Šéfredaktor listu: Michael Dvořák (M.D.), grafika: Michael Dvořák, Martin Lyko (M.L.),

ilustrace: Marek Pavlík (M.P.), Martin Lyko, další členové redakce: Ján Staněk (J.S.), Vojtěch

Lyko (V.L.), Daniel Dvořák (D.D.), Martina Kouřilová (M.K.), stálá psychická podpora: Marek

Tomaštík

řichází nový rok

2013, což znamená,

že jsme přežili další

konec světa. Ale neraduj-

me se, za pár měsíců nás

prý má těsně minout desátá

planeta Sluneční soustavy

Nibiru a převrátit zemskou

osu…

Já vám za celou redakci

přeji vše dobré do tohoto roku a hlavně – a

to se také týká tématu tohoto čísla – velmi

rozvážnou volbu prezidenta, kterého si po-

prvé v historii zvolíme přímo my občané.

Není nic překvapujícího, že jsme si vybrali

právě toto téma, které je v naší zemi v těch-

to dnech jedním z nejaktuálnějších. Bill-

boardy, televizní a rozhlasové spoty, rekla-

my na internetu, prostě skoro ze všech stran

na nás útočí vliv médií a říká, koho máme či

nemáme zvolit. I o tom se v lednovém čísle

dočtete…

Novinkou je naše logo z dílny našeho re-

daktora Martina Lyka. Je to šikovný hoch.

Bohužel více novinek, ve smyslu nějaké no-

vé rubriky – např. rozhovoru, zde neuvidíte,

naši práci totiž ‘‘narušily‘‘ vánoční prázdni-

ny. Snad se vám bude i toho číslo líbit jako

to předešlé. Pořád jsme na začátku dlouhé

cesty a budeme potřebovat dobré boty, po-

hodlné oblečení a nejlépe trekingové hole,

s kterými bychom se odrazili a překonali

všechny překážky. Hlavním problémem je

samozřejmě nedostatek přispěvovatelů, moc

tedy prosím všechny lidi schopné tvořit a

produkovat literární dílka nebo třeba ty,

kteří se zajímají o svět kolem nás, o prob-

lémy nás se týkající a chtějí je komentovat –

ozvěte se, budeme moc rádi za jakoukoli

pomoc.

Díky za podporu na facebooku, vážíme si

toho, že je někdo ochoten rozevřít náš

časopis a počíst si studentské pochody

myšlenek. Za redakci:

P

Michael Dvořák, šéfredaktor.

Pozn.: Místa s tímto symbolem odkazují na stránky obsahující

rozšiřující informace o daném tématu.

Autorem loga a titulní strany je Martin Lyko.

Editorial

Téma čísla – Prezidentské volby

Přímo či nepřímo? - úvaha

Jak mohl skončit svět?

Jinde – básně, povídky…

Kulturní dění na Jesenicku

Hrozba Islámu?

To je tak přece správně. V naší demo-

kratické zemi může každý občan volit

a každý být volen (v prezidentských

volbách musíte mít samozřejmě nad

40 let a mít čistý trestní rejstřík). Když

může být volen, tak na se-

be přece může vyrobit

poutač, dát reklamu do

novin, natočit televizní

spot a nechat si ho vysílat

před hlavním programem,

nebo si zorganizovat set-

kání s voliči na městském

náměstí. Ovšem pokud na

to má.

…kdo si víc zaplatil,

víc získal.

A dostáváme se k jádru

problému našich

svobodných prezidentských voleb.

Kdo má peníze, může si popularitu

doslova koupit. Tváře z billboardů a z

televize zná přece každý. Může si za-

platit za to, aby se o něm vědělo a

mluvilo. Udělali jsme malý pokus.

Zjistili jsme si, kolik utratili jednotliví

prezidentští kandidáti za svoji kampaň

a také jaké mají preference do voleb.

A oba grafy jsou si velmi podobné. Až

hrozivě. Zkrátka, kdo si víc zaplatil,

víc získal. Je to tedy v naší demokracii

opravdu tak, že se dá prezidentský

post doslova koupit? Že vyhrává ten,

kdo sežene více bohatých sponzorů?

V zákoně o prezidentských volbách je

stanovený limit pro volební kampaň

40 milionů. Možná se to po prvním

přečtení nezdá, ale je to ohromná

suma, také z ní málokterý kandidát

využil vůbec jen polovinu. Je to jako

bychom zavedli na silnicích rychlostní

limit na 160 km/h. Pár nejrychlejších

řidičů to možná omezí, ale většině je

to jedno, protože stejně nemůžou jet

rychleji než stovkou.

…lidé se spíše rozhodují podle

tváří a sympatií.

Jedinou pomocí pro "chudší" kandidá-

ty je čas ve veřejnoprávních médiích

Ze zákona dostane každý z nich stej-

ný prostor prezentovat se ve státních

televizích a radiích ať už ve formě

rozhovorů, diskuzí nebo času pro je-

jich volební spoty. Takto se každý

kandidát může alespoň na chvíli obje-

vit ve zprávách a pre-

zentovat své názory před

národem. Ale z vlast-

ních zkušeností víme, že

jen málo lidí sleduje

pravidelně tyto pořady a

spíše se rozhodují podle

tváří a sympatií. No ano,

je to hrozné, ale co s tím

může obyčejný občan a

ještě ke všemu student

dělat? Většina lidí bude

stejně volit podle sym-

patií a podle toho jak

často o kandidátovi slyší

a jeden hlas nic nezmění. V prvé řadě

by se měl každý občan a zvláště mladí

zajímat o volební program a začít se

rozhodovat hlavně podle programu a

podle toho, jak mu daný prezident při-

padá seriózní, jakou má minulost, jak

zvládá dodržovat své sliby. Až to tak

bude dělat v naší společnosti každý,

tak konečně přestanou být hlavní ko-

moditou prezidentských voleb peníze

a začnou hrát roli skutečné politické

názory a hodnověrnost kandidáta.

(D.D., foto www.deník.cz)

Téma čísla:

Každým dnem se nám blíží prezidentské volby a v televizi se to hemží reklamními spoty, rozhovory a reportážemi,

na ulicích můžeme číst billboardy s tvářemi politiků a velkolepými i méně velkolepými sliby, u novinových

stánků se objevují velké titulky a fotografie týkající se kandidátů a uvnitř zajisté nepřehlédneme velkou inzerci,

že nejlépe se nás zastane právě tento kandidát. Ve městech se pořádají meetingy s prezidentskými kandidáty,

dnes je tam jeden, zítra druhý, zkrátka stále se nás snaží někdo přesvědčit, že je jediný správný.

Miloš Zeman a Jan Fischer – kandidáti, kteří jednoznačně

vedou podle průzkumů veřejného mínění.

Údaje o výdajích jednotlivých prezidentských kandidátů jsou pouze orientační, u většiny se nedají získat stoprocentně

přesná čísla, jelikož se údaje stále mění. Miloš Zeman svou hospodářskou situaci nikde v médiích neprozradil a jeho

předvolební tým na tento dotaz ani nereagoval. (D.D.)

29,5 29

10,5

8,9

6,1 5,5

3,9 3,3 3,3

Preference kandidátů (median)

listopad - prosinec 2012

Výdaje na kampaň výdaje kandidátů ( k 3.1.2013)

21 440 792 Kč

21 500 000 Kč

Kč

21 500 000 Kč

???

7 200 000 Kč

Kč

21 500 000 Kč

4 000 000 Kč

Kč

21 500 000 Kč 600 000 Kč

Kč

21 500 000 Kč 562 000 Kč

Kč

21 500 000 Kč

40 000 Kč

Kč

21 500 000 Kč

59 000 Kč

Kč

21 500 000 Kč

Pokud se nepletu, a já věřím, že tomu

tak není, tak touto dobou má každý pl-

nou hlavu prezidentských voleb. Ani

já nejsem výjimkou. Na rozdíl od vět-

šiny lidí však nepřemýšlím nad tím,

kterého z kandidátů bych nejraději vi-

děl v prezidentském křesle. Já totiž

přemýšlím nad volbou samotnou.

Jaký způsob volby

je lepší, jde-li o

volbu prezidenta?

Přímá nebo nepří-

má? To je otázka,

která mi v poslední

době vrtala hlavou.

A když mi něco vr-

tá hlavou, tak se

nad tím pochopitel-

ně zamyslím. No, a

každý, kdo se nad

něčím zamyslí, vět-

šinou něco vymys-

lí. Stejně tak i já

jsem došel k urči-

tým závěrům.

Poté co jsem po-

rovnal všechna pro a proti, obou způ-

sobů voleb, která jsem jen dokázal vy-

myslet, hluboce se zahloubal a vše

pečlivě zvážil, došel jsem k tomu, co

jsem si myslel na začátku. U mě vyh-

rála volba přímá. Proč? Jednoduchá

otázka, na kterou je však poněkud slo-

žitá odpověď. Abych tedy čtenářům

usnadnil jejich případná vlastní hlou-

bání, shrnu zde argumenty, ze kterých

jsem vycházel.

Myslím, že hlavní výhodou

volby nepřímé je její rozsah.

Na tomto místě by bylo zřejmě vhod-

né dodat, že tyto argumenty jsem dá-

val dohromady na Nový rok dopoled-

ne, a tak jejich případnou nesmyslnost

nebo nepřesnost nedávejte prosím za

vinu mé hlavě ale spíše předešlému

večeru (nebo spíše noci? Nebo ránu?)

Každopádně něco jsem vymyslel a

tady to je. Myslím, že hlavní výhodou

volby nepřímé je její rozsah. Je jisté,

že zorganizovat a zaplatit volby pro

několik desítek lidí v parlamentu je

jednoduší než to stejné provést u vo-

leb, kterých se mají účastnit miliony

lidí. Avšak je to také její nevýhodou.

Tak málo lidí nemůže přece průkazně

určit to, co by vyhovovalo většině.

Navíc podle mě existuje šance, že

když bude voličů málo a navíc poměr-

ně vlivných, kteří mají k prezidentovi

tak blízko (na rozdíl od nás obyčej-

ných občanů), začnou si tito myslet,

že jim prezident patří a to by nemu-

selo dobře dopadnout. Další nevýho-

du, jež spatřuji v nepřímé volbě, jsou

nespokojení občané. Lidé si mohou ří-

ci, že ten či onen prezident se jim ně-

jak nepozdává. No, a když se dá doh-

romady pár tisíc lidí podobného názo-

ru a, slušně řečeno, nepříliš mírné po-

vahy a přidá-li se k těmto několik sto-

vek „výtržníků z povolání“, snadno se

slušná demonstrace změní ve slušnou

řežbu.

…člověk, který nevolil a

stěžuje si, ten ať si hodí mašli.

Tomu, řekl bych, přímá volba úspěšně

předchází. Pokud

má každý mož-

nost vhodit vlast-

noručně do urny

lístek se svým ná-

zorem, neměl by

být nikdo nespo-

kojený. Najdou se

pochopitelně lidé,

kterým ani to nes-

tačí a chtěli by za

každou cenu, aby

bylo po jejich.

Takovým lidem

bych doporučil

hraní počítačo-

vých her.V nějaké

pořádné strategii

si klidně můžou hrát na boha a do to-

ho, co zde budou provádět, nikomu

nic není.

Bohužel vyšší náklady přímé volby

nejsou její jedinou nevýhodou. Něk-

teří lidé si totiž určitě řeknou, že v ta-

kovém množství ostatních hlasů ten

jejich stejně nic neznamená a nepůj-

dou tedy volit vůbec. Jejich chyba.

Avšak člověk, který nevolil, ačkoli

mohl, a který si pak stěžuje, že výs-

ledky nedopadli podle jeho představ,

ten ať si hodí mašli. Se svým pos-

tojem toho v životě k obrazu svému

asi moc nezmění a zbytečně by se

tedy trápil.

Nyní víte, jak to vidím já. Netvrdím,

že můj názor je ten jediný správný, ale

ten, kdo si myslí něco jiného, ať mi

neleze na oči. (V.L.)

Ilustrační foto: www.lidovky.cz

Neznámá síla Jsme v Anglii, v jednom malém přístavním měs-

tečku. Chtělo by se říci, že Anglie je takových měs-

teček plná, ale není to pravda, toto je na první pohled

zcela odlišné. Podivně tiché a klidné. Jediné, co se

zde hýbe, jsou potrhané cáry jakýchsi starých novin,

rozpadající se igelitové sáčky a podobné smetí, jež

vítr prohání po vylidněných ulicích. Nikde jediná ži-

vá duše. Domy jsou šedivé, s vybitými okny a dveř-

mi, se kterými jen průvan hraje svou kvílivou píseň.

Před jedním takovým leží hromádka střepů, které

tvořily misku barevného květináče. Snažíme se najít

park, ale jen předlouhé minuty bloudíme mezi budo-

vami, než se nám podaří objevit prostranství plné su-

chých pahýlů, vypadajících jako nehybní vojáci. Trá-

va se nezelená, květinový záhon nehýří barvami –

žádné květiny zde nejsou. Procházíme městem dál a

pod kůži se nám zavrtává červ strachu, nejistoty. A

také nutkavá a nezvratná tendence utéct. Přeskočit

laťkový plot před námi a utéct pryč, pryč z tohoto

nepřátelského města. Co se zde stalo, že nás to nutí

vrátit se k rodin-

nému krbu, kde

mámu pocit o-

chrany a bezpe-

čí? (…) Stalo se

to před mnoha

desítkami let, co

se v tomto měs-

tečku odehrála

ona děsivá noč-

ní můra. Bylo

jedno z těch

„vláčných“ let-

ních odpolední,

kdy máte pocit,

že jediné, co má

smysl, je opustit houpací křeslo v ložnici a raději le-

žet na trávníku před domem a blaženě se nechat uná-

šet do říše snů. Pohoda však neměla dlouhého trvání.

Nebe bylo čisté jako toaleta vyvařená v Savu a slu-

níčko příjemně hřálo. Náhle se však přihnal vítr a při-

táhl jeden mrak tmavší než druhý. Spustil se déšť a

ochladilo se. Teplota stále klesala a z bouřky se stala

vánice. Zvířata i lidé začali zmateně pobíhat. Výjim-

kou byl jen velký kocour, který ležel v okénku od

starostovy kůlny. Kocour byl sádrový. Lidé, co byli v

parku, klopýtali přes cestičku a dlážděný chodník up-

rostřed. Nebylo jim to však nic platné a oni padali k

zemi. Mrtví a pokrytí námrazou. Květiny vadly a ze

stromů opadávalo listí. Stejně dopadla i zvířata. Psi v

boudách vypadali, jako by jenom spali… Uběhly ješ-

tě dlouhé hodiny, co se sníh sypal z oblohy a vichr

lomcoval okny, než začala ze zavlažovací hadice

znovu tryskat voda. Tentokrát však ne hubicí na kon-

ci, ale trhlinami, jež vytvořil mocný spár mrazu.

Léta běží, mrtvá těla se již dávno rozpadla v prach a

barevné fasády domů zešedly. Občas sem někdo

zavítá, ale

Smrt, která

se zde

tenkrát

usadila, ho

vyžene pryč.

I přesto, že ji spoustu lidí očekávalo, apokalypsa nenastala. Ale mohla. Proč, to nevím, ale určitě jo. Otázka tedy

nezní, proč nebyla, nýbrž: „Jaká by byla, kdyby opravdu byla?“ Někdo má jasno – Pink! a nic. Pro jiné, včetně

mě, je to však nádherný důvod zapojit svou fantazii a vymyslet něco daleko určitějšího a možná i zábavnějšího.

A o to se s Vámi chci nyní podělit. Uvelebte se tady u svých počítačů a nechte se unést následující povídkou. (M.

L.)

Ilustrační foto: www.blesk.cz Bude takhle vypadat svět po apokalypse?

Poprava

Řev pily je svistot meče,

dřevo praská - krev už teče.

Koruna padá podťatá,

od dřevorubce – od kata.

Když padá strom, v zádech mrazí.

Proč to nikdo nezarazí?

Stromy jsou přece plíce světa,

brzy však po nich bude veta.

Snad někdo stromům pomůže.

Pevně v to doufám, protože

bez stromů bude co nevidět

pustý a smutný celý svět.

(V.L.)

Račte prosím omluviti, nesmírnou mou

opovážlivost, avšak domnívaje se, že nás-

ledující báseň uvésti vhodno by bylo, by

správně pochopena byla, rozhodl jsem se ji

tímto krátkým úvodem opatřiti. Báseň tato

jest básní vypovídající o hrůzně špatném či-

nění, jež jest činěním o to hrůznějším, že

toto za jeden ze sedmi hříchů smrtelných

povětšinou považováno bývá. Toto činění

spočívá v mnohdy smysl pozbývajícím leč

promyšleném zabíjení Nevinných, ježto mi

velikou starost dělá, poněvadž jest módou

velmi se v dobách těchto rozšiřující, pře-

vážně pak v oblastech městských.

r br k Jin e

Vzpomínka

Včera večer než jsem usnul,

než jsem zhasnul svoji lampu,

nálada má byla jak když,

trubci pohřební marš hrají,

v tom pomalém, vleklém tempu,

oblečení ve svém kroji.

Flašinet jak rozladěný,

zní ta jejich muzika,

podobně já rozpoložen,

vzpomněl jsem si: Fyzika!

Zítra bude a kdo ví co,

ještě z předmětů těch těžkých,

nad přípravou jejichž jsem si,

jen hlasitě zakašlal.

V myšlenkách těch zakalených,

zlobou mou a strachem,

usínal jsem znepokojen,

ovinutý nachem.

Ráno bylo jako každé,

jiné předtím předešlé,

potřeby své vykonal jsem,

v Boha doufal, že sešle,

k testům tolik potřebné,

vědomosti do mé hlavy,

každý kdo to prožil sám ví,

jaký pocit objal mě.

Přicházejíc pomalu,

k dveřím školním zavřeným,

otvírám je … ještě pomaleji,

jak kus masa pozřený,

cítím se v té tlamě školy.

Ve třídě se dozvídám,

že testů, které čekají,

je více než jsem prvně myslel,

mnohem více, mnohem více.

V tu chvíli mně trkla hlavou,

spásonosná myšlenka.

Víc než nápad, vzpomínka to byla,

vždyť dneska je vrátnice! (M.D)

Ilustrace: Martin Lyko

o se má tak: já se při nakupo-

vání cítím jako ryba ve vodě.

Zkrátka v tom plavu. Ještě ni-

kdy v životě se mi nestalo, že bych

všechno, co jsem měl koupit, našel

hned na poprvé. Vždycky jsem se mu-

sel zeptat prodavačky, kde to schová-

vají. „To je přece v tamtom regálu.“

„Jo tam,“ odcházím ke zmíněné polici

a bezmocně na ni civím. Kde to ksa-

kru je? To mi to nemohla říct přesně-

ji? Vracím se a snažím se mile usmí-

vat. Zeptám se, kde to konkrétně ukrý-

vají. Prodavačky mi většinou výrobek

ukáží a já ho s pocitem Sherloka Hol-

mese, který vypátral vraha, instaluji

do košíku. Pak se podívám na lístek,

po čem se mám ještě pídit, a za chvil-

ku zase vyzvídám: „Já jsem z toho ú-

plný paroháč. Ehm. Totiž jelen, ale

kde máte mouku?“ Aha. Mají je

v támhletom regálu. To jsem si mohl

myslet. Odploužím se k němu a v du-

chu si snažím zapamatovat terminolo-

gii: Toto je regál támhleten a tamten

byl tamtom; a to se vsadím, že tamtom

bude příště tenhle nebo támdlencten.

Jednou se mi stalo, že se mnou šla na-

kupovat sestra a já se, naivka, těšil, že

ona všechno najde a já si budu jen to-

čit mlýnek. Kdepak! Řekla, že pro mě

vymyslela bojovou hru. „Hru? To zní

dobře.“

„Takže ty koupíš, co je na seznamu, a

já si koupím nějaké hadry.“

Byla to blbá hra. Navíc jsem zjistil, že

holky hledají věci stejně špatně jako

já. Anička se vrátila po dvou hodi-

nách. Holt: genetika.

Nedávno mě brácha poprosil, abych

mu koupil nějaké učebnice. Totiž on

řekl nějaké, ale podle mě jich bylo

nejmíň sto.

„Dobrý den,“ pozdravím v knihku-

pectví, „ prodáváte tady spacáky?“

„Spacáky?“ zopakuje prodavačka

nechápavě. „No. Spacáky. Já bych

tady rád přespal. Víte, já neskutečně

rád nakupuji.“ (J.S.)

o nazdar. Já, blbec, jsem zapo-

mněl heslo do mailu. Nenapadá

mě už jediná kloudná myšlenka,

co by to mohlo být, a tak si strčím u-

kazováček do pusy, jestli si jako něco

nevycucám z prstu. Ale je to marný, je

to marný, je to marný. Nechám toho a,

třebaže je teplo, nasadím si kabát, pos-

kakuji po pokoji a šermuji rukama, ja-

koby mě do prstu bodla vosa. Bohu-

žel, z rukávu jsem si nic nevytřepal.

„No toto,“ vzdychnu zklamaně a vez-

mu hlavu do dlaní a chvíli se na ni dí-

vám. Užuž se chytám k nejposlednější

variantě, když do pokoje vtrhne brá-

cha. Zarazí se ve dveřích a nakrčí nos,

jako by mu něco smrdělo. „Děje se

něco?“ zeptám se. „Hmm,“ zavětří,

„Tady smrdí spálená sláma.“ „To je

divný. Jsem nic nepálil. Tu jen tak tro-

chu přemýšlím… Ehm, ehm. Hele, ne-

pamatuješ si heslo do mého mailu?“

Naštěstí si ho pamatuje. Já ho pomalu

a obřadně napíši do příslušné kolonky.

(Adresu si pamatuji sám. To je, co?)

Pak čekám, až se otevře moje schrán-

ka. Mám zvláštně nevysvětlitelný po-

cit, že tam bude něco důležitého. A

skutečně. Je tam jedna zpráva. Já po-

štu dostávám hrozně rád. Zkrotím svo-

ji zvědavost a kliknu na dopis a zavřu

oči. Počítám do deseti. Pak oči otevřu

a čtu: Vážený zákazníku,

Upozorňujeme Vás, že jste doposud

nevrátil knihy vypůjčené dne 3. 9.

2012. Prosíme, ihned je vraťte a

zaplaťte upomínku ve výši padesáti

korun.

Vaše knihovna

Tělem mi projede blažený záchvěv –

je tak dojemné dostávat maily. (J.S.)

(záznam zvuku; zvětšeny pasáže s

akcentem)

Hlášení (dlouhá mezera) školního

rozh-chkrdtn-lasu.

Úf. Úf.

Oznamuje…… me vámdůležitouinfor

(pauza na oddech) maci, že dnes Úf

Úf se befelemepeseveze ve třináct…

hodin; totiž ve čtrnáct.

Opakuji: vybraní… žáci se

plchzvlhzmlh hřišti.

Konec (opět dlouhá mezera) hlášení.

(Anonymní příspěvek)

T

N

r br k Jin e

Někdy je to zajímavé, jindy u toho umí-

ráme nudou a někdy nás to pořádně štve.

Ano, máte pravdu, mluvím tu o rekla-

mách na cokoliv. Jsou tu i reklamy na

sladkosti a různé nezdravé jídlo a právě

s tím EU nesouhlasí a pod podmínkou

„jestliže potravinářské firmy neomezí

reklamu na rizikové potraviny (příliš

sladké, slané či tučné) zaměřené na děti“

vypracuje speciální normu, která by je

zakazovala. Někteří tuto výhružku pod-

porují, protože mají za to, že zvyšují po-

čet obézních lidí, jiní s tím nesouhlasí

nebo to jednoduše ignorují. Udělejte si i

vy svůj názor . (M.K.)

Aby se však výše uvedené podařilo, je nezbytné mít co

dělat. Jenže to nemůže být cokoliv, protože například

dívání se na chleba je nuda přímo k uzoufání. O

mnoho lepším a daleko méně nudným způsobem, jak

trávit čas je účastnit se různých kulturních akcí či,

chcete-li, společenských událostí. Ty, jež budou tento

měsíc v Jeseníku a okolí, jsme za Vás důkladně

zhodnotili a ty nejzajímavější uvádíme na následující

straně. (M.L.)

(Informace jsme čerpali z webových stránek MKZ

Jeseník)

Archeologický výzkum zámku Jánský Vrch –

10. ledna

Přednáška archeologa

Vlastivědného muzea

Jesenicka, Milana

Rychlého, která Vám

putavou formou představí

všechny historické výzkumy, jež proběhly na

Zámku Jánský Vrch v Javorníku.

V 17:30 hod.

Vstupné činí 20 Kč

Přednáška se koná v zasedací místnosti č. 3

volnočasového střediska DUHA

Strašidlo Cantervillské – 15. Ledna

Divadelní hra Oscara

Wilda Vás zavede na

starobylé sídlo, které

nemusíbýt zrovna vhodné

k tomu, aby jste se tam

nastěhovali i s celou

rodinou – 300 let mrtvý

vrach své manželky totiž

nenechá nikoho na pokoji. Jak si americký

velvyslanec Hiram B. Otis a jeho rodina poradí

na tomto strašidelném panství vám ukáží herci

z Divadla Šumperk.

Hra v předplatném

Vstupné je 250 Kč

Představení se koná v Divadle Petra Bezruče a

začíná v 19:00

Podvečerní koncert – 14. a 21. Ledna

Cyklus koncertů ZUŠ Jeseník. Na prvním z nich

vystoupí Kytarový orchestr pod vedením Václava

Dvořáka. Druhý koncert bude ve znamení účinkujících

žáků klavírní třídy Renáty Jeřábkové.

První koncert se koná v 17:30 v hale sanatoria

Priessnitz

Druhý koncert bude v 18:30 tamtéž (ale 21. 1.)

Na správné adrese – 27. Ledna

Divadelní představení

spolku kantoři v režii

Vlaďky Hromádkové.

Představení se

koná v Divadle Petra

Bezruče

Cena vstupenek je 60 Kč.

Koncert ke 216. Výročí narození hudebního

génia Franze Schuberta – 31. Ledna

Koncert Renáty Bilasové (klavír) a Martin Bilase

(housle). Koncerte je úvodem pro 18. Ročník

Mezinárodní Schubertovy soutěže pro klavírní dua,

která se bude v Jeseníku konat

17. – 20. dubna.

Koncert začíná

v 19:00 hodin.

V kapli na Průchodní

ulici

Vstupné je 90 korun –

Pro děti a seniory je o dvacku

menší.

Hlavní je se nenudit!

Jak je známo, k udržení kultury pro více než 25 let musí

být porodnost vyšší než 2,11 dítěte na rodinu. Z historie

víme, že se žádná kultura s porodností 1,9 se nedokáže

udržet a porodnost 1,3 znamená zánik dané kultury. To,

že je v současné době problém s důchody, je důsledek

malé porodnosti – není dostatek mladých lidí, kteří by na

ně vydělávali. Tento důsledek ale ještě není tak hrozivý

jako předpovědi zániku evropské civilizace – je sice

pravda, že se od roku 2003 porodnost v evropských

zemích začala lehce zvyšovat, avšak k číslu 2,11 se jen

blíží, žádný stát tuto hranici nepřekračuje. Nejvíce dětí na

ženu hlásí Irsko (2,07 dítěte na matku v roce 2011),

Francie (2,00 v roce 2011), Velká Británie (1,96 v roce

2008), Švédsko (1,94 v roce 2011). Ostatní státy (v roce

2007) – Řecko (1,3), Německo (1,3), Itálie (1,2),

Španělsko (1,1). Celkový pohled na EU v roce 2007 byl

1,38 dítěte na matku.

Ve Francii je porodnost muslimů 8,1. Je zde

více mešit než kostelů…

Jak je tedy možné, že mladá evropská populace neklesá?

Odpověď je jednoduchá – imigrace. A ta islámská tvoří

90% ze všech imigrací od roku 1990. Ve Francii, kde je

jedna z největších křesťanských populací na světě, je

porodnost muslimů 8,1. Je zde více mešit než kostelů.

V roce 2027 bude jeden z pěti francouzů muslim. Do 39

let se stane Francie Islamistickou zemí…

V roce 2025 se jedna třetina všech evropských

dětí narodí do muslimských rodin.

V ostatních zemích je to podobné, např. v Rusku už je

více jak 23 milionů Muslimů, takže každý pátý obyvatel

Ruska je muslim (údaj z roku 2007). Belgická vláda

uvedla, že se v roce 2025 jedna třetina všech evropských

dětí narodí do muslimských rodin. Muammar al-Gaddafi,

Libyjský vůdce řekl: ,,Jsou zde znamení, že Allah daruje

vítězství Islámu v Evropě bez mečů, bez zbraní, bez

dobývání. Nepotřebujeme teroristy, nepotřebujeme

sebevražedné atentátníky. 50 a více milionů Muslimů (v

Evropě) změní Evropu v muslimský kontinent v příštích

pár desetiletích. ‘‘ Můžete si říkat co chcete, ale jedno je

jisté – svět se nezadržitelně mění, západní kultura zaniká.

Už jsem psal o vlivu islámské menšiny v Bruselu – ze

strachu před ní byl vánoční strom na náměstí zrušen.

Máme strach z jejich menšiny a co teprve, až muslimů

v Evropě bude většina… (M.D.)

Více informací k tomuto tématu naleznete zde:

Ilustrační foto: Třetí největší mešita na světě ve Spojených arabských emirátech.(www.archiweb.cz)