regulací na všech místech otopné soustavy.

Moderní výrobky osazované v teplárnách, výměníkových stanicích a u samotných spotřebitelů mají nižší spotřebu energie na svůj provoz a používají se ve stále větší míře.

Obr. 1: Příklad možné výroby a spotřeby tepla v síti dálkového vytápění

Části regulované soustavy

Soustava dálkového vytápění zahrnuje obvykle tři samostatné části: zdroj tepla, výměníkovou stanici a místo spotřeby. K regulaci dochází ve všech místech podle místních možností.

Zdrojem tepla u dálkového vytápění může být teplárna, výtopna nebo bloková či jiná kotelna. Zde se vyrábí teplo (ohřívá voda pro topení + užitkové účely) a je možno uspořit velké množství energie např. tím, že se bude pára nebo voda ohřívat jen na teplotu nezbytně nutnou.

Výměníkové stanice slouží k úpravě teploty a tlaku topné látky, nejčastěji vody. Účelem je namíchat teplotu vody, která bude odpovídat teplotě venkovního vzduchu.

V místě spotřeby si reguluje každý uživatel bytu teplotu topné vody, která jde do radiátoru sám, nejčastěji nastavením termostatického ventilu.

Druhy a způsoby regulace

Dálkové vytápění je velmi velký a složitý systém. Druhů a způsobů regulace je celá řada a rozdělují se podle:

1. Úpravy parametrů teplonosné látky a) kvalitativní (reguluje se teplota a tlak vody) b) kvantitativní (reguluje se množství vody)

2. Teploty vzduchu, na jejímž základě se regulace provádí a) podle venkovní teploty vzduchu (ekvitermní) b) podle vnitřní teploty vzduchu

3. Závislosti vytápěcí soustavy na zdroji tepla a) přímá (regulace u zdroje tepla) b) nepřímá (reguluje se odděleně od zdroje tepla)

Regulační technika

Do regulační techniky používané v soustavě dálkového vytápění patří regulátory, servomotory, armatury, měřicí technika, pohonné jednotky atd.

Jejich úkolem je: - regulovat teplotu topné vody na požadovanou hodnotu a udržovat

ji v daných mezích - chránit všechny součásti otopné soustavy před nadměrným

namáháním teplem nebo mechanickým zatížením - zamezit přetápění budov a tak šetřit palivo - zajistit všude kde je to možné automatický provoz - udržovat chod soustavy v hospodárném režimu provozu

Obr. 2: Digitální řídící pokojová jednotka

Slouží k regulaci radiátorů v rámci jedné místnosti. Jednotka funguje jako bezdrátové teplotní čidlo. Je umístěna v referenční místnosti a reguluje topnou soustavu podle nastaveného programu.

Obr. 3: Směšovací ventil se servopohonem

Servopohon je obvykle řízen některým typem regulátoru vytápění. Vyrábí se na napětí 24 V nebo 230 V. Slouží k pohonu malých a středních typů směšovačů od DN 15 do DN 40 – pro rodinné domy. Umísťuje se do rozvaděčových skříní pro řídící prvky podlahových nebo radiátorových systémů.

Obr. 4: Snímač teploty venkovního vzduchu

vlevo – přímé napojené vpravo – napojení přes kabel

Kontrolní otázky:

1. Co je účelem regulace?

2. Kde dochází k regulaci vytápěcí soustavy?

3. Podle čeho se rozděluje regulace vytápění?

4. Jaké výrobky patří do regulační techniky?

5. Co je úkolem regulační techniky?

Seznam obrázků :

Obr. 1: vlastní

Obr. 2: anonym, [vid, 26. 1. 2013], dostupné z: http://www.koupelnyatopeni.cz/25587-zbozi-elbock-ph-bhd-ridici-pokojova-jednotka-pro-hlavice.html

Obr. 3: anonym, [vid, 26. 1. 2013], dostupné z: http://www.fadvorak.eu/fadvorak/eshop/3-1-KOMEXTHERM/89-2-SERVOPOHONY

Obr. 4: anonym, [vid, 26. 1. 2013], dostupné z: http://www.cometsystem.cz/produkty/snimace-a-regulatory-teploty-vlhkosti-tlaku/page-5

Seznam použité literatury:

[1] Štěchovský, J.: „Vytápění pro střední školy se studijním oborem TZB“. Praha, Sobotáles 2010, ISBN 978-80-86817-11-8

Děkuji za pozornost