Slovanské mýtyNěkolik set let před začátkem našeho leto-počtu přišlo do východní Evropy velkéspolečenství indoevropských národů. Po -stupnou diferenciací se utvářela slovanskáetnika – východní (Rusové, Ukrajinci,Bělorusové), jižní (Bulhaři, Chorvati, Slo-vinci, Srbové, Makedonci) a západní (Češi,Slováci, Poláci, Lužičtí Srbové, Polabštía Pobaltští Slované). Jejich mýty, zpro-středkované křesťanskými misionáři, folk-lorem a archeologickými zdroji, byly zčás-
ti rozšířeny po celém území obývanémSlovany, zčásti se lišily u Slovanů východ-ních a polabsko-pobaltských.
Panslovanskými božstvy byli nebeskýbůh Svarog a jeho syn, bůh Slunce Svaro-žic, variantně zřejmě nazývaný Dažbognebo Chors. Svaroga zastupuje mezi tvo-ry rod mnohonožek hrbule SvarogosomaMakarov, Mitić a Ćurčić, 2003, ze Srbskaa blanokřídlý lumčík Tanycarpa svarogBelokobylskij, 1998, z Ruska; Svarožicesrbský štírek Svarožičův – Roncus svaro-
zici Ćurčić, 1992 (v dalším textu je srbskýarachnolog Božidar Ćurčić uváděn zkrat-kou Ć.); Dažboga makedonský štírek R. daz-bog Ć. a Legg, 1994, a ruský lumčík T.dazhbog Belokobylskij, 1998. Obdobněbůh Chors po sobě zanechal pojmenováníštírka (R. hors Ć., Dimitrijević a Makarov,1997, Černá Hora) i lumčíka (T. chors Be -lokobylskij, 1998, Rusko a Korea). Po Peru-novi, bohu bouří a blesků, je pojmenovánovíce rostlin, hub i živočichů. Hromovlád-covo jméno mají v podobě slovenskéholidového pojmenování peruník nebo srb-ského perunika hned dvě široce rozšířenérostliny: kapraď samec – Dryopteris filix--mas (L.) Schott. a kosatec rodu Iris L. Jehojméno nese evropská houba voskovičkaPerunova – Hymenoscyphus peruni (Ve -len.) Svrček. Ze živočichů můžeme uvéstrod mnohonožek Perunosoma Ć. a Maka-rov, 2007, ze Srbska, chrobáka Lethrusperun Král a Hillert, 2013, z Bulharska(obr. 1), ruského lumčíka T. perun Be -lokobylskij, 1998, makedonského štírkaChthonius perun Ć., 1997, nebo chorvat-ského štírka Neobisium peruni (Ć., 1988).Perun je znám rovněž z pojmenování vy -mřelých rostlin a živočichů nalezenýchv České republice – křídového fíkovníkuFicus peruni Velen., křídového korýše las-turnatky Cythereis peruni Pokorný, 1965,devonského trilobita rodu Perunaspis Při-byl, 1949 (obr. 6), nebo permského hmyzuPerunopterum peruni Kukalová, 1963.Perun dal jméno také kambrickému aždevonskému mikrokontinentu Perunica,který se rozkládal poblíž superkontinen-tu Gondwana a na němž vzniklo jádro
i jinak špatně šplhající hraboš dostat kekůře ve výšce nad 1 m. Sněhová pokrývkav Jeseníkách má potenciál déle přetrvávatve větší mocnosti než v Beskydech kvůlinižším průměrným teplotám a větší nad -mořské výšce (výškové rozpětí výzkumnýchploch v Beskydech bylo 690 až 1 085 m,v průměru 857,5 m; v Jeseníkách 620 až1 205 m, v průměru 939,4 m). Sníh ovliv-ňuje i početnost hrabošů, když omezujepřístup k potravním zdrojům. Populačnícyklus těchto hlodavců a jejich přítomnostna lokalitě významně ovlivňuje i vegetač-ní kryt. Jak jsme uvedli, v obou sledova-ných oblastech shodně dominoval vlivtrav, zejména třtin rodu Calamagrostis.V Beskydech se pak průkazně snižovalopoškozování stromků s rostoucím zápojemostružiníků a maliníku. Je tedy zjevná sou-vislost s nevhodností tohoto prostředí prohraboše rodu Microtus. Z hlediska krytua potravy se ale naopak hodí pro norníkarudého, jehož působení na výsadby v Bes-kydech však nebylo v našich výsledcíchstatisticky průkazné.
Je otázkou, zda se na lokalitách lišilai nutriční hodnota a chemické složeníkůry. Známé je např. rozdílné složení kůrysemenáčků u přirozené obnovy a u výsad-by v různých obdobích založení. Např.u smrku ztepilého poškozoval hraboš mok-řadní pouze vysazené jedince (s vyššímobsahem dusíkatých látek a nižším obsa-hem alkaloidů v kůře) a přirozené obnověse vyhýbal. Z výsadeb upřednostňoval tyzaložené na podzim před jarními (Virjamo
a kol. 2013). Nelze tedy vyloučit, že po -dobné rozdíly mohou existovat také u vý -sadby buku, ale konkrétní studie zatímnejsou k dispozici.
Početnost hrabošů a vliv faktorů pro-středí na studovaných výsadbách mohlybýt modifikovány i jejich okolím. Většinaz nich byla v Jeseníkách založena v zapo-jených porostech smrkových monokulturrůzného stáří, s nižší pokryvností bylin-
ného patra (pod 50 %). Ty představují prohlodavce nevhodná stanoviště jak z hle-diska potravní nabídky, tak vegetačníhokrytu, a proto se většina z nich soustřeďu-je právě na pasekách s dostatečným vege-tačním krytem a potravními zdroji. V Bes-kydech naopak většinu výsadeb zakládalina holinách s dosud nevyvinutým stro-movým zápojem, a tedy s hustým, druhověbohatým bylinným patrem, nebo v dospě-lých smrkových porostech s vyšší pokryv-ností bylinného patra (nad 50 %), či v po -rostech s vyšším podílem listnatých dřevin.Takto různorodé okolní porosty poskytujíkvalitnější stanoviště pro drobné savcea vážou na sebe části jejich populace, kteréby jinak do výsadeb migrovaly.
Závěrem tedy plyne otázka: obnovují sev Jeseníkách bukové porosty výsadbamiobtížněji než v Beskydech? Odpověď nenídosud jednoznačná. Nicméně jasné je, žev rozsáhlém celku smrkových monokulturohrožují hraboši ohryzem výsadbu bukuvýrazněji než v porostech s bohatším slo-žením dřevin. Případné zájemce o dalšípodrobnosti odkazujeme na původní člá-nek publikovaný v European Journal ofForest Research (Suchomel a kol. 2016).
Kolektiv spoluautorů: Luboš Purchart,Ladislav Čepelka a Marta Heroldová
12 Poškození ohryzem kůry od hrabošůrodu Microtus může být rozsáhlé a véstaž k úhynu stromů. Mladé buky bylytéměř celé zbaveny kůry a ve spodní částiúplně přehryzány. Hrubý Jeseník. SnímkyJ. Suchomela, není-li uvedeno jinak
Tomáš Pavlík
Světové mýty jinak II. Slovanské, další evropskéa západoasijské mýty
V této části cyklu o využití mytologie v botanické a zoologické nomenklatuřesi všimneme slovanských mýtů z východní, střední a jihovýchodní Evropy,dalších mýtů evropských (s výjimkou řeckých a římských, jimž byl věnovánseriál Antické mýty jinak v Živě 2014, 1–6), ale i mýtů západoasijských, tedymaloasijských a mezopotámských.
pozdějšího Českého masivu (podle mikro-kontinentu se jmenuje český silurský mlžRhombopteria perunicola Kříž, 2008). Dár-ce blahobytu a ochránce stád Veles se obje-vuje v názvu rodu tichooceánského krabaVeles Stevčić, 2011 (nyní Tunebia Men-doza a Ng, 2011), chorvatského chvosto-skoka Tritomurus veles Lukić, Houssina Deharveng, 2010, ruského lumčíka Alloeaveles Belokobylskij, 1997, makedonskéhoštírka Roncus veles Ć. a Legg, 1994, liliji-ce Eucalyptocrinites veles Prokop, 2008,z českého siluru a trilobita Kainops veles(Chlupáč, 1972) z českého devonu.
Východoslovanské bohy Striboga, Si -margla a Trojana zastupují Ćurčićovi štír-ci Neobisium stribogi (1988, Chorvatsko),N. simargli (1988, Chorvatsko) a Roncus
trojan (1993, Srbsko). Podobně ruští lum-číci popsaní r. 1998 Sergejem A. Běloko-bylským – Tanycarpa stribog a T. simarg-la, rovněž srbské mnohonožky hrbuleBelbogosoma stribogi Antić a Makarov,2014, a Perunosoma trojanica Ć. a Maka-rov, 2007.
Ani na polabsko-pobaltského boha vál-ky Svantovíta neboli Svetovida nezapo-mněl Božidar Ćurčić při popisu novýchdruhů štírků Roncus svanteviti (1992, Srb-sko) a Neobisium svetovidi (1988, Chor-vatsko). Na další božstva tohoto okruhuodkazují také jména štírků: bůh válkyRugievit, resp. Davor – makedonský R. ruje-vit Ć. a Legg, 1994, a černohorský R. davorĆ., Dimitrijević a Makarov, 1997; bůh prá-va Prove – Chthonius prove Ć., Dimitrije-vić a Makarov, 1997 (Černá Hora); bůhpočasí Podaga – R. podaga Ć., 1988 (Chor-vatsko); bůh plodnosti Pripegala – R. pri-
pegala Ć., 1988 (Chorvatsko); bůh světlaa Slunce Bělbog – R. belbogi Ć., Makarova Lučić, 1998 (Černá Hora). Ale také mnoho -nožka rodu Belbogosoma Ć. a Makarov,2008, ze Srbska.
Bohem úrody, Slunce a války byl Rade-gast, připomínaný jmény několika živo -čichů: lasturnatky Karsteneis radegastiPokorný, 1965, z české křídy, trilobita Pro-tolenus radegasti (Czarnocki, 1927) z pol-ského kambria, dvoukřídlé bahnomilkyDicranomyia radegasti Starý, 1993, z ČR,Slovenska či Finska, makedon ského štírkaChthonius radigost Ć., 1997 (a také bes-kydskou horou Radhošť). Podle bohyněsmrti Morany, doložené jen ve folkloru,nazval botanik a mykolog Josef Velenov-ský houbu Leiopoda moranae, nalezenouve středních Čechách.
V biologické a paleontologické nomen-klatuře se objevují slovanští démoni a dal-ší nadpřirozené bytosti, známé zvláštěz folklorních pramenů (pověstí a pohá-dek). Vládce nejvyšších českých hor Kra-konoše připomíná český devonský trilobitDalejeproetus krakonos Šnajdr, 1980,a lidový název Krakonošovy vousy kos-mopolitního lišejníku provazovky roduUsnea (Dill.) Adans. Domácí duch Bara-baška poskytl jméno rodu slimákovcovi-tých motýlů Barabashka Solovyev a Witt,2009, z Číny a Vietnamu. Víly a rusalkynajdeme jednak v pojmenování motýlůvílenek z čeledi Crambidae, jednak u pod-druhu babočkovitého motýla perleťovcefialkového – Boloria euphrosyne rusalka(Fruhstorfer, 1919) a také u rodu sladko-vodních zelených řas Rusalka Nakada,2008. Podle vodana, obdoby našeho vod-níka, pojmenoval Ćurčić v r. 1997 make-donského štírka Chthonius vodan. Zlástařena Baba Jaga neboli Ježibaba se stala
1 Chrobák Lethrus perun byl nalezenv bulharských horách Pirin, pojmenovaných podle slovanského bohabouří a blesků Peruna.2 Špičáky upíra obecného (Desmodusrotundus) uzpůsobené k probodnutí kůžesavčího hostitele – krev pak upír olizuje.3 Vrubounovitý brouk Temnorhynchusbaal nazvaný podle kanaánského bohavegetace Baala má na hlavě štítek se zářezem oddělujícím dva výčnělky,které budí dojem růžků.4 Africký tropický otakárek Papilio zalmoxis s rozpětím křídel až 15 cm dostal jméno od dáckého boha Zalmoxise.5 Mořští krabi Ashtoret lunaris (vlevo)a Atergatis floridus (vpravo) z Filipínnesou jména dvou kanaánských bohyníplodnosti – Aštorety a Atergatis.6 Devonský trilobit Perunaspis minutaz českého barrandienu (Dalejské údolí).Jeho rodové jméno bylo rovněž inspirováno Perunem. Foto Š. Rak
prototypem pojmenování slovinského štír-ka Roncus jagababa Ć., 1988, či východo-asijského dvoukřídlého vrtulovitého hmy-zu Paroxyna babajaga Hering, 1938, nyníCampiglossa messalina (Hering, 1937).Lidové pojmenování ježibaba pro bodlá-kovitou rostlinu severní polokoule bělotrnkulatohlavý – Echinops sphaerocepha-lus L. je stejného původu. Podle ruskéhoeufemistického označení Baby Jagy, kteráse prý může zjevit v podobě motýla – ba -bočka – se nazývá celá skupina motýlů.Obdobně daly jméno jiné skupině lidskéduše, které na sebe braly podobu motýlůa dusily spící – můry.
Mrtvým, kteří v noci opouštějí hroba sají lidem krev, říkali staří Slované upí-ři nebo vampýři. Jmenuje se po nich něko-lik rodů upírů, hematofágních letounůz Jižní a Střední Ameriky (obr. 2). Od upí-rů pochází i odvozený název upírenka províce rodů z říše Rhizaria (dírkonošců,slunivek, trubének, např. rod VampyrellaCienkowsky, 1865). Hlubokomořský hlavo-nožec rodu vampýrovka VampyroteuthisChun, 1903, žije v tropických oceánech,v Jižní Americe se vyskytují netopýři lis-tonosi rodů Vampyrum Rafinesque, 1815(obr. 8), Vampyressa Thomas, 1900, Vam-pyrodes Thomas, 1900. Velký kaloň malaj-ský – Pteropus vampyrus (L., 1758) žijev jihovýchodní Asii. Vampýři jsou i mezidalšími živočichy – madagaskarská mno-honožka Aphistogoniulus vampyrus We -sener, 2009, havajský měkkýš červovecDrepanomenia vampyrella (Heath, 1905),bornejský drabčík Hlavaciellus vampirusJaloszynski, 2006, madagaskarský mrave-nec Prionopelta vampira Overson a Fisher,2015, vietnamská žába létavka Rhacopho-rus vampyrus Rowley a kol., 2010; i mezirostlinami – ekvádorská orchidej Draculavampira (Luer) Luer, kostarická orchidejTelipogon vampyrus Braas a Horich. Ne -bezpeční zvířecí démoni Bauk, Tintilina Psoglav, schovávající se v jeskyních,různých dírách a dutinách, dali jménasrbským štírkům Roncus bauk Ć., 1991,R. tintilin Ć., 1993, a Tyrannochthoniuspsoglavi Ć., 1990. Lidem nepřátelskéhodomácího ducha Kikimoru, známého z vý -chodoslovanských mýtů, reprezentuje rodplachetnatkovitých pavouků KikimoraEskov, 1988, z Ruska a Finska, mořskáryba svítivka Eustomias kikimora Proko-fev, 2015, z okolí Kanárských ostrovů, bla-nokřídlý brvuškovitý hmyz Gonatoceruskikimora Triapitsyn, 2013, z Ruska a Číny,nebo štírek R. kikimora Ć. a Legg, 1994,z Makedonie. Podle pána zvířat Indrikaz ruského folkloru byl pojmenován dosudnejvětší známý suchozemský savec, vy -mřelý lichokopytník Indricotherium Bo -rissiak, 1915, z asijského terciéru (nyníParaceratherium Forster Cooper, 1911).
Další evropské mýtyKolem přelomu letopočtu se v Pobaltí usa-dily kočovné kmeny ze západní Sibiře.Patřili mezi ně Finové, Estonci, Karelovéa Laponci. Jejich mytologii známe zpro-středkovaně od křesťanských misio nářůa z folkloru, důležitým zdrojem je sbírkapísní a básní z první třetiny 19. stol. – eposKalevala (kapradina z Antilských ostrovůDanaea kalevala Christenh., finský dvou-křídlý hlavatěnkovitý hmyz Tomosvaryel-
la kalevala Kehlmaier, 2008). Vůdcem pan-teonu byl bůh bouří Jumala, který pozdějiobdržel jméno Ukko (plž rodu Jumala Frie -le, 1882, synonymní název Ukko Norman,1893, ze severního Atlantského oceánu).Podmořské říši vládl Ahti spolu s manžel -kou Vellamo (estonský ordovický trilobitNieszkowskia ahti Öpik, 1928, rod eston-ského ordovického ramenonožce VellamoÖpik, 1934). Lesy, lesní tvory a víly měl nastarosti Tapio (kodulka Sphaeropthalmatapio Pitts a Sadler, 2015, žijící v Arizoně).Kalevala popisuje dobrodružství mnohahrdinů, např. boje Untama s jeho synov-cem Kullervem – vážka Untamo apicalisKirby, 1889, nyní Neurothemis fluctuans(Fabricius, 1793) z jihovýchodní Asie,bedlobytka Boletina kullervoi Salmela,2016, z Finska. Důležitou postavou Kale-valy je kovář Ilmarinen, tvůrce kouzelné-ho mlýnku Sampo (ramenonožci rodůIlmarinia Öpik, 1934, a Sampo Öpik, 1933,z baltského a skandinávského ordoviku),dále pak víla Ilmatar (estonský ordovický
ramenonožec Lacunarites ilmatar Öpik,1934), víla Aino (vážka Aristocypha ainoHämäläinen, Reels a Zhang, 2009, z Číny),nebo zlý démon Hiisi (bedlobytka Myco-mya hiisi Väisänen, 1979, z Finska i odji-nud z Evropy). Mytickou podmořskouříši Ahtolu a království mrtvých Tuone-lu uchoval v názvech severoevropskéhoblano křídlého hmyzu britský entomologMichael F. Claridge: rod Ahtola z r. 1961(nyní Eurytoma Illiger, 1807) a druh Systo-le tuonela z r. 1959.
Nejvýznamnější postavou litevskýchmýtů byl bůh hromu Perkunas. Připomínáho vymřelý komár Aedes perkunas Pode-nas, 1999, nalezený v baltském terciér-ním jantaru, a rod křísů svítilek PerkunusSzwedo a Stroiński, 2007, také z baltskéhojantaru (rod v r. 2002 autoři nazvali Peru-nus podle Peruna, ale posléze přistoupilike změně kvůli homonymii – jako PerunusAdamczak, 1968, byl již označen rod pol-ských devonských lasturnatek). Bohyněmoře Jurate žila v jantarovém paláci – pro-to se po ní jmenuje bahnomilka Ormosiajurate Podenas, 1999, z baltského jantaru.Také lotyšská bohyně osudu a porodů Lai-ma dala jméno vymřelému živočichu –baltskému devonsko-karbonskému rame-nonožci rodu Laima Gravitis, 1981.
Mytologii Basků využili v r. 2011 připojmenovávání blanokřídlých plamčic zešpanělského křídového jantaru paleonto-logové Jaime Ortega-Blanco, Xavier Del -clos a Michael S. Engel. Po nejvyšší bohy-ni Mari se jmenuje Elasmophron mari, pojejím manželovi Sugaarovi Libanophronsugaar. Dalšími typovými postavami jsouobři Olentzero a Jentilak (Tagsmiphronolentzero, Burmaphron jentilak), skřítekIratxoak (B. iratxoak), čarodějnice Sorgi-nak (B. sorginak) a divý muž Basajaun(Hippocoon basajauni).
Zoologové a paleontologové zahrnuli donomenklatury i balkánská božstva známáz mýtů Dáků a Thráků, kteří žili v oblastidnešního Rumunska a Bulharska. Podleboha nebe Zalmoxise se jmenuje rod se -káče žalmovky Zalmoxis Sörensen, 1886,rozšířený v Austrálii, na Filipínách a dal-ších tichomořských ostrovech, otakárekPapilio zalmoxis Hewitson, 1864 (obr. 4),ze střední Afriky, ekvádorská píďalka Eu -phyia zalmoxis Thierry-Mieg, 1894, thaj-ský chrostík Leptocerus zalmoxis Malickya Prommi, 2006, nebo býložravý dinosau-rus rodu Zalmoxes Weishampel a kol.,2003, z rumunské křídy. Zoolog PrashantP. Sharma z Univerzity ve Wisconsinuuveřejnil v r. 2012 se svými spolupracov-níky článek Forgotten Gods (Zapomenutíbohové), v němž je popsáno 6 nových dru-hů sekáčů již zmíněného rodu Zalmoxisz Filipín a Bornea. S ohledem na rodovéjméno zvolili autoři jména thráckých bož-stev: nebeského boha Sabazia (Z. saba -zios), boha bouří Zibelthiurda (Z. zibel -thiurdos), bohyně Měsíce a lovu Bendís(Z. bendis), boha podsvětí Derzelase (Z.derzelas) a boha orgiastických mysteriíKotyse (Z. kotys). Použili také alternativníZalmoxisovo jméno Gebeleizis (Z. gebe-leizis). Sabaziovo jméno se dostalo i donázvu bhútánského chrostíka Orthotrichiasabazios Malicky a Chantaramongkol,2007. Po mytické stařeně jménem BabaDochia a jejím synovi Dragobetovi se jme-
nují rumunští štírci Roncus babadochiaeĆ. a Dimitrijević, 2006, a R. dragobete, Ć.,Poinar a Sarbu, 1993; po patronu zábavZburatorulovi pak štírek R. zburatorul Ć.a kol., 2008. Drak Balaur inspiroval pojme-nování rodu masožravého dinosaura BalaurCsiki a kol., 2010, z rumunské křídy, aletaké jméno blavor používané v srbochor-vatštině a v českém zoologickém názvo-sloví pro slepýšovité ještěry balkánsko--západoasijského rodu Pseudopus Mer-rem, 1820 (obr. 9), severoamerický rodOphisaurus Daudin, 1803, severoafrickýrod Hyalosaurus Günther, 1873, a výcho-doasijský rod Dopasia Gray, 1853. UpírNosferatu, podle něhož napsal Bram Sto-ker r. 1897 román Dracula, poskytl jménokolumbijské orchideji Dracula nosferatuLuer a R. Escobar (obr. 11a), rodu brazil-ského skákavkovitého pavouka Nosferat-tus Ruiz a Brescovit, 2005, venezuelskékodulce Sphaeropthalma nosferatu Wil -liams a Pitts, 2007, nebo rodu sladkovod-ní mexické ryby Nosferatu De la Maza-Be -nignos a kol., 2015.
Západoasijské mýtyVe 2. tisíciletí př. n. l. se v dnešním Tu -recku prostírala chetitská říše. Kulturu
Chetitů a jejich mýty poznáváme zejménaz archeologických památek včetně klíno-pisných tabulek. Z rozsáhlého panteonuuveďme kupř. bohyni lovu a zvěře Inaru,která je prototypem jména blanokřídléhohmyzu uzlatky Cerceris inara de Beau-mont, 1967, z Turecka. Podle jiné tamníbohyně lovu Rutaš se jmenuje tureckýdrabčík Ablepton rutash Besuchet, 1969.
Archeologické nálezy a také biblickétexty přinášejí zprávy o kanaánské civili-zaci, o mýtech starých Syřanů, Féničanůa Palestinců. V popředí jejich kultu stálibohové vegetace a plodnosti. Z nich bylnejdůležitější Baal, po němž se nazývají:hlístice spirura Saurositus baal Sulahiana Schacher, 1969, která parazituje na liba-nonské agamě hardún – Stellagama stellio(L., 1758), dále íránský roztoč Coleopte-rophagus baali (Haitlinger, 1990), turec-ký chroustek Amphimallon (Madotrogus)baal Petrovitz, 1968, vrubounovitý broukTemnorhynchus baal Reiche a Saulcy,1856, z východního Středozemí (obr. 3),drabčíkovitý třebulovník Astenus baali(Ciffait, 1960) z Libanonu, Turecka a Armé-nie, izraelská včela Cubitalia baal Engel,2006, mravenec Monomorium baal Whee -ler a Mann, 1916, z Izraele a Sýrie nebo vy -mřelý korálnatec větevník Rhabdophylliabaali Felix, 1909, z libanonské křídy.
Baal byl často titulován Baal Zebúl, tedyJeho výsost Baal. Pohrdavým komolenímtohoto označení ze strany židů a křesťanůvznikl Belzebul, Baalzebub, Beelzebub,Belzebub, Belzebuth apod. jako označenídémonů. Nositeli jsou např. brazilská žábarohatka Proceratophrys belzebul Dos San-tos Dias a kol., 2013 (má na hlavě výrůstkypodobné rohům), brazilská opice vřešťanrezavoruký – Alouatta belzebul (L., 1766),křižáčkovitý pavouk rodu Baalzebub Cod-dington, 1986, z Asie, Ameriky a Austrálie(jméno zvoleno s odkazem na to, že v pře-kladu znamená Pán much, jak tohoto bohadehonestovali vyznavači monoteismu),australský křižák Carepalxis beelzebub(Hasselt, 1873), nepálská moucha Dry meiabeelzebub Pont, 1981, a kutilka Belomi crusbeelzebub Guichard, 1991, z Jordánskaa severní Afriky. Ve výčtu dále nesmějíchybět netopýr Murina beelzebub Son,Furey a Csorba, 2011, z jihovýchodní Asie,madagaskarská rohatka rodu BeelzebufoEvans, Jones a Krause, 2008 (dravá žábaz období křídy o velikosti téměř 0,5 m),tchajwanský roztoč Coleopterophagus bel-zebubi (Haitlinger, 1990). Patří k nim i ko -rýš rakovec rodu Belzebub Vereshchaka,Olesen a Lunina, 2016, který se vyskytujev Tichém a Indickém oceánu a ve Středo-zemním moři (příbuzný rodu Lucifer J. V.Thompson, 1829), lišaj Cocytius beelze -buth (Boisduval, 1875) z Ekvádoru, s pří-buznými druhy C. lucifer (Rothschild a Jor-dan, 1903) a C. mephisto Haxaire a Vaglia,2002, nebo jihoamerická opice chápandlouhosrstý – Ateles belzebuth É. Geof -froy, 1806.
Baalův otec Dagón poskytl jméno rodujihoamerických babočkovitých motýlůDagon Higgins, 1981, a rwandskému mra-venci Strumigenys dagon (Bolton, 1983).Protipólem Baala byl bůh smrti a podsvě-tí Mót, který působil letní vedra a sucha –vegetace podporovaná Baalem uvadalaa důsledkem soupeření těchto dvou bož-stev bylo střídání ročních období. Po Mó -tovi je nazván chrostík Pseudoneureclip-sis mot Malicky, 1995, z jihovýchodníAsie. Baala, kterého Mót dočasně porazil,se pokusil neúspěšně nahradit bůh Attar(íránská ploštice klopuška Phytocoris attarLinnavuori, 2000).
Bohyně plodnosti Aštoret či Astaroth,řecky Astarté, inspirovala jméno mnohaživočichů. Jsou to např. tichooceánskýkrab rodu Ashtoret Galil a Clark, 1994
živa 3/2017 143 ziva.avcr.cz
7 Mezi „molochy“ patří i jávský endemit gibon stříbrný (Hylobatesmoloch). Orig. M. P. Gervais, Éléments de Zoologie (Paříž 1871)8 Listonos nosatý (Vampyrum spectrum, na obr. dole) je největší americký netopýr. Žije v lesích Střední a severní části Jižní Ameriky. Orig. W. H. Lizars a W. Jardine, The Naturalist's Library (Edinburgh 1842)9 Blavor žlutý (Pseudopus apodus) získal české jméno ze srbochorvatskéhooznačení, a to podle draka Balaura. Foto D. Jablonski10 Bizarní vzhled australské agamymolocha ostnitého (Moloch horridus). Foto S. Bílý11 Květ kolumbijské orchideje Draculanosferatu (a) připomínal autorům popisutvář upíra. Hlístice Schistonchus molo-chi (b) vyhlíží poněkud ďábelsky, neboťmá na hlavě výrůstky připomínající rohy.Předpokládaný vzhled dinosaura Stygi-moloch spinifer (c). Vymřelý křídový plžZikkuratia tabanneensis (d) se podobalmezopotámským chrámovým věžím zikkuratům (e). Orig. T. Pavlíka
(obr. 5), krasec Anthaxia astoreth Oben-berger, 1934, ze Sýrie a Izraele, rod mlžůAstarte Sowerby, 1816, z Atlantskéhoa Severního ledového oceánu, blanokříd-lá plamčice Libanophron astarte Engela Grimaldi, 2009, z libanonské křídy, aus-tralský ještěr scink Ctenotus astarte Cze-chura, 1986. Ze jména této bohyně bylodvozen i název rodu australské myrtovi-té rostliny Astartea DC. s více než 20 dru-hy. Podle jiné bohyně plodnosti Atergatisneboli Atargatis se jmenuje rod krabůAtergatis De Haan, 1833, z Tichého a In -dického oceánu (obr. 5), íránská klopuškaRoudairea atargatis Linnavuori, 1971,a libanonský chrostík Hydroptila atarga-tis Malicky, 1997.
Své božské ochránce měla jednotlivámaloasijská města – v Týru to byl Melkart,v Sidonu Esmun. Bohy připomínají vy -mřelí větevníci Stephanocoenia melkarthia Stylina esmuni, které r. 1909 popsal z li -banonských křídových sedimentů paleon-tolog Johannes Felix. Obávaným bohem,jemuž byly přinášeny lidské oběti, bylnestvůrný Moloch. Objevuje se v názvechneobvykle až děsivě vyhlížejících nebo sechovajících tvorů – australské hlísticeSchistonchus molochi Davies a kol., 2013(obr. 11b), australského mořského plžeCeratosoma moloch Rudman, 1988, fili-pínského pýchavníkovitého brouka Spa -thomeles moloch Strohecker, 1958, žábydrsnokožky molochovité – Thelodermamoloch (Annandale, 1912), z Indie a Číny,australského agamovitého ještěra roduMoloch Gray, 1841 (obr. 10), sylidkovi-tého mnohoštětinatce Xenosyllis molochSan Martin, Hutchings a Aguado, 2008,z Tasmanova moře (vzezřením podobnéhoještěru molochovi), opice titiho rezavého –Plecturocebus moloch (Hoffmannsegg,1807) z Brazílie, gibona stříbrného – Hy -lobates moloch (Audebert, 1798) z Jávy(obr. 7), vymřelého plaza Keratocephalusmoloch von Huene, 1931, z jihoafrickéhopermu a dinosaura rodu Stygimoloch Gal-ton a Sues, 1983, z křídy Severní Ameri-ky (obr. 11c a 13). Po bohyni zkázy Lilithpojmenovali mravence Carebara lilith Fi -scher, Azorsa a Hita Garcia, 2015, z Pobře-ží slonoviny, poddruh motýla martináčeAutomeris io lilith (Strecker, 1878) zeSeverní Ameriky, nebo sladkovodní rybuperleťovku Satanoperca lilith Kullandera Ferreira, 1988, z Jižní Ameriky, a pod-druh sýčka obecného – Athene noctualilith Hartert, 1913, který se vyskytujev Sýrii, Turecku, Iráku, Egyptě a na Kypru.Úcta k astrální bohyni nebe, hvězd a Měsí-ce Tanitě byla z východního Středozemípřenesena do Kartága, kde byla poslézeponejvíce uctívána. Podle ní je nazvánaobrněnka z kmene Dinophyta Polykrikostanit Rene, 2014, ze západní části Středo-zemního moře. Obě oblasti kultu připo-míná mravenec Leptanilla tanit Santschi,1907, vyskytující se v Izraeli i Tunisku.
V území kolem řek Eufrat a Tigris se od4. tisíciletí př. n. l. vystřídalo několik kul-turně vyspělých etnik: Sumerové, Akka-dové, Asyřané, Babyloňané. Své chrámytito Mezopotámci budovali na vrcholechterasovitých věží zikkuratů (obr. 11e; moř-ský kostelárkovitý plž Vexillum zikkuratTurner, 2000, Filipíny, rod křídového plžeZikkuratia Sohl, 1963, USA, obr. 11d). Jed-
nou z nich byla babylonská věž popiso -vaná v Bibli (Genesis 11, 1–9). Podle tétověže se jmenuje několik plžů (obr. 12): rodbabylonka Babylonia Schluter, 1838, z In -dického a Tichého oceánu, vrtulovka ba -bylonská – Terebra babylonia (Lamarck,1822) z Indického oceánu a z Rudéhomoře, nebo turisa babylonská – Turris ba -bylonia (L., 1758) z Tichého oceánu.
Mezi vůdčí sumerská božstva patřilnebeský bůh Anu. Nazývá se po něm ploš-tice kněžice Gomphocranum anu Linna-vuori, 1984, z Íránu (dále uvádíme finskéhoentomologa Rauno Linnavuoriho zkratkouRL). Po bohu podzemního oceánu Enkimzůstalo označení irácké klopušky Stron-gylocoris enki RL, 1971, nebo madagas-karské žáby mantily Gephyromantis enki(Glaw a Vences, 2002). Jiná klopuškaTuponia ninlil RL, 1984, žijící v Iráku,nese jméno bohyně větru a půdy Ninlil.Sumerové uctívali rovněž boha vegetaceDumuziho, který byl znám v biblickémhebrejském přepisu jako Tammúz (roztočsametkovec Leptus tammuzi Haitlinger,1994, parazitující na potemníkovi roduPimelia Fabricius, 1775, v Sýrii, Izraelia Saúdské Arábii), dále bohyni matku Nin-chursangu (irácká klopuška Tuponia nin-hursag RL, 1984), nebo boha plodnostia války Ninurtu – klopuška Psallus ninur-ta (RL, 1984) z Iráku, rod kruhochvostovi-tého ještěra Ninurta Stanley a kol., 2011,z jižní Afriky. Významná byla sumerskáastrální božstva, jako bohyně plodnostia současně personifikace planety VenušeInanna, sluneční bůh Utu a bůh MěsíceNanna. Připomínají je dva druhy plošticblánatek Jakowleffia inanna RL, 1984,z Iráku a Auchenodes utu RL, 1984, vysky-tující se v Iráku, Íránu a Saúdské Arábii,a mořská ryba (se skvrnami ve tvaru Měsí-ce na bocích) hlaváč Vanderhorstia nannaiWinterbottom, Iwata a Kozawa, 2005, z oko-lí Filipín a ostrovů Palau.
Akkadskou obdobou těchto tří božstevbyli Ištar, Šamaš a Sín. Stali se inspiracípro pojmenování irácké klopušky Rau -
niella ishtar RL, 1984, saúdskoarabskéhopoddruhu klopušky Anonychiella alhagi-cola shamash RL, 1984, a íránské plošticezákeřnice Peirates sin RL, 1984. Strašli-vého zoomorfního démona nazývali Su -merové Anzú (rod teropodního dinosauraAnzu Lamanna a kol., 2014, křída, USA),Akkadové pak Zú (rod ryby nahobřicha ZuWalters a Fitch, 1960, Atlantský a Tichýoceán). Do akkadského panteonu patřilbůh bouří Adad (kněžice Gomphocranumadad RL, 1984, Írán) a vládce podsvětíNergal (klopuška Yotvata nergal RL, 1984,z Iráku, štírek nergal Tyrannoch thoniusnergal Chamberlin, 1995, z USA). Nejvyš-ším asyrským bohem byl Aššur, po němžje nazván chrostík Psilotreta assur Malic-ky a Chantaramongkol, 2009, žijící v jiho-východní Asii.
V čele babylonského panteonu stál bůhstvořitel Marduk, prototyp jména plošticehlavěnky Geocoris marduk RL, 1984, z Írá-nu a španělského střevlíka Platyderusmarduk Anichtchenko, 2003. Babylonsképodsvětí Aralu se objevuje u štírka Ty -rannochthonius aralu Chamberlin, 1995.Hlavním hrdinou mezopotámského Eposuo Gilgamešovi je král, po němž se jmenu-je madagaskarský mravenec Tetramoriumgilgamesh Garcia a Fisher, 2014, a klopuš-ka Phytocoris gilgamesh RL, 1984, z Iráku,Íránu a Saúdské Arábie. Gilgamešův druhEnkidu byl příkladem k pojmenování ně -kolika živočichů: kolumbijského a vene-zuelského plachetnatkovitého pavoukaAsemostera enkidu Miller, 2007, mada-gaskarského mravence T. enkidu Garciaa Fisher, 2014, íránské kněžice Tholagmusenkidu RL, 1984. Během dobrodružnévýpravy oba přátelé zabili obra Humbabu(irácká klopuška Cyphodema humbabaRL, 1984). V mladší verzi eposu vystupujekrál Utnapištim, který přežil potopu sesla-nou bohy. Po králi se jmenuje irácká ploš-tice křehuška Cryptostemma utnapishtimRL, 1984. Legendární královna Semíramís,jež nechala v Babyloně postavit visutézahrady řazené k sedmi antickým divůmsvěta, je v pozadí jména mande linky Spi-lopyra semiramis Reid a Beatson, 2010,z Papuy-Nové Guineje a blízkovýchodníhokrasce Anthaxia semiramis Obenberger,1913. Babylonský hrdina a lovec Nimrod,zmiňovaný v Bibli (Genesis 10, 8–9), sedochoval v názvu irácké zákeřnice Ectomo -coris nemrod Dispons, 1970, a vymřelékočkotvárné šelmy Nimravus Cope, 1879,z terciéru Severní Ameriky – a v přenese-ném pojmenování lovce a myslivce.
V příštím pokračování si přiblížímeindické, čínské, japonské a další asijskémýty.
Seznam použité literatury najdete na webové stránce Živy.
ziva.avcr.cz 144 živa 3/2017
12
13
12 Zikkuratům jsou tvarem schránekpodobní i někteří žijící plži. Zleva: babylonka Babylonia zeylandica,vrtulovka babylonská (Terebra babylonia) a turisa babylonská (Turris babylonia)13 Zub dinosaura Stygimoloch spiniferpojmenovaného podle nestvůrnéhoMolocha. Snímky L. Pavlíka, pokud není uvedeno jinak
