ŇA Á Á · Techniky kresby Technika kresby se odráží od zvoleného prostředku, jímž kresbu...

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

Pedagogická fakulta

Katedra výtvarné výchovy

SOŇA GREJTÁKOVÁ

III. ročník – prezenční studium

Obor: Učitelství pro mateřské školy

STRUČNÉ DĚJINY UMĚNÍ PRO NEJMENŠÍ

Bakalářská práce

Vedoucí práce: MgA. Kristýna Boháčová

OLOMOUC 2011

1

Prohlašuji, že jsem svoji bakalářskou práci vypracovala samostatně pouze

s použitím pramenů a literatury uvedených ve stejno jmenném seznamu, který je

zveřejněn v závěru práce.

Olomouc 28. 6. 2011 …………………………………………………….

2

Děkuji vedoucí bakalářské práce MgA. Kristýně Boháčové za metodické vedení

práce, poskytování cenných rad a věcné připomínky.

Současně bych chtěla poděkovat Mateřské škole Socháňova Praha za umožnění

realizace praktické části této práce.

3

OBSAH

ÚVOD ...................................................................................................................................... 5

TEORETICKÁ ČÁST .................................................................................................................... 7

1 Umění ............................................................................................................................... 7

1.1 Umění a kýč ................................................................................................................ 8

2 Výtvarné umění ................................................................................................................. 9

2.1 Druhy výtvarného umění ............................................................................................ 9

3 Historie výtvarného umění ...............................................................................................14

3.1 Pravěké umění ...........................................................................................................14

3.2 Starověk ....................................................................................................................17

3.2.1 Egyptské umění ..................................................................................................17

3.2.2 Antické umění ....................................................................................................18

3.2.2.1 Řecko .........................................................................................................18

3.2.2.2 Řím ............................................................................................................20

3.3 Středověk ..................................................................................................................21

3.3.1 Románské umění ...............................................................................................21

3.3.2 Gotické umění ....................................................................................................22

3.4 Terminologický slovníček ...........................................................................................25

4 Děti předškolního věku – charakteristika ..........................................................................27

4.1 Výtvarný projev dítěte předškolního věku ..................................................................29

5 Výtvarná činnost – význam ...............................................................................................31

PRAKTICKÁ ČÁST ....................................................................................................................32

6 Úvod k praktické části .......................................................................................................32

6.1 Charakteristika pedagogických příprav .......................................................................32

4

7 Jednotlivé přípravy k vybraným obdobím .........................................................................34

7.1 Příprava na výtvarnou pedagogickou praxi 1 ..............................................................34





8 Závěr praktické části - hodnocení, poznámky, sebereflexe ................................................50

ZÁVĚR .....................................................................................................................................52

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ ..........................................................................53

SEZNAM PŘÍLOH .....................................................................................................................56

5

ÚVOD

Pokud bychom žili v jiném než v dnešním, už tak hektickém světě, uvědomili bychom si

mnohem znatelněji, že při pohledu na cokoli v naší blízkosti, se nám vybavují různé myšlenky,

kladné či záporné názory. Bohužel ne vždy se nám utvoří ten správný pohled na věc. Proto je

tato práce zaměřena na dění kolem nás, na ubíhající čas, ale ne na dějiny státu, světa, ale na

dějiny výtvarného umění, které se nás dotýkají nenápadně, ale přesto znatelně. Vše se kolem

nás mění a vyvíjí. Je důležité vážit si věcí kolem nás, protože ne každá věc je nahraditelná.

Cílem mé práce je koncipovat ji tak, aby byla srozumitelná i laikům, a to jak

jednoduchým vysvětlením odborné terminologie, tak obrazovou dokumentací. Zároveň by

měla poskytnout pedagogům inspiraci pro práci s tímto tématem během běžné činnosti

s dětmi v souladu s Rámcovým vzdělávacím programem.

Práce je psaná takovým způsobem, aby posloužila primárně pedagogům preprimárních

škol k vlastní osvětě, ale především k přiblížení umění svým svěřencům. Stejným způsobem by

mohla posloužit i vyučujícím ze škol primárních, kteří zde k výuce výtvarné výchovy mohou

získat inspiraci a propojit výklad látky z oblastí dějin s výtvarnou tvorbou.

Teoretická část začíná vysvětlením pojmu umění a různými pohledy na něj, tedy

s pojmy: Umění pro umění, Umění pro život a Umění pro zdraví, čímž se nám potvrzuje

důležitost výtvarné tvorby pro lidskou osobnost. S uměním úzce souvisí i pojem kýč, který je

v této kapitole také jednoduše vysvětlen. Čtenářům zároveň potvrdí individualita každého

z nás. Každý má přeci právo vnímat věci kolem sebe odlišně a mít svůj názor.

Následující část je zaměřena na samotné výtvarné umění a jeho druhy či techniky.

Kapitola je zpracována tak, aby se jedinci, kterým se tato práce dostane do rukou, seznámili se

základními prvky, které se během vývoje výtvarného umění mění, utvářejí, či opakují, a se

kterými mohou dále pracovat v samotné praktické části. Na těchto stránkách se zároveň

dočteme, jaké techniky jsou pro děti předškolního věku vhodnější a další důležité faktory

ohledně dětského vnímání v dané oblasti.

Po předešlé kapitole se nám otevře stěžejní část práce, tedy historie výtvarného

umění. Tato oblast je zpracována od prvotních výtvarných projevů lidí v pravěku, přes

starověké dějiny utváření států Egypta, Řecka a Říma, po první mezinárodní sloh románský

a gotický spadajících do středověku. Novověk v této práci není zahrnut z důvodu náročnosti,

rozsáhlosti předešlých údobí a také vzhledem k tomu, že je přednostně zvolena časová

6

posloupnost od nejstarších dob k současnosti. U takto malých dětí totiž převládá především

hra s figurkami dinosaurů, hraní si na rytíře a princezny, což úzce souvisí právě s dávnými časy,

které se nám vztahují ke zvoleným oblastem dějin umění, čímž máme zpřístupněnu snazší

cestu k podávání vybraných historických dat.

Každá oblast dějin umění je uvedena stěžejními znaky dané doby přednostně z oblastí

malířství, sochařství a architektury; doplněna o významné památky jak ze zahraniční, tak

především z naší země. Důležité je mimo jiné u dětí takového věku pracovat převážně s objekty

jim blízkými, které znají, mohou vidět na vlastní oči, než užívat jen teoretických pojmů. Děti si

musí věci zažít všemi smysly, tedy pokud mluvíme o samotných mezinárodních slozích či

o období pravěku. Přeci jen, udělat si školní výlet za antickými památkami do Řecka asi moc

realizovatelné není.

Vzhledem k zvolené věkové skupině dětí je v práci taktéž zahrnuta kapitola ohledně

charakteristiky dětí předškolního věku, jak po stránce biologické a psychologické, tak po

stránce vývojové ohledně jejich výtvarného projevu. Vývoj dětské kresby je důležitý vzhledem

k tomu, abychom nevyžadovali na dětech něco, co není přiměřené jejich věku. Zároveň nám

tato kapitola může posloužit jako diagnostika vývoje dětských schopností.

Poslední kapitola teoretické části propojuje stěžejní oblasti této práce, výtvarnou

tvorbu a osobnost dítěte, tedy význam výtvarných činností nejen pro samotné dítě, ale i pro

širokou veřejnost, která může stále pochybovat o důležitosti tvořivosti pro lidskou osobnost.

Tato část nás seznámí i s využitím výtvarné tvorby v terapiích či s oblastí diagnostiky dětské

kresby vzhledem k psychickým projevům.

Praktická část práce je zaměřena na přípravy vypracovávané tak, aby se daly využít

v běžné výuce. Ovšem vhodnější by bylo, pracovat s menším počtem dětí, tedy formou

volnočasových aktivit mimo samotný pobyt ve škole. Většina mateřských škol poskytuje dětem

prostřednictvím kroužků výtvarnou výchovu. Proč tedy nepropojit takovýto druh „zábavy“

s nenápadným vzděláváním?

7

TEORETICKÁ ČÁST

1 Umění

S pojmem umění se můžeme setkat ve spojitosti se schopností člověka něco dělat,

něco ovládat, a to v různých oborech, ale pojem umění, který je pro nás v této práci důležitý, je

pojmem chápaný jako tvořivá oblast charakteristická užitím estetična a krásy. Mimo samotná

umělecká díla do tohoto okruhu patří i vnímání, reprodukce, interpretace a samotný proces

utváření těchto děl.

Součástí každého národa, jeho kultury a kulturního dědictví je umění, které se

projevuje nejen v dekorativním a užitém umění zdobící často naše obydlí či je vyhledávaným

artiklem v muzeích, ale právě i například v architektuře, která nás obklopuje.

V průběhu vývoje lidstva se význam umění dosti měnil a vyvíjel spolu s filosofií,

vzdělaností a náboženstvím. Například v Egyptě pojem umění neznali, řemeslné práce, které

v dnešní době chápeme jako důležitý bod ve vývoji výtvarného umění, byly pro Egypťany jen

pomůckou k uctívání bohů a neplnily žádnou estetickou funkci, proto: Můžeme opravdu přesně

definovat, co je to umění?

V širším slova smyslu umění můžeme chápat jako každou tvůrčí činnost. V užším slova

smyslu představuje souhrn samotných děl z různých oblastí umění jako je hudba, literatura,

výtvarné umění apod.

Předmět umění je představován lidskou bytostí a jejími zájmy, potřebami, vztahem

k okolí, ale i k vesmíru, a také k vlastní osobě. Umění jako takové bylo vytvořeno v počátečních

etapách vzniku lidstva a úzce se pojí především s lidskými city, a to jak při poslechu nebo

zhlédnutí nějakého uměleckého počinu, tak i při jeho produkci či při procesu vzniku samotného

díla.

S různými pohledy na umění nás ve své knize seznamuje Jaroslava Šicková-Fabrici

(Základy arteterapie, 2008), která poukazuje na rozličné pojetí funkčnosti umění vztahující se

úzce k významu výtvarné tvorby:

Umění pro umění

Tento termín poprvé užil roku 1 845 Francouz Victor Cousin, ministr osvěty, profesor

pařížské univerzity a člen Akademie věd ve Francii. Dle jeho filosofie má umění svůj cíl jen

8

samo v sobě, a pokud v něm spatřujeme, či je úmyslně vytvořen, politický či sociální náznak je

toto umění nepřípustné.

Umění pro člověka

Naopak tento pojem pochází z roku 1 964 od německého sochaře Siegfrieda Pütze,

který se v tomto roce snažil založit sociálně-uměleckou školu. Vytvářel reliéfy s uklidňujícím

dojmem pro dětský domov se speciálně-pedagogickým zaměřením, kde toto umění mělo

pomáhat dětem s problematickým chováním ke zklidnění.

Umění pro zdraví

Umění pro zdraví se vztahuje nejen k léčbě, ale i k prevenci onemocnění, cíleně se

zaměřuje na lidskou touhu po spiritualitě, důstojnosti, naději, snaží se člověka aktivizovat

k tolerantnosti k druhým i ke svému okolí.

V České republice, vznikla v roce 1 991 nepolitická organizace Nadace umění pro

zdraví, se sídlem v Praze, zaměřující se na podporu vzdělanosti a tvorbu a nápravu prostředí za

pomoci uměleckých prostředků.

1.1 Umění a kýč

S uměním se úzce pojí i pojem kýč. Ovšem co je kýčem, jím nemusí být nastálo a stejně

tak je to i s uměním. Jak tedy poznáme kýč? Řada autorů se kýč pokusilo charakterizovat, avšak

musíme brát v potaz mnoho prvků a především individualita, subjektivita každého (co je kýčem

pro jednoho, nemusí být pro druhého). Přesto jsou věci – výjevy, pojmy…, které budou kýčem

vždy a všude (troubící jelen, západ slunce s užitím výrazných barev, nevinný pohled hříšnice,

dívky se zakrytým tělem z důvodu neznalosti anatomie, stékající slzy madon, laciné

napodobeniny, nevhodný materiál jako je plastová Madona, umělé květiny aj.). Obvykle ale

velmi záleží na kontextech a konceptu díla.

S dvacátým stoletím bylo vzhledem k okolnostem (mimo jiné i ve spojitosti s nástupem

fotografie – krize realismu) nuceno umění postoupit do oblasti abstrakce, křiklavosti, aby se od

tohoto ne-umění odpojilo, ale i v abstrakci spatřujeme prvky kýče.

9

2 Výtvarné umění

Výtvarné umění představuje jednu ze dvou skupin, které se vytvořily v evropské

kultuře již v starověkém Řecku, a to skupinu umění nemúzických. Druhou skupinu představují

uměním múzická, kam můžeme zařadit umění slovesné (literaturu), hudební, taneční a umění

dramatické. Řekové do této skupiny dříve řadili i historii či astronomii (každé umění mělo za

patronku jednu z devíti Múz, které Řekové uznávali).

Výtvarné umění představuje malířství, sochařství, grafiku, kresbu, architekturu, užité

umění, fotografii, objektovou tvorbu a akční umění, tzn. druhy umění, které mají hmotné

výtvory vzniklé z různých materiálů, pomocí rozlišných technik a za pomoci všelijakých

nástrojů, rozumíme tím obrazy, sochy, stavby či podobné objekty. Ovšem je tu i konceptuální

umění, které s uměleckým artefaktem vůbec nepracuje, pouze s myšlenkou – konceptem.

Z toho je patrné, že umění není výsledek ani technika, je to tvůrčí proces, jehož výsledkem je

subjektivní náhled na věc, téma, techniku, kompozici apod.

Výtvarné umění je součástí výtvarné kultury, která zahrnuje výrobu či tvorbu

předmětů, jejichž estetičnost můžeme vnímat především zrakem, ale i ostatními smysly, jako je

např. hmat. Do výtvarné kultury patří od výrobních přístrojů a strojů i věci každodenní potřeby,

také nesmíme opomenout i samotné výtvory architektů, sochařů či malířů.

2.1 Druhy výtvarného umění

Ve výtvarném projevu můžeme rozlišit tři základní podoby umění s tím, že technika

zvoleného ztvárnění je prostředkem sdělení umělce, ale podle toho, jak ji umělec ovládá tak na

nás i ono sdělení působí. Každý tento projev má své možnosti, které umělec buď využije, nebo

ne. Odpovídá to určitým technickým postupům a tvůrčím nástrojům.

1) umění plošné

Plošné umění se vyznačuje produkcí v ploše, ať už je to plátno, papír, dřevo, kámen,

kov, sklo či stěna. Řadíme sem kresbu, malbu a grafiku.

Kresba

Kresba neboli ve většině případů lineární tvorba, jež je charakteristická jednoduchými

obrysy doplněnými šrafurami dodávající vznikajícímu objektu objem, ale také strukturu. Patří

10

k prvním výrazovým prostředkům člověka, ať už tento výrazový prostředek bereme z pohledu

psychologického – biologického, již malé dítě čárá, jelikož ještě neumí mluvit, tak z pohledu

historického, kdy je kresba jedním z dokladů počátku lidstva (kresby na skalních stěnách

a v jeskyních).

Techniky kresby

Technika kresby se odráží od zvoleného prostředku, jímž kresbu provádíme, buď

můžeme využívat širokou stopu uhlu, rudky, křídy, či úzkou stopu tužky, různých druhů per

a dřeva. V kresbě se dále setkáváme s rozdělením na techniky využívající pevné prostředky při

realizaci a techniky tekuté, kam řadíme pero, tuš atd.

Jak bylo zmíněno výše, kresbu můžeme technicky realizovat za pomoci tužky, uhlu,

rudky, křídy, ale i prostřednictvím štětce a barev, ale podmínkou je práce se stopou. Stopu

zanechává dokonce i pero bez náplně. Mluvíme o tzv. perokresbě, když uplatňujeme brk,

rákosové pero popřípadě pero kovové a tuše, inkousty, ale i jiné barvy.

Do kresby můžeme zařadit i pastel, jež stojí na hranici mezi kresbou a malbou. Malba je

totiž technikou využívající působení barev a barevných ploch, může pracovat i s linkou, tak jako

kresba, ale primárně se zaměřuje na plochu, kompozici a barvu, v některých obdobích na

světlo apod. Kresba byla z počátku jen součástí malby (doplnění kompozic), pracuje s linkou

a vzbuzuje v nás krom trojrozměrného vnímání plochy, také nutkání sledovat pohyb čar na

podkladu. Stejně na nás může působit i malba, pokud malíř pracoval expresivně, gesticky apod.

Již Jan Ámos Komenský spatřoval výhodu pro kresebné účely v křídě či v uhlu pro děti

předškolního věku, posléze se začaly uplatňovat tužky, pastelky a následně voskovky či fixy.

Ovšem, nemůžeme říci, že všechny tyto produkty jsou pro mladší děti vhodné. Obecně se

uvádí, že by nejmenší děti měly užívat měkké, poddajné materiály, čímž se vylučují tužky či

pastelky. Vhodnější než dřevěné tužky či pastelky, jsou pastelky voskové, které nejen dítě

uspokojí při vedení čáry, ale i v dostatečném zakrytí větší plochy. Dětem taktéž nemusíme

předkládat bohatě tvořenou barevnou paletu. Dítě totiž z počátku nerozlišuje, zda je strom

světle zelený či tmavě zelený, pro dítě je prostě zelený, a široká škála barev je pro něj zbytečně

matoucí, ale zároveň na děti může působit inspirativně (Uždil, 1974).

Výhodu můžeme najít i v uplatňování obyčejného dřívka, rákosu či podobných

materiálů, jimiž lze vést linii barvy z vytvořené barevné skvrny. Naopak velkou nevýhodu

spatřujeme u kuličkových per, kdy je vedená linie nepřesná, nebo u zmiňovaných fix, které jsou

výsledkem široké linie a postupně mizející stopy, což způsobuje velký tlak na podložku.

11

Přesto, berme v potaz to, že u dětské tvorby není zas tak zásadní technika, ale

především vývoj představivosti a trénink koordinace oka a ruky.

S různými technikami kresby se můžeme setkat u českých umělců jako je Mikoláš Aleš,

Josef Lada či Max Švabinský, ale i za hranicemi naší země u Michalangela, Leonarda da Vinciho

případně Ingrese. Tito a mnoho dalších umělců nám může posloužit k další inspiraci při práci

s kresbou ve výuce.

Malba

Malba je synonymem k malířství, jen s tím rozdílem, že „malba“ se užívá k označení

díla, techniky, zatímco „malířství“ pro uměleckou disciplínu. Z významných malířů jmenujme

Leonarda da Vinci, Vincenta van Gogha, Paula Cézanna, Karla Škrétu, Maxe Švabinského, Jana

Zrzavého...

O malování bychom mohli mluvit již u roztírání kaluže barvy za pomoci dřívka, jenže

o pravém malování můžeme začít mluvit až po té, kdy budeme pracovat sice s barvou tekutou,

ale především se štětcem. (Uždil, 1974) Při malbě dochází k práci s barvou, jež je na sebe

vrstvena. Barvy se překrývají a ovlivňují, proto se dá říct, že je obraz několikrát přemalováván,

než dojde k jeho dokončení. Mimo tento způsob, můžeme pracovat i pastózně (ve velké vrstvě,

tak že je podklad úplně zakryt) a transparentně (průsvitně), můžeme malovat alla prima, tedy v

jediné nahozené vrstvě. Jinak se maluje akvarelem, jinak temperou, jinak akrylem, olejem nebo

pastelem. Malovat můžeme jak na papír, plátno, dřevo či kov, tak i na vlhkou omítku (freska).

První barvy vznikaly již v období pravěku mícháním přírodních pigmentů s pojidly, jako

jsou různé tělní tekutiny či později vajíčko, olej...

Malířské techniky

Techniky se různí podle složení barev (ředitelné vodou nebo oleji, přírodní nebo umělé)

a způsobu jakým jsou užity, dále pak také podle použití podložky, přístrojů a nástrojů. Můžeme

sem zařadit malbu akvarelovou, kvašovou, temperovou, olejomalbu, enkaustiku, pastelovou

malbu, sgrafito, freska, akryl a mnoho jiných. Vedle zmíněných tzv. tradičních technik se dnes

setkáváme také s malbou emailovou, podmalbou na skle, které sice patří k velmi starým

technikám, ale v dnešní době pracují s užitím nových materiálů. Z nově vzniklých moderních

technik můžeme zmínit např. americkou retuš.

12

Grafika

Základním rysem grafiky je reprodukce a práce se strukturou. Může se zdát, že jde

o podobnou techniku jako je kresba, ovšem v případě grafiky pracujeme s tiskem – přetiskem

z matrice (štočku), čímž se vytvoří několik stejných obrazů. Nevýhodu je, že se zvětšujícím se

počtem tisků, klesá kvalita vzniklých grafik.

Tisk z hloubky, s nímž se můžeme setkat u Rembrandta, Francisca Goyi a např. Václava

Hollara, je technika, kdy se barva zatírá do vyryté kresby a tak se otiskne matrice v pozitiv –

linie (kovorytina, suchá jehla, akvatinta, mezzotinta, lept).

Tisk z výšky, je opakem tisku z hloubky, vyryté linie zůstávají po otisknutí na podložku

bezbarvé, prázdné (barva linie obklopuje), ovšem záleží, jak je matrice vyryta, vyřezána

(dřevořez, dřevoryt, linoryt, linořez). Autorem dřevořezů je např. Albrech Dürer či Edvard

Munch.

Tisk z plochy je tiskem, při kterém, oproti tomu, jak tomu bylo u předchozích,

nedochází k narušení povrchu matrice. Tisknuté prvky jsou na stejné úrovni s netisknutými, jen

se liší ve složení jak po stránce chemické, tak fyzikální (litografie, sítotisk). Tento tisk je

charakteristický mimo jiné pro Honoré Daumiera, Alfonse Muchu, Andyho Warhola.

2) prostorové umění

Umění plastické můžeme též označit jako umění prostorové, jelikož výsledným

produktem je trojrozměrný objekt.

Skulptura je dílo vytvořené ubíráním hmoty prostřednictvím tesání do tvrdého

materiálu (kamene). U plastik naopak dochází k přidávání, ale zároveň i k odebírání hmoty

(hlína), popřípadě je lze odlévat, např. do bronzu. Třetí podoba plastického umění vznikla

v období dadaismu (Marcel Duchamp – „ready made“), mluvíme o tzv. instalacích – objektech.

3) užité umění

Užitým uměním rozumíme esteticky řešené předměty denní potřeby, ať už jde

o keramiku, oděvy tak i o šperky. Mimo zmíněných oborů se o užitém umění mluví i ve

13

spojitosti s plakáty, přebaly knih, či s rozvojem scénografie, kovářství (uměleckých řemesel)

a s mnoha dalšími obory. Oborů užitého umění je stále víc, některá ovšem i zanikají.

Do užitého umění můžeme zařadit i architekturu, ve spojení s projektováním lidských

obydlí s ohledem na prostředí, ale také tvorbu interiérů s ohledem na životní styl lidí, kteří

v daném prostoru budou trávit společný čas. Jinak tvoří architektura samostatnou disciplínu,

která může být doplněna o užité umění (svítidla, spotřebiče, nábytek apod.)

S užitým uměním je úzce spojen výraz design (Trojan, Mráz, 1996): „výsledek tvůrčí

činnosti, jejímž cílem je určení formy a funkce předmětů vytvořených prostředky hromadné,

sériové výroby“, také by se dalo říct, že jde o vývoj tvarů, barevného zpracování, či

strukturovaného zpodobnění (design nábytku, elektrospotřebičů…).

14

3 Historie výtvarného umění

Historii výtvarného umění též označujeme jako vědu zaobírající se výtvarným uměním

nesoucí označení dějiny umění, věda o zákonitostech a konkrétním vývoji výtvarného umění,

líčící historický průběh na pozadí doby.

3.1 Pravěké umění

Pravěké umění nebo také předhistorické či předdějinné umění, bylo obdobím, kdy lidé

neznali písmo, ale již se naučili ovládat oheň, stavět si obydlí, naučili se ochočovat si zvířata,

stávali se zemědělci a řemeslníky.

Doba kamenná

a) paleolit = starší doba kamenná (přibližně 540 000 – 10 000 př. n. l.)

První umění je spojováno s kultem ženy, která měla vedoucí úlohu v rodové

společnosti, mluvíme o tzv. matriarchátu. Vytvářejí se sošky žen – matek, známé pod pojmem

Venuše, se zdůrazněnými sekundárními pohlavními znaky, jako symboly plodnosti

(Willendorfská venuše - vápenec kolorovaný červeným okrem, Venuše z Mentonu - kámen,

Venuše z Lespugue - mamutí kel, Věstonická venuše - jíl a popel).

Krom kultu ženy je život lidí v tomto období silně propojen i s tématikou lovu a magie.

Mimo samostatných sošek zvířat byly nalezeny rytiny do přírodních materiálů, jako jsou

kámen, kosti a pravděpodobně se užívalo i dřevo. Ovšem tím největším výtvorem z této doby

jsou skalní malby či malby v jeskyních, v kterých lidé přebývali, jelikož z důvodu kočovného

života neměli v této době potřebu zabývat se architekturou, stavbou obydlí.

Nejstarší malby představují zvířata dotvářená skálou, otisky rukou a prstů v paralelních

liniích. Mluvíme o tzv. makaronských kresbách, které mimo již zmíněné malby prsty, jsou

představovány např. i zkamenělými kresbami v písku. Později se setkáváme s lineárními

kresbami zvířat barevně dotvářenými za pomocí hlinky a uhlu.

Malby se nám dochovaly např. ve Španělsku v jeskyni Pindal, kde je vyobrazen mamut

s probodaným srdcem od lovců a v jeskyni Altamira, kde je ztvárněno na 180 bizonů. V jeskyni

Lascoux *laskó+ ležící ve Francii se setkáme i s postavami zvířat až 6 metrů vysokými či

s vyobrazenou lidskou postavou. V této jeskyni byly nalezeny i pozůstatky ateliéru - pochodně,

destičky, barvy.

15

b) mezolit (10 000 – 7 000 př. n. l.)

Mezolit též střední doba kamenná je obdobím přechodným, kdy se lidé živili sběrem,

lovem, později i pastevectvím, jelikož se naučili zvířata ochočovat. Jejich obydlí ovšem stále

představovaly jednoduché „stavby“ - zastřešené vykopané jámy tzv. zemnice.

Z tohoto období pocházejí malby, jež se vyskytují pod širým nebem na stěnách skal

a představují každodenní život lovců a sběračů.

c) neolit = mladší doba kamenná (Evropa 4 500 – 2 000 př. n. l., Přední Východ 7 000 –

3 500 př. n. l.)

V mladší době kamenné vzniká první architektura, která má podobu velkorodiných

domů z listů a slámy. Kromě domů určených k obývání vznikly i náboženských stavby,

zastoupené svatyněmi a hrobkami z velkých kamenů, odtud pochází i název označující tyto

stavby, megalitická architektura (mega = velký, lithos = kámen), jež má tři podoby:

1) MENHIR (z keltského označení dlouhého kamenu) představuje jeden vztyčený

kámen do výšky až sedmi metrů. Jakou funkci, ale tyto kameny plnily, není

doposud známo. S menhiry se můžeme setkat např. ve francouzském Carnacu

[karnaku], kde jsou kameny umístěny v řadách.

2) DOLMEN (keltsky kamenný stolec), který je tvořen dvěma kameny překrytými

třetím, dal vzniku architrávovému řádu, kdy kolmé prvky nesou vodorovné. Tento

řád ruší až gotika. Dolmeny často spatřujeme ve skupině 2 – 3, představujíce

hrobku muže, časem pro více ležících těl. Často je na vrch navršena zem, čímž

vzniká pahorek.

3) Dolmeny, jež jsou uspořádány v kruhu či půlkruhu a uprostřed mají jeden vztyčený

menhir, nesou označení KROMLECH (z keltštiny kamenný kruh). Byly to

pravděpodobně jakési svatyně kultu slunce, ale zároveň plnily i funkci kalendářů.

Nejznámější zástupce těchto staveb leží v jižní Anglii, mluvíme o Stonehange

s průměrem 90 metrů. Není ovšem největší. Největší leží u Avebury, též v Anglii,

a jeho průměr činí 400 metrů a sahá do výšky až pěti metrů.

Megalitickou architekturu můžeme spatřit mimo zahraniční naleziště i u nás na

Slánsku, Rakovnicku či v Praze – Dolních Chabrech.

16

Rozvíjí se i užité umění spojené se zemědělským způsobem života. Jsou potřeba

nádoby pro uchování potravin, a proto se rozvíjí výroba keramiky a to s různým zdobením jako

jsou lineární závity (keramika volutová), vpichy představující geometrické obrazce

(vypichovaná keramika), obrazce vytvořené za pomoci stočeného provázku (šňůrová keramika)

či nádoby ozdobované pastózní barvou (malovaná keramika). V tomto období vzniká i první

keramika, jež má kulovitý tvar a je tvořena doposud ručně (modelovaná či stáčená ve

spirálách). Nádoby neměly doposud glazuru, byly vyhlazovány oblázkem, ale přesto byly

nepropustné. Postupem času byla keramika vypalována v pecích a tím se stávala odolnější.

Pastevci na svých cestách začali nacházet ložiska rud, naučili se je dobývat

a zpracovávat.

Doba bronzová (2 000 – 1 000 př. n. l.)

Bronz vzniká spojením mědi a cínu, který dává bronzu pevnost. Stabilní je sice i zlato,

ale to je příliš vzácné. S využíváním kovů se úzce pojí výroba nástrojů pro různé účely, což má

za následek rozvoj řemesel a obchodu. Vedle nástrojů jsou vyráběny i různé šperky.

Na našem území se vytvořily 3 kultury:

1) Kultura únětická – pro níž je charakteristická malovaná keramika

2) Kultura mohylového lidu – název odvozen od způsobu pohřbívání

3) Kultura lužická neboli lidu popelnicových polí – odvozeno od keramických uren

Posledním zpracovávaným kovem bylo železo, s jehož užitím se pojí i významné

společenské změny.

Doba železná (nerovnoměrný vývoj Přední Východ 1 400 př. n. l., Evropa 700 př. n. l.)

Ve střední Evropě se ještě tato doba dělí na DOBU HALŠTATSKOU (7. – 6. stol.) – starší

doba železná a DOBU LATÉNSKOU – mladší doba železná, jež je spojena s příchodem keltského

kmenem Bójů, kteří pozitivně ovlivnili vývoj řemesel kupředu. Zdokonalili hornictví, hutnictví,

přinesli s sebou hrnčířský kruh, mince, šperky, ale i sklo.

Již na konci pravěku nám vznikají města, střediska výroby a obchodu, a s tím souvisí

i vznik států, který je spojen i se vznikem písma, jež bylo třeba k zachycení různých dat. Tato

doba s sebou nese i zjištění, že zajatci nemusí být vražděni, ale mohou se uplatnit i jako

pracovníci na těžké práce (vznik otroctví).

17

3.2 Starověk

Starověk je charakteristický vytvořením nejvýznamnější států vznikajících na území

dnešní Číny kolem řeky Jang-c-ťiang a Chuang-che, Indie podél řeky Indu a Gangy, v Přední Asii

kolem Tigridu a Eufratu (Mezopotámie) a v Africe podél řeky Nil (Egypt).

V následujících podkapitolách se ze starověkých států zaměříme na Egypt a antické

Řecko a Řím. A to vzhledem k vlivu těchto oblastí na naše umění z důvodu jejich zeměpisné

blízkosti, a také proto, že na tyto mimo jiné státy je zaměřena i praktická část.

3.2.1 Egyptské umění

Umění starověkého Egypta bylo podmíněno vírou, faraonem a potřebami vládnoucích

vrstev. Faraon, jediný vládce země měl absolutní moc. Vedle faraona, který byl nakonec

pokládán i za samotného boha, měly velkou moc i kněží. Na čemž je patrný velký vliv

náboženství a víry. Egypťané věřili v posmrtný život, člověk má svou tělesnou schránku a ducha

Ka, jež žije po celou dobu, kdy něco z mrtvého existuje (mumifikace, ovšem jen bohatých, či

s vyšším postavením), proto bylo zvykem dávat do hrobu veškeré věci, které by mrtvý mohl po

smrti potřebovat a měl na tomto světě rád – to bylo zvykem už i u některých kultur v pravěku.

Podstatou architektury je tzv. architrávový řád (podpěra a překlad). Nejstaršími

památkami jsou hrobky – mastaby a pyramidy. Nadzemní část mastab sloužila k uctívání boha

podsvětí a sídlil zde dvojník, duše – duch Ka. Mohla mít až 32 místností a zpravidla tvar

komolého jehlanu s bohatou výzdobou. Šachta tuto část propojovala se spodní, kde byl

pohřbený člověk.

Seskupením mastab nad sebe byla vytvořena nejstarší stupňovitá Džosérova pyramida

s obdélníkovým půdorysem. Pravidelné jehlancovité pyramidy různých velikostí se dochovaly

na území kolem ústí řeky Nil, z čehož největší se nacházejí u Gizy (okraj Kahiry). Orientace

pyramid je závislá na světových stranách (severojižně, s vchodem na východ k Mekce).

Pyramidy sloužily jako hrobky faraonů, proto mají falešné místnosti a cesty, aby se

zabránilo vykradení, ovšem i přes to, bylo mnoho pyramid vykradeno. Z tohoto důvodu si

faraoni v období Nové říše začali poblíž sídla ve Vesetu vytvářet hroby ve skalách a vchody

maskovaly balvany (Údolí králů). I tak je, ale znám jen jeden nevykradený hrob nepříliš

významného faraona Tutanchamona.

18

Kromě hrobek se stavěly i chrámy. V horním Egyptě vznikaly chrámy skalní – Abú

Simbel, největší samotné chrámy najdeme v Luxoru, Karnaku, Vesetu a v Dér el Bahrí byl

postaven chrám na terasách na podnět královny Hatšepsowet. Chrámy byly bohatě zdobeny

sochařskou výzdobu představující sfingy – lev s hlavou člověka, obelisky, sloupy zdobené

rostlinami, sochy ať už faraonů či boha, jemuž byl chrám zasvěcen.

Sochařství se během staletí vyvíjelo od monumentálních kolosů tesaných do kamene

o velikost 3-4 m, po realistické sochy z kovu, třeba i ze zlata, a z méně pevného materiálu jako

je dřevo (sochy sloužících, zobrazování lidských nedostatků). Z tohoto období je známý portrét

ženy faraona Amenhotepa IV. Nefertijti jež je polychromován, tak jak často i jiné výtvory

(především reliéfy) z této doby.

Nejen v sochařství, ale i v malířství je uplatňováno zobrazení člověka z profilu, tedy

pokud jde o hlavu a nohy, jelikož tělo a oko je zepředu a trup ze tří čtvrtin. V malířství se také

užívá tzv. hierarchického zobrazování postav – nejvýznamnější (faraon) je nejvyšší (hieratická

perspektiva). Maluje se v řadách nad sebou (pásová, významová perspektiva), jelikož neznají,

neumí použít lineární perspektivu. Samotné malířství je pro nás důležitým zdrojem

k seznámení se s tehdejším životem. Malby nacházíme na stěnách hrobek, krom pyramid, kde

se skoro nenacházejí a na městských stavbách. Barvy byly nanášeny na zeď s nahozenou

omítkou z bláta a rákosu. S malířstvím je úzce propojeno i písmo, jehož znaky nesou označení

hieroglyfy, kterými se psalo jak na plátno tak papyrus – poslepované rákosové plátky.

V Egyptě se zároveň setkáváme s bohatým rozvojem řemesel - výroba nábytku, skla,

šperků… Díky místnímu podnebí – sucho a horko, které působí konzervačně, se nám dochovalo

mnoho těchto písemných a hmotných památek.

3.2.2 Antické umění

3.2.2.1 Řecko

1. předřecké umění:

Umění je charakterizováno kulturou minojskou na ostrově Kréta, pro niž je

charakteristická stavba velkých paláců (v Knossu, Faistu, Zakrosu atd.), jež se bohužel vlivem

několika zemětřesení nedochovaly. Druhá kultura mykénská vznikla na pevnině. Pojí se

s ní hroby vytesané do skály (dochované zlaté masky, zbraně, šperky, keramika) či vstup do

města Mykén, tzv. Lví brána - reliéfy lvů po stranách sloupů.

19

2. umění starověkého Řecka

Přibližně roku 1 250 př. n. l. se na řecký poloostrov dostali Dórové. Jejich vpád zapříčinil

zánik mykénské kultury. V oblasti umění došlo ke stagnaci, známé jsou jen výrobky z keramiky

zdobené geometrickými ornamenty.

Z důvodu velké členitosti povrchu nemohl vzniknout na balkánském území jednotný

státní celek, tak jako např. v Egyptě. Tudíž vznikají tzv. polis – městské státy. Přesto Řeky

spojuje jak víra v tytéž bohy, tak od roku 776 př. n. l., i konání olympijských her uskutečňované

na počest boha Dia.

Oblast řeckého umění dělíme do tří období: a) ARCHAICKÉ (8. – 6. stol. př. n. l.)

b) KLASICKÉ (5. – 4. stol. př. n. l.)

c) HELÉNISTICKÉ (356 – 31 př. n. l.)

V architektuře se nám dochovaly především církevní stavby. Staví se chrámy s typickým

půdorysem, které jsou z počátku ze dřeva a nepálených cihel, později jsou tyto materiály

zaměňovány za stabilnější – kámen přinášející dva základní řády: DÓRSKÝ (sloup nemá patku

a je žlábkovaný – kanelovaný) a IONSKÝ (sloup má patku a hlavici ve tvaru voluty). Ve 4. stol. se

začíná využívat řád třetí, a to KORINTSKÝ, jehož sloup má složitou hlavici z akantového listí,

a tak jak v řádu ionském i patku. U některých chrámů jsou sloupy nahrazeny postavami dívek –

karyatidy.

V 5. stol. př. n. l. se začínají budovat města s místy určenými přímo pro trh, sněmy

nebo veřejnost. Je vybudován kanalizační systém a také dochází k stavbě kamenných divadel.

Herci při představeních nosily masky, vycpaný oděv a speciálně vyzdvihnutou obuv. Díky těmto

účelně upraveným věcem byl zabezpečen dobrý výhled i ze zadních řad a prostřednictvím

stupňovitého hlediště vytesaného do svahu byla zaručena i správná akustika.

V malířství mluvíme o tzv. vázovém umění, jelikož znaky malířského umu se nám

dochovaly převážně pouze na keramických nádobách, vázách s různým užitím. V 6. stol. je

zdobení váz černo-figurové, tj. černě malované figury na povrch červené keramiky jsou

doplňovány vyrývanými detaily a některé ještě zdůrazněny bílou barvou (bůh). S blížícím se

koncem století se styl zdobení začíná měnit v upřednostňování zdobení červeno-figurového.

Černé pozadí je doplňované figurami a detaily barvy střepu.

Sochařskou výzdobu máme zachovanou již ze 7. stol., představuje ji tzv. kúros –

neoděný dlouhovlasý mladík s nakročenou nohou, ale přesto s vahou na obou dolních

20

končetinách, s rukama v pěst podél těla. Měřili až 3 metry, ale postupem času se dostávali do

životní velikosti, s čímž je spojeno i ohýbání rukou a uvolnění jedné nohy. Sochy byly převážně

z mramoru nebo odlévané z bronzu. Vedle mladíků byly vytvářeny i sochy dívek, tzv. kóre,

v dlouhých šatech. V klasickém období sochy představují člověka zdravého, fyzicky zdatného -

sportovce, ale přesto mravného, ušlechtilého, jinak řečeno člověka představujícího ideál krásy.

Většina děl se dochovala bohužel jen v římských kopiích (Myronův Diskobolos, Polykleitův

Doryfor). Jedním ze sochařů, jehož dílo se zachovalo je Faidias (torza soch zdobící štíty

Parthenonu, dnes v Londýně). Realistickou zpodobnění těla s sebou přináší 4. stol., kdy vznikají

podobizny.

3.2.2.2 Řím

Římská civilizace spatřovala svůj vzor v umění Řecka, mnoho si odnesla od národu

Etrusků, ovšem v pozdějších dobách měla i své vlastní typické prvky.

Proslulost Římanům v architektuře přinesla stavba užitkových budov, jako jsou lázně,

soudní budovy, divadla, která oproti řeckým neslouží k divadelním představením, ale ke

gladiátorským hrám a k bojům se zvířaty (Koloseum v Římě). Největší pokrok je v přesunu

amfiteátrů do prostoru – nezávislost stavby na okolním prostředí (svahy). Dále vznikaly císařské

paláce, chrámy a důležité místo zaujímají i obyčejné obytné domy zdobené nástěnnými

malbami. Některé z těchto domů byly víceposchoďové, s podloubím či obchody. Rozsah říše

donutil vybudovat silniční síť s mosty a viadukty. Do měst vedly akvadukty, jež zajišťovaly

přísun vody a samozřejmý byl i kanalizační systém.

V římském malířství se na rozdíl od řeckých vázových maleb dochovaly jak fresky,

mozaiky na zdech a podlahách, tak i enkaustiky na dřevěných deskách či dekorace v knihách.

Nejrozsáhlejší nástěnné malby se nám zachovaly v Pompejích díky zničení města výbuchem

sopky Vesuv. Tyto malby se vyznačují iluzivností, z počátku zaměňují zeď za mramorové či

dřevěné obložení, v další etapě se otevírá prostor do přírody, s čímž se vytváří i iluzivní

architekturu a nakonec se otevírá prostor do smyšlených místností.

Řecké sochy byly pro Římany objektem velkého obdivu, proto si nechávali dovážet jak

originály řeckých soch, tak řecké sochaře vytvářející kopie. Díky tomu se nám dochovala řada

řeckých památek.

21

3.3 Středověk

Středověk datujeme od roku 476, kdy zanikla západořímská říše a na jejím území se

začínají utvářet tři kulturní oblasti: románsko-germánská (dnešní Francie, Německo a částečně

střední Evropa), byzantsko-slovanská (jihovýchod, východ a částečně střední Evropa a Malá

Asie) a oblast islámská (Přední Asie, severní Afrika a pyrenejský poloostrov).

3.3.1 Románské umění

Románský sloh je prvním mezinárodním uměleckým slohem. Označení pochází ze slova

Roma (Řím), místa, kde tento sloh vznikl. Románské umění můžeme datovat do 11. až 12. stol.,

u nás přetrvává až do 40. let 13. stol.

Tento sloh s sebou přinesl nárůst stavební aktivity a to především ve stavbě

impozantních, reprezentativních církevních staveb - kostelů, klášterů (centra vzdělanosti, místa

stavěná ke slávě boží), což značí, že velký vliv měla církev. Kostely se staví ve dvou stylech, jako

centrální stavby s kruhovým půdorysem, tím myslíme rotundy, a podélné kostely neboli

baziliky, jež stojí na půdorysu kříže s prostorovým uspořádáním do tzv. lodí.

Mimo sakrální stavby se staví i na žádosti z řad feudálů a to především hrady a městské

paláce, pro měšťany vznikají domy. Města se stávají bezpečnějšími díky opevnění a vstupu

zajištěnému jednou či více branami. Z necírkevních staveb se nám zachovaly především již

zmiňované hrady a věže (Tower [taur]v Anglii, Wartburg v Německu), mosty (Avignon [aviňon],

Regensburg) a městské opevnění v Carcassonne [karkason].

Po celé Evropě se základní rysy architektury v nepatrných rozdílech liší, přesto se

všechny stavby vyznačují silnými zdmi, malými půlkruhovými okny, často ve skupinách po dvou

či třech oddělené sloupkem (tzv. sdružená okna) a zúžená do interiéru, což zaručuje větší

přísun světla do místností, dveře jsou taktéž jako okna půlkruhového tvaru. Dalšími typickými

znaky jsou ústupkové portály, či valená klenba.

Sochařství jako samostatné se příliš nevyskytuje, slouží jen k doplnění architektury –

reliéfní zdobení portálů, sloupů - hlavic, a to s využitím figurálních, zvířecích a rostlinných

motivů či geometrických ornamentů. Až později jsou do chrámů zařazovány dřevěné krucifixy

(umělecké vyobrazení ukřižovaného Krista) nebo madony (plastiky vyobrazující Pannu Marii).

V malířství dominuje nástěnná malba, která v kostelech představována výjevy z bible,

a to především z Nového zákona. Z tohoto období pochází i několik barevných oken, i když je

22

známo, že se vyráběla již v dřívějších dobách. Lidé, kteří uměli číst (vládnoucí třída, vysocí

církevní hodnostáři) a byli bohatí, mohli přijít do styku s knihami, které byly ručně psané

a doplněné bohatě zdobeným prvním písmenem - iniciálou, jež často zabraly celou stránku.

Užívalo se kvašových barev na pergamen a hojně se při zdobení pracovalo i se zlatem. Většina

knih měla náboženský charakter, jelikož vznikaly převážně v klášterech, ale vznikají i knihy se

světským tématem jako např. rytířský román.

V českých zemích se románský sloh uplatňuje výrazně v Praze, v centru země,

jmenujme např. rotundu sv. Martina na Vyšehradě (Vyšehrad byl prvním knížecím sídlem),

baziliku sv. Víta či Černou věž na Pražském hradu. V této době taktéž vznikly dva významné

kláštery a to Břevnovský a Strahovský, a taktéž byl postaven Juditin most. V Praze se dochovala

taktéž řada základů románských domů, převážně v okolí Staroměstského náměstí, kde bývalo

tržiště. Z mimopražských památek můžeme jmenovat rotundu sv. Jiří na hoře Říp, rotundu

sv. Kateřiny ve Znojmě, kde se zachovala jedinečná výzdoba z fresek rodu Přemyslovců či

hradní trosky hradu Přimda.

Sochařství, tak jako v jiných zemí Evropy, je spojené s architekturou a její výzdobou,

výjimečně se můžeme setkat s řezbářskou prací.

S nástěnnou malbou se setkáváme v kostelech, ale i na hradech, v palácích či obytných

domech, ovšem dochovalo se jich velice málo. Knihy jsou u nás psány hlaholicí – cyrilicí

a latinsky psané knihy jsou překládány do staroslověnštiny.

3.3.2 Gotické umění

Gotika se utváří ve 12. stol. ve Francii, která se stává střediskem evropské vzdělanosti.

Označení gotika vzniklo v Itálii (poprvé ho užil italský renesanční teoretik Giorgio Vasari), mylně

podle kmene Gótú, které považovali za ničitele a barbary vůči domácí tradici a antické kultuře.

V této době zároveň roste význam měšťanstva, jež je spojen s rozvojem měst (výstavba radnic,

kašen a samozřejmě obytných domů, mostů, špitálů a dalších užitkových domů). Moc

a bohatství církve je silně kritizováno, a tudíž se objevuje snaha o nápravu církve.

Gotika se v Evropě rozvíjí různě, ovšem ve všech zemích se vyvíjí ve třech obdobích:

1) Raná gotika (ve Francii v 12. stol., zbytek Evropy 13. stol.)

2) Vrcholná gotika (Francie 13. a 14. stol., ostatní Evropa 14. stol.)

3) Pozdní gotika (15. stol., v Itálii v této době již nastupuje umění renesance)

23

Gotický sloh se nám nejvýrazněji projevuje v architektuře, pro kterou je stěžejním

objevem křížová žebrová klenba přinášející s sebou odlehčení zdí a možnost stavby do větších

výšek. Dalšími typickými znaky jsou lomený oblouk u oken, dveří a rozložení tlaku klenby na

sloupy, pilíře a opěrný systém zvenčí. Okna jsou vysoká a široká s barevnou vytráží spojovanou

olovem. K výzdobě architektury se užívají rozety (velká zdobená okna v průčelí), fiály (drobné

věžičky na opěrném systému) či chrliče (kamenná kružba taktéž součástí opěrného systému).

První stavbou, v níž se objevují gotické prvky, je kostel Saint-Denis [sént denys]v Paříži.

Vrcholným architektonickým útvarem jsou katedrály, vícelodní baziliky s třemi vchody

v průčelí a s rozetou nad středním vchodem. Katedrály jsou opatřeny bohatou sochařskou

výzdobou a dvěma věžemi. Stavěly se ale i menší kostely, hrady a mohutná opevnění.

Gotické sochařství se člení na dva vlivy: francouzský, tíhnoucí k líbeznosti a idealizaci

(postavy madon) a německý, všímající si člověka. Gotika s sebou přináší vznik samostatné sochy

tvořené ze dřeva, opatřované barvou (polychromie) anebo z kamene. Nejčastěji se v tomto

umění objevují náboženské náměty, např. Madony v rané gotice hledí jakoby do dálky, stále

u nich přetrvává vliv románské strnulosti a neodlišnosti, za to u Madon z dob vrcholného

období slohu spatřujeme kontakt s okolím. Získávají výraz ve tváři a s nástupem tzv. krásného

slohu jsou typicky esovitě prohnuté, váhu mají přenesenou na jednu nohu a drapérie je

rozvlněná a bohatá.

Rozsáhlé užívání oken v katedrálách, nedovolalo uplatňovat v tak velké míře jako dřív

nástěnné malířství, proto se malba přenáší na okna (sklomalba). Ovšem nástěnná malba má

stále své uplatnění v kostelech, kaplích či na hradech, kde se využívala i výzdoba za pomoci

tapisérií či maleb na dřevěných deskách (deskové malířství, jež se uplatňovalo i při tvorbě

oltářů tzv. triptychů). Zájem o člověka vedl ve 14. stol. k vytvoření portrétního umění.

V Čechách se gotika vyvíjí krátce po roce 1 200, kdy se k nám dostala díky různým

řádům přicházejících na naše území. Taktéž se člení na tři údobí, jen jednotlivé etapy nesou

označení podle panovnických rodů:

1) přemyslovská gotika (13. a počátek 14. stol.)

S nástupem Přemysla Otakara II. na trůn vyrostlo na našem území mnoho hradů,

stavěných buď podle vzoru kláštera (Písek, Zvíkov), nebo podle terénu (Bezděz, Křivoklát). Dále

se rozrůstá stavba královských měst s pravoúhlými ulicemi okolo centrálního náměstí

s dokonalejším opevněním (České Budějovice) a v tomto období byl postaven i, nyní nejstarší,

kamenný most v Písku.

24

2) lucemburská gotika (14. stol. až rok 1420, kdy vypukly husitské boje)

Nejvýznamnějším obdobím v době gotického slohu se pro nás stává vláda Karla IV.

a Václava IV. a to především díky tomu, že se naše umění stává souměrným s uměním

v Evropě. Za vlády Karla IV. byla založena Karlova univerzita, hrad Karlštejn, Nové Město

Pražské a byl položen základní kámen k chrámu sv. Víta na Pražském hradě. K stavbě byl

povolán až z Francie Matyáš z Arrasu a po jeho smrti byl pověřen dostavbou chrámu Petr

Parléř, který stojí taktéž za výstavbou Karlova mostu i s Mosteckou věží na Starém Městě.

V tomto období vzniklo na Novém Městě několik dalších kostelů, např. kostel sv. Petra a Pavla

na Vyšehradě, dnes již přestavený ve stylu novogotickém, klášter Na Slovanech (Emauzy). Staré

Město naopak dotvořilo kostel Panny Marie před Týnem.

Vláda Karla IV. se pojí zároveň s tím, že české gotické malířství patří mezi jedno

z nejlepších v Evropských zemích. Rozvíjí se jak malba nástěnná, tak knižní a dochovaly se nám i

deskové obrazy - Mistr vyšebrodský (oltář líčící život Krista v devíti dílech, obr. 88), Mistr

Theodorik (130 obrazů představující Nebeské vojsko pro kapli sv. Kříže na Karlštejně, obr. 89)

a Mistr třeboňského oltáře (dochovaly se jen 3 desky oltáře znázorňující Krista na hoře

Olivecké, Kladení do hrobu a Z mrtvých vstání – obr. 90, z druhé strany jsou znázorněni sv.

Kateřina s mečem, sv. Magdaléna s věží a sv. Marek s drakem).

3) jagellonská gotika (1 471 až 1 520 – nástup Habsburků)

Až za vlády Vladislava Jagellonského dochází k rozproudění stavební činnosti na

Pražském hradě. Benedikt Ried (Rejt) hrad opevnil a postaral se o výstavbu Vladislavského

sálu. Dalším významným architektem byl Matouš Rejsek, který stojí za stavbou Prašné brány

v Praze a také pokračoval v stavbě chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře.

V sochařství se u nás projevuje silně tzv. krásný sloh, jmenujme např. Madonu

krumlovskou z kamene, či Madonu třeboňskou ze dřeva. Tento styl byl velmi kritizovaný

husitskými kazateli, ale mezi lidmi byly takto ztvárněné Madony velice oblíbené a v dobách

rozporů se k nim český národ upínal s nadějí pomoci.

Na rozhraní 14. a 15. stol. je u nás významným deskovým malířem Mistr litoměřického

oltáře, který je také autorem samostatného obrazu – portrétu Albrechta z Kolovrat.

25

3.4 Terminologický slovníček (Černá, 2005)

A

Akant – bodlákovitá rostlina, ornamentální prvek

Akvadukt – vodovod (v římské architektuře kamenné koryto podpírané oblouky,

i v několika patrech nad sebou)

Amfiteátr – antická římská stavba eliptického půdorysu pro hry a zápasy

Architráv – vodorovný trám položený na podpěrách, sloupech nebo pilířích

Artefakt – umělecky opracovaný výrobek

B

Bazilika – podélná stavba o lichém počtu lodí; prostřední, hlavní loď, širší a vyšší, je

osvětlena okny ve zdi okny postranními; v antice světská stavba, pak hlavní

typ křesťanského chrámu

D

Deskové malířství – malba na dřevěném podkladu opatřeném speciálním nátěrem,

známá už v antice a oblíbená zvláště ve středověku

E

Enkaustika – malířská technika užívající jako pojidla barev vosku za horka

F

Fiála – výzdobný i konstruktivní článek gotické architektury ve tvaru štíhlého jehlanu

ukončující a zatěžující opětné pilíře

Freska – technika nástěnné malby anorganickými vodou ředitelnými barvami na

čerstvé, vlhké vápenné omítce

G

Gladiátor – římský zápasník vycvičený k boji s ostrými zbraněmi

H

Hieratická perspektiva – posvátná perspektiva, velikost postav v obraze (reliéfu) je

určována jejich významem ve společnosti

Hieroglyfy – nejstarší obrazové písmo používané v Egyptě již 3 000 let př. n. l.; buď

vyrýváno do hloubky, reliéfně tesáno, nebo se psalo štětci na zdi nebo

pergamen

CH

Chrlič – odvod dešťové vody ze střechy, opěrných oblouků nebo pilířů; v gotické

architektuře míval často podobu groteskních zvířecích nebo lidské postavy

26

K

Kanelování – žlábkování (kanelura - žlábek)

Katedrála – 1. biskupský chrám, 2. chrám s opěrným systémem (gotika)

Kolorování – plošné pokládání barvami

Křížová žebrová klenba – vzniká kolmým průnikem dvou valených kleneb; hrany, které

vznikají v místech průniku, jsou zesíleny kamennými žebry

a svádějí tlaky do čtyř bodů v úhlech klenebního pole – musí

být zesíleny opěrným systémem

L

Loď chrámová – prostor podélné chrámové stavby mezi vchodem a kněžištěm;

v bazilikálním typu přiléhají po obou stranách nižší a užší lodi boční

M

Mozaika – malířská technika skládající obraz z kamenných nebo skleněných kostiček

O

Obelisk – štíhlý komolý jehlan ukončený malou pyramidou

Opěrný systém – v gotické architektuře konstrukce z kamenného zdiva zachycující

hlavní tlaky klenby (opěráky, opěrné pilíře a oblouky)

P

Patka – dolní část sloupu nebo pilíře, rozšířená a různě profilovaná základna, na níž

spočívá dřík nosného článku

Perspektiva – plošné znázornění prostorového útvaru z určitého zorného bodu podle

zákonů vidění

Polychromie – mnohobarevnost; pestré zbarvení plastik nebo architektury

Portál – architektonicky nebo sochařsky zdůrazněný vchod do budovy (kostela, paláce)

R

Reliéf – plošné sochařské dílo, dosahující iluze prostorovosti a objemovosti; určen

pohledu zepředu (nízký, vysoký, vhloubený)

Rozeta – 1. růžice, 2. kruhové, kružbou zdobené okno zejména gotických kostelů,

3. plastický nebo plochý kruhový motiv

S

Sakrální – posvátný, církevní (stavby)

V

Viadukt – most

Vitráž, vitraj – barevné okno složené z barevných skel zasazených do olověných

spojovacích pásků a ornamentálně i figurově zdobených

27

4 Děti předškolního věku – charakteristika

Předškolním věkem můžeme v širším slova smyslu chápat celé období od narození až

po nastoupení povinné školní docházky, ale v užším slova smyslu je to období ve vývoji člověka

počínající dovršeným 3. rokem života a končící završením 6. roku věku. V šesti letech je dítě

obvykle zralé pro vstup do školy, a pokud je narozeno na podzim (nástup povinné školní

docházky je možný a povinný do konce srpna roku, v němž dítě dosáhne šesti let), je pro dítě

spíše výhodou, když setrvá déle v prostředí mateřské školy.

Taktéž jako v předchozím období batolete je pro děti předškolního věku z počátku

typický poměr postavy, krátké jak ruce, tak nohy plus hlava jsou oproti trupu stále velká,

lopatky odstávají a břicho je vypouklé dopředu, ovšem dítě je už bezproblémově schopné

samostatného pohybu, přeskoku, házení míčem… Toto období taktéž nese označení první

období vytáhlosti, jelikož se růstem napravuje batolivý vzhled postavy (druhé období

vytáhlosti je v období puberty, v období staršího školního věku, mezi 10 až 15 rokem), jež je

zároveň spojen s potřebou pohybu. Tolik důležitý pohyb má vliv na vývoj svalů, kosterní

soustavy (dochází k osifikaci), ale i vnitřních orgánů. Typickým rysem dětí tohoto věku je výskyt

mnoha úrazů, jelikož dítě je velice zvídavé a snaží se získat nové zkušenosti. Ty mají vliv i na

rozvoj stránky duševní.

V tomto věku můžeme přesně určit, zda je dítě levák, pravák či nemá lateralitu

vyhraněnou (ambidextrie) – zkouška laterality podle Matějčka, Žlaba z roku 1972. Pohlavní

rozdílnost mezi chlapci a dívkami je minimální, výška dětí je v průměru 120 cm a váha 22 kg.

K posouzení stupně fyzického vývoje se užívá tzv. Filipínská míra, která spočívá v tom, že si dítě

dosáhne pravou rukou přes hlavu na levé ucho.

Rozvíjí se a zdokonaluje se také řeč, a to jak ve výslovnosti, tak ve stavbě vět. Roste

zároveň zájem o hlasovou reprodukci (jak v poslouchání, tak v samotné schopnosti předávat

básničky, písničky ostatním). Důležité je také to, že dítě se v tomto období naučí regulovat své

chování jen na základě slovního popudu. Častá narušení komunikační schopnosti v tomto věku

jsou způsobena typickým rysem konce období, jímž je postupná výměna dočasného chrupu za

trvalý. Toto období též můžeme v rozvoji řeči nazvat jako druhé obdobím otázek, kdy se

setkáváme s otázkami typu: Proč…?, Nač…?, Kde…?, Jak…? (první období otázek mezi 2 a 3

rokem – tázací zájmeno Co…?). Tyto otázky dítěti přinášejí poznatek o důsledcích, příčinách

toho, co se kolem něho děje. Na konci 6 roku činí dětská slovní zásoba 3 000 – 4 000 slov. Dítě

dokáže správně pojmenovávat věci kolem sebe, ovšem chybí mu dostatek zkušeností a proto

28

často zobecňuje, mluvíme o tzv. pojmovém myšlení. Takové myšlení se vyznačuje 3 fázemi:

názorně činnostní (kontakt, činnost s předměty, vnímat všemi smysly), názorně obraznou (stačí

obrázek, model, již má zkušenost) a slovně obraznou (realita je nahrazena slovem, nepotřebuje

pomůcku). Zvláštním vztahem mezi řečí a myšlením je, že mezi 3 – 4 rokem myšlení řeč

předbíhá (nejdříve ukáže, udělá, až poté pojmenuje) a v 6 letech naopak řeč předbíhá myšlení

(nejprve pojmenuje, a pak teprve ukáže, předvede).

Zrakem dítě dokáže rozlišit postupně všechny barvy a jejich odstíny, ovšem

z nedostatku zkušeností ještě nedokáže vnímat v dostatečné míře hloubku prostoru,

perspektivu, proto je důležité s dětmi chodit a ukazovat jim, že např. v ulici jsou všechny domy

stejně velké a nezmenšují se, tak jako koleje ubíhající do dálky, nekončí spojené v jednom

bodě. Dítě předškolního věku má taktéž problém vnímat čas, musí mít nějakou spojitost

s činností (ráno – snídaně).

Vnímání se vyznačuje v tomto věku určitými vlastnostmi, je globální (neumí vnímat

podrobnosti, vnímá předmět jako celek). Dítě vnímá na základě vlastní aktivnosti (manuální

zkušenost) a jeho získaný vjem je zároveň subjektivní (nedokáže vnímat věci, které neviděl,

nezná).

Paměť je krátkodobá, i když ke konci období se můžeme setkat i s pamětí

dlouhodobou, často spojenou se silným citovým zážitkem. Paměť je také neúmyslná, pamatuje

si na základě úkolů, má povinnost si něco zapamatovat. Předškolní děti často užívají tzv. dětské

lži, jež mají základ ve fantazii, a není je žádoucí trestat, ale vysvětlit.

Pro dítě v tomto věku je velice důležitá společnost jak druhých dětí, tak dospělých,

čímž se zvyšuje sociabilita dítěte (žít a pohybovat se v kolektivu, společnosti) a také je pro dítě

důležitá vzhledem k získávání imunity vůči nemocem, proto je dítě z počátku často nemocné.

Hlavní náplní dne je pro děti předškolního věku hra uskutečňující se jak v rodině, která je

základem výchovy a je první sociální skupinou, v níž probíhá socializace (učení se sociálním

rolím a společenským normám formou nápodoby, identifikace či přímým posilováním, využívá

se i při učení běžných věcí), tak i v mateřské škole, do níž většina dětí tohoto věku chodí

a připravuje je na vstup do prvních tříd základní školy. Hra v této době získává již prvky

tvořivosti, kterou uplatňuje při modelování, napodobování pracovní činnosti či při hře se

stavebnicí, posléze dítě začíná chápat i hry s pravidly, jen musí stále vyhrávat, není schopné

prohrát bez uražení. Hra je pro děti velice důležitá k rozvoji myšlení, paměti, představivosti,

řeči, motoriky, ale také k ukázněnosti a sebeovládání.

29

4.1 Výtvarný projev dítěte předškolního věku

Přesně neumíme vymezit, kdy se dítě začíná výtvarně projevovat, ale období do 8 let

věku označujeme: Raným dětským výtvarným projevem, jenž může započít již dobou narození

dítěte.

Počátky dětského výtvarného projevu se podobají vývoji lidské řeči. Počáteční

broukání, nevýznamné zvuky se postupně spojují a vytvářejí první slova, věty. Obdobně je

tomu právě i u „řeči“ výtvarné, málokdy si uvědomíme, že právě takové projevy, jako je pohyb

očí batolat sledující pohybující se vlastní prst, otisk dlaně na okně, či pozorování stékající

kapky, značí právě počátky kreslící formy. U malých dětí je důležitější než konečný výsledek,

právě sledování vznikající linie tvořící výslednou kresbu. K tomuto tvrzení existuje mnoho

případů, kdy dítě právě až na otázku, co nakreslilo, výslednou kresby pojmenovalo. Svůj

původní záměr si dítě během kreslení mění, dle postupně vznikající podoby obrazu. Dítě totiž

z počátku nedokáže rozlišit, co je snadné nakreslit, co naopak snadné není nebo zda to ztvárnit

vůbec jde.

První kresebné projevy můžeme označit jako čáranice. Dvouleté i mladší děti při

kreslení používají celou paži, uplatňují krouživý pohyb, kreslířské náčiní drží v celé dlani a často

přesahují rozsah nabízeného prostoru k výtvarnému projevu. Hhovoří se ovšem i o „malbě“

výkaly, jídlem apod., což u dítěte rozvíjí vnímání materiálů – budoucích technik. Existují

rozmanité druhy čmáranic: různá klubka, spirály, ovály, doplněné o body, klikatice. Otáčivý

pohyb ruky vede k volné linii – čáře, ale také k útvarům připomínající trojúhelník či čtverec.

Dalším stupněm vývoje dětské kresby je užívání tzv. ikonografických znaků – grafických

typů. Tímto označením rozumíme užívání zjednodušených stylizovaných schémat obohacených

o detail. Nejznámějším ikonografickým znakem je spojení oválného tvaru s čárami, teda spojení

hlavy a končetin, čímž nám vzniká pojem hlavonožec, který se později proměňuje v panáka

úplného. Dítě začíná postupně užívat čáru země (čáru nebe), jež ohraničuje původně

nerespektující prostor a další ikonografické znaky jako je slunce, mrak, zvířata, dům, strom,

auto.

První podoby „člověka na papíru“, vznikají pravděpodobně na základě zkušeností

dítěte, jakými jsou doteky, pohyby, pocity, než na zrakových vjemech. Takové hlavonožce

začínají děti kreslit mezi třetím a čtvrtým rokem. Na obličeji si dítě všímá především úst – zdroj

potravy, pomůcka při prozkoumávání předmětů vyskytující se v jeho blízkosti. Po obličeje jsou

pro dítě důležité ruce, jež jsou jeho cílem zájmu již od narození a často jsou i výše zmiňovanými

30

ústy prozkoumávány. Velkým objevem jsou pro děti nohy, i když oproti rukám, se do

pozornosti dostávají dosti opožděně, ale po grafické stránce, jsou zobrazovány mnohem dříve.

Prvotní zobrazení člověka získalo označení panák, z důvodu nedostatku znaků

a strnulosti. Ovšem, už se nezmýlíme, když tento obraz označíme člověkem. Hlava je

znázorňována jako uzavřený ovál, jež je doplněn o typické znaky charakterizující člověka – ústa,

oči, občas i nos či vlasy, však málokdy uši. Trup získává svou samostatnou hodnotu až poté, co

dítě začíná hledat místo k umístění detailu, příkladem mohou být knoflíky. Zřetelné členění

lidské postavy bychom měli spatřovat bezpochyby u šestiletých dětí, ovšem každé dítě se vyvíjí

různým tempem, a pokud nejsou děti vystavovány správným podnětům, vývoj rozvoje nejen

výtvarného projevu bude pomalejší.

31

5 Výtvarná činnost – význam

„Záměrem vzdělávacího úsilí pedagoga v oblasti biologické je stimulovat a podporovat

růst… i pohybovou a zdravotní kulturu, podporovat rozvoj jeho pohybových i manipulačních

dovedností, učit je sebeobslužným dovednostem…“ (RVP PV, s. 16) Z tohoto úvodu, kterým je

započata vzdělávací oblast Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání Dítě

a jeho tělo, je zcela patrno, že výtvarná činnost musí být nedílnou součástí režimu dne

v mateřské škole a má nezastupitelnou funkci v dětském rozvoji.

Dětská kresba nejen zaznamenává poznatky dění kolem dítěte, ale zároveň jej

dostatečně rozvíjí.

Již počáteční čárání je pro děti hrou, ovšem od jiných her se liší tím, že má relativně

trvalý, hmotný produkt. Postupné vytváření závěrečné podoby díla je pro dítě důležité

v přínosu nových cílů, v doplňování prázdné plochy a procvičování v objevování nových

možností dítěte. Jak bylo již zmiňováno, je zároveň výtvarný projev pro dítě i projevem

„verbálním“. Sděluje zážitky, dojmy pomocí obrázků. Současně dítě pomocí kresby

zpředmětňuje vlastní já či sny. Dalším významem by mohla být touha nápodoby.

Dříve se myslelo, že dítě zaznamenává v kresebném projevu, to co vidí a chce to přesně

vystihnout. Ovšem nyní už se ví, že dítě kreslí tak jak danou situaci prožívá, proto je dětská

kresba důležitým zdrojem poznání dítěte. Určuje stupeň vývoje dítěte či případnou poruchu

jeho vývoje, informuje o mentální úrovni, zároveň nám podává informace o afektivitě dítěte či

nám může poskytnout informace o znalostech dítěte v oblasti lidského těla. Musíme přesto

brát v potaz, že jedna jediná kresba nám neposkytne všechny, především ty správné, informace

a je důležité diagnostiku dětské kresby přenechat odborníkům.

Stejně tak může být výtvarná tvorba využívána záměrně, kdy terapeuti podněcují

člověka k vyjádření vnitřního já za pomoci užití barev. Mluvíme o tzv. léčbě uměním neboli

arteterapii, kdy nám výsledný obraz ukazuje, jakou chorobou by daný pacient mohl trpět

a v jakém stádiu se nyní choroba nachází.

32

PRAKTICKÁ ČÁST

6 Úvod k praktické části

Cílem praktické části je formulovat jednotlivá období z dějin umění přijatelnou formou

pro děti předškolního věku s využitím různorodých materiálů, pomůcek či forem, metod práce.

Důležitou součástí je prolínání práce s jinými disciplínami a obory.

Pedagogické přípravy jsou sestaveny tak, aby s jejich použitím v praxi byl podnícen

rozvoj dětí po všech stránkách. Děti by si prostřednictvím výtvarných činností měly

procvičovat, zdokonalovat jemnou i hrubou motoriku, rozvíjet fantazii a chápání společenských

pravidel chování. Děti by si měly z hodin odnést kladný vztah k umění a k manuálním

činnostem, které jsou důležité v dnešní společnosti.

6.1 Charakteristika pedagogických příprav

Přípravy k výtvarné praxi jsou vypracovávány na časový úsek 45 - 60 minut a jsou

zaměřeny tak, aby byla možná realizace i v běžných třídách mateřských škol. Práce je

vykonávána především frontálně s individuálním přístupem k jednotlivým dětem. Při

uskutečňování aktivit je využíváno jak metody slovní, a to monologické (vysvětlování)

i dialogické (rozhovory), tak metody praktické (výtvarná tvorba) či názorně-demonstrační

(ukázka postupu).

Důležitým bodem při realizaci příprav je dodržování pedagogických zásad, tedy zásad

přiměřenosti, aktivnosti, názornosti, trvalosti, cílevědomosti, uvědomělosti a soustavnosti.

Každá práce s sebou ovšem nese i rizika, v našem případě je důležité vyvarovat se např.

nepřipravenosti, špatné organizaci vzhledem k bezpečnosti dětí, nedostatečným příležitostem

k samostatným řečovým projevům dětí, dále je důležité brát v potaz nesoustředěnost dětí,

nevhodně zvolenou motivaci, nevhodné prostory pro pohybové činnosti apod. V rámci

realizace těchto příprav by měl pedagog podněcovat dítě k rozvoji celé osobnosti, k učení

a k poznání, dítě by si mělo osvojovat základy hodnot společnosti a mělo by se snažit

projevovat jako samostatná osobnost. K osvojování těchto cílů by ovšem mělo docházet

během celého předškolního vzdělávání, na jehož konci by děti měly dosáhnout určité úrovně

potřebné ke zvládnutí povinné školní docházky (klíčové kompetence k učení – dítě má

elementární poznatky o světě lidí, přírody; k řešení problémů – dítě se nebojí chybovat, všímá

33

si dění v bezprostředním okolí; komunikativní – dítě ovládá řeč, samostatně vyjadřuje své

myšlenky, pocity, prožitky; sociální a personální – dítě při společných činnostech se domlouvá

a spolupracuje; činnostní a občanské – dítě má smysl pro povinnost ve hře, práci i učení,

zajímá se o to, co se kolem děje).

Hodina je rozdělena do čtyř částí, úvodní je zaměřena na seznámení dětí s daným

tématem a motivací vhodně zvolenou k probíranému okruhu z dějin umění. Následuje hlavní

výtvarná činnost, kdy dětem nejprve ukážeme, jak budou pracovat, rozdáme jim pomůcky

a samotná činnost dětí, která je ukončena úklidem. Časový úsek pro úklid je vyčleněn

individuálně s ohledem na zručnost dětí, přesto musíme brát v potaz, že děti potřebují času

dostatek a také bychom měly využít šikovnosti starších dětí k pomoci mladším. Po sedavé

činnosti je pro děti důležité připravit v další části nějakou hru, činnost, kdy si zvednou tepovou

frekvenci a relaxaci k uvolnění napětí v těle a jeho zklidnění. Závěr patří k zopakování získaných

vědomostí a tím i zhodnocení dnešního programu.

34

7 Jednotlivé přípravy k vybraným obdobím

7.1 Příprava na výtvarnou pedagogickou praxi 1

Tematický celek: Dějiny umění

Tematická část: Pravěk

Záměr: Přiblížení období pravěku dětem – Jeskynní malby

Vzdělávací cíle (cíle pro učitelku):

Kognitivní (vědomost) Psychomotorické (dovednost) Afektivní (postoj)

Prostřednictvím obrázků,

knih se děti seznámí

s obdobím pravěku

a způsobem života lidí

v této době.

Na základě osvojených vědomostí

u dětí budeme rozvíjet motoriku

prostřednictvím nabízených aktivit

(výtvarná tvorba, pohybové

dovednosti, komunikační hry…).

Děti získají povědomí

o tom, že svět ne vždy byl

takový, jaký ho znají a že

i dřívější aktivity lidí jsou

naší společnosti blízké.

Očekávané výstupy v jednotlivých oblastech (vztahují se k dětem):

Biologická oblast Psychologická

oblast

Interpersonál

ní oblast

Sociálně

kulturní oblast

Environmentální

oblast

Dětí si procvičí

lokomoci společně

s prostorovou

orientací,

manipulaci

s pomůckami, jež

budou využívat při

výtvarné činnosti,

smysly a pokusí se

zvládnout základní

sebe-obslužné

činnosti.

Děti se seznámí

se základními

pojmy z období

pravěku, učí se

je správně

samostatně

užívat.

Soustředěně se

pokusí

poslouchat, vést

rozhovory

k tématu.

Děti by se na

základě

získaných

informací

neměli bát

komunikovat,

měli by mezi

sebou

spolupracovat,

ale zároveň

brát v potaz

své potřeby.

Děti budou

vedeny

k ohleduplnosti

k cizím věcem

(knihy,

pomůcky)

a především

snažit se vnímat

okolní podněty

a vyjadřovat své

představ

pomocí různých

technik.

Děti se budou

snažit pochopit

změny kolem

nás, jejich

přirozenost

a osvojit si

základní

povědomí

o okolním

prostředí

a o významu

péče o něj.

Individuální podpora dětí:

- dopomoc dětem při nabízených činnostech nepřiměřených jejich věku

- rozšiřovat nabídku dětem, které jsou zdatnější a úkoly mají vykonané dříve

35

TECHNIKA: KRESBA KŘÍDAMI NA CHODNÍKU

MATERIÁL, POMŮCKY:

(Příloha I)

LANO, PADÁK – komunikační kruh, PANÁČEK RUČIČKA,

BALÍČEK – ČASOVÁ PŘÍMKA, OBRÁZEK PRAVĚKÉHO ŽIVOTA,

MAGNETICKÁ TABULE… - umístění časové přímky, CHODNÍKOVÉ

KŘÍDY, OBRÁZKY DOMÁCÍCH ZVÍŘAT - RODINY

METODICKÝ POSTUP: S dětmi se shromáždíme na koberci v herně, utvoříme

komunikační kruh za pomoci lana, padáku… Děti seznámíme

s naším pomocníkem, panáčkem Ručička, který nás během

našich setkání bude doprovázet v objevování historie.

Panáček Ručička si pro děti přichystal ve třídě překvapení,

balíček, ve kterém je schovaný dnešní úkol. Nutné předem zajistit

umístění balíčku, tak aby ho děti nezpozorovaly. Děti pošleme po

třídě a pomáháme jim slovním doprovodem, aby ho nalezly.

Po nalezení, se s dětmi navrátíme do kruhu a balíček

otevřeme (časová přímka, obrázek ze života pravěkých lidí).

S dětmi si popíšeme časovou přímku doplněnou o obrázky vývoje

člověka, co znázorňuje (kontext s vývojem člověka – proces

stárnutí) a připevníme ji na vhodné místo ve třídě, aby ji všechny

děti viděly (magnetická tabule…). Následně si popíšeme, co děti

vidí na obrázku pravěkého života (Jak by celý výjev nazvaly, co

lidé dělají, co je tam za předměty… Důležité je děti seznámit

s pojmy: pravěk, dorozumívání mezi lidmi, pravěká obydlí,

keramika, malby – magická moc).

Když děti seznámíme s obdobím pravěku, panáček Ručička

vrátí čas a děti zavede do této doby a představí jim, jakou

výtvarnou činnost dnes budeme dělat. Tou činností jsou skalní

malby. Jenže když jsme v té dávné době, tak ani naše třída není,

proto se s dětmi vydáme ven na zahradu – hřiště. Děti si před

odchodem dojdou na záchod, obléknou se, obují. Ven si

nesmíme zapomenout vzít panáčka Ručičku.

36

Dětem venku rozdáme křídy a vyčleníme jim prostor na

zemi - asfaltu, na kterém budou kreslit. Ručička jim přesně sdělí,

že budou kreslit tak jako pravěcí lidé a to na skalní stěnu, která

představuje daný prostor. Budou kreslit maminku, jako nějaké

zvířátko. Teď jsou totiž všechny děti pravěkými kouzelníky, kteří

mají tu moc změnit ji v nějaké zvířátko.

Když děti práci dodělají, obrázky si všichni prohlédneme

a jednotlivě nám popíší, koho namalovali a proč zrovna takto.

Nakonec si naopak panáček Ručička zahraje na pravěkého

šamana a promění děti právě ve zvířátka a to tak, že jim rozdá

obrázky. Podle kterého se budou muset najít celé rodinky –

maminka, tatínek, mládě, ale ne, že si obrázky ukážou, ale že se

jako ta zvířátka budou dorozumívat jako například kočka, která

dělá „mňau“. Dětem vyhradíme prostor, kde se budou hledat za

pomocí zvířecích zvuků a když budou všichni tak se seskupí na

určeném místě (stěna budovy).

Když jsou všechny děti ve skupinkách, představí se skupiny

postupně svými zvířecími zvuky a ostatní hádají, o jakou rodinu

se jedná. Můžeme zvolit i seskupení všech maminek, tatínků

a mláďat. S návratem do budovy děti budou odevzdávat své

kartičky panáčkovi Ručičkovi, s tím, že si je bude vyvolávat a děti

se vysvobodí z dávné doby za pomoci správného zvuku, který

jejich zvířátko vydává, můžeme doplnit o sdělení, jak se jmenují

ostatní příslušníci rodiny.

Po návratu do třídy se s dětmi opět usadíme na koberci do

kruhu, kde nám zbyl obrázek k tomuto období, na název se

zeptáme dětí, a obrázek připevníme na správné místo na časové

přímce.

S dětmi si na závěr povídáme, co si z dnešního programu

pamatují. K vyprávění užíváme panáčka Ručičky, kterého

posíláme postupně a jen to dítě, které ho drží, může mluvit.

37



Tematická část: Umění starověku - Egypt

Záměr: Seznámení dětí se starověkým Egyptem - Hieroglyfy





s prostředím a kulturou

Egypta a způsobem

života lidí v starověku.







o tom, že na světě jsou

i jiné kultury s jiným

způsobem života

a historickým vývojem.



oblast

Interpersonální

oblast

Sociálně

kulturní oblast

Environmentální

oblast


lokomoci

společně

s prostorovou

orientací,

manipulaci

s pomůckami, jež

budou využívat

při výtvarné

činnosti, smysly

a pokusí se

zvládnout

základní sebe-

obslužné

činnosti.

Děti se seznámí

se základními

pojmy z období

pravěku, učí se

je správně

samostatně

užívat.

Soustředěně se

pokusí

poslouchat, vést

rozhovory

k tématu.

Děti by se na

základě

získaných

informací

neměli bát

komunikovat,

měli by mezi

sebou

spolupracovat,

ale zároveň brát

v potaz své

potřeby.

Děti budou

vedeny

k ohleduplnosti

k cizím věcem

(knihy,

pomůcky)

a především

snažit se vnímat

okolní podněty

a vyjadřovat své

představ

pomocí

nabízených

technik.

Děti se budou

snažit pochopit

změny kolem

nás, jejich

přirozenost.

Osvojit si základní

povědomí

o okolním

prostředí

a o významu

péče o něj.




38

TECHNIKA: KRESBA TUŠÍ


(Příloha II)

LANO, PADÁK – ohraničení komunikačního kruhu, PANÁČEK

RUČIČKA S OBVÁZANOU RUČIČKOU OBVAZEM, TAŠKA

S HIEROGLYFY PLUS OBRÁZKY PYRAMID, postupu MUMIFIKACE,

SFINGY A MAPA SVĚTA SE ZVÝRAZNĚNÝM EGYPTEM A ČR – A4

(obrázky během činnosti dětí nalepíme na mapu), PAPYRUSOVÁ

ZÁLOŽKA, RUČIČKŮV HIEROGLYF, BAREVNÉ TUŠE, ŠPEJLE, BALICÍ

PAPÍR – rozstřihaný na velikost A4

METODICKÝ POSTUP: S dětmi se shromáždíme na koberci v herně, kde už je

přichystaný komunikační kruh (lano, padák…). Dětí se na úvod

zeptáme, jestli nám někdo nechybí (panáček Ručička schovaný

někde ve třídě). Děti hádají, kde by mohl být. V tom se ozve ťukot

(my potají) a hledáme, odkud se ten zvuk ozývá (hledá pedagog

na podnět dětí, kde by se mohl schovávat, pokud děti

nenavedou, najdeme sami).

Pozdravíme se a ptáme se, kde se nám Panáček Ručička

zapomněl a co se mu stalo, má totiž omotanou ručičku obvazem.

Ale ten nám to nepoví, jen nám ukáže tašku se zvláštními obrázky

i v tašce jsou schované nějaké papíry (obrázky pyramid,

mumifikace, sfingy a mapa světa se zvýrazněným Egyptem

a Českou republikou). S dětmi zkoušíme hádat, co to všechno

znamená. Cílem je dětem podat informace o tom, že se panáček

Ručička ocitl v Egyptě, ale v tom dávné, kdy docházelo ještě

k pohřbívání mrtvých technikou mumifikace, proto ten obvaz,

který mu musíme sundat, aby mohl zase mluvit. Mapa je tam jen

z důvodu představy, kde až Ručička byl a další obrázky slouží

k přiblížení prostředí. Když Ručičku osvobodíme, slušně poděkuje

a upozorní, že jsme zapomněli ještě na jednu věc… Na tašku,

v které ostatní obrázky byly. Na tašce jsou namalované obrázky,

je to vlastně egyptské písmo, takzvané hieroglyfy, které často

znázorňují mnohem víc než jedno písmeno, tak jako v naší

39

abecedě, mnohdy představují slovo, slovní spojení. Jeden znak

představuje např. i jméno. A to bude i dnešní úkol pro děti,

znázornit sebe, jen za pomoci obrázku. I Ručička má pro děti

přichystaný takový obrázek, ze kterého poznáme, že panáček rád

cestuje, má rád slunce, ale když prší, tak mu to také nevadí,

jelikož může být duha, jen musí nosit pláštěnku, jinak by mu

zrezla kolečka a rád staví sněhuláky… Před přesunutím

k pracovním stolům dětem řekneme, že budeme pracovat

s barevnými tušemi, tudíž si musíme připravit podložku na stoly

a špejle. Tuše jsme zvolili proto, že i když budeme kreslit, tak

vlastně budeme psát, tak jako písaři dříve, kteří užívali právě pera

a tuše. A nebudeme kreslit na jen tak ledajaký papír, ale na balicí,

který je strukturovanější, tak jako papyrus, který se v Egyptě

užíval (ukážeme papyrusovou záložku).

S dětmi se přesuneme ke stolkům, kde si přichystáme

pracovní plochu, rozdáme papíry a znovu zopakujeme, co

budeme dělat, kreslit sebe bez písmenek. Po skončení práce si

děti obrázky dají zaschnout, uklidí stoly a přesunou se zpět na

koberec (všichni, vzhledem k přehledu o dětech, pokud se končí

porůznu, povídáme si s dětmi o tom, co bude následovat, hra na

krále Egypta, který ale nese jiné označení, jak by se takový

panovník mohl jmenovat).

S dětmi si zahrajeme několikrát hru „Na faraona“ – odpověď

na otázku, z dětí vybereme jednoho krále, podle kterého ostatní

musí napodobovat, to co dělá (chůze, poskoky, pohledy…).

V posledních minutách (+- 10 min) si děti dojdou pro své

obrázky, posadí se s nimi okolo kruhu a ukazují Ručičkovi, jak se

nakreslily. Panáček se nakonec zeptá, jak se těmto obrázkům říká,

k čemu jsou využívány a jak se dětem líbil dnešní výlet. Na

časovou přímku umístíme obrázek znázorňující dnešní téma

(obrázky z tašky jsme mezi prací dětí nalepily na mapu, aby byly

pospolu).

40



Tematická část: Umění starověku – Řecko a Řím (dvou hodinový blok)

Záměr: Přiblížení umění antiky dětem - Masky





s prostředím a kulturou

Řecka a Říma a způsobem

života v starověku.







o tom, že na světě jsou

i jiné kultury s jiným

způsobem života

a historickým vývojem.



oblast

Interpersonální

oblast

Sociálně

kulturní oblast

Environmentální

oblast


lokomoci

společně

s prostorovou

orientací,

manipulaci

s pomůckami, jež

budou využívat

při výtvarné

činnosti, smysly

a pokusí se

zvládnout

základní sebe-

obslužné

činnosti.

Děti se seznámí

se základními

pojmy z období

pravěku, učí se

je správně

samostatně

užívat.

Soustředěně se

pokusí

poslouchat, vést

rozhovory

k tématu.

Děti by se na

základě

získaných

informací

neměli bát

komunikovat,

měli by mezi

sebou

spolupracovat,

ale zároveň brát

v potaz své

potřeby.

Děti budou

vedeny

k ohleduplnosti

k cizím věcem

(knihy,

pomůcky)

a především

snažit se vnímat

okolní podněty

a vyjadřovat své

představ

pomocí

nabízených

technik.

Děti se budou

snažit pochopit

změny kolem

nás, jejich

přirozenost.


povědomí

o okolním

prostředí

a o významu

péče o něj.




41

TECHNIKA: KAŠÍROVÁNÍ


(Příloha III)


RUČIČKA – v masce císaře – předpřipravit, na vysokých botách,

s pláštěm, OBRÁZKY, PROSPEKTY Z DIVADELNÍCH PŘEDSATVENÍ –

doplněné o obrázky a fotky, OBRÁZKY ANTICKÝCH DIVADEL,

MAPA – zvýrazněné státy Egypta, ČR a Řecka, NAFOUKLÉ

BALONKY S NAKRESLENÝMI OBLIČEJI – pro každé z dětí, MISKA –

podklad pro balonek, TAPOSA, MISKY, NOVINY, KANCELÁŘSKÝ

PAPÍR

PASTELKY, PAPÍRY, VODOVÉ BARVY, ŠTĚTCE, KELÍMKY NA VODU,

KLOBOUKOVÁ GUMA, NŮŽKY, PANÁČEK RUČIČKA, CVIČEBNÍ

NÁČINÍ – dle možností třídy – předem připravená překážková

dráha, OBRÁZEK NA ČASOVU PŘÍMKU – mapa polepená obrázky

METODICKÝ POSTUP: V herně, uprostřed komunikačního kruhu připraveného

z lana, padáku… jsou připravené obrázky, prospekty z divadelních

představení, děti se pokusí uhádnout, co představují. Když

s dětmi dojdeme k souhrnnému označení divadlo (co je na

obrázcích, kde se taková představení hrají). Zeptáme se dětí, zda

už někdy byly v divadle a jak vypadali herci (lidé, kteří představují

jednotlivé postavy v dané hře – loutky, maňásci, lidé v kostýmech

- vhodné doplnit obrázky).

V kontextu se současným divadlem se zmíníme i s těmi

v dávných časech, kdy ještě nebyla krytá a měla zvláštní tvar do

půlkruhu (obrázky) a herci museli nosit zvláštní oblečení, tak aby

je i z horních řad bylo dobře vidět, tak jako náš panáček Ručička,

který je přestrojen za krále (ukážeme - vysoké boty, bohatý plášť

a masku). Ručička se přivítá s dětmi a řekne jim, že přijel z daleké

země, ale ne až tak daleké, jako byl v minulé hodině Egypt

(zkusíme se zeptat dětí, zda si pamatují, co jsme minule dělali).

Tou zemí je starověké Řecko, kde zmiňovaná divadla vznikala

(ukážeme si mapu – zvýrazněný Egypt, ČR, Řecko). Této době se

42

také říká antika, která se rozvíjí i v Římě, který leží, v blízkosti

Řecka, ale dnes je to jen hlavní město Itálie, ale dříve obrovská

říše. Zeptáme se dětí, zda vědí, kde tedy Itálie leží, a dokreslíme

stát do mapy.

Když už jsme se s dětmi bavili o divadlech, tak se jich

Ručička zeptá, zda by chtěli mít také takovou masku, jako má on

(téma můžeme zvolit, dle ročního období, chystané slavnosti…).

Po odsouhlasení se panáček Ručička dětem omluví, že ještě na

něco zapomněl (někde, kam děti nevidí, před hodinou schováme

nafouklé balónky a namalovanýma očima a pusou). Dětí se

zeptáme, zda vědí, k čemu budou sloužit. Vysvětlíme jim, že

každý dostane jeden balonek, na který bude lepit kousky papíru,

krom prostoru, kde jsou oči (ukážeme na Ručičkově masce), ale

než dostanou balonek, musí si nejprve přichystat kousky

natrhaných novin, s tím se přesuneme k pracovním stolům.

Dětem rozdáme noviny (každému jeden arch, který natrhají na

větší kousky) a během jejich činnosti jim rozlijeme do misek

TAPOSU a přichystáme pro děti misky na odložení balonku při

lepení.

Dětem, jakmile dokončí trhání a dojdou si pro věci (balonek,

který jim podepíšeme, miska), ukážeme, jak budou postupovat

dál (vezmou kousek novin, namočí do misky s TAPOSOU a přiloží

na balonek, v několika vrstvách). Během práce děti obcházíme

a kontrolujeme, zda správně postupují a nezalepují i prostor pro

oči. Během lepení dětem natrháme kancelářsky papír na

závěrečnou vrstvu. Po skončení práce si děti odnesou balonek

i s miskou stranou a nechají ho zaschnout do příští hodiny. Uklidí

si své pracovní místo, umyjí misky a vyhodí zbylé útržky.

Příští hodinu se s dětmi posadíme rovnou u stolků, vezmou

si pastelky, papír a namalují si, jak by jejich maska měla v závěru

vypadat (volné téma, nebo dle okolností). Když si každé z dětí

nakreslí návrh, dojde si pro svou masku, kterou sundáme

z balonku, následně si přinesou vodové barvy, štětce, vodu

43

(postupně) a začnou s přemalováváním. Jakmile děti dokončí

svou práci, přiděláme jim na masku gumičku, aby jim držely na

hlavě, a oni si mezitím uklidí své pracovní místo.

Když všichni dodělají své masky, mají na nich připevněné

gumičky, objeví se panáček Ručička. Řekne jim, že si pro ně

připravil hry, které jistě znají, ale určitě nevědí, kde vznikly.

Máme na mysli Olympijské hry, které nám právě vznikly

v antickém Řecku stejně tak jako divadelní představení.

A abychom využili i těch masek, tak si zasoutěžíme v nich (v

herně pro děti připravíme různá stanoviště, dle možností třídy -

střelba na cíl, zvládání nerovnosti terénu, plazení, přeskoky,

podlézání…). Na konec si s dětmi na časovou přímku připevníme

obrázek s antickou tématikou.

44



Tematická část: Středověk – Románské umění

Záměr: Seznámení dětí s prvním samostatným slohem – Knižní malba





s kulturou románskou,

životem v této době.



prostřednictvím nabízených

aktivit (výtvarná tvorba, pohybové


Děti získají povědomí o tom,

že se na světě vyvíjí umění

postupně a s obdobím

středověku i v etapách –

údobí, jednotlivých slohů.



oblast

Interpersonální

oblast

Sociálně

kulturní oblast

Environmentální

oblast


lokomoci

společně

s prostorovou

orientací,

manipulaci

s pomůckami, jež

budou využívat

při výtvarné

činnosti, smysly

a pokusí se

zvládnout

základní sebe-

obslužné

činnosti.

Děti se seznámí

se základními

pojmy z období

pravěku, učí se

je správně

samostatně

užívat.

Soustředěně se

pokusí

poslouchat, vést

rozhovory

k tématu.

Děti by se na

základě

získaných

informací

neměli bát

komunikovat,

měli by mezi

sebou

spolupracovat,

ale zároveň brát

v potaz své

potřeby.

Děti budou

vedeny

k ohleduplnosti

k cizím věcem

(knihy,

pomůcky)

a především

snažit se vnímat

okolní podněty

a vyjadřovat své

představ

pomocí

nabízených

technik.

Děti se budou

snažit pochopit

změny kolem

nás, jejich

přirozenost.


povědomí

o okolním

prostředí

a o významu

péče o něj.




45

TECHNIKA: MUCHLÁŽ - KOLÁŽ


(Příloha IV)


RUČIČKA, LEPORELO PRINC BAJAJA: VÁCLAV TROJAN, OBRÁZKY

K ROMÁNKSÉMU SLOHU, OBÁLKY S VELKÝMI PÍSMENY ABECEDY

– předem přichystaná vystřižená z tvrdšího papíru dané do

obálek, každé písmeno zvlášť, KANCELÁŘSKÉ PAPÍRY – pro každé

z dětí, LEPIDLO, PASTELKY, VOSKOVKY, OBRÁZEK INICIÁLY NA

ARCHU VELIKOSTI A4, RŮŽE – papírová, umělohmotná… pro hru

na Spící princeznu

METODICKÝ POSTUP: Dnes si na úvod hodiny panáček Ručička přichystal pohádku

o Bajajovi. Děti se hezky posadí kolem komunikačního kruhu

a poslouchají příběh, který jim Ručička přečte. Děti, určitě bude

zajímat, proč zrovna pohádka o rytířích a princezně. Ručička jim

vysvětlí, že vývojem umění v jednotlivých zemích samostatně

jednou vznikl sloh, který byl ve všech zemích stejný a právě

takovým bylo i období hradů a PRINCŮ v době románské

(ukážeme si obrázky).

Panáček Ručička následně přenese všechny děti do té dávné

doby a přemění je na rytíře, ale nebudou mezi sebou bojovat, ale

tak jako si princezna vybrala jablkem ženicha, tak si děti vyberou,

svůj dnešní úkol. Děti nebudou házet opravdovým jablkem, ale

archem papíru, který zmuchlají do koule. V herně na jedné,

protilehlé straně od komunikačního kruhu, rozházíme obálky

a děti postupně budou házet svými papírovými jablky. Když každý

hodí, tak si dojde pro kouli a vezme si s sebou i obálku. Jakmile

všechny děti mají splněno, přesunou se k pracovním stolům.

U stolečků si děti rozprostřou zmuchlaný arch papíru, na

kterém jsou různé záhyby, ale proč budou potřebovat tenhle

arch, když je pro ně úkol schovaný v obálkách? Asi by se děti

měly kouknout, co se v nich schovává. Uvnitř obálek jsou

schované zvláštní věci. Zeptáme se dětí, zda vědí, co to je. Jsou to

46

tiskací písmenka. A co s nimi? Měl by se pro ně najít nějaký

domeček, aby se nám nepoztrácela. Tím domečkem je právě

naše zmuchlané jablko. Děti si dojdou pro lepidla a písmenka si

libovolně přilepí na svůj arch papíru. Ale aby ten papír nebyl jen

bílý, tak si ho děti vymalují. Odnesou lepidlo a přinesou si

pastelky, voskovky a dle skladů a záhybů, které nám na papíru

vznikly.

Když práci děti dokončí, uklidí si svou pracovní plochu,

odnesou pastelky a voskovky a posadí se zpět na své místo.

Panáček Ručička jim sdělí, že v knihách se dřív začáteční písmena

kapitol dotvářela různými obrázky, i třeba na celou stránku, tak

jako na obrázku, který jim ukážeme, proto byl zvolen i ten to

úkol. S dětmi si na závěr jednotlivá písmenka ukazujeme

a vymýšlíme slova, která na dané začíná. Během toho na arch, na

kterém máme vyobrazenou iniciálu, doplníme zbylé obrázky,

které jsme si ukazovaly a společně s dětmi ho následně

upevníme na časovou přímku.

Když už jsme se ocitli v té dávné románské době, tak kromě

bojů s jinými princi, či draky se bojovalo např. i se šípkovými keři.

Znají děti takovou pohádku? A chtějí si na ni zahrát? Hra na „Spící

princeznu“ spočívá v tom, že jedno z dětí je zlá sudička s růží

a honí ostatní, toho koho se dotkne, usne v té poloze, co byl

chycen. Ale tak jako v pohádce o Šípkové Růžence může být

zachráněn a to tak že ho někdo z dětí pohledí. Dle času

obměňujeme chytače. V úplném závěru už nebude docházet

k osvobozování a děti si po chycení budou lehat na zem, dle

pohodlí. Ostatní děti musí dávat pozor, aby na spáče nešlápli.

Když už spí celé království i sudička si lehne, děti zhluboka dýchají

a postupně odcházejí, signálem je pohlazení po tváři.

47



Tematická část: Středověk – Období gotiky

Záměr: Přiblížení gotického umění dětem - Průčelí katedrály





s kulturou gotickou,

životem v této době.



prostřednictvím nabízených

aktivit (výtvarná tvorba, pohybové


Děti získají povědomí o tom,

že se na světě vyvíjí umění

postupně a s obdobím

středověku i v etapách –

údobí, jednotlivých slohů.



oblast

Interpersonální

oblast

Sociálně

kulturní oblast

Environmentální

oblast


lokomoci

společně

s prostorovou

orientací,

manipulaci

s pomůckami, jež

budou využívat

při výtvarné

činnosti, smysly

a pokusí se

zvládnout

základní sebe-

obslužné

činnosti.

Děti se seznámí

se základními

pojmy z období

pravěku, učí se

je správně

samostatně

užívat.

Soustředěně se

pokusí

poslouchat, vést

rozhovory

k tématu.

Děti by se na

základě

získaných

informací

neměli bát

komunikovat,

měli by mezi

sebou

spolupracovat,

ale zároveň brát

v potaz své

potřeby.

Děti budou

vedeny

k ohleduplnosti

k cizím věcem

(knihy,

pomůcky)

a především

snažit se vnímat

okolní podněty

a vyjadřovat své

představ

pomocí

nabízených

technik.

Děti se budou

snažit pochopit

změny kolem

nás, jejich

přirozenost.


povědomí

o okolním

prostředí

a o významu

péče o něj.




48

TECHNIKA: KOLÁŽ Z TĚSTOVIN


(Příloha V)


RUČIČKA, KRABICE – uvnitř schované pytlíčky, krabičky

s těstovinami – různé tvary, barvy pro každé z dětí, OBRÁZKY

KATEDRÁLY A VYTRÁŽÍ, PŘEDKRESLENÉ OKNA NA ARCH A4 – pro

každé dítě, TÁCY, TĚSTOVINY – různé barvy a druhy, LEPIDLO –

HERKULES, ŠTĚTCE, KANCELÁŘSKÝ PAPÍR – na lepidlo,

VOSKOVKY, KRABIČKY S TĚSTOVINAMI – pro každé dítě + 1

(využijeme i těch, co jsme používali schované v krabici)

METODICKÝ POSTUP: Dnes se s dětmi shromáždíme v herně v komunikačním

kruhu vytvořeného za pomoci lana, padáku…, ve kterém bude

uprostřed krabice, zavřená, aby děti neviděli co v ní je. Panáček

Ručička jim řekne, že v krabici je pro ně něco schováno, ale nesmí

se do ní kouknout, jen šáhnout a vytáhnou ven, tak aby nikdo

neviděl, co mají a schovat za zády (děti s krabicí obcházíme). Když

každé z nich má svůj předmět, osahává si ho a přemýšlí, co by to

mohlo být. Po chvíli se mohou kouknout, co to v rukách drželi.

Mají různé pytlíčky, krabičky s předměty uvnitř. Děti hádají, co

v nich je schováno, obměňují si mezi sebou, chrastí, omakávají…

Po otevření děti zjistí, že jsou uvnitř pytlíčků, krabiček schované

různé druhy těstovin a ještě barevných.

Dětem následně ukážeme obrázek, na kterém je barevné

okno katedrály. Zeptáme se, jestli vědí, co to je a zda už to někdy

viděly. Vysvětlíme jim, že jde o jednu z dominant z následujícího

období, a to o gotické okno. Tato okna se již vyplňovala sklem

a to různobarevným. Uvnitř katedrál, kde se používala, nebyl

totiž prosto pro malbu na stěny. Proč dětem vlastně ukazujme

barevnou vitráž? Co může mít společného okno a těstoviny?

Dnešním úkolem dětí bude za pomocí různobarevných těstovin

vytvořit takové okno, ale jen na papíře.

S dětmi se přesuneme k pracovním stolům, krabičky,

49

pytlíčky vrátí zpět do krabice. Rozdáme jim papíry

s předkresleným tvarem okna a doprostřed stolu dětem na tác

vysypeme různé druhy a barvy těstovin. Děti si následně

vyskládají žádaný prostor. Mají-li již hotovo, nalijeme jim na kus

papíru lepidlo a děti si dojdou pro štětce. Posléze natírají

jednotlivé těstoviny a přilepují je na dané místo. Když mají

hotovo, dojdou vymýt štětce a papír od lepidla vyhodí. Okolí

kolem okna si děti vymalují voskovkami, aby nebyl papír bílý.

V závěru hodiny se opět přesuneme ke komunikačnímu

kruhu, kolem kterého se s dětmi postavíme. My jako pedagogové

si vezmeme jednu z krabiček s těstovinami a vyťukáváme různé

rytmy, podle kterých se děti kolem kruhu pohybují. Když děti

mají zvednutou tepovou frekvenci, vydýcháme se a posadíme se

kolem kruhu, každému z dětí rozdáme jednu z krabiček

a vyťukáváme s nimi různé rytmy. Nejprve pedagog, děti

napodobují, pak můžeme volit i samotné děti a na závěr

improvizace dětí. Během které připevníme obrázek ke gotickému

slohu na časovou přímku.

50

8 Závěr praktické části - hodnocení, poznámky, sebereflexe

Přípravy výtvarné praxe jsem realizovala v rámci běžné výuky v heterogenní třídě

mateřské školy. Z tohoto důvodu bylo nutné vzorové přípravy upravit vzhledem k organizaci

dne mateřské školy během dopoledne (ranní činnosti, ranní cvičení, řízená činnost, vycházka).

První den, který měl být zaměřen na pravěké umění, jsem s dětmi začala pracovat až

v rámci řízených činností. V prostoru herny jsme se shromáždily kolem komunikačního kruhu –

patchworkového „Sluníčka“, jež ve třídě běžně k těmto účelům využívají. Balíček pro děti jsem

schovala během svačiny dětí a jeho následné hledání bylo velmi vhodně zvolenou motivací,

děti byly zvídavé a natěšené, co je pro ně přichystáno. Při vysvětlování pojmu časová přímka,

většinu dětí překvapilo, co to je, ovšem nešlo mi ani tak o to, aby si výraz zapamatovaly, ale

aby o něm měly představu. Pojem jsem dětem položila v kontextu stárnutí lidí, stejným

způsobem stárne i země, ovšem pomaleji. U obrázku vztahujícímu se k pravěku děti bez

problémů určily, o co se jedná, co na obrázcích je. Jen u jeskynní malby děti nedokázaly přesně

určit, o co se jedná a bylo pro ně taktéž překvapivé, že kmeny měly své šamany, kouzelníky. Při

znázorňování začarované maminky, některé děti dokonce namalovaly i jiné rodinné příslušníky,

okolí či jinak, než uměly (místo lva kočku apod.). Při hře se zvířecími zvuky mě dosti překvapilo,

že plno i těch starších dětí neví, jaký je pro některé druhy typický zvuk (ovce). V rámci prvního

dne byl tedy splněn nejen stanovený cíl (seznámení s pravěkem a způsobem života v něm,

rozvoj motoriky), ale i rozšíření, zopakování zvuků, jež zvířata vydávají.

U seznamování dětí s Egyptským uměním následující den starší děti správně určily, kde

se Egypt nachází a obrázky správně pojmenovaly (mapa světa pro ně nebyla novinkou). Znaky

na tašce sice nedostaly pojmenování hieroglyfy, ale i Egyptské písmo pro mě bylo uspokojivé

a potěšující. Zádrhel se však vyskytl při samotném kreslení. Mladší děti znázornily to, co viděly

na ukazovaném obrázku, ale při povídání své oblíbené věci doplňovaly (Vánoce, zvířátka,

maminka…). Proto by bylo vhodné pro příště obrázek neukazovat a nakreslit cokoliv a pak se

v závěru dětí ptát, co je na jejich tričku znázorněno. Cílem této části byl rozvoj motoriky

a seznámení se s jiným státem a jeho zvyklostmi, tento cíl byl naplněn a u starších dětí byly jen

informace zopakovány a u mladších nově položeny. Závěr byl zaměřen na zapamatování si

prováděných činností, tudíž byla u dětí procvičována i paměť.

Vzhledem k časovým možnostem (realizovat činnosti během jednoho týdne), jsem

v rámci realizace neuskutečnila další den výrobu masek technikou kašírování, ale pouze

obkreslováním šablon zvířat. Tím jsem u dětí rozvíjela především jemnou motoriku díky koláži

51

(vylepování masky kousky barevného papíru – setrvalo trhání papíru, ovšem na menší kousky),

vystřihování (starší děti), špetkovitý úchop a hrubou motoriku v rámci „Olympijských her“

(karnevalové dopoledne ke konci školního roku).

Čtvrtý den věnovaný románskému umění, jsem dětem opět v ranních hrách nechala

volný prostor. Ranní cvičení jsme započala v komunikačním kruhu pohádkou o Bajajovi

a vytvořily jsme si s dětmi papírové jablko (zmuchlání papíru do kuličky), což děti velice bavilo

a byly rády, že mohou něco „ničit“. K papírovému jablku jsme se opět navrátily po svačině

během, které jsem dětem v herně připravila obálky. Vzhledem k tomu, že děti dojídají

postupně, tak si mohly jít bez tlačenic hodit koulí a vybrat si svůj úkol. Ovšem pro příště je

vhodnější počkat na všechny děti (rozptylování dětí ještě svačících). Překvapivé bylo zjištění, že

ne všichni předškoláci poznají, co daný obrazec v obálce znázorňuje. Další komplikací bylo

lepení, složitě větvená písmena se trhala (zvolit obdélník, který děti kolem písmene následně

vybarví). Na závěr jsme si s dětmi zahráli hru na „Spící princeznu“, která díky využité růži byla

přehledná a závěrečná relaxace a pohlazení pro děti bylo signálem jít se chystat ven (hygiena,

oblékání).

Poslední den z celého týdne byl věnován gotice, bohužel jsme v rámci motivace

k výtvarné činnosti opomněla připravit si kolážové okno, proto děti postupovaly při práci

opatrně a celou plochu nezaplnily. Proto je důležité věnovat pozornost motivaci, kdy je vhodné

mít ukázkovou práci a kdy ne (ovlivňování dětí). Při ptaní se, co by daný kruh mohl

znázorňovat, žádné z dětí nenapadlo okno. I při ukázání obrázku katedrály pro děti bylo těžké

přijmout fakt, že nejde o hodiny. Jeden chlapec dokonce, vylepil ciferník, ale když jsem mu

řekla, že to má být okno, tak bystře poznamenal, že je to okno znázorňující hodiny. Dalším

problémem bylo lepidlo. Herkules, jenž se dá užívat bez štětce a jen pouhým stlačením, je

příště opravdu vhodnější vynechat a užít klasický štětec a plochu lepidlem potřít (velké

množství lepidla). Naopak při předcházejícím osahávání a chrastění děti ve většině případů

správně uhodly, o co se jedná, jen někteří nevěděli, jak danou věc správně pojmenovat

(těstoviny ve tvaru vrtule).

Na úplný závěr jsme se s dětmi shromáždily kolem časové přímky, k níž jsme v průběhu

celého týdne připevňovaly obrázky. S dětmi jsme si opakovaly činnosti a pojmy, s kterými jsme

se během několika dnů setkaly. Většinu věcí děti správně popsaly, popřípadě na malý náznak

doplnily. Se závěrem realizace můžu prohlásit, že cíl, přiblížit dějiny umění i malým svěřencům

mateřských škol formou srozumitelnou a hravou, byl splněn a děti si prostřednictvím různých

činností seznámily s dějinami umění od nejstarších dob po brány novověku.

52

ZÁVĚR

Cílem této práce bylo vypracovat didaktický materiál pro pedagogy preprimárních škol,

popřípadě škol primárních. Čtenářům měl posloužit k vlastní osvětě v oboru dějin umění, ale

především jim pomoci k přiblížení této problematiky těm nejmenším. Je důležité začít pracovat

s dětmi již tak nízkého věku, jelikož je snazší krizovým situacím předcházet než je napravovat –

prevence v rámci vážení si kulturního dědictví.

Největším problémem této práce bylo ucelení informací do srozumitelné podoby pro

širokou veřejnost. Dnešní doba totiž disponuje nevídaným množstvím různých materiálů

k tomuto tématu.

Praktická část práce byla zaměřena na aplikování dějin výtvarného umění do

pedagogických příprav. Vzhledem k Rámcovému vzdělávacímu programu, podle kterého se

dnes na školách pracuje, byla zaměřena na více oblastí, tak aby byl zajištěn všestranný rozvoj

dítěte (nejen např. rozvoj jemné motoriky za pomoci výtvarných činností, ale také rozvoj hrubé

motoriky – překážková dráha, orientace v prostoru – labyrint, vnímání rytmu…).

Čtenářům dále tato práce přinesla pohled na dětskou kresbu a význam výtvarných

činností pro děti i dospělé. V rámci praktické části a její realizace bylo ukázáno, že lze

s vypracovanými materiály pracovat i v běžné výuce s celou třídou a to i v heterogenních

podmínkách.

Dnešní svět se potýká s krizí společnosti, hodnot a tradic, proto je nutné stále více se

zaměřovat na primární prevenci a to v mnoho oblastech. Jednou z nich je také ochrana

kulturního dědictví. Snad tato práce přiměla otevřít oči nejednomu čtenáři.

53

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ

1. BALEKA, J. Výtvarné umění - výkladový slovník. 1. vydání. Praha: Academia, 2010. 433 s.

ISBN 978-80-200-1909-7.

2. BUTLER, A. a kol. Velká kniha výtvarného umění – The art book. 1. vydání. Brno: Computer

Press, 2003. 512 s. ISBN 80-251-0014-6.

3. ČERNÁ, M. Dějiny výtvarného umění. 4. vydání. Praha: IDEA SERVIS, 2005. 224 s. ISBN 80-

85970-48-1.

4. DAVIDO, R. Kresba jako nástroj poznání dítěte. 2. vydání. Praha: Portál, 2008. 206 s. ISBN

978-80-7367-415-1.

5. GOMBRICH, E. H. Příběh umění. 1. vydání. Praha: Argo, 2006. 683 s. ISBN 80-7203-143-0.

6. GRAHAM-DIXON, A. Umění: Velký obrazový průvodce. 1. vydání. Praha: Euromedia Group,

k. s. – Knižní klub, 2010. 612 s. ISBN 978-80-242-2663-7.

7. GUAITOLI, M. - T. Římané: Poklady starobylých civilizací. 1. vydání. Praha: Euromedia

Group, k. s. – Knižní klub, 2006. 208 s. ISBN 80-242-1728-7.

8. HALL, J. Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění. 2. vydání. Praha, Litoměřice:

Paseka, 2008. 520 s. ISBN 978-80-7185-902-4.

9. HOFFMANN, T. R. Jak je poznáme? Umění románské. 1. vydání. Praha: Euromedia Group,

k. s. – Knižní klub, 2006. 128 s. ISBN 80-242-1742-2.

10. HUYGHE, R. Encyklopedie umění pravěku a starověku: Umění a lidstvo Larousse. 1. vydání.

Praha: Odeon, 1967. 440 s.

11. HUYGHE, R. Encyklopedie umění středověku: Umění a lidstvo Larousse. 1. vydání. Praha:

Odeon, 1969. 474 s.

12. KERN, H. a kol. Přehled psychologie. 3. vydání. Praha: Portál, 2006. 288 s. ISBN 80-7367-

121-2.

13. KREJČA, A. Grafika: Výtvarné techniky. 1. vydání. Praha: Aventinum, 2010. 208 s. ISBN

978-80-7442-003-0.

54

14. LANGMEIER, J. KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. 3. vydání. Praha: Grada, 1998. 344 s.

ISBN 80-7164-195-X.

15. LOSOS, L. Malba: Výtvarné techniky. 1. vydání. Praha: Aventinum, 2010. 192 s. ISBN 978-

80-7442-008-5.

16. MAGGI, S. Řekové: Poklady starobylých civilizací. 1. vydání. Praha: Euromedia Group, k. s.

– Knižní klub, 2007. 207 s. ISBN 978-80-242-1797-0.

17. MACHOVÁ, J. Biologie člověka pro učitele. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2008.270 s. ISBN

978-80-7184-867-7.

18. MERIN, V.; GILLERNOVÁ, I. Psychologie pro učitelky mateřské školy. 1. vydání. Praha:

Portál, 2003. 232 s. ISBN 80-7178-799-X.

19. MRÁZ, B. Dějiny výtvarné kultury 1). 5. vydání. Praha: IDEA SERVIS, 2009. 184 s. ISBN 978-

80-85970-65-4.

20. Nadace umění pro zdraví [online]. [cit. 2011-03-28+. Dostupné z WWW:

<http://www.umeniprozdravi.wz.cz/>.

21. SAGNEROVÁ, K. Jak je poznáme? Umění gotiky. 1. vydání. Praha: Euromedia Group, k. s. –

Knižní klub, 2005. 128 s. ISBN 80-242-1520-9.

22. SEVEROVÁ, M.; MIŠURCOVÁ, V. Děti, hry a umění. 1. vydání. Praha: ISV, 1997. 195 s. ISBN

80-85866-18-8.

23. TROJAN, R; MRÁZ, B. Malý slovník výtvarného umění. 2. vydání. Praha: Fortuna, 1996. 240

s. ISBN 80-7168-329-9.

24. MRÁZ, B.; MRÁZOVÁ, M. Encyklopedie světového malířství. 2. vydání. Praha: Academia,

1988. 632 s.

25. PIJOAN, J. Dějiny umění 1. 1. vydání. Praha: Odeon, 1977. 336 s.




29. PLESKOTOVÁ, P. Svět barev. 1. vydání. Praha: Albatros, 1987. 200 s.

55

30. PRŮCHA, J. a kol. Pedagogický slovník. 4. vydání. Praha: Portál, 2003. 322 s. ISBN 80-7178-

772-8.

31. ŘÍČAN, P. Cesta životem: Vývojová psychologie. 2. vydání. Praha: Portál, 2006. 392 s. ISBN

80-7367-124-7.

32. SMOLÍKOVÁ, K. a kol. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání 2004.

1. vydání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2006. 48 s. ISBN 80-87000-00-5.

33. SPOUSTA, V. Krása, umění a výchova. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 1995. 130 s.

ISBN 80-210-1196-3.

34. SUCKALE, R. a kol. Gotika. 1. vydání. Praha: Slovart, 2007. 96 s. ISBN 978-3-8228-5284-2.

35. ŠICKOVÁ-FABRICI, J. Základy arteterapie. 2. vydání. Praha: Portál, 2008. 168 s. ISBN 978-

80-7367-408-3.

36. ŠIMONOVÁ, A. Výtvarná dílna. 1. vydání. Praha: Portál, 2005.160 s. ISBN 80-7178-960-7.

37. TEISSIG, K. Kresba: Výtvarné techniky. 1. vydání. Praha: Aventinum, 2010. 192 s. ISBN 978-

80-7442-009-2.

38. THULLEROVÁ, G. Jak je poznáme? Umění a kýč. 1. vydání. Praha: Euromedia Group, k. s. –

Knižní klub, 2007. 128 s. ISBN 978-80-242-1998-1.

39. UŽDIL, J. Čáry, klikyháky, paňáci a auta. 1. vydání. Praha: SPN, 1974. 128 s.

40. UŽDIL, J. Mezi uměním a výchovou. 1. vydání. Praha: SPN, 1988. 464 s.

41. UŽDIL, J. Výtvarný projev a výchova. 2. vydání. Praha: SPN, 1976. 333 s.

42. VYGOTSKIJ, L. S. Psychologie umění. 1. vydání. Praha: Odeon, 1981. 528 s.

56

SEZNAM PŘÍLOH

Příloha I – Příprava na výtvarnou pedagogickou praxi 1 - pomůcky

I. I Panáček Ručička

I. II Časová přímka

I. III Život v pravěku

I. IV Obrázky domácích zvířat – rodin - 35 -

Příloha II – Příprava ba výtvarnou pedagogickou praxi 2 - pomůcky

II. I Obrázky pyramid, postupu mumifikace, sfingy

II. II Mapa světa – zvýrazněn Egypt a Česká republika

II. III Ručičkův hieroglyf - 38 -

Příloha III – Příprava na výtvarnou pedagogickou praxi 3 - pomůcky

III. I Obrázky antických divadel a masek

III. II Mapa světa – zvýrazněny státy Egypt, Česká republika a Řecko - 41 -

Příloha IV – Příprava na výtvarnou pedagogickou praxi 4 – pomůcky

IV. I Obrázky k románskému slohu

IV. II Písmena abecedy

IV. III Iniciála - 45 -

Příloha V – Příprava na výtvarnou pedagogickou praxi 5 – pomůcky

V. I Obrázky katedrály a vytráží

V. II Obrys okna k vylepování - 48 -

57

Příloha I – Příprava na výtvarnou pedagogickou praxi 1 - pomůcky

I. I Panáček Ručička

58

I. II Časová přímka

59

I. III Život v pravěku1

1 Dostupné na: http://www.deyave.com/Arte/historiadelarte1-Dateien/image009.jpg

http://t1.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcS4syFtu5vu2-VyKCiWJQfP2-ZZKGc4Du-gNoxZY_Rn0eyZxefN

http://dejepisnezapisky.blogerka.cz/obrazky/dejepisnezapisky.blogerka.cz/krom.jpg

http://files.ckmamutitlapa.webnode.cz/200000016-391c139962/589cf6d7a9_578679_ o2.jpg

http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/prif/ps09/kruh/web/pages/06-prehistorie.html

60

I. IV Obrázky domácích zvířat – rodin

61

62

KOZEL

KOZA

KŮZLE

63

Příloha II – Příprava ba výtvarnou pedagogickou praxi 2 - pomůcky

II. I Obrázky pyramid2

2 Dostupné na: http://famouswonders.com/great-pyramids-of-giza/

http://www.egyptpruvodce.cz/cz/sakkara---pyramida

64

Obrázek postupu mumifikace3

Obrázek sfingy4

3 Dostupné na: http://www.starovekyegypt.net/zivot/balzamovani/index.php

4 Dostupné na: http://www.greatdreams.com/egypt/head_of_the_sphinx.htm

65

II. II Mapa světa – zvýrazněn Egypt a Česká republika5

5 Obrys mapy dostupný na: http://mapasveta.info/svet/images/svet_slepa_mapa2_hranice.gif

66

II. III Ručičkův hieroglyf

67

Příloha III – Příprava na výtvarnou pedagogickou praxi 3 - pomůcky

III. I Obrázky antických divadel6

6 Dostupné na: http://historie-sveta.blogspot.com/2009/01/eck-divadlo.html

http://leccos.com/index.php/clanky/divadlo-recke

http://virtungolas.blogspot.com/2010/11/colosseum-roma.html

68

Obrázky masek7

7 Dostupné na: http://www.stockphotos.cz/image.php?img_id=17531640&img_type=1

http://kubus.blog.sme.sk/c/146991/Atheny-Archeologicke-Muzeum.html

69

III. II Mapa světa – zvýrazněny státy Egypt, Česká republika a Řecko8

8 Obrys mapy dostupný na: http://mapasveta.info/svet/images/svet_slepa_mapa2_hranice.gif

70

Příloha IV – Příprava na výtvarnou pedagogickou praxi 4 – pomůcky

IV. I Obrázky k románskému slohu9

9 Dostupné na: http://www.dejepis.com/index.php?page=000&kap=007&pod=8

http://danielin.txt.cz/clanky/96082/drp-8-4

http://cs.wikipedia.org/wiki/Rotunda_svat%C3%A9ho_Ji%C5%99%C3%AD_(%C5%98%C3%ADp)

https://pf.ujep.cz/~velimskyt/Dejiny_umeni/Dejum08/DEJUM08A.htm

71

IV. II Písmena abecedy

A B C d

E F G h I

J K L M

N O p Q

R s T U V

W X Y Z

72

IV. III Iniciála10

10

Dostupné na: http://leccos.com/index.php/clanky/iniciala

73

Příloha V – Příprava na výtvarnou pedagogickou praxi 5 – pomůcky

V. I Obrázky katedrály a vytráží11

11

Dostupné na: http://fs.gimiweb.net/wp-content/soubory/20080609_02.jpg

http://historieumeni.blog.cz/en/0806

http://cs.wikipedia.org/wiki/Gotika

74

V. II Obrys okna k vylepování

75

ANOTACE

Jméno a příjmení: Soňa Grejtáková

Katedra: Katedra výtvarné výchovy

Vedoucí práce: MgA. Kristýna Boháčová

Rok obhajoby: 2011

Název práce: Stručné dějiny umění pro nejmenší

Název v angličtině: History of Art for children

Anotace práce:

Bakalářská práce s názvem „Stručné dějiny umění pro

nejmenší“ je určena pro pedagogy k osvětě této

problematiky. Pojednává o začlenění historie do

Rámcového vzdělávacího programu předškolního

vzdělávání. Praktická část práce je zaměřena na návrhy

příprav k výuce na mateřských školách.

Klíčová slova: Výtvarné umění, dějiny výtvarného umění,

předškolní věk, význam výtvarné tvorby.

Anotace v angličtině:

Bachelor thesis titled "History of Art for Children" is

intended to educate teachers on this issue. It discusses the

integration of history into the The Framework Education

Programme of Pre-school Education. The applied part

focuses on preparing suggestions for teaching in nursery

schools.

Klíčová slova v angličtině: Fine art, history of fine art, pre-school age,

the importace of artistic formativ.

Přílohy vázané v práci:

Příloha I – Příprava na výtvarnou pedagogickou praxi 1 –

pomůcky

Příloha II – Příprava na výtvarnou pedagogickou praxi 2 –

pomůcky

76

Příloha III – Příprava na výtvarnou pedagogickou praxi 3 –

pomůcky

Příloha IV – Příprava na výtvarnou pedagogickou praxi 4 –

pomůcky

Příloha V – Příprava na výtvarnou pedagogickou praxi 5 –

pomůcky

Rozsah práce: 56 s. + 18 s. příloh

Jazyk práce: Český jazyk

Date post:	18-Feb-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	2 times
Download:	0 times

ŇA Á Á · Techniky kresby Technika kresby se odráží od zvoleného prostředku, jímž kresbu...

Documents