65
• Chemoorganotrofní způsob života – bez kyslíku
• 2 možnosti: a) zůstává základní schéma
v platnosti a změna je v tom že kyslík je
nahrazen jinou molekulou
• b) používají fylogeneticky nejstarší způsob –
fermentace – kvašení
• 2 odlišné molekulární mechanismy vzniku ATP
spřažené s oxidoredukcí: v cytoplasmě a na
membráně
Fermentace / mléčné a alkoholové kvašení
v
Fermentace 1
• Fermentace je takový způsob chemoorganotrofních
oxidoredukcí, kdy organická redukovaná látka, zdroj
energie, např.: glukosa, je v průběhu katabolismu
rozštěpena na dvě látky, z nichž jedna je oxidována a
druhá redukovaná.
• Transformace glukosy na pyruvát – glykolysa – čistý
zisk z jedné molekuly glukosy : 2 ATP – alkoholové
kvašení
Fermentace 2 Mléčné kvašení :
Homofermetativní
Homofermetativní mléčné bakterie (rody Streptococcus,
Lactococcus a Lactobacillus) mají laktátdehydrogenasu M.
Heterofermentativní Heterofermetativní mléčné bakterie (rody Leuconostoc a Lactobacillus) nemají aldolasu a proto využívají pentosový cyklus, čímž mezi jejich produkty z hexos jsou vedle laktátu i oxid uhličitý a etanol.
Kvašení enterobakterií – mixed fermentation, smíšené
kvašení různé produkty charakteristické pro rod Escherichia
coli - produkuje hodně kyselin: octová,mléčná, mravenčí,
indol
Fermentace 3
Kvašení propionové
charakteristické pro rod Propionibacterium, Veillonella, Bacteroides
Laktát → acetát + CO2 + 2(2H)
2 laktát + 2(2H) → 2 propionát
3 laktát → 2 propionát + acetát + CO2
výtěžek 4 ATP na 1,5 molekuly glukosy
Distribution of fermentations
Fermentace Escherichia coli
(mixed acid fermentation)
Co všechno vzniká v průběhu fermentace?
• vzniká směs kyselin (mixed acid fermentation):
– kyselina octová (acetát)
– kyselina mléčná (laktát)
– kyselina jantarová (sukcinát)
– kyselina mravenčí (formát)
• vzniká ethanol
• vznikají plynné produkty:
– H2
– CO2
• poměr vznikajících látek:
– kyseliny: neutrální produkty - 4:1
– oxid uhličitý: plynný vodík - 1:1
• výtěžek fermentace: 3 moly ATP/ 1 mol glukosy
kvašení enterobakterií další produkty
• E.coli - C2 - C3 kondenzace - acetoin
• Aerobacter indologenes - acetoin + 2H = 2,3-
butandiol
• acetoin - 2H = diacetyl
• Kvašení klostridií
• Clostridium - kys. máselná,kys. octová, H2,CO2,
• C.butylicum - butanol, isopropanol
• C.acetobutylicum - butanol, aceton
ABE fermentace , tvorba kys. máselné
EMP dráha, tvorba C3 a C4 sloučenin
První fáze acidogenní, po poklesu pH stacionární
fáze a vstup do solvatogenní fáze. Acetyl CoA
kondenzuje na acetoacetát, který je buď
redukován na butyrát a butanol nebo je štěpen
dekarboxylací na aceton. Aceton může být dále
redukován na isopropanol.
CH3CH2CO + S.CoA + NADH + H+ → CH3CH2CH2CHO +
HSCoA + NAD+
Clostridium acetobutylicum
Principy anaerobní respirace
MQ menachinon
Donory elektronů
Formiát
3 specifické dehydrogenasy
Vodík
NADH
2 specifické dehydrogenasy
Laktát
glycerol 3.P
ethanol
Respirace nitrátu 1
Nitrátová respirace u bakterií je dvojího druhu :
1) spojená s redukcí nitrátu na nitrit
2) spojená s redukcí nitrátu na plynný dusík
Vedle této respirační redukce NO3- existuje zcela
nezávisle asimilační redukce NO3- na NH3, která probíhá u
všech mikroorganismů schopných používat NO3- jako jediný
zdroj dusíku.
Přenos elektronů z NADH na nitrát
Respirace nitrátu
Nitrátreduktasa
• Byla izolována z cytoplazmatické membrány E.coli mnoha různými procesy založenými na využití detergentů, zahřívání v přítomnosti alkálií, extrakce rozpouštědly.
• Enzym obsahuje Mo, nehemové železo a sulfidy citlivé ke kyselinám.
• Rozlišujeme tři podjednotky, označované α, β, γ. V některých případech však byla zjištěna absence γ podjednotky γ a přítomnost β´podjednotky, strukturně velmi podobné β podjednotce.
• γ podjednotka má charakter β-typu cytochromu, jehož strukturní geny jsou součástí operonu nitrátreduktasy. Zároveň ukotvuje podjednotky α a β.
• α podjednotka má zřejmě katalytickou funkci (funkce β podjednotky není známa).
• Nitrit je produkován na vnitřní straně cytoplazmatické membrány (viz. obrázek).
Nitritreduktasa
• Za anaerobních podmínek je E. coli schopna redukovat nitrit na amoniak, účinkem enzymu nitritreduktasy. Celý proces lze popsat následující reakcí:
N02- + 6e + 8H+ → NH4
+ + 2H20
Respirace nitrátu 2
Redukce nitrátu na nitrit - taxonomický znak těchto rodů :
Escherichia, Shigella, Salmonella, Arizona, Citrobacter, Klebsiella, Serratia, Proteus a další enterobakterie; dále rody : Staphyllococcus, Mycobacterium a jiné. Dále u některých druhů z rodů : Pseudomonas, Bacillus, Clostridium, Lactobacillus, Micrococcus a další.
Respirace nitrátu
Respirace nitrátu 3
NO3- + H2 NO2
- + H2O
Fysiologické donory protonů a elektronů :
NADH, sukcinát, laktát, formiát, glycerolfosfát,
vodík, cytochrom b, chinon.
Poslední dva fungují mezi příslušnou dehydrogenasou a terminální nitrátreduktasou.
Systém je uložen na cytoplasmatické membráně
bakterií. Fakultativně aerobní bakterie mají funkčně
systém propojený s aerobním elektrotransportním
systémem. Část komponent je společná,
nitrátreduktázový systém má specifický cytochrom b-556
Respirace nitrátu 4 Asimilační redukce nitrátu
Výskyt : a) bakterie :
Bacillus, Clostridium, Cytophaga,
Escherichia, Micrococcus
b) plísně :
Aspergillus, Penicillium
c) kvasinky :
Candida, Hansenula, Rhodotorul
Asimilativní nitrátreduktasa redukuje nitráty na nitrily,
je rozpustná v cytoplasmě, obsahuje molybden.
Kontrola : nitrát - induktor, amoniak - represor
Obvyklá tense O2 nepůsobí represi synthesy.
Respirace fumarátu Výskyt: bakterie :
Escherichia coli, Citrobacter, Shigella, Proteus
Vnější nezávislý akceptor protonů a elektronů - fumarát
Fumarátreduktasa - membránový enzym, spřažený s trans-
lokací protonů a se synthesou ATP. Výkon nižší :
HOCOCH=CHCOOH + H2 HOCOCH2CH2COOH
G0’ = -86 kJ/mol
Respirace TMAO
• TMAO = Trimethylamin N-oxid – Jedná se o součást mořských ryb a bezobratlých.
– Redukován post mortem bakteriemi, včetně E.coli, na trimethylamin.
– TMAO stimuluje anaerobní růst Escherichia coli na glukose (taktéž na formátu či vodíku).
– TMAO reduktasa je enzymem lokalizovaným v periplazmatickém prostoru, je akceptorem elektronů z NADH, NADPH a formátu (přes b- a c-cytochromy), nebo přímo z redukovaných methyl viologenů.
– Jedná se o monomer (100 000 Da), obsahující Mo kofaktor v aktivním místě.
– V buňkách rostoucích anaerobně za přítomnosti TMAO je jeho redukce spřažena s translokací protonů a se vznikem protonmotivní síly.
Respirace tetrathionátu
Výskyt : bakterie :
Serratia, Salmonella, Providencia,
Arizona, Proteus, Citrobacter
a další
Tetrathionátreduktasa je enzym spřažený se syntesou
ATP a výkonem srovnatelný s fumarátreduktasou
S4O62- + H2 2 S2O3
2- + 2 H+ G0´= -84,5kJ/mol
Respirace dimetylsulfoxidu - DMSO
DMSO je vedlejším produktem sulfátového procesu výroby
celulózy.
Anaerobní bakterie Wolinella succinogenes využívá dimetylsulfoxid
DMSO jako akceptor elektronů
Energetický výtěžek je cca 0,7 mol
ATP(mol/DMSO)
Respirace síranu
Výskyt pouze u dvou rodů:
Desulfotomaculum Desulfovibrio
Striktně anaerobní mikroorganismy žijící v bahně (nemají
Calvinův cyklus pro autotrofní asimilaci CO2)
SO42- + 4 H2 + H+ HS- + 4 H2O
G0´= -152kJ/mol
Sulfát redukující bakterie důležité pro ekologickém prostředí (součást
koloběhu síry), umožňují existenci fototropních bakterií v anaerobním
prostředí a sirných bakterií v aerobních podmínkách, hojně přítomny
ve vodách naftových a plynných ložiscích.
Nutno odlišit od asimilativní redukce síranů
Růstovými substráty (zdroje C) sulfát redukujících bakterií
jsou laktát a acetát.
Redukční síla redukující bakterie takto generovaná se
stěhuje dolů do elektron transportního řetězce za
současné redukce sulfátu na H2S , sulfan (hydrogen
sulfide) a tvorby energie pomocí ATP synthasy
Respirace oxidu uhličitého
CO2 + 4 H2 CH4 + 2 H2O G0´ = -131 kJ/mol
Prováděna striktně anaerobně několika málo rody a druhy.
Rozklad organické hmoty : bahno, sedimenty a v zažívacím
traktu přežvýkavců (1 kráva dá cca 200 l CH4/den)
celulóza cukry mastné kyseliny alkoholy,
CO2, H2 CH4
Intenzivní při anaerobním čištění odpadních vod a
biologických odpadů (kejda) - podstatná součást
„bioplynu“ - metan.
methanogeneze
• Methanogeny získávají energii využitím H2 pro redukci CO2.
• Také dekarboxylují acetát na CH4 a CO2.
• Methanogeny náleží mezi Archaea : Methanobacterium,
Methanococcus , Methanosarcina, Methanospirillum
• 4H2 + CO2 → CH4 + 2 H2O
• 4HCOOH → CH4 + 3 CO2 + 2H2O
• 4CH3NH2Cl + 2H2O → 3 CH4 + CO2 + 4 NH4Cl
• 2(CH3)2NHCl + 2H2O → 3 CH4 + CO2 + 2 NH4Cl
• 4(CH3)2NHCl + 6H2O → 9 CH4 + 3 CO2 + 4 NH4Cl
• CH3COOH → CH4 + CO2
Methanogenní bakterie • T od 5 do 90 oC. Vysoké teploty – geothermální
H2 a CO2.
H2 a CO2 , formiát, acetát, methanol, trimethylamin,
dimethylsulfid, methanthiol, isopropanol,
isobutanol,cyklopentanol, ethanol.
Nejextrémnější methanogeny jsou autotrofní. Většina
ale vyžaduje směsi vitaminů, aminokyseliny (thiamin,
glycin, betain).
Stopové prvky: Fe, Co, Ni, Mo, W
Methanogeny: a) acetotrofní
b) hydrogenotrofní
c) methylotrofní
Methanobacterium thermoautotrophicum Methanothermobacter thermautotrophicus str. Delta H
genom má 1.75 milionů bp, a obsahuje cca 1921
predikovaných genů.
M. thermoautotrophicus je anaerobní a termofilní .
Roste při pH 7.2-7.6, a tvoří methan redukcí oxidu
uhličitého.
Taxonomie: Archaea; Euryarchaeota; Methanobacteria;
Methanobacteriales; Methanobacteriaceae;
Methanothermobacter.
Sekvenování: sekvence publikovaná v srpnu 1997 Oscient
Pharmaceuticals Corporation, popsána v J Bacteriol
179:7135-55 (1997) Smith DR, Doucette-Stamm LA,
Deloughery C, Lee H, Dubois J, et al. "Complete genome
sequence of Methanobacterium thermoautotrophicum
deltaH: functional analysis and comparative genomics."
Struktura celulosy
• Celulosa je dlouhý řetězec glukosových molekul,
vázaných primárně β(1-4) glykosidickými vazbami, což
způsobuje, že pouze malý počet enzymů je schopen
tento polymer degradovat.
• Je nejrozšířenější obnovitelný polymer na zemi.
• Hemicelulosa je větvený polymer xylosy, arabinosy,
galaktosy, mannosy a glukosy. Hemicelulosa svazuje
svazky celulusových vláken za tvorby mikrofibril, které
posilují stabilitu buněčné stěny. Také se křížově váže s
ligninem za tvorby komplexů, které zvyšují stabilitu, ale
také umožňují mikrobiální degradaci.
Enzymová hydrolýza celulosy Krystalická celulosa, rozklad její struktury umožní kooperace nekatalyzujících
reakcí a uvolní monomolekulární vlákna, která lze hydrolyzovat.
Enzymová hydrolýza celulosy je pomalý a nekompletní proces.
Konsorcium enzymů v bachoru přežvýkavců hydrolyzuje za 48 hodin asi 60-
65% celulosy. Termití systém enzymů asimiluje celulosu ze dřeva z 90%.
Celulosa - dlouhé polymery β-1,4- vázaných glukosových jednotek, které
dále tvoří vláknité struktury vyššího řádu.
Hemicelulosa - heteropolysacharid tvořený řetězci xylosy (xylany) nebo
mannosy a glukosy (mannany a glukomannany) s postraními řetězci
arabinosy, galaktosy, octové a glukuronové kyseliny.
Oba polymery jsou v podstatě ve vodě nerozpustné.
Lignin má vysoký protektivní účinek. Nacházejí se artefakty ze dřeva až
1500 let staré.
Synergismus mezi endoglukanasami, celobiohydrolasami
a β-glukosidasami v celulasovém systému hub.
Šestiúhelníky-
glukosa
Redukující
konce
černé
Trichoderma reesei Celulasový systém, který má synergii 3 typů enzymů :
1) endoglukanasa nebo 1,4--D glukan-4-glukano hydrolasa
E.C.3.2.1.4
nahodile štěpí polymer celulosy a tím vytváří „nové“konce
2) exoglukanasa A nebo 1,4--D glukan-glukano hydrolasa
E.C.3.2.1.74
uvolňuje D-glukosu z -glukanu
exoglukanasa B nebo 1,4--D glukan cellobiohydrolasa
E.C.3.2.1.91
tvoří D-cellobiosu z -glukanu
3) -glukosidasy nebo -D-glukosid gluko hydrolasy
E.C.3.2.1.21
uvolňují D-glukosu z rozpustných cellodextrinů a gluko-
sidů
Enzymy rodu Trichoderma - intensivní studium 3D struktura
celulasa
• 3Dmodel
Rozklad celulosy mikroorganismy
• Aerobní degradace Anaerobní degradace svrchní vrstvy ornice a jiných komplexní výživový systém měnící
půd – akumulace rostlinných polymerní polysacharidy na methan
zbytků a CO2 Prvním krokem je fermen-
Dřevo - pomalý rozklad, kromě tace glukosy získané aktivitou ce-
celulosy, hemicelulosa a lignin lulolytických enzymů na CO2, H2 a
Phanaerochaete chrysosporium kyseliny a alkoholy.
+ některé Actinomycetes Druhým krokem jsou tyto látky
Trichoderma reesei přeměňovány na acetát a CO2 .
Cellulomonas, Pseudomonas Přebytek redukujících látek je užit
Cellvibrio, Thermomonospora na redukci vhodných akceptorů.
Microbispora Clostridium thermocellum, Metha-
nobacterium thermoautotrophicum
Zvýšení genové dose u Trichoderma nezměnilo významně
množství produkovaných enzymů
Studium cis- a trans- faktorů účastných na expresi těchto genů
může překonat problémy zvyšování produkce celulas.
Induktory produkce celulasy : sophorosa (2 β-1,2 vázaná
glukosa). Tvorba tohoto cukru z cellobiosy je vyvolaná
tranglykosylační aktivitou β-glukosidasy (BGL I)
T.resei má více kopií bgl I a má proto zvýšenou aktivitu
β-glukosidasy .
Produkční kmeny - minimálně 2 β-glukosidasy
2 hlavní xylanasy nejsou koregulovány (xyn 1 , xyn 2)
K rozlišení podobných proteinů z různých organismů byl zaveden
dvoupísmenový kód.
Ct-Cel5a označuje první celulasu z GHF 5 Clostridium
thermocellum.
Thermobifida fusca poskytla šest β-glukanasových genů
označených E1 - E6, které byly naklonovány. Ani jeden enzym
sám o sobě nebyl schopen hydrolyzovat krystalickou celulosu.
Zvýšení hydrolýzy - smísení několika komponent.
Celulasy se liší nejen mechanismem účinku (endo / exo) ale také
způsobem vazby na krystalický povrch substrátu. Enzym má
obvykle 2 vazebná místa - aktivní místo na katalytické doméně a
oddělené funkčně nezávislé místo na CBM
Rozpoznání nerozpustného substrátu: 3 představy
1) organismus produkuje konstitutivně nízkou hladinu celulasy
za všech kultivačních podmínek, i na glukose. Tato hypotéza
byla ověřena užitím protilátek, nikoli analýzou exprese.
2) signifikantní exprese celulasy je pozorovatelná po vyčerpání
glukosy, výsledky potvrzené na úrovni mRNA.
3) T. resei konidie obsahují kompletní soubor enzymů
hydrolyzujících široké spektrum polysacharidů. Celulasy vázané
na konidie mohou provádět počáteční degradaci molekul
celulosy a tak tvořit induktory. Přítomnost cellobiohydrolasy
CBHI a CBHII na povrchu konidií byla prokázaná
imunochemicky. Normální poměr sekretované CBHI a CBHII
do media je 4:1 , však nebyl zachován.
Mechanismy bakteriální adheze k celulose
• Celkem čtyři známé mechanismy:
• 1) velké vícesložkové komplexy, označované
jako cellulosomy
• 2) adheze pomocí fimbrií a bičíků (pili)
• 3) cukerné epitopy vrstev bakteriálního
glykokalyxu
• 4) vazebné domény enzymů
Cellulosom Clostridium thermocellum
• C. thermocellum 55 – 65 oC, substrát : celulosa a cello-dextriny, transportuje cellobiosu
• Genom obsahuje 2 β-glukosidasy GHR 1 a 3
• Cellulosomy tvoří polycellulosomy – 100 MDa, stejný profil na ELFO – 50 komponent
• Katalytická aktivita závisí na přítomnosti lipidů, Ca2+ ,
• 6 – 13 % glykosylovaných,
• Ruminococcus, Butyrvibrio - R.albus cellulosom srovnatelný
s C. thermocellum , cca 20 proteinů na ELFO, 8 endogluka-
nasová aktivita, 9 exogluglukanasová aktivita
Celulasy z bakterií nejsou dosud komerčně produkovány
Nejprozkoumanějši cellulosom - Clostridium thermocellum
minimálně 11 různých enzymů je propojeno do
nekatalyzujícího lešeňovitého proteinu (skafoldin), který
propojuje povrch buňky se substrátem.
Vazba v podpůrném proteinu stimuluje aktivitu jednotlivých
složek systému.
Glykoprotein CipA (cellulosom integrating protein) zahajuje
vazbu na substrát.
CBM “carbohydrate binding modul”
Vazba kohesin - dokerin byly intensivně studovaná, bylo zkištěno, že se jedná o
nejsilnější známou nekovalentní interakci.
Struktura hypotetického cellulosomu
Cellulosom C. thermocellum
Komponenty celulosomu
Clostridium thermocellum - cellulosom
celulosom je tvořen 3 typy enzymů:
endoglukanasa
exoglukanasa
β-glukanasa
dosud popsáno více než 600 genů pro celulasy
Komplexní molekulární architektura se skládá z katalytických a
nekatalytických modulů.
Nekatalytické moduly - vazebné domény celulosy:
prolin/threonin/serin PTS box
Obecně : „carbohydrate-binding modules CBM. Další složky
jsou „fibronectin like modules“ a „surface-layer homologous
modules“ SHL.
Modulární struktura „lešení“, c1 kohesinový modul 1,
DocII kotvící modul typu II, GH9 skupina glykosyl hydrolas 9
(katalytický modul), x1 X-modul (hydrofilní modul 1)
A. . Acetivibrio
B. Butyrivibrio
C. Clostridium
Skenovací el. mikroskopický snímek ferritinem ošetřené ko-
kultury F. succinogenes BL2 a Butyrivibrio fibrisolvens,
bakterie rostly na stoncích bavlny
Soubor adhezních mechanismů u
mikroorganismů bachoru
Lignocelulosa
• Součást dřevin, degradace bakteriemi a houbami
• Termiti rozloží 74 – 99% celulosy a 65 – 87 % hemicelu-
losy – xylofagie
• Skupiny termitů: 1) nižší – různorodé populace
bičíkatých prvoků a prokaryot
2) vyšší – bakterie jsou přítomny,
kultivují a konzumují celulolytické
houby
Lignin
• Lignin je komplexní polymer fenylpropanových
jednotek,které jsou „cross-linked“ jedna k druhé pomocí
různých typů chemických vazeb. Tato komplexita má
tudíž velký význam pro odolnost k mikrobiální
degradaci.
Některé organismy, zvláště pak houby, mají enzymy
nezbytné ke štěpení ligninu. Počáteční reakce jsou
zprostředkovány extracellulární ligninovou a
manganovou peroxidasou, primárně produkovanou
houbami bílé hniloby (white-rot fungi). Rovněž
aktinomycety mohou rozkládat lignin, ale typicky
degradují méně než 20% celkového ligninu.
• Degradace ligninu je primárně aerobní proces, neboť
za anaerobních podmínek lignin může persistovat po
velmi dlouhá období.
Lignin
• Lignin je druhá nejhojnější obnovitelná sloučenina na zemi. Je to heterogenní polymer sestávající z fenyl propanoidových substruktur spojených různými kovalentními vazbami.
• White-rot fungi – houby bílé hniloby jsou jediné organismy schopné mineralizovat účinně lignin na CO2 a vodu. Tvoří lignin-modifikující enzymy, jako lignin peroxidasy (LiPs), mangan peroxidases (MnPs), glyoxal oxidase (GLOX) a lakásu (laccase) k degradaci ligninu in ve dřevu buněčných stěn.
Modely struktury ligninu
Veratryl alkohol je nalézán jako metabolit ligninu u Phanerochaete
.chrysosporium
Lignolytická aktivita
• Lignolytické aktivity čtyř celulolytických organismů byly porovnány za použití slámy jako substrátu. Pouze Aspergillus japonicus a Polyporous versicolor degrado-valy měřitelně lignin, a A. japonicus dával nejvíce proteinu.
• Při kultivaci na pevné fázi, nejvíce proteinu dával P. versicolor, následovaný A. japonicus. Předošetření slámy horkou vodou usnadnilo biodegradaci a tvorbu proteinu. Nutriční hodnota takto ošetřené slámy byla také zlepšena některými fungálními kulturami.
• Největší obsah degradovatelných polysacharidů ve slámě byl získán působením A. japonicus na tekutém mediu a Pleurotus ostreatus na pevném mediu.
Mikrobiální degradace ligninu
Degradace ligninu byla nejprve roce studovaná u hub. Studie o
aktivitě bakterií degradujících ligninu lignin jsou až po roce
2000.
Lignin-degradující bakterie byly nalezeny ve třech řádech:
Actinomycety, α-Proteobakterie a γ-Proteobakterie. Jedná
se o ubikvitní skupinu mikrobů široce rozšířenou v přírodních
ekosystémech po celém světě, jak suchozemských, tak vodních
prostředích. Rostou jak apikálně, tak větveně a tvoří substrátové
i vzdušné mycelium připomínající vláknité houby. Vzhledem k
tvorbě sekundárních metabolitů a extracelulárních enzymů jsou
tyto bakteriální druhy považovány za hlavní rozkladače
lignoceulosy v půdě. U prokaryot je nejčastěji z lignolytických
enzymů identifikovaná a studovaná laccasa.
Skenovací el. mikroskopický snímek ferritinem ošetřených
bakterií
Ruminococcus flavefaciens, bakterie rostly na stěnách alfa-
alfa
Skenovací el. mikroskopický snímek ferritinem ošetřené
ko-kultury F. succinogenes S85 a B.fibrisolvens D1,
bakterie rostly na stoncích bavlny
Skenovací el. mikroskopický snímek ferritinem ošetřených
bakterií
Fibrinobacter succigenes, bakterie rostly na stěnách alfa-
alfa
Skenovací el. mikroskopický snímek ferritinem ošetřené
ko-kultury F.succinogenes BL2, bakterie rostly na
pšeničné slámě upravené SO2
