Bankovnictví a finance2014/03/12 · Bankovnictví a finance Studijní dokumentace projektu...

Bankovnictví a finance

Studijní dokumentace projektu

„Podpora nabídky vzdělávacích programů pro

pracovníky veřejného sektoru Plzeňského kraje“

Registrační číslo: CZ.1.07/3.2.02/02.0012

2

Tento studijní materiál byl vytvořen pro potřeby účastníků komplexního vzdělávacího programu

„Podpora nabídky vzdělávacích programů pro pracovníky veřejného sektoru Plzeňského

kraje„ organizovaného Útvarem koordinace evropských projektů města Plzně, p. o. (dále jen

„ÚKEP“). Využívání v rámci výuky, ostatní vzdělávací činnosti, konzultací, jeho distribuce, tisk a

elektronická archivace jsou možné jen s písemným souhlasem ÚKEP.

3

Obsah

1 ZÁKLADNÍ INFORMACE K DOKUMENTU A KE STUDIU ................................................................ 9

1.1 ÚVOD DO PROBLEMATIKY BANKOVNICTVÍ A FINANCÍ .......................................................................... 9

1.2 ZNALOSTI A KOMPETENCE ZÍSKANÉ STUDIEM .................................................................................... 9

1.3 DOPORUČENÍ PRO PRÁCI S DOKUMENTEM ...................................................................................... 10

2 MAKROEKONOMICKÝ ÚVOD .......................................................................................................... 11

3 PENÍZE, MĚNA, PENĚŽNÍ STANDARDY, MĚNOVÉ AGREGÁTY .................................................. 14

3.1 MĚNA .......................................................................................................................................... 14

3.2 VÝVOJ PENĚŽNÍCH PROSTŘEDKŮ ................................................................................................... 15

3.3 DRUHY PENĚZ .............................................................................................................................. 18

3.4 MĚNOVÉ AGREGÁTY ..................................................................................................................... 19

4 FINANČNÍ TRHY ................................................................................................................................ 25

4.1 SUBJEKTY FINANČNÍHO TRHU ........................................................................................................ 28

4.2 ÚSPORY ....................................................................................................................................... 30

4.3 DĚLENÍ FINANČNÍCH TRHŮ ............................................................................................................. 31

5 INVESTICE ......................................................................................................................................... 35

5.1 KOLEKTIVNÍ INVESTOVÁNÍ .............................................................................................................. 40

5.1.1 Hodnocení fondů ................................................................................................................... 42

5.1.2 Rozdělení fondů podle míry rizika ......................................................................................... 44

5.1.3 Výběr fondu a zprostředkovatele ........................................................................................... 45

5.1.4 Související legislativa ............................................................................................................. 47

5.1.5 Jiné finanční nástroje ............................................................................................................. 48

4

6 BANKOVNÍ SOUSTAVA ČR ............................................................................................................. 51

6.1 LEGISLATIVA VYMEZUJÍCÍ ČINNOST BANK V ČR ............................................................................... 57

7 CENTRÁLNÍ BANKA ......................................................................................................................... 61

7.1 FUNKCE CENTRÁLNÍ BANKY ........................................................................................................... 63

7.1.1 Měnová politika ...................................................................................................................... 68

7.2 ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA ................................................................................................................ 76

7.3 EVROPSKÁ CENTRÁLNÍ BANKA ....................................................................................................... 81

8 OBCHODNÍ BANKY........................................................................................................................... 85

8.1 ČLENĚNÍ BANK .............................................................................................................................. 85

8.2 ORGANIZAČNÍ USPOŘÁDÁNÍ BANKY ................................................................................................ 86

8.3 ZÁSADY PODNIKÁNÍ A ŘÍZENÍ BANKY ............................................................................................... 88

8.4 CHOVÁNÍ BANKY ........................................................................................................................... 90

8.4.1 Bankovní etika, bankovní tajemství ....................................................................................... 90

8.4.2 Pojištění vkladů ...................................................................................................................... 91

8.4.3 Kontrolní mechanismy, vnitřní dohled ................................................................................... 92

8.5 CHOVÁNÍ K ZÁKAZNÍKOVI ............................................................................................................... 96

8.6 BANKOVNÍ OBCHODY..................................................................................................................... 97

9 BANKOVNÍ PRODUKTY ................................................................................................................. 101

9.1 AKTIVNÍ BANKOVNÍ PRODUKTY ..................................................................................................... 101

9.1.1 Peněžní úvěry ...................................................................................................................... 103

9.1.2 Závazkové úvěry .................................................................................................................. 106

9.1.3 Alternativní formy financování ............................................................................................. 107

9.2 PASIVNÍ BANKOVNÍ PRODUKTY ..................................................................................................... 109

5

9.3 NEUTRÁLNÍ BANKOVNÍ PRODUKTY ................................................................................................ 109

9.4 OPTIMALIZACE PORTFOLIA BANKOVNÍCH PRODUKTŮ PRO ORGANIZACI ........................................... 110

10 POJIŠŤOVNICTVÍ ............................................................................................................................ 116

10.1 ZÁKLADY POJIŠŤOVNICTVÍ ........................................................................................................... 116

10.2 ZÁKLADNÍ POJMY ........................................................................................................................ 118

10.3 PRÁVNÍ ÚPRAVA ......................................................................................................................... 122

10.4 ZAJIŠTĚNÍ A VÝZNAM ZAJIŠTĚNÍ PRO POJIŠŤOVNY ......................................................................... 123

10.5 ROZHODNUTÍ O POJIŠTĚNÍ ........................................................................................................... 126

11 BIBLIOGRAFIE ................................................................................................................................ 129

6

2T Dvoutýdenní

AUS Austrálie

BEL Belgie

CAN Kanada

CB Centrální banka

CRM Řízení vztahů se zákazníky

CZK Koruna česká

ČBA Česká bankovní asociace

ČMZRB Českomoravská záruční a rozvojový banka

ČNB Česká národní banka

ČR Česká republika

ČSOB Československá obchodní banka

ČSSR Československá socialistická republika

DEN Dánsko

DIČ

EBF

Daňové identifikační číslo

Evropský bankovní fond

ECB Evropská centrální banka

ES Estonsko

ESCB Evropský systém centrálních bank

EU Evropská unie

EUR Euro

FED Federal Reserve Systém – centrální banka USA

FRA Francie

GER Německo

IČ Identifikační číslo

ITA Itálie

JAP Japonsko

KB, a.s. Komerční banka, a.s.

KČ Koruna česká

Mil Milion

Mld Miliarda

MMF Mezinárodní měnový fond

Seznam zkratek

7

NET Nizozemí

NOR Norsko

NZ Nový Zéland

PF Penzijní fond

PMR Povinné minimální rezervy

PPF První privatizační fond

Q1 První kvartál

Q2 Druhý kvartál

Q3 Třetí kvartál

Q4 Čtvrtý kvartál

RI Regulující instituce

SBČS Státní banka československá

SPA Španělsko

SR SR

SWE Švédsko

SWI Švýcarsko

UK Spojená království

USA Spojené státy americké

USD Americký dolar

8

Slovníček pojmů

aktivum, 14, 26 - majetek;

bazické body, 75 - jedna setina procenta;

forward, 38 - finanční derivát, který ukládá držiteli

povinnost realizovat obchod v předem

daném čase za předem dohodnutou cenu;

založeno na tom, že smluvní strany mají

opačná očekávání;

G10, 92 - skupina zemí, které vytvořili Všeobecné

dohody o půjčkách (Belgie, Francie,

Německo, USA, Kanada, Japonsko,

Holandsko, Itálie, Švédsko, Velká Británie);

kolaterál, 71 - hodnota, která zabezpečuje bankovní

úvěr;

komodita, 14, 29, 36 - zboží, které je obchodováno bez rozdílu

v kvalitě (měď, obilí apod.)

lombardní sazba, 70, 75 - sazba, za kterou si mohou obchodní

banky vzít úvěr od banky centrální oproti

zástavě cenných papírů;

opce, 38 - finanční derivát, předkupní právo koupit

určitou věc (investici), v určitém termínu a

za určitou cenu - je to právo, nikoliv

povinnost;

repo operace, 20, 71 - ze strany centrální banky se jedná o

prodej cenných papírů bankám, s tím že

centrální banka tyto papíry později odkoupí

za vyšší cenu (reposazbu);

reposazba, 70 - viz repo operace

swap, 38 - finanční derivát, termínovaná smlouva,

kterou se dva subjekty zavazují, že si mezi

s sebou vymění daná aktiva nebo finanční

toky za předem daných podmínek;

volatilita, 43, 44 - proměnlivost, kolísání.

9

1 Základní informace k dokumentu a ke studiu

1.1 Úvod do problematiky bankovnictví a financí

Hlavním cílem tohoto výukového modulu je umožnit posluchači lépe chápat úlohu bankovního

prostředí jako významného segmentu v ekonomice, dále pak získat ucelený přehled o

bankovních produktech a zorientovat se v bankovním světě.

Dokument by měl studentům pomoci ujasnit i roli sektoru pojišťoven a základní charakteristiky

tohoto sektoru.

Účastník výukového programu po absolvování získá ucelený přehled v různých oblastech

financí, finančních trhů, investic a vzájemných vztahů mezi nimi.

Tento modul již předpokládá zvládnutí ostatních souvisejících předmětů tohoto studia, zejména

modulů Řízení veřejných financí a Ekonomie.

1.2 Znalosti a kompetence získané studiem

Studium tohoto výukového modulu posluchači především pomůže v rozvoji osobních znalostí a

dovedností v oblasti bankovnictví a financí. Student po absolvování bude umět:

orientovat se v problematice bankovnictví a pojišťovnictví jak v České Republice; tak i v

mezinárodním kontextu;

orientovat se v produktovém portfoliu domácích bankovních a finančních institucí;

základní orientace v pojišťovacím sektoru;

optimalizovat portfolio bankovních produktů s cílem maximálního efektu pro organizaci

(klienta).

10

1.3 Doporučení pro práci s dokumentem

Primárním cílem tohoto materiálu je souhrn látky přednesené v rámci přednášek, vysvětlení

základních pojmů a objasnění základních principů bankovnictví, finančního a kapitálového trhu.

Před začátkem samotného studia textu by měl student vědět, jakým způsobem s ním pracovat,

aby výuka mohla být co nejefektivnější.

Studijní látka obsažená v tomto studijním textu je rozdělena do dílčích kapitol a jednotlivých

subkapitol. Vzhledem k omezenému rozsahu tohoto dokumentu je látka popsána pouze stručně,

proto je posluchačům doporučeno si pro případné potřebné doplnění informací prostudovat i

studijní literaturu, která je vyjmenována v závěru tohoto materiálu v seznamu doporučené

literatury pro samostudium.

Za jednotlivými ucelenými bloky představované problematiky jsou vždy uvedeny otázky a úkoly

sloužící k prověření porozumění studenta dané problematice a ke snadnějšímu zapamatování si

dané látky.

V materiálu je použito množství zkratek, jejichž kompletní seznam je uveden v úvodní části

tohoto dokumentu.

Kromě standardního seznamu zkratek je v materiálu uveden i slovníček pojmů, které nemusí být

pro studenty, kteří nemají ekonomické vzdělání, tolik známé.

11

2 Makroekonomický úvod

Makroekonomie jako taková byla součástí předmětu Ekonomie, kde byla dostatečně vysvětlena.

Vzhledem k provázanosti některých makroekonomických pojmů na látku obsaženou v tomto

materiálu, pokládáme za vhodné, si některé základní pojmy ekonomie stručně připomenout.

Z toho důvodu se může tato kapitola zdát oproti zbylým kapitolám tohoto materiálu rozsahově

slabší, jde však pouze o stručné shrnutí již nabytých poznatků a uvědomění si návaznosti

základních pojmů makroekonomie na dále probíranou látku.

Makroekonomie se na rozdíl od mikroekonomie nezabývá chováním individuálních subjektů, ale

chováním národního hospodářství jako celku. Studuje příčiny vývoje a následné dopady

agregovaných proměnných. Mezi základní agregované ukazatele lze zařadit hrubý domácí

produkt (HDP), všeobecnou cenovou hladinu (inflaci), nezaměstnanost a také vztah k zahraničí,

který je vyjádřený rozdílem exportu a importu statků (tzv. obchodní bilanci).

Makroekonomické ukazatele

Ekonomika jako celek se hodnotí pomocí makroekonomických agregátů (ukazatelů). Základní

agregáty jsou následující:

hrubý domácí produkt - celková peněžní hodnota statků a služeb vyrobených během

určitého období na území daného státu ať již tuzemskými občany, podniky nebo

zahraničními subjekty;

všeobecná cenová hladina (inflace) - všeobecný růst cenové hladiny v ekonomice.

Inflace se nejčastěji zkoumá indexem spotřebitelských cen. V indexu spotřebitelských

cen se porovnávají ceny vybraných výrobků a služeb a přisoudí se jim podíl podle toho,

jak se podílí na celkové spotřebě domácnosti. Porovnáním hodnoty tohoto indexu v

různých obdobích se získává míra inflace. Následek inflace je pokles kupní síly peněz,

neboť za stejnou částku lze koupit méně zboží a služeb;

nezaměstnanost - aktuální situace na trhu práce je ve vývoji ekonomiky jedním z

klíčových problémů. Míra nezaměstnanosti je v makroekonomii jedním z hlavních

ukazatelů sledování situace na trhu práce;

obchodní bilance (vztah k zahraničí vyjádřený rozdílem exportu a importu) - rozdíl mezi

vývozem a dovozem zboží mezi domácí ekonomikou a zahraničím.

12

Vztah mezi těmito ukazateli sleduje tzv. magický (makroekonomický) čtyřúhelník. Hodnocení

makroekonomické situace země, je pak závislé na ploše toho čtyřúhelníku, čím je plocha větší

tím je situace příznivější. Je důležité si uvědomit, že není možné zlepšování všech 4 ukazatelů

najednou, proti sobě působí nezaměstnanost vs. inflace a inflace vs. tempo růstu ekonomiky.

Příklad:

Obrázek 1: Magický čtyrúhelník pro ČR a EU za rok 2009

Zdroj: Dočekalová, a další, 2012

Z grafu je zřejmé, že ČR v rámci jednotlivých ukazatelů zaznamenala stejně dobré nebo lepší

hodnoty než EU. Drobně lepších výsledků jsme dosáhli v rámci ukazatele nezaměstnanosti,

výrazně lepší jsou hodnoty salda zahraničního obchodu (Česká republika je významně

proexportově orientovaná země, což se na grafu projevilo). Jako celek je (resp. v roce 2009

byla) na tom ČR makroekomicky lépe než EU jako celek.

13

Makroekonomie má svůj nezastupitelný význam především v oblasti hospodářské politiky –

dává tvůrcům této politiky návody, jak se vyhnout vysoké míře inflace, jak zabránit ekonomické

recesi, jak odstranit vysokou nezaměstnanost, nebo jakým opatřením podpořit ekonomický růst.

V následujících kapitolách si podrobně vysvětlíme vztah množství peněz v ekonomice,

měnového kurzu a úrokových sazeb na výše uvedené makroekonomické ukazatele. Vysvětlíme

si, kdo a jak ovlivňuje množství peněz, kurz a úroky a jaké tím může sledovat cíle. Vzhledem

k tomu, že tato rozhodnutí ovlivňují všechny ekonomické subjekty, tj. i veřejnoprávní sektor,

vysvětlíme také dopad a důsledky těchto rozhodnutí na domácnosti a organizace. Je nutné si

uvědomit, že v tomto případě není velký rozdíl mezi domácnostmi, firmami a

veřejnoprávními organizacemi, důsledky výše uvedených změn jsou pro všechny

subjekty totožné.

14

3 Peníze, měna, peněžní standardy, měnové agregáty

Dle teoretické definice peněz, lze za peníze teoreticky považovat jakékoliv aktivum, které je

všeobecně přijímáno při placení za zboží a služby nebo při úhradě dluhu. Důležitý je aspekt

všeobecnosti, tj. dané aktivum je přijímáno všemi subjekty dané společnosti. Pokud tomu tak

není, nejde o peníze, nýbrž pouze o jejich neumělou a obvykle jen časově velmi omezenou

náhražku.

V dávné minulosti peníze nabývaly formu komodit, ale během času se vyvinuly do podoby

papírového oběživa, mincí, šeků nebo číselné podoby účtů. Všechny tyto formy však mají jednu

společnou vlastnost - jsou přijímány jako platidlo k nákupu statků a služeb.

Peníze tedy slouží jako všeobecný prostředek směny. V této funkci peníze umožňují placení

zboží a služby a úhradu dluhu. Peníze tedy plní následující funkce:

prostředek směny (oběživo);

uchovatel hodnoty (uchovávají kupní sílu do budoucnosti);

zúčtovací jednotka (měřítko cen).

Kromě teoretické definice existuje ještě definice empirická. Tato teorie usiluje o vysvětlení pojmu

peníze v souvislosti se změnami ekonomické aktivity, neboť předpokládá, že změny nabídky

peněz nebo jejího tempa růstu ovlivňují celkový reálný produkt ekonomiky, úroveň

zaměstnanosti, cenovou hladinu a inflaci. Peníze jsou pak podle empirické definice nejvíce

užitečné při jejich snaze ovlivňovat ekonomickou aktivitu. (Polouček, 2009) Tato definice zavádí

pojem peněžní agregáty (viz níže), pomocí nichž se měří množství peněz v ekonomice.

3.1 Měna

V této kapitole se zaměříme jen na základní vysvětlení pojmu měna. Měnovému kurzu a

měnové politice jsou věnovány jiné kapitoly tohoto studijního materiálu.

Měna je národní forma peněz. Můžeme ji definovat jako peněžní soustavu, která je používána a

zákonně upravena na území určitého státu. Každá měna má následující znaky:

15

název;

základní hotovostní druhy;

nominální strukturu;

výlučnost měny jako zákonného platidla na daném území, směnitelnost – vnitřní a vnější;

zákonem upravená pravidla emise, ochrany, nabývání a používání v domácím a

zahraničním platebním styku.

Od 8.2.1993 je jediným zákonným platidlem při všech platbách na území ČR česká koruna a

jediným eminentem hotovostních peněz na našem území je Česká národní banka, která rovněž

určuje nominální strukturu a další náležitosti bankovek a mincí. Platí:

padělání bankovek se trestá dle zákona;

je trestné pozměňování a poškozování bankovek a mincí nebo používání jejich

reprodukcí v tisku, televizi, reklamách apod. bez svolení ČNB;

Kč je tzv. vnitřně směnitelná (právo domácích subjektů za domácí měnu nakupovat

měny cizí);

vývoz hotovosti v Kč je limitován pro fyzické i právnické osoby; domácí i zahraniční

subjekty;

zahraniční subjekty mohou nabývat naši měnu v neomezeném množství;

od října 1995 v souvislosti s novým devizovým zákonem se koruna stává externě

směnitelnou – zahraniční subjekty s ní mohou volně disponovat; použít k úhradě plateb v

zahraničí; ukládat u zahraničních bank apod.

3.2 Vývoj peněžních prostředků

Současná podoba peněz, jak je známe dnes, se vyvíjela relativně dlouhou dobu a prošla

poměrně náročným vývojem. Na počátku tohoto vývoje byla naturální směna komodit – směna

jednoho statku za druhý, barterový obchod. Společnost se však vyvíjela a při stále

rozsáhlejším obchodování se tento systém naturální směny ukázal jako značně nepohodlný.

16

Příklad:

Představte si pravěkou společnost, kdy jedna její členka, říkejme jí třeba Lucy, byla na sběru

lesních plodin. Protože je jí zima, ráda by tyto plodiny vyměnila za kůže. Arnold, nejlepší lovec,

má kůží spoustu, ale nemá zájem o lesní plodiny, chtěl by nové hlavice na šípy. Tak jde Lucy za

místním kovářem, který má o lesní plodiny zájem a vymění je za dvě hlavice šípů. Lucy jde za

Arnoldem, dá mu hlavice a konečně dostane kůže, aby se mohla zahřát.

Začaly se tedy využívat některé ze vzácnějších komodit jako platidla, tzv. všeobecné

ekvivalenty. V tomto období se stále jedná o barterový obchod, avšak již s prvky měnového

systému. Tyto komoditní peníze se lišily v závislosti na části světa a daném období. V českých

končinách to bylo plátno (odtud i původ slova platidlo), které se odměřovalo a trhalo (jedno

z možných vysvětlení původu slova trh), v Asii to byl např. čaj, v Africe např. rýže.

S tímto systémem se lze vzácně setkat i v dnešní době, kdy se například ve vězení používají

cigarety jako platidlo.

Za první skutečně rozšířené peníze však můžeme považovat zlato a stříbro. Kovové peníze,

mince, začaly v 6. až 7. století před naším letopočtem nahrazovat komoditní peníze a podstatně

usnadnily obchodování. Přechod od všeobecných ekvivalentů k penězům začal tím, že

obchodníci začali stříbrné, zlaté, nebo měděné slitky označovat hodnotou hmotnosti a později i

různými obrazci a symboly. Ve chvíli, kdy kovový slitek označil svým výsostným znakem

panovník a zaručil se tak za správnou váhu a za ryzost kovu, začínáme hovořit o mincích; první

české stříbrné mince (denáry) nechal razit kolem roku 970 Boleslav I. (935 - 972).

Důvody pro pronikání drahých kovů do peněžního oběhu:

je pevné a kujné;

je snadno dělitelné;

má nízkou míru opotřebovatelnosti;

přestože má malý objem, tak vyjadřuje vysokou hodnotu.

17

S rozvojem bankovního trhu se pomalu přešlo k papírovým penězům. V 17. století některé

vybrané bankovní domy začaly vydávat bankovky, jejichž podstatou byl příslib, že jejich

doručiteli bude vyplacena určitá suma vyjádřena množstvím drahého kovu. Byly to v podstatě

stvrzenky, v bance jste si zlato uložili a dostali jste potvrzení, že u nich máte uložen daný obnos.

Pak jste s tímto potvrzením šli do dané banky (ať již ve stejném či v jiném městě) a oni Vám na

jeho základě zlato vyplatili. Záhy se papírové peníze staly samostatnou formou platidla. V Číně

se ovšem začaly papírové peníze používat již od 9. století našeho letopočtu.

Postupem času se papírové peníze od svého navázání na zlato odpoutaly úplně. Státy zavedly

zákonná platidla (peníze s nuceným oběhem), a ta již za zlato směnit nelze. Jen pro zajímavost,

na našem území nebylo možné směnit papírové peníze za zlato již za Rakouska-Uherska.

Posledními měnami, u kterých byla směnitelnost za zlato zrušena, jsou britská libra (1931) a

americký dolar (1933).

Se zákonnými platidly souvisí i pojem monetizace zlata. Pod tímto pojmem rozumíme převod

zlata do zákonných platebních hodnot. Monetizace představovala proces, kdy zlato začalo

pronikat do peněžního oběhu ve formě peněz.

S rozvojem výroby a s rostoucím rozsahem peněžní směny byl však stále více pociťován

nedostatek zlata pro měnové účely. S ukončením monetizace zlata tak byl zahájen proces

opačný – demonetizace. Demonetizace znamenala postupné nahrazování zlata jinými

substituty, jako jsou například bankovky, mince, státovky nebo bezhotovostní peníze.

Proces demonetizace prošel šesti základními fázemi označovanými jako tzv. peněžní

standardy:

zlatý standard (standard zlaté mince) – oběh plnohodnotných mincí z drahého kovu;

standard zlatého slitku – částečná směnitelnost bankovek za zlato, omezením bylo min.

množství měněného zlata, které bylo stanoveno zlatým slitkem; zlatý slitek je cca 12,5 kg

zlata, v Anglii bylo například stanoveno, že 1 zlatý slitek je 1700 liber; v podstatě tak

směna bankovek za zlato byla umožněna jen bohatým subjektům; po 1. světové válce;

standard zlaté rezervy – určité procento vydaných bankovek muselo být kryto zlatými

rezervami daného státu; úkolem měnové politiky potom bylo stanovení vhodného

18

poměru krytí a jeho dodržování; standard v podstatě končí s příchodem velké krize ve

třicátých letech;

standard zlaté devizy – měna není směnitelná za zlato, ale za zlaté devizy, tj. za měny,

které ještě směnitelnost umožňovaly; poslední zlatou devizou byl americký dolar, který

směnitelnost za zlato zrušil v roce 1933;

zlatý dolarový standard – jeho účelem bylo stabilizovat mezinárodní obchod a

ekonomický růst v meziválečném období; dolar mohly směňovat za zlato pouze centrální

banky vůči Federálnímu rezervnímu systému USA; byla stanovena centrální parita měny

vůči USD a centrální banky se zavázaly udržovat pevný kurz vůči dolaru s odchylkou 1%

od parity; díky změnám v poválečné Evropě končí v roce 1971;

nařízený standard – peníze nejsou žádným způsobem vázány na zlato.

3.3 Druhy peněz

V současné době máme dva druhy peněz – oběživo (mince a bankovky) a depozita (vklady na

bankovních účtech).

Mince, bankovky, státovky

Bankovka je cenný papír na určitou peněžní částku; vydává ji emisní banka, je bezúročná a ze

zákona musí být přijímána jako platební prostředek. (Česká národní banka)

Mince je kovová cenina na určitou peněžní částku; vydává ji emisní banka, je bezúročná a ze

zákona musí být přijímána jako platební prostředek.

Státovka je papírové kreditní platidlo emitované státem; původně cenný papír na určitou

peněžní částku, vydávaný státem, neúročitelný, znějící na majitele a který byl u pokladen státu

přijímán na zaplacení státních pohledávek, např. daní. Vydávání státovek po zrušení zákona

č.41/1953 Sb. v roce 1992 už není možné. (Česká národní banka)

Bezhotovostní peníze (tzv. depozita)

Bezhotovostní peníze se začaly objevovat ve vyspělých kapitalistických zemích na přelomu 19.

a 20. století. Hotovostní peníze můžeme libovolně konvertovat do bezhotovostních a naopak,

například vložením na účet či výběrem hotovosti z bankovního účtu.

19

Jako depozita můžeme označit termínované vklady, platební karty, šeky, úvěrové karty apod.

3.4 Měnové agregáty

Měnové agregáty jsou výsledkem empirické definice peněz. Představují souhrn peněžních

prostředků s jistým stupněm likvidity (schopnost aktiv přeměnit se na hotovost). Jejich

vymezení, sledování a kontrola mají potom význam především pro regulaci množství peněz v

oběhu (měnovou politiku).

Měnové agregáty se obvykle značí velkým M a číslicí. Navzájem se liší především stupněm

likvidity a každý měnový agregát s vyšším číslem obsahuje celý měnový agregát s číslem o

jednotku menším plus určitou část dalších, ve srovnání s předchozím měnovým agregátem

méně likvidních peněžních prostředků. Agregáty zahrnují pouze nástroje držené rezidenty dané

země, tj. jejími občany a organizacemi, které mají sídlo v zemi.

M0 = hotovostní oběživo

Hotovostním oběživem se zde myslí hotovostní peníze v držbě nebankovních subjektů, nepatří

sem tedy hotovostní rezervy na pokladnách bank nebo zásoba hotovostních rezerv v trezorech

centrální banky.

M1 = hotovostní oběživo + vklady na běžných účtech v bankách + cestovní šeky

Tato skupina je často označována jako peněžní zásoba nebo také jako „úzké peníze“.

Vklady a cestovní šeky zahrnuté v agregátu M1 jsou pouze šeky a vklady v domácí měně.

M2 = M1 + quasi peníze

Quasi peníze zahrnují (Česká národní banka):

termínové korunové vklady, tj. korunové vklady rezidentů uložené u bankovní soustavy s

pevnou výpovědní lhůtou nebo splatností v členění na podnikovou sféru, pojišťovny a

domácnosti;

vklady v cizí měně, tj. celkové vklady rezidentů v cizích měnách uložené u bankovní

soustavy v členění na podnikovou sféru a domácnosti;

20

depozitní směnky a ostatní dluhopisy.

M3 = M2 + krátkodobé cenné papíry nebankovních subjektů v domácí měně

M3 zahrnuje agregát M2 a zahrnují M2 a obchodovatelné nástroje emitované sektorem

měnových finančních institucí. Do tohoto agregátu patří některé nástroje peněžního trhu,

zejména akcie/podílové listy fondů peněžního trhu a repo operace (úvěr zajištěný cennými

papíry). Vysoká míra likvidity a cenová jistota zajišťují, že jsou tyto instrumenty blízkými

substituty vkladů. Jejich zahrnutí vede k tomu, že M3 je méně ovlivňován substitucí mezi

různými kategoriemi likvidních aktiv, než jsou užší definice peněz a díky tomu je stabilnější.

(Česká národní banka, 2005)

Tabulka 1: Měnové agregáty ČR

Pasiva M1 M2 M3

Emitované oběživo X X X

Jednodenní vklady X X X

Vklady s dohodnutou splatností do 2 let X X

Vklady s výpovědní lhůtou do 3 měsíců X X

Repo operace X

Akcie/podílové listy fondů peněžního trhu

X

Emitované dluhové cenné papíry do 2 let X

Zdroj: Česká národní banka, 2005

Výše uvedené agregáty jsou platné v České republice (jsou harmonizované s agregáty

eurozóny), v jiné zemi mohou být agregáty definovány jinak. Vždy však platí, že úzké peníze

jsou vysoce likvidní a mají nízkou stabilitu, široké peníze jsou naopak stabilní, ale jsou málo

likvidní.

Vývoj a strukturu jednotlivých peněžních agregátů v rámci ČR pro období VIII/2011 – IX/2012

demonstruje následující tabulka. Z tabulky je zřejmá vzájemná provázanost jednotlivých

21

agregátů. Všimněte si, že agregát M1 (oběživo a jednodenní vklady) tvoří více než 75% peněžní

zásoby, aditivní položky agregátu M3 tvoří 1-2%, zbytek připadá na aditivní položky agregátu

M2, cca 23-24%. Drtivou většinu peněžní zásoby tedy tvoří nejvíce likvidní agregát M1.

Pokud bychom si níže uvedenou tabulku prodloužili o delší časové období, viděli bychom, že

velikost agregátu M1 během jednotlivých let roste, mezi roky 2007 a 2012 se jedná o nárůst o

11% a tento nárůst je kompenzován poklesem aditivních položek agregátu M2, které ve stejném

období poklesly o 9%. Aditivní položky agregátu M3 nabývají dlouhodobě malých hodnot, i zde

však byl zaznamenán pokles o 2%. Tento vývoj by se dal vysvětlit ekonomickou krizí, kdy

ekonomické subjekty nedisponují peněžními přebytky.

Tabulka 2: Peněžní agregáty a protipoložky (v mil. Kč)


Kontrolní otázky a úkoly kapitoly 3:

Co je to komoditní platidlo?

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

Zahrnují měnové agregáty ČR i vklady v eurech?

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

Popište agregát M0.

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

Jaké jsou funkce peněz?

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

Jaký je rozdíl mezi standardem zlaté devizy a zlatým dolarovým standardem?

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

24

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

Co je to monetizace zlata?

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

Zahrnují měnové agregáty ČR i vklady nerezidentů?

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

25

4 Finanční trhy

Definice trhu, jak jsme si jí uváděli v předmětu Ekonomie, zní „Trh je systém, který určuje

pravidla, podle kterých kupující a prodávající stanovují své ceny, nabízené a kupované

množství.“

Ve zjednodušeném dvousektorovém modelu ekonomiky (blíže viz předmět Ekonomie)

vystupují domácnosti a firmy. Domácnosti (spotřebitelé, spotřebitelské jednotky) mají

v držení výrobní faktory a prodávají je firmám (produkční jednotky). Firmy naopak vlastní

výrobky a služby a ty prodávají domácnostem. Existuje tedy trh zboží a služeb a trh

výrobních faktorů. Trh služeb a zboží je trhem se spotřebními a s kapitálovými statky (blíže viz

předmět Ekonomie). Trh výrobních faktorů je trh s prací, půdou a kapitálem a lze z něj

vyčlenit trh práce (blíže viz předmět Ekonomie) a trh finanční, kterým se zabývá tento školící

materiál.

Pokud opustíme dvousektorový model ekonomiky, pak mezi účastníky (subjekty) finančního

trhu řadíme domácnosti, firmy, vládu a finanční zprostředkovatele.

Většina subjektů v ekonomice je často v situaci, kdy má buď přebytek finančních prostředků,

nebo jejich nedostatek. Přebytkové subjekty vstupují na trh s nabídkou těchto přebytků a snaží

se získat pro ně zajímavá finanční aktiva (vysvětlení pojmu viz níže). Systém finančních trhů

v takovéto situaci umožňuje přemísťovat finanční prostředky od přebytkových subjektů

k subjektům deficitním pomocí vytváření a obchodování s finančními instrumenty (vysvětlení

pojmu viz níže). Bez existence finančních trhů by přebytkové subjekty nebyly motivovány k

tvorbě úspor a naopak deficitní subjekty by mohly ztrácet motivaci pro vypůjčování finančních

prostředků. (Revenda, 2000) Je důležité si uvědomit, že subjekty nejsou trvale přebytkové nebo

deficitní.

Kromě toho finanční trhy zajišťují likviditu, což znamená, že jak deficitní, tak přebytkové jednotky

mohou rychle a za nízkých nákladů měnit své portfolio. (Revenda, 2000)

26

Finanční aktiva sama o sobě nepřináší žádný přidaný užitek. V podstatě to jsou práva na

výnosy z reálných aktiv1. Jinými slovy, finanční aktivum je peněžní pohledávka nebo majetkový

nárok vlastníka aktiva.

Finanční instrumenty (nástroje) je třeba chápat jako smlouvu, kterou na jedné straně vzniká

finanční aktivum pro jednu jednotku a na straně druhé vzniká zároveň finanční závazek nebo

nástroj vlastního kapitálu pro jednotku druhou.

Příklad:

Vztah mezi aktivy a instrumenty lze snadno pochopit pomocí akcií. Akcie jsou finančním

instrumentem, nárok na dividendy je finančním aktivem.

K přesunu finančních prostředků mezi subjekty může docházet přímo nebo nepřímo. O

nepřímém toku finančních prostředků mluvíme, pokud do finančního toku vstupuje finanční

zprostředkovatel.

1 Rozeznáváme aktiva finanční a aktiva reálná. Reálná aktiva jsou sama o sobě užitečná, jsou používána

ve výrobě, patří sem např. budovy, stroje, pozemky atd.

27

Obrázek 2: Tok finančních fondů mezi subjekty finančního trhu

Zdroj: volně dle Černohorský, a další, 2011, str. 136

Legenda – šipky znázorňují přesun disponibilních fondů mezi subjekty.

Příklad:

Příkladem nepřímého financování může být prodej státních dluhopisů na podzim roku 2012.

Dluhopisy je možné pořídit přes zprostředkovatele, jmenovitě:

České spořitelna;

ČSOB;

Komerční banka;

J&T Banka;

Nepřímé financování

Přímé financování

Finanční

zprostředkovatelé

Finanční trhy

Zapůjčovatelé

(spořitelé)

domácnosti

firmy

vláda

Vypůjčovatelé

(utráceči)

vláda

firmy

domácnosti

28

České pošta.

Naopak příkladem přímého financování může být odkup podílu společnosti Veolia ve

Vodárně Plzeň. Jednalo se o přímé jednání mezi společností Veolia a městem Plzeň, žádný

třetí subjekt do odkupu nevstupoval.

4.1 Subjekty finančního trhu

Finanční zprostředkovatelé

Finanční zprostředkovatelé umožňují přesun disponibilních fondů mezi jednotlivými subjekty

peněžního trhu. Jejich úkolem je:

zprostředkovat závazky mezi věřiteli a dlužníky;

zprostředkovat tok cenných papírů a pohledávek;

realizovat obchody s pohledávkami a závazky;

shromažďovat a poskytovat informace o finančních potřebách podnikatelských subjektů.

Finanční zprostředkovatelé samozřejmě provozují svojí činnost za účelem dosažení zisku a

účtují si vyšší úrok než ten, který mají oni sami od svých vkladatelů. Důvody, proč jsou subjekty

ochotny platit tento vyšší úrok:

informační náklady - identifikace věřitelů a dlužníků je nákladná;

transakční náklady - například poplatky za sepisování smluv vyžadující právníka.

Finanční zprostředkovatele dělíme na: volně dle (Černohorský, a další, 2011)

depozitní instituce

o komerční banky – aktiva užívají na firemní a spotřebitelský úvěry, hypotéky,

vládní dluhopisy, municipální dluhopisy;

o stavební spořitelny – aktiva užívají na úvěry na bydlení;

o družstevní záložny – aktiva užívají na spotřebitelské úvěry;

smluvně spořící instituce

29

o pojišťovny – aktiva užívají na firemní dluhopisy, vládní dluhopisy, akcie;

o penzijní fondy – aktiva užívají na firemní dluhopisy, vládní dluhopisy akcie;

investiční zprostředkovatelé

o hedžové fondy (speciální typ podílového fondu pro finančně silné subjekty, min.

vklad je od 100.000 USD);

o private equity (investice do firem) - aktiva užívají na majetkové podíly ve firmách

a na finanční investice do začínajících firem;

o suverénní fondy (státem vlastněné investiční fondy) - aktiva užívají na firemní

dluhopisy, vládní dluhopisy, akcie;

o finanční společnosti - aktiva užívají na firemní a spotřebitelské úvěry;

o podílové fondy - aktiva užívají na firemní a vládní dluhopisy a akcie;

o fondy peněžního trhu - aktiva užívají na instrumenty peněžního trhu;

ostatní finanční instituce

o hypotéční banky - aktiva užívají na hypotéky;

o leasingové společnosti - aktiva užívají na leasingové pohledávky;

o faktoringové společnosti - aktiva užívají na obchodní pohledávky.

Dlužníci a věřitelé

Jako dluh se označuje to, co je někdo někomu povinen vyrovnat. Je to předmět vztahu mezi

věřitelem a dlužníkem, který zahrnuje oprávnění věřitele a povinnost dlužníka, aby dluh

vyrovnal. Z hlediska věřitele se tento vztah označuje jako pohledávka, to znamená, že

pohledávka je oprávnění věřitele požadovat od dlužníka vyrovnání dluhu, tedy takzvané plnění.

Dluh se obvykle prokazuje písemným potvrzením (směnkou, dluhopisem) dlužníka věřiteli

a bývá doprovázen splátkovým kalendářem, který stanoví, jak se bude splácet. Dluh je obvykle

peněžní a vzniká na základě právního titulu - půjčkou (úvěrem), nákupem s odloženou platbou

atd. Dlužník tak získává prostředky nebo komodity, které splatí až později, většinou však za

půjčené prostředky platí navíc úrok. Je-li dlužník v prodlení, díky opoždění platby a podobně,

mění se pohledávka na nárok.

30

Pojmem dlužník chápeme subjekt práva povinný ze závazkového právního vztahu k plnění vůči

věřiteli. Věřitel má pohledávku za dlužníkem, dlužník má dluh vůči věřiteli.

Věřitel je subjekt práva oprávněný ze závazkového právního vztahu požadovat plnění po

dlužníkovi. Věřitel má pohledávku za dlužníkem, dlužník má dluh vůči věřiteli. Označení věřitel

vzešlo ze skutečnosti, že půjčující osoba věřila, že jí dlužník dlužnou částku splatí.

4.2 Úspory

Finanční přebytky, o nichž jsme mluvili výše, jsou vlastně úspory domácností, firem a státu, kteří

figurují na výše uvedeném schématu na straně spořitelů.

Úspory domácností jsou především ovlivňovány očekávaným příjmem v dlouhém období,

demografickou strukturou obyvatelstva a systémem důchodového pojištění.

Úspory firem jsou reprezentovány zisky, které firmy zadržují a tyto zisky reinvestují. Úspory

firem závisí na investičních příležitostech, motivech akcionářů firem a schopnostech firem

vypůjčit si na finančních trzích.

Vládní sektor rovněž vytváří úspory, pokud jeho výdaje jsou menší než jeho příjmy, tzn., že

hospodaření skončí přebytkem.

Obrázek 3: Vztah mezi jednotlivými typy úspor

Zdroj: vlastní

Hrubé národní úspory

Vládní úspory

Soukromé úspory

Úspory domácností

Úspory firem

31

4.3 Dělení finančních trhů

Za základní dělení můžeme považovat dělení dle kanálu alokace finančních prostředků.

Financování může probíhat buď přímou, nebo nepřímou cestou (viz obr.1: Tok finančních fondů

mezi subjekty finančního trhu).

Při přímém způsobu přerozdělování jsou finanční prostředky alokovány od přebytkových

subjektů k deficitním prostřednictvím cenných papírů. Deficitní subjekty emitují různé druhy

cenných papírů a přebytkové subjekty investují své úspory do těchto instrumentů za asistence

investičních bank, obchodníků s cennými papíry apod.

Zprostředkovaný způsob je charakterizován účastí finančních zprostředkovatelů (banky,

pojišťovny, spořitelny), kteří emitují sekundární finanční instrumenty, tedy transformují peníze

získané od věřitelů a poskytují je dále dlužníkům v jiných formách s jinými charakteristikami.

Můžeme říci, že finanční zprostředkovatelé ulehčují realizaci peněžních transakcí za úplatu

(úrok, pojistné, marže). (Revenda, 2000)

Z hlediska délky splatnosti obchodovaných nástrojů, lze trh dělit na:

peněžní – instrumenty se splatností do 1 roku;

devizový – trh s cizími měnami a instrumenty v cizích měnách;

kapitálový – instrumenty se splatností nad 1 rok;

drahých kovů – obchod s drahými kovy, je to pouze doplňkový trh; cenotvorným trhem

drahých kovů je burza drahých kovů v Londýně.

32

Obrázek 4: Druhy finančního trhu dle délky splatnosti obchodovaných nástrojů

Zdroj: volně z Nývltová, a další, 2007, str. 11

Dle obchodovatelnosti instrumentu dělíme trh na:

primární – instrumenty jsou prodávány prvotním investorům;

sekundární – obchodují se již vydané instrumenty; příkladem může být investor, který

koupil od společnosti emitující akcie na primárním trhu a nyní je na sekundárním trhu

prodává dál.

Dle organizace trhů dělíme trhy na:

burzovní trhy – obchody jsou standardizovány a probíhají za stejnou cenu, příkladem je

Burza cenných papírů Praha;

mimoburzovní trhy – standardizace obchodů je podstatně nižší než v předchozím

případě a instrumenty se obchodují za 2 ceny, příkladem je RM-systém.

33


Jaká je funkce finančních zprostředkovatelů?

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

Jaké jsou subjekty finančního trhu?

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

Co je to finanční trh?

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

Co tvoří hrubé národní úspory?

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

34

Jaké jsou kanály alokace finančních prostředků?

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

Jaké jsou typy finančních trhů dle délky splatnosti obchodovaných instrumentů?

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

Definujte sekundární finanční trh.

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

35

5 Investice

Investici lze definovat jako přeměnu volných finančních prostředků (úspor) na jinou formu

majetku. Investování lze popsat jako proces, kdy dochází k omezení současné spotřeby na úkor

budoucích výnosů.

Základní rozdělení investičních instrumentů je na reálné a finanční.

Reálné investice, někdy též kapitálové investice, jsou vázány na konkrétní předměty, tj. na

hmotná aktiva. Kapitálové investice mohou nabývat různých forem:

fixní kapitál – statky dlouhodobého použití, např. budovy, stroje atd.;

zásoby;

technologie;

lidský kapitál – know how, znalosti lidí;

Finanční investice jsou obvykle transakce mezi ekonomickými subjekty, zachycené zpravidla

na listu papíru, který slouží jako důkaz provedené finanční investice. Řadíme sem akcie,

obligace, dluhopisy, podíly atd.

Při rozhodování o investici se bere v úvahu její výnosnost (rozdíl mezi výnosy, které investice

za dobu své existence přinese, a náklady vynaložené na její provoz a pořízení), rizikovost

(ekonomická teorie chápe riziko jako pravděpodobnost odchylky od očekávaných výsledků;

z finančního hlediska můžeme tuto definici zpřesnit na pravděpodobnost negativní odchylky) a

likvidita (jak rychle a snadno lze investici přeměnit na peníze). Tyto tři výrazy se často

znázorňují ve formě investičního trojúhelníku, který vyjadřuje rovnováhu a vztah mezi

jednotlivými vrcholy.

36

Obrázek 5: Investiční trojúhelník

Zdroj: vlastní

Základní vztah je jednoduchý. Čím větší požadujeme výnos, tak tím větší podstupujeme riziko.

Nebo také, čím větší riziko při investici podstupuji, tím větší bych měl požadovat odměnu za

podstoupené riziko. Zároveň čím menší je likvidita investičního instrumentu, tím větší bych měl

požadovat výnos nebo menší riziko.

Příklad:

Uložení prostředků na běžný vkladní účet v bance je maximálně likvidní, v podstatě bez rizika a

proto jsou na běžných vkladech tak nízké výnosy, pouze desetiny procent.

Uložení prostředků na termínovaný účet v bance je již méně likvidní (výpovědní lhůta), stále

v podstatě bez rizika a výnosy jsou zde díky nižší likviditě už vyšší a jedná se o procenta.

U akcií je již možný rozptyl rizika a výnosu mnohem vyšší. Podniky v rozvojových zemích

nabízejí vysokou míru výnosu, ale zároveň vysokou míru rizika. I akcie podniků z vyspělých

zemí mohou zaznamenat relativně bouřlivý vývoj během krátkého období. ČEZ například během

výnos

riziko likvidita

37

posledních 12 měsíců zaznamenal 10% růst i 19% propad, vývoj akcií ČEZu demonstruje níže

uvedený graf.

Graf 1: Vývoj cen akcií ČEZ, a.s. za posledních 12 měsíců

Zdroj: ČEZ, 2012

Co se týče likvidity akcií, ta je dána ochotou někoho akcie odkoupit. U akcií, které jsou

v propadu bude likvidita mnohem nižší než u akcií, které rostou.

Neexistuje žádná investice, která se neřídí vztahem výnos-riziko-likvidita, ale zároveň je třeba

rozlišovat druhy rizika, které investor podstupuje, jejich pravděpodobnost vzniku a vliv na

zvažovanou investici.

38

Riziko lze třídit dle mnoha aspektů:

systematické a nesystematické riziko:

o systematické riziko je riziko, které je vyvoláno společnými faktory a postihuje

v různé míře všechny hospodářské jednotky; příkladem mohou být změny

v daňových zákonech, změny trhu (např. ekonomická krize); obvykle se tedy

jedná o makroekonomická rizika;

o nesystematické riziko, někdy též jedinečné či specifické je riziko, které je

specifické pro jednotlivé organizace nebo jejich investiční projekty, příkladem

tohoto rizika může být odchod klíčových pracovníků, selhání významného

dodavatele atd.; obvykle se jedná o rizika mikroekonomická;

dle zdroje rizik rozeznáváme:

o tržní riziko – riziko nepříznivého vývoje cen, je možné jej snížit pomocí opcí,

swapů či forwardu, dále je možné je dělit na:

úrokové – vzniká v důsledku nejistoty ohledně vývoje úrokových sazeb;

akciové – riziko změny cen akcií;

komoditní – je spojeno se změnami cen komodit, jako jsou ropa, zlato

apod.;

kurzové (měnové) – je způsobeno kolísáním měn vůči sobě;

inflační riziko – inflace ovlivňuje reálný výnos investice, vysoká inflace

může mít za následek i záporný výnos z investice;

o kreditní riziko – někdy též úvěrové; riziko, že dlužník či jiná protistrana nesplní

své závazky; můžeme jej snížit pomocí hodnocení bonity dlužníka a jeho

schopnosti splácet závazky a pomocí rozmělnění portfolia mezi více dlužníků;

o operační riziko – riziko ztráty z důvodu selhání vnitřních procesů, ať již důvodu

lidské chyby či selhání systémů

likviditní riziko – riziko, že banka nebude moci dostát svým závazkům v termínu

splatnosti, tzv. run na banku; riziko vzniká v důsledku rozdílného načasování toků aktiv a

pasiv; omezit se dá důsledným řízením aktiv a pasiv.

39

V předmětu Řízení financí ve veřejném sektoru jste si základní metody hodnocení investic již

popsali, jedná se o:

metodu čisté současné hodnoty;

vnitřní výnosové procento;

dobu návratnosti;

rentabilitu investice.

Podle vztahu investora k riziku a výnosu rozlišujeme 3 základní typy investičních strategií:

strategie konzervativní – investor preferuje nízké riziko, tudíž i nízký výnos; investor

víceméně počítá s tím, že kladný výnos z investice bude nulový, zaměřuje se na

uchování hodnoty svých finančních prostředků a jejich ochranu před inflací, patří sem

vklady na běžných či termínovaných účtech v bankách, státní dluhopisy apod.;

strategie agresivní – investor naopak preferuje vysoký výnos i za cenu vysokého rizika,

za vysoce rizikové se považují především akcie malých společností, podniků ze zemí

jako je Rusko či země Latinské Ameriky a v některých případech lze dokonce považovat

za rizikové i státní dluhopisy, pokud se jedná o stát, který je výrazně politicky nestálý;

strategie vyvážená – pohybuje se na pomezí obou výše uvedených.

Samozřejmě není žádoucí veškeré volné prostředky investovat do jedné jediné investice, tím by

riziko této investice neúměrně vzrostlo. Je vhodnější investovat do různých cenných papírů,

různých firem apod. Takováto kolekce cenných papírů a jiných aktiv se nazývá portfolio.

Při sestavování portfolia je vhodné se držet několika základních pravidel:

pokud mají dvě investice stejné riziko, je lepší zařadit tu s vyšším výnosem;

pokud mají dvě investice stejný výnos, je lepší zařadit tu s nižším rizikem;

má-li jedna investice větší riziko i výnos a druhá menší riziko i výnos, je výběr investice

závislý na vztahu investora k riziku (viz investiční strategie);

pokud lze snížit riziko, aniž by to mělo dopad na snížení výnosnosti, udělejte to.

40

Nejjednodušší způsob jak vyhodnotit výnosnost portfolia je vážený aritmetický průměr, kde váhu

tvoří podíl dané investice na celém portfoliu.

5.1 Kolektivní investování

Kolektivní investování poskytuje možnost snadno investovat úspory, s poněkud menším rizikem,

při zachování naděje na vyšší zhodnocení oproti pouhému uložení peněz na spořicí účet u

banky. Nejrozšířenější a nejpopulárnější formou kolektivního investování jsou různé typy

investičních a podílových fondů. V zahraničí, především v anglosaských zemích, je kolektivní

investování velmi rozšířené. Vznik řady domácích podílových fondů a vstup fondů zahraničních

na domácí trh vedl ke vzniku široké škály investičních nástrojů tohoto typu a k růstu jejich

popularity i v ČR.

Podstata kolektivního investování spočívá ve shromažďování peněžních prostředků od

jednotlivých „drobných“ investorů. Investor nákupem podílových listů nebo akcií investičního

fondu svěří své finanční prostředky fondu a o jejich investování se za něj stará odborník –

správce fondu. Výhody a nevýhody kolektivního investování znázorňuje následující obrázek.

41

Obrázek 6: Výhody a nevýhody kolektivního investování

Zdroj: vlastni

Existují dva základní modely kolektivního investování, které se liší právní subjektivitou a

principem fungování – investiční fondy a podílové fondy.

Podílové fondy

Jedná se o způsob investování kolektivních prostředků, se kterými poté podílové fondy disponují

a investují je za účelem zhodnocení. Na rozdíl od investičních fondů podílové fondy nemají

právní subjektivitu. Podílové fondy jsou spravovány investičními společnostmi, které dohlížejí na

jejich fungování. Základní jednotkou fondu je podílový list. Držitel těchto listů se označuje jako

podílník fondu.

Investiční společnosti

Investiční společnost dohlíží na majetek v podílovém fondu svým jménem a na účet podílníků. V

ČR jsou téměř tři desítky investičních společností, mezi nejznámější patří např. Partners, J&T,

Klady

• profesionalita při správě investovaných prostředků

• širší možnost diverzifikace

• nižší náklady investování

• menší administrativní a časová náročnost pro investora

• velký výběr fondů

• vysoká likvidita cenných papírů

• informace, které by za jiných okolností byly pro střadatele nedostupné

• výhodné zdanění

Zápory

• nutnost platit fondům správní poplatky

• existuje malá míra možnosti ovlivnit cíl investic

• rizika spojená s investováním na kapitálovém trhu

42

ČSOB investiční společnost, Patria Direct aj. Investiční společnost podléhá zvláštní regulaci

dané zákonem č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování a dohledu České národní banky. Její

činnost je kontrolována také depozitářem a auditorem. Investiční společnost musí svůj majetek

od majetku fondu striktně oddělovat.

Investiční fondy

Investiční podílové fondy jsou založené na stejných principech jako akciové společnosti, jejich

investoři se stávají jejich akcionáři. Hlavním cílem investičních fondů je podnikání založené na

kolektivních investicích. Získané prostředky fondy používají ke koupi cenných papírů,

nemovitostí, ukládá je na zvláštní účet u banky apod.

Fondy můžeme dělit i na otevřené a uzavřené fondy. Uzavřené fondy mají pevně stanoven

počet podílů, které se subjekt rozhodl emitovat, nebo tyto podíly nabízejí jen po určitou

omezenou dobu. Je tedy předem znám objem prostředků, které bude fond spravovat. Fond

nemá povinnost zpětného odkupu podílů od svých podílníků. Otevřené fondy naopak mají

povinnost zpětného odkupu podílů od svých podílníků a počet podílů ani doba pro emitování

nejsou omezeny.

Při investování do fondů je nutné počítat s poplatky, které si investiční fondy účtují. Jsou to:

vstupní poplatek – procento z investované částky; obvykle náleží zprostředkovatelské

společnosti (poradci), která obchod uzavřela;

správní poplatek – procenta ze spravované částky, je již započítán do zveřejněné ceny

podílového listu;

výstupní poplatek – většinou se neúčtují, někdy nahrazují vstupní poplatky, bývají

odstupňovány dle trvání investice.

Fondy mají i další průběžné náklady, jako je poplatek depozitáři.

5.1.1 Hodnocení fondů

Z důvodu odlišnosti investování fondů na různých trzích se diametrálně liší jejich výkonnost i

riziko – není proto možné měřit je všechny dle stejných měřítek. Fondy se dají porovnávat

například podle toho, jak jsou prodávané (což není spolehlivé) nebo lze využít odbornou porotu.

43

Ke zhodnocení fondů tak tedy vzniklo několik ukazatelů, které v hodnocení fondů zohledňují i

jiné veličiny, než je pouze výnos. Kromě výnosu se zabývají také rizikem, které je nutné

podstoupit k dosažení určitého dodatečného výnosu. K tomuto účelu se používají tzv.

poměrové ukazatele. Mezi nejznámější z nich patří Treynor Ratio, Sharpe Ratio, Sortino Ratio

nebo ukazatel Jensen’s Alpha.

Treynor Ratio vyjadřuje závislost mezi rizikem fondu a celým trhem. Relativní výkonnost fondu

měřenou proti akceptovatelnému riziku získáme podílem výkonnosti a rizika za pomocí této

rovnice:

Kde:

R – výkonnost sledované investice nebo aktiva,

Rf – výkonnost benchmarkové investic,

E (R) – očekávaný výnos investice,

β - rizikovost výnosu měřená parametrem systematického rizika. β měří systematické riziko

spojené s investicí a počítá se jako podíl kovariance investice a trhu vzhledem k rozptylu

investice.

Je to tedy míra výnosu, dosažená nad benchmark vzhledem k jednotce rizika. Čím vyšší

hodnota ukazatele, tím lépe pro investora.

Sharpe Ratio je jeden z nejpoužívanějších koeficientů hodnocení. Podle tohoto koeficientu je

výhodnější ta investice, jejíž poměr výnosu nad bezrizikovou mírou a rizikem (daného volatilitou)

je vyšší. Jde tedy o míru prémie k podstoupenému riziku. Sharpeho poměr bere v potaz celkové

riziko (a ne benchmark) a proto se hodí také pro porovnávání fondů napříč všemi kategoriemi.

Vzorec pro výpočet Sharpeho poměru se dá popsat jako výnos sledované investice / riziko

neboli volatilita daná jako směrodatná odchylka výnosu nad bezrizikový výnos. Čím větší je

číslo, které po výpočtu dostaneme, tím je vyšší výnos, který investice dosáhla na jednotku rizika.

44

Sortino Ratio je rozšířené Sharp Ratio. Odlišuje se tím, že bere v potaz způsob, jakým riziko

vzniká. Bere v potaz pouze volatilitu poklesu, která představuje pro investora riziko ztráty a

nepočítá volatilitu růstu, která je vlastně pro investora pozitivní. Ve výpočtu figurují stejné

veličiny, ale riziko představuje pouze volatilita vypočtená jako směrodatná odchylka výnosu nad

bezrizikový výnos zachycující pouze poklesy.

5.1.2 Rozdělení fondů podle míry rizika

Míra rizika je dána portfoliem, do kterého fond investuje, rozeznáváme proto následující typy

fondů.

Fondy peněžního trhu

Tyto fondy investují zejména do krátkodobých, vysoce bezpečných dluhopisů tak, aby jejich

průměrná doba splatnosti byla kratší než jeden rok. U tohoto fondu je nízké riziko, avšak i nízký

výnos. Pro své investování mohou rovněž využít termínovaných vkladů u bank. Kurzové riziko

bývá zpravidla nízké.

Fondy dluhopisné

Dluhopisové fondy investují hlavně do dluhopisů, podíl akcií však nesmí dle českých zákonů

překročit 10% aktiv fondu. Fondy se střednědobým investičním horizontem, středním rizikem a

středním výnosem. Dlouhodobé zhodnocení bývá zpravidla vyšší než u fondů peněžního trhu,

ale nižší než u akciových fondů. Doporučená doba investování je kolem dvou let.

Fondy smíšené

Smíšené neboli balancované fondy stojí mezi fondy akciovými a dluhopisovými. Investují do

akcií, dluhopisů a nástrojů peněžního trhu (pokladniční poukázky a termínované vklady bank)

současně, přičemž rozložení investic, se v rámci statutu fondu přizpůsobuje aktuální situaci na

trhu. Investiční politika některých smíšených fondů je velmi flexibilní, čímž však může být pro

investora málo předvídatelná. Investice by měla trvat min. 3 roky.

45

Fondy akciové

Akciové fondy mají minimálně 66% svého majetku investováno do akcií. Vyznačují se výrazným

kolísáním kurzu a jsou to vysoce rizikové fondy vhodné pro nejdelší investiční horizont (min. 5

let), protože dlouhodobě mají nejvyšší zhodnocení.

Fondy fondů

Fondy fondů investují do jiných fondů, jejichž podílové listy nakupují. Investice do podílových

listů jiných fondů znamená pro podílníky lepší rozložení rizika spojeného s investováním. Cenou

jsou však vyšší (dvojité) poplatky za správu.

Zajištěné fondy

Zajištěné neboli garantované fondy jsou fondy, které svému investorovi zaručují návratnost části

nebo celé investice a někdy i minimální zaručený výnos. Investiční horizont určuje správce

fondu a může činit i několik let. Nevýhoda tohoto fondu je nízká likvidita, finanční prostředky jsou

vázány ve fondu.

Hedgeové fondy

Hedgeový fond se snaží o dosažení absolutního výnosu využíváním investičních příležitostí za

současné snahy zabránit finanční ztrátě. Tím se také liší od klasických podílových, které jsou

zaměřeny na dosahování dobrých relativních výnosů ve srovnání s trhem. Pro většinu

manažerů hedge fondů je typické to, že nejenže nevěří v efektivitu trhu, ale z neefektivity trhu se

snaží těžit. Hedge fondy nejsou zaměřeny pouze na jednu investiční strategii, ale uplatňují

různé strategie a různé investiční nástroje. Jedná se o velmi rizikové fondy, které však

v průměru dosahují vyšších výnosů než klasické podílové fondy.

5.1.3 Výběr fondu a zprostředkovatele

Níže uvedená tabulka zobrazuje hrubé srovnání jednotlivých typů fondů z hlediska jejich

výnosu, investičního horizontu a rizika.

46

Tabulka 3: Srovnání jednotlivých typů fondů z hlediska rizika, investičního horizontu, výnosu

Zdroj: Vlastní

Legenda – zelená barva = příznivá situace (krátký investiční horizont, malé riziko, velký výnos),

červená barva = nepříznivá situace

Jak jsme uvedli výše, zvolená investiční strategie a tím i preferovaný fond je naprosto

individuální záležitostí podléhající sklonům investora k riziku, obrátce prostředků a samozřejmě

požadovaného výnosu. U veřejné správy, především měst a obcí, je však situace jiná. Je nutné

si uvědomit, že tyto subjekty hospodaří se svěřenými penězi a vysoké riziko (a tím i bohužel

výnos) zde není akceptovatelné. Z výše uvedené tabulky plyne, že nízké riziko je u

následujících typů fondů:

fondy peněžního trhu;

fondy dluhopisové;

fondy fondů;

zajištěné fondy.

Teď závisí pouze na dané organizaci, jak dlouho mohou dané prostředky zůstat vázány na

investici. Pokud se jedná o prostředky, které mohou „ležet“ 3 roky a více je vhodný zajištěný

fond. Pokud mohou „ležet“ 1-2 roky pak je lepší fond dluhopisový nebo fondy fondů. Pokud

mohou ležet méně než rok, jedinou vhodnou variantou jsou fondy peněžního trhu.

Při výběru fondu nebo konkrétního zprostředkovatele je však nutné brát v potaz i další faktory, a

to nejen finanční povahy (poplatky), ale i povahy nefinanční, jedná se zejména o historii

zprostředkovatele, jak ČNB hodnotí jeho činnost (pokuty, varování atd.), vhodné jsou i reference

Typ fondu Investiční horizont Riziko Výnos

Fondy peněžního trhu 1 1 9

Fondy dluhopisové 4 3 7

Fondy smíšené 5 5 5

Fondy akciové 7 8 1

Fondy fondů 4 4 6

Zajištěné fondy 5 2 6

Hedgeové fondy 6 9 1

47

jiných klientů s obdobnými potřebami a v neposlední řadě je dobré znát majetkovou strukturu

zprostředkovatele a jeho finanční zázemí. Rovněž je při porovnávání fondů znát ukazatele

představené v kap. 5.1.1., není ale příliš reálné, že byste si je propočítávali sami. V ČR

připravuje hodnocení podílových fondů firma Moneco a odborný časopis Fondshop.

Opatrnost obcí a měst v ČR v oblasti investování, a to i v rámci bezpečných dluhopisových

fondů je značně poznamenána kauzou Key Investment. Tento finanční zprostředkovatel měl ve

správě prostředky i měst a obcí, největšími investory byli Praha 6, Praha 10, Praha 13 a

Sokolov. V důsledku špatného investování Key Investment, která nakupovala dluhopisy

soukromých firem, které ještě navíc dlouhodobě vykazovaly ztrátu, přišly města a městské části

o desítky milionů. Společnost Key Investment na sebe samu podala návrh na insolvenční řízení

v červnu 2012. Investorům tak zůstaly dluhopisy s nejistou mírou rizika. Jak se ukazuje

v posledních dnech, toto riziko bylo značně vysoké. Ke konci roku 2012 měla investorům

proplatit dluhopisy v hodnotě 130 milionů korun leasingová firma Borsay, peněžní prostředky

však vyplaceny nebyly. Vysoká ztráta hrozí zejména radnici Prahy 6, která do dluhopisů Borsay

investovala 23 miliony korun.

5.1.4 Související legislativa

Zákon č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování, upravuje v souladu s právem Evropských

společenství kolektivní investování, jehož předmětem je shromažďování peněžních prostředků

od veřejnosti upisováním akcií investičního fondu nebo podílových listů podílového fondu,

investování na principu rozložení rizika a další obhospodařování tohoto majetku. Rovněž

upravuje investování zahraniční investiční společností, kolektivní investování v rámci různých

fondů a podobně.

Na dodržování legislativy související s kolektivním investováním dohlíží Česká národní banka -

každý podílový fond na našem území musí mít povolení a registraci ČNB, stejně tak jako

jakékoliv další subjekty, které s podílovými fondy přijdou do styku, tj. investiční poradci,

zprostředkovatelé a investiční společnosti, popř. obchodníci s cennými papíry musí mít licenci

ČNB.

48

5.1.5 Jiné finanční nástroje

Mezi jiné finanční nástroje, které je možné využít k investicím ve veřejné správě, patří iniciativa

Jessica (Společná evropská podpora udržitelných investic do městských oblastí). Tato iniciativa

vznikla na popud Evropské komise ve spolupráci s Evropskou investiční bankou a Rozvojovou

bankou Rady Evropy a pomocí mechanismů finančního inženýrství podporuje udržitelný

městský rozvoj a obnovu.

Země EU se mohou rozhodnout, že investují část finančních prostředků jim přidělených

strukturálními fondy EU do revolvingových fondů, aby pomohly opětovnému využití finančních

prostředků a urychlily tak investice do městských oblastí Evropy.Z Evropského fondu pro

regionální rozvoj jsou přidělovány příspěvky fondům městského rozvoje, které je investují do

partnerství veřejného a soukromého sektoru nebo jiných projektů obsažených v integrovaném

plánu udržitelného městského rozvoje. Tyto investice mohou mít podobu vlastního kapitálu,

půjček a/nebo záruk. (Inforegio)

Zatímco běžné operační programy nabízejí podporu výhradně formou nenávratných dotací,

Jessica regionům dává možnost získat peníze zpět a v budoucnu je opět použít na podporu

dalších investic.

Řídící orgány se také mohou rozhodnout přidělovat prostředky z fondů městského rozvoje

pomocí holdingových fondů, které jsou zakládány za účelem investování do několika fondů

městského rozvoje.

Kvůli revolvingové povaze nástrojů jsou výnosy z investic investovány zpět do nových projektů v

oblasti městského rozvoje, čímž dochází k opakovanému upotřebení veřejných financí a

podpoře udržitelnosti a využití státních peněz a peněz plynoucích z EU. (Inforegio)

Příklad:

Jako první se do programu Jessica zařadil Moravskoslezský kraj, který plánuje, že

podpora poputuje na regeneraci nevyužitých průmyslových objektů (tzv. brownfields).

V Regionálním operačním programu Moravskoslezsko bylo 500 miliard korun původně

vyhrazeno právě na podporu takových projektů, ale podle hejtmana Jaroslava Palase o

ně nebyl za současných podmínek zájem a region se proto rozhodl peníze převést do

49

nového nástroje financování, do Jessicy. „Oblast brownfields, která je spojena s mnoha

majetkoprávními otázkami a dalšími překážkami, je za současných dotačních podmínek

jen těžce podporovatelná,“ říká hejtman. Jessica podle něj otevírá „zcela nové

perspektivy“. (EurActiv, 2010)


Uveďte příklad kapitálové investice?

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

Jaké aspekty budete brát v potaz při rozhodování o investici?

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

Jaký je rozdíl mezi systematickým a nesystematickým rizikem?

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

50

V čem spočívá kreditní riziko?

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

Co je to kolektivní investování?

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

Jaký je rozdíl mezi investičním fondem a investiční společností?

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

Co to jsou zajištěné fondy?

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

51

6 Bankovní soustava ČR

Tato kapitola slouží jako úvod do bankovnictví, seznámí studenty se základními pojmy, jako jsou

banka a bankovní soustava. Další informace o jednotlivých typech bank či bankovních

produktech jsou náplní dalších kapitol.

Banky jsou ve své podstatě podnikatelské subjekty, které mají ovšem ve srovnání se subjekty

podnikajícími v jiných ekonomických odvětvích řadu specifických rysů, projevujících se v jejich

postavení a celkovém významu v ekonomice. Na činnost bank se obvykle vztahují i odlišná

pravidla oproti obecné úpravě podnikání.

Banka je podnik, který provozuje peněžní operace na vlastní účet. Nakupuje peníze ve

formě vkladů (depozita) a peníze pak formou půjček zase investuje. (Černohorský, a další,

2011) Mnoho bank však poskytuje řadu služeb, které nelze bezprostředně považovat za

bankovní (např. směnárenská činnost).

Banka vystupuje jak v roli dlužníka (shromažďuje peníze od jiných subjektů a pracuje s těmito

svěřenými penězi), tak v roli věřitele (nashromážděné prostředky půjčuje/investuje dál). Plní

tedy funkci zprostředkovatele a jejím úkolem je zprostředkovat pohyb volných peněžních

prostředků od přebytkových subjektů k subjektům nedostatkovým.

Základní funkce bank můžeme rozdělit do 4 oblastí (Polouček, 2006):

nabídka přístupu k platebnímu a zúčtovacímu mechanismu, tj. realizace plateb;

transformace zdrojů, tj. výše popsaná funkce finančního zprostředkovatele;

řízení rizika;

zpracování informací a monitorování dlužníků.

V ekonomice většinou neoperuje jen jedna banka, ale je jich více. Souhrn bank operujících na

daném území, vzájemné vztahy těchto bank a jejich vazby na okolí tvoří bankovní soustavu.

Funkce a způsob fungování bankovní soustavy jsou determinovány existujícím ekonomickým

systémem v dané zemi. Dalšími relevantními faktory ovlivňujícími fungování bankovní soustavy

je systém vzájemných vazeb mezi jednotlivými bankami, rozvinutost finančního trhu, měnová

52

stabilita, směnitelnost měny, zapojení mezinárodních organizací, způsob regulace bankovních

aktivit a některé další faktory.

Můžeme rozlišovat univerzální a specializovanou bankovní soustavu. U specializované

bankovní soustavy mohou banky provozovat buď komerční (vklady, úvěry apod.), nebo

investiční činnosti (investice do cenných papírů, majetkových účastí apod.). Důvodem je

zamezení zneužívání informací poskytovaných při komerční činnosti (informace o klientech při

žádosti o úvěr atp.) pro činnost investiční, tj. banky získávají informace, které jsou jinak pro

ostatní investory (např. investory na burzách) nedostupné. Ještě do nedávné doby byl tento

systém aplikován v USA nebo UK.

V případě univerzální bankovní soustavy analogicky mohou banky provozovat zároveň jak

komerční, tak investiční činnosti. Univerzální banky jsou více konkurenceschopné než banky

specializované, proto k tomuto systému, který je používán především v zemích EU, přecházejí i

anglosaské země.

Postupem času se v některých zemích vytvořili podsystémy univerzální nebo specializované

bankovní soustavy a vyčlenili se zde realitní banky, které se specializují na financování

nemovitostí.

Dále rozlišujeme jednostupňovou a dvoustupňovou bankovní soustavu. Dvoustupňová

bankovní soustava je taková, kde se vyčlenila centrální banka, která plní speciální funkce, jako

je emise peněz, dozorčí činnost apod. (viz další kapitoly). Jednostupňová soustava naopak

centrální banku od ostatních bank neodlišuje.

Jednostupňová bankovní soustava může v praxi vypadat dvojím způsobem:

existuje v podstatě pouze centrální banka, která má i funkce bank univerzálních

(direktivní ekonomiky);

existují pouze univerzální banky, které mohou i emitovat hotovostní peníze, tj. každá

banka si vydává svoje peníze (v praxi neexistuje).

53

Příklad:

Příkladem jednostupňové bankovní soustavy je, resp. byla Česká republika (resp. ČSSR)

v letech 1950 – 1990, jmenovitě Státní banka československá, ve které byly sloučeny jak

emisní, tak komerční bankovní funkce.

U dvoustupňové bankovní soustavy rozeznáváme centrální banku (speciální funkce) a banky

ostatní, které zprostředkovávají pohyb peněžních prostředků dle požadavků trhu. Tento typ

bankovní soustavy je založen na separaci makroekonomických funkcí typických pro centrální

banku, a mikroekonomických funkcí, které souvisejí s aktivitami sítě komerčních bank. Centrální

banka v tomto systému reprezentuje stabilizační prvek, komerční banky realizují ostatní ziskové

aktivity. U dvoustupňové bankovní soustavy je jasně daný vztah centrální banka => banka =>

klient.

Obrázek 7: Typy bankovních soustav

Zdroj: vlastní

V České Republice, tak jako ve většině hospodářsky vyspělých zemí, existuje bankovní

dvoustupňový systém. První stupeň tvoří centrální banka - Česká národní banka, druhý stupeň

je tvořen ostatními bankami, v ČR to jsou obchodní banky. V České Republice se setkáváme s

modelem univerzálního bankovnictví, tj. banky mohou poskytovat jak komerční tak investiční

produkty. Vzhledem k existenci hypotečních bank a stavebních spořitelen, je zřejmé, že v ČR je

Jednostupňová s. Dvoustupňová s.

(centrální banka +

univerzální banky

+ realitní banky

komerční banky + investiční banky

+ realitní banky

54

uplatňován model dvoustupňového univerzálního bankovního systému s vyčleněnými realitními

bankami. S tímto modelem se kromě ČR nejčastěji setkáváme i v oblasti střední Evropy.

Příklad:

Příkladem obchodní bank v ČR jsou Komerční banka, Česká spořitelna, ČSOB, Raiffeisenbank

apod.

Příkladem specializovaných realitních bank jsou stavební spořitelny, jako jsou Českomoravská

stavební spořitelna, Stavební spořitelna České spořitelny, Modrá pyramida stavební spořitelna

Komerční banky atd.

Banky v České republice jsou z cca 75% tvořeny bankami s rozhodující zahraniční účastí.

Pouze 8 bank z celkového počtu 44 mají rozhodující českou účast a z toho jsou 2 banky státní.

Tabulka 4: Vlastnická struktura českých bank


1) Do počtu "vzniklých" subjektů jsou zahrnuty ty, které v daném období získaly oprávnění k činnosti bez ohledu na to, zda již začaly reálně poskytovat služby. Oprávněním k

činnosti se podle typu subjektu rozumí licence nebo povolení, zápis do obchodního rejstříku nebo notifikace u organizačních složek zahraničních subjektů.

2) Do počtu "zaniklých" subjektů jsou zahrnuty ty, které v daném období pozbyly oprávnění k činnosti z jakéhokoliv důvodu.

Finanční krize se na českém finančním trhu projevovala jen postupně. Díky vysoké likviditě trhu

i rozhodujících bank a podpoře trhu opatřeními ze strany centrální banky (rozvolněním přístupu

k financování) nedošlo k zásadnímu porušení fungování trhu i přes pokles likvidity a nárůst

rizikové přirážky. Dokonce ani poměrně velké oslabení koruny (v pololetí roku 2008 koruna

dosáhla kurzu 23 Kč za Euro, poté však soustavně oslabovala a v únoru 2009 se euro

obchodovalo kolem 29,50 Kč) nevedlo ke vzniku paniky či kapitálového odlivu.

I další měsíce potvrdily, že český finanční systém se s finanční krizí vyrovná dobře, a obejde se

bez státních subvencí či mimořádných opatření. Situaci přitom pomohlo, že domácí vlády

některých bankovních skupin, působících v české republice poskytly v případě potřeby, včasnou

a rezolutní podporu svým institucím.

Oslabení situace bankovních dlužníků se do hospodaření bank však musela promítnout. V první

fázi se zhoršení projevilo na insolvenci několika málo firem (Moravie Energo, Kordárna atd), u

kterých probíhající ekonomická krize znásobila jejich předchozí problémy. Přesto však problémy

s korporátními úvěry, které se projevily nárůstem pohledávek v selhání o 13,5 mld. Kč, nevedly

ke vzniku ztrát bank, ale pouze ke snížení jejich ziskovosti. Ke konci roku 2008 dosahoval podíl

standardních úvěrů v investičním portfoliu bank 93,6%, což je jen o 1,1 procentního bodu méně.

V pozdějším období, v souvislosti se zhoršenou situací na trhu práce, dochází ke zhoršení u

úvěrů obyvatelům, zejména u nezajištěných spotřebních půjček. Míra delikvence se zde však

díky růstu velikosti portfolia v průběhu roku 2008 pohybovala kolem 2,7%, problém navíc

omezuje poměrně kvalitní legislativa, pokrývající tuto oblast.

O dobré kapitálové vybavenosti českého bankovního sektoru svědčí v prvním pololetí roku 2009

provedené strast testy ČNB. Počáteční kapitálová přiměřenost 12,3% po propočtu scénářů

„Evropa v recesi“ či „Nervozita trhů“ se udržena nad 11% respektive na 10%. Dokonce i ve

scénáři ekonomické deprese byl kapitál bankovního sektoru jen mírně snížený (na 9,7%) a

pouze jedna banka se v tomto scénáři dostala do oblasti záporného kapitálu. (Česká bankovní

asociace, 2011)

57

6.1 Legislativa vymezující činnost bank v ČR

V ČR upravuje činnost bank zákon č. 21/1992 Sb., o bankách. Tento zákon upravuje některé

vztahy související se vznikem, podnikáním a zánikem bank se sídlem na území České

republiky, včetně jejich působení mimo území ČR.

Banky jsou dle zákona právnické osoby, akciové společnosti se sídlem na území ČR,

které přijímají vklady od veřejnosti a poskytují úvěry. K této činnosti musí získat od ČNB

licenci. Banka může vykonávat i jiné činnosti (směnárenská činnost), pokud je má povoleny

v bankovní licenci. Zákon stanovuje požadavky na organizaci banky a účetnictví, definuje institut

Bankovního dohledu a nástroje pro případ nedostatků v činnosti banky (nucená správa, odnětí

licence, likvidace banky) a upravuje též problematiku pojištění pohledávek z vkladů.

Pojem banka je definován i ve směrnici EU 2006/48/EC. Tato směrnice definuje pojem úvěrová

instituce a banka je pak chápána jako podnik, jehož činnost spočívá v přijímání vkladů nebo

jiných splatných prostředků od veřejnosti a poskytování úvěrů na vlastní účet. Ve směrnici jsou

uvedeny i základní operace bank (Černohorský, a další, 2011):

investování do cenných papírů;

finanční pronájem;

platební styk a zúčtování;

vydávání a správa platebních prostředků (platebních karet);

poskytování záruk;

otevírání akreditivů;

obstarávání inkasa;

výkon funkce depozitáře;

směnárenská činnost;

obchod s devizami;

pronájem bezpečnostních schránek.

Vzhledem k tomu, že ČR je členem EU může banka pro svou činnost využít tzv. jednotnou

bankovní licenci, pak již nepotřebuje licenci vydanou ČNB, ale stačí jí licence vydaná na území

58

jejího „domovského“ státu. Tato licence platí na území členských států EU a Islandu,

Lichtenštejnska a Norska. Takovéto banky pak podléhají dozoru domovského dozorčího orgánu.

Hostitelský orgán (zde ČNB) pak jen kontroluje dodržování podmínek, které jsou stanoveny

našimi právními předpisy.

Pro získání jednotné bankovní licence je nutné splnit několik podmínek. Nejdůležitější

podmínkou je, aby banka byla vlastněna min. z 90% jinými bankami, které musí za závazky

banky ručit. Dále musí mít banka sídlo na území členského státu, musí mít licenci od

příslušného orgánu daného státu (v ČR je to ČNB, v Německu je to Bundesbank atp.), musí být

pod dohledem dozorčího orgánu domovského státu a musí splnit oznamovací postup stanovený

právem EU.Činnost bank v ČR se kromě výše uvedeného zákona č. 21/1992 Sb. řídí celou

řadou dalších předpisů a zákonů2 (Kalabis, 2012):

zákon směnečný a šekový;

obchodní zákoník;

zákon o České národní bance;

devizový zákon;

zákon o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů;

zákon o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č.

64/1986 Sb.;

zákon o finančním arbitrovi;

zákon o dluhopisech;

zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování

terorismu;

zákon o platebním styku;

zákon o oběhu bankovek a mincí a o změně zákona č. 6/1993 Sb. ve znění pozdějších

předpisů;

zákon o stanovení pravidel tvorby čísla účtů v platebním styku;

zákon o provedení některých ustanovení zákona o oběhu bankovek a mincí.

2 Přehled je sestaven k 31.10.2011

59


Uveďte obecnou definici banky?

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

Vystupuje banka v roli dlužníka nebo věřitele? Proč?

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

Jaký je rozdíl mezi jednostupňovým a dvoustupňovým bankovním systémem?

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

Jaký bankovní systém používá ČR?

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

60

Jak definují pojem banka zákony ČR?

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

61

7 Centrální banka

V kapitole 3 jsme se seznámili s vývojem peněz. Víme, že nejprve obíhaly peníze z drahých

kovů, pak soukromé banky emitovaly své vlastní bankovky (šeky), které byly směnitelné za

zlato. Vzhledem k tomu, že všechny banky mohly vydávat své vlastní peníze, nemohla mít

centrální banka takové postavení, jako má v současnosti.

Jakmile centrální banka dostala na emisi peněz monopol, její postavení v ekonomice daného

území se upevnilo. Systém zlatého standardu, který v historickém vývoji následoval, však stále

umožňoval vyměnit peníze za zlato, jejich množství v ekonomice tedy bylo přímo dáno

množstvím zlata v dané zemi. Pokud chtěla banka vydat další peníze, muselo se množství zlata

nějak navýšit, těžbou nebo vývozem zboží. V momentě, kdy byl zlatý standard zrušen, závisí

množství peněz v ekonomice plně na centrální bance.

Vznik centrálních bank je významným bodem na cestě vývoje bankovnictví. V současnosti jsou

centrální banky v tržních ekonomikách institucemi, které mají své nezastupitelné místo v

oblastech regulace množství peněz v oběhu a regulace bankovního systému dané ekonomiky.

Centrální banku vymezuje několik znaků:

má monopol na emisi peněz;

provádí měnovou politiku;

reguluje bankovní systém.

Cíle centrální banky se liší dle jednotlivých států, vždy se však jedná o dosažení měnové

stability. Na měnovou stabilitu se můžeme dívat ze dvou hledisek:

vnitřní měnová stabilita = cenové stabilita (inflace);

vnější měnová stabilita = kurzová stabilita.

62

Příklad:

Tabulka 5: Cíle vybraných centrálních bank

Banka Cíle

Česká národní banka Hlavní cíl – cenová stabilita.

Podpora obecné hospodářské politiky vlády vedoucí

k udržitelnému hospodářskému růstu.

Bank of England Cenová stabilita s podmínkou podpory vládních

ekonomických cílů (růst, zaměstnanost).

Centrální banka USA (FED) Dlouhodobý hospodářský růst, maximální zaměstnanost,

stabilní ceny a stabilita dlouhodobých úrokových sazeb.

Centrální banka Japonska Cenová stabilita.

Centrální banka Austrálie Stabilita měny, podpora plné zaměstnanosti a

ekonomická prosperita a bohatství Australanů.

Zdroj: Černohorský, a další, 2011, str. 72

Aby centrální banky mohly plnit své funkce a dosahovat stanovených cílů, musí být nezávislé.

Kdyby byly podřízené politické reprezentaci v zemi, je pravděpodobné, že by docházelo ke

konfliktům mezi ekonomickými a politickými zájmy. Každá politická strana slibuje snížení

nezaměstnanosti, což zpravidla vede k růstu cenové hladiny (viz předmět Ekonomie). Růst

cenové hladiny je ale v rozporu s cíli centrální banky.

Příklad:

Vztah nezávislosti CB a inflace zkoumali dva američtí ekonomové Alesina a Summers, kteří

srovnávali data z 16 zemí za období 34 let. Výsledek jejich zkoumání prezentuje následující

graf.

63

Graf 2: Vztah průměrné inflace a nezávislosti světových bank


Na výše uvedeném grafu není Česká republika, ČNB však dle Holmana (Holman, 2005) patří

k jedné z nejnezávislejších centrálních bank na světě.

7.1 Funkce centrální banky

Centrální banky vykonávají v ekonomice několik funkcí, které můžeme rozdělit na

makroekonomické a mikroekonomické:

makroekonomické funkce:

o emisní monopol;

o provádění měnové politiky;

o devizová činnost;

mikroekonomické funkce:

o bankovní regulace a dohled;

o banka bank;

64

o banka státu;

o reprezentant státu v měnové oblasti.

Emisní funkce

Centrální banka má jako jediná banka v zemi právo emitovat nové peníze a staré stahovat z

oběhu. Je důležité si uvědomit, že se jedná pouze o hotovostní peníze.

Mezi kompetence centrální banky patří zejména:

stanovovat nominální hodnotu bankovek a mincí;

podílet se na přípravě ochranných prvků bankovek a mincí;

emitovat pamětní mince;

prověřovat platnost hotovostních peněz;

řídit zásobu hotovostních peněz;

ničit znehodnocené peníze.

Příklad:

V souladu se zákonem č. 6/1993 Sb., o České národní bance má ČNB výhradní právo vydávat

do oběhu bankovky a mince, včetně mincí pamětních, a řídit peněžní oběh. ČNB dbá o plynulý a

hospodárný peněžní oběh. Prostřednictvím svých sedmi poboček spravuje zásoby bankovek a

mincí, stahuje z oběhu a ničí opotřebované bankovky a mince a vyměňuje poškozené peníze za

nové. Zajišťuje uměleckou a technickou přípravu platidel, jejich výrobu a dodávky. Podílí se na

přípravě právní a technické ochrany platidel proti padělání a na jejich realizaci. Zkoumá platnost

platidel a eviduje padělané a pozměněné bankovky a mince zadržené na území České

republiky. (Česká národní banka)

Provádění měnové politiky

Této oblasti bude níže věnována celá subkapitola.

65

Devizová činnost

Pod devizovou činností rozumíme shromažďování devizových rezerv, provádění operací na

devizovém trhu a devizovou regulaci. Důvodem pro devizovou činnost je (Černohorský, a další,

2011):

udržování hodnoty devizových rezerv – nedržet v rezervách propadající se měny;

zabezpečování devizové likvidity země – udržovat takovou měnovou strukturu, aby země

byla schopná dostát svým závazkům v daných zahraničních měnách;

ovlivňování kurzu domácí měny.

Příklad:

Devizové rezervy ČNB od roku 2008 nabývají průměrné hodnoty 40 mld. USD, k 31.10.2012

měly hodnotu 44 mld.

Devizové rezervy ČNB z hlediska měnové struktury ke konci roku 2008 tvořily investiční nástroje

v eurech (59,7 %), amerických dolarech (31,4 %), japonských jenech (4,5 %), britských librách

(3,0 %) a ve zlatě (1,4 %). Z pohledu zastoupení jednotlivých instrumentů byly devizové rezervy

v závěru loňského roku investovány zhruba ze 60 % do vládních dluhopisů, čtvrtina do vládních

agentur, desetina do pokrytých dluhopisů a dále byly realizovány investice do BIS a reverzních

repo operací. Na konci roku 2008 činila tržní hodnota devizových rezerv ČNB 706 mld. Kč.

(Tomšík, 2010)

Bankovní regulace a dohled

Cílem dohledu centrální banky je monitorovat chování obchodních bank a usměrňovat jejich

činnost tak, aby se nevystavovaly nadměrnému riziku, které by mohlo ohrozit zájmy vkladatelů.

Za základní důvody pro nutnost vysokého stupně regulace bankovnictví je možné považovat:

banka z rozhodující části obchoduje nikoliv s vlastními penězi, ale s penězi jiných

subjektů, které je třeba chránit, tyto subjekty nemají dostatek informací a často ani

schopností posoudit existenční situaci té, či jiné bankovní instituce;

66

tržní ekonomika je založena na oběhu peněz, poruchy v jejich koloběhu (především v

oblasti platebního styku) by mohly velmi negativně ovlivnit efektivní fungování celé

ekonomiky;

bankovní regulace a dohled dávají centrální bance lepší pozici pro provádění její

měnové politiky jak v rámci existujících bankovních subjektů, tak i v případě vzniku

subjektů nových.

Systém regulace obecně zahrnuje (Revenda, 2011):

podmínky vstupu do bankovního sektoru - podmínky udělení bankovní licence;

základní povinnosti bank – dodržování základních bezpečnostních finančních limitů;

povinné pojištění vkladů;

úvěry věřitele poslední instance – poskytování úvěrů bankám ve špatné finanční situaci.

Centrální banka může regulovat i sektor pojištění, kapitálových trhů apod., konkrétní oblast

regulace je vždy dána danou zemí.

Příklad:

Tabulka 6: Regulátoři vybraných částí finančního trhu v Evropě

Země Bankovnictví Kapitálový trh Pojišťovnictví a penzijní

fondy

Belgie RI

ČR CB

Kypr CB RI RI

Německo CB + RI RI RI

UK RI


67

Vysvětlivky:

CB – centrální banka

RI – regulující instituce jiná než centrální banka (úřady a autority zřizované státem)

Pokud bychom uvedli celý výčet evropských zemí, jistě byste si povšimli, že centrální banka

vykonávající dohled nad vším je pouze v ČR, SR a Irsku. Dohled nad bankovním sektorem cca

v polovině zemí vykonává centrální banka a cca v polovině zemí jiná instituce. U kapitálového a

pojistného trhu vykonává dohled většinou jiná instituce.

Banka bank

Centrální banka přijímá vklady od bank, poskytuje bankám úvěry a realizuje platební styk mezi

nimi. Zjednodušeně se dá říci, že bankám poskytuje stejné služby, jako poskytují ony svým

klientům (domácnostem a firmám).

Vklady bank jsou jednak povinné vklady, které slouží jako povinné minimální rezervy, a jednak

dobrovolné vklady, které banky ukládají za účelem dostatečného množství prostředků pro

platební styk.

Banky si mohou od centrální banky za relativně nízký úrok půjčovat. Centrální banka také

funguje jako věřitel poslední instance, viz výše.

Komerční banky mají u centrální banky otevřený účet, na který se přičítají/odečítají platby

ostatních bank.

Realizaci mezibankovních operací mohou v některých ekonomikách kromě centrální banky

vykonávat i jiné velké banky. V ČR jej však smí provádět pouze ČNB.

Banka státu

V rámci této funkce centrální banka (Černohorský, a další, 2011):

vede účty státního rozpočtu a provádí platební styk pro stát – v ČR spravuje ČNB účty

organizačním složkám státu, finančním a celním úřadům, úřadům práce atd., celkem se

jedná o více než 25.000 účtů;

68

pomáhá při financování schodků státního rozpočtu – při přebytku CB krátkodobě

investuje na finančním trhu, při nedostatku prodává pokladniční poukázky; přímé

poskytnutí úvěru centrální bankou, kdy je dluh krytý další emisí peněz (monetizace

dluhu) je ve většině ekonomik zakázáno nebo se nevyužívá kvůli nepříznivým inflačním

dopadům;

správce státního dluhu – činnosti spojené se splácením úvěrů a dluhů státu, platbou

úroků apod.;

za stát publikuje některé finanční informace – informace o inflaci, měnové politice apod.;

v ČR lze tyto informace najít na stránkách www.cnb.cz

Reprezentant státu v měnové oblasti

V rámci vnitřní ekonomiky zveřejňuje CB informace o měnovém vývoji (částečně se prolíná do

publikační činnosti, viz funkce banka státu). V rámci zahraničních vztahů ČNB zastupuje ČR na

zasedáních mezinárodních finančních institucí, např. Mezinárodního měnového fondu, Světové

banky apod.

7.1.1 Měnová politika

V oblasti měnové politiky mohou nastat obecně dva scénáře. V prvním případě banka měnovou

politiku pouze provádí, ale nerozhoduje o jejím charakteru (alespoň ne sama) – souvisí

s nezávislostí centrální banky. V druhém případě kromě výkonu bance přísluší i samostatné

rozhodování v této oblasti. V současnosti je ve vyspělých ekonomikách obvyklejší druhá situace,

tj. ten, kdo měnovou politiku provádí, o ní také rozhoduje.

Měnová politika představuje regulaci množství peněz v ekonomice za určitými cíli, mezi

něž patří především podpora stability cenové hladiny. To však, jak již víme, nemusí být jediný

cíl, mezi další patří např. podpora ekonomického růstu, podpora zaměstnanosti, stabilita

měnového kursu, stabilita finančních trhů atd. Tyto cíle se však mohou v krátkodobém horizontu

dostávat do vzájemných rozporů, takže jejich dosažení může vyžadovat protikladná řešení. V

těchto případech musí dojít k preferenci splnění jednoho či více cílů na úkor jiných cílů.

http://www.cnb.cz/

69

Holman (Holman, 2005) i další autoři v případě měnové politiky uvádí ještě pojem

zprostředkující cíle, tj. cíle, které banka ovlivňuje pomocí nástrojů měnové politiky a ve svém

důsledku vedou k dosažení konečných cílů, jako je právě nízká inflace apod.

Centrální banka používá k dosažení svých měnově-politických cílů celou řadu nástrojů majících

vliv nejenom na fungování jednotlivých obchodních bank, ale na celou ekonomiku státu.

Vztah mezi cíli, zprostředkujícími cíli a nástroji měnové politiky vhodně prezentuje následující

obrázek.

Obrázek 8: Vztah mezi cíli, zprostředkujícími cíli a nástroji měnové politiky

Zdroj: Holman, 2005, str. 656

Nástroje měnové politiky

Nástroje měnové politiky se dělí na přímé a nepřímé. Přímé (direktivní nebo též

administrativní) nástroje jsou používány zřídka a jejich použití svědčí o selhání nástrojů

nepřímých. O přímých nástrojích mluvíme proto, že zasahují přímo daný subjekt a nelze se jim

nijak vyhnout. Přímé nástroje v podstatě stojí mimo trh, z toho důvodu je vhodné je použít

v momentě, kdy měnový trh nefunguje. Všimněte si, že přímé nástroje nejsou uvedeny mezi

nástroji na výše uvedeném obrázku, právě kvůli jejich sporadickému využívání.

Nástroje

•Diskontní sazba

•Operace na volném trhu

•Povinná míra bankovních rezerv

•Devizové rezervy

Zprostředkující cíle

•Peněžní zásoby

•Úroková míra

•Měnový kurz

Konečné cíle

•Nezaměstnanost

•Inflace

•Bilance zboží a služeb

70

Jedná se o tyto nástroje (Žídek, 2006) a (Černohorský, a další, 2011):

pravidla likvidity – stanovení struktury aktiv a pasiv bank;

úvěrové limity - spočívají v direktivním stanovování limitů objemu úvěrů, limity mohou

být stanoveny absolutní i procentuální hodnotou;

úrokové limity (úrokové stropy) - centrální banka může komerčním bankám stanovit

limity pro úrokové sazby na klientské vklady a úvěry.

Příklad:

Přímé nástroje používala ČNB na počátku transformace české ekonomiky z plánovité na tržní.

Přímé určování min. úrokových sazeb z vkladů bylo ukončeno v květnu 1990. ČNB však stále

vyvíjela morální tlak, aby reálné úroky z vkladů byly kladné. (Žídek, 2006)

Nepřímé nástroje měnové politiky zasahují celý trh, nikoliv jen jeden určitý subjekt, proto se jim

někdy říká i tržní (Holman, 2005) a (Černohorský, a další, 2011):

diskontní sazba – úroková sazba diskontních půjček (půjčky, které CB nabízí

komerčním bankám); nízká diskontní sazba bude lákat komerční banky, aby si braly

úvěry od CB, tj. dojde k navýšení peněžní zásoby;

operace na volném trhu – nákupy nebo prodeje vládních dluhopisů centrálních bankou;

nákupem vládních dluhopisů banka zvyšuje peněžní zásobu, prodejem ji naopak snižuje;

zde rozlišujeme tzv. 2T reposazbu (základní úroková sazba, kterou nabízí ČNB

komerčním bankám pro jejich nadbytečnou likviditu) a lombardní sazbu (horní mez pro

pohyb krátkodobých úrokových sazeb na peněžním trhu; úrok, za který půjčuje ČNB

komerčním bankám likviditu přes noc);

povinné minimální rezervy - jsou stanoveny procentem z celkové sumy primárních

vkladů komerčních bank; čím je nižší procento povinných minimálních rezerv, tím je větší

peněžní zásoba; v podstatě se jedná o nástroj, který stojí na pomezí definice přímých a

nepřímých nástrojů a proto v řadě zemí není vůbec využíván; v ČR byla míra povinných

minimálních rezerv stanovena na 2%, banky však mají u ČNB obvykle vyšší vklady

z toho důvodu, že ČNB zprostředkovává mezibankovní platební styk;

71

devizové rezervy – pokud CB nakupuje za devizové rezervy domácí měnu, pak snižuje

peněžní zásobu; pokud naopak CB nakupuje devizové rezervy, pak domácí měnu

uvolňuje do oběhu a peněžní zásobu zvyšuje.

Příklad:

Operace na volném trhu u ČNB (Česká národní banka)

Hlavní měnový nástroj má podobu repo operací prováděných formou tendrů. Při repo operacích

ČNB přijímá od bank přebytečnou likviditu a bankám předává jako kolaterál dohodnuté cenné

papíry. Obě strany se zároveň zavazují, že po uplynutí doby splatnosti proběhne reverzní

transakce, v níž ČNB jako dlužník vrátí věřitelské bance zapůjčenou jistinu zvýšenou o

dohodnutý úrok a věřitelská banka vrátí ČNB poskytnutý kolaterál. Základní doba trvání těchto

operací je stanovena na 14 dní, proto je z hlediska měnové politiky chápána jako klíčová

dvoutýdenní repo sazba (2T repo sazba). V závislosti na predikci vývoje likvidity bankovního

sektoru jsou čas od času prováděny i repo operace s dobou splatnosti kratší než 14 dní.

Vzhledem k systémovému přebytku likvidity v bankovním sektoru slouží repo tendry především

k odčerpávání likvidity. ČNB provádí repo tendry s tzv. variabilní sazbou. To znamená, že

vyhlášená dvoutýdenní repo sazba slouží jako maximální limitní sazba, za kterou mohou být

banky v repo tendru uspokojovány. Nabídky bank jsou vypořádány podle americké aukční

procedury, tj. ČNB přijme přednostně nabídky požadující nejnižší úrokovou sazbu, a to až do

výše predikovaného přebytku likvidity na daný den. V případě, že objem objednaný bankami

přesáhne predikovaný přebytek likvidity, ČNB nabídky za nejvyšší sazby buď zcela odmítne

nebo proporcionálně zkrátí. Repo tendr je obvykle prováděn třikrát týdně s vyhlášením kolem

9:30 hod. Banky mají možnost ve stanovené době předávat své objednávky, t.j. objem a

požadovanou úrokovou sazbu. Minimální akceptovatelný objem je 300 mil. Kč a dále celé

násobky 100 mil. Kč.

Doplňkový měnový nástroj má podobu tříměsíčního repo tendru, v němž ČNB přijímá likviditu na

období tří měsíců. Tříměsíční repo tendr opět probíhá podle americké aukční procedury (viz

dvoutýdenní repo tendr). ČNB nemá v úmyslu tímto nástrojem vysílat na trh signály, a proto

tříměsíční repo sazba používaná pro tento tendr není sazbou ČNB, nýbrž jde o sazbu

72

peněžního trhu aktuální v době vypsání tendru. V současnosti se tento nástroj nevyužívá,

poslední tříměsíční tendr byl vypsán v lednu 2001.

Příklad:

Tabulka 7: Úrokové sazby a sazby PMR ČNB

Zdroj: Česká národní banka

Typy měnové politiky

Podle toho, jak jsou nastavené nástroje měnové politiky, rozlišujeme politiku restriktivní a

expanzivní.

Restriktivní měnová politika zpomaluje se tempo růstu množství peněz v oběhu, jejím cílem je

zpomalit nebo zastavit růst inflace. CB stahuje peníze z oběhu, tj. zvyšuje úrokové sazby,

prodává devizy, zvyšuje PMR a prodává dluhopisy. Tím, že rostou úrokové sazby CB, rostou i

úrokové sazby bank komerčních, spotřebitelé i firmy si méně půjčují, což vede ke snížení

poptávky a zvyšování nezaměstnanosti. Nezaměstnanost a zhoršení obchodní bilance zboží a

služeb je však pouze krátkodobé, v dlouhodobém horizontu vede restriktivní měnová politika

pouze ke snížení inflace.

73

Graf 3: Restriktivní měnová politika


Původní bod rovnováhy byl v bodě E, restriktivní měnová politika má za následek posun křivky

agregátní poptávky do pozice AD“ a nový krátkodobý bod rovnováhy v bodě H. V dlouhodobém

horizontu však nachází rovnovážný bod v bodě J při nižší cenové hladině P2.

Příklad:

Od začátku roku 2006 rostla pomalu inflace v ČR především z důvodu zdražování potravin.

Inflace rostla až do září 2006, kdy ČNB začala uplatňovat restriktivní politiku a zvýšila úrokové

sazby. V důsledku tohoto kroku začala inflace pomalu klesat, viz níže uvedená tabulka.

Česká národní banka zvýšila úrokové sazby na dvě a půl procenta. Ekonomové zvýšení sazeb

spíš neočekávali. Měli za to, že centrální bankéři počkají do října. Centrální banka si ale

74

pospíšila. Ekonomové se shodují, že tak reaguje na riziko vyšší inflace a zhoršující se vývoj

veřejných financí. Pro zvýšení úrokových sazeb o čtvrt procentního bodu hlasovalo pět ze sedmi

členů Bankovní rady České národní banky. (Drtinová, 2006)

Tabulka 8: Vývoj inflace v ČR

Zdroj: Český statický úřad, 2012

Expanzivní měnová politika naopak zvyšuje tempo růstu množství peněz v oběhu. Jejím cílem

je podpořit ekonomický růst a poptávku. Tato politika se používá při nízkém růstu nebo dokonce

poklesu ekonomiky nebo vysoké nezaměstnanosti.

75

Graf 4: Expanzivní měnová politika


Původní bod rovnováhy byl v bodě E, expanzivní měnová politika má za následek posun křivky

agregátní poptávky do pozice AD“ a nový krátkodobý bod rovnováhy v bodě F. V dlouhodobém

horizontu však nachází rovnovážný bod v bodě G při vyšší cenové hladině P1.

Příklad:

Příkladem expanzivní politiky mohou být rozhodnutí ČNB v tomto roce. Během roku 2012

zaznamenává ekonomika ČR permanentní propad. V reakci na tento propad tento rok již potřetí

snížila ČNB úrokové sazby, viz níže uvedená tabulka.

Při poslední zásahu tohoto roku, se bankovní rada ČNB rozhodla snížit dvoutýdenní repo sazbu

(2T repo sazbu) o 20 bazických bodů na rekordní minimum 0,05 %. Lombardní sazba byla

snížena o 50 bazických bodů na 0,25 % a diskontní sazba byla snížena o 5 bazických bodů na

0,05 %. Nově stanovené úrokové sazby jsou platné od 2. 11. 2012. (Zimmermann, 2012)

76

Tabulka 9: Měnově-politické nástroje ČNB - změny v roce 2012


7.2 Česká národní banka

Ústřední bankou a zároveň orgánem vykonávajícím dohled nad finančním trhem v České

Republice je Česká národní banka. Je zřízena Ústavou České republiky a svou činnost vyvíjí v

souladu se zákonem č. 6/1993 Sb., o České národní bance a dalšími právními předpisy.

Má postavení veřejnoprávního subjektu se sídlem v Praze. Jsou jí svěřeny kompetence

správního úřadu v rozsahu stanoveném zákonem. Hospodaří samostatně s odbornou péčí s

majetkem, který jí byl svěřen státem. Do její činnosti lze zasahovat pouze na základě zákona.

Nejvyšším řídícím orgánem ČNB je bankovní rada.

Podle článku 98 Ústavy ČR a zákona č.6/1993 Sb., o ČNB, ve znění pozdějších předpisů je

hlavním cílem její činnosti péče o cenovou stabilitu. Dosažení a udržení cenové stability, tj.

nízkoinflačního prostředí v ekonomice, je trvalým příspěvkem centrální banky k vytváření

podmínek pro udržitelný hospodářský růst. Předpokladem účinnosti měnových nástrojů

vedoucích k cenové stabilitě je nezávislost centrální banky. ČNB rovněž podporuje obecnou

hospodářskou politiku vlády, pokud není tento vedlejší cíl v rozporu s cílem hlavním. (Česká

národní banka)

77

Zákon o ČNB upravuje mimo jiné:

organizaci ČNB;

její vztah k vládě a dalším orgánům;

nástroje měnové regulace;

pravomoc ČNB v devizovém hospodářství;

obchody ČNB;

pravidla hospodaření banky aj.

Pravomoci a funkce ČNB:

určuje měnovou politiku;

vydává bankovky a mince;

řídí peněžní oběh, platební styk a zúčtování bank;

vykonává dohled nad bankovním sektorem, kapitálovým trhem, pojišťovnictvím,

penzijním připojištěním, družstevními záložnami, institucemi elektronických peněz;

vykonává devizový dohled;

banka státu a veřejného sektoru - vede účty organizacím napojeným na státní rozpočet,

jako jsou finanční a celní úřady, Česká správa sociálního zabezpečení, úřady práce atd.;

banka bank;

na základě pověření Ministerstva financí provádí operace spojené se státními cennými

papíry;

reprezentuje ČR v zahraničním styku v rámci měnové oblasti.

Popis jednotlivých činnosti a příklady z činnosti ČNB jsou uvedeny v předchozím textu.

Organizace ČNB

Nejvyšším řídícím orgánem České národní banky je bankovní rada, v její kompetenci je

rozhodování o měnové politice a nástrojích pro její uskutečňování, dále bankovní rada

78

rozhoduje o zásadních měnově politických opatřeních a opatřeních v oblasti dohledu nad

finančním trhem.

Bankovní rada je sedmičlenná. Jejími členy jsou guvernér České národní banky, 2

viceguvernéři České národní banky a další 4 členové bankovní rady České národní banky.

Všechny její členy jmenuje a odvolává prezident ČR. Jmenování je platné po dobu 6 let, přičemž

jeden a ten stejný člověk může být jmenován maximálně dvakrát.

V současnosti tvoří bankovní radu:

guvernér ČNB: Miroslav Singer;

viceguvernér ČNB: Mojmír Hampl;

viceguvernér ČNB: Vladimír Tomšík;

člen bankovní rady ČNB: Kamil Janáček;

člen bankovní rady ČNB: Lubomír Lízal;

člen bankovní rady ČNB: Pavel Řežábek;

členka bankovní rady ČNB: Eva Zamrazilová.

Bankovní rada má k dispozici 2 poradní orgány:

rozkladovou komisi – poradní orgán bankovní rady pro přípravu návrhů rozhodnutí

bankovní rady ČNB vydávaných ve správním řízení;

výbor pro finanční trh - poradní pro oblast dohledu nad finančním trhem; je zřízen na

základě § 45a odst. 1 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění

pozdějších předpisů; sleduje a projednává obecné koncepce, strategie a přístupy k

dohledu nad finančním trhem, významné nové trendy na finančním trhu, v jeho dohledu

nebo regulaci a systémové otázky finančního trhu a výkon dohledu nad ním, a to

vnitrostátní i mezinárodní povahy.

79

Bilance ČNB

Struktura bilance ČNB v podstatě závisí na míře využívání jednotlivých měnově politických

nástrojů, úrovni vazeb mezi centrální bankou a komerčními bankami, míře devizových rezerv,

zapojení centrální banky do mezinárodních institucí, atd.

Tato bilance je tvořena aktivy a pasivy.

Aktiva České národní banky jsou zlato, pohledávky vůči MMF, pohledávky vůči zahraničí,

pohledávky vůči tuzemským bankám, úvěry poskytnuté klientům, tuzemské cenné papíry a

účasti, běžné hospodaření státního rozpočtu, ostatní pohledávky vůči státnímu rozpočtu,

pokladna, ostatní aktiva, cenné papíry a účasti v korunách.

Pasiva České národní banky jsou emise oběživa, závazky vůči MMF, závazky vůči zahraničí,

závazky vůči tuzemským bankám, vklady klientů, emitované tuzemské cenné papíry, běžné

hospodaření státního rozpočtu, ostatní závazky vůči státnímu rozpočtu, základní jmění, fondy a

rezervy banky, ostatní pasíva.

Příklad: Tabulka 10: Bilance ČNB v mil. Kč

AKTIVA 20.11.2012 Rozdíl ve srovnání

s minulou dekádou

1. Zlato 702 0

2. Pohledávky vůči MMF 56 435 0

3. Pohledávky vůči zahraničí včetně CP 816 807 7 096

3.1 Vklady v zahraničních peněžních ústavech a institucích 110 379 22 606

3.2 Cenné papíry 619 574 8 283

3.3 Ostatní pohledávky vůči zahraničí 86 854 -23 793

4. Pohledávky vůči tuzemským bankám 0 0

5. Pohledávky vůči státu 0 0

6. Hmotný a nehmotný majetek 4 189 0

80

7. Ostatní aktiva 5 473 7

7.1 Ostatní finanční aktiva 4 055 0

7.2 Oceňovací rozdíly 196 0

7.3 Ostatní 1 222 7

AKTIVA CELKEM 883 606 7 103

PASIVA

1. Bankovky a mince v oběhu 420 303 2 580

2. Závazky vůči MMF 43 746 0

3. Závazky vůči zahraničí 7 071 4 862

3.1 Přijaté úvěry ze zahraničí 6 493 4 654

3.2 Ostatní závazky vůči zahraničí 578 208

4. Závazky vůči tuzemským bankám 414 774 2 441

4.1 Přijaté úvěry 302 400 -8 900

4.2 Povinné minimální rezervy 51 470 -19 337

4.3 Ostatní závazky vůči bankám 60 904 30 678

5. Závazky vůči státu a ostatním veřejným institucím 97 062 -845

6. Ostatní pasiva 7 293 -2 357

7. Rezervy 222 0

8. Základní kapitál a rezervní fondy 9 450 0

9. Oceňovací rozdíly 8 936 0

10. Zisk nebo ztráta z předchozích období -126 410 0

11. Zisk nebo ztráta za účetní období 1 159 422

PASIVA CELKEM 883 606 7 103


81

7.3 Evropská centrální banka

Vstupem ČR do EU se ČNB stala součástí Evropského systému centrálních bank (ESCB).

Evropský systém centrálních bank se skládá z ECB (Evropské centrální banky) a národních

centrální bank všech členských států EU.

Evropská centrální banka

Tato banka má své sídlo v Německu, ve Frankfurtu nad Mohanem. Má právní subjektivitu a tvoří

základ Eurosystému (ECB a národní centrální banky členských států EU, které zavedly euro) a

Evropského systému centrálních bank, který existuje od 1. 1. 1999.

Prvořadým cílem ESCB podle Smlouvy o EU je udržovat cenovou stabilitu. Pokud není dotčen

tento cíl, podporuje ESCB obecné hospodářské politiky ES se záměrem přispět k dosažení cílů

ES podle Smlouvy, tj. zejména podporovat harmonický a vyvážený rozvoj hospodářských

činností v ES, trvalý a neinflační hospodářský růst respektující životní prostředí, vysoký stupeň

konvergence ekonomické výkonnosti, vysokou úroveň nezaměstnanosti a sociální ochrany, a to

vytvořením společného trhu a hospodářské a měnové unie a prováděním společných politik a

činností uvedených ve Smlouvě.

Základními úkoly ESCB podle Smlouvy jsou: definovat a provádět měnovou politiku ES,

provádět devizové operace v souladu s ustanoveními Smlouvy, držet a spravovat oficiální

devizové rezervy členských států, podporovat plynulé fungování platebních systémů. (Česká

národní banka)

Vrcholnými orgány ECB jsou:

rada guvernérů – tvoří jej členové výkonné rady a guvernéři národních CB eurozóny (tj.

guvernér ČNB není členem rady guvernérů, protože ČR ještě nezavedla Euro); určuje

měnovou politiku ES, přijímá rozhodnutí o střednědobých měnových cílech, klíčových

úrokových sazbách a vytváření měnových rezerv;

výkonná rada – má 6 členů (prezident, viceprezident, 4 členové), kteří jsou jmenování

Evropskou radou na období 8 let; provádí měnovou politiku v souladu s rozhodnutím

rady guvernérů;

82

generální rada – skládá se z prezidenta a viceprezidenta ECB a guvernérů CB všech

členských států EU; vydává rozhodnutí, doporučení a názory.

Spolupráce ČNB s Evropskou centrální bankou probíhala už v období příprav na vstup České

republiky do EU.

Od 1. 5. 2004 se ČNB stala součástí Evropského systému centrálních bank. ČNB zajišťuje

vztahy k ESCB a k ECB v souladu s požadavky, které vyplývají ze Smlouvy a ze Statutu ESCB

a ECB. Guvernér se od června 2004 účastní jednání Generální rady jako její řádný člen, je

doprovázen viceguvernérem a event. může být zastoupen svým alternátem. Zástupci ČNB

působí jako členové ve 13 výborech ESCB; do každého ze 13 výborů byli bankovní radou

jmenování dva zaměstnanci ČNB. Zástupci ČNB se dále účastní práce v pracovních skupinách

jednotlivých výborů a jejich Task Forces. (Česká národní banka)


Jaké jsou znaky centrální banky?

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

Proč musí být centrální banka nezávislá?

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

83

Jaké jsou cíle centrální banky?

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

Jaké makroekonomické funkce plní ČNB?

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

Co jsou to repooperace?

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

Vysvětlete princip restriktivní měnové politiky a uveďte příklad.

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

Uveďte příklad přímého nástroje měnové politiky.

84

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

Kdo řídí ČNB?

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

Jaké je postavení ČNB v rámci ESCB?

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

85

8 Obchodní banky

Počátkem roku 1990 byla dosavadní struktura české bankovní soustavy doplněna o nové

obchodní banky, vzniklé na základě delimitací SBČS, které převzaly veškeré dosavadní funkce

obchodního bankovnictví. Konkrétně se jednalo o Komerční banku (Praha), Všeobecnou

úvěrovou banku (Bratislava) a Investiční banku (federální působnost). Kromě těchto bank začaly

vznikat v zákonem povolených formách (a.s.) další bankovní instituce soukromého charakteru.

Rozvoj bankovního sektoru byl upraven zákonem číslo 22/1992 Sb., o SBČS a zákonem číslo

21/1991 Sb., o bankách.

8.1 Členění bank

Dle velikosti bilanční sumy

V českém bankovním systému se obvykle banky člení podle výše bilanční sumy, pobočky

zahraničních bank a stavební spořitelny jsou členěny samostatně. Český bankovní systém

zahrnuje následující banky:

velké banky – tyto banky mají bilanční sumu nad 100 mld. Kč. Spadá sem např. Česká

spořitelna, ČSOB, HVB Bank nebo Komerční banka;

střední banky - mají bilanční sumu 15 - 100 mld. Kč. Jedná se o např. Dresdner Bank,

Citibank, CALYON BANK, Českou Exportní banku, Hypoteční banku, GE Money Bank,

Raiffeisenbank, Volksbank atd;

malé banky – tvoří banky s bilanční sumou pod 15 mld. Kč. Do této skupiny patří např.

eBanka, BAWAG Bank CZ, PPF banka nebo Wüstenrot hypoteční banka;

pobočky zahraničních bank - Commerzbank, Deutsche Bank, Waldviertel Sparkasse;

stavební spořitelny - Českomoravská stavební spořitelna, Stavební spořitelna České

spořitelny, Raiffeisen stavební spořitelna, Všeobecná stavební spořitelna Komerční

banky, Wüstenrot -stavební spořitelna.

86

Členění komerčních bank na základě převládající činnosti

Dle činnosti se banky člení na:

komerční (obchodní) banky – jejich úkolem je přijímat vklady, poskytovat úvěry a

zprostředkovávat platební styk, dnes již v podstatě neexistují, staly se z nich banky

univerzální, tj. poskytují i investiční služby;

investiční banky – jejich hlavní činností jsou finanční nebo reálné investice, většinou se

rovněž změnily na banky univerzální a začaly poskytovat i služby klasické komerční

banky;

univerzální banky – provozují činnosti komerčních i investičních bank; dnes je to

nejrozšířenější typ bank;

spořitelny – tento typ bank se zaměřuje na vklad a úvěry drobných klientů; dnes již

téměř neexistují; příkladem může být Česká spořitelna, než se stala bankou univerzální;

wholesale banky – druhá strana spektra než spořitelny, soustředí se na velké obchody

s velkými podniky;

hypoteční banky – poskytují dlouhodobé úvěry zajištěné zástavou nemovitosti, poslední

dobou mluvíme i o tzv. americké hypotéce, která se používá pro financování movitých

věcí; v ČR může hypotéky poskytovat i univerzální banka, pokud to má povolené

v bankovní licenci;

stavební spořitelny – rovněž se specializují na financování nemovitostí, nejprve se

však musí žadatel účastnit procesu spoření; v ČR nemohou být součástí univerzální

banky, ale operují pouze jako samostatný subjekt.

8.2 Organizační uspořádání banky

Každá obchodní banka je tvořena specifickou organizační strukturou, jež se u jednotlivých bank

liší. Organizační struktura závisí především na velikosti banky, nabízených službách a

legislativním prostředí (v ČR i předpisy pro a.s.).

87

Organizační strukturu banky tvoří následující orgány:

valná hromada – valná hromada je vrcholný orgán banky. Mohou se jí účastnit pouze

vlastníci akcií. Valná hromada vykonává tyto činnosti: volí dozorčí radu, schvaluje

navýšení hlavního jmění;

dozorčí rada - jmenuje členy představenstva a dohlíží na jeho činnost;

představenstvo - řídí banku ze svého středu, počet představenstva musí být vždy lichý;

organizační jednotky banky:

o centrála s generálním ředitelem, který může být současné i předseda

představenstva některé z poboček;

o pobočky - u poboček jsou 4 základní úseky: úsek ředitele (personální kontrola),

bankovní služby (hotovostní a bezhotovostní platební styk), obchody.

Příklad:

Obrázek 9: Organizační struktura Komerční banky, a.s.

Zdroj: Komerční banka, 2012

88

KB, a.s. má 400 organizačních jednotek.

Dozorčí rada:

předseda dozorčí rady

místopředseda dozorčí rady

členové dozorčí rady – 7 členů.3

Valná hromada – akcie na majitele, Société Générale S. A. má 60,4% a ostatní majitelé mají

39,6%. Počet akcionářů banky k 30. září 2012 činil 44 154 právnických a fyzických osob.

8.3 Zásady podnikání a řízení banky

Pro minimalizaci rizik musí banky respektovat určitá pravidla. Tato pravidla jsou:

zásada rentability - banka by měla provádět jen ty operace, o kterých již předem ví, že

nebudou ztrátové (tj. provádět pouze ziskové operace), rovněž zde platí, že úroky za

vklady (banky je hradí) musí být nižší než úroky za úvěry (banky je inkasují), v ČR se

rozdíl mezi nákladovými a výnosovými úroky pohybuje kolem 3%; pro analýzu rentability

slouží stejné analýzy jako u každé jiné společnosti, viz materiál Řízení financí;

zásada likvidity - banka musí věnovat pozornost rozložení svých aktiv (hotovost,

pohledávky, cenné papíry, nemovitosti a jiná aktiva), aby byla schopná dostát v

kterémkoliv okamžiku svým závazkům vůči klientům, tj. vyplatit je; nejlikvidnější je

samozřejmě hotovost, zároveň je však nejméně rentabilní, banka tyto prostředky

nemůže nikomu půjčit; banka tedy musí najít takovou strukturu svých aktiv, aby byla

schopná dodržet zásadu likvidity a přitom byla rentabilní; v souvislosti se zásadou

likvidity souvisí i pojem kapitálové přiměřenosti; kapitálová přiměřenost je minimální výše

kapitálu, kterou musí banka vzhledem k objemu a rizikovosti svých obchodů udržovat, a

názorně ilustruje, jakou část kapitálu vložili do banky sami její vlastníci, aby byla finančně

silná, důvěryhodná a stabilní. S vyšší kapitálovou přiměřeností je finanční stabilita banky

3 Konkrétní jména lze najít v obchodním rejstříku (www.justice.cz)

89

vyšší a zvyšuje se pravděpodobnost, že banka bude schopná dostát svým závazkům

(Česká národní banka, 2012);

zásada jistoty - každá bankovní operace je do určité míry spojena s rizikem (především

úvěrovým, devizovým nebo inflačním) a na bance je, aby tato rizika minimalizovala;

pojem a druhy rizika – viz kapitola o investicích;

klasifikace pohledávek z úvěrů a tvorba opravných položek k nim – banky musí

průběžně klasifikovat pohledávky podle rizikovosti do daných kategorií a vytvářet k nim

opravné položky;

pravidla pro nabývání a financování některých aktiv – jedná se o aktiva specifických

subjektů s majetkovým vztahem k bance;

uveřejňování informací – povinné sdělování informací zejména ve vztahu k ČNB, ale i

dalším subjektům, jedná se o informace o bance, její organizaci, její činnosti a majetkové

provázanosti, dále o jejím hospodaření a řízení rizik;

další pravidla obezřetného podnikání – další povinnosti uložené zákonem o bankách

nebo opatřeními ČNB.

Příklad:

Hodnota kapitálové přiměřenosti by neměla klesnout pod 8 %. Kapitálová přiměřenost českého

bankovního sektoru se v posledních letech drží nad 15% hranicí a ke konci března 2012 činila

15,2 %. (Česká národní banka, 2012)

Tabulka 11: Kapitálová přiměřenost a likvidita velkých bank

31.12.2009 31.12.2010 30.06.2011 31.12.2011 31.3.2012 30.6.2012

Kapitálová přiměřenost (%)

13,14 15,29 15,17 14,29 13,92 15,15

Rychle likvidní aktiva/aktiva celkem (%)

30,02 32,41 32,81 31,62 31,66 31,72

Zdroj: (Česká národní banka, 2012)

Řízení banky je součástí obchodní politiky každé banky. Cíle správného řízení jsou:

90

vytvořit výnosy a zvýšit tržní hodnotu kapitálu;

dodržet bezpečnost bankovního podnikání;

maximalizovat zisku;

zvýšit hodnoty kurzu akcií.

8.4 Chování banky

ČNB jako regulátor stanovuje závazné postupy, které banky působící na našem trhu musí

dodržovat. Kromě závazných právních norem se banky mohou i dobrovolně přihlásit k dalším

pravidlům chování, která jsou ve formě standardů či kodexů a jejichž úkolem je prosazovat

korektní vztahy na finančním trhu a zlepšovat jejich úroveň.

8.4.1 Bankovní etika, bankovní tajemství

Mezi takovéto kodexy patří např. „Etický kodex České bankovní asociace“ (z roku 1993,

revidovaný v roce 2007). Všechny banky, které jsou členy ČBA musí tento kodex dodržovat.

Tento kodex bankovní etiky stanovuje etické normy v oblasti:

obecných zásad chování bank;

vztahů pracovníka k bance, v níž je zaměstnán;

vztahů banky ke klientele;

vztahů bank navzájem.

Příklad:

Jako příklad uvádíme výtah z etického kodexu Komerční banky, a.s.

Komerční banka klade velký důraz na etiku podnikání a na etické jednání zaměstnanců banky.

Proto se již řadu let řídíme pravidly jednání Skupiny Komerční banky a zásadami etického

chování zaměstnanců. (Komerční banka)

http://financnivzdelavani.webmagazine.cz/data/articles/down_65.pdf

91

Naše základní hodnoty a pravidla jednání: (Komerční banka)

vyznáváme základní hodnoty:

o profesionalita;

o týmový duch;

o inovace;

snažíme se o transparentnost a poctivost;

dodržujeme zákony;

dodržujeme uznávané standardy a postupy;

děláme vše pro to, abychom budovali dobré jméno Skupiny KB;

spolupracujeme s regulatorními orgány;

zachováváme politickou neutralitu.

Podle zákona č. 21/1992 Sb., zákon o bankách, § 38 a n., se bankovní tajemství vztahuje na

všechny bankovní obchody, peněžní služby bank vč. stavů na účtech a depozit (vkladů a

vkladových účtů). Banka musí zachovávat naprostou mlčenlivost o osobních informacích

každého klienta, nedá-li klient souhlas k jejich sdělení. Zákon stanovuje, komu smí banka údaje

sdělit bez souhlasu klienta, jedná se o:

soud pro účely občanského soudního řízení;

orgán činný v trestním řízení, za podmínek, které upravuje zákon;

zdravotní pojišťovnu ve věci řízení o pojistném na veřejné zdravotní pojištění;

soudního exekutora;

MF ČR, coby představitele správce daně.

8.4.2 Pojištění vkladů

V České republice jsou dle platného Zákona o bankách pojištěny veškeré vklady fyzických i

právnických osob, vedené v pojištěných institucích v české nebo cizí měně, včetně úroků.

Výplata náhrady celkové pohledávky je omezena zákonnou výší 90 % výše pohledávky, ale do

maximální výše 25 000 €. Náhrady za devizové vklady jsou vypláceny v české měně.

92

Pojištění se vztahuje na vklady domácností i firem v bankách (v korunách i cizích měnách),

běžné účty, termínované či vkladové účty, účty stavebního spoření, vkladní knížky, vklady

potvrzené vkladovým certifikátem. Nevztahuje ale se na cenné papíry, tj. akcie, dluhopisy,

směnky, penzijní připojištění, životní pojištění.

8.4.3 Kontrolní mechanismy, vnitřní dohled

Bankovnictví patří mezi odvětví ekonomiky s velmi vysokou mírou regulace, potažmo dohledu,

viz výše.

Orgán bankovní dohledu, tj. v ČR ČNB:

vydává bankovní licence;

vydává opatření a vyhlášky definující pravidla obezřetného podnikání bank;

monitoruje činnost bank; poboček zahraničních bank a družstevních záložen;

provádí dohlídky (kontroly) v bankách, včetně poboček zahraničních bank

a v družstevních záložnách;

vydává předchozí souhlasy podle zákona o bankách např. při nabývání podílu na bance,

při prodeji podniku banky, sloučení banky, zrušení banky či ukončení bankovních aktivit;

ukládá opatření k nápravě a sankce za zjištěné nedostatky v činnosti bank;

rozhoduje o zavedení nucené správy a odnětí bankovní licence.

Bankovní dohled však nemá právo zasahovat do obchodních rozhodnutí banky a do jejího

řízení, které je ve výlučné kompetenci managementu banky, případně též dozorčí rady.

S postupující globalizací samozřejmě zasahují do regulace bankovního sektoru i jiné instituce.

Pro Českou republiku je v této oblasti nejvýznamnější institucí Basilejský výbor pro bankovní

dohled, který působí při Bance pro mezinárodní platby. Výbor byl založen r. 1974 centrálními

bankami zemí skupiny G10.

Úkolem výboru je vytvářet standardy a doporučení pro bankovní dohled, mezi nejznámější patří

např. Mezinárodní standardy pravidel kapitálové přiměřenosti a Basilejské základní principy

efektivního bankovního dohledu, známé jako Basel I a II. Momentálně se připravuje třetí verze

Basel III.

93

V roce 1988 vydal Basilejský výbor pravidla kapitálové přiměřenosti označovaná jako Basel I.

Jednalo se o první mezinárodní dokument pro regulatorní měření finančních rizik, podle kterého

je kapitálová přiměřenost založena na minimální požadované hodnotě, tzv. kapitálového

poměru, což je poměr kapitálu označovaného jako regulační kapitál a rizikově vážených aktiv.

V roce 1992 se kapitálová přiměřenost podle této metodiky stala závaznou i pro banky v ČR.

(Kašparovská, 2006)

Během času však Basel I přestal reflektovat skutečná rizika finančního a bankovního sektoru.

Basilejský výbor na to zareagoval vydáním novelizace ve formě Basel II (r. 2004), od roku 2007

je Basel II závazný i pro banky ČR. Další text tedy bude věnován právě tomuto standardu.

Je důležité si uvědomit, že Basilejský výbor vydává pouze doporučení, povinnost řídit se

pravidly Basel I, resp. II pro ČR vzniká až z titulu transformace těchto pravidel do směrnic EU,

jejíž je Česká republika členem.

Basel II je založen na třech pilířích:

první pilíř stanovuje min. kapitálové požadavky pro úvěrové, tržní a operační riziko na

základě třech prvků – definice regulatorního kapitálu, rizikově vážených aktiv a

minimálního poměru kapitálu a rizikově vážených aktiv;

druhý pilíř se zabývá procesem hodnocení dostatečnosti kapitálu dané banky

regulátorem, tj. u nás ČNB;

třetí pilíř upravuje problematiku transparentnosti a zveřejňování informací bankami.

Vzhledem k cílové skupině studentů zde nebudeme rozebírat jednotlivé metodiky stanovování

rizik, kapitálové přiměřenosti apod. Nicméně považujeme za vhodné zde uvést shrnutí rozdílů

mezi Basel I a Basel II. Porovnání těchto dvou metodik slouží jako vhodná demonstrace trendů

v oblasti regulace bankovního a finančního sektoru.

94

Tabulka 12: Základní rozdíly mezi Basel I a Basel II

Zdroj: Kašparovská, 2006, str. 89

95

Samozřejmě všichni máme v paměti finanční a bankovní krizi z let 2007 a 2009. Právě na jejím

základně vznikl nový standard Basel III, který se má zavádět od r. 2013 do r. 2018. Pravidla

mají zajistit, aby banky měly dostatečný kapitálový polštář pro krytí ztrát z rizikových investic,

aby je nemusely zachraňovat vlády. Příští rok má začít platit hlavní kritérium, podle něhož musí

minimální podíl kapitálu na aktivech největších světových bank činit sedm procent.

Na situaci v bankovním sektoru reagoval nejen Basilejský výbor, ale rovněž Evropská Unie,

která vytvoří jednotný dohližitelský úřad nad eurozónou, instituce má začít fungovat během roku

2013.

"Začátek zavádění pravidel Basilej III by měl být v Evropské unii načasován tak, aby se co

nejvíce přibližoval zavádění těchto pravidel ve Spojených státech. V žádném případě by to

nemělo být dřív, než před začátkem roku 2014," řekl prezident německé bankovní asociace BdB

Andreas Schmitz.

"Velmi nás trápí možné dopady, které může mít poslední prohlášení od úřadu v USA na

mezinárodní konkurenceschopnost evropských bank," cituje agentura Reuters prohlášení EBF.

Federace rovněž upozornila, že evropské banky budou muset čelit radikálním změnám právních

předpisů a vnikne nový evropský úřad pro dohled nad bankami. Americké banky však ve stejné

době nebo v dohledné budoucnosti nebudou muset plnit odpovídající povinnosti, proto EBF

žádá o odložení pravidel na 1. ledna 2014. (ČTK, 2012)

Vnitřní dohled

Vnitřní kontrolní mechanismy banky

Vnitřní kontrolní mechanismy závisí na rozsahu činností banky, patří sem např. uspořádání

pravomocí a odpovědnosti, systém vyplácení zdrojů banky, úprava účtování aktiv a pasiv,

systém správy aktiv banky atd.

Externí auditor

Na dohledu se nepodílí jen centrální banka a vnitřní dohled banky, ale je povinná i účast

externího auditora. Dle zákona § 22 zák. č. 21/1992 Sb., o bankách si banka musí zajistit

auditora, jež provede kontrolu účetnictví banky, ověří řídící a kontrolní systémy banky a na

základě těchto informací vypracuje zprávu.

96

8.5 Chování k zákazníkovi

Chování banky k zákazníkovi je určeno dvěma hlavními tlaky – zákonnou regulací a strategií

banky.

Zákonná regulace

Vzhledem ke specifičnostem a regulaci bankovních obchodů, platí i ve vztahu banka - zákazník

specifická pravidla. Banky mají dle zákona o bankách pro potřeby pojištění vkladů povinnost

identifikovat vkladatele, musí evidovat:

u fyzických osob se eviduje – jméno, příjmení, adresa, datum narození nebo rodné číslo,

popř. IČ;

u právnických osob se eviduje obchodní firma (nebo název právnické osoby), sídlo a u

domácích právnických osob také IČ.

Podle dikce zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti musí banka

sledovat a identifikovat:

u fyzických osob občanů – všechna jména a příjmení, rodné číslo (datum narození

pouze pokud rodné číslo nebylo vydáno), místo narození, pohlaví, trvalý nebo jiný pobyt,

státní občanství;

u fyzických osob podnikajících – všechna jména a příjmení, rodné číslo (datum

narození pouze pokud rodné číslo nebylo vydáno), místo narození, pohlaví, trvalý nebo

jiný pobyt, státní občanství, obchodní firmu, odlišující dodatek, místo podnikání a IČ;

u právnických osob – obchodní firmu nebo název, vč. odlišujícího dodatku, sídlo, IČ

nebo obdobné číslo přidělené v zahraničí; u osob, které jsou statutárem nebo členem

statutárního orgánu se evidují všechny údaje dle první odrážky.

Za účelem získání a ověření výše uvedených údajů banka od klientů vyžaduje doklady jako je

občanský průkaz, výpis z obchodního rejstříku, živnostenské listy atp.

97

Strategie banky

Dlouhou dobu banky fungovaly v relativně nekonkurenčním prostředí, na trhu byl převis

poptávky. V posledních několika desetiletích však došlo k markantní globalizaci bankovního

trhu. Bankovní produkty se staly mnohem dostupnějšími, jejich nabídka je široká a v kombinaci

s vyšší informovaností a vzdělaností klientů situace nevyhnutelně vedla k vzrůstu konkurence,

která má za následek jednak cenovou válku a jednak tlak na změnu chování vůči klientům a

vytváření hodnot pro zákazníka. Vzhledem k tomu, že cenová konkurence má své limity,

soustřeďují se banky na budování vztahů s klienty a vytváření hodnot pro klienty. Bankovní trh

se stal trhem s převisem nabídky a banky tomu musely přizpůsobit své chování.

Orientace na zákazníka je součástí základních strategických dokumentů bank. Alfou a omegou

bankovního podnikání se stala znalost zákazníka a jeho potřeb a přání. Systémy CRM v této

znalosti hrají nezastupitelnou roli.

Příklad:

Přístup k zákazníkovi je demonstrován na úryvku z etického kodexu KB, a.s.

Naše vztahy s klienty (Komerční banka):

zaměřujeme se především na kvalitu služeb;

řídíme se principem obezřetného řízení rizik;

uplatňujeme zásadu „poznej svého klienta“;

respektujeme soukromí a důvěrnost dat klientů;

máme propracovaný systém řešení stížností a reklamací.

8.6 Bankovní obchody

Bankovní obchody mají několik společných rysů (Černohorský, a další, 2011):

nehmotnost – nelze se jimi předzásobit;

dualismus – mají hodnotovou a věcnou stránku

o hodnotová stránka = finanční objem;

98

o věcná stránka = počet jednotlivých produktů;

vzájemná propojenost a podmíněnost – jeden produkt nemůže existovat bez druhého,

např. bezhotovostní platební styk nemůže existovat bez běžných účtů.

Bankovní obchody můžeme dle jejich vztahu k rozvaze banky dělit na:

pasivní – banka zde vystupuje v roli dlužníka; patří sem vklady střadatelů a obchody

spojené se získáním kapitálu;

aktivní – banka je zde v pozici věřitele, vznikají jí pohledávky nebo majetková práva;

bilančně neutrální obchody – v tomto případě banka není v pozici ani věřitele ani

dlužníka, jedná se např. o organizaci a realizaci platebního styku.

Jednotlivé typy bankovních produktů jsou blíže popsány v následující kapitole.


Uveďte kritéria kategorie velká banka a uveďte jeden příklad velké banky v ČR.

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

Jaký je rozdíl mezi komerční, investiční a univerzální bankou?

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

99

Jaké jsou základní organizační složky komerčních bank?

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

Co je to zásada rentability?

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

Co je to kapitálová přiměřenost?

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

Uveďte příklad, kdy banka smí porušit bankovní tajemství.

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

100

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

Vysvětlete pojem aktivní bankovní obchody.

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

101

9 Bankovní produkty

V předchozích kapitolách jsme se dozvěděli, jak funguje finanční trh, co to jsou peníze a

investice a jaké jsou jejich druhy. Také jsme se dozvěděli, jak vypadá bankovní soustava v ČR a

jaké jsou cíle a funkce centrální banky a jak fungují banky obchodní. V této kapitole se

seznámíte s tím, co obchodní banky nabízejí svým klientům, tj. seznámíte se s nejčastějšími

typy bankovních produktů, se kterými můžete přijít do styku.

9.1 Aktivní bankovní produkty

Bankovní úvěrové produkty můžeme dělit z mnoha hledisek:

dle doby splatnosti:

o dlouhodobé – doba splatnosti je delší než 1 rok;

o krátkodobé úvěry - doba splatnosti nepřesahuje 1 rok;

dle formy:

o peněžní úvěry – banka skutečně vyplácí peníze;

o závazkové úvěry – nemusí nutně znamenat, že banka bude poskytovat finanční

prostředky, jedná se o závazek banky, že na sebe přebere závazek klienta,

pokud jej nesplní;

o alternativní formy financování – poskytnutí finančních prostředků za určitých

podmínek.

V další části této kapitoly budou představeny jednotlivé produkty bank dle jejich formy. Než však

přejdeme k této části, upozorníme ještě na 2 druhy úvěrů, které nelze jednoznačně zařadit do

kategorií úvěrů dle jejich formy. Jedná se o konsorciální úvěr a veřejné úvěry.

Speciální druhem úvěru je konsorciální úvěr. Bývá také nazývaný syndikovaný úvěr. Je to druh

střednědobého bankovního úvěru poskytovaného více bankami, které se za tímto účelem

sdružují do konsorcia. Důvodem pro poskytování konsorciálního úvěru je obvykle to, že daný

úvěr by byl v důsledku své velikosti nebo svého rizika pro jednu banku nepřípustný. Nejčastěji

se poskytuje na obrovské, vysoce finančně nákladné projekty.

102

Příklad:

Ukázkou toho, že ani konsorciální úvěr není bez rizika je následující zpráva.

Dva španělští vlastníci 31% podílu největší francouzské realitní společnosti Gecina, Alteco a

MAG Import, ohlásili platební neschopnost, protože nejsou schopni splácet konsorciální úvěr ve

výši 1,6 mld. EUR, a požádali o ochranu před věřiteli.

Podle španělského listu El Pais se v úvěru angažovaly vysokými částkami španělské banky

Banco Popular, mezitím zestátněná Bankia, NCG Banco a také francouzská Natixis a Royal

Bank of Scotland. Podle informací z bankovních kruhů se Bankia měla na úvěru podílet částkou

234 mil. EUR a Banco Popular podle El Pais částkou 264 mil. EUR. Uvedené insolvence patří k

největším ve španělské podnikatelské historii. (Economia, 2012)

Veřejné úvěry

V případě veřejných úvěrů vystupuje banka v roli pověřence, poskytuje prostředky veřejné

instituce a spravuje svěřené prostředky na základě vymezených dispozic. Banka v tomto

případě vystupuje v roli zprostředkovatele. Rozděluje finanční prostředky mezi jednotlivé

dlužníky, podle stanovených podmínek na stanovené účely. Obvykle na ochranu životního

prostředí, podporu exportu, rozvoj podnikání, bytovou výstavbu a další. (Ševčík, 2005)

Příklad:

KB, a.s. nabízí ve svém portfoliu Běžný účet pro Fond rozvoje bydlení (FRB) a účelový účet

půjčky – účty pro finanční podporu z Fondu rozvoje bydlení.

Výhody tohoto účtu (Komerční banka):

bezpečnost finančních prostředků;

jednoduchá správa finančních prostředků získaných z Fondu rozvoje bydlení;

kontrola účelu čerpání z účelového účtu půjčky a termínu pro dočerpání půjčky;

1x měsíčně zpracování zprávy pro obec o jednotlivých klientech v prodlení se splácením

půjček.

103

9.1.1 Peněžní úvěry

Peněžní úvěry jsou klasické úvěry, které všichni známe. Banka vyplácí klientovi finanční

prostředky. V praxi nalezneme velké množství různých typů úvěrů. Obecně lze úvěr definovat

jako časově omezené, úplatné zapůjčení peněz k volnému nebo smluvně vázanému použití.

(Kalabis, 2012)

Příklad: (Komerční banka)

KB, a.s. poskytuje Municipální úvěr nad 10 let v Kč.

Municipální úvěr je určen:

výhradně městům, obcím a krajům na území ČR;

svazku obcí;

příspěvkové organizaci či právnické osobě založené obcí nebo krajem.

Charakteristika Municipálního úvěru:

dlouhodobý úvěr v české měně;

určený pro samosprávné celky;

účelové použití k přímé úhradě dodavatelům;

výjimečně lze převést na běžný účet klienta.

Splácení i čerpání:

jednorázově nebo postupně;

ve smluvně dohodnutých termínech;

výše úvěru závisí na skutečně vynaložených nákladech.

Municipální úvěr umožní:

financovat pořízení hmotného investičního majetku;

104

financovat pořízení nehmotného investičního majetku, včetně projektů;

financovat obnovu stávajícího investičního majetku.

V dalším textu se zaměříme na některé specifické, ale zároveň používané typy úvěrů.

Kontokorent

Jde o úvěr poskytovaný na běžném účtu klienta tak, že zůstatek může přecházet do debetu, tj.

čerpat do mínusu. Velikost tohoto debetu je dána úvěrovým rámcem, krátkodobě lze tento

rámec překročit, ale obvykle je to sankcionováno. Při opakovaném překračování může banka

stanovit nepřekročitelný limit.

Úvěr se používá ke krytí oběžného majetku a výkyvů v likviditě. Je to jeden z nejdražších úvěrů

vůbec, protože může být čerpán kdykoliv.

Cena za tento úvěr se skládá z úroku za čerpání úvěru a z provize za povolení úvěrového

rámce, tj. provize za držení volných finančních prostředků.

Eskontní úvěr

Pokud vlastníte směnku, tak před její splatností (dospělostí) nemáte na peníze od dlužníka

nárok. Můžete ji však prodat bance, tj. banka Vám poskytne eskontní úvěr. Inkaso směny od

směnečného dlužníka je potom již záležitostí banky. Banka může směnku reeskontovat – prodat

jí před splatností centrální bance.

Eskontní úvěr může být poskytnut jako jednorázový, ale i opakovaný. Při opakovaném čerpání

banka otevírá klientovi směnečné obligo (úvěrový rámec) a klient pak může průběžně směnky

eskontovat až do výše tohoto obliga.

Cena za úvěr se skládá z diskontu (sražený úrok), úvěrové provize a případných dalších

nákladů. Jedná se o levnější úvěr než je kontokorent, banky jej poskytují jen velmi dobrým

klientům. Jeho výhodou je snadná právní vymahatelnost, na směnky se vztahuje pouze

zkrácené soudní řízení.

105

Lombardní úvěr

Lombardní úvěry jsou poskytovány oproti zástavě movité věci nebo práva. Úvěr je poskytován

na 50%-80% hodnoty zástavy.

Rozlišujeme lombardní úvěr na:

cenné papíry – akcie;

na směnky – na rozdíl od eskontního úvěru musí lombardní úvěr ještě před dospělostí

směnky splatit původní věřitel a směnku pak rovněž inkasuje;

na zboží – problém se skladovatelností zboží;

na pohledávky – faktury a jiné účetní pohledávky.

Cena lombardního úvěru je ještě nižší než v případě úvěru eskontního.

Spotřebitelský (spotřební) úvěr

Jedná se o neúčelový úvěr, který je poskytován fyzických osobám, které nepodnikají, tj.

soukromým osobám a domácnostem. Vzhledem k tomu, že je neúčelový, tj. použití finančních

prostředků se neváže k nějakému konkrétnímu účelu, kryjí se z něj často spotřební výdaje

domácností.

Zdrojem splácení je v podstatě pouze příjem žadatele. Jedná se proto o vysoce rizikový úvěr,

který se pohybuje spíše v nižších částkách a je za něj žádán relativně vysoký úrok.

Hypotéční úvěr

Jedná se o dlouhodobý úvěr zajištěný zástavou nemovitosti. Může být účelový (použití

peněžních prostředků musí souviset s nemovitostí) nebo neúčelový (tzv. americká hypotéka,

prostředky lze použít jakkoliv).

Banka financuje poskytování hypotéčních úvěrů emisí hypotéčních zástavních listů, což je

specifický druh dluhopisů zajištěných právem k nemovitosti. Jedná se tedy o bezpečný a tudíž i

levný úvěr. (Černohorský, a další, 2011)

106

Revolvingový úvěr

Revolvingový úvěr je podobný úvěru kontokorentnímu. Také se jedná o krátkodobý úvěr,

umožňuje opakované čerpání a banka stanovuje úvěrový rámec. Rozdíl je v tom, že

revolvingový úvěr je veden na samostatném úvěrovém účtu a každý rok se o něj musí znovu

žádat.

9.1.2 Závazkové úvěry

Banka nemusí poskytovat pouze finanční úvěry. Může poskytnout i tzv. úvěr závazkový.

Závazkový úvěr znamená závazek banky, že na sebe přebere závazek klienta, pokud jej tento

nebude schopen splnit. V této kapitole se seznámíme se základními typy závazkových úvěrů .

Akceptační úvěry

Banka akceptuje směnku, podepíše jí jako spoludlužník. Banka tedy ručí za částku uvedenou na

směnce, nedává klientovi peníze, ale garantuje zaplacení závazku klienta. Peníze banka

poskytuje pouze v případě, že klient není schopen včas zaplatit.

Tento úvěr banky poskytují jen VIP klientům. Náklady na tento úvěr nejsou vysoké, jedná se jen

o akceptační provizi z předpokládané (a většinou nepoužité) výše úvěru.

Avalové úvěry

Ručitel (banka) poskytuje záruku za svého klienta vůči třetí straně, že klientův závazek bude ve

stanovenou dobu uhrazen, i když na jeho účtu nebude dostatek finančních prostředků. Banka

v tomto případě neposkytuje finanční prostředky ani nepřebírá závazek, ale ručí za jeho

splacení. Obvykle jsou tyto úvěry poskytovány pouze velice dobrým klientům. Princip a využití

avalových úvěrů a záruk jsou podobné jako u akceptačních úvěrů.

Cenou je avalová provize, jejíž výše je závislá na velikosti a riziku úvěru.

Avalové úvěry se mohou vyskytovat ve dvou variantách:

směnečný aval – banka podepíše směnečnou doložku („per aval“) a zaručuje se za

některého ze směnečních dlužníků a ručí tím pádem shodně jako tato osoba;

107

avalový úvěr ve formě záruční listiny – banka se jeho ručiteli zavazuje uhradit určitý

závazek za svého klienta, pokud tak tento klient neučiní.

Bankovní záruka (Černohorský, a další, 2011)

Banka v záruční listině písemně prohlásí, že uspokojí příjemce záruky do výše určité peněžní

částky podle obsahu záruční listiny, jestliže dlužník nesplní určitý závazek nebo budou splněny

jiné podmínky stanovené v záruční listině.

Záruční listina musí jednoznačně určovat:

záruční banku;

věřitele;

dlužníka;

výši částky, kterou se banka zavazuje poskytnout;

závazek dlužníka, za který banka ručí.

Riziko nesplnění závazku přenáší věřitel na záruční banku, která si pak sama musí zajistit

splnění pohledávky od dlužníka, za kterého převzala záruku.

9.1.3 Alternativní formy financování

Posledním typem aktivních bankovních produktů jsou tzv. alternativní formy financování, kdy

banky poskytují finanční prostředky za to, že jsou na ně převedeny pohledávky klienta.

Faktoring

Faktoring je smluvně sjednaný odkup krátkodobých pohledávek, které vznikly dodavateli

v důsledku poskytnutí nezajištěného dodavatelského úvěru. Odkup pohledávek provádí

specializovaná faktoringová společnost.

108

Faktoring nabývá mnoho forem:

jednorázový nebo průběžný odkup;

pravý faktoring (banka nemá možnost zpětného postihu věřitele) a nepravý faktoring

(riziko nezaplacení nese nadále klient);

dle proplacení pohledávek při nebo před datem splatnosti.

Pohledávky musí splňovat následující podmínky:

doba splatnosti pohledávek nesmí být delší než 180 dní;

pohledávka vznikla na základě dodavatelského nezajištěného úvěru;

nesmí s ní být spojena jiná práva třetích osob;

musí existovat možnost postoupení pohledávky;

pohledávka je za subjektem pro faktoringovou společnost s akceptovatelnou bonitou.

Cenou je faktoringová provize, náklady faktoringové společnosti a úrok, který cca odpovídá

úrokům u krátkodobých úvěrů.

Forfaiting

Forfaiting funguje na stejných principech jako faktoring, jen se jedná o odkup střednědobých a

dlouhodobých pohledávek. Forfaitingová společnosti nemá možnost uplatnit zpětný postih

věřitele. Veškerá rizika plně přecházejí na forfaitéra.

Dalším rozdílem oproti faktoringu je to, že jde o odkup jednotlivých pohledávek, nikoli veškerých

pohledávek pokrytých rámcovou smlouvou.

Pohledávky, jež jsou předmětem forfaitingu, musí splňovat určité požadavky. Mezi základní

patří:

odkupované pohledávky musí být výhradně pohledávky zajištěné, zpravidla avalem

banky;

109

splatnost pohledávek nebývá kratší než 90 – 180 dní (ale může nastat i takovýto případ)

a může dosáhnout až 5 až 8 let;

z hlediska měnového jsou předmětem forfaitingu pohledávky ve volně směnitelných

měnách, zejména amerických dolarech.

Cenou je zde forfaitingová provize, náklady faktoringové společnosti a úrok.

9.2 Pasivní bankovní produkty

Jsou to produkty, které existují z důvodu získávání kapitálu. Jedná se zejména o:

vklady na viděnou – běžné vklady, mají okamžitou splatnost bez výpovědní lhůty; je na

nich velmi malý úrok;

termínované vklady – bývají na vyšší částku a jsou fixovány buď předem danou pevnou

lhůtou (období, kdy vklad nebude použit – týden, měsíc, rok) nebo výpovědní lhůtou;

peníze je možné vybrat dřív, podléhá to však sankcím; úrok je vyšší než u vkladů na

viděnou; platí pravidlo, že na čím delší dobu jsou prostředky blokovány, tím je úrok

vyšší;

úsporné vklady – typickým příkladem jsou vkladní knížky;

bankovní dluhové cenné papíry – banka vydá dluhopisy, které nabídne k odkupu;

emitující banka tím získá finanční prostředky po dobu splatnosti dluhopisu;

úvěry a vklady od ostatních bank.

9.3 Neutrální bankovní produkty

Platební styk můžeme rozdělit na:

hotovostní;

bezhotovostní:

o hladké platby – neobsahují žádný bankovní závazek, nevztahují se k původním

dokumentům; příkazy k úhradě, příkazy k inkasu;

110

o dokumentární platby - obsahují bankovní závazek a vztahují se k původním

dokumentům;

akreditiv - určen především podnikatelům a firmám a slouží

k bezpečnému obchodování a minimalizaci obchodního rizika; jedná se o

příkaz bance, aby po předložení určitých dokladů vyplatila určité osobě

nebo na určitý účet stanovenou peněžní částku nebo akceptovala

směnku;

inkaso - určeno klientům banky, kteří se zabývají obchodními operacemi;

jedná se operaci banky, kdy na základě příkazu jejího klienta banka

obstará vydání dokladů opravňujících k dispozici

s dodaným zbožím třetí osobě proti zaplacení peněžní částky;

dokumentární inkaso se používá především v případech, kdy si

prodávající není jistý solventností kupujícího;

o šeky a cestovní šeky – v podstatě se jedná o platební příkaz k úhradě;

o platební karty;

o elektronické bankovnictví - elektronická forma komunikace mezi bankou a

jejími klienty; klient nepřichází do osobního styku s pracovníky banky, ale

operace provádí pomocí dostupného elektronického zařízení; klient šetří čas a

banka rovněž ušetří na transakčních nákladech.

9.4 Optimalizace portfolia bankovních produktů pro organizaci

Při výběru bankovních produktů budete do jisté míry omezeni tím, co Vám nabídne/povolí sama

banka. Nyní budeme vycházet z toho optimálního případu, kdy Vám banka povolí/nabídne

všechny výše diskutované produkty.

V podstatě se na bankovní produkty lze dívat jako na investici. V kap. 5 jste se dozvěděli, že

rozhodnutí o investici ovlivňují tři základní činitelé – výnos, riziko a likvidita. Při optimalizaci

portfolia bankovních produktů Vás budou zajímat stejní tři činitelé.

Stejně jako v kapitole o fondech zde upozorníme na nízkou akceptaci rizika, která je pro veřejný

sektor nutností. Zbývá tedy likvidita a výnos. I tyto dva ukazatele působí proti sobě, čím je vyšší

likvidita, tím je nižší výnos. Je tedy vhodné na základě předchozích zkušeností a rozvojových

111

plánů segmentovat rozpočtové prostředky nejprve dle doby potřeby jejich užití a následně pro

ně vybrat vhodný produkt a nejen vhodný produkt, ale samozřejmě i nevhodnějšího

poskytovatele.

Postup při výběru produktu zahrnuje následující 4 základní kroky:

odhad jednorázových nákladů – pořizovací cena (cena dluhopisů), poplatek za

zpracování úvěru, velikost jednorázového termínovaného vkladu atp.;

odhad budoucích výnosů, popř. rizika – u představených bankovních produktů daný

sazbou definovanou ve smlouvě/nabídce;

výpočet nákladů na kapitál – poplatky za vedení účtu, úroky, poplatky za položky atp.

výpočet současné hodnoty očekávaných výnosů – mezi jednorázovými náklady na

investici a výnosy může existovat časový posun, je nutné přepočítávat budoucí hodnotu

na hodnotu současnou; vzorec pro výpočet současné hodnoty je:

SH = BH / (1+i)n,

Kde: SH je současná hodnota

BH je budoucí hodnota (někdy též označovaná jako cash flow – CF)

i je úrok a n je doba používání investice v letech

V předmětu Řízení financí ve veřejném sektoru jste si základní metody hodnocení investic již

popsali, jedná se o:

metodu čisté současné hodnoty - zahrnuje celou dobu životnosti projektu, i možnost

investování do jiného stejně rizikového projektu; bere v úvahu časovou hodnotu peněz,

závisí pouze na předvídaných hotovostních tocích a alternativních nákladech kapitálu;

pokud je čistá současná hodnota kladná, projekt/investice/produkt je přijatelný, pokud

záporná jedná se o nepřijatelný produkt; zároveň platí, že čím vyšší čistá současná

hodnota tím lepší.

Vzorec: ČSH = SH – I0,

Kde: SH je současná hodnota

112

I0 jsou počáteční náklady na investici

vnitřní výnosové procento – ukazuje relativní výnos (rentabilitu), kterou projekt/produkt

během svého životního cyklu poskytuje; vzorec je:

Kde: CFj jsou peněžní toky v jednotlivých letech

j je doba životnosti projektu

i je hledaná úroková míra (vnitřní výnosové procento)

I0 jsou počáteční náklady na investici

U investic s dobou životnosti přesahující dva roky se počítá použitím iteračních metod či

metodou pokusů a omylů. Vypočítáváme zde vnitřní výnosové procento a platí, že

investice je výhodná, pokud je vnitřní výnosové procento vyšší než diskontní sazba

porovnatelné investice. Rovněž platí, že čím je vnitřní výnosové procento vyšší, tím je

investice výhodnější.

dobu návratnosti - udává počet let, které jsou zapotřebí k tomu, aby se kumulované

hotovostní toky od roku 1 vyrovnaly investici, tedy počet let, po který se investice bude

vracet; pokud je výsledná hodnota menší než doba životnosti projektu, náklady na něj

vynaložené se v době jeho provozu vrátí; metoda se používá spíše jako doplňková, její

nevýhodou je, že nezohledňuje finanční toky plynoucí z investice, které následují po

dosažení doby návratnosti;

rentabilitu investice – podíl průměrného ročního čistého zisku a nákladů na investici;

ukazatel nepřihlíží k rozložení zisku v čase, proto je lepší používat první dvě jmenované

metody.

113

Optimalizace portfolia pak probíhá již na základě pravidel, která byla řečena v předchozím textu:

pokud mají dvě investice stejné riziko, je lepší zařadit tu s vyšším výnosem;

pokud mají dvě investice stejný výnos, je lepší zařadit tu s nižším rizikem;

má-li jedna investice větší riziko i výnos a druhá menší riziko i výnos, je výběr investice

závislý na vztahu investora k riziku (viz investiční strategie);

pokud lze snížit riziko, aniž by to mělo dopad na snížení výnosnosti, udělejte to;

dejte přednost investicím s vyšší čistou současnou hodnotou;

dejte přednost investicím s vyšším vnitřním výnosovým procentem;

pokud mají investice stejnou čistou současnou hodnotu, dejte přednost těm s vyšším

vnitřním výnosovým procentem.

Vypočítat návratnost či výnos investice již tedy umíte. V dalším textu se tedy nebudeme

zabývat konkrétními výpočty, to bylo součástí modulu Řízení financí ve veřejném sektoru, ale

zaměříme se na ukázky rozhodovacího procesu. Představte si situaci, kdy město prodalo byty,

které byly původně v jeho majetku, nájemníkům a díky tomu získalo 50 mil. Kč. Tyto peníze

chce použít na rekonstrukci kanalizace, která je plánovaná na rok 2015. Jaké bankovní produkty

může město pro tyto prostředky využít?

V podstatě lze využít:

běžný účet – úrok je cca 0,7% ročně, riziko žádné, likvidita vysoká, po započtení inflace

je ale úrok záporný, tj. investice je ztrátová;

termínovaný vklad na 2 roky – nižší likvidita, sankce za výběr před termínem; vyšší

úrok mezi 1% - 5% ročně, stále tedy nemusí pokrýt ani inflaci, riziko v podstatě nulové;

investice do státních dluhopisů - 1,5letý diskontovaný dluhopis má výnosnost 2,5 %,

riziko nulové, likvidita nižší, než u běžného účtu, ale vyšší než u termínového vkladu na

2 roky, v případě potřeby, lze dluhopisy prodat nebo si na ně vzít úvěr, opět je

nepravděpodobné, že by výnos pokryl inflaci;

investice do jiných cenných papírů - např. přes investiční společnosti, riziko může být

relativně nízké při konzervativní strategii i relativně vysoké při strategii agresivní;

v případě subjektů veřejné správy lze očekávat spíše konzervativnější přístup k riziku, tj.

114

půjde o dluhopisový fond; při uložení prostředků na 2 roky lze počítat se zhodnocením 5-

15%, což již pokryje inflaci; riziko je však vyšší než u předchozích typů investice; likvidita

je různá v závislosti na požadavcích fondu.

Rozhodnutí o optimální variantě je do značné míry individuální záležitostí, my bychom se

rozhodli pro investici do dluhopisového fondu, ale samozřejmě u některé ze zavedených

bankovních institucí (viz Key Investment). Zkuste se zamyslet nad tím, jaké investici/produktu

byste dali přednost Vy a proč, příp. zkuste do porovnání zahrnout jiný produkt.

Nyní si představte jinou situaci. Vodárna musí investovat do nového zařízení, protože je nutné,

aby splnila novou normu Evropské Unie. Investice bude v hodnotě 20 mil. Kč, 10 mil. Kč je

vodárna schopná pokrýt ze svých vlastních zdrojů, dále má vodárna ve vlastnictví dluhopisy

v hodnotě 3 mil. Kč a směnky v hodnotě 1 mil. Kč. Jaké typy úvěrů si vodárna může vzít? Jak je

může zkombinovat, aby byly úvěrové úroky co nejnižší?


Aktivní bankovní obchody se dle formy rozdělují na 3 typy. Které to jsou?

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

Co je to veřejný úvěr?

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

115

Jaký je rozdíl mezi eskontním a lombardním úvěrem?

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

Popište princip bankovní záruky.

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

Jaký je rozdíl mezi faktoringem a forfaitingem?

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

Co je to dokumentární akreditiv?

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

116

10 Pojišťovnictví

K základním finančním znalostem neodmyslitelně patří i oblast pojišťovnictví. Účelem této

kapitoly je posluchače stručně seznámit se základními pojmy z této oblasti. Po prostudování

budou posluchači chápat úkoly pojištění, pochopí rozdíl mezi jednotlivými subjekty pojištění a

dozví se, co je to zajištění.

10.1 Základy pojišťovnictví

Během svého vývoje lidstvo hledalo možnosti, jak se chránit před negativními dopady živelných

katastrof, před dopady podnikatelských rizik jako je poškození nákladu a podobně. Existují dvě

základní možnosti, jak krýt finanční důsledky těchto nahodilých událostí. Buď je subjekt zaplatí

sám, nebo si může sjednat pojištění a přesunou finanční dopady na pojistitele.

Kompletní výčet možností finančního krytí následků rizik:

samopojištění – v tomto případě je nutné vytvořit takové předpoklady, aby jakákoliv

předpokládaná ztráta byla kryta z vlastních zdrojů; může jít o úvěr nebo vlastní zdroje;

rozložení rizika na více subjektů (dohoda o vzájemné pomoci mezi podniky) –

účastníci této dohody se zavazují, že se budou spolupodílet na škodách, které vzniknou

kterémukoliv z nich, nebo si vzájemně pomohou při odstraňování těchto škod;

vytvoření společných finančních fondů a vytvoření družstev – pokud existuje

možnost větších ztrát, podnikatelé se mohou sdružovat a ukládat finanční prostředky do

společných fondů; pokud někoho z nich postihne ztráta, prostředky se dle předem

dohodnutých pravidel přerozdělí;

založení kaptivní pojišťovny – je založena velkou společností; účelem kaptivních

pojišťoven je potom realizovat pojištění pro mateřskou společnost;

komerční pojištění (soukromé pojištění) – toto pojištění se vztahuje na události,

jejichž vznik závisí na náhodě, je neurčitý, ale není nepravděpodobný; pokud nastane

neočekávaná událost, pojištěný v tom momentě nemusí mít vlastní finanční zdroje na

krytí ztrát.

117

Pojištění prodělalo v průběhu rozvoje společnosti výrazné proměny, které byly ovlivňovány

především ekonomickou nutností, řešením různých nepříznivých sociálních událostí, ale i

dalšími faktory, jako jsou např. demografická struktura obyvatelstva, etické a morální názory ve

společnosti, řešení sociálních problémů apod.

Počátky moderního pojištění vznikly na přelomu 18. a 19. století.

Dnešnímu pojištění předcházely následující dva typy:

vzájemnostní pojištění – jednalo se o pojištění v profesionálních organizacích –

pojištěné osoby měly shodné ekonomické zájmy;

pojištění na komerčním principu – vyskytovalo se především v podobě tzv. námořní

půjčky, což byla kombinace úvěru a pojištění; obchodník zakoupil zboží s určením pro

jinou zemi a vzal si půjčku ve výši ceny zboží; doplula-li loď s nákladem v pořádku k cíli

své cesty, vrátil obchodník vypůjčený obnos s vysokými úroky; v opačném případě, při

ztrátě nebo zničení zboží, obchodník nic nevracel; úroky byly značně vysoké, protože

představovaly i riziko ztráty nebo zničení; uplatňoval se zde moment spekulace a sázek;

na druhé straně bylo typické, že si obchodníci brali na své zboží více námořních půjček

najednou a finančníci rozdělovali svůj kapitál na úvěrování většího počtu obchodníků, se

záměrem rozdělit celkové riziko; šlo tedy o úvěrové obchody, zahrnující i komerční

pojištění.

První pojišťovací ústavy, které vznikly na území ČR, se soustředili na ochranu proti požáru.

První takováto instituce vznikla v r. 1777. Ve druhé polovině 19. století se vzedmula vlna

zakládání pojišťoven, např. Pražská městská pojišťovna (1865), Rolnická vzájemná pojišťovna

v Praze (1869) atd. Ve vývoji českého pojišťovnictví došlo k velkému útlumu za doby

protektorátu. Druhou katastrofu pak znamenalo zestátnění pojišťoven v roce 1945, které

vyvrcholilo v roce 1948, kdy byl zřízen pouze jeden pojišťovací ústav, a to Československá

pojišťovna. Obnovu a rozmach českého pojišťovnictví pak znovu vidíme až po roce 1991, kdy

byl zrušen monopol Československé pojišťovny.

Pojišťovna není ochotna pojistit jakékoliv riziko, z čehož vyplývá, že rizika se dělí do dvou

skupin: pojistitelná a nepojistitelná.

118

Riziko je pojistitelné za těchto podmínek:

pravděpodobnost události a velikost budoucích škod lze změřit;

budoucí výskyt rizika je nejistý;

je mu vystaven dostatečně velký počet prvků;

odpovídá finanční síle pojistitele nebo pojistného sektoru.

10.2 Základní pojmy

Pojistné riziko je souhrn rizik, která jsou vymezena rámcem pojistného práva, mají uvedenou

časovou platnost a místní vymezení. Zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě definuje pojistné

riziko jako míru pravděpodobnosti vzniku pojistné události vyvolané pojistným nebezpečím.

Pojištění se dá tedy definovat jako vztah, ve kterém na sebe pojistitel přebírá závazek, že

pojištěnému zaplatí finanční náhradu za újmu, která mu vznikne v případě pojistné události.

Pojistné plnění je však vyplaceno pouze za podmínek, které jsou přesně stanoveny v pojistné

smlouvě. Tento závazek se realizuje za úplatu – pojistné – které pojištěný pravidelně odvádí

pojišťovně. Mezi nejvíce běžné formy pojištění patří například pojištění, která pokrývají

podnikatelská rizika, úrazy, živelné pohromy, pojištění proti odcizení nebo výdaje na nutnou

zdravotní péči.

Pojišťovnictví je odvětvím ekonomiky, které se zabývá pojišťovací činností, tj.:

uzavíráním pojistných smluv;

správa pojištění;

poskytování plnění z pojistných smluv.

V ČR rozeznáváme dva různé pojišťovací systémy:

sociální pojišťovnictví s přímou účastí státu – důchodové pojištění (starobní, invalidní,

vdovský a sirotčí důchod), nemocenské pojištění (nemocenská, mateřská, podpora při

http://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9Araz

http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDiveln%C3%A1_pohroma

119

ošetřování člena rodiny), pojištění nezaměstnanosti; jedná se o povinné pojištění ze

zákona, neuzavírá se pojistná smlouva;

komerční pojištění – je realizován komerčními pojišťovnami, které nabízejí pojištění

různých rizik.

Pojištění a pojistný vztah vniká na základě uzavření pojistné smlouvy (komerční pojištění)

nebo na základě právního předpisu (sociální pojištění). V pojistném vztahu vystupuje několik

osob:

pojistník – osoba, která uzavřela s pojistitelem pojistnou smlouvu;

pojistitel – subjekt, se kterým pojistník sepíše pojistnou smlouvu;

pojištěný - fyzická nebo právnická osoba, na níž se pojištění vztahuje (většinou shodná

pojistníkem);

poškozený – je osoba, která utrpěla újmu;

oprávněná osoba - fyzická nebo právnická osoba, která může mít právo na pojistné

plnění v případě smrti pojištěného (nebo i za jiných okolností); není-li oprávněná osoba

určena, nabývají tohoto práva osoby určené zákonem; používá se převážně u životního

pojištění.

Příklad:

Město má ve vlastnictví bytový dům, který pronajímá nájemníkům, nájemníci mají uzavřené

Pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem domácnosti. Pan Novák, jeden

z nájemníků usnul při kouření a způsobil požár, který zničil jeho byt, poškodil byty sousedů a

samozřejmě poškodil i dům, tj. společné prostory, fasádu atd.

Pojistník = p. Novák

Pojistitel = pojišťovna Generali

Pojištěný = p. Novák

Poškozený = p. Novák, jeho sousedi, město, které vlastní bytový dům

Oprávněná osoba = není u tohoto pojištění stanovena

120

Pojistná smlouva upravuje vztah mezi osobou, která si zajišťuje pojistné plnění (pojistníkem), a

pojistitelem, pokud nastane nahodilá událost (riziko), která je blíže definovaná ve smlouvě.

Součástí pojistné smlouvy musí být pojistné podmínky.

Základní práva a povinnosti pojištěného/pojistníka (Čejková, a další, 2001):

právo být seznámen s rozsahem a obsahem pojištění;

právo na pojistné plnění – finanční částka, kterou je pojistitel povinen vyplatit na základě

pojistné smlouvy, v případě, že nastane pojistná událost.;

právo vyžadovat přiměřenou zálohu na pojistné plnění;

informační povinnost pojistníka – pojistník musí odpovědět pravdivě a úplně na všechny

písemné dotazy pojistitele, které se týkají sjednávaného pojištění;

povinnost platit pojistné – částka, kterou platí pojistník pojistiteli za poskytnutí krytí před

nahodilou událostí; je možné jej uhradit celé najednou na celé pojistné období nebo

v předem dojednaných rozložených splátkách (měsíčních, čtvrtletních, ročních);

povinnost nahlásit pojistnou událost – nahodilá událost (riziko), které je kryto pojistnou

smlouvou a se kterou je spojena povinnost pojistitele poskytnout pojistné plnění.

Základní práva a povinnosti pojistitele:

právo na pojistné;

právo na postih a snížení pojistného plnění;

povinnost poskytnout plnění v případě pojistné události;

povinnost poskytnout pojištěnému přiměřenou zálohu na pojistné.

Pojistitelé shromažďují pojistné a tvoří z něj pojistné rezervy. V případě pojistné události, na

kterou má klient smlouvu s pojistitelem, je mu vyplacena právě příslušná část této pojistné

rezervy. Část vybraného pojistného si ponechá pojišťovna a z ní kryje své provozní náklady.

Tvorba a rozdělování pojistných rezerv je tedy realizována skrze pojistné vztahy, které fungují

dle zvláštních principů pojištění:

121

solidárnosti (vzájemnosti) – pojistníci respektují, že pojistné plnění je poskytnuto pouze

těm, u nichž došlo k pojistné události a i přesto všichni přispívají do pojistných rezerv;

podmíněné návratnosti – návratnost vložených prostředků (pojistného), tj. vyplacení

pojistného plnění je podmíněna splněním specifických podmínek, které byl předem

dohodnuty v pojistné smlouvě;

neekvivalentnosti – výše pojistného plnění není závislá na výši již uhrazeného

pojistného.

Pojištění lze klasifikovat z mnoha různých hledisek:

dle formy vzniku pojištění:

o smluvní dobrovolné pojištění – je založeno na dobrovolnosti obou stran, které

uzavírají pojistnou smlouvu, není uloženo zákonem; osoba, která se nechává

pojistit, se rozhodla smlouvu uzavřít na základě zvážení okolností; příkladem lze

uvést havarijní pojištění nebo pojištění domácnosti;

o smluvní povinné pojištění - specifické osoby jsou ze zákona povinny uzavřít

pojištění vzhledem k činnosti, kterou se zabývají; spadají sem například

zaměstnání, jako jsou lékař, pilot, auditor apod. nebo sem patří i povinné ručení

za provoz vozidla;

o zákonné pojištění - pojištění vyplývající ze zákona; neuzavírá se zde pojistná

smlouva, neboť pojistný vztah vzniká na základě právního předpisu; neplacení

tohoto pojistného se považuje za porušení zákona; jedná se například o

zdravotní pojištění;

dle pojistných odvětví:

o rizikotvorné pojištění – pojistný neví, zda pojistná událost vznikne; jedná se

například o pojištění pro případ živelné pohromy, úrazu apod; pojistné plnění se

vyplácí při vzniku pojistné události;

o rezervotvorné pojištění - jedná se o kombinaci pojištění a spoření; u tohoto

druhu pojištění je jisté, že pojistná událost nastane (smrt, důchod); spadá sem

životní pojištění, kapitálové životní pojištění, důchodové pojištění nebo investiční

http://www.wuestenrot.cz/

122

životní pojištění; pojistné plnění se vyplácí při dožití se konce pojistného období

nebo při úmrtí;

dle doby trvání pojištění:

o krátkodobá pojištění – pojištění sjednané na kratší dobu, než je 1 rok;

o dlouhodobá pojištění – pojištění sjednané dobu delší, než je 1 rok;

klasifikace podle předmětu pojištění:

o pojištění majetku - movitý i nemovitý majetek lze pojistit pro případ ztráty,

odcizení, poškození apod.;

o pojištění osob - pojištění fyzické osoby, vztahující se na případ úrazu (pokrytí

nákladů za nezbytné léčení nebo pojistné plnění v případě trvalých následků)

nebo smrti (zde nastane plnění ve prospěch třetí osoby);

o pojištění odpovědnosti za škodu - kryje riziko, že pojištěná osoba svojí činností

způsobí škodu na životě, majetku, zdraví popř.; jiné finanční škody jinému

subjektu; jedná se například o pojištění zaměstnance za škodu způsobenou vůči

zaměstnavateli.

Příklad:

Povinné ručení je dle klasifikace – povinné smluvní pojištění, rizikotvorné pojištění, krátkodobé

pojištění, pojištění odpovědnosti za škodu.

Havarijní pojištění je dle klasifikace – dobrovolné smluvní pojištění, rizikotvorné pojištění,

krátkodobé pojištění, pojištění majetku.

10.3 Právní úprava

Pojišťovny se musejí pohybovat v rámci pravidel určených legislativou. V ČR se problematikou

pojišťovnictví zabývá Zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví.

Zákon upravuje podmínky provozování pojišťovací a zajišťovací činnosti (vč. zprostředkovatelů)

a státní dozor. Nevztahuje se na nemocenské, důchodového, sociální a zdravotní pojištění.

Zákon upravuje podmínky provozování (mj. povolení; základní jmění; střet zájmů; technické

123

rezervy; solventnost; odpovědný pojistný matematik) a kontrolní činnost ministerstva (mj.

nucená správa; odnětí povolení; pokuty).

Na fungování českého pojišťovacího trhu má samozřejmě dopad i členství ČR v Evropské unii.

Uplatňují se zde směrnice EU o svobodě usídlení a o volném pohybu pojišťovacích služeb.

Směrnice (direktivy) EU jsou rámcové zákony, které jsou závazné pro členské státy, pouze

pokud jde o výsledek, kterého má být dosaženo, přičemž prostředky a formy si vnitrostátní

orgány mohou volit samy. Toto se nazývá proces harmonizace. Neznamená to však přenesení

a přijetí těchto směrnic do národní legislativy kompletně, ale umožňují i zakomponování národní

zvláštnosti či zachování právního řádu členské země, zejména občanského, obchodního a

pracovního.

Klasifikací pojištění podle direktiv EU se detailněji zabývá příloha směrnice Rady č. 73/239 EEC,

týkající se jiných pojištění než životních (tj. neživotních).

10.4 Zajištění a význam zajištění pro pojišťovny

Při nenadálé události může úhrnná škoda převýšit pojistné vybrané pojišťovnou a tím pádem

ohrozit solventnost pojišťovny, z tohoto důvodu funguje pro všechny pojišťovny tzv. zajištění.

Jinými slovy je zajištění pojištění pojišťovny. Specializovaná instituce, která se věnuje

zajišťovací činnosti, se nazývá zajišťovna. Úkolem zajišťoven je zajistit dostatek finančních

prostředků pojišťovně v případě vzniku nahodilých událostí velkého rozsahu (jako příklad slouží

povodně, havárie letadla apod.). Zajistník (prvopojistitel, cedent) je instituce, která předává

svá rizika do zajištění. Cenou za zajištění je zajistné.

Zajištění plní několik úkolů (Čejková, a další, 2001):

drobení rizik – rozdělení rizik na části, které jsou pro jednotlivé účastníky únosné;

zajištění rozdělí riziko a rozloží náhradu škody tak, aby zajistitelé ani pojistitel neměli při

úhradě škody finanční potíže;

stabilizační úloha – zajištění vytváří stabilitu v období, kdy výsledky pojišťovny nejsou

příznivé (např. nahromaděním několika velkých škod v jednom časovém období);

zvyšuje kapacitu pojišťovny – díky zajištění může pojišťovna uzavřít další smlouvy;

124

umožňuje provopojistiteli homogenizovat pojistný kmen (soubor uzavřených pojistných

smluv) - např. odprodá zajistiteli ty části pojistných částek ve svém pojistném kmeni,

které přesahují určitou hranici únosnosti pro prvopojistitele;

umožňuje kontakt se zahraničními pojistnými trhy – zajištění má totiž mezinárodní

charakter; umožňuje sledovat vývoj pojistného v zahraničí a porovnávat jej s domácí

realitou;

psychologická úloha – jiné pojišťovny, které jsou smluvně zainteresované

prostřednictvím zajištění, mají stejné zájmy, např. při nakládání, přepravě zboží, montáži

strojů apod.

Vztah mezi pojištěným, pojistitelem a zajistitelem vhodně demonstruje následující obrázek.

Obrázek 10: Vztah mezi pojištěným, pojistitelem a zajistitelem

Zdroj: Čejková, a další, 2001, str. 50

Důvěra v zajistných vztazích musí být oboustranná a lze zde najít paralelu s pojistným vztahem.

V pojistném vztahu věří pojištěný, že pojistitel splní svůj závazek a pojistitel věří, že mu

pojištěný nebude lhát. U zajištění věří provopojistitel, že zajistitel vyplatí odškodnění a zajistitel

věří, že prvopojistitel nelže o postoupených rizikách.

Pojištěný Zajistitel Pojistitel

(prvopojistitel)

Pojistná smlouva Zajišťovací smlouva

125

Zajištění je možné členit z vícera hledisek:

dle strany, na které stojí pojišťovna:

o aktivní (převzaté) – je přijímání rizika do zajištění;

o pasivní (odevzdané) – je odevzdávání rizika do zajištění;

dle partnerství:

o jednostranné – jedna strana je vždy zajistitel, druhá strana je vždy cedent;

o reciproční - mezi dvěma pojistiteli se uplatňuje vzájemně aktivní i pasivní

zajištění, tj. oba jsou navzájem zajistiteli i cedenty;

dle formy zajištění:

o fakultativní zajištění - každý zajistný vztah se uzavírá dobrovolně, je na

cedentovi, jakou část rizika odevzdá do zajištění a je na zajistiteli, zda toto riziko

přijme či nikoliv;

o obligatorní zajištění - je uzavřeno na základě dlouhodobých rámcových smluv;

jedná se o zajišťování všech obchodů stejného rizika pro řadu opakujících se

případů; zavazuje jak cedenta, tak zajistitele;

o fakultativně-obligatorní a obligatorně-fakultativní zajištění – závazné jen pro

jednu stranu, v případě fakultativně-obligatorního zajištění je tou stranou

zajistitelem, v druhém případě je to cedent.

dle podílu zajistitele na krytí rizik:

o proporcionální - pojistná částka, pojistné a pojistné plnění dělí mezi cedenta a

zajistitele v předem stanoveném stejném poměru:

kvótové (quota share) - zajistitel se zavazuje krýt předem stanovené

procento (kvótu) každého pojištění uzavřeného prvopojistitelem a

prvopojistitel se na druhé straně zavazuje poskytnout zajistiteli stejné

procento pojistného při vzniku pojistné události, pak zajistitel uhradí

stanovené procento každé škody; zajištění se týká i malých škod, které je

prvopojistitel schopen sám nést, což je nevýhoda; této formy zajištění se

využívá v případě, že pojištěné hodnoty oscilují okolo střední hodnoty,

nebo v případě vzniku pojišťovací společnosti;

excedentní (surplus) - prvopojistitel stanoví tzv. vlastní vrub (velikost

rizika vyjádřená pomocí pojistné částky, která je pro pojistitele únosná a

126

kterou tedy bude krýt na vlastní vrub) částky nad tuto hranici vytvářejí tzv.

excedent, což je velikost rizika vyjádřená pojistnou částkou, kterou kryje

zajistitel; zajistitel ve smlouvě stanoví rovněž horní maximální rozsah krytí

rizika zajištěním, obvykle je vyjádřena tato maximální hranice násobkem

vlastního vrubu; poměr mezi zajistitelem a prvopojistitelem u jednotlivých

rizik se mění;

o neproporcionální (škodové) - účast zajistitele začíná až od určité úrovně

vzniklých škod; podíl zajistitele na pojistném plnění je závislý na výši škody (příp.

celkového plnění), zajistné se zde určuje nezávisle na pojistném základní podíl

prvopojistitele na krytí škod (priorita) je zde vyjádřen ve škodném objemu;

pojistitel nese škody do určité výše, škody, které tuto výši přesáhnou, hradí

zajistitel:

zajištění škodného nadměrku (excess of loss) - chrání pojistitele před

dopadem jednotlivých velkých až katastrofálních škod nebo několika

náhrad z jedné pojistné události – pojistitel si kryje výsledky jednoho

převzatého rizika nebo výsledky určitého druhu pojištění; zajištění

škodného nadměrku si pojistitel kryje výsledky jednoho převzatého rizika

nebo výsledky určitého druhu pojištění; pojistitel si určí hranici výše

škodní náhrady, kterou ponese sám; tento limit se nazývá priorita

(vyjádřen velikostí škod, kterou sám ponese);

zajištění časového nadměrku škod (stop loss) - chrání prvopojistitele

před důsledky nahromadění velkého počtu škod během určitého

časového období (bez ohledu na jejich jednotlivou výši); zajistitel se

zavazuje nést určitý díl na ztrátách, které pojistiteli při špatném škodném

průběhu vzniknou.

10.5 Rozhodnutí o pojištění

Některá pojištění jsou daná ze zákona a platit je musíte jako je např. povinné ručení. U jiných

pojištění záleží jen na Vás, zda dané pojištění sjednáte či nikoliv.

127

Metodika srovnání je totožná jako v kapitole 9.4 a není nutné ji již zde znovu opakovat. Na rozdíl

od hodnocení bankovních produktů byste však měli vždy zpracovat i variantu finanční

náročnosti likvidace škod pro případ, že by k pojistné události došlo a Vy jste neměli pojištění

uzavřeno nebo pojištění danou situaci nekrylo. Nezapomeňte, že se vzrůstajícím opotřebením

riziko vzniku pojistné události roste, proto je nutné analýzu provést na více let dopředu nebo

každoročně opakovat.


Jaký je rozdíl mezi pojištěním a zajištěním?

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

Jaké jsou možnosti krytí následků rizik?

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

Jaký je rozdíl mezi pojištěným a pojistníkem?

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

128

Co jsou pojistné rezervy?

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

Klasifikujte zdravotní pojištění?

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

Co je princip podmíněné návratnosti?

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

Jaký je rozdíl mezi jednostranným a recipročním zajištěním?

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

____________________________________________________________________________

___________________________________________________________________________

129

11 Bibliografie

Čejková, Viktéria., Šedová, Jindřiška a Čapková, Dana, 2001. Základy pojišťovnictví. Brno :

VUT v Brně, 2001. ISBN 80-214-1886-9.

Černohorský, Jan a Teplý, Petr. 2011. Základy financí. Praha : Grada Publishing, 2011. ISBN

80-247-3669-3.

Dvořáková, Zuzana, Smrčka, Luboš a kol., a. 2011. Finanční vzdělávání pro střední školy - se

sbírkou řešených příkladů na CD. Praha : C.H.Beck, 2011. ISBN 8074000087.

Holman, Robert. 2005. Ekonomie - 4. aktualizované vydání. Praha : C.H.Beck, 2005. ISBN 80-

7179-891-6.

Janda, Josef. 2011. Spořit nebo investovat? Praha : Grada Publishing, 2011. ISBN

8024736705.

Kalabis, Zbyněk. 2012. Základy bankovnictví. Brno : BizBooks, 2012. ISBN 80-265-0001-8.

Kalínská, Emílie. 2010. Praha : Grada Publishing, 2010.

ISBN 802473396X.

Kašparovská, Vlasta. 2006. Řízení obchodních bank: vybrané kapitoly. Praha : C.H.Beck,

2006. ISBN 8071793817.

Kohout, Pavel. 2010. Investiční strategie pro třetí tisíciletí - 6. přepracované vydání. Praha :

Grada Publishing, 2010. ISBN 8024733153.

Neumann, Pavel, Žamberský, Pavel a Jiránková, Martina. 2010. Mezinárodní ekonomie.

Praha : Grada Publishing, 2010. ISBN 8024732769.

Nývltová, Romana a Režňáková, Mária. 2007. Mezinárodní kapitálové trhy - zdroj financování.


Polách, Jiří, a další. 2012. Reálné a finanční investice. Praha : C.H.Beck, 2012. ISBN

8074004368.

Polouček, Stanislav. 2006. Bankovnictví. Praha : C.H.Beck, 2006. ISBN 8071794627.

130

Polouček, Stanislav. 2009. Peníze, banky, finanční trhy. Praha : C.H.Beck, 2009. ISBN

8074001520.

Revenda, Zbyněk. 2011. Centrální bankovnictví -- 3. aktualizované vydání . Praha :

Management Press, 2011. ISBN 80-7261-230-7.

Revenda, Zbyněk. 2000. Peněžní ekonomie a bankovnictví. Praha : Management Press, 2000.

ISBN 8072610317.

Ševčík, Aleš. 2005. Bankovnictví I. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2005. ISBN 80-210-

3649-4.

Synek, Miloslav a kolektiv, a. 2011. Manažerská ekonomika - 5., aktualizované a doplněné

vydání. Praha : Grada Publishing, 2011. ISBN 802473494X.

Syrový, Petr a Tyl, Tomáš. 2011. Osobní finance. Praha : Grada Publishing, 2011. ISBN

8024738139.

Tichý, Milík. 2006. Ovládání rizika: analýza a management. Praha : C.H.Beck, 2006. ISBN

8071794155.

Žídek, Libor. 2006. Transformace české ekonomiky: 1989-2004. Praha : C.H.Beck, 2006. ISBN

807179922X.

Internetové zdroje

Česká bankovní asociace. 2011. Bankovní sektor v období 2008 - 2009 . Česká bankovní

asociace. [Online] 05. 05 2011. [Citace: 08. 01 2013.] https://www.czech-ba.cz/bankovni-

sektor/bankovni-sektor-zakladni-informace/26114-3.

Česká národní banka. 2012. Aktuální bilance. Česká národní banka. [Online] Česká národní

banka, 23. 11 2012. [Citace: 23. 11 2012.]

http://www.cnb.cz/cs/o_cnb/hospodareni/dekadni_bilance/cnb_bilance.html.

—. Bankovky a mince. Česká národní banka. [Online] Česká národní banka. [Citace: 17. 11

2012.] http://www.cnb.cz/cs/platidla/.

131

—. ECB a ESCB. Česká národní banka. [Online] Česká národní banka. [Citace: 17. 11 2012.]

http://www.cnb.cz/cs/o_cnb/mezinarodni_vztahy/ecb_escb/index.html.

—. 2012. Harmonizovaná měnová statistika. Česká národní banka. [Online] Česká národní

banka, 09 2012. [Citace: 09. 11 2012.]

http://www.cnb.cz/cs/statistika/menova_bankovni_stat/harm_stat_data/harm_ms_cs.htm#M_LE

VELS.

—. 2005. Harmonizované peněžní agregáty České republiky. Česká národní banka. [Online]

Česká národní banka, 05. 10 2005. [Citace: 09. 11 2012.]

http://www.cnb.cz/cs/statistika/menova_bankovni_stat/stat_mb_met/stat_mb_harmon_agregaty.

html.

—. 2012. Jak jsou na tom banky? - otázky a odpovědi. Česká národní banka. [Online] Česká

národní banka, 19. 06 2012. [Citace: 18. 11 2012.]

http://www.cnb.cz/cs/faq/jak_jsou_na_tom_banky.html.

—. Měnověpolitické nástroje. Česká národní banka. [Online] Česká národní banka. [Citace: 20.

11 2012.] http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/mp_nastroje/#mp_nastroje.

—. 2012. Měnověpolitické nástroje ČNB - změny v roce 2012. Česká národní banka. [Online]

Česká národní banka, 01. 11 2012. [Citace: 15. 11 2012.]

http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/mp_nastroje/tabulka2012.html.

—. Měnový přehled (historický). Česká národní banka. [Online] [Citace: 09. 12 2012.]

http://www.cnb.cz/docs/ARADY/MET_LIST/mp_cs.pdf.

—. O ČNB. Česká národní banka. [Online] Česká národní banka. [Citace: 17. 11 2012.]

http://www.cnb.cz/cs/o_cnb/.

—. 2012. Počet bank podle vlastnictví. Česká národní banka. [Online] 10 2012. [Citace: 08. 01

2013.]

http://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnne_informace_fin_trhy/zakladni_ukazatele_fin_t

rhu/banky/bs_ukazatele_tab01.html.

132

—. Slovník pojmů. Česká národní banka. [Online] Česká národní banka. [Citace: 10. 11 2012.]

http://www.cnb.cz/cs/obecne/slovnik/.

—. 2012. Vybrané ukazatele podle skupin bank. Česká národní banka. [Online] Česká národní

banka, 07 2012. [Citace: 19. 11 2012.]

http://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnne_informace_fin_trhy/zakladni_ukazatele_fin_t

rhu/banky/bs_ukazatele_tab06.html.

—. Vysvětlení pojmů bankovka, státovka, obchodní mince, pamětní bankovka a mince. Česká

národní banka. [Online] Česká národní banka. [Citace: 09. 11 2012.]

http://www.cnb.cz/cs/faq/vysvetleni_pojmu_bankovka_statovka.html.

Český statický úřad. 2012. Míra inflace. Český statický úřad. [Online] Český statický úřad, 09.

11 2012. [Citace: 15. 11 2012.] http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/mira_inflace.

ČEZ. 2012. Vývoj cen akcií. ČEZ. [Online] ČEZ, 14. 11 2012. [Citace: 14. 11 2012.]

http://www.cez.cz/edee/www/cs/akcie/akcie.jsf;jsessionid=822aa1a4917d913e5431b99af55ac0

13337af4d6d8a378a0d94a5cc127d0188f.e3yOc3eOah10axuPc3qSbhqQe0#stocks.

ČTK. 2012. Na splnění Basel III chceme rok navíc, stejně jako konkurenti v USA, žádají

evropské banky. Patria online. [Online] Patria Finance, a.s., 26. 11 2012. [Citace: 11. 12 2012.]

http://www.patria.cz/zpravodajstvi/2207045/na-splneni-basel-iii-chceme-rok-navic-stejne-jako-

konkurenti-v-usa-zadaji-evropske-banky.html.

Dočekalová, Marie a Straková, Juliana. 2012. Vliv vybraných ukazatelu na udržitelný rozvoj

CR. Konference FBM VUT v Brně. [Online] 23. 11 2012. [Citace: 08. 1 2013.]

http://www.konference.fbm.vutbr.cz/workshop/papers/papers2010/docekalova_strakova.pdf.

Drtinová, Daniela. 2006. ČNB zvýšila úrokové sazby na dvě a půl procent. Česká národní

banka. [Online] Česká národní banka, 27. 09 2006. [Citace: 15. 11 2012.]

http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/clanky_rozhovory/media_2006/cl_06_060927a.html.

Economia. 2012. Nové nebezpečí pro španělské banky. Bankovnictví. [Online] Economia, a.s.,

26. 10 2012. [Citace: 20. 11 2012.] http://bankovnictvi.ihned.cz/c1-58098000-nove-nebezpeci-

pro-spanelske-banky.

133

EurActiv. 2010. Investice do regenerace brownfieldů podpoří na Moravskoslezsku nový fond

Jessica. EurActiv. [Online] 09. 02 2010. [Citace: 07. 01 2012.] http://www.euractiv.cz/regionalni-

rozvoj/clanek/investice-do-regenerace-brownfieldu-podpori-na-moravskoslezsku-novy-fond-

jessica-007062.

Inforegio. JESSICA: společná evropská podpora udržitelných investic do městských oblastí.

Regionální politika - Inforegio. [Online] [Citace: 07. 01 2013.]

http://ec.europa.eu/regional_policy/thefunds/instruments/jessica_cs.cfm.

Komerční banka. Běžný účet pro Fond rozvoje bydlení (FRB) a účelový účet půjčky – účty pro

finanční podporu z Fondu rozvoje bydlení. Komerční banka. [Online] Komerční banka. [Citace:

20. 11 2012.] http://kb.cz/cs/verejna-sprava/ucty-a-platby/bezny-ucet-pro-fond-rozvoje-bydleni-

frb-a-ucelovy-ucet-pujcky-ucty-pro-financni-podporu-z-fondu-rozvoje-bydleni.shtml.

—. Etika v Komerční bance. Komerční banka. [Online] Komerční banka. [Citace: 20. 11 2012.]

http://kb.cz/cs/o-bance/o-nas/etika-v-komercni-bance.shtml.

—. Municipální úvěr nad 10 let v Kč. Komerční banka. [Online] Komerční banka. [Citace: 20. 11

2012.] http://kb.cz/cs/verejna-sprava/financovani/municipalni-uver-nad-10-let-v-kc.shtml.

—. 2012. UVEŘEJŇOVANÉ INFORMACE BANKOU PODLE § 11a ZÁKONA Č. 21/1992 Sb., .

Komerční banka. [Online] 30. 09 2012. [Citace: 20. 11 2012.] http://www.kb.cz/file/cs/o-

bance/kb-informace-o-kb.pdf?55e6f68820bfc75dc0e0979ebb0136b3.

Tomšík, Vladimír. 2010. Podíl dolarů postupně klesá. Česká národní banka. [Online] Česká

národní banka, 07. 01 2010. [Citace: 17. 11 2012.]

http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/clanky_rozhovory/media_2010/cl_10_100107c.html.

Zimmermann, Tomáš. 2012. ČNB snižuje úrokové sazby na rekordní minimum. Česká národní

banka. [Online] Česká národní banka, 01. 11 2012. [Citace: 15. 11 2012.]

http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/tiskove_zpravy_cnb/2012/20121101_menove_rozhod

nuti.html

134

Doporučená literatura pro samostudium

Čejková, Viktéria, Šedová, Jindřiška a Čapková, Dana. 2001. Základy pojišťovnictví. Brno :

VUT v Brně, 2001. ISBN 80-214-1886-9.

Černohorský, Jan a Teplý, Petr. 2011. Základy financí. Praha : Grada Publishing, 2011. 978-

ISBN 80-247-3669-3.

Holman, Robert. 2005. Ekonomie - 4. aktualizované vydání. Praha : C.H.Beck, 2005. ISBN 80-

7179-891-6.

Kašparovská, Vlasta. 2006. Řízení obchodních bank: vybrané kapitoly. Praha : C.H.Beck,

2006. ISBN 8071793817.

Neumann, Pavel, Žamberský, Pavel a Jiránková, Martina. 2010. Mezinárodní ekonomie.


Nývltová, Romana a Režňáková, Mária. 2007. Mezinárodní kapitálové trhy - zdroj financování.


Polách, Jiří, a další. 2012. Reálné a finanční investice. Praha : C.H.Beck, 2012. ISBN

8074004368.

Polouček, Stanislav. 2006. Bankovnictví. Praha : C.H.Beck, 2006. ISBN 8071794627.

Polouček, Stanislav. 2009. Peníze, banky, finanční trhy. Praha : C.H.Beck, 2009. ISBN

8074001520.

Revenda, Zbyněk. 2011. Centrální bankovnictví -- 3. aktualizované vydání . Praha :

Management Press, 2011. ISBN 80-7261-230-7.

Revenda, Zbyněk. 2000. Peněžní ekonomie a bankovnictví. Praha : Management Press, 2000.

ISBN 8072610317.

Synek, Miloslav a kolektiv, a. 2011. Manažerská ekonomika - 5., aktualizované a doplněné

vydání. Praha : Grada Publishing, 2011. ISBN 802473494X.

Date post:	07-Jul-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	3 times
Download:	0 times

Bankovnictví a finance2014/03/12 · Bankovnictví a finance Studijní dokumentace projektu...

Documents