6.stav krajiny opr - FONTES · 2017-07-23 · NEPŮVODNÍ A INVAZNÍ DRUHY ROSTLIN A...

ATELIER FONTES, s.r.o.---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 6. STAV KRAJINY str. 6.1

OBSAH:

6. STAV KRAJINY ............................................................................................................................................... 2

6.1. ÚZEMNÍ SYSTÉM EKOLOGICKÉ STABILITY .................................................................................................... 26.1.1. Přístupy a východiska .......................................................................................................................... 26.1.2. Řešení................................................................................................................................................... 36.1.3. Podklady, literatura, legislativa........................................................................................................... 96.1.4. Závěry .................................................................................................................................................. 9

6.2. PŘÍRODNÍ PARKY ........................................................................................................................................ 106.2.1. Přístupy a východiska ........................................................................................................................ 106.2.2. Řešení................................................................................................................................................. 106.2.3. Podklady, literatura, legislativa......................................................................................................... 296.2.4. Závěry ................................................................................................................................................ 29

6.3. VÝZNAMNÉ KRAJINNÉ PRVKY .................................................................................................................... 306.3.1. Přístupy a východiska ........................................................................................................................ 306.3.2. Řešení................................................................................................................................................. 306.3.3. Podklady, literatura, legislativa......................................................................................................... 376.3.4. Závěry ................................................................................................................................................ 37

6.4. NEPŮVODNÍ A INVAZNÍ DRUHY ROSTLIN A ŽIVOČICHŮ ........................................................... 386.4.1. Úvod................................................................................................................................................... 386.4.2. Co to je invaze a invazní druh?.......................................................................................................... 396.4.3. Invazní a expanzivní rostliny.............................................................................................................. 406.4.4. Invazní a expanzivní druhy živočichů ................................................................................................ 496.4.5. Šíření druhů a jeho mapování............................................................................................................ 596.4.6. Literatura ........................................................................................................................................... 61

6.5. VYUŽÍVÁNÍ KRAJINY .................................................................................................................................. 656.5.1. Přístupy a východiska ........................................................................................................................ 656.5.2. Řešení................................................................................................................................................. 656.5.3. Podklady, literatura, legislativa......................................................................................................... 756.5.4. Závěry ................................................................................................................................................ 75

6.6. NAUČNÉ STEZKY ......................................................................................................................................... 766.6.1. Přístupy a východiska ........................................................................................................................ 766.6.2. Řešení................................................................................................................................................. 766.6.3. Podklady, literatura, legislativa......................................................................................................... 976.6.4. Závěry ................................................................................................................................................ 97

SEZNAM TABULEK:TABULKA 6.1. ZALOŽENÍ SKLADEBNÝCH ČÁSTÍ ÚSES – POČET AKCÍ DOTOVANÝCH Z PPK.................................... 7TABULKA 6.2. PÉČE O SKLADEBNÉ ČÁSTI ÚSES – POČET AKCÍ DOTOVANÝCH Z PPK ............................................. 8TABULKA 6.3. PŘEHLED STÁVAJÍCÍCH PŘÍRODNÍCH PARKŮ PODLE OKRESŮ ........................................................... 12TABULKA 6.4. PŘEHLED POČTU REGISTROVANÝCH VKP PODLE OKRESŮ .............................................................. 33TABULKA 6.5. PŘEHLED POČTU REGISTROVANÝCH VKP PODLE OBCÍ S ROZŠÍŘENOU PŮSOBNOSTÍ A POVĚŘENÝCH

OBECNÍCH ÚŘADŮ ......................................................................................................................................... 33TABULKA 6.6. NEPŮVODNÍ DRUHY ROSTLIN V KVĚTENĚ ČR ................................................................................. 40


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


6. STAV KRAJINY

6.1. ÚZEMNÍ SYSTÉM EKOLOGICKÉ STABILITY

Zodpovědný řešitel tématu: RNDr. Jiří Kocián, AGERIS, s.r.o.

6.1.1. PŘÍSTUPY A VÝCHODISKA

Hlavními úkoly řešení tohoto tématu jsou zmapování a analýza pokrytí území kraje zásadnímitypy dokumentací obsahujících návrh vymezení územního systému ekologické stability(ÚSES), analýza přesnosti vymezení skladebných částí ÚSES v rámci jednotlivých typůdokumentací a zjištění realizačních opatření k vytváření funkčního ÚSES.

Územní systém ekologické stability krajiny je definován v § 3 odst. (1) písm. a) zákonač. 114/1992 Sb. jako vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak příroděblízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Rozlišuje se místní, regionálnía nadregionální systém ekologické stability. Základními skladebnými částmi ÚSES jsoubiocentra a biokoridory.

Biocentrum je definováno prováděcí vyhláškou č. 395/1992 Sb. (§ 1 písm. a) jako biotopnebo soubor biotopů v krajině, který svým stavem a velikostí umožňuje trvalou existencipřirozeného či pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému.

Biokoridor je definován rovněž prováděcí vyhláškou č. 395/1992 Sb. (§ 1 písm. b) jakoúzemí, které neumožňuje rozhodující části organismů trvalou dlouhodobou existenci, avšakumožňuje jejich migraci mezi biocentry a tím vytváří z oddělených biocenter síť.

Vymezení a hodnocení územního systému ekologické stability provádějí dle § 4 zákonač. 114/1992 Sb. a dle §§ 2 a 3 vyhlášky č. 395/1992 Sb. orgány územního plánování aochrany přírody.

Ochrana systému ekologické stability je podle § 4 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. povinnostívšech vlastníků a uživatelů pozemků tvořících jeho základ.

Základem skutečné legislativní ochrany dílčích částí územního systému ekologické stability jejejich schválení v územně plánovací dokumentaci. Postavení ÚSES v rámci územníhoplánování upravuje vyhláška č. 135/2001 Sb., o územně plánovacích podkladech a územněplánovací dokumentaci. Podle této vyhlášky patří vymezení územního systému ekologickéstability k předepsaným náležitostem závazných částí územních plánů velkých územníchcelků, územních plánů obcí i regulačních plánů (§ 18 odst. 2).

Další možnou, avšak zatím méně obvyklou formou ochrany územního systému ekologickéstability je jeho schválení samostatným územním rozhodnutím dle § 32 odst. 1 zákona č.50/1976 Sb. v platném znění.

V rámci tradiční ochrany přírody a krajiny má územní systém ekologické stability specificképostavení. Na rozdíl od všech ostatních kategorií chráněných podle dikce zákona č. 114/1992Sb. jde o kategorii, kde na sebe jednotlivé základní skladebné části až na výjimky (unikátníbiocentra) musí funkčně navazovat. Z toho vyplývá, že předmětem ochrany jsou nejenstávající ekologicky cenná území, ale i z hlediska zachování úplnosti systému nezbytná územís minimální stávající ekologickou hodnotou.


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Ke splnění výše zmíněných hlavních úkolů tématu bylo nutno poněkud rozšířit původnízadání, které se omezovalo pouze na analýzu vymezení ÚSES a na dva typy dokumentací –plány a projekty. Na jednáních pracovní skupiny byla tudíž dohodnuta úprava názvu kapitolyna „Územní systém ekologické stability – dokumentace, vymezení, realizace“.

6.1.2. ŘEŠENÍ

Dokumentace ÚSES

Ve vyhlášce ministerstva životního prostředí České republiky č. 395/1992 Sb. se hovoří pouzeo dvou typech dokumentací ÚSES – o plánech, sloužících k vymezení ÚSES (§ 2), ao projektech, sloužících k vytváření ÚSES (§ 4). Skutečnost je ovšem daleko složitější, neboťdokumentací obsahujících ÚSES vzniká celá řada typů. V zásadě lze všechny typydokumentací obsahujících ÚSES členit na:

• Samostatné dokumentace ÚSES

• Jiné dokumentace obsahující ÚSES

Za samostatné dokumentace jsou přitom považovány takové dokumentace, kde je ÚSESjediným hlavním předmětem řešení, což vyplývá obvykle i z názvu příslušných dokumentací.Mezi samostatné dokumentace ÚSES patří především:

• Dílčí generely místního ÚSES

• Okresní (oblastní) generely ÚSES

• Plány ÚSES

• Projekty ÚSES

• Územně technický podklad regionálních a nadregionálních územních systémůekologické stability České republiky z roku 1996

Rozdíly mezi generely a plány ÚSES a mezi plány a projekty ÚSES přitom nejsou dostatečněpřesně definovány, takže docházelo a stále dochází ke zmatkům v názvosloví jednotlivýchvznikajících dokumentací. Je tedy zcela nemožné tyto tři typy dokumentací přesně vzájemněrozlišit. Z tohoto důvodu je nutné při analýze samostatných dokumentací ÚSES zvolit jejichjiné rozlišení. Jako nejvhodnější se jeví rozlišení na základní oborové dokumentace ÚSES,realizační projekty ÚSES a jiné samostatné dokumentace ÚSES.

Základními oborovými dokumentacemi ÚSES jsou myšleny generely, plány nebo jinaknazvané dokumentace ÚSES, jejichž obsahem je koncepční řešení ÚSES v území, které dosudnebylo v dané úrovni (nadregionální, regionální či místní) řešeno. Zvláštním případemzákladní oborové dokumentace ÚSES je „Územně technický podklad regionálních anadregionálních ÚSES ČR“ z roku 1996 (dále jen ÚTP R+NR ÚSES) – hlavní koncepční dílopro regionální a nadregionální ÚSES, nahrazující předchozí platný generel regionálního anadregionálního ÚSES Jihomoravského kraje z počátku 90. let 20. století.

Jako základní zdroj informací o pokrytí území Jihomoravského kraje základními oborovýmidokumentacemi ÚSES na místní úrovni posloužil metadatový informační systém o ÚSES,vytvořený a spravovaný odborem informatiky detašovaného pracoviště Agentury ochranypřírody a krajiny v Brně, doplněný o znalosti těch pracovníků odboru životního prostředí


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Krajského úřadu JmK, kteří původně působili na okresních úřadech, a o vlastní zkušenosti aznalosti zpracovatelů Koncepce.

Existence ÚTP R+NR ÚSES zabezpečuje pokrytí celého území kraje základní oborovoudokumentací regionální a nadregionální úrovně ÚSES, a to v jednotném časovém horizontu.V případě základních oborových dokumentací místního ÚSES je situace z hlediska jejichvzniku zásadně odlišná. Tyto dokumentace vznikaly postupně podle potřeby orgánů státnísprávy (ochrany přírody, územního plánování, pozemkových úřadů) a jednotlivých obcí porůzně velkých a různě vymezených územních celcích. Tímto postupem bylo do dnešní dobypokryto základními oborovými dokumentacemi místního ÚSES prakticky celé území kraje,s výjimkou většiny území vojenského újezdu Březina a s výjimkou k.ú. Oslavany, Padochov,Těšany a části k.ú. Blučina v okrese Brno-venkov.

Realizačními projekty ÚSES jsou myšleny dokumentace, jejichž obsahem jsou konkrétníopatření k vytváření funkčních, jednoznačně vymezených skladebných částí ÚSES. Provedeníanalýzy zpracovaných realizačních projektů ÚSES naráží na problém neexistující evidencetěchto projektů. Na základě zjištěných informací lze s určitou mírou jistoty pouze konstatovat,že samostatné realizační projekty ÚSES vznikají jen ve výjimečných případech.

Jinými samostatnými dokumentacemi ÚSES jsou myšleny ty samostatné dokumentace ÚSES,které navazují na předchozí základní oborové dokumentace ÚSES a nějakým způsobemrozvíjejí či upravují jejich řešení. Do této kategorie patří např. podrobnější plány ÚSES,vznikající jako podklady pro řešení komplexních pozemkových úprav (typicky na územíokresu Brno-venkov), plány ÚSES CHKO (Moravský kras, Bílé Karpaty, Pálava) čisjednocující dokumentace (okresní generely) ÚSES, zpracované v různé podrobnostipro území okresů Blansko, Brno-venkov, Hodonín, Vyškov a také pro území města Brna.Zcela nově vzniklou dokumentací tohoto typu je „Generel regionálního a nadregionálníhoÚSES na území Jihomoravského kraje“ z roku 2003, vycházející ze všech dříve zpracovanýchzásadních dokumentací obsahujících řešení regionálního a nadregionálního ÚSES.

Jiných typů dokumentací obsahujících ÚSES je celá řada. V zásadě je opět možno rozlišit dvěskupiny těchto dokumentací:

• Dokumentace podílející se na vymezení ÚSES aktivním způsobem, zpřesňující čiměnící vymezení ÚSES oproti podkladovým materiálům

• Dokumentace, které vymezení ÚSES pouze přebírají z podkladů

V rámci Koncepce má smysl zabývat se pouze vybranými typy dokumentací z prvníze jmenovaných skupin. Zásadními typy dokumentací jsou především:

• Územně plánovací dokumentace

• Dokumentace komplexních pozemkových úprav

Z hlediska územně plánovací dokumentace se Koncepce zaměřuje na pokrytí území krajeschválenými územními plány velkých územních celků (dále jen ÚP VÚC) a územními plányobcí (dále jen ÚPO) a jim předcházejícími územními plány sídelních útvarů (dále jen ÚPSÚ),schválenými od roku 1992, kdy se ÚSES stal součástí naší legislativy. Hlavním zdrojeminformací o schválených územních plánech se stal odbor územního plánování a stavebníhořádu KrÚ JmK, vedoucí evidenci územně plánovací dokumentace na území kraje.

Na území Jihomoravského kraje jsou schválené pouze dva ÚP VÚC obsahující ve svézávazné části ÚSES. Jsou jimi ÚP VÚC Moravský kras a ÚP VÚC okresu Hodonín, obaschválené v roce 1998.


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Daleko výraznější je pokrytí území kraje schválenými ÚPO a ÚPSÚ. Situace se ovšemvýrazně liší podle jednotlivých okresů. Vedle území města Brna s celoplošně platnýmúzemním plánem z roku 1994 je územními plány nejvíce pokryto území okresu Břeclav(pouze 3 katastry bez platného ÚPO nebo ÚPSÚ), následované územími okresů Hodonín aBrno-venkov. Naproti tomu se výrazně nízkým podílem zpracovaných územních plánůvyznačuje území okresu Vyškov. Rozložení schválených ÚPO a ÚPSÚ na územíJihomoravského kraje podle katastrů je názorně zobrazeno v grafické příloze analytické částiKoncepce v kartogramu č. 6.1.

Zdrojem informací o dokumentacích komplexních pozemkových úprav (dále jen KPÚ) jsoujednotlivé pozemkové úřady sídlící v bývalých okresních městech. Zastoupení katastrů sezapsanými KPÚ je ve srovnání s ÚPO a ÚPSÚ celkově výrazně nižší, rozložení zapsanýchKPÚ v jednotlivých okresech je pak podstatně rovnoměrnější – viz kartogram č. 6.1.v grafické příloze analytické části Koncepce.

Vymezení ÚSES

Míra závaznosti vymezení skladebných částí ÚSES v jednotlivých typech dokumentací jerůzná. To je dáno především legislativním postavením těchto dokumentací a průběhemprocesu jejich schvalování.

Obecně nejméně závazné je vymezení skladebných části ÚSES v základních oborovýchdokumentacích. Hlavním smyslem těchto dokumentací je totiž vytvoření jednotné koncepceÚSES, nikoliv přesné vymezení jeho jednotlivých skladebných částí.

Velký význam v procesu schvalování vymezení ÚSES je v legislativní rovině přikládánúzemně plánovací dokumentaci. Vymezování ÚSES v rámci územně plánovací dokumentaceje ovšem spojeno s celou řadou ne zcela vyřešených problémů. Základním problémëm jeskutečnost, že není dostatečně přesně (legislativně ani metodicky) stanoven způsobzapracování ÚSES do územně plánovací dokumentace. Z toho pak vyplývají potížes existencí velice různorodých a navzájem nesrovnatelných přístupů k pojetí ÚSESv územních plánech. Důsledkem pak jsou mj. velice různorodé pohledy na postavení ÚSESv rámci územně plánovací dokumentace. Zohledníme-li současné převládající způsoby tvorbya schvalování územně plánovací dokumentace (zejména pak praktickou neúčast vlastníkůpozemků při schvalování vymezení ÚSES), logicky dojdeme k závěru, že vymezenískladebných částí ÚSES v územně plánovací dokumentaci nelze brát jako definitivníjednoznačné vymezení (snad pouze s výjimkou ploch v zastavěných a zastavitelných územíchv rámci regulačních plánů a některých územních plánů obcí a sídelních útvarů).

Rozhodující roli ve vymezování ÚSES hrají v současné době komplexní pozemkové úpravy.Hlavním výsledkem komplexních pozemkových úprav je nová katastrální mapas jednoznačně vymezenými plochami společných zařízení, jejichž součástí jsou i jednotlivéskladebné části ÚSES. Schválení návrhů komplexních pozemkových úprav je přitompodmíněno souhlasem vlastníků dotčených pozemků. Vymezení skladebných části ÚSESv rámci schváleného a do katastru zapsaného návrhu komplexních pozemkových úprav jetedy jednoznačným závazným vymezením.

Možným nástrojem pro jednoznačné vymezení skladebných částí ÚSES je také územní řízenízakončené územním rozhodnutím o využití území nebo o chráněném území. Tento způsobvymezování ÚSES je ovšem zatím uplatňován jen velmi vzácně.


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Stávající vymezení ÚSES na území Jihomoravského kraje nelze vlivem různých skutečnostípovažovat za bezproblémové. Při analýze dokumentací bylo zjištěno poměrně velké množstvírůzných nesrovnalostí ve vymezení ÚSES.

Jedním ze základním a nejčastějších typů nesrovnalostí, charakteristickým prakticky pro celéúzemí naší republiky, jsou nedodržené návaznosti skladebných částí ÚSES na administrativněsprávních hranicích (na hranicích krajů, okresů, i jednotlivých katastrů). Příčiny těchtonesrovnalostí mohou být různé – např. chyba projektanta, který opomněl zohlednit návrhÚSES v sousedním území, nebo úmyslný návrh jiného (třeba i lepšího) řešení na správníchhranicích, než který obsahuje dříve zpracovaná dokumentace sousedního území.

Další významný typ nesrovnalostí je podmíněn datem vzniku starších dokumentací ÚSESv době před schválením ÚTP R+NR ÚSES. Starší dokumentace ÚSES zohledňovalypředchozí generel nadregionálního a regionálního ÚSES pro jihomoravskou oblast,zpracovaný v roce 1991. Jelikož ÚTP R+NR ÚSES rozmístění skladebných částínadregionálního a regionálního ÚSES v území pozměnil (místy i velmi výrazně), neodpovídálogicky vymezení nadregionálního a regionálního ÚSES ve starších dokumentacích ÚSESv řadě případů stávající republikově platné podobě nadregionálního a regionálního ÚSES.

K dalším zásadním typům nesrovnalostí patří např. existence různorodých vymezení ÚSESv jednom území (např. rozpory mezi ÚPO a KPÚ), chybné interpretace podkladovýchdokumentací (vzniklé např. při přebírání generelových podkladů do územních plánůbez odborného dohledu), sporná umístění biocenter a trasování biokoridorů nerespektujícíhlavní metodická pravidla tvorby ÚSES aj.

Vzhledem k uvedeným nesrovnalostem ve vymezení ÚSES je stanovení aktuálněsměrodatného vymezení ÚSES na území kraje velice obtížné. V grafické příloze analytickéčásti Koncepce je jako příklad některých typů nesrovnalostí porovnáno vymezeníregionálního a nadregionálního ÚSES podle ÚTP R+NR ÚSES a podle dokumentací limitůvyužití území zpracovaných postupně pro jednotlivé okresy od roku 2000 a obsahujícíchvymezení regionálního a nadregionálního ÚSES podle platných územních plánů – viz mapač. 6.2. Jde pouze o ilustrativní příklad nesrovnalostí ve vymezení ÚSES, proto nebylo třebavymezení podle platných územních plánů aktualizovat (chybí např. vymezení regionálního anadregionálního ÚSES podle platných územních na území města Brna a části okresu Břeclav).

Realizace ÚSES

Cílem tohoto dílčího úkolu bylo zmapování uskutečněných opatření k vytváření funkčníhoÚSES (zakládání skladebných částí, péče o skladebné části…), jejich zhodnocení z hlediskapoužitých způsobů realizací a péče, z hlediska úspěšnosti provedených opatření, příp. iz jiných hledisek (ekonomika, polyfunkčnost…).

Stanovený cíl vycházel z předpokladu, že realizace opatření k vytváření funkčníchskladebných částí (prvků) ÚSES (dále jen realizace ÚSES) probíhala a probíhá na základězpracovaných realizačních projektů, které jsou nějakým jednotným způsobem evidovány aarchivovány. Tento předpoklad se ovšem ukázal nesprávným. Současný stav je totiž takový,že neexistuje žádný subjekt, který by měl v popisu práce evidenci realizací ÚSES. Tatoskutečnost možnost vyhodnocení realizací ÚSES značně komplikuje.

Z předchozího odstavce tedy vyplývá, že získání kompletního přehledu o realizacích ÚSES jeprakticky nemožné. Vzhledem k tomu, že však subjekty podílející se na realizaci ÚSES


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


většinou (zřejmě téměř vždy) využívají finančních prostředků z různých dotačních fondů,může určitou představu o realizacích ÚSES poskytnout přehled zpracovaný z údajů Programupéče o krajinu (dále jen PPK). Pro potřeby Koncepce byly prostudovány veškeré archivovanéúdaje uspokojených žádostí o dotace z PPK z let 1997 – 2003. Při studiu těchto údajů bylyzjištěny následující zásadní problémy:

• Zdaleka ne vždy je jasné, jaký je vztah mezi danou akcí a ÚSES. Jako příklad lzeuvést často z fondu PPK dotované budování tůní a zakládání břehových porostů, kdyv archivovaných údajích informace o tom, zda se jedná o plochy zahrnuté do ÚSES,většinou chybí.

• Ve většině žádostí je lokalizace daných akcí vyjádřena pouze pomocí dotčenýchparcelních čísel, bez mapové přílohy a bez znázornění postavení příslušnýchskladebných částí ÚSES v systému jako celku.. Přesná prostorová identifikacetakovýchto akcí bez příslušné katastrální mapy tudíž není možná. Navíc není animožné ověřit, zda jde skutečně o realizace ÚSES v plochách k tomuto účelu určených.

• Protože pro udělení dotací dále postačuje uvést v žádosti pouze druhovou skladbuzakládaného porostu a propočet nákladů, řada žádostí neobsahuje informace nutné propodrobnější analýzy dotovaných realizací ÚSES – např. o typu stanoviště, způsobuzaložení apod.

V období let 1997 – 2003 bylo z PPK dotováno celkem 106 akcí interpretovaných jakozaložení skladebných částí ÚSES a 12 akcí interpretovaných jako péče o existující (založené)skladebné části ÚSES. Přehled počtu těchto akcí podle jednotlivých roků a podle funkčníchtypů skladebných částí ÚSES (NRBK = nadregionální biokoridor, RBK = regionálníbiokoridor, LBC = lokální biocentrum, LBK = lokální biokoridor, IP = interakční prvek) jeuveden v tabulkách č. 6.1. a 6.2. Podrobnější přehled jednotlivých akcí je uveden v tabulkovépříloze. Rozložení všech realizací ÚSES dotovaných v letech 1997 – 2003 z PPK na územíJihomoravského kraje podle katastrů je názorně zobrazeno v grafické příloze analytické částiKoncepce v kartogramu č. 6.3.

Prostřednictvím uvedených akcí bylo založeno celkem 98 skladebných částí ÚSES. Nižšípočet založených skladebných částí ÚSES oproti počtu realizačních akcí je dán skutečností,že některé skladebné části ÚSES byly zakládány po dvou a výjimečně i třech etapách.Z uvedeného počtu skladebných částí ÚSES byla přibližně třetina založena na vlhkých ažmokrých stanovištích.

Při výsadbách dřevin jsou preferovány nákladnější sadovnické způsoby – často jsouvyužívány stromy se zapěstovanou korunou. Součástí dotovaných opatření je i ochranavysázených dřevin proti zvěři (nejčastěji jsou používány chráničky). Smlouvy o dotaciobsahují i ustanovení o povinnosti pečovat o výsadby po dobu 5 let od založení.

Poměrně zarážející je skutečnost, že více než polovinu podkladů pro žádosti o dotacena realizace ÚSES zpracovávaly osoby bez oprávnění k projektování ÚSES. Důsledkem jsoupak někdy odborně značně pochybné návrhy realizací s nevhodnými, případně zcelanežádoucími výsadbami dřevin (např. výsadby modřínu v nivě u Vyškova, výsadbynepůvodního javoru jasanolistého - Acer negundo aj.).

Tabulka 6.1. Založení skladebných částí ÚSES – počet akcí dotovaných z PPK

1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 Celkem

NRBK 1 1


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


RBK 2 1 3

LBC 7 3 4 9 15 6 44

LBK 6 3 8 7 8 1 3 36

IP 3 1 1 14 1 2 22

Celkem 16 6 15 17 37 4 11 106

Tabulka 6.2. Péče o skladebné části ÚSES – počet akcí dotovaných z PPK

1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 Celkem

NRBK 1 1 2

LBC 2 1 2 1 2 8

LBK 1 1

IP 1 1

Celkem 1 0 3 1 3 2 2 12

Jako doplňkový zdroj informací o realizacích ÚSES sloužila dotazníková akce, v rámci kterébylo u odpovědných pracovníků jednotlivých úřadů obcí s rozšířenou působností mimo jinézjišťováno, ve kterých katastrech v obvodu jejich působnosti byl realizován ÚSESna zemědělské i nezemědělské půdě. Informace získané touto cestou jsou rovněž znázorněnév grafické příloze analytické části Koncepce v kartogramu č. 6.3.


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


6.1.3. PODKLADY, LITERATURA, LEGISLATIVA

Dokumentace ÚSES na území kraje, různé, 1992 – 2003

Generel regionálního a nadregionálního ÚSES na území Jihomoravského kraje, podklad proúzemní prognózu kraje, AGERIS, s. r. o., 2003

Informace odboru životního prostředí a zemědělství Krajského úřadu Jihomoravského kraje

Informace pozemkových úřadů v bývalých okresních městech

Informace odboru územního plánování a stavebního řádu Krajského úřadu Jihomoravskéhokraje

Limity využití území a jiná závazná omezení v jednotlivých okresech Jihomoravského kraje,Ochrana přírody a krajiny, AGERIS, s. r. o., LÖW & spol., s. r. o., Brno, 2000 - 2003

Metadatový informační systém o ÚSES, AOPK, pracoviště GIS, Brno

Územně technický podklad regionálních a nadregionálních územních systémů ekologickéstability České republiky, Společnost pro životní prostředí Brno, s.r.o., MMR a MŽP,Praha, 1996

Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj o územně plánovacích podkladech a územněplánovací dokumentaci č. 135/2001 Sb., In: Sbírka zákonů - částka 55 (2001)

Vyhláška Ministerstva životního prostředí České republiky č. 395/1992 Sb., kterou seprovádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, In:Sbírka zákonů - částka 80 (1992)

Zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, In: Sbírkazákonů - částka 28 (1992)

Zákon o územním plánování a stavebním řádu č. 50/1976 Sb. (stavební zákon), ve zněnípozdějších předpisů.

6.1.4. ZÁVĚRY

Vzhledem k velkému množství různých typů dokumentací obsahujících vymezení ÚSESs velmi rozličnou (a často ne zcela jasnou) mírou závaznosti je orientace v aktuálněsměrodatných dokumentacích a vymezeních ÚSES velmi obtížná. Je proto třeba stanovit čiinovovat základní pravidla pro tvorbu různých typů dokumentací ÚSES a zajistit vytvořeníjednotného informačního systému o dokumentacích a vymezeních ÚSES.

Vlastní realizace ÚSES probíhá rovněž zcela nekoordinovaně, různými cestami. Vedlezmíněné cesty přes Program péče o krajinu je možno zmínit např. Program revitalizace říčnísítě, realizace pozemkových úprav, různé typy náhradních výsadeb za investiční výstavboulikvidovanou vegetaci aj. Zjištění úplného stavu realizací ÚSES (alespoň z hlediskazákladních opatření, bez následného managementu) nebylo v rámci analytických pracína Koncepci možné a zůstává tedy úkolem do budoucna. Zmapování realizací ÚSESk určitému datu by ovšem postrádalo výraznější smysl bez vytvoření a následnéhoprovozování jejich jednotné evidence.


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


6.2. PŘÍRODNÍ PARKY



Základním předmětem této kapitoly je sestavit ucelený přehled vyhlášených přírodních parkůna území kraje se základními kvantitativními a statistickými údaji, analyzovat rozmístěnípřírodních parků na území kraje, zjistit, jaké typy území do přírodních parků jsou zahrnuty,analyzovat jejich vymezení – např. problémy s nevhodně stanovenými či nejednoznačnýmihranicemi a zhodnotit původní návrhy nových přírodních parků.

Institut přírodního parku slouží podle § 12 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb. (spadajícíhodo části druhé zákona, týkající se obecné ochrany přírody a krajiny) k ochraně krajinného rázus významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami, který není chráněn podlečásti třetí zákona (tedy jako zvláště chráněné území).

Podle způsobu a doby vyhlášení lze v obecné rovině odlišit dvě skupiny přírodních parků.Jednu skupinu tvoří starší přírodní parky vzniklé z bývalých oblastí klidu na základě § 90odst. 11 zákona č. 114/1992 Sb. v platném znění. Druhou skupinu tvoří přírodní parky zřízenéaž po roce 1992, přímo podle § 12 zákona č. 114/1992 Sb.

Zřizování oblastí klidu spadalo do kompetencí okresních národních výborů, zřizovánípřírodních parků pak až do roku 2002 do kompetencí okresních úřadů. Od počátku roku 2003zřizují přírodní parky krajské úřady.

6.2.2. ŘEŠENÍ

Základní údaje

Na území Jihomoravského kraje se nacházelo ke dni 31. 5. 2004 celkem 20 vyhlášenýchpřírodních parků:

• Přírodní park Baba

• Přírodní park Bobrava

• Přírodní park Halasovo Kunštátsko

• Přírodní park Jevišovka

• Přírodní park Lysicko

• Přírodní park Mikulčický luh

• Přírodní park Niva Dyje

• Přírodní park Niva Jihlavy

• Přírodní park Oslava

• Přírodní park Podkomorské lesy

• Přírodní park Rakovecké údolí

• Přírodní park Rokytná


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


• Přírodní park Říčky

• Přírodní park Řehořkovo Kořenecko

• Přírodní park Strážnické Pomoraví

• Přírodní park Střední Pojihlaví

• Přírodní park Svratecká hornatina

• Přírodní park Údolí Bílého potoka

• Přírodní park Výhon

• Přírodní park Ždánický les

Všechny tyto přírodní parky byly zřízeny ještě před zánikem okresních úřadů – tedy do konceroku 2002, a to buď původně okresními národními výbory jako oblasti klidu (celkem11 přírodních parků) nebo později okresními úřady jako přírodní parky (zbývajících9 přírodních parků a několik původních oblastí klidu s novými zřizovacími předpisy).

Ze zmíněných 20 přírodních parků jich 13 leží pouze na území jednoho okresuJihomoravského kraje a 7 na území dvou okresů. Tři přírodní parky přesahují mimo územíJihomoravského kraje. Jde o přírodní parky Rokytná, Střední Pojihlaví (v obou případechpřesah do okresu Třebíč v kraji Vysočina) a Svratecká hornatina (přesah do okresu Žďárnad Sázavou v kraji Vysočina a do okresu Svitavy v Pardubickém kraji).

Přesná celková rozloha všech přírodních parků na území Jihomoravského kraje není známa.Důvodem je skutečnost, že řada přírodních parků nemá ve zřizovacím předpisu stanovenusvou výměru. Lze však uvést alespoň orientační celkovou výměru přírodních parků, vzniklousoučtem výměr uvedených ve zřizovacích přepisech a výměr odečtených z digitalizovanýchzákresů přírodních parků. Tato orientačně stanovená výměra činí 855 ha, tj. cca 12 % celkovérozlohy Jihomoravského kraje.

Rozložení přírodních parků na území kraje je dosti nerovnoměrné, což vyplývá mimo jiné ize značně heterogenních přírodních podmínek území kraje a z velmi proměnlivé struktury aintenzity jeho využití. Výrazně nejvíce přírodních parků, celkem 10, bylo vyhlášeno na územíokresu Brno-venkov. Nejméně přírodních parků mají naopak okres Břeclav (1 přírodní park) aměsto Brno (2 přírodní parky). Přehled přírodních parků podle okresů je uvedenv tabulce 6.3.

Na první pohled zřejmý je značný rozptyl ve velikosti jednotlivých přírodních parků.Například pro okres Brno-venkov s vysokou hustotou zastoupených přírodních parků jecharakteristická jejich většinou nevelká rozloha (nejčastěji v rozmezí 10 – 30 km2). Naprotitomu rozloha přírodních parků Ždánický les, Jevišovka a Svratecká hornatina přesahuje100 km2 (celý přírodní park Svratecká hornatina i s částmi nacházejícími se na územísousedních krajů má dokonce rozlohu cca 250 km2).


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Tabulka 6.3. Přehled stávajících přírodních parků podle okresů

Blansko Brno-město Brno-venkov Břeclav Hodonín Vyškov Znojmo

HalasovoKunštátsko

Baba Baba Niva Dyje Mikulčickýluh

Rakoveckéúdolí

Jevišovka

Lysicko Podkomorskélesy

Bobrava StrážnickéPomoraví

Říčky Rokytná

Rakoveckéúdolí

Niva Jihlavy Ždánickýles

Ždánickýles

StředníPojihlaví

ŘehořkovoKořenecko

Oslava

Svrateckáhornatina

Podkomorskélesy

Říčky

StředníPojihlaví

Svrateckáhornatina

Údolí Bíléhopotoka

Výhon

Popis vyhlášených přírodních parků

Přírodní park Baba

Okres: město Brno, Brno-venkov

Katastry: v městě Brně Medlánky, Komín a Ivanovice u Brna, v okrese Brno-venkovJinačovice, Kuřim a Česká.

Výměra: 8,9 km2 (stanoveno z mapy)

Rok vyhlášení: 1991 (okres Brno-venkov - jako oblast klidu), 1992 (město Brno – jakopřírodní park)

Poslání parku: Zachování relativně hodnotného přírodní prostředí a charakteristickéhokrajinného rázu vymezeného území a jeho ochrana před činnostmi snižujícími jeho estetickoua přírodní hodnotu a současné využití území pro krátkodobou pohybovou rekreaci občanů,především pro pěší turistiku apod.

Základní popis: Zřizovací vyhlášky žádný konkrétnější popis území přírodního parkuneobsahují. Z mapových podkladů a z vlastní znalosti území vyplývá, že hlavní krajinářskéhodnoty území přírodního parku spočívají ve skutečnosti, že jeho podstatnou část tvoří


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


rozsáhlý, v podstatě souvislý lesní komplex se značným rekreačním významem (řada lesníchporostů je zařazena do kategorie lesů zvláštního určení v subkategorii příměstských a dalšíchlesů se zvýšenou rekreační funkcí) a s poměrně vysokým zastoupením ekologicky cennýchsegmentů lesa. Na území přírodního parku nezasahuje žádné trvalé sídlo.

Typy hraniční linie: Téměř výhradně okraj lesa.

Zastoupení MZCHÚ: 0

Přírodní park Bobrava

Okres: Brno-venkov

Katastry: Střelice, Troubsko, Popůvky, Omice, Tetčice, Neslovice, Hlína, Silůvky, Prštice,Radostice, Ořechov.


Rok vyhlášení: 1982 (jako oblast klidu)

Poslání parku: Zachování části relativně málo narušeného přírodního prostředí území okresua pro jeho biologické, hygienicko-rekreační, krajinné i estetické hodnoty jeho využití spolus přírodními krásami a půvabem krajiny pro krátkodobou pohybovou rekreaci občanů (pěšíturistika) a k jejich poučení, osvěžení či zotavení.

Základní popis: Zřizovací vyhláška žádný konkrétnější popis území přírodního parkuneobsahuje. Z mapových podkladů a z vlastní znalosti území vyplývá, že hlavní krajinářskéhodnoty území přírodního parku spočívají ve skutečnosti, že jeho podstatnou část tvořírozsáhlý, v podstatě souvislý lesní komplex s velkým rekreačním významem a s poměrněvysokým zastoupením ekologicky cenných segmentů lesa. Velmi cenné jsou rovněž přirozenéúseky vodních toků (zejm. Bobravy) s kvalitními břehovými porosty a navazujícími nivními amokřadními loukami. Na území přírodního parku nezasahuje s výjimkou několika samotžádné trvalé sídlo. V údolí Bobravy je situováno několik menších chatových lokalit.

Typy hraniční linie: Různorodé – silnice, okraj lesa, hranice chatové oblasti, podél vodníhotoku, různé cesty (lesní, turisticky značená aj.), protnutí úzkého pruhu lesa, železniční trať,lesní průsek.

Zastoupení MZCHÚ: PP Střelický les, PP Střelická bažinka.

Přírodní park Halasovo Kunštátsko

Okres: Blansko

Katastry: Drnovice, Hluboké, Jasinov, Klevetov, Kunice, Kunštát, Letovice, Lhota uLetovic, Louka, Makov, Nýrov, Ořechov, Petrov, Rozseč, Rozsíčka, Rudka, Sasina,Sebranice, Sulíkov, Svitávka, Sychotín, Tasovice, Touboř, Újezd u Kunštátu, Voděrady,Vřesice, Zábludov, Zboněk, Zbraslavec.

Výměra: 68,5 km2 (dle zřizovacího předpisu)

Rok vyhlášení: 1994 (původně 1980 jako oblast klidu)


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Poslání parku: Zachovat a podpořit přírodní a kulturní hodnoty vyvážené krajinys optimálními podmínkami pro únosnou individuální rekreaci v přírodě, což předpokládáuchování trvalých travních porostů, rozptýlené zeleně a okrajů lesů zpevněných pásy křovin,včetně výstavků na hraničních liniích, současně s dobrou produkční a krajinotvornou funkcí.

Základní popis: Zřizovací vyhláška žádný konkrétnější popis území přírodního parkuneobsahují. Z mapových podkladů a z vlastní znalosti území vyplývá, že hlavní krajinářskéhodnoty území přírodního parku spočívají ve skutečnosti, že jde o harmonickou kulturníkrajinu s celkově velmi pestrou strukturou využití, s vysokým zastoupením lesních porostů(často ekologicky značně cenných) i jiných ekologicky cenných vegetačních formací as velkým rekreačním významem. Do území přírodního parku je zahrnuta i celá řada sídel(s výjimkou Kunštátu venkovského typu), nacházejí se zde i významné kulturní památky(např. zámek v Kunštátu či jeskyně Blanických rytířů v Rudce).

Typy hraniční linie: Různorodé – silnice, polní cesta, lesní cesta, místní komunikace,železniční trať, zemědělská účelová komunikace.

Zastoupení MZCHÚ: PR Louky pod Kulíškem, PP Cukl a Rozsečská rašeliniště, PPKunštátská obora.

Poznámka: Na západní straně přírodní park Halasovo Kunštátsko sousedí s přírodnímparkem Svratecká hornatina a na jižní straně s přírodním parkem Lysicko.

Přírodní park Jevišovka

Okres: Znojmo

Katastry: Hostim, Prokopov, Grešlové Mýto, Pavlice, Boskovštejn, Jevišovice, Střelice,Rozkoš, Vranovská Ves, Olbramkostel, Kravsko, Plenkovice, Hluboké Mašůvky, Mikulovice,Plaveč, Němčičky, Rudlice, Vevčice, Bojanovice, Černín, Slatina, Újezd, Běhařovice,Ratišovice, Stupešice.

Výměra: 137,4 km2 ( stanoveno z mapy)


Poslání parku: Zachování části území okresu pro jeho biologické, krajinné a estetickéhodnoty a jejich využití spolu s přírodními krásami a půvabem krajiny k zotavení občanůi jejich poučení.

Základní popis: Zřizovací vyhláška žádný konkrétnější popis území přírodního parkuneobsahuje. Z mapových podkladů a z vlastní znalosti území vyplývá, že hlavní krajinářskéhodnoty území přírodního parku spočívají ve skutečnosti, že jde o harmonickou kulturníkrajinu s různě velkými lesními celky a relativně pestře využívanou zemědělskoukrajinou.Výrazným krajinotvorným prvkem je řeka Jevišovka a její převážně výraznězahloubené údolí. Do území přírodního parku je zahrnuta i celá řada sídel (s výjimkouJevišovic venkovského typu), nacházejí se zde i významné kulturní památky (např. zámekv Jevišovicích).

Typy hraniční linie: Hraniční linie jsou stanoveny pouze kartograficky, zákresem v mapě1 : 50 000. Ze zákresu je zřejmé, že hlavním typem hraniční linie je silnice.

Zastoupení MZCHÚ: PP Rudlické kopce


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Přírodní park Lysicko

Okres: Blansko

Katastry: Bedřichov, Brťov, Bukovice, Býkovice, Černá Hora, Dlouhá Lhota, Drnovice,Jeneč, Kozárov, Kunčina Ves, Kunice, Lačnov, Lhota u Lysic, Lysice, Rašov, Štěchov, Zhoř,Žernovník, Žerůtky.


Rok vyhlášení: 1994

Poslání parku: Zachovat a podpořit přírodní a kulturní hodnoty vyvážené krajinys optimálními podmínkami pro únosnou individuální rekreaci v přírodě, což předpokládáuchování trvalých travních porostů, rozptýlené zeleně a okrajů lesů zpevněných pásy křovin,včetně výstavků na hraničních liniích, současně s dobrou produkční a krajinotvornou funkcí.

Základní popis: Zřizovací vyhláška žádný konkrétnější popis území přírodního parkuneobsahují. Z mapových podkladů a z vlastní znalosti území vyplývá, že hlavní krajinářskéhodnoty území přírodního parku spočívají ve skutečnosti, že jde o harmonickou kulturníkrajinu s celkově velmi pestrou strukturou využití, s vysokým zastoupením lesních porostů(často ekologicky značně cenných) i jiných ekologicky cenných vegetačních formací as velkým rekreačním významem. Do území přírodního parku je zahrnuta i celá řada sídel(s výjimkou Lysic venkovského typu), nacházejí se zde i významné kulturní památky (např.zámek v Lysicích).

Typy hraniční linie: Různorodé – silnice, hrana tělesa staré dálnice, účelová zpevněnákomunikace, polní cesta, lesní cesta.

Zastoupení MZCHÚ: PP Lysická obora, PP Žižkův stůl.

Poznámka: Na západní straně přírodní park Lysicko sousedí s přírodním parkem Svrateckáhornatina a na severní straně s přírodním parkem Halasovo Kunštátsko.

Přírodní park Mikulčický luh

Okres: Hodonín

Katastry: Mikulčice, Hodonín.

Výměra: 8 km2 (stanoveno z mapy)


Poslání parku: Zachovat a podpořit přírodní a kulturní hodnoty vyvážené krajinys optimálními podmínkami pro únosné využití této krajiny. Nutno je předevšímupřednostňovat využití krajiny formou pěší turistiky, která je z poznávacího hlediskanejvhodnější formou rekreace. Poslání parku předpokládá uchování trvalých travních porostůa především soliterních dřevin na loukách. Na okrajích lesů je důležité zachování pásů křovina výstavků stromů na hraničních liniích, křižovatkách lesních cest apod. pro zvýšeníkrajinotvorné a estetické funkce.

Základní popis: Zřizovací předpis (nařízení) žádný konkrétnější popis území přírodníhoparku neobsahuje. Z mapových podkladů a z vlastní znalosti území vyplývá, že hlavní


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


krajinářské hodnoty území přírodního parku spočívají v zachovalosti údolní nivy řeky Moravys uceleným komplexem lužního lesa protkaného sítí starých říčních ramen a s navazujícíminivními loukami s výskytem soliterních dřevin. Na území přírodního parku nezasahuje žádnétrvalé sídlo, součástí je však národní kulturní památka Slovanské hradiště v Mikulčicích.

Typy hraniční linie: Vodní tok, inundační hráz, okresní hranice.

Zastoupení MZCHÚ: PR Skařiny.

Přírodní park Niva Dyje

Okres: Břeclav

Katastry: Břeclav, Poštorná, Charvátská Nová Ves, Lednice, Podivín, Ladná.

Výměra: 15 km2 (dle zřizovacího předpisu)


Poslání parku: Ochrana krajinného rázu, kterým je zejména přírodní, kulturní a historickácharakteristika oblasti, při umožnění únosného turistického využití a rekreace.

Základní popis: Zřizovací předpis (nařízení) obsahuje stručný popis území přírodního parku.Z něho vyplývá, že hlavní krajinářské hodnoty území přírodního parku spočívajív zachovalosti údolní nivy řeky Dyje s mozaikou lesních porostů, zbytků tůní a lužních lukse solitérními duby a s výskytem řady zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Na územípřírodního parku nezasahuje žádné trvalé sídlo.

Typy hraniční linie: Různorodé – střed ochranné hráze, silnice, břeh vodního toku, cestav zámeckém parku, břeh Růžového rybníčka.

Zastoupení MZCHÚ: NPR Lednické rybníky

Přírodní park Niva Jihlavy

Okres: Brno-venkov

Katastry: Medlov, Němčičky, Pravlov, Kupařovice, Malešovice, Odrovice.




Základní popis: Zřizovací předpis (nařízení) obsahuje poměrně podrobný popis územípřírodního parku. Z něho vyplývá, že hlavní krajinářské hodnoty území přírodního parkuspočívají v zachovalosti údolní nivy řeky Jihlavy, která je ukázkou toku větší nížinné řeky,volně meandrující říčními nánosy. Typickými krajinotvornými prvky tohoto území jsou dálefragmenty lužního lesa, rozsáhlé břehové porosty, dva systémy poříčních jezer (starých ramenřeky Jihlavy) a intenzivně zemědělsky obhospodařované pozemky. Ze sídel na území


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


přírodního parku zasahují Medlov, Němčičky, Pravlov, Kupařovice, Malešovice a Odrovice,nacházejí se zde i nemovité kulturní památky a prvky komponované krajiny.

Typy hraniční linie: Pouze silnice a okresní hranice.


Přírodní park Oslava

Okres: Brno-venkov

Katastry: Čučice, Ketkovice, Nová Ves, Oslavany.




Základní popis: Zřizovací předpis (nařízení) obsahuje poměrně podrobný popis územípřírodního parku. Z něho vyplývá, že hlavní krajinářské hodnoty území přírodního parkuspočívají v přítomnosti hluboce zaříznutého údolí Oslavy se skalními útvary, kamenitýmisvahy se suťovými poli a s typickými projevy říčního fenoménu. Na svazích údolí jsouzastoupeny souvislé i rozvolněné lesní porosty (často přirozeného až přírodě blízkéhocharakteru), zbytky skalních stepí a společenstva skal a skalních sutí. Nad údolními hranaminavazuje převážně zemědělská krajina s ostrůvky trvalých vegetačních formací (remízků,sadů, trvalých travních porostů). Vysoká kulturní a historická hodnota území jecharakterizována i nemovitými kulturními památkami (např. zbytky hradu Levnova neboliKetkovického hradu na ostrohu nad soutokem Oslavy a Chvojnice) a existujícími prvkykomponované krajiny (aleje, průhledy, solitery). Ze sídel se na území přírodního parkunacházejí celé Čučice a části Nové Vsi a Ketkovic. V údolí Oslavy a Chvojnice je situovánoněkolik převážně drobnějších chatových lokalit.

Typy hraniční linie: Různorodé – elektrovod, břeh řeky, hranice parcel, hranice lesa, bývaláhranice intravilánu, silnice, hranice okresu (s okresem Třebíč v kraji Vysočina).

Zastoupení MZCHÚ: PR Údolí Oslavy a Chvojnice

Poznámka: Na jižní straně přírodní park Oslava sousedí s přírodním parkem StředníPojihlaví.

Přírodní park Podkomorské lesy

Okres: město Brno, Brno-venkov

Katastry: v městě Brně Bystrc a Kníničky, v okrese Brno-venkov Ostrovačice, MoravskéKnínice, Jinačovice a Rozdrojovice.

Výměra: 33,3 km2 (stanoveno z mapy); krajský úřad udává výměru 31,4 km², z toho 25,4km² na území města Brna a 6 km² v okrese Brno-venkov



---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Poslání parku: Zachování části doposud málo narušeného přírodního prostředí na územíměsta Brna a okresu Brno-venkov pro jeho velkou biologickou, estetickou a krajinářskouhodnotu s využitím pro krátkodobou pohybovou rekreaci občanů, k jejich poučení a zotavení.

Základní popis: Zřizovací vyhláška (společná pro oba okresy) žádný konkrétnější popisúzemí přírodního parku neobsahuje. Z mapových podkladů a z vlastní znalosti území vyplývá,že hlavní krajinářské hodnoty území přírodního parku spočívají ve skutečnosti, že jehopodstatnou část tvoří rozsáhlý, v podstatě souvislý lesní komplex se značným rekreačnímvýznamem (řada lesních porostů je zařazena do kategorie lesů zvláštního určenív subkategorii příměstských a dalších lesů se zvýšenou rekreační funkcí) a s poměrněvysokým zastoupením ekologicky cenných segmentů lesa. Hluboké průlomové údolí řekySvratky protínající území přírodního parku je zaplaveno vodami Brněnské přehrady.Na území přírodního parku nezasahuje žádné trvalé sídlo, v okolí přehrady se však nacházířada rekreačních zařízení (chaty, hotely, autokemp…). Významnou turistickou atraktivitou jevedle vlastní přehrady s pravidelnou lodní dopravou postupně opravovaný hrad Veveří.

Typy hraniční linie: Různorodé – silnice, okraj lesa, břeh přehrady, okraj rekreační oblastiBrněnské přehrady, napříč přes hladinu nádrže, údolí Rakoveckého potoka.

Zastoupení MZCHÚ: PR Břenčák, PR Jelení žlíbek, PR Krnovec, PP Junácká louka,PP Kůlny, PP Na skalách

Přírodní park Rakovecké údolí

Okres: Blansko, Vyškov

Katastry: v okrese Blansko Jedovnice, Bukovinka a Senetářov, v okrese Vyškov Račice aRuprechtov.

Výměra: 12 km2 (stanoveno z mapy), z toho v okrese Blansko 5,7 km² (dle zřizovacíhopředpisu)

Rok vyhlášení: 1977 (jako oblast klidu v okrese Blansko), 1978 (jako oblast klidu v okreseVyškov), 2000 (nově jako přírodní park v okrese Blansko)

Poslání parku: Zachovat a podpořit přírodní a kulturní hodnoty vyvážené krajinys optimálními podmínkami pro únosnou individuální rekreaci v přírodě. Nutnoupřednostňovat rekreaci formou pěší turistiky, která je z poznávacího i ochranného hlediskaprokazatelně nejvhodnější formou rekreace. Poslání parku předpokládá uchování trvalýchtravních porostů, rozptýlené zeleně a okrajů lesa zpevněných pásy křovin, včetně výstavků nahraničních liniích, současně s dobrou produkční a krajinotvornou funkcí.

Základní popis: Zřizovací vyhlášky žádný konkrétnější popis území přírodního parkuneobsahují. Z mapových podkladů a z vlastní znalosti území vyplývá, že hlavní krajinářskéhodnoty území přírodního parku spočívají ve skutečnosti, že jeho podstatnou část tvořírozsáhlý, v podstatě souvislý lesní komplex s velkým rekreačním významem a s poměrněvysokým zastoupením ekologicky cenných segmentů lesa. Velmi cenné jsou rovněž přirozenéúseky vodních toků (zejm. Rakovce) s kvalitními břehovými porosty a navazujícími nivními amokřadními loukami. Trvalá sídla na území přírodního parku nezasahují.


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Typy hraniční linie: Různorodé – lesní cesta, katastrální hranice, rozdělovací alej lesníchoddělení, polní cesta, hranice lesních oddělení, přes hráz rybníka, zpevněná příjezdová cesta,silnice, lesní průsek, vodní tok.

Zastoupení MZCHÚ: PR Rakovec.

Přírodní park Rokytná

Okres: Znojmo

Katastry: Rozkoš, Slatina, Tavíkovice, Horní Kounice, Čermákovice, Rešice, Tulešice.

Výměra: 12,3 km2 (na území JmK - stanoveno z mapy)


Poslání parku: Zachování části území okresu pro jeho biologické, krajinné a estetickéhodnoty a jejich využití spolu s přírodními krásami a půvabem krajiny k zotavení občanůi jejich poučení.

Základní popis: Zřizovací vyhláška žádný konkrétnější popis území přírodního parkuneobsahuje. Z mapových podkladů a z vlastní znalosti území vyplývá, že hlavní krajinářskéhodnoty území přírodního parku spočívají ve skutečnosti, že jeho jádrovou část tvoří výrazné,převážně zalesněné údolí Rokytné, s velkým rekreačním významem a s poměrně vysokýmzastoupením ekologicky cenných segmentů lesa. Velmi cenný je rovněž i vlastní, převážněpřirozený tok Rokytné s kvalitními břehovými porosty. Na lesní komplex navazuje vcelkuharmonická kulturní zemědělská krajina. Ze sídel na území přírodního parku kromě několikasamot (zejména bývalých mlýnů) zasahují Rozkoš, Tavíkovice, Horní Kounice, Čermákovice,Tulešice a Rešice.

Typy hraniční linie: Hraniční linie jsou stanoveny pouze kartograficky, původně nepřílišpřesným zákresem v mapě 1 : 50 000, proto je nelze přesně identifikovat.


Poznámky: Přírodní park Rokytná přesahuje i mimo území Jihomoravského kraje do okresuTřebíč (kraj Vysočina), přičemž původní oblast klidu vznikla pro území obou okresůve vzájemné koordinaci. Velkým problémem je existence několika vymezení přírodníhoparku,

Přírodní park Řehořkovo Kořenecko

Okres: Blansko

Katastry: Benešov u Boskovic, Knínice u Boskovic, Kořenec, Okrouhlá, Šebetov, Vážanyu Boskovic.


Rok vyhlášení: 2000 (původně 1992 jako oblast klidu)

Poslání parku: Zachovat a podpořit přírodní a kulturní hodnoty vyvážené krajinys optimálními podmínkami pro únosnou individuální rekreaci v přírodě. Nutno


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


upřednostňovat rekreaci formou pěší turistiky, která je z poznávacího i ochranného hlediskaprokazatelně nejvhodnější formou rekreace. Poslání parku předpokládá uchování trvalýchtravních porostů, rozptýlené zeleně a okrajů lesa zpevněných pásy křovin, včetně výstavkůna hraničních liniích, současně s dobrou produkční a krajinotvornou funkcí

Základní popis: Zřizovací vyhláška žádný konkrétnější popis území přírodního parkuneobsahuje. Z mapových podkladů a z vlastní znalosti území vyplývá, že hlavní krajinářskéhodnoty území přírodního parku spočívají ve skutečnosti, že jde o harmonickou kulturníkrajinu s pestrou strukturou využití, s převládajícím zastoupením lesních porostů (místyekologicky dosti cenných) i jiných ekologicky cenných vegetačních formací a s dosud nezcela doceněným rekreačním významem. Ze sídel se na území přírodního parku nacházejívedle několika samot celý Kořenec a části Benešova, Okrouhlé a osady Pavlov.

Typy hraniční linie: Různorodé – okresní hranice, místní komunikace, silnice, lesnízpevněná cesta, lesní nezpevněná cesta, západní břeh říčky Bělé, lesní okraj.

Zastoupení MZCHÚ: PR Pavlovské mokřady, PP Horní Bělá.

Přírodní park Říčky

Okres: Brno-venkov, Vyškov

Katastry: v okrese Brno-venkov Ochoz u Brna, Hostěnice a Pozořice, v okrese VyškovOlšany a Račice.



Poslání parku: Zachování části relativně málo narušeného přírodního prostředí území okresůBrno-venkov a Vyškov a využití biologické, hygienicko-rekreační, krajinné i estetickéhodnoty spolu s přírodními krásami a půvabem krajiny pro krátkodobou pohybovou rekreaciobčanů (pěší turistika) a k jejich poučení, osvěžení či zotavení.

Základní popis: Zřizovací vyhláška (společná pro oba okresy) žádný konkrétnější popisúzemí přírodního parku neobsahuje. Z mapových podkladů a z vlastní znalosti území vyplývá,že hlavní krajinářské hodnoty území přírodního parku spočívají ve skutečnosti, že jehopodstatnou část tvoří rozsáhlý, v podstatě souvislý lesní komplex s velkým rekreačnímvýznamem a s poměrně vysokým zastoupením ekologicky cenných segmentů lesa. Velmicenné jsou rovněž přirozené úseky vodních toků (zejm. Říčky) s kvalitními břehovýmiporosty a navazujícími nivními a mokřadními loukami. Z trvalých sídel zasahují na územípřírodního parku pouze obec Hostěnice a samoty Hádek, Nový Dvůr a Říčky. V údolí Říčky av některých bočních údolích je situováno několik chatových lokalit.

Typy hraniční linie: Různorodé – zpevněná cesta (lesní), komunikace (bez bližšíspecifikace), okraj lesa, přetnutí ohybu lesní cesty, silnice, přetnutí ohybu silnice.


Poznámka: Na západní straně přírodní park Říčky sousedí s CHKO Moravský kras.


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Přírodní park Strážnické Pomoraví

Okres: Hodonín

Katastry: Strážnice, Petrov, Sudoměřice, Rohatec, Vracov, Bzenec, Vnorovy.

Výměra: 28,4 km2 (stanoveno z mapy); krajský úřad udává výměru 31 km²


Poslání parku: Ochrana krajinného rázu rozsáhlého území údolní nivy řeky Moravybezprostředně navazující na její přirozený tok.

Základní popis: Zřizovací vyhláška obsahuje stručný popis území přírodního parku. Z něhovyplývá, že hlavní krajinářské hodnoty území přírodního parku spočívají v zachovalostipřírodního prostředí údolní nivy řeky Moravy s její harmonickou krajinou tvořenou mozaikouperiodicky zaplavovaných lužních lesů a luk, kanálů, zbytků starých říčních ramen, sadů avelkoplošných zemědělských honů. Na území přírodního parku z trvalých sídel zasahujípouze okrajové partie Strážnice včetně zámku a zámeckého parku.

Typy hraniční linie: Hraniční linie jsou stanoveny pouze kartograficky, nepříliš přesnýmzákresem v mapě 1 : 25 000, proto je nelze přesně identifikovat a tudíž ani typizovat.

Zastoupení MZCHÚ: PR Oskovec, PR Oskovec II, PP Osypané břehy.

Poznámka: Část přírodního parku podle původního vymezení pravděpodobně zasahujena území Slovenska.

Přírodní park Střední Pojihlaví

Okres: Brno-venkov, Znojmo

Katastry: v okrese Brno-venkov Biskoupky, Hrubšice, Nová Ves a Řeznovice, v okreseZnojmo Jamolice.

Výměra: 16 km2 (na území JmK - stanoveno z mapy)


Poslání parku: Zachování části relativně málo narušeného přírodního prostředí územía pro jeho biologické, hygienicko-rekreační, krajinné i estetické hodnoty jeho využití spolus přírodními krásami a půvabem krajiny pro krátkodobou pohybovou rekreaci občanů (pěšíturistika) a k jejich ponaučení (naučná stezka), osvěžení či zotavení.

Základní popis: Poměrně podrobný popis území přírodního parku obsahuje původnídůvodová zpráva k návrhu oblasti klidu. Z ní vyplývá, že hlavní krajinářské hodnoty územípřírodního parku spočívají ve skutečnosti, že jeho jádrovou část tvoří hluboce zaříznuté,místy až kaňonovité údolí řeky Jihlavy se souvislými lesními porosty (často přirozeného ažpřírodě blízkého charakteru), skalními výchozy (s ostrůvky hadců) a velice cennou flórou afaunou. Nad údolními hranami navazuje převážně zemědělská krajina s ostrůvky trvalýchvegetačních formací (remízků, sadů, trvalých travních porostů). Ze sídel se na územípřírodního parku nacházejí celé Biskoupky a část Hrubšic. V údolí Jihlavy se nacházízřícenina hradu Templštejna a několik převážně drobnějších chatových lokalit.


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Typy hraniční linie: Různorodé – silnice, polní cesta, přes řeku Jihlavu, přes pole, okrajlesního komplexu.

Zastoupení MZCHÚ: PR Biskoupský kopec, PR Velká skála, PR Nad řekami, PPBiskoupská hadcová step, PP Bílá skála u Jamolic.

Poznámky: Přírodní park Střední Pojihlaví přesahuje i mimo území Jihomoravského krajedo okresu Třebíč (kraj Vysočina), přičemž původní oblast klidu vznikla pro území všech tříokresů ve vzájemné koordinaci. V okrese Brno-venkov přírodní park Střední Pojihlavísousedí na severní straně s přírodním parkem Oslava.

Přírodní park Svratecká hornatina

Okres: Blansko, Brno-venkov

Katastry: v okrese Blansko Bedřichov, Běleč, Brumov, Brusná, Crhov, Černovice, Hlubokéu Kunštátu, Hodonín, Kozárov, Křeptov, Křtěnov, Kunice, Lhota u Lysic, Lhota u Olešnice,Lomnice, Louka, Ochoz u Tišnova, Olešnice, Osiky, Rašov, Rozseč, Rozsíčka, Řepka,Strhaře, Synalov, Tasovice a Veselí, v okrese Brno-venkov Štěpánovice, Šerkovice, Jamné,Lomnička a Předklášteří.

Výměra: 113,9 km2 (na území JmK – dle zřizovacích předpisů), z toho 100,7 km2 na územíokresu Blansko a 13,2 km2 na území okresu Brno-venkov


Poslání parku: Ochrana krajinného rázu, kterým je zejména přírodní, kulturní a historickácharakteristika oblasti, při umožnění únosného turistického využití a rekreace (okres Brno-venkov). Zachovat a podpořit přírodní a kulturní hodnoty vyvážené krajiny s optimálnímipodmínkami pro únosnou individuální rekreaci v přírodě. Nutno upřednostňovat rekreaciformou pěší turistiky, která je z poznávacího i ochranného hlediska prokazatelně nejvhodnějšíformou rekreace. Poslání parku předpokládá uchování trvalých travních porostů, rozptýlenézeleně a okrajů lesů zpevněných pásy křovin, včetně výstavků na hraničních liniích, současněs dobrou produkční a krajinotvornou funkcí (okres Blansko).

Základní popis: Popis příslušné části přírodního parku obsahuje pouze zřizovací předpis(nařízení) Okresního úřadu Brno-venkov. Z něho vyplývá, že hlavní krajinářské hodnotyúzemí této části přírodního parku spočívají ve vysokém zastoupení zbytků přírodě blízkých ažpřirozených listnatých lesů, listnatých lesů na vápencových sutích, v mezním výskytuněkterých teplomilných druhů rostlin, ve výskytu zvláště chráněných druhů rostlin aživočichů a v typickém vysokém podílu vysokokmenných ovocných sadů. Celkově lze územípřírodního parku charakterizovat jako harmonickou kulturní krajinu s celkově velmi pestroustrukturou využití, s vysokým zastoupením lesních porostů (často ekologicky značněcenných) i jiných ekologicky cenných vegetačních formací a s velkým rekreačnímvýznamem. Do území přírodního parku je zahrnuta i celá řada sídel (s výjimkou Lomnice aOlešnice venkovského typu), nacházejí se zde i významné kulturní památky.

Typy hraniční linie: Různorodé – v okrese Blansko silnice, polní cesta, lesní cesta, okresníhranice, v okrese Brno-venkov silnice, přes řeku Svratku, hranice katastru, polní cesta, okrajlesního komplexu, lesní cesta, okresní hranice.


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


elektrovod, břeh řeky, hranice parcel, hranice lesa, bývalá hranice intravilánu, silnice, hraniceokresu (s okresem Třebíč v kraji Vysočina).

Zastoupení MZCHÚ: PR Čepičkův vrch a údolí Hodonínky, PR Hrádky, PR Ploník, PR PodSýkořskou myslivnou, PP Dobrá studně, PP Habrová, PP Hersica, PP Horní Židovka, PPHrušín, PP Kačiny, PP Klášterce, PP Lhotské jalovce a stěny, PP Loucká obora, PPLuzichová, PP Míchovec, PP Nad Berankou, PP Padělky, PP Pilský rybníček, PP Sýkoř, PPSynalovské kopaniny, PP Údolí Chlébského potoka, PP Veselská lada, PP Veselský chlum,PP Zámecký les v Lomnici.

Poznámky: Přírodní park Svratecká hornatina přesahuje i mimo území Jihomoravského krajedo okresů Žďár nad Sázavou (kraj Vysočina) a Svitavy (Pardubický kraj), přičemž existujíjeho čtyři různé zřizovací předpisy – pro každý z okresů zvlášť. V okrese Blansko přírodnípark Svratecká hornatina sousedí na východní straně s přírodními parky Halasovo Kunštátskoa Lysicko.

Přírodní park Údolí Bílého potoka

Okres: Brno-venkov

Katastry: Přibyslavice, Radoškov, Lesní Hluboké, Javůrek, Svatoslav, Deblín, Braníškov,Maršov, Lažánky, Veverská Bítýška.

Výměra: 40,2 km2 (stanoveno z mapy); krajský úřad udává výměru 35 km²


Poslání parku: Zachování části relativně málo narušeného přírodního prostředí území okresua pro jeho biologické, hygienicko-rekreační, krajinné i estetické hodnoty jeho využití spolus přírodními krásami a půvabem krajiny pro krátkodobou pohybovou rekreaci občanů (pěšíturistika) a k jejich osvěžení, poučení či zotavení.

Základní popis: Zřizovací vyhláška žádný konkrétnější popis území přírodního parkuneobsahuje. Z mapových podkladů a z vlastní znalosti území vyplývá, že hlavní krajinářskéhodnoty území přírodního parku spočívají ve skutečnosti, že jeho jádrovou část tvoří rozsáhlý,v podstatě souvislý lesní komplex s velkým rekreačním významem a s poměrně vysokýmzastoupením ekologicky cenných segmentů lesa. Na lesní komplex navazuje vcelkuharmonická kulturní zemědělská krajina typická pro moravské předhůří Českomoravskévrchoviny. Velmi cenné jsou rovněž přirozené úseky vodních toků (zejm. Bílého potoka)s kvalitními břehovými porosty a navazujícími nivními a mokřadními loukami. Ze sídel se naúzemí přírodního parku kromě několika samot nacházejí Svatoslav, Radoškov, Šmelcovna ačásti Maršova, Lažánek a Javůrku. V údolí Bílého potoka je situováno několik menšíchchatových lokalit.

Typy hraniční linie: Různorodé – přes kótu Babka, silnice, hranice okresu, vodní tok (Bílýpotok), lesní cesta, elektrovod, polní cesta, okraj lesa, hranice katastru.



---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Přírodní park Výhon

Okres: Brno-venkov

Katastry: Židlochovice, Blučina, Nosislav.



Poslání parku: Ochrana krajinného rázu, kterým je zejména přírodní, kulturní a historickácharakteristika oblasti, při umožnění standardní zemědělské činnosti a únosného turistickéhovyužití území.

Základní popis: Zřizovací předpis (nařízení) obsahuje poměrně podrobný popis územípřírodního parku. Z něho vyplývá, že hlavní krajinářské hodnoty území přírodního parkuspočívají v tom, že jde o ukázku koexistence přírody s lidskými sídly a zemědělskýmvyužíváním krajiny. Pro krajinný ráz je charakteristický zdaleka viditelný masiv kopceVýhonu, jehož svahy jsou pokryty mozaikou vinohradů, intenzivních a extenzivních sadů,polí a zahrad, travnatých mezí podél cest a stepních travnatých lad. Na rovinatějších místech,především v horních partiích kopce, jsou velké plochy vinohradů a orné půdy. Několikmenších lesíků nemá přirozenou dřevinnou skladbu a je poznamenáno výsadbami trnovníkuakátu a borovice lesní, s jediným fragmentem původní dubohabřiny. Ze sídel na územípřírodního parku zasahují Židlochovice, Blučina a Nosislav.

Typy hraniční linie: Různorodé – dálnice, silnice, ulice, bývalá silnice, okresní hranice.

Zastoupení MZCHÚ: PP Nové hory

Přírodní park Ždánický les

Okres: Hodonín, Vyškov

Katastry: v okrese Hodonín - Dambořice, Uhřice, Žarošice, Archlebov, Ždánice, Lovčice,Nechvalín, Ostrovánky, Bukovany a Bohuslavice; v okrese Vyškov - Bošovice, Bučovice,Heršpice, Hodějice, Kloboučky, Kobeřice, Křižanovice, Letošov, Lovčičky, Marefy,Milešovice, Mouchnice, Mouřínov, Nemotice, Nesovice, Nevojice, Nížkovice, Rašovice,Snovídky a Vícemilice.



Poslání parku: Zachovat a podpořit přírodní a kulturní hodnoty vyvážené krajinys optimálními podmínkami pro únosnou individuální rekreaci v přírodě. Nutno je předevšímupřednostňovat rekreaci formou pěší turistiky, která je z poznávacího i ochranného hlediskaprokazatelně nejvhodnější formou rekreace. Poslání parku předpokládá uchování trvalýchtravních porostů, rozptýlené zeleně a okrajů lesů zpevněných pásy křovin, včetně výstavkůna hraničních liniích, současně s dobrou produkční i krajinotvornou funkcí.

Základní popis: Zřizovací předpisy (nařízení) žádný konkrétnější popis území přírodníhoparku neobsahují. Z mapových podkladů a z vlastní znalosti území vyplývá, že hlavníkrajinářské hodnoty území přírodního parku spočívají ve skutečnosti, že jeho podstatnou částtvoří rozsáhlý, v podstatě souvislý lesní komplex s velkým rekreačním významem a


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


s vysokým zastoupením ekologicky cenných segmentů lesa. Na lesní komplex pak navazujerelativně harmonická kulturní zemědělská krajina s významným zastoupením ekologickycenných ladních lokalit. Do území přírodního parku je zahrnuta alespoň částí svéhozastavěného území i celá řada sídel (s výjimkou Ždánic venkovského typu).

Typy hraniční linie: Různorodé – okresní hranice, okraj lesa, přes potok, zpevněnákomunikace, silnice, polní cesta, železniční trať.

Zastoupení MZCHÚ: PR Mušenice, PR Rašovický zlom – Chobot, PR Šévy, PR U vrby, PPBaračka, PP Hrubá louka, PP Jalový dvůr, PP Žlíbek, PP Ochozy, PP Bohuslavické stráně.

Poznámka: Zřizovací předpisy přírodního parku pro území okresů Hodonín a Vyškovpředpokládaly vyhlášení přírodního parku i na území sousedních okresů Břeclav a Kroměříž(Zlínský kraj), k kterému ovšem dosud nedošlo.

Typizace přírodních parků

Na přelomu 20. a 21. století probíhal poměrně rozsáhlý projekt v rámci programu vědy avýzkumu, který nesl označení „VaV/640/1/99 Péče o krajinu II“. Součástí tohoto projektubylo i zpracování typizace přírodních parků České republiky. Pro typizaci přírodních parkůbyla zvolena různá kritéria – podle struktury krajiny, podle reprezentativnosti probiogeografické regiony, podle rozmanitosti zastoupených ekosystémů, podle účelu a způsobuovlivňování péče a hospodářského využívání přírodního parku, podle kvality přírodníhoprostředí, podle funkce a časového omezení jejich trvání aj.

Z uvedených typů členění přírodních parků bylo pro Koncepci zvoleno členění podlestruktury krajiny. V projektu „VaV/640/1/99 Péče o krajinu II“, jsou rozlišeny pouze dvazákladní typy přírodních parků podle struktury krajiny:

• typ se soustředěnými přírodními hodnotami, zahrnující především velké lesníkomplexy s dalšími přírodními fenomény a s omezeným zastoupením jinýchvegetačních formací a sídel

• typ s harmonickou kulturní krajinou, zahrnující především složité krajinnéstruktury vzniklé optimálním způsobem využívání, se zastoupením několik druhůvegetačních formací, kde může mít důležitý význam i struktura sídel a jejicharchitektura

Do typu přírodních parků se soustředěnými přírodními hodnotami byly podle evidenčníchlistů přírodních parků v rámci projektu „VaV/640/1/99 Péče o krajinu II“ na územíJihomoravského kraje zařazeny přírodní parky Baba, Bobrava, Jevišovka, Podkomorskélesy, Rakovecké údolí, Rokytná, Říčky, Strážnické Pomoraví, Střední Pojihlaví,Svratecká hornatina, Údolí Bílého potoka a Ždánický les – tedy celkem 12 přírodníchparků.

Do typu přírodních parků s harmonickou kulturní krajinou byly podle evidenčních listůpřírodních parků v rámci projektu „VaV/640/1/99 Péče o krajinu II“ na územíJihomoravského kraje zařazeny přírodní parky Halasovo Kunštátsko, Jevišovka, Lysicko,Mikulčický luh, Niva Jihlavy, Oslava, Řehořkovo Kořenecko, Strážnické Pomoraví,Svratecká hornatina, Údolí Bílého potoka a Ždánický les – tedy celkem 11 přírodníchparků.


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Hodnoceny nebyly v době zpracování projektu ještě neexistující přírodní parky Niva Dyje aVýhon.

Na určité úskalí uvedené typizace ukazuje příklad tří charakterem v zásadě obdobnýchpřírodních parků – Oslava, Rokytná a Střední Pojihlaví – z nichž dva (Rokytná a StředníPojihlaví) byly zařazeny do typu přírodních parků se soustředěnými přírodními hodnotami ajeden (Oslava) do typu přírodních parků s harmonickou kulturní krajinou. Částečněpolemizovat by bylo možno i např. se zařazením Přírodního parku Mikulčický luh (pouze) dotypu přírodních parků s harmonickou kulturní krajinou.

Zajímavostí je zařazení pěti přírodních parků (Jevišovka, Strážnické Pomoraví, Svrateckáhornatina, Údolí Bílého potoka a Ždánický les) do obou typů. Tato skutečnost je dánazřejmě několika faktory. Prvním z těchto faktorů je značná rozloha tří z těchto přírodníchparků (Jevišovka, Svratecká hornatina a Ždánický les), v důsledku čehož jsou v nichskutečně zahrnuta jak rozsáhlá území se soustředěnými přírodními hodnotami, tak i významnáúzemí s harmonickou kulturní krajinou. Dalším z faktorů je způsob vymezení přírodníchparků, kdy kromě jádrové části se soustředěnými přírodními hodnotami byly do parkus ohledem na zvolené hraniční linie (zejm. komunikace) zahrnuta i navazující územís pestřejší strukturou využití – platí zejm. o přírodních parcích Údolí Bílého potoka aŽdánický les. Jistým faktorem může být i skutečnost, že se zpracovatelé projektu prostěnedokázali na základě zvolených kritérií rozhodnout pouze pro jednu z rozlišovanýchkategorií.

Kritéria pro zařazení do obou typů však v zásadě splňují i další přírodní parky, zejménazmíněné čtyři problematicky zařazené - Mikulčický luh, Oslava, Rokytná a StředníPojihlaví.

Z projektem nehodnocených novějších přírodní parků je Přírodní park Výhon učebnicovýmpříkladem typu s harmonickou kulturní krajinou, zatímco Přírodní park Niva Dyje máznaky obou typů.

V případě vyhlášených přírodních parků na území Jihomoravského kraje se však nabízejí ijiné způsoby jejich členění do určitých typů. Rozlišit lze např. typické „lesní“ přírodní parky,tj. přírodní parky, v nichž je chráněn především ucelený lesní komplex, zatímco ostatnízpůsoby využití tvoří buď jen malé enklávy nebo okrajová území (nebo nejsou přítomnévůbec). Do tohoto typu lze řadit především přírodní parky Baba, Bobrava, Podkomorskélesy, Rakovecké údolí, Říčky a Údolí Bílého potoka, příp. i přírodní park Rokytná(v závislosti na tom, které z různých vymezení přírodního parku je vymezením správným).

Velmi významným prvkem v celé řadě přírodních parků jsou vodní toky, přičemž velmi častoje údolí či niva hlavního toku území jedním z rozhodujících fenoménů ovlivňujících současnýstav krajiny a jejího využití. Na základě uvedeného je možno rozlišit další dva významné typypřírodních parků. Prvním z těchto typů jsou přírodní parky, jejichž jádrovou část tvořívýrazné údolí vodního toku (řeky nebo většího potoka). K nim v Jihomoravském kraji patřípředevším přírodní parky Oslava, Rakovecké údolí, Rokytná, Říčky, Údolí Bílého potokaa Střední Pojihlaví, do určité míry pak též přírodní parky Bobrava, Jevišovka, ŘehořkovoKořenecko a Svratecká hornatina (ta ovšem výrazněji mimo území kraje). Druhým z těchtotypů jsou přírodní parky v širokých nivách velkých jihomoravských řek – přírodní parkyMikulčický luh, Niva Dyje, Niva Jihlavy a Strážnické Pomoraví.


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Navrhované přírodní parky

Výše zmíněný projekt „VaV/640/1/99 Péče o krajinu II“ se v rámci generelu přírodních parkůzabývá i návrhy nových přírodních parků. Zmiňuje se o návrzích jednoho přírodního parku vokrese Brno-město, tří přírodních parků na okrese Brno-venkov a jednoho přírodního parku vokrese Znojmo, tyto návrhy však nijak nekonkretizuje. Lze se pouze domnívat, že by jednímze tří navrhovaných přírodních parků v okrese Brno-venkov mohl být později vyhlášenýVýhon.

Informace o známých návrzích přírodních parků bylo tedy nutno hledat u bývalýchpracovníků ochrany přírody na okresních úřadech. Z nich vyplývá, že na územíJihomoravského kraje bylo reálně zvažováno vyhlášení dalších tří přírodních parků:

Přírodní park Dolní Rokytná

Území navrženého přírodního parku Dolní Rokytná se prostírá jihozápadně od krajskéhohlavního města – Brna. Cílem a posláním přírodního parku má být zejména ochranaharmonické kulturní krajiny v údolí řeky Rokytné mezi Moravským Krumlovem a Ivančicemia části navazujícího komplexu budkovických a rokytenských lesů. Zřízení tohoto přírodníhoparku bylo společným záměrem okresních úřadů Brno-venkov a Znojmo, v jejichž správnímobvodu byl přírodní park situován.

Z pohledu výše popsané typizace přírodních parků by bylo možno přírodní park DolníRokytná zařadit jak do typu se soustředěnými přírodními hodnotami, tak do typus harmonickou kulturní krajinou a do typu s jádrovou částí tvořenou výrazným údolímvodního toku.

Přírodní park Křetínsko (Údolí Křetínky)

Tento navržený přírodní park se nachází při severní hranici kraje, na území okresu Blansko.Cílem a posláním přírodního parku má být zejména ochrana harmonické kulturní krajinyv údolí říčky Křetínky a v navazujícím členitém, z velké části zalesněném území mezi hranicís Pardubickým krajem (okres Svitavy) a Letovicemi. Po vyhlášení by šlo z krajského pohleduo bilaterální přírodní park, neboť z vnější strany přiléhá ke krajské hranici již vyhlášenýpřírodní park Údolí Křetínky. Pokud by hranice přírodního parku byly vedeny přednostněpo stabilizovaných komunikacích, velmi pravděpodobně by park na jižní straně bezprostředněsousedil s vyhlášeným přírodním parkem Halasovo Kunštátsko.

Z pohledu výše popsané typizace přírodních parků by bylo možno přírodní park Křetínskořadit jednak do typu s harmonickou kulturní krajinou, jednak do typu s jádrovou částítvořenou výrazným údolím vodního toku.

Přírodní park Vranovské lesy

Území navrženého přírodního parku Vranovské lesy se rozkládá ze severní strany hlavníhoměsta kraje - Brna. Cílem a posláním přírodního parku má být zejména ochrana rozsáhléholesního komplexu se značným ekologickým a rekreačním významem pokrývajícího členitoukrajinu ze západní strany průlomového údolí Svitavy mezi silnicí z Lipůvky do Blanska a


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Bílovicemi. V nejrozsáhlejší zvažované podobě by přírodní park zasahoval na území okresůBlansko a Brno-venkov a města Brna.

Z pohledu výše popsané typizace přírodních parků by bylo možno přírodní park Vranovskélesy řadit jednoznačně jak do typu se soustředěnými přírodními hodnotami, tak i do typůlesních přírodních parků.

Důvody, proč se podařilo zmíněné přírodní parky vyhlásit, byly různé. Patřily k nimpředevším odpor některých orgánů, organizací a zájmových skupin, nejasnosti kolempřesného vymezení či prostě nedostatek času a financí na přípravu kvalitních podkladůpro vyhlášení.

Vedle popsaných zcela nových přírodních parků (na území Jihomoravského kraje) všakexistovaly i různé a různě propracované záměry na změny vymezení (především rozšíření)stávajících přírodních parků. Příkladem mohou být např. přírodní parky ŘehořkovoKořenecko a Rakovecké údolí na území okresu Blansko, kde existovaly ne zcela jednoznačněkonkretizované záměry na jejich rozšíření (v případě přírodního parku Rakovecké údolí snadaž po hranici přírodního parku Říčky), nebo přírodní park Ždánický les, kde dosud nedošlok jeho původně deklarovanému vyhlášení i na území okresu Břeclav.

Veškerými zde popsanými návrhy a případně dalšími novými návrhy se bude podrobnějizabývat návrhová část Koncepce.


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------





Zřizovací předpisy jednotlivých přírodních parků, odbor životního prostředí a zemědělstvíKrajského úřadu Jihomoravského kraje

Informace odboru životního prostředí a zemědělství Krajského úřadu Jihomoravského kraje

VaV/640/1/99 Péče o krajinu II, Ústav aplikované ekologie LF ČZU, Kostelec nad Černýmilesy, 1999 – 2001

6.2.4. ZÁVĚRY

Síť přírodních parků na území Jihomoravského kraje je poměrně hustá a z hlediskazastoupených krajinných typů s významnými soustředěnými estetickými a přírodnímihodnotami dostatečně reprezentativní. Nerovnoměrné rozložení přírodních parků na územíkraje vyplývá především ze značně heterogenních přírodních podmínek území a z velmiproměnlivé struktury a intenzity jeho využití.

Určité problémy jsou spojeny především s ne vždy dostatečně přesně stanovenými hranicemijednotlivých přírodních parků a se zastaralostí některých zřizovacích listin (zejménapůvodních zřizovacích listin oblastí klidu), a to především z hlediska přesného definovánípředmětu ochrany přírodního parku a stanovených ochranných podmínek. Cílem v tomtosměru je tedy inovace zřizovacích listin těch přírodních parků, které byly původně vyhlášenéjako oblasti klidu a jejichž původní zřizovací listina nebyla po roce 1992 nahrazena novýmpředpisem, příp. i novějších zřizovacích listin, pokud obsahují některé závažnější nedostatkyz hlediska vymezení přírodního parku, předmětu ochrany nebo stanovených ochrannýchpodmínek.

S uvedenými návrhy nových přírodních parků a úprav vymezení stávajících přírodních parkůje třeba dále pracovat. Především je nutné zjistit, zda jsou uvedené návrhy aktuální, zda jetřeba je nějakým způsobem upravit či zpřesnit, či zda nebude vhodnější od nich zcelaustoupit.


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


6.3. VÝZNAMNÉ KRAJINNÉ PRVKY



K hlavním cílům tohoto dílčího tématu patří zmapování a vyhodnocení registrovanýchvýznamných krajinných prvků (VKP) z hlediska plošného rozložení na území kraje, obecnáanalýza zastoupení různých typů společenstev v registrovaných VKP, obecné zhodnoceníaktuálního stavu registrovaných VKP a způsobů managementu a pojmenování hlavníchproblémů souvisejících s kategorií VKP ze zákona.

Významné krajinné prvky spadají dle zákona č. 114/1992 Sb. do okruhu obecné ochranypřírody a krajiny, které se věnuje část druhá zákona, a to jako ekologicky, geomorfologickynebo esteticky hodnotné části krajiny, které utvářejí její typický vzhled nebo přispívajík udržení její stability (§ 3 písm. b zákona). Významnými krajinnými prvky jsou dle § 3písm. b zákona obecně lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy a dále jinéčásti krajiny, které příslušný orgán ochrany přírody zaregistruje podle § 6 zákona.

Základní ochranné podmínky pro významné krajinné prvky jsou obsažené v § 4 odst. 2zákona č. 114/1992 Sb. Obecně jsou významné krajinné prvky chráněny před poškozováním aničením. Využívat je lze pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohroženínebo narušení jejich stabilizační funkce. K zásahům, které by mohly vést k poškození nebozničení významného krajinného prvku nebo ohrožení či oslabení jeho ekologicko-stabilizačnífunkce (zejm. k umisťování staveb, pozemkovým úpravám, změnám kultur, odvodňovánípozemků, úpravám vodních toků a nádrží a těžbě nerostů), je potřebné závazné stanoviskoorgánu ochrany přírody.

6.3.2. ŘEŠENÍ

Významné krajinné prvky ze zákona

Jako významné krajinné prvky (VKP) ze zákona (ex lege) bývají zkráceně označoványvýznamné krajinné prvky obecně vyjmenované zákonem č. 114/1992 Sb. v § 3 písm. b – tedylesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera a údolní nivy.

Zdánlivě jednoznačné vyjmenování významných krajinných prvků ze zákona ovšem v praxinaráží na řadu problémů. Všechny tyto skutečnosti mají jednoho základního společnéhojmenovatele, a tím je absence legislativně závazné definice a identifikace významnýchkrajinných prvků ze zákona. Sdělení legislativního odboru MŽP o výkladu některých z těchtopojmů (les, údolní niva), publikovaná ve věstnících MŽP rozhodně tyto problémy neřeší.

V případě lesů patří k nejběžnějším výkladům, že jde o lesy ve smyslu zákona č. 289/1996Sb. o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon). Definice lesů v § 2 zákonač. 289/1996 Sb. přitom zahrnuje lesní porosty s jejich prostředím a pozemky určené k plněnífunkcí lesa, což je ovšem definice zahrnující i pozemky bez lesních porostů.

V případě rašelinišť jsou k dispozici různé, v zásadě vzájemně obdobné definice - např. žejde o zamokřené ekosystémy, v nichž primární tvorba biomasy dlouhodobě převažuje nadrozkladem a kde se ukládají, ulmifikují a vrství zbytky rostlin v usazenině (rašelině)


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


s obsahem ústrojných látek vyšším než 50 %. I v případě, že by některá z těchto definic bylaobecně přijímána jako závazná pro identifikaci rašelinišť jako VKP, však zůstává nedořešenproblém jejich přesného vymezení v krajině.

V případě vodních toků je možné se v současné době odkázat na § 43 odst. (1) zákona č.254/2001 Sb. o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), kde jsou vodní tokydefinovány jako povrchové vody tekoucí vlastním spádem v korytě trvale nebo po převažujícíčást roku včetně uměle vzdutých vod, slepých ramen a podpovrchových úseků. Zákonč. 114/1992 Sb. ovšem přímý odkaz na tuto definici neobsahuje.

V případě rybníků existuje obecně platný problém přesné definice. Pokud bychom rybníkychápali např. jako vodní nádrže sloužící primárně k chovu ryb (např. ve smyslu definice podle§ 2 písm. c) nového zákona č. 99/2004 Sb.), pak by často docházelo k paradoxu, že řadaekologicky cenných vodních nádrží, které primárně k chovu ryb neslouží, by nemělalegislativní ochranu jako VKP, na rozdíl od řady intenzivních, ekologicky jen málovýznamných rybníků.

V případě jezer není vůbec zřejmé, zda lze jako VKP ze zákona chápat např. odstavená říčníramena či zatopené těžební prostory.

V případě údolních niv patří jejich přesná identifikace k vůbec nejsložitějším případům mezivýznamnými krajinnými prvky ze zákona. V úvahu připadají definice geomorfologické,geologické, hydrologické, biologické i výklad legislativního odboru MŽP, který je zvláštníkombinací geomorfologického a biologického vymezení se zohledněním aktuálního stavuvyužití.

Vedle popsaných problémů s identifikací je s kategorií VKP spojen ještě jeden zásadníproblém – jak chránit cennější části VKP ze zákona, resp. jak zvýraznit ochranu ekologickycenných částí VKP ze zákona oproti jejich ekologicky málo hodnotným až téměř bezcennýmpartiím (např. přirozené koryto vodního toku s kvalitním břehovým porostem oproti tvrděregulovanému toku charakteru kanálu nebo přírodě blízkého listnatého lesa oproti smrkovémonokultuře či akátině)?!

Celý problém ještě zvýraznila skutečnost, že prakticky všechny orgány ochrany přírodyna úrovni okresů v průběhu let shromáždily řadu informací o tzv. kostře ekologické stability,tj. o existujících ekologicky významných segmentech krajiny (EVSK), a to bez ohledu na to,zda jde o segmenty již legislativně dostatečně chráněné (zvláště chráněná území – ZCHÚ) činikoli. Jen malá část dosud legislativně nechráněných segmentů splňovala předpoklady provyhlášení jako maloplošná ZCHÚ. U zbývajících se nabízela od roku 1992 nová kategorielegislativní ochrany – významný krajinný prvek. Jak však vyplývá z dikce zákona, registrovatbylo možno pouze ty segmenty (nebo jejich části), které nebyly chráněny jako VKPze zákona. Ale co s celou řadu zbývajících segmentů.

S uvedenou situací se různé orgány ochrany přírody vyrovnaly různým způsobem. Nejčastějšíbyly dva způsoby řešení:

• registrace EVSK jako VKP bez ohledu na skutečnost, že daný EVSK již požíváochranu jako VKP ze zákona (čili jakési umocnění VKP „na druhou“) – od tohotopřístupu se ovšem obvykle poměrně záhy upustilo, neboť byl v rozporu se zákonem

• rezignace na stanovení významnější ochrany těchto EVSK s tím, že často docházelov praxi k nesprávnému zaměňování pojmů „ekologicky významný segment krajiny“(v zákoně neobsaženého) a „významný krajinný prvek“.


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Zajímavou cestu z této ošemetné situace zvolili pracovníci referátu životního prostředíOkresního úřadu Brno-venkov. Po počáteční nejistotě ohledně registrací cenných segmentůVKP ze zákona zvolili takový přístup, kdy souběžně s registrací VKP ze zákona (viz dále)oznamovali obcím zaevidování zvláště cenných částí VKP ze zákona. Tímto postupemdeklarovali zájmy ochrany přírody a krajiny tam, kde nebylo možno použít dostatečnělegislativně podchycenou kategorii ochrany. Tento elegantní přístup ovšem pro svou nulovouprávní závaznost nemůže do budoucna zůstat jako trvalý návod k zajištění ochranyekologicky cenných segmentů VKP ze zákona.

Účinná ochrana zvláště cenných VKP ze zákona je možná buď nově v souvislostis vymezováním soustavy chráněných území Natura 2000 (což se ovšem týká jen určitéhozlomku lokalit, které navíc budou zase chráněny prostřednictvím národní legislativy – tedypokud nedojde k vyhlášení jako ZCHÚ, zůstane stejná situace) nebo do budoucna jediněvhodnou úpravou zákonných předpisů.

Významné krajinné prvky registrované

Registrace významných krajinných prvků podle § 6 zákona č. 114/1992 Sb. spadá po celoudobu platnosti zákona do kompetence pověřených obecních úřadů. V praxi si však tutokompetenci na území Jihomoravského kraje vyhradily na základě § 77 odst. 2 zákona okresníúřady (s výjimkou okresu Břeclav). Po zániku okresních úřadů pak tato kompetence přešlaautomaticky zpět na pověřené obecní úřady.

Proces registrace VKP neprobíhal na území Jihomoravského kraje zdaleka jednotnýmzpůsobem. Velkou překážku pro registrace VKP znamenala především praktická nemožnostpřesné identifikace VKP ze zákona, takže u řady vytipovaných ekologicky cenných lokalitbylo velmi obtížné rozlišit, zda jde o významné krajinné prvky ze zákona nebo zda je třebajejich legislativní ochranu zajistit prostřednictvím registrace. Velmi časté jsou případy, kdyekologicky cenné lokality (obvykle označované jako ekologicky významné segmenty krajiny– EVSK) bylo možno identifikovat jako VKP ze zákona pouze zčásti. Zde bylo zásadníotázkou, zda je možno registrovat jako VKP pouze zbývající části EVSK nebo zda je třebaregistrovat jako VKP celou lokalitu, bez ohledu na to, že některé části již ochranu jako VKPpožívají. S uvedenými problémy se jednotlivé orgány ochrany přírody vyrovnaly různýmzpůsobem.

Vedoucí roli v procesu registrace významných krajinných prvků nejen na územíJihomoravského kraje, ale v rámci celé republiky vůbec, hrál referát životního prostředíOkresního úřadu Brno-venkov. Zde probíhala registrace významných krajinných prvků velmisystematicky již od roku 1993, takže ke dni zániku okresních úřadů bylo soustavouregistrovaných VKP velmi hustě pokryto celé území okresu. S problematikou VKP ze zákonase referát ŽP OkÚ Brno-venkov vypořádal tak, že zpočátku registroval všechny zájmovélokality bez ohledu na vztah k VKP ze zákona a od konce roku 1995 přešel na systém, kdyodlišoval registrované VKP a zvláště cenné části VKP ze zákona (viz výše).

Na ostatních úřadech se pak registrace VKP rozbíhala pomalejším tempem a zpočátkuvětšinou neprobíhala tak systematicky jako v okrese Brno-venkov. S výjimkou území okresuBřeclav však postupně proces registrace získal v zásadě systematickou podobu.


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Jelikož proces registrace VKP nebyl dosud dostatečně metodicky sjednocen, registrace VKPprobíhala a dosud probíhá u různých kompetentních orgánů ochrany přírody různýmzpůsobem. V zásadě se uplatnily dva přístupy k registraci VKP:

• přístup hromadný

• přístup individuální

Hromadným přístupem je myšlena současná registrace více VKP podle obcí nebo katastrů.Typickým příkladem takovéhoto přístupu je právě okres Brno-venkov. Stejný princip seuplatnil i v okrese Vyškov a do určité míry i v okrese Hodonín a na území města Brna.

Individuálním přístupem je myšlena registrace jednotlivých VKP bez ohledu na to, do kolikakatastrů zasahují. Typickým příkladem tohoto postupu je okres Blansko. Obdobně probíhalaregistrace VKP i v okrese Znojmo a nově i na některých pověřených obcích v okrese Břeclav.

V některých případech se uplatnily oba typy přístupů (okres Hodonín a částečně i městoBrno).

Důsledkem uvedených různých přístupů je mj. skutečnost, že v územích s hromadnýmpřístupem může být jedna lokalita registrována jako několik VKP podle toho, do kolikakatastrů (nebo správních území obcí) zasahuje, zatímco při individuálním přístupu se jednalokalita vždy rovná jednomu registrovanému VKP. Celkový počet registrovaných VKPna území Jihomoravského kraje tak k 31. 5. 2004 dosáhl čísla 926.

Z výše uvedeného v zásadě vyplývá, že rozložení registrovaných významných krajinnýchprvků je na území kraje značně nerovnoměrné. S hustotou registrovaných VKP v okreseBrno-venkov (a v podstatě vzhledem k malé rozloze území i v okrese Brno-město) se nemůžesrovnávat žádné jiné území Jihomoravského kraje. Do bilancí okresu Brno-venkov a na jehoúzemí se nacházejících obcí s rozšířenou působností a pověřených obcí jsou přitomzapočítávány jenom skutečně registrované VKP, nikoliv evidované zvláště cenné části VKPze zákona. Naproti tomu pokrytí území okresů Břeclav a Znojmo registrovanými VKP jevelice nízké. Přehled o rozložení registrovaných významných krajinných prvků na územíkraje poskytují mapové přílohy 6.5. (se zákresy konkrétních registrovaných VKP) a 6.6. (skartogramem počtu registrovaných VKP připadajících na jednotlivé katastry). Statistickýpřehled počtu registrovaných VKP podle okresů, obcí s rozšířenou působností a pověřenýchobecních úřadů je uveden v tabulkách 6.4. a 6.5.

Tabulka 6.4. Přehled počtu registrovaných VKP podle okresů

Blansko Brno-město Brno-venkov Břeclav Hodonín Vyškov Znojmo Celkem

42 72 620 7 79 94 12 926

Tabulka 6.5. Přehled počtu registrovaných VKP podle obcí s rozšířenou působností apověřených obecních úřadů

Obec s rozšířenou působností Počet VKP Pověřená obec Počet VKP

Adamov 0Blansko 6

Blansko 6


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Obec s rozšířenou působností Počet VKP Pověřená obec Počet VKP

Boskovice 23

Letovice 11

Boskovice 34

Velké Opatovice 1

Brno 72 Brno 72

Břeclav 3 Břeclav 3

Bučovice 18 Bučovice 18

Hodonín 21 Hodonín 21

Hustopeče 3Hustopeče 3

Klobouky u Brna 0

Ivančice 123 Ivančice 123

Kuřim 58 Kuřim 58

Bzenec 11

Kyjov 34

Kyjov 53

Ždánice 8

Mikulov 1 Mikulov 1

Miroslav 1Moravský Krumlov 2

Moravský Krumlov 1

Pohořelice 3 Pohořelice 3

Rosice 73 Rosice 73

Slavkov u Brna 12 Slavkov u Brna 12

Šlapanice 130 Šlapanice 130

Tišnov 152 Tišnov 152

Strážnice 0

Velká nad Veličkou 0

Veselí nad Moravou 5

Veselí nad Moravou 5

Ivanovice na Hané 8

Rousínov 9

Vojenský újezd Březina 0

Vyškov 64

Vyškov 47

Hrušovany nad Jevišovkou 0

Vranov nad Dyjí 0

Znojmo 9

Znojmo 9

Židlochovice 83 Židlochovice 83


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Drobný zdánlivý rozpor, který je patrný při porovnání počtu registrovaných VKP v obvoduobce s rozšířenou působností Boskovice (34 VKP) a součtu registrovaných VKP v územnípůsobnosti pověřených obcí Boskovice, Letovice a Velké Opatovice (35 VKP) je dán tím, žejeden registrovaný VKP (konkrétně VKP Hodiška) zasahuje na území dvou pověřených obcí(Boskovice, Letovice), takže pro každou z těchto obcí je bilancován zvlášť, zatímco pro obecs rozšířenou působností Boskovice jako jeden VKP.

Zhodnocení registrovaných VKP

Jak vyplývá z předchozí kapitoly, na území Jihomoravského kraje je především díky aktivitěpracovníků bývalého Okresního úřadu Brno-venkov registrován mimořádný početvýznamných krajinných prvků. Při tomto množství a při velmi rozdílných způsobechregistrací, prováděných jednotlivými orgány ochrany přírody je prakticky nemožné zpracovatdetailní vyhodnocení VKP z hlediska zastoupení jednotlivých typů společenstev, aktuálníhostavu lokalit a způsobu managementu. Lze však provést určité obecné vyhodnocení.

Jako významné krajinné prvky byly a jsou v Jihomoravském kraji registrovány z hlediskatypů zastoupených společenstev velmi různorodé lokality. K běžně zastoupeným typůmspolečenstev patří mokřadní společenstva, stepní a lesostepní společenstva, remízy, louky,ladní společenstva bývalých těžebních prostorů (pískoven, hliníků, lomů), společenstvapostagrárních lad a mezí (bylinná, dřevinná i smíšená). Méně častými významnýmikrajinnými prvky jsou např. vodní plochy v zatopených těžebních prostorech,geomorfologické a geologické útvary nebo plochy parků (většinou krajinářských -zámeckých). Na druhé straně byla zejména v počátcích registrována jako významné krajinnéprvky i společenstva, která svým charakterem odpovídají definicím VKP ze zákona – zejm.lesní společenstva, ale též např. některé vodní toky s břehovými porosty či jiná společenstvav údolních nivách.

Také z hlediska aktuálního stavu registrovaných VKP je situace velice pestrá. To jepodmíněno už přístupem k výběru vhodných lokalit pro registraci. Vedle celkově rozdílnýchpřístupů jednotlivých orgánů ochrany přírody (viz výše) se místy výrazně uplatnil i principrelativního výběru. Zatímco v celkově ekologicky relativně stabilních územích byly obvyklejako VKP registrovány jen ekologicky velmi cenné či nějakým způsobem výjimečné lokality,v územích výrazně odpřírodněných byly jako VKP registrovány i lokality, které by jindezůstaly nepovšimnuty. I z tohoto důvodu je hodnocení aktuálního stavu VKP značně ošidné.Přesnou specifikaci aktuálního stavu registrovaných VKP by bylo možno udělat pouzena základě podrobného terénního průzkumu. Tento úkol v případě potřeby zůstává na bedrechpověřených obecních úřadů a závisí na dostatku finančních prostředků a vůle zodpovědnýchpracovníků. V této souvislosti je třeba poznamenat, že součástí zhodnocení aktuálního stavulokalit by mělo být i ověření přesnosti vymezení VKP. Každá chyba ve vymezení totižzadělává na budoucí problémy s vlastníky dotčených pozemků.

Nejběžnějším způsobem managementu registrovaných VKP je management nulový. Tatoskutečnost je podmíněna několika faktory. Jedním ze základních faktorů je přechod agendyregistrovaných VKP z okresů na pověřené obecní úřady, kde mnohdy působí noví pracovníciochrany přírody, kteří se teprve s rozsahem své působnosti seznamují. Důležitým faktorem(zejm. na území okresu Brno-venkov) je také vysoký počet registrovaných VKP, kterýfakticky dosud znemožňoval věnovat se soustavnějšímu managementu. A v neposlední řadě jena vině i znění zákona, které sice chrání VKP před poškozováním a ničením, avšak dostatečněúčinným způsobem nezajišťuje péči o ně. Přesto však existují určité výjimky, kdy alespoň


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


základní management o registrované VKP je zajištěn. Jako příklad může sloužit obvodpověřeného obecního úřadu Znojmo, kde existují dohody s vlastníky dotčených pozemkůo provádění nejnutnějších zásahů (obvykle kosení nebo spásání) k zachování hlavníhopředmětu ochrany.


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------




Vyhláška ministerstva životního prostředí České republiky č. 395/1992 Sb., kterou seprovádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, In:Sbírka zákonů - částka 80 (1992)


Seznamy a registrační listy významných krajinných prvků, poskytnuté pracovníky ochranypřírody úřadů s rozšířenou působností a pověřených obecních úřadů

VaV/640/1/99 Péče o krajinu II, Ústav aplikované ekologie LF ČZU, Kostelec nad Černýmilesy, 1999 – 2001

6.3.4. ZÁVĚRY

Kategorie významných krajinných prvků (VKP) ze zákona je z hlediska účinné legislativníochrany kategorií velmi komplikovanou, neboť naráží na absenci legislativně závaznédefinice a identifikace jednotlivých typů VKP ze zákona. Velkým problémem je taképraktická nemožnost legislativně závazné přísnější ochrany ekologicky cennějších částí VKPze zákona.

Rovněž proces registrace VKP podle § 6 zákona č. 114/1992 Sb. je značně limitovánnejednoznačným vymezením VKP ze zákona. Přesto v některých územích Jihomoravskéhokraje (zejména v okrese Brno-venkov) nabral mimořádných obrátek, takže v současné době(k 31. 5. 2044) je v kraji registrováno celkem 922 VKP. Způsob registrace VKP však zdalekaneprobíhal a neprobíhá u jednotlivých orgánů ochrany přírody jednotným způsobem. Zatímcootázka, zda registrovat VKP podle obcí (katastrů) nebo podle lokalit, se jeví vcelku jakopodružná, nezbytně nutné je vyřešit problém překryvu registrovaných VKP s VKP ze zákona.Zároveň zůstává úkolem do budoucna alespoň částečné vyrovnání počtu a charakteruregistrovaných VKP v různých částech kraje.

Překryv kategorií VKP ze zákona a registrovaných VKP, který je logickým důsledkem snahorgánů ochrany přírody o účinnou ochranu aktuálně ekologicky cenných, avšak zvláštěnechráněných segmentů krajiny, nutně vyvolává otázku, zda neiniciovat příslušné legislativnízměny tak, aby došlo k oddělení způsobu legislativní ochrany obou kategorií.

Podrobná analýza registrovaných VKP z hlediska zastoupení jednotlivých typů společenstev,aktuálního stavu lokalit a způsobu managementu není možná. Z obecné analýzy vyplývajípředevším značná pestrost v zastoupení různých typů společenstev, absence relevantníchinformací o aktuálním stavu jednotlivých VKP a minimální zajištění péče o registrovanéVKP.


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


6.4. NEPŮVODNÍ A INVAZNÍ DRUHY ROSTLIN A ŽIVOČICHŮ

Zodpovědný řešitel tématu: Ing. Boleslav Jelínek, AGERIS, s.r.o.

6.4.1. ÚVOD

V současné době už není pochyb o tom, že invazní organismy vážně ohrožují ekosystémy, aže se jedná o celosvětový problém. O co tedy v zásadě jde? Zabýváme se problémem, jehožhybnou silou velmi často byl a je člověk a jeho činnost. Už od nejstarších dob (zhruba odpočátku neolitu) člověk rozšiřoval (přenášel) různé druhy organismů z místa na místo.Z počátku se jednalo pouze o úzký okruh druhů a šíření nebylo příliš intenzivní. S postupnýmrozvojem lidské společnosti nabíral tento proces na obrátkách. Významným zlom tohotoprocesu je úzce spjat se zámořskými plavbami. Od té doby docházelo jak k úmyslným, taknechtěným přenosům různých organizmů. A zatímco před tímto zlomovým obdobím sejednalo o přenosy organismů zejména v rámci Evropy, po něm dochází k přesunu organismůpo celém světě. I když je nesporným faktem, že většinou se organizmy šířily ze Starého světanež do něj.

Z počátku se jednalo o proces, který si nikdo neuvědomoval a tudíž nebyly zvažovány anijeho důsledky. Postupem času se ovšem objevili vědci, kteří na tento problém začaliupozorňovat (např. Charles Darwin). Postupem doby ovšem varovné hlasy nabyly na síle.V posledních desetiletích je problematice nepůvodních druhů věnována zvýšená pozornost, ato jak ve světě, tak i u nás. Pozornost se samozřejmě soustředila na invazní druhy organismů.

Problematika invazních druhů se počátkem 80. let minulého století stala předmětemmezinárodního vědeckého programu SCOPE (Scientific Committete on Problems of theEnvironment), v jehož rámci bylo shromážděno velké množství údajů o invazních druzích.Na tento projekt navázal v roce 1996 Globální program potlačování invazních druhů (GIPS).Problematika invazních druhů se samozřejmě následně dostala i do mnoha mezinárodníchdokumentů (např. Úmluva o biodiverzitě, Rio de Janeiro1992). Tato mezinárodní spoluprácesamozřejmě vycházela z výzkumů prováděných jednotlivými vědeckými týmy z různýchzemí. I u nás se této problematice věnují některá vědecká pracoviště.

Je nutné si uvědomit, že rostlinné invaze nejsou jen problémem teoretickým a vědeckým, ale ivelmi závažným ekonomickým problémem. I přesto, že je dosti složité provést analýzu škod,které jsou biologickými invazemi způsobeny a vyjádřit je penězi, určitý propočet provedenbyl. Jedna z nejnovějších studií uvádí, že biologické invaze stojí lidstvo 5 % světového HDP.USA například uvádějí, že ekonomické ztráty způsobené zavlečenými organismy dosahují78,5 miliardy $ ročně.

Potěšitelnou skutečností je, že některé aspekty tohoto celosvětového problému jsou obecněznámy. Například téměř každý ví, co způsobilo zavlečení některých živočichů do Austrálie(králík, kočka, pes, liška) a na Tichomořské ostrovy (koza, makak, krysa). Problematikarostlinných invazí sice už tak známá není, a to i přes to, že má rovněž dalekosáhlé dopadyna ekosystémy. Přesto obecné povědomí o této problematice může do budoucna hodněpomoci při řešení problémů s invazemi spojených.

U nás je pozornost soustředěna především na problematiku rostlinných invazí. A vzhledemk tomu, že byl tento problém zmedializován, dostala se problematika invazních druhůdo obecného povědomí, byť v deformované a povrchní podobě. Mediálně vděčnými druhy se


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


stal bolševník velkolepý a klíněnka jírovcová, a to i přesto, že jimi způsobené škody nejsoutak velké jako u jiných druhů.

6.4.2. CO TO JE INVAZE A INVAZNÍ DRUH?

První věcí, kterou je nutné vyřešit, je terminologie. Sám termín invaze, příp. invazní druhje poněkud odlišně používán v botanice a zoologii (resp. u některých skupin zvířat). Vbotanice je pojem celkem jednoznačný: znamená kolonizaci a trvalé osídlení nějakého územízavlečenou rostlinou (nepůvodním druhem). Dochází-li ke kolonizaci území naším původnímdruhem, hovoříme v botanice o expanzi a expanzivních druzích.

V zoologii je termín invaze používán i u temporárních jevů: u ptáků jsou tak invazeminazývány například zálety brkoslavů (ze severních hnízdišť do střední Evropy), kteří se zdeve velkém počtu objevují v několikaletých periodách. Pro tato dočasná osídlení se nynív anglické literatuře objevuje termín „irruptions“, který se nyní někdy používá jako „irupce“ iu nás.

Jako ilustrace složitosti chápání problematiky biologických invazí a rozdílnosti přístupujednotlivých specialistů může sloužit i pohled Ing. Šefrové, která zpracovávala členovce.Členění invazních organizmů:

1. Přirozené invaze druhů na naše území jsou spojeny se zvětšováním nebo posuny areálůjednotlivých druhů, přičemž takové druhy mohou pronikat a pronikají na naše územíz různých světových stran. V těchto případech jde jednoznačně o obohacení naší fauny ajen naprosto výjimečně mohou být v případě členovců tyto invaze spojeny s nějakýmnebezpečím. Dotyčné druhy jsou evropského původu, mají zde své přirozené antagonisty astávají se přirozenou součástí našich biocenóz. Za posledních 150 let by se jistě našlydesítky možná stovky příkladů těchto invazí, ale protože většinou neměly nebo nemajípraktický význam, je jim věnována minimální pozornost ani nejsou detailně podchyceny.

2. Krátkodobé (víceleté) invaze, snad přirozené. Neliší se příliš od předcházejících s tímrozdílem, že pulzy okrajů areálů těchto druhů se odehrávají v kratších intervalech. Jinakřečeno, jde o opakované invaze a mizení některých druhů z našeho území.

3. Sezónní invaze většinou teplomilných druhů. V tomto případě jde pouze o sezónníinvaze dobře pohyblivých druhů, které k nám mohou lavinovitě pronikat v horkých asuchých létech. Obvykle nejsou schopny přečkat naši zimu, takže buď vůbec nedávajívznik potomstvu, nebo jejich potomci velmi rychle vymizí.

4. Invaze následující po záměrném vysazení druhů pocházejících z jiných částí světa.Příkladu těchto invazí, které se týkají členovců, bychom z našeho území našli velmi málo.Mohou to být např. druhy, které byly vysazeny jako přirození regulátoři dříve zavlečenýchškůdců a následně došlo k různě rozsáhlým invazím.

5. Invaze následující po náhodném zavlečení druhu. Potenciální invazní druhy tétokategorie se šíří po svém zavlečení do nové oblasti. Jestliže pocházejí z klimatickypodobných oblastí, v našem případě zejména ze Severní Ameriky nebo Východní Asie,může dojít u nás (nebo obecně v Evropě) k jejich lavinovitému šíření.

6. Invaze druhů z nepříliš vzdálených oblastí bez předchozího zavlečení, ale teprvepo antropogenním vytvoření předpokladů. Invaze těchto druhů souvisejí někdys antropogenními změnami v krajině, ale nejčastěji s předchozím antropogenním šířenímhostitelské rostliny daného druhu např. okrasné dřeviny.

Podrobnosti a vysvětlení k tomuto členění v kapitole Členovci.


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Dalším důležitým krokem je stanovení, jakými organismy se zabývat. Uvědomme si, žeinvazními organismy jsou i viry, bakterie apod. I přesto, že se jedná o významný problém, jetaková šíře záběru v této práci nemožná. Jednotlivé druhy, kterým bude věnována pozornostbudou uvedeny v jednotlivých kapitolách.

Pro tuto práci budeme za invazní druh považovat takový nepůvodní organismus, kterýzvyšuje počet svých stanovišť (u rostlin i velikost porostů na jednotlivých stanovištích).

Na tomto místě je třeba rovněž připomenout, že není možné považovat všechny invazní druhyza škůdce, jak by se mohlo podle osnovy Koncepce OPK zdát (invazní druhy - výskyt, šíření,likvidace). Výskyt a zejména trvalé usídlení některých - a zřejmě u některých skupinživočichů i většiny druhů může vést k trvalému obohacení biodiverzity místa.

Problematika rostlinných invazí se postupně dostává i do našeho právního řádu. Nový zákono rostlinolékařské péči (329/2004 Sb.), který začal platit 31. 5. 2004, v § 10 odst. 1 definujeinvazní škodlivé organismy. Dle tohoto zákona se jedná o „škodlivý organismus v určitémúzemí nepůvodní, který je po zavlečení a usídlení schopen v tomto území nepříznivěovlivňovat rostliny nebo životní prostředí včetně jeho biologické různorodosti.“ Z uvedenédefinice je patrné, že zákon věnuje svou pozornost druhům, které mohou působit škody.Invazní škodlivé druhy z pohledu rostlinolékařského jsou vyjmenovány v příloze č. 8vyhlášky č. 330/2004 Sb.

6.4.3. INVAZNÍ A EXPANZIVNÍ ROSTLINY

Úvod

Přehled nepůvodních druhů zastoupených v květeně České republiky podává Katalogzavlečených druhů flóry České republiky (Pyšek, Sádlo, Mandák 2002). Uvádí se, že nanašem území je zastoupeno 4132 druhů a poddruhů rostlin, z čehož je 1378 považovánoza nepůvodní, což představuje 33,3 %. Většina nepůvodních druhů je poměrně vzácných a jemožné se s nimi setkat pouze na několika lokalitách. Rovněž se může jednat o pěstovanédruhy, které občas zplaňují. Dostatečnou představu poskytuje následující tabulka 6.6., resp.grafy.

Tabulka 6.6. Nepůvodní druhy rostlin v květeně ČR

efemérní naturalizované invazní celkem

archeofyty 74 237 21 332

neofyty 817 160 69 1046

celkem 891 397 90 1378

archeofyty – druhy zavlečené na naše území do r. 1500; neofyty – druhy zavlečené v novější době;efemérní – náhodné, často jen krátkodobé výskyty; naturalizované – stabilizovaný výskyt, často navětším počtu lokalit; invazní – se zřetelnou tendencí dalšího šíření

Z tabulky 6.5. Nepůvodní druhy rostlin v květeně ČR je patrné, že 90 nepůvodních taxonůnaší květeny (tj. 6,5 %) je považováno za invazní druhy. Některé z těchto druhů mají ovšem


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


z hlediska ochrany přírody zásadní význam. Jsou to rostliny, které jsou schopny osidlovatnová stanoviště a vytlačovat odtud původní vegetaci.

Schopnost rostlin osidlovat nová stanoviště je na jedné straně dána vlastnostmi konkrétníhodruhu a na straně druhé vlastnostmi prostředí, do kterého druh proniká. Předpovídat invaznípotenciál toho kterého druhu je dosti problematické a je předmětem mnoha studií a výzkumů.Při určité zjednodušení je možné říci, že invazní rostliny mají některé z těchto vlastností:

• v oblasti původního rozšíření mají velký areál a často i širokou ekologickou amplitudu

• mají velkou produkci diaspor a dobrou klíčivost, příp. se dobře rozmnožujívegetativně

• jejich diaspory se snadno šíří (např. semena s létacím aparátem)

• rychlý růst a velká produkce biomasy (r stratégové)

• velká produkce biomasy

• vytváření hustých porostů, ve kterých se další druhy neprosadí

• invazním druhům rovněž nahrává fakt, že v novém prostředí chybí jejich přirozeníkonzumenti a škůdci

Z uvedeného výčtu je vidět, že se nejedná o homogenní skupinu rostlin. Z hlediska životníchforem mezi nimi najdeme byliny jednoleté i víceleté, stejně jako dřeviny (stromy i keře).

Schopnost společenstev odolávat rostlinným invazím je do značné míry dána jejichnarušením, neboli blízkostí k přírodním ekosystémům. Za nejvíce odolné jsou považovánapřírodní a přírodě blízká společenstva, i když i do nich mohou ojediněle pronikat invaznídruhy. Čím je společenstvo, resp. biotop, více narušen, tím snadněji do něj nové druhpronikají. Nejvíce jsou tedy ohroženy plochy s pravidelně nebo často narušovaným povrchema plochy s dostatkem živin. Často se tedy jedná o plochy v městských aglomeracích, různéskládky, navážky a staveniště, ladem ležící plochy a úhory. V těchto případech souvisí přenosdiaspor invazních druhů rostlin s lidskou činností.

Invazní druhy rostlin na území JmK

Dne 31. 5. 2004 vstoupil v platnost zákon č. 326/2004 Sb. o rostlinolékařské péči a o změněsouvisejících zákonů a jeho prováděcí vyhlášky. Invazních druhů rostlin se bezprostřednědotýká vyhl. č. 330/2004 Sb. o opatření proti zavlékání a rozšiřování škodlivých organismůrostlin a rostlinných produktů. Z uvedené vyhlášky má zásadní význam §§ 7 a 8 a příloha č. 8.Zde jsou stanoveny povinnosti ohledně monitoringu, průzkumu výskytu a evidenceškodlivých organismů. V příloze č. 8 je pak seznam invazních škodlivých organismů. Jednáse o tyto druhy rostlin:

1. javor jasanolistý (Acer negundo)2. pajasan žlaznatý (Ailanthus altissima)3. hvězdnice (Aster sp. div.) – severoamerické druhy4. slunečnice hlíznatá (Helianthus tuberosus)5. bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum)6. netýkavka žlaznatá (Impatiens glandulifera)


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


7. kustovnice cizí (Lycium barbarum)8. borovice vejmutovka (Pinus strobus)9. křídlatka japonská (Reynoutria japonica)10. křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis)11. křídlatka česká (Reynoutria x bohemica)12. trnovník akát (Robinia pseudacacia)13. zlatobýl kanadský (Solidago canadensis)14. zlatobýl obrovský (Solidago gigantea)

Seznam významných invazních druhů pro oblast Jihomoravského kraje, sestavil Mgr. TomášVýmyslický z PřF MU Brno. Při jeho zpracování vycházel z výše zmiňovaného katalogu(Pyšek, Sádlo, Mandák 2002).

Seznam významných invazních druhů pro oblast Jihomoravského kraje:

bažanka roční (Mercurialis annua)bér přeslenitý (Setaria verticillata)bér sivý (S. pumila)bér zelený (S. viridis)bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum)bytel metlatý (Kochia scoparia)durman obecný (Datura stramonium)dvouzubec černoplodý (Bidens frondosa)heřmánkovec nevonný (Tripleurospermum inodorum )hlošina úzkolistá (Elaeagnus angustifolia)hulevník Loeselův (Sisymbrium loeselii)hvězdnice kopinatá (Aster lanceolatus)hvězdnice novobelgická (A. novi-belgii)hvězdnice vrbovitá (A. x salignus)javor jasanolistý (Acer negundo)ježatka kuří noha (Echinochloa crus-galli)klejicha hedvábná (Asclepias syriaca)kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa-pastoris)komonice bílá (Melilotus albus)komonice lékařská (M. officinalis)konopí rumištní (Cannabis ruderalis)křídlatka česká (Reynoutria x bohemica)křídlatka japonská (Reynoutria japonica)křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis)kustovnice cizí (Lycium barbarum)


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


laskavec ohnutý (Amaranthus retroflexus)laskavec zelenoklasý (Amaranthus powelii)lebeda lesklá (Atriplex sagittata)lebeda podlouhlolistá (A. oblongifolia)lebeda rozkladitá (A. patula)lebeda tatarská (A. tatarica)lilek černý (Solanum nigrum)lilek vlnatý (S. decipiens)merlík bílý (Chenopodium album agg.)mydlice lékařská (Saponaria officinalis)netýkavka malokvětá (Impatiens. parviflora)netýkavka žlaznatá (I. glandulifera)opletka čínská (Fallopia aubertii)pajasan žlaznatý (Ailanthus altissima)pámelník bílý (Symphoricarpos albus)pěťour maloúborný (Galinsoga parviflora)pěťour srstnatý (G. ciliata)pupalka dvouletá (Oenothera biennis, et Oenothera sp. div.)rajče jedlé (Lycopersicon esculentum)rozrazil břečťanolistý (Veronica hederifolia)rozrazil nitkovitý (Veronica filiformis)rozrazil perský (Veronica persica)rukevník východní (Bunias orientalis)řepeň durkoman (Xanthium strumarium)řeřicha rumní (Lepidium ruderale)sítina tenká (Juncus tenuis)slivoň myrobalán (Prunus cerasifera)slunečnice hlíznatá (Helianthus tuberosus)šťavel evropský (Oxalis fontana)štětinec laločnatý (Echinocystis lobata)šťovík zahradní (Rumex patientia)topol kanadský (Populus x canadensis)trnovník akát (Robinia pseudacacia)turan roční (Erigeron annuus s. l.)turanka kanadská (Conyza canadensis)violka vonná (Viola odorata)vlčí bob mnoholistý (Lupinus polyphyllus)vodní mor kanadský (Elodea canadensis)vratič obecný (Tanacetum vulgare)


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


vrbovka cizí (Epilobium ciliatum)zlatobýl kanadský (Solidago canadensis)zlatobýl obrovský (S. gigantea)Tučně jsou označeny nejvýznamnější invazní druhy

Ze seznamu je patrné, že se ve velké míře jedná o druhy, které se vyskytují předevšímna antropogenních stanovištích. V dalším textu tak nebudou tyto druhy pojednány každýzvlášť, ale jako skupina. Větší pozornost naproti tomu bude věnována významných invaznímdruhům s tendencí šíření na méně narušené plochy.

Stručné charakteristiky nejvýznamnějších invazních rostlin

Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum) je v podstatě mediální hvězdou asymbolem rostlinných invazí. Jedná se o rostlinu, o které mají téměř všichni obecnépovědomí. Tato mohutná, někdy i 5 m vysoká, „mrkvovitá“ rostlina pochází z Kavkazu au nás je známá už od poloviny 19. století. Bolševník byl pěstován jako okrasná rostlina anásledně se rozšířil na vlhké louky a do břehových porostů. Na území Jihomoravského krajenedošlo nikdy k jeho masivnímu rozšíření, tak jako např. ve Slavkovském lese. Jednotliváohniska výskytu na území JmK byla včas podchycena. Katastry s výskytem bolševníkuvelkolepého jsou vyznačeny v příloze č. 6.9. – Mapa výskytu bolševníku velkolepého podlekatastrů.

Dvouzubec černoplodý (Bidens frondosa) je jednoletá až 1 m vysoká bylina pocházejícíze Severní Ameriky. Vyskytuje se na vlhkých, na živiny bohatých stanovištích, zejménana březích vodních toků a nádrží, na obnažených dnech a v příkopech. Na Moravě je běžnýu všech větších řek a rybníků. Často je hojnější než domácí dvouzubec trojdílný (Bidenstripartita).

Hvězdnice (A. lanceolatus, Aster novi-belgii a Aster x salignus) - tyto původemseveroamerické druhy se u nás často pěstují jako okrasné rostliny a z kultury následnězplaňují. Tyto hvězdnice jsou vytrvalé byliny 50 až 150 cm vysoké. Vzhledem ke své širokéekologické valenci jsou schopny osidlovat různá stanoviště. Lokality, na kterých se tytohvězdnice vyskytují, je možné rozdělit do dvou skupin. První skupinou jsou různé deponie,železniční náspy a obdobná antropogenní stanoviště. Druhým typem stanoviště jsou břehy aokolí velkých řek (Morava, Dyje). Kromě produkce velkého množství semen je šířeníusnadněno klonálním růstem z kořenujících oddenků. Rostliny tak vytvářejí rozsáhlépolykormony, které vytlačují původní vegetaci a mohou vytrvávat i několik desítek let. Asterx salignus je kříženec vzniklý pravděpodobně v Evropě.

Javor jasanolistý (Acer negundo) je nízký strom pocházející pochází ze Severní Ameriky.Jedná se o světlomilnou dřevinu osidlující především rumiště, úhory, skrývky, náplavy apaseky a průseky lužních lesů. Pro svůj rychlý růst a snadné množení je používánk ozeleňování různých areálů, do polních remízků a větrolamů a při rekultivacích. Z těchtoploch se pak následně dále šíří.

Křídlatky (Reynoutria x bohemica, Reynoutria japonica, Reynoutria sachalinensis) jsouobecně známé mohutné byliny. Křídlatky dorůstají do výšky 2 - 3 m a vytvářejí husté porosty,ve kterých se neuplatňují žádné další druhy. Křídlatka japonská a sachalinská pocházíz východní Asie a již v 19. stol. byla u nás používána jako okrasná rostlina. Křídlatka česká(Reynoutria x bohemica) je křížencem obou zmíněných druhů, který byl poprvé popsánv České republice. Křídlatky se u nás rozmnožují vegetativně a k vytvoření nové rostliny stačí


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


velmi malý kousek oddenku. Vzhledem k rychlému růstu a velké produkci biomasy, brzyvznikají nové polykormony, které vytlačují původní vegetaci.

Kustovnice cizí (Lycium barbarum) je keř pocházející z jihovýchodní Evropy a středomořskéčásti Malé Asie. U nás se do výsadeb používala především v první polovině 20. století, kdys ní byly osazovány různé náspy, terasy vinic, skalnaté stráně a podobná stanoviště. Rovněž sepoužívala při výsadbách ve městech a obcích. Kustovnice vytváří rozsáhlé kompaktní porosty,ve kterých se neuplatňují další druhy rostlin. Má rozsáhlý kořenový systém zasahujícíhluboko do půdy, ze kterého snadno regeneruje. Množí se především vegetativně, takže sepříliš nešíří na další lokality. Postupně se však rozrůstá na stávajících lokalitách, kde se takzvětšuje plocha kustovnicových porostů na úkor stávající, často stepní, vegetace.

Netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera) je až 2 m vysoká jednoletá bylina původemze severozápadního Himaláje. V Evropě byla v minulosti (19. stol.) pěstována jako okrasnárostlina a postupně došlo k jejímu zplanění. K významnějšímu šíření podél řek došlona počátku 20. století (Morava, Svitava) a k prudkému nárůstu počtu lokalit v 60. letechminulého století. I tato netýkavka se rozšířila téměř po celé republice. Odborníci mají obavy,že se jedná o druh, který je potenciálně schopen osídlit většinu vlhkých, humózních asvětlejších lesů.

Netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora) je jednoletá bylina pocházející z jihozápadníSibiře, západního Mongolska a středoasijských hor. K rozšíření do Evropy došlo z kulturv botanických zahradách, kde byla pěstována již v 19. století. U nás se nejdříve šířilapo Čechách, první údaj o výskytu tohoto druha na Moravě je z roku 1913 (Kroměříž).Masivní invaze do polopřirozených a přirozených porostů nastala v druhé polovině 20. století.Netýkavka malokvětá v Evropě již úplně zdomácněla a stala se dominantní složkou bylinnéhopatra mnoha lesních porostů, odkud vytlačila původní vegetaci. Šíří se především na živinamibohatší, dostatečně vlhká stanoviště. Kromě lesních porostů se vyskytuje i na rumištích, podélkomunikací a jako plevel v okopaninách. I přes to, že se o ní příliš nehovoří, je jednouz nejagresivnějších a nejškodlivějších invazních rostlin. V současnosti se vyskytuje na téměřcelém území republiky.

Pajasan žlaznatý (Ailanthus altissima) je jasanu podobný strom pocházející z Číny. Jakookrasný strom se pěstoval v Evropě již v 19. století a postupně zplaňoval (první údajo zplanění pochází z r. 1909). Pajasan se šíří především v městském prostředí, neboť snášíextrémně suchá a přehřívaná stanoviště. Je schopný se uchytit v mezerách dláždění, u zdí,v udusané půdě apod. V minulosti se příliš nešířil mino urbanizovaný prostor. V poslednídobě byl ovšem zaznamenán jako invazní druh na stepních lokalitách.

Slivoň myrobalán (Prunus cerasifera) je keř, případně nízký strom, který je původní naBalkánském poloostrově, v Malé Asii a na Blízkém východě. Byl hojně používán jako podnožpro slívy, meruňky a některé okrasné kultivary některých druhů rodu Prunus. Poměrně častozplaňuje, zejména v oblasti jižní Moravy.

Slunečnice hlíznatá - topinambur (Helianthus tuberosus) je statná vytrvalá bylinapocházející původně ze Severní Ameriky. Do Evropy byl dovezen krátce po objeveníAmeriky a následně se rozšířil. U nás se podél velkých řek začal šířit v 60. letech minuléhostoletí. Invazi napomohlo i jeho pěstování myslivci pro zvěř. Vyskytuje se zpravidlana lesních světlinách (bývalá políčka), vlhčích úhorech, rumištích a podél vodních toků.

Topol kanadský (Populus x canadensis) jedná se o křížence našeho topolu černého (Populusnigra) s jeho americkým příbuzným Populus deltoides. Vznikl zhruba v polovině 18. stoletíve Francii. V průběhu doby bylo vypěstováno velké množství kultivarů, které našly široké


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


uplatnění. Užívá se k ozelenění průmyslových a zemědělských areálů, do větrolamů,ochranných lesních pásů, ke zpevňování břehů a je rovněž lesnicky pěstován, předevšímv luzích. Topolu vyhovují především minerálně bohaté, čerstvě vlhké půdy. V oblasti lužníchlesů téměř nahradil původní topol černý (Populus nigra).

Trnovník akát (Robinia pseudacacia) je strom pocházející z východní a střední části SeverníAmeriky. Do Evropy byl dovezen na počátku 18. století a postupně se po ní rozšířil. Jelikož sejednalo o dřevinu s širokou ekologickou amplitudou, schopnou osídlit téměř jakékolivstanoviště, byl používán k ozeleňování strží, mezí, skalnatých svahů a jiných neplodnýchmíst. Jeho rozšíření navíc podpořila skutečnost, že poskytuje výhřevné dřevo, které bylopoužíváno i na kůly do vinic a na sudy a je medonosný. Šíření akátu je umožněno značnouprodukcí semen a kořenovou výmladností. Jelikož se jedná o rostlinu poutající vzdušný dusík,dochází k postupné eutrofizaci stanoviště. To v souvislosti se zastíněním způsobuje ústuppůvodní vegetace. Ohroženy jsou zejména společenstva suchých trávníků, stepních lad akřovin.

Vrbovka cizí (Epilobium ciliatum) vytrvalá až 1 m vysoká bylina pocházející ze SeverníAmeriky. K jejímu masovému šíření u nás došlo v 60. a 70. letech minulého století a dnes jenejrozšířenějším zástupcem rodu Epilobium. Tento druh má širokou ekologickou amplitudu atomu odpovídá i jeho rozšíření. Je zastoupen jak na přirozených, tak i na druhotnýchstanovištích: příkopy, strouhy, rákosiny, břehové porosty, olšiny, obnažená dna rybníků,paseky, skládky, navážky, pole, rumiště. Na některých stanovištích vytlačuje domácí vrbovkurůžovou (Epilobium roseum) a často dochází k hybridizaci s domácími druhy.

Zlatobýl kanadský (Solidago canadensis) a zlatobýl obrovský (S. gigantea) jsou mohutné,až 2 m vysoké byliny původem ze Severní Ameriky. Do Evropy byly dovezeny v polovině 18.století a pěstovaly se jako okrasné a medonosné rostliny. V polovině 19. století zdomácněly anásledně se rychle rozšířily po Evropě (rychlost invaze je 700 - 900 km2/rok). Rychlost invazeje umožněna především produkcí značného množství semen, navíc se celíky snadno množívegetativně z oddenků. Vzniklé husté porosty následně vytlačují původní vegetaci. Oba druhyrostou na více méně antropogenních stanovištích (rumiště, navážky, ladem ležící plochyapod.) a v nivách toků, zlatobýl kanadský je však rozšířenější.

Stručná charakteristika nejvýznamnějších invazních rostlin antropogenních stanovišť

Sem jsou z výše uvedených invazních druhů zařazeny ty, které rostou především na různýchrumištích, skládkách, navážkách, podél cest, na ladem ležících pozemcích a jako plevelyv různých plodinách. Jedná se o tzv. R - stratégy, tedy o rostliny (většinou jednoleté)s rychlou tvorbou biomasy, produkující velké množství klíčivých semen. Navíc jsoudo značné míry adaptovány na velké narušování biomasy, vyžadují však svěží půdys dostatečnou zásobou živin. V konkurenci jiných rostlin většinou neobstojí a z lokalityustupují. Proto se vyskytují především na zmíněných stanovištích. Rozšíření těchto druhůpo území republiky, resp. kraje, je dáno právě zastoupením těchto ploch. Ty jsou, byť v různéhustotě, zastoupeny všude a slouží jako ohniska, odkud se druhy mohou šířit na nově vzniklástanoviště.


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Na uvedených stanovištích jsou z výše uvedených důležitých druhů zastoupeny tyto:

Bér přeslenitý (Setaria verticillata)Bér sivý (S. pumila)Bér zelený (S. viridis)Bytel metlatý (Kochia scoparia)Durman obecný (Datura stramonium)Heřmánkovec nevonný (Tripleurospermum inodorum)Ježatka kuří noha (Echinochloa crus-galli)Laskavec zelenoklasý (Amaranthus powelii)Laskavec ohnutý (Amaranthus retroflexus)Lebeda podlouhlolistá (Atriplex oblongifolia)Lebeda rozkladitá (A. patula)Lebeda lesklá (A. sagittata)Lilek černý (Solanum nigrum)Merlík bílý (Chenopodium album agg.)Pěťour srstnatý (Galinsoga ciliata)Pěťour maloúborný (Galinsoga parviflora)Turan roční (Erigeron annuus s. l.)Turanka kanadská (Conyza canadensis)

Expanzivní druhy rostlin na území JmK

Jak bylo řečeno výše, není možné problematiku rostlinných invazí, zúžit pouze na nepůvodnídruhy rostlin. Podobné chování vykazují i některé původní druhy rostlin. I v tomto případědochází k zvyšování počtu lokalit výskytu a ploch porostů. V souvislosti s tím samozřejmědochází ke změnám ve složení rostlinných společenstev ve prospěch expanzivního druhu.Tento stav je podmíněn především změnami v obhospodařování pozemků a eutrofizacíkrajiny v důsledku depozic dusíku. Jako příklad je možné uvést:

• jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) je naše významná expanzivní dřevina. Expanzejasanu začala na přelomu 19. a 20. století. K expanzi dochází na stanovištíchs dostatkem živin. Na Moravě se jedná především o oblast Moravského krasu, Pálavya lužních lesů.

• na určitých stanovištích, zejména neudržovaných pozemcích může docházetk expanzím některých pionýrských dřevin a keřů. K tomu dochází především na méněprodukčních zemědělských půdách. V nebezpečí jsou ovšem i různá stepní lada,xerotermní trávníky a podobná, z hlediska ochrany přírody cenná stanoviště.K takovým druhům patří např. bříza bělokorá (Betula pendula), olše lepkavá (Alnusglutinosa), topol osika (Populus tremula), různé vrby (Salix sp.), růže šípková (Rosacanina) a hlohy (Crataegus sp.).

• na různých stanovištích, jako jsou například paseky, křoviny, neudržované travinnéporosty, dochází k expanzi třtiny křovištní (Calamagrostis epigeios).


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


• v posledních několika desetiletích dochází v travinných společenstvech k expanziovsíku vyvýšeného (Arrhenatherum elatius), který je kompetičně zdatnější.Předpokládá se, že příčinou tohoto stavu je zvýšená depozice dusíku z atmosféry.

• pokud jsou neudržované pozemky vlhké nebo podmáčené expandují na ně jiné druhy,než v předchozím případě. Jedná se především o rákos obecný (Phragmitescommunis), chrastici rákosovitou (Phalaroides arundinacea), tužebník jilmový(Filipendula ulmaria), pcháče (Cirsium sp.) a třtinu šedavou (Calamagrostiscanescens).

Likvidace invazních a expanzivních druhů rostlin

Pro úspěšnou likvidaci jakéhokoliv druhu je nezbytně nutné poznat jeho biologii. Bez těchtoznalostí nemůže být řeč o úspěšném opatření, ale spíše o plýtvání prostředky a silami. Ovšemani samotná znalost biologických vlastností druhu nepostačuje. Je potřebné zohlednit i jehochování v rámci fytocenózy. Příkladem nutnosti této znalosti je například netýkavka žlaznatá.I přes to, že na některých lokalitách se vyskytuje již téměř jedno století, nijak významně sedané fytocenózy nezměnily (kromě toho, že do nich přibyl tento druh). Naproti tomunapříklad borovice vejmutovka zásadně mění fytocenózy, do nichž invaduje. To znamená, žev první řadě je nutné zasahovat proti druhům, které zásadně mění složení fytocenóz aneplýtvat silami a penězi na boj s druhy bez vlivu na původní fytocenózy.

Dalším důležitým faktem je celkový společenský kontext. Mnoho rostlinných invazí souvisís obhospodařováním pozemků. Na mnoha lokalitách, kde se přestalo s běžnýmobhospodařováním, se rychle rozšířily invazní druhy. Bezpochyby je možné, provést jejichefektivní likvidaci. Ovšem bez pravidelného obhospodařování se bude jednat jen o mrhánífinančními prostředky a prací. Lokalita bude následně opět úspěšně osídlena invaznímdruhem, ať už stejným nebo jiným.

Jakýkoliv zásah musí být dobře promyšlený a uvážený, musí být vybrán správný postup. Jenezbytné opustit představu, že invazní druh musí být zlikvidován okamžitě. V případěněkterých druhů to může přinést více škody než užitku. Jako příklad může posloužit likvidaceakátu. Ten je považován za nepřítele stepí a xerotermních trávníků. Takže se provede jehosmýcení, pařezy se natřou herbicidem, klest se na místě spálí. Výsledek, rychlá mineralizacehumusu a ruderalizace plochy. Místo krásné stepi jsou zde kopřivy, mnohdy i třtiny. Aleinvazní druh je na lokalitě zlikvidován.

Pro ilustraci nevhodných postupů ještě jeden příklad (Sádlo, Pyšek 2004 s. 143): „Velkákočičina je, co už po několik desetiletí provádějí jakési síly, hlavně snad dobrovolnéorganizace, pro takzvanou ochranu přírody v blízkém okolí Prahy. Tam je potřeba udržovatněkdejší stepní pastviny a vřesoviště před náletovými křovinami. A tak se buď vyhubívšechno včetně druhů vzácných (skalník celokrajný – Cotoneaster integerrimus), anebo sehezky vysekají druhy neexpanzivní (třeba hloh, který se vegetativně nešíří a kácet ho jerelativně příjemno), kdežto druhy schopné se zmladit (trnka) se jen potrápí a vyprovokujík zesílenému bujení. A jasany, dokonce invazní jasan zimnář (Fraxinus ornus), se ponechají,aby opadem bohatým na živiny dál ničily trávníky. Stromy, to jsou přece plíce velkoměsta,he?“

Jak bylo naznačeno výše, není boj s invazními druhy rostlin věcí jednoduchou. Vyžadujezvážení všech souvislostí, vyhodnocení stávajících znalostí a poznatků a je k němu zapotřebírozumu (viz Sádlo, Pyšek 2004). Metodiky nám v tomto boji mnoho nepomohou a rozhodně


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


za nás problém nevyřeší (metodika mozek nenahradí). Vlastní metody boje jsou pak obecněznámé a běžně používané. Můžeme je rozdělit na mechanické, chemické a u nás minimálněpoužívané biologické. Při většině zásahů proti invazním druhů se mechanické a chemickézpůsoby likvidace kombinují.

K mechanickým způsobům patří vytrhávání, kosení, mýcení apod., něco je možné provádětza pomoci nářadí a strojů, něco jen ručně. Tyto způsoby jsou značně náročné na práci.

Při chemické likvidace se používají různé herbicidy. Sortiment herbicidů je velmi široký aneustále se mění. V současnosti se nejvíce používá Roundup. Použití herbicidů je účinné,na druhou stranu s sebou přináší určitá rizika. Většina jich nepůsobí selektivně, takže je zderiziko likvidace i dalších (třeba i vzácných) druhů. Navíc jsou do ekosystému vnášenynežádoucí chemické látky.

Biologické způsoby likvidace spočívají ve využití biologické kontroly výskytu druhuza pomoci jeho přirozených nepřátel. Tento způsob boje je využíván především ve světě. Ipřes vysoké vstupní náklady je nejúčinnější a ve výsledku i nejlevnější.

Největšího efektu je ve většině případů dosaženo při kombinaci několika způsobů likvidace.Z výše uvedeného vyplývá, že se u nás kombinuje mechanická likvidace s následnýmchemickým ošetřením plochy. Pro dosažení požadovaného efektu jsou tyto zásahy prováděnyněkolik let po sobě. Faktem je, že bez následného obhospodařování plochy se jednáo neúčelně využité finanční a lidské zdroje. Invaze se bude znovu opakovat. Po úspěšnélikvidaci invazního druhu musí bezpodmínečně následovat vhodný management, kterýzabrání recidivě.

6.4.4. INVAZNÍ A EXPANZIVNÍ DRUHY ŽIVOČICHŮ

Úvod

U živočichů je oproti flóře situace poměrně složitější. Neexistuje žádný přehled nepůvodníchdruhů, ze kterého by bylo možné vyjít. Je to dáno především systematickou šíří a počty druhů.Každý zoolog se specializuje pouze na určitou skupinu živočichů (např. ornitologové,batrachologové apod.) a není tudíž nikdo schopen obsáhnout tuto problematiku u fauny jakocelku.

Dalším závažným problémem je dostupnost dat, ze kterých by bylo možné vyjít. Z invazníchdruhů živočichů je obvykle věnována pozornost „nechtěným“ invazním druhům, tj. takovým,které někomu nějak vadí. Invaze ostatních druhů zůstávají mimo zájem, resp. o nich vědí jenspecialisté na danou skupinu živočichů.

Navíc dochází k určitým cyklům. Období s růstem populace a šířením druhu se střídás obdobím klesajícího počtu jedinců. V období, kdy je početnost na vzestupu se většinouobjevují tlaky na jeho potlačení. Tyto tendence jsou dány především škodami, ať užfaktickými nebo domnělými, které druh způsobuje.

Invazní druhy živočichů

Savci

Doc. RNDr. Karel Hudec, DrSc.


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Norek americký (Lutreola vison): Původně omezený na farmový chov se vyskytl v přírodějen ojediněle. V 90. letech 20. stol. byly zřejmě velké počty z rušených farem vypuštěnydo přírody a norci se rozšířili po většině území. Problém není zatím podrobněji zhodnocen,jsou však známy konflikty se zájmy myslivosti i ochrany přírody.

Psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoides): Původem dálně východní druh se u násvyskytuje od 50. let 20. stol. ve zvyšující se, ovšem dosud na jednotlivá individua omezenépočetnosti. Vzhledem k dravosti a všežravosti dochází ke konfliktům především s myslivostí.Regulace odstřelem patrně zatím dostačuje.

Ondatra pižmová (Ondatra zibethicus): Tento Severoamerický druh byl u nás vysazenna počátku 20. století (1905) a následně se rozšířil. V současné době je ondatra rozšířenapo celém území ČR, zejména v nižších a středních polohách v rákosinami zarostlých březích.

Další druhy: I když se do Jihomoravského kraje ojediněle zatoulají další druhy, u nichž jsouznámy konflikty s hospodářstvím nebo s člověkem (los, medvěd, rys), nevznikly neboneudržely (rys) se tu trvalé populace. Původně avizovaná možnost šíření mývala z Rakouska,která by mohla mít z více hledisek nepříjemné důsledky, se neuskutečnila.

Ptáci


Bažant obecný (Phasianus colchicus): Významný, dávno zdomácnělý druh, který pocházíz východní Evropy a Asie. Do Evropy je dovážen již od středověku, u nás je chován již od 14.stol. Až do 19. stol. byl na našem území chován pouze v bažantnicích. Jedinci unikajícíz bažantnic do volné přírody vytvářeli volně žijící populace. Počet volně žijících jedinců sevýrazně zvýšil po zrušení šlechtických bažantnic v druhé polovině 19. stol. K prudkémunárůstu stavů volně žijících jedinců došlo po druhé světové válce. Ke kulminaci stavů bažantůve volné přírodě došlo kolem roku 1970. Po roce 1980 stavy postupně klesaly. V současnédobě je bažant rozšířen po celém území ČR.

Kormorán velký (Phalacrocorax carbo): Po prvním zahnízdění 30 párů v roce 1982 naStřední nádrži Nové Mlýny se početnost kormoránů explozivně zvyšovala na cca 600 párův r. 1991. Pak se početnost postupně opět snižovala, hnízdiště na nádrži Nové Mlýny zmizelaa menší počty hnízdí v koloniích lužních lesů dolního Podyjí (Křivé jezero) a na Soutoku(Sekulská Morava). Pokusy o zahnízdění menších počtů nebo jednotlivých párů mimo tatomísta byly krátkodobé. Problémem však se staly především velké počty nehnízdících ptáků(kormoráni hnízdí až 3. - 4. rokem života), celkové zvýšení početnosti a tím průtahu zesevernější Evropy a dříve neznámé zimování stovek ptáků. Jak početnost na hnízdištích, takna nocovištích mimo hnízdní období je v ČR trvale sledována, konflikty se zájmy rybářstvíjsou trvalé a řešeny zejména povolením odstřelu tohoto původně kriticky ohroženého druhu,ze strany rybářství pak i vyplácením zástřelného. Literatura o celém problému v evropskémměřítku je obsáhlá, ale reálné plošné řešení zřejmě neexistuje.

Husa polní a běločelá (Anser fabalis a albifrons): Vzhledem k pouze sezónnímu charakteruvýskytu (od října do dubna) nejsou klasickými invazními druhy, vzrůst jejich početnosti všakje obdobou obsazení území v hnízdní době. Nápadné zvyšování začalo v zimě 1982/83po napuštění Horní a napouštění Střední nádrže Nové Mlýny a nádrž Nové Mlýny je stálýmstřediskem jejich výskytu dodnes. Husy ji využívají k napájení, koupání a nocování a z ní serozletují za pastvou na polích do ca 30 km. Menší a ne tak trvalá jsou shromaždiště


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


táhnoucích hus i na rybnících a dolní Moravě. Původní maximální jihomoravské počty do5 000 jedinců se od zimy 1982/3 do 1994/5 zvýšily až na cca 100 000 jedinců. S povolenímmimořádného odstřelu nastal pokles, od r. 2000 se koncem zimy počet opět zvýšil na cca 30 -40 tisíc jedinců, které se zdržují od ledna do konce března. Každoroční problémy po zvýšenípočtu začaly se zemědělci, neboť husy se pasou téměř výhradně na ozimech a hromadně naurčitých místech.

Druhy v Jihomoravském kraji trvale (přinejmenším již v 19. století) hnízdící, u nichžvšak došlo k výraznému zvýšení početnosti a rozšíření.

a) Druhy, které po zvýšení početnosti se dostaly do konfliktu s některými zájmy, předevšímmysliveckými a rybářskými.

Volavka popelavá (Ardea cinerea): Rapidní zvyšování početnosti především na jižní Moravězačalo po roce 1930 a postupně se hnízdní kolonie začaly vytvářet i ve vyšších polohách.Současně se zvyšováním početnosti v dalších státech Evropy se objevují ve větším počtu naprůtahu, zejména koncem léta. V posledních desetiletích - patrně v souvislosti s mírnějšímizimami - ve větším počtu i zimují. Zvyšování početnosti a šíření zřejmě souvisí s ochranouvolavek, dříve trvale pronásledovaných.

Evidentní je vliv vyhlášené ochrany (1929) i na zvyšování počtů výra velkého a sokolastěhovavého. Zvýšené počty výrů přetrvaly do poslední doby, zatímco stavy sokolů vlivemchemizace prostředí v 60. letech 20. stol. katastrofálně poklesly. V této době (1962) zasevyhlášení ochrany káně lesní způsobilo výrazný nárůst její početnosti.

b) Druhy „nekonfliktní“.

Jak je známo především u ptáků, u některých druhů dochází na území ČR včetněJihomoravského kraje k velkému zvýšení početnosti. Z nejnápadnějších od 30. let 20. stol.začalo zvyšování početnosti a šíření moudivláčka lužního, trvající dodnes. Naproti tomu šířenístrnada zahradního, začínající již v 19. století, dosáhlo maxima koncem 50. let 20. stol. anásledoval prudký pokles s téměř úplným vymizením druhu z ČR. Podobných případů jemnohem více a dají se očekávat další změny: v poslední desetiletích je to zvyšovánípočetnosti sojky obecné a její pronikání do měst, podobně u holuba hřivnáče. V nejbližší dobělze stejný proces očekávat u straky obecné (probíhá to již v kraji Vysočina a v krajiOlomouckém). V obou případech (sojka, straka) dochází nebo může dojít ke konfliktu sezájmy ochrany přírody (oba druhy jako predátoři drobného ptactva).

Druhy, jejichž usazení a vzestup početnosti vedl k některým opatřením, ale u kterých sepočetnost natolik ustálila nebo opět snížila, že není nutné proti nim zasahovat:

Labuť velká (Cygnus olor) – u nás se vyskytuje od r. 1957, neprokázané konfliktys myslivostí a rybářstvím.

Moták pochop (Circus aeruginosus) – vyskytuje se u nás od r. 1946, vztah k myslivosti jakou všech dravců.

Hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto) – vyskytuje se u nás od r. 1943, zařazenado seznamu lovné zvěře, silný pokles od 70. let.


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Druhy zatím ojedinělé, u nichž však je možné předpokládat některé konflikty

Racek bělohlavý (Larus cachinnans) - u nás se objevuje od r. 1990, na hnízdišti docházíke konfliktům s dalšími hnízdícími druhy, zejména rybákem obecným a rackem chechtavým.

Krkavec velký (Corvus corax) – u nás se objevuje od 70. let 20. století, možné, ale patrnězveličené lokální konflikty s myslivostí.

Příklady dalších druhů, které se u nás rozšířily v průběhu 20. stol. (jejich rozšířenímdošlo ke zvýšení u nás se vyskytujících druhů, některé tyto druhy byly zařazeny mezi zvěř,takže mají význam pro myslivost):

Polák chocholačka (1914), luňák hnědý (1935), břehouš černoocasý (1946), cvrčilkaslavíková (1946), volavka červená (1947), sýkořice vousatá (1951), strakapoud jižní (1953),koliha velká (1954), vlha pestrá (1954), hýl rudý (1962), čečetka zimní (1967), luňák červený(1974), orel mořský (1983), racek černohlavý (1983), racek bouřní (1986), slavík modráček(1988).

Ryby

Doc. RNDr. Zdeněk Adámek, CSc., Dr. Ing. Pavel JurajdaNepůvodní druhy vodních živočichů s invazním nebo možným invazním charakteremšíření, vyskytující se na území Jihomoravského kraje nebo připadající v úvahuv blízkém časovém horizontu

Střevlička východní (Pseudorasbora parva): Drobná kaprovitá ryba původemz jihovýchodní Asie, zavlečená do Evropy s importy býložravých ryb v 60. letech a od druhépoloviny 80. let je pravidelnou a hojnou součástí ichtyofauny našich vod. Jejímuexpanzivnímu šíření napomáhají její cílené převozy jako potravní ryby pro dravce a používánírekreačními rybáři jako nástražní rybky na dravce. Setkáváme se s ní ve všech typechstojatých i tekoucích vod, zvláště v rybničních stokách, které jsou významným rezervoáremjejího výskytu (Adámek et al. 1996). Dorůstá velikosti okolo 10 (výjimečně 11-12) cm. U tétoryby byl popsán tzv. fakultativní parazitismus, spočívající ve vykusování ploutví, případněsvaloviny u poraněných ryb (Libosvárský et al. 1990). Podle dosavadních pozorování se všaknejedná o běžně rozšířený jev, spíše příležitostná zjištění. V Jihomoravském kraji sevyskytuje běžně prakticky po celém území. Zdá se, že v současnosti již nemá (přes pravidelnýa častý výskyt) tendenci vytvářet přemnožené populace v tekoucích vodách.

Nebezpečí: Nekontrolované šíření. Potravní konkurence především plůdku původních druhůryb. Napadání poraněných ryb.

Karas stříbřitý (Carassius auratus gibelio): Za původní areál rozšíření karase stříbřitého jepovažována východní Asie, odkud se dovozy rozšířil i na evropský kontinent. Invaznímšířením u nás se vyznačoval zvláště v 80. letech minulého století, kdy se u nás vyskytovalytakřka výlučně samičí populace. V současnosti se již pravidelně objevují v populacích i samci,což vede ke vzniku kříženců (hlavně s kaprem – rybník Nesyt 2002). Dříve (Baruš, Oliva1995) se uplatňoval názor, že karas stříbřitý by mohl být přínosem pro obhospodařování


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


některých volných vod, zvláště znečištěných. V současnosti, kdy se kvalita povrchových vodvýznamně zlepšila, je zřejmé, že přítomnost tohoto druhu je vysoce nežádoucí. Je potravnímkonkurentem pro většinu ostatních druhů, zvláště kaprovitých, jejichž populace redukujerovněž omezováním reprodukčního úspěchu lákáním samců z třecích hejn. Současné rozšířeníkarasa stříbřitého na území Jihomoravského kraje lze považovat za plošné, avšak zdá se, že jižnemá charakter invazního šíření. Při přemnožení dorůstá hmotnosti maximálně několika setgramů, v příznivých podmínkách a nízké početnosti až jeden kilogram i více.

Nebezpečí: Druh schopný vytvářet v uzavřených stojatých vodách přemnožené populace,významně omezující prosperitu populací ostatních druhů ryb.

Sumeček americký (Ictalurus nebulosus): Původním areálem rozšíření je Severní Amerika,odkud byl v 19. století dovezen do Evropy a roku 1890 také k nám. Vysazováním se rozšířiltaké do středního Pomoraví (Kroměříž, Napajedla, Otrokovice), kde se pravděpodobněvyskytuje dodnes. Do 80. let minulého století byl na lokalitách svého výskytu velmi hojný,v současnosti není jeho výskyt již tak početný. Při přemnožení vytváří zakrslé populace,maximální velikost nepřesahuje 1 kg. Dřívější negativní názor na jeho vliv na biocenózyvolných vod není v současnosti tak kategorický, nicméně jeho výskyt není žádoucí. Vzhledemke své potravní biologii je sumeček americký potravním konkurentem prakticky všech našichpůvodních druhů ryb.

Nebezpečí: Potravní konkurent původní ichtyofauny a hospodářsky významných druhů ryb.Škodí i požíráním jiker (Baruš, Oliva 1995).

Koljuška tříostná (Gasterosteus aculeatus): Přestože koljuška tříostná žije na rozsáhlémúzemí při pobřeží Evropy, není považována za náš původní druh ryby. Její výskyt na územíČeské republiky má ostrůvkovitý charakter vyvolaný vysazováním, za které jsou podlevšeobecně přijímaného názoru odpovědni akvaristé. Na území Jihomoravského kraje jsouznámy lokality jejího výskytu na území města Brna – tůňky, nádrže a strouhy v Holáskách aČernovicích a lesní rybníček v Soběšicích. V současnosti a pravděpodobně ani v budoucnostinení nebezpečí její invaze nijak významné, nicméně zkušenosti z okolních zemí (předevšímPolsko) dokumentují možnost přemnožení koljušky zvláště ve stojatých vodách.

Nebezpečí: Málo významné, pouze jako potravní konkurent původních druhů.

Slunečnice pestrá (Lepomis gibbosus): Severoamerický druh, který se k nám dostával a stáledostává jednak migrací ze slovenského úseku Dunaje, jednak dovozy pro potřeby komerčníhochovu jako atraktivní ryby pro zahradní bazénky a studenovodní akvaristiku. Přes poměrněhojný výskyt ve vodách jihozápadního Slovenska je na území Jihomoravského krajeregistrována jen ojediněle. Živí se vodními bezobratlými a drobnými rybami. Patří mezikrátkověké druhy bez hospodářského významu, dorůstající maximálně 25 cm.

Nebezpečí: V případě přemnožení v menších vodních nádržích hrozí silná potravníkonkurence s původními druhy ichtyofauny.

Hlaváč Kesslerův (Neogobius kessleri): Původem ze severozápadní části povodí Černéhomoře (Miller 2003), poprvé registrován ve slovenském úseku Dunaje v roce 1977 Stráňaiem(1997). Expansivní druh, jehož šíření má invazní charakter, dosud nebyl na územíJihomoravského kraje zaznamenán, vzhledem k jeho početnému výskytu na řadě lokalitjihozápadního Slovenska je jeho brzký průnik do řeky Moravy a přítoků velmi reálný. Jehopotravou jsou větší vodní bezobratlí jako bentičtí korýši, larvy chrostíků a jepic, pijavky aj. adrobné ryby (Adámek nepubl.). U tohoto druhu byl zaznamenán významný sklonke kanibalismu. Na lokalitách, na které pronikl, má silné tendence k přemnožení a redukci


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


ostatních, především drobných ryb. Vzhledem ke skrytému bentickému způsobu života neníani častou kořistí predátorů. Dorůstá do 20 cm.

Nebezpečí: Narušení až destrukce přirozených rybích společenstev na lokalitách hojnějšíhovýskytu.

Hlaváč (Neogobius gymnotrachelus): Druh široce rozšířený v ponticko-kaspické oblastipronikl Dunajem až na Slovensko (Kautman 2001) a k Vídni (Wiesner et al. 2000).Expansivní druh, avšak méně hojný než Neogobius kessleri, dosud nebyl na územíJihomoravského kraje zaznamenán, na řadě lokalit jihozápadního Slovenska je však běžný ajeho brzký průnik do řeky Moravy a přítoků je tedy reálný. Složení potravy je podobné jakou předešlého druhu, více se však uplatňují v jeho výživě měkkýši (Miller 2003). Vzhledemk bentickému způsobu života není častou kořistí predátorů. Dorůstá do 25 cm.

Nebezpečí: Narušení původní ichtyofauny a malakofauny na lokalitách hojnějšího výskytu.

Hlaváč říční (Neogobius fluviatilis): Druh pocházející z řek a estuárií Černého, Azovského aKaspického moře se v sedmdesátých letech rozšířil až do Maďarska a v devadesátých letechpronikl až na Slovensko (Stráňai a Andreji 2001, Holčík et al. 2003). Dosud byl zjištěnv Dunaji až po ústí Hronu. Podobně jako Neogobius gymnotrachelus je běžný, avšak méněhojný než Neogobius kessleri. Na území Jihomoravského kraje nebyl dosud zaznamenán,přestože na řadě lokalit jihozápadního Slovenska je však běžný a jeho brzký průnik do řekyMoravy a přítoků je tedy reálný. Složení potravy je podobné jako u Neogobiusgymnotrachelus, podobně i u něj se více uplatňují v jeho výživě měkkýši (Miller 2003).Vzhledem k bentickému způsobu života není častou kořistí predátorů. Dorůstá menší velikostinež ostatní druhy rodu Neogobius (méně než 20 cm).

Nebezpečí: Narušení původní ichtyofauny a malakofauny na lokalitách hojnějšího výskytu.

Hlaváč černoskvrný (Neogobius melanostomus): Druh široce rozšířený v ponticko-kaspickéoblasti se šíří v posledních desetiletích proti proudu Dunaje, takže byl poprvé zjištěnv slovenském úseku Dunaje v srpnu 2003 Stráňaiem a Bitterem (2003), avšak v rakouskémDunaji byl zaznamenán již v roce 2000 (Wiesener et al. 2000, Anhelt et al. 2001). Stejně jakopředešlé dva druhy se sice vyskytuje v Dunaji a souvisejících vodních tělesech běžně, avšaknepříliš hojně. Na území Jihomoravského kraje nebyl dosud zaznamenán, přestože na řadělokalit jihozápadního Slovenska je běžný a jeho brzký průnik do řeky Moravy a přítoků jetedy reálný. Charakterem potravní biologie je typickým bentofágem s výraznou tendencík moluskofágii (Miller 2003). Vzhledem k bentickému způsobu života není častou kořistípredátorů. Ve sladkých vodách dorůstá menší velikosti než v mořské či brakické – maximemje 25 cm.Nebezpečí: Narušení původní ichtyofauny a malakofauny na lokalitách hojnějšího výskytu.

Vodní bezobratlí

Písečník novozélandský (Potamopyrgus antipodarum): Drobný předožábrý plž, zavlečenýdo Evropy pravděpodobně z Nového Zélandu. U nás je zatím znám pouze z Čech, kde sevyskytuje hojně na řadě lokalit v tekoucích i stojatých vodách. Živí se nárosty řas, rostlinamia detritem. Živorodý druh, u kterého bylo zjištěno partenogenetické rozmnožování. To jepříčinou často masového výskytu až několika tisíc jedinců na m2 (Piechocki 1979).Euryhalinní plž, schopný žít ve vodě o různé koncentraci solí. Je krátkověký s délkou života6-7 měsíců. Jeho výskyt v Jihomoravském kraji nebyl dosud zaznamenán, je všakv budoucnosti reálný.


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Nebezpečí: Přemnožení, na drobnějších tocích konkurence pro původní malakofaunu.Škeble asijská (Sinanodonta woodian): Velký mlž podobný škebli rybniční (Anodontacygnea) zavlečený do Evropy pravděpodobně na rybách ve formě glochidií. Hojný jev Maďarsku a Polsku - výskyt u nás zaznamenán zatím pouze na dvou lokalitách – z tohojedna v Jihomoravském kraji (odstavené rameno Dyje pod Břeclaví, Beran 1997). Druhou jeúdolní nádrž Kořensko (Hansa, pers. comm.). Živí se filtrací planktonu. Dosahuje až 20 cm aje odděleného pohlaví a hostiteli glochidií jsou podle Berana (1998) v našich podmínkáchtolstolobik bílý (Hypophthalmichthys molitrix) a pestrý (Aristichthys nobilis). Preferujeteplejší vodní prostředí zvláště pod zaústěním odpadních oteplených vod (Kraszewski 2004),kde dosahuje abundance až 60 ks.m-2 a biomasy až 25 kg.m-2.

Nebezpečí: Přemnožení zvláště v jižní části území v tekoucích i stojatých vodách s měkkýmsubstrátem.

Slávička mnohotvará (Dreissena polymorpha): Drobný (do 30 mm) přisedle žijící mlžponticko-kaspického původu, zavlečený i do jiných částí Evropy. Podle Berana (1998) jepravděpodobně původní s nehojným výskytem v širší oblasti soutoku Moravy a Dyje.V současnosti má však na řadě lokalit v této oblasti i v jiných vodách Jihomoravského krajeextrémně vysoký výskyt charakteru invaze. Podobně je tomu i na jihozápadním Slovensku.Živí se filtrací planktonu. Je odděleného pohlaví. Přes názor Berana (1998), že se jednáo zranitelný druh, vede její přemnožení na některých lokalitách Břeclavska k problémům sezarůstáním přívodních potrubí a odtokových objektů početnými koloniemi tohoto mlže.Naproti tomu její početný výskyt na štěrkopískovnách Kunovické tabule je hodnocen jakofaktor přispívající ke zlepšení kvality vodního prostředí profiltrováním velkých objemů vody.

Nebezpečí: Přemnožení s negativními důsledky pro provoz vodohospodářských objektů –ucpávání kanálů, případně pro rekreační využití – zraňování koupajících se osob při šlápnutína kolonii.

Rak pruhovaný (Orconectes limosus): Rak pruhovaný se na území České republiky rozšířilzřejmě již před rokem 1960 přirozenou cestou po řece Labi z Německa, kam byl neuváženěimportován a rozšiřován v průběhu 20., ale již i 19. století. Dnes se tento druh raka u násvyskytuje a masivně se šíří v řece Labi, některých jeho přítocích a dále již byl zjištěn i v řeceVltavě, kam se dostal buď přirozenou cestou nebo neodborným vysazením (Kozák 2002).Z Moravy zatím hlášen není. V sousedním Polsku je dnes dominantním druhem (Ďuriš 2000),který zcela vyhubil tamní původní druhy až na zbytkové enklávy. Jeho průnik do vnitrozemíbyl provázen masovými úhyny raků říčních a bahenních (Beran 1999) v důsledku přenosuračího moru. Druhou potenciální cestou do povodí Moravy je Odra (Hajer 1994) ahydrologická síť povodí horní Visly z Polska, kde je rak pruhovaný již dominantním druhem(Ďuriš 1999). Rak pruhovaný je relativně malého vzrůstu, obvykle nepřesahující 100 mm.Živí se jak rostlinnou tak živočišnou potravou a vykazuje vysokou odolnost vůči nepříznivýmhodnotám životního prostředí. Jeho výskyt na území Jihomoravského kraje nebyl dosudzaznamenán, je však velmi reálné, že se v důsledku přenosu člověkem brzy objeví i zde.

Nebezpečí: Přenos račího moru. Vytlačování původních druhů raků zvláště raka říčního(Astacus astacus).

Rak signální (Pacifastacus leniusculus): Rak signální k nám byl importován v roce 1980ze Švédska za účelem produkce tržních raků a vysazen na několik lokalit i v bývalémJihomoravském kraji (Velkomeziříčsko, Kroměřížsko), kde se vyskytuje dodnes. Postupemčasu byl záměrně rozšířen na více lokalit ČR. Rak signální se dnes vyskytuje v celé Evropě.Příčinou je vysazování a z chovných zařízení uniklí jedinci. Celoevropský trend je však


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


omezení rozšiřování tohoto druhu a v některých zemích (Rakousko, Německo, nově i u nás)je zakázán import a rozšiřování tohoto druhu do volných vod. Příčinou je předevšímnebezpečí šíření račího moru (plíseň Aphanomyces astaci), jehož je tento druh přenašečem, ačsám je rezistentní. Rak signální nepříznivě ovlivňuje nové prostředí několika způsoby: jemobilnější, invazivnější, agresivnější, tolerantnější k širšímu rozmezí kvality prostředí, můžese šířit rychleji, je všežravý se širším trofickým spektrem a často působí jako konkurenčnídruh a kanibal. Rak signální dosahuje vyšší plodnosti a dřívější pohlavní dospělostive srovnání s rakem říčním, vyznačuje se větší agresivitou a aktivitou.

Nebezpečí: Přenos račího moru. Vytlačování původních druhů raků zvláště raka říčního(Astacus astacus).

Rak červený (Procambarus clarkii): Teplomilný druh původem z Ameriky. Tento rak bylv roce 1973 dovezen do Španělska. Ač se jedná o teplomilný druh raka, je schopen přežívat arozmnožovat se i v našich klimatických podmínkách. Jistě k tomu přispívají iněkolikametrové velmi rozvětvené chodby, kterými rozryje celé zavlažovací systémy či hrázerybníků. Tento druh raka již působí nemalé problémy v sousedním Německu. U nás se s nímmůžeme setkat zatím jen u akvaristů, výskyt ve volné přírodě není znám.

Nebezpečí: Chodby hloubené tímto rakem mohou být příčinou porušení funkce některýchvodních staveb. Potenciálně i přenos račího moru a omezování původních druhů raků zvláštěraka říčního (Astacus astacus).

Členovci

Ing. Hana Šefrová Ph. D.

Každý invazní druh samozřejmě vyvolává diskusi o jeho funkčním zapojení v ekosystémech amožných vlivech na domácí flóru a faunu. Tyto vlivy jsou mnohem větší, nápadnější aznámější u invazních rostlin než živočichů. Z invazních druhů živočichů je obvykle věnovánapozornost „nechtěným“ invazním druhům, tj. takovým, které někomu nějak vadí. Invazeostatních druhů zůstávají mimo zájem, resp. o nich vědí jen specialisté na danou skupinuživočichů. Členovci na rozdíl od rostlin, obratlovců a měkkýšů po sobě zpravidlanezanechávají dlouhodobé stopy své přítomnosti (nerozložené zbytky, kostry, schránky) aproto při hodnocení jejich invazí jsme až na výjimky omezeni na velmi krátkou dobu jejichrecentního studia, tj. zhruba od poloviny 19. století. Druhy, které byly známy ze středníEvropy již v té době, jsou považovány za „domácí“ a většinou lze sotva odhadnout, kdy sempronikly.

Na základě výše uvedených skutečností je možné invaze rozdělit do několika následujícíchskupin.

1. Přirozené invaze druhů na naše území. Vzhledem k tomu, že se jedná spíše o přirozenýproces než o invazi v pravém slova smyslu, uvádíme jen několik příkladů. Z jihu k námpronikly v 60. letech 20. století můry kukléřka mramorovaná (Cucullia fraudatrix) ablýskavka panenská (Eucarta virgo), v 90. letech proběhla invaze žluťáska tolicového(Colias erate) z jihovýchodu až východu, od 50. let dochází k pozvolné invazi klíněnkyvojtěškové (Phyllonorycter medicaginella) z východu (v současnosti je již v Belgii aHolandsku), v první polovině 20. století osídlil většinu našeho území ze severovýchodusoumračník jitrocelový (Carterocephalus palaemon) a v současnosti jsme svědky invazíněkolika druhů od západu na naše území např. můr šedavky západní (Oligia fasciuncula),


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


plavokřídlece západního (Mythimna sicula) a osenice západní (Noctua interjecta).Ze severní Evropy se k nám od 90. let 20. století šíří lýkožrout severský (Ips duplicatus).Známým příkladem této skupiny invazí je také pavouk křižák pruhovaný (Argiopebruennichi) a v menším rozsahu v rámci našeho území i kudlanka nábožná (Mantisreligiosa). V této souvislosti je nutné připomenout, že by bylo možné jmenovat příkladydruhů, které naopak na různé světové strany ustupují, tj. jejich areály se zmenšují. Příčinytěchto změn mohou být u jednotlivých druhů různé a často obtížně zjistitelné. Stejně takvětšinou nelze zjistit, zda by k nim došlo, kdyby ve střední Evropě člověk nehospodařil.

2. Krátkodobé (víceleté) invaze, snad přirozené. Neliší se příliš od předcházejících s tímrozdílem, že pulzy okrajů areálů těchto druhů se odehrávají v kratších intervalech, tj.ve sledovaném stopadesátiletém období jsme byli schopni jich zachytit několik. Jinakřečeno, jde o opakované invaze a mizení některých druhů z našeho území. Opět je uvedenojen několik příkladů. Typickým z nich je bělásek ovocný (Aporia crataegi), po jehožinvazi vždy následuje několik let početného výskytu, abundance postupně klesá až druhzcela vymizí a delší dobu se u nás vůbec nevyskytuje. Poslední rozsáhlá invaze tohotodruhu na naše území byla zaregistrována v polovině 60. let 20. století, druh se zdev ohniscích udržel přes polovinu 70. let, jednotlivě zhruba do roku 1983. K další invazidošlo koncem 90. let od západu (zatím probíhá). Perleťovec červený (Argynnis pandora)opakovaně proniká na naše území v teplých periodách, naposled početněji těsněpo 2. světové válce do počátku 50. let (až po střední Moravu), pak dlouho nebyl znám,znovu se objevil v posledních 4-6 letech. Můra východní (Hyssia cavernosa) k námpronikla z jihovýchodu těsně po 2. světové válce a její invaze skončila patrně v prvnípolovině 80. let. Dnes tento druh od nás není uváděn. Do této kategorie lze zařadit i invazesaranče stěhovavé (Locusta migratoria), ke kterým opakovaně docházelo ve středníEvropě zhruba do poloviny 19. století (jeden z mála druhů, o kterém jsou vzhledem k jehovýznamu údaje i ze starší minulosti).

3. Sezónní invaze většinou teplomilných druhů. V tomto případě jde pouze o sezónníinvaze dobře pohyblivých druhů, které k nám mohou lavinovitě pronikat v horkých asuchých létech. Obvykle nejsou schopny přečkat naši zimu, takže buď vůbec nedávajívznik potomstvu, nebo jejich potomci velmi rychle vymizí. Příkladem těchto invazí mohoubýt druhy masařek Chrysomya albiceps a Liosarcophaga aegyptica. S touto kategoriítrochu souvisí tažné druhy motýlů. Tyto druhy k nám přiletují každoročně v různýchpočtech z jihu a podle možnosti se na podzim k jihu vracejí (nebo při náhlém příchodupodzimního chladného počasí hynou). Zde tedy již nejde o invaze, i když početnostjednotlivých tažných druhů se v jednotlivých letech nebo delších obdobích liší. V současnédobě početně přiletují např. babočka bodláková a admirál (Vanessa cardui a atalanta),můra šedavka bavlníková (Heliothis armigera), málo početní jsou např. lišaj smrtihlav(Acherontia atropos) a černopáska černobýlová (Protoschinia scutosa).

4. Invaze následující po záměrném vysazení druhů pocházejících z jiných částí světa.Příkladu těchto invazí, které se týkají členovců, bychom z našeho území našli velmi málo.Mohou to být např. druhy, které byly vysazeny jako přirození regulátoři dříve zavlečenýchškůdců a následně došlo k různě rozsáhlým invazím, např. původem severoamerickýmšicovník vlnatkový (Aphelinus mali) vysazený v Evropě kolem roku 1920.

5. Invaze následující po náhodném zavlečení druhu. Potenciální invazní druhy tétokategorie se šíří po svém zavlečení do nové oblasti. Jestliže pocházejí z klimatickypodobných oblastí, v našem případě zejména ze Severní Ameriky nebo Východní Asie,může dojít u nás (nebo obecně v Evropě) k jejich lavinovitému šíření. Druhy zavlečenéz jiných částí světa se sice mohou projevovat negativně např. jako skladištní neboskleníkoví škůdci, ale svým šířením jsou omezeni na vytápěné prostory (skleníky, sklady,


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


obydlí). V tabulce 4.2. samostatné přílohy je pro informaci uveden přehled důležitýchdruhů, které se šíří synantropně, tj. mnohé z nich se projevují jako skladištní škůdci, škůdcipotravin v domácnostech nebo škůdci skleníkových a pokojových rostlin, ale venkovníspolečenstva nemohou ovlivnit. Ve sloupci o původu těchto druhů je velmi často otazník.Zavlečení těchto druhů je totiž často značně starého data, mnohé jsou dnes rozšířeny téměřkosmopolitně a jejich původ není znám. V tabulce 4.3. samostatné přílohy jsou druhy,které se po svém zavlečení v Evropě různě rychle šířily nebo šíří. Většina z nich je vázánana introdukované rostliny nebo kulturní plodiny (ovocné dřeviny, polní plodiny aj.) apřirozená společenstva nemohou jakkoli ovlivnit (lze soudit podle potravní vazby). Jenněkteré z nich pronikají i do polopřirozených až přirozených biocenóz např. ostnohřbetkaovocná (Stictocephala bisonia), vlnatka krvavá (Eriosoma lanigerum), klíněnka lipová(Phyllonorycter issikii) a korovnice kavkazská (Adelges nordmannianae), ale s výjimkouposledního druhu ani v těchto případech nebylo zaznamenáno jejich zásadnější působení,ani se do budoucna s jejich výraznějšími vlivy nedá počítat.

6. Invaze druhů z nepříliš vzdálených oblastí bez předchozího zavlečení, ale teprvepo antropogenním vytvoření předpokladů. Invaze těchto druhů souvisejí někdys antropogenními změnami v krajině, ale nejčastěji s předchozím antropogenním šířenímhostitelské rostliny daného druhu např. okrasné dřeviny. Druhy této kategorie jsou uvedenyv tabulce 4.4. samostatné přílohy. Tyto druhy jsou často vázány na svoji hostitelskourostlinu nebo skupinu příbuzných druhů rostlin, které více nebo méně ovlivňují, mohou býtjejich škůdci, ale na ostatní rostliny a celá společenstva obvykle nemají vliv.

Budeme-li vycházet z uvedeného členění, pak za skutečně invazní druhy členovců budemepovažovat ty, které spadají do 4, 5 a 6 skupiny. Z výše uvedeného popisu a tabulek je navícpatrné, že se jedná především o druhy, které jsou významné z hospodářského hlediska –škůdce. Veškerá opatření proti těmto invazním druhům tak souvisí s jejich potlačením v rámcihospodářské činnosti v zemědělství, příp. lesnictví. Vzhledem k nedostatku informací, nelzevyloučit existenci dalších invazních druhů z této skupiny živočichů. Na druhou stranu jemožné z absence informací usoudit na skutečnost, že pro životní prostředí nepředstavují žádnénebezpečí.

Poznámka k tabulkám

Data uvedená v tabulkách ve sloupci Evropa a ČR znamenají rok první registrace druhu v danémúzemí, v žádném případě ne vždycky počátek invaze. Jestli se datum shoduje s počátkem invaze, užzáleží na tom, jak je daná skupina sledovaná, jestli je nějak významná apod. Např. u motýlů abejlomorek tomu tak obvykle je, naopak u mnoha stejnokřídlých a brouků mohlo zjištění druhnásledovat desítky let i celé století po invazi. V mnoha případech, zejména u hmyzích skupin, kterýmnení nebo nebyla věnována větší pozornost, nelze údaje o prvním výskytu ani dohledat.

Expanzivní druhy živočichů

Savci


Bobr evropský (Castor fiber): Dávno vyhubený, od 70. let 20. stol. se začal jednotlivěobjevovat na jižní Moravě z introdukované populace na Dunaji v Rakousku, později iz populace introdukované v Litovelském Pomoraví. Bobr se rychle rozmnožil a jehopočetnost zejména v dolním Pomoraví a Podyjí se silně zvýšila na stovky jedinců. Poráženístromů v okolí toků vede k lokálním konfliktům zejména s lesním, ale i vodním


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


hospodářstvím a sadařstvím. Existuje i literatura jak o šíření, tak významu a škodách s návrhyna řešení.

Určité výkyvy početnosti populací jsou běžné i u všech druhů hlodavců. V určitých cyklechtak dochází k expanzivnímu chování.

Členovci

Ing. Hana Šefrová Ph. D.

Stejně jako u ostatních druhů organismů dochází i u členovců ke kolísání početnosti jedincův populaci. U některých druhů pak může docházet k expanzi na další lokality. Takové šíření jevýznamné zejména u druhů, které způsobují škody. Jako příklad může sloužit např. bekyně(Lymantria sp.), obaleč dubový (Totrix viridana) a lýkožrout smrkový (Ips typographus).

Likvidace invazních a expanzivních druhů živočichů

Stejně jako u rostlin, i u živočichů platí, že úspěšný boj proti invazi, příp. expanzi není možnýbez znalostí biologie daného druhu a jeho vazeb v ekosystému. Prosté snižování početníhostavu populace invazního, resp. expanzivního druhu by bylo pouze odstraňováním následků anikoli odstraňováním příčin.

U živočichů je navíc situace mnohem komplikovanější než u rostlin. Návrh účinných opatřeníje odvislý od konkrétního druhu. Některé druhy je možné úspěšně omezovat odstřelem (většísavce, ptáky), u jiných budou zásahy a prevence mnohem komplikovanější (vodní fauna,členovci). Potřebná opatření tak bude potřeba navrhovat ve spolupráci se specialistyna jednotlivé skupiny živočichů. Navíc to budou právě oni, kdo jediný bude schopenupozornit na nastupující invazi, příp. vznikající problémy. Z toho důvodu ani není možné, dátobecný návod, či metodický postup likvidace invazních druhů živočichů.

Nejzávažnější problémy, zejména hospodářské, jsou způsobeny především invazemičlenovců. Při invazích (přemnožení) těchto druhů dochází k velkým hospodářským škodám.Je však nutné říci, že opatření na jejich eliminaci se týkají především lesnictví a zemědělství ajen okrajově ochrany přírody. V těchto případech se vždy používá chemických přípravků a tose všemi riziky s tím spojenými. Určité možnosti skýtají biologické metody boje, ale ty sev praxi prosazují prozatím okrajově.

6.4.5. ŠÍŘENÍ DRUHŮ A JEHO MAPOVÁNÍ

Systematické mapování výskytu invazních druhů rostlin se v současné době neprovádí.Vzhledem k tomu, že se jedná o rozsáhlé území, bylo by systematické mapování časově afinančně velmi náročné. Výskyt některých invazních druhů je mapován v rámci různýchgrantů a výzkumných úkolů. Jsou například představy o šíření některých invazních druhůrostlin podél vybraných vodních toků (většinou jejich částí). Výskyt některých invazníchdruhů je zobrazen pomocí fytokartogramů. V těchto kartogramech je zobrazena hranice ČR asouřadnicová sít (čtyřúhelníky o straně 10,4 x 11,6 km). V kartogramu je pak označen„čtverec“, ve kterém se druh vyskytuje. Kartogramy tak slouží pouze pro hrubou orientacivýskytu druhu v rámci ČR.


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Co se týče mapování rozšíření živočichů a směru jejich šíření je situace obdobná jakou rostlin. Pro zpracování průběhu šíření jednotlivých druhů živočichů není dostatek podkladů,navíc šíření probíhá většinou velmi rychle. Území ČR je většinou druhem osídleno běhemněkolika let. U většiny druhů existují stejně konstruované kartogramy jako u rostlin. I v tomtopřípadě se však jedná o vyjádření rozšíření druhu na území ČR.

Určitým řešením by do budoucna mohlo být vymapování vhodného prostředí pro důležitéinvazní druhy (zejména pro druhy s úzkou ekologickou valencí) by mohlo ukázat na územíobsazené a (vhodné) území (dosud) neobsazené. Sledování těchto lokalit by mohloposkytnout představu o šíření daného druhu a nutnosti opatření.

Prognózování šíření jednotlivých druhů je poměrně komplikované, je odvislé nejenod konkrétního druhu, ale i od mnoha dalších, někdy těžko predikovatelných faktorů.Uveďme si několik příkladů. U ondatry po jejím vypuštění ve středních Čechách v roce 1905byla průměrná rychlost šíření 5-6 km/rok, u jiných obratlovců to může být i víc než 100 km.Netýkavka malokvětá se u nás začala šířit na konci 19. století. Na konci 20. století bylarozšířena na celém území ČR, přičemž k jejímu rozšíření přispěl velkou měrou člověk.Naproti tomu rychlost šíření celíků (i bez asistence člověka) je odhadována na 700 – 900km2/rok.

U živočichů závisí rychlost invaze na aktivní nebo pasivní pohyblivosti jedinců daného druhu.Například u motýlů bylo zjištěno, že u druhů s hmotností jedinců do 30 mg hraje rozhodujícíroli pasivní anemochorní transport a rychlost šíření není závislá na hmotnosti a letovýchschopnostech. U druhů s hmotností nad 30 mg závisí rychlost invaze na letovýchschopnostech a může být velmi rozdílná u jednotlivých druhů. U rostlin bude obdobný, avšakopačný, vztah platit pro hmotnost semen a jejich přizpůsobení na anemochorní šíření.

Invaze neprobíhá po celou dobu stejně rychle, zpočátku je pomalá a její rychlost a rozsah sepostupně zvětšují. Se zhoršujícími se podmínkami pro daný druh se invaze zpomaluje apo dosažení ekologických limitů se zastavuje.


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


6.4.6. LITERATURA

Adámek, Z.; Navrátil S.; Palíková M.; Siddiqui M.A.: Střevlička východní (Pseudorasboraparva): biologie nepůvodního druhu v podmínkách České republiky. In: Flašhans M.(red.): Sborník vědeckých prací k 75.výročí založení VÚRH, Vodňany 1996:141-150.

Anhelt, H.; Duchkowits, M.; Scattolin, G.; Zweimüller, J.; Weisenbacher, A.: [Neogobiusmelanostomus (Kessler, 1857) (Teleostei: Gobiidae) round goby in Austria], ŐstereichsFischerei 2001 54: 262–266 (in German).

Bartoš, J.; Verner, P. H.: Ochrana proti skladištním škůdcům a chorobám, Praha, SZN 1979

Baruš, V.; Oliva, O.: Mihulovci (Petromyzontes) a ryby (Osteichthyes) (2), Praha, Academia1995

Baudyš, E.: Hospodářská fytopathologie, díl II. Hubení škůdců živočišných, Brno 1935

Beran, L.: First record of Sinanodonta woodiana (Mollusca; Bivalvia) in the Czech Republic.Acta Soc.Zool.Bohem., 1997 61:1-2.

Beran, L.: Konec raků v Pšovce ? Sosna (CHKO Kokořínsko), 1999 1:25.

Beran, L.: Vodní měkkýši ČR, Metodika ČSOP č.17, 1998

Buchar, J.: Zoogeografie, Praha, SPN 1983

Ďuriš, Z.: On the distribution of the introduced crayfish Orconectes limosus in Poland,Freshwater Crayfish, 1999 12:830-834.

Ďuriš, Z.: Porównanie ogólnej sytuacji raków w Czechach i w Polsce, moźliwości wspólpracyastakologów obu krajów. In: Mastyński, J.; Andrzejewski, W. (red.): Aktualny stanraków w Polsce. I. Sympozjum astakologów, Poznań 2000 s. 29-30.

Čapek, M.; Pikula, J.: Nový škůdce smrku v ČR makadlovka Coleotechnites piceaella(Kearfott) (Lepidoptera, Gelechiidae) ze Severní Ameriky. Rostlinolékař, 1999(1):26-27

Dlabola, J. (ed.): Check-list of Czechoslovak Insects I. Praha, Národní Muzeum, 1977

Foltýn, J.; Danko, J.; Čača, Z.; Bartoš, J. (eds.): Ochrana rostlin, Praha, SZN 1965

Hajer, J.: Expanze raků druhu Cambarus affinis Say ve vodách České republiky, FaunaBohemiae septentrionalis, 1994 19:123-128.

Holčík, J.; Stráňai, I.; Andreji, J.: Further advance of Neogobius fluviatilis (Pallas 1814)(Pisces, Gobiidae) upstream of the Danube, Biológia Bratislava 2003 58 (5):967-973.

Hrdý, I.; Krampl, F.; Kuldová, J.; Marek, J.; Šimko, K.,: Mapování obaleče východního(Cydia molesta) feromonovými lapáky, Ochrana Rostlin, 1979 15(52):259-269

Hudec, K. (ed.): Fauna ČR - Ptáci I. - III. díl, Praha, Academia 1977 - 1994

Jančařík, V.; Liška, J.: Některé příčiny změn výskytu škodlivých organismů, Lesnické práce,2003 (1):29-31

Jelínek, J.: Check-list of Czechoslovak Insects IV. Folia Heyrovskyana, Praha, 1993

Kautman, J.: The first occurrence of Neogobius gymnotrachelus in the Slovak Danube, FoliaZool., 2001 50:79–80.

Kočárek, P.; Holuša, J.; Vidlička, L.: Check-list of Blattaria, Mantodea, Orthoptera andDermaptera of the Czech and Slovak Republics. Articulata, 1999 14(2):177-184


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Kozák, P.: Biologie raka signálního (Pacifastacus leniusculus) a možnosti jeho chovu v ČR,Dizertační práce JU České Budějovice 2002

Kraszewski, A.: Struktura i funkcjonowanie populacji malźy chińskich Anodonta woodianaHrdý, I.; Krampl, F.: Faunistic records from Czechoslovakia. Lepidoptera, Cydiamolesta (Busck). Acta Entomol. Bohemoslov., 74 (1977):286

Kudela, M.: Atlas lesního hmyzu. Škůdci na jehličnanech, Praha, SZN 1970

Kůdela, V.; Kocourek, M. a kol.,: Seznam škodlivých organismů rostlin, Praha, Agrospoj2002

Laštůvka, Z. (ed.),: Seznam motýlů České a Slovenské republiky (Checklist of Lepidoptera ofthe Czech and Slovak Republics) (Insecta, Lepidoptera), Brno, Konvoj 1998

Laštůvka, Z.; Liška, J.; Vávra, J.; Elsner, V.; Laštůvka, A.; Marek, J.; Dufek, T.; Dvořák, M.;Kopeček, F.; Petrů, M.; Skyva, J.; Vítek, P.: Faunistic records from the Czech Republic– 18, Klapalekiana (1994) 30: 197-206

Lauterer, P.: Citrus Flatid Planthopper – Metcalfa pruinosa (Hemiptera: Flatidae), a New Pestof Ornamental Horticulture in the Czech Republic, Plant Prot. Sci., 2002 38(4): 145-148

Lauterer, P.; Zacha, V.: Ostnohřbetka Stictocephala bisonia jako škůdce ovocných stromů najižním Slovensku, Ochrana rostlin, 1984 20(1): 39-45

Libosvárský, J.; Baruš, V.; Štěrba, O.: Facultative parasitism of Pseudorasbora parva (Pisces),Fol. Zool., 1990 39(4):355-360.

Lusk, S.; Hanel, L.: Druhová diverzita ichtyofauny České republiky, In: Sborník„Biodiverzita ichtyofauny ČR I.:5-15, Brno, ÚBO AV ČR 1996

Marek, J.; Laštůvka, A.; Vávra, J.: Faunistic records from Czechoslovakia. Acta Entomol.Bohemoslov., 1991 88:217-222

Martiško, J. a kol.: Hnízdní rozšíření ptáků - Jihomoravský region, Část 1. Nepěvci, Brno,Moravské zemské muzeum a ZO ČSOP Pálava 1994

Martiško, J. a kol.: Hnízdní rozšíření ptáků - Jihomoravský region, Část 2. Pěvci, Brno,Moravské zemské muzeum a ZO ČSOP Pálava 1997

Mikátová, B.; Vlašín, M.: Ochrana obojživelníků, Brno, Ekocentrum 1998

Mikátová, B.; Vlašín, M.; Zavadil, V. (ed.): Atlas rozšíření plazů v České republice, Praha,AOPaK ČR 2001

Moravec, J. (ed.): Atlas rozšíření obojživelníků v České republice, Praha, Národní muzeumPraha 1994

Novák, V.; Hudec, K. (ed.): Vlastivěda moravská - Živá příroda, Brno, Muzejní a vlastivědnáspolečnost 1997

Miller, F.: Zemědělská entomologie, Praha, ČSAV 1956

Miller, P. J.: The Freshwater Fishes of Europe. Mugilidae, Atherinidae, Atherinopsidae,Bleniidae, Odontobutidae, Gobiidae 1. Aula-Verlag Wiebelsheim 2003

Novák, I.; Liška, J. (ed.): Katalog motýlů (Lepidoptera) Čech (Katalog der Falter Böhmens).Klapalekiana, 1997 33 (Suppl.):1-159

Pelikán, J.: Nově importovaný škůdce skleníkových rostlin, třásněnka západní, Frankliniellaoccidentalis (Pergande, 1895), Ochrana rostlin 1989 25(4):271-278


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Pelikán, J.: Truběnka fíkusová (Gynaikothrips ficorum Marchal, 1908) ve sklenícíchv Československu, Ochrana rostlin 1991 27(3-4):287-291

Piechocki, A.: Mieczaki (Mollusca), slimaki (Gastropoda), PAN Warszawa, 1979

Povolný, D.; Zacha, V.: Blastotere thujella Packard – nový škůdce thují v ČSSR, Ochranarostlin 1990 26:67-71

Pyšek, P.; Sádlo, J.: Zelení cizinci a nové krajiny 1 – Zavlečené rostliny, sklízíme co jsmezaseli?, Vesmír 83 (2004):35-40

Pyšek, P.; Sádlo, J.: Zelení cizinci a nové krajiny 2 – Zavlečené rostliny, jak je to u nás doma,Vesmír 83 (2004):80-85

Pyšek, P.; Sádlo, J.: Zelení cizinci a nové krajiny 3 – S vlky výt: alternativa boje protizavlečeným druhům rostlin, Vesmír 83 (2004):140-145

Pyšek, P.; Sádlo, J.: Zelení cizinci a nové krajiny 4 – Zelení cizinci přicházejí; Hříky, hry adramata, Vesmír 83 (2004):200-206

Pyšek, P.; Tichý, L. (ed.): Rostlinné invaze, Brno, Rezekvítek 2001

Pyšek, P.; Sádlo, J.; Mandák, B.: Catalogue of alien plants of the Czech Republic, Preslia 74(2002):97–186

Skuhravý, V.; Skuhravá, M.: Bejlomorky lesních stromů a keřů, Písek, Matice lesnická 1998

Slabý, V.; Šedivý, J.; Neubauer, Š.; Bumerl, M.; Svatoň, J.; Blattný, C.: K výzkumumandelinky bramborové, Ochrana rostlin 1950 23(3): 230-234

Spitzer, K.: K výskytu motýlů v jihovýchodních Čechách, Čas. Čs. Společ. Entomol. 196037:91-92 Stráňai, I., 1997: [Neogobius kessleri in the Danube], Poľovníctvo a rybárstvo1997 49 (8):33

Starý, P.: Life-cycle and further evidence of distribution of the russian wheat aphid, Diuraphisnoxia (Mordv.) in the Czech Republic, Ochrana rostlin 1996 32(1):27- 31

Starý, P.; Havelka, J.: Mšice Macrosiphum albifrons, nový škůdce vlčího bobu (Lupinus spp.)v Československu, Ochrana rostlin 1990 26(1):53-58

Stejskal, V.; Kučerová, Z.: Reesa vespulae (Col., Dermestidae) a new pest in seed stores inthe Czech Republic, Ochrana rostlin 1996 32(2):97-101

Stiova, L.: Příspěvek k výskytu žluťáska Colias erate Esp. (Lepidoptera, Pieridae) na územíČSFR, Čas. Slez. Muz. Opava (A) 1991 40: 45-51

Stráňai, I.; Andreji, J.: [Monkey goby – (till now) last invasive gobiid species], Poľovníctvoa rybárstvo, 2001 53 (11):44–45

Stráňai, I.; Bitter, P.: [Round goby (fourth in order of Neogobius genus) in the our waters],Poľovníctvo a rybárstvo 2003 55(10):52

Šedivý, J.,: Check-list of Czechoslovak Insects III (Hymenoptera), Praha, Národní Muzeum1989

Šefrová, H.: Výskyt klíněnky hlohyňové (Phyllonorycter leucographellus) v České republice(The occurrence of Phyllonorycter leucographellus in the Czech Republic), Plant Prot.Sci. 1998 34:112-113


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Šefrová, H.: On larval morphology, biology and distribution of Phyllonorycterleucographellus (Zeller) (Lepidoptera, Gracillariidae), Acta Univ. Agric. Silvic. Mendel.Brun. 1999 47(3): 57-63

Šefrová, H.; Laštůvka, A.; Petrů, M.: Faunistic records from the Czech republic. Lepidoptera:Gracillariidae, Klapalekiana 2000 36:326

Šefrová, H.; Skuhravý, V.: The larval morphology of Cameraria ohridella Deschka & Dimićcompared with the genus Phyllonorycter Hübner (Lepidoptera, Gracillariidae), ActaUniv. Agric. Silvic. Mendel. Brun. 2000 48(4):23-30

Šefrová, H.: Phyllonorycter platani (Staudinger) – a review of its dispersal history in Europe(Lepidoptera, Gracillariidae), Acta Univ. Agric. Silvic. Mendel. Brun. 2001 49(5):71-75

Šefrová, H.; Laštůvka, Z.: Dispersal of the horse-chestnut leafminer, Cameraria ohridellaDeschka & Dimić, 1986, in Europe: its course, ways and causes (Lepidoptera:Gracillariidae), Ent. Ztschr. Frankfurt 2001 111:194-198

Šefrová, H.: Phyllonorycter robiniella (Clemens, 1859) – egg, larva, bionomics and its spreadin Europe (Lepidoptera, Gracillariidae). Acta Univ. Agric. Silvic. Mendel. Brun., 200250(3):7-12

Šefrová, H.: Phyllonorycter issikii (Kumata, 1963) – bionomics, ecological impact and spreadin Europe (Lepidoptera, Gracillariidae), Acta Univ. Agric. Silvic. Mendel. Brun. 200250(3):99-104

Šefrová, H.: Phyllonorycter medicaginella (Gerasimov, 1930) – larval morphology, bionomicsand spread in Europe (Lepidoptera, Gracillariidae), Acta Univ. Agric. Silvic. Mendel.Brun., 2002 50(3):85-90

Šefrová, H.; Laštůvka Z.: Ausbreitung der Rosskastanien-Miniermotte Cameraria ohridella inEuropa. Gredleriana 2002 2:351

Šefrová, H.: Invasions of Lithocolletinae species in Europe – causes, kinds, limits andecological impact (Lepidoptera, Gracillariidae), (Bratislava), Ekológia 2003 22:132-142.

Štys, P.; Hrdý, I.: Nový zavlečený škůdce evropských platanů – síťnatka Corythuca ciliate(Heteroptera, Tingidae), Ochrana rostlin 1985 21(2):112

Vahala, O.; Bezděk, J.: The First Record of Diabrotica virgifera virgifera (Coleoptera:Chrysomelidae) from the Czech Republic. Plant Prot. Sci. 2002 38(3):114

Vávra, J.: Nezvaní hmyzí přistěhovalci v našich parcích, Živa 1999 47(2):80-82

Vlčková, H.: Napomyza gymnostoma – škodca cibulovin v Slovenskej republike, Ochranarostlin 1995 31(1):63-68

Wiesner, C.; Spolwind, R.; Waidbacher, H.; Guttman, S.; Doblinger, A.: [The first record ofblack spotted goby Neogobius melanostomus (Pallas, 1814) in Austria], ŐstereichsFischerei 2000 53:330–331

Zimmermann, F.: Mol azalkový (Gracilaria azaleella Brants), Ochrana rostlin 1924 4:90-92(Lea, 1834) w systemie podgrzanych jezior Konińskich, Autoreferát 2004

Zákon o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících přepisů č. 326/2004 Sb., In:Sbírka zákonů - částka 106 (2004)

Vyhláška o opatřeních proti zavlékání a rozšiřování škodlivých organismů rostlin arostlinných produktů č. 330/2004 Sb., In: Sbírka zákonů - částka 106 (2004)


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


6.5. VYUŽÍVÁNÍ KRAJINY



Krajina je jednou ze dvou základních kategorií, která je chráněna prostřednictvím zákonač. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Je tedy logické, že ochrana krajiny v různé mířeprostupuje celým tímto zákonem. Důležité je např. hned ustanovení § 2 odst. 1 zákona,ve kterém se praví: „Ochranou přírody a krajiny se podle tohoto zákona rozumí dálevymezená péče státu a fyzických i právnických osob o volně žijící živočichy, planě rostoucírostliny a jejich společenstva, o nerosty, horniny, paleontologické nálezy a geologické celky,péče o ekologické systémy a krajinné celky, jakož i péče o vzhled a přístupnost krajiny.“Poněkud blíže se pak zákon věnuje ochraně krajinného rázu, kterým je podle § 12 odst. 1zákona zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti a kterýje chráněn před poškozováním a ničením.

Pro analýzu využívání krajiny se stalo základem zhodnocení aktuálního stavu krajinyz nejrůznějších hledisek - z hlediska celkového charakteru krajiny, z hlediska přístupnosti aprostupnosti krajiny, střetů zájmů ochrany krajiny s jinými zájmy atd. Využito bylo také údajůze souběžně zpracovávané územní prognózy Jihomoravského kraje, zachycující hlavnírozvojové tendence.

Pro lepší přehled o charakteru krajiny a způsobech jejího využití byly do koncepce začleněnynejnovější příklady členění území Jihomoravského kraje podle zastoupených typů krajin apodle kvality přírodního prostředí.

6.5.2. ŘEŠENÍ

Celkový charakter krajiny

Krajina území Jihomoravského kraje patří na území našeho státu ke krajinám relativněpestřejším (heterogenním), což je způsobeno především danými přírodními podmínkami az nich vyplývající proměnlivou strukturou využití.

Z hlediska přírodních podmínek je hlavní složkou ovlivňující charakter krajiny reliéf území.Nejméně členité, rovinaté nebo jen málo zvlněné partie se nacházejí v územích patřícíchdo jihomoravských úvalů (Dyjsko-svratecký úval, Dolnomoravský úval), v jižní části kraje.Odtud směrem do navazujících pahorkatin a vrchovin se vertikální i horizontální členitostkrajiny podstatně zvyšuje. K nejčlenitějším partiím území pak patří především hluboká údolířek v okrajových částech Českomoravské a Drahanské vrchoviny – od jihozápadu postupnězejm. údolí Dyje, Rokytné, Jihlavy, Oslavy, Svratky a Svitavy. Výraznými krajinnýmidominantami jsou okrajové partie vrchovin vystupujících z výrazně ploššího reliéfunavazujících pahorkatin (např. okrajový svah Drahanské vrchoviny) a také např. relativněizolované vyvýšeniny či skupiny vyvýšenin (např. Pálava či Výhon).

Skutečný i percentuálně vyjádřený podíl jednotlivých způsobů využití na území kraje a jehojednotlivých okresů udávají tabulky 2.3. a 2.4. Především z porovnání relativních podílůjednotlivých způsobů využití vyplývají velké rozdíly mezi různými částmi kraje,reprezentovaných zde jednotlivými okresy. Nejvyšší podíl lesů má okres Blansko (téměř 44 %


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


rozlohy), zatímco nejméně lesnatý je okres Břeclav (cca 16 % rozlohy). V případě zemědělsképůdy (pomineme-li specifické území města Brna) je tomu pochopitelně naopak – největšípodíl zemědělské půdy má okres Břeclav (v součtu jednotlivých druhů využití (cca 68 %rozlohy), nejmenší podíl okres Blansko (cca 47 % rozlohy).

Ve vztahu k reliéfu (k nadmořské výšce a členitosti) lze vysledovat ve způsobech využitípředevším následující závislosti:

• v rovinatých a málo zvlněných územích (jihomoravských úvalů, ale též např.Vyškovské brány či jiných plochých pahorkatin) výrazně dominuje zemědělskévyužití s vysokým procentem zornění a většinou i s významným podílem vinic aintenzivních sadů; výskyt větších lesních celků v těchto územích je vázán v drtivévětšině jednak na údolní nivy velkých řek (Morava, Dyje, Svratka, Jihlava), jednakna oblasti vátých či terasových štěrkopísků (např. Dúbrava u Hodonína),

• v členitých územích buď převažují souvislé lesní komplexy (např. většina Drahanskévrchoviny či Bobravské vrchoviny) nebo pestrá struktura využití s relativněvyrovnaným zastoupením lesních celků a zemědělské půdy s výrazným podílemtrvalých travních porostů a zatravněných extenzivních sadů.

Na základě uvedených i dalších základních charakteristik je možno krajinu Jihomoravskéhokraje členit do různých jednotek. Dva z nejnovějších příkladů členění území Jihomoravskéhokraje obsahují následující dvě subkapitoly.

Typologie krajiny území Jihomoravského kraje(podle Doc. Ing. arch. Jiřího Löwa – upraveno, kráceno)

Megatypy, makrotypy, mezotypy

Doc. Ing. arch. Jiří Löw vychází při svém členění krajiny Jihomoravského kraje z evropskétypizace krajin na krajinné megatypy. Podle této typizace leží kraj ve dvou krajinnýchmegatypech:

• v megatypu 11 – semibosage (polootevřená zemědělská krajina), k němuž patřírelativně výše položené partie kraje v jeho severní, severozápadní, západní a okrajověi východní části (celkem cca 33,8 % území kraje),

• v megatypu 17 – central collective openfields (otevřená krajina středoevropskýchscelených polí), k němuž patří větší část území kraje (celkem cca 66,2 %) – jižní,centrální a většina východní části.

Megatyp č. 11 je v kraji tvořen čtyřmi makrotypy:

• CZ 11.1 – středověké sídelní krajiny hercynica (cca 30,2 % území kraje)

• CZ 11.2 – středověké sídelní krajiny carpatica (cca 1,6 % území kraje)

• CZ 11.3 – pozdně středověké sídelní krajiny (cca 1,6 % území kraje)

• CZ 11.5 – novověké sídelní krajiny carpatica (cca 0,3 % území kraje)

Z uvedeného je zřejmé, že více rozšířen je pouze první z uvedených čtyř makrotypů.

Megatyp č.17 je v kraji tvořen pouze jedním makrotypem:

• CZ 17.2 – pravěké sídelní krajiny pannonica


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


V rámci dalšího členění krajin JmK na mezotypy je pro členění použita kombinace na ose les– pole. Z této osy je vyňato 6 zvláštních krajinných mezotypů, které jsou výjimečnégeologickou stavbou a procesy v ní probíhajícími. Těmto podmínkám odpovídá výjimečnéutváření georeliéfu, půd a ekosystémů. Posledním mezotypem jsou urbanizované krajiny,které lidské stavby prakticky zcela přetvořily.

Na území JMK se nacházejí tyto mezotypy:

V makrotypu CZ17.2 – pravěké sídelní krajiny pannonica:

• 17.2.1. – polní krajiny

• 17.2.2. – lesopolní krajiny

• 17.2.3. – lesní krajiny

• 17.2.4. – krajiny zaříznutých údolí

• 17.2.7. – krajiny vápencových bradel

• 17.2.8. – krajiny vátých písků

• 17.2.9. – krajiny říčních niv

• 17.2.10. – urbanizované krajiny

V makrotypu CZ.11.1 – středověké sídelní krajiny hercynica:

• 11.1.1. – polní krajiny




• 11.1.5. – lesní krajiny krasu

• 11.1.6. – polní krajiny krasu

• 11.1.10. – urbanizované krajiny

V makrotypu CZ 11.2 – středověké sídelní krajiny carpatica:



V makrotypu CZ 11.3 – pozdně středověké sídelní krajiny:



V makrotypu CZ 11.5 – novověké sídelní krajiny carpatica:


Celkem je tedy v Jihomoravském kraji vymezeno 20 mezotypů krajin. Jejich rozloženína území kraje je patrné z mapové přílohy 6.7. Stručný popis jednotlivých mezotypů jeuveden v následujícím textu.


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Základní charakteristiky mezotypů krajiny JMK:

CZ 17.2.1. – polní pravěké sídelní krajiny pannonica:

Mezotyp je nejrozšířenějším v kraji (46,69 % území) a je soustředěn především v téměř celémokrese Břeclav a z poloviny i v okresech Znojmo, Hodonín a Vyškov. Nevyskytuje se pouzev okrese Blansko. Představuje nejúrodnější zemědělské oblasti celé ČR.

CZ 17.2.2. – lesopolní pravěké sídelní krajiny pannonica:

Mezotyp je rozšířen jen velmi málo (0,55 % území kraje) a tvoří jej údolí Bobravy a nejvyššívrcholky Hustopečské pahorkatiny u Boleradic.

CZ 17.2.3. – lesní pravěké sídelní krajiny pannonica:

Je zastoupen na území kraje 4,73 %. Tvoří jej čtyři lesní území - Bobravská vrchovinazápadně od Brna, lesní obory na Pálavě, masiv Ždánického lesa a Litenčických vrchů. Jdepřevážně o listnaté lesy

CZ 17.2.4. – zaříznutých údolí pravěké sídelní krajiny pannonica:

Jde o výjimečný typ krajiny omezený pouze na údolí Jihlavy u Ivančic. Tvoří pouhých 0,17 %území. Svahy údolí jsou zalesněny.

CZ 17.2.7. – vápencových bradel pravěké sídelní krajiny pannonica:

Tento typ je omezen pouze na vápencová bradla Pavlovských vrchů. Ač zabírá pouhé 0,17 %území kraje, tvoří zásadní krajinnou dominantu 1/3 jeho území! Jde o typicky bezlesoukrajinu xerotermofilních společenstev (CHKO Pálava).

CZ 17.2.8. – vátých písků pravěké sídelní krajiny pannonica:

Tento rozsáhlejší typ krajin (2,24 % území kraje) je tvořen specifickým půdotvornýmprostředím eolických písků, které po středověkém odlesnění původních doubrav tvořilospecifické polopouštní prostředí, až v 19. století druhotně zalesněné převážně bory. Je nivouMoravy rozděleno na dvě části - Boří les u Valtic a Dúbravu u Hodonína. Větší plochy jsouv sousedním Slovensku.

CZ 17.2.9. – říčních niv pravěké sídelní krajiny pannonica:

Jeden z nejvýznamnějších typů krajin jižní Moravy, tvořený širokými nivami řek Moravy,Dyje, Svratky, Jihlavy, částečně i Jevišovky a Cézavy. Zabírá v porovnání s celou ČRabnormálně velký podíl (6,1 % území kraje). Jde o geomorfologicky vysoce aktivní území,formované přirozenou dynamikou průtoků řek, hydrologicky spojité. Tvoří nejvýznamnějšípřírodní transportní systémy jak hydrologické, tak i biotické (úplná fluviální dynamickásukcesní série nivních biotopů). Jde o parkovou krajinu, typickou střídáním výnosnýchlužních lesů a luk, protkaných sítí meandrujících toků, slepých ramen a mokřadů. Lesy jsouv drtivé většině listnaté. Většina luk je po provedených regulacích řek zorněna.

CZ 17.2.10 – urbanizované pravěké sídelní krajiny pannonica:

Nejrozsáhlejší typ urbanizovaných krajin (92 % všech urbanizovaných krajin), tvořící 5,53 %území kraje. Patří k němu především celá Brněnská aglomerace se satelitními městy (Rosice,Oslavany, Zbýšov, Ivančice, D. Kounice, Hrušovany, Židlochovice, Rajhrad, Slavkov aRousínov), dále Znojmo a města na hlavních urbanizovaných osách - v Pomoravské oseBřeclav, Hodonín, Strážnice a Veselí n. M., na Vyškovské ose Vyškov a Ivanovice na H. ana rozvojové, urbanizační ose Pálavské Pohořelice a Pasohlávky.


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


CZ 11.1.1. – polní středověké sídelní krajiny hercynica:

Vzácnější, i když v Jihomoravském kraji relativně více zastoupený typ krajin (3,36 % území),omezený na oblasti Boskovicka (severní část boskovické brázdy), Olešnicka na okreseBlansko a oblast Běhařovic na Znojemsku. Jde o polní krajiny pahorkatin. Výskyt je dánrelativně lepšími klimatickými podmínkami.

CZ 11.1.2. – lesopolní středověké sídelní krajiny hercynica:

Jde obecně o rozsáhlejší typ středověkých krajin hercynica (zabírá až 35 % území státu),v Jihomoravském kraji však pouze 8,47 % rozlohy. S typem CZ.11.1.3. tvoří velkoplošnoumozaiku především v okresech Blansko (od Velkých Opatovic po Lomnici a Kuřim), Znojmo(Jevišovicko, Blížkovicko, Šumensko, Vratěnínsko a Petřínsko) a Brno-venkov (Deblínsko,Zbýšovsko). Jde o oblasti ze zemědělského hlediska na hranici výnosnosti, lesní hospodářstvíje tvořeno především smrkovými monokulturami.

CZ 11.1.3. – lesní středověké sídelní krajiny hercynica:

Nejrozšířenější typ středověkých krajin hercynica v Jihomoravském kraji (13,95 % území).Tvoří je především velké lesní masivy Drahanské vysočiny s Blanenskem a Sýkoří. Dalšílesní krajiny tvoří typickou velkoplošnou mozaiku v Bítešské a Jevišovické vrchovině. Lesyjsou tvořeny především smrkovými monokulturami.

CZ 11.1.4. – zaříznutých údolí středověké sídelní krajiny hercynica:

Mezotyp je typickou součástí hercynica. Na území Jihomoravského kraje je tvořen hlubokýmizaříznutými údolími řek Svitavy, Svratky, Oslavy, Jihlavy a především Dyje (Národní park).Tvoří 2,54 % území kraje. Svahy údolí jsou zalesněny. Údolí (většinou však mimo územíkraje) tvoří preferované trasy železnic a silnic nižší třídy.

CZ 11.1.5. – lesní krasové středověké sídelní krajiny hercynica:

Vzácný typ krajin v jižní části Moravského krasu. Z hlediska přírodního jednoz nejvýznamnějších území kraje, ač zabírá pouze 0,92 % jeho území. Je součástí CHKO.

CZ 11.1.6. – polní krasové středověké sídelní krajiny hercynica:

Má obdobné postavení jako předchozí. Polní krajina se závrty, prořezávaná hlubokýmiúdolími. Zabírá 0,62 % území kraje.

CZ 11.1.10. – urbanizované středověké sídelní krajiny hercynica:

Málo rozsáhlý typ urbanizovaných krajin (pouze 0,39 % území kraje). Tvoří jej městaPosvitavské urbanizované osy (Adamov, Blansko, Boskovice a Letovice).

CZ 11.2.2. – lesopolní středověké sídelní krajiny carpatica:

Významný karpatský typ krajiny, který však na území Jihomoravského kraje zasahuje zcelaokrajově - jeho hlavní rozšíření je ve Zlínském a Moravskoslezském kraji, především všakna Slovensku. V Jihomoravském kraji má rozlohu 1,30 % území. Tvoří výraznouetnografickou oblast Horňácka s mozaikou velkoplošných luk, polí a listnatých lesů.

CZ 11.2.3. – lesní středověké sídelní krajiny carpatica:

V Jihomoravském kraji okrajový typ karpatských krajin (0,33 % území).


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


CZ 11.3.2. – lesopolní pozdně středověké sídelní krajiny:

Okrajová oblast Jihomoravského kraje, tvořená výběžky Hornosvratecké vrchoviny severněod Letovic. Mozaika jehličnatých lesů a polí s malou úrodností. Typ tvoří 1,37 % území kraje,na západ však tvoří souvislý významný pás území, určující starou zemskou hranici Čech aMoravy.

CZ 11.3.4. – zaříznutých údolí pozdně středověké sídelní krajiny:

Na území kraje je tvořen hlubokým zaříznutým údolím Svratky s Hodonínkou. Tvoří 0,24 %jeho území. Svahy údolí jsou zalesněny.

CZ 11.5.3. – lesní novověké sídelní krajiny carpatica:

Další, v Karpatech významný, v Jihomoravském kraji však okrajový typ (pouze 0,33 %území) krajin, tvořených lesními masivy hřebenů Bílých Karpat.

Regionalizace území Jihomoravského kraje podle kvality přírodního prostředí

Základní údaje

V roce 2003 byl pro účely územní prognózy Jihomoravského kraje zpracována regionalizacejeho území podle stávající kvality přírodního prostředí.

Cílem této regionalizace bylo především vymezení typů území s relativně stejnými aktuálnímipřírodními podmínkami pro rozvoj socioekonomických aktivit (bydlení, výrobní plochy,dopravní infrastruktura, rekreace atd.).

Základními zohledněnými faktory při vymezování jednotek byly:

• vertikální i horizontální členitost reliéfu,

• aktuální způsob využití krajiny v hrubém měřítku (zalesněná území x odlesněnáúzemí).

Dalšími pomocnými faktory byly především:

• porovnání zastoupení velkoplošných a maloplošných krajinných struktur,

• stávající legislativní ochrana území z hlediska přírody a krajiny.

Na základě postupného vymezování individuálních jednotek a jejich vzájemného porovnáváníbylo nakonec zvoleno členění území do následujících pěti typů oblastí podle kvalitypřírodního prostředí:

• I. typ - oblasti s mimořádně vysokou kvalitou přírodního prostředí

• II. typ - oblasti s vysokou kvalitou přírodního prostředí

• III. typ - oblasti s proměnlivou kvalitou přírodního prostředí

• IV. typ - oblasti se sníženou kvalitou přírodního prostředí

• V. typ - oblasti s nízkou kvalitou přírodního prostředí

Velikost jednotek zařazených do jednotlivých typů se pohybuje převážně v řádu desítek ažstovek km2, v dílčích případech v některých zvláště složitých územích pak někdy i v řádu


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


jednotek km2. Rozložení těchto jednotek na území kraje je patrné z mapové přílohy 6.8.Popis jednotlivých typů je uveden v následujícím textu.

Obecný popis jednotlivých typů a míry jejich využitelnosti pro socioekonomické aktivity

I. typ - oblasti s mimořádně vysokou kvalitou přírodního prostředí

Mimořádně cenná území, většinou s dostatečně zabezpečenou legislativní ochranou. Obecnějde o menší plochy s výrazně členitým reliéfem (často s výchozy skalního podloží),podmiňujícím relativně velmi nízkou hospodářskou využitelnost. Ve stávajícím využitípřevažují přírodě blízké až přirozené lesy a přírodě blízká bylinná společenstva. Tétocharakteristice odpovídají Pustý a Suchý žleb a Josefovské údolí v Moravském krasu, údolíOslavy na pomezí s krajem Vysočina, údolí Dyje mezi Vranovem a Znojmem, masív Děvínana Palavě a některá území v CHKO Bílé Karpaty. Výjimkou ohledně členitosti reliéfu jerovinatá oblast společné říční nivy při soutoku Moravy a Dyje. Celkově tyto oblasti zaujímajípouze 6,7 % rozlohy kraje.

Jde o území, kde prvořadým cílem je zachování kvalitního přírodního prostředí. Z tohovyplývají zásadní omezení pro potenciální rozvoj. Území je nutno považovat za zcelanedotknutelná nevratnými lidskými zásahy. Ze socioekonomických aktivit jsou tato územívýznamněji využitelná pouze pro rekreaci, a to pro ty její formy, které nezpůsobují rušivézásahy do přírodního prostředí (zejm. regulovaná pěší turistika a cykloturistika).

II. typ - oblasti s vysokou kvalitou přírodního prostředí

Převážně větší lesní celky až ucelené lesní komplexy, v jednotlivých případech významnějidoplněné navazujícími souvislejšími plochami bylinných společenstev. Obvykle se plochytohoto typu nacházejí v relativně členitém reliéfu, v některých případech však jsou zastoupenai území plochá až rovinatá (oblasti vátých písků a dochovaných říčních niv Moravy a Dyje).Rozhodující pro zařazení do této kategorie je především celistvost území z hlediskasledovaných přírodních hodnot (zejm. lesních celků, v říčních nivách pak také lučních porostůa dochovaných původních říčních ramen). Skutečná ekologická hodnota může přitom býtdosti různorodá. Celkově tyto oblasti zaujímají 26,7 % rozlohy kraje.

Jde o území, kde hlavním cílem je zachování kvalitního přírodního prostředí. Z toho vyplývajízásadní omezení pro potenciální rozvoj. Území je nutno celkově považovat za nedotknutelnánevratnými lidskými zásahy, s dílčími výjimkami liniových či bodových staveb zásadníhovýznamu. Při rozhodování o umístění těchto staveb je pak třeba přihlížet jak k aktuálnípřírodní hodnotě potenciálně dotčených částí území, tak i k míře narušení celistvostipříslušných území. Značný význam mají tyto oblasti pro rekreaci, a to pro ty její formy, kterénezpůsobují rušivé zásahy do přírodního prostředí (zejm. pěší turistika a cykloturistika).

III. typ - oblasti s proměnlivou kvalitou přírodního prostředí

Specifický typ zahrnující z hlediska využití značně heterogenní území s vysokýmzastoupením maloplošných krajinných struktur (drobných lesíků, remízků, lad i zemědělskyobhospodařovaných pozemků). Pestrost využití je většinou podmíněna relativně členitýmreliéfem, nezřídka s velkým podílem exponovaných poloh (prudkých svahů, výchozů skalníhopodloží apod.). Maloplošné krajinné struktury zde mají značný krajinotvorný význam a častojsou cenné i jako ekologicky stabilizační prvky. Celkově tyto oblasti zaujímají 20 % rozlohykraje.


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Hlavním cílem je zachování heterogenní struktury využití – tzv. harmonické kulturní krajiny.Území jsou v zásadě využitelná pro rozvoj různých socioekonomických aktivit, nutný jeovšem individuální přístup s hledáním co nejmenší míry zásahů do celkové struktury území ado jeho přírodně cennějších částí. Velice omezeně jsou tato území využitelná pro plošněrozsáhlejší zásahy.

IV. typ - oblasti se sníženou kvalitou přírodního prostředí

Převážně zemědělsky využívaná území s výraznou převahou velkoplošně obhospodařovanýchploch, místně doplněných maloplošnými krajinnými strukturami (zejm. drobnými zemědělskyobhospodařovanými pozemky, vzácněji i lesíky, remízky a lady). Z hlediska reliéfu jdeo území celkově nepříliš členitá, s dílčími členitějšími partiemi (na něž jsou často vázánymaloplošné struktury). Maloplošné krajinné struktury zde mají značný krajinotvorný význama v některých případech jsou cenné i jako ekologicky stabilizační prvky. Celkově jde o plošněnejrozšířenější typ oblastí na území kraje - zaujímá 33,3 % jeho rozlohy.

V těchto územích vyžadují zásadní ochranu všechny dochované dílčí přírodní hodnoty,reprezentované v prvé řadě ekologicky cennými lokalitami v rámci maloplošných struktur av druhé řadě významnějšími souvislými celky maloplošných struktur. Vzhledemke stávajícímu narušení přírodního prostředí je třeba rovněž počítat alespoň s minimálnínutnou renaturalizací území. Při splnění těchto podmínek jsou území tohoto typu využitelnápro rozvoj nejrůznějších socioekonomických aktivit.

V. typ - oblasti s nízkou kvalitou přírodního prostředí

Intenzivně zemědělsky využívaná plochá území s výraznou převahou velkoplošněobhospodařovaných ploch a rozsáhlá urbanizovaná území se zcela nepatrným podílemmaloplošných krajinných struktur s vyšší aktuální přírodní hodnotou. Celkově tyto oblastizaujímají 13,3 % rozlohy kraje.

Území tohoto typu jsou obecně využitelná pro rozvoj nejrůznějších socioekonomickýchaktivit. Vzhledem ke stávajícímu narušení přírodního prostředí je třeba počítat alespoňs minimální nutnou renaturalizací území.

Přístupnost a prostupnost krajiny

Jedním z hlavních negativních důsledků minulých i současných způsobů využití krajiny jev naší republice obecně podstatné snížení její přístupnosti a prostupnosti. Abychom mohli totokonstatování poněkud rozvést, je potřeba krajinu Jihomoravského kraje rozčlenit alespoňdo tří základních typů:

• krajina urbanizovaná

• krajina odlesněná, avšak (v současnosti) neurbanizovaná (pro zjednodušení krajinazemědělská)

• krajina zalesněná (neboli lesní)

Krajinou urbanizovanou rozumíme v tomto případě zastavěná území sídel. Jde o typkrajiny, který je hlavním středem zájmu člověka, neboť v ní (až na nečetné výjimky) všichnižijeme a trávíme většinu svého času. Logickým důsledkem pak je, že máme značný zájemna dostatečné přístupnosti a prostupnosti takové krajiny, což zajišťuje hustá síť nejrůznějšíchpřístupových a prostupujících komunikací.


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Přesto však lze i v urbanizované krajině najít místa hůře či vyloženě špatně přístupná aprostupná. To zjistíme, podíváme-li se na urbanizovanou krajinu např. z pohledu vodníchtoků. V dřívějších dobách, kdy byly záplavy běžnou součástí naší krajiny, byl vodním tokůmobvykle ponechán volný prostor i v zastavěných územích sídel (jejichž zástavba se držela ažna výjimky mimo pravidelně zaplavovaná území). S postupem času však zdokonalující seprotipovodňová opatření a značná atraktivita údolních niv pro zástavbu (zpočátku zejménaprůmyslových provozů) způsobily, že se prostor pro průchod vodních toků zastavěnýmiúzemími sídel stále zužoval. Konečným důsledkem tohoto procesu je v dnešní doběskutečnost, že vodní toky ve většině případů procházejí zastavěnými územími sídelv regulovaném nebo dokonce zaklenutém korytě, ke kterém se často velmi těsně přimykajídomy či ploty zahrad, výrobních areálů apod. Pokud se vrátíme k člověku jako takovému,pro toho z uvedeného plyne, že často vodní toky nevnímá jako organickou součásturbanizovaného prostředí a že nezřídka je pro něho na jejich březích urbanizované územíneprostupné.

Krajinou zemědělskou je myšlena v tomto případě tzv. volná (čili neurbanizovaná) krajina,která není souvisle zalesněna. Pro zjednodušení jsou jako součást této krajiny brány iizolované remízy, těžební prostory apod. S existencí zemědělské krajiny je spojena celá řadaekologických (a jiných) problémů, přičemž problém její špatné přístupnosti a hlavněprostupnosti je vcelku obecně nepříliš známý a vnímaný. Faktem však je, že při současnémvelkoplošném obhospodařování zemědělské půdy je prostupnost zemědělské krajiny obecněna velice nízké úrovni, navíc obvykle klesající se vzdáleností od nejbližšího sídla.

Na první pohled možná překvapující je skutečnost, že ani po zániku socialistickéhozemědělství se situace nijak podstatně nezlepšila, ba spíše naopak. Velkovýrobně hospodařícízemědělci v podstatě ke své činnosti síť historických polních cest nepotřebují. Pokud se chtějídostat na pozemky, sjíždějí na ně obvykle přímo ze stabilizovaných zpevněných komunikací –tedy buď přímo ze silnic nebo ze zpevněných účelových komunikací (polních cest), jejichž síťje ovšem ve srovnání s historickou cestní sítí většinou několikanásobně nižší. Jelikož jejichvztah k půdě není většinou podpořen vlastnickými vztahy, dál se už pohybují obvykle mimocestní síť, přímo po poli či louce. Určitým východiskem z této situace mohou v současnostibýt snad jenom komplexní pozemkové úpravy, jejichž prostřednictvím je možno síťstabilizovaných účelových komunikací v zemědělské krajině zahustit. Možná by bylo vhodnéhledat i nějaký účinný legislativní nástroj, který by znemožnil orat či nechat pustnoutkatastrálně existující cesty. Otázkou by ovšem zůstal způsob zajištění údržby (a tudíž ivyužitelnosti) těchto cest.

Krajinou lesní je myšlena v tomto případě souvisle zalesněná krajina. I tato krajina trpísníženou přístupností a prostupností. Hlavní důvod snížené přístupnosti je zmíněnv odstavcích věnujících se zemědělské krajině, neboť většina lesů je přístupná předevšímnebo výhradně přes tuto krajinu. Prostupnost lesní krajiny úzce souvisí s jejím rekreačnímvyužitím. Zatímco lesní celky navazující bezprostředně na sídla (zejména na sídla městskéhotypu) a rozsáhlejší rekreační areály a intenzivně využívané ke krátkodobé rekreaci bývajíobvykle protkané sítí různých cest a steziček, odlehlejší lesní celky mívají obvykles prostupností problém. Důvodem je jednak zarůstání nevyužívaných lesních cest, jednakrůzné těžební zbytky ponechávané v lesních porostech. Zde by bylo třeba především účinnězajistit povinnost vlastníků či v lese hospodařících subjektů zajišťovat průchodnost lesníchcest a odstraňování těžebních zbytků (pokud jejich ponechávání není v souladu se zájmyochrany přírody a krajiny).


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Ochrana krajinného rázu

Ochrana krajinného rázu patří k velmi obtížně uchopitelným problematikám obsaženýmv zákoně č. 114/1992 Sb. Zpočátku byla ustanovení o ochraně krajinného rázu využívánazřídka, postupem času však vyvstala potřeba jejich významnějšího využití pro zájmy ochranypřírody a krajiny. Z tohoto popudu pak vznikla celá řada metodik hodnocení krajinného rázu,na kterých se podílela řada vědeckých kapacit i odborníků hájících zájmy ochrany přírody akrajiny v praxi. Všechny tyto metodiky jsou však zatížené problémem značné vágnosti dikce§ 12 odst. 1 zákona.

Z uvedeného vyplývá, že způsoby praktické ochrany krajinného rázu ve velké míře závisína pohledu a zkušenosti příslušných pracovníků orgánů ochrany přírody, což rozhodně nenísituace dobrá. Pokud tedy má stát zájem na praktické ochraně krajinného rázu, měl bylegislativně přesně specifikovat, co si pod pojmem „ochrana krajinného rázu“ konkrétněpředstavuje.

Významné střety zájmů

Problematikou střetů zájmů hlavních sledovaných rozvojových aktivit na územíJihomoravského kraje a zájmů ochrany přírody a krajiny (resp. šíře pojatých zájmů ochranyživotního prostředí) se podrobně zabývá souběžně zpracovávaná územní prognózaJihomoravského kraje a dokumentace posouzení vlivů územní prognózy na životní prostředí.Jelikož v době zpracování analytické části Koncepce nebyly výstupy prognózy a posouzeníjejich vlivů známy, lze se omezit pouze na jejich obecné zhodnocení a na některé nejznámějšíkonkrétní příklady.

Obecně největší potenciální střety zájmů na území kraje souvisí s plánovaným rozvojemdopravní infrastruktury – a to především dálniční sítě, vysokorychlostních železničních tratí(VRT) a průplavu Dunaj – Odra – Labe. Aktuálně největší riziko pro přírodu a krajinuJihomoravského kraje znamenají znovuvzkříšené stále zřetelnější úvahy o realizaci průplavu,který by nenávratně zničil dosud velmi cennou lužní krajinu Dolního Pomoraví. Rizikaspojená s rozvojem dálniční sítě i VRT se zatím zdají být z větší míry řešitelná, i když např.plánované rozšíření dálnice D 1 mezi Kývalkou a Rohlenkou bude určitě znamenat zásahdo některých ekologicky cenných lokalit (zejm. lesních porostů v blízkosti Kývalky). V tétosouvislosti lze zmínit výrazné bariérové působení stávajícího tělesa dálnice D 1, při jejížstavbě v 70. a 80. letech minulého století nebyly zájmy ochrany přírody a krajiny praktickyvůbec zohledněny. Modernizace uvedeného úseku by se tudíž mohla stát i příležitostík odstranění některých z hlavních bariérových míst.

K dalším oblastem, kde dochází ke střetům zájmů se zájmy ochrany přírody a krajiny patřínapř. dobývání nerostných surovin, intenzivní rekreační využívání území (zejm. chatovéosady), výstavby obřích obchodních či výrobních komplexů (např. ve společné nivě řekSvratky a Svitavy na jižním okraji Brna) aj. V těchto případech však jde především o střetyexistující, vzniklé v blízké či vzdálenější minulosti, kdy zájmy ochrany přírody a krajiny bylypřeválcovány jinými různorodými zájmy. Tyto příklady ukazují na potřebu minimálnězrovnoprávnění zájmů ochrany přírody a krajiny s ostatními zájmy v území, a to nejenpro přírodu a krajinu samotnou, ale také proto, že příroda je nezbytnou součástí životníhoprostředí každého člověka, a to i toho, který proti ní bojuje.


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------



Löw, J.: Typizace krajin Jihomoravského kraje, rukopis, Brno, 2004

Posouzení územní prognózy Jihomoravského kraje na životní prostředí - dílčí výstupy,Investprojekt NNC, LÖW & spol., s.r.o., Brno, 2004

Územní prognóza Jihomoravského kraje – dílčí výstupy, UAD studio s.r.o., Atelier ERA,AGERIS s.r.o., Brno, 2003 – 2004


6.5.4. ZÁVĚRY

Krajina území Jihomoravského kraje patří na území našeho státu ke krajinám relativněpestřejším (heterogenním), což je způsobeno především danými přírodními podmínkami az nich vyplývající proměnlivou strukturou využití.

Na základě zvolených charakteristik je možno krajinu Jihomoravského kraje členit do různýchjednotek. V Koncepci jsou uvedené dva příklady členění území Jihomoravského krajez poslední doby - členění Doc. Ing. arch. Jiřího Löwa do krajinných megatypů, makrotypů amezotypů, vycházející z evropské typizace krajin, a členění podle kvality přírodníhoprostředí, účelově zpracované pro potřeby územní prognózy Jihomoravského kraje.

Z hlediska přístupnosti a prostupnosti lze rozlišit v zásadě velmi dobře prostupnouurbanizovanou krajinou, špatně prostupnou zemědělskou krajinu a různě prostupnou krajinulesní.

Ochrana krajinného rázu ve velké míře závisí na pohledu a zkušenosti příslušných pracovníkůorgánů ochrany přírody. Je tedy třeba ochranu krajinného rázu legislativně podstatně přesnějispecifikovat.

Na území kraje se nacházejí různé lokality stávajících i potenciálních střetů zájmů ochranypřírody a krajiny s jinými zájmy. Aktuálně nejvýznamnějším potenciálním střetem jeplánovaný průplav Dunaj – Odra – Labe, který by nenávratně zničil dosud velmi cennou lužníkrajinu Dolního Pomoraví.


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


6.6. NAUČNÉ STEZKY

Zodpovědný řešitel tématu: Ing. Boleslav Jelínek, AGERIS, s.r.o.


Naučné stezky vznikaly v minulosti jako zvláštní typ turistických cest, které (jak už názevnapovídá) měly vzdělávací a naučný charakter. Většinou byly vybudovány jako okruhzajímavým místem a poskytovaly informace především o daném území, jeho flóře a fauně,ochraně přírody apod. V současnosti vznikají s výrazně širším záběrem, příp. tematickyzaměřené naučné stezky, zejména vinařské.

Naučné stezky v průběhu doby postupně vznikaly a zanikaly. V minulosti, ani v současnostivšak nebyl vytvořen žádný ucelený přehled, což je důsledkem skutečnosti, že naučné stezkyměly a mají různé zřizovatele (OkÚ, MěÚ, různé spolky a organizace)

Tématikou naučných stezek se zabývá řada publikací, které se snažily přinést alespoňzákladní informace o naučných stezkách. Vesměs se však jednalo pouze o výběr a nikolio ucelený přehled. Tento neutěšený stav se rozhodla řešit nevládní organizace Šternberkovopřírodovědné muzeum. Postupně shromažďuje údaje o naučných stezkách, které předevšímprostřednictvím webových stránek (www.stezka.cz) zpřístupňuje široké veřejnosti. Taktozískané informace postupně ověřuje v terénu a na základě těchto zjištění provádí aktualizacipřehledu na internetu. Tento přehled byl výchozím a základním informačním zdrojem údajůo naučných stezkách na území Jihomoravského kraje.

Další informace byly získávány od zřizovatelů naučných stezek, obecních úřadů a krajskéhoúřadu Jihomoravského kraje. Naučné stezky jsou postupně zobrazovány i v turistickýchmapách, např. v edici Klubu českých turistů.

6.6.2. ŘEŠENÍ

Na základě výše zmíněných podkladů byl vytvořen následující seznam naučných stezekna území Jihomoravského kraje. Do tohoto přehledu jsou zahrnuty pouze ty naučné stezky,které mají nějaký vztah k ochraně přírody a krajiny. Není tedy možné ho považovat za úplnýpřehled naučných stezek na území JmK.

http://www.stezka.cz


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Okres Blansko

Naučná stezka Járy Cimrmana

Přesto, že je tato naučná stezka věnována významné postavě Járy Cimrmana a jeho dílům, jena místě ji zde zmínit. Trasa naučné stezky je totiž vedena kolem několika zvláště chráněnýchúzemí, v nichž jsou chráněna původní lesní společenstva a pastvinná lada. Stezka prochází ikolem zajímavého geomorfologického útvaru – balvanového proudu.

začátek náměstí v Lomnici u Tišnova

konec Sýkořská myslivna u obce Osiky

délka 10 km

počet zastávek 8

zaměření

typ stezky pro pěší

náročnost lehká

čas pro prohlídku 2,5 - 3 hod

značení

průvodce

doba návštěvy

mapa mapa Naučné stezky Járy Cimrmana, vydal Klub přátel JáryCimrmana v Brně v roce 2000.

správce stezky

okres Brno - venkov

pověřená obec Tišnov

NP, CHKO, PP Přírodní park Svratecká hornatina

internetové stránky

Naučná stezka Jedovnické rybníky - Rudické propadání

Naučná stezka je situována do údolí Jedovnického potoka. Prochází kolem rybníků, kteréJedovnický potok napájí – Olšovec a Budkovan a seznamuje návštěvníky a flórou, faunou arybníkářstvím. Po proudu Jedovnického potoka pak pokračuje naučná stezka dále směremk Rudickému propadání (NPP). Jedovnický potok zde vytváří největší krasové údolí na územíČR. I v tomto úseku jsou umístěny panely seznamující s návštěvníky s okolím (flóra, fauna,krasové jevy, historie).

začátek Jedovnice

konec totožný se začátkem - okruh

délka 7 km


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


počet zastávek 13

zaměření geologie, botanika, rybníkářství


náročnost střední

čas pro prohlídku 4 - 5 hodin včetně prohlídky jeskyní

značení značky a orientační tabule

průvodce

doba návštěvy bez omezení

správce stezky CHKO Moravský kras

okres Blansko

pověřená obec MěÚ Blansko

NP, CHKO, PP část v CHKO Moravský kras


Naučná stezka Macocha

Stejně jako všechny naučné stezky v CHKO Moravský kras i tato stezka pomocí informačníchpanelů seznamuje návštěvníky s flórou, faunou, ekosystémy, geologií a historií tohoto území.Celá naučná stezka je situována do NPR Vývěry Punkvy. Naučná stezka prochází kolemPunkevní jeskyně a propasti Macocha.

začátek Skalní mlýn - Kateřinská jeskyně


délka 6 km

počet zastávek 16

zaměření geologie, botanika



čas pro prohlídku 4 - 5 hodin včetně prohlídky jeskyní


průvodce



okres Blansko


CHKO, NP, PP CHKO Moravský kras


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------



Naučná stezka Sloupsko-šošůvské jeskyně

Tato naučná stezka seznamuje návštěvníky především s geologií a archeologickýmvýzkumem v Moravském Krasu.

začátek Sloupsko - šošůvské jeskyně u pokladen

konec u jeskyně Kůlna

délka 1 km

počet zastávek 4

zaměření geologie, archeologie


náročnost velmi snadná, bezbariérová cesta

čas pro prohlídku 30 minut


průvodce



okres Blansko


NP, CHKO, PP CHKO Moravský kras


Naučná stezka Domácí dřeviny

Naučná stezka je situována do Arboreta Křtiny, které je účelovým zařízením lesnické adřevařské fakulty Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity. Cílem naučné stezky jeseznámit návštěvníky s našimi domácími dřevinami. V roce 1995 zde rostlo 83 druhů (ze 150)domácích dřevin. Druhy jsou postupně doplňovány, tak aby zde v budoucnu byly soustředěnyvšechny naše domácí dřeviny.

začátek Křtiny, Školní lesní podnik "Masarykův les" po levé straněsilnice na Jedovnice. Hlavní brána je u hájenky, proti ní velkéneplacené parkoviště

konec totožný se začátkem

délka 2,5 km

počet zastávek 18

zaměření lesnictví


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------



náročnost lehká trasa

čas pro prohlídku 2 hodiny


průvodce Nadace prof. Augustina Bayera - Naučná stezka "Domácídřeviny"

doba návštěvy květen - říjen

správce stezky nadace prof. Augustina Bayera

okres Blansko


NP, CHKO, PP CHKO Moravský kras


Cesty železa

V roce 2003 bylo na území CHKO Moravský kras vybudováno několik naučných stezek,které seznamují návštěvníky s těžbou železné rudy v Moravském Krasu a jejím následnýmzpracováním. Jedná se o okruhy, které jsou umístěny v různých částech CHKO.

začátek Blansko – zámek, Olomučany, Jedovnice - náměstí, Křtiny, Adamov –náměstí (5 samostatných, vzájemně kombinovatelných okruhů)

konec totožné se začátky

délka cca 25 km

počet zastávek 27

zaměření historie těžby a zpracování železné rudy na území Moravského krasu ajeho nejbližšího okolí

typ stezky pěší i cyklistická

náročnost lehká

čas pro prohlídku dle výběru jednotlivých tras

značení stezka je vedena po turistických značkách a veřejných komunikacích,na každém panelu je turistická mapa se zákresem dalších zastávek

průvodce publikace Cesta železa Moravským krasem, Průvodce naučnoustezkou Cesta železa Moravským krasem


správce stezky příslušné obce, Technické muzeum v Brně a Správa CHKO Moravskýkras

okres Blansko



---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------



Informační panely na území CHKO Moravský kras

Kromě informačních panelů, které jsou umístěny na naučných stezkách, byly v CHKOMoravský kras umístěny informační panely i na některá zajímavá místa, při turistickyznačených trasách. Čtyři informační panely jsou například na trase z Hádů k jeskyni Pekárna,u jeskyně Balcarka a na Holštýně.

okres Brno – město

Naučná stezka Hády a údolí Říčky

Nejedná se o klasicky značenou naučnou stezku. Základ tvoří turisticky značené cestyprocházející touto oblastí, které byly na významných místech doplněny informačními panely.To umožňuje, zvolit si trasy různé délky (5 - 25 km). Výchozím bodem se mohou státzastávky MHD – konečná tramvaje v Obřanech, Velká Klajdovka, konečná autobusu v Líšni av Mariánském údolí. Na těchto místech jsou umístěny informační panely s mapkou území,na nichž jsou vyznačeny turistické cesty a umístění informačních panelů.

začátek je možné začít na několika místech - konečná tramvajev Obřanech, Velká Klajdovka, konečná autobusu v Líšni av Mariánském údolí

konec stejná místa jako začátky

délka libovolná (cca 5 – 25 km)

počet zastávek 17

zaměření ekologie


náročnost nízká

čas pro prohlídku dle zvolené trasy

značení turistické značky a informační panely

průvodce informační leták vydaný Pozemkovým spolkem Hády v roce2002

doba návštěvy celoročně

správce stezky Pozemkový spolek Hády

okres Brno – město, Brno - venkov

pověřená obec ÚMČ Líšeň, MěÚ Šlapanice

NP, CHKO, PP část NS v CHKO Moravský Kras



---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Naučná stezka Brněnská přehrada, jak ji neznáte

Naučná stezka je vedena po severovýchodní (pravém) břehu Brněnské přehrady. Naučnástezka seznamuje návštěvníky s okolní flórou a faunou, geologií, s problematikou ochranyživotního prostředí a vodních ekosystémů a s historií Brněnské přehrady. Značná pozornost jevěnována rovněž problematice dopravy v souvislosti se záměrem výstavby rychlostníkomunikace R43.

začátek Brno - Bystrc, u komunikace k přístavišti

konec sv. břeh přehrady

délka 2 km

počet zastávek 6

zaměření ekologie, botanika, zoologie, geologie, lesnictví, rybářství,historie


náročnost zcela nenáročná

čas pro prohlídku 1 hodina

značení turistické značky pro naučné stezky a informační tabule

průvodce


správce stezky Nesehnutí - Nezávislé sociálně ekologické hnutí Brno


pověřená obec ÚMČ Bystrc

NP, CHKO, PP

internetové stránky http://nesehnuti.ecn.cz/cz/stezka/stezka.htm

Stezka zdraví Brno – Lelekovice

Jedná se o poměrně všestranně zaměřenou naučnou stezku v těsném zázemí města Brna.Na jednotlivých zastaveních seznamuje s okolní přírodou, starými technickými díly (násepželeznice, mlýn) a krajinou.

začátek Brno - Mokrá hora, u tenisových kurtů

konec Lelekovice u samoobsluhy

délka 9,3 km

počet zastávek 5

zaměření botanika, zoologie, historie

typ stezky pro pěší a cyklisty

náročnost lehká

http://nesehnuti.ecn.cz/cz/stezka/stezka.htm


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


čas pro prohlídku 2 - 4 hodiny

značení informační tabule

průvodce vydán v roce 2000 kanceláří Brno - Zdravé město MMB

doba návštěvy

správce stezky EkoCentrum Brno


pověřená obec ÚMČ Řečkovice – Mokrá Hora, MěÚ Kuřim

NP, CHKO, PP

internetové stránky http://www.ecb.cz/, odkaz - Stezka zdraví

Naučná stezka Ekostezka Lesná

Naučná stezka se nachází v centrální části sídliště Lesná v rokli. Prostřednictví informačníchpanelů seznamuje návštěvníky s okolní flórou a faunou.

začátek konečná tramvaje - Lesná

konec konečná tramvaje - Lesná

délka 2 km

počet zastávek 10

zaměření botanika, historie

typ stezky pro pěší a cyklisty

náročnost lehká

čas pro prohlídku 1 hodina

značení značky a informační tabule

průvodce


správce stezky ÚMČ Brno - sever


pověřená obec ÚMČ Brno - sever

NP, CHKO, PP


Naučná stezka Jelení žlíbek

Naučná stezka Jelení žlíbek zpřístupňuje stejnojmennou přírodní rezervaci a seznamujenávštěvníky se zbytky původních lesů v okolí Brna. Jedná se totiž o jednu z mála lokalit, kdezůstaly zachovány původní bukodubové a dubobukové lesy s typickým podrostem.

http://www.ecb.cz/


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


začátek Kozí horka

konec východní část přírodní rezervace

délka 6 km

počet zastávek 7

zaměření ekologie, botanika, zoologie


náročnost lehká až střední



průvodce


správce stezky Odbor životního prostředí Magistrátu města Brna


pověřená obec ÚMČ Bystrc

NP, CHKO, PP Přírodní park Podkomorské lesy


Naučná stezka Kavky

Naučná stezka seznamuje s xerotermní vegetací na zbytcích jižního svahu Hádů, který bylz velké části odtěžen. Na lokalitě se vyskytuje velké množství zvláště chráněných druhůrostlin.

začátek jižní svah Hádů

konec jižní svah Hádů

délka 700 m

počet zastávek

zaměření ekologie, botanika, zoologie


náročnost lehká

čas pro prohlídku 2 - 3 hodiny

značení

průvodce

doba návštěvy na objednávku: DEV Lipka, Lipová 20, tel: 543211264

poznámky Naučná stezka Kavky není volně přístupná veřejnosti. Prohlídkaprobíhá s odborným lektorem, určeno pro ZŠ na objednávku.


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


správce stezky Pozemkový spolek Hády


pověřená obec ÚMČ Líšeň

NP, CHKO, PP


Naučná stezka Tabulový průvodce Kamenný vrch

Tato naučná stezka seznamuje návštěvníky s vegetací přírodní rezervace Kamenný vrch.Jedná se o lokalitu s výskytem stepní vegetace s mnoha zvláště chráněnými druhy.

začátek nad sídlištěm Kamenný vrch

konec východ z přírodní rezervace směr sídliště Kohoutovice

délka 800 m

počet zastávek 8

zaměření botanika, zoologie, ekologie


náročnost lehká

čas pro prohlídku 30 min až 1 hod.


průvodce Povídání o koniklecové zahrádce na Kamenném vrchu

doba návštěvy únor až říjen

poznámky panely včetně slepecké varianty

využíváno též pro výuku přírodovědy pro ZŠ a SŠ

správce stezky o.s. Rezekvítek, tel: 543 216 483


pověřená obec ÚMČ Nový Lískovec

NP, CHKO, PP


Naučná stezka lesnická Soběšice

Naučná stezka prostřednictvím informačních panelů seznamuje návštěvníky s lesnímidřevinami, pěstováním lesů, se zvěří a myslivostí. V závěru se stezka dělí do dvou větví.Součástí naučné stezky je pamětní deska Karla Morávka (1877 - 1934), lesmistrakrálovopolského velkostatku, který upravoval a rozšiřoval lesní cesty, a rovněž zřizovalodpočívadla s lavičkami pro výletníky.


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


začátek severní okraj brněnské čtvrti Soběšice

konec hájovna U jezírka severně od Soběšic

délka 7,2 km

počet zastávek 30

zaměření lesnictví, myslivost


náročnost lehká

čas pro prohlídku 2,5

značení turistické značky a informační panely

průvodce

doba návštěvy

správce stezky


pověřená obec ÚMČ Brno sever, MěÚ Šlapanice

NP, CHKO, PP


Medlánecká naučná stezka

O naučné stezce nejsou podrobnější údaje.

začátek u kruhového objezdu v Medlánkách

konec u Panského dvora v Medlánkách

délka 12 km

počet zastávek 10

zaměření


náročnost lehká (střední)

čas pro prohlídku 3 – 4 hod

značení turistické značky a informační panely ?

průvodce popis trasy na informačním letáku Medlánecká naučná stezka

doba návštěvy

správce stezky

okres Brno – město, Brno – venkov

pověřená obec ÚMČ Medlánky, MěÚ Kuřim


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


NP, CHKO, PP Přírodní park Baba


okres Brno - venkov

Naučná stezka Permokarbonem Boskovické brázdy

Naučná stezka sleduje levý břeh řeky Oslavy v Oslavanech a umožňuje sledovat unikátní (vEvropě ojedinělý) přírodní jev, kterým je uhlonosné souvrství svrchního karbonu a spodníhopermu.. Profil umožňuje stanovení hranice mezi oběma těmito útvary. Součástí naučné stezkyje portál objektu Dědičné štoly, který je spjat s počátky hornictví na Rosicko-oslavansku.

začátek u městského úřadu v Oslavanech (u mostu přes Oslavu)

konec u druhého mostu přes Oslavu

délka 1,5 km

počet zastávek 9

zaměření geologie


náročnost lehká, cesta podél Oslavy

čas pro prohlídku 0,5 hod

značení informační panely

průvodce


správce stezky

okres Brno - venkov

pověřená obec Ivančice

NP, CHKO, PP


Naučná stezka Květnice

Cílem naučné stezky je poskytnout návštěvníkům komplexní informace o Květnici. Pozornostje věnována nejen vegetaci a jejím změnám v závislosti na podloží a klimatu, ale i zdejšífauně, geologii, mineralogii, krasovým jevům, stejně jako historii.

začátek jihozápadní úpatí, příp. východní úpatí u sídliště Pod Květnicí

konec úpatí Květnice za tišnovskou částí Trmačov

délka 5 km

počet zastávek 12


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


zaměření ekologie, geologie

typ stezky pěší


čas pro prohlídku 2 hod

značení turistické značky + informační panely

průvodce

doba návštěvy celoročně, nejlépe na jaře

správce stezky MěÚ Tišnov

okres Brno - venkov

pověřená obec Tišnov

NP, CHKO, PP


Naučná stezka krajinou Výhonu

Naučná stezka je situována do severozápadní části přírodního parku Výhon. Její jednotlivépanely seznamují návštěvníky s jednotlivými složkami životního prostředí (geologie, flóra,fauna), paleontologií, archeologickými nálezy ve zdejším území a vztahem člověkake krajině.

začátek náměstí v Židlochovicích nebo u kostela v Blučině

konec totožný s začátkem, okruh

délka 6,3 km

počet zastávek 11

zaměření ekologie, geologie, archeologie

typ stezky pěší


čas pro prohlídku 2,5 – 3 hod

značení vyznačeno v terénu, informační tabule

průvodce informační leták s mapkou vydaný MěÚ Židlochovice

doba návštěvy vegetační období

správce stezky MěÚ Židlochovice

okres Brno - venkov

pověřená obec Židlochovice

NP, CHKO, PP Přírodní park Výhon



---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


okres Břeclav

Naučná stezka Děvín

V současné době je tato naučná stezka zničena a není možné ji využívat. Dle sdělení správyCHKO Pálava má být v letošním roce obnovena. Naučná stezka prochází po turistickyznačených cestách NPR Děvín. Prostřednictvím informačních panelů seznamuje návštěvníkys různorodou flórou a faunou Pálavy a s využitím zdejší krajiny.

začátek nad obcí Pavlov


délka 5 km

počet zastávek 9

zaměření příroda, osídlení a hospodaření v oblasti Pálavy

typ stezky pro pěší - pro cyklisty platí zákaz vjezdu



značení značky a orientační tabule - v současnosti poškozeny

průvodce

doba návštěvy duben až říjen

poznámky zničena, v letošním roce by měla být rekonstruována

správce stezky CHKO Pálava

okres Břeclav

pověřená obec

NP, CHKO, PP CHKO Pálava


Naučná stezka Lednické rybník

Tato naučná stezka provede návštěvníky NPR Lednické rybníky, navíc je toto území součástíLednicko – valtického areálu, který je od roku 1996 památkou UNESCO. Naučná stezka jevedena po březích lednických rybníků a seznamuje návštěvníky se specifickou flórou afaunou těchto míst, zejména mokřadní a slanomilnou vegetací, vodním ptactvem aobojživelníky.

začátek Lednice - hráz Mlýnského rybníka

konec Lednice - hráz Mlýnského rybníka

délka 15 km

počet zastávek 17


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


zaměření ekologie, botanika, zoologie, rybníkářství historie

typ stezky pro pěší i cyklisty (pro cyklisty vhodnější)

náročnost velmi lehká trasa po rovině a dobré cestě

čas pro prohlídku pro pěší 4 - 5 hodin

značení turistické značky, panely

průvodce v přípravě


poznámky naučná stezka byla otevřena v r. 2002, trasu lze projít celou jenza cenu zacházek

správce stezky MěÚ Lednice

okres Břeclav

pověřená obec

NP, CHKO, PP památková zóna Lednicko – valtický areál


Naučná stezka Lužní les

Tato naučná stezka prochází původním (přírodě blízkým) lužním lesem a loukami meziBřeclaví a Janovým hradem u Lednice. V tomto území se zachovaly zbytky meandrujícíhotoku a slepá ramena. Toho bylo využito pro naučnou stezku, která seznamuje návštěvníkys lužním lesem jako ekosystémem. Podává informace nejen o jeho flóře a fauně, ale i o jehovztahu s řekou a povodněmi. Jelikož naučná stezka prohází Lednicko – valtickým areálemseznamuje návštěvníky i se zdejšími krajinářskými úpravami.

začátek Břeclav – Kančí obora (za břeclavským zámkem)

konec Janův hrad

délka 6,1 km

počet zastávek 15

zaměření lesnictví, ekologie, botanika, zoologie, historie

typ stezky pro pěší i cyklisty (pro cyklisty vhodnější)


čas pro prohlídku pro pěší 1,5 – 2 hodiny

značení turistické značky (zelená), značky pro cyklotrasy, panely

průvodce v přípravě


správce stezky Lesy České republiky,s.p. - LZ Židlochovice, polesí Horní les

okres Břeclav


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


pověřená obec



Naučná stezka Turold

Naučná stezka Turold se nachází ve starém postupně zarůstajícím lomu. Tomu odpovídá i jejídélka, necelých 300 m. I přes to se na osmy informačních panelech návštěvník dozví všepodstatné o Pálavě a to jak o její přírodě, tak i o její historii.

začátek Mikulov na Moravě, sev. část města, starý lom Turold, PR

konec Mikulov na Moravě, sev. část města, starý lom Turold, PR(okruh)

délka cca 300 m

počet zastávek 8

zaměření geologie, speleologie, ochrana přírody atd.



čas pro prohlídku 30 minut

značení orientační tabule - odbočení z červené turistické značky

průvodce vydán v roce 2001 ZO ČSOP 56/13 Pálava v Mikulově

doba návštěvy bez omezení (doporučeno duben - říjen)

poznámky tělesně postižení mohou stezku projet autem

správce stezky

okres Břeclav

pověřená obec



Naučná stezka Vinařská naučná stezka Mikulov

I přes to, že tato naučná stezka byla zřízena jako vinařská, nelze se o ní nezmínit. Je vedenakolem Pavlovských vrchů a seznamuje návštěvníky s odvěkým a neodmyslitelným využitímzdejšího kraje, tedy vinařství. Stejně tak informuje návštěvníky s historií zdejšího kraje.Při projížďce se návštěvník seznamuje i se zdejší krajinou jako fenoménem, tj. bradlem strměse zdvihajícím nad Dyjským úvalem.

začátek Mikulov, parkoviště nad komerční bankou

konec Mikulov


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


délka 20 km

počet zastávek 17

zaměření historie, vinařství

typ stezky pro pěší, kola, auta


čas pro prohlídku pěšky 7 - 8 hodin, kolo 4 - 6 hodin, auto 2 - 3 hodiny

značení speciální značky

průvodce turistická informační centra


správce stezky

okres Břeclav

pověřená obec



Naučná stezka Vinařská naučná stezka Valtice

I tato naučná stezka seznamuje návštěvníky s krajinou z pohledu jejího využití člověkem ahistorií.

začátek Valtice, náměstí Svobody

konec Vinné sklípky ve Valticích

délka 5 km

počet zastávek 19

zaměření historie, vinařství

typ stezky pro pěší, kola (v zámeckém parku kolo vést)

náročnost lehký terén

čas pro prohlídku pěšky 2 - 3 hodiny, kolo 1 - 2 hodiny.

značení orientační tabule a značky

průvodce turistická informační centra

doba návštěvy duben až říjen

správce stezky

okres Břeclav

pověřená obec



---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------



okres Hodonín

Naučná stezka Javořinská

Jedná se o nejdelší naučnou stezku na území Jihomoravského kraje. Naučná stezka vedeod úpatí Bílých Karpat až na jejich nejvyšší vrchol Velkou Javořinu. Stezka seznamujenávštěvníky s Horňáckem, jeho kulturou a historií. Pozornost je samozřejmě věnována i flóřea fauně Karpat i krajině jako celku.

začátek Velká nad Veličkou

konec Velká Javořina

délka 23 km

počet zastávek 14

zaměření příroda, kultura, životní prostředí

typ stezky pro pěší i cyklisty

náročnost lehká - středně těžká

čas pro prohlídku 1 - 2 dny

značení značky, informační tabule

průvodce letáček

doba návštěvy květen až říjen

správce stezky VIS Bílé Karpaty

okres Hodonín

pověřená obec

NP, CHKO, PP CHKO Bílé Karpaty


Naučná stezka Šumárnická

Naučná stezka začíná v nivě řeky Moravy a odtud stoupá na úbočí Bílých Karpat. Seznamujenávštěvníky s Dolňáckem a Horňáckem, jejich kulturou a historií, stejně tak jako s flórou afaunou Karpat, krajinou a jejím harmonickým využitím.

začátek Strážnice

konec Velká nad Veličkou

délka 18 km

počet zastávek 18

zaměření příroda, kultura, životní prostředí


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


typ stezky pro pěší i cyklisty

náročnost lehká

čas pro prohlídku 1 - 2 dny


průvodce letáček

doba návštěvy květen až říjen

správce stezky VIS Bílé Karpaty

okres Hodonín

pověřená obec

NP, CHKO, PP CHKO Bílé Karpaty


Naučná stezka Ždánickým lesem

Naučná stezka prochází částí přírodního parku Ždánický les a seznamuje s jeho přírodou.Návštěvník je informován zdejší flóře, fauně, geologii, geomorfologii apod. Rovněž se mudostane informací o ochraně přírody, využití krajiny a těžbě ropy a plynu.

začátek Ždánice, autobusová zastávka

konec Lovčice u kostela nebo táborová základna Haluzická hájenka

délka 15 km

počet zastávek 18

zaměření ekologie, zoologie, botanika


náročnost lehká

čas pro prohlídku 4 hod

značení značky a informační panely

průvodce brožura s mapkou vydaná v roce 1999 MěÚ Ždánice


správce stezky MěÚ Ždánice

okres Hodonín, Vyškov

pověřená obec

NP, CHKO, PP Přírodní park Ždánický les



---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Mikulčický luh

Mikulčický luh patří k našim nejrozsáhlejším a poměrně zachovalým komplexům lužníholesa. Bylo zde vyhlášeno několik maloplošných zvláště chráněných území a celý komplex bylvymezen jako přírodní park.V přírodním parku bylo umístěno sedm informačních panelů,na kterých jsou návštěvníci seznámeni se zdejší krajinou, maloplošnými zvláště chráněnýmiúzemími a vybranými biotopy.

Naučná stezka Dúbrava

Naučná stezka Dúbrava prochází hodonínským lesoparkem, který se nachází u hodonínskéčtvrti Dúbrava. Naučná stezka na deseti informačních panelech seznamuje návštěvníkys lužním lesem, jeho flórou a faunou, geologií apod.

začátek u vchodu do zoologické zahrady

konec stejný jako začátek, okruh

délka 2,5 km

počet zastávek 10

zaměření ekologie, geologie, lesnictví


náročnost lehká

čas pro prohlídku 1 hod.

značení značky a informační panely

průvodce informační leták vydaný OŽPZ MěÚ Hodonín v roce 2001


správce stezky MěÚ Hodonín

okres Hodonín

pověřená obec

NP, CHKO, PP


okres Vyškov

Naučná stezka Rakovecké údolí

Naučná stezka prochází údolím Rakoveckého potoka, který tvoří osu přírodního parkuRakovecké údolí. Naučná stezka na jednotlivých zastaveních seznamuje návštěvníky s flóroua faunou této oblasti, jednotlivými biotopy (bučina, louky a pastviny, potok apod.), geologií ahistorií.


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


začátek parkoviště cca 1 km severně od Račic

konec totožný s začátkem - okruh

délka 12 km

počet zastávek 10

zaměření příroda, historie


náročnost lehká

čas pro prohlídku 3 4 hod


průvodce


správce stezky

okres Vyškov

pověřená obec

NP, CHKO, PP Přírodní park Rakovecké údolí


okres Znojmo

Národní park Podyjí

Na území národního parku Podyjí se nenachází žádná klasická naučná stezka. Správanárodního parku využívá stávajících turistických cest a na významná a zajímavá místa(přírodovědně, vlastivědně apod.) umisťuje informační panely. V okolí vranovské zámku jsouvyznačeny dva okruhy, které jsou rovněž vybaveny informačními panely informujícímio okolních zajímavostech.


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------



Anonym: Přírodní park „Výhon“ a naučná stezka „Krajinou Výhonu“, informační leták,Židlochovice, MěÚ Židlochovice 2003

Anonym: Stezka zdraví Brno – Lelekovice, informační leták, Brno, Kancelář Brno – zdravéměsto 2000

Kolektiv: Naučná stezka Ždánickým lesem – Základní informace pro návštěvníky,informačníbrožura s mapkou, Ždánice, MěÚ Ždánice 1999

Kolibáčová, S.; Maděra, P.; Uradníček, L.: Arboretum Křtiny – Naučná stezka „Domácídřeviny“, Brno, Nadace prof. Augustina Bayera 1995

Lacina, J. a kol.: Scénář naučné stezky Květnice, Tišnov 2001, dep.: KrÚ Jihomoravskéhokraje, OŽP

Mrkosová, I.: Naučná stezka Dúbrava, informační leták, Hodonín, MěÚ Hodonín 2001

Ponížilová, B.: Naučná stezka Hády a údolí Říčky, informační leták, Brno, ZO ČSOP Rubín,J. a kol.: Navštivte přírodní památky, rezervace a parky, Praha, Olympia 2004

Malý, L.: Naučná stezka Permokarbonem Boskovické brázdy, O.P.G.T Brno s. r. o., Brno1999, dep.: KrÚ Jihomoravského kraje, OŽP

Pozemkový spolek Hády 2002

Srp, V.: Scénář naučné stezky „Krajinou výhonu“, A40 Projekt, Brno 2000, dep. KrÚJihomoravského kraje, OŽP

Šmiták, J.: Chráněná příroda města Brna, Brno, Rezekvítek 1992

Vachút, P.: Medlánecká naučná stezka, informační leták, KČT Fénix Medlánky a ÚMČ Brno– Medlánky, bmr

www.stezka.cz

6.6.4. ZÁVĚRY

Z uvedeného přehledu je patrné, že nejvíce naučných stezek je situováno při severním okrajiBrna a na území Moravského Krasu, značné množství informačních panelů je situováno iv Národním parku Podyjí – tyto panely však nespojují naučné stezky, ale pouze síť cestturistických. Ostatní naučné stezky jsou v rámci Jihomoravského kraje lokalizovány poměrně„nahodile“ a jejich situování nelze územně vždy spojovat s přírodovědně nejhodnotnějšímičástmi kraje.

Lokalizace informačních panelů a začátky naučných stezek jsou zakresleny v mapové příloze6.10. Naučné stezky a informační panely.

http://www.stezka.cz

Date post:	10-Mar-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	0 times
Download:	0 times

6.stav krajiny opr - FONTES · 2017-07-23 · NEPŮVODNÍ A INVAZNÍ DRUHY ROSTLIN A...

Documents