Agresivní chování u dětí a mládeže

Agresivní chování u dětí a mládeže

Dr.Jiří KnollPedagogicko-psychologická poradna

Pardubice

Dvě třetiny českých dětí znají z vlastní zkušenosti jak vypadá v jejich rodinách násilné nebo agresivní chování jejich rodičů (většinou křik a hádky). S fyzickým násilím se setkalo 13 procent dětí.

Vyplývá to z průzkumu společnosti Factum Invenio pro UNICEF

Agrese –moto:

Byl/a jste někdy při hádce s partnerem/kou agresivní?

Ano : 56,1%

Ne : 43,9%

Celkem hlasovalo 3121 čtenářů.

Průzkum

Agresivita je naší hlubokou součástí, právě proto je potřeba s ní bojovat- překonávání vlastní agresivity jako známka lidství.

Na výlevy zlosti lze pohlížet jako na preventivní obranné opatření

Zloba nebývá projevem síly, ale slabosti a nejistoty.

Zvýšený hlas bývá signálem, že se nedostává argumentů

Míra agresivity odpovídá míře vnitřní úzkosti

O agresivitě

Agresivita slouží jako universální nástroj k zvládání neobvyklých situací, pomáhá maskovat pocity nejistoty, testuje reakce ostatních – průzkum bojem

Agresivita je jednoduchá pudová reakce, ohleduplnosti se musíme učit

Udeřit někoho je jednodušší než dokázat ho pohladit

O agresivitě

Agrese je „normální druh chování, jehož smyslem je ve volné přírodě přežití“, avšak násilné chování je „patologická agrese, jejímž smyslem je něco poškodit, někomu ublížit nebo jej zabít“.

MUDr. Koukolík

Co je násilné chování

porušení sociálních norem, omezující práva a narušující integritu živých bytostí i neživých objektů. Jde o symbolické nebo reálné omezování, poškozování a ničení.

Agresivní chování

Agrese z latinského slova „aggredi“ = zmocnit se, uchvátit.

Agrese je určitý akt, chování, určitý projev člověka v určité situaci.

Agrese – aktuální projev takového chování

Agrese

Agresivita je víceméně trvalá vlastnost, kterou každý máme v nějaké míře a která je v pozadí za agresivním chováním, je jeho motivickou základnou.

Agresivita – sklon k takovému jednání

Agresivita

Formy hněvu

Slabší formou hněvu je pocit rozzlobení (člověk se např. zlobí, když se mu něco nedaří, když mu někdo překáží při vystupování z autobusu apod.). Silnější, afektivní formou hněvu je vztek, resp. stav zuřivosti.

Hněv

Jsou to především situace frustrace („blokování nebo rušení cílově zaměřeného chování“) životně významných potřeb, tj. zejména ego-vztažných jako např. urážka.

Častým podnětem pro vznik hněvu je pocit tělesného nebo psychického omezování, narušování zájmů, radosti, zábavy, ošizování, zkracování práv, nucení učinit něco proti své vůli. (Nakonečný , 2000 )

Situace vyvolávající hněv

Potlačování vzteku a s ním spojené agrese, spojené s udržováním velké intenzity vnitřního napětí, narušuje nejen fyziologickou rovnováhu organismu, ale má i nežádoucí psychické účinky.

Lidé potlačující svůj hněv jej mohou přenášet na jiné osoby, ale i na věci, narůstá u nich pohotovost k hněvivým reakcím i na maličkosti a kromě psychosomatických obtíží, zejména žaludečních, mívají pocity deprese a návaly neodůvodněného hněvu.

Situace vyvolávající hněv

Agrese – aggression - (z lat. ad-gredior, přistoupit blízko, napadnout), termín, který dávno zobecněl v běžné řeči, je pojmem spadajícím zejména do sféry aplikované sociální psychologie.

Komplex destruktivního chování, které je cíleno na způsobení újmy jiné osobě, na její záměrné poškození, přičemž už nezáleží tolik na tom, zda se jedná o útok fyzický, verbální

Co je to tedy AGRESE, definice

S agresí, kterou jsme si definovali jako určitý typ chování, úzce souvisejí pojmy:

agresivita

násilí

asertivita

hostilita.

Co je to AGRESE

Agresivitou (aggressiveness) nejčastěji rozumíme tendenci k agresivnímu chování a její vyjadřování. Bývá vnímána jako osobnostní predispozice, která se může, avšak nemusí, v jistých situacích projevit.

Agresivita (aggressiveness)

Dochází k zaměňování významu pojmů agrese a násilí (violence), se kterým se setkáváme zejména v praktických aplikacích (př. mediální nebo domácí násilí).

Bývá vysvětlováno jako jeden z projevů agresivity v chování, jako jedna z forem agrese; na stejnou úroveň můžeme postavit například šikanování, obtěžování aj.

Klinicky orientované směry psychologie a psychoanalýza chápou násilí jako extrémní formu agrese.

Agrese a násilí (violence),

Schopnost prosazení svých názorů a práv při dosahování cílů. Objevuje se také názor, že se jedná o snahu získat sociální dominanci a kontrolovat ostatní ve smyslu jejich chování, jednání a názorů.

Asertivita (assertiveness

Pokud definujeme agresi jako chování a agresivitu jako tendenci, pak hostilitu můžeme považovat za celkový postoj. Může a nemusí být příčinou agrese, stejně tak i složkou agresivity.

(Lovaš, 2008, Čermák, 1998)

Hostilita (hostility)

přímá – nepřímá

fyzická – verbální

aktivní – pasivní.

3 bipolární dimenze agrese

fyzická aktivní přímá (např. vražda)

fyzická aktivní nepřímá (př. poškození cizího vlastnictví)

fyzická pasivní přímá (př. úmyslně zpomalený výkon)

fyzická pasivní nepřímá (př. snaha o zpomalení cizího výkonu)

Kombinací získáme 8 možných forem:

verbální aktivní přímá (př. vyhrožování)

verbální aktivní nepřímá (př. šíření pomluv s cílem někomu ublížit)

verbální pasivní přímá (př. nereagování na něčí otázky)

verbální pasivní nepřímá (př. nezabránění šíření pomluv)

Kombinací získáme 8 možných forem:

Do kategorie nepřímé verbální agrese patří tzv. symbolická agrese, kterou někdy vyjadřují básníci, spisovatelé, muzikanti a jiní umělci ve svých dílech. (Čermák, 1998)

Instrumentální (proaktivní) agrese je spíše prostředkem k dosažení nějakého cíle. Může se objevit, pokud je nějaký typ agrese odměněn (posílen) úspěchem, není však vyvolána “provokací” ani zlostí. Často se například můžeme stát svědky jejích projevů mezi hráči při sledování sportovních přenosů.

Další kategorie agrese

Mezi další typy agrese se řadí tyranizování, šikanování a jim podobné formy dlouhodobého opakovaného ubližování, kterými se v teoretické i aplikované podobě (násilí ve školách, domácí násilí, stalking aj.) dnes zabývá mnoho badatelů.

Další kategorie agrese

neoinstinktivistické teorie agrese

teorie frustrace – agrese

kognitivně asociační teorie agrese

teorie agrese vycházející ze sociálního učení

teorie transferu excitace

TEORIE AGRESE

Průzkum rovněž prokázal, že více než třetina dětí má přátele či rodinné příslušníky, kteří se stali obětí trestného činu (nejvíce loupeže či krádeže).

„To, co děti vidí nebo zažijí v rodinách se projevuje následně i v jejich vlastním chování a později ve vlastních partnerských vztazích.

Agrese

To, co vidí u nejbližších osob, berou děti v době, kdy se utváří jejich osobnost jako určitou povolenou normu chování. Následnou agresivitu, hrubost, vzájemnou netoleranci, násilí na vlastní kůži pak zažívají nejdříve učitelé, prodavači, řidiči veřejné dopravy, následně partneři,

Agrese

Agresivní chování dětí často bývá pokusem o to upoutat na sebe pozornost.

Necítí se opomíjené a pro Vás nedůležité? Nežárlí na svého sourozence?

případě může být agresivní chování formou protestu, anebo zoufalou cestou, jak na sebe upozornit

Agresivní chování-příčiny

Další příčiny agresivního chování lze hledat v okolním světě – učí se učí napodobováním

Dětem splývá hranice mezi skutečným světem a světem filmu.


Agresivní chování lze identifikovat již ve věku tří let a že se sklon k agresivitě u mnoha dětí stane znakem jejich osobnosti, který si ponesou až do stáří.


Jednovaječná dvojčata sdílejí 100 % stejných genů. Pokud jsou tedy mezi jednovaječnými dvojčaty rozdíly v agresivním (nebo jiném) chování, musely vzniknout vlivem prostředí.

Dvojvaječná dvojčata sdílejí (v průměru) pouze 50 % stejných genů. Jestliže geny mají vliv na agresivní chování, pak bude toto chování u jednovaječných dvojčat výraznější než u dvojčat dvojvaječných.

Genetické vlivy

Studie dvojčat ukázaly, že impulzivnost, podrážděnost a sklon k útočnosti jsou skutečně zčásti dědičné. Zdá se, že geny přispívají k výskytu těchto povahových rysů minimálně 40 %.

Jiné studie dvojčat ukázaly dědičnost antisociálního a kriminálního chování – tyto studie však úplně neoddělují vlivy genů od vlivů prostředí.

Genetické vlivy

Jakkoli studie dvojčat a adoptovaných dětí nejsou bez problémů, v souhrnu prokazují vliv genů na agresivní, antisociální a kriminální chování.

Důležité jsou pravděpodobně geny, které ovlivňují funkce neurotransmiterů, jež agresivní chování obměňují, konkrétně serotoninu, dopaminu a noradrenalinu.

Nejlépe je doložen vliv serotoninergního přenosu, jehož narušení nebo nedostatečná činnost jsou spojeny s impulzivním agresivním chováním.

Genetické vlivy

vrozené predispozice k agresivnímu chování

(sklon k agresivnímu chování se rozvíjí učením, není tedy závislý jen na dědičnosti)

Genetické vlivy

Alkohol. Agresivní a hyperaktivní chování se často projevuje u adolescentů či dospělých, jejichž matky v těhotenství pily alkohol. Systematická studie těchto procesů u lidí je obtížná mj. proto, že důsledky vystavení alkoholu před narozením nelze experimentálně oddělit od vlivu výchovného prostředí vytvářeného alkoholickou matkou.

Toxické vlivy a výživa plodu v těhotenství

Kouření. Za prokázaný můžeme považovat také vliv kouření na pozdější kriminalitu. Pravděpodobnost zatčení pro násilné a nenásilné zločiny u 34letých dánských mužů byla dokonce přímo závislá na počtu cigaret, které jejich matky vykouřily v posledních třech měsících těhotenství.


Hladovění. Pravděpodobnost, že se u mužských potomků v dospělosti projeví antisociální a agresivní chování, vzrůstá i v důsledku hladovění jejich matek v těhotenství, zejména v prvních šesti měsících. Tento fakt byl zjištěn v Holandsku, kde v letech 1944–1945 německá armáda záměrně blokovala přísun potravin do velkých částí země.


Tyto komplikace mohou vést k zranění nebo vývojovým poruchám mozku před narozením, což se může projevit neuropsychickými poruchami, jež někdy přetrvávají až do dospělosti. K takovým komplikacím s dlouhodobými následky patří nedostatečný přívod krve do mozku nebo zranění mozku.

Komplikace v těhotenství a při porodu

Zdá se, že komplikace v těhotenství a při porodu vedou k násilnému chování tehdy, když má matka k dítěti negativní postoj.

Ten byl v jedné studii definován třemi faktory:

nechtěné těhotenství pokus o potrat svěření dítěte do ústavní péče v prvním

roce jeho života.


Kombinace komplikací v těhotenství a negativního postoje matky zvyšuje pravděpodobnost zatčení pro násilný zločin až do věku 34 let.


V průběhu lidské ontogeneze má agresivita a agresivní chování různé příčiny a projevy. Agresivita je součástí lidské přirozenosti. Hraje velkou roli ve vývoji dítěte. Stejně velkou jako je láska. Vnitřní prudkost dodává dítěti energii a motivaci, jež jsou nezbytné k sebepřekonávání.

Specifické projevy dětí v jednotlivých obdobích jejich věku popisuje Matějček (1997)

AGRESE V ONTOGENEZI

Batole Vzdor a zlost batolete je projevem

nevyspělé osobnosti a nevyspělého nervového systému, který se ještě nedovede vyrovnat se změnami situace. Zatím se vyrovnává v křečích a upadá do nefunkčních záchvatů. S postupným vyzráváním a vyspíváním se však i tento nervový systém „naučí“ zátěže přijímat a nepříjemnostem odolávat. (Matějček, 1997

AGRESE V ONTOGENEZI

Předškolní věk Od tří let výš se méně vztekají, ale více se

perou. (Holčičky méně, chlapci víc.) Je to vlastně průvodní projev zákonitého postupu do vyššího stadia společenského vývoje. Dítě nyní překračuje hranice nejužšího rodinného okruhu, v němž bylo dosud dokonale chráněno, a vstupuje do dětské (vrstevnické) skupiny, kde si hledá i dobývá své postavení. Je to doba mateřské školy. Doba, kdy si děti už hrají spolu a ne jen vedle sebe.

AGRESE V ONTOGENEZI

Antier (2004) období prvního vzdoru vysvětluje nezralostí dětského mozku. Ve věku 3 let je dětský mozek ještě zcela nezralý.

Povrchové vrstvy mozku, kterým se říká kortikální, jsou však již rozvinuté na to, aby umožnily dítěti počáteční rozvoj řeči a jeho zdánlivé uvažování. Proto se nám zdá, že mu můžeme domlouvat.

AGRESE V ONTOGENEZI

Školní věk V předškolním věku a zvláště v mladším a

středním věku školním je více konfliktů mezi sourozenci než mezi dětmi mimo rodinu. Od středního školního věku výš, kdy už jsou děti dost silné, že by si opravdu mohly ublížit, můžeme pozorovat, že obyčejné pračky dostávají čím dál více jakási pravidla a stávají se z nich víceméně „zápasy“.

AGRESE V ONTOGENEZI

Dospívání Na sklonku věku mladistvého dostává

agresivita už svou dospělou podobu. Vlastně vrcholí, Je to ostatně doba, kdy mladí muži od dávných dob se stávali bojovníky. Má také už formu, která tradičně slouží k uplatnění a prosazení v reprodukční konkurenci. A konečně nabývá onu civilizovanou formu, jež vede k překonávání překážek, zdolávání problémů, osvědčení vytrvalosti a k hrdinství všedního dne. (Matějček, 1997)

AGRESE V ONTOGENEZI

Hněv a zlost v rodinném soužití spatřuje Křivohlavý ( 2004) na dvou rovinách (ve dvou patrech): jednak mezi rodiči a dětmi, jednak mezi dětmi navzájem. Skutečnost však ukazuje, že často začne spor na jedné rovině, např. v konfliktu mezi dětmi, a když se do toho vloží rodič, vytvoří se střet na druhé rovině – mezi rodičem a dítětem či rodiči a dětmi.

AGRESE V RODINĚ

Rodiče si neuvědomují, jak jejich děti zrcadlí rodičovský způsob zvládání hněvu a zlosti, dokud se v hněvu a zlosti neudrží a na děti začnou křičet. Najednou žasnou, že se jejich děti chovají stejně jako ony – taky křičí

Opakují – zobrazují jako zrcadlo to, co znělo z úst rodičů.

učením nápodobou (dítě dělá co vidí na ostatních)

AGRESE V RODINĚ

1. Napadnutí – přímý útok2. Nepřímá agresivita – intriky, pomlouvání3. Popudivost – zvýšená pohotovost k afektivní

dispozici4. Negativistmus – opozice vůči autoritám,

odmítání podřídit se5. nevole, resentiment – nevraživost, nenávist,

závislost, zlost na celý svět6. Podezřívavost – projekce nepřátelství na druhé7. Verbální agresivita – rozkazování, svalování viny

Inventář agresivního chování - A.H. Buss, A.Durke

1. Vlastní zkušenosti z dětství Zkušenosti z chování vlastních rodičů,

vzorce chování, které se budoucí rodič naučil ve své rodině, způsoby řešení situace, které přejal nápodobou či identifikací se svými rodiči, ovlivňují podstatně jeho chování jako rodiče. Způsob chování rodičů k dítěti určují také konkrétní kulturní a sociální podmínky, v nichž rodina žije.

Příčiny negativního chování k dítěti

2.Vztah rodičů k sobě navzájem Je velmi často příčinou negativního chování k dítěti. Rodiče si přes dítě řeší své vlastní problémy, zvláště výrazné je to v souvislosti s rozvodem. Dítě je vtahováno do sporů svých rodičů, stává se terčem, na kterém si rodiče vylévají svou nevraživost na partnera.


3.Okolnosti, za nichž došlo k početí a narození dítěte

Okolnosti, za nichž došlo k početí a narození dítěte, velice podstatně ovlivňují vztah a tím i chování rodičů k němu. Fakt, že dítě bylo příčinou uzavření manželství, z něj může učinit terč nevraživosti, narození dítěte bylo či nebylo chtěné.


4.Osobnost dítěte

Dítě se stává často středem agresivního chování, protože je bezmocné, závislé a slabší.

Dítě je po ruce v případě, kdy jeden z rodičů hledá náhradní cíl přenesené agresivity, kterou nemůže z nějakého důvodu zaměřit k tomu, kdo ji vyvolal.


5. Kulturní a sociální prostředí Sociální prostředí určuje přijatelnost či nepřijatelnost způsobu chování. Je důležité, zda je v dané kultuře přijatelný tělesný trest jako výchovný prostředek. V našich podmínkách je tělesné trestání dětí zpravidla považováno za přijatelný výchovný prostředek.


1.Reakce na neuspokojení různých potřeb

(pohotovost k agresivnímu chování stoupá při:

přesycení nedostatku ztrátě ohrožení)

Formy agresivního chování

Odlišně vnímají a hodnotí skutečnost

Vnitřní nejistota, nízká sebeúcta Neumí se ovládat Dokáží reagovat pouze jedním

způsobem Známky nevyzrálosti

Typické znaky dětí se zvýšeným sklonem k agresivitě

biologické předpoklady heredita ( dědičnost)

Agresivita chování jako projev nevyzrálosti

Agresivita jako naučený způsob chování

Obranná agresivita Agresivita jako náhražka tvořivého

činu Agresivita jako prostředek k získání

moci a potlačení slabosti

Nejdůležitější předpoklad agrese

2.Nadměrná sociální stimulace (sklon reagovat agresivně mezi členy

malé izolované skupiny vzájemně závislých lidí)

„ponorková nemoc“

3.Omezení osobního teritoria (odlišné bytosti mohou představovat

nebezpečí, je třeba se proti nim bránit)


4.Agrese užitá v obraně – reaktivní agrese (impulzem - strach ze ztráty, vztek, rozhořčení,

člověk se cítí ohrožen a proto se brání, nutnost hledat v zátěžové situaci viníka a potrestat ho)

5.Pomsta (nejedná se o obranu, již se stalo, cílem změnit

pocity poškozeného, sebeúcta)


6.Agrese – jako kompenzace

(zdroj náhradního uspokojení např. v oblasti potřeby seberealizace, citové akceptace… - náhražka za produktivní činnost, či uspokojivý vztah)


Nejprve si musíme vysvětlit rozdíl mezi agresí a agresivitou!

Agresivita je v nejširším slova smyslu dispozice k agresivnímu chování.

Agrese je většinou chápána jako vlastní agresivní chování, jehož cílem je záměrně někoho poškodit nebo mu ublížit.

Jak zacházet s agresivitou dítěte?

Dětská hra Je dobré hrát si se svým dítětem,

pojmenovávat vykonávané činnosti, dítě se při hře cvičí ve slovní komunikaci. Děti které brzy mluví, jsou mnohem méně agresivní než ty, které se opožďují v řeči. Ty děti, které mluví, rychle spojují obrazy se situacemi a lépe odhadnou, co se bude dít. Jsou proto méně bázlivé a projevují se více slovně než akčně.


Dětská hra Hrát si pro dítě znamená pracovat,

objevovat, pozorovat, manipulovat, komunikovat, pochopit. Hra s dítětem je tedy preventivním opatřením proti rozvoji jeho agresivity. Při hře dítě učíme zaměřovat pozornost, soustředit se, mírnit zvýšenou pohyblivost ve prospěch intelektualizace činnosti, učíme ho s námi sdílet své pocity.


Dítě, které při hře vezme násilím jinému dítěti hračku, a rodiče mu přiměřeným způsobem nesdělí, že „to se nedělá“, si lehce vytvoří jasný vzorec, že násilím může dostat všechno, co chce. Další příklady agresivního chování vidí dítě v mnoha filmech, ve zprávách, čte o ní v knihách, oblíbené počítačové hry jí přímo oplývají.


Od tří let výš se méně vztekají, ale více se perou. (Holčičky méně, chlapci víc.) Je to vlastně průvodní projev zákonitého postupu do vyššího stadia společenského vývoje. Dítě nyní překračuje hranice nejužšího rodinného okruhu, v němž bylo dosud dokonale chráněno, a vstupuje do dětské (vrstevnické) skupiny, kde si hledá i dobývá své postavení. Je to doba mateřské školy. Doba, kdy si děti už hrají spolu a ne jen vedle sebe.


Je proto důležité, abyste věděli, jaké pořady vaše dítě sleduje.Mluvte s ním o tom, co vidělo, a pokud zjistíte, že film měl agresivní obsah, zaujměte k němu jasný odmítavý postoj. Podílejte se na výběru pořadů, na které se dítě dívá a alespoň některé z nich sledujte společně, abyste pak o nich mohli lépe debatovat.


Pokud máte temperamentní dítě, přijměte to jako fakt. Najděte pro něj takové aktivity, které ho budou bavit, při nichž si může svou energii vhodně „vybít“, například ve sportovních aktivitách, zájmových kroužcích…

Jak minimalizovat agresivní projevy dětí?

Pokud jste v situaci, kdy vaše dítě ohrožuje jiné, slabší dítě (například při hře na hřišti):

postavte se mezi obě děti, zabraňte tak tomu, aby vaše dítě v

ubližování pokračovalo, pomozte oběma společně situaci vyřešit,

nechtějte, aby se rozešly pomozte vašemu dítěti omluvit se za

nevhodné chování


ukažte jim oběma, jak si dál hrát a mluvit spolu

učte děti omluvit se, pokud udělají chybu

pokud se omluvily, nezakazujte jim, aby se dál zúčastnily hry

jestliže děti reagují agresivně, naučte je, aby nějakým způsobem svůj čin odčinily


Ve vztahu k násilí je pro dítě nejdůležitější, jaké postoje k agresivitě zaujímají jeho rodiče a jiní vlivní dospělí v okolí.Od rodičů dítě přejímá hodnoty

Proto byste děti měli učit empatii, respektu k jiným i k sobě samému („respektovat a být respektován“) , naučit je řešit konflikty neagresivním způsobem a srozumitelnou formou a na příkladech vysvětlit, proč násilí a agresivní chování odsuzujete.

Jak minimalizovat agresivní projevy dětí

základní komunikace

organizace vyučování

pracovní metodiky

Ovlivnění atmosféry třídy

otevření – navázání spojení – např. pozdrav

vystřídání určité řady, udržování spojení ( např. braní a přenechávání slova)

ukončení ( rozloučení)

Základní komunikace

učitel je schopen přijmout iniciativy od žáka

učitel je schopen signály od žáka správně interpretovat

žák pomoc od učitele prožívá - učitel cítí, že je pro dítě důležitý

Podmínky pro realizaci pomoci žákovi

negativní chování dítěte je projevem jeho bezmoci

chování kvalifikované jako bezmocnost vyvolává potřebu pomoci

pomoc, která předchází negativnímu chování, vede k pozitivním zkušenostem žáka

žádoucí chování musí být podporováno vřelou atmosférou zájmu a přijetí

Východiska pro přístup k žákům s problémovým chováním:

žák je přehlížen dítě je sledováno, ale učitel

nereaguje učitel žáka sleduje, ale opravuje

až dodatečně, nebo ho nechává zbytečně se trápit

Chování učitele v kontaktu s problémovými žáky

Souhlasné reakce „Vím, že to dokážeš.“

„ Každý začátek je těžký.“

„ Udělal jsi to teď mnohem lépe.“

„ Každý dělá chyby.“

„ Pojďme si vysvětlit, proč to nejde“

Způsoby změny

nabídka spolupráce

nabídka pomoci předem „ pojďme se o to pokusit společně“

Způsoby změny

neustále opakujete, co dítě nesmí nebo nemá, nemůže dělat. Dítě nelze zbrzdit slovem „ne“, pokud mu není nabídnuta jiná možnost,

postupujete podle „ oko za oko, zub za zub,“

říkáte „ no jo, známá firma..“, zjišťujete dopodrobna, kdo je viník a proč. Pamatujte: odsuzování dítěte má zcela

opačný účinek, než přepokládáte.

Jak ne na agresivitu dítěte

říkejte dětem co mohou a smějí dělat,

situaci učiňte přehlednou, konstruktivní,

snažte se jednoznačně mít v rukou vedení a předávání slova,

snažte se o příjemnou atmosféru,

kdykoliv se někomu něco podaří, upozorněte na to, verbalizujte.

Jak ano – pozitivní vedení

Učitel musí situaci ovládat, tzn., že vy musíte „ být pánem situace“, dítě musí být důsledně vedeno. Nejlepší cestou je předvídání konfliktů, ve kterých vznikne agrese.

Kdo vede není despota

Hry je dobré zařazovat do hodin rodinné a občanské výchovy, kde se děti učí sociálním dovednostem jako je interakce, komunikace, spolupráce, sebehodnocení, sebeuvědomění, empatie, uznání a ocenění druhých.

Hry a cvičení jako prevence i indikátor agresivního chování

Mají-li se děti posilovat v tom, aby své momentální pocity a nálady neventilovaly formou násilí, musí se je naučit vědomě vnímat,hodnotit a vyjadřovat se k nim. K tomu potřebují podporu dospělých, kteří jim naslouchají a ukazují způsoby, jak se s vlastními pocity vypořádat. Tím, že se děti učí své pocity diferencovat a nepotlačovat, poznávají jejich význam. Když děti mluví o svých nepříjemných pocitech, které je tíží, uvědomují si je a nemusí se jimi nechat slepě ovládat, naučí se s nimi vyrovnávat. (Erkert, 2004

Děti se učí vnímat své pocity

Cíl: Naučit se správně interpretovat výrazy obličeje. Projev a ovládnutí řady emocí.

Popis: Jedno dítě se vžije do určitého pocitu, který pak uprostřed kruhu vyjádří pantomimicky. Potom ukáže na jiné dítě, které pantomimicky znázorněný pocit vyjádří pomocí zvuku. Uhodne-li o jaký pocit šlo vymyslí nový pocit a vyjádří ho pantomimicky a vyzve další dítě aby jej vyjádřilo zvuky. Tak to se celá hra opakuje, až se vystřídají všechny děti.

Po skončení hry se můžou děti vyjadřovat k jednotlivým emocím, pocitům, co při jejich znázorňování pociťovali, zda bylo těžké některé emoce uhádnout. (Erkert, 2004, s. 19)

Pozorování: Pro děti bylo celkově velmi těžké předvést pantomimicky určitý pocit, ještě těžší pro ně bylo poznat jaký pocit je předváděn. Děti si uvědomily, že je velmi těžké rozeznat pocity druhého. Tato hra by je měla vést k vzájemné empatii a tím minimalizovat agresivní jednání.

Jak asi zní pocit?

Cíl: Rozpoznat své vlastní emocionální rozpoložení. Pomůcky: kartičky, na nichž jsou různé výrazy obličeje, děti si

je mohou zhotovit sami Popis: Kartičky položíme na stůl zadní strnou nahoru. Nejstarší

dítě začne tím, že obrátí libovolnou kartičku. Mezi tím si musí všichni uvědomit, jak se dnes cítí. Podle výrazu obličeje, který je na otočené kartičce se přihlásí všichni, kdo se dnes tak cítí a řeknou ostatním, proč se dnes tak cítí. Nikoho však ke své výpovědi nenutíme. Potom další dítě obrátí novou kartičku. Pro děti může být příjemné zjištění, že se někdo cítí stejně, zažívá stejný pocit jako oni. Také může být pro děti překvapením, že na stejnou situaci můžou být rozdílné emoce. (Erkert, 2004, s.22)

Pozorování: Děti měly za úkol namalovaly svůj pocit. Pro děti bylo těžší vžít se do pocitu ostatních, než namalovat svůj vlastní pocit.

Zrovna tak se asi dnes cítím!

Cíl: Zjištění své ceny, projev a ovládnutí řady emocí, sebedůvěra. Pomůcky: papíry, tužky Popis: Dejte dětem za úkol obkreslit si na papír svoje ruce. Na

jednu ruku vepsat do každého prstu jednu vlastnost, kterou si na sobě váží, kterou považují za kladnou vlastnost. Na druhou ruku vepíší do každého prstu jednu vlastnost, kterou by na sobě rádi změnily. Děti si přitom uvědomí, svoje silné stránky a zamyslí se nad tím, co by rády změnily.

Pozorování: Děti mezi své silné stránky řadily i svoje sportovní aktivity, ve kterých se cítí být úspěšné. Další často vyskytovanou kladnou vlastností bylo kamarádství a pomoc druhým. Většina dětí měla ruku s kladnými vlastnostmi popsanou, ale ruka s vlastnostmi, které by chtěly změnit, byla častěji neúplná. 7x se mezi zápornými vlastnostmi objevilo agresivní chování různého druhu. Děti si toto uvědomují a zařadily ho mezi vlastnosti, které chtějí změnit.

Ruce

Cíl: Kladná sociální orientace, budování kolektivu, uvědomění si své pozice.

Pomůcky: židle pro každého žáka a jedna židle navíc Popis: Všichni si sednou společně do kruhu. Jedno

místo zůstane volné a ten, kdo sedí vlevo od prázdného místa začíná: „Místo po mé pravici je volné, přál bych si , aby si na toto místo sedl ten (konkrétní žák), protože (kladná vlastnost). Ten, kdo je za pozitivní kvalitu své osobnosti vybrán se přesune na volnou židli a poděkuje za kladné hodnocení. Tím se opět uvolnila na jiném místě kruhu židle, která je volná a tím hra pokračuje.

Místo po mé pravici je volné

Cíl: Reflexivní myšlení, analýza údajů, kritické myšlení

Pomůcky: papíry, barevné tužky nebo pastelky

Popis: Děti mají za úkol nakreslit svůj osobní erb. Na erbu znázornit vše, co je pro ně charakteristické a v jejich životě důležité. Na závěr děti popisují svůj erb co a proč na erb znázornily.

Erby

Tyto hry je vhodné zařazovat zejména do hodin tělesné výchovy, kdy mají děti dostatek prostoru. Nahromaděné emocionální napětí je nejlépe ventilovat při sportovních aktivitách, měření sil, atd. Nemělo by přitom ale docházet ke vzájemným potyčkám, napadání a faulům, jak tomu někdy bývám svědkem. Je nezbytné dodržovat pravidla. Děti se při učení pravidlům učí jakým směrem mají zaměřit svoji sílu, popřípadě agresivitu.

Hry vhodné pro uvolňování emocionálního napětí

Pomůcky: přehrávač na hudbu Popis: Za zvuků zábavné hudby děti tančí po

místnosti. Když hudba náhle ustane, dostanou pokyn k určitému gestu, např. vzájemně se obejmout, udělat grimasu, ukázat pěst, poklepat si na ramena nebo se pohladit po hlavě,………. Děti řeknou co pociťují, když na ně někdo toto gesto udělá. Popíšou situaci, kdy se s tím to gestem setkaly. Děti mohou dojít k závěru, že záleží na nás jak si určité gesto vysvětlíme a jak ho vnímáme. (Erkert, 2004

Co při tom pociťuješ?

Pomůcky: lano, žíněnka, bubínek Popis: Měření sil je velmi oblíbená zábava zvláště

mezi chlapci. Poskytneme jim k tomu soutěživou možnost ve hře, takže si nemusejí navzájem dokazovat sílu agresivitou. Mezi dvěma soupeři leží měkká žíněnka, která představuje jezero. Děti stojí mlčky proti sobě. Pak dostane každé z nich do ruky jeden konec lana a napnou ho nad jezerem. Třetí dítě odstartuje závod v přetahování hlasitým úderem na bubínek Obě děti tahají za lano ze všech sil tak dlouho, až se jedno z nich ocitne v jezeře, tj. na žíněnce. (Erkert,

Kdo spadne do jezera?

Pomůcky: soudek na hraní (váha 5-6 kg)´, švihadla, píšťalka

Popis: Soudek na hraní, odolný proti nárazům a tlaku, se položí doprostřed mezi dvě natažená švihadla, vzdálená od sebe 6 metrů. Dva hráči, kteří chtějí poměřit své síly se postaví proti sobě, každý na jedno švihadlo. Na signál přikročí oba soupeři k soudku tak, aby se mohli vzájemně dívat do očí. Počkají až zazní startovní hvizd, pak začnou tlačit soudek oběma rukama do soupeřova hracího pole. Hra končí, když se soudek převalí přes švihadlo na konci pole. (Erkert, 2004

Kdo odvalí soudek?

Cíl: naučit se spolupracovat Pomůcky: měkký míč Popis: Děti utvoří kruh a drží se za ruce.

Vedoucí hry kopne do kruhu měkký míč, který si všichni vzájemně přihrávají nohama. Protože se však ruce nesmějí během hry pustit musí být hráči velmi pozorní a spolupracovat s tím, kdo míč právě přihrává. Dítě, které vykopává míč může říct jméno dítěte, kterému chce přihrát.

Fotbal v kruhu

ANTIER, E. Agresivita dětí. Praha: Portál s.r.o., 2004. ISBN 80-7178-938-0. s. 101.

ERKERT, A. Hry pro usměrňování agresivity. Praha: Portál s.r.o., 2000,.ISBN 80-7178-938-0. s. 94.

KARNSOVÁ, M. Jak budovat dobrý vztah mezi učitelem a žákem. Praha: Portál, 1994. ISBN 80-7178-032-4. s. 151

LORENZ, K. Takzvané zlo. Praha:Academia, 1992. ISBN 80-200-1098-X.

MATĚJČEK, Z. O rodině vlastní, nevlastní a náhradní. Praha: Portál, 1994. ISBN 80-85282-83-6. s. 98.

MATĚJČEK,Z. DYTRYCH,Z. Jak a proč nás trápí děti. Praha: Grada, 1997. ISBN 80-7169-587-4. s. 187.

MÜHLPACHR,P. Sociální patologie. Brno: MU, 2001. ISBN 80-210-2511-5. s. 104

Literatura

NAKONEČNÝ , M. Lidské emoce. 1.vyd. Praha: Academia, 2000.ISBN 80-200-0763-6. s. 335. Kapitola Hněv.s.259-263.

NOVÁK, T. CAPPONI, V. Sám proti agresi. Praha: Grada, 1996. ISBN 80-7169-253-0. s. 123.

ONDRÁČEK,P. Františku přestaň konečně zlobit, nebo…. Praha: nakladatelství ISV, 2003. ISBN 80-86642-18-6. s. 170.

PFEFFR, S. Rozvíjíme emoce dětí. Praha : Portál s.r.o., 2003.ISBN 80-7178-764-7.

JANATA, J. Agrese, tolerance a intolerance.Praha: Grada, 1999. ISBN 80-7169-889-X. Kapitola II, Sociální život.s.10-48.

Literatura

KŘIVOHLAVÝ, J. Jak přežít vztek,zlost a agresi. Praha: Grada, 2004. ISBN 80-247-0818-3. s. 154

VÁGNEROVÁ, M. Psychologie školního dítěte. Praha: UK 1997. ISBN 80-7184-487-X. s. 88..

Literatura

Pedagogicko-psychologická poradna Pardubice Dr.Jiří Knoll

Sukova třída 1260 530 02 Pardubice

E-mail: [email protected] [email protected]

Telefon: 603 905 945 466 410 328

Kontakt

mailto:[email protected]






Date post:	23-Feb-2016
Category:	Documents
Upload:	adin
View:	116 times
Download:	0 times

Agresivní chování u dětí a mládeže

Documents