BRIDGES - MOSTY K ŘEŠENí ČI MOSTY MEZI ŘEŠENÍMI, 2010: 209-2]5

ISI je jedním z míst, kde k takovému me-zinárodnímu propojování dochází. A taknapříklad konverzace, kterou načal Pavels Rocio Chaveste Gutiérrez z Institutu Ka-nankil před dvěma lety v mexické Meriděa která kontinuálně pokračuje na internetui osobně (letos v zimě při návštěvě Rocio nabrněnské Fakultě sociálních studií a v létě naISI), se nyní rozvíjí formou Skype terapeu-tických konzultací mezi studenty Kanankila Narativem. Také na ISI započatá diskuzeo vizi mezinárodního tréninkového progra-mu ve spolupracující praxi, certifikovanémdomovskou institucí Harlene Anderson,Houston Galveston Institute, živě pokra-čuje a brzy vyvrcholí v realizaci výcvikui u nás. Myšlenka spolupráce není tedy ,jen"filozofický postoj, ale také platforma pro

Rocio Chaveste Gutier

konkrétní společnou práci. Ať už v kontextuterapeutické situace nebo třeba spolupráceorganizací.

Došlo do redakce: 1. 10. 2010. Přijatokpublikaci: 1. 10. 2010.

IBRIDGES 2010- MOSTY K ŘEŠENí Či MOSTYMEZI ŘEŠENíMI?(Zpráva z konference terapeutCl a terapeutek zaměřených na řešení)Leoš Zatloukal

Ve dnech 3.-5. 9. 2010 se švédské městoMalmo s necelými třemi sty tisíci obyvatelstalo dočasně hlavním městem všech tera-peutů a terapeutek zaměřených na řešení(•.solution-focused therapy"), protože se zdekonala první společná konference Evropskéasociace krátké terapie (European BriefTherapy Association - EBTA) a americkéAsociace krátké terapie zaměřené na řešení(Solution Focused Brief Therapy Asso-ciation - SFBTA). Pro EBTA to byla jižsedmnáctá konference v pořadí, pro SFBT Asedmá, poprvé ale obě asociace spojily sílya uspořádaly konferenci společnou. Pravdě-podobně se tak stalo i zásluhou Harry Kor-mana, hlavního pořadatele konference, kterýje jednou z klíčových osobností současnéhoSpt hnutí a má velmi úzké kontakty s lidmiz SFBT A. Snad i proto se na •.Bridges" kon-ferenci sjelo takové množství významnýchpředstavitelů tohoto přístupu z celého světa.

Program konference byl velmi bohatýa pestrý. Svědčí o tom i skutečnost, že až naněkolik málo výjimek probíhalo paralelněvždy šest workshopů. Každý workshoptrval 45 minut a probíhal v některém zesalónků v šestém patře luxusního hoteluHilton v centru Malmo. Salónky byly siceoznačené nesrozumitelnými a - což byloještě horší - naprosto nezapamatovatelnýmišvédskými názvy (konkrétně: Havsornen,Fiskjusen, Svansjon AB, Svansjon CD,Berguven a Naktergalen), ale díky dobřea přehledně připravenému programu a vy-nikající organizaci ze strany pořadatelů se mipodařilo poměrně rychle zorientovat a vět-šinou dorazit na workshop, který jsem sipředem zvolil. Ze všech workshopů, kteréjsem měl možnost absolvovat, jsem vy-bral některé, s kterými bych se zde rád po-děW.

Jak je v terapii zaměřené na řešení zvy-

209

KONFERENCE,WORKSHOPY

kem, začal bych i zde od konce, protožehlavním "tahákem" celé konference bylonedělní dopoledne. Na programu totiž bylodiskusní setkání s (dosud žijícími) lidmi,kteří stáli u zrodu přístupu zaměřeného nařešení (tzv. "founders group"). Pozvánípřijali Gale Miller, Eve Lipchik, John Wal-ter, Wallace Gingerich a Dan Gallagher.Účast původně přislíbili i Elam Nunnally(který bohužel několik měsíců před konánímkonference zemřel) a Scott Miller (který na-konec musel účast zrušit ze zdravotních dů-vodů). Diskusi moderoval a vtipně glosovalBrian Cade. Během diskuse se objevovalarůzná témata - od osobních vzpomínek naSteva de Shazera a lnsoo Kim Berg, přesněkteré teoretické otázky a výzkum, až pobudoucí směřování přístupu zaměřeného nařešení. Gale Miller-například zavzpomínalna to, jak spolu se Stevem přirovnali přístupzaměřený na řešení k pizze - na stále stejnýzáklad lze klást velmi různé přílohy podlechuti a každý si navíc může vzít tolik, kolikchce nebo potřebuje. John Walter" mimojiné vyprávěl příběh o tom, jak v počátcíchsvé terapeutické kariéry pracoval v Milwu-akee s mladíkem, který o terapii nejevilpřílišný zájem. Při práci je pozoroval tým,ve kterém seděl i Steve de Shazer. John sesnažil, seč mohl, aby mladíka získal prospolupráci - naklonil se k němu, ptal se honejrůznějšími způsoby, domlouval mu ... ,ale nic nepomáhalo. V tom zazvonil telefon(v té době ještě v BFfC používali "přímou"supervizi po telefonu), John se mladíkoviomluvil, zvedl sluchátko a slyší Steva, jakmu dává instrukce: "Až se k tomu mladí-

ISF je zkratka "solution-focused" (zaměřené na řešení).'Gale Miller je původním vzděláním sociolog, je auto-rem knihy .Becoming miracJe workers" (1997) a řadydalších knih a článků, spolu se Stevem de Shazeremnapříklad napsali vlivný článek o emocích v přístupuzaměřeném na řešení.3 John Walter je (spolu s Jane Peller) autorem význam-ných knih .Becorning solution-focused in brief thera-py" (1992) a .Recreating brief therapy: Preferencesand possibilities" (2000) a četných článků o přístupuzaměřeném na řešení.

210

kovi vrátíš, sedni si na židli, opři si zádao podložku, uvolni se a zpomal." John setedy vrátil k mladíkovi, posadil se a opřelse, ale za půl minuty už byl zase v předklonua bombardoval mladíka otázkami. Opět serozezněl telefon, John se znovu mladíkoviomluvil, dostal naprosto stejnou instrukcia opět se vrátil. Tento cyklus se několikrátopakoval, takže nakonec i mladíka začalozajímat "co se tu k čertu děje" a pozvolnase zapojoval do konverzace. John si z tohopodle svých slov odnesl především pouče-ní o nutnosti respektovat tempo klientaa nepracovat příliš za klienta. Při úvahácho budoucnosti terapie zaměřené na řešeníse Wal Gíngeríclr' zamýšlel nad důležitostídalšího výzkumu přístupu zaměřeného nařešení. Poukázal přitom na skutečnost, žev současnosti v USA upřednostňovanévýzkumné metody (RCT - znáhodňovanéklinické zkoušky) opakovaně potvrzujíúčinnost přístupu zaměřeného na řešení(sám na svých stránkách zveřejnil databázirealizovaných výzkumů). Zároveň všakprotežování RCT nutí výzkumníka pracovatv "paradigmatu", které je zcela odlišné odtoho, v němž se pohybují terapeuti zaměřenína řešení. Eve Lipchik" zmínila s velkounaléhavostí důležitost ucelenějších a dlou-hodobějších výcviků v přístupu zaměřenémna řešení. Současná praxe v USA, kde se vět-šinou realizují jen krátkodobé workshopy,na kterých pracovníci sbírají kredity, podlejejího názoru neumožňuje hlubší porozumě-ní přístupu zaměřenému na řešení ani jehorozvíjení. A budoucnost tohoto způsobupráce si bez toho nedokáže představit.

Zajímavý byl i úvodní páteční workshopvěnovaný koučování zaměřenému na řešení.

4 Wallace Gingerich je rovněž jedním z původních členůBFfC, zabývá se zejména výzkumem a je autoremčetných článků na toto téma.5 Eve Lipchik je autorkou vlivné knihy ,,Beyond tech-nique in solution-focused therapy: Working with emo-tions and therapeutic relationship" (2002) a editorkoustaršího, ale hojně citovaného, sborníku .Jnterviewing"(1988), napsala rovněž mnoho odborných článkůo přístupu zaměřeném na řešení.

BRIDGES - MOSTY K ŘEŠENÍ čr MOSTY MEZI ŘEŠENÍMI, 2010: 209-215

Workshop moderoval Ben Furman", kterýnejprve stručně představil vlastní modelReteaming a poté přizval Marka McKer-gowa", který představil zase svůj přístup(modely SIMPLE a OSKAR). Nakonecpřizvali Gaby Wallstrom, manažerku,která koučovací postupy aplikuje při řízenífirmy s několika desítkami zaměstnanců.Všichni společně diskutovali o tom, jak lzeve firmách efektivně zavádět .Jcoučovacíprincipy" zaměřené na řešení a k jakýmvýsledkům to vede.

Ve workshopu o spiritualitě přístupu za-měřeného na řešení nejprve australský tera-peut Andrew Turnell" vymezil spirituálnípraxi jako cokoli, co tvaruje (shape) naševědomí. Z tohoto pohledu je spirituální praxíhluboká meditace stejně jako nakupovánív supermarketu (tím se ovšem nestírá rozdílmezi vědomím utvářeným meditací a vědo-mím utvářeným posunováním nákupníhovozíku mezi blikajícími reklamami). Ná-sledně Andrew přešel ke konkrétnějším vě-cem. Zajímavé byly jeho úvahy o práci s ti-chem v terapii srovnávaným s kontemplacía soustředěním mystiků, o zaměření na de-taily (a jejich oceňování, které je analogickéke vděčnosti mystiků) nebo o ne-normativ-ním přístupu (který odkazuje i k jedinečnostiduchovní cesty každého člověka). Přístupzaměřený na řešení lze podle Andrewa chá-pat jako určitou formu spirituality či spi-rituální praxe, ale v žádném případě ne jakonějakou posvátnou věc. Proto Andrew svoupřednášku zakončil parafrází slavného ze-

6 Ben Furman je finský terapeut a kouč, spolu s Ta-pani Aholou napsali mnoho vlivných knih a článků,nejznámější je "Solution talk: Hosting therapeuticconversations" (1992), dále "Changing through co-operation: Handbook of Reteaming" (2007) a .Kíds'Skills" (2004).7 Mark McKergow je jedním z průkopníků koučovánízaměřeného na řešení, spolu s Paulem Z. Jacksonemnapsal knihu .The solution focus" (2. vyd. 2006), kteráse stala klasickou příručkou v oboru.8 Andrew Tumell je znám zejména svými podněty propráci s ohroženými dětmi, je spoluautorem knih "Signsof safety" (1999) a "Working with denied child abuse:The resolutions approach" (2006).

nového výroku: "Potkáte-li někde Steva deShazera, zabijte ho!"

Nizozemská terapeutka Fredrike Ban-nink" se ve svém workshopu zabývala spo-lečnými a rozdílnými aspekty přístupu za-měřeného na řešení a pozitivní psychologie.Společnými aspekty jsou podle ní zejménauznání a oceňování kladných stránek člově-ka, zaměření na preferovanou budoucnost,hledání pozitivních výjimek, měření (škály)a zaměření na schopnosti a kompetence.

Na druhou stranu Fredrike upozornilai na rozdíly:

• Teorie vs. praxe - povaha pozitivní psy-chologie je převážně akademická, v přístupuzaměřeném na řešení se v praxi hledá, cofunguje pro daného klienta v daném oka-mžiku a v daném kontextu

• Silné stránky vs. to, co funguje - pozi-tivní psychologie hovoří o "silných strán-kách" nebo "charakterových znacích" (in-trapersonální konstrukty), zatímco terapeutzaměřený na řešení se nezajímá o nějakéuniverzální silné stránky, ale hledá zdrojea výjimky v určitém kontextu

• Zaměření na přítomnost vs. zaměřenína budoucnost - pozitivní psychologie septá "Kde nyní jsme a kde chceme být?"(A-B), zatímco terapeut zaměřený na řeše-ní začíná od konce "Kde chceme být a kdejiž jsme nyní?" (B -A).

• Vědění vs. ne-vědění - pozitivní psy-chologie se pokouší nalézt to, co fungujeobecně, a produkuje teorie, které lze testo-vat, zatímco SF zastává postoj ne-vědění,protože každý případ je jiný. 10

• Individuální vs. interakční - pozitivnípsychologie se zaměřuje na jedince a na to,

9 Fredrike Bannink je autorkou knih .Handbook ofsolution- focused conflict management" (2010) a ,,100 Isolution-focused questions: Handbook for solution-fo-cused interviewing" (2010) a mnoha článků o přístupuzaměřeném na řešení.10 Fredrike doporučuje nahradit pojem "ne-vědění"převzatý od Harlene Anderson a zdomácnělý i v SFliteratuře zenovým pojmem "mysl začátečníka". Zdů-vodňuje to tím, že vědění je nevyhnutelné, jen je otázka,jak dlouho vydržíme k příběhu klienta přistupovat jakozačátečníci.

211

KONFERENCE,WORKSHOPY

co se děje v jeho hlavě, terapeut zaměřený nařešení se zaměřuje na interakce (akce je v inter-akci), protože to, co se děje v naší mys-li, se projevuje tím, jak se chováme, a coděláme.

Výzkumu psychoterapie - konkrétněvýstupům z realizovaných mikroanalýz ko-munikace - se věnovalo několik workshopůJanet Bavelas", Petera De Jonga", HarryKormana", Sary Smock a Adama Froere-ra. Mikroanalýza komunikace je výzkumnámetoda, která se využívá k analýze relativněkrátkých úryvků videonahrávek terapeutic-kých sezení. Výzkumník tyto úryvky tera-peutické konverzace staví pod pomyslný"mikroskop", aby mohl detailně kvalitativněa někdy i kvantitativně analyzovat jednotlivékomunikační výměny. Předmětem takovéanalýzy jsou většinou videozáznamy kon-zultací tvůrců jednotlivých terapeutickýchpřístupů nebo jejich předních představitelů.Jeden výzkumný projekt srovnával na zá-kladě mikroanalýz, zda jsou KBT (kogni-tivně behaviorální terapie) a SFBT (přístupzaměřený na řešení) podobné nebo zda seliší. Zkoumaly se zejména rozdíly v čet-nosti pozitivního a negativního obsahu."Ukázalo se, že v analyzovaných sekvencíchpřevažoval u KBT negativní obsah, zatímcou SFBT pozitivní obsah, že SF terapeuti

11Janet Bavelas je spoluautorkou (spolu s PaulemWatzlawickem a Oonem Jacksonem) klasické knihyo komunikaci .Pragmatics of human communication"(1967), dále knih .Personalíty: Current theory andresearch" (1978) a ,,Equivocal communication" (1990),napsala rovněž velké množství článků o komunikaci,analýze jazyka a výzkumu psychoterapie.12Peter Oe Jong je autorem (spolu s Insoo Kim Berg)významné knihy .Jnterviewing for solutions" (2. vyd.2(07) a četných článků o přístupu zaměřených na ře-šení.13Harry Korman je autorem knihy "Talk about mi-raele!" (2002) a mnoha článků o přístupu zaměřenémna řešení.14"Pozitivní obsah" jsou komentáře, otázky, návrhyapod. zaměřené na pozitivní aspekty života klienta,zatímco "negativní obsah" je zaměřen na negativníaspekty (nejedná se o hodnotící rozlišení dobrý vs.špatný, jen o označení obsahu - tématu).

2]2

měli tendenci reagovat pozitivně nejen napozitivní, ale i na negativní a neutrální obsahklientů. Zároveň se sledovalo, nakolik jsoukonzultace vůdčích postav obou přístupůkonzistentní s jejich teorií a výzkumnýtým došel k závěru, že KBT konzultacebyly více heteronomní než SFBT. Dalšívýzkumný projekt se zabýval používánímjazyka terapeuta při reakci na sdělení klienta.Výzkumníci rozlišili čtyři základní formyformulací v reakcích terapeuta": a) doslovnéopakování klientových výroků, b) použitíněkterých (klíčových) slov, c) použití sy-nonym a d) přidávání něčeho (interpretace,používání terapeutického "žargonu" apod.).Předmětem výzkumu byly konzultace lnsooKim Berg (SFBT), Harry Kormana (SFBT),Donalda Meichenbauna (KBT), Petera A.Lichtenberga (KBT) a Williama R. Millera(MP6). Analýzy ukázaly, že u SFBT vesrovnání s KBT i MI významně převažujíformulace typu a) a b), formulace typu c) sevyskytovaly zhruba stejně a formulace typud) se u SFBT objevovaly více než třikrátméně často než u ostatních dvou přístupů.

Belgický kouč a terapeut Paul Koeck,který kombinuje přístup zaměřený na ře-šení s ericksonovskou (hypno )terapií (jehoAtntwepský ericksonovský institut je ofi-ciálně registrován u Milton H. EricksonFoundation), představil a na dobrovolnicidemonstroval vlastní metodu ,,hypnotickéhoškálováni" (hypnotic scaling). Metoda jepodle něj zvláště vhodná při práci s lidmi,kteří dokáží mít velmi intenzivní pozitivnínebo negativní pocity, ale "nic mezi tím"a nedokáží své stavy ovlivnit vůlí. Základníkostru této metody tvoří škála, na které jedi-nec v transu umístí svou emoci (např. smu-tek). Poté se pracuje v kombinaci detailníchpopisů jednotlivých stavů (emocí, tělesnýchreakcí, myšlenek a chováni'), malých posu-

"Reakcemi terapeuta mohly být komentáře, otázky, ná-vrhy ... Zkoumalo se, jak se v tom, jak terapeut používájazyk, odráží klientovo používání jazyka.16MIje zkratka ,,motivational interviewing" (motivačnírozhovory).

BRIDGES - MOSTY K ŘEŠENÍ ČI MOSTY MEZI ŘEŠENÍMI, 2010: 209-215

nů na škále (nejprve směrem ke zhoršení,a až poté vzhůru) a pozorování rozdílů mezijednotlivými stavy včetně zjišťování zdrojů("Jak jste se posunul(a) z X do Y?"). Klientpoté dostává za úkol za pomocí objevenýchzdrojů a schopností posuny na škále trénovati doma (každý den asi 5 minut), čímž získávádaleko větší vliv na své prožívání a zároveňvětší citlivost ke škále a pestrosti emočníchstavů, které prožívá.

Oblíbené SF technice - používání škál -věnovala svůj workshop rovněž ThoranaNelson". V první části pustila několik krát-kých video ukázek, na nichž pracovali seškálou Steve de Shazer, Insoo Kim Berg,Yvonne Dolan a Therese Steiner. Poté jsmediskutovali o rozdílech v používání škála o vlastních zkušenostech při práci s nimi.Zaujal mě například postřeh, že zatímcomuži údajně většinou kreslí škálu svisle,ženy naopak preferují vodorovné zobrazení.

Debatovalo se rovněž ohledně defino-vání O na zázračné škále (či škále pokrokuv terapii)":

• definovat O jako začátek terapie - totonastavení škály příliš zdůrazňuje významterapie na úkor "běžného života" klienta, aleumožňuje měřit pokrok v terapii;

• defmovat O jako okamžik, kdy se klientrozhodl kontaktovat terapeuta - toto nastaveníumožňuje navíc měřit kromě pokroku v terapiii změnu před prvním sezením (pre-sessionchange);

• defmovat O jako situaci, kdy to bylo nej-horší - umožňuje kromě pokroku v terapiia změny před prvním sezením měřit i pokrokklienta, který udělal sám, nejlépe propojujes běžným životem klienta;

• definovat O jen jako opak 10 - nula sepodrobněji nedefinuje, a tím se na nega-tivní aspekt neupoutává pozornost klienta

17 Thorana Nelson je autorkou či spoluautorkou mnohaknih, mezi nejvýznamnější patří .Handbook of solu-tion-focused therapy: Clinical applications" (2006),.Doing something different" (2010) a "Solution fo-cused substance abuse therapy" (2009).18 Desítka je zde automaticky definována jako cílovýstav.

(případně je možné podobného efektudosáhnout i tím, že se nejdříve definujeO a pak teprve IO, čímž se na IO více zaměřípozornost klienta).

Joel Simon" prezentoval na svém work-shopu využití terapie zaměřené na řešenípři práci s truchlícími. Hned na začátkuskromně předeslal, že skutečnost, že je po-važován za odborníka na práci s truchlícímia s umírajícími, je hluboké nedorozumění.Došlo k tomu jednoduše proto, že k němuostatní kolegové začali takové klienty posí-lat, a protože měl úspěchy, vznikla kolem nějjakási "aura" experta na tuto problematiku.Joel sám se cítí být výhradně odborníkemna přístup zaměřený na řešení, nikoli natruchlení nebo nějaký jiný problém. Řeklbych, že je to příliš skromná sebeprezen-tace někoho, kdo napsal velmi uznávanouknihu na toto téma. Nejčastější odpovědíjeho klientů na jeho oblíbenou otázku ,Jakbyste poznali, až skončíme, že to byl dobrýnápad sem přijít?" je údajně: "Bude to jakodřív." Zde je podle Joela důležité zaměřitse na detaily preferované budoucnosti, abyse oddělily nerealistické a realistické složkybudoucího cíle. Truchlící klienti často podleJoela předpokládají, že truchlení má býtkrátkodobé (často vyhledávají terapeuta,když mají za to, že "už to trvá dlouho").Joel se pak zabýval i některými specifickýmiotázkami. Například uvedl, že se mu potvr-dilo pozorování Steva de Shazera, že ženypřikyvují, když poslouchají a muži jen kdyžsouhlasí, Podrobnější pozornost věnoval tzv."přestávce", kterou terapeuti obvykle dělajípřed závěrečnou zpětnou vazbou. Zdůraznil,že přestávka má mnoho výhod - dává řáda strukturu sezení, terapeut má čas vytvořitužitečnou závěrečnou zpětnou vazbu proklienta, dává terapeutovi druhou šanci, po-kud něco v sezení pokazil nebo zanedbal čiposiluje očekávání klienta. Na konec svýchúvah o přestávkách citoval Steva de Shazera:

19 Joel Simon je autorem knihy "Solution-focusedpractice in end-of-life and grief counseling" (2009)a mnoha článků v odborných časopisech.

213

KONFERENCE,WORKSHOPY

Founders group

"Raději bych se vzdal zázračné otázky, nežpřestávky."

Velmi provokativní workshop nazvaný,,situation focused windows" (okna zamě-řená na situaci) vedl polský kolega TomaszSwitek. Již během několika minut ukázal, žejeho prohlášení, že je tak trochu ,,heretikemSF přístupu", je zcela oprávněné. A jakosprávný ,,heretik" otevřel mnoho důležitýchotázek a zpochybnil mnoho předpokladů,které už se v SF berou příliš automaticky nato, aby se nad ninůještě nějak zvlášťpřemýš-lelo. Hned v úvodu nabídnul úvahu, zda byse terapeuti zaměření na řešení neměli místona řešení zaměřovat na situace - v minulosti,přítomnosti a budoucnosti. Jednoduchérozlišování mezi "řešením" a "problémem"může být někdy ošidné. Tomasz uvedlpříklad z vlastního života - jeho vášeň procyklistiku je pro něj řešením mnoha věcí, alepro jeho rodinu, která jej po příjezdu z prácezahlédne jen přesednout z auta na kolo, nežzase zmizí, je to spíš problém. On sám sezaměřuje na to, co vypráví klient, a při prácipoužívá tři "situační okna" - WHAT?/CO?(okno, kterým ho klient nechá nahlédnoutdo svého pohledu a pohledu druhých lidí nasituaci, v níž se nachází, a na cíle, kterých byrád dosáhl), HOW?/JAK? (okno, kterým hoklient nechá nahlédnout do svých zkušenos-tí, jak se mu podařilo dosáhnout poziti vníchzměn (výjimky) ~ m~pují se interní i externízdroje) a DOIDELANI (okno, kde lze na-

214

hlédnout, co lze dělat jinak během sezeníi v běžném životě a kde lze experimentovatse změnou). Kromě rozlišování problém vs.řešení zpochybnil Tomasz další předpokladSF o významu kladení otázek. Referovalo své zkušenosti, že místo kladení otázek jemnohdy užitečnější říkat "řekněte mi víceo ... " nebo "zajímalo by mě, jak vidíte ... ".Kromě toho v rozhovoru s klientem nejsoupodle něj příliš důležité otázky samotné (nakteré se coby na "techniky" terapeuti větši-nou nejvíce soustředí), ale odpovědi klienta(které je pak snadné přeslechnout). Dalšímústředním konceptem SF, který Tomaszpolemicky otevřel, je expertnost klienta.Nabídnul jeden absurdní příklad: Předpo-kládejme, že klient v terapii začne povídato tom, že se naučil létat. Už několikrát létala jde mu to velmi dobře. Pokud terapeutakceptuje klientův rámec, klient možná budechtít svou dovednost terapeutovi předvésta pohrne se k oknu, aby ukázal, že kdyžz něj vyskočí, tak místo, aby se rozplác-nul na dlažbě, bude poletovat jako pták.Kdo z nás terapeutů v takové situaci uzná,že klient je expert na svůj život, a necháho ve své pracovně takový experiment pro-vést?

Kromě odborného programu organizátořipamatovali i na odreagování účastníků kon-ference. V pátek večer proběhlo poměrnědecentní setkání v krásném sále na radniciv Ma1m6 (město Ma1m6 bylo jedním z part-

10. KONFERENCE EVROPSKÉ ASOCIACE GESTALT TERAPIE, 2010: 215-217

nerů konference) a v sobotu večer proběhlavýrazně živější párty, která trvala až dobrzkých ranních hodin a zapříčinila, že účastna nedělním dopoledním programu bylaponěkud menší a méně soustředěná, než byse s ohledem na význam přednášejících daloočekávat. Během párty někteří kolegové propotěchu ostatních i svou vlastní předvedlii některé své mimoterapeutické dovednosti- Mark McKergow kupříkladu zapreludovalna klarinet a Harry Korman předvedl velmizdařilou pantomimu ztvárňující povolání,které původně měl dělat (Harry je skvělýherec, takže nebylo těžké poznat operující-ho chirurga). Celým večerním programem

provázel Paul Z. Jackson, který zde zúročilsvé zkušenosti z moderování rozhlasovýchzábavných pořadů. Místní rocková kapelase poté postarala o hudbu spíše k tanci nežk poslechu a veselý rej ukončily až prvnípaprsky časně podzimního švédského slun-ce. Konference skončila po nedělním pro-gramu vděčným potleskem pro organizátorya videopozvánkou všech na příští rok doDresdenu, kde místo mostů budou na pořadudne rámce (konference se bude jmenovat.Frames and beyond").

DošLo do redakce: 4. 10. 2010. Přijatok pubLikaci: 5. 10. 2010.

9-12. září 2010 se v Berlíně uskutečnilajubilejní 10. konference Evropské asociacegestalt terapie (EAGT) s názvem .Lost inTransformation". Současně oslavila 25. vý-ročí založení EAGT.

Velký sál konferenčního centra berlín-ského hotelu Estrel se večer zaplnil doposledního místa. Více než 600 účastníkůjubilejní konference se fascinovaně dívalona pódium, kde seděL .. Fritz Perls. Oble-čen v pestré košili s typickým rozevlátýmúčesem, zahalen cigaretovým dýmem přísněshlížel do publika. (Později se ukázalo, žekošile kdysi patřila skutečnému Fritzovia v aukci ji zakoupil Christof Weber z ně-mecké asociace pro gestalt terapii.) Perlspřivítal účastníky konference ve městě, kdese před 117 lety narodil a které byl donucenve svých čtyřiceti letech opustit.

Osudy Fritze a Laury Perlsových přiblížilavýstava rodinných fotografií a dokumen-tů, kterou němečtí pořadatelé instalovaliu vchodu do konferenčních prostor, a stáneks gestalt literaturou nabízel knihu BerndaBociana: Perls v Berlíně. To vše připomína-

10fakt, že se gestalt terapeuti tentokrát sešlina místě, jehož atmosféru za života manželůPerlsových ovlivnila kulturní předválečnáavantgarda. Ve městě, kde se Fritz a Laurastali následovníky psychoanalýzy, aby poz-ději její platformu opustili a své zkušenostipřetransformovali v teorii novou.

Odbornou část konference zahájil FrankStaemmler (Německo) přednáškou "To-ward a Psychology of Joint Situations:From the Cult of Aggression to a Cultureof Compassion". Staemmler popsal vývojgestalt terapie od individualisticky zaměře-ného pojetí raného období práce F. Perlsek současnému zaměření na spoluutvářenía sdílenou zodpovědnost. V práci součas-ných terapeutů byl původní "bum, bum,bum" styl vystřídán dialogickým pojetíma důrazem na teorii pole. Avšak v teoretickérovině stále přetrvává koncept kontaktus okolním světem založený na biologickémetafoře potravy, kterou je nutno destruo-vat, aby mohla být asimilována. Staemmlernabídl jiné metafory kontaktu s okolím, kte-ré destrukci nevyžadují - například dýchání

215