16
52 Ekologické zemědělství
52 Ekologické zemědělství
53Ekologické zemědělství
4 Hospodaření v krajině a agroenvironmentální programy
4.1 Zemûdûlec v kulturní krajinû
Proces kultivace krajiny je u nás datován odneolitu, kdy začíná usedlejší zemědělství. Od tédoby je krajina ovlivňována obhospodařová-ním a mění svoji tvář. S postupným osídlová-ním začal člověk získávat půdu pro samozáso-bitelské pěstování produktů, což se dělolikvidací přirozených porostů, většinou žďáře-ním. Stanoviště byla po určité době opouštěna,žďářena byla jiná místa a původní lokalityv průběhu sukcese mohly obnovovat půdní úrodnost. Z laténské doby jsou z našeho územídoklady o keltském zemědělství s větší pestros-tí plodin, s hlubším kypřením půdy a ohrázová-ním polí valem. Rozvoj tohoto zemědělství bylv 1. století př. n. l. zastaven příchodem obyva-telstva germánského původu. Tyto kmeny senacházely na vývojovém stupni rozpadu patri-archálního řádu a s tím souvisel i stupeň rozvo-je výrobních sil, což se na zemědělství negativ-ně odrazilo. Mizí některé nástroje (např.železné kypřící nářadí), je pěstováno méně plo-din, postupující les zatlačuje zemědělství doteplejších rovinných oblastí. V ochlazujícím sea vlhčím klimatu pronikají v 5.–9. století n. l.na naše území slovanské kmeny a osídlují je.Slovanské kmeny provozovaly patrně pouzežďárové hospodaření spojené s častým přemís-ťováním ploch orné půdy, takže nejdříve osíd-lovaly příhodnější lokality a teprve později lo-kality výše položené.
S postupným růstem počtu obyvatelstva, imigrací selského obyvatelstva ze sousedníchzemí a z důvodu nízkých výnosů bylo nutnézkracovat období přílohové. Systém přílohovýse postupně měnil na úhorový, v němž půda ne-byla obdělávána 1–2 roky. Tento systém byl uplatňován až do druhé poloviny 18. století.Nutnost rychlého růstu zemědělské produkcebyla doprovázena i rozsáhlým rozšířením ornépůdy na úkor lesa, a to i v členitých územích pa-horkatin a vrchovin. Příkladem může být Dra-hanská vrchovina, kde ve vrcholném stadiu
středověké kolonizace lesy pokrývaly pouze20 % území (v současném stavu je to cca 34 %).V 15. a 16. století je určité monopolní postave-ní obilnářství brzděno rozvojem nových oborů,jako je např. rybníkářství a chov ovcí.
Začíná se tak projevovat snaha o určitouspecializaci v zemědělství a objevují se i prvnípokusy o nahrazení trojpolního hospodařenísystémem střídání plodin. Se zaváděním no-vých plodin tyto začínají postupně nahrazovatúhor. Nejdříve jsou to pícniny – jetel, vojtěška,vičenec, koncem 18. století i okopaniny a vevýše položených oblastech dosahuje značnéhorozšíření pěstování lnu. Zavedení systému stří-dání plodin u nás znamenalo podstatné zvýše-ní výnosů, rozvoj živočišné produkce a zpra-covatelského průmyslu.
Tradičnější formy zemědělských systémůbyly po 2. světové válce nahrazeny zeměděl-sko–průmyslovými systémy často s volnýmstřídáním plodin a s poměrně vysokými vstupyve formě hnojiv i pesticidů, docházelo ke sce-lování pozemků a k řadě negativních změn vevenkovské krajině a k ovlivnění životního pro-středí. Kulturní krajinu s poli a loukami začí-náme pak stále častěji nazývat kulturní stepí,zdůrazňující rys krajiny s velkoplošnýma dlouhodobým bezlesím v našich klimatic-kých podmínkách.
Při rozvoji zemědělství se venkovská kraji-na stala určitou mozaikou vesnic, polí, trva-lých travních porostů a lesů. Na nejvlhčícha zaplavovaných místech, tedy v nivě, byly za-kládány louky, sušší a plošší biotop byl typic-ký pro pole a na extrémnějších biotopech odobce vzdálenějších byl les nebo pastviny. Ze-jména ve druhé polovině dvacátého století do-chází ke změně typické mozaikovité krajinyv moderní průmyslovou krajinu, ve které jsouostře ohraničené plochy ovládané člověkema plochy bez jeho vlivu, vzrůstá úživnost kra-jiny, snižuje se druhové bohatství lesů atd., a tovše se odráží na druhovém složení společen-stev flóry i fauny. Změny ve využívání krajinyv posledním století si můžeme dokumentovat
Venkovská krajina se postupně stávalamozaikou vesnic, polí,trvalých travníchporostů a lesů. Ve druhé polovině 20. století se tento typkrajiny mnohde měnína krajinuprůmyslovou
Zemědělství svými aktivitami ovlivňujekrajinu a mění její tvář
na příkladu oblasti Starého Města pod Sněžní-kem. Z rozboru mapových podkladů je patrnépoměrně vysoké zastoupení orné půdy v 19.století. Tato byla ale obhospodařována v rám-ci poměrně malých parcel a v krajině byla do-držována důsledná ochrana vodotečí. Změnyv poválečném období přinesly i scelování po-zemků a snahu o uplatnění velkovýrobyi v rámci horské oblasti. Zvětšila se plocha or-né půdy, podstatně se zvětšily pozemky, z nivřeky a potoků se vytratily travní porosty. Ažv 90. letech minulého století se do krajiny opět vrátily travní porosty a změnilo se i za-měření zemědělství na živočišnou produkci.Obdobných příkladů bychom našli v podhor-ských a horských oblastech řadu. Změny senetýkaly pouze podílu jednotlivých kulturv krajině, ale i velikosti obhospodařovanýchpolí. Příkladem může být vývoj průměrnýchvelikostí pozemků v oblasti Mohelnické bráz-dy. Ve třicátých letech minulého století bylaprůměrná velikost pozemku v této oblasti0,4 ha (průměr v České republice byl 0,26 ha).V rámci socializace a druhé etapy slučovánív 50. letech se průměrná velikost pozemkuzvětšila na necelých 5 ha a v rámci intenzifi-kace výroby a pozemkových úprav se dále ta-to průměrná velikost přiblížila 20 hektarům.Z krajiny se postupně ztratily stabilizující prv-ky, zintenzivnila se eroze. Ke stejným závě-rům dojdeme i v jiných lokalitách našeho stá-tu. Změny hospodaření a využívání krajinyměly vliv na její diverzitu.
4.2 Biodiverzita a zemûdûlství
V posledních desetiletích jsme svědky ne-gativních změn v krajině, ztráty některých dru-hů rostlin a živočichů a snížení abundance řadydalších. Na tomto snížení se do značné mírypodílí i intenzifikace zemědělství. Tak napří-klad ve Velké Británii došlo intenzifikací ze-mědělství ke ztrátě 95 % druhově bohatých luk,192 tisíc kilometrů živých plotů atd. Zůstane-me-li v České republice, pak z publikovanýchúdajů zjistíme, že v první vlně kolektivizacev 50. letech 20. století bylo průměrně v rámcijednoho katastrálního území ve středních a zá-padních Čechách odstraněno kolem 350–400stromů a zhruba 3000 m2 keřů. Plocha rozptý-lené zeleně v krajině tak poklesla z 2–3 % plo-chy území na 0,5–0,7 % (stav zaznamenanýv 80. a 90. letech 20. století).
Zvyšování intenzity produkce se podepsalona biodiverzitě v krajině, ale problémy se do-týkají i samotného zemědělského systémus vlivem na genetickou rozmanitost pěstova-ných plodin a chovaných hospodářských zví-
řat. Jako příklad si můžeme uvést snížení po-čtu tradičních odrůd.
Z těchto důvodů se v posledních letecho biodiverzitě intenzivně hovoří a je zanesenai v řadě odborných materiálů včetně Základ-ních standardů IFOAM. Podle Úmluvy o bio-logické rozmanitosti z Rio de Janeira znamenábiodiverzita variabilitu všech žijících organis-mů, mezi jiným suchozemských, mořskýcha jiných vodních ekosystémů a ekologickýchkomplexů, jejichž jsou součástí; zahrnuje růz-norodost (diverzitu) v rámci druhů, mezi druhyi mezi ekosystémy.
Biodiverzita v zemědělství je širokým ter-mínem, který zahrnuje všechny komponentybiologické diverzity související s potravinamia zemědělstvím, které tvoří agroekosystém:druhy, odrůdy, plemena, mikroorganismy, a tona druhové a ekosystémové úrovni, které jsounutné pro udržení klíčových funkcí agroeko-systému, jeho struktury a procesů.
Biodiverzita v zemědělství zahrnuje škáluorganismů v produkčních systémech, které sepodílejí na:
� kolobězích živin, dekompozici organickéhmoty a udržení úrodnosti půdy,
� regulaci chorob a škůdců,� opylení,� udržování a ochraně biotopů s planě ros-
toucími druhy rostlin a s živočichy,� minimalizaci eroze atd.
Vztahy mezi hospodařením a biodiverzitoujsou složité. Na regionální úrovni je rozhodujícízaměření zemědělského hospodaření (intenziv-ní pěstování plodin, chov skotu) a oblast, kteráje kultivována (horské pastviny, travní porostyatd.). Na krajinné úrovni bude hrát značnou ro-li velikost polí a jejich okraje. Na úrovni země-dělského hospodářství jsou klíčovými faktoryzpůsob hospodaření a osevní postupy.
4.2.1 Úrovně biodiverzity
Z pohledu ekologie a zprostředkovaně i ag-roekologie můžeme pak biodiverzitu rozdělit na:� diverzitu na úrovni genetické – jako varia-
bilitu živočichů, rostlin a mikroorganismů,využívaných v zemědělství nebo souvisejí-cích s jeho produkcí,
� diverzitu na úrovni druhové – jako bohatstvídruhů, které podporují zemědělskou pro-dukci (půdní organismy, opylovači, predáto-ři atd.) a současně i jako různorodost druhůneprodukčních, souvisejících s ostatními(mimoprodukčními) funkcemi krajiny,
� diverzitu na úrovni biotopů – vyjadřujerozmanitost biotopů v krajině,
Biodiverzitav zemědělství jedůležitá i pro půdníúrodnost a regulacichorob a škůdcův agroekosystémech
Intenzifikacezemědělské produkcemá i své negativnístránky, mezi kterépatří i snižováníbiodiverzity v krajině
54 Ekologické zemědělství
� diverzitu na úrovni ekosystémové – tj.rozmanitost agroekosystémů a jejich rolemezi ostatními krajinnými ekosystémytvořícími krajinnou strukturu.
Genetická diverzitaV současné době jsme svědky redukce počtu
geneticky životaschopných druhů, a to z důvo-du snahy o získání vysokých výnosů. Šlechtěnírostlin v posledních letech směřovalo k produk-ci odrůd, které budou úspěšné v systémech zá-vislých na značných chemických vstupech. Ekologičtí zemědělci na druhé straně hledajíodrůdy použitelné v lokálních podmínkách (kli-matických, půdních). Pro šlechtění rostlin jsoupak využívány starší krajové odrůdy a mate-riály uložené v genových bankách.
Druhová diverzitaDlouhodobé výzkumné projekty shromáždi-
ly řadu informací o tom, že ekologické systémyhospodaření jsou prospěšné pro diverzitu jakrostlin, tak živočichů. Ekologicky hospodařícífarmy mají rovněž vyšší agrobiodiverzitu s vět-ší pestrostí osevních postupů, počtem pěstova-ných plodin a diverzitou travních porostů. Dru-hová diverzita může být vyjádřena vícezpůsoby, buď jako pouhá informace o druho-vém bohatství (druhové pestrosti), čili počtupřítomných druhů, nebo jako informace kombi-nující druhovou pestrost (tedy počet druhů)s početností (abundancí). Pak hovoříme o inde-xu diverzity.
Biodiverzitu ekologických zemědělskýchpodniků ve srovnání s konvenčními dokládánásledující stručný tabulkový přehled vycháze-jící ze sledování řady statků v Evropě.
Ekologické zemědělské systémy hrají rov-něž roli v ekologické obnově krajiny, jako např.v obnově druhově bohatých luk ve střední Ev-ropě.
Biotopická diverzitaTento typ diverzity zahrnuje rozmanitost
biotopů v krajině. Je prokázáno, že biotopickádiverzita vede i ke zvýšení diverzity druhovéa k zachování přirozeného druhového bohat-ství, a proto je také pojem biotopické diverzity
vyčleňován jako samostatný. Například okrajepolí a přirozené stabilizační prvky v krajině(meze, remízky atd.), které jsou chráněny předvstupem pesticidů a živin, vytvářejí vhodné biotopy s vyšší druhovou diverzitou a pro svůjekotonální efekt přispívají k celkové stabilitěkrajiny.
Okraje polí jsou důležitým biotopem v ze-mědělské krajině a jsou útočištěm ohroženýchrostlinných druhů, které byly dříve časté naloukách i na orné půdě. Jsou rovněž zimoviš-těm mnoha živočišných druhů, jsou bohaté nakvetoucí rostliny. Proto i doporučení pro EZ setýkají ochrany těchto ploch. Délka a šířka těch-to biotopů mnohdy závisí na morfologickémfaktoru. Můžeme hovořit o indexu délkovémnebo plošném (m.ha-1 nebo m2.m-1 okraje).
Z výše uvedeného textu je patrné, že země-dělci mají přímý vliv nejen na části krajiny,které obhospodařují, ale rovněž na širší okolí.Biodiverzita je pak závislá na přírodních kra-jinných prvcích v zemědělské usedlosti. V te-rénním výzkumu bylo zjištěno, že zvýšení dru-hové diverzity z 80 na 220 druhů rostlin bylomožné, když se tyto prvky zvýšily z 0,2 na14 % ze zemědělské oblasti. Řada zemí se sna-
Biodiverzitu ekologick˘chzemûdûlsk˘ch podnikÛ vesrovnání s konvenãnímidokládá struãn˘ pfiehledvycházející ze sledovánífiady statkÛ v Evropû
Krajina se zachoval˘msystémem ekologickéstability je dnesvzácností. Pfiíklademmohou b˘t Bílé Karpaty
55Ekologické zemědělství
(Azeez 2000, upraveno ·arapatka 2002)
ží o ustavení pravidel, určujících podíl přírod-ních krajinných prvků, takže např. ve Švýcar-sku musí být minimálně 5 % ze zemědělskéoblasti věnováno na ochranu přírody. V Belgiije rovněž snaha o dosažení 5 % a je rozpraco-váváno složení a management jednotlivýchprvků. Jsou rovněž vypracovávána pravidlapro využívání okrajů polí s návrhem složenívysévaných směsí jednotlivých druhů, šířkypásu pro obhospodařování pozemků přiléhají-cích k vodním tokům atd.
Ekosystémová diverzitaTato úroveň biodiverzity se týká celých
ekologických systémů, tvořících strukturu kraji-ny, v jednotě živé složky společennstva a jehobiotopu. Mezi jednotlivými složkami probíhákoloběh hmoty a tok energie, mezi ekosystémypak výměna informací i energie v rámci krajiny.
I na této úrovni je řada příkladů pozitivníhovlivu EZ na biodiverzitu. Ekologické formy ze-mědělství také umožňují méně problematickoukoexistenci agroekosystémů vedle ostatních (tj.mimoprodukčních) ekosystémů v krajině, při-čemž zvláštní důraz je kladen na chráněná úze-mí. Mnoho těchto území se nachází ve většíchnadmořských výškách, kde byly druhově boha-té travní porosty, a právě v těchto oblastech pře-chází řada zemědělců na EZ.
Velký význam má i rozloha agroekosystémů(velikost obhospodařovaných pozemků–blokůatd.). EZ je příznivým systémem i z toho důvo-du, že zavádí fragmentaci zemědělských kultur,která s sebou přináší i zvýšenou biodiverzitu.
4.2.2 Biodiverzita v agroekosystémech
Pro přiblížení efektu EZ na biodiverzitumůžeme sledovat populace rostlin, živočichůa mikroorganismů, které tvoří živou složku ag-roekosystému.
Diverzita flóryEkologická zemědělská hospodářství obec-
ně mívají pestřejší osevní postupy s širšímspektrem pěstovaných plodin. To může doku-mentovat hodnocení 110 ekologických, integro-vaných a konvenčních farem ve Švýcarsku,na nichž bylo zjištěno více pěstovaných druhůrostlin spolu s trvalými kulturami a zeleninouv ekologicky hospodařících podnicích (10,2druhů), ve srovnání s konvenčními (7,4 druhů).
Zvýšené používání pesticidů v zemědělstvímělo nepříznivý vliv na diverzitu flóry, typic-kou pro zemědělskou krajinu. V ekologickýchzemědělských podnicích je popisováno vícetzv. doprovodných rostlin, které jsou předmě-tem řady srovnání. Výzkumem byl zjištěn vyš-ší počet planě rostoucích a plevelných druhůna okrajích i uvnitř porostu ekologicky obdělá-vaných ploch ve srovnání s plochami konven-čními. Tento pokryv rostlin má rovněž vliv napopulace hmyzu a poskytuje v zemědělskékrajině také včelí pastvu.
Studie provedená v Anglii popisuje většídiverzitu v okolí ekologických než konven-čních farem. Na okrajích polí tak byla zazna-menána dvakrát vyšší biodiverzita u farem ekologických.
Mnoho rostlinných druhů je pro ornou pů-du typických. Výzkumem jednotlivých lokalitv Německu byl zjištěn zhruba 2x větší počettypických plevelných a planě rostoucích druhůna okrajích i uvnitř porostu na ekologicky ob-dělávaných plochách ve srovnání s plochamikonvenčními. Na ekologicky obdělávanýchplochách šlo zhruba o 60 druhů, na plocháchkonvenčních o 40 druhů. Obdobné výsledkyjsou i z jiných oblastí Německa, Rakouskaa Švýcarska.
Velmi záleží na typu produkčních metod.Při hodnocení okolo 100 ekologicky obhospo-dařovaných ploch travních porostů v Německubylo zjištěno snižování diverzity se zvyšujícíse produktivitou. Pozitivní vliv EZ na diverzi-tu rostlin je způsoben nižší hladinou dusíkuv půdě, absencí herbicidů a v některých přípa-dech i omezenou kultivací.
Bohatství rostlin v travních porostech sev posledních 40 letech snížilo z důvodu inten-zity jejich využívání a pro vyšší dávky hnojení.Na ekologicky obhospodařovaných pastvináchbyl zjištěn průměrný počet 12,9 rostlinnýchdruhů, na konvenčně obdělávaných pak 11,3druhů. Konvenčně obnovované pastviny majíkolem 8 druhů rostlin. Ekologicky obhospoda-řované pastviny mají zejména více dvoudělož-ných druhů než pastviny konvenční a mají ví-ce druhů typických pro trvalé travní porostyvčetně druhů indikačních. Ekologická hospo-dářstí mohou chránit druhovou diverzitu, po-
Agroekosystémy majív rámci ekologickéhozemědělství podle řadyvýzkumů vyššídiverzitu flóry i fauny
V řadě zemí jepodporováno zakládánía ochrana stávajícíchpřírodě blízkýchkrajinných prvků
56 Ekologické zemědělství
© B
LE
, B
onn/F
oto
: D
om
inic
Menzl
er
kud se jich nedotkla intenzifikace během po-sledních několika desítek let. Pokud se všakvrací zpět z intenzivního využívání, může trvatpoměrně dlouhou dobu, než se stanou opět dru-hově bohatými, zejména pokud je širší okolírovněž druhově chudé.
Zemědělští hospodáři mají vliv nejen na tyčásti krajiny, které přímo obhospodařují, ale i naširší okolí. Například okraje polí jsou v země-dělské krajině důležitým biotopem a jsou refugi-em (útočištěm, oblastí výskytu) ohroženýchrostlinných druhů, dříve častých na loukách i naorné půdě. Jsou rovněž zimovištěm mnoha živo-čišných druhů a jsou i bohaté na kvetoucí rostli-ny. Vysoká zeleň v krajině je stanovištěm predá-torů, kteří mají vliv na agroekosystém –například na redukci stavu drobných hlodavců.
Ochrana v ekologickém zemědělství se tý-ká i biotopů v okolí obhospodařovaných ploch.Z výše uvedených důvodů je v některých ze-mích doporučováno ponechat tomuto účelu ur-čitý podíl plochy ze zemědělské půdy.
Diverzita faunyŘada výzkumných projektů hodnotí vliv e-
kologického a konvenčního zemědělství nabezobratlé živočichy jako vhodnou indikač-ní skupinu. Ve srovnávacích pokusech bývávětšinou popisována vyšší diverzita (ve smys-lu druhové pestrosti) a abundance na ekologic-ky obhospodařovaných plochách. Poměrněčastým objektem výzkumu jsou brouci z čele-di střevlíkovitých, u kterých bývá zjišťovánojak více druhů, tak i vyšší abundance.
Bývá zaznamenávána větší diverzita brou-ků, pavouků, chvostoskoků a signifikantně ví-ce druhů motýlů je zjišťováno na ekologickyobhospodařovaných polích, zejména pak na je-jich neobdělávaných okrajích.
Různé zásahy do agroekosystému majívliv na živou složku a bývají často studoványna bezobratlých živočiších. Již v problemati-ce zpracování půdy je řada prací o efektu mi-nimalizovaného zpracování nebo o negativ-ním vlivu těžké mechanizace. Předností EZ jsou pestřejší osevní postupy ve srovnáníse zemědělstvím konvenčním. I vyšší zastou-pení jetelotrav vede k regeneraci půdních ži-vočichů.
Z ekologického zemědělského systému jsouvyloučena minerální hnojiva, která ve většíchdávkách mohou být škodlivá pro edafon. Na-opak organické hnojení je příznivé pro drobnépůdní bezobratlé, kteří mohou být zdrojem po-travy pro větší druhy. Vyšší dodávka organickéhmoty ve formě posklizňových zbytků a orga-nických hnojiv vytváří příznivé podmínky prožížaly a další faunu v půdě a zvyšuje biologickou aktivitu půdy. Z řady výzkumů jemožné zobecnit, že EZ má vyšší abundancia biomasu žížal a jejich větší diverzitu.
V konvenčních agroekosystémech bývajíběžné vstupy pesticidních látek. Vliv insektici-dů závisí i na době aplikace, protože napříkladpavouci a střevlíci jsou zvlášť zranitelní bě-hem rozmnožování. Redukce kořisti a její kon-taminace mohou mít vliv i na predátory. Her-bicidní látky mají údajně menší škodlivost vesrovnání s jinými skupinami pesticidů, majívšak nepřímý efekt prostřednictvím zmenšenédiverzity flóry.
Na ekologických zemědělských usedlos-tech jsou předmětem výzkumu i ptáci. Napří-klad tříleté sledování v Dánsku se zaměřilo nabiotopy v nejbližším okolí polí s mimopro-dukční funkcí a na jejich vliv na populace ptá-ků. Také ve Velké Británii v šířeji zaměřenémprojektu hodnotili výzkumní pracovníci spole-čenstva ptáků, ale i jiných organismů včetněbezobratlých živočichů a rostlin jako ptačí po-travy, a to na ekologických i na konvenčníchfarmách. Hlavně byly uvažovány právě okrajepolí, živé ploty, struktura biotopů a nabídkapotravy. V obou případech vyšly z hodnocenílépe ekologické farmy. Zjištěné rozdíly mělyřadu důvodů, mezi nimiž hrála významnou ro-li struktura porostů na okrajích polí, pěstovanéplodiny a větší nabídka potravy (semena, žíža-ly, hmyz).
Půda hraje v agroekosystému důležitou roli. Její kvalita a biodiverzita v ní jsou z hle-diska ekologického zemědělství popsány v ka-pitole 5.
Bezobratlí Ïivoãichovév agroekosystémumohou b˘t v˘znamn˘mipredátory ‰kÛdcÛ rostlin
Zemědělství má vlivi na širší okolí. Tyto biotopy jsouzimovištěm mnohaživočišných druhů, jsou bohaté na řadudruhů rostlina zasluhují ochranu
57Ekologické zemědělství
© B
LE
, B
onn/F
oto
: D
om
inic
Menzl
er
© B
LE
, B
onn/F
oto
: D
om
inic
Menzl
er
Kvûtnat˘ch luk v zemûdûlsky obhospodafiovanékrajinû mnoho nenajdeme. Ekologickézemûdûlství mÛÏe napomoci zv˘‰it diverzitutravních porostÛ
4.2.3 Agroekosystém a možnosti posílení biodiverzity
Agroekosystém je průběžně vystavován disturbanci (narušení) ve formě kultivace, pří-pravy půdy, setí, hnojení, ochrany rostlin, sklizně atd. Je-li disturbance častá a intenzivní,tak jako je to typické v konvenčním zeměděl-ství, je agroekosystém omezen pouze na nejra-nější stadia sukcese. To sice umožňuje vyso-kou produkci, ale na druhé straně tento systémvyžaduje vysoké vstupy. Udržitelnější agroe-kosystém se snaží umožnit alespoň zčásti suk-cesní procesy a usilovat o vyšší stabilitu. Slo-žitým úkolem je navrhnout agroekosystém,který na jedné straně poskytne výhody prvot-ních stadií sukcese a na druhé straně zahrnei výhody stadií pozdějších. V prvotních stadi-ích je výhodou vysoká primární produkce,v dalších pak např. vyšší druhová diverzita,komplexnost vztahů, účinnost související s ko-loběhy prvků atd.
Z předcházejícího textu je zřejmé, že ve vět-šině agroekosystémů se vyskytuje disturbancemnohem častěji, pravidelně a s větší intenzitounež v přirozených ekosystémech. Přesto nemusíbýt agroekosytém tak jednoduchý a chudý z po-hledu diverzity jako je tomu v typickém kon-venčním systému.
Diverzita je v agroekosystémech důleži-tou hodnotou z řady důvodů, např.:– s vyšší diverzitou souvisí větší diferencia-
ce mikrobiotopů – každá plodina může býtpěstována v prostředí odpovídajícím jejímpožadavkům,
– se zvyšující se biodiverzitou jsou příležitostipro koexistenci a pro prospěšné vztahy mezidruhy s efektem trvalé udržitelnosti,
– v pestrém agroekosystému může být lépekolonizováno narušené místo nebo pro-středí využitelnými druhy vyskytujícími sev prostředí, a to přednostně před druhyplevelnými a invazními,
– vyšší diverzita je příležitostí pro populaceherbivorů a jejich predátorů; např. s vyššídiverzitou herbivorů nedochází k domi-nanci patogenních organismů,
– vyšší diverzita souvisí i s lepší účinnostívyužití zdrojů v agroekosystému; ve smí-šeném porostu má každá plodina jiné po-žadavky na živiny atd.,
– diverzita redukuje zemědělcovo riziko; ne-vydaří-li se pěstování jedné plodiny, druhámůže deficit vyrovnat,
– diverzita plodin může ovlivnit i diverzitumikroklimatu uvnitř systému, který je pro-středím organismů, např. predátorů, anta-gonistů atd.,
– diverzita agroekosystémů může přispětk ochraně biodiverzity v okolí,
– diverzita (zejména pod povrchem půdy)má vliv na koloběhy živin, usměrňovánílokálních hydrologických procesů, detoxi-kaci atd.
Chápání biodiverzity v agroekosystémechmusí vedle plodin zahrnovat i doprovodné rost-liny (plevele), živočichy a mikroorganismy.
Pozitivní role EZ z pohledu biodiverzityspočívá ve:– vyšší diverzitě fauny i flóry na okrajích
polí a v okolí,– vyšší diverzitě planě rostoucích druhů
rostlin a živočichů na orné půdě i v trva-lých travních porostech, tedy ve vlastníchagroekosystémech,
– vyšší diverzitě pěstovaných plodin,– vytváření podmínek vedoucích k ochraně
mimoprodukčních ekosystémů a volně ži-jících organismů v rámci nich, a to mj.z důvodů nepoužívání minerálních dusíka-tých hnojiv a pesticidů.
Značnou důležitost v návrhu zemědělskéhosystému má tvorba komplexnějšího, diverzifi-kovaného agroekosystému, neboť pouze v tako-vém systému je potenciál pro žádoucí interakce.
Jak může zemědělec zvýšit biodiverzitupřímo na svém statku, nastiňují následujícímožnosti:– pestré osevní postupy, využití alternativ-
ních plodin,– smíšené kultury uplatňované zejména
v zelinářství,– využití krycích plodin a meziplodin,– minimalizované zpracování půdy,– vyšší vstupy organické hmoty do půdy,– omezení chemických vstupů, což platí pro
konvenční zemědělství,– doprovodná vegetace na okrajích agroeko-
systémů, péče o krajinnou zeleň.
Prakticky může jít o nepříliš složité zásahy,jejichž stručné příklady následují. Klíčovouroli v zemědělském systému mají osevní po-stupy. Plodiny v nich mohou být důležitou me-todou zvyšování diverzity systému v průběhučasu. Významné jsou přitom i ekologické efek-ty na půdu (různý příjem živin, posklizňovézbytky, stimulace nebo inhibice různých orga-nismů atd.).
Vyšší vstupy organické hmoty do půdníhoprostředí jsou klíčové pro stimulaci nejen dru-hové diverzity, ale i diverzity strukturálnía funkční. To je jedna z předností EZ, v němž do
Zemědělec má řadumožností, jak zvýšitbiodiverzitu na svémhospodářství, a tořadou nepříliš složitýchzásahů
Vyšší diverzitav agroekosystémechmůže být devízou i prozemědělce. Hovořit pakmůžeme o snižovánínapadení rostlinpatogennímiorganismy, optimálnímvyužívání živin nebotřeba o snižováníhospodářského rizikapři pěstování plodin
58 Ekologické zemědělství
půdy vstupuje dostatečné množství organickýchhnojiv (hnůj, kompost), jsou zapravovány po-sklizňové zbytky, ve větší míře jsou pěstoványkrycí plodiny, je větší diverzita plodin atd.
V rámci zemědělského podniku bychom sineměli všímat pouze ploch orné půdy, trvalýchtravních porostů a dalších ploch, které jsou pří-mo produkční. Jak bylo již uvedeno výše, vel-ký význam mají i okraje polí a doprovodná ze-leň v krajině. Stromy nebo keře vysazovanéokolo polí mohou mít řadu kladných funkcí –mohou chránit pole před účinky větru, mohoumít dokonce i produkční funkci, zvyšují diver-zitu farmy, poskytují stanoviště pro užitečnéorganismy, zvyšují diverzitu regionu atd.
Diverzita v agroekosystémech má řadu forema zahrnuje specifické uspořádání polí v krajiněa plodin na nich. Se zvyšující se diverzitou mů-žeme vidět výhody pozitivních forem zásahů,které vedou k interakcím mezi dílčími složkamiagroekosystému. Mohou se projevit i ve stabilitěagroekosystému chápané z pohledu rezistencea rezilience takového systému. O udržitelnémagroekosystému, fungujícím na principu částeč-né autoregulace dějů, můžeme hovořit tehdy,má-li známky mozaiky struktury a vývojea v systému je určitá úroveň diverzity, dostateč-ný počet jednoletých a víceletých kultur, stromů,keřů, živočichů. Bude to asi takový systém, vekterém se nachází několik stadií vývoje v urči-tém čase jako výsledek používaného řízení. Je torovněž takový systém, který zahrnuje zpracovánípůdy respektující důležitost půdního subsysté-mu, vhodným způsobem přistupuje k okrajůmpolí, respektuje význam zeleně v krajině, jinýmislovy řečeno vytváří mozaiku vývoje a diverzityv zemědělském podniku a v krajině. V EZ je vět-šina těchto přístupů uplatňována a tyto otázky byměly být řešitelné i v dalších zemědělskýchsystémech. Nedobrý stav ztráty diverzity a envi-ronmentální problémy řeší i agroenvironmentál-ní opatření popsaná v podkapitole 4.4.
Význam agroenvironmentálních opatření jemožno uvést již zde na příkladu ptáků, z nichžmnohé druhy jsou vázány na zemědělskou kra-jinu. Pro většinu ptačích druhů měly úpravyv krajině a systém hospodaření v ní neblahénásledky. Zcela vymizeli ťuhýk menší i rudo-hlavý, mandelík hajní, na pokraji vyhynutíjsou například drop velký nebo koliha velká.Abundance i dalších druhů, které byly v minu-losti hojné, se výrazně snížila (např. koroptevpolní, skřivan polní).
Úbytek ptáků v zemědělské krajině je spojen se:
– ztrátou pestrosti krajiny (scelování pozem-ků, likvidace mezí, odstraňování remízků),
– snižováním potravní nabídky, a to v dů-sledku používaných zemědělských systé-mů ničících přímo potravní zdroje nebopotravní stanoviště ptáků,
– snížením hnízdní úspěšnosti a zvýšenímmortality (ničení hnízd druhů hnízdícíchna zemi, zabíjení mláďat technikou, ku-mulace toxických látek v tělech ptáků),
– ztrátou kvality biotopu (husté porosty plo-din se sníženým výskytem doprovodnýchrostlin a následně s menší nabídkou semena bezobratlých živočichů na ně vázaných).
Agroenvironmentální opatření se týkajíi travních porostů. Podhorské louky napříkladhostí populace chřástala polního, který jeohrožen nevhodným způsobem sklízení luka pastva na pastvinách v hnízdní době způso-buje opuštění lokality. Opatření by měla spočí-vat ve finanční kompenzaci za posunutí dobyseče mimo období hnízdění a za udržování ne-pasených enkláv, zejména v okolí pramenišťa potoků. Agroenvironmentální opatření zamě-řené na mokřadní louky by mělo podporovatjejich obnovování a údržbu. Z hlediska obhos-podařování je nezbytné na těchto lokalitáchvyloučit zemědělské práce těžkou technikouv celém období hnízdění.
Velký význam majíokraje polí a dopro-vodná zeleň v krajině.Vysazované stromya keře chrání pole předúčinky větru, zvyšujídiverzitu farmy, jsoustanovištěm užitečnýchorganismů a mohoumít i produkční funkci
Pestrost pûstovan˘chplodin v zahradnictvízvy‰uje diverzituzemûdûlského podniku
59Ekologické zemědělství
© B
LE
, B
onn/F
oto
: D
om
inic
Menzl
er
4.3 Biotopy v krajinû
Zemědělství i krajina se v naší republice zauplynulých 50 let velmi změnily. Mezníkembyla kolektivizace v 50. letech 20. století, spojená s rozoráváním mezí a scelováním po-zemků a následná intenzifikace zemědělskévýroby. V krajině bylo likvidováno značnémnožství ekologických stabilizačních prvků,vedle mezí také rozptýlená zeleň, remízky,vlhké nivní louky atd. Důsledkem je nízká ekologická stabilita krajiny, narušené odtoko-vé poměry, eroze půdy, snížení biologické roz-manitosti i počtu druhů žijících v krajině. Pro-to jsou ochrana stávajících a zakládání novýchbiotopů v krajině velmi významné.
4.3.1 Ochrana stávajících biotopůV krajině je potřeba chránit před zničením
již existující strukturní prvky, tedy stávající roz-manitost biotopů. Vedle ochrany remízků, pásůkřovin či travnatých mezí je nutné se věnovati okrajovým lokalitám pro zemědělství ne zcelarentabilním. Přestane-li se například kosit hor-ská louka, dojde k jejímu samovolnému zales-nění a ztrátě biotopu, v němž mohou např. růstorchideje, žít hmyz apod. Necháme-li ležet ladem málo úrodné pole, vytratí se z něj pestráflóra polních bylin atd.
V odpřírodněné kulturní krajině jsou ne-smírně důležitým prvkem ekologické stabilitymeze mezi poli, podél polních cest apod. Čímjsou širší, tím vyšší je jejich hodnota jakostrukturního prvku v ekosystému krajiny. Ko-sit by se mělo tak, aby byla zajištěna kontinu-ální nabídka květů pro hmyz. Měla by být rov-něž zachována určitá výška porostu, neboť přiudržování sekačkami nemohou meze sloužit
jako útočiště pro faunu po sklizni okolníchpolních plodin.
4.3.2 Zakládání nových biotopůPro zvýšení druhové biodiverzity a posílení
rovnováhy v ekosystému jsou důležité zaklá-dání a ochrana nových biotopů.
Křovinaté pásy působí proti vodní a větrnéerozi, poskytují optimální životní prostor vel-kému počtu živočišných druhů. Ekologickouhodnotu pásu křoví zvýšíme, dbáme-li při jehozaložení na to, aby navazoval na remízek, okraj lesa, skupinu stromů apod. Vzdálenostimezi strukturními prvky krajiny vyplývajíz akčního rádia jejich jednotlivých druhů:hmyz do 50 m, rejsci 200 m, ježci 250 m, ku-na a liška 1 km atd. Při zakládání křovin volí-me místní druhy dřevin, které zpravidla posky-tují důležitou potravní nabídku pro našeživočichy.
Okraje lesa tvoří přechod mezi vysokýmporostem stromů a například zemědělsky vy-užívanou krajinou – loukami a poli. Jako hra-niční zóna je okraj lesa důležitým životnímprostorem pro mnoho organismů. Při jeho utváření je cílem dosáhnout plynulého, více-stupňového přechodu mezi lesem a jeho oko-lím. V ideálním případě se okraj lesa skládá zezóny bylin, následuje zóna keřů a pak pře-chodná zóna k lesnímu porostu. Les pak v so-bě může skrývat značné množství druhů rostlina živočichů.
Vlhké biotopy, jako rašeliniště, mokřady,tůňky, jezírka, vodní toky, jsou útočištěm vel-kého počtu různých druhů rostlin i živočichů.Pokud tyto biotopy v podniku již máme, stará-me se o to, abychom břehy chránili před roz-
Zemědělství negativněovlivnilo v uplynulýchdesetiletích řadubiotopů. Ochranastávajících a zakládánínových biotopův krajině jsou velmidůležité
60 Ekologické zemědělství
V rámci agroenvironmentálních opatření zaměřených na ochranu ptáků je možné uvažovat o:
� vysetí potravních pásů na okrajích polí (do cca 12 m), které jsou osévány na jaře směsí (např. pohanka, proso, žito,kapusta) a poté jsou ponechány do následujícího roku bez jakýchkoli zásahů,
� travnatých okrajích polí o stejné šíři, na nichž je možno po prvním roce kosit trávu jednou ročně nebo jednou za dvaroky, a to v období od poloviny července do poloviny srpna,
� udržování strnišť přes zimu, na nichž vypadaná semena plevelů slouží jako potrava pro ptáky v průběhu zimy a tytolokality jsou i oblíbeným zimním stanovištěm koroptve polní,
� ponechání pole ladem – po sklizni se pole zorají a ponechají ladem až do podzimní orby následujícího roku. Tím do-jde ke zvýšení potravní nabídky pro mláďata polních druhů i pro dospělé ptáky a vytvoří se zde možné úkrytya hnízdní příležitosti pro mnohé druhy.
� ochranných okrajích – zejména na polích s obilovinou se ponechá pás o šířce 6 metrů bez chemických vstupů. Cílemje docílit rozvoj vzácněji se vyskytujících druhů plevelných rostlin a docílit i vyšší nabídku bezobratlých živočichůjako potravu pro mláďata polních ptáků,
dupáním pasoucími se zvířaty, dbáme, aby se do biotopu nedostávaly nežádoucí látky (např. výkaly hospodářských zvířat bohaté nasloučeniny dusíku). K ochraně těchto biotopůslouží neobdělávaný břehový pás o šířce ales-poň 10 metrů. Revitalizace vodních toků je po-měrně náročnou záležitostí, kterou je třebaprojednat s příslušnými úřady. Pro její realiza-ci lze využít odpovídající program Minister-stva životního prostředí ČR.
Kvetoucí pásy mohou být významným obohacením agroekosystému např. při rozděle-ní velkých bloků orné půdy. Tyto pásy mohouvzniknout tak, že necháme pruh půdy lademnebo ho osejeme kvetoucí směskou. Pro mno-ho členovců je diverzita rostlin v takových pá-sech rozhodující. Zvyšuje se druhová diverzitav polní kultuře a dochází k propojení biotopů.Kvetoucí pásy bychom měli zakládat tak, abynám nepřekážely při obdělávání a aby pokudmožno spojovaly různé biotopy.
Samostatnou problematikou pak je zvýšenídruhové diverzity přímo na statku. Jde o výsad-bu stromů, ozelenění nádvoří a stěn domů atd.
61Ekologické zemědělství
Zemûdûlství senegativnû podílí nahnízdní úspû‰nostiptákÛ
4.3.3 Praktický příklad řešení
Jak je v praxi možné obnovit zničené kra-jinné prvky a narušené funkce různých eko-systémů, ukazují první realizované příklady.Mezi nimi jde i o hospodářství dr. Šrůtka.Jedním z prvních přirozenějších způsobů,jak dosáhnout snížení kontaminace místníhopotoka, bylo vybudování kořenové čistírnys použitím mokřadních rostlin (např. rákosuobecného, zblochanu velkého, lesknice ráko-sovité aj.). Zpomalení rychlého odtoku vodyz krajiny a zlepšení vodního režimu v půdě(např. zrušením části melioračního systému)bylo dalším opatřením. Zvětšení čisticího po-tenciálu zregulovaných částí blízkého potokaznamenalo nutnost jejich zmeandrování. Tobyla asi nejočekávanější část krajinářskýchaktivit. Jako v každém členitém terénu i v o-kolí Benešova bylo možné začít obnovovatmalé rybníky a zakládat tůně. K tomu bylyvyužity především prohlubně v nivě potokas výsledným obnovením dvou rybníků a vy-tvořením dvou tůní. Tato stanoviště jsou důle-žitá pro zvýšení počtu vodních a bažinnýchrostlin a živočichů (např. obojživelníků).
Zakládání remízků a mezí bylo další ak-tivitou. Znamenalo to mimo poměrně nepatr-né zemní úpravy ruční vysázení několika ti-síc ovocných stromů a dalších, předevšímplaných dřevin (stromů a keřů), které sev dané oblasti vyskytují (např. javor klen, ja-vor mléč, jeřáb ptačí, jasan ztepilý, topol osika, trnky, šípky apod.). Smyslem bylo vy-tvořit kryt a zdroje potravy pro drobné živo-čichy (především pro zajíce a ptáky).
Všechny krajinotvorné aktivity byly fi-nancovány z prostředků získaných ze dvouzákladních programů Ministerstva životníhoprostředí ČR: Program revitalizace říčníchsystémů a Program péče o krajinu. O využí-vání těchto programů by se měli i opakova-ně pokoušet nejen ekologičtí zemědělci, ne-boť všechna uvedená a další opatření vesměspřímo či nepřímo přispívají ke zvyšování biologické rozmanitosti v dané oblasti. Ná-sledně lze v takto obhospodařované krajiněvyprodukovat plodiny, které jsou základembiopotravin.
Ekoton – hraniãní zónamezi dvûmabiocenózami – vykazujevût‰í pestrost druhÛrostlin a ÏivoãichÛ
4.4 PodpÛrné nástroje v politice a krajino-tvorné programy
Zemědělství spolu s lesnictvím po staletí ovlivňují krajinu, přírodní zdroje jako půdua vodu, a živou přírodu. Touto cestou se stávázemědělství důležitým poskytovatelem nejenpotravin, ale také hodnot, které nejsou zpravidlapředmětem produkce a obchodu (tj. atraktivníscenerie, druhová rozmanitost atd.). Na druhéstraně však způsobovalo zemědělství zejménav období vzestupu intenzifikace složkám život-ního prostředí značné škody. Tyto faktory jsoudůvody pro tvorbu tzv. agroenvironmentálnípolitiky, v jejímž rámci byly již v devadesátýchletech v ČR zavedeny příslušné programy (napodporu EZ, na podporu zatravňování atd.).
Česká republika, jako země včleňující sedo EU, přejímá Společnou zemědělskou politi-ku (SZP). Tato podkapitola nemá za cíl provést detailní přehled celé SZP, ale zabývat se pře-devším její jednou částí, kterou je podporarozvoje venkova a zejména agroenviron-mentálních opatření (AEO). Proto bude pře-hled SZP proveden stručně, s cílem vytvořit rá-mec pro AEO.
SZP byla vytvořena, aby podporovala roz-voj zemědělství s jeho prvotní funkcí produ-centa potravin a vláken a současně aby zajisti-la přiměřenou úroveň příjmů zemědělců.Základ SZP byl položen Římskou dohodou, vekteré se prakticky neobjevuje zmínka o život-ním prostředí. V padesátých letech minuléhostoletí bylo totiž hlavním posláním zeměděl-ství a SZP produkovat potraviny. Až později,když společnost rozeznala rostoucí environ-mentální rizika způsobená zvyšující se intenzi-tou zemědělství, byly do SZP ve stále větší míře vkládány nástroje posilující roli zeměděl-ství jako producenta kladných externalit a ve-řejných statků1) (krajina, biodiverzita atd.).
Evropská komise deklarovala v tzv. Zelenéknize „Perspektivy Společné zemědělské poli-tiky“ (1985), tj. že ochrana životního prostředíje jednou z hlavních funkcí zemědělství. Dalšíneméně důležité dokumenty následovaly v dal-ších letech. Ve stejném období nabývala na vý-znamu environmentální politika a Evropskákomise přijala řadu odpovídajících právníchpředpisů.
Rozhodující nástup nových podpůrných ná-strojů byl započat současně s reformou SZP
v roce 1992. Ta měla za primární cíl restruktu-ralizaci agrárních trhů a snížení přebytků ze-mědělské produkce.
V období po roce 1992 se začíná více ho-vořit o rozvoji venkova a zemědělství a jehoprodukční role přestává být naprosto převláda-jícím cílem SZP.
Od roku 1992 jsou členské státy EU povin-ny navrhovat a zavádět tzv. agroenvironmentál-ní opatření (v té době nazývaná „programy“).Další nástroje obsahovaly environmentální kri-téria (např. podpora investic v zemědělství).
Další klíčový dokument byl přijat v roce1999 a je jím Nařízení Rady č. 1257, které pla-tí dodnes. Toto nařízení integrovalo četnéprávní předpisy, upravující podporu venkov-ského rozvoje do jednoho, s cílem usnadnitčlenským státům propojení cílů a prostředkůdo provázaného programového dokumentu(v některých zemích do dvou dokumentů).
4.4.1 Struktura Společné zemědělské politiky EU
A) Tzv. „První pilíř SZP“ a z hlediska veli-kosti rozpočtu také významnější část SZP jepolitika ovlivňující produkci a trh se zeměděl-skými komoditami. Základem Prvního pilířeSZP jsou tzv. Tržní řády (nebo také Organiza-ce společného trhu), představující souhrn ná-strojů, které mají od svého zavedení za cíl pod-poru produkce (např. přímé platby a stabilizacitrhu). Ve vztahu k trhu jsou uplatňována opat-ření na zajištění jeho stability (garantované ce-ny, garantované nákupy), opatření na ochranutrhu vůči levným dovozům atd.
B) Za „Druhý pilíř SZP“ jsou považoványnástroje na podporu rozvoje venkova. Zde jsoutaké uplatňována opatření patřící k nařízeníRady č. 1257/1999 o podpoře rozvoje venkova.Mezi hlavní opatření patří:
� Investice v zemědělských podnicích.� Podpora mladých zemědělců.� Předčasný odchod do důchodu.� Školení zemědělců.� Podpora znevýhodněných oblastí (tzv.
Less Favourable Areas – LFA) a oblastís omezeními z důvodu ochrany životníhoprostředí.
� Agroenvironmentální opatření.� Zlepšení zpracování a marketingu země-
dělských produktů.
Po saturaci trhupotravinami a popsáníenvironmentálníchrizik se v 80. letechminulého stoletídostávají do Společnézemědělské politikyotázky ochranyživotního prostředía v 90. letech se vestátech Evropské uniezavádějí agroenviron-mentální opatření
62 Ekologické zemědělství
1) Externality: dopady produkce nebo spotřeby na ostatní producenty nebo spotřebitele, které nebyly zamýšleny (např. opylování ovocných stro-mů v sousedství při produkci medu, nebo v případě negativních externalit: ničení toků vypouštěním odpadních vod z hospodářství atd.). Jde tedyo externí dopady, které bez zásahu politiky obvykle nevstupují do rozhodování producenta nebo spotřebitele.Veřejné statky: jsou to služby, jejichž poskytování by bylo nedostatečné, pokud by bylo ponecháno na trhu. Jednou z hlavních příčin je fakt, žespotřebitele těchto služeb je obvykle obtížné identifikovat, a tím i zajistit patřičnou úhradu. Příkladem je obrana státu, ochrana proti požárům, bio-diverzita a atraktivní krajina. Pro přiměřené poskytování příslušných služeb je důležitá role státu, který prostřednictvím výběru daní umožní úhra-du služeb a zajištění jejich přiměřeného rozsahu.
� Podpora zalesňování.� Podpora adaptace a rozvoje venkovských
oblastí. Jde o různorodé projekty, nepatřícík některému z předchozích opatření, při-čemž mají jednorázovou povahu (nepřed-stavují opakující se podporu).
SZP zaznamenává od devadesátých letdlouhodobý posun od dříve výlučné podporyprodukce a trhu k podporám rozvoje venkovas jeho četnými atributy. Ve znamení těchtozměn představuje poslední reforma opírající seo Agendu 2000 a návrhy spojené se zjištěnímiv rámci střednědobé zprávy („Mid term re-view“) dosud nejvýraznější posun.
4.4.2 Reforma Společné zemědělské politiky v roce 2003
CÍLEM REFORMY JE:
� Orientovat zemědělce více na trh a zvýšitjejich konkurenceschopnost.
� Produkovat a užívat produkci udržitelnýmzpůsobem z hlediska životního prostředí.
� Pokračovat v produkci potravin vysokékvality v rámci různorodosti evropskéhoregionu s cílem zvyšovat přidanou hodno-tu produkce.
� Udržet základní charakter evropské krajiny.
ZÁKLADNÍ KROKY REFORMY:
Opatření orientovaná na trh:� Zjednodušení přímých plateb (zavedením
zjednodušeného systému plateb).� Provázání zjednodušených plateb na plně-
ní základních podmínek v oblasti: environ-mentální, zdraví zvířat a rostlin, hygienic-kých podmínek a pohody (welfare) zvířat(princip cross-compliance).Posílení podpory venkova:
� Přesun finančních prostředků na nová
opatření pro životní prostředí, kvalitu chovu a pohody zvířat a podporu zeměděl-ců, aby dokázali splnit nové standardy.
� Snížení přímých plateb velkých farems cílem využít finanční prostředky pro financování venkovské politiky.
Revize podpory trhu:� Zásadní reforma intervenčních mechanis-
mů komodit vykazujících strukturální nerovnováhu.
� Úprava podpůrných mechanismů některýchkomodit (tvrdá pšenice, škrob atd.).
� Mechanismus kontroly disciplíny země-dělského rozpočtu.V rámci druhého pilíře SZP a agroenviron-
mentálních opatření je také podporováno EZ.Naprostá většina ostatních opatření není zvláš-tě zaměřená na podporu EZ. Tato jsou využívá-na stejnou měrou i v konvenčním zemědělství.Opatření na podporu produkce potravin vysokékvality je zaměřeno také výslovně na EZ.
Na samotný rozvoj rozlohy půdy a početzemědělců hospodařících ekologicky majíz vyjmenovaných nástrojů politiky zřejmě nej-větší vliv agroenvironmentální opatření.
4.4.3 Agroenvironmentální opatření
Toto opatření, dříve nazývané „program“(zavedený nejprve v rámci nařízení Radyč. 2078/1992, potom nařízení Rady č. 1257/99),bylo navrženo s cílem odměňovat zemědělceza environmentální služby, které by zemědělcibuď vůbec společnosti neposkytovali, nebo byje poskytovali v nedostatečné míře. Jde např.o ochranu přírody nebo přírodních zdrojů, kte-rá jde svojí úrovní nad rámec obvyklý pro zemědělce, který respektuje právní předpisya běžnou praxi (zde jde např. o snížení spotře-by hnojiv, nebo o vyloučení aplikace pestici-dů). Na druhé straně mohou být v rámci těchtoopatření zemědělci odměňováni za výsadbu
Agroenvironmentální opatření se snažíodměňovat zemědělceza environmentálníslužby, které by jinakv intenzivním zemědělstvíneposkytovali nebo je prováděliv nedostatečné míře
Vlhké biotopy v krajinûjsou útoãi‰tûm mnohadruhÛ rostlin a ÏivoãichÛ
63Ekologické zemědělství©
BLE
, B
onn/F
oto
: D
om
inic
Menzl
er
stromů ve formě rozptýlené zeleně, což by vět-šina zemědělců bez podpory neprováděla.
Vztah zemědělců a státu tak má podobukontraktu, ve kterém se zemědělec zavazuje zaodpovídající platbu provádět aktivity (nebo seněkterých aktivit zdržet), které vedou k ochra-ně přírody, krajiny a přírodních zdrojů.
Pro EU představují tato opatření prioritu doté míry, že jsou jedinými, která jsou v rámcinařízení Rady č. 1257/1999 členské státy po-vinny zavést.
Podpora v rámci agroenvironmentálních opatření má napomoci zavést (nařízení Radyč. 1257/1999):� Způsoby hospodaření s půdou, které jsou
kompatibilní s ochranou anebo zlepšová-ním životního prostředí.
� Extenzifikaci příznivou pro životní pro-středí a řízení pastevních systémů s nízký-mi vstupy.
� Ochranu prostředí vysoké environmentálníhodnoty (které je obhospodařováno).
� Údržbu krajiny a historických monumentůna půdě.
� Používání environmentálního plánovánív zemědělské praxi.
Základní principy agroenvironmentálníchopatření (AEO):� Příjemcem podpor je zemědělec.� Dobrovolnost.� Dlouhodobost – zemědělci se zavazují
plnit závazky po dobu nejméně pěti let.� Přiměřenost plateb.� Spolufinancování: EU hradí část nákladů
přímo spojených s podporou zemědělců(50–80 % podle typu regionu – zaostávají-cí regiony mohou být spolufinancoványEU větším podílem).
� Závazky, které zemědělcům vzniknou vstu-pem do opatření představují aktivity, kteréve svých požadavcích na ochranu životní-ho prostředí jdou nad rámec požadavků obsažených v právních předpisech a tzv.Zásadách správné zemědělské praxe.
� Přístupem k opatřením současně plní zemědělci také požadavky Zásad správnézemědělské praxe, a to na celé ploše svéhohospodářství.
Základní typy AEO (třídění je provedenopodle různých hledisek současně)
Cíle v ochraně životního prostředí, členi-tost přírodních podmínek atd. vyvolávají po-třebu sestavovat jednotlivá opatření podle růz-ných konceptů a s různou prostorovoupůsobností. Proto je možné odlišit následujícítypy opatření:
� Plošný (např. podpora EZ).� Regionálně specifický (i lokální), např.
opatření navržené specificky pro určitouoblast, kterou může být i např. chráněnáoblast.
� Celopodnikový (opatření je aplikováno jenna celé zemědělské hospodářství).
� Cílené na části farmy.� Přechodné formy (některá opatření obsa-
hují rysy několika předchozích).
Platby v rámci AEOÚčastí na AEO dochází ke snížení příjmů
(např. vyvolanému nižšími výnosy při snižo-vání spotřeby vstupů) anebo ke zvýšení nákla-dů (např. pokud se zemědělec zaváže sekattravní porost o jednu seč navíc, než je obvyk-lé). V mnoha případech jde o kombinace obou konceptů. Zásadou je, aby platba nepře-vyšovala skutečnou ztrátu, kterou zemědělecúčastí na AEO utrpí. V odůvodněných přípa-dech je možné uplatnit tzv. motivační přípla-tek, který může dosahovat až 20 % vypočtenéplatby. Pro zavedení příplatku je však nezbyt-né shromáždit dostatečné argumenty. Jako pří-klad argumentu lze uvést situaci, kdy je z před-chozího období doloženo, že stanovená platbanestačila na dostatečnou účast zemědělců,a proto není zaručeno dosažení stanovenýchcílů politiky.
Ze způsobu stanovení plateb vyplývá, žezemědělci nejsou odměňováni za skutečnouhodnotu, kterou v podobě environmentálníchslužeb společnosti dodávají, ale dostávají uhra-zeny náklady spojené s jejich poskytováním.
Pro zemědělce je do jisté míry výhodou, žemají vysoký stupeň jistoty, že po dobu nejméněpěti let mohou ve svém hospodaření s přísluš-nými platbami počítat.
Vyhodnocování AEOOd druhé poloviny devadesátých let roste
požadavek na vyhodnocování výsledků zave-dených AEO a shromažďování podkladů projejich zdokonalování v dalších programova-cích obdobích. Evaluace představuje značnýodborný i ekonomický problém. Např. v přípa-dě, že je cílem AEO zachovat nebo zvýšit bio-logickou různorodost, existuje celá řada vlivů,které ztěžují odlišení vlivů samotného AEO(vývoj srážkových podmínek, nepravidelnývýskyt některých druhů rostlin atd.). Vliv AEOna druhovou rozmanitost se navíc zpravidlaneprojeví ihned a výsledky se mohou dostaviti za několik let. Proto se stává nezbytný moni-toring nákladnou záležitostí. Neméně složitýmúkolem je sledovat vliv AEO na jakost např.podzemních vod. Z těchto důvodů nemá kva-litní monitoring vlivu AEO na předmět ochra-
Agroenvironmentálníopatření mají napomocizavést způsobyhospodaření šetrnék životnímu prostředía chránit i rozvíjetpřírodě blízké prostředív rámci zemedělskýchpodniků
64 Ekologické zemědělství
ny v zemích EU dlouhou historii. V těch ze-mích, kde se podařilo úspěšně monitoring a ná-sledné vyhodnocování zavést (např. SeverníIrsko), se ukazuje většina AEO jako prokaza-telně úspěšných.
Příklady AEOStávající AEO členských zemí jsou velmi
různorodá co do obsahu i celkového konceptu,z kterého vycházejí při řešení klíčových otázekv jednotlivých zemích. Například Velká Britániezavedla AEO, která jsou velmi cílená (buď re-gionálně specifická, nebo plošná, ale adaptovanána jednotlivé farmy). Jako kontrast může sloužitRakousko, které vynakládalo ve svých AEO na-prostou většinu finančních prostředků na opatře-ní plošné povahy s minimálními požadavky nazemědělce. Zavádění cílených AEO je spojenos vysokými náklady na administraci (ve VelkéBritánii až desítky procent vynaložených pro-středků) na rozdíl od plošných méně cílenýchAEO, v nichž nedosahují administrativní nákla-dy ani 10 % prostředků vynaložených na AEO.
Příklad regionálně specifického opatření:„Environmentálně citlivá oblast (ESA)
„The Broads“ (Anglie):Jde o oblast údolních niv s druhově bohatý-
mi loukami a pastvinami. Opatření je členěnona tzv. „vrstvy“, a to od základní až po vrstvus nejvyššími požadavky.
Vrstva 1 – účel: udržovat krajinu a trvalétravní porosty v The Broads ESA,
Podmínky pro vstup: do opatření můževstoupit celá farma nebo jenom její část (část,jen pokud jde o TTP). Předpisy platí pro celouplochu půdy, která patří do dohody o manage-mentu, avšak mimo okraje TTP, které patří doúrovně 4.
Částka: 125 GBP.ha-1
Farmáři, kteří vstoupí do programu, sezavazují:� nezorat stávající louky anebo pastviny (je
předepsán způsob kultivace, typ bran atd.),� nedosívat TTP mimo nezbytné případy
(nutno konzultovat s úředníkem projektuESA),
� jakoukoli kultivaci (ošetření branami atd.)provádět s ohledem na hnízdící ptactvo,
� při pastvě zabránit nedopásání, přílišnémuvypásání a pasení jen koňmi,
� sečení omezit jen na jednu seč s ohledemna dobu hnízdění ptactva (nebo označovathnízda před sečením),
� nepřevýšit současnou úroveň hnojenía v žádném případě nepřesáhnout za rok125 kg N, 75 kg P a 75 kg K na 1 ha a záro-veň nepřesáhnout 94 kg N v jedné aplikaci,
� při aplikaci hnojiv se vyhnout okrajům polí, odvodňovacím kanálům a mezíma vždy se řídit "Zásadami správné země-dělské praxe" (Code of Good AgriculturalPractices),
� neaplikovat na pozemky prasečí kejdu, ne-přesáhnout 30 t.ha-1.rok-1 chlévské mrvy,a nepřesáhnout úroveň roční aplikace30 m3.ha-1 kravské kejdy s 10 % sušiny,
� udržet současnou úroveň hnojení statkový-mi hnojivy (pokud se nehnojilo, pak ne-hnojit),
� dodržovat „Zásady...“ a neaplikovat statko-vá hnojiva na okraje polí, meze a odvod-ňovací kanály, dodržovat 10 m bezpeč-nostní vzdálenost od jakéhokoli toku přijejich aplikaci,
� nepoužívat fungicidy a insekticidy,� nepoužívat herbicidy s výjimkou omezová-
ní vybraných vyjmenovaných plevelů, aplikace se musí řídit předpisy a vyhnout seokrajům, mezím a odvodňovacím kanálům,
� neodvodňovat pozemky,� udržovat odvodňovací kanály, neužívat
k tomu herbicidy,� udržovat v odvodňovacích kanálech úro-
veň vody vhodnou pro pastvu a současněpro život vodní flóry a fauny,
� udržovat okraje polí, rybníky a rákosovéporosty (během údržby kanálů nehrabat okraje polí, nevysekávat okraje polí příliščasto, údržba rybníků nesmí překročit ur-čitou úroveň nákladů atd.),
� nezničit ani nepoškodit jakýkoliv předměthistorického zájmu (je určeno v plánu ochrany),
� požádat o písemnou radu před započetímpříprav stavby budov, které nevyžadujípředchozí schvalování nebo hlášení,
� požádat o písemnou radu při údržbě lesaa keřů a o doporučení při výsadbě novýchdřevin, při čištění lesa a keřů (může býtvčleněno do plánu ochrany).
V posledníchdesetiletích minuléhostoletí se v Evropěstále více hovořío environmentálníchaspektech zemědělstvía jsou navrhovánaagroenvironmentálníopatření směřující mj.na ochranu a údržbukrajiny
65Ekologické zemědělství
Vrstva 2 – účel: zvýšit ekologickou hodno-tu TTP a odvodňovacích kanálů
Podmínky pro vstup do opatření: lze přihlá-sit jakoukoli část farmy s TTP, která je z ekolo-gického hlediska zajímavá nebo by potenciálnězajímavá mohla být. Splnit všechny podmínkypro úroveň 1 a navíc body uvedené níže. Částka:220 GBP.ha-1.
Zemědělci se zavazují: � udržovat hladinu vody ne více než 45 cm
pod úrovní mokřadu mezi 31. březnem a 1. listopadem,
� udržovat hladinu vody minimálně 60 cmode dna odvodňovacích kanálů mezi 30. listopadem a 1. březnem, přičemž voda v nich musí začít stoupat nejpozději1. března,
� nevyužívat mechanizaci na pozemcích me-zi 31. březnem a 16. červencem (ohrožujenapř. hnízdění),
� nepást mezi 31. listopadem a 1. dubnem -sníží se tím riziko poškození předevšímvlhčích vřesovištních mokřadů (výjimkav extrémně suchých letech - po konzulta-cích) a není rušeno hnízdění některýchptáků,
� neséci porost na siláž ani neséci na senopřed 16. červencem (podpora vysemeněnívětšiny porostu a ochrana hnízd ptáků),
� nezvyšovat současnou úroveň hnojenía v žádném případě nepřekročit úroveň44 kgN.ha-1.rok-1 a nepoužívat P a K,
� nepoužívat organická hnojiva – jejich pou-žití totiž vede k podpoře agresivnějšíchdruhů a řada citlivých druhů v případě pří-sunu většího množství živin ustupuje,
� nevápnit a nepoužívat ani jiné prostředkyna snížení kyselosti, protože ty potlačujítypickou flóru vázanou na kyselé půdy,
� během prvních dvou let po dohodě o hos-podaření se dohodnout o způsobu údržbypříkopů a potom dohodu dodržovat (potře-ba ochránit vodní flóru),
� udržovat existující tradiční systémy od-vodnění, ale nebudovat nové.
Vrstva 3 – účel: další posílení ekologickéhodnoty trvalých travních porostů a odvodňo-vacích příkopů podpořením zamokření v ziměa na jaře – spásané mokřady
Podmínky vstupu: lze přihlásit tu část TTP,kde může být dosažena požadovaná hladina vo-dy. Je třeba respektovat úrovně 1 a 2 a dodržo-vat následující postupy. Částka: 250 GBP.ha-1.� hladina vody v mokřadech musí dosahovat
takové úrovně, že tvoří mělká jezírka od 1. ledna do 31. listopadu. Přitom má býtudržována hladina vody v příkopech maxi-málně 45 cm pod úrovní mokřadu od
1. června do 31. října. Začátek stoupánívody na zimní úroveň musí začít nejpo-zději 1. listopadu,
� žádná aplikace hnojiv,� pastva je vyloučena v období mezi 1. listo-
padem a 15. květnem,� od 16. května do 1. října lze pást, ale před
30. červnem nepřesáhnout zatížení půdy1,3 DJ.ha-1.
Vrstva 4 – účel: změna orné půdy na trvalétravní porosty
Podmínky pro vstup: může být přihlášenacelá plocha zemědělského podniku nebo jejíčást, která byla obhospodařována jako ornápůda. Částka: 220 GBP.ha-1.
Podmínky:� zatravnit ornou půdu do 12 měsíců po
vstupu do programu. Musí být použitasměs místních druhů (druhově bohatá)v minimálním výsevu 15 kg.ha-1 (přitomje nutno kontaktovat kancelář projektuESA),
� během prvních 12 měsíců neaplikovat jakákoliv hnojiva (vápno nebo cokoli na snižování kyselosti), a pesticidy,
� od začátku dohody následovat dohodyz Vrstvy 1.
Vrstva 5 – účel: zřídit zelený pás (6 m) naokraji zoraných polí v místech, kde přiléhajík odvodňovacímu kanálu, příkopu nebo toku.
Podmínky vstupu: jakýkoli výše popsanýzoraný pozemek.
Částka: 280 GBP.ha-1.
Příklad horizontálního opatření:
Příkladem je podpora EZ, které je podporo-váno na celém území státu s tím, že bývá odli-šena platba podle typu kultury a v některýchzemích také podle fáze konverze a dalšího ob-dobí po konverzi. Řízení takového opatřenímůže být relativně centralizováno, neboť ga-rance plnění dohod je do značné míry zajištěnakontrolními a certifikačními organizacemi.
Platby jsou podmíněny plněním právníchpředpisů, vymezujících žádoucí a nežádoucíaktivity zemědělců a současně úspěšnou certi-fikací.
Obvykle jsou v rámci agroenvironmentál-ních opatření podporovány následující kultury,které bývají subvencovány různou výší finanč-ního příspěvku:
� travní porosty,� plodiny na orné půdě,� zelenina,� trvalé kultury (ovoce, víno).
Příklademhorizontálníhoagroenvironmentálníhoopatření je podpora EZs odlišnou platbouv závislosti na typukultury
66 Ekologické zemědělství
Travní porosty a živočišná produkce majív ekologickém zemědělství České republikydominantní postavení.
Výhled dalšího vývoje
Podpora AEO je považována za stěžejní opatření v prosazování politiky rozvoje venko-va v EU a je proto možné s tímto nástrojem po-čítat i v budoucnosti. S rostoucími zkušenostmis navrhováním a zaváděním AEO rostou i poža-davky EU zejména na cílenost opatření, kontro-lu plnění závazků, důsledné vyhodnocování vli-vu opatření na cíl ochrany atd.
4.4.4 Horizontální plán rozvoje venkova a Operační program zemědělství
Ve spojitosti se vstupem ČR do EU jsourozpracovávány dokumenty řešící agroenvi-ronmentální opatření, údržbu krajiny i podpo-ru ekologicky hospodařících zemědělců.
Před vstupem České republiky do EU bylyzpracovány dva zásadní dokumenty, které se za-bývají zemědělstvím.
Jde o Horizontální plán rozvoje venkova(HRDP), který mimo jiné definuje i výše uve-dená agroenvironmentální opatření a stanovujepodpory pro údržbu krajiny i pro ekologickyhospodařící zemědělce.
Praktickým příkladem může být na celofa-remní úrovni péče o ornou půdu s travnatýmiokraji a ošetřování trvalých travních porostů(jde o příklad, neboť tato podopatření budouprocházet revizemi nebo mohou být zavedenaaž v dalších obdobích):
Péče o ornou půdu – travnaté okrajeV oblastech intenzivní polní produkce je
dnes jen minimum travnatých porostů, travna-tá mez se stala vzácností. Tyto porosty majípřitom velký stabilizační účinek v ekosystémukrajiny, snižují erozi, jsou místem výskytu růz-ných druhů živočichů i rostlin a mají i estetic-ký význam.
Toto opatření je nutné provést na celé vý-měře orné půdy a na každých 10 ha orné půdyvytvořit travnaté pásy na okraji polí o mini-mální délce 100 m a šířce 6 až 12 m. Zatrav-něné pásy jsou preferovány přednostně podéltoků, vodních ploch, komunikací a okrajů lesa.Travní směs se má skládat alespoň ze 4 druhů rostlin, z nichž žádný nepřekročí 40 %(doporučené druhy: kostřava červená, lipniceluční, bojínek luční, ovsík vyvýšený). Opatře-ní dále počítá s nepoužíváním hnojiv a pestici-dů na těchto pásech a s limitovanou aplikacídusíkatých hnojiv na okolní orné půdě.
Doporučená výše plateb je 10 420 Kč.ha-1
travnatého okraje a dotační titul lze na jednomdílu půdního bloku kombinovat např. s titulyEkologické zemědělství, Tvorba travnatýchpásů na svažitých půdách, Pěstování meziplo-din, Biopásy, Rozptýlená zeleň, Stabilizace zá-vrtů na orné půdě, Osevní postup v ochrannýchzónách jeskyní, Ponechání strnišť přes zimu.
Ošetřování travních porostůExtenzivní ošetřování travních porostů
(TP) a zejména jejich pastevní využívání je dů-ležitou součástí údržby kulturní krajiny přede-vším v podhorských a horských oblastech.Růst intenzity obhospodařování takovýchploch vede ke snižování biodiverzity a k ohro-žení cenných stanovišť řady druhů rostlina zvířat. Pokud se tyto plochy naopak přesta-nou obdělávat, jsou postupně degradovány.
Opatření počítá s minimální průměrnou in-tenzitou chovu všech býložravců v zeměděl-ském podniku 0,2 DJ.ha-1 travních porostů.
Z celkových ploch TP lze vyloučit tzv. mís-ta běžnou technologií neobdělávatelná, tj. trva-le podmáčené louky a rašelinné louky a taképlochy, které jsou označeny jako Ptačí lokalityna TP. Ze zbylé plochy TP se stanoví rozsahpastvin a ostatní plochy TP jsou považoványza louky. Na veškeré orné půdě zemědělskéhopodniku je dále limitováno množství aplikova-ného dusíku. Opatření na travních porostech sepak týkají aplikovaných hnojiv, počtu sečía odklizení biomasy. Podle stupně extenzityobdělávání luk je navrhovaná výše plateb 1920až 5130 Kč.ha-1.
V případě pastvin je limitována aktuálnídenní intenzita chovu pasených hospodářskýchzvířat (0,5 až 1 DJ.ha-1), aplikace hnojiv, oplocení remízků podle pokynu orgánu ochra-ny přírody s rozlohou do 100 m2 a rovněž to-ků, tůní a zamokřených míst. Navrhovaná vý-še plateb je 2890 Kč.ha-1 při hnojení do 40 kgN.ha-1, 4330 Kč.ha-1 při vyloučení hnojenía 12 210 Kč.ha-1 při vyloučení hnojení a změ-ně zatížení (platí jen v CHKO České Středo-hoří).
Druhým dokumentem je Operační programzemědělství – „Rozvoj venkova a multifunkč-ní zemědělství“, který vyhlašuje i investičníprogramy (s dotací části nákladů) vhodné pro ekozemědělce a výrobce biopotravin.
Oba programy na sebe navazují a platí (porevizích mohou být uvedené příklady zásadnězměněny, nebo i nezavedeny) od doby vstupuČR do EU.
Před vstupem ČR do EUbyly zpracovány dvazásadní dokumentyzabývající sezemědělstvím –Horizontální plánrozvoje a Operačníprogram zemědělství
67Ekologické zemědělství
