Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Časopis „Obzor“ z r. 1855 a tvůrce jeho programuAuthor(s): Karla Štorcha and Josef PešekSource: Listy filologické / Folia philologica, Roč. 42, Čís. 6 (1915), pp. 444-450Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23445140 .

Accessed: 14/06/2014 00:13

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 185.2.32.121 on Sat, 14 Jun 2014 00:13:08 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

44 í J. Pešek:

mi býti správné, neboť ve všech pramenech se zdůrazňuje, že

vtělení Višnuovo bylo Kansovi oznámeno, Kans dal rovněž De

vakí střežiti. Také u Bhâsa oznamuje Nárad právě před tím, že

přichází se poklonit Višnuovi, jenž se narodil z rodu Vršniů.

Kromě toho proti bhramati nahliasi čekali bychom v druhé

polovici strofy silný protiklad. Jest tudíž místo rahasi doplniti asi gagati »na světě<, jež často s tha bývá spojováno. Souhlasné

místo ve Višnup. (V. 1. 3) zní na př: čakára jáni karmáni bha

gavan purušottamah | aà^senâvatïrjorvjârn tatra, tani, munë, vada!

Stejných nebo velmi podobných obratů slovných, jež by mělo Bálačaritam a purâna společný, jsem mnoho nenašel.

V Balač. v jed. 1. na str. 9. čteme rčení obvyklé v pu ranech: iha tu gagati nůnam rakšanartham pragânâm asurasa

mitihanta Višnur adjavallrnah. S tím lze srovnati na př. Brahmap. 181. 4: praganâm rakšanarthaja gájate 'sau juge juge, nebo Vi

šnup. V, 2, 19: tvam sarvalókarakšártham avatîrnô mahïtale.

S Baiač. 1. jednání strof. 11: K^sô mrtjur bhavišjati lze

srovnati Hariv. 3195: sa të mrtjur bhavišjati, nebo Vâjup. 34.

211: sa te mrtjur bhavišjati. Bálač. str. 36: »Nandagovïë damam gahnia tašša magghě

bandhia šešam ulQhale baggham« podobá se Višnup. V. 6. 15a:

damna baddhvâ tadâ madhjë nibadhjatha udûkhalë. Balaô. str.

42: »bhûmidalam khurapudëhi dalantô podobá se Višnup. V. 14.

2: khurâgrapâlliir atjartham dârajan vasudhâtalam.

Str. 12 v čtvrtém jednání podobá se velice Višnup. V. 7. 75 a byla uvedena nahoře.

Že takových míst není více, nesmí nás překvapovati. Jed

nak měla dramata jiný ráz mluvy než staré tyto pověsti a jed nak nemusily míti a snad opravdu ještě neměly tyto pověsti té

podoby, v jaké jsou nám zaznamenány v našich purar|ech.

Časopis „Obzor" z r. 1855 a tvůrce jeho programu.

Příspěvek k literární činnosti Karla Storcha.

Podává Josef Pešek.

(Dokončení.)

III.

První sešit » Obzoru « vyšel mnohem dříve nežli první svazek

Časopisu Českého Musea. Bylo tudíž redaktorovi V. Nebeskému

lze přinésti posudek o novém listě. Líbí se mu »dueh vzděla

nosti*, »forma uhlazená a ladná*, a líbí se mu úsudky a názory,

This content downloaded from 185.2.32.121 on Sat, 14 Jun 2014 00:13:08 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Časopis >Obzor< z r. 1855 a tvůrce jeho programu. 4-45

zejména v článku úvodním »Věk náš a literatura česká*. Jen na

jednom místě nevidí «jemnosti, ježto bývá známkou kultury·: v poznámce J. Pospíšila, kterou vydavatel listu přičinil k Vorlíč

kové životopisu Jana Pravoslava Koubka, že zesnulý básník >mohl

mnohem více těžiti z hřivny sobě svěřené·, čímž mělo «mladým duchům* býti ukázáno »na úskalí, o které se přečasto i nejvý

tečnější schopnosti rozrážejí*.1 — S pochvalou se Nebeský zmi

ňuje o úvahách »Obzoru«, z nichž zejména všiml si stati »peč livě promyšlené a s blahou vroucností psané* o Sušilových Mo

ravských písních národních, ač ve všem se neshoduje s posuzo vatelem. Na př. »přehnána neb alespoň křivě vyřčena* zdála se mu

býti výpověď, že » původní básnictví umělecké nelze utvořiti, než na

základě básnictví lidu « ; pouhá jména Dante, Tasso, Shakespeare, Goethe mluví proti tomu. Také mínění, že účinek spisů Sueových na čtenáře naše byl stejný jako vliv epických kruhů středově

kých na starou naši literaturu básnickou, Nebeský pokládá za

mylný; za krátko po románech Sueových nezbude prý stopy »ve

velkém světě duševním«, kdežto středověké eposy rytířské, »od

ledu islandského až na klassickou půdu Hellady a ještě dále se

rozloživše, sta let mysl lidskou zajímaly, ano posud zajímají». —

Posléze se Nebeský dotkl ještě poznámky »Obzoru« o Gelakov

ském, který prý byl první, jenž po pěti stoletích opět počal pěti »od srdce k srdci«, tedy snad jako básník t. ř. »neprostředník«, »kdežto právě on byl dokonalý mistr a umělec*.2

Poklonu, kterou redaktor Časopisu musejního vzdal »Obzoru*, redakce oplatila stejnou měrou. S pochvalou dotkla se hned re

daktorova »Slova k laskavému obecenstvu*, jakož i některých

příspěvkův, ale na konec nemohla mlčením přejiti ani výtky, jež

Nebeský učinil »Obzoru«, zejména poznámce Pospíšilově o Koub

kovi. Soukromé poměry na světlo vynášeti dopouští jen potud,

pokud je toho nezbytně potřebí k vysvětlení spisovatele.3 »Obzor«

varoval jen před rozptylováním, které stává se naší národní chy bou. Nestačí k literárnímu soudu, co kdo napsal;4 to jest možné

jen v Anglii, Francii nebo v Německu. »Ve skrovných našich

okolnostech jest bolestné cítiti, když duch bohatě nadaný, úkony

svými mravně k tomu povolaný, nepřispívá v té míře, v jaké by mohl a měl. Nám jest podobná ztráta nenahraditelná*.

O Obzoru promluvil také Mikovcův >Lumír«.6 Bylo prý

potřebí časopisu, který by jednak obecenstvo »na pravé stanovisko

k posuzování plodův literatury uvazoval«, jednak spisovatelům, hlavně mladším, »rozumné návrhy činil«. Diví se však anonym nosti všech článkův a také on důtkou stíhá poznámku vydáváte

1 Obzor str. 124. 2 Obzor str. 1^5. 3 Tamtéž str. 146. 4

Obzor, 1855, str. 147. 5

Lumír, 1855, str. 309.

This content downloaded from 185.2.32.121 on Sat, 14 Jun 2014 00:13:08 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

446 J. Pešek:

lovu o Koubkovi. «Spisovateli, tuším, a zvláště básníkovi, nedá

se se strany nakladatelovy asi tak určiti den a hodina, v které

má psáti neb básnili, jako ševci, kdy může urobiti botu. Jsouf arciť robotníci i na roli české literatury, jižto články a knihy takřka z rukávu sypou, ale chvála zvěčnělému Koubkovi, že nebyl

takovým literním trakařníkem, nýbrž básníkem a duchaplným stilistou. Kočka ovšem do roka mnoho koťat porodí, ale jsou to

také jen koťata; avšak lev, jak již tisíciletá bájka praví, lev jen jedno mladé mívá, ale lvaU 1 »Obzor« na tuto výtku neodpo

věděl; pokládal za odpověď dostatečnou, co byl již napsal na

adresu Nebeského.3

Kritická část >Obzoru* tou dobou byla zajisté znamenitá.

S náležitým porozuměním oceněna Erbenova »Kytice« 3 a Boženy

Němcové » Babička*,4 «Bibliotheka českých původních románů,

historických i novověkých·,5 překlady Douchovy ze Shakespeara5

(rozebral V. Zelený), Hattalova «Skladba* (kterou posoudil a od

soudil K. J. Erben),7 radostně uvítána Purkyňova »Živa«e a po

zdraveny «Památky archaeologické a míslopisné« s a j. Ze všech

referátů mluvila rozvaha. Jinak podávány přehledy literatury

polské, ruské, anglické, francouzké a — negerské (podle Mag.

f. d. L. d. Α.). Ostatní rubriky «Obzoru* tvořily «Dějiny*, z nichž podány

«Náčrtky z obecného života v Cechách«, «Jak přišel Bernardotte

1 Lumír, 1855, str. 310

2 Poměrně nejnepříznivěji vyslovil se o ^Obzoru* starý politický odpůrce skupiny, která list vydávala, Jan Erazim sojka v životopise Erbenově (Naši mužové, v Praze 1862, str. 406): »V Obzoru vidíme sice mnoho dobrého, avšak bohužel! byltě směr jeho tak doktrinářský, žeť za nedlouho na věčnost se odebrati musel, nenalézaje jakožto pendant k Musejníku v Cechách ohlasu. Soudíme, žeť by se bylo dalo o těchže věcech pojednávati, žeť lze bylo rozebírali literatury anglické, francouzské atd., kdyby toliko pér pružnějších a obratnějších, nikdy ale tak borníro vaných, jež kritickou svou moudrost někdy i z německého literárního historika Juliana Schmidta byla čerpala, se bylo dostávalo. Pěkné roz kládal Obzor haluze své, než na stromě houpala se přece jen suchá hruška.* Naproti tomu úmysly, cesty a prostředky >0bzoru« vyložil Jaroslav Vlček v «Několika kapitolkách z dějin naší slovesnosti*, v Praze 1912, str. 110—123.

3 Obzor, 1855, str. 204.

4 Tamtéž, str. 291.

6 Tamtéž, str. 458. β

Tamtéž, str. 135. 7 Tamtéž, str. 211, 384. Toho týká se dopis Štorchův Jar. Pospí

šilovi ze 14 [či 19.?] září 18"i5. Píše mu: »Erben docela přestal číst

korrektury, nevypadá dobře. Tři archy budou zej tra snad vysazeny, ty články, o kterých jsem Ti psal. Od Tomíčka je rukopis na 6tý svazek. Erben píše do 5. sv. odpověď Hattalovi, zdá se však, že jeho spis bude

přece uveden dle Slov. novin [bratří Jirečků], S Houskovým článkem, aspoň o Turecku, · nevím, jak bude, dá-li se přemoci. Literatury nebude asi v 5. sv. mnoho a tak doufám, že zbyde dost místa na rozmanitosti.»

8 Obzor, str. 300. 9

Tamtéž, str. 380.

This content downloaded from 185.2.32.121 on Sat, 14 Jun 2014 00:13:08 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Časopis »Obzor< z r. 1855 a tvůrce jeho programu. 447

ke koranë švédské*, «Mikuláš I. Pavlovic,« «Děje Černé Hory«

podle AI. Andriče a j., «Hrabě Rostopčin*, vylíčena historie Krymu, o nějž tenkráte vzbuzen opravdový zájem, a posléze «Washington v domácnosti.* V oboru »zeměpisu a národopisu* přihlížel «Obzor*·

hlavně k poměrům cizím kromě stati Riegrovy, věnované «Dunaji a jeho politicko-obchodní důležitosti». Jinak líčil poměry rnské, Řecko a ostrovy, vypravoval čínskou povídku o »Čuang-ce a jeho manželce* a Franklinivi a jeho předchůdcích. Zavádí čtenáře

ke kněžně Kalmyků,1 k Šamylovi na Kavkaz, vede je do Kali

fornie na lov perel a popisuje mravy a zvyky obyvatelů Peruán

ských. Stejně bohat je oddíl «Život, vědy, umění*. Sem zařazena

úvaha úvodní, životopis Koubkův a Fr. L. Čelakovského (podle studie J. I. Hanuše), život Bartoloměje Kopitara a j. Dále «Obzor*

popisuje zahrady zoologické, oceňuje živočišstvo jako pomocníka lidstva u vzdělanosti, promlouvá »o nynější všemohoucnosti prů

myslu* (podle pramenů francouzských) a posléze podává obraz

amerického mamiče Phinease Barnuma. Hojná jest také rubrika

«Rozmanitostí* ze všech dílů světa. Ke každému číslu připojen seznam nových knih českých.

Z doslovu vydavatelova je patrno, proč » Obzor* byl založen

a proč tak záhy zašel. «Podnikaje Obzor«, praví Pospíšil, >nebyl

jsem veden myšlenkou prospěchu materiálního, nýbrž jedině po třebou literární, jak se aspoň mně a stejné smýšlejícím přátelům

mým objevovala. Měli jsme za to, že časopisectvo naše příliš málo

dbá pravidelné, dostojné kritiky literární; viděli jsme se žalostí,

jak se v životě našem veřejném při rostoucím účastenství k zá

jmům materiálním více a více zmáhá netečnost k zájmům srdce

a ducha; pohřešovali jsme vždy tíže, že literatura naše v jakémsi obmezeném kole, v jisté odloučenosti se hýbajíc, tak málo z toho

v sebe přijímá, co se v oboru všeobecného vzdělání nového,

zajímavého a důležitého vyskytuje.* A tedy z touhy tento stav

netečnosti srdce a ducha odstraniti, vznikl «Obzor*, jehož vyšlo šest sešitů celkem o 480 stranách.

Hlavním a vlastním redaktorem «Obzoru* byl Karel Štorch,

jenž za nepřítomnosti Pospíšilovy vedl časi pis docela samostatně.

Zdá se však, že Štorch vykonal i všecky práce průpravné k vydá vání časopisu. Také program vypracoval a rozdělil úlohy. V rukopisné

pozůstalosti zachován jest hrubý Štorchův nástin nového podniku. Podle Štorcha účelem časopisu, jenž původně měl se asi

jmenovati «Duch a Svět», bylo: «rozšíření a zdůkladriění obec

ného čili takového vzdělání, které člověku co člověku, bez ohledu

na jeho stav a povolání, a tedy všem ducha probuzeného společné

jest aneb býti by mělo.« Pročež nový časopis neměl přinášeti «nic přísně speciálního, co jen do vědy aneb jednotlivých vý hradních oborů života náleží, a nic přísným vědeckým způsobem.*

1 Ermann v Archivu f. wissenschaftl. Kunde y. Russland.

This content downloaded from 185.2.32.121 on Sat, 14 Jun 2014 00:13:08 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

448 J. Pešek:

Za to měl obsahovati vše, cpkoliv náleží k obecnému vzdělání,

byť to i mimo posavadní, užší, nám obvyklý kruh spočívalo, a lo

důkladně hledíc vždy k samé podstatě věci a stavíc ji jasně a

rázně před očí; Rušným příjemným způsobem, stejně se vzdalu

jícím jak neplodné suchopárnosti, tak novomódní překořeněné

pikantnosti, za níž se obyčejně duševní prázdnota skrývá.» Dále

Storch žádal v programu: »nic z jakéhokoliv oboru vědění neber

se samo o sobě, ale vše jakožto částka, náležející do vyššího

celku; za vším stůjž co nejvyšší cil: harmonie, ale i plodná síla

vzdělanosti, humanity, netoliko té, v jejíchž tichých krásách se

předešlý věk kochal, nýbrž i té spolu, kteráž svět chce učiniti

svým, učíc a snažíc se vítěziti nade vším,· co rozkvětu vzdělanosti

a tedy i blaha překáží.« To se odůvodňuje slovy dalšími: » Žili

jsme posud příliš pro sebe, starajíce se a bojujíce o první potřeby

vezdejšího života; svrchovaný již čas, abychom se postavili uprostřed mezi ostatní národy a na výši nového času. Nechceme-li, aby

snahy naše zplaněly, zůstávajíce neustále v témž obvyklém úzkém

kruhu, umožněme jim postaviti cíl vyšší; my musíme národní

naše snažení zúrodňovat a zdůkladňovat; my musíme především rozhled dorůstajícího pokolení, kteréž se povoláním svým k vele

bení vzdělanosti odkazuje, rozšířit a zvýšit, aby nabudouce nových a vyšších podnětů, k novým oborům spěchalo a prací svou

literní a praktickou vlast a národ mocněji a mocněji zvelebovalo.

Z oboru našeho není vyloučeno snad nic, neboť kdež jest věda

a nauka, kdež hmotná aneb duševní práce, kteráž by nevplývala na celek, řídíc jej svou částkou aneb majíc se dáti od něho řídit,

jejíž poslední resultáty by nenáležely do toho, co můžeme nazvati

summou naší vzdělanosti.»

Program nového časopisu Storchova byl pak takovýto : »I. Samo

statné, původní články. II. Větší výňatky, výtahy a přehledy cizích

článků, z knih a časopisů. III. Kritiky a úvahy důležitějších děl

i zjevů lit. i uměl., domácích i cizích. IV. Kronika systematická

a) polit., b) lit., c) uměl., d) prakt. V. Feuilleton: drobnější zprávy a životopisy; ústavy, statist. zprávy, odkrytí, nálezy. VI. Přehled

nejdůležitějších novinek literních všech jazyků: A. přírodní, astron.,

math.; B. filos., aesth., umění, mythol.; C. hist., zeměp., národop ,

archeolog., filolog.; D. právo, polit., fin., statist., národohosp.; E. sociální ústavy, průmysl, obchod; F. domácí záležitosti prak

tické, speciální.» Storch slibuje: «Budeme k záležitostem veřejného

práva, politiky i státní ekonomie se zanášejícími obraceti vždy

pilný a vedle vyskytajících se potřeb i rychlý zřetel, avšak i zde

budeme zůstavovat! zvláštním spisům to, co žádajíc přílišnější zevrubnost, míru obecné zajímavosti by přesahovalo.» V novém

listě nebude se pěstovati »žádná Schônseligkeit», jak ujišťuje přípisek tužkou na konci.

V Storchově pozůstalosti jest i postup myšlenek ku pro

gramu, jejž poznali jsme v úvodním článku » Obzoru». Jeví se

This content downloaded from 185.2.32.121 on Sat, 14 Jun 2014 00:13:08 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Časopis »Obzor* z r. 1855 a tvůrce jeho programu. 449

mu »jakási mrtvost a zmalátnělost nynějšího lit. života u nás«; žádá: vyvedení ze stagnace, kteráž nikdy dobře působiti nemůže; vzbuzení jakéhos bystřejšího, jařejšího, veselejšího života, rozšíření

rozhledu naší literatury a množiti život i obsah její, seznamovat

s nejznamenitějšími úkazy, směry, snahami a událostmi ciziny, tím

spojovati nás úžeji »ež posud bylo s europejským životem a takto

opět nové živly, známosti a myšlenky k nám uvádět a tedy pro středně opět naší literatuře pomáhat

— z cizího především ovšem

nové, nevylučujíc ale staré, byť jen důležité a zajímavé, nám ne

známé a nevšední, s duchem a formou psané, u překladu, pokud možná promluvit o spisovateli a postavení jeho s časem; domácí

literatura důkladně, pravdivě, ale šetrně; původní belletristika jen

vyšší, tedy s vyloučením všeho všedního, nízkého, neb jen pro

pouhé vyražení aneb tak psaného, že do vzdáleného společenství se nehodí, pak krátké, to i u překladů a vzdělání; přehledy po

litické, roční resumé.* Časopis přinášel by tedy: «zprávy stálé

z našeho mocnářství, především ze zemí jazykem s námi spojených;

přehledy pravidelné duševní činnosti především hlavních národů; a o jiných zajímavých [věcech],« A zase nová permutace čísel

programu: I. výňatky z ciziny, II. vzdělání, III. překlady, IV. původní 1. články, 2. belletr., V. domácí život: z Prahy, z kraje, odjinud, VI. zprávy jiných literatur, VII. domácí literatura, VIII. feuilleton.

Také úkoly jednotlivým referentům jsou rozděleny. Byla o ně ovšem nouze. Z Prahy a z Čech měl referovati Zap. Z Mo

ravy a Uher referent měl býti teprve vyhlédnut. Rovněž pro Itálii,

Španělsko a Portugalsko, Hollandsko, Belgii, Skandinavii, Rusko,

Turecko, Řecko, Finsko, Ameriku a Valašsko; referenta nebylo

ještě pro umění, hudba a řemeslo; referát o jižních Slovanech

měl býli svěřen Erbenovi, Anglickem chtěl pověřili Zeleného, Polskem Zapa a Štulce, Lužickém Douchu, Francií sebe, obchod

a průmysl měl míti na zřeteli Antonín (?) Skřivan, ekonomii

F. S. Kodym. A koncept projevuje také, které články u koho

Štorch chtěl zamluviti; na př. u Vrťátka článek o Musejníku a

referát o Shakespearovi, Celakovskému chtěl svěřiti Byrona, Ze

lenému Sušila atd.

Zároveň Štorch sestavil si seznam přispěvatelů do svého časo

pisu. Byli to: Ig. V. Axamit, Bolda, Čupr, čejka, (Lad.) Čelakovský, Doucha, Ehrenberger, Erben, Frank, Frič, Gabier, Hanka, Houška,

Herman, Jirečék, Kobliska, Klicpera, Kodym, Krejčí, Kuzmány,

Lambl, Malý, Merklas, Mikovec, Nebeský, Němcová, Ondrák, Pa

lacký, Pečírka, Procházka (a bratr jeho měli věnovati pozornost

Valašsku), Purkyně, Rieger, Rittersberg, Rozum, Rozšlapil (sic!), Rybička, Rys, Sládeček, Staněk, Svoboda, Šohaj, Šmídek, Štulc, Šafařík, Šembera, Šír, Štefan, Šumavský, Tomek, Tomíček, Tyl,

Vinařický, Voeel, Vojáček, Vrťátko, Vorlíček, Wenzig, V. Vlček, Volák, Zap, Zelený. Mnohé jméno zapadlo, jiní v »Obzoru«

vůbec nebyli zastoupeni.

Listy filologické XLII, 1915. 29

This content downloaded from 185.2.32.121 on Sat, 14 Jun 2014 00:13:08 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

450 A. Zoglmann:

A na konec, jako starý osvědčený redaktor, pamatoval Štorch, kde který časopis hledati, u kterých časopisů lze spoléhati na

výměnu, které knihy přispěvatelům opalřovati se srážkou, kterak

obstarávati posílky, porta, inserty na obálky atd.

» Obzor « příliš záhy zanikl. Jako s počátku Jana Hostivíta

Pospíšila přeceňovali, tak potom zase až zbytečné jej zlehčovali.

Stejně se dálo i jeho synovi Jaroslavovi, nakladateli »Obzoru«.

V Praze vždy rodily se klevety, které rychle se šířily vlastmi čes

kými. A klevety ony staly se podkladem i epitafu, jenž asi vznikl

v době » Obzoru* blízké:

Tuto našel schránku přepokojnou muž, jenž z vlasti dělal krávu dojnou, od táty jenž umění to chyt, kterýž pro svou lakomost byl bit. Tatík krmil Musy drobem v koutku, syn jim dával zelí za pochoutku. Oslavte jej věncem zvadlých »Květů«, trubte slávu do »Obzoru« světu, už se musel v chladě věčném skrýti . . , Světlo věčné ať mu svítí!

A přece » Obzor* zanechal po sobě stopu světlou.

Epitheta v epických básních Svatopluka Čecha.

Podává Antonín Zoglmann.

Z četných známek, které epické skladby Čechovy charak

terisují, jsou na místě význačném jeho epitheta. Zřídka vysky

tuje se u Čecha jméno podstatné, jež by básník neokrášlil ně

jakým epithetem, vyzdvihuje tím i názvy věcí zcela obyčejných a všedních z prósy života.

Epitheta Čechova jsou bud jednoduchá, nebo složená, označu

jíce nejčastěji barvu, zvuk, krásu, radost, nádheru nebo jejich

opak. Osvětlí nám způsob básnické tvořivosti Svatopluka Čecha, všimneme-li si, kterak se některé prosté předměty, vlastnosti

a zjevy obrážejí v lesku jeho fantasie.

Pro přírodu v rozličných dobách denních i ročních, v bo

hatství jejím i v nádheře a v hněvu i nepřízni choval Čech mnoho

porozumění i nadšení. Konstruujeme líčení přírody, věrně při tom

užívajíce epithet Čechových. V temné nedozírno táhne se široširý, širodolný kruh,

siná dálka; v něm vynořují se modré vrchy, pusté, bílé, sivé

a věčité skály, sivé kostety a širohledná tlupa šerých věží

This content downloaded from 185.2.32.121 on Sat, 14 Jun 2014 00:13:08 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions