Historie výskytu v Čechách

Budeme–li uvažovat v celoevropskýchrozměrech, patřil kormorán velký meziptáky původně žijící hlavně na mořskémpobřeží a v deltách velkých řek. Do evrop-ského vnitrozemí se pravidelně dostávalnejspíše pouze při migraci. V českých ze-mích nutně nacházel jen říční biotopy, je-dinou výjimkou bylo Komořanské jezerozaniklé počátkem 20. stol. Malá šumavskájezera mu těžko mohla poskytnout odpoví-dající potravní základnu.

Velkým lákadlem pro kormorány se u násnepochybně staly až rybníky určené pře-vážně k chovu kaprů. První z nich vzniklyv souvislosti s klášterní kolonizací ve 12.stol. a tradice chovu různou měrou domes-

tikovaných rybích druhů u nás trvá délenež 800 let. Kupodivu téměř chybějí zázna-my o konfliktech mezi rybničními hospo-dáři a kormorány. Jakoby buď nenastávaly,anebo byly řešeny okamžitě a bez formalit,nejspíše střelnou zbraní. Výjimkou jsou re-gistry výplat zástřelného na rybnících městaOlomouce z druhé poloviny 17. stol. cito-vané historikem Rudolfem Hurtem (1960),ve kterých sice píše o vodních havranech,přesto není možná záměna druhu.

Samotné jméno kormorán má vůbec zají-mavou etymologii. Plinius ve své Přírodníhistorii mluví, doslovně přeloženo, o vod-ním krkavci. Označení kormorán pocházíze staré francouzštiny (cormareng), což po-vstalo ze složeniny corp (z latinského cor-vus, tedy havran, krkavec) a marenc = moř-

ský, moři náležející, odvozeno z latinskéhomarinus. Jako cormorant je doloženor. 1379 (v této podobě přešlo i do angličti-ny, doloženo 1697), dnešní cormoran pakr. 1550.

Pokud se vrátíme zpět k historickým zá-znamům o výskytu kormoránů na našemúzemí, pak olomoucký biskup Dubraviusve svém stěžejním díle O rybnících (De Pis-cinis, Vratislav 1547) zmiňuje jako škůdcepouze potápky, kterých je několik druhů.Za nimi se nejspíše skrývají vedle roháčůa dalších druhů potápek také kormoráni.

První zmínku o možném hnízdění kor-moránů u nás nacházíme v Rozmanitostechz historie Království Českého BohuslavaBalbína (1679). Balbín v této relaci kladevýskyt kormoránů na ostrovy Labe u Lito-měřic. Tyto ostrovy zanikly regulací tokuve 20. stol., jsou ale patrné např. na ma-pách I. vojenského mapování. Ostrovůbylo 6 a nejspíše byly zalesněné. Údaj nenídatován, ale lze předpokládat druhou polo-vinu 17. stol. Krátká úvaha o vzniku a exis-tenci této kolonie nutně vede okamžitěk otázce, proč právě tam mohli kormoránizahnízdit. Důvod je jasný, v okolí chybělyrybníky a v krajině na soutoku Labe a Ohřekormoráni alespoň dočasně nevadili. Bal-bínova zpráva byla ovšem před nedávnemzpochybněna.

Antonín Frič (1873) zaznamenal snahukormoránů zahnízdit v letech 1836 a 1846u Pardubic a konstatuje, že byla neúspěšnáproto, že lidé nepřipustili hnízdění.

Ornitolog Vladislav Šír (1890) pozname-nává, že kormoráni u nás (míněno v Če-chách) nehnízdí a jen protahují. I to, jakkormorána popisuje, naznačuje, že mělk dispozici směs informací, avšak ty, kterése týkají hnízdění, nemohl mít ověřené:

Kormorán velký v Čechách a jeho potrava na zimovišti v Praze

Jan Andreska, Martin Čech, Štěpán Rusňák

CCCC MMMM YYYY KKKK

228 živa 5/2007www.avcr.cz/ziva

Kormorán velký (Phalacrocorax carbo) v tzv. sle-pičím postoji. Foto R. Stach

„Také mezi zvířaty jsou některá od přírody holá,jako pštrosi a kormoráni, kteří proto dostali od Řeků jméno phalacrocorax.“

Gaius Plinius Secundus, Naturalis historiae

Málokterý ptačí a nakonec i živočišný druh vyvolává takové diskuse a pravi-delné dávky emocí jako kormorán velký (Phalacrocorax carbo). Je to predátororientovaný téměř výhradně na lov ryb. Jeho postavení v potravním řetězci jekonečné, zásadní redukci početnosti dospělců v přírodních poměrech nevyko-nává žádný predátor vyššího řádu. Kormorán navíc při dynamice své množivostivelmi rychle doplňuje ztráty. Na moři a ve vzdálených deltách velkých řek je toz našeho pohledu lhostejné, i když i tam může přítomnost kormoránů ovlivnitrybí populace (Leopold a kol. 1998, Lorentsen a kol. 2004). Odlišná situacenastává na našich vnitrozemských vodách.

„Do Čech přichází kormorán na jaře neb napodzim skoro každého roku a objeví sebuď v té, neb oné krajině. Kormoráni žijí vespolečnostech a v čas hnízdění bývá jichmnoho tisíc. Někdy najdou lesy, zvláště přivnitrozemních vodách, obývané volavkamia vránami, a tu se najednou strhne mezinimi krutý boj. S náramným křikem vrhnouse kormoráni na zahnízděné volavky a vrá-ny, jež nejsou povolny pracně zhotovenáhnízda opustiti. Několik hodin i po celýden rozléhá se daleko po lese hrozný šra-mot a děsný křik, za kterého z obou stranmnohý pták mrtev klesá k zemi. Volavkya vrány brání se zoufale, ale jejich krve pro-lévání bývá marno: kormoráni vždy zvítězía kladou pak vejce do hnízd vydobytých.V chůzi je kormorán nejapný pro krátkéa široké nohy. Zatož v potápění a plování jetak obratný, že mu neujde ani nejrychlejšíryba. Za potravu mu slouží jedině ryby,a těch spotřebuje denně veliké množství,neboť jeho žravost nemá míry. Ryb s pich-lavými neb ostnitými ploutvemi nemiluje,ostatní pak chytá bez rozdílu, odvažuje sena ryby i přes 30 cm dlouhé! Kormoránvelmi rychle tráví — skaliny, stromy a země,kde kormoráni hnízdí, vyhlížejí celé bílé odvýkalů těchto žroutů. Trus, ten je prý žíra-vý, ostrý, rostlinstvu škodný, proto takéspolčil se lesník s rybářem a vypovědělikormoránům válku.“

Zoolog Leontin Baťa ve svých Dosavad-ních výsledcích (1933) cituje ohradskéhomuzejního správce Františka Janovského,který uvedl, že „kormorán kdysi hnízdívalv malých koloniích na jihočeských rybní-cích, nyní občas, ale přesto každoročně za-létá“.

Profesor Julius Komárek (1944) se vesvé knize Hubení škodlivé zvěře a ptactvao kormoránovi zmiňuje následovně: „Váž-ným nepřítelem rybářství je pták u násbohudíky vzácný, který se hojně zdržujejen v Podunají a na mořích a k nám zalétájen při přeletu. Je to kormorán, statný ptákvelikosti štíhlé husy, černého peří s náde-chem kovově zeleným a hnědým, s protáh-lým krkem a s dlouhým zobákem, na koncihákovitě zahnutým. Měkké ozobí a řasnatákůže po stranách hlavy dovolují mu otevří-ti zobák velmi široce, takže může polknouti značně velikou rybu. Kormorán je vlastněpták mořský; vyskytuje se velmi hojně v ně-kolika druzích téměř při všech mořích.Nám nejbližší hnízdiště kormoránů jsou naDunaji, kam se dostal z ústí řeky a rozšířilse po celém toku zakládaje si tu v pobřež-ních lesích kolonie hnízd. Odtud zalétáobčas k nám, bohudíky jako vzácnost.“

Návrat kormoránů

Výstavbou přehrad ve druhé polovině20. stol. se na našem území radikálně změ-nila situace v tom smyslu, že řeky pod pře-hradami v důsledku vypouštění relativněteplé vody přestaly zamrzat. Je vlastně po-zoruhodné, že tento prostřený stůl si kor-moráni našli relativně pozdě po jeho vznikua jejich zimování se u nás projevilo až v 80.letech 20. stol. Expanze na nová zimovištěpravděpodobně souvisela s jejich celkovýmšířením po severoevropských pobřežíchprávě v poslední čtvrtině 20. stol., a záro-

veň se zesílenou snahou o ochranu kormo-ránů podle Evropské direktivy z r. 1979.Zmíněnou ochranu zase vyvolal předchozíceloevropský úbytek populace kormoránůvelkých až na pouhé 4 000 párů.

Díky zmíněným okolnostem vzniklar. 1982 i první větší hnízdní kolonie nanašem území na tehdy čerstvě napuštěnémvodním díle Nové Mlýny — na Prostřední,též zvané Mušovské nádrži. Rozlehlá a za-rybněná vodní plocha Novomlýnských ná-drží poskytovala určitou naději, že hnízdě-ní nezpůsobí škody a nevyvolá konflikty.Blízké chovné kapří rybníky Pohořelickérybniční soustavy ale kormorány záhy při-lákaly svou potravní nabídkou, a tak původ-ní představy vzaly za své, a přistoupilo sek redukování stavu.

Podobná situace se vyvinula i na dalšímhnízdišti, na rybníku Ženich ve Vitmanov-ských rybnících v CHKO Třeboňsko. Zdebylo hnízdění od r. 1983 komplikováno tím,že šlo o rybník s chovem kaprů. Počet hníz-dících párů na Třeboňsku rychle rostl (třipáry r. 1983, 18 párů 1984), a od r. 1988,kdy v regionu hnízdilo 142 párů, docházík pravidelnému snižování počtu odstřelem.Tak lze jen spekulovat, kolik párů by dnesv naší republice hnízdilo, kdyby se kormo-ráni hnízdící i tažní neredukovali.

Souběžně s hnízděním se dynamicky vy-vinulo i přezimování. Z druhu, jehož zimo-vání bylo vzácné a nepočetné, se postu-pem času stal pravidelný a četný zimníhost. Možnosti obživy mu poskytují neza-mrzající úseky řek pod přehradami. Tak seke sporu rybničních hospodářů okamžitěpřidali i sportovní rybáři.

Debata o kormoránech je urputná z řadydůvodů a rybáři jsou velmi nepřátelští k po-travním zvyklostem těchto ptáků. Předněkormoráni loví ryby nanejvýš spektakulár-ně, mnohdy v hejnu a značně kooperativně.Nijak svou potravní aktivitu neskrývají. Užvícekrát bylo publikováno, že denní spotře-ba ryb na jedince v mimohnízdním obdobíčiní v průměru asi 500 g. Toto množstvípochopitelně závisí na velikosti ptáka a od-povídá přibližně 17 % jeho tělesné hmot-nosti. Orientační výpočet množství zkon-zumovaných ryb je pak poměrně snadný.Co se týče náhrady rybníkářům, vznikléškody kompenzuje stát, avšak sportovní ry-báři odškodňováni nejsou. Ti toto rozlišo-vání celkem logicky chápou jako křivdu.

Potrava kormoránů v Praze

Na pražském zimovišti v Troji (viz obr.)zimuje podle dostupných údajů různě velkézimní hejno kormoránů už řadu let, poprvév r. 1991. Jejich počet se různí podle inten-zity jednotlivých zim, nejvíce jich tu zimo-valo ve zvláště studené zimě 2001–2, kdybylo vícekrát napočítáno přes 1 620 jedinců.

Dosud nebyl publikován žádný průzkumpotravy zde zimujích kormoránů, což jepro kvalifikovanou diskusi o výši skuteč-ných škod významný nedostatek. Metodickylze pro získání tohoto údaje postupovatdvojím způsobem. První možností je analý-za vývržků, ale ty se mohou jen obtížně zís-kat, protože většina větví topolů, na nichžzde kormoráni nocují, je nad tokem Vltavy,a převážné množství vývržků tak odnáší

CCCC MMMM YYYY KKKK

229živa 5/2007 www.avcr.cz/ziva

Zimní hejno kormoránů velkých hřadujících napísečném jesepu řeky Vltavy v Praze (březen2007); v pozadí hřadovací alej topolů na zimo-višti na Císařském ostrově. Foto Š. Rusňák

Kormorán velký při lovu karase stříbřitého(Carassius auratus). Foto R. Stach

Poranění na ocasním násadci amura bílého(Ctenopharyngodon idella) způsobené neúspěš-ným útokem kormorána. Foto I. Šutovský

řeka. Druhou možnou variantou je odstřelúředně povoleného množství jedinců a ana-lýza obsahu jejich volat a žaludků.

Při natáčení dokumentárního filmu o vzta-hu ke kormoránům v ČR byl v r. 2007zvolen druhý metodický postup, a pro tenbylo získáno úřední povolení k lovu. Vedvou dnech (27. 2. a 1. 3.) zde bylo střele-no 7 z 10 povolených kormoránů. Analýzajejich žaludků je do té míry podstatná, žejsme se rozhodli ji publikovat, i když jdeo výsledek z malého množství vzorků. Prohlubší pochopení jednotlivých parametrůpotravní ekologie kormoránů na Vltavěv Troji bude nezbytné v příštích letech vzo-rek výrazně rozšířit. Druhovou příslušnosta velikost ryb v žaludcích jednotlivých kor-moránů jsme určili na základě hlavovýchidentifikačních kostí (druhově specifických),jako jsou kosti požerákové (ossa pharyn-

gea, viz obr.), kost předskřelová (os prae-operculare) a kost zubní (os dentale).

V žaludcích 7 kormoránů velkých zastře-lených na Vltavě v Praze–Troji na přelomuúnora a března 2007 (tedy na sklonku ne-obvykle teplé zimy) byly nalezeny hlavovéidentifikační kosti 66 ryb náležejících 9 dru-hům ze dvou čeledí. Nejčetněji lovenýmidruhy byl ježdík obecný (Gymnocephaluscernuus) ve velikosti 6–11,6 cm (34,8 %),plotice obecná (Rutilus rutilus) ve velikos-ti 8,2–35,2 cm (25,8 %), hrouzek obecný(Gobio gobio) ve velikosti 10,9–14,4 cm(18,2 %) a jelci (jelec tloušť — Leuciscuscephalus a jelec proudník — L. leuciscus)ve velikosti 10,2–21,4 cm (12,1 %), vizgraf 1 (Čech a kol. 2007).

Naopak z hlediska hmoty přijaté potravyjednoznačně dominovala v úlovcích kormo-ránů plotice (45,3 %), následována jelci(11,2 %) a ježdíkem (10,8 %), graf 2. Největ-ší ulovenou rybou byla plotice obecná(35,2 cm, 578 g). Průměrnou velikost ryb(pro celý soubor 13 cm) a S. D. (standardníodchylka) v jednotlivých žaludcích ukazujegraf 3. Největší množství ryb nalovil kormo-rán č. 1 (768 g), nejmenší pak kormoránč. 2 (199 g), graf 4. Průměrně ptáci ulovilijen 347 g ryb. Jak vyplývá z grafu, pouzekormorán č. 1 (velký jedinec o hmotnosti3,7 kg) měl v žaludku více ryb, než odpoví-dá optimální denní dávce (17 % hmotnostikormorána) přijaté potravy. Naopak kormo-ráni 2–6 (mnohem menší ptáci vážící při-bližně 2,1–2,6 kg) nalovili výrazně sub-optimální množství kořisti. Kormorán č. 7(velký jedinec o hmotnosti téměř 3,8 kg)měl skoro prázdný žaludek, a protože byldohledán až druhý den po zástřelu, je prav-děpodobné, že většinu nalovených ryb sta-čil v obranné reakci ve stresu vyvrhnout.Přestože nemůžeme vyloučit, že kormoránič. 2 až 6 vyvrhli část natrávených ryb jižkrátce po ranním lovu, zdá se být pravdě-podobné, že šlo o mladé, málo zkušené,a tedy lovecky málo úspěšné jedince. Navíci o jedince slabé, což potvrzuje srovnánís kormoránem č. 1. Zatímco tento pták lovilvelké ryby (průměrná velikost téměř 25 cm),ostatní se zaměřili na ryby více než o polo-vinu menší a mnohonásobně lehčí (srovnejs grafem 3)! Tato lovecká strategie se zdábýt podle nejnovějších výzkumů krajně ne-ekonomická, a tedy pro kormorány nevý-hodná (v zimním období obvykle loví až 5×větší kořist — průměrná hmotnost ryb cca160 g — než v letním období — cca 30 g,protože lov v chladné vodě je energetickynáročnější; Čech a kol. 2007).

Můžeme tedy shrnout, že kormoráni naVltavě v Troji lovili z rybářského pohledujen málo významné druhy ryb, navíc v ma-lých velikostech, naopak se v jejich potravěvůbec neobjevily rybí druhy atraktivníz pohledu člověka — produkčního či spor-tovního rybáře, jako je kapr obecný (Cy-prinus carpio), štika obecná (Esox lucius),candát obecný (Stizostedion lucioperca)nebo pstruh duhový (Oncorhynchus my-kiss). Ačkoli se výsledek potravní analýzymůže zdát překvapivý, přinejmenším dru-hové zastoupení ryb v potravě zimujícíchkormoránů na Vltavě v Troji velmi dobřekoresponduje se zjištěními, která byla uči-něna na jiných místech hlavního říčníhosystému Vltavy (Údolní nádrž Lipno II a Vl-tava pod touto vyrovnávací nádrží — Čecha Hladík 2005; Údolní nádrž Slapy — Čech2007; Vodní nádrž Želivka — Čech 2004).Zajímavá analogie v projevující se dominan-ci ježdíka obecného v potravě kormoránůpak byla potvrzena i v případě ptáků loví-cích na hlavním toku Dunaje v Bavorsku(Keller 1998).

Důkladná znalost potravní biologie kor-morána velkého v závislosti na typu využí-vaného prostředí, potravní nabídce a kli-matických podmínkách by se měla státv budoucnu úhelným kamenem diskuseo dalším soužití tohoto živočišného druhua všech chovatelů ryb na našem území. Jiždnes je však zřejmé, že tato koexistencemusí být podepřena i nezbytnou změnouv legislativě. Nelze jistě předpokládat snad-né vyřešení zjevného problému, pokrokemje ale už samotná diskuse podpořená věc-nými argumenty.

CCCC MMMM YYYY KKKK

230 živa 5/2007www.avcr.cz/ziva

Požerákové kosti (a, b, d) a spodní čelisti (c) umožňují identifikaci jednotlivých druhů ryb v žalud-cích studovaných kormoránů: a) jelec tloušť (Leuciscus cephalus); b) cejn velký (Abramis brama);c) okoun říční (Perca fluviatilis); d) plotice obecná (Rutilus rutilus). Snímky M. Čecha

Graf 3 — Průměrná velikost ryb v žaludcíchodlovených kormoránů velkých. Orig. M. Čech

Graf 4 — Hmotnost ryb v žaludcích 7 kormo-ránů velkých z Prahy (černé sloupce) a předpo-kládaná denní optimální dávka (bílé sloupce)při uvažované průměrné spotřebě ryb na úrovni17 % hmotnosti těla kormorána. Orig. M. Čech

Zastoupení jednotlivých druhů ryb v žaludcích 7 kormoránů velkých (Phalacrocorax carbo) zastře-lených na Vltavě v Praze–Troji v zimě 2007: graf 1 — četnost druhů ryb; graf 2 — podíl hmot-nosti jednotlivých druhů ryb. Orig. M. Čecha

145,3 %

7,4 %

10,8 %

1 4

17

4

12 1

23

3 1

41 7

40

700

629

g76

8 g

199

g

232

g

255

g

305

g

339

g

329

g37

1 g

422

g

434

g

370

g 644

g

354

g

500

300

100

30

n = 3n = 11

n = 5n = 17 n = 11 n = 15

n = 4

n = počet ryb

délka

ryby

[cm

]

hmot

nost

[g]

20

10

06532

kormorán číslo kormorán č. 1 2 3 4 5 6 7

9 %9,6 %

2,2 %7 % 4,8 % 3,8 %

2

3 4

a b

dc

plotice obecnácejn velkýkaras stříbřitý

jelec tloušťhrouzek obecnýokoun říční

jelec proudníkouklej obecnáježdík obecný

plotice obecnácejn velkýkaras stříbřitý

jelec tloušťhrouzek obecnýokoun říční

jelec proudníkouklej obecnáježdík obecný