DROGYZa rostlinnou drogu považujeme sušené vegetabilní suroviny určité organizované struktury, jako jsou listy,

kořeny, natě, květy, plody apod., nebo také produkty amorfní, například pryskyřice, slizy atd.Čerstvá léčivá rostlina není drogou.Konzervování čerstvé rostliny se musí provádět opatrně, aby nepříznivě neovlivňovalo obsah a složení účinných

látek.V rostlině (droze) kromě vlastních, hlavních účinných látek (nebo souhrnu chemicky příbuzných principů),

které jsou především nositeli farmakodynamického charakteru druhu (srdeční glykosidy v náprstníku), existují ještě látky vedlejší, které s nimi mohou, ale nemusí tvořit účinný souhrn.

Komplex hlavních a vedlejších látek (např. v čajích) má ovšem jiné vlastnosti než samostatná, čistá, izolovaná hlavní látka. Komplex může působit někdy dokonce příznivěji (antrachinonové drogy, heřmánek, šalvěj aj.).

Kromě hlavních a vedlejších látek jsou v rostlině obsaženy látky balastní (voda, tuky, škrob atd.), které jsou bez účinku, popřípadě působí nepříznivě při izolaci obsahových látek. Hlavní látky s intenzívní účinností izolujeme. Čistou látku je možno přesně dávkovat, má-li se dosáhnout rychlého léčebného efektu. Lékař jistě pro nutné okamžité povzbuzení srdce nepoužije čaj z kozlíkové nebo náprstníkové drogy, ale dá injekci izolovaných náprstníkových glykosidů. Stejně např. při žlučové kolice. Bude pracovat se standardní látkou a může předem odhadnout reakci.

Zatímco dříve se častěji užívala droga ve formě prášků nebo řezaná k přípravě čajů, tinktur, extraktů apod., v poslední době se stává stále více průmyslovou surovinou. Dnes už spatřujeme hlavní užití drog v izolaci jejich účinných principů (alkaloidů, glykosidů, tříslovin atd.).

Účinné izoláty se zpracovávají ve speciální přípravky (léky) ve vhodných kombinacích, popřípadě se dále kombinují s uměle vyrobenými syntetickými léčivými látkami.

Přirozený vegetabilní materiál (droga) zůstává tak dlouho výrobní surovinou, dokud se chemii nepodaří uměle, levněji a hospodárněji účinnou látku vyrobit synteticky. Pak význam drogy klesá nebo i zaniká.

Není sporu o tom, že často je rostlina učitelkou chemie. Chemie připravuje podle vyzkoušeného přírodního modelu buď totožné, nebo obdobné látky a obměňuje je tak, aby získala lék s vyšším nebo vhodnějším účinkem.

Živá příroda skrývá v sobě nepřeberné množství dosud nezjištěných léčiv, a proto bude pro syntetickou chemii stále nevyčerpatelným zdrojem a v mnohém problému vzorem v práci i v pracovním postupu.

Zahraniční vědci předpokládají, že jen v tropických oblastech roste přibližně 40 tisíc druhů rostlin, které buď slouží, nebo budou sloužit k přípravě léků. I v mírném pásmu roste mnoho druhů, které ještě nejsou dostatečně prozkoumány.

Užívané části léčivé rostlinyÚčinné látky jsou rozloženy buď v celé rostlině, nebo jen v některých jejích částech. Sbírá se obyčejně ta část,

která jich obsahuje nejvíc. Z nadzemních částí rostlin se sbírá: nať (herba), mladý vršek (summitas), lodyha (caulis), pupen

(gemma), list (folium), dřevo (lignum), kůra (cortex), květ (flos), plod (fructus), stopka (stipes), semeno (semen), žlázy (glandulae) a výtrusy (sporae).

Z podzemních rostlinných částí se sbírá: kořen (radix),oddenek (rhizoma), hlíza (tuber), cibule (bulbus).

Kromě toho se v léčitelství užívají ještě různé rostlinné produkty, např. pryskyřice, klejopryskyřice, balzámy, zaschlé mléčné šťávy apod.

Chemická povaha drogDrogy, popřípadě rostliny, rozdělujeme do skupin podle hlavních účinných složek chemicky prozkoumaných.Jen ve zkratce uvádíme nejdůležitější účinné látky.

Alkaloidy, dusíkaté látky, skoro vesměs se silným účinkem na organismus. I v malém množství jsou to prudké jedy. Zřídka bývají volné. Většinou tvoří soli s organickými kyselinami. Velké množství alkaloidů obsahují zástupci čeledi makovitých (mák setý, vlaštovičník větší, zemědým lékařský), dymnivkovitých (dymnivka dutá), lilkovitých (rulík zlomocný, pablen kraňský, blín černý, durman obecný), pryskyřníkovitých (oměj šalamounek), liliovitých (ocún jesenní aj.), kyjankovitých (paličkovice nachová) aj.Dnes je známo a popsáno asi 400 alkaloidů.

G1ykosidy jsou esterové deriváty cukrů. Lehce se štěpí vlivem enzymů na cukernou složku a necukerný aglykon. Jsou to látky hořké a zpravidla jedovaté. Chemická skladba aglykonů umožňuje jejich třídění např. na glykosidy kyanovodíkové, antrachinonové, hořčičné, flavonové aj. Velké množství glykosidů obsahují zástupci čeledi pryskyřníkovitých, vikvovitých, svlačcovitých,

ťoješťovitých, klejichovitých aj. Řadíme sem glykosidy s účinkem na srdeční sval, obsažené např. v hlaváčku jarním, náprstníku vlnatém, v konvalince vonné aj. Dále antrachinonové glykosidy, které jsou v rebarboře, krušině, řešetláku počistivém aj. a působí projímavě, fenolové glykosidy, uvolňující hydrolýzou kyselinu salicylovou, které jsou obsaženy ve vrbové kůře, ve fialkách, v tužebníku jilmovém aj. a působí protihorečnatě. Glykosidy jako zásobní a ochranné látky jsou v buněčných šťávách.

Saponiny jsou podobné předchozím látkám. Při třepáni s vodou silně pění. Je-li jich v krvi větší množství, rozrušují červené krvinky. Jsou tedy krevním jedem. Požije-li se malé množství saponinů, nastává podráždění žaludeční a střevní sliznice. Velké množství saponinů může způsobit i těžké záněty. Podporují vstřebávání jiných účinných složek léku. Jsou obsaženy hlavně v mydlici lékařské, divizně velkokvěté, petrklíči a jehlici trnité. Působí diureticky, rozpouštějí hlen a mají mírně projímavý účinek. Podle aglykonů se saponiny dělí na neutrální a kyselé. V poslední době se saponiny z kořene lékořice podávají při léčení žaludečních vředů. Saponiny ze semene kaštanu koňského snižují křehkost cévních stěn a používají se proti zánětům žil.

Silice, dříve zvané éterické oleje, jsou směsi těkavých a zpravidla vonných látek nejrozmanitějšího typu. Nejčastěji to jsou terpeny a jejich sloučeniny. V rostlinném těle se hromadí v některých buňkách, v chlupech a v zásobních kanálcích. Mají asi funkci ochrannou. Nalézáme je zejména u zástupců čeledi hluchavkovitých, růžovitých, mrkvovitých a vavřínovitých. Rostliny obsahující větší množství silic nazýváme aromatickými. Některé účinkují na ústřední nervovou soustavu, jiné podporují vyměšování trávicích šťáv a vzbuzují chuť k jídlu, jiné překrvují pokožku. Všechny působí dezinfekčně. Mnohé siličné drogy zmírňují nadýmání a působí diureticky. Nejběžnější jsou mateřídouška, kmín kořenný, petržel zahradní, máta peprná, andělika lékařská aj. Siličné drogy se hojně používají v lidovém léčitelství.Pro své charakteristické působení zasluhují zmínky v této skupině látky zvané furokumariny. Jsou hlavně obsaženy v kořenech a semenech rostlin mrkvovitých, hvězdnicovitých a hluchavkovitých. Některé mají typický zápach. Jsou v silicích. Kumarin a jeho deriváty vlivem ultrafialového záření nebo jiných činitelů podléhají dimerizaci, zdvojení molekul. Tak vzniká z kumarinu dikumarol, který se v lékařství užívá jako prostředek snižující srážlivost krve (antagonista vitamínu K) a používá se také k léčbě trombóz. Některé furokumarinové sloučeniny mají výrazný spasmolytický účinek. Kdysi se určité kumarinové drogy považovaly za univerzální léky při poruchách výměny látkové, např. kořen všedobru horního (Imperatoria osruthium). Sloučeninám, které jsou v nich obsaženy, se dosud věnovala malá pozornost.

Slizy jsou glycidy, které vodou silně bobtnají. Jsou viskózní, a proto se užívají při zácpě. Pokrývají a chrání sliznici. Snižují též místní dráždivost, např. některých kyselin, a zabraňují jejich pronikání k zaníceným místům. Pod ochranou slizů se sliznice lépe hojí. Slizy obsahuje hlavně lněné semeno, proskurník lékařský, sléz lesní, lišejník islandský. Užívají se jako projímadla a při žaludečních, střevních, hrtanových a ústních onemocněních.

Třís1oviny. Bezdusíkaté vysokomolekulární látky z hlediska chemického, biologického a fyziologického značně nejednotné. Jejich společným znakem je schopnost vydělávat živočišné kůže, tj. vytvářet s bílkovinnými sloučeninami v nich obsaženými reakce, všeobecně označované jako „tříslení“. Výsledkem těchto reakcí je to, že zčásti rozpustné a bobtnavé bílkoviny kůže se stávají nerozpustnými a nebobtnavými. Chemicky jsou třísloviny deriváty fenolkarbonových kyselin, rozpustné ve vodě a v lihu, svíravé chuti. Dělí se na kondenzované (nehydrolyzovatelné) a hydrolyzovatelné (estery, glykosidy). Na vzduchu a dlouhým skladováním jsou oxidovány a ztrácejí účinek. Mají význam jako látky adstringenční k zastavení krvácení, protizánětlivé a zkoumají se i jejich účinky baktericidní. Jsou v četných rostlinných druzích (ořešák královský, dub, řepík, mochna nátržník, borůvka aj.).

Hořčiny. Nejedovaté, bezdusíkaté látky hořké chuti. Povzbuzují chuť k jídlu. Jsou např. v hořci žlutém, čubetu lékařském, zeměžluči okolíkaté, vachtě trojlisté aj.

Minerální látky. Zvlášť důležité jsou soli draslíku a vápníku. Prvé jsou hlavně v kopřivě dvoudomé, druhé v jehlici trnité. Sodné soli obsahuje ve značné míře pampeliška a čekanka. Kyselina křemičitá je např. v přesličce, truskavci aj.

Organické kyseliny. Nejdůležitější jsou kyselina jablečná, citrónová, šťavelová a vinná. Jsou téměř ve všech dužnatých plodech. Působí mírně projímavě.

Glukokininy. Látky s účinkem podobným inzulínu snižují hladinu krevního cukru. Jsou např. ve fazolích. Terapeutický význam je jen podpůrný.

Floroglucidní drogy obsahují deriváty floroglucinu, které jsou v lécích proti tasemnicím. Získávají se z kořene kapradě samce.

Vitamíny. Vitamíny jsou biokatalyzátory nezbytné pro organismus. Jejich nedostatek vyvolává v těle poruchy. Rostliny dodávají živočichům vitamíny hotové nebo ve formě tzv. provitamínů. Jsou v rostlinném materiálu v malých dávkách a v nestejném množství. V drogách vlivem konzervace (sušení)

jejich obsah velmi podstatně klesá, obzvláště obsah vitamínů C, D, A a B. Zdrojem přírodního vitamínu C je hlavně šípek, jeřabina, rakytník, rybíz černý, angrešt aj. Dnes je k dispozici umělý vitamín C (CelaskonSpofa), který je celkem stálý a dobře se dávkuje. Obsah rostlinných vitamínů v ovoci a zelenině kolísá a udržení jeho množství závisí na řadě okolností, mezi jiným i na přípravě pokrmů. V potravě jsou kromě vitamínů též synergicky působivé původní látky, např. bioflavonoidy, které zesilují účinek některých vitamínů, zejména kyseliny askorbové, vitamínu C. V některých rostlinách se naopak vytvářejí látky zv. antivitamíny, např. dikumarol v komonici bílé (Melilotus albus), který je antagonistou vitamínu K a zabraňuje srážlivosti krve.

Látky s hormonálním působením. Jako v živočišném a lidském těle vznikají ve žlázách s vnitřní sekrecí hormony, existují v rostlinném těle obdobné biokatalyzátory, které společně s vitamíny a enzymy mají vliv na látkovou výměnu, vývin a růst. Jsou to vzrůstové hormonální stimulátory, v malých množstvích pro organismus nezbytné. Hormony nebo správněji látky s hormonálním účinkem jsou také v řadě léčivých rostlin.

Rostlinné pohlavní hormony samičí - fytoestrogeny a fytogonadotropiny - jsou příbuzné s živočišnými estrogeny a gonadotropiny, i když chemicky nemají s nimi mnoho společného. Jsou-li však vpraveny do živočišného organismu, mají stejný vliv na látkovou výměnu a činnost pohlavní. Estrogenní aktivita je různá u různých druhů i u jednotlivých rostlin téhož druhu. Mnohé látky se stávají aktivně estrogenní teprve až v živočišném organismu. Byly nalezeny ve chmelu, anýzu, fenyklu, šalvěji, rdesnu peprníku, v jeřábu, proskurníku, konikleci, potočníci aj. Největší estrogenní aktivitu má vojtěška v době květu. Po 2-3 týdnech klesá její působnost asi na jednu desetinu. V rostlinách existují také antiestrogeny (např. v pastuší tobolce, brusnici, ovsu, mrkvi, cibuli, lopuchu, řebříčku, lékořici aj.). Na jejich vzájemném poměru závisí potom výsledky estrogenního účinku. Látky s hormonálním působením jsou dosud málo prozkoumané. Nejvíc prozkoumané jsou steroidy (např. solasodin, tomatin aj.) obsažené v lilku ptačím - Solanum laciniatum, v pískavici řeckém seně - Trignella foenum graecum, v různých druzích Dioscoreí aj., na které se dnes pohlíží jako na důležitou surovinu pro izolaci a parciální syntézu steroidních hormonů.

Fermenty (enzymy) řadíme vedle vitamínů a hormonů k biokatalyzátorům. Vytváří je živá hmota v každé buňce. Zúčastňují se všech životních procesů. V určitých případech působí rozkladně (za odumírání rostlinné tkáně při sušení, skladování apod.), jindy podporují tvorbu látek.

Fytoncidy. Jsou to chemicky nejednotné látky vyšších rostlin s účinkem antibakteriálním, event. antibiotickým. Jsou patrně pro rostliny ochrannými látkami. Dosud nebyly samostatně izolovány. Jejich výzkum není dosud dokončen. Náležejí k různým chemickým skupinám.Nalézáme mezi nimi silice s obsahem síry, terpeny, fenoly, třísloviny, flavony, chinony, alkaloidy aj. Pod označením fytoncidy je poprvé popsali B. P. Tokin, A. Filatov a A. Tebjakin v letech 1928 a 1930. Tokin odvodil jejich jméno z řeckého phyton - rostlina a latinského cidere - usmrcovat. Pojmenování není dost výstižné a vyčerpávající. Jen mezi laiky se vžilo. Častěji jsou označovány jako „antiseptika rostlinného původu“, „antibakteriálně působící látky kvetoucích rostlin“, nebo prostě „antibiotika vyšších rostlin“. Připisujeme jim např. hojivý účinek jitrocele, kopřivy, hořčice, křenu, lichořeřišnice, česneku, cibule, černého rybízu, laštovičníku, plodů jalovce aj. Zmínka o jejich působení je uvedena u příslušných druhů ve speciální části knihy.

Tuky a oleje. Vyskytují se jako stavební a zásobní látky v buňkách zejména semen a plodů ve formě nápadných kapiček. Jsou to sloučeniny glycerolu s mastnými kyselinami. V rostlinách tvoří převážně oleje (slunečnicový, makový, olivový apod.). Delším skladováním, zejména ve vlhku a na slunci, žluknou, rozkládají se. Izolované se v lékárnictví používají většinou k výrobě mastí. Některé plody obsahující oleje se užívají přímo jako drogy (lněná, slunečnicová semena aj.). Do této skupiny patří i chemicky příbuzné vosky jako látky, které chrání některé rostlinné části proti pronikání vody nebo proti vysychání.

Mléčné šťávy. Normálně vytékají z mléčnic nebo prýští z poraněných rostlinných částí. Na vzduchu obvykle tuhnou. Obsahují gumu, tuky, bílkoviny, silice, alkaloidy, slizy a jiné látky. Známým příkladem je opium z makovic, mléčná šťáva vlaštovičníku.

Rostlinná barviva. Jsou někdy velmi důležitá pro povahu druhu. Dělíme je podle výskytu a rozpustnosti na hypochromy (chlorofyl, xanthofyl, karoten aj.) a hydrochromy, rozpustné ve vodě, které jsou ve vakuolách a dodávají barevné odstíny květům, plodům, listům apod. a mění se podle kyselosti nebo zásaditosti prostředí. Z terapeutického hlediska mají některá barviva zvláštní použití. Zelený chlorofyl má antibakteriální účinky, flavonoidy snižují lámavost kapilár apod.

Některé léčivé rostliny je možno označit jako technické (slouží k výrobě barviv, olejů, vláken - např. kopřiva, mák, len), některé aromatické rostliny se užívají jako koření (kmín, anýz aj.).

Všechny účinné obsahové látky, které jsme v přehledu uvedli, jsou zpravidla již v rostlině vytvořeny. Jen zřídka vznikají při skladování, jako např. u krušinové kůry, kde teprve po roce vzniknou sloučeniny, které mají projímavý účinek.

SBĚR A SUŠENÍCelkovou kvalitu drogy ovlivňuje kromě jiných faktorů i správný způsob sběru, sušení a uskladnění.Sběrači, kteří odevzdávají vegetabilní materiál n. p. Léčivé rostliny, najdou cenné instrukce v brožuře O.

Gottwalda Technika sběru léčivých rostlin, kterou mají k dispozici sběrny a nákupny léčivých rostlin. Sběrač se z ní poučí o době sběru, o sklizňových pomůckách a sběracích mechanismech při pěstování na velkých plochách, o rentabilitě a jakostních požadavcích, o způsobu sušení a uskladňování ve velkém, ale i o sběru pro vlastní potřebu.

Otázka sběru je nesmírně důležitá především pro náš průmysl léčiv. Stále není dostatek sběračů a při zemědělské produkci ani dost pěstitelských ploch a dost sklízecích strojů, není ani dostatek sušáren. Náš farmaceutický průmysl je mnohdy odkázán na dovoz i takového rostlinného materiálu, který je u nás snadno dostupný a roste na našich lukách a stráních.

Důrazné připomínky ke sběruBudou jen velmi stručné, uvádíme je na přání čtenářů, ačkoli nepatří do koncepce a záměru této knihy.Důležitá je znalost druhu. Nesbírejte, co spolehlivě neznáte! Poučte se v odborných příručkách, kterou část

rostliny máte sbírat a kdy!Chcete-li získat menší jmění a prodávat vegetabilní drogy výkupnám n. p. Léčivé rostliny, informujte se včas,

které léčivé rostliny podnik v běžném roce vykupuje. Řiďte se kalendářem sběru, který vám ochotně výkupna nebo lékárna poskytne, jinak sběrna neplánované drogy vrátí. Plán výkupu se řídí poptávkou průmyslu léčiv, lékáren a potravinářství, a samozřejmě i exportem. Jen některé druhy se vykupují neomezeně (květy lípy, heřmánku, kořeny pampelišky a puškvorce, nať průtržníku, zeměžluči aj.); jejich seznam vám ochotně věnuje krajská výkupna n. p. Léčivé rostliny.

Při sběru nevstupujte do rezervací, nešlapte a netoulejte se v lánech obilí nebo po kvetoucích lukách, nemáte-li povolení majitele pozemků. Je to trestné!

Některé rostliny jsou ve vašem kraji chráněné (připomeneme ve speciální části této knihy). Předpisy nejsou všude stejné. V českých krajích platí zákon č. 40/1956 Sb. o státní ochraně přírody a vyhláška ministerstva školství a kultury č. 54/1958 Ú. 1., na Slovensku vyhláška Úř. věstníku ze dne 31. prosince 1958.

Najdete-li svou kořist, neničte bezohledně všechny exempláře. Rostliny zbytečně a z pohodlnosti nevytrhávejte, odřezávejte je, odstřihujte, olamujte, odštipujte. Pamatujte na jejich další existenci, na zachování druhu.

Buďte nejvýš opatrní při sběru jedovatých rostlin; ukládejte je přísně odděleně a nedovolte, aby je sbíraly děti! Sbírejte rostliny v rukavicích a po zacházení s jedovatými rostlinami si důkladně omyjte ruce mýdlem. Opatrnost a pozornost při sběru je nutno věnovat i řadě dalších rostlin, např. těch, které obsahují furokumariny (routa aj.); už při dotyku s pokožkou vyvolávají prudké záněty kůže, které se nesnadno hojí. Stejnou pozornost je třeba věnovat i sběru rostlin s obsahem fotosenzibilních látek (připomeneme u jednotlivých druhů).

Vegetabilní surovina musí být naprosto čistá - bude se používat jako léčivo. Zablácené nebo zaprášené rostliny ze silničních příkopů, železničních náspů, z okolí továren apod. rozhodně nesbírejte. Věnujte pozornost jen zdravým a dobře vyvinutým druhům. Při sběru nehleďte na množství, ale na kvalitu, sbírejte jen tolik, kolik můžete bezodkladně usušit.

Doba sběru je závislá nejen na správné volbě ročního období, ale i denní doby. Některé látky v rostlině se v hodnotě i množství mění i během dne; k tomu je nutno přihlížet.

Porovnáme-li navzájem kvalitu dovážených drog z různých zemí i z různých lokalit u nás, zjišťujeme značné rozdíly z hlediska množství obsahových látek i z hlediska účinnosti. Důležitý význam mají klimatické i půdní podmínky léčivých rostlin, způsob pěstování léčivých rostlin aj.

Proto se v posledních letech projevuje snaha léčivé rostliny za daných podmínek pěstovat na plantážích a jednotně řídit veškeré manipulace s nimi. Jen tak můžeme farmaceutickému průmyslu opatřit šlechtěním a účelnou agrotechnikou zdokonalenou surovinu, kvalitnější, než jakou dostáváme sběrem z volného terénu.

Sušení, proměna na droguSušením odstraňujeme z rostlinných částí vodu. Zabraňujeme tím kvašení, hnití, enzymatickým procesům,

prostě znehodnocení.Sběr i sušení jsou manipulace na sobě závislé a pro kvalitu drogy velmi důležité.V okamžiku, kdy rostlina nebo její část ztratí spojení se svým živným prostředím, nastávají v ní změny. Buňky

začnou odumírat. Zánik funkcí probíhá postupně.

Oddělením natě od kořene se přeruší přívod vody a živných roztoků do listů a květů. Není-li zavadající materiál brzy rozprostřen do tenké vrstvy, zapaří se. Stoupá v něm teplota, která je příznivá pro činnost enzymů, stále přítomných v buňkách. Změny se projevují různě. Např. na základě enzymatického rozkladu vytváří se známý pach rozetřeného česneku, cibule, kozlíku apod. Enzymy v rostlinném těle aktivují životní procesy, často jsou vázány na některý vitamín. Některé enzymy, které dosud v živém těle podporovaly tvorbu obsahových látek, je nyní začínají rychle rozkládat, bourat a štěpit na jednodušší látky.

Změny mají povahu oxidačních a hydrolytických reakcí. Nad asimilačními procesy začnou převládat procesy disimilační. Enzymy hydrolytické (hydrolázy) mají schopnost štěpit glykosidy na cukernou složku a necukerní aglykon. Sušená droga dostává určitý, chemicky odlišný charakter, někdy pro kvalitu drogy nežádoucí. Rozklad může být různými činiteli urychlován nebo zpomalován. Stejný způsob sušení může u některých bylin nepříznivé změny zhoršit, u jiných vznikají štěpné látky léčebně prospěšnější.

V čerstvé nati komonice lékařské (Melilotus officinalis) nebo v nati mařinky vonné (Asperula odorata) je glykosid kumarin. Teprve enzymatickými změnami se z něho uvolňuje vonný, účinný kumarin.

Krušinová kůra (Radix frangulae) je známým projímadlem. Čerstvá je bez účinku. V usušené kůře teprve za rok vzniká oxidací souhrnu redukovaných antrachinonových derivátů (antronu a antranolů) účinný frangulanol. Původní látka, která měla vedlejší škodlivé účinky a vyvolávala zvracení, se rozložila. Roční skladování lze nahradit hodinovým sušením při 100 °C.

Sušení přirozeným teplemSušení na přímém prudkém slunci většinou rostlinám velmi škodí. Obvykle ztrácejí některé účinné látky a zeleň.

Nastává žloutnutí a hnědnutí listů, které má za následek pokles alkaloidů. V aromatických rostlinách se snižuje obsah silic - u máty o 2-23 %, u mateřídoušky o 11-24 %, u heřmánku až o třetinu. Listy sušíme ve stínu, v tenkých vrstvách, bez obracení, a to tak dlouho, až jsou křehké a při dotyku tváře necítíme chlad. Drobné listy, např. břízy, můžeme obracet. Jen výjimečně se doporučuje jednodenní předsušení na slunci, po kterém bezprostředně následuje sušení v krytých prostorách ve stínu a v průvanu nebo dosušení umělým teplem v sušárnách. Tyto výjimky budou uvedeny u jednotlivých druhů ve speciální části knihy.

Počáteční sušení se obyčejně daří. Obtížnější je odstraňování vlhkosti u silnějších částí (stonky, řapíky, kořeny, semena).

Suší se tak dlouho, až droga je úplně křehká a při ohybu se i tvrdší části lehce lámou. Přesušené rostliny se drobí, ztrácejí obsahové látky, nedosušené snadno podléhají plísni.

Přirozeným teplem prosychají za příznivých podmínek v létě květy asi za 3-8 dní, listy za 4-6 dní. Na jaře a na podzim květy schnou 8-14 dní, listy 14-21 dní, natě déle a kořeny nejdéle, i když jsou půlené.

Jen některé semenné léčivky, žádané zejména v potravinářství (anýz, fenykl, kmín aj.), nebo naťové (šalvěj, majorán, tymián, yzop, saturejka atd.), se mohou nějakou dobu sušit přímo na polích; sluncem ovšem částečně trpí. Dosušují se v sušárnách.

Sušení umělým teplemPoněvadž některé rostliny schnou pomalu, zejména ve vlhkém období jarním a podzimním, pak je výhodnější

sušení umělým teplem ve speciálních sušárnách nebo na lískách nad topnými tělesy. Je výhodné, můžeme-li regulovat nejen teplo, ale zejména odvětrávání.

Existují různá sušárenská zařízení. Většinou dosud nejsou dokonalá, pro léčivé rostliny zbývá ještě mnoho vyřešit. Zatím se uplatňují zařízení na sušení zeleniny, ovoce a chmele. Z běžných typů (u nás málo užívaných) jsou to sušárny šachtové, komorové, roštové, kanálové, pásové, bubnové aj., ale nelze je použít na všechny materiály. Z moderních zařízení se pokusně provádělo sušení infračerveným elektrickým zdrojem. Vzduch zůstává studený, hmota rostlinná se otepluje speciálními žárovkami až na 100 °C, poněvadž záření pohlcuje. Je to sušení rychlé a čisté, ale např. při sušení heřmánku obsah vzácného chamazulenu klesá až o 20 %. Uplatňuje se jen ve speciálních případech. Je nákladné. Jiným způsobem sušení je lyofilizace. Čerstvě sebraná droga se při minus 20 °C zmrazí, voda se pomocí vysokého vakua odsublimuje a pak se droga dosuší ve vakuové elektrické sušárně při 30-40 °C. Zatím se tak suší izolované látky biologického původu. Ve větším měřítku se u nás neuplatňuje.

TECHNIKA SBĚRU A SUŠENÍ RŮZNÝCH ČÁSTÍ ROSTLINY Kořen (radix) a oddenek (rhizoma)Kořen je podzemní orgán vyšších rostlin, nenese listy ani listové šupiny. Tím se liší od podzemních stonků,

oddenků. Opatřuje rostlině rozpustné živiny a je také zásobním orgánem. Často kořeny obsahují i látky terapeuticky důležité.

Dobýváme je ze země dloubákem nebo rýčem v době vývojového klidu, kdy jsou v nich účinné látky shromážděny v nejvyšší míře, tedy na podzim nebo zjara před vegetační dobou. Kořeny vytrvalých rostlin obvykle sbíráme ve druhém nebo třetím vegetačním roce, kořeny dvouletých rostlin zpravidla na podzim prvního roku. Většinou jim mráz neškodí. Při sklízení ponecháváme část kořenů v zemi.

Samozřejmě před sušením je zbavujeme nečistot, zeminy apod., a to obvykle proudem studené vody. Nevhodné je kartáčování. Např. kozlíkový kořen tím ztrácí povrchové buňky, které obsahují silice. Dřevnaté, poškozené a

špatně vyvinuté části oddělujeme. Některé kořeny musíme speciálně upravovat (kosatec, reveň, hořec, proskurník), tj. loupat nebo fermentovat. Skladované kořeny často kontrolujeme, nejsou-li napadeny hmyzem, i když jsou uzavřeny v neprodyšných nádobách. Hmyz totiž mohl do nich naklást vajíčka během sušení.

Drobné kořeny a oddenky sušíme přirozeným teplem. Silné a dužnaté podélně rozkrojíme, a pokud špatně prosychají, dosušujeme je umělým teplem v sušárnách nebo na lískách nad topnými tělesy tak dlouho, až jsou křehké a při ohybu se lehce lámou.

Nať (herba)je nadzemní rostlinná část lodyhy s listy, popřípadě i s květy a plody. Při sběru je výhodné seřezávání nožem

nebo odstřihování, nevhodné je násilné ulamování. Rostlinu při tom snadno vytrhneme i s kořenem, a tím ji zničíme. Sbíráme mladé, šťavnaté části. U vysokých rostlin uřezáváme jen vršky nejvýš 20-30 cm dlouhé. Spodní části natí bývají zdřevnatělé, silné a mají staré zažloutlé listy. Jsou k léčebným účelům nevhodné. Nízké, poléhavé natě (mateřídouška, truskavec) se i při pozorném sběru snadno vytrhnou ze země. V tom případě je musíme před sušením řádně zbavit nečistot.

Natě mají celkově méně účinných látek než listové nebo květní drogy, ale jsou dosažitelnější.Natě můžeme sušit tak, že je svazujeme ve snopečky a ve stínu v průvanu je zavěšujeme na natažené provazy

nebo dráty. Krátké natě rozprostíráme na lísky potažené silonovým pletivem nebo na zem pokrytou čistou pytlovinou nebo papírem. Vrstvu volíme tak silnou, abychom pokud možno nemuseli drogu obracet. Křehčí listy se pak snadno ulamují a drolí. Bezprostředně po usušení je neukládáme, ale asi 2-3 suché dny je necháme v malých kupkách „vydýchat“.

List (folium, folia)Spolu s kořeny jsou listy převážně vyživovacím orgánem. Zpravidla je sbíráme při rozkvětu rostliny, kdy mají

nejvíce účinných látek. Drobnější listy z lodyh a větví sdrhneme rukou. Dbáme, abychom je zbytečně nepomačkali. Sbíráme listy mladé, šťavnaté a zdravé, nikdy nesbíráme staré listy přízemní nebo zablácené.

Počínáme si rozumně, abychom rostlinu nezbavili celé asimilační plochy. Některé listy musíme trhat opatrně (jitrocel): hrubším porušením pletiva dochází k rozkladu zeleného chlorofylu a listy hnědnou.

Podle požadavku výkupny odevzdáváme listovou drogu s řapíkem nebo bez něho; záleží na síle řapíku. Máme-li možnost u některých dužnatých listů odstranit silné střední nervy, urychlíme sušení.

Do sběrných pytlů nesmíme listy pěchovat. Velmi snadno se zapaří listy jitrocele a slézu, proskurníku, černého rybízu a jahodníku. U mnohých glykosidních drog při zapaření prudce klesá obsah účinných látek.

Květ (flos, flores)Je to důležitý rozmnožovací orgán. Květy mohou vyrůstat jednotlivě (mák, pivoňka), nebo v souborech (hloh), v

květenstvích (heřmánek, řebříček, podběl), ve kterých více květů je uspořádáno na květním lůžku a činí dojem jednoho květu.

Nejvhodnější pro sběr je polední doba a suché počasí. Nevhodné je pozdní odpoledne nebo vlhké ráno.Sbíráme zpravidla málo rozvité květy, nikoli květy plně rozkvetlé. Úplně bezcenné jsou staré, vadnoucí květní

části. Květní části vytrháváme jednotlivě (mák, pivoňka), jindy květy uštipujeme, stříháme, nebo seřezáváme celé soubory a celé květní úbory (černý bez, heřmánek, řebříček apod.). Podle potřeby můžeme z velkých květenství korunní plátky dodatečně vytrhávat (měsíček aj.). Při sběru heřmánku můžeme použít speciálních hřebenů, nebo (na velkých plochách) sběracích strojů.

Sebrané květní plátky jsou choulostivé na zapaření. Nikdy je nesbíráme do igelitových sáčků. Květy nesmíme do sběracích nádob stlačovat. Pomačkání a poškození květních plátků může vyvolat změny barvy i změny enzymatické a droga se stane bezcennou. Citlivé jsou zejména květy divizny, hluchavky a akátu.

O prosušení květních úborů se musíme přesvědčit, a to tím, že jej rozlomíme a přesvědčíme se, je-li uvnitř dokonale suchý.

Semeno (semen, semina)Se získává vybíráním nebo vyklepáním z čerstvých nebo usušených plodů před uzráním, abychom zabránili

ztrátám při sbírání, příp. transportu. Drogy semenné se skládají ze semen celých (ocún jesenní, len užitkový), nebo z jejich částí. Četná semena obsahují hojně oleje. Na trh se dostávají obyčejně vcelku (nerozdrobená).

Kůra (cortex)je vnější část kmenů a větví stromovitých a keřovitých rostlin. Kůru sbíráme na podzim po opadnutí listů, nebo

záhy zjara, kdy se nejsnáze odlupuje. Provedeme dva řezy kolem větve v určité vzdálenosti, pak je podélným řezem spojíme a po mírném otlučení podebereme a sloupneme. Ponechá-li se kůra po sloupnutí jen svému osudu, často se svinuje. Na farmaceutický trh přicházejí kůry již řezané nebo ve zlomcích (kůra dubová, krušina olšová, lýkovec aj.).

LÉKOVÉ FORMY Z VEGETABILNÍCH DROGRostlinné části se mohou užívat buď čerstvé, neupravené, nebo zpracované jako drogy a upravené. Upravují se

jednak vylisováním nebo vyluhováním šťávy z čerstvého materiálu, jednak rozmělňováním drog.Přestože čerstvá šťáva se považuje za nejúčinnější, jsou a budou stále léčivé rostliny používané jako sušené

drogy. Sušení je nejstarším a osvědčeným způsobem konzervace. Podává-li se droga v prášku, obyčejně se mísí s troškou vody, mléka apod., nebo se plní do oplatek. U silně účinných látek jsou vhodnou formou pilulky. Speciální úpravou pilulek můžeme odstranit i špatnou nebo odpornou chuť drogy. S malou přísadou cukru, škrobu nebo slizů lze drogu podávat také v tabletách. Výrobou tablet se zabývá průmysl léčiv. Nejvíce užívanou formou v domácnostech jsou výluhy drog, a to macerát, nálev a odvar.Drogy se zpracovávají ještě jiným způsobem, kterým se zabývají lékárny nebo průmysl farmaceutický. Protože se s nimi často setkáváme v praxi, uvádíme je alespoň ve stručném přehledu. Jsou to především:

Tinktury, výluhy připravované zpravidla extrakcí lihem nebo éteralkoholem, acetonem a vodou (např. tinktura pelyňková, kozlíková, heřmánková, opiová, puškvorcová, arniková aj.).

Extrakty jsou zahuštěné výtažky z rostlin, popřípadě z drog. Podle stupně zahuštění jsou tekuté, husté a suché (např. tekutý extrakt heřmánku, mateřídoušky nebo suchý extrakt lékořicový aj.).

Sirupy jsou koncentrované roztoky cukru ve vodě, v ovocných šťávách nebo ve výluzích z drog. Někdy se užívají k úpravě chuti nechutného léčiva (např. sirup malinový, proskurníkový, mateřídouškový aj.).

Aromatické vody jsou vodné nebo lihové roztoky rostlinných silic (voda fenyklová, hořkomandlová, mátová aj.).

Lihy, lihové rostlinné výtažky (jalovcový, levandulový, mátový aj.), roztoky silic v lihu. Léčivá vína, rostlinné výtažky získané vyluhováním vínem. Tyto tzv. galenické přípravky jsou

stabilnější, protože v nich bývá rozpouštěcím a zároveň konzervačním prostředkem nejčastěji líh. Rozpouštědlo volíme podle povahy účinných látek, abychom jich do roztoku převedli co nejvíc.

Výroba specifických léčiv z přírodních surovin má určité nevýhody. Přírodních surovin nebývá vždy na trhu dostatek. Často je v nich obsah účinných látek značně rozdílný a kolísavý. Proto se syntetická chemie snaží připravovat podle přírodních vzorů umělé látky. Podaří-li se vyrobit rovnocennou sloučeninu, je přírodní surovina vyřazena.

FORMA PODANÍTéměř každá význačnější droga prodělává obdobný proces, pokud jde o důležitost a užití, od nejjednoduššího

podání ve formě vodných přípravků přes galenické formy až k izolaci čistých látek, popřípadě až ke konkurenčnímu objevu umělé látky.

Vhodným příkladem může být náprstník a námel. U nich se dnes už jen ojediněle používá galenická forma, kdežto před 30 lety tomu bylo opačně. Dnes na prvním místě stojí čisté přirozené izoláty nebo jejich deriváty.

Zbývá otázka, kdy je výhodnější použít drogu nebo její výtažek a kdy čistou látku. Zatím nemůžeme jednoznačně odpovědět. Užití jedné nebo druhé formy léků musíme posuzovat individuálně. Je však jisté, že i v současné době je v mnohých indikacích oblíbený původní způsob užití, a to vhodný výtažek, protože jeho příprava je jednoduchá, účinek pomalejší a méně riskantní.

Přírodní látky podávané ve směsi, v komplexu, mají stále své oprávnění, ovšem je nutno myslet na to, že drogy mají různý obsah, závislý na mnoha činitelích, a nejsou vždycky stejné kvality. Jen lékárnický materiál je hodnotný, protože u něho obsah účinné složky nebo jejího souboru nesmí klesnout pod přesně určenou dolní hranici.

Tím se dostává do rukou lékaře droga, kterou je možno přesně dávkovat, a do rukou nemocného lék, který má spolehlivý účinek.

Jen málo drog lze kombinovat nebo zpracovat přímo bez úpravy, např. rozdrobením.Rozdrobením a rozmělňováním můžeme získat: 1. drogy řezané a 2. drogy práškované.Obě skupiny jsou zase charakterizovány stupněm rozmělnění. Tu určuje světlost ok síta, jimiž částice drog ještě

procházejí.V lékárnické praxi je stanoveno, jak musí být droga před zpracováním upravena. Rozřezáním drogy totiž

vznikají nové povrchové plochy, tvořené především vnitřními, lehce prostupnými pletivy, které umožňují lepší styk rozpouštědla s vnitřkem drogy. Podle povahy prostředí, podle anatomické stavby drogy a podle obsahových látek kombinují se různé způsoby úpravy a vyluhování.

ČAJOVÉ NÁPOJE LÉČIVÉČajové nápoje je nutno připravovat se zvláštní pozorností, je třeba dbát, aby do nálevu přešlo pokud možno

nejvíc účinných látek a co nejméně látek nežádoucích. Důležitá je teplota. Těkavé látky (např. silice) při vyšší teplotě prchají a léčivý čaj je potom neúčinný. Nesmíme např. za varu připravovat čaj z máty, heřmánku, šalvěje, mateřídoušky a jiných siličných drog.

Vodné výluhy nepřejímají zpravidla účinné látky v celém rozsahu; proto se dříve s oblibou užívaly rozmělněné drogy smíchané s malým množstvím vody nebo čaje, u kterých ztráta účinných látek byla minimální.

Prudce účinné drogy se nesmějí užívat bez dovolení lékaře ve formě čajového nápoje, protože vyžadují velmi přesné dávkování.

Nápoje se pijí buď teplé, nebo vlažné. Diuretické, diaforetické a cholagogní čaje se musí pít teplé až horké. Čaje se mohou sladit cukrem nebo medem jen tehdy, nevylučuje-li to povaha nemoci (např. diabetes). Raději nedosladit než přesladit.

Při střevních nemocech se nedoporučuje přidávat cukr; je-li čaj správně chuťově vyvážen, není slazení nutné.Čaj, zejména z drog tříslovinných (listy ořešáku, kořeny totenu, mochny nátržníku aj.), nepřipravujeme ani

nepřechováváme v kovových nádobách. Kov změní nejen obsahové látky, ale i vůni a vzhled nápoje. Nejvhodnější k přípravě čajů jsou nádoby z varného skla nebo porcelánu, nepoškozené. Čaj cedíme přes nekovové sítko, silonový filtr apod.

Čaje připravujeme v podstatě třemi způsoby, které můžeme kombinovat. Jsou to výluhy macerát, nálev a odvar. Macerát je výluh drogy za studena. Připravuje se tehdy, když se přítomné látky varem rozkládají.

Drogy se přelijí šálkem vody a ponechají se 3-12 hodin, někdy i několik dnů stát za občasného zamíchání při pokojové teplotě 15-20 °C. Takovým způsobem se připravují maceráty z drog obsahujících sliz a škrob, tedy např. lněného semene, kořenu ibišku, sladkého dřeva, ale také kořene kozlíkového. Někdy se kombinuje macerát s nálevem: droga se maceruje malým množstvím vody obyčejné teploty, pak se voda sleje a droga se přeleje vroucí vodou, nebo se s vodou do varu zahřeje. Tento způsob je vhodný pro drogy např. s bílkovinami, které při okamžitém spaření koagulují, tj. srážejí se a zakalují roztok.

Nálev je zpravidla za tepla získaný vodný výluh drog. Droga se přeleje vroucí vodou, nádoba se přikryje a na teplém místě nechá stát asi 15 minut. Nálev se pak scedí. Tak lze připravit nálev ze siličných drog, jako např. z drog rostlin hluchavkovitých - máty, meduňky, šalvěje, z drog rostlin mrkvovitých - anýzu, fenyklu, kmínu apod., stejně tak ze zeměžluči, heřmánku, pelyňku, lipového květu aj. Čínský čaj jako osvěžující nápoj se také nevaří, ale užívá-li se k léčebným účelům, ponechává se stát déle než obvykle, aby se vyloužilo větší množství účinných tříslovin.

Odvar. Je to zpravidla za varu získaný vodný výluh drog. Rostlinné části se přidají do příslušného množství vody obyčejné teploty a v přikryté nádobě se zahřejí do varu na 10-15 minut. Čaj s drogou se ponechá ještě čtvrt hodiny stát, pak se scedí. Tímto způsobem se připravují nápoje z tvrdých rostlinných částí, např. ze dřev, kůry a kořenů, pokud neobsahují větší množství silice.

Některé čajové směsi obsahují často oba druhy drog, tj. takové, které je třeba vařit, a ty, z nichž se připravují nálevy. V těchto případech kombinujeme macerát s nálevem.

Je velmi účinné přidat do čajové směsi drogu, která upravuje její chuť nebo vůni. Ve speciální části knihy uvádíme takové příklady.

Někdy může korigující droga také doplňovat účinek drogy hlavní, což je jistě výhodné. Na správné kombinaci drog závisí nejen účinek čaje, ale i dobrý vztah pacienta k léčivu - k čaji.

Neexistuje univerzální rada, kdy se má čaj pít. Používáme-li čaje v malých dávkách, je účelné ho pít na lačný žaludek, lépe se vstřebává. Pití se doporučuje obyčejně po jednom šálku ráno asi čtvrt hodiny před snídaní a potom odpoledne kolem 17. hodiny. Máme-li předepsány tři šálky denně, pijeme poslední bezprostředně před spaním. Potopudné čaje se pijí teplé až na lůžku. Některé čajové nápoje se pijí obden, u některých se doporučuje pít je častěji, po douškách. Projímavé čaje, obsahující antrachinonové drogy, se pijí na noc; účinek se dostavuje po 8-10 hodinách.

Vodné výluhy nejsou stálé a zvlášť v létě se brzy kazí a plesnivějí.Při léčbě čajem je třeba uvažovat - se zřetelem k povaze nemoci - o množství podané vody. Užíváme-li čaj jako

diuretikum, je přijetí většího množství vody dovoleno, nebo je i žádoucí. U některých chorob (ledvinových a srdečních) větší množství tekutin škodí, a proto je třeba stanovit přesné dávky.

Léčivý čaj pijeme obyčejně nejvýše 8-10 dnů, protože v té době se musí účinek dostavit. Jde-li o hledisko vyrovnávací, neuškodí déletrvající léčba (například při jarních kůrách apod.). Dobu léčby by měl určovat lékař, který sleduje postup a výsledky.

K přípravě čajů musíme používat kvalitní a pokud možno čerstvé drogy, které (při uskladňování v domácnosti) obyčejně nebývají k dispozici. Usušený, řezaný a práškovaný materiál nasává vzdušnou vlhkost, která porušuje drogy a zkracuje jejich trvanlivost. Vegetabilní materiál má být uložen v dobře těsnících plechovkách nebo

sklenicích, a nemá se uchovávat pouze v papírových sáčcích nebo v otevřených nádobách. Protože i při dobrém uskladnění se účinek látky časem mění, nutno zásobu každoročně obnovovat. Drogy silně vonící (siličné) kontrolujeme častěji, nejsou-li napadeny hmyzem.Rostliny se na farmaceutické výrobě našich léků podílejí celkem asi v 26 %.

Při léčbě čaji je důležité dávkování. U čajů se počítá za normální dávku pro dospělé osoby plná polévková lžíce drogy na šálek vody nebo 6 polévkových lžic na litr vody.

Pro orientaci uvádíme některé obvyklé dávky: Čajová nebo kávová lžička po okraj naplněná pojme asi 1,5-2,5 g drogy. Je rozdílné, bude-li naplněna

lehkým květem, natí nebo těžší směsí kořenovou. Lžíce - rozumí se polévková - plná, nikoli vrchovatá, pojme asi 3-5 g drogy. Kořenů, oddenků, semen

6-10 g. Šálek - rozumí se kávový (čajový) o obsahu asi 100-150 ml. Sklenice - je míněna dnes známá hořčicová nádobka o obsahu 200 ml. Koupel - do dětské vaničky se dává 30-50 g drogy, do vany pro dospělé 100-250 g.

Informace o přípravě čaje i dávkování nám poskytne lékárna, kde čajové směsi kupujeme, neníli návod vytištěný na sáčku se směsí.

Při přípravě se někdy neopatrností vlivem zvýšené teploty účinné látky ztrácejí. U siličných drog mohou být tyto ztráty 60-80 %.

Složitější případ může nastat, připravujeme-li čajový nápoj z nestejnorodé směsi (např. z květů, listů, kůry a dřeva). Tady mohou být množství vyloužených látek i účinnost čaje značně rozdílné a kolísavé. Je pochopitelné, že květy se vyluhují rychleji než kůra, listy lépe než zdřevnatělé části a kořeny hůř než listy apod. S tím musíme vždycky při kombinování domácí směsi a přípravě domácích čajů počítat.

Fytoterapie je tedy přímé léčení rostlinným materiálem, rostlinnými drogami a z nich připravenými čaji apod. jako nejjednoduššími formami. Fytoterapie je určitou speciální částí medikamentózní léčby. V poslední době se zdálo, že v plné míře zvítězí tak zvaná chemoterapie, ale léčivá rostlina postavená na vědeckou bázi si udržela svou pozici.

Fytoterapie užívá léčivé rostliny nejedovaté. Naznačuje, kdy a jak drogu použít, a doporučuje i určité dávkování.

Léčení může být několikerého druhu a záleží na tom, léčíme-li příčinu nemoci, nebo jen příznak. Např. podáním penicilínu ničíme baktérie, léčíme tedy příčinu nemoci. Podáním kodeinu pouze utišujeme kašel, který pacienta obtěžuje, ale neléčíme příčinu nemoci.

V minulosti se původně podávaly čerstvé rostliny. Později se začaly užívat rostlinné šťávy a odvary (čaje) jako nejnižší léková forma. Teprve potom se v praxi ujala další příprava (tinktura, extrakt apod.).

Má-li být fytoterapie účinná, je třeba při předpisování čaje uvažovat nejen o stavu choroby, ale posoudit i sílu a působení rostlinných druhů, citlivost nemocného na léky, jakož i chuťovou povahu léku.

Výluh z vegetativních drog nelze považovat za primitivní nebo banální léčivo.Přihlédneme-li k obsahovým látkám, kterými rostlina disponuje, jsou to často léčiva značně složitá.

DROGY ROZTŘÍDĚNÉ PODLE ÚČINKU

DROGY VYVOLÁVAJÍCÍ POCENÍ (diaforetika)Rostlinná diaforetika snižují horečku, často za silného pocení. Tyto drogy obyčejně při normální teplotě

nepůsobí.Mechanismus těchto reakcí se vysvětluje drážděním potních žláz a rozšířením kapilár, čímž se zvyšuje

odpařování, a tedy i výdej teploty. Děje se to účinkem určitých látek obsažených v rostlinách (např. specifických glykosidů) na parasympatická vlákna. Kromě domácích prostředků, užívaných k potlačení běžných nemocí z nachlazení, které jsou často provázeny teplotou, užíváme s úspěchem diaforetických drog k léčení zánětlivých onemocnění nejrůznějších orgánů.

Je třeba připomenout, že není vždy zcela účelné tlumit horečku. Organismus za vyšší teploty lépe tvoří obranné látky a horečka je často vlastně účelným opatřením organismu proti vniknutí cizorodé látky; nejčastěji to bývají mikroorganismy. Teprve je-li horečka příliš vysoká, přes 39-40 °C, kdy vysiluje organismus a klade vysoké nároky na oběhovou soustavu i srdce, nebo kdy by mohla poškodit nervovou tkáň, a trvá-li dlouho, snažíme se o její zmírnění. Vyšší horečku tlumíme u všech chronických infekčních chorob, když horečka již nemá vliv na tvorbu protilátek.

Mýlili bychom se, kdybychom věřili, že pocení působí pouhé požití teplé vody. V diaforetických čajích vyvolávají pot zejména látky obsažené v drogách, především specifické diaforetické glykosidy, dosud však blíže neznámé, jako např. glykosidy lipového květu, květu bezu černého a heřmánku.

Obdobný účinek mají drogy s obsahem fenolových glykosidů, označovaných jako přírodní salicylany. Jsou to např. kůra vrbová, květ tužebníku jilmového, květ akátu aj., předchůdci dnes hojně užívané kyseliny acetylosalicylové a přípravků z ní vyrobených.

Konečně sem patří také prostředky lidově užívané, u nichž většinou není dosud známa povaha diaforetických látek. Mnohé z nich působí také diureticky. Jsou to jmenovitě: lopuch, pýr plazivý, violka trojbarevná, divizna, lípa, bez černý, heřmánek, tavolník, bříza aj.

Diaforetické čaje se podávají slazené, horké; podávají se jednorázově, nejlépe na lůžku.Hlavními zástupci léčivých rostlin této skupiny jsou:Filipemdula ulmaria - tužebník jilmový, Salix alba - vrba bílá, Sambucus nigra - bez černý, Tilia cordata - lípa srdčitá, Tilia platyphyllos - lípa velkolistá.

DROGY PROTI POCENÍ (antihidrotika)Tyto látky se užívají při všech druzích nadměrného a neúčelného pocení, jaké bývá u neurasteniků, u

nemocných tuberkulózou, v rekonvalescenci, pubertě, klimaktériu aj. Vždycky je nutné, aby lékař sám rozhodl, kdy je pocení pro organismus účelné, a proto je podporujeme, a kdy je neúčelné, nemocnému neprospívá a vysilováním jeho stav zhoršuje. V takovém případě pocení potlačujeme.

Pro praxi je nutno si zapamatovat, že pocení nezastavujeme tehdy, je-li vyvoláno horečkou nad 38 °C a je účelným opatřením organismu, které směřuje k vyrovnání tělesné teploty.

Některé rostlinné drogy snižují pocení nebo mu zabraňují tím, že uklidňují teplotní centra (šalvěj, kozlík), nebo nepřímo tím, že potlačují překrvení tlumením parasympatiku (rulík, choroš). Šalvěj a kozlík působí i na žlázy, redukují potní sekreci. Podávají se vnitřně ve formě nálevu (2:250). Castěji se užívají tinktury. Vnitřně se osvědčují některé drogy s atropinem (centrální nervový účinek), popřípadě drogy obsahující agaricin. Před jejich užitím bez doporučení lékaře je nutno důrazně varovat, jsou to prudké jedy. Ani odborník je nemůže přesně dávkovat ve formě odvaru a nesmějí být v čajové směsi.

Při pocení nohou a rukou se místně používají tříslovinné drogy, které se aplikují ve formě koupelí. Nejčastěji je to list ořešáku vlašského (Juglans regia), dubová kůra (Quercus robur a petraea), řepík (Agrimonia eupatoria) a četné jiné svíravé drogy.

DROGY S ÚČINKEM NA SRDCE (kardiotonika)Látky, které povzbuzují činnost srdce a zlepšují tonus jeho svalstva, nazýváme kardiotonika. Řada rostlinných

drog má mohutný kardiotonický účinek, který se jeví v tom, že se povzbudí ochablý srdeční sval a stoupne krevní tlak. Následkem toho vymizí i vedlejší příznaky porušeného krevního oběhu, jako je dušnost, otok nohou, stagnace krve v plicích a játrech apod. Rovněž se zlepší vylučování vody z těla.

Takovými účinnými látkami jsou některé rostlinné glykosidy označované jako srdeční glykosidy. Z léčebného hlediska se nejdůležitější vyskytují v náprstníku červeném a vlnatém a v cizozemských rostlinách druhu rodu Strophantus. Ostatní drogy této skupiny mají podstatně menší význam. Užití drog nebo čistých srdečních glykosidů může předepsat pouze lékař, který průběh léčení stále sleduje a kontroluje. Příprava léků z rostlinných srdečních glykosidů je svěřena pouze lékárnám.

Tyto zásady zdůrazňujeme proto, aby nemocný v touze po samoléčitelství se nikdy neodvážil použít tyto rostlinné druhy, poněvadž při jejich nesprávném užití nebo předávkování by si mohl přivodit nenahraditelné škody na zdraví i smrt Byla popsána řada otrav těmito drogami, ať už medicinálních, náhodných, nebo vražedných.

Dnes se při srdečních nemocech užívají téměř výhradně hotové léky, připravené z čistých izolovaných látek některých rostlinných druhů. Jsou to preparáty, které mají v srdeční terapii specifický účinek, jsou také už přesně stabilizované a standardizované. Nemění svou účinnost a obsahují v přesných množstvích látky s určitou intenzitou účinku, která je vyjádřena ve speciálních jednotkách. Při srdeční slabosti a selhávání oběhu je podávání jakýchkoli tekutin, tedy i čajů, nežádoucí, poněvadž se právě zvýšeným přívodem tekutin zatěžuje krevní oběh.

Z rostlinných druhů obsahujících látky s účinkem na srdce jsou to především:+ Adonis vernalis - hlaváček jarní,+ Convallaria majalis - konvalinka vonná, Crataegus monogyna - hloh jednosemenný, Crataegus oxyacantha - hloh ostrotrnný, + Digitalis purpurea a lanata - náprstník červený a vlnatý, + Gratiola officinalis - konitrud lékařský, + Helleborus niger - čemeřice černá, + Nerium oleander - oleandr bobkovnice.

DROGY PŮSOBÍCÍ NA NERVSTVO (nervina)Hlavní indikací těchto čajů jsou neurotické a neurastenické obtíže. Neuróza se projevuje nejen změnou činnosti

ústřední nervové soustavy, tj. mozku a míchy, ale i periferního nervstva, tedy změnou funkce orgánů. Změny se projevují na činnosti oběhového systému (srdce a cévy), trávicí trubice (žaludek, střevo), a mohou být postiženy i jiné orgány.

Drogy působící na nervstvo tvoří nejrozsáhlejší skupinu. Sem patří všechny účinné rostlinné látky, jež mají přímý nebo nepřímý vliv na funkci nervové soustavy. Účinek těchto látek je různý. Zpravidla působí na nervstvo vůbec, takže se po nich utlumuje nejen činnost mozku a prodloužené míchy, nýbrž i činnost srdeční. Takovou působnost mají látky kozlíku, mučenky, chmele a řady cizích drog.

Vcelku je možné říci, že se tyto látky užívají nejčastěji. Používají se při chorobných stavech, které souborně nazýváme neurózy. Tyto stavy se vyznačují vratkostí všech funkcí. Pacienti jsou předráždění, trpí nespavostí a třesem. Potí se, mívají žaludeční a střevní potíže, bušení srdce, stavy deprese apod., jejich kůže snadno zčervená a zbledne. Mluvíme o neurastenickém syndromu. Srdeční a cévní neuróza, která je pro nemocného obzvláště nepříjemná (přitom lékař na orgánech najde obvykle jen nepatrné změny), se vyznačuje zvýšenou přecitlivělostí a vnímavostí oběhové soustavy. Nemocní mají dýchací obtíže, pocit nedostatku vzduchu, časté bušení srdce bez závislosti na námaze, rychlý tep, neurčité bolesti v krajině srdeční. Jsou předráždění, neklidní, náchylní k mdlobám a často trpí depresemi.

Jinou velkou skupinu tvoří látky, které ochrnují parasympatické nervstvo. Jejich účinným principem jsou alkaloidy. Používají se ke ztišení průduškových křečí při astmatu, při zvýšené tvorbě žaludečních šťáv, při různých chorobách nervových aj. Takovými prostředky jsou účinné látky rulíku, blínu, durmanu aj. Užití může stanovit pouze lékař.

Do jiné skupiny zařazujeme léky, které působí anesteticky, utišují bolest. Zpočátku sice - při místní aplikaci - vyvolávají bolestivé pocity způsobené podrážděním nervových zakončení, ale po několikaminutovém působení dochází k znecitlivění, anestézii. Jsou to látky oměje šalamounku, bolehlavu, vavřínu aj. Pouze na lékařský předpis!

V poslední době byly rostlinné drogy působící na nervstvo vytlačeny z užívání chemickými látkami (hlavně ze skupiny kyseliny barbiturové), které mají řadu předností.

Z rostlinných druhů, které obsahují látky s nervovými účinky, jsou to především:+ Aconitum napellus - oměj šalamounek, + Atropa belladonna - rulík zlomocný, Avena sativa - oves setý, + Cicuta virosa - rozpuk jízlivý, Claviceps purpurea - paličkovice nachová, + Conium maculatum - bolehlav plamatý, + Corydalis cava - dymnivka dutá, + Datum stramonium - durman obecný,

Hippophae rhamnoides - rakytník řešetlákový, + Hyoscyamus niger - blín černý, + Chelidonium majus - vlaštovičník větší, + Laburnum anagyroides - štědřenec zlatý déšť, Leonorus cardiaca - buřina srdečník, Lavandula spica - levandule lékařská, + Papaver somniferum - mák setý, Rosa canina - růže šípková, Valeriana officinalis - kozlík lékařský.

DROGY POUŽÍVANÉ PŘI ARTERIOSKLERÓZE (antisklerotika)Arterioskleróza je soubor degenerativních změn postihujících cévní soustavu, zvláště u starších lidí. Při jejím

vzniku se uplatňuje řada okolností, jež je nutno při terapii uvážit. Nejčastěji bývá způsobena špatnou životosprávou: nedostatkem pohybu a sedavým zaměstnáním, nadměrnou spotřebou tuků, nikotinu, alkoholu a soustavným duševním přepínáním, provázeným konfliktovými situacemi. Cholesterol z živočišných tuků, přijatých v potravě, i vyrobený v těle zužuje průsvit cév, ukládá se do narušených tepenných stěn a podporuje jejich vápenatění. Při tom spolupůsobí ještě další faktory. Často se dostavují komplikace, jako trombózy, vyšší krevní tlak aj. Léčbu proto vždy svěřujeme lékaři.

Nejdůležitějším opatřením proti arterioskleróze je její prevence. Účinným prostředkem v prevenci arteriosklerózy je řádná životospráva, duševní i tělesná rovnováha, rozumná strava s nadbytkem vitamínů a medikamentózní léčba. Jako podpůrné léčení se doporučuje z rostlinné říše hlavně čerstvá zelenina pro značný obsah vitamínů B, C, A, D, některých důležitých minerálií a jiných účinných látek. Současně používáme rostlinné léky, o nichž je známo, že mají účinek sedativní, že navozují a prohlubují spánek a snižují krevní tlak.

Doporučují se:Allium sativum - česnek kuchyňský, Crataegus oxyacantha - hloh ostrotrnný, Crataegus monogyna - hloh jednosemenný, Drosera rotundifolia - rosnatka okrouhlolistá, + Sedum acre - rozchodník prudký, Sophora japonica - jerlín japonský, Viscum album - jmelí bílé.

DROGY SNIŽUJÍCÍ VYSOKÝ KREVNÍ TLAK (hypotenzíva)Přetlaková neboli hypertenzní nemoc je onemocněním, které vzniká poruchou regulační, řídící činnosti mozku,

jež se oslabuje trvalým přepětím a zatížením. Za normálních okolností je řízení dokonale sladěno, ale vlivem různých zevních i vnitřních příčin dochází k poruchám, které se nejdříve projevují pouze kolísáním, později stabilizací vysokého krevního tlaku. Krevní tlak může být zvýšen i z jiných důvodů; je věcí lékaře, aby rozpoznal, že nejde o hypertenzní nemoc, nýbrž o zvýšený krevní tlak, který je příznakem jiných chorob. Dnes víme, že krevní tlak se může zvýšit rovněž při chorobách ledvin, skleróze velkých tepen, při nádorech žláz s vnitřní sekrecí, některých chorobách srdce atd.

Hypertenzní nemoc léčíme souborem různých opatření, především dietou, dále úpravou pracovních a životních podmínek, a konečně příslušnými léky. I když má dnes lékařství k dispozici velmi účinné léky z říše rostlinné, neočekávejme zázračné výsledky od této léčby, jestliže nedodržujeme zásady diety a hygieny denního života.

U počínajících stadií hypertenzní choroby se osvědčují pomocná rostlinná sedativa. Do této skupiny patří:Valeriana officinalis - kozlík lékařský, + Claviceps purpurea - paličkovice nachová, Viscum album - jmelí bílé, Avena sativa - oves setý, Drosera rotundifolia - rosnatka okrouhlolistá, Allium sativum - česnek kuchyňský, + Sedum acre - rozchodník prudký, Melilotus altissimus - komonice lékařská, Humulus lupulus - chmel otáčivý, Crataegus oxyacantha - hloh ostrotrnný.

DROGY USNADŇUJÍCÍ ODKAŠLÁVÁNÍ (expektorancia)Do této skupiny patří drogy, které účinkem svých obsahových látek rozpouštějí hlenovité a fibrinózní povlaky v

dýchacích cestách, zmírňují dráždění ke kašli a ulehčují odkašlávání. Organismus si při zánětech horních a dolních dýchacích cest pomáhá aktivní obranou proti infekci tím, že infekční škodlivinu vylučuje sám. Sliznice dýchacích cest je pokryta jemnou vrstvou hlenu, který produkují zvláštní žlázky a pohárkové buňky. Tento hlen kryje sliznici jako ochranná vrstva, která rozpouští vzniklé škodlivé látky a umožňuje jejich vyloučení řasinkovým pohybem. Při nachlazení tato tekutina zhoustne, je vazká, pevně lpí na sliznici a dráždí ke kašli, zvláště, připojí-li se druhotně bakteriální infekce. Kašel, který je účelným opatřením, odstraňuje tyto dráždivé škodliviny; je však nepříjemný a nemocného vysiluje.

Látky povzbuzující expektoraci rozdělujeme na látky, účinkující prostřednictvím nervstva (rulík, blín, durman aj.), látky, které vyvolávají zvracivý reflex (vitod hořký, prvosenka aj.), a látky těkavé, které přímo dráždivě působí na žlázy. Sem patří i drogy s účinkem na hladké svalstvo dýchacích cest. Odstraňují křeče bronchiálního svalstva, nebo rozšiřují trubice průdušek uvolněním stahů hladkých svalů bronchů. Konečně drogy slizové a drogy s účinkem dezinfekčním, podporovaným přítomností silic.

Je známo, že všechny látky, dráždící žaludek k zvracení, vyvolávají také zvýšenou sekreci všech žlázek dýchacích cest. Terapeuticky využíváme tohoto faktu k povzbuzení expektorace. Doporučuieme saponinovédrogy, které sice ve velkých dávkách vyvolávají zvracení, ale v malých dávkách pouze zvyšují tvorbu hlenu v průduškách.

Jako expektorační prostředky se užívají drogy s obsahem různých silic. Účinné látky těchto silic, především fenoly, se v plicích vylučují a nejen zvyšují sekreci, ale také současně působí antisepticky a dezinfekčně (v plicích se např. ze silice uvolní fenoly, thymol a karvakrol).

Slizové látky drog příznivě ovlivňují expektoraci tím, že pokrývají ochranným hlenem zánětlivě změněné sliznice hltanu, a tím tuto tkáň chrání. Kromě toho uměle přidaný slizový hlen obaluje infekční materiál, který se pak vykašláváním snadno vyloučí. Úloha hlenu v organismu není dosud podrobně prostudována, ale zdá se, že tyto látky mají velký význam při obraně proti infekci a různým škodlivinám. Vcelku užíváme slizové látky převážně jako prostředky doplňující expektorační efekt jiných látek. Podávají se proto v kombinaci s nimi.

Podle výše uvedených hledisek lze drogy zahrnuté v knize zařadit do těchto skupin:Hlen rozpouštějící:Glycyrrhiza glabra - lékořice lysá, Primula veris - prvosenka jarní, Saponaria officinalis - mydlice lékařská, Viola odorata - violka vonná, Viola tricolor - violka troj barevná. Mírnící dráždění:Bellis perennis - sedmikráska chudobka, Glechoma hederacea - popenec obecný, Paeonia officinalis - pivoňka lékařská, Papaver rhoeas - mák vlčí, + Papaver somniferum - mák setý, Plantago lanceolata - jitrocel kopinatý.Slizové:Althaea officinalis - proskurník lékařský, Althaea rosea - proskurník růžový, Cetraria islandica - pukléřka islandská, Cydonia oblonga - kdoule podlouhlá, Malva silvestris - sléz lesní, Malva rotundifolia - sléz okrouhlolistý, Pulmonaria officinalis - plicník lékařský, Tussilago farfara - podběl léčivý, Verbascum thapsiforme - divizna velkokvětá.Dezinfekčně působící: Pinus silvestris - borovice lesní, Inula helenium - oman pravý, Thymus serpyllum - mateřídouška obecná. Rostliny uvolňující křečovité stahy hladkého svalstva Thymus vulgaris - tymián obecný, Foeniculum vulgare - fenykl obecný, Pimpinella anisum - bedrník anýz, Savia officinalis - šalvěj lékařská.

DROGY OVLIVŇUJÍCÍ ŽALUDEČNÍ FUNKCI (stomachika)Žaludeční čaje užíváme při nechutenství různého původu, např. při chronické zácpě, chronických žaludečních

zánětech, při poruchách trávení, v rekonvalescenci po různých infekčních chorobách, při stavech vyčerpanosti, dráždivém tračníku apod. Některé hořce chutnající rostlinné látky (amara) podporují tvorbu a sekreci žaludeční šťávy a povzbuzují žaludeční činnost, způsobují rozšíření cév v sliznici trávicí trubice, tím zvětšují resorpční plochu a zlepšují nejen strávení podané stravy, ale také zvyšují chuť k jídlu.

Pocit chuti k jídlu závisí totiž do značné míry na schopnosti žaludku trávit potravu a na jeho pohotovosti vyloučit další šťávu k trávení nové potravy. Tento efekt je posilován přítomností rostlinných látek různé chemické povahy.

Fyziologický účinek žaludečních drog, respektive jejich účinných látek, tkví v podstatě v tom, že reflektoricky ovlivňují žaludeční sekreci, zvyšují vylučování žaludečních šťáv, které se tvoří po chemickém, mechanickém a nervovém podráždění žaludečních stěn. Podají-li se v potravě, mají účinek poměrně slabý, kdežto v prázdném žaludku vyvolávají značné zvýšení činnosti žaludečních žláz.

Proto je účelné podávat hořčinné prostředky čtvrt až půl hodiny před jídlem. Zmnožená žaludeční šťáva vykazuje lepší trávicí schopnost, zvýší se i činnost střevní, a tím podpoří chuť k jídlu. Tyto látky slabě ochrnují hladké svalstvo, zmírňují tedy napětí svalstva dolních částí žaludku, a tak usnadňují přechod potravy ze žaludku do střeva; tím rovněž zrychlují trávení. Je však nutno poznamenat, že hořké látky účinkují zvlášť dobře u mladých lidí, často však selhávají u lidí starších, kde už obvykle jde o oslabení a počínající zánik žláz. Účinek hořčin selhává také někdy, podávají-li se příliš dlouho, poněvadž jejich příznivý zásah závisí i na psychickém reflexu.

Léčebně podáváme hořčiny nejen při nechutenství a snížené tvorbě žaludečních šťáv, ale i při lehkých chronických katarech žaludečních i střevních a při celkové slabosti v rekonvalescenci.

Na hořčinné látky jsou zvlášť bohaté rostliny hvězdnicovité, hluchavkovité a hořcovité. Pokud jde o fyziologický účinek, přibližují se hořčinám siličné drogy.

Podle zastoupení složek se dělí rostliny s hořčinami na: vlastní hořčinné, obsahující jen hořké látky, např. hořec, zeměžluč, vachta, smetanka, benedykt aj., hořčinné siličné, obsahující kromě hořkých látek také silice, které vyvolávají rozšiřování cév a

následkem toho zvětšování trávicí plochy, např. pelyněk, řebříček, puškvorec aj., hořce ostré, obsahující ještě tříslovinu a působící svíravě (paprika), hořce slizovité, obsahem slizu chránící stěny žaludeční, např. podběl, lišejník islandský.

Žaludeční čaje jsou zpravidla kombinacemi různých druhů rostlin z těchto skupin.Mezi rostliny, jejichž účinné látky ovlivňují žaludeční funkci, patří: Acorus calamus - puškvorec obecný, Achillea millefolium - řebříček obecný, Archangelica officinalis - andělíka lékařská, Atmoracia rusticana - křen selský, Artemisia absinthium - pelyněk pravý, Asperula odorata - mařinka vonná, + Astrantia major - jarmanka větší, Capsicum annuum - paprika roční, Centaurium umbellatum - zeměžluč okolíkatá, Cichorium intybus - čekanka obecná, Cnicus benedictus - čubet benedykt, Galeopsis segetum - konopice obilní, Gentiana lutea - hořec žlutý, Glycyrrhiza glabra - lékořice lysá, Hypericum perforatum - třezalka tečkovaná, Linaria vulgaris - lnice květel, Matricaria chamomilla - heřmánek pravý, Melissa officinalis - meduňka lékařská, Mentha crispa - máta kadeřavá, Mentha piperita - máta peprná, Menyanthes trifoliata - vachta třílistá, Meum athamanticum - koprník štětinolistý, Origanum vulgare - dobromysl obecná, Taraxacum officinale - smetanka lékařská, Teucrium chamaedrys - ožanka kalamandra.

Základ čajové směsi tvoří vždy hořké drogy a k nim se pro zlepšení chuti přidávají drogy jiné, zvláště siličné, protože hořká chuť je někdy příliš výrazná a může vyvolat dávení. Tyto čajové směsi podáváme 20-30 minut před jídlem, aby se lépe vyvinul chuťový reflex. Z uvedených drog se připravuje rovněž tzv. hořká tinktura (tinctura amara), která je stálá, je vždy připravená a užívá se v množství 10-20 kapek před jídlem.

K těmto rostlinám řadíme ještě kuchyňské koření. Různá koření obsahují mírně dráždící silice, které zčásti také zvyšují žaludeční sekreci.

DROGY PROTI NADÝMÁNÍ (karminativa)Rostlinné prostředky, účinné proti nadýmání jednak uvolňují stahy hladkého svalstva, a tím usnadňují odchod

střevních plynů, jednak potlačují vývoj kvasných baktérií. Užívají se při křečových stavech trávicího traktu a při nadměrném nadýmání, aby se uvolnily střevní plyny. Účinnou složkou jsou silice, které uvolňují křeče a působí lehce narkoticky, čímž přinášejí nemocnému subjektivní úlevu. Kromě toho mají zmíněné látky též antiseptický a antifermentativní vliv a zmenšují tak abnormální kvašení a tvorbu plynů. Silice obsažené v některých rostlinách mohou rovněž vyvolat povzbuzení střevních pohybů, překrvení žaludeční a střevní sliznice a zvýšení chuti k jídlu. Proto se také kuchyňské koření používá při úpravě pokrmů.

Proti nadýmání působí látky zejména těchto rostlinných druhů: Anthemis nobilis - rmen sličný, Carum carvi - kmín kořenný, Coriandrum sativum - koriandr setý, Majorana hortensis - majoránka zahradní, Matricaria chamomilla - heřmánek pravý, Melilotus officinalis - komonice lékařská, Melissa officinalis - meduňka lékařská, Mentha piperita - máta peprná, Ocimum basilicum - bazalka pravá, Satureia hortensis - saturejka zahradní, Pimpinella anisum - bedrník anýz.

DROGY PROTIPRÚJMOVÉ (obstipancia)K tlumení neúčelných průjmů a ke zklidnění zvýšené peristaltiky střevní lze použít řady rostlinných prostředků.

Jsou to střevní dezinficiencia, eventuálně slizové látky, při úplném vyprázdnění střev adstringencia (tříslovinné drogy). Účinné látky působí buď na nervstvo a snižují tak frekvenci stolic ovlivněním střevní peristaltiky, čímž také zvyšují možnost resorpce, nebo působí obsahem taninu, který účinkuje jednak protizánětlivě, jednak protiprůjmově. Tanin se podává buď samostatně, nebo ve sloučeninách jako velmi dobrý prostředek při akutních i chronických střevních katarech.

Kromě tříslovinných drog užíváme také slizové látky, které působí podpůrně, podstatně zmenšují dráždění, a konečně pokrýváním střevní sliznice příznivě ovlivňují průjem.

Při chronických a akutních střevních zánětech připravujeme jako dietní jídla převážně slizové pokrmy. Jsou výživné a přitom nedráždí a umožňují odstraňování infekčního materiálu. Proto předepisujeme procezenou polévku z ječných krup, ovesných vloček, ze sága a doporučujeme rýžový odvar. Celkem lze říci, že všechna obilní zrna po rozvaření obsahují kromě sliznatého dextrinu i přirozené rostlinné slizy. Ze slizových drog se nejčastěji užívá lněné semeno.

Léčení průjmů snížením střevní peristaltiky podporují i rostlinné kyseliny. Tyto látky se podávají také ve formě čajů a tinktur (alkoholické výtažky). Působí rovněž v dolních úsecích střevního traktu, a to absorpčně, svíravě a antisepticky. Při průjmech spojených s kolikovitými bolestmi podáváme spasmolytika a karminativa.

Protože obsah tříslovin a jejich složení je různé, lze protiprůjmové drogy řadit do různých skupin, a to nejčastěji podle množství tříslovin (drogy mající nad 15 %, nad 5 % a méně než 5 % tříslovin).

Jako střevní dezinficiens se osvědčil česnek a z prostředků přelaďujících, hlavně u dětí, se doporučuje mrkev a jablka.

Při průjmových stavech se často užívala opiová tinktura. Na počátku onemocnění nelze s jejím užitím souhlasit. Při počátečním průjmů je i škodlivá, její častější užívání pak může přivodit nebezpečí návyku. Konečně nyní je vázána na ustanovení zákona o omamných látkách a bez lékařského předpisu ji lékárník nesmí vydat.

Hlavní protiprůjmové rostliny jsou:Daucus carota - mrkev obecná, Fragaria vesca - jahodník obecný, Fraxinus excelsior - jasan ztepilý, Geranium robertianum - kakost smrdutý, Juglans regia - ořešák královský,

Polygonum bistorta - rdesno hadí kořen, Potentilla erecta - mochna nátržník, Quercus robur - dub letní, Rosa gallica - růže galská, Rubus fruticosus - ostružiník křovitý, Salvia officinalis - šalvěj lékařská, Sanguisorba officinalis - krvavec toten, Vaccinium myrtillus - brusnice borůvka

DROGY PROJÍMAVÉ (laxativa)Pravidelného vyprazdňování stolice lze dosáhnout úpravou životosprávy a vhodnou stravou, která má obsahovat

i nestravitelné části, například v zelenině, ovoci apod.Projímavé čaje jsou vhodnou doplňující léčbou při zácpě a nepravidelné stolici. Laxativa urychlují střevní

peristaltiku buď prostým zvětšením střevního obsahu (chemická projímadla, voda, buničina), nebo žezbobtnáním a zadržením vody rozepnou střeva a vybaví vyprazdňovací reflex. Jiná změkčují střevní obsah. Dělíme je tedy na několik skupin:

Látky, které bobtnáním poutají vodu ve střevě. Takové jsou pektiny, obsažené zvlášť v nezralých jablkách, citrónech a v malém množství i v ostatním ovoci. Ještě větší bobtnací mohutnost mají cizí drogy, např. agar-agar a tragant.

Látky působící přímo na svaly. Do této skupiny patří řada rostlinných léků s obsahem antrachinonových sloučenin. Uvedené látky přímo dráždí hladké svaly střeva a při tom se uvolňují ve střevě tak pomalu, že ani po vstřebání nepůsobí toxicky. Sem řadíme čínskou rebarboru, krušinu a z cizích kassie (senný), řešetlák Purshův aj.

Drastická projímadla, jež se vyznačují tím, že kromě podráždění hladkých střevních svalů také více méně ochrnují střevní kapiláry, které se proto maximálně rozšiřují a překrvují. Mezi ně patří z cizích skočec (Ricinus), jalapové hlízy, kroton aj. Připomínáme, že i mírné projímadlo podávané ve velkých a nepřiměřených dávkách může působit drasticky. Drasticky projímavé látky za určitých okolností velmi dráždí žaludek a střevo, a proto je při používání nutná opatrnost a je třeba dodržovat přísné terapeutické dávky. Projímadla se nepodávají zpravidla samostatně, nýbrž se obyčejně kombinují s drogami, které mírní křeče hladkého svalstva a plynatost.

K projímadlům počítáme ještě tzv. mazadla, což jsou kluzké látky (oleje, tuky), které promaštěním stolice sníží její přilnavost ke stěně střevní, a tím usnadní její pohyb zvláště tam, kde vysušený a ztuhlý střevní obsah lne k nehybnému střevu.

Dlouhodobé podávání laxativ vede k návyku a snižuje výživu organismu.Látky s projímavým účinkem obsahují např. tyto rostlinné druhy: + Bryonia alba - posed bílý, Calystegia sepium - opletník plotní, Frangula alnus - krušina olšová, Linum usitatissimum - len užitkový, Rhamnus cathartica - řešetlák počistivý, Rheum palmatum - reveň dlanitá.

DROGY PODPORUJÍCÍ VYLUČOVÁNÍ ŽLUČI (cholagoga)Žluč podporuje trávení tuků a je nezbytně nutná pro jejich vstřebávání a také pro vstřebávání některých

vitamínů, hlavně vitamínu D. Kromě toho povzbuzuje peristaltiku tenkého a tlustého střeva. Jestliže se žluč z jakýchkoli důvodů nemůže vylévat do tenkého střeva, vázne trávení tuků a někdy až polovina přijatého množství odchází nezužitkována se stolicí, která není hnědá, nýbrž šedivá (acholická stolice).

Látky, které působí na vytváření žluči v játrech a mají vliv na její vylévání do dvanácterníku, se jmenují cholagoga. Dělíme je na tzv. choleretika a cholekinetika.

Choleretika povzbuzují vyměšování žluči tím, že přímo dráždí játra k větší sekreci žluči. Z nich jsou nejdůležitější maso, živočišné a rostlinné tuky a mnohé jiné rostlinné látky. Naproti tomu cholekinetika povzbuzují vyprazdňování žlučového měchýře a žlučových cest; z nich jsou nejvýznamnější soli horečnaté a tuky.

Při žlučových kamenech, kde již zánět žlučníku dozněl, používáme ke zvýšení tvorby a k usnadnění odtoku žluči některé silice, které po vstřebání mírně dráždí játra, a tím vyvolávají větší sekreci žluči. Pro tuto vlastnost se někdy užívá černá ředkev, křen, hořčice apod. Ve větším množství však tyto látky dráždí játra i žlučové cesty k zánětům, a proto jsou při poruchách jater a zánětu žlučníku naprosto nevhodné, škodlivé. Při žlučových kamenech je podáváme jen po omezenou dobu.

Při žlučových kaméncích používáme též látky, které dráždí nervovou soustavu a vyvolávají zvýšenou pohyblivost žlučníku a žlučovodů. Tento efekt má za následek rychlejší vyprazdňování žlučníku. Je velmi pravděpodobné, že právě nedostatečná pohyblivost žlučníku je jednou z příčin tvorby žlučových kaménků.

Cholagogní čaje se užívají při různých chorobách žlučníku, při chorobách žlučových cest, žlučových kaméncích, při žloutenkách vyvolaných žlučovými kaménky; kromě toho slouží i jako podpůrné prostředky při různých potížích žaludečních a střevních.

Při chorobách jater se řídí léčba podle příčiny onemocnění. Proto léčbu svěřujeme lékaři, který stanoví přesnou diagnózu. Obecně lze říci, že při každé jaterní poruše je třeba chránit organismus před látkami, které působí toxicky na játra (alkohol, kořeněná jídla apod.). Z rostlinných drog jsou někdy užitečné ty, které obsahují hořčiny (pelyněk, kořen hořce, nať pampelišky, řebříčku, zeměžluče, čekanka aj.).

Účinek je podmíněn látkami různého chemického složení, zejména silicemi, hořčinami a laktony.Cholagogní rostliny jsou:Agrimonia eupatoria - řepík lékařský, Cynara cardunculus - artyčok kardový, Helichrysum arenarium - smil písečný, Inula hellenium - oman pravý, Linaria vulgaris - lněnice květel, Marrubium vulgare - jablečník obecný, Nasturtium officinale - potočnice lékařská, Raphanus sativus - ředkev setá, Rosmarinus officinalis - rozmarýn lékařský, Silybum marianum - ostropestřec mariánský

DROGY PROTI STŘEVNÍM PARAZITŮM (anthelmintika)Proti střevním parazitům, rozšířeným nejvíce u dětí, se podávají drogy, jež obsahují účinné látky (éterické

oleje), které u střevních parazitů z kmene červů buď vyvolávají křeče hladkých svalů, nebo ochrnují jejich svaly, nebo přímo tyto organismy hubí. Za takového stavu jsou potom paraziti vypuzováni peristaltikou střeva z těla ven.

Dnes existují vysoce účinné antiparazitární syntetické látky, takže většina rostlinných anthelmintik pozbyla do značné míry významu.Mezi látky, které červy přímo hubí, a jsou tedy nejúčinnější, patří především extraktivní látky z kapradě samce. Jsou to filicin a kyselina filixová, které patří mezi protoplazmatické jedy. Podáváme je proti tasemnicím. Léčení zahajujeme hladovkou, doplňujeme účinným projímadlem a výplachem střeva. Zákrok proti tasemnicím vždy svěřujeme lékaři. Podobný účinek jako kapraď mají semena tykve, kde účinnou látkou je olej nebo snad nějaká dosud neznámá sloučenina obsažená v oleji semen. Účinkuje na všechny červy.

Proti roupům a škrkavkám působí látky z merlíku, česneku, mrkve a některých jiných rostlin.Z nespecifických drog je nutno jmenovat cibuli (užívanou zejména v dětském lékařství), zemědým, třezalku a z

cizích kůru granátového jablka.Léčbu vždy doplňujeme hygienickými opatřeními, kterými se snažíme zamezit roznášení vajíček. Je to

především úzkostlivé dodržování osobní čistoty, hlavně rukou, nehtů, konečníku apod., omývání potravin, které se podávají syrové (ovoce, zelenina), dále hraček a nábytku doma i v dětských zařízeních, častá výměna prádla. Uvedené drogy jsou většinou více méně jedovaté. Buď jde o jedy křečové, nebo o látky poškozující játra. Proto se vždy při léčbě radíme s lékařem.

Proti střevním parazitům se osvědčily tyto byliny:Consolida segetum - ostrožka stračka, Cucurbita pepo - tykev turek, Daucus carota - mrkev obecná, + Dryopteris filixmas - kapraď samec.Také vnější parazity můžeme ničit rostlinnými prostředky. Je to především:+ Chrysanthemum vulgare - kopretina vratič + Veratrum album - kýchavice bílá.

DROGY UŽÍVANÉ JAKO POMOCNÉ LÉKY PŘI CUKROVCE (antidiabetika)Cukrovka (diabetes mellitus) je choroba látkové přeměny, která je vyvolaná nedostatečnou tvorbou inzulínu ve

slinivce břišní. Suverénním lékem u cukrovky je inzulín, hormon produkovaný Langerhansovými ostrůvky slinivky břišní. Léčení inzulínem má však několik nevýhod, a proto se hledají stále nové látky, které by jej alespoň zčásti nahradily.

Hlavní nevýhodou inzulínu je relativně krátkodobý účinek, takže se musí nemocnému vstřikovat často i několikrát denně. Další nevýhodou je to, že se musí podávat injekčně, a to je pro pacienta nepříjemné.

Hledají se tedy látky, které by se nemusely podávat injekčně a kterými by se dosáhlo dlouhotrvajícího účinku. Všechny náhrady inzulínu určené k podávání ústy jsou méně dokonalé než inzulín. Mají totiž zcela jiné složení a jejich účinek je patrně také jiné podstaty.

Mezi látkami, které při cukrovce působí podpůrně a snižují hladinu krevního cukru, jsou některé rostlinné prostředky zvyšující štěpitelnost a stravitelnost cukrů. Jejich působení je založeno na přítomnosti tzv. glukokininů. Jsou obsaženy hlavně v listech, ale i v jiných částech zeleniny, např. v hrachu, cibuli. I podzemní části rostlin je obsahují (řepa, celer, brambory) a nalézají se i v semenech pšenice, žita, rýže, v prázdných luskách fazolí, v osemení čočky, hrachu, žaludů, jsou v brusinkách, v kvasnicích aj. Krátkým varem se neničí. Nejúčinnější jsou jejich kyselé extrakty.

Nejužívanější je:jestřabina (Galega officinalis), fazol (Phaseolus vulgaris), brusnice, brusinka, borůvka (Vaccinium vitis - idaeae a V. myrtillus), lopuch (Arctium lappa). V čajových směsích mají být tyto drogy drobně rozmělněny.

Při cukrovce působí podpůrně také drogy hořčinné (amara), které podporují trávení, ať už přímým působením na trávení, nebo při oblenění střev zrychlením střevní pasáže. Není dosud známo, zda tu jde jenom o nespecifický účinek, tj. že při lepším trávení nemocný lépe snáší diabetickou dietu, či zda je hořčinami drážděn také pankreas k větší produkci jak fermentů, tak inzulínu.

Nejužívanější je Menyanthes trifoliata - vachta třílistá, Cnicus benedictus - čubet benedykt, Centaurium umbellatum - zeměžluč okolíkatá, Cetraria islandica - lišejník islandský, Gentiana lutea - hořec žlutý, Taraxacum officinale - pampeliška, Artemisia absinthium - pelyněk.

Snížení množství cukru v krvi při jejich užívání je zřejmé, ale nepatrné. V nejlepším případě nahradí šálek čaje asi 3-5 inzulínových jednotek. Proto praktický význam těchto drog při léčbě cukrovky v době nových objevů umělých prostředků téměř úplně zaniká a používají se jen zřídka.

Léčivé čaje jsou při cukrovce jen pomocným lékem a podávají se při základní léčbě cukrovky inzulínem, perorálními antidiabetiky a příslušnou dietou. Neléčená nebo nedostatečně léčená cukrovka podporuje arteriosklerózu a jiné chorobné stavy, nebo může způsobit metabolický rozvrat organismu (diabetické kóma). Proto léčbu svěřujeme vždy lékaři.

DROGY PODPORUJÍCÍ VYLUČOVÁNÍ MOČI (diuretika)Rovnováhu elektrolytů a tekutin ve vnitřním prostředí organismu udržuje správná činnost ledvin. Ledviny

kromě této funkce odstraňují z těla odpadové škodliviny. Někdy je třeba činnost ledvin zvýšit. Zvýšená sekrece moči je vyvolána dvojím mechanismem:

Některé látky působí na kapiláry ledvin, a tím překrvují parenchym ledvin, což vede ke zvýšenému vyměšování. Jiné látky působí dráždivě přímo na parenchym ledvin, a tak podporují vylučování moči.

Užívají se proto, aby se odstranila přebytečná voda nahromaděná v těle vlivem poruchy některého orgánu nebo k povzbuzení činnosti ledvin a při porušené výměně látkové k odplavování škodlivých látek (toxinů), atd.

Podávají se tedy při dekompenzovaných srdečních vadách, zvláště provázených otoky, kde dovedou ulevit krevnímu oběhu a zlepšit celkovou situaci pacienta. Jindy při chronických chorobách ledvin provázených zadržováním vody, nebo při prostých retencích vody v organismu, při zánětlivých a nezánětlivých výpotcích pohrudničních (exsudáty, transsudáty).

Rostlinné diuretické drogy se užívají nejčastěji v čajových směsích (urologické čaje) při zánětlivých chorobách cest močových a při močových kaméncích. Rovněž v těch případech, kdy předpokládáme intoxikaci organismu těžkými kovy a jinými látkami a snažíme se škodlivinu takto odplavit, ale i u intoxikací neznámého původu, které se projevují ekzémy, různými alergiemi apod. V těžších případech je nezbytná specifická detoxikační léčba ordinovaná lékařem.

Při nadměrném zadržování vody v organismu jakéhokoli původu je nezbytné svěřit léčbu odborníkovi. Dnes totiž existují vysoce účinná syntetická diuretika, vedle nichž mají rostlinné drogy pouze podpůrný charakter.

Podáváme-li diuretické čaje při močovém písku nebo ledvinových kaméncích, činíme tak proto, abychom zvýšeným přívodem tekutin ulehčili vyplavování písku a malých konkrementů. Rozhodně nelze pitím diuretických

čajů kaménky „rozpustit“. Léčba této poruchy záleží především v řádné životosprávě a zvláštní dietě a vždy ji řídí lékař.

Diuretický účinek rostlinných prostředků je podmíněn přítomností silic (působí na ledviny mírně dráždivě), saponinů (nedráždí ledviny), glykosidů, kyseliny křemičité a jiných látek. Obyčejně nejsou v droze samostatně, nýbrž společně, např. silice se saponinem, kyselina křemičitá se saponinem, glykosidy s tříslovinami apod. Proto je jejich působení různé a odstupňované. Jsou častými složkami čajů „čistících krev“, užívaných při „jarních kůrách“.

Mezi našimi léčivými rostlinami je velký počet druhů s diuretickým účinkem. Pro zjednodušení uvádíme mezi nimi i močová dezinficiencia (např. medvědici a hruštičku), které obsahují arbutin, štěpitelný v ledvinách na dezinfekčně působící fenolovou látku hydrochinon, nebo dezinficiencia obsahující silici se sloučeninami síry (lichořeřišnici větší); přiřazujeme sem i rostliny se slizovými látkami (diviznu, len), jež pokryjí ochranným hlenem zánětlivě změněné sliznice, a tím tkáň mechanicky chrání.

Infekci v horních i dolních cestách močových dnes léčíme především rychle účinkujícími antibakteriálními léky - antibiotiky a chemoterapeutiky.

DROGY UŽÍVANÉ PŘI ŽENSKÝCH CHOROBÁCH (gynekologika)Sem patří drogy, které svými obsahovými látkami mírní křeče hladkého svalstva malé pánve, tj. dělohy,

močových cest aj. Rovněž při menstruačních kolikách je v mnoha případech vhodná rostlinná léčba, zjistili lékař, že jde jen o funkční poruchy. Kromě toho sem řadíme drogy, jejichž účinné látky ochrnují nervová zakončení a současně působí na hladké svaly krevních cév.

Některé tyto látky působí na dělohu, zvláště těhotnou tak, že se děloha smršťuje a po větších dávkách stahuje až tetanicky. Tohoto působení se využívá v gynekologické praxi hlavně při některých jiných krváceních gynekologických, při děložních zánětech.

Tyto prostředky jsou v rukou laika velmi nebezpečné a smí je používat jen lékař. Zneužití je trestné.Řadíme sem tyto rostlinné druhy:Alchemilla vulgaris - kontryhel obecný, Capsella bursa pastoris - kokoška pastuší tobolka, + Claviceps purpurea - paličkovice nachová, Lamium album - hluchavka bílá, Nigella sativa - černucha setá, Polygonum hydripiper - rdesno peprník, Polypodium vulgare - osladič obecný, Potentilla erecta - mochna nátržník, Ruta greveolens - routa vonná.

Laktagoga jsou prostředky podporující sekreci mléka. Dodnes nejsou známy spolehlivé prostředky jak pro tlumení, tak pro povzbuzení mléčné žlázy, a tím pro snížení nebo zvýšení sekrece mléka. Také nebyl ještě zjištěn ani účinek, ani mechanismus působení takových látek na mléčnou žlázu. V lidovém léčitelství se ve většině případů nedostatečné sekrece mléka používá extrakt z Galega officinalis - jestřabiny lékařské. Kromě toho se ještě používá fenykl, anýz, pískavice řecké seno a také černucha setá.

Účinné látky se dostávají do mateřského mléka, povzbuzují u kojence chuť k jídlu; dítě saje s větším úsilím, a tím činnost mléčných žláz zesílí, poněvadž mohutným podnětem k sekreci mléka je lokální dráždění prsní bradavky při kojení.

DROGY PŮSOBÍCÍ PROTI ZHOUBNÉMU BUJENÍ (cytostatika)Používání léčivých rostlin a jejich účinných principů při léčení zhoubných nádorů a krevních chorob bylo

známo již ve starověku. V různých částech světa se používalo nebo doporučovalo nepřehledné množství různých rostlin. Tento zájem můžeme sledovat již ve zprávách ze starého Egypta, Řecka a Říma, ve středověku v Evropě, a konečně i v Americe. Při intenzivnějším hledání rostlinných produktů s protinádorovými vlastnostmi byl objeven značný počet těchto látek. Řada z nich je teprve v počátečních fázích klinického bádání.

Protinádorové účinky se předpokládaly u řady rostlin, které již dnes mají jen historický význam. Je to např. vlaštovičník větší (Chelidonium majus), jehož extrakty se používaly v léčbě některých forem rakoviny, především karcinomu kůže. Dávno před naším letopočtem užívali staří Čínští lékaři extrakty z podofylu (Podophyllum peltatum) jako protinádorový lék. Také američtí Indiáni používali tuto rostlinu k léčení rakoviny. Podofylin doporučovala před 100 lety americká „Materia Medica“ k léčbě rakovinných nádorů, polypů a maligních granulací. V některých amerických státech se podofylin užíval k léčbě pohlavních nemocí (Condyloma accuminata). Dnes užíváme extrakty z Podophyllum peltatum pod jménem Proresid. Je to směs látek, z nichž jedna s protinádorovýmúčinkem byla nazvána podofylotoxin. Mechanismus účinku je podobný jako u kolchicinu.

Viscum album - jmelí, které kromě hypotenzívního účinku působí též na karcinomové buňky, byla další rostlinou, která patřila do této skupiny. Protinádorová aktivita byla prokázána u šestnácti rostlin leknínovitých (Nymphaeaceae} např. u stulíků. Výtažky z těchto rostlin vyvolávaly různé změny v buněčné struktuře a zpomalovaly růst nádorových buněk. Nejatraktivnější jsou extrakty z listů Nymphaea zanzibariensis.

Velkou nadějí byl kolchicin a jeho deriváty. Colchicum autumnale - ocún - obsahuje látky, které ovlivňují dělení buněk u zhoubných krevních chorob. Při léčbě těchto nemocí byl sice zaznamenán určitý úspěch a výrazné cytologické změny kostní dřeně, ale značné toxické účinky další používaní omezily.

Značným úspěchem a další pobídkou tohoto bádání byl objev dvou alkaloidů barvínku - vinblastinu a vincristinu. Původní zájem o terapeutickou účinnost těchto výtažků se vyvinul z průkazu, že působily útlum v tvorbě bílých krvinek. Postupně se zjistilo, že jsou účinné a používají se i při léčbě akutních i chronických zhoubných krevních nemocí a nádorů.

Vinca rosea (barvínek americký) je rostlina z čeledi Apocyanaceae. Používala se jako složka léčivých čajů, zejména v léčbě cukrovky. Hypoglykemizující účinek nebyl potvrzen, zato však byl objeven účinek cytostatický. Tento nález se stal podnětem pro systematický výzkum a během krátké doby bylo z Vinca rosea izolováno více než 40 alkaloidů. V klinické praxi se však uplatnil jen vinblastin a vincristin. Chemicky jde o látky příbuzné.

Výsledek nových klinických a experimentálních pozorování značně zvýšil zájem o další bádání v oblasti rostlinných léčiv, a to jako potenciálního zdroje při potírání a léčbě nádorových onemocnění. Již dnes je známo několik dalších látek, které mají v experimentálních pokusech protinádorové vlastnosti, jiné prodělávají klinické zkoušky nebo budou v krátké době uvedeny do klinického výzkumu. Je to např. campthotecin lacton, alkaloid izolovaný z Campthoteca accuminata (Nyssacenae), vysoce účinný cytostatický princip, značně účinný při rakovině gastrointestinálního traktu.

Všechny tyto účinné látky vyrábí farmaceutický průmysl v injekcích nebo tabletách a jejich aplikace je určena jen lékaři, který v indikovaných případech může léčbu zavést a sledovat.

Tyto objevy odměnily a stimulovaly tisíciletý zájem člověka o přírodní léčiva. Bylo prokázáno, že syntéza chemických látek, která se svého času zdála být nejvhodnější, zvláště po objevu alkylaminů, nemá být jedinou metodou výzkumu a že v říši rostlinné existuje ještě velký rezervoár pro objevení dalších účinných látek.

DROGY K ZEVNÍMU UPOTŘEBENÍ (externa)Mezi lidmi je velmi oblíbené užívání léčivých rostlin zevně, tj. k obkladům, k výplachům očí, k napařování, k

omývání nemocných míst, jako kloktadla, do mastí aj.I v tomto způsobu aplikace je možno dosáhnout v mnoha případech dobrých léčebných výsledků. Za tím účelem

ordinujeme směsi, kde jsou zastoupeny léčivé rostliny s účinkem protizánětlivým, protibakteriálním a hojivým. Volíme léčivé rostliny, které obsahují taninové látky, jež působí adstringentně, silice s antibakteriálním účinkem, slizy, jež tlumí dráždění a zánět, látky epitelizační, tj. takové, které podporují hojení rány.

Při léčení ran, ekzémů a jiných poškození kůže se samozřejmě nejprve snažíme dezinfikovat okolí rány nějakým antiseptickým prostředkem.

Z našich rostlin má antiseptický účinek např.: Arnica montana - prha arnika, Matricaria chamomilla - heřmánek pravý, Achillea millefolium - řebříček obecný aj.Drogy, které působí svíravě, a tím staví krvácení: Corylus avellana - líska obecná, Euphrasia rostkoviana - světlík lékařský aj.Nejužívanější a největší skupinu tvoří drogy, které podporují hojivé pochody v tkáni. Jsou to např.: Symphytum officinale - kostival lékařský, Sanicula europaea - žindava evropská, + Aristolochia clematitis - podražec křovištní, Lysimachia nummularia - vrbina penízková, Petasites officinalis - devětsil lékařský, Trigonella foenumgraecum - pískavice řecké seno, Agrimonia eupatoria - řepík lékařský.Do této skupiny přiřazujeme i drogy působící prokrvení pokožky, jako např. + Daphne mezereum - lýkovec jedovatý Arnica montana - prha arnika.

BYLINNÉ KOUPELE (fytobalneoterapie)Používání různých léčivých přísad do koupelí neztratilo nic na svém významu ani v nejnovější době, kdy

moderní lékařská věda má pozoruhodné léčebné výsledky téměř ve všech oborech.

Hlavním důvodem pro jejich užití je to, že vyvolávají v organismu řadu užitečných reakcí. Dráždivé a regulující pochody působí současně profylakticky, léčebně a celkově posilují organismus. Při každé jednotlivé koupeli se uplatňují vedle mechanického a termického působení ještě obsahové látky koupelových přísad. Chemické působení různých rostlinných působků na kůži a na celý organismus je velice složité. Obecně může dojít k dvěma možnostem: k výměně látek mezi kůží orgánu a vodou oběma směry nebo vniknutí v koupeli rozpuštěných substancí kůží do organismu a výdej určitých látek kůží organismu do vodního média.

Hlavní kontraindikací jsou tuberkulóza plic, hyperfunkce štítné žlázy, epilepsie, prudké zánětlivé stavy, některé anémie atd., kdy se tohoto způsobu léčby musíme vyvarovat. Vždy je nutná konzultace s odborným lékařem.

K charakteristickým projevům při léčení bylinnými koupelemi patří specifické reakce, které se objevují po 3-6 dnech; jsou zjevem obvykle normálním a pouze předzvěstí předpokládaného účinku. Koupele se dělí na celkové (vanové) a částečné, tj. koupele aplikované pouze na některé části těla (nohy, ruce) při místních onemocněních kožních, hnisavých ranách aj. Celkové koupele trvají 10-30 minut podle druhu onemocnění, podle stavu a stáří pacienta. Pro celkové koupele se užívá 300 až 800 g drogy nebo směsi drog. Připraví se nálev nebo odvar a přidá se do celého množství vody 34-38 °C teplé.

Podle obsahových látek drog rozlišujeme koupele siličné, saponinové a tříslovinné a podle účinku sedativní a dráždicí. Nejužívanější jsou siličné (mátový a rozmarýnový list, květ heřmánku, nať mateřídoušky, nať tymiánová, bobule jalovce aj.). Do tříslovinných koupelí se přidává obvykle nálev z drog, které mají svíravé, protizánětlivé a dezinfekční účinky, např. šalvějový list, ořechový list, jablečníková nať, nebo odvar z kořene nátržníku, dubové kůry atd.

Pokud se dnes v lázních používá fytobalneoterapie, bývá droga často nahrazována výtažkem nebo čistými silicemi, popřípadě uměle připravenými organickými solemi, které však obvykle nemohou nahradit komplexní charakter účinných látek bylinných drog a působí příjemně pouze svou osvěžující vůni.

JEDOVATÉ RASTLINY

ACONITUM LYCOCTONUM L. emend. KOELLE Prilbica žltáJedovatá časť: Celá nadzemná a podzemná časť rastliny.Obsahové látky: všetky časti rastliny sú prudko jedovaté, obsahujú asi 0.9% súhrnu norditerpenických

alkaloidov, napr. lykakonitín a lykotonín a ich štiepne produkty.Toxicita a príznaky otravy: príznaky otravy sú v podstate rovnaké ako u Aconitum napellus.

ACONITUM NAPELLUS L.Prilbica modrá - Oměj šalamounek

Popis. Dekorativní až 150 cm vysoká vytrvalá jedovatá bylina s řepovitou oddenkovou hlízou, vybíhající v dlouhé, vřetenovité kořeny. Každý rok se z matečné oddenkové hlízy vytváří jedna nebo více vedlejších hlíz s očky, zatímco matečné hlízy se svrašťují a postupně odumírají. Oměj má přímou, v květenství větvenou lodyhu. Listy jsou velké, řapíkaté, dlanitě 5-7dílné. Modré nebo fialové květy, sestavené do hroznů, mají 5 korunovitě zbarvených kališních lístků, z nichž hoření je přílbicovitě vyklenutý. Morfologické znaky rostliny jsou silně proměnlivé. Plody jsou měchýřky s 10-15 černými semeny. - Kvete od května do srpna.

Výskyt. Je rozšířený v Evropě a Asii, roste na vlhkých humózních stanovištích až do výše 2000 m nad mořem. U nás roste hlavně na vlhkých místech v lesích a u potoků v horských oblastech Šumavy, Krkonoš, Beskyd a Karpat.

Užívaná část. Hlíza (Tuber aconiti, Radix aconiti).Sběr a úprava. Hlízy se sbírají na podzim, asi v říjnu. Větší hlízy se po očištění půlí a suší ve stínu. Umělá

teplota nemá překročit 40°. Droga je bez pachu; nejprve chutná nasládle, později škrablavě a ostře kořenitě (jedovatá!). Je citlivá na vlhko. Upotřebit se mohou jen mladé hlízy dceřiné, nikoli matečné. - Jen ojediněle se sbírá nať, a to buď před květem, nebo v době květu.

Účinné látky a působení. Obsahuje akonitové alkaloidy (0,2 až 3,0 %), citlivé zvláště na alkálie, kterými se snadno rozkládají. V listech jsou vázány na kyselinu akonitovou, která v hlízách chybí. Z alkaloidů je to hlavně akonitin, jeden z nejprudších a nejrychleji působících známých jedů. Používal se v lidovém travičství.

V přiměřených dávkách zmírňuje neuralgické bolesti, snižuje horečky, např. při chřipce, rýmě, kataru průdušek a jiných chorobách z nachlazení. V malých dávkách dráždí dýchací ústředí. Usnadňuje odkašlávání.

Užití. Vnitřně jako antineuralgikum a antirevmatikum. Bez lékařského předpisu a kontroly nelze drogu užívat. Použití oměje v lidovém léčitelství je krajně nebezpečné. Protože všechny části rostliny obsahují jedovaté alkaloidy, je nutná při zacházení s omějem úzkostlivá opatrnost. Smrt nastává z obrny ústředního nervstva již po požití několika gramů kořenu.

Při zevním použití způsobuje přechodné dráždění kůže, záněty a puchýře s následným znecitlivěním nervových zakončení.

Léčiva. Tinktura z oměje je součástí léčiva Pleumolysin kapky. Zevně se používá jako lokální anestetikum.Poznámka. Z jiných druhů oměje se u nás vyskytuje oměj jedhoj (Aconitum anihora L.) oměj vlčí mor

(Aconitum lycoctonum) a oměj různobarevný (Aconitum variegatum L).Jedovatá časť: Celá nadzemná a podzemná časť rastliny.Obsahové látky: V rastline sú prítomné diterpenické alkaloidy esterového typu (akonitíny) a

aminoalkoholového typu (atisíny). Hlavný alkaloid akonitín je ester, ktorý sa hydrolyzuje na benzoylakonitín a kyselinu benzoovú. Tieto hydrolytické produkty sa v rastline taktiež vyskytujú. Atisíny sú omnoho menej toxické ako akonitíny. Ďalšími alkaloidmi sú ikroakonitín, hypakonitín, neopellín, neolín. Taktiež sú udávané stopy efedrínu a sparteínu.

Toxicita a príznaky otravy: Akonitín patrí k najprudším jedom, jeho letálna dávka je 2 - 4 mg.Na neporušenú kožu akonitín nepôsobí, ak sa však do nej vtiera, alebo sa jeho roztok kvapne na sliznicu

podráždi zakončenia senzitívnych nervov a vyvolá nepríjemné mravenčenie, pálenie a škrabanie. V ústach predovšetkým slinenie, reflektorický kašeľ a kýchanie. Ak sa dostane do žalúdku vyvolá nauzeu a zvracanie. Podráždenie netrvá dlho, po ňom nasleduje ochromenie senzitívnych nervov, ruky sú akoby v plstenej rukavici a vnímanie tepla je potlačené.

Pri podkožnej aplikácii dráždi zakončenia senzitívnych nervov. Dostaví sa svrbenie, mravenčenie, pálenie, potenie, salivácia, fibrilárne zášklby kostrového svalstva a nakoniec ochrnutie ako po kurare. V malých dávkach akonitín nepôsobí na CNS, vo veľkých znižuje teplotu účinkom na termoregulačné centrum, prehlbuje a zrýchľuje dych, neskôr ho spomaľuje účinkom narespiračné centrum. Smrť môže nastať zástavou dychu. Vyššie nervové centrá však nie sú ovplyvnené.

Ak požije človek vyššiu dávku akonitínu alebo časti rastliny, dostaví sa rýchlo zvláštny pocit mravenčenia v zadnej časti ústnej dutiny, ktorý sa rozšíri na celú tvár a hlavu. Niektorí otrávení udávajú zvláštny pocit nadmerného nárastu hlavy. Neskôr postúpi mravenčenie do končekov prstov rúk a nôh, na uši, do krajiny pánevnej, na prsia a chrbát. Potom nasleduje úplná necitlivosť, zároveň sa dostavia celkové príznaky, ako potenie, nauzea, zvracanie, kolika, hnačka, pokles teploty, zimnica, poruchy srdečnej činnosti, veľká svalová slabosť („odumieranie svalov“), silná úzkosť a strach s blížiacej sa smrti. Dýchanie je stále povrchnejšie, smrť poškodením srdca a zástavou dychu. Vedomie je však až dokonca zachované.

Prvé príznaky sa vyvinú už za niekoľko minút po požití jedu a celá otrava prebehne za niekoľko hodín.Toxické dávky: Smrteľná dávka čistého akonitínu je 3 - 4 mg, usmrtila však aj dávka 0.75 mg. Tct. aconiti 3 - 4 g, tubera aconiti

2 - 4 g, ak obsahuje väčšie percento akonitínu je smrteľná dávka aj 0.2 - 0.3 g. Čerstvá šťava 90 g.HoDL = 1.5 - 5 mg: = 3 - 4 mg: (10% Tct. aconiti) HoDL = 20 - 40 mlRastliny s podobným účinkom: Aconitum anthora L. (Prilbica jednohoj)

ACONITUM VARIEGATUM L. Prilbica pestrá Jedovatá časť: celá nadzemná a podzemná časť rastliny

Obsahové látky: Všetky časti rastliny obsahujú alkaloidy rovnaké ako Aconitum napellus. Obsah alkaloidov v rastline kolísa.

Toxicita a príznaky otravy: V podstate rovnaké ako u Aconitum napellus.

ACTEA SPICATA L. Samorastlík klasnatý Jedovatá časť: Plody, podzemky, vňať.Obsahové látky: Údaje o obsahu protoanemonínu sa rozchádzajú. Je uvádzaný obsah alkaloidu magnoflorínu, v

celej rastline je obsiahnutá kyselina transakonitová, ktorá vykazuje neoplastický účinok.Toxicita a príznaky otravy: Účinné látky miestne dráždia. Požitie plodov vyvoláva prudkú gastroenteritídu zo

závraťami, mdlobami a kŕčmi. Otravy sú vzácne, skôr sú možné u detí pri požití plodov zámenou za iné, vzhľadom podobné lesné ovocie.

ADONIS VERNALIS L. Hlaváčik jarný - Hlaváček jarníJedovatá časť: Nadzemná časť rastliny (vňať), menej koreň.Obsahové látky: Vňať obsahuje glykozidy kardenalínového typu. Hlavnou účinnou látkou je adenotoxín, ďalej

strofantín a asi 20 ďalších glykozidov. Prítomnosť saponínu je sporná.Toxicita a príznaky otravy: Toxicita je podmienená zmesou glykozidov. Adonozid má silný srdečný účinok,

ktorý však netrvá dlho. Adonivernazid má účinok na srdce slabší a účinkuje diureticky. Toxický účinok rastliny sa prejavuje zvracaním, bolesťami žalúdku a hnačkou.

Toxické dávky: Otrava nastane po podaní 5 - 15 mg adonozidu v opakovaných dávkach.Rastliny s podobným účinkom: Adonis aestevalis L. (Hlaváčik letný) Adonis flammea JACQ. (Hlaváčik plamenný)

AESCULUS HIPPOCASTNUM L. Pagaštan konský - Jírovec maďálJedovatá časť: Korene, kôra a semená.Obsahové látky: Korene a semená obsahujú glyzkozidy eskulin a fraxín (kôra), zlúčeniny typu dikumarínu,

flavonoidy kvercitrín, kvercitín, saponín escín.Toxicita a príznaky otravy: Príznaky otravy sú nauzea, zvracanie, bolesti hlavy, hnačka, celková slabosť,

zníženie arteriálneho tlaku, poruchy srdečnej činnosti, strata vedomia, ochrnutie (najmä u detí). Smrť ochrnutím dýchacieho centra. Našli sa aj zmeny na črevách, krvácanie do mozgua pečene. Ľahšia otrava sa prejavuje zvracaním, bolesťami hlavy a horúčkou.

AETHUSA CYNAPIUM L. Tetlucha kozí pyskJedovatá časť: Celá rastlina.Obsahové látky: Toxicita sa pripisuje obsahu toxických polyacetylénov, predovšetkým aethusinu. Rastlina

taktiež obsahuje kolísavé množstvo silice. Taktiež sa uvádza obsah cynapínu a koniinu.Toxicita a príznaky otravy: Otrava je zhodná s otravou Conium maculatum. U človeka boli otravy zistené pri

zámene za vňať petržlenu.Toxické dávky: Po požití 90 g šťavy nedošlo k otrave, ale po požití koreňa nastala smrť za jednu hodinu v

kóme.

AGROSTEMMA GITHAGO L. Kúkoľ poľnýJedovatá časť: Celá rastlina, najmä semená.Obsahové látky: Triterpenické saponíny. Hlavný s nich je gitagín. Obsah saponínov v zrelých semenách je 5 -

7 % a sú lokalizované najmä v embriu.

Toxicita a príznaky otravy: Na rozdiel od iných saponínov sa saponíny Agrostemma githago dobre vstrebávajú s tráviaceho traktu. Spôsobujú miestne podráždenie. Po dokonalom vstrebaní sa môžu vyvinúť príznaky celkovej otravy: slinenie, bolesti brucha, zvracanie, hnačky, bolesti hlavy, rýchlya slabý pulz, zvýšená teplota, rýchly dych, riedka páchnúca stolica, svalový tras, kolaps a smrť bez kŕčov.

Rastliny s podobným účinkom: Saponaria officinalis L. (Mydlica lekárska), Vaccaria pyramidata (Kraviarka ihlanovitá)

ACHILLEA MELLIFOLIUM L. Myší chvost obyčajný - Řebříček obecnýJedovatá časť: Súkvetie, listy a rastlinné vršky kvitnúcej rastliny.Obsahové látky: Uvedené časti rastlín obsahujú biologicky aktívne látky - éterický alkaloid achileína iné.Toxicita a príznaky otravy: Okrem dermatitíd vznikajú otravy po požití. Príznaky otravy sú horká príchuť v

ústach, nauzea, zvracanie, hnačka. Väčšie dávky alebo dlhodobé požívanie môže vyvolať vyrážky, bolesti hlavy a pocit omámenia. Dermatitídy vznikajú za niekoľko hodín až 1 - 2 dni a sú charakteristické svrbením, hyperémiou kože a slizníc, pľuzgiermi, môžu vznikať aj veľké pľuzgiere. Časti dermatitídy majú pásovitý tvar, určitý čas po ich vymiznutí zostávajú pigmentované ložiská.

AMYGDALUS COMMUNIS L. Mandľa obyčajná - MandleJedovatá časť: Najmä semeno (jadro).Obsahové látky: Toxikologicky významné sú kyanogénne glykozidy, v semenách najmä amygdalín.Toxicita a príznaky otravy: Otrava je v podstate otravou HCN. Subletálna intoxikácia sa prejavuje bolesťou

hlavy, závraťami, miestnym podráždením slizníc, slinením často, nevoľnosťou až vomitom (zvratky zapáchajú po horkých mandliach), ružovou farbou kože, dušnosťou a stratou vedomia.

ANDROMEDA POLYFOLIA L. Androméda sivolistáObsahové látky: Andromédotoxín (= asebotoxín).Toxicita a príznaky otravy: Andromédotoxín po prechodnom podráždení tlmí dýchanie, srdečnú činnosť a

CNS. Príznaky otravy sú pálenie v ústach, slinenie, nauzea, zvracanie, hnačka, potenie, slabosť, ťažká reč, kolísavá chôdza, nápadné spomalenie pulzu a nepravidelná srdečná činnosť, ťažký dycha zástava dychu.

ANEMONE NEMOROSA L. Veternica hájna - Sasanka hajníJedovatá časť: Celá rastlina, najmä nadzemná časť.Obsahové látky: Rastlina obsahuje protoanemonín.Toxicita a príznaky otravy: Otrava je totožná s otravou Ranunculus acer.Rastliny s podobným účinkom: Anemone silvestris L. (Veternica lesná), Anemone narcisiflora L. (Veternica narcisokvetá) Anemone japonica (Veternica japonská), Anemone blanda (Veternica rozkošná) Anemone apennina L. (Veternica apeninská), Anemone hortensis L. (Veternica záhradná) Anemone coronaria L. (Veternica vencová)

AQUILEGIA VULGARIS L. Orlíček obyčajnýJedovatá časť: Nadzemná časť rastliny.Obsahové látky: Hlavná účinná látka nie je známa. Rastlina obsahuje malé množstvo kyanogénneho glykozidu

ktorý však nemôže byť v plnej miere zodpovedný za popisované toxické účinky rastliny. Niektoré pramene uvádzajú ako ďalšiu obsahovú látku aquilegin (alkaloid s doteraz neurčenou štruktúrou), iné predpokladajú hlavnú účinnú látku glykozidového charakteru, pôsobiacu ako srdečný jed.

Toxicita a príznaky otravy: Toxicita orlíčka nie je sporná, rozchádzajú sa však údaje o jej závažnosti. Na jednej strane sú uvádzané relatívne krátkodobé príznaky po požití väčších dávok (20 g listov alebo 5 g suchej vňate) - kŕče, dušnosť, a srdečná slabosť, na druhej strane je po vysatí šťavy z niekoľkých kvetov popisované

bezvedomie, silná viachodinová omámenosť, zúženie zorničiek a hnačka, pričom dva dni trvala veľká slabosť s búšením srdca a oligúriou.

ARCTOSTAPHYLOS UVA - URSI Medvedica lekárska - Medvědice léčiváObsahové látky: Účinnou látkou je fenolový glykozid arbutín a metylarbutín (vyše 11%).Toxicita a príznaky otravy: Väčšie dávky môžu vyvolať zvracanie, nevoľnosť, zápchu, poškodenie pečene a

glykozúriu.

ARCHANGELIKA OFFICINALIS HOFFM. Archangelika lekárska - Andělika lékařskáObsahové látky: Silica ktorej hlavnou zložkou je d-felendrén.Toxicita a príznaky otravy: Čerstvá šťava z koreňa môže vyvolať pálenie pokožky, vyrážky a zle hojace sa

pľuzgiere (fotosenzibilita). Silica môže vo väčších dávkach vyvolať závrate, depresie, podráždenie obličiek a vyrážky.

ARISTOLOCHIA CLEMATITIS L. Vlkovec obyčajný - Podražec křovištníJedovatá časť: Celá rastlina.Obsahové látky: Rastlina obsahuje dve formy kyseliny aristolochovej, vznikajúcej s pôvodných alkaloidov

isochinolínového typu a silicu (asi 0.4%).Toxicita a príznaky otravy: Kyselina aristolochová má silné preháňavé účinky, podobne ako jesienka alebo

arzenik, spôsobuje hemorrhagický zápal obličiek a vo veľkých dávkach aj zástavu dychua srdečnej činnosti. Otravy sa vyznačujú zápalom obličiek, krvácaním z maternice, niekedy aj potratom. Smrť zástavou dychu.

ARNIKA MONTANA L. Arnika horská - Prha arnikaToxicita a príznaky otravy: Koncentrované výťažky silne dráždia sliznice s spôsobujú pľuzgiere. Pri požití

gastroenteritída, poruchy CNS, bolesti hlavy, apatia, ospalosť, areflexia, tachykardia, dýchacie potiaže, kóma.Toxické dávky: Letálna dávka pre dospelých je 70 g.HoDL = 60 - 80 g 20% tinktúry.

ARTEMISIA ABSINTHIUM L. Palina pravá - Pelyněk pravýJedovatá časť: Vňať (včetne úborov) obsahuje silicu.Obsahové látky: Najdôležitejšou obsahovou látkou rastliny je silica (asi 0.5%) a horčiny absintína anabsintín.

Najznámejšou zložkou silice je toxický tujón (asi 10%), tujol (70%) a ich estery.Toxicita a príznaky otravy: Po požití 15 g silice sa dostaví nauzea, trizmus, kŕče a bezvedomie. Rastlina

požitá vo väčšom množstve spôsobuje tráviace potiaže, bolesti hlavy, zmätenosť, tras, slabosť, nutkanie na močenie a pálenie v uretre. U tehotných žien nastáva niekedy potrat.

Je známa chronická otrava - absintizmus (pozorovaná po pití absintu, ktorý predtým obsahoval účinné látky paline). Prejavovala sa trasom, svrbením, bolesťami v údoch, hypestéziou, občasnými kŕčovými zášklbmi vo svalstve, sťažením myslenia, slabnutím pamäti, klesaním inteligencie, oslabením vôle, nespavosťou, desivými halucináciami a epileptickými záchvatmi.

Rastliny s podobným pôsobením: Artemisia vulgaris L. (Palina obyčajná)

ARTEMISIA CINA Palina cicvárováObsahové látky: Santonín.

Toxicita a príznaky otravy: Santonín je kŕčový jed pôsobiaci na CNS. Dráždi a potom ochrňuje sietnicu v častiach ktoré vnímajú farbu, preto vyvoláva najskôr modrofialové (kyanopsia a ianthopsia) a potom žltofialové videnie (xantopsia). Charakteristickým príznakom akútnej otravy je farebné videnie (chromatopsia). Najčastejšie je to videnie fialové. Toto štádium ľahko ujde pozornosti otráveného, ktorý si všimne až xantopsie, keď sa mu všetko javí žlto s fialovým lemom. Nastávajú bolesti hlavy, závrate, nauzea, slinenie a zvracanie. Otrávený pôsobí dojmom ťažkého stavu, je bledý, orosený studeným potom, ťažko dýcha, týra ho veľká úzkosť a nervozita, ktorá môže prejsť do duševnej poruchy s halucináciami. Vo svalstve sa objavujú zášklby, potom tonicko-klonické kŕče trvajúce niekoľko minút v rozmedzí jednej až dvoch hodín, trvajúce niekoľko dní. Vzácne vypuknú kŕče náhle za úplnej eufórie po prebehnutí štádia xantopsie. Môže nastať bezvedomie a smrťv ťažkom kolapse.

Chronická otrava sa prejavuje úzkosťou, potením, xantopsiou, pohotovosťou ku kŕčom.Toxické dávky: Smrteľná dávka je 1.5 g (u detí 0.25 g), 15 g kvetov. U 10 ročného dievčaťa privodilo smrť 10

g cicvárového semena.

ARTEMISIA PONTICA L. Palina pontickáObsahové látky: Oxysantonín.Toxicita a príznaky otravy: Oxysantonín (rovnako ako santonín s Artemisia cina) je kŕčový jeds pôsobením na

CNS. Zapríčiňuje ochrnutie farebných receptorov sietnice. Vyvoláva najskôr modrofialové videnie (kyanopsia a ianthopsia), ktoré sa plynule mení na žltofialové videnie (xantopsia). Smrť zapríčinia celkové kŕče spinálneho charakteru.

ARUM MACULATUM L. Áron škvrnitýJedovatá časť: Celá rastlina, hlavne plody.Obsahové látky: Publikované údaje s osemdesiatych rokov uvádzajú obsah prchavých dráždivých látok

neznámej chemickej štruktúry, označovaných ako aroín, aroidín a aronín. Často súcharakterizované ako alkaloidy podobné koniinu alebo glykozidy podobné konicínu či saponíny. Bola potvrdení prítomnosť malého množstva nikotínu a troch primárnych amínov. Prítomný je vysoký obsah rozpustných aj nerozpustných (vo forme ihlíc - rapidov) šťavelanov.

Toxicita a príznaky otravy: Toxicitu rastlín Araceae možno najvhodnejšie vysvetliť pôsobením ostrých ihlancovitých kryštálov šťavelanu vápenatého na sliznice a pokožku. Tieto kryštály sú koncentrované v špeciálnych ejekčných bunkách. Po poškodení sliznice týmito „vystrelenými šípmi“ penetrujú do tkanív dráždivé látky akoby injekované injekčnou striekačkou. Pre človeka predstavujú potenciálne nebezpečenstvo červené bobule majúce sladkú chuť. V poslednej dobe sú popisované otravy so slabšími príznakmi - pálením a bodaním v ústach. Pokusmi bolo dokázané, že toxicita plodov závisí na stupni zrelosti a lokalite rastliny.

Príznaky otravy (okrem rodu Acorus) sú popisované u všetkých áronovitých podobne: silné podráždenie pokožky a slizníc spojené so svrbením a poleptaním, nasleduje opuch a zápal, ktorý môže končiť vznikom pľuzgierov. Môže sa objaviť chrapot, slinenie a zvracanie. Požitie väčšieho množstva má za následok ťažkú gastroenteritídu s krvácaním a kŕčmi, končiacu kómou a smrťou.

Opakovaný kontakt s niektorými druhmi áronovitých môže vyvolať vznik alergie prejavujúcej sa kontaktnou dermatitídou.

ASARUM AUEROPAEUM L. Kopytník európsky - Kopytník evropskýJedovatá časť: Celá rastlina.Obsahové látky: Celá rastlina obsahuje silicu, ktorej je najviac v podzemnej časti.Toxicita a príznaky otravy: Silica pôsobí miestne podráždenie a spôsobuje na koži exantémy podobné

erysipelu. Po požití rastliny vzniká nauzea až zvracanie a gastrointestinálne poruchy, nefritída a metritída, slabosť, rozšírenie zorničiek a smrť v kolapse. U tehotných žien môže nastať potrat. Prognóza je priaznivá.

ASCLEPIAS SYRIACA L. Glejovka americkáJedovatá časť: Celá rastlina.Obsahové látky: Listy a najmä podzemok obsahujú glykozid asklepiadín a cynanchín.

Toxicita a príznaky otravy: V malých dávkach vyvoláva nauzeu, vo veľkých zvracanie a hnačku.

ATROPA BELLA-DONA L. Ľuľkovec zlomocný - Rulík zlomocný

Popis. Statná vytrvalá bylina s tlustým, válcovitým větveným oddenkem a silnou lodyhou až 2 m vysokou, vidličnatě větvenou. Listy jsou střídavé, na květonosných větvích zdánlivě vstřícné, mají tvar vejčitě zašpičatělý, jsou celokrajné a téměř lysé. Jednotlivé květy s pětidílným kalichem a trubkovitě zvonkovitou korunou barvy hnědě nachové jsou převislé a stopkaté. Plod je lesklá, kulatá bobule, veliká téměř jako třešeň, zpočátku zelená, v době zralosti černá. - Kvete v červnu a červenci.

Výskyt. Je rozšířený v Evropě a v západní Asii. U nás je poměrně hojný. Roste na mýtinách a při okraji lesů, zvláště v hornatějších polohách. Také se pěstuje.

Užívaná část. List (Folium belladonnae) a kořen (Radix bella-donnae).Sběr a úprava. List se sbírá v prvním a druhém roce na rostlinách divoce rostoucích nebo pěstovaných krátce

před květem, kořen u pěstovaných druhů se sklízí v druhém roce v září a říjnu. Listy se suší ve stínu pokud možno rychle. Umělá teplota při sušení nemá překročit 45°. Obě drogy jsou bez pachu a mají poněkud nahořklou chuť. Kořenová droga je citlivá na vlhkost, a proto se musí čas od času dosušit. Po sběru je nutno si řádně umýt ruce.

Účinné látky a působení. Rulík obsahuje silné účinné alkaloidy (list až 1,2 %, kořen až 1,5 %), z nichž hlavní je hyoscyamin, který při sušení většinou přechází v atropin. Vedle těchto alkaloidů je v kořenech malé množství skopolaminu a belladonninu. Další jsou třísloviny. Plody mají tytéž látky jako listy a kořen. Obsah alkaloidů je různý nejen podle stanoviště a vlivem podnebí, ale kolísá i během dne. Účinné látky zasahují četné okruhy nervové soustavy. V léčivých dávkách omezují sekreci slinných a bronchiálních žláz, omezují tvorbu žaludečních šťáv, zpomalují střevní pohyby a uvolňují hladké svalstvo. Velké dávky vyvolávají pocit sucha v ústech, pak stavy silné podrážděnosti a hluboký spánek narkotického rázu, který končí smrtí z obrny dýchacího ústrojí.

Užití. Vnitřně jako spazmolytikum, antiastmatikum a parasympatikolytikum. Rulík je prudce jedovatá rostlina. Drogu lze použít jen na lékařský předpis a pod dozorem lékaře. Všechny rostlinné části rulíku se užívají v průmyslu k izolaci alkaloidů (atropinu a hyoscyaminu) a k výrobě léčiv.

Léčiva. Drogu a z ní izolované látky obsahuje Antasthman, Asthma-spray Spofa, Asthmin, Atropin Spofa, Bellaspon, Cigarettae antiasthmaticae, Contraspan, Depurgan, Gastrogel Spofa compositum, Gastryl, Haemorrisan, Cholaspan, Morphin, Neutracid cum Belladonna, Papaverin-Atropin Spofa, Properistol, Rabilka, Radobelin, Sedobelin, Solutan, Spasmo-Antasthman, Spasmocystenal, Spasmoveralgin, Spasmo-Eunalgit

Poznámka. Sběr nikdy nesvěřujte dětem! Často zaměňují bobule rulíku za jedlé ovoce.Jedovatá časť: Všetky časti rastliny sú prudko jedovaté, najviac koreň.Obsahové látky: Nadzemná časť obsahuje 0.2 - 1%, koreň 1.5% celkových alkaloidov (ich obsah značne kolísa

v závislosti na stanovišti). Najväčší podiel z nich majú tropanové alkaloidy, z nich opäť je najviac L-hyoscyamínu (až 70% s celkového obsahu), ďalej atropín, L-skopolamín, apoatropín (atropamín) a belladonín.

Toxicita a príznaky otravy: Atropín má periférne taký účinok na výkonné bunky, že nereagujú na Ach uvoľňovaný v zakončeniach autonómneho nervového systému, a tak sa zdá, že atropín ochrňuje zakončenia parasympatiku. Snáď upevňuje povrchovú membránu buniek, takže Ach nemôže do nich preniknúť.

Centrálne atropín značne dráždi, vyvoláva veľké vzrušenie a až po veľkých dávkach ochrňuje. Zvyšuje dynamogéniu, túžbu po pohybe, sklon k nemotivovanému smiechu, zrakové, ale aj sluchové a čuchové halucinácie. Halucinácie sú veľmi pohyblivé, mnohotné, grandiózne, lietanie, otáčanie, jazdenie. Zaujímavá je značná tendencia k agresii.

Po 5 mg atropínu je už ľahké vzrušenie, sklon hovoriť, k pohybom a častej zmene polohy, túžba po prechádzkach, sčervenanie v tvári, suchosť kože, palpitácie a mydriáza. Niekedy je sklonk celkom nemotivovanému smiechu, zriedka plaču. Dostaví sa retencia moču a zápcha. Pri väčších dávkach je suchosť v hrdle taká veľká, že prehĺtanie je znemožnené, hlas sa stáva chraptivým. Vzrušenie niekedy vzrastá až k zúrivosti s maximom motorického nepokoja a s úplnoudezorientáciou, dýchanie je obtiažne, teplota stúpa, otrávený má závrať, vrávorá, má zrakové, sluchové a čuchové halucinácie, veľmi pohyblivé, mnohotné. Po vybití síl zúrivosti nastávavyčerpanie, spavosť, teplota klesá. Typickým príznakom otravy atropínom (najmä u detí) sú „mušky“ ktoré otráveného zdanlivo obletujú a ktoré chytá. Pri vážnej otrave nastáva bezvedomie, môže dôjsť ku kolapsu a smrti ochrnutím dýchania

Po požití bobúľ sa dostaví spontánne zvracanie. Otrava prebieha pod obrazom amencie.Toxické dávky: Niekoľko mg vedie k otrave a 15 mg môže usmrtiť.HoDT = 0.00007 - 0.00001 g/kg: HoDL = 0.1 g

BERBERIS VULGARIS L. Dráč obyčajný - Dřišťál obecnýJedovatá časť: Kôra vetiev a koreňov, drevo, listy.Obsahové látky: Takmer všetky časti rastliny, okrem plodov obsahujú alkaloidy, hlavne skupiny

protoberberínovej (žlto sfarbený berberín, iatrorizín, palmatín) a benzylizochinolínovej (oxyakantín). Najvyššie množstvo alkaloidov obsahuje koreňová kôra, a to až 4%.

Toxicita a príznaky otravy: Berberín pôsobí v malých dávkach ako amarum, vo väčších spôsobuje po prechodnom podráždení CNS ochrnutie dýchacieho a vazomotorického centra. Závažnejšie otravy u človeka neboli doteraz pozorované, len pri predózovaní bolo zaznamenané omámenie, nauzea a hnačka.

Už 1 - 2 g rastliny môže vyvolať zvracanie, hnačku, poškodenie obličiek, podráždenie nervovej sústavy a ochrnutie dýchacieho centra.

BIOTA ORIENTALIS (L.) ENDL. Biota východnáObsahové látky: Tujón.Toxicita a príznaky otravy: Viď Thuja occidentalis.

BRASICA NIGRA Kapusta čiernaObsahové látky: Sinigrín.Toxicita a príznaky otravy: Sinigrín spôsobuje na koži sčervenanie, pľuzgiere a príškvarky. Horčica, najmä

tzv. anglická, spôsobuje po požití vo väčšom množstve slinenie, bolesť v žalúdku, zvracanie a hnačku. Dráždi konečník, najmä ak sú prítomné hemoroidy. Otrávený sa trasie, slabne, telesná teplota klesá, vzniká albuminúria a hemoglobínúria. Silné prekrvenie pánevných orgánov môže vyvolať potrat.

BRYONIA ALBA L. Posed biely - Posed bílý

Popis. Vytrvalé byliny se silnými, řepovitě tlustými, vně žlutými kořeny a s otáčivými nebo popínavými, špinavými až 3 m dlouhými lodyhami, které mají jednoduché úponky. Listy jsou řapíkaté, střídavě postavené, dlanitě 5-71aločné. Květy jsou poměrně drobné, různopohlavní, podobného složení jako květy okurky; skládají úžlabní strboulovitá, hroznovitá nebo vrcholičnatá květenství. Plody jsou hladké, kulaté a dužnaté vícesemenné bobule velikosti hrachu. - Kvete v červnu až září.

Výskyt. Posed je původem z jižní Evropy. U nás zdomácněl zejména v teplejších oblastech, kde se vyskytuje často v křovinách a pobřežních houštinách.

Užívaná část. Kořen (Radix bryoniae albae}Sběr a úprava. Kořen se sbírá na podzim, rychle se omyje,nakrájí v terčky a ve stínu se suší. Při umělém sušení

nesmí teplota překročit 45 °. Droga má odporný pach, hořkou a ostrou chuť. Při delším skladování ztrácí kořen účinnost.

Účinné látky a působení. Obsahuje glykosidy bryonin, bryonidin, bryodulkosid, tříslovinu, fytosteriny, pryskyřičnaté látky (bryoresiny) a stopy silice.

Působí silně projímavě, diureticky a vyvolává zvracení. Šťáva posedu místně dráždí pokožku a po delší době způsobuje záněty a puchýře.

Užití. Nebezpečné laxativum a diuretikum. Pro silnou jedovatost a dráždivý účinek se dnes od jeho užití upouští. Otravy se projevují podrážděním žaludku, prudkými kolikovými bolestmi ve střevech, vysokou horečkou, rychlým povrchním dechem a krví v moči. Droga se občas ještě dnes používá ve zvěrolékařství.

Poznámka. Posed je známá rostlina, vhodná ke krytí plotů, loubí a zahradních besídek. Proti posedu dvoudomému je posed bílý jednodomý. Posed bílý má bobule černé, posed dvoudomý šarlatově červené.

Jedovatá časť: Podzemná a nadzemná časť.Obsahové látky: Celá rastlina, najmä koreň, obsahuje triterpenické kukurbitacíny, ďalej glykozidy (bryonín a

bryonidín), živicové látky (bryoresíny) a triesloviny. Za toxický účinok sú zodpovedné predovšetkým kukurbitacíny.

Toxicita a príznaky otravy: Otrava sa prejavuje gastroenteritídou, zápalom obličiek, celkovou slabosťou a kŕčmi. Po vstrebaní môže nastať útlm dýchacieho a vazomotorického centra. Miestne spôsobuje na pokožke sčervenanie, zápaly a pľuzgiere. Otravy boli pozorované u človeka najmäu detí, zámenou bobulí za iné jedlé plody. Prejavili sa silným podráždením žalúdku a čriev, kolikovitými bolesťami brucha, teplotou až 40°C a hematúriou.

BRYONIA DIOICA JACQ. Posed dvojdomý - Posed dvojdomýObsahové látky: Sú rovnaké ako u Bryonia alba.Toxicita a príznaky otravy: Šťava pôsobí miestne dráždivo, na pokožke spôsobuje sčervenaniea po dlhšom

pôsobení zápaly a pľuzgiere. Po požití vyvoláva nauzeu, zvracanie, silnú hnačkus kolikovými bolesťami. Po vstrebaní môže dôjsť k útlmu dýchacieho a vazomotorického centra. Niekedy sa otrava prejavuje gastroenteritídou, zápalom obličiek, celkovou slabosťou a kŕčmi. Smrť ochrnutím dýchacieho centra.

Toxické dávky: HoDL = 15 bobúľ

BUXUS SEMPERVIRENS L. Zimostrát vždyzelený - Zimostráz vždyzelený

Popis. Z parků známý trvale zelený keřík až 1 m vysoký s krátkými větvemi. Listy jsou bez palistů, okrouhle vejčité, kratičce řapíkaté, většinou vstřícné, kožovité, na okraji slabě ohrnuté a barvy bledězelené. Květy jsou velmi drobné, zelenavě žluté a mají sucho-mázdřité okvětí; tvoří úžlabní klubíčka. Střed každého klubíčka zaujímá nejčastěji květ pestíkový, ostatní jsou prašníkové. Plod je třípouzdrá tobolka. - Kvete v březnu a dubnu.

Výskyt. Je původem z jižní Evropy, kde dorůstá výšky až 8 m. U nás se pěstuje v parcích, v zahradách a na hřbitovech.

Užívaná část. List (Folium buxisempervirentis).

Sběr a úprava. List se sbírá na jaře a v létě sdrhováním. Suší se ve stínu. Umělá teplota nemá překročit 45°. Droga je bez pachu a chutná nepříjemně hořce.

Účinné látky a působení. Listy i kůra obsahují z alkaloidů především buxin (buxein), kromě toho silici a třísloviny. V poslední době se ze zimostrázu izolovalo větší množství dalších zajímavých alkaloidů, které vykazují hypotenzívní účinnost. Byly stanoveny sumární vzorce 7 alkaloidů a označeny A -D a L-M. Byla také vyřešena struktura buxtaninu. Buxus je podroben soustavnému výzkumu a zkouší se hlavně jeho hypotenzivní účinek a antibakteriální působení. Droga působí i mírně protihorečnatě.

Užití. Vnitřně v nálevu jako febrifugum a dezinficiens (půl čajové lžičky řezané drogy na šálek vody) při zvýšených teplotách a horečnatých zánětech žlučových a močových cest. Zevně se také aplikuje při kožních vyrážkách, dně a revmatismu.

Poznámka. Dříve se droga užívala jako náhražka chininu. Listovou drogou zimostrázu se někdy falšují listy medvědice léčivé. Otrava zimostrázem jako jedovatou bylinou se projevuje zvracením, kolikovitými bolestmi, průjmem a dušností. V konečném stadiu se objeví křeče. Droga se má používat pod lékařským dohledem.

Jedovatá časť: Celá rastlina.Obsahové látky: V celej rastline sú prítomné steroidné alkaloidy pregnanového typu. Hlavný alkaloid, ktorý je

nositeľom toxického účinku je cyklobuxín D.Toxicita a príznaky otravy: Cyklobuxín D je kŕčový jed. Otrava sa prejavuje zvracaním, kolikovitými

bolesťami, hnačkou, svalovou slabosťou a povrchným dychom. Smrť môže nastať po 12 - 24 hodinách a je sprevádzaná silnými kŕčmi.

CALLA PALUSTRIS L. Diablik močiarnyJedovatá časť: Celá rastlina, najmä podzemok.Obsahové látky: Rastlina obsahuje látky rovnakého typu ako Arum maculatum.Z toxikologického hľadiska má najväčší význam šťavelan vápenatý vo forme rafidov, rozpustné šťavelany a

kyselina šťavelová. Oproti Arum maculatum obsahujú plody menejkryštalického šťavelanu.Toxicita a príznaky otravy: Rastlina pôsobí silne dráždivo na sliznice, varením alebo dokonalým sušením však

stráca väčšiu časť zmieneného účinku. Otravy boli zistené u detí, najčastejšie lákavými červenými bobuľami.Otrava sa prejavuje pálením v dutine ústnej, silným zvracaním, prudkou gastroenteritídoua kolapsom podobne

ako u Arum maculatum. Prognóza je priaznivá.

CALTHA PALUSTRIS L. Záružlie močiarne - Blatouch bahenní Jedovatá časť: Celá rastlina, najmä nadzemná časť.Obsahové látky: Všetky časti rastliny obsahujú protoanemonín a hepatotoxické pyrolizidínové alkaloidy,

uvádza sa aj magnoflorín.Toxicita a príznaky otravy: V porovnaní s inými rastlinami čeľade iskerníkových je obsah protoanemonínu

veľmi nízky, a preto ťažšie otravy záružlím sú pripisované alkaloidom. Prejavia sa podráždením tráviaceho traktu, závraťami a neskôr opuchmi v tvári.

CAPSICUM ANUUM L. Paprika ročnáJedovatá časť: Pre rod Capsicum je charakteristická akumulácia ostro pálivých vinilylamidov (kapsaicín) v

placentách plodov.Toxicita a príznaky otravy: Rastlina môže niekedy vyvolať otravu podobnú atropínovej.Pri otrave sa dostavili prudké bolesti brucha, značná vzrušenosť, ktorá prešla v maniakálny záchvat zúrivosti,

horúčosť v tvári, zrýchlený pulz, rozšírené nereagujúce zornice, suchosť v hrdle. Otrávený ešte tretí deň vrávoral, až piaty deň prešli bolesti hlavy.

CENTAURIUM ERYTHREA RAF. Zemežlč menšia - ZeměžlučObsahové látky: Hlavnou účinnou látkou je glykozidicky viazaná horčina (glykozid genciopikrín,

genciopikrozid) a jeho aglykón (genciogenín).

Toxicita a príznaky otravy: Vyššie dávky môžu vyvolať podráždenie až zápal tráviaceho traktu prejavujúci sa zvracaním a hnačkami. Mimoriadne horká chuť vyvoláva u niektorých ľudí odpor, prípadne aj zvracanie. Väčšie dávky môžu dráždiť deti na zvracanie a vyvolať kŕče.

CHAREOPHYLLUM TEMULUM L. Krkoška mámiváJedovatá časť: Celá rastlina.Obsahové látky: Obsahové látky sú v porovnaní s inými rastlinami málo preskúmané. Rastlina obsahuje

glykozid chareofylín, flavonoidy a toxické polyacetylény.Toxicita a príznaky otravy: Najskôr sa dostavia príznaky miestneho podráždenia, potom narkotického

pôsobenia na CNS.Najskôr vzniká podráždenie žalúdku a čriev, po vstrebaní ospalosť, závrate, svalový tras, rozšírenie zorničiek a

srdečná slabosť.

CHAMAECYPARIS SPACH SP.DIV. Cypruštek - CypřišekJedovatá časť: Vetvy a šištice.Obsahové látky: Sabinen, tujón a ďalšie terpény.Toxicita a príznaky otravy: Podobné ako u Thuja occidentalis.

CHELIDONIUM MAJUS L. Lastovičník väčší - Vlaštovičník větší

Popis. Jedovatá vytrvalá, páchnoucí rostlina až 1 m vysoká, s válcovitým asi 1 cm silným oddenkem. Má větvitou, vlnatě plstnatou lodyhu, která nese střídavé, lyrovitě peřenosečné listy na líci světle zelené a lysé, na rubu

modrozelené a poněkud chlupaté. Nať je proniknuta jedovatou oranžově mléčnou šťávou. Květy, sestavené v okolíky, jsou dlouze stopkaté a drobné. Mají žlutou čtyřplátečnou korunu a četné tyčinky. Plod je jednopouzdrá šešule. - Kvete od června do září.

Výskyt. Je rozšířen po celé Evropě. U nás nejčastěji na rumištích, v křovinách apod. jako plevel.Užívaná část. Nať (Herba chelidonii) a oddenek (Radix chelidonii).Sběr a úprava. Nať se sbírá na počátku květu, nejlépe v rukavicích. Nepoužije-li se po sběru čerstvá rostlina, je

třeba ji rychle sušit při teplotě do 40°, aby se předešlo fermentativním pochodům. Na počátku vegetační periody je obsah alkaloidů nejmenší a na podzim největší. Droga omamně zapáchá a chutná palčivě hořce. Při skladování snadno plesniví.

Účinné látky a působení. Obsahuje v čerstvé oranžově mléčné šťávě asi 14 alkaloidů (1-4 %). Z nich chelidonin a chelerythrin působí baktericidně a jako mitotické jedy. Další, homochelidonin, sanguinarin aj. jsou příbuzné s opiovými alkaloidy.

Působí přes ústřední nervstvo povzbudivě na hladké svalstvo dělohy a na srdeční činnost, zvyšují tlak a rozšiřují koronární cévy, uvolňují křeče průdušek a střev. U vlaštovičníku byly prokázány také fytoncidní účinky. Užívá se hlavně k průmyslovému zpracování a k izolaci jeho alkaloidů.

V minulosti se extrakt z vlaštovičníku používal k léčbě některých forem rakoviny, především karcinomu kůže. Nejnovější práce potvrzují tlumicí účinek vlaštovičníku na růst nádorových buněk.

Užití. Jako spazmolytikum a sedativum, rovněž jako cholagogum vnitřně v nálevu (půl čajové lžičky řezané natě na šálek vody, 2 šálky denně) proti dráždivému kašli, astmatickým záchvatům, k uklidnění žaludečních křečí a ke zmírnění bolestí při chorobách žlučníku. Je třeba zamítnout užití mléčné šťávy k odstranění bradavic.

Jedovatost drogy vyžaduje, aby se užívala jen na předpis a pod dozorem lékaře. Šťáva může způsobit případně kožní onemocnění a při neopatrném zacházení např. poškodit oční rohovku.

Léčiva. Extrakt z drogy je součástí masti A1ysa1.Jedovatá časť: Celá rastlina, najmä latex.Obsahové látky: Doteraz bolo izolovaných vyše 20 alkaloidov, väčšinou benzofenanthridínového typu, často

viazaných na kyselinu chelidónovú. Ich obsah kolísa a v priemere dosahuje 0.15% v plodoch, 0.3 - 1% vo vňati a až 2% v koreňoch. Bola zistená aj variabilita v priebehu vegetačného obdobia. Hlavným alkaloidom je chelidonín, sprevádzaný najmä sanguinarínom, chelerytrínoma berberínom. Zloženie alkaloidov v semenách je čiastočne odlišné.

Toxicita a príznaky otravy: Rastlina obsahuje farmakologicky rozdielne pôsobiace alkaloidy (chelidonín - centrálne pôsobiace sedatívum a analgetikum, chelerytrín - silne lokálne dráždiacia tlmiaci respiračné centrum v CNS, sanguinarin - inhibítor AChE, protopín - spôsobuje stúpnutie TK a potom jeho pokles poškodením vazomotorického centra, berberín - stimulujúci hladké svalstvo a pôsobiaci ako cholekinetikum, po počiatočnom podráždení dychu spôsobuje jeho ochrnutie). Vzhľadom k tomu je fyziologické pôsobenie rastliny veľmi komplexné.

Toxický efekt je predovšetkým pripisovaný chelerytrínu. Symptómy kontaktnej intoxikácie po pôsobení latexu sú dermatitídy a nebezpečné poškodenie spojivky a rohovky po vniknutí do oka (vplyvom sanguinarínu, ktorý tiež môže spôsobiť glaukóm). Požitie rastlinného materiálu môže vyvolať podráždenie tráviaceho traktu včetne spľuzgierovatenia sliznice úst a hrdla, nauzeu, drastické krvácavé hnačky spojené s kolikou. Smrť nastáva zástavou dychu.

Toxické dávky: Uvádza sa že po požití 0.33 g výťažku zomrel otrávený za príznakov akútnej svalovej slabosti.

CHENOPODIUM AMBRAIOIDES L. Mrlík voňavýObsahové látky: Askaridol.Toxicita a príznaky otravy: Otrava sa prejavuje závraťami, nauzeou, zvracaním, klonickými kŕčmi

bezvedomím a ochrnutím očných svalov. Charakteristickou známkou je trvalé poškodenie nervus cochleari, ktoré vedie k hluchote. Nervus vestibularis ostáva pritom ušetrený. U detí boli pozorované zášklby svalov, zvýšený svalový tonus, meningálne príznaky, poruchy zrakové a sluchové.

V ťažkých prípadoch otrávený stráca vedomie, vznikajú klonické kŕče, nystagmus, smrť nastáva ochrnutím dychu.

Rastlina môže spôsobiť fotodermatózu.Toxické dávky: HoDL(kojenec) = 12 kvapiek, HoDT = 2 g

CICUTA VIROSA L. Rozpuk jedovatý - Rozpuk jízlivý

Popis. Vytrvalá až 1 m vysoká bylina s lysou lodyhou v dolní části hlízovitě ztloustlou, uvnitř dutou, přehrádkovanou, zevně podélně brázditou a přeslenovitě větvenou. Listy má 2-3krát zpeřené, složené z lístků dlouze kopinatých a ostře pilovitých. Okolíky jsou dlouze stopkaté, bez obalů nebo s 1 -2 čárkovitými listy. Květy jsou bílé. Plod je široce vejčitá a úzce žebernatá dvounažka ze stran smáčknutá. Je prudce jedovatý. - Kvete od července do září.

Výskyt. Rozpuk je rozšířený na celé severní polokouli, u nás roste obyčejně v tůních, příkopech a na bahnitých březích stojatých vod.

Užívaná část.Oddenek (Rhizoma cicutae virosae).Sběr a úprava. Oddenek se sbírá na podzim, rychle se omyje, rozpůlí a suší. Umělá teplota při sušení nemá být

vyšší než 40°. Z poškozeného oddenku prýští páchnoucí balzám, který na vzduchu žloutne a nakonec zčervená.Droga je bez pachu a má chuť odporně petrželovou.Účinné látky a působení. Obsahuje hlavně hořce chutnající jedovatý cikutoxin a silici s kuminolem, cymolem a

terpeny.Oblastí působení je mozek a pokožka. Látky rozpuku mají vliv na ústřední nervovou soustavu. Ve větších

dávkách vyvolávají závratě, obluzení a křeče.Užití. Droga je nebezpečná, pro velkou jedovatost se dnes v terapii už nepoužívá. Má význam pouze

toxikologický. I zevní použití je nebezpečné. Eventuální otrava se projevuje ochrnutím mozku. Nejprve se dostavuje bolest hlavy, potom pocit nevůle, zvracení, srdeční úzkosti a křeče podobné epilepsti.

Poznámka. Upozorňujeme na možnou záměnu rozpuku jízlivého s děhelem lesním a andělikou lékařskou. Plody rozpuku se někdy zaměňují za plody haluchy vodní (Oenanthe aquatica L.), které jsou menší, tlustší, kuželovité, z boku smáčknuté a výrazně brázdité. Halucha vodní roste obvykle na stejných místech jako rozpuk.

Jedovatá časť: Celá rastlina. Rozpuk patrí medzi najjedovatejšie rastliny. Najmä podzemok, trochu korene, silne omamne páchnúci a po narezaní vypúšťajúci svetložltú, na svetle tmavnúcu tekutinu, je veľmi jedovatý.

Obsahové látky: Rastlina, najmä podzemok, obsahuje vysoko toxické polyacetylény, najmä amorfný cikutoxín (podzemok 0.2%). Okrem toho obsahuje rastlina asi 0.12 - 0.36% silice a terpén cikuten. Plody obsahujú silicu. Jedovatosť rastlín kolísa podľa ročného obdobia, najjedovatejšia je na jar, a podľa prostredia. Rastlina môže otráviť vodu pri ktorej alebo v ktorej rastie.

Toxicita a príznaky otravy: Cikutoxín patrí do skupiny kŕčových jedov. Napriek jeho zlej rozpustnosti, vstrebáva sa veľmi rýchlo a prvé príznaky otravy sa objavujú už za niekoľko minút po požití. Smrteľnú otravu môže spôsobiť už jeden koreň. Pri otrave vzniká pálčivá chuť v ústach, kolikové bolesti v bruchu a zvracanie. Otrávený pri chôdzi vrávorá, trpí závraťou a upadá do mdlôb. Objavujú sa epileptiformné kŕče so škrípaním zubov a penou okolo úst, ktoré sa opakujú v častých záchvatoch až k vyčerpaniu a uduseniu. Na rozdiel od strychnínu sa kŕče objavujú spontánne a nie reflexne. Prognóza je vážna, smrť nastáva niekedy už po 45 minútach. Medzi 10. a 14. hodinou otravy umiera 45% otrávených. Niekedy trvá otrava aj cez tri dni, ale napriek tomu končí smrťou.

K otrave dochádza často pri zámene podzemkovej hľuzy s jedlými koreňmi pastináku alebo petržlenu, keďže chutná sladko najmä u detí. Sušením sa jedovatosť neznižuje.

CLEMATIS VITALBA L. Plamienok plotnýJedovatá časť: Celá rastlina, najmä nadzemná časť.Obsahové látky: Vo všetkých častiach rastliny je prítomný protoanemonín, ďalej kaulosaponín, ktorý sa štiepi

na kaulosapogenín a glukózu. Ďalšie látky nemajú toxikologický význam.Toxicita a príznaky otravy: Symptómy poškodenia pokožky po vonkajšom kontakte aj celkovej otravy po

požití sú rovnaké ako u Ranunculus acris. Otravy sú vzácne. Sušením rastliny sa jej účinky podstatne rušia.Rastliny s rovnakým účinkom: Clematis recta L. (Plamienok priamy) Clematis viticella L. (Plamienok vlašský)

COLCHICUM AUTUMNALE L. Jesienka obyčajná - Ocún jesenníJedovatá časť: Celá rastlina, najmä semená a hľuzy.Obsahové látky: Všetky časti rastliny obsahujú prudko jedovaté alkaloidy, ktorých bolo doteraz izolovaných

vyše 20. Najznámejší je kolchicín, lokalizovaný najviac v osemení v množstve- 0.6%. Najvyšší obsah alkaloidov majú semená, a to 0.2 - 1.3%, menej hľuzy (0.4%) a malé množstvo obsahujú taktiež listy. V hľuzách sa nachádza predovšetkým menej jedovatý demekolcína glykoalkaloid kolchikozid.

Toxicita a príznaky otravy: Prvé príznaky otravy kolchicínom sa objavia za 2 - 5 hodín po požití: začínajú pocitom pálenia a škrabania v hltane, prehĺtanie sa stáva obtiažnim, dochádza k zvracaniu, kolikovitým bolestiam brucha a prudkej hnačke. Stolica je hlienovitá až krvavá (pôsobenie na kapiláry tráviaceho traktu je ako u arzénu). Objaví sa obvyklý obraz straty tekutiny, slabosť a zmena turgoru kože. Otrávený sa sťažuje na veľkú úzkosť, je cyanotický, bolia ho kĺby, najmä však svaly, ktoré môžu upadnúť do kŕčov. Časté močenie prechádza do oligúrie. V moči býva krv. Glykémia veľmi rýchlo klesá. Otrava končí vzostupnou paralýzou. Smrť môže nastať do 7 hodín, niekedy však až za 2 dni.

Chronická otrava je vzácna, prejavuje sa hnačkami (až 40 vodnatých stolíc denne), kachexiou, oslabením obehového aparátu, bolestivými svalovými sťahmi a podnormálnymi teplotami.

Toxické dávky: HoDL = 20 mg kolchicínu: 0.6 g kolchicínového extraktu: 60 g kolchicínovej tinktúry: 60 g listov: 6 g semien

COLUTEA ARBORESCENS L. Mechúrnik stromovýJedovatá časť: Predovšetkým semená, menej listy.Obsahové látky: Obsah alkaloidu cytizínu v semenách novšia literatúra nepotvrdzuje. Listy a lusky obsahujú

kyselinu koluteovú, semená asi 1% toxickej neproteínovej aminokyseliny kanavanínu. Semená a listy obsahujú horčinu doteraz nezistenej štruktúry.

Toxicita a príznaky otravy: Toxicita mechúrnika sa pripisuje najmä horčine, obsiahnutej v semenách spolu s kanavanínom. Otrava sa prejavuje predovšetkým hnačkami, poprípade aj zvracaním.

CONIUM MACULATUM L. Bolehlav škvrnitý - Bolehlav plamatý

Popis. Dvouletá bylina až 2 m vysoká s lodyhou mělce rýhovanou, světle ojíněnou, bohatě rozvětvenou, dole nachově skvrnitou listy, dvakrát až třikrát zpeřené, mají lístky podlouhlé, většinou peřenoklané. Řapíky spodních listů jsou naspodu pochvovité. V horní části jsou listy přisedlé. Drobné, bílé, vesměs obojaké květy jsou sestaveny do dlouze stopkatých okolíků s 10-20 okolíčky. Plody (dvojnažky) jsou vejčitě okrouhlé a mají podélná, křídlatě vyniklá žebra, po okrajích vlnitě zprohýbaná. - Kvete od června do září.

Výskyt. Bolehlav je rozšířený v Evropě a v Asii. U nás je hojný v houštinách, na křovinatých stráních, u potoků a v příkopech.

Užívaná část. Nať (Herba conii)a plod (Fructus conii).Sběr a úprava. Plod se sbírá v době zralosti a pak se ještě při obyčejné teplotě dosuší. Droga má mírně

narkotický pach, chuť zprvu mdle nasládlou, olejovitou, později svíravě ostrou. Při sbírání je nutno dobře si omýt ruce mýdlem, protože bylina je prudce jedovatá. Plody sušíme zcela odděleně od semen nebo plodů ostatních drog. - Dřív se též užívala nať z dvouletých rostlin. Listy při zavadání nebo rozetřené páchnou myšinou. - Nyní se nesbírá a u nás nevykupuje.

Účinné látky a působení. Obsahuje hlavně alkaloidy, z nich převážně coniin, který je silně těkavý, takže droga i po krátké době skladování se stává neúčinnou. - Nať obsahuje též kyselinu chlorogenovou, plody kyselinu chlorogenovou a kávovou, kromě toho silici a diosmin. Z rostlinných částí jsou nejjedovatější plody.

Účinkem se coniin podobá jednak nikotinu, jednak tropickému jedu kurare. Senzitivní nervstvo znecitlivňuje.Užití. Pro prudkou jedovatost se dnes droga prakticky neužívá. Bolehlav se v medicíně nahrazuje látkami méně

toxickými.Poznámka. Plody bolehlavu se snadno zamění za kuchyňské koření anýz. Při otravě bolehlavem pociťuje

postižený nejprve brnění a chlad v končetinách, ty jsou těžké a bezvládné. Následuje obrna svalstva končetin a trupu. Smrt nastává za jasného a plného vědomí.

K otravě stačí i čichání k většímu množství čerstvého bolehlavu. Otravy mohou také nastat na základě záměny s podobnou krabilicí hlíznatou či krkoškou (Chaerophyllum bulbosum L.) nebo kerblíkem setým - třebulí (Anthriscus cerefolium L Hoffm.).

Jedovatá časť: Celá rastlina.Obsahové látky: Rastlina obsahuje alkaloidy piperidínového typu. Najvyšší obsah je v nezrelých plodoch (1.5 -

2%), najnižší v lodyhe a koreňoch. V plodoch sa koncentrujú v endokarpoch. Hlavný alkaloid je koniin, nasleduje niekoľkokrát toxickejší gamakoniceín. Vedľajšie alkaloidy súN-methylkoniin, konhydrín a pseudokonhydrín. Všetky alkaloidy sú prchavé, takže uchovávaním drogy obsah alkaloidov klesá. ďalej rastlina obsahuje silicu a 3 - 4% diosmínu.

Toxicita a príznaky otravy: Koniin lokálne dráždi, ochrňuje zakončenia senzitívnych a motorických nervov. Okrem toho ochrňuje motorické a bulbárne centrá. Koniin sa rýchlo vylučuje močom, čiastočne aj pľúcami a prechádza do mlieka.

Otrava koniinom prebieha ako vzostupná paralýza kostrového svalstva a končí zástavou dychu. Ihneď po požití škriabe v hltane a vyvoláva saliváciu. Zornice sú rozšírené, videnie je nejasné. Jazyk drevenie. Otrávený začne pociťovať tlak v hlave, zvláštnu zaujatosť a závrate. Údy, hlavne nohy, slabnú. Ochrňovanie svalstva nastáva za pomerne malého postihnutia citlivosti a postupuje proximálnym smerom. Srdečná akcia príliš netrpí. Senzórium nebýva skalené, okrem otráv veľkými dávkami. Smrť nastane zastavením dychu najskôr za 30 minút, ale aj omnoho neskôr, aj za 2 dni. Niekedy vystúpia do popredia aj príznaky postihnutia tráviaceho traktu, grganie, meteorizmus, zvracanie a hnačka. Zo stúpajúcou poruchou dychu prichádza cyanóza.

Toxické dávky: HoDL = 0.15 g koniinu: 20 - 30 g rastliny, HoDL = 0.005 g/kg; = 0.12 g;= 0.15 - 0.3 g; 0.5 - 1 g koniinu

CONSOLIDA REGALIS L. Ostrôžka poľná - Ostrožka stračkaJedovatá časť: Celá rastlina, najmä semená.Obsahové látky: Rastlina obsahuje diterpenické a triterpenické alkaloidy, napr. dekolsín, delsonína lykoktonín.

Vňať obsahuje kalkatripín viazaný na kyselinu akonitovú. Semená obsahujú až 1.3% súhrnu alkaloidov.Toxicita a príznaky otravy: Účinok je podobný účinku akonitínu. Z obrazu celkovej otravy chýba len

mydriáza. Vzniká pocit tuposti na jazyku, nutkanie na stolicu a močenie. Pulz je spomalený, býva dyspnoe, vystupuje pot a dostavuje sa kolaps. Na pokožke vyvoláva sčervenanie a zápal. V dávke15 mg vyvoláva zápal hltanu, slinenie, nauzeu a grganie.

Rastliny s podobným účinkom: Consolida ajacis(L.)SHUR (Ostrôžka záhradná)

CONVALLARIA MAJALIS L. Konvalinka voňavá - Konvalinká vonnáJedovatá časť: Celá rastlina.Obsahové látky: Rastlina obsahuje viac než 20 kardioaktívnych glykozidov v celkovom množstve0.2 - 0.3%, v

samotných kvetoch asi dvojnásobok. Ďalej obsahuje zmes steroidných saponínov, napr. konvalamarozid, s výrazne dráždivými účinkami na sliznice a malé množstvo silne a príjemne voňajúcej silice s farnesolom ako hlavnou zložkou. Uvedené kardioaktívne glykozidy sa pri perorálnom požití vstrebávajú jednotlivo menej výrazne a naopak v zmesi je vstrebávanie rýchlejšie.

Toxicita a príznaky otravy: Smrteľné otravy boli popísané po požití konvalinkových plodov, po žutí konvalinkových listov a po klyzmate glycerínu parfumovaného extraktom s konvaliniek. Konvalinkové voňavky sú jedovaté, rovnako ako voda váze, v ktorej sa konvalinky uchovávali.

Otrava má podobný priebeh ako otrava Digitalis purpurea, väčšinou je sprevádzaná hnačkou. Rastlina dráždi tráviaci trakt, pretože obsahuje saponíny. Prášok spôsobuje kýchanie.

CONVOLVULUS ARVENSIS L. Pupenec roľný - Svlačec rolníJedovatá časť: Celá rastlina.Obsahové látky: Rastlina obsahuje 2 - 3% glykozidovo viazaných živíc, ktoré sa označujú ako glykoteríny.

Ďalej obsahuje triesloviny a pravdepodobne alkaloidy ergolínového typu.Toxicita a príznaky otravy: Toxikologický význam rastliny je malý, pretože účinné látky sú najviac

obsiahnuté v podzemnej časti, ktorá je zle prístupná. Otravy u človeka neboli popísané.

CORONILLA VARIA L. Ranostaj pestrýJedovatá časť: Celá rastlina, najmä semená.Obsahové látky: Rastlina obsahuje kardioaktívne glykozidy hyrkanozid a deglukohyrkanozid, kumaríny,

flavonoidy, nebielkovinovú aminokyselinu - kanavanín, kyselinu 3-nitropropionovú a jej deriváty.Toxicita a príznaky otravy: Za toxicitu rastliny sú zodpovedné kardioaktívne glykozidy a deriváty kyseliny 3-

nitropropiónovej. Intoxikácia hyrkanozidom pripomína otravu srdečnými glykozidmi Digitalis purpurea, jeho toxicita je však 5x nižšia. Hlavné toxické agens je kyselina 3-nitropropiónová. Mechanizmus jej účinku je dvojaký: v kyslom prostredí žalúdočnej šťavy sa môžu uvoľniť dusitanové ióny, ktoré potom oxidujú hemoglobín a spôsobujú vznik methemoglobinémie. Ďalej je možnosť blokády špecifického enzýmu trikarboxylového cyklu (sukcinátdehydrogenázy)a inhibícia kyseliny jantárovej v dýchacom reťazci mitochondrií. Príznaky otravy sú útlm príjmu potravy, paralýza končatín a apnoe. Bolo pozorované úmrtie po vypití odvaru s vňate.

CORYDALIS CAVA(L.)SCHWEIGG. et KOERTE Chochlačka dutá - dymnivka dutá

Popis. Vytrvalá bylina 10-30 cm vysoká s podzemní dutou hlízou velikosti vlašského ořechu a s přímou, silnou, dvoulistou lodyhou. Listy jsou krátce řapíkaté, široce trojboké, dvakrát trojčetné, barvy sivozelené. Lístky jsou klínovitě vejčité, dělené nebo nepravidelně laločnaté. Květy, seskupené v bohatý hrozen, jsou špinavě růžové až nažloutle bílé, asi 30 mm dlouhé a mají dlouhou zakřivenou ostruhu. Většinou rostou červeně a bíle kvetoucí pohromadě. Plod (tobolka) je až 2,5 cm dlouhý a končí úzkým zobánkem. - Kvete od března do května.

Výskyt. Dymnivka roste v Evropě. Vyskytuje se u nás hojně ve světlých lesích, v křovinách a někdy i na lukách. Hlízy jsou uložené hluboko v zemi, a proto je to rostlina stálá a těžce vyhubitelná.

Užívaná část. Hlíza (Bulbus corydalidis cavae, Radix corydalidis).

Sběr a úprava. Hlíza se sbírá v době vegetačního klidu. Očistí se a rychle ve stínu usuší. Umělá teplota při sušení nesmí být vyšší než 40 °. Droga je omamného pachu, chuti ostře hořké. Nevykupuje se.

Účinné látky a působení. Obsahuje ve všech částech, ale hlavně v hlízách alkaloidy (až 6 %) korydalin, korybulbin a bulbokapnin, korytuberin, korydin aj. Jejich množství závisí na životních podmínkách rostliny. Droga se užívá především k izolaci alkaloidů.

Snižuje krevní tlak a tlumí střevní peristaltiku. Působí na ústřední nervovou soustavu, ochrnuje činnost předního mozku a prodloužené míchy. Větší dávky vyvolávají stavy podobné zánětům mozkových blan.

Užití. Protože jde o drogu prudce jedovatou, může ji předepsat a účinek kontrolovat pouze lékař. Předepisuje se při těžkých nervových poruchách, závratích a při duševních nemocech. Z hlíz připravený bulbokapnin se aplikuje při třesu, např. u paralysis agitans.

Poznámka. Ostatní druhy dymnivek se v léčitelství neužívají, ačkoli také obsahují jedovaté alkaloidy. Je nutno s nimi zacházet opatrně. Jsou to např. dymnivka nízká (Corydalis pumila Rchb.), dymnivka bobovitá (Corydalis fabacea Pers.} dymnivka plná (Corydalis solida L) aj.

Při sběru dymnivky je nutno dodržet všechna pravidla pro sběr jedovatých rostlin.Jedovatá časť: Celá rastlina, najmä hľuza.Obsahové látky: Hľuza obsahuje v sušine až 6% alkaloidov. Základný s nich je bulbokapnin, okrem neho

obsahuje hľuza viac než 20 druhov alkaloidov (korydalín, korykavín, korytuberín a iné).Toxicita a príznaky otravy: Čistý bulbokapnín obvykle zasahuje CNS a navodí katatonický stav smerujúci k

obmedzeniu motorickej aktivity a k potlačeniu všetkých voľných a reflexných pohybov. V tomto stave je svalovina celkom ochablá a končatiny zostávajú v bizarných polohách. Bulbokapnin je antagonistom serotoninu, norandrenalínu a katecholamínov v mozgu. Bulbokapnin ďalej znižuje TK a tlmí črevnú peristaltiku. Po dávke 0.2 - 0.5 g bola pozorovaná pomalosť, malá pohyblivosť, občasné zabúdanie končatín v nepohodlných polohách a duševné zmeny. Pocit duševnej strnulosti, spomalenie myslenia a súčasné ukľudnenie a ujasnenie vo vlastnom vnútri.Ostatné alkaloidy väčšinou pôsobia na CNS a vyvolávajú slabú narkózu, ďalej poškodzujú vazomotorické centrá a znižujú TK.

Extrakt s rastliny má spazmolytické účinky. Otravy chochlačkou dutou neboli doteraz popísané a sú nepravdepodobné vzhľadom k malej dostupnosti hľúz, ktoré sú uložené pomerne hlboko v zemi.

Rastliny s podobným účinkom: Corydalis solida(L.)CLAIRV. (Chochlačka plná), Corydalis lutea(L.)DC (Chochlačka žltá) Corydalis gebleri (Chochlačka Geblerova), Corydalis fabacea(RETZ)PERS. (Chochlačka bôbovitá)

CROCUS SATIVUS L. Šafran siatyJedovatá časť: Blizny.Obsahové látky: Blizny obsahujú glykozidové farbivá, hlavne protokrocin a jeho štiepne produkty krocín a

pikrokrocín. Pikrokrocín sa hydrolyticky rozkladá na safranal a D-glukózu. Hľuzy obsahujú saponín.Toxicita a príznaky otravy: Otravy boli pozorované u zberačov šafránových blizien a u žien ktoré zneužili

šafrán ako abortívum. Ako látka zodpovedná za toxicitu sa uvádza protokrocín.Po vnútornom podaní šafran spôsobil bolesti hlavy, únavu, závrate, bolesti v bruchu, edém kĺbov, akútnu

gastroenteritis, po resorpcii hematúriu, anúriu, metrorrhágiu, kómu. Moč páchne po šafrane a je svetlo žltý. Po požití 21 g šafranu bola pozorovaná narkóza až bezvedomie.

Toxické dávky: Smrteľná dávka je asi 8 g.Rastliny s podobným účinkom: Crocus heuffelianus HERBERT (Šafran karpatský)

CYCLAMEN EUROPAEUM L. Cyklámen európskyJedovatá časť: Celá rastlina, najmä hľuzy.Obsahové látky: Cyklamín, cyklosamín.Toxicita a príznaky otravy: Otrava sa podobá otrave saponínovými látkami. Po požití zápal žalúdku, čriev a

podráždenie obličiek. Otrava sa prejavuje hnačkou, zvracaním, potením, slabosťou, v ťažkých prípadoch sa môžu dostaviť aj kŕče.

CYCLAMEN PERSICUM MILL. Cyklámen perzskýJedovatá časť: Najmä hľuza.Obsahové látky: Triterpenické saponíny (hlavnou zložkou je cyklamín).Toxicita a príznaky otravy: Cyklamín vykazuje lokálne dráždivé pôsobenie. Požitie aj veľmi malého kúska

hľuzy môže spôsobiť gastrointestinálne potiaže, prudké hnačky, ktoré môžu viesť ku kŕčom až paralýze.Rastliny s podobným účinkom: Cyclamen purpurascens MILL. (Cyklámen purpurový)

CYNOGLOSSUM OFFICINALE L. Psí jazyk lekárskyJedovatá časť: Koreň, semená a pravdepodobne vňať.Obsahové látky: Cynoglossín (0.12%), alkaloid cynogloseín, horčinu cynoglossidin, glykoalkaloid konsolidín.Toxicita a príznaky otravy: Konsolidín ochrňuje CNS. Otravy sa prejavujú závraťami, znížením svalovej

dráždivosti a hlbokým spánkom. Srdce sa po prechodnom zrýchlený zastaví v diastole, zorničky sa rozširujú, smrť nastáva zástavou dychu.

Sušením sa toxický účinok rastliny zoslabuje.

DAPHNE MEZEREUM L. Lykovec jedovatý - Lýkovec jedovatý

Popis. Přímý keřík až 150 cm vysoký s velmi pevnými prutovými větvičkami, které pouze na koncích nesou střídavé listy. Listy jsou podlouhle obvejčité až kopinaté, krátce řapíkaté, až 8 cm dlouhé a 2 cm široké, celokrajné

a jen na okraji opatřené chmýřím. Květy, které se rozvíjejí dřív než listy, jsou v postranních, chudých svazečcích a vyrůstají y paždí opadlých listů z minulého roku. Barvu mají červenorůžovou, jen vzácněji bývají bílé. Jsou 5-10 mm dlouhé, trubkovité, s rozloženými cípatými korunními plátky. Voní omamně. Plod je vejčitě kulovitá, šarlatově červená peckovice, která má ostře palčivou chuť. Roste velmi pomalu a nesnadno se rozmnožuje. Je jedovatý. - Kvete od února do dubna.

Výskyt. Lýkovec je rozšířený v Evropě a na Sibiři. U nás se vyskytuje roztroušeně ve stinných a světlejších lesích, na humózní půdě od nížin do hor.

Užívaná část. Kůra (Cortex mezerei).Sběr a úprava. Kůra se loupe v březnu a dubnu před počátkem květu. Suší se ve stínu, zpravidla ve svazečcích.

Droga je bez pachu a po delším žvýkání má trvale palčivou, ostrou chuť. Všechny druhy lýkovce jsou chráněné a jejich sběr je u nás zakázán.

Účinné látky a působení. Kůra obsahuje - hlavně v lýkové části - glykosid dafnin (dioxykumarin), pryskyřičný mezerein a hořčinu kokkognin. Ve květech je též silice. Mezerein je prudce dráždivý, na kůži vyvolává záněty a při dlouhém použití puchýře. Při požití všechny látky působí poruchy ve střevě. I plody jsou jedovaté. Vůně z květů často vyvolává bolesti hlavy. Je to droga zastaralá, dnes se vnitřně prakticky neužívá.

Užití. Používá se nejvýš zevně ve formě extraktu a mastí v náplastech při kožních vyrážkách a k obkladům při revmatismu jako prostředku prokrvujícího a dráždícího. Je to velmi prudce účinkující jedovatý druh a musí se s ním zacházet opatrně.

Poznámka. Ve starém léčitelství se kůra lýkovce používala jako antiluetikum a projímací prostředek.Ve světlejších lesích a hlavně na vápencových územích a stepních lukách roste lýkovec vonný (Daphne

cneorum L), nízký keř s temně růžovými vonnými květy a červenohnědýrni plody. Užíval se jako rybí jed.Otravy lýkovcem se vyskytují hlavně u dětí po požití červených peckovic.Jedovatá časť: Celá rastlina, hlavne kôra a plody.Obsahové látky: Kumaríny dafnetín a jeho glukozidy (dafnín, dafnetin-8-glukozid), dafnoretin, umbeliferon,

toxické forbolové deriváty dafnetoxín a mezereín.Toxicita a príznaky otravy: Mezereín sa vyznačuje miestnym dráždivým účinkom. V styku s pokožkou a

sliznicami vyvoláva ich sčervenanie, zápaly, pľuzgiere až nekrózy tkaniva.Vdychovanie prášku spôsobuje zápal nosnej sliznice a spojiviek. Taktiež s pokožky sa môže vstrebať dostatočné

množstvo jedu pre celkovú otravu.Otrava sa prejavuje pálením v ústach, slinením, kolikovitými bolesťami brucha, zvracaníma hnačkou, niekedy

krvavou, bolestivým močením a krvavým močom (zápal obličiek). V konečnom štádiu otravy slabosť, kŕče, ťažký dych, kolaps. Prognóza je vážna.

Toxické dávky: Uvádza sa že 10 - 12 plodov môže byť už smrteľnou dávkou pre dospelého.HoDL = 12 g plodov u detí: 40 - 60 g u dospelýchRastliny s podobným účinkom: Daphne gnidium, Daphne laureola (Lykovec vavrínový) Daphne cneorum L. (Lykovec voňavý), Daphne arbuscula ČELAK (Lykovec kríčkovitý) Daphne petraea (Lykovec skalný)

DATURA STARMONIUM L. Durman obyčajný - Durman obecný

Popis. Jednoletá až 1 m vysoká bylina s vřetenovitým kořenem a silnou vidlanovitě rozkladitou lodyhou. Listy má řapíkaté, podlouhle vejčité a chobotnatě zubaté. Jsou až přes 20 cm velké a nepříjemně páchnou. Krásné bílé květy vyrůstají jednotlivě v rozsochách nebo na konci větví. Mají trubkovitý pětizubý kalich a nálevkovitou pěticípou korunu až 8 cm dlouhou. Plod je silně ostnitá, asi jako ořech velká, mnohosemenná tobolka. Některé odrůdy mají plody bez ostnů. Semena jsou ledvinovitá, tmavohnědá a dolíčkovaná. - Kvete od června do září.

Výskyt. Durman, domácí v oblastech Kaspického a Černého moře, je dnes rozšířený po celé Evropě, Asii a Severní Americe. V mnohých zemích se též pěstuje. U nás roste na rumištích a úhorech.

Užívaná část. List (Foliům stramonii) a semeno (Semen stramonii).Sběr a úprava. List se sbírá v době květu rostliny (červen až srpen). Ráno sbíraný má větší množství alkaloidů

než sbíraný navečer. Suší se pokud možno rychle ve stínu. Při pozvolném sušení dochází ke ztrátám. Umělá teplota nesmí překročit 50 °. Droga má slabě omamný pach a chutná nahořkle a slaně.

Semeno se získává krátce před úplným dozráním seřezáváním tobolek. Po výmlatu se vyčistí. Droga je téměř bez zápachu. Odporně zapáchá teprve po rozetření. Má nahořkle olejnatou chuť. Po sběru je nutné dobře si omýt ruce.

Účinné látky a působení. Drogy obsahují především alkaloidy (list i semeno až 0,5 %), hlavně hyoscyamin, popřípadě atropin a skopolamin. Mladší rostliny obsahují jen skopolamin. Hyoscyamin převládá v době květu. Jsou to látky téměř stejné jako u rulíku a blínu. Obdobné je i jejich působení.

Užití. Droga a látky v droze obsažené užívají se vnitřně jako antiastmatikum, spazmolytikum a parasympatikolytikum. Pro velkou jedovatost může drogy předepsat jen lékař a mohou se užívat pouze pod lékařskou kontrolou. Protože omezují sekreci bronchiálních žláz a mohutně rozšiřují bronchy, užívají se při chronické astmoidní bronchitidě a při astmatu. Někdy také do antiastmatických cigaret. (Viz též rulík a blín). Adjuvantně se užívá durman u různých forem parkinsonského třesu starých lidí.

Léčiva. Drogu nebo látky z ní izolované obsahují farmaceutické přípravky, Cigarettae antiasthmaticae a Ergosedal.

Poznámka. Pro farmaceutický průmysl se pěstuje v poslední době hlavně jihoamerický druh Datura metel L. a habešský druh Datum inermis Jacq., protože mají větší obsah alkaloidu.

Odborným šlechtěním druhů rodu Datura se podařilo získat rostliny bohaté na účinné látky.Jedovatá časť: Všetky časti rastlinyObsahové látky: Rastlina obsahuje v sušine 0.2 - 0.7% alkaloidov, z nich hlavné sú L-hyoscyamína atropín,

ďalej skopolamín, apoatropín, belladonín a ďalšie. U starších rastlín prevláda L-hyoscyamín,u mladších L-skopolamín. V koreňoch bol dokázaný aj kuskohygrín. Obsah alkaloidov dosť kolísav závislosti na pôdnych a poveternostných podmienkach.

Toxicita a príznaky otravy: Príznaky otravy sú rovnaké ako pri otrave Atropa bella-donna.Rastliny s podobným účinkom: Všetky druhy Datura (asi 25) sú jedovaté.

DELPHINIUM ELATUM L. Stračonôžka vysokáObsahové látky: Rastlina obsahuje alkaloidy delfinín, delsín, elatín, kondelfín a rad iných.Toxicita a príznaky otravy: Uvedené látky majú kurareformný účinok prejavujúci sa blokádou prenosu

nervových impulzov na úrovni nervovo-svalových synapsí priečne pruhovaných svalov.Pri požití sa pozoruje nauzea, zvracanie, bolesti žalúdku a hnačka. Pri výraznej akútnej otrave sa objavuje

ochabnutie kostrového svalstva, poruchy dýchania až asfyxia, kŕče, môže byť zvýšený arteriálny tlak.

DELPHINIUM STAPHISAGRIAObsahové látky: Semená obsahujú 1.3% alkaloidov, najmä delfinín.Toxicita a príznaky otravy: Účinok delfinínu je podobný účinku akonitínu, pri celkovej otrave chýba len

mydriáza. Na kožu pôsobí dráždivo, spôsobuje sčervenanie a zápaly. Vnútorne v dávke 15 mg spôsobuje zápal hltanu, slinenie, grganie, svrbenie pokožky a nutkanie na moč a stolicu. Po požití 2 čajových lyžičiek semien bol pozorovaný pomalý a slabý pulz, studený pot, ťažký dych a kolaps.

DIGITALIS PURPUREA L. Náprstník červený

Popis. Dvouletá bylina s větvitým, vřetenovitým kořenem, vytvářejícím v prvém roce růžici přízemních listů a ve druhém roce přímou, nevětvenou plstnatou lodyhu, až 150 cm vysokou, zakončenou hroznem květů. Podlouhle vejčité listy až 15 cm dlouhé, mají křídlatý řapík. Jsou na rubu šedoplstnaté a mají značně vyniklou nervaturu. Listový okraj je dvakrát vroubkovaný. Sytě nachové květy, až 6 cm dlouhé, mají břichatě zvonkovitou, uvnitř tmavěji skvrnitou korunu. Plod je dvoupouzdrá tobolka s četnými semeny. - Kvete od června do srpna.

Výskyt. V Evropě je značně rozšířený, v některých zemích se pěstoval. U nás se vyskytuje zejména v severozápadních Čechách.

Užívaná část. List (Folium digitalis purpureae).Sběr a úprava. Listy se sbírají v prvním roce v srpnu a ve druhém roce v době květu za suchého počasí v

poledních hodinách. Suší se v sušárnách hned po sběru v tenkých vrstvách. Zapařené listy hnědnou. Droga má charakteristický pach a odporně hořkou chuť.

Náprstník červený není u nás v poslední době žádán, a proto se nepěstuje.Účinné látky a působení. Obsahuje prudce účinné purpureaglykosidy (průměrně 0,1 %) a saponiny.V léčebných dávkách upravují nepravidelnou činnost srdce, zpomalují v srdci vedení síňokomorové, a tím také

zpomalují srdeční činnost; zvyšují svalový tonus srdce, takže smrštění srdce se stává mohutnější a úplnější. Tím se upravuje krevní oběh a zvyšuje se i vylučování tekutin z těla. Proti jiným srdečním lékům se náprstníkové glykosidy v srdečním svalu hromadí (kumulují), což má svůj léčebný význam.

Kvalitativně odlišný je náprstník vlnatý (Digitalis lanata Ehrh.), který se nyní pěstuje a který z průmyslu úplně vytlačil náprstník červený.

Užití. Jako kardiotonikum. Užívá se při některých srdečních nemocech a při hromadění vody v těle následkem špatné srdeční činnosti. Je to rostlina prudce jedovatá a v rukou laika velmi nebezpečná.

Poznámka. Častěji než droga se užívají přípravky z izolovaných látek. Tyto přípravky jsou stabilizované a standardizované. Náprstník červený je oblíbená okrasná rostlina.

Jedovatá časť: Celá rastlina.Obsahové látky: Súbor hlavných genuinných glykozidov (purpureaglykozidy A a B, glukogitaloxín), ktoré

odštiepením cukru produkujú ďalšie glykozidy (digitoxín, gitoxín, gitaloxín) až bezcukornatým genínom (ditoxigenín, gitoxigenín, gitaloxigenín). Ďalej saponíny (digitonín, gitonín, tigonín, digalonín).

Toxicita a príznaky otravy: Účinok digitálisu na srdce je dvojaký. Pôsobí jednak na vegetatívny nervový systém, jednak priamo na srdcový sval. Snáď zasahuje aj do pohybu elektrolytov.

Otrava sa prejavuje príznakmi celkovými a srdečnými. Celkové príznaky (saponíny): nauzea, zvracanie, studený pot, hnačky, ale aj zápcha, zhoršené videnie, biele, zelené a červené skotomy pri normálnom očnom pozadí, kŕče a bolesti v epigastriu, nervozita, malátnosť, zmätenosť, dezorientácia. Srdečné príznaky: bradykardia, komorové extrasystoly z rôznych miest, bigemínia, tachykardia sieňového, nodálneho a komorového pôvodu, fibrilácia siení, čiastočná a úplná blokáda, elektrické alternans.

Po vnútrožilovom podaní môže nastať zástava srdca za niekoľko minút alebo nastane dyspnoe, závrate, kŕče a smrť udusením.

Digitális sa pomaly vstrebáva a doba latencie trvá 48 hodín až niekoľko dní, má kumulatívny účinok.Smrť môže nastať za 10 - 20 hodín ale aj neskôr za 3 - 5 dní od vypuknutia príznakov.Intoxikácie samotným rastlinným materiálom nebývajú časté. Už prvé ochutnanie je nepríjemné pre intenzívne

horkú chuť a ďalej po požití nasleduje spontánny vomitus, takže resorpcia väčšieho množstva je takmer nemožná. Napriek tomu sú popísané intoxikácie u ľudí, ktorí si pripravili čaj s listov náprstníka.

Rastliny s rovnakým účinkom: Všetky druhy Digitalis sú prudko jedovaté. Toxicita jednotlivých druhov (čísla za názvom udávajú počet letálnych dávok v 1 g práškovej drogy):Digitalis grandiflora MILL. (Náprstník veľkokvetý) 10 – 15 Digitalis lanata EHRH. (Náprstník vlnatý) 50Digitalis lutea L. (Náprstník žltý) 9Digitalis minima 8 Digitalis purpurea L. (Náprstník červený) 10 Digitalis frieslandii 21Digitalis leavigata 24 Digitalis nervosa 13Digitalis sibirica 18

DRYOPTERIS FILIX-MAS (L.) SHOTT. Papraď samčia - Kapraď samecJedovatá časť: Podzemok s listovými bázami.Obsahové látky: Butanonfloroglucidy, čo sú viacmenej nestabilné zlúčeniny kyseliny masloveja izomaslovej s

floroglucinolom, popr. jeho homológmi. Ich zmes, označovaná ako filicín, je lokalizovaná vo vnútorných žľaznatých trichómoch podzemku a listových báz. Ich typickým reprezentantom sú albaspidin a flavaspidín.

Toxicita a príznaky otravy: V ľahkých prípadoch sa dostavia bolesti hlavy, závrate, niekedy ľahšia žltačka. V ťažších prípadoch nauzea, bolesti žalúdku, zvracanie, hnačky, niekedy aj krvavé a xantopsia až dočasná slepota. Smrť nastáva zástavou dychu alebo srdca. Pri veľmi ťažkých prípadoch blúznenie, kŕče, poruchy dychu, bezvedomie. Po prežití otravy môže ako následok dlhotrvajúcich kŕčov sietnicových ciev nastať trvalá slepota.

Podobne ale silnejšie pôsobí: Dryopteris spinulosa (Papraď samčia)

Ephedra distachya L. Chvojník dvojklasýJedovatá časť: Celá rastlina.Obsahové látky: Alkaloid L-efedrín sprevádzaný ďalšími vedľajšími alkaloidmi, napr. L-norefedrínom a D-

norpseudoefedrínom. Ich obsah v rastline silne kolísa.Toxicita a príznaky otravy: Pri otrave silné potenie, bolesť hlavy, nepokoj, svalová slabosť a tras, dilatácia

priedušiek a zorničiek, povzbudenie dychového centra, nespavosť, búšenie srdca s objektívne dokázateľnou rýchlejšou pravidelnou až nepravidelnou srdečnou činnosťou a zvýšením TK, zadržanie moču a obstipácia, nauzea až zvracanie.

Eranthis hyemalis (L.) SALISB. Tavolín zimnýJedovatá časť: Celá rastlina, najmä hľuza.Obsahové látky: Rastlina obsahuje pravdepodobne kardioaktívne glykozidy bufadienolínového typu.Toxicita a príznaky otravy: Nadzemná a podzemná časť vyvoláva nauzeu a zvracanie, koliky, nepravidelný a

spomalený pulz, srdečnú slabosť, poruchy videnia, dušnosť.

Erysimum cheirathoides L. Horčičník cheirovitýJedovatá časť: Celá rastlina.Obsahové látky: Vo vňati sú prítomné glykozidy kardenolínového typu (napr. erysimozid a elvetikozid).Toxicita a príznaky otravy: Otrava sa prejavuje nevoľnosťou, zvracaním, bolesťami žalúdka a hnačkou.

Pôsobenie na srdce je podobné ako u Digitalis purpurea.Rastliny s podobným účinkom: Erysimum diffusum EHRH. (Horčičník konáristý)

Eschscholtzia califormica CHAM. Slncovka kaliformskáJedovatá časť: Celá rastlinaObsahové látky: Benzylisochinolínové alkaloidy eschscholtzín, ionidín, beta-allokryptopín, protopín, stopu

sanguinarínu a chelerytrínu. Obsah týchto látok je malý (najviac je eschscholtzínu 0.25%).Toxicita a príznaky otravy: Rastlina vykazuje slabý narkotický a spazmolytický účinok. Deriváty kryptonínu

stimulujú sťahy maternice, preto je potenciálne nebezpečenstvo potratu.

Eunymus europaeus L. Bršlen európskyJedovatá časť: Celá rastlina, najmä plody.Obsahové látky: Celá rastlina, najmä plody, obsahuje kardiotonické glykozidy (evonozid, evobiozid,

evomonozid - patria do skupiny náprstníkových glykozidov). V semenách boli dokázané alkaloidy (0.1%) evonín, neoevonín a ďalšie.

Toxicita a príznaky otravy: Nositeľom toxického efektu sú hlavne kardiotonické glykozidy. Otrava sa podobá otrave digitálisom. Pri otrave boli pozorované nauzea, kolika, prudké až krvavé hnačky, zvýšenie teploty, poruchy obehu až kolaps. Príznaky otravy sa môžu objaviť až po 12 - 18 hodinách.

Toxické dávky: HoDL = 35 plodov

Euphorbia cyparissias L. Mliečnik chvojkovýJedovatá časť: Všetky časti rastliny obsahujúce mliečnice.Obsahové látky: Z obsahových látok je toxikologicky významná skupina derivátov ingenanu a forbolu v latexe

mliečnic.Toxicita a príznaky otravy: Latex sa vyznačuje dráždivým účinkom. Na pokožke vyvoláva pocit pálenia,

sčervenanie a môže buď aj príčinou pľuzgierov a vredov. Pri požití vyvoláva pálenie v ústach, nauzeu, zvracanie, hnačku s kolikovitými bolesťami. Ak sa dostane do oka a na rohovku môže spôsobiť vredya zákal rohovky, ba až trvalú stratu zraku. Po vstrebaní sa otrava prejaví rozšírením zorničiek, blúznením, kŕčmi a slabosťou krvného obehu (pulz nepravidelný, slabý, pokožka bledá, studená).

Bola zaznamenaná aj smrť po požití E. helioscopius a E. peplus.Rastliny s podobným účinkom: Euphorbia helioscopia L. (Mliečnik kolovratcový), Euphorbia esula (Mliečnik obyčajný) Euphorbia peplus (Mliečnik okrúhlolistý), Euphorbia lathyrs (Mliečnik preháňavý) Euphorbia polychroma (Mliečnik. mnohofarebný)Všetky rastliny druhu Euphorbia sú prudko jedovaté.

Fagus sylvatica L. Buk lesnýJedovatá časť: OrieškyObsahové látky: Alkaloid fagín, ktorý sa pri tepelnom spracovaný rozkladá.Toxicita a príznaky otravy: Príznaky otravy sú bolesť v nadbruší a akútna gastroenteritída.

Ficaria verna HUDS. Blyskáč jarný - Orsej jarníJedovatá časť: Celá rastlina.Obsahové látky: Rastlina obsahuje protoanemonín a ranunkulín.Toxicita a príznaky otravy: Ako Ranunculus acris.

Frangula alnus MILL. Krušina jelšová - Krušina olšováJedovatá časť: Plody, listy a kôra.Obsahové látky: V čerstvých rastlinných častiach sú prítomné vedľa voľných a glykozidovo viazaných

antrónov najmä diantróny glukofrangulínov. V sušenej kôre 1 rok skladovanej (alebo po 1 hodine zahrievania pri 100 stupňov C) sú prítomné účinné izomérne glykozidy glukofrangulin A a B (frangulaemondinramnoglukozid) a ďalej odštiepením vzniknuté frangulíny (frangulaemondinhamnozid) aj voľné antracénové deriváty (franguloemodin, chrysofanol).

Toxicita a príznaky otravy: Otravy sú pomerne vzácne, môžu nastať u detí po požití plodov alebo po požití väčšieho množstva čerstvej kôry ako laxatíva popr. abortíva. Redukované formy glykozidov, najmä diantróny, majú emetický účinok. Príznaky intoxikácie sú nevoľnosť, zvracanie, bolesti brucha, vodnatá až krvavá hnačka. Staršia kôra má len laxatívny účinok.

Fritillaria imperialis (L.) ST.-HIL.Korunka kráľovskáJedovatá časť: Celá rastlina, najmä cibuľa.Obsahové látky: Cibuľa v čerstvom stave až 0.12% C-nor-D-homosteroidných alkaloidov, najmä imperialín a

verticín, ďalej alkaloidy cevaminového typu - cevamín, cevacín a ďalšie.Toxicita a príznaky otravy: Účinok alkaloidu imperialinu nie je doteraz dokonale preskúmaný, je však zrejmý

účinok na srdečnú činnosť.

Fumaria officinalis L. Zemedym lekársky - Zemědým lékařskýJedovatá časť: Celá rastlina.Obsahové látky: Rastlina obsahuje isochinolínové alkaloidy fumarín (protopín), kryptokavín, eurotensín a

ďalšie.Toxicita a príznaky otravy: Protopín pôsobí ako morfín, väčšie dávky môžu vyvolať dýchacie a srdcové

ťažkosti až ochrnutie dýchacieho centra. Otravy u človeka neboli doteraz popísané.

GALANTHUS NIVALIS L. Snežienka jarnáJedovatá časť: Celá rastlina, najmä podzemná časť.Obsahové látky: Snežienka obsahuje súbor (asi 20) alkaloidov, ktoré sú prevážne založené na fenantridínovom

jadre, hlavne lykorin, glantamín a tazetin. Priemerný obsah alkaloidov v rastline je asi 0.95% a kolísa v závislosti na lokalite výskytu.

Toxicita a príznaky otravy: V malých dávkach spôsobuje slinenie, vo veľkých zvracanie, hnačkua celkovú slabosť.

GALEOPSIS LADANUM L. Konopnica širokolistá - Konopnice Obsahové látky: Toxické látky obsiahnuté v rastline nie sú známe.Toxicita a príznaky otravy: Príznaky otravy sú nauzea, zvracanie, dysfunkcia žalúdka a čriev, bolesť vo

svaloch ktorá v závislosti od dávky trvá niekoľko hodín až 2 dni. Bolesť mizne počas oddychu a spánku. Otravu môže sprevádzať paralýza dolných končatín.

Rastliny s rovnakým pôsobením: Galeopsis versicolor (Konopnica úhľadná)

GALIUM ODORATUM (L.) SCOP. Lipkavec marinkový - SvízelObsahové látky: Rastlina obsahuje kumarínový glykozid, z ktorého sa enzymaticky uvoľňuje kumarín (0.4 -

0.56%).Toxicita a príznaky otravy: Pre mierne narkotické a toxické účinky kumarínu je vnútorné používanie vo

väčších dávkach škodlivé, najmä pre tehotné ženy.Vyššie dávky vyvolávajú zvracanie, závrate, bolesti hlavy, spavosť až ochrnutie dýchaciehocentra. Dlhodobé

požívanie rastliny - najmä vo vyšších dávkach - zasahuje do mechanizmu zrážania krvi. Poškodzuje protrombínový pečeňový substrát, brzdí tvorbu protrombínu a faktorov VII, IX a X, čím predlžuje čas zrážanlivosti krvi. V týchto prípadoch toxicky ovplyvňuje celý pečeňový parenchým.

GENISTA GERMANICA L. Kručinka nemeckáJedovatá časť: Celá rastlina.Obsahové látky: Chinolizidínové alkaloidy, sparteín, cytizín, lupanín a anagyrín.Toxicicita a príznaky otravy: Viď Sarothamnus scoparius.

GENISTA TINCTORIA MED. Kručinka farbiarska - Kručinka barvířskáJedovatá časť: Celá rastlina.Obsahové látky: Chinolizidínové alkaloidy anagyrín, cytizín, lupanín a ďalšie, isoflavon, genistein.Toxicita a príznaky otravy: Viď Sarothamnus scoparius. Taktiež môže vzniknúť výrazná hemolýza (toxicko-

alergická intravasálna hemolýza).

GENTIANA LUTEA L. Horec žltý - Hořec žlutýObsahové látky: Rastlina obsahuje najmä glykozidické horčiny (veľmi horký amarogenín), genciopirkín,

genciopikrozid (2%), 0.03% alkaloidov (napr. gencianín, gencialutín).Toxicita a príznaky otravy: Vyššie dávky dráždia sliznice tráviaceho traktu, vyvolávajú nevoľnosť, zvracanie,

bolesti hlavy a poruchy trávenia. Genciopikrín môže zapríčiniť horkosť mlieka dojčiacich matiek.

GEUM URBANUM L. Kuklík mestský - Kuklík městskýObsahové látky: Glykozidická horčina geín, z ktorej sa enzymatickou cestou uvoľňuje silica.Toxicita a príznaky otravy: Silica v dávke nad 2% vyvoláva silné preháňanie, závrate a dlhodobé podráždenie

obličiek.

GLAUCIUM CORNICULATUM (L.) RUDOLPH Rohatec rožkatýJedovatá časť: Celá rastlina.

Obsahové látky: Isochinolínové alkaloidy allokryptopín, glaucín, protopín, chelerytrín, sanguinarína ďalšie.Toxicita a príznaky otravy: Klinické prípady intoxikácií, okrem kontaktných dermatitíd, neboli popísané,

pravdepodobne pre menší výskyt a relatívne nízky obsah alkaloidov. Dráždivý účinok je pravdepodobne vyvolaný chelerytrínom, ktorý je vysoko toxický a lokálne dráždi, toxická dávka spôsobuje ochrnutie dýchacieho centra. Glaucín pôsobí ako antagonista adrenalínu.

GLYCYRRHIZA GLABRA L. Sladovka hladkoplodá - Lékořice lysáJedovatá časť: Koreň.Obsahové látky: Účinné látky tvoria saponínové látky (najmä glycyrhizín) a flavonoidy (najmä likviricín a

izolikviricín).Toxicita a príznaky otravy: Rastlina je považovaná za nejedovatú, požitie veľkého množstva by sa prejavil

účinok podobný účinku saponínov.Dlhodobé požívanie môže viesť k hypokalémii, Conovmu pseudosyndrómu a hypertenzii, poprípade k

poruchám srdečného rytmu. Všetky príznaky sú reverzibilné a príznaky miznú po prerušení konzumácie.

GRATIOLA OFFICINALIS L. Graciola lekárskaJedovatá časť: Celá rastlina, najmä podzemky s koreňmi, je prudko jedovatá.Obsahové látky: Rastlina obsahuje tetracyklické triterpény, sčasti glykozidovo viazané: gratiozid (aglykón je

gratiogenín) a 16-hydroxygratiogenín, ďalej kukurbitacínové glykozidy (veľmi horko chutnajúce a toxické).Toxicita a príznaky otravy: Toxicita rastliny nie je daná, ako sa dlho predpokladalo, obsahom srdečných

glykozidov (gratiotoxín), ale skôr prítomnosťou kukurbitacínových glykozidov. Glykozidy mierne dráždia tráviacu trubicu a spôsobujú podráždenie obličiek. Boli pozorované tiež poruchy videnia. Diuretický účinok je značný, ďalej prekrvenie malej pánve a tím aj sklon k potratom.

Otrava sa prejavuje zvracaním. kolikovými bolesťami brucha, hnačkou, niekedy krvavou, zápalom obličiek a potratom u tehotných žien. Z poruchy dychu a srdca môže nastať kolaps a smrť.

HEDERA HELIX L. Brečtan popínavý - BřečťanJedovatá časť: Listy a plody.Obsahové látky: Všetky časti rastliny obsahujú triterpenické saponíny, a to ?-hederín, ?-hederína

hederasaponíny A,B a C.Toxicita a príznaky otravy: Mladé prúty a listy pôsobia dráždivo na pokožku. Účinok obsahových látok

brečtanu je doteraz málo preskúmaný. V literatúre sa uvádza, že deti, ktoré požili plody brečtanu mali hnačku a zvracali.

HELLEBORUS NIGER L. Čemerica čierna - Čemeřice černáJedovatá časť: Podzemná časť rastliny.Obsahové látky: V podzemnej časti rastliny sú prítomné glykozidy, a to najmä hellebrín. Ďalej obsahuje

kyselinu akonitovú a steroidné saponíny, najmä helleborín. Nadzemná časť obsahuje protoanemonína ranunkulín.Toxicita a príznaky otravy: Heleboreín (glykozid) silno dráždi sliznice a vyvoláva zápal spojivieka kýchanie.

Vo väčších dávkach dráždi aj žalúdočnú a črevnú sliznicu. S tráviaceho traktu sa veľmi zle vstrebáva, pri intravenóznom podaní pôsobí na srdce. Helleborín pôsobí na nervový systém, jeho účinok na srdce je nepatrný. Helebrín pôsobí silne na srdce. Alkaloidy čemerice pôsobia podobne ako akonitín, avšak pri otrave sa neuplatňujú.

Otrava sa prejavuje pálením v ústach, slinením, nauzeou, zvracaním, kolikovými bolesťamia hnačkou. Pulz je pomalý, nepravidelný, dych obtiažny, zorničky rozšírené. Otrávený sa cíti slabý, má závrate a upadá do bezvedomia. Smrť v kolapse alebo v kŕčovom záchvate asi do 24 hodín. Niekedy sú aj pľuzgiere na jazyku, ďasnách a podnebí.

Na pokožke vyvoláva najmä čerstvý podzemok sčervenanie a pľuzgiere. Týmto vonkajším pôsobením sa vyznačujú všetky druhy čemeríc.

Prognóza otravy je vážna.

Toxické dávky: HoDL = 1 g vodný extrakt: 0.3 - 0.7 g semená: asi 2 g vodný výluhRastliny s rovnakým účinkom:Helleborus viridis L. (Čemerica zelená), Helleborus purpurascens (čemerica purpurová)Helleborus foetidus L. (Čemerica smradľavá), Helleborus odorus (Čemerica voňavá)Helleborus multifidus, Helleborus dumetorum (Čemerica krovisková)Helleborus hybridus (Čemerica záhradná), Taktiež ostatné druhy čemeríc (viac než 20) sú jedovaté.

HEPATICA NOBILIS MILL. Pečeňovník trojlaločný - Jaterník podléškaJedovatá časť: Nadzemná časť rastliny.Obsahové látky: Nadzemná časť obsahuje malé množstvo protoanemonínu.Toxicita a príznaky otravy: Podľa fyziologického účinku je množstvo protoanemonínu nepatrné. Toxicita

pečeňovníka je tak malá, že by sa nemusel zahrňovať medzi jedovaté rastliny.

HERACLEUM SPHONDYLIUM L. Boľševník borščový - Bolševník Jedovatá časť: Celá rastlina, najmä nezrelé plody.Obsahové látky: V celej rastline sú prítomné furanokumaríny, a to hlavne isopimpinellín, bergaptén,

isobergaptén, pimpinellín a sphondín. V plodoch prevládajú xantotoxín a bergaptén.Toxicita a príznaky otravy: Z rastlín pri poranení vyteká šťava, ktorá po 24 hodinách vyvoláva na koži páliace

a svrbiace temne červenohnedé zapálené plochy, na ktorých vznikajú vezikuly až buly s ľahko skalenou tekutinou. Účinok býva prirovnávaný k účinku yperitu. Dlho pretrváva výrazná pigmentácia postihnutých plôch. Slnečné žiarenie vznik afekcie podporuje , vznikajú fytoheliodermatitídy.

Rastliny s rovnakým účinkom: Heracleum mantegazzianum (Boľševník obrovský), Heracleum giganteum

HYDRASTIS CANADENTIS Vodilka kanadisObsahové látky: Najmä podzemok obsahuje alkaloidy - hydrastín, berberín, kanadín, mekonín.Toxicita a príznaky otravy: Hydrastín spôsobuje po väčších dávkach kŕče podobné kŕčom po strychníne. Na

srdce pôsobí tlmivo, tlmí tiež dýchacie centrum. Kanadín sa pri otravách neuplatňuje pre jeho nepatrný obsah v rastline.

Po požití spôsobuje rastlina katarálny zápal slizníc.

HYOSCYAMUS NIGER L. Blen čierny - Blín černý

Popis. Lepkavě chlupatá, až 80 cm vysoká, dvouletá, řidčeji jednoletá bylina se světle hnědým vřetenovitým kořenem a jednoduchou, přímou lodyhou. Početné listy má pereně zubaté až chobotnatě vykrajované nebo hluboce zubaté. Dolení řapíkaté, objímavé, hustě oděné, 6-15 cm dlouhé. Horní poloobjímavé. Určité kulturní druhy mají listy až 40 cm dlouhé. Květy, na krátké stopce, tvoří husté vijany. Mají baňkovitý kalich a špinavě žlutou, fialově žilkovanou korunu, v ústí červenofialoyou. Plod je dvoupouzdrá, mnohosemenná, džbánečkovitá a víčkatá tobolka. Jedna rostlina má víc než 10 000 semen. - Kvete v červenci a v srpnu, dvouletý v květnu a červnu.

Výskyt. Blín je rozšířený v Evropě a v Asii. U nás roste zejména na rumištích, u cest a na polích. V některých zemích se pěstuje.

Užívaná část. List (Folium hyoscyami), semeno (Semen hyoscyami) a nať (Herba hyoscyami).Sběr a úprava. List a nať se sbírá v době květu (přibližně od června do srpna). Suší se rychle ve stínu. Při

umělém sušení je přípustná teplota 40°. Droga má omamný pach a poněkud ostrou chuť. Semena se sbírají krátce před úplným dozráním. Vrchní rostlinná nať se seřízne, nechá dozrát, vymlátí a vyčistí. Droga snadno vlhne a plesniví. Při sběru a zacházení s drogou je nutno zachovat největší opatrnost, poněvadž je prudce jedovatá. U nás se blín nevykupuje. Od roku 1940 se skopolamin a hyoscyamin většinou vyrábí z listů australských stromů Duboisia myoporoides. Obsahují až 4 % skopolaminu.

Účinné látky a působení. Obě drogy obsahují hlavně alkaloidy (list až 0,6 %, semeno 0,5 %), zastoupené hyoscyaminem, resp. atropinem a skopolaminem.

Jsou to celkem tytéž látky jako u rulíku a působí stejně jako rulíkové. Dráždí ústřední nervstvo, zvláště mozek, omezují sekreci žláz slinných, bronchiálních, žaludečních a potních, rozšiřují zornice.

Užití. Jako antiastmatikum, spazmolytikum a parasympatikolytikum. Pro velkou jedovatost může drogy nebo látky z nich připravené předepsat jen lékař a mohou se užívat jen pod stálým lékařským dozorem. Osvědčují se jako účinné prostředky proti bronchiálnímu astmatu (v cigaretách), při zvýšené sekreci žaludečních šťáv, při

vředové chorobě žaludku, při různých křečových stavech a nervových chorobách. Blínový olej se dosud používá jako prostředek tišící bolest při neuralgických a revmatických potížích (masáže).

Otravy blínem mají podobný ráz jako otravy rulíkem.Poznámka. Z pěstovaných druhů je to Hyoscyatnus muticus L., blín bezbranný. Roste v Egyptě a v Indii.

Obsahuje 0,8-1,4 % alkaloidů, hlavně 1-hyoscyaminu. Obsah alkaloidů je největší v době květu.Jedovatá časť: Celá rastlina, najmä semená.Obsahové látky: Z toxikologického hľadiska je významný súhrn tropanových alkaloidov, tvorený zo 60 - 75%

L-hyoscyamínom, ďalej L-skopolamínom a malým množstvom atropínu, apoatropínu a ďalších. Obsah alkaloidov v sušine listov je 0.05 - 0.15%, v semenách až 0.3%.

Toxicita a príznaky otravy: Viď Atropa bella-donna.

HYPERICUM PERFORATUM L. Ľubovník bodkovaný - Třezalka tečkovanáToxicita a príznaky otravy: Väčšie dávky môžu v letných mesiacoch vyvolať fotosenzibilitu, taktiež

zvracanie, hlienovitú stolicu, hnačky, vnútorné krvácanie a svrbivé vyrážky. Ľubovník je fotodynamická rastlina, pri požívaní môže vyvolať v organizme fotochemický proces (fotosenzibilita - hypericizmus). Organizmus sa stáva citlivým na slnečné svetlo (pokožka sčervenie), ochorejú najmä ľudia so slabou pigmentáciou (albíni).

Dlhodobé neprerušované podávanie, najmä vo vyšších dávkach, môže mať veľmi vážne následky.

HLEX AQUIFOLIUM L.Cezmína ostrolistá - JasmínJedovatá časť: Plody a listy.Obsahové látky: Vlastné toxické agens zatiaľ nie je známe.Toxicita a príznaky otravy: Otrava sa prejavuje nevoľnosťou, zvracaním, poruchami srdečného rytmu,

zápalom žalúdka, hnačkou, poškodením obličiek, ospalosťou. Požitie plodov u dieťaťa vyvolalo gastroenteritídu končiacu smrťou.

Toxické dávky: 20 - 30 plodov môže byť smrteľnou dávkou pre dospelého.

Juniperus sabina L. Borievka netatová - JalovecJedovatá časť: Celá rastlina, najmä vrcholky vetvičiek.Obsahové látky: Rastlina obsahuje 3 - 5% silice, ktorej hlavnými zložkami sú sabinén, sabinylacetát a tujón.Toxicita a príznaky otravy: Na pokožku pôsobí silica silno dráždivo a spôsobuje zápaly. Pri požití vyvoláva

pálenie v ústach, zvracanie, bolesti v žalúdku a krvavé hnačky, prekrvenie malej pánve, takže u tehotných žien môže privodiť potrat. Po resorpcii bolesti hlavy, strychnínoformné kŕče, bezvedomie a smrť po 2 dňoch. Silica spôsobuje hematúriu, dysúriu, pri dlhšom požívaní edémy v tvári, krvácanie do sietnice, poruchy vedomia až slepota.

Prognóza je nepriaznivá, viac než 50% otráv končí smrteľne.Toxické dávky: Smrť môže privodiť 5 - 20 g sušených vetvičiek alebo 6 kvapiek silice.Rastliny s podobným účinkom: Juniperus horizontalis MOENCH (Borievka rozprestretá), Juniperus virginiana L.(Borievka virginská)

Juniperus communis L. Borievka obyčajná - Jalovec obecnýObsahové látky: V šištičkách, chvojí a kmeni sa nachádzajú éterické oleje s obsahom kamfénu, cinénu,

karneolu a látok majúcich dráždivé účinkyToxicita a príznaky otravy: Ťažké otravy sú popísané po požití šištičiek. Otrava sa prejavuje nauzeou,

zvracaním, pálením a bolesťou v bruchu, krvavými hnačkami s tenezmami, polyúriou ako dôsledkom podráždenia obličiek, krvácaním z maternice (môže nastať potrat), oslabením srdečnej činnosti, kŕčmi a stratou vedomia. Na slizniciach ktoré prišli do styku s borievkou príznaky podráždenia (hyperémia, pálenie atď.).

LABURNUM ANAGYROIDES MED. Štedrec ovisnutý - Štědřenec odvislý

Popis. Keř nebo strom s větvemi převislými, s listy trojčetnými, s lístky tupě eliptickými až vejčitými, na rubu chloupkatými. Květy mají krátce zvonkovitý kalich a žlutou, naspodu bledě skvrnitou korunu; jsou sestaveny do 10-30květých hroznů. Plod - lusk - je až 8 cm dlouhý, hedvábitě chloupkatý. - Kvete od dubna do června.

Výskyt. Pochází z jižní Evropy. U nás se pěstuje v teplejších krajích, zejména v parcích a zahradách jako ozdobný keř.

Užívaná část. Semeno, dříve i nať (Semen laburni, Herba laburni).Sběr a úprava. Lusky se sbírají po dozrání a vyluští se. Semena se nechají mírně doschnout. Mají pach mdle

rostlinný, chuť zprvu slizovitě hořkou, později ostrou.Účinné látky a působení. Semena obsahují hlavně alkaloid cytisin (až 3 %), choiin a glykosid laurocerasin.Cytisin má podobný účinek na vegetativní nervový systém včetně ganglií jako nikotin, ovšem slabší. Cytisin

působí také na ústřední nervovou soustavu, zvláště na prodlouženou míchu, nejdříve dráždivě, a pak ji ochrnuje podobně jako nikotin.

Je to droga zastaralá. Dnes se štědřenec vůbec neužívá.Užití. Dříve jako psychofarmakum. V terapii se používala nať při léčení předrážděnosti, psychoneurotických

nemocech, při migréně, melancholii a hysterii. Také se užíval při chronické otravě arsenikem a při jaterních chorobách. Je to droga jedovatá. Častěji se užíval izolovaný cytisin ve formě extraktu.

Poznámka. Při požití dráždí cytisin centrum pro zvracení a dýchání. Ochrnuje nervy. Už několik semen může u dětí vyvolat otravu. Za první světové války se štědřenec zkoušel jako náhražka tabáku.

Jedovatá časť: Celá rastlina, najmä lusky.Obsahové látky: Alkaloidy cytizín, N-metylcytizín a ďalšie deriváty chinolizidínu, pyrolizidínové bázy

laburnin a laburnamín.Toxicita a príznaky otravy: Toxicita rastliny je spôsobená najmä cytizínom, N-metylcytizín má menšiu

toxicitu. Cytizín je kŕčový jed. Lokálne dráždi, po resorpcii dráždi centrum pre zvracaniea dýchacie a vazomotorické centrá.

Otrava prepuká veľmi skoro, niekedy za 20 minút, ale isto do 1 hodiny. Po dlhotrvajúcej nepríjemnej nauzee zmocní sa otráveného na mnoho hodín zvracanie, ktoré sa nakoniec stáva krvavým, neskôr sa dostavuje hnačka. Otrávený je veľmi skleslý a malátny, vystupuje na ňom studený pot, má zášklby a kŕče vo svalstve. Pulz sa niekedy zrýchľuje, inokedy spomaľuje. Psychika trpí, niekedy zostáva pri somnolencii, inokedy nastupujú delíriá a halucinácie. Smrť môže nastať už za 1 hodinu zlyhaním dychu. Prognóza je vážna.

Toxické dávky: Smrť u dospelej osoby vyvolalo požitie 23 luskov. U detí vyvoláva otravu požitie viac ako dvoch semien.

HoDL = 15 g koreňa

LACTUCA VIROSA L. Šalát jedovatýJedovatá časť: Celá rastlina.Obsahové látky: Pálčivo horká mliečna šťava obsahuje laktóny laktucín a laktukopikrín. Ďalej je prítomný

ester laktucerín a triterpenický alkohol laktocerol, kaučuk a organické kyseliny.Toxicita a príznaky otravy: Laktucín pôsobí hypnoticky. Otrava sa prejavuje potením, rozšírením zorničiek,

ospalosťou, závraťami a spánkom s ťažkými snami.Rastliny s podobným účinkom: Lactuca quercina L. (Šalát dubolistý) Lactuca serriola L.(Šalát kompasový) Silphium perfoliatum (Silfium zrastenolisté)

LATHYRUS ODORATUS L. Hrachor voňavýJedovatá časť: Najmä semená.Obsahové látky: V semenách sa nachádzajú tzv. latyrogény : kyselina ?-amino-?- (alebo ?)

oxalylaminopropiónová, kyselina N-?-oxalyl-L-???-diaminopropiónová, ?-aminopropionitril a pod.Toxicita a príznaky otravy: Uvedené aminokyseliny spôsobujú neurolatyrizmus, ktorý je charakterizovaný

degeneráciou miechy a následnou stratou pohyblivosti končatín. Príznaky sa obvykle prejavia až po niekoľkomesačnom príjme potravy s vysokým zastúpením hrachorových semien. Otrávený začína pociťovať slabosť a postupne sa dostaví paralýza dolných končatín a smrť. Akútna toxicita neprichádza do úvahy.

LATHYRUS SATIVUS L. Hrachor siatyJedovatá časť: Najmä semenáObsahové látky: V semenách sa nachádza najmä latyrogén ?-N-(gama-L-glutamil)-minopropionitril.Toxicita a príznaky otravy: Akútna toxicita sa nevyskytuje. Nebezpečný by bol príjem tohoto latyrogénu v

dobe tehotenstva. Vážnou intoxikáciou je osteolatyrizmus, ktorý sa dostaví ako následok dlhodobého príjmu vyššie uvedenej látky. Jeho prejavom je skrivenie chrbtice, končatín a ďalšie deformácie kostry. Ďalej sa otrava prejavuje parestéziami v dolných končatinách, kŕčmi v lýtkach, trasom, spastickou paraparézou so zachovanou citlivosťou.

LAUROCERASUS OFFICINALIS ROEM. Vavrínovec lekárskyJedovatá časť: Všetky časti rastliny, najmä semená a listy.Obsahové látky: Kyanogénne glykozidy (v čerstvých listoch až 1.5% prunasínu), najvyšší obsah býva v júli a

septembri. Obsah amygdalínu v semenách je značný, avšak dužina plodov kyanogénne glykozidy prakticky neobsahuje.

Toxicita a príznaky otravy: Účinnou látkou je HCN, ktorý vzniká pôsobením emulzínu na glykozidy. Množstvo uvoľňovaného HCN závisí na niekoľkých podmienkach, napr. množstvo glykozidov, náplň žalúdka pred požitím jedu, kyslosť žalúdka a pod. Príznaky otravy viď Amygdalus communis.

LEDUM PALUSTRE L. Rojovník močiarnyJedovatá časť: Kvety a listy.Obsahové látky: Silica, ktorej hlavnou zložkou sú seskviterpenické alkoholy ledol a palustrol.Toxicita a príznaky otravy: Ledol najskôr vyvoláva centrálnu stimuláciu (psychomotorická excitácia, niekedy

až kŕče) s následnou paralýzou. Otrava sa vyznačuje zvracaním, kolikovitými bolesťami brucha a hnačkami, slabosťou, ospalosťou, kŕčmi a kolapsom.

LEUCOJUM VERNUM L. Bleduľa jarná - Bledule jarníJedovatá časť: Celá rastlina, hlavne podzemná časť.Obsahové látky: Rastlina obsahuje súhrn alkaloidov (až 0.13%), hlavne galantamín, lykorína isotezín.Toxicita a príznaky otravy: Príznaky otravy sú rovnaké ako u Galanthus nivalis.

LIGUSTRUM VULGARE L. Zob vtáčí – Ptačí zobJedovatá časť: Bobule, listy, kôra.Obsahové látky: Bližšie štúdie obsahových látok doteraz chýbajú, bol potvrdený obsah sekoridoidov

(ligustrozid).Toxicita a príznaky otravy: Po požití vyvoláva zvracanie, hnačky, kŕče, kolaps, sťažené pohybya stratu

svalovej sily. Intoxikácia dvojročného dieťaťa sa prejavila zvracaním a hnačkou.

LOBELIA INFLATA L. Lobelka nadmutáObsahové látky: Najvýznamnejšiu obsahovú zložku tvoria alkaloidy, ktorých sa podarilo doteraz identifikovať

vyše 20 (musia tvoriť najmenej 0.3%), z nich najznámejšie sú: lobelín, norlobelanín, norlobelanidín, lobelanidín, izolobinín, lobelanín.

Toxicita a príznaky otravy: Lobelín pôsobí na vegetatívne gangliá ako nikotín, najskôr ich dráždi, potom ochrňuje. Dráždi taktiež dýchacie centrum.

Príznaky otravy sú spomalenie pulzu, pokles TK, suchosť v hrdle, pri prehĺtaní nauzea, zvracanie, hnačka, pálenie v močových cestách, bolesti hlavy, závrate, pocit úzkosti, parestézie, mydriáza, neskôr mióza, kŕče a smrť ochrnutím dýchania.

Toxické dávky: HoDL = 0.005 g/kg lobelínuRastliny s podobným účinkom: Lobelia dortmanna (Lobelka jazerná)

LOLIUM TEMULENTUM L. Mätonoh mámivýJedovatá časť: Celá rastlina, najmä klasy.Obsahové látky: V celej rastline, hlavne v klasoch, je prítomná huba Endoconidium temulentum PRILL. et

DEL. ktorá produkuje temulín. V rastline sú okrem temulínu prítomné ďalšie alkaloidy (0.06%), a to perlolín a perlolidín. Uvedené alkaloidy sú nositeľmi toxického účinku.

Toxicita a príznaky otravy: Príznaky otravy sú rôzne. Pokiaľ vychádzajú s tráviaceho traktu ohlasujú sa pocitom horúčosti v ústach, nedostatkom slín, bolesťou žalúdka, zvracaním, niekedy býva hnačka inokedy zápcha. Otrávený je skleslý, studeno sa potí, najmä končatiny bývajú chladné. Telesná teplota klesá, neskôr môže stúpnuť. Polyúria. Otráveného zachváti prudký tras, postihujúci končatiny, pery a jazyk, takže hovorenie sa stáva nemožným.

Pri ťažkej otrave prestáva otrávený vidieť a počuť. Dostavia sa kŕče, po ktorých býva značné vyčerpanie, ataxia.Smrť nastáva pomerne zriedka za ťažkého stavu aj po niekoľkých dňoch zástavou dychu. Obyčajne sa však stav

začne zlepšovať a otrava končí za 24 - 36 hodín. Ostáva len bolesť a ťažoba v hlave, skleslosť, nechutenstvo, zápcha a nutkanie na moč.

Toxické dávky: HoDT = 40 - 90 g semien.Rastliny s podobným účinkom:

Lolium remontum (Mätonoh mámivý)Prítomnosť alkaloidov v malom množstve bola dokázaná aj u iných druhov mätonohov, napr. Lolium perenne

L. (Mätonoh trváci) a Lolium multiflorum LAM. (Mätonoh mnohokvetý)a taktiež u Festuca arundinacea SCHREB. (Kostrava trsteníková).

LONICERA CAPRIFOLIUM L. Zemolez kozíJedovatá časť: Bobule.Obsahové látky: Obsahové látky sú podobné ako u ďalej uvádzaného druhu Lonicera xylosteum: stopy

alkaloidov, saponíny, antokyaníny, sekoiridoidy a iridoidy.Toxicita a príznaky otravy: Podobné ako u Lonicera xylosteum.Rastliny s rovnakou toxicitou: Lonicera periclymenum L. (Zemolez ovíjavý)

LONICERA XYLOSTEUM L. Zemolez obyčajnýJedovatá časť: Bobule.Obsahové látky: Uvádza sa prítomnosť bližšie neidentifikovanej horkej zlúčeniny (zmesi ?) xylosteínu; ďalej

monoterpenický glykoalkaloid xylostidín, sekoiroid lonicerozid a pod. v celom rode Lonicera sú prítomné saponíny s relatívne slabou hemolytickou účinnosťou a kryštalické útvary šťavelanu vápenatého.

Toxicita a príznaky otravy: Toxický účinok sa pripisuje obsahu saponínov. Otravy boli pozorované u detí po požití bobúľ. Prejavili sa sčervenaním tváre, zvracaním, hnačkou, bolesťami brucha, rozšírením zorničiek, svetloplachosťou, hlbokým dychom a nepravidelným pulzom.

Rastliny s podobným účinkom: Lonicera tatrica L. (Zemolez tatársky), Lonicera nigra L. (Zemolez čierny)

LUPINUS POLYPHYLLUS LINDL.Lupína mnoholistáJedovatá časť: Iba semená.Obsahové látky: Sparteín a podobné chinolizidínové alkaloidy (lupinín, lupanín a ďalšie). Niektoré tzv, sladké

variety majú obsah týchto látok silne potlačený.Toxicita a príznaky otravy: Pokusne bolo dokázané že lupínové alkaloidy silno poškodzujú pečeňa spôsobujú

nekrózu buniek.Sparteín sa svojimi účinkami podobá nikotínu, je však podstatne menej jedovatý a toxicky pôsobí až v

desatinách gramu. Inokedy sa jeho účinok prirovnáva k účinku koniinu.Prípady otravy u ľudí sú relatívne vzácne, obvykle sú postihnuté deti, ktoré požili semená alebo plody.Rastliny s podobnou toxicitou: Lupinus parennis L. (Lupína trváca), Lupinus luteus L. (Lupína žltá) Lupinus albus L. (Lupína biela), Lupinus angustifolius L. (Lupína úzkolistá)Všetky uvedené druhy majú jedovaté semená, aj keď obsah alkaloidov v nich udáva literatúra nižší.

LYCIUM BARBARATUM L. Kustovnica cudziaJedovatá časť: Všetky časti rastliny včetne plodov.Obsahové látky: Chemické zloženie nie je doteraz dostatočne preskúmané; uvádzajú sa glykozidovo viazané

dusíkaté látky s parasympatikolytickou aktivitou; uvádza sa taktiež prítomnosťL-hyoscyamínu.Toxicita a príznaky otravy: Symptómy intoxikácie sú popisované podobne ako u Atropabella-donna a ďalších

rastlín obsahujúcich tropanové alkaloidy.

LYCOPODIUM CLAVATUM L. Plavúň obyčajný - Plavuň vidlačkaObsahové látky: Vňať obsahuje malé množstvo alkaloidov (lycopodín, clavatoxín).

Toxicita a príznaky otravy: Vňať je pre obsah alkaloidov jedovatá, pôsobí na CNS (má podobné vlastnosti ako kurare).

Všetky druhy plavúňov obsahujú v byli jedovaté alkaloidy.

MAHONIA AQUIFOLIUM (PURSH) NUTTALL Mahónia cezmínolistáJedovatá časť: Celá rastlina, najmä korene.Obsahové látky: V celej rastline sú prítomné alkaloidy skupiny protoberberínovej (berberín, iatrorizín,

palmatín), benzylisochinolínovej (oxyakantín, berbamín) a aporfínovej (magnoflorín). Najnižší obsah alkaloidov je v plodoch.

Toxicita a príznaky otravy: V malých dávkach pôsobí ako amarum, vo vyšších vyvoláva nauzeua pôsobí ako hypnotikum.

MAIANTHEMUM BIFOLIUM (L.) F.W.SCHMID Tôňovka dvojlistáJedovatá časť: Celá rastlina.Obsahové látky: Obsahové látky sú málo preskúmané. Rastlina obsahuje steroidné saponínya kyselinu

chelidonovú.Toxicita a príznaky otravy: Zriedka dochádza k otrave detí pri požití bobúľ zámenou za iné lesné plody.

Otrava sa prejavuje nauzeou, zvracaním a gastrointestinálnymi poruchami sprevádzanými hnačkami.

MELAPYRUM L. Čermeľ (všetky druhy)Obsahové látky: Čerstvá vňať obsahuje glykozid, semená glykozid príbuzný rinantínu.Toxicita a príznaky otravy: Pri otrave je nápadná ospalosť, svalová slabosť, kolikovité bolestia niekedy

hematúria. Toxické dávky sú však vysoké.

MELILOTHUS OFFICINALIS (L.) PALL. Komonica lekárska - Komonice lékařskáObsahové látky: Hlavnou účinnou zložkou sú kumarínové glykozidy, a to najmä kumarín (asi 0.9%), ktorý sa

nachádza v čerstvej rastline ako kumarigén melilozid, melilotín (asi 0.2%), dikumarol (asi 0.02%), kyselina kumarová melilotová.

Toxicita a príznaky otravy: Kumarín predlžuje protrombínový čas, brzdí tvorbu protrombínu, VII, IX a X faktora, a tým predlžuje krvácavosť. Dlhodobejšie požívanie rastliny môže vyvolať vnútorné krvácanie.

Vyššie dávky majú tlmivý účinok na CNS. Otrava sa prejavuje bolesťami hlavy, závraťami, zvracaním alebo ospalosťou. Taktiež sa uvádzajú početné krvácania, najmä v parenchymatóznych orgánoch, anémia, hnačka (niekedy krvavá), svalová slabosť, parézy. Môžu vzniknúť kŕče.

MENTHA PULEGIUM L. Mäta sivá - MátaToxicita a príznaky otravy: Dráždi tráviaci systém a obličky a reflektoricky pôsobí na uterus. Po resorpcii je

hepatotoxická, podobá sa účinkami fosforu a vedie k ukladaniu tuku v obličkách, pečeni, srdci a pankrease. Ďalej pocit chladu, nepravidelná srdečná činnosť, kóma, kolaps a smrť ochrnutím dýchacieho centra.

Toxické dávky: HoDL = 1 lyžička silice

MERCURIALIS PARENNIS L. Bažanka trvácaToxicita a príznaky otravy: Bol dokázaný preháňavý a diuretický účinok. Po veľkých dávkach hematúria,

silná hnačka a kolaps.Podobne, ale slabšie, pôsobí Mercurialis annua (Bažanka ročná).

NARCISSUS PSUDONARCISSUS L. Narcis žltýJedovatá časť: Celá rastlina, najmä cibuľka a kvety.Obsahové látky: Ako všetky amarylkovité rastliny obsahuje narcis fenantridínové alkaloidy, najmä lykorín,

homolykorín, tazetín a ďalšie.Toxicita a príznaky otravy: Alkaloidy silno dráždia sliznicu tráviaceho traktu. Po náhodnom požití štyroch

cibúľ sa dostavili kolikovité bolesti, hnačka, studený pot a celková slabosť. U detí po vstrebaní boli pozorované kŕče, kolaps a smrť ochrnutím dychu. Taktiež boli popísané dermatitídy, najmä pri spolupôsobení tepla a potu.

Rastliny s podobným pôsobením: Narcissus poeticus L. (Narscis biely), Narcissus verbanensis Narcissus ledroensis, Narcissus stelliflorus Narcissus tazetta (Narcis tazetový), Narcissus macleayi

NICOTIANA TABACUM L. Tabak virgínsky - Tabák Jedovatá časť: Celá rastlina.Obsahové látky: Všetky časti rastliny obsahujú alkaloid nikotín, čiastočne voľný, čiastočne viazaný na

kyselinu, ďalej nikotirín, nornikotín, anabsín, nikotelín, myosmín. V listoch sa obsah alkaloidov pohybuje medzi 0.5 - 9% v sušine.

Toxicita a príznaky otravy: Toxicita rastliny je daná najmä obsahom nikotínu. Nikotín je mitotický jed, postihujúci jadro bunky bez súčasných zmien v plazme. Ochrnuje prevod vo všetkých vegetatívnych gangliách, pričom parasympatikus sa o niečo oneskoruje za sympatikom. Nikotín neruší vazodilatačný efekt ACh. Zvyšuje dráždivosť CNS, potom ochrnuje, až človek zomiera ochrnutím dýchacieho centra. V menších dávkach nikotín zvyšuje sekréciu slín, žalúdočných štiav a potu, zosilňuje peristaltiku a tonus maternicového svalstva.

Nikotín sa resorbuje zdravou kožou. Pri fajčení prechádza do dymu, vstrebáva sa sliznicou ústnou, sliznicou tráviaceho a dýchacieho traktu, prestupuje placentou.

Akútna otrava sa prejavuje bolesťou hlavy, bledosťou, smrteľným potom, závraťou, nauzeou a zvracaním. Býva veľká skleslosť, zornice sú zúžené. Pri ťažkej otrave sa môžu vyskytnúť poruchy zraku a sluchu. Zotavenie nastane za niekoľko hodín. Pri veľmi ťažkej otrave, ktorá vzniká napr. vypitím prostriedku proti rastlinným parazitom alebo pri rozstrekovaní veľkého množstva nikotínového prípravku, pozoruje sa zaujatosť hlavy, cyanóza, mravenčenie a umŕtveniev končekoch prstov, vymiznutie reflexov, leukocytóza. albuminúria. Tachykardia prejde do fibrilácie siení, otrávený sa výrazne potí, stráca vedomie, vznikajú svalové kŕče, zástavou srdcaa respiračnou paralýzou. Smrť je pomerne vzácna. Chronická otrava sa prejavuje chronickým zápalom hltanu, hrtanu, priedušnice a priedušiek. Otrávený trpí nechutenstvom, striedaním hnačiek zo zápchou a zvracaním. Obehový aparát hlási svoju ťažkú poruchu búšením srdca, nepravidelnosťou pulzu a nevýslovnou srdečnou zovretosťou s úzkosťou, ktorá môže prejsťv nikotínovú angínu pectoris s pomerne dobrou prognózou. Množstvo moču býva väčšie, u mužov sa vyvíja pohlavná impotencia, u žien menštruačné poruchy, dochádza k potratom. Koža svrbía objavujú sa exantémy. Veľmi trpí zmyslový aparát: strata chuti a čuchu, nejasné videniezo zápalmi zrakového nervu, veľmi pomaly sa hojacimi, nedoslýchavosť. Ďalšie príznaky sú tlakv hlave, závrat, zamdlenosť, tras, neuralgie. Otrávený nie je schopný sústrediť sa na duševnú prácu, stáva sa hypochondrom, jeho inteligencia klesá.

Na podklade chronickej otravy môže vzniknúť claudicatio intermittens, hypertenziaa vazomotorické neurózy. Nikotín ťažko škodí u ochorení periférnych tepien.

Toxické dávky: Kvapka nikotínu stačí usmrtiť človeka.HoDL = 0.001 g/kg; = 0.01 g/kg; = 0.04 g; = 0.06 g; = 0.04 - 1 g; = odvar s 25 g človeka

OENANTHE CROCATA Halucha šafránováObsahové látky: Látka podobná pikrotoxínu.Toxicita a príznaky otravy: Príznaky otravy sú salivácia, zvracanie, stupor, bezvedomie, tonickéa klonické

kŕče, zozelenenie tváre. Smrť môže nastať udusením, a to už po piatych minútach po objavení sa prvých príznakov, inokedy až za niekoľko dní.

ORNITHOGALUM UMBELLATUM L. Bledavka okolíkatáObsahové látky: Účinná látka nebola doteraz izolovaná.Toxicita a príznaky otravy: Po požití zvracanie, hnačky a kolikovité bolesti brucha.

PADUS AVIUM MILL. Čremcha obyčajnáJedovatá časť: Celá rastlina, najmä kôra a semená.Obsahové látky: Kyanogénne glykozidy v kôre, listoch a semenách (v semenách amygdalín, vo vegetatívnych

častiach rastliny prunasín); dužina plodov ich neobsahuje.Toxicita a príznaky otravy: Viď Amygdalus communis.

PAEONIA OFFICINALIS L. Pivoňka lekárskaJedovatá časť: Celá rastlina.Obsahové látky: Pôvodca toxického efektu nie je známy.Toxicita a príznaky otravy: Ojedinelé mierne intoxikácie sa môžu prejaviť gastroenteritídou, kolikami a

hnačkami. Sú tiež popísané dermatitídy bez uvedených príznakov.

PAPAVER RHOEAS L. Mak vlčíJedovatá časť: Celá rastlina, najmä korunné lístky.Obsahové látky: Alkaloid roeadín (0.06%) a ďalšie alkaloidy roeadínového typu.Toxicita a príznaky otravy: Toxicita je malá. Otrava sa prejavuje štádiom podráždenia, po ktorom nasleduje

zástava trávenia, nehybnosť, nízka teplota, pomalý dych, kŕčovité pohyby a kóma.

PAPAVER SOMNIFERUM L. Mak siaty - Mák setý

Popis. Jednoletá bylina s jednoduchým kořenem a modravě lysou, válcovitou, až 1,5 m vysokou lodyhou. Různotvaré listy jsou postaveny střídavě, jsou nestejně zubaté, poloobjímavé. Květy jsou před rozkvětem převislé, potom přímé. Mají dvoulistý, opadavý kalich a korunní plátky buď bílé s fialovou skvrnou, nebo purpurové s černou skvrnou. Plod je kulovitá, mnohosemenná tobolka (makovice), a to buď nepukavá, stále uzavřená („slepý mák“), nebo pukavá. Semena jsou nejčastěji modročerná. Celá rostlina je bohatě prostoupena mléčnicemi, hlavně listy a nezralé makovice obsahují jedovaté šťávy. - Kvete od června do srpna.

Výskyt. Mák je původem z blízkého Orientu. U nás se obecně pěstuje a nezřídka zplaňuje.Užívaná část. Zaschlá mléčná šťáva - opium, makovice, makoviny a pro domácí účely semeno (Semen

papaveris, Fructus papaveris maturus). Oficinální je surové opium (Opium crudum).Sběr a úprava. Opium se získává naříznutím nezralých makovic. Zaschlá mléčná šťáva se sbírá. U nás se tento

sběr neprovádí. Surovinou pro získávání opiátů je u nás makovina, tj. obal rozpůleného plodu s krátkou částí lodyhy (asi 10 cm) po vyluštění ze zralých makovic. Pro izolaci alkaloidů musí být makovina suchá a bez plísně. - Seménka máku neobsahují mléčnou šťávu, tedy ani alkaloidy.

Účinné látky a působení. Opium a makovina obsahují hlavně morfin, kodein, papaverin a narkotin, thebain a další v rozličných množstvích. V souhrnu až 25 % alkaloidů se zjistilo v opiu, kdežto v makovině asi 0,6 %. Obsah jednotlivých alkaloidů silně kolísá. Morfin průměrně o 12 %, narkotin asi o 5 %, papaverin a kodein průměrně o 1 %. V semenech máku je asi 50 % mastného oleje.

Účinek alkaloidů je dvojí - jednak protikřečový, jednak omamující, narkotický. Jeví se v útlumu bolesti a v uvolnění hladkého svalstva. U člověka po krátkém stadiu dráždění ústředního nervstva, které se projevuje příjemnými pocity a rychle plynoucími myšlenkami, nastupuje útlum mozkové činnosti, a to zejména těch partií mozku, které vnímají bolest.

Užití. Jako analgetikum, narkotikum a spazmolytikum. Opium podléhá předpisům zákona o jedech. Makovina je dnes výlučně průmyslovou surovinou, užívanou k izolaci alkaloidů, které mají v léčení velmi různé použití.

Léčiva. Droga je součástí těchto léků: Asthmaspray Spofa, Benephorin, Codein Spofa, Con tras pan, Gastrogel, Cholaspan, Ipecarin, Kodynal, Morphin, Neuralgen, Novopon, Papaverin Spofa, Pleumolysin kapky, Sedobelin a Spasmo-Eunalgit.

Jedovatá časť: Celá rastlina okrem zrelých semien.Obsahové látky: Všetky časti rastliny obsahujú mliečnu šťavu, ktorá po usušení a stuhnutí predstavuje surové

ópium. Ópium obsahuje alkaloidy (25 druhov) z nich najdôležitejšie sú morfín, kodeín, tebaín, narkotín, narceín, laudanín, papaverín a hydrokotarnin.

Toxicita a príznaky otravy: Otrava ópiom je viacmenej otravou morfínom. Morfín potláča vnímanie bolesti, neruší iné mozgové funkcie, vyvoláva eufóriu, tlmí dráždivosť dýchacieho centra, pôsobí na vegetatívne centrá, zužuje zornice, zvyšuje tonus hladkého gastrointestinálneho svalstva, zastavuje peristaltiku, znižuje diurézu, po dlhšom podávaní vyvoláva veľmi rýchlo návyk.Vo vysokých dávkach pôsobí hypnoticky a ochrňuje dýchacie centrum.

Prvé príznaky pri požití sú rozmanité a veľmi záleží na individualite otráveného. Niekto zvracia a má závrate (ženy), trpí úzkosťou, u niekoho sa dostaví príjemný pocit tepla a eufórie. Po väčších dávkach nastúpi najskôr istá opilosť, niekedy značné vzrušenie. Otrávený je červený v tvári, svrbí ho telo, potom sa zvoľna ukľudňuje, až upadá do soporu z ktorého môže byť vyrušený. Sopor sa prehlbuje až do narkózy zo zachovanou reflexnou dráždivosťou. Aj v bezvedomí sa otrávený škrabe na tele. Zornice sú nápadne úzke, špendlíkovité, bulvy konvergujú, vzniká cyanóza, koža chladne, šľachové a periostálne reflexy miznú, stúpa počet leukocytov, dych slabne, stáva sa povrchným, môže sa objaviť Cheynovo - Stokesovo dýchanie. Smrť nastáva ochrnutím vegetatívnych centier mozgu. Pred smrťou sa môžu zornice rozšíriť.

Toxické dávky: HoDL = u kojenca odvar s polovice makovice; u ročného dieťaťa odvar s 3 - 4 makovíc; pre dospelého 0.5 g

PARIS QUADRIFOLIA L. Vranovec štvorlísty - Vraní okoJedovatá časť: Celá rastlina.Obsahové látky: Celá rastlina, najmä však podzemok, obsahujú steroidné saponíny paristifína paridín, a

kyselinu chelidonovú.Toxicita a príznaky otravy: Nositeľom toxického účinku sú najmä saponíny, ktoré dráždia tráviaci trakt.

Otrava sa prejavuje hlavne zasiahnutím tráviaceho traktu (nauzea, zvracanie, hnačka), bolesťami hlavy, celkovou slabosťou, nápadným zúžením zorničiek. Otrava je väčšinou ľahkáa najčastejšie sa vyskytuje u detí, ktoré z nevedomosti zamenia bobule za iné jedlé plody.

PERIPLOCA GRAECA L. Periploka gréckaObsahové látky: Biela mliečna šťava obsahuje glykozid periplocín.Toxicita a príznaky otravy: Šťava je prudko jedovatá, pôsobí podobne ako digitalis.

PETROSELINUM CRISPUM (MILL.) A.W.HILL Petržlen záhradný - Petržel zahradníObsahové látky: Plody obsahujú apiol.Toxicita a príznaky otravy: Už 0.6 - 0.8 g čistého apiolu vyvoláva bolesti hlavy, vzrušeniea srdečnú arytmiu.

Miestne na koži vyvoláva urtiku až hnisavý nekrotický zápal, podráždenie slizníc, vezikulózne dermatitídy. Po požití zvracanie, hnačky, bolesti v žalúdku a črevách, polyúria, zriedka oligúria, zriedkavejšie ikterus gravis, urémia, hematúria. U tehotných žien niekedy dôjde k potratu. Preparát je nebezpečný tým, že neobsahuje konštantné množstvo apiolu.

Toxické dávky: HoDL = 9 g apiolu

PHASEOLUS VULGARIS L. Fazuľa záhradná - Fazol zahradníJedovatá časť: Surové semená

Obsahové látky: V semenách a perikarpe sa nachádzajú toxické proteíny - lektíny, známe pod súhrnným názvom fasín, pôsobiace ako inhibítory syntézy proteínov.

Toxicita a príznaky otravy: Príznaky otravy sa dostavujú 2 - 3 hodiny po požití. Najskôr nauzeaa zvracanie, potom nasledujú prudké bolesti žalúdka, hnačka a cirkulačný kolaps.

Toxické dávky: HoDT = 3 - 10 bobovPodobne, ale silnejšie pôsobí Phaseolus ciccineus L. (Fazuľa šarlátová). Jedovaté sú taktiež semená Phaseolus

lunatus (Fazuľa mesiacovitá).

PHELLANDRIUM AQUATICUM L. Haluchovka vodnáJedovatá časť: Celá rastlina vrátane plodov, najmä koreň.Obsahové látky: Plody obsahujú 1.5 - 2.5% silice, v ktorej je zastúpený (80%) ?-felendréna alkohol androl,

nositeľ pachu. V rastline sú okrem silice a ubikvitárnych látok prítomné toxické polyacetylény (napr. oenantotoxín).

Toxicita a príznaky otravy: Toxický účinok sa pripisuje oenantotoxínu a je podobný cikutoxínu. Otrava sa podobá otrave Cicuta virosa. Príznaky sa vyvíjajú rýchlo po požití a smrť môže nastať behom niekoľkých hodín. Otrava sa prejavuje kolikovitými bolesťami, kŕčovými stavmi, celkovou slabosťou a kolapsom. Pri pomalších formách otravy sa okrem uvedených príznakov dostaví ešte aj hnačka a smrť môže nastať za 2 - 3 dni.

Šťava z čerstvej rastliny pôsobí miestne dráždivo.Rastliny s podobným účinkom: Oenanthe fistulosa L. (Halucha dutá)

PHYSALIS ALKEKENGI L. Machovka čerešňová - Mochyně židovská třešeňJedovatá časť: Celá rastlina, predovšetkým podzemná časť (podzemok s koreňmi).Obsahové látky: Rastlina obsahuje tropanové alkaloidy (obsah kolísa podľa vývinového štádia - najvyšší je na

začiatku kvitnutia a behom vývinu plodov); najviac je L-hyoscyaminu, oveľa menej atropínu, stopy L-skopolamínu.

Toxicita a príznaky otravy: Viď Atropa bella-donna.

PHYTOLACCA AMERICANA Líčidlo americkéJedovatá časť: Korene a čerstvé vetvy rastliny.Obsahové látky: Korene obsahujú glykoproteíny, semená saponíny. Tieto časti rastliny obsahujú taktiež

alkaloid fytolaccatoxín s účinkami blízkymi pikrotoxínu.Toxicita a príznaky otravy: Príznaky otravy sú silné pálenie v ústach a žalúdku, škrabanie v hrdle, kašeľ,

nauzea, úporné zvracanie, silná hnačka, celková slabosť, poruchy až paralýza dýchania, spomalenie pulzu, kŕče. Toxické látky obsahujú snáď aj lesklo čierne semená, boli zistené otravy detí, ktoré omylom požili niekoľko bobúľ.

PIMPINELLA ANISUM L. Bedrovník anízový - Bedrník anýzObsahové látky: Rastlina obsahuje silicu (3%) ktorej hlavnou zložkou je anetol.Toxicita a príznaky otravy: Väčšie dávky a dlhodobé požívanie je škodlivé (silica). Väčšie dávky pár anetolu

sú toxické a môžu spôsobiť omámenie.Otrava sa prejavuje hypotóniou kostrového svalstva, celkovou eufóriou a somnolenciou, môže vzniknúť edém

mozgu a pľúc.

PINUS SYLVESTRIS L. Borovica lesnáObsahové látky: Hlavnou účinnou látkou je živica a silica (tvorí okolo 15 - 30%) balzamu.Toxicita a príznaky otravy: Oleum terebinthinae (získava sa destiláciou živice) môže vyvolať kontaktnú

dermatitídu s erytrémom a pľuzgiermi. Jeho inhalácia môže okrem dráždenia slizníc dýchacích ciest a alveol

vyvolať až pneumóniu. Dlhšie vdychovanie výparov terpentínovej silice vyvoláva celkové príznaky intoxikácie. Perorálne spôsobuje zvracanie a hnačky, často krvavé.Pôsobenie na CNS sa prejaví závraťami, nauzeou, prípadne ataxiou. Ťažká otrava poškodzuje obličky a parenchým pečene, na koži vznikajú petechie. Po počiatočnom dráždení mozgovýcha miechových centier vyvoláva ich útlm. Smrť v kóme ochrnutím dýchania.

Toxické dávky: Letálna dávka silice je okolo 100 g.

POLYGALA SENEGA L. Horčinka senegováObsahové látky: Saponín senegín (10%).Toxicita a príznaky otravy: Vyššie dávky dráždia sliznice tráviaceho traktu, najmä žalúdka, a tým vyvolávajú

nevoľnosť, zvracanie, hnačky. Taktiež sa môže prejaviť hemolytický účinok saponínov.

POLYGONATUM MULTIFLORUM (L.) ALL. Kokorík mnohokvetýJedovatá časť: Celá rastlina, najmä plody.Obsahové látky: Rastlina obsahuje steroidné saponíny s aglykónom diosgenínom a kyselinu chelidonovou.

Prítomnosť kardiotonických glykozidov je sporná.Toxicita a príznaky otravy: Otravy spôsobuje vysoký obsah saponínov v rastline, hlavnev plodoch. Po požití

sa objavujú gastrointestinálne poruchy sprevádzané krvavými hnačkami.Rastliny s rovnakou toxicitou: Polygonatum odoratum (MILL.) DRUCE (Kokorík voňavý) Polygonatum verticillatum (L.) ALL. (Kokorík praslenatý)

PRIMULA OBCONICA HANCE Prvosienka kalíškatáJedovatá časť: Celá rastlina, najmä žľaznaté chĺpky.Obsahové látky: Rastliny rodu Primula obsahujú saponíny. Toxikologicky významnou látkou, obsiahnutou

najmä v bytových prvosienkách je však primín (2-metoxy-6-n-pentyl- p-benzochinón).Toxicita a príznaky otravy: Primín je výrazný kontaktný alergén spôsobujúci závažné dermatitídy

(primulodermatitídy). Už dotyk s rastlinou a prenesenie živicovej látky prstami na ďalšiu časť pokožky môže vyvolať rozsiahlu dermatitídu. Vyrážky bývajú najčastejšie na dotykových miestach, ale môžu sa vyskytnúť aj na tvári. V ľahkých prípadoch nastáva sčervenanie pokožky zo svrbením,v ťažších ekzém až dermatitis, pokrytá pľuzgiermi. V tvári zároveň vzniká edém, niekedy stúpateplota ako prejav celkovej reakcie organizmu.

Rastliny s rovnakou toxicitou: Primula praenitens KERGEWLER (Prvosienka čínska), Primula malacoides FRANCHET (Prvosienka slezovitá) Primula sieboldii E.MORR. (Prvosienka sieboldova) Primula mollis Primula cortusoides Cortusa matioli (Kortúza Matthiolova)

PRIMULA VERIS L. Prvosienka jarná - Petrklíč, Prvosenka jarníObsahové látky: Všetky časti rastliny, najmä korene, obsahujú saponíny (koreň 5 - 10%, kalich 2%).Toxicita a príznaky otravy: Pri otrave sa uplatňuje účinok saponínov, ktoré miestne dráždia tráviaci trakt a vo

veľkých dávkach môžu spôsobiť nauzeu a zvracanie. Saponíny sa vstrebávajúv malom množstve, preto sa resorptívne príznaky nedostavia. Niektorí ľudia prejavujú proti rastline jarnú idiosynkrasiu.

PULSATILLA PRATENSIS (L.) MILL. Poniklec lúčnyJedovatá časť: Celá rastlina, najmä nadzemná časť.

Obsahové látky: Celá rastlina obsahuje protoanemonín a produkty jeho premeny, t.j. anemonína kyselinu anemónovú a isoanemónovú.

Toxicita a príznaky otravy: Hlavnou účinnou látkou je protoanemonín. Príznaky otravy viď Ranunculus acris.Rastliny s rovnakou toxicitou: Pulsatilla grandis WENDER. (Poniklec veľkokvetý)

RANUNCULUS ACRIS L. Iskerník prudkýJedovatá časť: Celá rastlina.Obsahové látky: Všetky časti rastliny obsahujú protoanemonín.Toxicita a príznaky otravy: Protoanemonín má silný dráždivý účinok. Na pokožke a slizniciach vyvoláva pocit

pálenia, sčervenanie, po dlhšej dobe pľuzgiere a po ich prasknutí pomaly sa hojace vredy. Po vstrebaní pôsobí tlmivo na CNS a vyvoláva zástavu dychu. Bolo dokázané že pôsobí ako mitotický jed.

Priloženie listov na pokožku po dobu niekoľko hodín spôsobuje jej zápal a tvorbu pľuzgierov.Po požití sa otrava vyznačuje pálením dutiny ústnej, žalúdka a čriev, nauzeou, zvracaním, kolikovitými

bolesťami brucha a podráždením obličiek, až hematúriou. Po vstrebaní závrate, mdloby, dyspnoe, kŕče a zástava dychu. Smrť za 2 dni.

Rastliny s rovnakým účinkom: Ranunculus bulbosus L. (Iskerník hľuznatý), Ranunculus repens L. (Iskerník plazivý) Ranunculus sceleratus L. (Iskerník jedovatý), Ranunculus arvensis L. (Iskerník roľný) Ranunculus flammula (Iskerník plamenný), Ranunculus lingua (Iskerník veľký)Všetky druhy Ranunculus (ktorých u nás rastie 28) majú účinky veľmi podobné účinkom Ranunculus acris.

RHAMNUS CATHARTICUS L. Rešetliak prečisťujúci - Řešetlák počistivýObsahové látky: Plody obsahujú antraglykozidy, nezrelé aj saponíny.Toxicita a príznaky otravy: Za niekoľko hodín po požití plodov sa dostaví nauzea, bolesti brucha, zvracanie ,

hnačka a bolesti hlavy. Niekedy vyrážky na koži, sfarbenie moču do výraznej žltej farby. Otrava vysokými dávkami vedie k dehydratácii organizmu. Nezrelé plody môžu taktiež vyvolať podráždenie obličiek.

RHEUM PALMATICUM L. Rebarbora dlanitá - Rebarbora dlaňovitáObsahové látky: Rastlina obsahuje antraglykozidy a šťavelan draselný, ktorý vyvoláva toxický efekt pri požití

čepelí listov najmä mladej rastliny.Toxicita a príznaky otravy: Príznaky otravy sú nauzea, zvracanie, hnačka, bolesti brucha, salivácia, zníženie

diurézy (oligúria), hematúria (môže nastať aj črevné krvácanie).Podobnú otravu môže spôsobiť požitie veľkých množstiev Rumex acetosa L. (Štiav kyslý) a v čerstvom stave

Rumex acetosella L. (Štiav menší).

RHODODENDRON L. sp. div. RododendronJedovatá časť: Listy, plody a kvety. Toxický je aj nektár a med.Obsahové látky: Diterpenický acetylandromedol (= gryanotoxín).Toxicita a príznaky otravy: Príznaky otravy sú podobné ako pri otrave Andromeda polyfolia - mohutná

salivácia, nauzea, vomitus, diarea, bolesť a kŕče v črevách, závrate a excitácia, páleniea svrbenie pokožky a slizníc.

ROBINIA PSEUDO-ACACIA L. Agát biely - Trnovník akátJedovatá časť: Celá rastlina, najmä kôra a plody.Obsahové látky: Semená a najmä kôra obsahujú lektín (alebo zmes lektínov) robín. Kôra ďalej obsahuje

triesloviny katechínového typu.

Toxicita a príznaky otravy: Robín je fytotoxín, spôsobuje aglutináciu červených krviniek. Miestne pôsobí dráždivo. S tráviaceho traktu sa vstrebáva. Ako iné toxoalbumíny má aj imunogénne vlastnosti, t.j. ak sa podáva v malých, toxicky nepôsobiacich dávkach, vyvoláva imunitu.

Otrava sa prejavuje kolikovitými bolesťami brucha, hnačkami, namáhavým dychom, slabosťou srdca a kŕčmi, ktoré neskôr prejdú v ochrnutie a smrť. Listy často spôsobujú erysipeloidné exantémy, infiltrácie a edémy, edémy jazyka a obstipáciu. Sú známe otravy detí po žuvaní koreňov chutnajúcich podobne ako „sladké drievko“ (Glycyrrhiza glabra).

Rastliny s podobnou toxicitou: Robinia viscosa VENT. (Agát lepkavý), Robinia hispida L. (Agát srstnatý)

RUTA GRAVEOLENS L. Ruta voňavá - RoutaJedovatá časť: Celá rastlina.Obsahové látky: Sušená vňať obsahuje 0.2 - 0.6% silice, ktorej zložkou sú metylketóny a ich karbinoly,

poprípade karbinylacetáty. Ďalej vňať obsahuje fotosenzibilizujúce furanokumaríny (psoralén, bergaptén, xantotoxín a ďalšie), flavonoidné zlúčeniny, prevážne v glykozidovej väzbe (rutín), a alkaloidy skimmianín, kokusaginín a ďalšie. V koreňoch sú prítomné lignány savinína helioxantín.

Toxicita a príznaky otravy: Furanokumaríny sú najznámejšie fotosenzibilizátory, t.j. látky poškodzujúce pokožku pri súčastnom pôsobení slnečného žiarenia alebo umelého UV - svetla(340 - 380 nm).

Silica miestne dráždi. Po požití spôsobuje zápal dutiny ústnej, žalúdka a čriev, po vstrebaní zápal obličiek a prekrvenie malej pánve čo môže u tehotných žien viesť k potratu.

Otrava sa prejavuje slinením, zvracaním, hnačkou, slabosťou, ospalosťou, slabým pulzom. Otrava môže skončiť smrťou.

Ruta patrí k rastlinám ktoré u citlivých osôb pri dotyku vyvolávajú ťažko hojace sa zápaly pokožky a ekzémy.Rastliny s rovnakým pôsobením: Dictamnus albus L. (Jasenec biely)

SAMBUCUS EBULUS L.Baza chabzdová - Bez chebdíJedovatá časť: Celá rastlina, najmä semená v čiernych plodoch.Obsahové látky: Živicové látky, esterové iridoidné glykozidy ebulozid a isoswerozid, uvádza sa obsah

kyanogénneho glykozidu sambunigrínu.Toxicita a príznaky otravy: Živicové látky spôsobujú zvracanie a hnačku, najmä po požití čerstvých plodov.

Toxická aktivita sa stráca tepelným spracovaním.Príznaky otravy sú závrate, bolesti hlavy, nauzea, zvracanie, hnačka, dušnosť a iné poruchy hĺbky a rýchlosti

dýchania, tachykardia a kŕče.

SAMBUCUS NIGRA L. Baza čierna - Bez černýObsahové látky: Listy a nezrelé plody obsahujú kyanogénny glykozid sambunigrínToxicita a príznaky otravy: Otravy po požití lístia alebo kôry sa prejavili silným zvracaním, nauzeou,

hnačkou, celkovou nevoľnosťou a slabosťou.

SAPONARIA OFFICINALIS L. Mydlica lekárska - Mydlice lékařskáObsahové látky: Podzemky s koreňmi obsahujú glykozid a saponíny (sapotoxín) s vysokou hemolytickou

aktivitou.Toxicita a príznaky otravy: Charakteristickým príznakom otravy je sladká, potom pálivá chuťv ústach s

pocitom sliznatosti, kašeľ, nauzea, bolesti v bruchu, hnačky.

SAROTHAMNUS SCOPARIUS (L.) WIMM. EX KOCH Prútnatec metlovitý - Janovec metlatýJedovatá časť: Celá rastlina.Obsahové látky: Chinolizidínový alkaloid sparteín (až 1.5%) a ďalšie minoritné alkaloidy isoflavón, genisteín a

iné.Toxicita a príznaky otravy: Sparteín v malých dávkach pôsobí dráždivo na dýchacie centrum, vo veľkých ho

tlmí. Gangliá autonómneho nervového systému ochrňuje bez predchádzajúceho podráždenia. V malých dávkach spôsobuje zrýchlenie srdečnej činnosti, vo veľkých spomalenie, ktoré môže byť sprevádzané nepravidelnou činnosťou a poklesom TK.

Otravy sú veľmi vzácne. Vyznačujú sa nauzeou, zvracaním, hnačkou, studeným potom, ťažkým dychom a kŕčmi. Smrť nastáva zástavou dychu.

SATUREJA HORTENSIS L. Saturejka záhradná - Saturejka zahradníObsahové látky: Vňať obsahuje asi 0.3 - 2% silice.Toxicita a príznaky otravy: Požitie nadmerného množstva silice môže podráždiť sliznice tráviaceho traktu,

poškodiť pečeň a obličky. Môžu sa objaviť celkové príznaky (napr. kŕče celého tela)s fatálnym koncom.

SCOPOLIA CARNIOLICA JACQ. Skopólia kranskáJedovatá časť: Celá rastlina, najmä podzemná časť (podzemok s koreňmi).Obsahové látky: Rastlina obsahuje tropanové alkaloidy (obsah kolísa podľa vývinového štádia - najvyšší je na

začiatku kvitnutia a behom vývinu plodov), najviac je L-hyoscyamínu, ďaleko menej atropínu, stopy L-skopolamínu a ďalších.

Toxicita a príznaky otravy: Viď Atropa bella-donna.

SEDUM ACRE L. Rozchodník prudkýJedovatá časť: Vňať.Obsahové látky: Vo vňati sú prítomné piperidínové alkaloidy (najmä sedamín), ktoré sú nositeľmi účinku.Toxicita a príznaky otravy: V nižších dávkach pôsobí hypotenzívne a vyvoláva sčervenanie pokožky. Vo

veľkých dávkach spôsobuje bolesti hlavy, nauzeu až zvracanie a omámenie.

SENECIO JACOBAEA L. Starček JakubovJedovatá časť: Celá rastlina.Obsahové látky: Rastlina obsahuje alkaloidy pyrolizidínovej skupiny, hlavne jakobín, jakodín, senecionín,

retronecín a ďalšie.Toxicita a príznaky otravy: Účinok je výrazne hepatotoxický. Ak sa otrava vyvíja zvoľna vzniká cirhóza

pečene. Okrem toho nastáva poškodenie CNS.Pri požití chleba zo senécie bola zistená otrava ktorá sa prejavovala bolesťami brucha trvajúcimi týždne a potom

vznikom vodnateľnosti zo zväčšením pečene bez žltačky.Rastliny s podobným účinkom: Iné druhy starčekov rastúcich na našom území, napr. Senecio nemorensis L.

(Starček hájny) obsahujú podobné alkaloidy, ktorých účinok je rovnaký akou popísaného druhu, vždy ide o látky hepatotoxické.

SIUM LATIFOLIUM L. Potočník širokolistýJedovatá časť: Celá rastlina, najmä koreň. Najviac toxických látok je v podzemnej časti.Obsahové látky: Všetky časti rastliny obsahujú toxické, dráždivé a narkoticky pôsobiace živicové látky a

silicu.

Toxicita a príznaky otravy: Rastlina sa vyznačuje miestnym dráždivým účinkom a všeobecným narkotickým účinkom.

SMILAX SALUBERRINA Prestup uzdravujúciObsahové látky: Smilacín, parillín, sarsasaponín.Toxicita a príznaky otravy: Otrava sa prejavuje škrabaním v hrdle, nauzeou, grganím, zvracaníma zvýšením

bronchiálnej sekrécie. Niekedy býva zápcha, inokedy hnačka a pálenie v anuse. Pri ťažkej otrave nastáva hemolýza.

SOLANUM DULCAMARA L. Ľuľok sladkohorskýJedovatá časť: Celá rastlina. Bobule sú toxickejšie v nezrelom stave.Obsahové látky: Toxikologicky významné sú steroidné glykoalkaloidy, tzv. solaníny. Solanum dulcamara sa

vyskytuje v troch fytochemických rasách, z ktorých každá sa odlišuje obsahom základného alkaloidu - soladulcidínu, tomatidenolu a solasidínu. Plody a vegetatívne časti tomatidenolovej rasy majú väčší obsah alkaloidov než ostatné dve rasy. U všetkých rás však platí, že obsah alkaloidov klesá v tomto poradí: zelené bobule - listy - byle - zrelé bobule. Najväčší obsah alkaloidov je v období plne vyvinutých ale nezrelých plodov (0.33 - 0.65% v sušine), potom obsah alkaloidov rýchlo klesá. V zrelých bobuliach sú len stopy alkaloidov. Rastlina obsahuje aj saponíny.

Toxicita a príznaky otravy: Viď Solanum nigrum.

SOLANUM NIGRUM L. Ľuľok čierny - Lilek černý

Jednoletá, vzpřímená a rozvětvená, tmavě zelená bylina, porostlá trochu zahnutými, odstávajícími chlupy, někdy olysávající a s větvemi na hranách často hrbolkatě zubatými. Listy má široce vejčité nebo skoro trojhranné, tupě přišpičatělé a krátce v řapík stažené, na okraji mělce laločnatě zubaté, někdy až celokrajné. Květy tvoří krátce stopkaté vrcholíky a jsou pravidelné. Mají pěticípý kalich s tupě vejčitými ušty a bílou korunou kolovitě rozloženou, dvakrát delší než kalich, s pěti tupými cípy. Tyčinek je pět a jejich nitky jsou krátké a prašníky k sobě přitisklé, zlatožluté. Spodní dvě třetiny čnělky jsou chlupaté a celá je 2-3krát delší než tyčinky. Svrchní semeník je složen ze dvou plodolistů a mění se za plodu zprvu v zelenou, v době zralosti černou, lesklou, kulatou bobuli, která

většinou měří méně než 1 cm v průměru a chová ve šťavnatém obsahu 1 až 1,5 mm veliká semena. Kvete od června do října.

Roste velice hojně na rumištích, na polích jako plevel, na úhorech, skoro všude po celé Zemi, kromě nejstudenějších krajů. Je to rostlina snad mírně jedovatá. Jsou známé případy, kdy se děti nebo drůbež otrávily po požití bobulí, jsou však známé i jiné případy, kdy i po požití většího množství bobulí žádná otrava nenastala. Příčina tohoto jevu nebyla dosud dostatečně vysvětlena.

Jedovatá časť: Celá rastlina. Bobule sú toxickejšie v nezrelom stave.Obsahové látky: Obsah solanínov v rastline klesá v poradí: nezrelé plody - listy - byle - zrelé plody. Zelené

bobule obsahujú asi 1.3% solasidínu v sušine.Toxicita a príznaky otravy: Solanín a príbuzné látky pôsobia hemolyticky, majú miestny dráždivý účinok a z

tráviaceho traktu sa ťažko vstrebávajú. Ak sa vstrebajú pôsobia tlmivo na CNS, hlavne na dýchacie centrum a srdce. Solanidín je menej jedovatý a nemá miestny dráždivý účinok.

Otrava sa prejavuje zamdlenosťou, nauzeou, zvracaním, hnačkou. Ďalšie príznaky môžu chýbať, pretože solanín sa ťažko vstrebáva. Ak sa vstrebá spôsobuje silné hnačky, parenchymatózny zápal obličiek a krvavým močom, omámenie, pomalý pulz, bezvedomie. Niekedy boli pozorované poruchy sluchu a videnia. Smrť zástavou dychu a srdca.

Prognóza je priaznivá, pretože organizmus vyvráti obsah žalúdka skôr, než sa stačí vstrebať dostatočné množstvo jedu.

Toxické dávky: ako toxická dávka solanínu sa udáva 0.3 g, inde 20 - 30 mg a letálna dávka 400 - 500 mg.HoDL = 0.005 g/kgRastliny s podobným účinkom: Lycopersicum esculenrum (Rajčiak jedlý), Solanum luteum MILL. (Ľuľok žltý) Solanum miniatum, Solanum puniceum

SOLANUM TUBEROSUM L. Ľuľok zemiakový (zemiak) - BramboryJedovatá časť: Celá nadzemná časť rastliny vrátane plodov. Podzemné časti sú prakticky nejedovaté, pokiaľ

neboli vystavené účinku svetla (klíčky, zelené časti hľúz).Obsahové látky: Všetky časti rastliny obsahujú toxické steroidné glykoalkaloidy - solaníny (zelená vňať

0.25%, kvety 0.7%, plody 1.0%, semená 0.25%, vegetatívne vrcholky 0.5%, klíčky 0.8 - 5%). V hľuzách je len nepatrné množstvo solanínu, v dozretých, najmä šupke, 0.005 - 0.01%, v klíčkoch hľúz 0.02 - 0.5%, uvádza sa, že v 100 g bežne používaných hľúz je 2 - 10 mg solanínu. Mladé klíčiace výhonky však obsahujú až 1.5% solanínu, podobne aj hľuzy s klíčkami.

Toxicita a príznaky otravy: Viď Solanum nigrum.

SORBUS AUCUPARIA L. Jarabina vtáčiaObsahové látky: Plody obsahujú organické kyseliny, horké látky a glykozid sorbozid.Toxicita a príznaky otravy: Príznaky otravy sú bolesť brucha a hnačka.

SYMPHORICARPOS ALBUS (L.) S.F.BLAKE Imelovník bielyJedovatá časť: Bobule.Obsahové látky: Z plodov bolo izolované malé množstvo alkaloidu chelidonínu a uvádza sa obsah bližšie

neurčeného saponínu.Toxicita a príznaky otravy: Údaje o toxicite plodov sú veľmi rozporné. Staršie údaje uvádzajú intoxikácie

sprevádzané zmätenosťou a hlbokým bezvedomím. Novšie štúdie pripúšťajú len veľmi nízku toxicitu. Tri až štyri bobule nespôsobili žiadne symptómy intoxikácie a predpokladá sa , že len veľké množstvo bobúľ by vyvolalo bolesti brucha a zvracanie.

Podľa iných údajov bobule požité vo veľkom množstve vyvolajú až smrteľne prebiehajúcu gastroenteritídu.

TANACETUM VULGARE L. Vratič obyčajný - Vratič obecnýJedovatá časť: Celá rastlina.Obsahové látky: Rastlina obsahuje predovšetkým silicu, ktorej je v kvetoch až 1.5%, v listoch 0.3%. Hlavnou

zložkou silice je ?-tujón (70%).Toxicita a príznaky otravy: Nositeľom toxicity je tujón obsiahnutý v silici. Príznaky otravy viď Thuja

occidentalis.

TAXUS BACCATA L. Tis obyčajnýJedovatá časť: Celá rastlina okrem miešku obklopujúceho semeno.Obsahové látky: Listy obsahujú súbor bázických látok (pseudoalkaloidov) označovaných ako taxín.Toxicita a príznaky otravy: Taxín dráždi tráviaci trakt, zastavuje dýchanie a srdečnú činnosť. Nemá

digitálisový účinok, zastavuje srdce v diastole. Otrava nastáva z neznalosti, použitím ako abortíva alebo u detí žuvaním ihličia.

Otrava sa prejavuje zvracaním, suchosťou v hrdle, bolesťami v žalúdku, hnačkou, ktorá môže byť vystriedaná zápchou, kolikami, slinením, hematúriou a albumínúriou, závraťami, kŕčmi, nepravidelným pulzom, klesaním TK a kómou. Smrť zástavou dychu často už za 15 minút. Mydriáza je údajne singnum mali ominis.

Toxické dávky: HoDL = odvar z 10 - 100 ihličiek pre dospelých, pre deti 10 - 20 g

THALICTRUM ŽltuškaJedovatá časť: U Thalictrum aquilegiifolium (Žltuška orlíčkolistá) najmä korene.Toxicita a príznaky otravy: Viď Ranunculus acris.

THUJA OCCIDENTALIS L. Tuja západnáJedovatá časť: Vetvičky, šištice a drevo.Obsahové látky: Silica obsahujúca tujón.Toxicita a príznaky otravy: Tujón silne dráždi pokožku a sliznice. Pri požití bolesti v bruchu, zvracanie,

krvavé hnačky, smrť môže nastať už v tejto fáze otravy obehovým zlyhaním za príznakov edému pľúc. Neskôr vznikajú príznaky od CNS, zaujatosť, zvýšený svalový tonus až klonické kŕče, v moči bielkoviny a valce, poprípade krv. V ťažších prípadoch po štádiu kŕčov nastane celková slabosť, bezvedomie a smrť behom 12 hodín až niekoľko dní. Tujón spôsobuje prekrvenie malej pánve, čo môže u tehotných žien viesť k potratu.

Pri styku silice s pokožkou sa objavuje silné miestne podráždenie prejavujúce sa sčervenaním, svrbením až ekzémom.

Rastliny s rovnakou toxicitou: Thuja plicata D.DON (Tuja riasnatá)

TOXICODENDRON QUERCIFOLIUM Sumachovec jedovatýJedovatá časť: Celá rastlina.Obsahové látky: Všetky časti rastliny majú v pletive sekrečné kanáliky s obsahom mliečnej šťavy, ktorá na

vzduchu sčernie. Obsahuje toxický prchavý derivát fenolu urusiol.Toxicita a príznaky otravy: Urusiol spôsobuje na pokožke spuchnutie, zápaly, potom pľuzgierea po ich

prasknutí príškvar. Po perorálnom podaní sa dostaví popri miestne dráždivom účinku aj tlmivý účinok na CNS. Urusiol je veľmi účinný, už 0.001 mg spôsobuje na pokožke pľuzgiere.

Otrava môže nastať prenesením účinnej látky na osobu buď dotykom rastliny, alebo hmyzom, alebo dymom pri spaľovaní rastlín. Príznaky sa objavia za 12 - 24 hodín po kontakte, zápal sa však nešíri za plochu dotyku. Kožná reakcia začína sčervenaním, opuchom a svrbením a prejdev pľuzgiere s leukocytárnou infiltráciou. Po požití sa dostaví opilosť, zvracanie, závrate, nehybnosť, rozšírenie zorničiek, blúznenie a zápal obličiek. Ale z tohto hľadiska je toxicita nízka. Niektoré osoby sú na dotyk s rastlinou zvlášť citlivé, citlivosť je dedičná.

Podobnými účinkami ako Toxicodendron quercifolium sa vyznačujú všetky druhy Rhus (asi 150).Najjedovatejší je Rhus vernix, patrí medzi najprudšie rastlinné jedy vôbec.

TROLLIUS EUROPAEUS L. Žltohlav európskyJedovatá časť: Celá rastlina.Obsahové látky: Predovšetkým v nadzemnej časti rastliny sa vyskytuje protoanemonín, v podzemnej často

magnoflorín a saponíny.Toxicita a príznaky otravy: Viď Ranunculus acris.

TULIPA GESNERIANA L. Tulipán GesnerovObsahové látky: Alkaloid tulipín (srdečný jed), cibuľka estrogénnu látku.Toxicita a príznaky otravy: Tulipín spôsobuje slinenie, ochrňuje nervy a poškodzuje srdečnú činnosť. U žien

ktoré požívali cibuľky tulipánov sa objavili menštruačné poruchy.

VACCINIUM ULIGINOSUM L.Brusnica bahennáJedovatá časť: Plody.Obsahové látky: Účinné látky nie sú známe. Uvažuje sa o možnosti intoxikácie metabolitmy huby Sclerotina

megalospora, ktorá je občasným parazitom plodov.Toxicita a príznaky otravy: Pri požití plodov sa môžu dostaviť príznaky intoxikácie- psychomotorická

excitácia, zvracanie, rozšírenie zorničiek a pocit závrate. Bolo dokázané, že požitie 300 g plodov vyvolalo u niektorých ľudí malátnosť, závrate, pocit horúčosti v hlave, poruchy videnia a neschopnosť prehĺtať, zatiaľ čo u iných ani väčšie množstvo požitých plodov nevyvolalo žiadne prejavy intoxikácie.

VALERIANA OFFICINALIS L. Valeriana lekárska - Kozlík lékařskýObsahové látky: Pakorene a korene obsahujú éterický olej, kyselinu izovalérovú, alkaloidy- valerín, chatinín;

triesloviny, rad organických kyselín, živičné látky.Toxicita a príznaky otravy: Otravy sa vyskytujú zriedka, prejavujú sa závraťou, bolesťami hlavy, celkovou

slabosťou, nauzeou, grganím, zvracaním, bolesťami brucha, môže byť zníženie sluchoveja zrakovej ostrosti, tachykardiou, polyúriou.

VERATRUM LOBELIANUM L. Kýchavica Lobelova - Kýchavice

Popis. Vytrvalá bylina až 130 cm vysoká s krátkým válcovitým oddenkem, z něhož vyrůstají četné, asi 2 mm tlusté a 15 cm dlouhé kořeny. Z vrcholu oddenku vyrážejí eliptické listy, jejich pochvy vytvářejí zdánlivou paritou lodyhu. Květonosná lodyha nese spirálovitě uspořádané lodyžní listy. Sestičetné pravidelné květy jsou sestaveny v latu složenou z hroznů. Mají zelenavé, zřídka žlutavě bílé okvětní lístky po okraji zoubkaté. Plod je tobolka. - Kvete v červenci a v srpnu.

Výskyt. Roste ve střední a jižní Evropě na vlhkých loukách. U nás na horských loukách.Užívaná část. Oddenek (Radix veratri albi).Sběr a úprava. Oddenek se vykopává nejlépe na podzim (v září a v říjnu). Dobře očištěný se podélně půlí a

suší na suchých a stinných místech. Usušená droga má slabě kořenitý pach.Účinné látky a působení. Především alkaloidy, z nich hlavně protoveratrin A a B, jerovin, gernerin, hořčina a

organické kyseliny. Obsah látek je velmi rozdílný.Oddenek je silně jedovatý pro člověka i zvířata. Otrava vyvolaná požitím větší dávky kýchavice se projeví

pálením na jazyku, svíráním, sliněním, žízní, dávením, křečemi, srdečními obtížemi, zpomalením pulsu atd. Smrt nastává zadušením po ztuhnutí dýchacího svalstva.

Prášek ze suchého oddenku silně dráždí ke kýchání. Upotřeboval se do šňupavých tabáků. Hubí hmyz.Užití. Čisté veratrové alkaloidy (např. protoveratrin A a B) už v malých dávkách způsobují rozšíření cév a

snížení krevního tlaku. V naší lékařské praxi se však jako hypotenzivum již neužívá, pouze zevně jako místní anestetikum a ve veterinářství dosud někde na hubení hmyzu. Vnitřně se používá v zahraničí.

Poznámka. Při práškování drogy se musí použít ochranná maska. Prášek silně dráždí oči, vyvolává slzení a nutí k nezadržitelnému kýchání. Je-li vetřen do kůže, způsobuje pocit pálení a později až úplné otupěni citlivosti. S kýchavicí je nutno vždy zacházet jako s velmi jedovatou rostlinou.

Jedovatá časť: Celá rastlina.

Obsahové látky: Účinnými látkami rastliny sú steroidné alkaloidy cholestanového typu (1.0 - 1.6%), ktoré možno rozdeliť do troch skupín. Najúčinnejšie sú estery protoverínu, germínu a veracevínu. Sú to hlavne protoveratríny A a B (ich zmes sa označuje ako protoveratrín). Z esterov germínu sú to napr. germerín a germitrín, z esterov veracevínu cevadín, cevacín a veratridín. Medzi ďalšie účinné látky patria voľné alkaloidy jervín, rubijervín, veratramín a ich glykozidy.

Toxicita a príznaky otravy: Alkaloidy sú si účinkom podobné, najúčinnejší z nich je protoveratrín. Miestne alkaloidy dráždia, v nose spôsobujú nezadržateľné kýchanie, v očiach pálivú bolesť a slzenie, v ústach pálenie a slinenie. Vtierané do pokožky spôsobujú pocit pálenia a potom otupenie citlivosti. Rovnako miestne dráždia aj žalúdočnú a črevnú sliznicu. Už v malých dávkach spôsobujú rozšírenie ciev a pokles TK, spomaľujú pulz a znižujú počet vdychov.

Otrava sa vyznačuje kýchaním, pretože je silne podráždená sliznica nosná, krvácanímz nosa, slzením a prekrvením spojiviek. Jazyk najskôr páli a neskôr zdrevenie. Na koži vzniká pocit tepla, ktorý prejde v pálčivosť a tá v anestéziu. Po požití nastáva podráždenie tráviaceho traktu, zvracanie, bolestivá hnačka s krvavou stolicou. Pulz je pomalý a nepravidelný, dýchanie povrchné, TK nízky, zorničky rozšírené. Smrť nastáva zástavou dychu a srdca.

Rastliny s rovnakým účinkom: Veratrum album L. (Kýchavica biela), Veratrum nigrum L. (Kýchavica čierna)

VIBURNUM LANATA L. Kalina siripútková - KalinaJedovatá časť: Kôra, listy, (plody ?).Obsahové látky: Zloženie obsahových látok je podobné ako u Viburnum opulus.Toxicita a príznaky otravy: Rovnaké ako u Viburnum opulus.

VIBURNUM OPULUS L. Kalina obyčajná - Kalina obecnáJedovatá časť: Kôra, listy, (plody ?).Obsahové látky: Kôra a listy obsahujú fyziologicky aktívne kumaríny a diterpény, rad iridoidných glykozidov -

alozidov, fytosteroly, triterpenické kyseliny, triesloviny a pod.Toxicita a príznaky otravy: Staršie údaje uvádzajú zápal tráviaceho traktu až smrť. Tieto údaje sa však v

súčasnosti nepotvrdili. Vzhľadom k obsahovým látkam sa zdá že plody môžu spôsobiť len miernu nevoľnosť (zvracanie, hnačky).

VISCUM ALBUM L. Imelo biele - Jmelí bíléJedovatá časť: Listy a vetvičky.Obsahové látky: Toxicita imela je daná predovšetkým obsahom toxických proteínov - viskotoxínov. Bola

dokázaná závislosť aktivity týchto látok na charakteru hostiteľskej rastliny. Uvádza sa, že najtoxickejšie je imelo parazitujúce na javore, lipe, orechu, topoli a agáte, najmenej jedovaté na jabloni. V plodoch nebola dokázaná žiadna toxická látka.

Toxicita a príznaky otravy: Toxicita sa prejavuje po parenterálnom podaní extraktu pre obsah lektínu (hemaglutinácia). Iba po požití veľkého množstva rastliny sa môže objaviť lokálne podráždenie, gastroenteritída a nekrotizujúci účinok.

WISTERIA SINENSIS (SIMS.) SWEET Vistéria čínskaJedovatá časť: Koreň, vetvy, plody.Obsahové látky: Glykozidová látka wistarín obsiahnutá v kôre a koreňoch. V celej rastline sa nachádzajú

toxické proteíny lektíny.Toxicita a príznaky otravy: Najčastejšie sa otravy vyskytujú u detí po požití strukov alebo semien. Dostaví sa

gastroenteritída, bolesť brucha, zvracanie a hnačka. Vo vážnejších prípadoch dehydratácia organizmu. Vyskytujú sa zmeny v správaní pacienta, charakterizované psychickou malátnosťoua zmierlivosťou.

JEDOVATÉ HUBY

AMANITA MUSCARIA Muchotrávka červená – Muchomůrka červenáObsahové látky: Muchotrávka červená obsahuje dve skupiny toxických látok. V prvej skupine sú bázické látky

ku ktorým patrí cholín, acetylcholín, muskarín a muskaridín. Najúčinnejší je muskarín (0.0002%). Druhú skupinu toxických látok, označovanú ako mykoatropín, tvorí kyselina iboténová, muscimol a muscazón.

Toxicita a príznaky otravy: Muskarín sa s tráviaceho traktu veľmi rýchlo vstrebáva, najmä žalúdočnoua taktiež črevnou sliznicou. Čiastočná eliminácia jedu s tráviaceho traktu nastáva niekedy zvracaníma zriedka hnačkou. Toxická dávka pre človeka vážiaceho 70 kg je 0.1 - 0.2 g muskarínu pri parenterálnej aplikácii (pri perorálnom podaní je asi 7x vyššia). Letálna dávka je asi 0.3 - 0.525 g pri parenterálnom podaní. Toxické množstvo muskarínu je obsiahnuté v 1 - 2 kg surovej huby, letálne v 3 - 5 kg plodníc. Muskarín účinkuje priamo na bunky žliaz a hladkého svalstva. Dráždi cholinoreaktívne biochemické štruktúry a vyvoláva tak funkčné poruchy zhodné s podráždením cholínergných nervových vlákien.

Mykoatropín sa taktiež rýchlo vstrebáva s požitých húb sliznicou žalúdka a čriev. Zvracaniea hnačky už neodstránia podstatnú časť jedu obsiahnutého v hubách. Toxické množstvo mykoatropínuje zrejme individuálne. Kojenci a malé deti sú menej citlivé, takže reagujú len na dávku DLM pre dospelých. Staršie deti sú už citlivejšie, ale majú taktiež relatívne vyššiu toleranciu. Starší ľudia sú menej citlivý, najmä pokiaľ sa týka periférneho účinku mykoatropínu. Ľudia so zvýšením tonusomparasympatického svalstva sú k mykoatropínu odolnejší. Ľahkú otravu môže vyvolať už 20 - 40 g huby. Možné je súčasné pôsobenie obidvoch toxínov, môže tak vzniknúť niekoľko syndrómov intoxikácie:

- syndróm prevládajúcich príznakov intoxikácie mykoatropínom- syndróm zmiešanej otravy mykoatropínom a muskarínom- syndróm otravy muskarínom

Syndróm otravy mykoatropínom je najčastejší, preto môže byť považovaný za typickú formu otravy hubou (bol tiež označený ako nervová forma otravy).

Obdobie latencie je len krátke, väčšinou trvá 30 minút až 2 hodiny, zriedkavo je kratšie(15 minút) alebo dlhšie (3 - 4, výnimočne 7 hodín).

Obdobie príznakov otravy trvá 12 - 24 hodín, zriedka dlhšie. Možno ho rozdeliť do dvoch štádií.Štádium vzrušenia (excitácie). Počiatok subjektívnych potiaží je náhly. Otrávený pociťuje vysychanie v ústach

a hrdle, poprípade smäd, sťažené prehĺtanie, zovretie hrdla (ktoré niektorí otrávení pociťujú ako zatajenie dychu). Rýchlo nasleduje pocit nevoľnosti od žalúdka (ako pri prejedení). Zvracanie je u tejto formy vzácne. Pocit tlaku v žalúdku sa mení na pocit príjemného tepla, ktoré sa rozlieva do celého nadbrušia a stúpa hrudníkom do hrdla a hlavy. Dostavuje sa pocit horúčosti, takže otrávený sa túži ochladiť na sviežom vzduchu alebo aj vo vode. Súčasne pociťuje otrávený búšenie srdca. Objavujú sa poruchy vnímania. Poruchy videnia majú rôzny ráz, čo súvisí so statickou refrakciou šošovky. Okrem ochrnutia akomodácie sa na poruchách videnia podieľa aj rozšírenie zorničiek. Emetropický otrávený vidí do diaľky neobvykle ostro a jasne (a to aj pri slabom umelom osvetlení), plasticky, bez pestrých farieb (čiernobiele, bolo však popísané fialové alebo modré, ba aj žlté videnie). Zdanlivé priblíženie predmetov je vnímané ako ich zväčšovanie (napr. vlastných rúk). Na blízko vidí otrávený nejasne, napr. pri čítaní odďaľuje knihu, hľadá viac svetla, priviera viečka, nemôže taktiež písať. Menej nápadná je hyperakúzia, pri ktorej napr. otrávený počuje tikanie hodín zo susedného bytu. Vznikajú poruchy hmatu a citu: pocit brnenia v končatinách - najmä končekoch prstov - je vystriedaný znecitlivením pokožky, takže otrávený nevníma dotyk ani bolestivé podnety (napr. štípanie). Taktiež môže byť porušená chuť, nápoje a pokrmy sa zdajú bez chuti.

Doteraz opísané subjektívne potiaže odpovedajú periférnym účinkom mykoatropínu. Subjektívne potiaže, ktorých podkladom je centrálne pôsobenie sa pridružujú neskôr. Začínajú bolesťami hlavy, hučaním v ušiach, pocitom prázdnoty („hmly“) v hlave, pocitom otáčavej závrate. Dostavuje sa pocit ľahkosti končatín, ktoré sa zdajú ľahšie od papiera (jeden otrávený to vyjadril slovami: ja som, akoby som nebol). Niektorí otrávení majú pocit, akoby ich nejaká veľká sila nadnášala nad zem a prudko hnala dopredu, poprípade majú dojem lietania (ikarizmus). Súčasne pociťuje otrávený stratu svalovej sily: neudrží sa nohách (najmä deti), neudrží v ruke ani ľahké predmety. V ďalšom priebehu majú niektorí otrávení pocit šklbania vo svalstve končatín a trupu. V psychickej oblasti sú otrávení spočiatku ešte orientovaní v kontakte so svojim okolím. Väčšinou si sami uvedomujú že sú otrávení požitými hubami(v niektorých prípadoch sa toto „vnuknutie“ dostavuje až vo sne v druhom štádiu otravy). Majú vzrušenú euforickú náladu, ktorá sa prejavuje túžbou po pohybe a reči. Hovorenie má niekedy nutkavý ráz, otrávený sa nemôže ubrániť aby mnohokrát neopakoval slová a krátke vety, ktoré ho napadajú alebo ktoré počuje vo svojom okolí.

Inteligentný otrávený opísal zvláštny rozštep osobnosti (rázu psychickej depersonalizácie): jedna jeho osobnosť pozorovala čo robí druhá, napr. neustále opakuje určitú vetu, bez toho aby jej v tom mohla zabrániť. Neskôr sa dostavujú rôzne halucinácie, väčšinou s denného života otráveného. Sú charakterizované zväčšovaním priestoru, jeho prvkov a zrýchľovaním behu času. Prevládajú halucinácie zrakové, vzácnejšie sú halucinácie čuchové a sluchové. Nemožno vylúčiť že na vzniku halucinácii sa podieľajú zmeny vnímania, najmä poruchy videnia. Zmenené vnímanie a halucinácie sú sprevádzané pocitom rozkoše a veľkého šťastia, ktoré nemôžu otrávení vyjadriť slovami („v živote som sa necítil tak šťastný“ vyhlasoval jeden otrávený). Túžia preto aj po smrti alebo majú pocit že už zomreli a súv prekrásnom prostredí neba. Jeden otrávený udával zníženie libida v mykoatropínovom opojení na rozdiel od svojich skúseností s alkoholickým opojením. Vzrušenie sa vystupňuje, otrávený je omámený, stráca kontakt s okolím. Od tohto okamžiku sú subjektívne pocity v ďalšom priebehu otravy prežívané vo forme snov, ktoré otrávený dokáže reprodukovať len sčasti, alebo si na ne nespomína.

Objektívne pozorujeme u otráveného v excitačnom štádiu tieto príznaky: Suchosť pier, jazykaa sliznice dutiny ústnej, niekedy chraptivý hlas; pokožka je suchá a teplá, sčervenanie (najmä na tvári, sčervenanie je difúzne až hruboškvrnité); teplota mierne zvýšená, ale aj normálna; dýchanie zrýchlené; srdečná akcia zrýchlená (pulz až 140 za minútu), krkavice živo pulzujú, pulz je dobre plnenýa zrýchlený; TK normálny až ľahko zvýšený; zornice rozšírené, niekedy nerovnako, zo spomalenou reakciou na osvit a akomodáciu; retencia moču. Početné sú príznaky neurologické. Nápadná je motorická nervozita, ktorá sa spočiatku prejavuje drobnou hrou prstov, hľadavými pohybmi, neskôr bezúčelnými, prudkými a dyssymetrickými pohybmi končatín, zášklbmi svalstva v tvári (grimasovanie, pseudonystagmus, trizmus) a na hrdle (torticollis). Otrávený nevydrží na mieste, prechádza sa, snaží sa ujsť s lôžka, dáva sa do behu bez cieľa alebo do divokého tanca. Koordinácia je zreteľne porušená, najmä pri chôdzi (vrávoranie a padanie). Psychicky je otrávený najskôr euforický (niekedys prechodnými stavmi zamyslenia), usmieva sa, rýchlo a inkoherentne hovorí, a to väčšinou veľmi hlasno, spieva na celé hrdlo. V reči pozorujeme mnohonásobné opakovanie slov alebo krátkych viet, počítanie obrovských číslic, často otrávený opakuje celé vety počuté z okolia. Vzrušenie sa stupňuje, otrávený vyjadruje svoje halucinácie slovami, nespojitý prúd myšlienok. Na vrchole excitačného štádia nastáva strata jasného vedomia, orientácie a kontaktu s okolím. Psychická alterácia a motorická nervozita sa vystupňujú do obrazu delíria, v ktorom otrávený zúri, bije okolo seba, trhá svoje šaty, s veľkou silou zápasí s ošetrujúcimi osobami, dáva sa do behu. V tomto období sa môže stať nebezpečný sebe (skoks okna, do vody apod.) alebo svojmu okoliu.

Štádium útlmu (komatoidné). Po vybití síl zúrivosti na vrchole excitačného štádia nastáva zvoľna ochablosť, ukľudňovanie, otrávený stereotypne hovorí a mrmle nezreteľné slová, zíva, líha si alebo padá na zem a upadá postupne do hlbokého bezvedomia. Tento stav sa skôr podobá kóme ako spánku. Bezvedomie možno len na krátko a obtiažne prerušiť; u niektorých otrávených sa spontánne objavia lucidné okamžiky sprevádzané niekedy novou excitáciou. Otrávený leží celkom kľudne, tonus svalstva je zvýšený (objavujú sa aj tonické, zriedka klonické kŕče). Reflexy sú zvýšené, objavujú sa patologické iritačné reflexy. Kožná citlivosť je znížená. Zornice rozšírené stuhnuté. Dýchanie zrýchlené a sťažené, chraptivé až vyslovene dyspnoické (u starších ľudí bolo pozorované dýchanie Kussmalovho typu alebo Cheyne - Stokesovo dýchanie). Objavuje sa cyanóza. Telesná teplota klesá. Tachykardia trvá, skôr dosahuje vyššej frekvencie, pulz slabo plnený, TK klesá. Tieto príznaky nasvedčujú poškodeniu vitálnych centier v predĺženej mieche a upozorňujú na priame nebezpečenstvo smrti. Otrávení väčšinou prežívajú subjektívne komatoidné štádium. Po prebudení sa na nič nepamätujú, niekedy však majú dojem, že boli na ďalekej ceste alebo v záhrobí, odkiaľ sa vrátili na tento svet. Tieto pocity reinkarnácie vyjadrujú napr. „vieš že som vstal z mŕtvych, že žijem“, „tak som sa vrátil - bol som na onom svete“.V skutočnosti prežívajú všetci otrávení v komatoidnom štádiu fantastické sny, ktoré niektorí vedia reprodukovať v lucidných okamžikoch alebo po prebudení s komatoidného stavu. Tak napr. jeden otrávený sa videl vo veľkej bielej guli, ktorá sa závratnou rýchlosťou otáčala medzi rotujúcimi obrovskými červenými guľami. Útlmové štádium trvá 6 - 8 (12) hodín. V ťažkých prípadoch môžev komatoidnom štádiu nastať smrť zástavou dychu alebo zlyhaním obehu.

Obdobie uzdravenia. Začína sa prebudením s komatoidného stavu. Zo začiatku si nemôže otrávený spomenúť čo sa s ním dialo, inokedy vie že prežil ťažký snový stav. Pociťuje slabosť, bolesti hlavy, má depresívnu náladu. Tieto potiaže miznú priemerne za 24 hodín, u starších ľudí neskôr. Poruchy videnia môžu trvať aj niekoľko dní. Kožná citlivosť na končatinách sa vracia začínajúc akrálnymi okrskami.

Formy otravy mykoatropínom. V predchádzajúcom texte bola popísaná typická forma mykoatropínového syndrómu stredne ťažkého až ťažkého stupňa. Ľahký (frustný) stupeň typickej otravy sa prejavuje eufóriou, miernou excitáciou, spavosťou so snami. Ak je silne vyznačené excitačné štádium, možno hovoriť o delirantnej forme. Veľmi výrazná je forma hypnotická, ktorá odpovedá narkotickému typu otráv hubami. Ak sú v komatoidnom štádiu prítomné kŕče hovorí sa o konvulzívnej forme.

U hypnotickej formy je excitačné štádium veľmi slabo vyznačené, poprípade úplne chýba. Otrávený je po uplynutí obdobia latencie od počiatku spavý a veľmi rýchlo upadá do komatoidného štádia.

Vzácnejšie formy sú: návrat excitačného štádia v priebehu komatoidného a inverzia obidvoch štádií (excitácia sa dostaví po uplynutí komatoidného štádia).

Príčinou rozmanitosti obrazov mykoatropínového syndrómu je jednak množstvo požitej huby, jednak individuálna vnímavosť organizmu otráveného. Zrejme záleží na type vyššej nervovej činnosti. Včasné vyvracanie priaznivo ovplyvňuje stupeň otravy.

Komplikácie. Najčastejšou komplikáciou mykoatropínového syndrómu je náhle zlyhanie srdečnej činnosti u starších ľudí alebo u ľudí s organickou srdečnou chorobou. Príčinou zlyhania srdečnej činnosti je vyčerpanie makroenergetických rezerv myokardu pri vysilení motorickou nervozitou v excitačnom štádiu otravy, v komatoidnom štádiu potom vplyv mykoatropínu na vazomotorické centrum. Ďalšou komplikáciou je bronchopneumónia, zavinená podchladením, bobtnaním bronchiálneho sekrétu alebo aspiráciou zvratkov v bezvedomí.

Nepriame nebezpečenstvo mykoatropínového syndrómu sa skrýva v možnosti úrazu rôzneho druhu u delírujúcich otrávených.

Syndróm zmiešanej otravy mykoatropínom a muskarínom. Tento zmiešaný syndróm je dosť častý u nás. K prevládajúcim príznakom otravy mykoatropínom sa pridružia príznaky otravymuskarínom: zvýšené slzenie, slinenie, potenie, pokles TK, zvracanie, kolikovité bolesti brucha a hnačka, mióza, akomodačný kŕč (u emetropa najskôr tras pred očami, potom mlhavé videnie do diaľkya makropsia).

Syndróm otravy muskarínom. Je najmenej častý. Frustná otrava muskarínom ktorý sa vstrebal cez pokožku sa prejavila slzením a črevnými kolikami.

Pri podkožnej aplikácii 1 - 3 mg muskarínu boli pozorované tieto príznaky: slinenie, pocit kongescie v hlave, zrýchlenie (neskôr spomalenie) srdečnej činnosti, nevoľnosť, sčervenanie tváre, závrate, úzkosť, opresia, kručanie a kolikovité bolesti v bruchu, potenie, najmä v tvári, akomodačný kŕča mióza.

Prognóza otravy je pomerne benígna. Na živote sú ohrozené deti, ďalej starší a vyčerpaní ľudia. Taktiež komplikácie, najmä od kardiovaskulárneho systému môžu spôsobiť letálne zakončenie otravy. Úmrtnosť vlastnou otravou je asi 2%.

Toxické dávky: HoDL = 1/2 huby u dieťaťa, 2 - 4 huby u dospelého

AMANITA PHALLOIDES Muchotrávka zelená – Muchmůrka zelenáObsahové látky: Falotoxíny - faloidín, faloín, falacidín, falín, falisín; amatoxíny - ?-amanitín,?-amanitín, ?-

amanitín, ?-amnitín, ?-amanitín.Toxicita a príznaky otravy: Bezpríznakové obdobie je typicky dlhé: prvé príznaky otravy sa prejavia

priemerne za 8 - 12 hodín po požití huby. Kratšia doba latencie (6 hodín) je menej častá ako dlhšia (24 - 48 hodín).Príznakové obdobie má rovnako typický znak: dvojfázovosť. V prvom období prevládajú búrlivé príznaky

gastrointestinálne (zvracanie a hnačky), ktoré vedú k dehydratácii a demineralizáciia k obehovému zlyhaniu. Už v tomto období väčšia časť otrávených otrave podlieha, najmä deti. Druhé obdobie sa vyznačuje poruchami životne dôležitých orgánov, prejavy ťažkého zlyhania pečene (častejšie) alebo obličiek (menej často), niekedy tiež poruchou funkcie oboch týchto orgánov. Na vrchole týchto porúch umiera druhá časť otrávených. Obidve obdobia otravy prežijú len otrávení s ľahkým a stredne ťažkým stupňom otravy. V treťom období otravy sa otrávený pomaly uzdravuje a stav môže vyústiťv úplné uzdravenie alebo do stavu dlhotrvajúceho postihnutia obličiek alebo pečene.

Obdobie gastrointestinálnych príznakov (tzv. choleriformná alebo agilná fáza) začína celkom náhle a trvá 1 - 3 (4) dni.

Úvodné celkové potiaže (malátnosť, nevoľnosť, závrate, bolesti hlavy, mrazenie) sú rýchlo nasledované úporným zvracaním a hnačkami, ktoré sú sprevádzané silnými bolesťami v celom bruchu. Zvracanie a hnačky sú kontinuálne alebo nakopené a vystriedané obdobiami prechodného zlepšenia. Zvratky obsahujú spočiatku zostatky požitých pokrmov, teda spravidla húb, neskôr sú biózne alebo taktiež s prímesou krvi. Stolice sú spočiatku sfarbené, neskôr obsahujú huby, postupne sa odfarbujúa nadobúdajú vzhľad ryžovej polievky, môžu taktiež obsahovať prímes krvi. O príjme potravy nemožno v tejto situácii vôbec uvažovať, smäd je veľký a pri neustálom zvracaní neutíšiteľný. Otrávený je vyčerpaný a schvátený, prostrovaný. Skôr sa objavujú príznaky dehydratácie: suché pery, strhané rysy tváre, suchý a povlečený jazyk, vpadnuté oči, kŕče v lýtkovom svale, výrazná oligúria až anúria. Potom sa dostavujú príznaky obehového zlyhania periférneho typu: cyanóza (až šedá), chladná pokožka so studením potom, mierne zakalené vedomie, tiché a zrýchlené srdečné odozvy, mäkký a zrýchlený pulz, pokles TK až k nemerateľným hodnotám, zníženie šľachových a okostnicových reflexov. Obehové zlyhanie vrcholí kolapsom.

Ak otrávený prežije toto obdobie dôjde najskôr k vymiznutiu zvracania a hnačiek. Na začiatku druhého obdobia otravy t.j. 4. - 5. deň priebehu otravy sa otrávený cíti subjektívne lepšie. Pociťuje bolesti v pravom podrebrí, niekedy veľmi intenzívne. Objektívne dokážeme zväčšenie pečene a jej citlivosť. Otrávený začína opäť močiť, väčšinou sa dostavuje polyúria. V ľahších prípadoch potiaže zvoľna ustupujú a otrávený sa uzdravuje. V ťažších prípadoch sa objavia príznaky akútneho zlyhania pečene a zlyhania tubulárnej funkcie obličiek. Pri perakútnom priebehu ani nedôjde k rozvinutiu žltačkya otrávený rýchlo upadá do pravej pečeňovej kómy. Počiatočným

príznakom je apatia a spavosť, iritačné pyramídové javy, neskôr stupňujúce sa bezvedomie, nervozita, tras až tonicko-klonické kŕče, pseudomeningeálny syndróm. Akonáhle edém mozgu postúpi k orálnej časti mozgového kmeňa, objaví sa šľachová areflexia, vysoká tachykardia, alterácia pulzu, pokles TK, spomalenie a nepravidelnosť dychu (až s apnoickými pauzami), mydriáza (poprípade s anisokoriou), stúpa teplota. Bola pozorovaná furibundná forma pečeňovej kómy. V skorej pečeňovej kóme nastáva smrť v 5. - 7. deň priebehu otravy. V rovnakom smere sa môže vyvíjať aj menej prudký priebeh, sprevádzaný vzrastajúcou žltačkou s rôznymi prejavmi krvácavosti a poskytuje tak obraz akútnej dystrofie pečene, ktorý končí smrťou8. - 12. deň otravy.

Otrávení u ktorých lézia neprekročila nenapraviteľný stupeň môžu byť v druhom období otravy ohrození ešte akútnou insuficienciou obličiek tubulárneho typu. Otrávený pociťuje bolesti v záhlaví, brnenie v končatinách, zvracia. V ľahších prípadoch sa stav upravuje, v ťažších sa naopak vyvíja pravá urémia.

Obdobie uzdravovania nastáva u ľahkej formy v 2. - 3. týždni, u stredne ťažkých otráv omnoho neskôr. Mnohí otrávení ktorí prežili, trpia neskôr následkami otravy, napr. dlhotrvajúcou hepatózou (alebo taktiež fibrózou), alebo poruchou obličiek rázu nefrózy. Poruchy týchto orgánov môžu

kedykoľvek prejsť v malígny zvrat. Z iných následkov bola zaznamenaná aplastická anémia a srdečná slabosť.U detí je priebeh otravy ťažší. Spravidla neprežijú prvú fázu otravy alebo umierajú v skorejpečeňovej kóme pod

klinickým obrazom hepatocerebrálneho syndrómu.Prognóza otravy je vážna, úmrtnosť 50 - 80%.Toxické dávky: HoDL = 7 mg ?-amanitínu pre 50 kg hmotnosti človeka, jedna väčšia alebo tri menšie plodnice

(dospelá plodnica váži 30 - 40 g), u detí stačí jedna lyžička húb upravená k jedlu.Huby s podobným pôsobením: Muchotrávka zelená má dva príbuzné druhy, ktoré sú takisto smrteľne

jedovaté. Amanita verna (Muchotrávka biela) Amanita virosa (Muchotrávka končistá)

AMANITA PANTHERINA Muchotrávka tigrovaná Obsahové látky: Malé množstvo muskarínu a najmä toxín s psychotrópnym účinkom panterín, ktorý sa zdá byť

totožný s muscimolom.Toxicita a príznaky otravy: Otrava je celkom zhodná s otravou Amanita muscaria, má však spravidla ťažší

priebeh.Prognóza je vážnejšia ako pri otrave Amanita muscaria, úmrtnosť 10 - 15 %.Toxické dávky: HoDL = 4 - 5 húb

BOLETUS SATANAS Hríb satan – Hřib SatanObsahové látky: Toxická látka nie je známa, zdá sa že je relatívne termolabilná.Toxicita a príznaky otravy: Otravy vznikajú po ochutnaní huby v surovom stave (a to aj v malom množstve),

alebo po požití nedostatočne prevarenej huby. Dobre prevarená huba otravu nespôsobuje.Doba latencie je pomerne krátka, priemerne 2 - 4 hodiny, kratšie trvanie (30 minút) je častejšie ako dlhšie (7

hodín).Subjektívne potiaže sa prejavia náhle. Otrávený cíti celkovú nevoľnosť a nevoľnosť od žalúdka, nával horúčosti,

bolesti hlavy, úzkosť a ťažoba na pľúcach, rýchlo na to studený pot, zblednutie a prvé zvracanie. Zvracanie je zriedka ľahké, väčšinou je kŕčovité a bolestivé, vo zvratkoch je spočiatku natrávená potrava (včetne húb), neskôr hlien, niekedy prímes krvi alebo žlče. Zvracanie sa opakujev krátkych intervaloch, behom niekoľko málo hodín otrávený zvracia 20 - 30 krát. Neskôr sa pridružia rôzne početné hnačky, ktoré môžu buď bezbolestné, alebo sú sprevádzané kolikovitými bolesťamiv bruchu, v neskorších štádiách býva väčšia alebo menšia prímes krvi. Úporné zvracanie a hnačky vedúk značnému zoslabnutiu, niekedy až prostrácii organizmu. Otrávený sa cíti slabý, trpí úzkosťou, smädom, pociťuje kŕče v lýtkovom svalstve. Skotómy pred očami a hučanie v ušiach bývajú predzvesťou blížiaceho sa kolapsu. Objektívne vidíme prostráciu, niekedy somnolenciu, bledú až akrálne cyanotickú pokožku so studením potom, hypotermiu, adynamiu, zrýchlený nitkovitý pulz, pokles TK, anúriu, kŕče mimického svalstva tváre a trizmus.

Príznaky otravy trvajú 2 - 6 hodín, v niektorých prípadoch s remisiami. Uzdravenie nastáva do2 - 3 dní, úplné behom 7 dní. Otrávený sa cíti zoslabnutý, trpí bolesťami hlavy a bolesťami v šijovom svalstve (od námahy pri zvracaní), nechutenstvo a najmä veľký odpor k hubám.

Podobné toxické látky ako Boletus satanas, avšak v ďaleko menšej koncentrácii, obsahuje aj rad hríbov z modrejúcou dužinou. K nim patria: Boletus erythtopus (Hríb zrnitohlúbikový)

Boletus luridus (Hríb sivý) Boletus rhodoxanthus (Hríb purpurový) Boletus calopus (Hríb červený) Boletus albidus (Hríb horký)Malé množstvo toxických látok sa u týchto druhov ničí už po krátkotrvajúcej tepelnej úprave.

COPRINUS ATRAMENTARIUS Hnojník atramentovýObsahové látky: Toxickou látkou huby je koprín. Pri otrave sa však pravdepodobne uplatňuje jeho

hydrolytický produkt L-amino-cyklopropanol.Toxicita a príznaky otravy: Koprín patrí k ireverzibilným inhibítorom aldehyd-dehydrogenázy. Enzýmový

systém hepatocytov, odbúravajúci etylalkohol zastavuje teda svoju činnosť na stupni acetaldehydu a hromadenie tejto látky v organizme je vlastnou príčinou otravy hubou. K otrave dochádza predovšetkým vtedy, ak súčasne s požitím huby alebo po ňom bolo požité väčšie množstvo alkoholu. Boli však popísané otravy po požití veľkého množstva huby bez alkoholu.

Dĺžka bezpríznakového obdobia je priamo závislá na množstve požitej huby a na množstve požitého alkoholu (resp. na jeho koncentrácii) a na dobe kedy bol alkohol požitý. Bezpríznakové obdobie trvá 30 minút až 4 (6) hodín. Hlavné príznaky otravy sú celková kongescia zo sčervenaním pokožky (najmä na hlave a krku), bolesti hlavy, nevoľnosť, trasľavka, hyperventilácia až dyspnoe, zrýchlenie srdečnej činnosti spojené s búšením srdca, vzostup TK (najmä diastolického) s možnosťou vzniku kolapsu. Zvracanie a hnačky sa dostavujú len u najťažších foriem otravy. Vedomie nie je porušené. Uvedené potiaže ustúpia do 2 - 4 hodín od svojho vzniku, ale môžu sa znova objaviť, ak otrávený znova požije alkohol.

Prognóza otravy je benígna, ohrození sú kardiaci, astmatici a hepatici.Otravu spôsobujú aj dva veľmi príbuzné druhy:Coprinus romagnesiusCoprinus insignisČasto sa objavujú správy o Coprinus comatus (Hnojník obyčajný)

CORTINARIUS ORELLANUS Pavučinovec plyšovýObsahové látky: Zdá sa, že toxín huby (označený ako orelanín) je zmesou niekoľkých chemicky príbuzných

látok. Účinná látka komplexu je relatívne termostabilná a zostáva neporušená pri sušení huby.Toxicita a príznaky otravy: Toxín selektívne poškodzuje kanáliky obličiek, v ktorých spôsobuje difúzne

degeneratívne až nekrotické zmeny. Ťažké poškodenie tubulov obličiek má za následok akútnu tubulárnu insuficienciu obličiek, ktorá často končí smrťou. U najťažších foriem otravy došlo taktiež k lézii pečene.

Pre otravu je typická neobyčajne dlhá doba latencie: 2 - 4 (až 21) dni. Ľahké formy otravy prebiehajú pod obrazom chronickej tubulárnej insuficiencie (medzi príznakmi dominuje

v subjektívnych potiažach najmä smäd, v objektívnych príznakoch polyúria, hypostenúria). Stredne ťažká otrava sa prejaví okrem smädu a zvýšenej diurézy, nauzeou, zvracaním, zápchou (zriedkavejšiehnačkou). V parametroch renálnej funkcie pozorujeme najskôr polyúriu, neskôr oligúriu s hypostenúriou a miernou proteínúriou. Stredne ťažká otrava prebehne za 2 - 3 týždne, môže vyústiť do dlhotrvajúcej tubulárnej insuficiencie obličiek (oligúria s hypostenúriou až anúriou, proteínúria, pravá urémia s vysokou hladinou nebielkovinového dusíka). V mnohých prípadoch sa nedá urémia zvládnuť. Pri ťažkej otrave možno pozorovať príznaky poškodenia pečene v zmysle toxickej hepatózy.

Prognóza otravy je vážna, úmrtnosť 15%.Ďalšie jedovaté druhy pavučinovcov ktoré vyvolali otravu po požití: Cortinarius speciosissimus Cortinarius gentilis

GYROMITRA ESCULENTA Ušiak obyčajnýObsahové látky: Toxickou látkou huby je gyromitrín, látka dobre rozpustná vo vode, autooxidabilná, značne

citlivá k pôsobeniu kyselín a zásad. Tieto vlastnosti umožňujú väčšinu toxínu s huby odstrániť: pri varení alebo

dusení ušiakov po dobu najmenej 15 - 20 minút prechádza toxín do vývaru. Odliatím vývaru sa jedovatosť huby podstatne zníži až prakticky odstráni. Sparenie ušiakov horúcou vodouk odstráneniu toxicity nestačí. Obsah jedu sa znižuje taktiež pomalým sušením huby za nižších teplôt, ďalej pri skladovaní sušených ušiakov za dostatočného prístupu vzduchu (bezpečne po 6. mesiacoch).

Toxicita a príznaky otravy: Bezpríznakové obdobie trvá priemerne 6 - 8 hodín (s variáciou2 - 24 hodín).Obdobie príznakov ľahkej a stredne ťažkej otravy prebehne v dvoch fázach. Počiatočné príznaky prvého

obdobia sú únava, bolesti hlavy, závrate, pocit plnosti v bruchu, nevoľnosť od žalúdka. Nasleduje prudké a neutíšiteľné zvracanie, trvajúce 1 - 2 dni, bolesti v krajine žalúdočnej a pravom podrebrí. Vedomie býva niekedy mierne omámené. Druhé obdobie od 2. - 3. dňa priebehu otravy, sa prejaví príznakmi porušenej činnosti pečene: žltačka rôzneho stupňa (od ikteru sklér po ikterus gravis), zväčšená, tuhá a citlivá pečeň, niekedy aj mierne zväčšená slezina. Po niekoľkých dňoch žltačka ustupujea dochádza k rýchlemu uzdraveniu.

U ťažších otráv sú uvedené príznaky ťažšie a celý priebeh otravy je rýchlejší. V prvom období sa objavia taktiež koliky a vodnaté hnačky. Vedomie je viac alterované. Teplota stúpa (subfebrília až horúčka). V druhom období je výrazný ikterus, omámenie sa môže vystupňovať až do bezvedomia. Pečeň je značne zväčšená, môže sa objaviť foetor hepaticus, je možné skĺznutie do ťažkej pečeňovej kómy (subakútna dystrofia pečene).

Najťažšie formy otravy prebiehajú pod obrazom perakútnej a akútnej dystrofie pečene. ťažká ochablosť a slabosť je sprevádzaná uvedenými tráviacimi poruchami ťažkého stupňa. Rýchlo sa rozvíja bezvedomie (niekedy rázu furibundného delíria s prenikavým krikom) sprevádzané tonicko-klonickými kŕčmi a zvýšením šľachových reflexov. Ťažký stav vrcholí v 2. - 3. dni priebehu otravy obehovým kolapsom a poruchou dýchania, ktorá privodí exitus. Ante finen sú zornice značne rozšírené a strnulé. Ťažká forma otravy sa vyskytuje najčastejšie u detí.

Prognóza je rovnako vážna ako u otravy Amanita phalloides, napriek tomu že úmrtnosť dosahuje len 10 - 50%.Toxické dávky: HoDL = 300 - 400 g huby. Deti sú k toxínu citlivejšie. Letálneho množstva môže byť

dosiahnuté taktiež dvojnásobným požitím huby v priebehu 12 - 24 hodín.Otravy, viac či menej ťažké, prebiehajúce pod obrazom otravy Gyromitra esculenta boli zaznamenané najmä po

požití druhov: Gyromitra gigans (Ušiakovec obrovský), Gyromitra infula Gyromitra fastigiata (Ušiakovec zväzkovitý), Gyromitra ambrigua Helvela leucopus, Sarcosphera crassa (Tulipánovka fialová)U niektorých týchto druhov bol zistený gyromitrín.

ENTOLOMA SINUATUM Zvonovec veľkýObsahové látky: Toxín zvonovca nebol doteraz identifikovaný. Toxín je rozpustný vo vode a relatívne

termostabilný.Toxicita a príznaky otravy: Toxín dráždi sliznicu tráviaceho traktu a vyvoláva ťažké zvracaniea hnačky. Preto

niekedy môže dôjsť k syndrómu dehydratácie s depléciou iónov, v najťažších prípadoch k ischemurickej lézii pečene.

Obraz otravy je dosť ťažký a v mnohom pripomína choleriformnú fázu otravy Amanita phalloides. Líši sa však podstatne skorším začiatkom potiaží za 2 - 4 hodiny, výnimočne 6 hodín po požití huby. Zvracanie a hnačky sú veľmi časté, sprevádzané kolikovitými bolesťami v celom bruchu. Často sa môže vyvinúť syndróm dehydratácie a deplécie Na, K a Cl, ktorý môže vrcholiť obehovým zlyhaním periférneho typu. V najťažších prípadoch môže nakoniec vzniknúť syndróm akútnej tubulárnej insuficiencie. Otrava prebehne za 3 - 7 dní.

Prognóza otravy je pomerne benígna, je však známe niekoľko úmrtí.

INOCYBE PATOULLARDII Vláknica PatoullardiovaObsahové látky: V hube bol dokázaný l(+)-muskarín, chemický úplne zhodný s muskarínom s Amanita

muscaria. Surová huba obsahuje 0.014 - 0.037% muskarínu.Toxicita a príznaky otravy: Bezpríznakové obdobie je väčšinou krátke. Ak bolo požité veľké množstvo huby,

trvá obdobie latencie niekoľko minút. Obdobie latencie dlhšie ako 1 hodina je veľmi vzácne, vo väčšine prípadov sa prvé potiaže objavia za 15 - 30 minút.

Príznakové obdobie začína náhle a rozvíja sa pestrá paleta príznakov. Subjektívne pociťuje otrávený najskôr celkovú nevoľnosť a zamdlenosť, až úzkosť. Rýchlo sa dostaví pocit kongesciev hlave až bolesti hlavy, pocit horúčosti v tvári a na čele sa začínajú objavovať prvé kropaje potu. Potenie sa rozširuje na celé telo a je veľmi profúzne. Po počiatočnom miernom sčervenaní v tvári, na krkua trupe sa objaví celkové zblednutie a schladnutie pokožky, najmä na akrálnych častiach tela. Strata telesnej teploty počiatočnou vazodilatáciou a neskorším potením

vedie k pocitu chladu (otrávený sa trasie chladom). Súčasne s potom (alebo aj skôr) sa objaví zvýšené vylučovanie slín. Slinotok môže nadobudnúť takého rozsahu, že v priebehu otravy sa vylúči až 2 litre slín. Počiatočný pocit zovretiav hrudi je rýchlo vystriedaný grganím. Objaví sa nauzea, ktorá je vystupňovaná do zvracania (jednorázové alebo len málokrát rýchlo po sebe sa opakujúce). Neskôr sa dostavuje škvŕkanie v bruchu, kolikovité bolesti v bruchu a nutkanie na stolicu. Hnačkové stolice sú najskôr sfarbené, neskôr sú svetlejšie a obsahujú veľkú prímes krvi. Po defekácii často zostáva tenezmus až bolestivého rázu. Bola pozorovaná inkontinencia u otrávených v záchvate kŕčov.

Nutkanie na moč niekedy až rázu tenezmu, objavuje sa až v neskoršom štádiu otravy. Močenie je niekedy bolestivé, v kŕčoch môže dôjsť k inkontinencii. Množstvo vylúčeného moču býva zvýšené, záleží však na rýchlosti extrarenálnych strát vody a elektrolytov.

Pocity postihnutia dýchacieho ústrojenstva sú uvedené pocitom tiaže až tupej bolesti v spánkocha vo vedľajších dutinách nosných (ako pri ich zápale). Zvýšenie sekrécie sliznice nosnej a vylučovanie sĺz nebýva výrazné. Dýchanie nebýva spočiatku ovplyvnené, niektorí otrávení udávali pocit stiesnenostiv hrdle a pod hrudnou kosťou. V neskoršom priebehu však vzniká pocit dušnosti, a to buď prechodného alebo stupňujúceho sa rázu. Ak sa dušnosť prehlbuje otrávený je nervózny a pokašliava. Dušnosť môže prejsť do edému pľúc.

Srdečná činnosť býva na samom začiatku otravy zrýchlená, otrávený pociťuje búšenie srdcaa tieseň v srdečnej krajine. Neskôr nastáva spomalenie srdečnej činnosti.

Otrávený pociťuje nápadnú svalovú slabosť (napr. pri chôdzi má pocit, že ho nohy neunesú). Neskôr pociťuje vo svaloch až tras, potom bolestivé kŕče, nakoniec ochabnutie svalstva (najmä dolných končatín). Chôdza sa stáva neistou. Pocit svalovej slabosti a závrate donútia otráveného ľahnúť si na lôžko.

Subjektívne veľmi nepríjemné poruchy videnia sú spôsobené jednak miózou spastického rázu, jednak kŕčom akomodačného svalstva. Otrávený pociťuje stiesnenosť až tupú bolesť v oku, tras alebo kruhy pred očami. Vidí svoje okolie v akomsi prítmí a zdanlivo zväčšené. Ostré svetlo sa však zdá zvláštnym spôsobom jasné. Niektorí otrávení udávajú prechodne modročervené alebo modrofialové videnie. Všetky tieto poruchy videnia sú výraznejšie za súmraku. Otrávenému sa rýchlo kalí zrak, nerozlišuje vzdialené predmety, ktoré sa akoby vzďaľujú (tento pocit môže byť nesprávne vnímaní ako zmenšovanie predmetov). Rýchlo leží pred očami otráveného akoby hmlový závoj, cez ktorý nerozoznáva ani bližšie predmety (napr. nevidí na hodinky). Bolo popísané aj prechodné oslepnutie (pri maximálnej mióze). Kŕč akomodačného svalstva trvá 20 - 30 minút aj viac. Otrávený prežíva nepríjemné pocity pri plnom vedomí.

Objektívne klinické príznaky sú veľmi charakteristické. Otrávený je kľudný, neskôr schvátený až prostrovaný, leží alebo sedí (pri značnej dušnosti zaujíma ortopnoické postavenie). Počiatočné mierne sčervenanie pokožky tváre, krku a trupu je rýchlo vystriedané bledosťou, ktorá neskôr prechádza ažv cyanózu (najmä akrálne časti), pokožka je chladná, studený pot, teplota kože klesá.

Z ďalších prejavov zvýšenej sekrécie pozorujeme slzenie, slinotok (sliny sú riedke), nádchu, odkašliavanie speneného spúta. Dýchanie zrýchlené, dyspnoické, až rázu typického záchvatu bronchiálnej astmy (pískot a vrzgot rozšírený difúzne po pľúcach). Ak nastane edém pľúc, vystupňuje sa dušnosť, objavuje sa cyanóza, na pľúcach sú počuteľné vlhké chropy, dochádza k strate vedomia, terminálnym kŕčom a exitu zástavou dýchania.

Srdečná akcia je na začiatku otravy mierne zrýchlená, rýchlo sa spomaľuje na frekvenciu50 - 60 za minútu, zostáva väčšinou pravidelná, zriedka sa stáva nepravidelnou. Pulz slabne ažk nehmatateľnosti a stáva sa labilným. TK klesá súbežne s rozvojom bradykardie. Ak presiahne spomalenie srdečnej činnosti individuálne kritickú hodnotu vznikajú mdloby, v ťažkých prípadoch smrteľná srdečná synkopa.

Postihnutie hladkého svalstva tráviaceho systému objektívne poznáme podľa zvracania, ďaleko počuteľného škvŕkania v bruchu a hnačky. Vo zvratkoch bývajú spravidla huby, v stolici zriedka.

Vo svalstve končatín zisťujeme najskôr známky zvýšenej dráždivosti, pozorujeme spontánne fibrilárne zášklby, na vrchole otravy striedavo tonické a klonické kŕče, potom adynamia a vymiznutie reflexov. Zornice sú rýchlo zúžené, nereagujú na zatienenie. Mióza väčšinou značného až maximálneho stupňa.

Psychicky je otrávený plne pri vedomí (pri ťažších otravách až do fatálneho konca), má úzkostné nálady a je plne zaujatý svojimi potiažami. V období kŕčov býva vzrušenie až ľahké omámenie. Strata vedomia nastáva pri asfyxii z edému pľúc.

Veľká strata tekutín a elektrolytov potením a slinením môže viesť k frustnému syndrómu exsikózy. Otrávený sa však nesťažuje na smäd, pretože sliznice tráviaceho a dýchacieho traktu sú zvlhčené hypersekréciou.

Otrávený je na vrchole otravy ohrozený srdečnou synkopou alebo edémom pľúc. Nezriedka privodia smrť tieto patofyziologické mechanizmy súčasne. Smrť nastáva zástavou dychu z asfyxie alebo zástavou srdečnej činnosti. Ťažká otrava môže skončiť smrteľne za niekoľko minút.

Prognóza otravy môže byť vážna, mortalita 8 - 10%.Toxické dávky: Toxické množstvo muskarínu je obsiahnuté už v 10 - 20 g huby, letálne množstvov 500 g.Huby s podobným účinkom: Muskarín bol v značnom množstve dokázaný v druhoch:Inocybe lacera (Vláknica plstnatá), Inocybe nipipes (Vláknica končistá)Inocybe geophylla (Vláknica hlinovolupeňová), Inocybe argillacea

Inocybe fastigiata (Vláknica kužeľovitá), Inocybe sambucinaInocybe umbrinaU niektorých druhov boli zaznamenané nevýrazné otravy muskarínom. Príznaky sa obmedzujú na zvracanie,

potenie a hnačky. Ide hlavne o huby:Heleboma sinapizans (Slzivka reďkovková), Heleboma fastibileArmillaria mellea (Podpňovka obyčajná)

NOLANEA VERNA Zvonovka včasnáObsahové látky: Chemická ani fyzikálna povaha toxínu zvonovky nie je známa. Je rozpustný vo vodea

relatívne termostabilný.Toxicita a príznaky otravy: Toxická látka dráždi sliznicu tenkého aj hrubého čreva a vyvoláva tým početné

hnačky, zriedkavejšie zvracanie. Prípadné väčšie straty tekutín by mohli mať za následok isoosmolárnu dehydratáciu.

Obdobie latencie je rôzne dlhé (4 - 12 až 24 hodín), evidentne závisí na množstve požitej huby. Otrávený pociťuje celkovú nevoľnosť od žalúdka, niekedy zvracia, vždy má veľmi časté a hojné stolice. V intervaloch medzi hnačkami sú mierne kolikovité bolesti v črevách a hnačky sú sprevádzané tenezmom. Stolica obsahuje huby, skoro sa odfarbuje a obsahuje mnoho hlienu. Otrava prebehne za3 - 5 dní.

Prognóza otravy pre dospelých je benígna, u detí nastalo ojedinelé úmrtieToxické dávky: V známych prípadoch otráv bolo požité rôzne množstvo huby, medzi 30 až 350 g hmotnosti.

OMPHALOTUS OLEARIUS Kališník hnedooranžovýObsahové látky: Toxická látka nie je známa.Toxicita a príznaky otravy: Predpokladá sa miestne dráždivý účinok huby na tráviaci trakt.Príznaky otravy začínajú za 1 - 2 hodiny po požití huby. Otrávený pociťuje nevoľnosť od žalúdka, neskôr

niekoľkokrát zvracia, potí sa, cíti sa malátny a slabý. Vzácnejšími príznakmi sú hnačkya tonické kŕče svalstva. Všetky príznaky rýchlo ustupujú (za 2 - 6 hodín).

Taktiež sa uvádza za 30 minút po požití nevoľnosť, zvracanie, bolesti hlavy, slinenie a suchosťv ústach, horká pachuť, pocit ospalosti, tras, brnenie v končatinách a okolo úst. Niekedy poruchy videnia, alebo dvojité videnie, len vzácne hnačka.

PAXILLUS INVOLTUS Čechračka podvinutáObsahové látky: V hube neboli zistené žiadne toxíny. Otravy boli vysvetlené nálezom protilátokv erytrocytoch.

Protilátky vznikli po predchádzajúcej konzumácii huby.Toxicita a príznaky otravy: Aj u ľudí, ktorí roky konzumovali Čechračku podvinutú celkom bez následkov, sa

môže pri ďalšom požití huby objaviť nevoľnosť, bolesti v bruchu a hnačky, teda príznaky podráždenia sliznice tráviaceho traktu. Niekedy sa však dostavia aj ťažšie príznaky: rýchlo po jedle prudké bolesti v krížoch, tras, teplota stúpa až na 40°C, v moči hemoglobín a erytrocyty. Objavuje sa akútna nedostatočnosť obličiek. Inokedy tento akútny začiatok chýba, príznaky sa dostavujú pomaly, plazivo a drobné akútne postihnutie obličiek sa mení v chronické. Obličky pomaly zlyhávajú a otrávený môže zomrieť.

PSILOCYBELysohlávkaObsahové látky: V uvedených druhoch bol dokázaný psilocybín, psilocín, novšie baeocystína norbaeocystín.Toxicita a príznaky otravy: Účinky psilocybínu (psilocínu) sa prejavujú po perorálnej alebointravenóznej

aplikácii. Prahová dávka pri požití je asi 60 g/kg, hraničná dávka pre dospelého je 4 - 6 mg. V porovnaní s LSD je koeficient účinnosti 1:100.

Po požití sa objavujú príznaky psychózy po dobe latencie v rozsahu 20 - 30 minút. Sprievodnými znakmi sú strach, zášklby, tras, nevoľnosť, nepokoj, znížená citlivosť receptorov jazyka a pier, poruchy artikulácie. Neskôr, asi po 1 hodine, nastupujú vizuálne a akustické halucinácie, strata pojmu času, priestoru, odhadu vzdialenosti. Za 180 minút dosahuje psychóza maxima. Príznaky psychózy značne kolísajú. Niektorí otrávení pociťujú eufóriu,

smejú sa, majú zrakové poruchy s halucináciami, farebným videným, kaleidoskopickým efektom so zdvojením objektov v neprimeraných farbách. Iní naopak pociťujú úzkosť a strach, vidiny sú desivé, môžu viesť až k delíriu a sebevražedným pokusom. Ďalšie príznaky otravy psilocybínom (psilocínom) sú poruchy koordinačného centra, zosilnenie šľachových reflexov, mydriáza.

Intoxikácia čistými toxínmi nezodpovedajú celkom príznakom po požití celej huby. Príznaky po požití sú omnoho miernejšie.

Toxické látky boli dokázané v druhoch: Psilocybe semilanceata, Psilocybe cyanescens Psilocybe mairei, Psilocybe serbica Psilocybe coprinifacies, Panaeolus sphinctrinus Panaeolus vetirugis, Panaeolus ater Panaeolus subalteatus, Panaeolina semilanceata

PUSTULLARIA CORONARIA Tulipánovka fialováObsahové látky: Toxická látka nie je známa, zdá sa že je relatívne termostabilná.Toxicita a príznaky otravy: Vznik otravy je nejasný, zdá sa že toxín dráždi tráviaci trakt.Otrava sa prejaví krátko po požití huby nevoľnosťou od žalúdka, zvracaním a hnačkou (väčšinou bez

kolikovitých bolestí). V ťažších prípadoch bol pozorovaný kolaps. Trvanie príznakov je krátkodobé, uzdravenie je rýchle a trvalé.

RAMARIA FORMOSA Strapačka úhľadnáObsahové látky: Toxíny huby nie sú bližšie preskúmané. Sú dobre rozpustné vo vode, najmä horúcej, preto je

ich možné odstrániť sparením plodníc strapačiek pred vlastnou úpravou.Toxicita a príznaky otravy: Pri otrave sa uplatňuje miestne dráždivý účinok na tráviaci trakt. Zdá sa že je k

nemu najcitlivejšia sliznica hrubého čreva.Otrava sa prejaví za niekoľko málo hodín po požití huby. V podstate jedinými subjektívnymi potiažami sú

kolikovité bolesti brucha a opakované hnačky. Zvracanie bolo pozorované zriedka. Objektívne zisťujeme ľahkú citlivosť hrubého čreva. Celkový stav otráveného býva spravidla dobrý. Trvanie príznakov je krátkodobé, väčšinou ustupujú do 24 hodín.

RUSSULA EMETICA Plávka škodliváObsahové látky: Toxické látky sú pravdepodobne totožné s látkami zodpovednými za korenistúa pálčivú chuť

huby (ide o živicové, resp. terpenické látky).Toxicita a príznaky otravy: Príznaky otravy sa prejavia za 2 - 4 hodiny po požití huby, niekedy skôr. Majú ráz

dyspepsie až prudkej gastroenteritídy .Subjektívne potiaže začínajú pálením na koreni jazyka, v hrdle, pocitom tepla až pálenia žalúdka, pálením záhy

a grganím. Nasleduje zvracanie, ktoré sa niekoľkokrát opakuje. V niektorých prípadoch sú tieto potiaže len ľahké, dokonca aj zvracanie môže chýbať. V takom prípade sú prítomné aspoň príznaky črevné, ktoré inak tvoria druhú fázu otravy. Začínajú škvŕkaním v črevách a kolikovitými bolesťamiv bruchu a vrcholia opakovanými hnačkami s tenezmami. Z celkových príznakov bolo pozorované potenie. Zvracanie a potenie zriedka vedú k syndrómu ľahkej exsikózy, pretože trvajú pomerne krátku dobu. Úmrtie obehovou slabosťou je len výnimočné.

Huby s rovnakým pôsobením: Russula foetens (Plávka smradľavá), Russula queletii (Plávka Queletova) Russula chrysodacryon (Plávka zlomocná), Lactarius helvus (Rýdzik vodovomliečny) Lactarius turpis (Rýdzik odporný)

SCLERODERMA CITRINUM Pestrec obyčajnýObsahové látky: Povaha toxínu nie je známa. Ide o látku relatívne termostabilnú a rozpustnú vo vode.

Toxicita a príznaky otravy: V malom množstve huba nie je jedovatá, požitie väčšieho množstva však vyvoláva otravu.

Príznaky otravy sa dostavia za 30 minút až 2 hodiny po požití huby, zriedka neskôr. Dostaví sa nauzea, ktorá sa vystupňuje do zvracania. Hnačky sú vzácnosťou a vznikajú až neskôr. Okrem týchto príznakov pociťuje otrávený kongesciu a zaujatosť hlavy, bolesti čela, akési opojenie alebo ospalosť, závrate (najmä pri chôdzi), celkovú slabosť, potenie, mdloby. Priebeh otravy je dosť krátky, len pocit opojenia môže dosť dlho pretrvávať.

Z objektívnych príznakov je nápadný pokles TK a pokles teploty. Prognóza otravy je benígna.

TRICHOLOMA PARDOLATUM Čírovka tigrovanáObsahové látky: Toxická látka huby je rozpustná vo vode a relatívne termostabilná.Toxicita a príznaky otravy: Toxín atakuje len sliznicu tráviaceho traktu. Vyvoláva dyspepsiu, zvracanie a

hnačky. Väčšie straty tekutín a iónov zvracaním a hnačkou môžu privodiť druhotný syndróm dehydratácie a deplécie iónov.

Bezpríznakové obdobie otravy je krátke, 30 minút až 2 hodiny, zriedkavo dlhšie (4 hodiny).V obraze otravy je zvracanie a hnačky, ktoré sú dosť úporné. Niekedy sa vyskytuje aj ťažší priebeh otravy zo syndrómom dehydratácia a straty osmoticky účinných iónov, ktorý môže vrcholiť obehovým zlyhaním periférneho typu. Otrava prebehne za 2 - 6 dní.

Otravy tiež spôsobujú druhy:Tricholoma fulvum (Čírovka plavohnedá) Tricholoma sciodes, Tricholoma inamoenum Tricholoma focale, Tricholoma robustumTricholoma subannulatum, Tricholoma pessundatum (Čírovka mäsitá)Tricholoma albobrunneum (Čírovka bielohnedá), Tricholoma stansTricholoma ustale, Tricholoma flavovirens (Čírovka zelenkastá)Tricholoma sejunctum (Čírovka zelenohnedastá), Tricholoma luridumTricholoma aestnans, Tricholoma saponaceum (Čírovka mydlová)Tricholoma sulphureum (Čírovka sírovožltá)