CD 1 1200 - 1800 - Czech Music · 11. Antonín Dvořák: Dumky, trio pro housle, violoncello a...

CD 1 1200 - 1800

1. Rorate caeli, introitus / introit 1:42Schola Gregoriana Pragensis, David EbenSupraphon � 1999, SU 3407-2231

2. Hospodine, pomiluj ny / Lord, Have Mercy, litanie-píseň / litany-song (9.-11. stol. / 9th-11th cent.) 0:47Schola Gregoriana Pragensis, David EbenSupraphon � 1997, SU 3288-2231

3. Ave,gloriosa, cantio / song (14.stol. / 14th cent.) 2:26Schola Gregoriana Pragensis, David EbenSupraphon � 1995, SU 0194-2231

4. O Maria, matko Božie / Oh, Mary, Mother of God, lejch / lais, (ca pol.14. st. / c. mid-14th cent.) 2:10Schola Gregoriana Pragensis, David EbenSupraphon � 2002, SU 3623-2231

5. Dřěvo sě listem odievá / Trees Are Putting on Leaves, milostná píseň / love song, (14. st. / 14th cent.) 2:00Ars cameralis, Lukáš MatoušekStudio Matouš � 1995, MK 0026

6. Lux vera lucis radium, hymnus-organum, (c. 1300) 2:18Schola Gregoriana Pragensis, David EbenSupraphon � 1995, SU 0003-2231

7. En, etas iam aurea, conductus, (ca pol.14.st. / c. mid-14th cent.) 2:02Pražští madrigalisté, Miroslav VenhodaSupraphon � 1977 ©1994, 11 2213-2211

8. Ave, coronata - Alma parens, isorytmické moteto / isorhythmic motet, (c. 1400) 2:15Pražští madrigalisté, Miroslav VenhodaSupraphon � 1977 © 1994, 11 2213-2211

9. Ó svolánie konstanské / Oh, Council of Constance, husitská píseň / hussite song, (c. 1416) 1:03Český pěvecký sbor, Josef VeselkaSupraphon � 1962, DV 5891

10. Christus surrexi vinctos – Chorus – Christus surrexit mala, vícetextové moteto / polytextual motet, (2. pol.14. st.. / 2nd half of the14th cent.) 1:34Schola Gregoriana Pragensis, David EbenSupraphon � 1999, SU 3407-2231

11. Petrus Wilhelmi de Grudencz: Prelustri elucencia, dvouhlasá píseň, two-part song, (c. 1450) 2:24Schola Gregoriana Pragensis, David EbenSupraphon � 1995, SU 0194-2231

12. Náš milý svatý Václave / Our Dear St. Wenceslas, tříhlasá úprava staré písně / three-part arrangement of traditional song, (sklonek 15. st. / late 15th cent.) 3:03Dyškanti, Martin HorynaRosa � 1994, RC 005

13. Vstalť jest této chvíle / He is Risen at this Hour, polyfonní úprava velikonoční písně / polyphonic arrangement of Easter song, (2. pol.16.st. / 2nd half of the 16th cent.) 2:18Symposium musicum, Miloslav Klement Music Vars � 1994, VA 0033-2

14. Missa „Dunaj voda hluboká“ / „Danube Deep Water” – Kyrie (c. 1550) 2:11Kühnovi komorní sólisté, Pavel Kühn; Symposium musicum, Miloslav KlementSupraphon � 1984, 1119 4111

15. Jan Campanus Vodňanský: Rorando coeli, humanistická óda / humanistic ode, (sklonek 16. stol. / late 16th cent.) 2:15Kühnovi komorní sólisté, Pavel Kühn; Symposium musicum, Miloslav Klement Supraphon � 1984, 1119 4112

16. Philippe de Monte: Peccantem me, moteto / motet, (před 1600 / before 1600) 2:07Duodena Cantitans, Petr DaněkSupraphon � 1994, 11 2176-2231

CD 1

CELKOVÝ ČAS / TOTAL TIME 77:59

17. Jacob Regnart: Junckfrau eur Wanckelmuth, instrumentální úprava milostné písně / instrumental arrangement of a love song, (před 1577 / before 1577) 0:37 Duodena Cantitans, Petr Daněk Supraphon � 1994, 11 2176-2231

18. Jacobus Handl-Gallus: En ego campana, zvukomalebná skladba / tone-painting piece, (před 1590 / before 1590) 2:04Duodena Cantitans, Petr Daněk Supraphon � 1994, 11 2176-2231

19. Kryštof Harant z Polžic: Maria Kron, polyfonní zpracování písně „Maria zart“ / polyphonic arrangement of the song „Maria zart“, (před 1604 / before 1604) 2:22Duodena Cantitans, Petr DaněkMultisonic � 1994, 310247-2931

20. Adam Michna z Otradovic: Missa super „Již slunce z Hvězdy vyšlo“ / „The Sun Has Risen from the Star” – Kyrie (1654) 2:05Ritornello, Michael Pospíšil, Vox bohemicaArta / 2HP Production s.r.o. � + © 2003, F1 0120

21. Václav Karel Holan Rovenský: Maria pole vznešené / Mary, thou Lofty Field (1693)Marián Krejčík – zpěv, Collegium Marianum, Jana Semerádová 2:33 Collegium Marianum � 2003, CM 03001

22. Pavel Josef Vejvanovský: Sonata a 5 (1689) 3:29Musica Florea, Marek ŠtrynclSupraphon � 2002, SU 3535-2231

23. Johann Caspar Ferdinand Fischer: O crux venerabilis (1. třetina 18. st. / 1st third of the 18th cent., (zkráceno / excerpt) 2:29Musica Florea, Boni Pueri, Marek ŠtrynclSupraphon � + © 2001, SU 2534-2231

24. Jan Dismas Zelenka: Sub olea pacis et palma virtutis – Symphonia (1723) 5:52Musica Florea, Musica Aeterna, Ensemble Philidor, Marek ŠtrynclSupraphon � + © 2001, SU 3520-2232

25. Bohuslav Matěj Černohorský: Fughe in fa maggiore (1. třetina 18. st. / 1st third of the18th

cent.) 2:32Aleš Bárta – varhany / organSupraphon � + © 1993, 11 1598-2931

26. Jan Josef Ignác Brentner: Concerto g moll, 2. Allegro (1720) 1:54Collegium Marianum, Jana Semerádová Collegium Marianum � + © 2003, CM 03001

27. František Ignác Tůma: Stabat Mater, 1. Stabat Mater dolorosa (1759) 2:18Pražští madrigalisté, Pavel BaxaStudio Matouš � 1996, MK 0801-2931

28. František Xaver Brixi: Litaniae de scto Benedicto – Kyrie (c.1760) 6:14Cantores Pragenses, Musici di Praga, Josef HerclBohemia Music � 1992 BM 0009-2231

29. Jan Václav Stamic: Symfonie D dur „Pastorální“ / Symphony in D major „Pastoral“, 3. Menuetto (c. 1750) 2:06Virtuosi di Praga, Oldřich VlčekUniversal � 1993 + © 2004, 57 017-2

30. Jan Antonín Koželuh: Koncert C dur pro fagot a orchestr / Concerto in C major for bassoon and orchestra, 3. Vivace (2. pol. 18. st. / 2nd half of 18th cent.) 3:38František Herman – fagot / bassoon, Pražský komorní orchestr, Libor PešekSupraphon � 1983, 1110 3175

31. Jan Václav Stich-Punto: Koncert č. 5 F dur pro lesní roh a orch. / Concerto for French horn and orchestra no. 5 in F major, 3. Rondo (3. třetina 18. st. / 3rd third of the18th

cent.) 3:40 Vladimíra Klánská – lesní roh / French horn, Pražský komorní orchestr, František VajnarSupraphon � 1988, 11 0106-2031

CD 2 19. stol. / 19th cent.

1. Jan Ladislav Dusík: Sonáta f moll / Sonata in F minor, op. 77 „L’ Invocation” – 2. Tempo di minuetto con moto (1811) 4:59Hanuš Bartoň – klavír / pianoStudio Matouš � 1995, MK 0020-2131

2. Antonín Rejcha: Dechový kvintet e moll, op. 88, č. 1 / Wind Quintet in E minor, op. 88, no. 1, 4. Finale. Allegro (c.1817) 4:23 Pražské dechové kvinteto (Jan Riedlbauch, Liběna Séquartová, Vlastimil Mareš, Vladimíra Klánská, Lumír Vaněk)Studio Matouš � 1993, MK 0006-2131

3. Václav Jan Tomášek: Heidenröslein, op. 53, č. 1 na báseň J.W.Goetha / A Wild Rose, op. 53, no. 1 on a poem by J. W. Goethe (c.1815) 2:39 Magdaléna Hájossyová – soprán / soprano, Marián Lapšanský – klavír / pianoMultisonic � 1995, 310248-2231

4. Václav Jan Tomášek: Tre ditirambi per il pianoforte, op. 65, I. Allegro con fuoco (1818)4:00Dagmar Šimonková – klavír / pianoPanton � 1975, 11 0516

5. Bedřich Smetana: Má vlast, cyklus symfonických básní, 3. Šárka / My Homeland. Cycle of Symphonic Poems, 3. Šárka (1875) 9:42Česká filharmonie, Václav NeumannSupraphon � 1975, 11 1958-2011

6. Bedřich Smetana: Dalibor, 2. dějství, 4. scéna „Jak je mi?“ / Dalibor, Act 2,Scene 4 „Oh, Goodness!“ (1867) 3:09 Eva Urbanová – soprán / soprano, Orchestr Národního divadla v Praze, Zdeněk KošlerSupraphon � 1995, SU 0077-2632

7. Bedřich Smetana: Smyčcový kvartet č. 2 d moll / String Quartet no. 2 in D minor, 4. Finale. Presto (1883) 2:47Smetanovo kvarteto (Jiří Novák, Lubomír Kostecký, Milan Škampa, Antonín Kohout)Supraphon � 1976, SU 0070-2111

8. Antonín Dvořák: Biblické písně / Biblical Songs, op. 99, V. Bože! Bože! Píseň novou... / V. Songs of Gladness Will I Sing Thee (1895) 2:55 Jindřich Jindrák – baryton / baritone, Symfonický orchestr FOK, Václav SmetáčekSupraphon � 1971, 11 1821-2211

9. Antonín Dvořák: Rusalka, op. 114, 3. akt – „Necitelná vodní moci“ / Rusalka, Act 3 – „Insensible Water Power“ (1900) 6:08Gabriela Beňačková - soprán / soprano, Česká filharmonie, Václav NeumannSupraphon � 1985, 11 2252-2631

10. Antonín Dvořák: Polednice. Symfonická báseň podle K. J. Erbena, op. 109 / The Noon Witch, symphonic poem after K. J. Erben (1896) 14:24Česká filharmonie, Václav Neumann Supraphon � 1978 + © 1995, SU 0199-2011

11. Antonín Dvořák: Dumky, trio pro housle, violoncello a klavír c moll /Elegies, trio for violin, cello and piano in C minor, op. 90, 1. Lento maestoso – Allegro vivace (1891) 4:04 Guarneri Trio Prague (Čeněk Pavlík, Marek Jerie, Ivan Klánský)Supraphon � 1992, 11 1561-2131

12. Zdeněk Fibich: Nálady, dojmy a upomínky / Moods, Impressions and Reminiscences, op. 41, 19. Quasi presto e con fuoco (1894) 3:40Marián Lapšanský – klavír / pianoSupraphon � 1996, SU 0188-2131

13. Zdeněk Fibich: Vodník. Melodram na báseň K. J. Erbena / The Water Goblin. Concert melodrama on poem by K. J. Erben, op. 15 (závěr / conclusion) (1883) 4:39Carmen Mayerová – recitace / reciter, Filharmonie Hradec Králové, František VajnarAMU � 2000, HF 0014-2

14. Vítězslav Novák: Pan. Báseň v tónech o pěti větách / Pan. Tone Poem in Five Movements, op. 43, II. Hory / Mountains (1910) 7:56František Rauch – klavír / pianoSupraphon � + © 2003, SU 3744-2113

CD 2

CELKOVÝ ČAS / TOTAL TIME76:06

CD 3 1. pol. 20. stol. / 1st half of the 20th cent.

1. Josef Suk: Pohádka léta. Hudební báseň / A Summer Tale. Tone Poem, op. 29, 4. V moci přeludů / Overpowered by Phantoms (1907-9) 11:21 Česká filharmonie, Libor Pešek Supraphon � 1985, 111984-2031

2. Josef Suk: O matince / About Mother, op. 28, 1. Když byla matinka ještě děvčátkem / When Mother Was Still a Little Girl (1907-9) 3:34 Ivan Moravec – klavír / pianoSupraphon �+(© 2000, SU 3509-2111

3. Leoš Janáček: Smyčcový kvartet č. 2 „Listy důvěrné“ / String Quartet no. 2 „The Intimate Letters“, 3. Moderato (1928) 5:55Janáčkovo kvarteto (Jiří Trávníček, Adolf Sýkora, Jiří Kratochvíl, Karel Krafka)Supraphon �+© 2000, SU 3460-2111

4. Leoš Janáček: Taras Bulba. Rapsódie pro orchestr, 2. Smrt Ostapova / Taras Bulba. Rhapsody for orchestra, 2. The Death of Ostap (1918) 4:54 Státní filharmonie Brno, František JílekSupraphon � 1989, 110282-2031

5. Leoš Janáček: Zápisník zmizelého pro tenor, alt, tři ženské hlasy a klavír / A Diary of One Who Disappeared for tenor, alto, three female voices and piano, XVII, XVIII(1919) 2:56 Peter Straka – tenor, Marián Lapšanský – klavír/piano Supraphon � 1998, SU 3378-2931

6. Leoš Janáček: Její pastorkyňa, 3. jednání, 10. výstup „Ještě jsem tu já“ / Jenůfa, Act 3, Scene 10 „But I am still here“ (1906) 4:19 Naděžda Kniplová, Gabriela Beňačková, Vilém Přibyl, Sbor a orchestr Janáčkovy opery v Brně, František Jílek Supraphon � + © 1995, SU 0047-2632

7. Otakar Ostrčil: Křížová cesta. Variace pro velký orchestr / Calvary. Variations for Large Orchestra, op. 24, VIII. Moderato assai, IX. Allegro (1928] 4:50 Česká filharmonie, Václav Neumann Supraphon � 1979, 11 1964-2031

8. Erwin Schulhoff: 5 Études de Jazz, č. / no. 5 „Kitten on the Keys“ (1926) 2:45 Tomáš Víšek – klavír / pianoSupraphon � 1993, 111870-2131

9. Pavel Bořkovec: Start. Symfonické allegro pro velký orchestr / The Start. Symphonic Allegro for Large Orchestra (1929) 6:58Česká filharmonie, Zdeněk KošlerPanton � 1971 + © 1994, 81 1366-2011

10. Pavel Haas: Suita pro hoboj a klavír / Suite for oboe and piano, op. 17, III. Moderato (1939) 5:40Vítězslav Winkler – hoboj / oboe, Hana Pelikánová – klavír / piano Bonton Music a.s. � 1985 + © 1997, 71 0524-2131

11. Alois Hába: Matka. Čtvrttónová opera o 10 obrazech / Mother. A Quarter-tone Opera in 10 Scenes, op. 35, I. „Potěš ťa Pánbů, súsede“ / I.„May God Console You, Neighbour“ (1929) 5:40 Sbor Národního divadla v Praze, Milan Malý; Orchestr Smetanova divadla,Jiří JiroušSupraphon � 1965, 10 8258-2632

12. Bohuslav Martinů: České madrigaly. Osm madrigalů pro smíš. hlasy / Czech Madrigals. Eight madrigals for mixed voices, H. 278 – 6.„Chceme my se chceme, ale potajemně“ / „We Love Each Other In Secret“ (1939) 1:39 Kühnův smíšený sbor, Pavel Kühn Supraphon � + © 1999, SU 3101-2232

13. Bohuslav Martinů: Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry a tympány / Double Concerto for Two String Orchestras, Piano and Timpani – 1. Poco allegro (1938) 6:35Pražská komorní filharmonie, Jiří BělohlávekČeský rozhlas Praha � + © 1997

14. Bohuslav Martinů: Sonáta pro housle a klavír č. 3 / Sonata no. 3 for violin and piano, 4. Lento. Moderato. Allegro (1944) 7:43 Bohuslav Matoušek – housle / violin, Petr Adamec – klavír / pianoSupraphon � + © 2000, 81 9028 - 2911

CD 3


CD 4 2. polovina 20. stol. / 2nd half of the 20th cent.

1. Vladimír Sommer: Vokální symfonie pro alt, recitátora, sbor a orchestr / Vocal Symphony for alto, reciter, choir and orchestra, 3.„Přijde smrt a bude mít tvé oči....“/ 3. “Death Will Come and Will Have Your Eyes...“ (1958) 8:15Věra Soukupová – alt / alto, Česká filharmonie, Václav NeumannSupraphon � 1965, SU 81 9028-2

2. Miloslav Kabeláč: 7. symfonie pro recitátora a orchestr / Symphony no. 7 for reciter and orchestra, 2. Člověk / 2. The Man (1967/8) 9:05Václav Voska – recitace / reciter, Sinfonie Orchester des Südwestfunk, Ernest BourČeský rozhlas Praha � 1970

3. Jan Klusák: I. invence pro komorní orchestr / First Invention for chamber orchestra (1961) 8:32 Komorní harmonie, Libor Pešek Supraphon � 1969, 1 10 0577

4. Zbyněk Vostřák: Zrození měsíce pro komorní orchestr / The Birth of the Moon for chamber orchestra, op. 39 (1966) 11:47 Musica viva pragensis, Zbyněk Vostřák; Symfonický orchestr FOK, Jiří StárekSupraphon � 1968, 1 10 0471

5. Jan Kapr: Cvičení pro Gydli. Čtyři studie pro soprán, flétnu a harfu / Exercises for Gydli. Four Studies for soprano, flute and harp – 3. Lento assai, 4. Molto allegro (1967) 4:37 Jana Jonášová – soprán /soprano, Václav Žilka – flétna / flute, Dagmar Platilová – harfa / harp Supraphon � 1971, 1 19 0556

6. Marek Kopelent: Zátiší pro komorní orchestr / Still Life for chamber ensemble (1968) 9:04 Pavel Janda – viola, Kateřina Zlatníková – cimbál / cymbalon, Musica viva pragensis, Zbyněk Vostřák Český rozhlas � 1993, PR 255 003

7. Petr Eben: Pragensia. Tři renesanční obrazy na texty rudolfínských receptur pro kom. smíšený sbor s dopr. renesančních nástr.– I. Jak kule ohnivé dělati / Three Renaissance Scenes on the texts of Rudolphine prescriptions for mixed choir with the accompaniment on old instruments - I. How to Make the Balls of Fire (1972) 4:39 Pražští madrigalisté / Prague Madrigalists, Miloslav VenhodaSupraphon � 1975, 1 12 1607

8. Luboš Fišer: Patnáct listů podle Dürerovy Apokalypsy pro orchestr/ Fifteen Prints After Dürer’s Apokalypse for orchestra (zkráceno / excerpt) (1965) 4:58 Státní filharmonie Brno, Jiří WaldhansSupraphon � 1968, 1 10 0511

9. Ivana Loudová: Hymnos pro dechy a bicí / Hymnos for winds and percussion (1972) 7:50 Symfonický orchestr FOK, Mário KlemensČeský rozhlas Praha � 1976

10. Miloslav Ištvan: Hry. Sedm obrazů pro orchestr, 3. Hra – milostná / Games. Seven Scenes for symphonic orchestra, Game 3 – Amorous (1977) 3:32 Státní filharmonie Brno, František Jílek Supraphon � 1989, 11 0118-1011

11. Milan Slavický: Smyčcový kvartet „Dialogy s tichem“ / String Quartet “Dialogues with Silence“, 3. Intermezzo (1978) 2:22Doležalovo kvarteto / Doležal Quartet (Milan Puklický, Josef Kekula, Karel Doležal, Vladimír Leixner)Panton � 1979, 8111-0099

12. Peter Graham: Koncert pro housle a orchestr / Concerto for violin and orchestra, 1. Con moto (1989) 3:34Ivan Ženatý – housle / violin, Orchestr Studio Brno, Aleš PodařilČeský rozhlas Brno � 1989

CD 4


CD 5 Lidová hudba Čech a Moravy / The Folk Music of Bohemia and Moravia

1. Slovan jsem a Slovan budu (Soběslavská Blata / Soběslav Blata region) 2:29 František Kopšík (1909)Etnologický ústav AV ČR �

2. Zahrajte mi nahoru (Domažlicko / region of Domažlice) 1:51 Konrádyho dudácká muzikaSupraphon �

3. Dycky říkám (Rokycansko / region of Rokycany) 2:47 Lidová muzika RokycanySupraphon � DV 10126

4. Horácká kola (Třebíčsko-Horácko / region of Třebíč - Horácko) 1:50 „Štrajch“ J. Koláře Gnosis � + © G-Music 020

5. Když jsem já s koníčky vláčil (Horácko) 1:33Skřipácké kvarteto J. Havrdy Supraphon � DV 10126

6. Písně z Jičínska (Jičínsko / region of Jičím) 2:49 Etnologický ústav AV ČR �

7. Není tu, není (střední Čechy / Central Bohemia) 2:22 Traxleři Etnologický ústav AV ČR �

8. Veselé, veselé (Moravsko-slovenské pomezí / Moravian-Slovakian border) 1:34 T. Kúsalík, J. Chudík (1911)Gnosis �

9. Otvíraj, šenkérko vrata (Uherský Brod) 3:50Cimbálová muzika OlšavaGnosis � + © G-Music 012

10. Svatobotrské danaje (Kyjovsko / region of Kyjov) 6:37 Varmužova cimbálová muzikaGnosis � + © G-Music 008

11. Skočné (Hanácké Slovácko / Haná-Slovácko) 3:27 Jaroslav Kovářík Tonstudio Rajchman �

12. Keď sem išél přes ten les (Horňácko) 4:00Luboš Holý Indies � MAM 085-2

13. Pivečko v mázko (Haná) 2:04Soubor MánesGnosis � + © G-Music 020

14. Přikrývajte stoly (Luhačovské Zálesí / region of Luhačovice-Zálesí) 2:28 Cimbálová muzika LindaGnosis � + © G-Music 020

15. Hošije (Podluží) 4:04Cimbálová muzika J. Severina Gnosis � + © G-Music 020

16. Zbojnické salašnické (Valašsko / Walachia) 2:54 Valašský vojvoda � Mgr. Vladan Jílek, Hukvaldy 10, 739 46

17. Ej, na Hrčavym dobře (Slezsko / Silesia) 4:42 Gajdošská muzika V. Zogaty� Mgr. Vladan Jílek, Hukvaldy 10, 739 46

18. Hudecké z Kunčic (Lašsko-valašské pomezí / Lachian-Walachian border) 3:46 Valašský vojvoda Český rozhlas Ostrava �

CD 5


19. Andulko moja (Horňácko) 2:40 Muzika J. KubíkaÚstav lidové kultury Strážnice �

20. Rež, rež, rež (Uherské Hradiště) 1:36 Hradišťan, J. StaněkÚstav lidové kultury Strážnice � + © Český rozhlas

21. Pobízení dobytka (Valašsko) 0:20Jan Kovář - MachejákGnosis � + © G-Music 020

Praha

Olomouc

Brno

Vienna

Dresden

Soběslav

Ostrava

Bratislava

Jičín

3

4

5

6

7

2

1

Jihlava

Třebíč

B O H E M I A

M O R AV I A

S I L E S I A

Opava

Plzeň

Domažlice

Uh. Hradiště

8

da b

c

fe

Hlavní folklórní oblasti ČR

1) Chodsko2) Blata3) Horácko4) Haná5) Slezsko6) Laššsko7) Valaššsko

8) Slováckoa) Kyjovskob) Dolňáckoc) Horňáckod) Podlužíe) Luhačovické Zálesíf) Moravské Kopanice

1. Hlavní folklórní oblasti ČR Main Folk Music Regions

3. Středověká notace - graduál Arnošta z Pardubic, 1363Medieval notation - Gradual of Arnošt of Pardubice, 1363

Praha

Olomouc

Brno Kroměříž

Vienna

Dresden

Český Krumlov

Jindřichův Hradec

Ostrava

Bratislava

CitolibyHradec Králové

Karlovy Vary

Jihlava

Jaroměřice

B O H E M I A

M O R AV I A

S I L E S I A

Plzeň

Kuks

2. Historicky významná hudební centraHistorically Important Music Centers

SSTT¤¤EEDDOOVVùùKK ((CCAA 885500––CCAA 11444400))

O stavu hudební kultury a podobách hudby a zpûvu v ãesk˘ch zemíchpfied pfiijetím kfiesÈanství nemáme Ïádné urãitûj‰í doklady.KfiesÈanství (a s ním i jeho bohosluÏebn˘ zpûv) sem zaãalo silnûji proni-kat ve 2. polovinû 9. století. Velkomoravsk˘ kníÏe Rastislav povolalv roce 863 misionáfie Konstantina (Cyrila) a Metodûje z Byzance, ktefiípostupnû vytvofiili slovanskou liturgii. (Na Moravû byl také v 80. letech9. století pokfitûn ãesk˘ kníÏe Bofiivoj.) Po pádu Velké Moravy (krátce poroce 900) se pozÛstatky slovanské bohosluÏby udrÏely v âechách(Sázavsk˘ klá‰ter, 1032–1097), ale jiÏ v této dobû zde zcela pfievládlalatinská bohosluÏba a v jejím rámci ov‰em i církevní kanonizovan˘ zpûv,tzv. gregoriánsk˘ chorál, zahrnující v‰echny zpûvní útvary známéz oblasti západního kfiesÈanství [CD1-1]. V dobû intenzívního rozkvûtucírkevního zpûvu ve 13.–14. století vznikaly tu i nové skladby (tropy,hymny, sekvence, r˘movaná officia), zejména pro svátky zemsk˘chpatronÛ a svûtcÛ (Václav, Vojtûch, Ludmila, Prokop). První praÏsk˘ arci-biskup Arno‰t z Pardubic (†1364) dal v roce 1363 pofiídit mnoha-svazkov˘ reprezentativní soubor chorálního repertoria arcidiecéze, dnesbohuÏel neúplnû dochovan . K autorÛm chorálních zpûvÛ patfiil (blíÏeneznám˘) DOMASLAV a arcibiskup JAN Z JEN·TEJNA (†1400). Církev tolerovala provozování nûkter˘ch dal‰ích ÏánrÛ i v chrámech,napfiíklad duchovních her a urãit˘ch písní v lidovém jazyku. PíseÀ Hos-podine, pomiluj ny [CD1-2] mûla pÛvodnû staroslovûnsk˘ text a mohlavzniknout i dfiíve neÏ v 10./11. století, kam se obvykle klade. (Císafi KarelIV. ji zaãlenil do korunovaãního obfiadu.) Dal‰ími znám˘mi ãesk˘mi (tak-fika „státními“) písnûmi byly Svat˘ Václave, vévodo ãeské zemû a pozdû-ji Bóh v‰emohúcí (= Christ ist erstanden) a Jezu Kriste, ‰ãedr˘ knûÏe. Latinské duchovní písnû (cantiones) [CD1-3] tvofiili klerikové a studen-

K A L E N D Á R I U M

ca 800vznik několika knížectví v Čechácha počátky velkomoravského státu

863–885misie Konstantina a Metodějez Byzance vytváří na Velké Mora-vě slovanskou liturgii

ca 880český kníže Bořivoj († asi890/891) přijímá křesťanství

906pád Velké Moravyvražda knížete Václava, pozdějisvatořečeného; vznik sjednocené-ho českého státu za vlády Bolesla-va I. († 972)

973založení biskupství v Praze

1019definitivní připojení Moravyk Čechám

MMIIDDDDLLEE AAGGEESS ((CC .. 885500––CC .. 11444400 ))

We have no substantial evidence of the state of musical culture and theforms of music and singing in the Bohemian Lands before the advent ofChristianity. Christianity (and its liturgical chant) began to make real headway in theregion in the later 9th century. In 863 Rastislav, the Prince of the GreatMoravia, summoned the missionaries Constantine (Cyril) and Methodiusfrom Byzantium, and they created gradually the Slavonic liturgy.Bofiivoj, Prince of Bohemia, was also christened in Moravia in the 880s.After the Fall of Great Moravia (soon after 900), the Slavonic liturgysurvived in pockets in Bohemia (the Monastery of Sázava, 1032–1097),but by the Latin liturgy prevailed, and with it the canonical GregorianChant including all its forms and types known in Western Christendom.[CD1-1] In the 13th and 14th centuries, the period of the great floweringof Gregorian Chant, some new compositions (tropes, hymns, sequences,rhymed offices) were created in the Bohemian Lands (Bohemia andMoravia) too, especially for the feasts of the patron saints of the land:Václav (Wenceslas), Vojtûch (Adalbert), Ludmila, Prokop. In 1363 thefirst Prague Archbishop Arno‰t of Pardubice († 1364) ordered the com-pilation of a several-volume collection of the plainchant repertory of thearchdiocese, which has unfortunately not survived in full. Composers ofchants included a DOMASLAV (otherwise unknown) and Archbishop JANOF JEN·TEJN (†1400).The Church tolerated the performance of several other genres inchurches, e. g. sacred plays and certain songs in the vernacular. Thesong Hospodine, pomiluj ny [Lord, Have Mercy on us, CD1-2] was orig-inally based on Old Slavonic text and may have been created even ear-lier than in the 10th /11th century, as is conventionally believed. (The

C A L E N D A R

ca 800emergence of a number of princi-palities on Bohemian territory andthe beginnings of the GreaterMoravian state

863–885the mission of Constantine andMethodius sent from Byzantium;they who create a Slav liturgy inGreater Moravia

ca 880the Czech prince Bořivoj († per-haps 890/891) accepts Christiani-ty

906fall of Greater Moravia

973murder of Prince Wenceslas, latercanonised; establishment of aunified Czech state in the reign ofBoleslav I. († 972) foundation of abishopric in Prague

Emperor Charles IV included it in the coronation ceremony). Other well-known Czech (practically “state”) songs were Svat˘ Václave, vévodoãeské zemû [Saint Wenceslas, Duke of the Czech Land] and later Bóhv‰emohúcí (= Christ ist erstanden)[God Almighty]‚ and Jezu Kriste, ‰ãe-dr˘ knûÏe [Jesus Christ, Generous Prince]. Latin sacred songs (cantiones) were composed by both clerics and stu-dents [CD1-3]. They spread to Central and North Europe at the end ofthe 14th century and were successively translated into Czech, Germanand Flemish. In addition to the simple strophic songs the genre includ-ed more refined and complex forms, such as lais (Germ. Leich), e. g. O,Maria, matko BoÏie [Oh Mary, Mother of God, CD1-4]. In the 14th centu-ry the Latin sacred Easter plays were also translated into Czech andperformed (together with what were known as the Plaints of the VirginMary) at schools and during Corpus Christi processions, although theChurch authorities tried repeatedly to ban the practice. Secular music and song undoubtedly existed from earliest times but upto the 13th century there are only obscure references to it in the chron-icles and we lack reliable testimony and musical sources. In the 13th –14th century, a number of well-known German minnesingers were cer-tainly present at the royal court of the last Pfiemyslids and then theLuxemburgs to sing the praises of the Czech kings (Reinmar von Zwetterand others), while others would certainly have been known here(Neidhardt von Reuenthal, Heinrich von Meissen, known as Frauenlob,Heinrich von Mügeln etc.). The great French poet and composerGuillaume de MACHAUT was in the service of King John of Luxemburg,but it seems to be unrealistic to assume he had much effect on the Czechculture of the time. From the 14th century we have records of Czech lovesongs of courtly type (Dfiûvo se listem odievá [Trees Are Putting onLeaves CD1-5], the so-called Song of Závi‰ JiÏÈ mne v‰û radost ostává[All My Joy is Waning]), but in most cases the texts have survived with-

ti, na konci 14. století se‰ífiily ve stfiední a severníEvropû a postupnû byly pfie-kládány do ãe‰tiny, nûmãinya vlám‰tiny. Kromû jedno-du‰‰ích strofick˘ch písní semezi touto tvorbou vyskyt-nou i umûlej‰í a sloÏitûj‰íformy, napfi. lejchy(O Maria, matko BoÏie)[CD1-4]. Ve 14. století bylyi latinské duchovní hry pfie-kládány do ãe‰tiny a provo-zovány (spolu s velikonoãní-mi tzv. plankty PannyMarie) také na ‰kolácha v prÛbûhu procesí na svá-tek BoÏího Tûla; tomu ov‰emcírkevní úfiady bránily opa-kovan˘mi zákazy.Od nejstar‰ích dob nepo-chybnû existovala také svût-

ská hudba a zpûv, do 13. století v‰ak o tom máme jen neurãité zmínkyv kronikách a postrádáme bezpeãná svûdectví a hudební prameny. Ve13.–14. století prokazatelnû hostil královsk˘ dvÛr posledních Pfiemy-slovcÛ a poté LucemburkÛ fiadu znám˘ch nûmeck˘ch minnesingrÛ, ktefiíopûvovali ãeské panovníky (Reinmar von Zwetter), urãitû zde byli známii dal‰í (Neidhardt von Reuenthal, Heinrich von Meissen, zvan˘ Frauen-lob, Heinrich von Mügeln aj.). Ve sluÏbách krále Jana LucemburskéhopÛsobil také velk˘ francouzsk˘ básník a skladatel Guillaume de

1079definitive annexation of Moraviato Bohemia

1063foundation of a bishopric in Olo-mouc

1212The Golden Bull of Sicily confirmsand adds to the rights and privi-leges of the Bohemian kings andthe Kingdom of Bohemia, recog-nising the independence and sov-ereignty of the Bohemia statelater to be advanced still furtherin 1356 by The Golden Bull ofCharles IV

1306end of the rule of the Czech Pře-myslid dynasty, which becomesextinct in the male line

1310–1437rule of the Luxembourg dynastyin the Lands of the BohemianCrown

1344foundation of an archbishopric inPrague

1063založení biskupství v Olomouci

1212Zlatá bula sicilská potvrzuje a roz-šiřuje práva a výsady českýchkrálů a českého království, uznávánezávislost a svrchovanost české-ho státu, jež bude rozvinuta r.1356 ve Zlaté bule Karla IV.

4. Velislavova bible - Ženy hrající na hudební nástroje, pol.14. stol.The Velislav’s Bible - Women playing musical instruments, mid-14th cent.

out the music. Polyphony first entered the church liturgy as atolerated ”decoration” of the monophonic chant.The improvised organum was probably cultivatedin clerical communities (chapters, monasteries)from as early as the mid-12th century. We havewritten records of it (i.e. „pieces fixed in theprocess of oral tradition) from the end of the 13th

century (Kyrie, Sanctus, hymns [CD1-6], tropesfor the Benedicamus domino, lessons for theOffices and Mass), and some of these pieces werein use right up to the end of the 16th century! Themore elaborate mensural polyphony likewisespread into the Bohemian Lands probably fromthe end of the 13th century and developed its ownspecific genres there on the (mediated) models ofthe music known as (French) ars antiqua – songsof conductus [CD1-7] type and polytextualmotets. In Europe beyond the Alps these wereonly two-part forms, and in the Bohemian Landsthey were gradually “modernised” – especiallythe motet – by the addition of further parts (fromthree to five), by transformations of rhythm andmetrics and so forth. Otherwise, after the mid-14th century the influence of French ars nova (anew system of notation was explained “to Praguestudents” in an anonymous treatise of 1369)reached the Bohemian Lands. Indeed, the cultiva-tion of contemporary polyphony seems to haveshifted to the sphere of the schools and Prague

MACHAUT, stûÏí v‰ak lze poãítat s jeho vlivem na tehdej‰í ãeskou kultu-ru. Ze 14. století máme doklady ãeské milostné lyriky kurtoazního typu(Dfiûvo sû listem odievá [CD1-5], tzv. Závi‰ova píseÀ JiÏÈ mne v‰û radostostává), dochovalo se v‰ak mnohem více textÛ neÏ nápûvÛ.Polyfonie se uplatÀovala nejprve jako (tolerovaná) souãást církevníhozpûvu, jako „ozdoba“ a „doplnûk“ jednohlasého chorálu – improvizovanéorganum bylo pûstováno v komunitách kléru (kapituly, klá‰tery) snad jiÏod poloviny 12. století. Písemné doklady o tom (tj. „skladby“ zafixovanév procesu ústní tradice) máme od sklonku 13. století (Kyrie, Sanctus,hymny[CD1-6], tropy k Benedicamus domino, lekce officia a m‰e),nûkteré takové útvary se udrÏely dokonce aÏ do sklonku 16. století!Umûlej‰í mensurální polyfonie pronikala do ãesk˘ch zemí rovnûÏ asi odkonce 13. století a rozvinula tu specifické Ïánry, jejichÏ zprostfiedkova-n˘m vzorem byla hudba tzv. francouzské ars antiqua – písnû kondukto-vého typu [CD1-7] a vícetextová moteta. V zaalpské Evropû byly tytoútvary dvojhlasé, u nás se – zejména moteta – doãkala postupné„modernizace“: pfiidávání dal‰ích hlasÛ (na tfií- aÏ pûtihlas), promûnyrytmu apod. Ostatnû jiÏ po polovinû 14. století k nám zasáhl vliv fran-couzské ars nova (nov˘ systém notace vyloÏil „praÏsk˘m studentÛm“anonymní traktát z roku 1369). Vskutku se zfiejmû tûÏi‰tû pûstování sou-dobé polyfonie pfiesunulo do sféry ‰kol a praÏské univerzity, odkud setehdej‰í hudební teorie (vãetnû jakési „nauky o hudebních formách“),znalost souãasné francouzské a (v men‰í mífie) italské hudby i zdej‰íhudební tvorby (isorytmické moteto Ave coronata-Alma parens [CD1-8])‰ífiily i na jiné stfiedoevropské univerzity. BohuÏel se zdá, Ïe tato soudo-bá polyfonie zÛstala „v majetku“ vzdûlancÛ a kléru a Ïe neprobudilazájem a podporu dvora a ‰lechty – kantilénové písnû, kter˘mi v aristo-kratické spoleãnosti pûstující milostnou lyriku proslul Machaut, bylyu nás stále vázány k textÛm duchovním.Ve v˘voji hudební kultury ãesk˘ch zemí se odrazilo i patnáctileté údobí

1306konec vlády českého panovnické-ho rodu Přemyslovců, kteří vymí-rají po meči

1310–1437v zemích České koruny vládnedynastie Lucemburků

1344založení arcibiskupství v Praze

1348založení univerzity v Praze Karlem IV.

1378–1417církevní rozkol (schizma); v čes-kých zemích od poloviny 14. století vzrůstá kritika církev-ních nešvarů (např. kupování„odpustků“) a důraz na vnitřnízbožnost, z dobových „heretic-kých“ učení (John Wycliff) vychá-zejí reformně naladění mysliteléa kazatelé (M. Jan Hus káže od r.1402 v kapli Betlémské), od r.1414 prosazováno přijímání z kali-cha

1415církevní koncil v Kostnici odmítáněkteré články učení Mistra JanaHusa, Hus je zde poté 6. července upálen

5. Šamotulský kancionál 1561The Szamotuly Hymnbook, 1561

University, from which the musical theory of the time (including a kindof “textbook of musical forms”), and knowledge of contemporary Frenchmusic, to a lesser extent Italian music and home compositions (theisorhythmic motet Ave coronata-Alma parens [CD1-8]) spread to otherCentral European universities as well. Unfortunately this contemporarypolyphonic music appears to have remained “the property” of learnedmen, students and clerics and not to have attracted the interest andsupport of the court and nobility. The cantilena songs for which Machautbecame famous in an aristocratic society that cultivated the courtly lovelyric, continued to be bound to sacred texts in Bohemia. The fifteen-year Hussite period (1419–1434) had a serious impact onmusical culture in the Bohemian Lands, involving as it did the overthrowof church institutions (the dissolution of many monasteries, the emigra-tion of monks), many and various transformations of rites and liturgy,ideological disputes about the permissibility and form of polyphony inthe religious service etc. One notable achievement despite the disrup-tion was a relatively sensitive and effective experiment in translatingthe Gregorian Chant from Latin to Czech (in what is known as theJistebnice Hymnbook c. 1420). There was a huge upsurge in songs aboutcurrent events (Ó svolánie konstanské [Oh, Council of Constance,CD1-9]), war songs (KtoÏ jsú BoÏí bojovníci [You Who are God’sWarriors], PovstaÀ, povstaÀ, veliké mûsto PraÏské [Arise, Arise GreatCity of Prague]) and religious songs. In the wake of the Hussite Wars, the Emperor Sigismund confirmed thelegitimacy of two religions in one state, a move that was to be reflectedin the liturgical music of the next historical epoch.

husitství (1419–1434), kdy do‰lo k rozvratu církevních institucí (zánikmnoha klá‰terÛ, emigrace fieholníkÛ atp.), k mnoha pestr˘m promûnámritÛ a liturgie, k ideologick˘m sporÛm o pfiípustnost a podobu polyfoniev bohosluÏbû atp. Pozoruhodn˘m ãinem byl nicménû – pomûrnû citliv˘a zdafiil˘ – pokus o pfievod gregoriánského chorálu z latiny do ãe‰tiny(v tzv. Jistebnickém kancionálu, ca 1420). Mohutnû vzrostla tvorba písníaktuálních (Ó svolánie konstanské [CD1-9]), váleãn˘ch (KtoÏ jsú BoÏíbojovníci, PovstaÀ, povstaÀ, veliké mûsto PraÏské) a duchovních.Po doznûní husitsk˘ch válek bylo v roce 1436 císafiem Zikmundempotvrzeno dvojvûfií, coÏ se promítlo do bohosluÏebného zpûvu následují-cí historické etapy.

RREENNEESSAANNCCEE ((CCAA 11444400––CCAA 11662200 ))

Mezník zde vytyãen˘ odpovídá skuteãnosti, Ïe v západní Evropû ve 30.letech 15. století vykrystalizoval nepochybnû nov˘ sloh polyfonní hudby.V ãesk˘ch zemích je v‰ak interval 1440–1620 spí‰e údobím ãeské refor-mace, v nûmÏ se odli‰nû od stfiedovûku profiluje zejména sféra bohoslu-Ïebného a duchovního zpûvu; prvky renesanãní hudby sem nicménû pro-nikají jiÏ od poloviny 15. století.Vût‰inov˘m vyznáním ãesk˘ch obyvatel zemû byl tzv. utrakvismus(dûdictvím husitství bylo totiÏ pfiijímání pod obojí zpÛsobou = sub utra-que specie), katolická církev byla aÏ do poloviny 16. století v˘raznûmen‰inová, stejnû tak i nûkterá dal‰í reformaãní uskupení (napfi. Jedno-ta bratrská, v 16. století církve inspirované luterstvím aj.).Utrakvistick˘ bohosluÏebn˘ zpûv se nicménû pfiíli‰ neodli‰oval od kato-lického. Utrakvisté omezili (ba snad prakticky, aÏ na ne‰pory, zru‰ili)zpûv hodinkového officia, zpûvy m‰e (aÏ na men‰í odchylky) provádûliv latinské (gregoriánské) podobû. Do bohosluÏby v‰ak pfiijali i zpûv (pfie-

1348Charles IV founds a university inPrague.

1378–1417schism in the church; from themid-14th century criticism ofchurch abuses (such as sale of“indulgences”) grows in theBohemian Lands, together withan emphasis on inner piety;inspired by “heretical” teachingsof the period (John Wycliff),reformist thinkers and preacherscome to the forefront (M. JanHus preaches in the BethlemChapel from 1402, from 1414there is a campaign for commun-ion in both kinds for the laity(symbolised by the chalice).

1415the Church Council of Constancerejects several articles of theteaching of Master Jan Hus, whois then burnt at the stake thereon the 6th of July

1419–1434the Hussite Revolution – openrebellion against the existingorder of church and state: effortsto make the law of God the high-est authority in the life of society(law, politics, morals). The Czechs

1419–1434husitská revoluce – otevřenávzpoura proti uspořádání státua církve: nejvyšší normou ve veš-kerém životě společnosti (právo,politika, morálka) se má státvláda božího zákona; Češi bránísvou víru vojensky (Jan Žižka ad.),hnutí je však provázeno ideologic-kými spory několika frakcí. Mini-mální požadavky husitů vyjadřujínakonec tzv. kompaktáta (např.přijímání z kalicha, trestání smr-telných hříchů).

1436císař Zikmund potvrzuje dvojvěří(katolicismus, utrakvismus) v čes-kých zemích

TTHHEE RREENNAAIISSSSAANNCCEE ((CC .. 11444400––CC .. 11662200 ))

While in Western Europe a new style of polyphonic music was undoubt-edly crystallising from the 1430s, the period 1440–1620 in theBohemian Lands should be more properly termed the BohemianReformation, when proceeded various changes in liturgical and sacredsinging. Elements of Renaissance music style were nonetheless reach-ing the country from the mid-15th century.The majority of the Czech population adhered to the faith known asUtraquism (because the legacy of Hussitism was communion in bothkinds = sub utraque specie for the laity), and until the mid-16th centurythe Catholic church was very much a minority, as were other smallerreformation groups (e. g. The Unity of the Brethren, 16th century church-es inspired by Lutheranism etc.).Utraquist liturgical singing did not, however, differ much from catholic.The Utraquists curtailed (or almost abolished, perhaps with the excep-tion of Vespers) performing of the Offices (i.e. Day Hours;) but they per-formed the Mass in Latin and (with only a few small deviations) as theGregorian Chant. They also, however, adopted the singing of (mainlyLatin) monophonic and polyphonic songs and polyphony in general intothe service. A corpus of church music of this kind (plainchant, songs,polyphony) has been preserved from around 1500 in ornate manuscriptgraduals in the large towns (the so-called Franus Hymnbook [1505]from Hradec Králové, the Gradual from Chrudim [1530] and others). Onthe one hand, then, the repertoire of medieval polyphony (songs, poly-textual motets [CD1-10], see above) was revived and often modernised.Around the mid-15th century pieces by Petrus WILHELMI OFGRUDZIADZ (de Grudencz, 1392–c. 1470 [CD1-11]), already influencedby the style of the West European Renaissance, reached the BohemianLands. This repertoire (later translated into Czech during the 16th cen-

take up arms to defend their faith(General Jan Žižka and so on),but the movement is accompa-nied by ideological disputesbetween different fractions. Themost moderate demands of theHussites are finally expressed inthe so-called Compacts (e. g.wine at communion for the laity,the punishment of mortal sins).

1436the Emperor Sigismund confirmsthe official co-existence of twoparallel religions (Catholicism,Utraquism) in the BohemianLands

ca 1450beginnings of printing (JohannesGutenberg)

1457establishment of the Unity ofCzech Brethren

1458–1471reign of George of Poděbrady

1471–1526rule by the Jagiellons (Vladislav,† 1516, Ludvík, † 1526)

6. Renesanční notace - soubor mší Ch. Luythona, vyd. v Praze, 1609Renaissance notation - collection of masses by Ch. Luython, published in Prague, 1609

tury) survived into the 17th century, albeit only as entertainment musicfor the “Literate Brotherhoods” (see below) and students at variousschools during carolling.) On the other hand, it was at this time thatpolyphony of the new Renaissance style gradually arrived in theBohemian Lands (Mass cycles and parts, motets, songs), in many caseswritten by leading English (W. Frye, J. Plummer) or Franco-Netherlandscomposers (H. Isaac, J. Obrecht, Josquin Desprez); there are also signsof development in original home production, although most composerswere anonymous (Ná‰ mil˘ svat˘ Václave [Our Dear St. Wenceslas,CD1-12] is an arrangement of a very old sacred song). The so-calledCodex Strahov (c.1470) and Codex Speciálník (c.1490) are particularlyimportant sources of European significance. Church singing in the era of the Czech Reformation was provided bywhat were known as the literátská bratrstva [Literate Brotherhoods],societies of educated burghers. It was on their abilities that the breadthand complexity of the church music repertoire sketched above depend-ed. Roughly around the middle of the 16th century church singing – evident-ly under the influence of the Lutheran Reformation – shifted from Latinto Czech. One clearly associated change was the strikingly increasedparticipation of the congregation in the religious service through thesinging of Czech sacred songs. (The liturgy of the Unity of the Brethrenwas practically limited to this monophonic singing, and in the latter partof the 16th century even Czech and German Catholics adopted congrega-tional singing in the church.). This explains the huge number of hymn-books (i.e. collections of sacred songs) produced by all the religiousgroups, many of them printed (especially in the case of the Unity of theBrethren – the so-called ·amotulsk˘ kancionál, 1561). Some hymnbooksalso included sets of polyphonic arrangements of the most widely knownsongs (e. g. the anonymous VstalÈ jest této chvíle [He is Risen at this

váÏnû latinsk˘ch) jednohlas˘ch a vícehlas˘ch písní a polyfonie vÛbec.Takov˘ korpus bohosluÏebného zpûvu (chorál, písnû, vícehlas) se kolemroku 1500 dochoval ve zdobn˘ch rukopisn˘ch graduálech ve velk˘chmûstech (tzv. FranusÛv kancionál, 1505, z Hradce Králové, graduálz Chrudimi, 1530 aj.). Na jedné stranû tak byl znovu oÏiven (a mnohdyi modernizován) repertoár stfiedovûké polyfonie (písnû, vícetextovámoteta [CD1-10], viz v˘‰e). Okolo poloviny 15. století sem proniklyskladby Petra WILHELMI Z GRUDZIADZE (de Grudencz, 1392–ca 1470)[CD1-11], ovlivnûné jiÏ stylem západoevropské rané renesance. (Tentorepertoár, v 16. století pfiekládan˘ i do ãe‰tiny, pak pfieÏil aÏ do 17. sto-letí, byÈ moÏná uÏ jen jako zábavná hudba literátÛ a studentÛ na rÛzn˘ch‰kolách pfii koledách.) Na druhé stranû v téÏe dobû pfiicházela postupnûdo ãesk˘ch zemí polyfonie nového renesanãního stylu (ãásti i cykly m‰e,moteta, písnû typu chansonu), v mnoha pfiípadech od pfiedních autorÛanglick˘ch (W. Frye, J. Plummer) nebo franko-vlámsk˘ch (H. Isaac, J.Obrecht, Josquin Desprez); rozvíjela se také tvorba domácích autorÛ,vût‰inou ale anonymních (Ná‰ mil˘ svat˘ Václave [CD1-12] je úpravouprastaré duchovní písnû, srov. v˘‰e). V evropském mûfiítku dÛleÏit˘miprameny jsou zejména tzv. Codex Strahov (ca 1470) a Codex Speciálník(ca 1490).BohosluÏebn˘ zpûv v éfie ãeské reformace zaji‰Èovala tzv. literátská bra-trstva, spolky vzdûlan˘ch mû‰ÈanÛ, na jejichÏ schopnostech pochopitel-nû závisela ‰ífie a nároãnost v˘‰e nastínûného repertoáru kostelníhozpûvu.PfiibliÏnû okolo poloviny 16. století do‰lo – zfiejmû pod vlivem luterskéreformace – k pfiechodu liturgického zpûvu z latiny do ãe‰tiny, a toi v oblasti (novû pfieloÏeného) chorálu. S tím patrnû souviselo v˘raznézesílení úãasti vûfiících v bohosluÏbû prostfiednictvím zpûvu duchovníchpísní obce v kostele. BohosluÏba Jednoty bratrské se prakticky omezilana tento jednohlas˘ zpûv, ve 2. polovinû 16. století lidov˘ zpûv v koste-

ca 1500beginnings of printing of musicnotation (contemporary polypho-ny: O. dei Petrucci in Venice from1501)

1517public protest by Martin Luther(1483–1546), the beginning ofthe Protestant Reformation inGermany

ca 1450počátky knihtisku (JohannesGutenberg)

1457vznik Jednoty bratrské

1458–1471vládne Jiří z Poděbrad

1471–1526vláda Jagellonců (Vladislav, †1516, Ludvík, † 1526)

ca 1500počátky nototisku (soudobá poly-fonie: O. dei Petrucci v Benátkáchod 1501)

1517veřejné vystoupení Martina Lut-hera (1483–1546), počátek pro-testantské reformace v Německu

Hour [CD1-13]).It can generally be said that the from the 1570s the musical culture ofthe Bohemian Lands moved closer to the culture of Western Europe,both in basic conditions (a school system linked up to music institutions,printing of music, manufacture of musical instruments), and in musicalpractice (town trumpeters and organists, amateur circles of burghers,cappellae and instrumental ensembles of nobility, e. g. at the courts ofthe RoÏmberk families in the South of Bohemia where contemporaryEuropean secular music was also played) and in original musical pro-duction.The leading composers of sacred music (masses, motets, sacred songs)were now no longer only anonymous (Missa Dunaj voda hluboká[Danube deep water, CD1-14]), but distinguished and widely knowncomposers from the ranks of the literary brotherhoods, who generallysigned their names in Latin: Georgius Rychnovinus (in fact JifiíRYCHNOVSK¯, †1616), Ioannes Traianus Turnovinus (TURNOVSK¯,†1629), Paulus Spongopaeus Gistebnicenus (JISTEBNICK¯, †1619) andothers. There was development from the style of Netherlands composers(Gombert, Clemens non Papa) right up to the (double-choir) techniquesof the Venetian School (A. and G. Gabrieli) and together with the worksof all the named composers, their compositions were copied into whatwere known as part books, which were produced (apart from printedmusic materials) for the needs of all the leading literary brotherhoodsof this era (Prague, Hradec Králové, Klatovy, Rokycany and elsewhere).Only occasionally were pieces by Czech composers actually printed(Bicinia nova by Ondfiej Chrysoponus JEVÍâSK , †1579; humanistarrangements of psalms and odes by Jan Campanus VOD≈ANSK¯,†1622 [CD1-15]).With the arrival of the Habsburg court cappella of the Emperor RudolfII in Prague (1583), important European composers began to work here,

le pfievzali i ãe‰tí a nûmeãtí katolíci. Tím si lze vysvûtlit ohromné mnoÏ-ství kancionálÛ (tj. sborníkÛ duchovních písní), jeÏ produkovaly v‰echnynáboÏenské skupiny, mnohé z nich (zejména Jednota bratrská) tiskem(tzv. ·amotulsk˘ kancionál, 1561). Nûkteré kancionály obsahovaly takésoubory polyfonních úprav v‰eobecnû nejroz‰ífienûj‰ích písní (napfi. ano-nymní VstalÈ jest této chvíle [CD1-13]).Obecnû lze fiíci, Ïe od 70. let 16. století se hudební kultura ãesk˘chzemích sbliÏuje s kulturou západní Evropy, a to jak v základních pfied-pokladech (‰kolství propojené s institucemi hudebního provozu, noto-tisk, v˘roba hudebních nástrojÛ), tak v hudební praxi (mûst‰tí trubaãia varhaníci, amatérské krouÏky mû‰ÈanÛ, ‰lechtické „kapely“, napfi. nadvorech jihoãesk˘ch RoÏmberkÛ, kde se uplatÀovala i soudobá evropskásvûtská hudba) a v tvÛrãí produkci.Mezi pfiedními autory duchovní hudby (m‰e, moteta, písnû) nebyli jiÏ jenanonymové (Missa Dunaj voda hluboká [CD1-14]), ale v˘znaãní a ‰iroceznámí skladatelé z fiad literátsk˘ch bratrstev, ktefií svá jména psali ves-mûs latinsky: Georgius Rychnovinus (vlastnû Jifií RYCHNOVSK¯, †1616),Ioannes Traianus Turnovinus (TURNOVSK¯, †1629), Paulus Spongopae-us Gistebnicenus (JISTEBNICK¯, †1619) a dal‰í. Od stylového charak-teru nizozemsk˘ch autorÛ (Gombert, Clemens non Papa) pfie‰li aÏk (dvojsborov˘m) technikám tzv. benátské ‰koly (A. a G. Gabrieliové)a spolu s díly v‰ech tûchto jmenovan˘ch skladatelÛ byly jejich skladbyzapisovány do (rukopisn˘ch) tzv. hlasov˘ch knih, jeÏ si pofiizovala,kromû ti‰tûn˘ch hudebnin, v‰echna pfiední literátská bratrstva této éry(Praha, Hradec Králové, Klatovy, Rokycany aj.). Tiskem vycházela dílkaãesk˘ch autorÛ jen v˘jimeãnû (Bicinia nova Ondfieje Chrysopona JEVÍâ-SKÉHO, 1579; humanistické úpravy ÏalmÛ a ód Jana Campana VOD-≈ANSKÉHO, †1622 [CD1-15]).S pfiíchodem habsburské dvorní kapely císafie Rudolfa II. do Prahy(1583) poãali tu pÛsobit v˘znamní evrop‰tí autofii jako kapelník Philip-

1526–1918rule of the Habsburg Dynasty inthe Bohemian Lands1556the Prague Clementinumbecomes the seat of a Jesuit Col-lege; beginnings of an increasing-ly strong Counter-Reformation inthe Bohemian Lands

1583the Emperor and King of BohemiaRudolf II moves to Prague withhis capella

1618–1648the Thirty Years War; beginningof the Revolt of the BohemianEstates

1526–1918vláda Habsburků v českýchzemích

1556pražské Klementinum se stávásídlem jezuitské koleje; počáteksílící protireformace v českýchzemích

1583císař a český král Rudolf II. pře-sídlil do Prahy se svou kapelou

including (Kapelmeister) Philippe de MONTE (†1603 in Prague)[CD1-16], the deputy Kapelmeister Jacob REGNART (†1599) [CD1-17],the organist Charles LUYTHON (†1620 in Prague) and others, who per-formed internationally popular secular genres at the court (madrigals,canzonettas, ensaladas etc.); these penetrated, at least partly, even intothe puritan atmosphere of Bohemian Reformation (in lute intabulationssuch as Jungfrau, eur wanckelmut – Panno, vrtkavost tvá). At the sametime the notable Slovenian composer Jacobus HANDL GALLUS (†1591in Prague) [CD1-18], was living first in Moravia and then in Prague,where the printer Jifií Nigrin had publish practically all his work. Themusicians Ch. Demantius, M. Krumbholz, V. Otto and others were activein the border towns and at the courts of the German nobility.Among Czech composers of the era, the nobleman and leadingRudolphine courtier Kry‰tof HARANT of PolÏice and BezdruÏice(1564–1621) occupied a special position, although only a small frag-ment of his work has survived (e. g. the motet Maria Kron [CD1-19],Missa super Dolorosi martyr based on a madrigal by L. Marenzio).Towards the end of his career Harant converted to Protestantism andplayed an important role in the rebellion against the Habsburgs. Hisexecution on Old Town Square in Prague on the 21st of June 1621 maybe regarded as the symbolic end of the epoch of the BohemianReformation and Renaissance.

TTHHEE BBAARROOQQUUEE ((CC .. 11662200––CC .. 11774400 ))

The beginning of the Baroque epoch in the Bohemian Lands was mould-ed by the stormy political and social changes that followed the defeat ofthe Revolt of the Estates at the Battle of the White Mountain in 1620.The leaders of revolt were severely punished, there were unprecedent-

pe DE MONTE (†1603 v Praze) [CD1-16], vicekapelník Jacob REGNART(†1599) [CD1-17], varhaník Charles LUYTHON (†1620 v Praze) a dal‰í,ktefií v dvorském prostfiedí provádûli internacionálnû populární svûtskéútvary (madrigaly, canzonetty, ensaladas atp.), jeÏ zãásti pronikaly i dopuritánského ovzdu‰í reformaãních âech (v loutnov˘ch intabulacích,napfi. Jungfrau, eur wanckelmut – Panno, vrtkavost tvá). V téÏe dobûpob˘val na Moravû a poté v Praze pozoruhodn˘ slovinsk˘ skladatel Jaco-bus HANDL GALLUS (†1591 v Praze) [CD1-18], kter˘ zde vydal u tiska-fie Jifiího Nigrina takfika celé své dílo. V pohraniãních mûstech a na dvo-rech nûmecké ‰lechty pÛsobili hudebníci Ch. DEMANTIUS, M. KRUMB-HOLZ, V. OTTO aj.Zvlá‰tní postavení mezi ãesk˘mi skladateli této doby zaujímal ‰lechtica RudolfÛv pfiední dvofian Kry‰tof HARANT z PolÏic a BezdruÏic(1564–1621), z jehoÏ díla se dochovalo zfiejmû jen malé torso (napfi.moteto Maria Kron [CD1-19], Missa super Dolorosi martyr podle pfied-lohy – madrigalu L. Marenzia). Harant na sklonku své kariéry pfiestou-pil k protestantismu, sehrál dÛleÏitou úlohu v protihabsburském povstá-ní a jeho poprava na Staromûstském námûstí v Praze 21. 6. 1621 bymohla b˘t nazírána jako symbolická teãka za epochou ãeské reformacea renesance.

BBAARROOKKOO ((CCAA 11662200––CCAA 11774400 ))

Poãátek barokní epochy byl v ãesk˘ch zemích ovlivnûn pfiedev‰ím boufi-liv˘mi politick˘mi a spoleãensk˘mi zmûnami souvisejícími s poráÏkoustavovského povstání v bitvû na Bílé Hofie roku 1620. VÛdcové povstáníbyli pfiísnû potrestáni, následovaly neobvykle rozsáhlé konfiskace majet-ku, násilná rekatolizace obyvatelstva a s tím související masivní emi-grace; mezi exulanty byla fiada v˘znamn˘ch osobností jako napfi. J. A.

1618–1648třicetiletá válka; začíná povstánímčeských stavů

7. Kryštof Harant z Polžic,1608

edly large-scale confiscations of property, the forced recatholicisationof the population and, in response, mass emigration; among those whowent into exile were many leading figures, such as Comenius (J. A.Komensk˘). The constitutional changes that Ferdinand II embodied inthe Renewed Land Constitution of 1627 established the hereditary ruleof the Habsburgs in the Bohemian Lands, curtailed the rights of theBohemian Estates, made Catholicism the only permitted faith and gaveequal status to German with Czech as the official language. The revoltof the Bohemian states also, of course, triggered the Thirty Years Warand up to 1648/50 the armies of both sides swept over the BohemianLands several times, causing economic and cultural devastation anddecimating the population. The pattern of development of new kinds of Baroque music in theBohemian Lands was strongly affected by the removal of the royal courtwith its huge cultural potential and the institution of the court cappellato Vienna (1612). This meant that with few exceptions, major Europeancomposers were not attracted to the Bohemian Lands, and opera, themost important and prestigious musical genre of the time, was not cul-tivated there systematically for a long time. The main seedbeds of cul-tural development in the country were the seats of the nobility or churcharistocracy. In the period of relative calm and economic prosperity inthe last decades of the 17th century, the Prague towns also began todevelop a degree of cultural leadership as the natural centre ofBohemia, but Moravia was more orientated to nearby Vienna. The mostimportant places for the cultivation of music were ecclesiastical insti-tutions – churches, monasteries and colleges. For the whole perioddomestic musical production was focused on various kinds of Catholicsacred music.The new musical style already started to penetrate gradually into theBohemian Lands in the first decades of the 17th century, above all

Komensk . Ústavní zmûny vtûlené Ferdinandem II. roku 1627 do Obno-veného zfiízení zemského zaji‰Èovaly mimo jiné dûdiãnou vládu Habsbur-kÛ v ãesk˘ch zemích, omezovaly práva ãesk˘ch stavÛ, katolictví se stalojedin˘m dovolen˘m vyznáním a nûmãina byla zrovnoprávnûna s ãe‰tinoucoby úfiední jazyk. Povstáním ãesk˘ch stavÛ zaãala tfiicetiletá válka a doroku 1648/50 pro‰la vojska obou stran nûkolikrát ãesk˘mi zemûmi,které tak byly znaãnû hospodáfisky i kulturnû poniãeny a jejich obyva-telstvo zdecimováno.Znaãn˘ vliv na rozvoj nov˘ch druhÛ barokní hudby u nás mûlo pfiesídle-ní panovnického dvora s jeho obrovsk˘m kulturním potenciálema s institucí dvorní kapely do Vídnû (1612). V ãesk˘ch zemích tak aÏ nav˘jimky nepÛsobili v˘znamní evrop‰tí autofii a dlouho zde nebyla sou-stavnû pûstována ani opera pfiedstavující nejv˘znamnûj‰í a nejprestiÏ-nûj‰í hudební druh doby. Ohnisky kulturního rozvoje byla pfiedev‰ímsídla ‰lechtické ãi církevní aristokracie a v dobû relativního klidu a hos-podáfiské prosperity poãínající posledními desetiletími 17. století pakrovnûÏ praÏské soumûstí coby pfiirozené centrum âech, zatímco Moravabyla více orientována na blízkou VídeÀ. Nejv˘znamnûj‰ími místy pûsto-vání hudby v‰ak byly církevní instituce, tedy kostely, klá‰tery a koleje.Domácí hudební tvorba se po celé období soustfieìovala zejména narÛzné druhy katolické chrámové hudby.Nov˘ hudební sloh zaãal do ãesk˘ch zemí postupnû pronikat jiÏ v prvníchdesetiletích 17. století pfiedev‰ím prostfiednictvím skladeb importova-n˘ch z Itálie. Na nûkter˘ch kÛrech se v‰ak i po Bílé hofie udrÏela lite-rátská bratrstva, která je‰tû pomûrnû dlouho pûstovala star‰í repertoárrenesanãní polyfonie. RovnûÏ do vût‰iny katolick˘ch kancionálÛ bylypfiejímány také star‰í písnû, v fiadû pfiípadÛ byly dokonce uÏity nápûvyprotestantského chorálu. K ran˘m domácím projevÛm nového slohupoãítáme Magnificat b˘valého ãlena rudolfinské kapely Jana SIXTAz Lerchenfelsu (1626).

1620defeat of the army of the Bohemi-an Estates at the Battle of theWhite Mountain, unconditionalcapitulation and the occupationof Prague

1621condemnation of the leaders ofthe Estates rebellion, 27 of themare executed on Old TownSquare; issue of decree banishingall non-Catholic priests fromBohemia

1624the Catholic religion is declaredthe only permitted faith inBohemia by imperial decree

1639the Swedish armies invadeBohemia (theft of pictures fromthe royal collections)

1620porážka vojska českých stavů v bitvě na Bílé hoře, bezpodmí-nečná kapitulace a obsazeníPrahy

1621odsouzení vůdců stavovskéhopovstání, 27 z nich bylo poprave-no na Staroměstském náměstí;vydán dekret o vypovězení nekatolických kněží z Čech

1624katolické náboženství vyhlášenocísařským patentem za jedinépovolené v Čechách

through compositions imported from Italy. In somechoirs, however, even after the White Mountain,the brotherhoods of church singers managed tosurvive, and for a relatively long time continued tocultivate the earlier repertoire of renaissancepolyphony. Most of the Catholic hymnbooks alsotook over the older songs, and in a number of caseseven used chants from the Protestant choral tradi-tion. Early domestic expressions of the new styleinclude the Magnificat by the former member ofthe Rudolphine cappella Jan SIXTUS of Lerchenfels(1626).The first important Czech composer of the Baroqueage was Adam Václav MICHNA of Otradovice(c.1600–1676), who was active in JindfiichÛvHradec where he had studied at the local Jesuitcollege. His work includes both collections ofsacred songs that are outstanding for their originalmusical treatment and distinctive poetic qualities(âeská mariánská muzyka [Czech Music in Honourof the Virgin], 1647, Loutna ãeská [The CzechLute], 1653, Svatoroãní muzyka [Music for theHoly Year], 1661), and figural church music (withinstrumental accompaniment) on Latin texts. TheObsequium Marianum (1642) was the first of hiscollections to be printed, in Vienna. Among othereditions published, like Michna’s song collections,in the Prague Jesuit press we might mention thelengthy collection of masses and other sacred com-positions Sacra et litaniae (1654) [CD1-20]. The

Prvním v˘znamn˘m ãesk˘m skladatelem barokní doby byl Adam VáclavMICHNA z Otradovic (ca 1600–1676), kter˘ pÛsobil v Jindfiichovû Hrad-ci a byl absolventem tamní jezuitské koleje. Jeho dílo obsahuje jak sbír-ky duchovních písní, vynikající originálním hudebním zpracováním i oso-bit˘mi básnick˘mi kvalitami (âeská mariánská muzyka, 1647, Loutnaãeská, 1653, Svatoroãní muzyka, 1661), tak figurální chrámovou hudbu(s doprovodem nástrojÛ) na latinské texty. Jako první vy‰la ve Vídni tis-kem sbírka Obsequium Marianum (1642), z dal‰ích tiskÛ vydan˘chpodobnû jako Michnovy písÀové sbírky v praÏské jezuitské tiskárnû jme-nujme rozsáhlou sbírku m‰í a dal‰ích duchovních skladeb Sacra et lita-niae (1654) [CD1-20]. Pozdní Missa Sancti Wenceslai (ca 1670) pro-zrazuje skladatelovu schopnost drÏet krok s v˘vojem moderní kompoziã-ní techniky.Michnovy písnû byly hojnû pfiebírány do dal‰ích kancionálÛ, jeho nejv˘-raznûj‰ím nástupcem na tomto poli byl varhaník Václav Karel HOLANROVENSK¯ (ca 1644–1718), kter˘ sebral a v Praze vydal rozsáhl˘ sou-bor více neÏ 400 duchovních písní Capella regia musicalis (1693) [CD1-21]. Tento oblíben˘ titul byl zvlá‰tním typem zpûvníku spojujícího formupraktického kancionálu, jak˘m byl napfi. jednohlas˘ Kancionál ãesk˘(1683) Václava Matûje ·TEYERA, s podobou sbírky vícehlas˘ch písnís generálbasem a nástrojov˘m doprovodem navazující na MichnÛv vzor.¤adu Holanov˘ch úprav pfiejal pozdûji ve zjednodu‰ené podobû Jan JosefBOÎAN do svého Slavíãka rajského (1719).K nejv˘raznûj‰ím skladatelÛm po Michnovi patfiil pfiedev‰ím Pavel JosefVEJVANOVSK¯ (1640–1693), kter˘ byl od roku 1664 trubaãem a kapel-níkem ve sluÏbách olomouckého biskupa Karla Liechtensteina-Castel-corna v KromûfiíÏi. Skladatelovo rozsáhlé dílo (ca 130 alespoÀ ãásteãnûdochovan˘ch skladeb) obsahuje nejen figurální chrámovou hudbu, aletaké mnoho instrumentálních skladeb pro rÛzná obsazení. Jedná se pfie-dev‰ím o sonáty [CD1-22] urãené k provozování v kostele (napfi. Sonata

1639vpád švédských vojsk do Čech(krádež obrazů z královských sbí-rek)

1648uzavřen vestfálský mír, systémmírových smluv ukončující třiceti-letou válku, boje však ještě pokra-čovaly, švédská vojska obsadila zapomoci zrady pražské Hradčanya Malou Stranu a více než rok jeokupovala, Staré a Nové městoodolalo útokům

1654dekretem Ferdinanda III. ustavenav Praze Karlo-Ferdinandova uni-versita pod dohledem jezuitů

8. Adam Michna z Otradovic: Česká mariánská muzika, Praha 1647Czech Music in Honour of the Virgin, Praha 1647

late Missa Sancti Wenceslai (c.1670) reveals the composer’s capacity tokeep up with the development of modern compositional techniques. Michna’s songs were abundantly taken up and used in other hymnbooks.His most conspicuous successor in this field was the organist VáclavKarel HOLAN ROVENSK¯ (c.1644–1718) [CD1-21], who collected andpublished a copious set of more than 400 sacred songs Capella regiamusicalis (1693) in Prague. This popular title was a special kind ofhymnbook combining the form of the practical hymnal, such as the unavoce Kancionál ãesk˘ [Czech Hymnary] (1683) of Václav Matûj ·TEYER,for example, with the form of collection of polyphonic with a figuredbass and instrumental accompaniment following on from Michna’sexample. Many of Holan’s arrangements were later adopted in simpli-fied form by Jan Josef BOÎAN in his Slavíãek rajsk˘ [Nightingale ofParadise] (1719).The most distinguished composer to follow Michna was probably PavelJosef VEJVANOVSK¯ (1640–1693), from 1664 the trumpet player andcapelmeister in the service of the Bishop of Olomouc KarlLiechtenstein-Castelcorn in KromûfiíÏ. His extensive output (ca 130 atleast partially preserved pieces) contains not only figural church music,but also many instrumental pieces for various instrumental combina-tions. Mainly sonatas [CD1-22] for performance in church (e. g. Sonatavespertina), they also included the secular dance suites called balletti.In the years 1668–1670 the Bishop of Olomouc also employed the well-known composer Heinrich Ignaz Franz BIBER (1644–1704), who soondeparted to make a better career in Salzburg, but kept in contact withVejvanovsk˘ and sent him a number of his own pieces, some of whichhave therefore survived as unique copies in the valuable KromûfiíÏ musiccollection. The turn of the 17th/18th centuries saw a visible revival of musical life inPrague, where there was a dense network of parish and monastic

vespertina), ale také o svûtské taneãní suity naz˘vané balletti. Komor-níkem olomouckého biskupa byl v letech 1668–1670 rovnûÏ znám˘ skla-datel Heinrich Ignaz Franz BIBER (1644–1704), kter˘ sice brzy ze sluÏ-by utekl za lep‰ím uplatnûním do Salzburgu, s Vejvanovsk˘m v‰ak nadá-le udrÏoval kontakt a posílal mu fiadu sv˘ch skladeb, které se tak ãastounikátnû dochovaly v cenné kromûfiíÏské hudební sbírce.Na pfielomu 17. a 18. století je patrné oÏivení a rostoucí v˘znam hudeb-ního Ïivota v Praze. Existovala zde neobvykle hustá síÈ farních i fiádo-v˘ch kostelních kÛrÛ pûstujících figurální chrámovou hudbu. K hudebnûnejv˘znamnûj‰ím patfiily zejména kostely jezuitsk˘ch kolejí, kfiiÏovnick˘chrám sv. Franti‰ka Serafínského u Karlova mostu, kter˘ pozdûji prosluloratorními produkcemi a pro nûjÏ komponovala fiada skladatelÛ, vãetnûtehdy vysoce cenûného Johanna Caspara Ferdinanda FISCHERA(1656–1746) [CD1-23], ãi katedrála sv. Víta, kde byl vedoucím kÛruMikulá‰ Franti‰ek Xaver WENTZELY (ca 1643–1722), jenÏ v Praze vydaltiskem rozsáhlou sbírku m‰í Flores verni (Jarní kvûty, 1700). Velmi málozpráv máme o domácí instrumentální hudbû. Houslové sonáty kompono-val vedle duchovních dûl napfiíklad hudbymilovn˘ lékafi Jan Ignác Fran-ti‰ek VOJTA (ca 1660–pfied 1725). Ve ‰lechtick˘ch i mû‰Èansk˘ch vrst-vách byla rovnûÏ velmi oblíbena loutna, z fiady loutnistÛ vynikal hrabûJan Antonín LOSY (ca 1650–1721). V Praze vy‰el také pozoruhodn˘hudební slovník t˘nského varhaníka Tomá‰e Baltazara JANOVKY(1669–1741) Clavis ad thesaurum magnae artis musicae (1701, 1715),následován obdobn˘m teoretick˘m dílem plaského cisterciáka MauritiaVOGTA (1669–1730) Conclave thesauri magnae artis musicae (1719).Nejv˘znamnûj‰í skladatelskou osobností ãeského baroka byl Jan DismasZELENKA (1679–1745). Narodil se v LouÀovicích pod Blaníkem a stu-doval pravdûpodobnû na jedné z praÏsk˘ch jezuitsk˘ch kolejí. Roku 1704sloÏil hudbu ke ‰kolské hfie provedené v malostranské jezuitské koleji,která je první známou, av‰ak nedochovanou skladatelovou kompozicí.

1648Peace of Westphalia, system ofpeace agreements ending theThirty Years War. Fighting never-theless continues, with treacheryenabling the Swedish army totake Hradčany and the LesserTown in Prague and to occupythem for more than a year, whilethe Old and New Towns resistSwedish attacks

1654a decree of Ferdinand III estab-lishes the Carolo-FerdinandeaUniversity in Prague under thesupervision of the Jesuits

1679plague hits the Bohemian Lands,coming from Vienna throughMoravia and Southern Bohemia;the largest number of fatalities in1680 are in Prague and its sur-roundings

1683Siege of Vienna by the Turks, theTurkish army is repelled with thehelp of Polish and German divi-sions

1679mor v českých zemích, postupovalz Vídně přes Moravu a jižní Čechy,nejvíce obětí roku 1680 v Prazea okolí

1683obléhání Vídně Turky, turecké voj-sko bylo za pomoci polskýcha německých oddílů odraženo

church choirs cultivating figural music. The most important, from themusical point of view, were the churches of the Jesuit colleges, theOrder of the Cross Church of St. Francis Seraphic by Charles bridge,which later became famous for oratorio productions and which commis-sioned a number of composers including the then highly rated JohannCaspar Ferdinand FISCHER (1656–1746) [CD1-23], and the Cathedralof St. Vitus, where the director of the choir was Mikulá‰ Franti‰ek XaverWENTZELY (ca 1643–1722), who published a major collection of mass-es Flores verni [Spring Flowers, 1700] in Prague. We have very littleinformation about domestic instrumental music. Violin sonatas werecomposed as well as sacred works by the music-loving doctor Jan IgnácFranti‰ek VOJTA (ca 1660– before 1725), for example. In noble andburgher circles the lute was very popular as well, and Count JanAntonín LOSY (ca 1650–1721) was an outstanding lute player. Praguewas also the place of publication of a noteworthy musical dictionary bythe organist at Our Lady before the T˘n, Tomá‰ Baltazar JANOVKA(1669–1741) – Clavis ad thesaurum magnae artis musicae (1701,1715), and it was followed by a similar theoretical work by the PlasyCistercian Mauritius VOGT (1669–1730) – Conclave thesauri magnaeartis musicae (1719).The most important composer of the Bohemian Baroque was Jan DismasZELENKA (1679–1745). He was born in LouÀovice pod Blaníkem andprobably studied at one of the Prague Jesuit colleges. In 1704 he com-posed music for a school play produced in the Lesser Town Jesuit col-lege. This was his first known composition, but it has not survived. Laterhe wrote a series of pieces for the Prague Clementinum: apart fromthree sepulchres (cantatas sung at the Good Friday in front of the HolySepulchre), they were mainly music for the Latin school drama Sub oleapacis et palma virtutis (Melodrama de Sancto Wenceslao) [CD1-24],which was performed as part of the grand celebrations of the coronation

Pozdûji napsal fiadu skladeb pro praÏské Klementinum, vedle tfií sepol-ker (kantát provádûn˘ch pfii velkopáteãní liturgii pfied Svat˘m hrobem)to byla pfiedev‰ím hudba k latinskému ‰kolskému dramatu Sub oleapacis et palma virtutis (Melodrama de Sancto Wenceslao) [CD1-24],jehoÏ provedení bylo souãástí velkolep˘ch oslav korunovace Karla VI.ãesk˘m králem roku 1723. V té dobû v‰ak Zelenka jiÏ pÛsobil v zahrani-ãí – zatímco roku 1709 byl je‰tû v Praze zamûstnancem pozdûj‰ího hra-bûte Hartiga, necelé dva roky poté ode‰el do DráÏìan, kde na‰el uplat-nûní v tamní proslulé dvorní kapele zprvu coby kontrabasista a pozdûjijako skladatel. V letech 1716–1719 snad nav‰tívil krátce Itálii a potéstudoval u Johanna Josepha Fuxe ve Vídni; tam i v DráÏìanech, kdepÛsobil po cel˘ zbytek Ïivota, mu bylo dáno zdokonalit své kompoziãníumûní jako Ïádnému ãeskému skladateli té doby. Jeho osobit˘mi instru-mentálními díly jsou orchestrální Capriccia, 6 triov˘ch sonát a 4orchestrální koncertantní skladby (Hipocondrie, Concerto, Ouverturea Simphonie) zkomponované v Praze roku 1723. Hlavní oblastí Zelenko-vy tvorby v‰ak byla katolická chrámová hudba, kde k nejpozoruhodnûj-‰ím dílÛm patfií ‰est Lamentací proroka Jeremiá‰e (LamentationesJeremiae prophetae), sedmadvacet Responsorií pro svat˘ t˘den (Res-ponsoria pro hebdomada sancta) a z více neÏ dvaceti m‰í pfiedev‰ímnedokonãen˘ cyklus Missae ultimae (Poslední m‰e), jehoÏ tfii skladby(Missa Dei Patris, Missa Dei Filii a Missa Omnium Sanctorum) spolus pozdními loretánsk˘mi litaniemi pfiedstavují monumentální závûrZelenkova geniálního díla.Velk˘m domácím skladatelem první tfietiny 18. století byl rovnûÏ Bohu-slav Matûj âERNOHORSK¯ (1684–1742), ãlen minoritského fiádu, kter˘pÛsobil ve dvacát˘ch a na poãátku tfiicát˘ch let na kÛru praÏského kos-tela sv. Jakuba, dvû desetiletí v‰ak rovnûÏ strávil v Itálii, pfiedev‰ímv Padovû. Z jeho dûl se dochovalo pouze nûkolik varhanních fug[CD1-25] a chrámov˘ch skladeb, v Praze vy‰lo tiskem moteto Laudetur

1711Charles VI becomes Habsburgmonarch and Holy Roman Emper-or

1712the first working steam engine ismade in England

1713–1714the last plague epidemic inBohemia and Moravia

1723coronation of the Austrian rulerCharles VI as King of Bohemia,one of the works presented inPrague is J. J. Fux‘s Costanza eFortezza, involving more than 200musicians including not only thecourt cappella but local musi-cians and many virtuosi from allover Europe

1724start of regular opera performanc-es in Prague

1729massive celebration of the canon-isation of John of Nepomuk inPrague (a priest murdered in thereign of King Wenceslas IV, whobecame the most popular saint ofthe Bohemian Baroque)

1711Karel VI. panovníkem v říšii v habsburské monarchii

1712 v Anglii sestrojen prvnífunkční parní stroj

1713–1714poslední morová epidemiev Čechách a na Moravě

1723korunovace císaře Karla VI. čes-kým králem, kromě jiných děl bylav Praze uvedena opera, J. J. FuxeCostanza e Fortezza, mezi více než 200 inteprety účin-kovali vedle dvorní kapely téžmístní hudebníci a řada virtuózůz celé Evropy

1724zahájení pravidelného operníhoprovozu v Praze

1729 mohutné oslavy kanonizace JanaNepomuckého v Praze (kněz,umučený za vlády krále VáclavaIV, se stal nejpopulárnějším svět-cem českého baroka)

of Charles VI as King of Bohemia in 1723. By this time, however, Zelenkawas already working abroad. While in 1709 he was still in Prague as anemployee of the future Count Hartig, less than two years later he left forDresden, where he found a place in the famous court cappella there,first as a double bass player and then as a composer. In 1716–1719 heprobably made a short visit to Italy and then studied with Johann JosephFux in Vienna. Both there and in Dresden, where he spent the rest of hislife, he had an opportunity enjoyed by no other contemporary Czechmusician to perfect his compositional art. His highly individual instru-mental output consists of the orchestral Capriccios, 6 trio sonatas and4 orchestral concertante pieces (Hipocondrie, Concerto, Ouverture aSimphonie) composed in Prague in 1723. Zelenka’s main area of com-position was, however, Catholic sacred music, and in this field his mostremarkable works include six Lamentations of the Prophet Jeremiah(Lamentationes Jeremiae prophetae), twenty-seven Responsions forHoly Week (Responsoria pro hebdomada sancta) and more than twentymasses, particularly the unfinished cycle Missae ultimae [Last Masses].The three parts of the latter cycle (Missa Dei Patris, Missa Dei Filii aMissa Omnium Sanctorum) together with the late Loretta litanies rep-resent the monumental conclusion of Zelenka’s oeuvre of genius. Bohuslav Matûj âERNOHORSK¯ (1684–1742) was likewise a majordomestic composer of the first third of the 18th century. A member of theMinorite Order, who worked in the 1720s and early 1730s at the choirof the Prague Church of St. James, he nonetheless spent two decades inItaly, mainly in Padua. All that survives of his work are a few organfugues [CD1-25] and church compositions, and his motet LaudeturJesus Christus (c.1728) was printed in Prague. According to later tra-dition âernohorsk˘ was an important teacher; Giuseppe Tartini studiedwith him in Italy, and in Prague his pupils are said to have includedmany composers, the most significant being Josef Ferdinand Norbert

Jesus Christus (ca 1728). Dle pozdûj‰í tradice byl âernohorsk˘ v˘znam-n˘m pedagogem, v Itálii u nûj studoval Giuseppe Tartini, v Praze pakbyla k jeho ÏákÛm poãítána poãetná skupina skladatelÛ v ãele s JosefemFerdinandem Norbertem Segerem, Franti‰kem Ignácem AntonínemTÛmou a âernohorského nástupcem na svatojakubském kÛru âeslavemVA≈UROU (1695–1736). K dal‰ím v˘znamn˘m domácím tvÛrcÛm té dobypatfiili pfiedev‰ím benediktin Václav Gunther JACOB (1685–1734) a JanJosef Ignác BRENTNER (1689–1742) [CD1-26], ktefií vydali fiadu sv˘chskladeb tiskem. Mezi chrámov˘mi skladbami ·imona BRIXIHO(1693–1735) se nachází téÏ hudba k praÏsk˘m lodním hudbám k poctûsv. Jana Nepomuckého, od Antonína REICHENAUERA (ca 1694–1730)se dochovaly kromû duchovní hudby také koncerty, ouvertury a komornískladby, sólové chrámové kantáty komponovali mimo jiné Johann Chri-stoph KRIDEL (1672–1733), Josef Leopold Václav DUKÁT (1684–1717)ãi Josef Antonín PLÁNICK¯ (1691–1732).Opera se v ãesk˘ch zemích provozovala dlouho pouze v˘jimeãnû, zpravi-dla v souvislosti s neãetn˘mi náv‰tûvami císafiského dvora, poãátkem18. století pak v Praze rovnûÏ ojedinûle hrálo nûkolik koãovn˘ch ital-sk˘ch spoleãností. V˘znamn˘m impulsem bylo monumentální pfiedstave-ní opery J. J. Fuxe Costanza et fortezza bûhem slavností pofiádan˘chv Praze roku 1723 v souvislosti s jiÏ zmínûnou korunovací Karla VI. Ital-ská operní spoleãnost impresária Antonia Denzia pozvaná roku 1724 doâech hrabûtem Franti‰kem Antonínem ·porkem pak hrála po deset letv Praze a na Kuksu, na repertoáru byly opery italsk˘ch skladatelÛ, mj.i Antonia Vivaldiho. Nedlouho pfiedtím zaãal provádût opery hrabû JanAdam Questenberg na svém zámku v Jaromûfiicích nad Rokytnou, kdeúãinkovali v operních pfiedstaveních pfiedev‰ím slouÏící. Provozoványzde byly zejména italské opery, zfiejmû poprvé zde v‰ak byla uÏita i ãe‰-tina, do níÏ byla pfieloÏena opera L’origine di Jaromeritz in Moravia(O pÛvodu Jaromûfiic, 1730) hrabûcího kapelníka Franti‰ka Antonína

1732in Brno the Italian impressarioAngelo Mingotti starts an operacompany

1735break-up of A Denzio‘s Italianopera company in Prague, one ofits last productions was the operaPraga nascente da Libussa e Primislao (Prague founded byLibuše and Přemysl) with Denzio‘slibretto; after two years anotheropera company directed by SantoLapis starts to operate in Prague

1732v Brně zahajuje činnost operníspolečnost italského impresáriaAngela Mingottiho

9. František Ignác Tůma, 1782

Václava MÍâI (1694–1744). Operní pfiedstavení byla provozována takév sídle olomouckého biskupa kardinála Wolfganga Schrattenbacha v Kro-mûfiíÏi. Dvû opery tamního kapelníka Václava Matyá‰e GURECKÉHO(1705–1743), z nichÏ se bohuÏel dochovala pouze libreta, jsou dal‰ímdokladem o skromn˘ch poãátcích domácí operní tvorby.

âES KÉ ZEMù A HUD EBNÍ KLAS IC ISMUS (CA 1 7 4 0 –CA 1 8 2 0 )

KdyÏ se hudební historik Charles Burney v roce 1772 chystal na druhoucestu po Evropû, pfiál si spatfiit zemi, odkud pocházelo tolik vynikajícíchhudebníkÛ. V kaÏdém vût‰ím evropském hudebním centru totiÏ narazilnejen na Italy, které obdivoval, ale také na âechy, ktefií jej naplÀovalizvûdavostí. Dojem z jeho nûkolikadenní náv‰tûvy byl pfiekvapující a skli-ãující – anglick˘ cestovatel sledoval z po‰tovního dostavníku zemi v dru-hém roce velkého hladomoru; Prahu spatfiil dosud v troskách po prus-kém obléhání. Do‰el k závûru, Ïe zdej‰í bída dovolí jen málokomu uplat-nit jeho talent. ZároveÀ také ocenil v˘znam venkovsk˘ch ‰kol, kde vidûlobûtavou a zdánlivû bezv˘slednou práci nejlep‰ích profesionálÛ. Dostalse tak k jádru problému, pozdûji zvaného „ãeská hudební emigrace“.Ve 2. polovinû 18. století nacházíme v ãesk˘ch zemích dokonal˘ soubûhdvou dÛleÏit˘ch období: éry osvícenského absolutismu a stylové periodyhudebního klasicismu. Kdybychom tu pfiitom hledali odpovídající stopyklasicismu v˘tvarného, na‰li bychom vût‰í ohlas aÏ na samotném sklon-ku epochy. Umûleck˘ vkus i Ïivotní styl probíhal témûfi aÏ do konce 18.století ve znamení doznívajícího baroka. Jeho dekorativnost a citováexaltovanost dobfie rezonovala s místní tradicí a zcela prostoupila i tvor-bu pololidovou a lidovou. Zásahy osvícenského racionalismu na konci18. století ji pouze vytûsnily z pozice univerzálního umûleckého stylu do

Seger, Franti‰ek Ignác Antonín TÛma and âernohorsk˘’s successor atthe choir of St. James’s, âeslav VA≈URA (1695–1736). Other importantdomestic composers of this period included above all the BenedictineVáclav Gunther JACOB (1685–1734) and Jan Josef Ignác BRENTNER(1689–1742) [CD1-26], who had a number of their compositions print-ed. Among the church compositions of ·imon BRIXI (1693–1735) wefind music for the Prague Water Music in honour of St. John ofNepomuk, concertos, overtures and chamber pieces by AntonínREICHENAUER (perhaps 1694–1730) have survived as well as sacredmusic, and solo church cantatas were composed by Johann ChristophKRIDEL (1672–1733), Josef Leopold Václav DUKÁT (1684–1717) andJosef Antonín PLÁNICK¯ (1691–1732), among others.For a long time opera was rarely heard in the Bohemian Lands. Whenperformed at all it was usually as part of one of the far from numerousvisits of the imperial court, while at the beginning of the 18th century afew Italian touring companies gave isolated performances. One impor-tant impulse was the monumental production of J.J. Fux’s operaCostanza et fortezza during the festivities held in Prague in 1723 for thealready mentioned coronation of Charles VI. Invited to Bohemia in 1724by Count Franti‰ek Antonín ·pork, the Italian opera company of impres-sario Antonio Denzio then played for ten years in Prague and at Kuks,presenting operas by Italian composers including Antonio Vivaldi. Notlong before, Count Jan Adam Questenberg had begun to stage opera athis chateau in Jaromûfiice nad Rokytnou, with the cast consisting main-ly of his servants. Again the repertoire was primarily Italian, but itseems to be here that Czech was first used in opera, in a translation ofthe opera L’origine di Jaromeritz in Moravia [On the Origin ofJaromûfiice, 1730] by the count’s capelmeister Franti‰ek Antonín VáclavMÍâA (1694–1744). Opera productions were also presented at the seatof the Bishop of Olomouc Cardinal Wolfgang Schrattenbach in KromûfiíÏ,

1738the theatre v Kotcích, the firstPrague public theatre set up bythe city, starts to operate

1735rozpad italské operní společnostiA. Denzia v Praze, jedním z posledních uvedených děl bylaopera Praga nascente da Libussae Primislao (Praha založená Libušía Přemyslem) na Denziovo libreto;po dvou letech začíná v Prazepůsobit další italská operní spo-lečnost, kterou vede Santo Lapis

1738 v Praze bylo otevřeno divadlov Kotcích, první pražská veřejnáscéna zřízená městem

oblasti folklóru. Pokud jde ale o ãesk˘ „klasicismus“ hudební, pak je jeho v˘znam mimo-fiádn , a to pro celou Evropu. âeské zemû se v té dobû staly pfiíznaãnénadprodukcí nadan˘ch a slu‰nû vzdûlan˘ch hudebníkÛ, ktefií ovlivnilikulturu mnoha evropsk˘ch center. Obstáli zde v konkurenci, byli vyhle-dáváni pfii zakládání orchestrÛ a získali mnohá prestiÏní místa. ZároveÀse ãesk˘m hudebním emigrantÛm pfiiznává dÛleÏité místo pfii formováníhudebního klasicismu – dokonce se mluví o âechách a Praze jako o jed-nom z míst, kde byly pfiipravovány stylové zmûny kolem poloviny 18. sto-letí.

ZZvvlláá‰‰ttnnoossttii hhuuddeebbnnííhhoo ÏÏiivvoottaa Tento proces byl umoÏnûn souhrou mnoha historick˘ch okolností. Pfied-nû by nebyl moÏn˘ bez ‰irokého zázemí. V‰eobecná hudebnost ãesk˘chzemí totiÏ dosáhla v té dobû svého vrcholu, a to jak v kvantitû, taki v kvalitû. Bûhem 18. století se zaãaly projevovat v˘sledky nûkolikadesetiletí cílevûdomého budování ‰kolství (jezuité, piaristé). V rámcirekatolizaãních zámûrÛ zde mûla dÛleÏité místo hudba, a kaÏd˘ absol-vent ‰koly byl zpravidla vzdûlan˘m pûvcem i instrumentalistou. Aktivníznalost hudby byla spoleãensky cenûnou záleÏitostí, ãasto podmínkoupfiijetí do klá‰tera, v konkrétním pfiípadû (panství Vald‰tejnÛ) i podmín-kou k povolení vyuãit se fiemeslu.Urãitou anomálií ãeského království byla nepfiítomnost panovnickéhodvora (formálnû pfiestûhovaného do Vídnû). Tato pfiekáÏka brzdila rozvi-nutí základních hudebních druhÛ (opera, instrumentální hudba). Na dru-hou stranu ale vznikla pomûrnû hustá síÈ hudebních center, která neby-la omezená jen na hlavní mûsto. Gymnázia a koleje s vyhlá‰en˘m hudeb-ním provozem byly umístûny ãasto v men‰ích mûstech. DÛleÏit˘mi cent-ry byly dále venkovské klá‰tery, které disponovaly ‰kolami a profesio-nálními soubory (a je doloÏeno, Ïe lidé z okolí se zpívan˘ch obfiadÛ hojnû

and two operas by the capelmeister there, Václav Matyá‰ GURECK¯(1705–1743) – unfortunately only the librettos have survived – are fur-ther evidence of the humble beginnings of Czech opera.

TTHHEE BBOOHHEEMMIIAANN LLAANNDDSS AANNDD CCLLAASSSS IICCAALL SSTTYYLLEE IINN MMUUSSIICC

When the historian of music Charles Burney embarked on his secondjourney through Europe in 1772, he wanted to see the country fromwhich so many outstanding musicians had come. In every majorEuropean musical centre he had seen before he encountered not justItalians, whom he admired, but also Czechs, who filled him with curios-ity. On his several-day visit to the Bohemian Lands, however, theEnglish traveller was surprised and disappointed. From his stagecoachhe saw a land gripped for the second year by a great famine, whilePrague was still in ruins after the Prussian siege. He came to the con-clusion that the prevailing poverty allowed few to use their talents. Atthe same time he appreciated the importance of the rural schools,where he saw the selfless and apparently fruitless work of the best pro-fessionals. Thus he arrived at the root of a problem later to be called“Czech musical emigration”. In the Bohemian Lands in the latter half of the 18th century we see a per-fect fit between a political and a cultural era: the era of “EnlightenedAbsolutism” in politics and the era of Classicism in music. It is not a fitthat works with Fine Art, because response to Classicism in this areacame only at the very end of the century, and almost right up to the endof the 18th century visual taste and life style were still primarily influ-enced by the Late Baroque spirit. Its decorativeness and emotional exal-tation resonated well with the local tradition and entirely saturated both

1740Marie Teresie ascends the throne,start of the Wars of the AustrianSuccession which severely hit theBohemian Lands (1743 – MarieTeresie is crowned Queen ofBohemia in Prague.)

1744the Prussian army invadesBohemia and seizes Praguebeginning of the Seven YearsWar. The conflict acquires globaldimensions – the Prussiansinvade Saxony and Bohemia, theAnglo-French War moves to thesea and the colonies (Africa,India, Canada)

1771–72two years of black frosts and cat-astrophic harvest failure inBohemia, triggering a number ofpeasant revolts. Visit to Bohemiaby Charles Burney, the author ofan 18th-century musical traveljournal.

1740nástup Marie Terezie na trůna začátek válek o dědictví rakous-ké, které těžce zasáhly též českézemě (1743 – Marie Terezie jev Praze korunována na českou královnu)

1744pruská armáda vpadá do Čech a zmocňuje se Prahy

1756začátek sedmileté války; konfliktnabývá celosvětových rozměrů – Prusové vpadají do Saska a Čech,anglo-francouzská válka se pře-souvá i na moře a do kolonií (mj.Afrika, Indie, Kanada)

1771–72dva roky holomrazů a katastrofál-ní neúrody v Čechách. Následujeřada selských povstání. Čechynavštívil Charles Burney, autorHudebního cestopisu 18. věku.

úãastnili); na venkovsk˘ch ‰kolách byl zpûv jedním z hlavních pfiedmû-tÛ. ¤ada pfiedních hudebníkÛ pocházela z venkova a na doporuãení kan-tora pak získali obÏivu a vzdûlání jako vokalisté v mûstsk˘ch ãi klá‰ter-ních kostelech. Také ‰lechtické rezidence mûly vliv na v‰eobecnou hudebnost. Vztahvrchnosti k hudbû byl pfiitom velmi promûnliv . Mezi ‰lechtou bylo velképrocento potomkÛ „váleãn˘ch podnikatelÛ“ z tfiicetileté války, ktefiínemûli hlub‰í vztah k získan˘m panstvím – mûli ov‰em zájem o svoureprezentaci a zjistili, Ïe z vlastních poddan˘ch mohou zadarmo posta-vit kvalitní kapelu. Jejich vztah k hudebníkÛm tomu ãasto odpovídal:povaÏovali je za svÛj majetek, nedávali jim souhlas ke sÀatku (F. Benda)a tvrdû trestali pokusy o útûk (znám˘ je pfiípad uprchlého hornisty J. V.Sticha-Punta, kterému mûly b˘t vyraÏeny pfiední zuby). Jiní se ale pro-jevili jako velkorysí mecená‰i, ktefií podporovali místní ‰koly, umoÏÀo-vali nadan˘m dûtem studium a pfii jejich sídlech vznikala pozoruhodnálokální centra (Pachtové v Citolibech). Celá fiada schopn˘ch skladatelÛproto nacházela obÏivu v kantorské sluÏbû na mal˘ch mûstech a vesni-cích s patronátními ‰kolami (J. I. Linek, J. L. Dusík), kde vychovávalanov˘ dorost.Tehdej‰í v‰eobecná muzikalita ãesk˘ch zemí patrnû nebyla jen v˘sled-kem tohoto úsilí. Pfiedmluvy ke kancionálÛm z 18. století svûdãí para-doxnû o tom, Ïe dfiíve se mnohem více zpívalo v kostelech i rodinách.Rozhodující pfiínos raného klasicismu ale spoãíval ve sblíÏení v‰echhudebních druhÛ. Postupnû do‰lo k jejich propojení do jednoho univer-zálního stylu. Tento proces zapoãal uÏ na zaãátku 18. století, kdy seotevfiely nové pfiímé kontakty s Itálií. Na kostelních kÛrech znûly ãastotytéÏ árie jako v divadle, komponovaná hudba se nechávala inspirovatlidovou písní (symetrie a prostota se stala v‰eobecn˘m ideálem klasi-cismu) a hudební folklór byl naopak silnû kultivován dobovou italskoutvorbou. Generace, která jiÏ od dûtství vyrÛstala v této univerzální

semi-popular and popular visual culture. Even when enlightenmentrationalism pushed it out of its position of universal visual style at theend of the century, it retained its grip in the field of folk culture. As far as music is concerned, however, “Bohemian Classicism” wasexceptionally important, and for the whole of Europe. At this period theBohemian Lands became distinctive for over-production of talented andwell trained musicians who influenced the culture of many Europeancentres; despite the strong competition, they were sought out whenorchestras were being founded, and obtained many prestigious posi-tions. The Czech musical emigrants are, indeed, accorded an importantplace in the crystallisation of musical Classicism – specialists evenspeak of Bohemia and Prague as of one of the places were the stylisticchanges of the mid-18th century were born.

TThhee PPeeccuulliiaarriittiieess ooff MMuussiiccaall LLiiffee This development was made possible by the interplay of several histor-ical circumstances. In this period the general musicality of theBohemian Lands reached an unprecedented peak, both in quantity andin quality. It was during the 18th century that the results of severaldecades of systematic development of education (Jesuits, Piarists)began to emerge. Music had played an important part in recatholicisingpolicies, and every school leaver was usually a trained singer andinstrumentalist. Active musical knowledge was a socially valued attrib-ute, often a condition of admission to a monastery, and in one specificcase (the Waldstein estates) a condition for permission to learn a trade. The absence of a royal court (which had been formally moved to Vienna)was an anomalous feature of the Bohemian Kingdom. This created abrake on the development of fundamental musical genres (opera, instru-mental music), but on the other hand, relatively dense network of musiccentres not limited to the metropolis had developed. Grammar schools

1773dissolution of the Jesuit order(that had a great effect on theway of education, including musi-cal)

1774introduction of compulsoryschooling for children from 6 to 8years old in state schools,designed to provide general edu-cation and with German as theteaching language in all cases.

1773zrušení jezuitského řádu, kterýměl rozhodující vliv na podobuvzdělávání, včetně hudebního

1774zavedení povinné školní docházkyod 6 do 12 let ve státních ško-lách, zaměřených na všeobecnévzdělání a na výuku němčiny jakojednotného úředního jazyka.

hudební fieãi, nemusela pfiijímat „umûleckou“ hudbu jako nûco, co simusí dodateãnû osvojovat. Ve chvíli, kdy zahajovali profesionální ‰kole-ní, mûli budoucí skladatelé zpravidla jiÏ velk˘ náskok v pfiedstavivostia schopnosti spontánní improvizace, kter˘ získali z bûÏného folklórníhozázemí.

HHuuddeebbnníí eemmiiggrraaccee aa jjeejjíí ppfifiííããiinnyyS kvantitou hudebního provozu kontrastovala nepfiítomnost velkéhocentra, kde by se uplatnily nejlep‰í domácí síly. V okolních zemích tutofunkci plnily panovnické dvory s nákladnou reprezentací a v‰estrann˘mkulturním Ïivotem. První hudebníci z âech se proto vydali za uplatnûnímdo sousedních center uÏ v první tfietinû 18. století (J. D. Zelenka, F. I.TÛma, F. Benda). Rozhodující obrat pfiinesly události po vymfiení Habs-burkÛ v muÏské linii (1740), kdy se ãeské zemû opût staly válãi‰tûm.K exodu kvalifikovan˘ch sil z Prahy do‰lo uÏ v prvních váleãn˘ch letech(J. V. Stamic, J. Zach, Lapisova operní spoleãnost). Na venkovû bylasituace je‰tû bezv˘chodnûj‰í a dále se hor‰ila s hospodáfisk˘mi refor-mami, které zacházely do neúnosné míry ve vyuÏívání poddan˘ch jakobezplatné pracovní síly. Znalost hudebnické profese tehdy sk˘tala nadû-ji na lep‰í Ïivobytí – utéci do ciziny znamenalo získat odpovídající oce-nûní, pro jiného alespoÀ vyváznout z nedÛstojného postavení. Na druhé stranû byla znaãná poptávka po hudebnících za hranicemi –zejména v nûmecké fií‰i existovaly desítky dvorÛ, k jejichÏ reprezentacinutnû patfiila kapela a divadlo. JiÏ v polovinû 18. století v fiadû z nichpÛsobily poãetné komunity hudebníkÛ z âech obojího jazyka. T˘kalo se tojak cenûn˘ch skladatelÛ a kapelníkÛ, tak i instrumentalistÛ, ktefií velk˘mdílem prchali pfied válkou, a patrnû byli ochotni vstoupit do sluÏby i zanev˘hodnûj‰ích podmínek. Jiná situace byla v Uhrách, kde se po osvo-bození z turecké nadvlády obnovovala vrchnostenská správa, a ve sluÏ-bách magnátÛ si mnozí zaãínající umûlci vydûlali na budoucí Ïivobytí

and colleges famous for their music were often located in the smallertowns. The country monasteries, which had schools and professionalensembles, were also important centres (and there is evidence that peo-ple from the surrounding areas attended the sung ceremonies in greatnumbers); in the rural schools singing was one of the main subjects. Anumber of leading musicians came from the countryside, getting a liveli-hood and education as vocalists in town or monastery churches on therecommendation of their teachers. The noble residences also had an influence on the general musicality.Among the new nobility there was a large percentage of descendants offoreign “war entrepreneurs” from the Thirty Years War, who did not havelocal ties to the estates they acquired from Habsburgs (as confiscatedfrom former Bohemian nobility), but who nonetheless wanted to put ona grand show and discovered that they could put together a good ensem-ble from their own serfs. Their attitude to the musicians often reflectedthe fact: they regarded them as their property, refused permission formarriage (F. Benda) and harshly punished attempts to escape (thefamous case of the escaped horn-player J. V. Stich-Punto, whose frontteeth were supposed to be taken out). Others, however, proved gener-ous patrons who supported the local schools, made it possible for tal-ented children to study and made their seats remarkable local centres(the Pachtas in Citoliby). A whole series of capable composers thereforecould find a livelihood as teachers in small towns and villages whereschools were under noble patronage (J. I. Linek, J. Dusík), and wherethey educated the new generation.The general musicality of the Bohemian Lands was clearly not the resultof these efforts alone. Prefaces to hymnals of the 18th century paradox-ically show that earlier there had been much more singing in churchesand families. The decisive advantage of Early Classicism lay rather inthe convergence of all the musical genres, which were gradually linked

(J. VaÀhal, J. DruÏeck˘). Koneãnû ãeské hudebníky pfiitahovala VídeÀjako hlavní mûsto monarchie (zde není moÏné mluvit o „emigraci“), kdese ke konci 18. století uÏ rovnocennû rozdûlili s tradiãním vlivem ItalÛ.Vyzrála zde celá generace autorÛ, ktefií patfiili k dobové evropské ‰piãcea spoluvytváfieli vrcholn˘ „vídeÀsk˘“ klasicismus (J. K. VaÀhal, L. KoÏe-luh, J. A. Vranick , J. V. H. Vofií‰ek). Jejich skladby se samozfiejmû dostá-valy zpût a kultivovaly domácí prostfiedí.

DDÛÛsslleeddkkyy jjoosseeffíínnsskk˘cchh rreeffoorreemmZa vlády Josefa II. koneãnû zavládl trval˘ mír. ZároveÀ nastala dobarazantních reforem, které se snaÏily zmodernizovat hospodáfistvív duchu osvícenského racionalismu, a dotkly se snad v‰ech stránek teh-dej‰ího Ïivota. Bûhem nûkolika let se zhroutilo dosavadní zázemí, kteréudrÏovalo standard hudebního Ïivota. Osvícensk˘ centralismus posilovalsvé pozice zejména dÛsledn˘m postupem proti církvi, jejíÏ vzdûlávacía kulturní aktivity do té doby vyvaÏovaly mnohé chybûjící struktury. Poli-tika Josefa II. spoãívala v omezení vlivu církve na ‰kolství, soustfiedûnív‰ech charitativních ãinností do rukou státu, a ru‰ení v‰ech institucí,které nebyly povaÏovány za hospodáfisky prospû‰né. Liturgická reformaJosefa II. zcela odstranila umûleckou hudbu z kostelÛ, které tehdy ãastoplnily funkci koncertních síní. Po celou první polovinu 19. století se pakvzpomíná na prudk˘ úpadek v‰eobecné hudebnosti, pfiíãina se hledá vezru‰ení literátsk˘ch bratrstev a klá‰terÛ, z jejichÏ ‰kol dfiíve vycházelivzdûlaní kantofii. Po ztrátû zázemí se úroveÀ hudebního Ïivota udrÏelazpravidla jen do první generaãní v˘mûny. Zejména na venkovû pak situ-aci zachraÀuje „kantorská“ hudba, ãasto se jiÏ blíÏící tvorbû pololidové.Po korunovaci Leopolda II. na ãeského krále se oÏivily nadûje na obno-vu zru‰en˘ch institucí a snad i na obnovení královského dvora v Praze.Brzy nato ale pfii‰ly napoleonské války...V dobû zdánlivého chaosu se ov‰em pomalu a nepozorovanû vytváfiely

up into a single universal style. This process started at the beginning ofthe 18th century, when new direct contacts with Italy opened up. Oftenthe same arias as in the theatre were performed in church choirs, com-posed music drew inspiration from folksong (symmetry and simplicitywere the overall ideal of classicism) and folk music, conversely, wasmuch refined by the Italian music of the time. A generation that hadgrown up as children in this universal musical language was not inhib-ited from cultivating “serious” music by the sense that it was somethingthat must be learned additionally. The moment they started profession-al training, the future composers usually had a head start in imagina-tive power and the capacity for spontaneous improvisation, which theyhad gained from an ordinary folk culture background.

MMuussiiccaall EEmmiiggrraattiioonn aanndd iittss CCaauusseessDespite the quantity and diffusion of musical activity, there was no largecentre were the best home musicians could make their careers. In thesurrounding lands this function was fulfilled by ruling courts that lav-ished a great deal of money on cultural prestige and had a many-sidedcultural life. The first musicans from Bohemia were therefore leaving topursue careers in neighbouring centres as early as the first third of the18th century (J. D. Zelenka, F. I. TÛma, F. Benda). But the real rise inemigration came with the War of the Austrian Succession, when theBohemian Lands once again became a battle field. The first wave of theexodus of skilled musicians from Prague occured in the first years of thewar (J. V. Stamic, J. Zach, the Lapis opera company). In the countrysidethe situation was even more hopeless and deteriorated further with eco-nomic measures that gave landowners further powers to exploit theirserfs as free labour force. Knowledge of a music profession thus held outthe hope of a better life – escape abroad might mean prosperity andrecognition, or at the least a liberation from an undignified status.

1780umírá Marie Terezie, Josef II. sestává panovníkem v habsburské monarchii a uskutečňuje razantníreformy: ruší nevolnictví a vydává „Toleranční patent“, zajišťujícísvobodu vyznání pro (1781). Ruší mimo jiné většinu klášterů(1782) a náboženská bratrstva(1787).

1783v Praze je otevřeno činohernía operní divadlo, postavenénákladem hraběte F. A. Nostitze-Rhienecka, ve své době jednoz největších ve střední Evropě(dnes Stavovské divadlo)

podmínky, které byly nezbytné pro postupné vytváfiení moderní obãan-ské spoleãnosti – a tím i k vytvofiení nov˘ch forem hudebního Ïivota.Zru‰ení nevolnictví umoÏnilo normální rozvoj mûst a novou podobu míst-ní kultury. Sekularizace kulturního Ïivota donutila nové místní samos-právy, aby se ujaly patronátních povinností ke ‰kolám a kostelnímkÛrÛm. V Praze a vût‰ích mûstech se zaãíná probouzet koncertní Ïivot,zaloÏen˘ na soukromém mecená‰ství. Vlastenecká ‰lechta financuje Sta-vovské divadlo a zakládá v Praze konzervatofi. Po odeznûní následkÛnapoleonsk˘ch válek se uÏ zaãíná rozvíjet zcela nov˘ druh hudebníhoÏivota, kter˘ je typick˘ uÏ pro 19. století.

VV˘zznnaammnníí aauuttoofifiiiFranti‰ek Ignác TÒMA (1704–1774) pÛsobil nejprve jako vokalistav klá‰terním kostele sv. Jakuba v Praze. Brzy se v‰ak usadil ve Vídni(nejpozdûji v roce 1729), kde studoval kontrapunkt u dvorního skladate-le J. J. Fuxe. Byl autorem pfieváÏnû církevních vokálnû instrumentálníchdûl, v nichÏ dokázal v plné mífie uplatnit svou vynikající skladebnou tech-niku ãasto jiÏ ve sluÏbû nového galantního slohu. Souãasníky byl cenûnpro citlivá zhudebnûní textu a stylovou ãistotu. [CD1-27] Franti‰ek Xaver BRIXI (1732–1771) patfiil k nejv˘raznûj‰ím a nejplod-nûj‰ím osobnostem, které zÛstaly v ãesk˘ch zemích. Syn praÏského kan-tora ·imona Brixiho (osifiel ve 3 letech) dosáhl v 27 letech prestiÏního(doÏivotního) místa kapelníka v praÏské katedrále. Jako skladatel sevûnoval pfieváÏnû církevní hudbû [CD1-28], ale komponoval napfi. i ora-toria a skladby instrumentální. Brixiho díla (nûkolik set opusÛ) sevyznaãují Ïivou melodikou s bohatou synkopací a dokonal˘m citem prozpívanou latinu. Opisy jeho skladeb jsou dochovány po celé stfiedníEvropû a na kostelních kÛrech se hojnû provozovaly po celé 19., nûkdei 20. století. Jan Václav STAMIC (STAMITZ) (1717–1758) [CD1-29] se jako mlad˘

There was a substantial demand for musicians abroad, too, since espe-cially in the German Empire there were dozens of courts that needed acappella and theatre in order to keep up their reputation. By the mid-18th century large communities of musicians from Bohemia (both Czech–and German-speaking) were working in many of them, including highlyrated composers, capelmeisters and instrumentalists who had fled fromthe war and were clearly willing to enter service even under the mostunfavourable conditions. The situation was different in the HungarianLands, where noble authority was being restored after liberation fromTurkish rule and many musicians earned enough to save for their futurecareers in the service of magnates (J. VaÀhal, J. DruÏeck˘). FinallyCzech musicians were attracted to Vienna as the capital of the monar-chy (here it is not quite appropriate to speak of “emigration”), wheretowards the end of the 18th century they already had an influence equalto that of the Italians. Here a whole generation of composers came tomaturity who were among the best in Europe and helped to create high“Viennese” Classicism (J. K. VaÀhal, L. KoÏeluh, J. A. Vranick , J. V. H.Vofií‰ek). Their compositions naturally returned to their homeland andcultivated the local environment.

TThhee RReessuullttss ooff tthhee JJoosseeffiinnee rreeffoorrmmssA lasting peace finally emerged in the reign of Josef II. It was at thesame time a period of major reforms aimed at modernising the economyin the spirit of enlightened rationalism, and affecting almost all aspectsof life. In a few years the institutional structures that had maintainedthe standard of musical life were in ruins. Enlightened centralismstrengthened its position above all with thorough measures against thechurch, whose educational and cultural activities had hitherto filled thegaps left by the absence of some of the secular institutions that haddeveloped elsewhere in Europe. The policy of Josef II consisted in cur-

1780death of Marie Teresie, Josef IIbecomes ruler of the HabsburgMonarchy and institutes major reforms: heabolishes serfdom and issues the„Patent of Toleration“ grantingfreedom of religion (1781). Hedissolves, among other things,most monasteries (1782) and reli-gious brotherhoods (1787).

1783a spoken drama and opera the-atre built at the expense of CountF. A. Nostitz-Rhieneck is openedin Prague, in its time the largesttheatre in Central Europe (todaythe Estates Theatre)

1786W. A. Mozart comes to Prague forthe production of his opera TheMarriage of Figaro (Le nozze diFigaro)

1786W. A. Mozart přijíždí do Prahy naprovedení své opery Figarovasvatba (Le nozze di Figaro)

1787V pražském Nosticově divadle jes triumfálním úspěchem poprvé provedena Mozartova opera DonGiovanni, komponovaná na objednávku pražského impres-sária Guardasoniho.

1791Leopold II. je korunován na české-ho krále. Korunovační operu nalibretto La clemenza di Tito objed-návají čeští stavové u W. A. Mozarta. U příležitosti korunovace je uspo-řádána první průmyslová výstavana evropském kontinentě.

tailing the influence of the church on education, concentrating all char-itable activities in the hands of the state, and dissolving all institutionsthat were not regarded as beneficial to the economy. Josef II’s liturgicalreforms banished elaborate music from the churches, which at that timehad often fulfilled the function of concert halls. For the whole of the firsthalf of the 19th century people were to remember the sharp decline ofgeneral musicality, seeing the cause in the dissolution of the LiterateBrotherhoods and monasteries whose schools once produced educatedteachers. After the loss of institutional background the standard ofmusical life was maintained usually only until the first generationaltransition. Especially in the countryside, however, the situation wassaved by a “schoolmaster’s music” often now akin to the semi-folk. Afterthe coronation of Leopold II as King of Bohemia hopes revived for therenewal of the dissolved institutions and perhaps even the renewal of aroyal court in Prague. But soon came the Napoleonic Wars...In a time of apparent chaos, however, the conditions necessary for thegradual creation of a modern civic society, and with it for the emergenceof new forms of musical life, were developing slowly and unobserved.The abolition of serfdom allowed the towns to develop normally andlocal culture to acquire a new form. The secularisation of cultural lifeforced the new local government organs to take on patronage obligationstowards schools and church choirs. In Prague and the larger towns aconcert life based on private patronage started to awaken. The patriot-ic nobility financed the Estates Theatre and founded a conservatory inPrague. As the Napoleonic Wars and their immediate consequencesfaded, an entirely new kind of musical life, typical for the 19th century,was already beginning to develop.

houslista rozhodl odejít do ciziny v prvních váleãn˘ch letech. Zakotvilu dvora v Mannheimu, kde se stal fieditelem instrumentální hudbya vybudoval zde orchestr se skvûlou povûstí, sloÏen˘ velk˘m dílem z ães-k˘ch krajanÛ. Jako skladatel se stal zakladatelem „mannheimské ‰koly“a jedním z pfiedních prÛkopníkÛ hudebního klasicismu na poli instru-mentální hudby. Franti‰ek BENDA (1709–1788) pÛsobil od r. 1733 na pruském králov-ském dvofie v Berlínû. Jako houslov˘ virtuos byl vyhledáván pro svÛj stylpfiednesu (ve svém Ïivotopise vyjadfiuje vdûãnost a úctu svému prvnímuuãiteli, slepému Ïidovskému houslistovi z venkovské kapely) a autorinstrumentálních skladeb. Jeho bratrem byl v‰estrann˘ skladatel JifiíAntonín BENDA (1722–1795), kter˘ proslul zejména sv˘m vlivem nav˘voj scénického melodramatu a singspielu.Jan ZACH (1713– 1773) proÏil mimofiádnû bohat˘ Ïivot – narodil se jakosyn venkovského ‰enk˘fie, v Praze se vypracoval na varhaníka nûkolikakostelÛ a respektovaného skladatele. Bûhem váleãn˘ch let ode‰el doNûmecka a pfievzal vedení prestiÏní kapely mohuãského kurfifita-arci-biskupa. Na základû konfliktÛ byl propu‰tûn a Ïil jako cestující interpreta skladatel. Zachov˘m symfoniím se pfiiznává vliv na formování sonáto-vého principu, jeho chrámové skladby pfiedstavují syntézu pozdnûbarokního vyjadfiování se stylem rozvinutého klasicismu; vyznaãují senápaditou rytmikou a instrumentací.Josef MYSLIVEâEK (1737–1781) byl jedním z mála cizincÛ, ktefií se pro-sadili v Itálii jako operní skladatelé. Komponoval pro pfiední italská diva-dla (Neapol, Milán, ¤ím), jeho pfiedností byla v˘razná melodika a virtu-ozita, která vycházela vstfiíc poÏadavkÛm pfiedních sólistÛ. Mysliveãko-va díla operní i oratorní byla ve své dobû velice oblíbena a získala sii obdiv MozartÛv. Byla uvádûna i ve stfiední Evropû – jednotlivé árie,podloÏené latinsk˘m textem, se staly kmenovou souãástí mnoha ãesk˘chkostelních archivÛ.

1787Mozart‘s opera Don Giovanni,commissioned by the Pragueimpressario Guardasoni, is pre-miered with triumphant successat the Nostic Theatre.

1791Leopold II is crowned King ofBohemia. The Bohemian Estatescommission W. A. Mozart to com-pose his coronation opera on thelibretto La clemenza di Tito. Onthe occasion of the coronationthe first industrial exhibition onthe European continent is organ-ised.

10. Jiří Antonín Benda

IImmppoorrttaanntt CCoommppoosseerrssFranti‰ek Ignác TÒMA (1704–1774) [CD1-27] started his carrier asvocalist at the St. James church in Prague. Then he settled in Vienna(from 1929 the latest). where he studied composition with a court com-poser J. J. Fux. He wrote mostly vocal-instrumental church composi-tions, in which he largely developed his compositional technique in anew “gallant style”. He was appreciated by his contemporaries for thequality of his style and sensitive treatment of the text. Franti‰ek Xaver BRIXI (1732–1771) [CD1-28] was among the moststriking and prolific composers to remain in the Bohemian Lands. Theson of the Prague teacher ·imon Brixi (he was orphaned at 3) at the ageof 27 he obtained the prestigious (lifetime) post of kapellmeister at thePrague Cathedral. As a composer he mainly wrote church music, but healso composed oratorios, for example and instrumental pieces. Brixi’swork (several hundred opuses) is distinguished by lively melodics withabundant syncopation and a perfect feeling for sung Latin. Copies of hispieces have been preserved all over Central Europe and they were fre-quently performed throughout the 19th century and in some places the20th century. Jan Václav STAMIC (STAMITZ) (1717–1758) [CD1-29] decided as ayoung violinist to go abroad in the first war years. He settled at thecourt in Mannheim, where he became director of instrumental musicand built up an orchestra with a good reputation, consisting mainly ofhis fellow countrymen from Bohemia. As a composer he was the founderof the “Mannheim School” and a leading pioneer of musical Classicismin the field of instrumental music. Franti‰ek BENDA (1709–1788) worked from 1733 at the royal Prussiancourt in Berlin. He was a sought-after violin virtuoso (in his biographyhe expresses gratitude and honour for his first teacher, a blind Jewishviolinist from a rural ensemble) and the author of instrumental pieces.

Jan Antonín KOÎELUH (1738–1814) [CD1-30] pÛsobil jakokapelník praÏské katedrály, zároveÀ byl ãlenem divadelního orchestru.Jako jedin˘ domácí autor se pokusil o kompozici italské opery seria.Jeho hudba vychází z italského operního stylu. Setkání s hudbou star-‰ích období pfii rozprodávání kostelních archivÛ vede keKoÏeluhovu mimofiádnému zájmu o star‰í hudbu (provádí napfi. Zelenko-vy m‰e) a má vliv na jeho pozdní tvorbu.Jan Václav STICH-PUNTO (1746–1803) [CD1-31] proslul jako virtuos nalesní roh. Zdokonalil techniku hry na pfiirozen˘ lesní roh (bez strojiva)na úroveÀ sólového nástroje. PÛsobil mj. v PafiíÏi a ve Vídni, kde s nímkonzultoval L. van Beethoven svou sonátu pro lesní roh a klavír (op. 17). Jan Ladislav DUSÍK (1760–1812) [CD2-1] se stal jedním z nejproslulej-‰ích klavíristÛ své doby, pÛsobil jako sólista a pedagog v nûmeck˘chcentrech, Petrohradû, Lond˘nû a PafiíÏi. Ve sv˘ch klavírních skladbáchspojoval sonátovou formu s citov˘m a dramatick˘m obsahem, a pfiiblíÏilse tak vyjadfiování pozdûj‰ího romantismu.Antonín REJCHA (1770–1836) [CD2-2] se je‰tû jako chlapec dostal doBavorska a od roku 1785 hrál v dvorní kapele bonnského kurfifita. Zdese seznámil s L. v. Beethovenem a s tehdy v˘znamn˘m hudebním peda-gogem Ch. G. Neefem. Pozdûji pÛsobil jako flétnista, dirigent, skladatel,hudební teoretik a pedagog v Hamburgu a ve Vídni, v roce 1808 se trva-le usadil v PafiíÏi, kde se stal roku 1818 profesorem na konzervatofii.Jeho Ïánrovû bohatá tvorba pfiinesla fiadu nov˘ch v˘vojov˘ch podnûtÛzejména v oboru klavírních fug a ve skladbách pro dechové nástroje.

11 .. PPOOLLOOVV IINNAA 1199 .. SSTTOOLLEETT ÍÍ ((OOBBDDOOBBÍÍ CCAA 11881100––11886600 ))

b˘vá tradiãnû povaÏována za ménû v˘znamné období dûjin hudby v ães-k˘ch zemích, za pouh˘ matn˘ odlesk bohatého hudebního dûní pfiedcho-

zích let a skromnou pfiedzvûst velké éry, která mûla teprve pfiijít. Neníto úplnû spravedlivé. Hudbymilovn˘ cestovatel, kter˘ by touto doboudorazil do Prahy i do jin˘ch míst âech a Moravy, by zaznamenal i nyní –podobnû jako o pÛlstoletí pfiedtím anglick˘ hudební kritik Charles Bur-ney – leccos zajímavého, svûdãícího mimo jiné o mûnících se spoleãen-sk˘ch potfiebách a nárocích na hudbu jako na váÏné umûní, ale také vev˘razné mífie jako na zábavu a reprezentaci. ZároveÀ by asi – nejspí‰s uspokojením – zjistil, Ïe se zdej‰í hudební pomûry v zásadû neli‰í odtûch, s nimiÏ se potkal v okolních (nûmecky mluvících) mûstecha zemích. Nejvût‰ímu zájmu se nadále tû‰ila opera, která tehdy – na rozdíl oddne‰ní praxe – Ïila hlavnû novinkami dobového francouzsko-italskéhorepertoáru. Oproti zvyklostem 18. století se nyní hrálo v pfiekladech do

His brother was the versatile composer Jifií Antonín BENDA(1722–1795), who became famous primarily for his influence on thedevelopment of stage melodrama and singspiel.Jan ZACH (1713–1773) had an extremely eventful life. He was born theson of a rural publican, and in Prague worked his way up to become theorganist of several churches and a respected composer. During the waryears he left for Germans and took over direction of the prestigious cap-pella of the Elector Archbishop of Mainz. He was dismissed after dis-putes and lived as a travelling performer and composer. An influence onthe formation of the sonata principle is attributed to his surviving sym-phonies, and his church music represents a synthesis of Late Baroqueexpression with the style of developed Classicism. It is distinguished byingenious rhythm and instrumentation. Josef MYSLIVEâEK (1737–1781) was one of the few foreigners to makea name for himself as an opera composer in Italy. He composed for lead-ing Italian theatres (Naples, Milan, Rome), distinguished for strongmelodies and virtuosity of a kind that responded to the needs of theleading soloists. Mysliveãek’s opera and oratorio works were very pop-ular in their time and were admired even by Mozart. They were per-formed in Central Europe as well – individual arias, based on Latin text,became core elements of many Czech church archives. Jan Antonín KOÎELUH (1738–1814) [CD1-30] was for a time akapellmeister of the Prague Cathedral, and at the same time a memberof the theatre orchestra. He was the only Prague composer to try tocompose an Italian opera seria. His music was based on the Italianopera style. His meeting with music of an earlier time (when the churcharchives were sold off) led KoÏeluh to a great interest in earlier music(for example he performed the Zelenka’s masses) and it influenced hislater work. Jan Václav STICH-PUNTO (1746–1803) [CD1-31] became famous as a

12. Jan Václav Stich-Punto, 178211. Jan Ladislav Dusík

domácího jazyka, tzn. nûmecky a v˘jimeãnû také ãesky. KapelníkempraÏské opery byl mj. proslul˘ nûmeck˘ skladatel Carl Maria vonWEBER (1786–1826), kter˘ zde pÛsobil v letech 1813–1816, a pozdûjiv letech 1827–1857 Franti‰ek ·KROUP (1801–1862), pÛvodnû studentfilozofie a práv, autor komické zpûvohry Dráteník (1826), pozdûj‰í ãeskénárodní hymny Kde domov mÛj (1834) a nûkolika váÏn˘ch oper na ãeskéa nûmecké texty. V posledních letech svého pÛsobení se ·kroup zaslou-Ïil o uvedení ran˘ch dûl Richarda Wagnera (Tannhäuser, Lohengrin,Bludn˘ Holanìan [Der fliegende Holländer]) i Giuseppe Verdiho (Truba-dúr [Il Trovatore], Rigoletto) ad. Po propu‰tûní ze sluÏeb praÏského diva-dla ode‰el do holandského Rotterdamu. K sledovan˘m hudebním událostem patfiily nyní také vefiejné koncerty.Roku 1803 byla v Praze po vídeÀském vzoru zaloÏena Jednota umûlcÛhudebních ku podpofie vdov a sirotkÛ (Tonkünstler-Societät), kterápotom pofiádala vÏdy jednou nebo dvakrát roãnû koncerty k dobroãinn˘múãelÛm. K dal‰ím institucím, vyvíjejícím koncertní ãinnost, patfiilyhudební ‰koly, pfiedev‰ím praÏská Konzervatofi, která pod vedením prv-ního fieditele Friedricha Dionyse WEBERA zahájila v˘uku roku 1811,a o nûco pozdûji Varhanická ‰kola, zaloÏená roku 1830. V téÏe dobû siv Praze otevfiel soukromou hudební ‰kolu nevidom˘ pedagog JosefPROKSCH (1794–1864), pozdûj‰í uãitel Bedfiicha Smetany. Roku 1840zapoãaly svou koncertní a vzdûlávací ãinnost Cecilská jednota (Cäcilien-Verein) a Îofínská akademie (Sophien-Akademie), na níÏ se vedle profe-sionálních hudebníkÛ podíleli také zdatní amatéfii.Mimofiádn˘ zájem publika poutaly samozfiejmû náv‰tûvy a koncertnívystoupení pfiedních evropsk˘ch skladatelÛ a virtuozÛ, mezi nimiÏ bylimj. Niccol? PAGANINI (1782–1840), Clara SCHUMANN (1819–1896),Franz LISZT (1811–1886) nebo Hector BERLIOZ (1803–1869). V‰echnydÛleÏité hudební a divadelní události pak byly touto dobou podrobnûzaznamenávány a komentovány v dobovém tisku. K pfiedním osobnostem

virtuoso on the French horn. He perfected the technique of play on thenatural French horn (without keys) to the standard of a solo instrument.He worked in Paris and Vienna, where Beethoven consulted him on hissonata for French horn and piano (Op.17)Jan Ladislav DUSÍK (1760–1812) [CD2-1] became one of the most cel-ebrated pianists of his time, working as a soloist and teacher in Germancentres, St. Petersburg, London and Paris. In his piano compositions hecombined the sonata form with an emotional and dramatic content, sopresaging the later emergence of Romanticism.Antonin REJCHA (1770–1836) [CD2-2] was still a boy when he went toGermany. Since 1785 he played the violin and the flute in the courtorchestra in Bonn. He met L. v. Beethoven there as well as outstandingmusic educationalist C. G.Neefe. Later he was employed as a flutist,conductor, teacher and composer in Hamburg and Vienna. Finally hesettled in Paris (1808), and was appointed professor at theConservatiore in 1818. His extensive musical output is distinctive espe-cially in the field of piano fugues and chamber music for wood-winds.

FF IIRRSSTT HHAALLFF OOFF TTHHEE 1199 TTHH CCEENNTTUURRYY ((CC .. 11881100––11886600 ))

This period has traditionally been considered a comparatively unimpor-tant period in the history of music in the Bohemian Lands, a mere dullecho of the rich musical life of previous years and a modest foreshad-owing of the great era yet to come. This is not entirely fair. A music-lov-ing traveller arriving in Prague and other places in Bohemia andMoravia at the time would even then have noticed – like the Englishmusic critic Charles Burney half a century before – much of interest,testifying to the changing social needs and demands on music as a seri-ous art, but also and strikingly as entertainment and representation. At

1805The Napoleonic Wars spread tothe Bohemian Lands, the “Battleof the Three Emperors” takesplace by Slavkov (Austerlitz) inMoravia.

1809Josef Dobrovský publishes thefirst Czech Grammar (in German)which standardises the grammarand codifies modern orthography.

1811a conservatory is established inPrague by a group of noblemen.It is the first institution of its kindin Central Europe.

1813defeat of Napoleon at Leipzig –the „Battle of the Nations“

1805Napoleonské války se přesouvajído českých zemí; u Slavkova (Aus-terlitz) na Moravě dochází k „bitvě tří císařů“

1809Josef Dobrovský vydává první(německy psanou) mluvnici češti-ny, kde kodifikuje dnešní pravo-pis.

1811V Praze zahajuje činnost konzer-vatoř, založená skupinou šlechticůjako nejstarší podobný ústav vestřední Evropě.

1813porážka Napoleona v „bitvě náro-dů“ u Lipska

1814–1815 Vídeňský kongres – rozhodujeo uspořádání Evropy po napoleon-ských válkách

1818založeno Národní muzeum v Praze

the same time – and probably with satisfaction – he would have discov-ered that the musical conditions here did not essentially differ fromthose he had met in surrounding (German-speaking) towns and lands. The greatest interest continued to be opera, which at that time – unliketoday – relied mainly on new pieces from the contemporary French-Italian repertoire. In contrast to 18th-century practice, it was now per-formed in translation, i.e. in German or very occasionally in Czech aswell. The conductors of the Prague Opera included the famous Germancomposer Carl Maria von WEBER (1786–1826), who worked here in1813–1816, and later, in 1827–1857, Franti‰ek ·KROUP (1801–1862),originally a student of philosophy and law, the author of the comicsingspiel Dráteník [The Tinker] (1826), the Czech national anthem Kdedomov mÛj [Where is my home] (1834) and several serious operas onCzech and German texts. In his later years at the opera ·kroup wasresponsible for staging the early works of Richard Wagner (Tannhäuser,Lohengrin, The Flying Dutchman) and Giuseppe Verdi (Il Trovatore,Rigoletto). After discharge from the services of the Prague opera he leftto work in Rotterdam in Holland. Public concerts were also well-attended musical events. In 1803 theJednota umûlcÛ hudebních ku podpofie vdov a sirotkÛ (Union of MusicalArtists for the Support of Widows and Children) [Tonkünstler-Societät]was founded on the Viennese model, organising one or two concertsannually for charitable purposes. Other institutions that developed con-cert activities included music schools, above all the PragueConservatory, which opened in 1811 under the first director FriedrichDionys WEBER and slightly later the Organ School, established in 1830.In the same period the blind teacher Josef PROKSCH (1794–1864),later the teacher of Bedfiich Smetana, opened a private music school inPrague. The year 1840 saw the launch of the concert and educationalactivities of the associations Cecilská jednota (Cäcilien-Verein) and the

praÏské hudební kritiky patfiili napfi. právník a hudební historik AugustWilhelm AMBROS (1816–1876), kter˘ pÛsobil v Praze aÏ do roku 1872,nebo mlad˘ Eduard HANSLICK (1825–1904), Ïák Václava Jana Tomá‰-ka, kter˘ pozdûji proslul jako vlivn˘ hudební kritik ve Vídni. Oblast zábavné ãi uÏitné hudební tvorby pfiedstavovala v tomto obdobíhlavnû hudba taneãní. Také v ãesk˘ch zemích nalezly velkou oblibudobové módní tance jako écossaise („skotská“, „‰oty‰“), quadrille („kad-ryla“, „ãtverylka“) a pfiedev‰ím valãík. Originálním domácím pfiíspûvkembyla naopak polka, která se od konce 30. let 19. století rychle roz‰ífiilajako módní „hit“ do celé Evropy i na americk˘ kontinent. Prvním skla-datelem polek byl patrnû venkovsk˘ uãitel Franti‰ek HILMAR(1803–1881), kter˘ sloÏil mj. polku Esmeralda. K nejproslulej‰ím auto-rÛm polek a jin˘ch taneãních kusÛ patfiil Joseph LABITZKY(1801–1881), dlouholet˘ kapelník lázeÀského orchestru v Karlov˘chVarech. Do rubriky „zábavná hudba“ patfiil v této dobû také spoleãensk˘zpûv, provozovan˘ pfii nejrÛznûj‰ích pfiíleÏitostech. V ãeském jazykovémprostfiedí je reprezentován zejména sbírkou písní Vûnec ze zpûvÛ vla-stensk˘ch, kterou v letech 1835–1839 vydávali Franti‰ek ·KROUPa Josef Krasoslav CHMELENSK , a pÛsobiv˘mi muÏsk˘mi sbory na textymoravské lidové poezie, které skládal knûz a augustiniánsk˘ mnichv Brnû Pavel K¤ÍÎKOVSK¯ (1820–1885), pozdûj‰í uãitel Leo‰e Janáãka.Dobovû Ïádaná písÀová a taneãní hudba vycházela pohotovû tiskemv praÏsk˘ch nakladatelstvích Marco Berra a Jan Hoffmann. Skladatelé usilující o tvorbu nároãnûj‰ích hudebních druhÛ mûli naopakv tûchto letech pomûrnû omezené moÏnosti profesionálního uplatnûní.V prostfiedí chrámové hudby zakotvil Jan August VITÁSEK (1770–1839),nástupce Jana Antonína KoÏeluha v chrámu sv. Víta na Hradãanecha první fieditel praÏské Varhanické ‰koly. O generaci mlad‰í Jan Fried-rich KITTL (1809–1868), kter˘ se pfiátelsky st˘kal s Richardem Wagne-rem a zkomponoval na jeho libreto úspû‰nou operu Bianca und Giusep-

1814–1815The Congress of Vienna – whichdetermines the nature of theEuropean order after theNapoleonic Wars

1818founding of the National Museumin Prague

1835–1848the reign of Emperor Ferdinand V(I), known as “the Beneficent”

1839Josef Jungmann (1773–1847)completes publication of hisCzech-German Dictionary

1835–1848 v Rakousku vládne císař Ferdi-nand V. (I.) zv. “Dobrotivý”

1839Josef Jungmann (1773–1847)dokončuje vydání Slovníku česko-německého

1848–1849revoluční rok a jeho následky:únorová revoluce v Paříži; březno-vé hnutí ve Vídni a v Uhrách; zrušení roboty; Slo-vanský sjezd a svatodušní bouřev Praze; říjnová revoluce ve Vídni;krvavé potlačení revoluce v habsburských zemích (v Uhrách), v Německu a v Itálii

1848–1916v Rakousku (později Rakousko-Uhersku) vládne císař Franz Josef I.

1851–1861období Bachova absolutismu:zostření policejního režimu v Rakousku

Îofínská akademie (Sophien-Akademie), in which capable amateursplayed alongside professional musicians.Naturally, there was great public interest in the visits and concertappearances of leading European composers and virtuosos, includingNiccolÀ PAGANINI (1782–1840), Clara SCHUMANN (1819–1896), FranzLISZT (1811–1886) and Hector BERLIOZ (1803–1869). All importantmusical and opera events were at this time reviewed and discussed indetail in the period press. Among leading Prague music critics we find,for example, the lawyer and music historian August Wilhelm AMBROS(1816–1876), active in Prague up to 1872, or the young EduardHANSLICK (1825–1904), a pupil of Václav Jan Tomá‰ek, who later madea name as an influential music critic in Vienna. At this period entertainment music was primarily dance music. In theBohemian Lands as elsewhere fashionable dances such as the écos-saise, quadrille and above all the waltz became very popular. Converselythe Bohemian Lands exported the polka, a “hit” which from the end ofthe 1830s quickly spread throughout Europe and to the American con-tinent. The first composer of polkas seems to have been the schoolmas-ter Franti‰ek HILMAR (1803–1881), who composed the polkaEsmeralda, for example. One of the most famous composers of polkasand other dance pieces was Joseph LABITZKY (1801–1881), for longyears the conductor of the spa orchestra in Karlovy Vary (Karlsbad).“Entertainment music” of the time also included social singing for allkinds of occasions. In Czech-speaking society, this is represented par-ticularly by the song collection Vûnec ze zpûvÛ vlastensk˘ch [A Garlandof Patriotic Songs], published in 1835–1839 by Franti‰ek ·KROUP andJosef Krasoslav CHMELENSK , and by the powerful male choral workson texts of Moravian folk poetry composed by the priest and Augustinianmonk in Brno, Pavel K¤ÍÎKOVSK¯ (1820–1885), later the teacher ofLeo‰ Janáãek. The song and dance music demanded by the public and

pe oder Die Französen vor Nizza, byl v letech 1843–1865 fieditelem kon-zervatofie. Jiní doboví autofii jako potomek slavné stavitelské rodinya rektor praÏské univerzity Jan Nepomuk KA≈KA (Kanka, 1772–1865),venkovsk˘ statkáfi a ‰vagr historika Franti‰ka Palackého Leopold EugenMùCHURA (1803–1870), nebo právník a soudní úfiedník v Praze, Chebua Litomûfiicích Wenzel Heinrich VEIT (1806–1864), se vûnovali hudbûpouze ve svém volném ãase. Mnozí vynikající hudebníci pÛvodem z ães-k˘ch zemí odcházeli i v prÛbûhu 19. století z existenãních dÛvodÛ doVídnû nebo do zahraniãí. Patfiili k nim napfi. Ïáci V. J. Tomá‰ka Jan Vác-lav Hugo VO¤Í·EK (1791–1825) a Ignaz MOSCHELES (1794–1870),dále Jan Václav KALIVODA (Johann Wenzel Kalliwoda, 1801–1866),kter˘ se úspû‰nû uplatnil jako kapelník a skladatel v jiÏním Nûmecku,dobovû cenûn˘ autor chrámové hudby Robert FÜHRER (1807–1861),pfiedãasnû zesnul˘ geniální houslov˘ virtuos Josef SLAVÍK (1806–1833),nebo jin˘ Tomá‰kÛv Ïák, klavírní virtuos Alexander DREYSCHOCK(1818–1869). Nejv˘znamnûj‰í tvÛrãí osobností 1. poloviny 19. století byl Václav JanTOMÁ·EK (1774–1850) [CD2-3,4]. Studoval v Praze filozofii a práva,jako skladatel vynikl pfiedev‰ím v klavírní hudbû (sonáty a zejména lyric-ké kusy jako eklogy, rapsodie, ditirambi ad.) a v písních na nûmecké, alei na ãeské texty, kde je jedním z pfiedchÛdcÛ Franze Schuberta. Napsaltaké tfii symfonie, ouvertury, klavírní koncerty, chrámové skladby,z nichÏ vyniká Missa solemnis, zkomponovaná roku 1836 ke korunovaciFerdinanda V., a vlastní Ïivotopis, kter˘ vycházel pÛvodnû nûmeckyv praÏském ãasopisu Libussa. Do roku 1815 pÛsobil Tomá‰ek jako skla-datel a uãitel hudby v domû hrabûte Buquoye, pozdûji se stal vyhledá-van˘m a draze placen˘m soukrom˘m uãitelem klavíru a hudební teorie.

14. Václav Jan Tomášek13. Jan Václav Hugo Voříšek,c. 1820

popular in the period came out promptly at the Prague publishing hous-es of Marco Berra and Jan Hoffmann. Composers aspiring to create music in more demanding genres, howev-er, had relatively limited possibilities for professional advancement inthese years. Jan August VITÁSEK (1770–1839) established himself inchurch music, becoming successor to Jan Antonín KoÏeluh in theCathedral of St. Vitus in Hradãany and the first director of the PragueOrgan School. A generation younger, Jan Friedrich KITTL (1809–1868),who had friendly relations with Richard Wagner and composed the suc-cessful opera Bianca und Giuseppe oder Die Französen vor Nizza on hislibretto, was director of the Prague conservatory in 1843–1865. Othercomposers of the time like the scion of the famous architectural familyand Rector of Charles University Jan Nepomuk KA≈KA (Kanka,1772–1865), the country farmer and brother-in-law of the historianFranti‰ek Palack , Leopold Eugen MùCHURA (1803–1870), or thelawyer and court official in Prague, Cheb and Litomûfiice WenzelHeinrich VEIT (1806–1864), devoted themselves to music only in theirleasure time. In the course of the 19th century as before, many out-standing musicians from the Bohemian Lands left for Vienna or beyondthe frontiers just in order to have a hope of making a living. They includ-ed, for example, V. J. Tomá‰ek’s pupils Jan Václav Hugo VO¤Í·EK(1791–1825) and Ignaz MOSCHELES (1794–1870), and also Jan VáclavKALIVODA (Johann Wenzel Kalliwoda, 1801–1866), who made a suc-cessful career as a capelmeister and composer in South Germany, thecomposer of church music Robert FÜHRER (1807–1861), who was high-ly rated in his time, and violin virtuoso Josef SLAVÍK (1806–1833), agenius who died tragically young, or else another of Tomá‰ek’s pupils,the piano virtuoso Alexander DREYSCHOCK (1818–1869). The most important composer of the first half of the 19th century in theBohemian Lands was Václav Jan TOMÁ·EK (1774–1850) [CD2-3,4]. He

OOBBDDOOBBÍÍ PPOO RROOCCEE 11886600

mÛÏeme právem povaÏovat za vrcholnou éru v historii hudby v ãesk˘chzemích. Rychl˘ vzestup byl umoÏnûn hlubokou promûnou spoleãensk˘ch

a ekonomick˘ch pomûrÛ, která se naplno projevila v atmosféfie politic-kého uvolnûní na poãátku 60. let 19. století. Hudba se v této dobû stalaurãitû nejv˘znamnûj‰ím a mezinárodnû nejúspû‰nûj‰ím projevem ãeskékultury, nesené novou mû‰Èanskou spoleãností a odráÏející postupnoutransformaci mnohonárodní habsburské monarchie v moderní ústavnístát.

1848–1849the year of revolution and its con-sequences: the February Revolu-tion in Paris; March movementsin Vienna and in the HungarianLands; abolition of the corvée;the Slav Congress and WhitsunDisturbances in Prague; the Octo-ber Revolution in Vienna; bloodysuppression of the revolution inthe Habsburg Lands (in Hungary),in Germany and in Italy

1848–1916reign of Emperor Franz Josef I inAustria (later Austria-Hungary)

1851–1861period of Bachian Absolutism:hardening of the repressivemachinery in Austria

15. Jan Ritter z Rittersberku:České národní písně (frontispis)Czech Folk Songs (frontispiece),1825

studied philosophy and law in Prague, and as a composer was particu-larly distinguished for his piano music (sonatas and in particular lyricalpieces like eclogues, rhapsodies, dithyrambs and so on) and for hissongs on German but also Czech texts, which make him one of the fore-runners of Franz Schubert. He also wrote three symphonies, overtures,piano concertos, church music – the most outstanding being his Missasolemnis composed in 1836 for the coronation of Ferdinand V, and hisautobiography, which originally came out in German in the Prague jour-nal Libussa. Up to 1815 Tomá‰ek worked as a composer and musicteacher in the house of Count Buquoy, and later he became a sought-after and well paid private teacher of piano and music theory.

TTHHEE PPEERRIIOODD AAFFTTEERR 11886600

is one that may rightly be considered the culminating era in the historyof music in the Bohemian Lands. The rapid ascent was made possible bya deep change in social and economic conditions that became fully man-ifest in the atmosphere of political relaxation at the beginning of the1860s. At this period music became definitely the most important andinternationally the most successful aspect of a Czech culture based ona new bourgeois society and reflecting the gradual transformation of themultinational Habsburg monarchy into a modern constitutional state. Opera, still regarded as the most modern and the most prestigious formof music and drama, was once again at the centre of efforts to create anew national art. At the end of 1862 the Prozatímní divadlo [ProvisionalTheatre], designed exclusively for Czech performances, was opened inPrague. The big Národní divadlo [National Theatre] was built in theyears 1868–1881, and after a fire in August 1881 was re-opened inNovember 1883. German opera production continued to be served bythe Stavovské divadlo [The Estates Theatre] (since 1861 called

1860Franz Josef I issues the “OctoberDiploma” (promising a constitu-tion and civil liberties in the Aus-trian Monarchy)

1866Austro-Prussian War; the Austrianand Bohemian army is defeatedat Hradec Králové; Prussian occu-pation of Prague

1867the Austrian-Hungarian settle-ment (Ausgleich, or dualism, i.e.the effective division of the Habs-burg Monarchy into two separateparts)

1873the World Exhibition in Vienna;major economic crisis in Austria-Hungary

1881the new National Theatre inPrague burns down; it is rebuilt intwo years1882division of Prague University intoseparate Czech and German insti-tutions 16. Bedřich Smetana: Dalibor – rukopis partitury / authograph of the score

V centru úsilí o nové národní umûní stála opût opera, vnímaná tehdystále je‰tû jako nejaktuálnûj‰í a nejreprezentativnûj‰í hudební a diva-delní druh. Koncem roku 1862 bylo v Praze otevfieno Prozatímní divadlo,urãené v˘hradnû pro ãeská pfiedstavení. Velké Národní divadlo se stavû-lo v letech 1868–1881, po poÏáru v srpnu 1881 bylo znovuotevfienov listopadu 1883. Nûmeckému opernímu provozu pak aÏ do roku 1918slouÏilo nadále Stavovské (po roce 1861 zvané Zemské [Landestheater])a od roku 1888 do roku 1945 Nové nûmecké divadlo (Neues DeutschesTheater, dne‰ní Státní opera v Praze. Od roku 1868 mûla stálou ãeskouoperní scénu také PlzeÀ, zatímco v Brnû se ãeská pfiedstavení mohlakonat pravidelnû aÏ od roku 1884. Naproti tomu vefiejn˘ koncertní Ïivotv Praze i v jin˘ch místech (s v˘jimkou západoãesk˘ch lázeÀsk˘ch stfiedi-sek) dlouho postrádal existenci profesionálního symfonického orchest-ru, kter˘m se stala teprve poãátkem roku 1896 âeská filharmonie.Pofiádání koncertÛ komorní hudby, která do té doby znûla hlavnû v pri-vátním prostfiedí, se od roku 1876 vûnoval praÏsk˘ Kammermusikverein(Spolek pro komorní hudbu) a od roku 1894 âesk˘ spolek pro komorníhudbu. Roku 1861 zahájil ãinnost praÏsk˘ pûveck˘ spolek Hlahol, kter˘se v prÛbûhu let podobnû jako sbor Besedy brnûnské nebo olomouck˘Îerotín zaslouÏil o provedení mnoha závaÏn˘ch sborov˘ch dûl, kantáta oratorií domácího i svûtového repertoáru. Roku 1863 vznikla Umûlec-ká beseda, sdruÏující ve sv˘ch fiadách ãeské spisovatele, hudebníkya v˘tvarné umûlce. Její nadaãní fond (Hudební matice, HMUB) podporo-val vydávání závaÏn˘ch dûl domácích autorÛ, vût‰inou ve formû klavír-ních v˘tahÛ. Zakladatelské postavení na poli ãeské národní hudby si vydobyl BedfiichSMETANA (1824–1884). Po studiích u Josefa Proksche pÛsobil v letech1848–1856 jako hudební pedagog, klavírista, skladatel a dirigentv Praze, od podzimu 1856 do jara 1861 ve ‰védském Göteborgu. V tétodobû komponoval hlavnû klavírní skladby a symfonické básnû inspirova-

Landestheater), and from 1888 to 1945 Neues Deutsches Theater [NewGerman Theatre], today called Státní opera [State opera] in Prague.Since 1868 there was also a permanent Czech opera stage in PlzeÀ(Pilsen) while in Brno Czech productions could be staged regularly from1884. In contrast, public concert life in Prague and other towns (withthe exception of the West Bohemian spa centres) for many years lackeda professional symphony orchestra, and acquired one only at the begin-ning of 1896 in the form of the Czech Philharmonic. Concerts of cham-ber music, which had previously mainly been performed in private set-tings, were organised from 1876 by the Prague Kammermusikverein[Association for Chamber Music] and from 1894 âesk˘ spolek prokomorní hudbu [Czech Association for Chamber Music]. 1861 saw thelaunch of the Prague choral society Hlahol, which in subsequent years,like the Beseda brnûnská [Brno Social Club] choir or the OlomoucÎerotín choir presented many major choral works, cantatas and orato-rios from the Czech and international repertoire. In 1863 the Umûleckábeseda [Arts Association] was formed, bringing together Czech writers,musicians and fine artists. Its foundation fund Hudební matice financedthe publication of major works by Czech composers, mostly in the formof piano arrangements.Bedfiich SMETANA (1824–1884) carved out for himself the position offounding father in the field of national music. After studies under JosefProksch, he worked in the years 1848–1856 as a music teacher, pianist,composer and conductor in Prague, and from the autumn of 1856 to thespring of 1861 in Göteborg in Sweden. In these years he mainly com-posed piano pieces and symphonic poems inspired by the model of FranzLiszt, and his crowning work of the period is his Piano Trio in G Minorof 1855. From 1861 Smetana worked in Prague as conductor of theHlahol choir, chairman of the music section of the Arts Association,music and theatre critic, music director of the Provisional Theatre

1860Franz Josef I. vydává tzv. “Říjnovýdiplom” (příslib ústavy a občanských svobod v Rakouské monarchii)

1866válka prusko-rakouská: rakouská ačeská vojska poražena u HradceKrálové; pruská okupace Prahy

1867rakousko-uherské vyrovnání (Ausg-leich, neboli dualismus; tzn. faktic-ké rozdělení habsburské monarchiena dvě samostatné části)

17. Bedřich Smetana: Portrétní kresba od M. Švabinského / drawing by M. Švabinsky, 1904

(1866–1874) and composer of choral music and operas. In the periodup to 1874 he composed five operas in quick succession. While TheBrandenburgers in Bohemia was an attempt at a grand historical operaon the French model, The Bartered Bride – in its original two-act“operetta” version with spoken dialogues of 1866 – was soon pro-claimed the exemplar and prototype of Czech national opera. Thetragedy Dalibor [CD2-6], on the other hand, once again conceived withthe French opera tradition in mind, was rejected by the public and thecritics as “unCzech” and “Wagnerian”. The ceremonial mythologicalopera Libu‰e, completed in 1872 and originally planned as a coronationopera for the heir to the throne Rudolf Habsburg, was first performedonly much later, at the opening of the National Theatre in June 1881.The comic opera, The Two Widows, originally also written with spokendialogues in the style of the French opéra-comique, had its premiere inthe spring of 1874. After tragically losing his hearing in October 1874Smetana withdrew from the limelight and concentrated on composing,hampered by progressive mental illness. The work of his last decadeincludes the operas The Kiss, The Secret and The Devil’s Wall on textsby the poet Eli‰ka Krásnohorská, the piano cycle Sny [Dreams] (R´ves)and Bohemian Dances, the monumental cycle of six symphonic poemsMá vlast [My Country, CD2-5], and both string quartets [CD2-7]. He leftonly fragments of the opera Viola (based on Shakespeare’s TwelfthNight) and the symphonic dance cycle Prague Carnival.Antonín DVO¤ÁK (1841–1904), a contemporary and friend of JohannesBrahms, Pyotr Ilyich Tchaikovsky, Edvard Grieg and Leo‰ Janáãek, wasone of the greatest and most versatile European composers of the lat-ter half of the 19th century. He studied at the Prague Organ School andworked for a time as a violist at the Provisional Theatre and organist inthe Church of St. Adalbert in Prague. From the mid-1870s he was oneof the few composers of his days to work “freelance”, and later he was

18. Národní divadlo v Praze / The National Theatre in Prague

19. Antonín Dvořák, c. 1879

appointed first professor ofcomposition at the conser-vatory in Prague and direc-tor of the NationalConservatory of Music inNew York, where he spentthe years 1892–1895. Hiscreative development wasquite complex. His earlyinstrumental pieces of1861–1870 are distinctivefor expansiveness of formand compositional daring,sometimes anticipating themusical idiom of the begin-ning of the 20th century. Inthe 1870s he wrote his firstoperas (Alfred, Král a uhlífi[The King and CharcoalBurner], Vanda, Tvrdé palice[Stubborn Lovers], ·elmasedlák [The Cunning Peasant]), kantáty (Dûdicové Bílé Hory [The Heirsof the White Mountain], Stabat mater), songs and other pieces. In hisinstrumental work there is now a clear effort at concision and trans-parency and a great deal of inspiration from dance music (4th and 5th

Symphonies, the String Sextet in A Major, the String Quartet in E flatMajor, Symphonic Variations on the theme of the song “Já jsem huslafi”,Violin Concerto in A Minor etc.). The interest of the public and the pub-lishers was, however, caught more by his small occasionally pieces(Moravské dvojzpûvy [Moravian Duets], Slovanské tance [Slavonic

20. Antonín Dvořák: Symfonie č. 9 e moll „Novosvětská“ / Symphony no. 9 in E minor „From the New World“,rukopis partitury / authograph of the score

21. K. Bendl, A. Dvořák, J. B. Foerster, J. Kąan z Albestů, K. Kovařovic, Z. Fibich (zleva / from the left), 1885

né vzorem Franze Liszta. Vrcholn˘mdílem tohoto období je jeho Klavírnítrio g moll op. 15 z roku 1855. Odroku 1861 pÛsobil Smetana v Prazejako sbormistr spolku Hlahol, pfied-seda hudebního odboru Umûleckébesedy, hudební a divadelní kritik,kapelník Prozatímního divadla(1866–1874) a sborov˘ a opernískladatel. V období do roku 1874zkomponoval v rychlém sledu pûtoper. Zatímco Branibofii v âecháchznamenali pokus o velkou historickouoperu podle francouzského vzoru,byla Prodaná nevûsta – ve svépÛvodní dvouaktové „operetní“ verzis mluven˘mi dialogy z roku 1866 –záhy prohlá‰ena za vzor a prototypãeské národní opery. Tragick˘ Dali-bor [CD2-6], koncipovan˘ opût napozadí francouzské operní tradice,byl naopak publikem a kritikouodmítnut jako „neãesk˘“ a „wagne-rovsk˘“. Slavnostní mytologickáopera Libu‰e, dokonãená roku 1872a plánovaná pÛvodnû jako koruno-vaãní opera pro následníka trÛnuRudolfa Habsburského, byla poprvéprovedena aÏ pfii otevfiení Národníhodivadla v ãervnu 1881. Komická

Dances] and others). In his crowning period in the 1880s he returned tomajor symphonic works (the 6th, 7th and 8th Symphonies, the program-matic overtures V pfiírodû [In Nature’s Realm], Karneval [Carnival] andOthello), and wrote chamber music (String Quartet in C Major, PianoTrio in F Minor, Piano Quintet in A Major, the Piano Trio “Dumky” andothers), piano and vocal music (Poetické nálady [Poetic Moods] forpiano, Cigánské melodie [Gypsy Melodies], including the famous songKdyÏ mne stará matka... [Songs my mother taught me...], Milostné písnû[Love Songs] and others), operas (Dimitrij, Jakobín [The Jacobiner]),cantatas and oratorios (Svatební ko‰ile [The Spectre’s Bride], SvatáLudmila [Saint Ludmila] and Requiem), performed to great acclaim inEngland. The composer’s experience in America brought a clear changeof style with the Symphony No. 9 “From the New World”, the “American”String Quartet in F Major, the String Quartet in E Flat Minor, BiblicalSongs [CD2-8], the Cello Concerto in B Minor and the two last stringquartets in A flat Major and G Major. Dvofiák’s last years were charac-terised by a return to programmatic music, evident particularly in hissymphonic poems Vodník [The Water Goblin], Polednice [The NoonWitch, CD2-10], Zlat˘ kolovrat [The Golden Spinning Wheel] andHoloubek [The Wild Dove] based on poems by Karel Jaromír Erben, andthe romantic fairytale subjects of the operas âert a Káãa [The Devil andKate], Rusalka [CD2-9] and Armida.The Prague composer Zdenûk FIBICH (1850–1900) likewise rangedacross all the musical genres of the period in his output, which includ-ed symphonies, overtures and symphonic poems, chamber and pianopieces, songs, cantatas and melodramas. He devoted himself moststrenuously, however, to music drama. He enriched the repertoire ofCzech opera with the titles Nevûsta messinská [The Bride of Messina]based on the tragedy by Friedrich Schiller, Boufie [The Tempest] basedon William Shakespeare, Hedy based on Byron, ·árka, Pád Arkuna [The

1891the Jubilee Exhibition in Prague(the second industrial exhibitionafter 100 years)

1895the Ethnographic Exhibition inPrague (which strengthened thesense of the national identity ofthe Czech Lands as part of theSlav nations)

22. Antonín Dvořák: Polednice / The Noon Witch1. tištěné vydání / 1st edition in print, 1896

opera Dvû vdovy, psaná pÛvodnû téÏ s mluven˘mi dialogy na zpÛsobfrancouzské opéra-comique, mûla premiéru na jafie 1874. Po tragickémohluchnutí v fiíjnu 1874 se Smetana stáhl do ústraní a soustfiedil se nakompoziãní práci, ztûÏovanou postupující du‰evní chorobou. K dílÛmposlední Ïivotní dekády patfií opery Hubiãka, Tajemství a âertova stûnana texty básnífiky Eli‰ky Krásnohorské, klavírní cykly Sny (R?ves)a âeské tance, monumentální cyklus ‰esti symfonick˘ch básní Má vlast[CD2-5], oba smyãcové kvartety [CD2-7] ad. Fragmentem zÛstaly operaViola (podle Shakespearova Veãera tfiíkrálového a symfonick˘ taneãnícyklus PraÏsk˘ karneval.Antonín DVO¤ÁK (1841–1904), souãasník a pfiítel Johannesa Brahmse,Petra Iljiãe âajkovského, Edvarda Griega a Leo‰e Janáãka, byl jednímz nejvût‰ích a nejv‰estrannûj‰ích evropsk˘ch skladatelÛ druhé poloviny19. století. Studoval na praÏské varhanické ‰kole a pÛsobil nûjak˘ ãasjako violista v Prozatímním divadle a varhaník v chrámu sv. Vojtûchav Praze. Od poloviny 70. let Ïil a pracoval – jako jeden z mála skladate-lÛ své doby – „na volné noze“, pozdûji byl jmenován prvním profesoremkompozice na konzervatofii v Praze a fieditelem Národní hudební konzer-vatofie v New Yorku, kde strávil léta 1892–1895. Pro‰el pomûrnû sloÏi-t˘m tvÛrãím v˘vojem. Rané instrumentální skladby z let 1861–1870 sevyznaãují rozlehlostí formy a kompoziãní smûlostí, pfiipomínající nûkdyhudební fieã z doby na poãátku 20. století. V 70. letech 19. století vznik-ly první Dvofiákovy opery (Alfred, Král a uhlífi, Vanda, Tvrdé palice,·elma sedlák), kantáty (Dûdicové Bílé hory, Stabat mater), písnû ad.V instrumentální tvorbû se nyní projevila zfiejmá snaha o struãnosta pfiehlednost a ãetné taneãní inspirace (4. a 5. symfonie, Smyãcov˘sextet A dur, Smyãcov˘ kvartet Es dur, Symfonické variace na témapísnû „Já jsem huslafi“, Houslov˘ koncert a moll aj.). Zájem publikaa nakladatelÛ ale poutaly spí‰e men‰í pfiíleÏitostné kusy (Moravskédvojzpûvy, Slovanské tance aj.). Vrcholné období 80. let zaznamenalo

Fall of Arcona] and others. His triptych of stage melodramasHippodamia on a text by the poet Jaroslav Vrchlick˘ (Námluvy Pelopovy[The Courtship of Pelops], Smír TantalÛv [The Atonement of Tantalus],Smrt Hippodamie [Hippodamia’s Death]) represented an unique stageexperiment in its time and one that was hard to repeat, while his cham-ber or concert melodramas [CD2-13] with piano or orchestral accom-paniment developed a form that was very much cultivated and enjoyedgreat popularity throughout the 19th century. In the years 1892–1898Fibich then wrote several hundred short piano pieces that he arrangedand published in ten instalments under the title Nálady, dojmy aupomínky [Moods, Impressions and Reminiscences, CD2-12].Other opera composers who enjoyed success at the time were Karel·EBOR (1843–1903), whose debut opera Templáfii na Moravû [TheTemplars in Moravia] successfully competed with Smetana’sBrandenburgers in Bohemia, and the professor of flute at the PragueConservatory Vilém (Wilhelm) BLODEK (1834–1874), who contributedthe comic one-act opera V studni [In the Well] to the domestic reper-toire. Karel BENDL (1838–1897), a friend of Antonín Dvofiák and fortwo years the choirmaster of the Prague Hlahol choir, was a prolificcomposer the most successful of whose works were the opera Lejla ona historical-oriental theme and the village comedy Star˘ Ïenich [The OldBridegroom]. Josef Richard ROZKO·N¯ (1833–1913) had particularsuccess with his romantic opera Svatojanské proudy [The St. JohnRapids] and the fairytale Popelka [Cinderella], while the piano virtuosoand professor (later also director) of the Prague Conservatory JindfiichK?AN z ALBESTÒ (Henri de K?an-Albest, 1852-1926) attempted, amongother things, to produce a musical arrangement of Emile Zola’s novelGerminal. Among younger composers we should mention the harpist andconductor of the National Theatre orchestra Karel KOVA¤OVIC(1862–1920), who wrote the operas Psohlavci [Dog-Heads] and Na

1873světová výstava ve Vídni; velkáhospodářská krize v Rakousko-Uhersku

1881požár Národního divadla v Praze;jeho znovuotevření po dvou letech

1882rozdělení pražské univerzity na čes-kou a německou část

opût závaÏná díla symfonická (6., 7. a 8. symfonie, programní ouverturyV pfiírodû, Karneval a Othello), komorní (Smyãcov˘ kvartet C dur, Kla-vírní trio f moll, Klavírní kvintet A dur, klavírní trio „Dumky“ [CD2-11]ad.), klavírní a písÀová (Poetické nálady pro klavír, Cigánské melodie,k nimÏ patfií i známá píseÀ KdyÏ mne stará matka..., Milostné písnû aj.),operní (Dimitrij, Jakobín), kantátová a oratorní (Svatební ko‰ile, SvatáLudmila a Requiem), provedená s velk˘m ohlasem v Anglii, atd. Zfietel-nou promûnu stylu pak pfiinesl skladatelÛv americk˘ pobyt, kdy vzniklymj. Symfonie ã. 9 „Novosvûtská“, Smyãcov˘ kvartet F dur „Americk˘“,Smyãcov˘ kvintet Es dur, Biblické písnû [CD2-8], Violoncellov˘ koncerth moll a dva poslední smyãcové kvartety As dur a G dur. Pro posledníléta Dvofiákova pÛsobení byl potom pfiíznaãn˘ obrat k hudbû programní,coÏ dokládají zejména jeho symfonické básnû Vodník, Polednice [CD2-10], Zlat˘ kolovrat a Holoubek podle básní Karla Jaromíra Erbena,a k romanticko-pohádkov˘m námûtÛm v operách âert a Káãa, Rusalka[CD2-9] a Armida.PraÏsk˘ skladatel Zdenûk FIBICH (1850–1900) rovnûÏ obsáhl ve svétvorbû v‰echny dobové hudební druhy, tzn. symfonie, ouvertury a sym-fonické básnû, komorní a klavírní díla, písnû, kantáty a melodramy, hlav-ní úsilí v‰ak vûnoval hudebnímu divadlu. Repertoár ãeské opery oboha-til o tituly Nevûsta messinská podle tragédie Friedricha Schillera, Boufie(podle Williama Shakespeara), Hedy (podle G. G. Byrona), ·árka, PádArkuna ad. Trojice scénick˘ch melodramÛ Hippodamie na text básníkaJaroslava Vrchlického (Námluvy Pelopovy, Smír TantalÛv, Smrt Hippo-damie) znamenala ve své dobû ojedinûl˘ a sotva opakovateln˘ scénick˘experiment, zatímco autorovy komorní ãi koncertní melodramy [CD2-13] s doprovodem klavíru nebo orchestru navazují na útvar, kter˘ bylv celém 19. století hodnû pûstován a oblíben. V letech 1892–1898 paksloÏil Fibich nûkolik stovek drobn˘ch klavírních kusÛ, které sefiadila vydal v deseti se‰itech pod názvem Nálady, dojmy a upomínky

Starém bûlidle [At the Old Bleaching Ground] on popular stories by AloisJirásek and BoÏena Nûmcová, and Dvofiák’s pupil and later collector ofSouth Bohemian folksongs Karel WEISS (1862–1944), whose most suc-cessful opera Polsk˘ Ïid [The Polish Jew] was premiered at the PragueGerman Theatre in 1901. In the field of popular dance and marching music, these were years ofsuccess for Karel KOMZÁK senior (1823–1893), whose band played inPrague in 1854–1865 (for a short time the young Antonín Dvofiák was amember) and later Franti‰ek KMOCH (1848–1912) and Julius FUâÍK(1873–1916).Among performers, violinists Ferdinand LAUB (1832–1875) andFranti‰ek OND¤ÍâEK (1857–1922), the first performer of the DvofiákViolin Concerto, won international recognition, as did the cellist Hanu‰WIHAN (1855–1920), to whom Dvofiák dedicated his famous Concerto inB Minor. The Brno born Wilhelmine NORMAN-NERUDA (1839–1911),who came from a large family of musicians, became the most famousfemale violin virtuoso of the latter part of the 19th century and duringher long concert career appeared not only throughout Europe, but alsoin the USA, South Africa and Australia. The singer Terezie STOLZOVÁ(Teresa Stolz, 1834–1902), a close friend of Giuseppe Verdi, excelled onItalian stages in the years 1863–1879 in the leading roles of the operasof that composer. For almost half a century the first conductor of theCourt Opera in St. Petersburg was the composer and conductor of Czechorigin Eduard NÁPRAVNÍK (1839–1916). At the turn of the 19th/20th cen-tury the opera soprano Emma DESTINNOVÁ (Emmy Destinn,1878–1930) and the tenor Karel (Carl) BURIAN (1870–1924) wonworldwide fame, as did the violin virtuoso Jan KUBELÍK (1880–1940).Czech music theory, aesthetics and criticism also developed strongly inthe latter third of the 19th century. The major figure here was the pro-fessor at Prague University Otakar HOSTINSK¯ (1847–1910), a sup-

1891Jubilejní výstava v Praze (po 100letech druhá průmyslová výstava)

1895Národopisná výstava v Praze (při-spěla k hledání kulturní identityčeských zemí v rámci slovanskýchnárodů)

[CD2-12].Dobovû úspû‰n˘mi operními skladateli byli také Karel ·EBOR(1843–1903), jehoÏ prvotina Templáfii na Moravû úspû‰nû konkurovalaSmetanov˘m BraniborÛm, a profesor flétnové hry na praÏské konzerva-tofii Vilém (Wilhelm) BLODEK (1834–1874), kter˘ pfiispûl do domácíhorepertoáru komickou jednoaktovkou V studni. Z bohaté tvorby pfiíteleAntonína Dvofiáka a dlouholetého sbormistra praÏského Hlaholu KarlaBENDLA (1838–1897) dosáhly úspûch hlavnû opera Lejla na historicko-orientální námût a komedie z vesnického prostfiedí Star˘ Ïenich. JosefRichard ROZKO·N¯ (1833–1913) uspûl zvlá‰tû romantickou operouSvatojanské proudy a pohádkovou Popelkou, zatímco klavírní virtuoza profesor (pozdûji téÏ fieditel) praÏské konzervatofie Jindfiich KAANz ALBESTÒ (Henri de Kaan, 1852–1926) se pokusil mj. o zhudebnûnírománové pfiedlohy Emila Zoly Germinal. Z mlad‰ích pak stojí za zmín-ku harfista a dirigent orchestru Národního divadla Karel KOVA¤OVIC(1862–1920), kter˘ je autorem oper Psohlavci a Na Starém bûlidlepodle populárních literárních pfiedloh Aloise Jiráska a BoÏeny Nûmcové,a DvofiákÛv Ïák a pozdûj‰í sbûratel jihoãesk˘ch lidov˘ch písní KarelWEISS (1862–1944), jehoÏ nejúspû‰nûj‰í opera Polsk˘ Ïid [Der polnis-che Jude] byla premiérována v praÏském nûmeckém divadle roku 1901. V oboru populární hudby taneãní a pochodové slavili v tûchto letechúspûchy Karel KOMZÁK st. (1823–1893), jehoÏ kapela hrála v Prazev letech 1854–1865 (jejím ãlenem byl nûjakou dobu i mlad˘ AntonínDvofiák) a pozdûji zejména Franti‰ek KMOCH (1848–1912) a JuliusFUâÍK (1873–1916).Na poli interpretaãního umûní se v mezinárodním mûfiítku prosadilihouslisté Ferdinand LAUB (1832–1875) a Franti‰ek OND¤ÍâEK(1857–1922), první interpret Dvofiákova houslového koncertu, a cellis-ta Hanu‰ WIHAN (1855–1920), jemuÏ Dvofiák dedikoval svÛj slavn˘ kon-cert h moll. Brnûnská rodaãka Wilhelmine NORMAN-NERUDA

porter of Bedfiich Smetana and friend of Zdenûk Fibich, the author ofnumerous reviews and theoretical aesthetic studies of Czech music, andof several opera librettos. The opponents of Hostinsk˘ included, forexample, Franti‰ek PIVODA (1824–1898), whose private singing schoolproduced a number of leading singers on the Czech and internationaloperatic stage.

TTHHEE TTUURRNN OOFF TTHHEE CCEENNTTUURRYY AANNDD TTHHEE FF IIRRSSTT DDEECCAADDEESSOOFF TTHHEE 2200 TTHH CCEENNTTUURRYYsaw the climax of the developmental trends of the previous period.Czech music culture in the period before the 1st World War was a highlydistinctive and rich complex, comparable in quality of composition, rep-resentation of genres and kinds and breadth of musical production withthe cultures of the major European nations. The events of the war, thedisintegration of the Habsburg Empire and the establishment of theFirst Czechoslovak Republic in October 1918 naturally meant a radicalbreak and fundamental transformation of the institutional framework,but it was one that the overwhelming majority of Czech musicians andpublic viewed in unambiguously positive terms. There is no doubt that the towering personality of these years was Leo‰JANÁâEK (1854–1928). He was born in Hukvaldy in Northern Moraviaand studied in Brno, Prague, Leipzig and Vienna. From the beginning ofthe 1880s he worked in Brno as choirmaster, conductor, professor anddirector of the local Organ School (which he himself founded on themodel of Prague) and as a collector of folksongs. Up to the 1890s hecomposed relatively little and in the spirit of tradition (Suite for stringorchestra, La‰ské tance [Lachian Dances], the operas ·árka andPoãátek románu [The Beginning of a Romance], the cantata Amarus andothers). The culminating achievement of this period is his opera JejípastorkyÀa [Her Foster-Daughter, otherwise known as JenÛfa, CD3-6]

(1839–1911), pocházející z rozvûtvené hudebnické rodiny, se stala nej-slavnûj‰í houslovou virtuoskou 2. poloviny 19. století a bûhem své dlou-hé koncertní kariéry vystupovala nejenom po celé Evropû, ale také

based on the drama of the same name by the writer Gabriela Preissová,which was composed in the years 1894–1903 and premiered in Brno in1904, although its performance in Prague had to wait until 1916. Fromthe end of the 19th century Janáãek turned to the study of spoken lan-guage as the bearer of emotional communication and collected andrecorded in note form what he called speech-melodies, or short extractsof utterances and dialogues in all kinds of speech and life situations,which later formed the starting point for his own specific form of vocal-ly dramatic expression as a composer. He was also distinctive for hislove of Russian culture and literature. Janáãek produced most of hisimportant work after 1904, when he gave up regular teaching activity.By 1918 he had written the operas Osud [Fate], V˘lety pana Brouãka[The Excursions of Mr. Brouãek], the male choral works Kantor Halfar,Maryãka Magdonova, 70 000 on words by the Moravian poet PetrBezruã, the piano works Po zarostlém chodníãku [On an OvergrownPath], V mlhách [In the Mists] and the Sonata 1. X. 1905, the symphon-ic ballad ·umafiovo dítû [The Fiddler’s Child] and the three-movementorchestral rhapsody Taras Bulba [CD3-4]. After 1918 Janáãek achievedinternational recognition and came to rank with composers more than ageneration younger such as Béla Bartók, Igor Stravinsky and PaulHindemith as the leading representatives of European music betweenthe two world wars. Today he is justly regarded as one of the greatestoperatic composers of the 20th century. Among the works of his last cre-ative period we should mention the operas KáÈa Kabanová, Li‰kaBystrou‰ka [The Cunning Little Vixen], Vûc Makropulos [The MakropulosCase] and Z mrtvého domu [From the House of the Dead], the malechoral work Potuln˘ ‰ílenec [The Wandering Madman], the song cycleZápisník zmizelého [The Diary of One who Disappeared, CD3-5] fortenor, alto, female choir and piano; two string quartets [CD3-3], theConcertino and Capriccio for piano, ¤íkadla [Nursery Rhymes] for voice

vpravo:

24. Leoš Janáček: Zápisník zmizelého / A Diary of One Who Disappeared, rukopis / authograph

23. Leoš Janáček, c.1880

and small instrumental ensemble, Sinfonietta for orchestra and thegreat Glagolská m‰e [Glagolitic Mass] for soloists, choir, orchestra andorgan. Janáãek’s writings on musical theory, reviews and feuilletons arean important part of his work. Janáãek’s contemporary Josef Bohuslav FOERSTER (1859–1951), sonof the professor at the Organ School, music theorist and choir directorat St. Vojtûch’s, Josef FÖRSTER (1833–1907), worked in the years1893–1918 in Hamburg, where he became friends with Gustav Mahler,and later in Vienna. In his extensive output, printed only in part andmainly written in a traditional spirit, what stand out most are his songson Czech and German texts, including Písnû na slova K. H. Máchy (Songson Words by K.H. Mácha) and Milostné písnû na slova R. Thákura (LoveSongs on Words by R. Tagore, the male choral pieces on texts by JosefVáclav Sládek (Oráã [The Ploughman], Polní cestou [Field Path], Velké,‰iré, rodné lány [Great, Wide, Native Fields] etc), among his symphoniesthe 4th Symphony in C Minor with the title Veliká noc (Easter) and of hisoperas Eva, composed on the basis of Gabriela Preissová’s stage playGazdina roba (The Farmer’s Wench). Foerster’s memoirs, published infour volumes under the title Poutník (The Pilgrim) are of both literaryand documentary value.The two leading figures in the generation of composers born around1870 were both pupils of Antonín Dvofiák. These were Vítûzslav Novákand Josef Suk, considered to be protagonists of Czech musical mod-ernism.Vítûzslav NOVÁK (1870–1949) studied not only piano and composition,but also law at Prague University. At the beginning of his career as com-poser he was strongly influenced by the Romantic tradition. At the endof the 1890s he discovered Moravian and Slovak folk music, and thiswas reflected in his arrangement of folksongs (Slovenské spevy [SlovakSongs] etc), and his compositions on folk texts, but also in his piano

v USA, JiÏní Africe a Austrálii. Pûvkynû Terezie STOLZOVÁ (Teresa Stolz,1834–1902), blízká pfiítelkynû skladatele, excelovala v letech1863–1879 na italsk˘ch scénách v hlavních rolích oper Giuseppe Verdi-ho. Bezmála pÛlstoletí pÛsobil ve funkci prvního kapelníka Dvorní operyv St. Petersburgu skladatel a dirigent ãeského pÛvodu EduardNÁPRAVNÍK (1839–1916). Na pfielomu 19. a 20. století si vydobyli svû-tovou slávu dramatická sopranistka Emma DESTINNOVÁ (Emmy Des-tinn, 1878–1930) a tenorista Karel (Carl) BURIAN (1870–1924),z instrumentalistÛ pak pfiedev‰ím houslov˘ virtuos Jan KUBELÍK(1880–1940).V poslední tfietinû 19. století se v˘raznû rozvinula také ãeská hudebníteorie, estetika a kritika. Jejím pfiedstavitelem byl zejména profesorpraÏské univerzity Otakar HOSTINSK¯ (1847–1910), zastánce BedfiichaSmetany a pfiítel ZdeÀka Fibicha, autor ãetn˘ch kritik a teoreticko-este-tick˘ch studií o ãeské hudbû, jakoÏ i nûkolika operních libret. K oponen-tÛm Hostinského a Smetany patfiil napfi. Franti‰ek PIVODA(1824–1898), z jehoÏ soukromé pûvecké ‰koly vy‰la fiada pfiedních pûv-kyÀ a pûvcÛ domácí i mezinárodní operní scény.

NNAA PP¤¤EELLOOMMUU 1199 .. AA 2200 .. SSTTOOLLEETT ÍÍ AA VV PPRRVVNNÍÍCCHH DDEESSEETT II --LLEETT ÍÍCCHH 2200 .. SSTTOOLLEETT ÍÍ

se zavr‰ují v˘vojové tendence pfiede‰lého období. âeská hudební kultu-ra v období pfied první svûtovou válkou pfiedstavovala svébytn˘ a boha-t˘ komplex, srovnateln˘ co do kvality pÛvodní kompoziãní tvorby, zastou-pení druhÛ a ÏánrÛ a ‰ífie hudebního provozu s kulturami velk˘ch evrop-sk˘ch národÛ. Váleãné události, rozpad habsburské monarchie a vznikprvní âeskoslovenské republiky v fiíjnu 1918 znamenaly samozfiejmûradikální zlom a zásadní promûnu politického a institucionálního rámce,

1914–1918the First World War

1917the October (Bolshevik) Revolu-tion in Russia

1918disintegration of the Austro-Hun-garian Monarchy; the establish-ment of the 1st CzechoslovakRepublic (28th October)

kterou ov‰em drtivá vût‰ina domácích hudebních tvÛrcÛ i vefiejnosti vní-mala jednoznaãnû pozitivnû. Nejv˘raznûj‰í osobností tûchto let byl rozhodnû Leo‰ JANÁâEK(1854–1928). Narodil se v Hukvaldech na severní Moravû a studovalv Brnû, Praze, Lipsku a Vídni. Od poãátku 80. let pÛsobil v Brnû jakosbormistr, dirigent, profesor a fieditel tamûj‰í varhanické ‰koly (kterousám zaloÏil po praÏském vzoru) a jako sbûratel lidov˘ch písní. AÏ do 90.let 19. století komponoval pomûrnû málo a v duchu tradice (Suita prosmyãcov˘ orchestr, La‰ské tance, opery ·árka a Poãátek románu, kan-táta Amarus aj.). Zavr‰ením tohoto období je opera Její pastorkyÀa[CD3-6] podle stejnojmenného dramatu spisovatelky Gabriely Preisso-vé, která byla sloÏena v letech 1894–1902 a premiérována v Brnû roku1904, zatímco praÏského provedení se doãkala teprve v roce 1916. Odkonce 19. století se Janáãek zab˘val studiem mluvené fieãi jako nosite-le emocionálního sdûlení a sbíral a zaznamenával v notách nápûvkymluvy, neboli krátké úryvky promluv a dialogÛ pronesen˘ch v nejrozma-nitûj‰ích fieãov˘ch a Ïivotních situacích, jeÏ potom tvofiily v˘chodiskojeho specifického vokálnû dramatického projevu. Charakteristick˘ bylrovnûÏ jeho vfiel˘ vztah k ruské kultufie a literatufie. Vût‰inu v˘znamn˘chdûl napsal Janáãek po roce 1904, kdy zanechal pravidelné pedagogickéãinnosti. Do roku 1918 vznikly opery Osud, V˘lety pana Brouãka, muÏ-ské sbory Kantor Halfar, Maryãka Magdonova, 70 000 na slova morav-ského básníka Petra Bezruãe, klavírní skladby Po zarostlém chodníãku,V mlhách a sonáta „1. X. 1905“, symfonická balada ·umafiovo dítû a tfií-vûtá orchestrální rapsodie Taras Bulba [CD3-4] ad. Po roce 1918 získalJanáãek mezinárodní vûhlas a zafiadil se – po boku skladatelÛ více neÏo generaci mlad‰ích jako byli Béla Bartók, Igor Stravinskij nebo PaulHindemith – k ãeln˘m pfiedstavitelÛm evropské hudby mezi dvûma svû-tov˘mi válkami. Dnes je právem pokládán za jednoho z nejvût‰ích svû-tov˘ch operních skladatelÛ 20. století. Z dûl posledního tvÛrãího období

Sonata in F Major (Sonata eroica) and his popular Slovácká suita[Slovácko Suite] for small orchestra. Novák’s best works in the periodbefore the 1st World War include the song cycles Melancholie(Melancholia) and Údolí nového království [The Valley of the NewKingdom] on texts by the poet Antonín Sova, his Piano Trio in D Minor,String Quartets in G Major and D Major, piano cycles Písnû zimních nocí[Songs of Winter Nights] and Pan [CD2-14]– inspired by the novella ofthe same name by the Norwegian writer Knut Hamsun, the symphonicpoems V Tatrách [In the Tatras], O vûãné touze [The Eternal Longing]and Toman a lesní panna [Toman and the Wood Nymph], the cantatas theBoufie (The Storm) on words by Svatopluk âech and Svatební ko‰ile (TheSpectre’s Bride) on the poem by K. J. Erben. Of his later works the moststriking is his Jihoãeská suita (South Bohemian Suite) for orchestra,composed in 1937. For many years a professor at the PragueConservatory, Vítûzslav Novák taught several generations of composers,who came to him not only from the Czech Lands but also from SlovakiaYugoslavia, Bulgaria, Rumania, the Ukraine and elsewhere. Josef SUK (1874–1935), for many years a violinist in the Czech Quartet(the first professional Czech string quartet, and active 1892–1933),first became a composer under the influence of his teacher and father-in-law Antonín Dvofiák, as is clear, for example, from his popular StringSerenade in E flat or early Symphony in E Major. He then developed hisown distinctive tone with stage music for Julius Zeyer’s fairytale playsRadúz a Mahulena (1899) and Pod jabloní [Under the Apple Tree](1901), the piano cycles Jaro (Spring), O matince [About Mother,CD3-2], Îivotem a snem [Things Lived and Dreamt] and Ukolébavky[Lullabies], and also âtyfii skladby [Four Pieces] for violin and piano,Fantazie g moll [Phantasia in G Minor] for violin and orchestra,Fantastické scherzo for orchestra, the symphonic poem Praga and espe-cially the Second String Quartet of 1911. Suk’s free cycle of four pro-

1923the start of regular broadcasts byCzechoslovak Radio in Prague

1933Adolf Hitler rises to power in

Germany

1937death of the 1st Czechoslovakpresident T. G. Masaryk (* 1850),E. Beneš becomes president (from1935)

1914–918první světová válka

1917Říjnová (bolševická) revolucev Rusku

1918rozpad Rakousko-Uherské monar-chie; vznik Československé republi-ky (28. 10.)

25. Vítězslav Novák

26. Josef Suk, 1906

je tfieba pfiipomenout opery KáÈa Kabanová, Li‰ka Bystrou‰ka, Vûc Mak-ropulos a Z mrtvého domu, muÏsk˘ sbor Potuln˘ ‰ílenec, písÀov˘ cyklusZápisník zmizelého [CD3-5] pro tenor, alt, Ïensk˘ sbor a klavír; dvasmyãcové kvartety [CD3-3], Concertino a Capriccio pro klavír, ¤íkadlapro zpûv a mal˘ instrumentální soubor, Symfonietu pro orchestr a vel-kou Glagolskou m‰i pro sóla, sbor, orchestr a varhany aj. DÛleÏitou sou-ãástí Janáãkova díla jsou jeho hudebnû teoretické práce, kritiky a feje-tony.JanáãkÛv generaãní vrstevník Josef Bohuslav FOERSTER (1859–1951),syn profesora varhanické ‰koly, hudebního teoretika a fieditele kÛruu sv. Vojtûcha Josefa FÖRSTERA (1833–1907), pÛsobil v letech1893–1918 v Hamburku – kde se mj. osobnû sblíÏil s Gustavem Mahle-rem – a poté ve Vídni. Z jeho obsáhlé tvorby, jen zãásti vydané tiskema nesené pfieváÏnû v duchu tradice, vynikají hlavnû písnû na ãeskéa nûmecké texty, mezi nimi Písnû na slova K. H. Máchy a Milostné písnûna slova R. Thákura [Liebeslieder des Rabindranath Tagore], muÏskésbory na texty Josefa Václava Sládka (Oráã, Polní cestou, Velké, ‰iré,rodné lány ad.), ze symfonií 4. symfonie c moll s názvem Veliká noca z oper Eva, komponovaná podle dramatu Gabriely Preissové Gazdinaroba. Literárnû a dokumentárnû cenné jsou Foersterovy pamûti, vydanéve ãtyfiech svazcích pod názvem Poutník [Der Pilger: Erinnerungeneines Musikers].VÛdãí místo mezi skladateli narozen˘mi okolo roku 1870 zaujali dva ÏáciAntonína Dvofiáka, Vítûzslav Novák a Josef Suk, vnímaní jako protago-nisté ãeské hudební moderny.Vítûzslav NOVÁK (1870–1949) studoval kromû klavíru a kompozice taképráva na praÏské univerzitû. Jeho skladatelské zaãátky se nesly silnû veznamení romantické tradice. Koncem 90. let 19. století pro sebe objevilmoravsk˘ a slovensk˘ hudební folklór, coÏ mûlo odraz v úpravách lido-v˘ch písní (Slovenské spevy ad.), v kompozicích na lidové texty, ale také

grammatic symphonies and symphonic poems Asrael (1906, in memoryof Antonín Dvofiák and Otilie Dvofiák-Suk), Pohádka léta [A SummerTale, CD3-1] (1909), Zrání [Ripening](1917) and Epilogue (1932) rankamong the best European orchestral works of the first third of the 20th

century.A fellow student of V. Novák and J. Suk in Dvofiák’s composition class,Oskar NEDBAL (1874–1930) became violist of the Czech Quartet andlater a well-known conductor. He also made a name for himself as acomposer of ballets including Pohádka o Honzovi [The Tale of Johnnie](1902), Z pohádky do pohádky [From Tale to Tale] (1908) and theoperettas Polská krev [Polish Blood] (1913) and Vinobraní [The Vintage](1916).Otakar OSTRâIL (1879–1935) was a private pupil of Zdenûk Fibich. Heworked first as a teacher of foreign languages at secondary school, butthen as conductor in the Prague Na Vinohradech Theatre and from 1918to his death as head of the opera at the National Theatre in Prague,where he could take credit not only for the staging of the completeoperas of Bedfiich Smetana and W. A. Mozart, but also for the Praguepremiere of Alban Berg’s opera Wozzeck. The orchestral variationsKfiíÏová cesta [Calvary, CD3-7] are among the high points of his work.Among his operas we might mention at least Honzovo království(Johnny’s Kingdom) based on a tale by Lev Tolstoy, which was Ostrãil’slast work. Of the composers who came to prominence after the First World War,pride of place must go to Bohuslav MARTINÒ (1890–1959), pupil ofJosef Suk and Albert Roussel. He worked first in Prague (for a shorttime as a violinist in the Czech Philharmonic) and then in Paris in theyears 1923–1940. The Nazi invasion of France forced him to emigrateto the USA. After the end of the 2nd World War he lived and worked suc-cessively in France, Italy and in Switzerland, where he died. After the

1938annexation (Anschluss) of Austriato Germany; The Munich Agree-ment on the cession of the Czechborderlands to Germany, estab-lishment of the so-called SecondCzechoslovak Republic

27. Otakar Ostrčil

1923zahájení pravidelného vysílání Čs.rozhlasu v Praze

v klavírní Sonátû F dur (Sonata eroica) anebo v populární Slovácké suitûpro mal˘ orchestr. K Novákov˘m vrcholn˘m dílÛm z období pfied prvnísvûtovou válkou patfií písÀové cykly Melancholie a Údolí Nového králov-ství na texty básníka Antonína Sovy, Klavírní trio d moll, Smyãcové kvar-tety G dur a D dur, klavírní cykly Písnû zimních nocí a Pan [CD2-14] –inspirovan˘ stejnojmennou novelou norského spisovatele Knuta Hamsu-na, symfonické básnû V Tatrách, O vûãné touze a Toman a lesní panna,kantáty Boufie na slova Svatopluka âecha a Svatební ko‰ile podle K. J.Erbena. Z pozdních dûl vyniká Jihoãeská suita pro orchestr, kompono-vaná roku 1937. Jako dlouholet˘ profesor praÏské konzervatofie vycho-val Vítûzslav Novák nûkolik generací skladatelÛ, ktefií k nûmu pfiicházelinejenom z ãesk˘ch zemí, ale také ze Slovenska, Jugoslávie, Bulharska,Rumunska, Ukrajiny aj.Josef SUK (1874–1935), dlouholet˘ houslista âeského kvarteta (pÛsobí-cího jako první profesionální ãeské kvartetní sdruÏení v letech1892–1933), stál jako skladatel zpoãátku pod vlivem svého uãitelea tchána Antonína Dvofiáka. Svûdãí o tom napfiíklad populární Smyãco-vá serenáda Es dur nebo raná Symfonie E dur. Osobité tóny pfiiná‰ejíscénické hudby k pohádkov˘m hrám Julia Zeyera Radúz a Mahulenaa Pod jabloní (1899 a 1901), klavírní cykly Jaro, O matince [CD3-2],Îivotem a snem a Ukolébavky, dále âtyfii skladby pro housle a klavír,Fantazie g moll pro housle a orchestr, Fantastické scherzo pro orches-tr, symfonická báseÀ Praga a zvlá‰tû Druh˘ smyãcov˘ kvartet z roku1911. SkladatelÛv voln˘ cyklus ãtyfi velk˘ch programních symfoniía symfonick˘ch básní Asrael (1906, na pamûÈ Antonína Dvofiáka a Oti-lie Dvofiákové-Sukové), Pohádka léta (1909) [CD3-1], Zrání (1917)a Epilog (1932) lze pfiifiadit k vrcholÛm evropské orchestrální tvorbyprvní tfietiny 20. století.SpoluÏákem V. Nováka a J. Suka v Dvofiákovû kompoziãní tfiídû byl OskarNEDBAL (1874–1930), violista âeského kvarteta a pozdûji renomovan˘

communist takeover he never returned to his homeland. BohuslavMartinÛ’s early works such as the ballet Istar or the cantata âeská rap-sodie [Czech Rhapsody], performed with great success at the beginningof 1919, grow out of the late romantic musical tradition. With his arrivalin Paris, however, the composer changed direction, influenced by newtrends and particularly enchantment with jazz and other expressions ofmodern metropolitan civilisation. From the end of the 1920s he thenturned to the Neo-Classicism represented by Igor Stravinsky, but also tothe sources of Bohemian and Moravian folk song and folk theatre. Hiswork from his American and post-war periods revives and more explic-itly develops the legacy of the 19th century (as far as instrumental set-tings, genres and forms are concerned). Of the more than 400 works ofBohuslav MartinÛ we should mention the operas Voják a taneãnice [TheSoldier and the Dancer], Tfii pfiání [The Three Wishes], Hry o Marii [TheMiracles of Mary], Julietta (on a Surrealist stage play by GeorgesNeveux), What Men Live By (based on L. N. Tolstoy), The Marriage (afterN.V. Gogol), Mirandolina (after C. Goldoni), The Greek Passion (after thenovel by Nikos Kazantzakis), and Ariane (again after Georges Neveux),composed in the years 1927 – 1958, the sung ballet ·palíãek [TheChapbook] and the opera-ballet Divadlo za bránou [The Theatre behindthe Gate] of the 1930s. Among his major orchestral works we shouldthen mention the six symphonies and particularly the last, which bearsthe name Fantaisies symphoniques (1953), Memorial to Lidice (1943),Frescoes of Piero della Francesca and The Parables for large orchestra,as well as the five concertos for piano and orchestra, the two violin con-certos, the two cello concertos and the Concerto for oboe. The mostremarkable pieces that he wrote for chamber and smaller ensemblesinclude the seven string quartets, the Concerto grosso and Tre ricercarifor string orchestra, and the Double Concerto [CD3-13] for two stringorchestras, piano and timpani of 1938. MartinÛ’s outstanding achieve-

28. Bohuslav Martinů, Praha 1933

1933v Německu nástup Adolfa Hitlera k moci

1937umírá 1. československý prezidentT. G. Masaryk (*1850), prezidentemEdvard Beneš (od r. 1935)

1938připojení (Anschluss) Rakouskak Německu; Mnichovská dohodao odstoupení českých pohraničníchúzemí Německu, vznik tzv. 2. Čes-koslovenské republiky

dirigent. Proslavil se jako skladatel baletÛ Pohádka o Honzovi (1902),Z pohádky do pohádky (1908) aj. a operet Polská krev [Polenblut](1913) a Vinobraní [Die Winzerbraut] (1916).Otakar OSTRâIL (1879–1935) byl soukrom˘m Ïákem ZdeÀka Fibichaa pÛsobil nejprve jako stfiedo‰kolsk˘ profesor cizích jazykÛ, poté jakodirigent v praÏském divadle Na Vinohradech a od r. 1918 aÏ do své smrtijako ‰éf opery Národního divadla v Praze, kde se zaslouÏil nejenomo souborná provedení oper Bedfiicha Smetany ãi W. A. Mozarta, ale takéo praÏskou premiéru opery Albana Berga Vojcek [Wozzeck]. Orchestrál-ní variace KfiíÏová cesta [CD3-7] patfií k vrcholÛm jeho tvorby. Z oper-ních dûl je tfieba zmínit aspoÀ Honzovo království na pohádkov˘ námûtL. N. Tolstého, jímÏ se Ostrãilovo dílo uzavírá. Ze skladatelÛ, ktefií na sebe upozornili po první svûtové válce, stojí naprvním místû Bohuslav MARTINÒ (1890–1959), Ïák Josefa Sukaa Alberta Roussela. PÛsobil nejprve v Praze (krátce jako houslista âeskéfilharmonie) a poté v letech 1923–1940 v PafiíÏi. Vpád nacistick˘chvojsk do Francie ho pfiinutil k emigraci do USA. Po skonãení 2. svûtovéválky Ïil a tvofiil stfiídavû ve Francii, Itálii a ve ·v˘carsku, kde také zem-fiel. Do komunistického âeskoslovenska se jiÏ nevrátil. Raná díla Bohu-slava MartinÛ jako balet Istar nebo kantáta âeská rapsodie, provedenás velk˘m úspûchem poãátkem roku 1919, rostou z dobové pozdnûromantické hudební fieãi. Pfiíchod do PafiíÏe znamenal pro na‰eho skla-datele prudk˘ pfiíklon k módním dobov˘m tendencím, k nimÏ patfiilozvlá‰tû okouzlení jazzem a jin˘mi projevy moderní velkomûstské civili-zace. Od konce 20. let se pak obrací k neoklasicismu reprezentovanémuIgorem Stravinsk˘m, ale téÏ ke zdrojÛm ãeské a moravské lidové písnûa lidového divadla. Díla z amerického a pováleãného období navazují(pokud jde o obsazení, druhy a formy) opût zfietelnûji na dûdictví 19. sto-letí. Z více neÏ 400 dûl Bohuslava MartinÛ je tfieba jmenovat opery Vojáka taneãnice, Tfii pfiání, Hry o Marii, Julietta (na surrealistick˘ ãinoherní

ments in cantata and oratorio include Kytice (Bouquet of Flowers) onfolk poetry, Polní m‰e (Field Mass) and in the 1950s The Epic ofGilgamesh, The Prophecy of Isaiah and the trio of small cantatasOtvírání studánek [The Opening of the Wells], Legenda z d˘mu bram-borové nati [A Legend of the Smoke from Potato Fires], Romance z pam-peli‰ek [The Romance of the Dandelions], and Mike‰ z hor [Mike‰ fromthe Mountains] on texts by his compatriot Miloslav Bure‰.The main protagonist of the experimental line in composition in thiscountry was Alois HÁBA (1893–1973), who studied in Prague withVítûzslav Novák and in Vienna and Berlin with Franz Schreker. He madea name as the creator and propagator of quarter-tone and sixth-tonemusic. His main works include the operas Matka [Mother, CD3-11],Nová zemû [New Land] and Pfiijì království tvé [Thy Kingdom Come), 13string quartets and other instrumental pieces. He was apparentlyinspired to micro-interval composing by the study of Wallachian andMoravian Slovak folksong, he designed and constructed special musicalinstruments (the quarter-tone piano etc) and developed a system for thewritten notation of micro-intervals. Other important composers of this generation included for exampleLadislav VYCPÁLEK (1882–1969), who worked for more than thirtyyears in the University (today National) Library in Prague, where in1922 he founded the music section. As a composer he was a student ofV. Novák and wrote mainly vocal works with serious spiritual contentsuch as Kantáta o posledních vûcech ãlovûka [Cantata on the LastThings of Man] on Moravian folksong texts, Blahoslaven˘ ten ãlovûk[Blessed Is That Man] or âeské rekviem [Czech Requiem]. JaroslavK¤IâKA (1882–1969) studied in Prague and in Berlin, and later becamewell-known primarily as a teacher and choirmaster and the author ofsongs and other pieces for children. Otakar JEREMIÁ· (1892–1962)made a name as an important conductor and radio worker in the period

1939end of the Second CzechoslovakRepublic with the creation of aSlovak state and the Protectorateof Bohemia and Moravia (underthe administration of the GermanReich)1939–1945Second World War: starts 1st

Sept.1939 with Hitler‘s attack onPoland

1942assassination of the Reichspro-tector of Bohemia and MoraviaReinhard Heydrich, followed bybrutal repression: massacre of theinhabitants of Lidice and Ležáky;beginning of the mass extermina-tion of Jews – the policy of the“Final Solution” (Endlösung) ofthe Jewish Question

1939Druhá čs. republika se rozpadá naSlovenský stát a Protektorát Čechya Morava (pod správou Německéříše)

1939–1945druhá světová válka: zahájena1. 9. 1939 Hitlerovým útokem naPolsko

1942atentát na říšského protektoraReinharda Heydricha; následnétvrdé represe: vyhlazení Lidica Ležáků; počátek masového vyhla-zování Židů v rámci „konečnéhořešení“ (Endlösung) židovské otáz-ky

text Georgese Neveux), âím lidé Ïijí (podle L. N. Tolstého), Îenitba(podle N. V. Gogola), Mirandolina (podle C. Goldoniho), ¤ecké pa‰ije(podle románu Nikose Kazantzakise), a Ariadna (opût podle GeorgeseNeveux), komponované v letech 1927–1958, zpívan˘ balet ·palíãeka operu-balet Divadlo za bránou z 30. let, z velk˘ch orchestrálních dûlpak ‰est symfonií a jmenovitû poslední z nich nesoucí název Symfonickéfantazie [Fantaisies symphoniques] (1953), Památník Lidicím (1943),Fresky Pierra della Francesca a Paraboly pro velk˘ orchestr, dále pûtkoncertÛ pro klavír a orchestr, dva koncerty houslové, dva cellové a kon-cert pro hoboj. Z komorních a men‰ích obsazení je to mj. sedm smyãco-v˘ch kvartetÛ, Concerto grosso a Tre ricercari pro smyãcov˘ orchestr,Dvojkoncert pro dva smyãcové orchestry, klavír a tympány (1938) [CD3-13], z kantátov˘ch a oratorních Kytice na slova lidové poezie, Polní m‰e(1939) a z 50. let potom Gilgame‰, Proroctví Izaiá‰ovo a trojice mal˘chkantát Otvírání studánek, Legenda z d˘mu bramborové nati, Romancez pampeli‰ek a Mike‰ z hor na texty skladatelova krajana MiloslavaBure‰e.Experimentální linii hudební tvorby sledoval u nás hlavnû Alois HÁBA(1893–1973), kter˘ studoval v Praze u Vítûzslava Nováka a ve Vídnia Berlínû u Franze Schrekera. Proslul jako tvÛrce a propagátor ãtvrttó-nové a ‰estinotónové hudby. K hlavním dílÛm patfií opery Matka[CD3-11], Nová zemû a Pfiijì království tvé, 13 smyãcov˘ch kvartetÛa jiné instrumentální kompozice. K mikrointervalové kompozici byl údaj-nû inspirován studiem vala‰ského a slováckého lidového zpûvu a mimo-evropsk˘ch tónov˘ch systémÛ. Nov˘m tónov˘m strukturám se vûnovaltéÏ teoreticky, navrhoval a dával stavût speciální hudební nástroje(ãtvrttónov˘ klavír aj.) a vypracoval systém notového zápisu mikrointer-valÛ. K dal‰ím v˘znamn˘m skladatelÛm této generace patfiil napfiíklad Ladi-slav VYCPÁLEK (1882–1969), kter˘ pracoval pfies tfiicet let v Univerzit-

between the two world wars and as the author of the opera The BrothersKaramazov based on Dostoyevsky’s famous novel. Another composerclosely associated with Czechoslovak radio was Karel Boleslav JIRÁK(1891–1972), who left to live in the USA after the Second World War.Pavel BO¤KOVEC (1894–1972) [CD3-9] was a pupil of Josef Suk andlater professor of composition at the Prague Academy of Performingarts. He composed numerous instrumental works most of them with aNeo-Classical orientation, and of his stage works the ballet Krysafi (ThePied Piper) of 1939 is outstanding. Leo‰ Janáãek’s pupil Pavel HAAS(1899–1944) [CD3-10] was imprisoned in Theresienstadt and perishedin the Auschwitz extermination camp. A somewhat younger group included I‰a KREJâÍ (1904–1968), son ofthe philosopher and university professor F. V. Krejãí and a composerwhose Neo-Classical musical idiom possessed great individuality andhumour. Other representatives of this age group were Emil Franti‰ekBURIAN (1904–1959), who devoted himself to experiments in musictheatre, and Jaroslav JEÎEK (1906–1942), well-known as the conduc-tor and composer of songs at the popular Osvobozené divadlo [LiberatedTheatre], but who also composed serious works (two string quartets, aConcerto and Fantasia for piano and orchestra, the Sonata for piano andothers). Vítûzslava KAPRÁLOVÁ (1915–1940, daughter of the composerand music teacher Václav KAPRÁL), a pupil and intimate friend ofBohuslav MartinÛ in Paris, was a composer of great promise who diedtragically young.The outstanding Czech reputation in the field of orchestral and operaperformance owed much to Václav TALICH (1883–1861), who becamefamous as a conductor of the works of J. Suk, L. Janáãek and B.MartinÛ, among others, and later Karel ANâERL (1908–1973), who sur-vived imprisonment in the Terezín Ghetto. Likewise the phenomenalpianist Rudolf FIRKU·N¯ (1912–1994), who settled permanently in the

ní (dnes Národní) knihovnû v Praze, kde roku 1922 zaloÏil hudební oddû-lení. Ve skladbû byl Ïákem V. Nováka a komponoval hlavnû vokální dílazávaÏného duchovního obsahu jako byly Kantáta o posledních vûcechãlovûka na texty moravsk˘ch lidov˘ch písní, Blahoslaven˘ ten ãlovûknebo âeské rekviem. Jaroslav K¤IâKA (1882–1969) studoval v Prazea v Berlínû, pozdûji proslul hlavnû jako pedagog a sbormistr a autorpísní a jin˘ch skladeb pro dûti. Otakar JEREMIÁ· (1892–1962) si získalzásluhy jako v˘znamn˘ dirigent a rozhlasov˘ pracovník v období mezidvûma svûtov˘mi válkami a jako autor opery Bratfii Karamazovi podlerománu F. M. Dostojevského. S prostfiedím âs. rozhlasu byl úzce spjatrovnûÏ Karel Boleslav JIRÁK (1891–1972), kter˘ po druhé svûtové válceode‰el do USA. Pavel BO¤KOVEC (1894–1972) [CD3-9] byl Ïákem Jose-fa Suka a pozdûji profesorem kompozice na praÏské Akademii múzick˘chumûní. Zkomponoval ãetná instrumentální díla pfieváÏnû neoklasickéorientace, z jevi‰tních dûl vyniká balet Krysafi z roku 1939. Îák Leo‰eJanáãka Pavel HAAS (1899–1944) [CD3-10] byl vûznûn v Terezínûa zahynul ve vyhlazovacím tábofie v Osvûtimi.K mlad‰í generaãní skupinû náleÏeli I‰a KREJâÍ (1904–1968), syn filo-zofa a univerzitního profesora F. V. Krejãího, jehoÏ neoklasicistní hudeb-ní fieã má nezamûniteln˘ osobit˘ ráz a humor. Dále to byli Emil Franti-‰ek BURIAN (1904–1959), kter˘ se vûnoval experimentÛm na polihudebního divadla, a Jaroslav JEÎEK (1906–1942), kter˘ je znám jakodirigent a autor písní v populárním Osvobozeném divadle, av‰ak vedletoho komponoval i díla váÏné orientace (dva smyãcové kvartety, Koncerta Fantasii pro klavír a orchestr, Sonátu pro klavír aj.). Pfiedãasnû zesnu-lá Vítûzslava KAPRÁLOVÁ (1915–1940), dcera skladatele a hudebníhopedagoga Václava KAPRÁLA (1889–1947), byla v PafiíÏi Ïaãkou a intim-ní pfiítelkyní Bohuslava MartinÛ.O vynikající povûst ãeského interpretaãního umûní na poli orchestrálníma operním se zaslouÏili Václav TALICH (1883–1861), kter˘ proslul mj.

USA from 1939, often performed works by Czech composers, above allBohuslav MartinÛ. In the same period Jarmila NOVOTNÁ (1907–1994)became a world famous singer.The composer Jaromír WEINBERGER (1896–1967) gained an interna-tional reputation for his popular folk opera ·vanda dudák [·vanda theBagpiper] (after the fairytale play by J. K. Tyl, 1927). In 1938 he emi-grated to the USA, as the highly successful operetta composer RudolfFRIML (1879–1972) had done years before him, or the Brno born ErichWolfgang KORNGOLD (1897–1957), who made a career as the compos-er of film music in Hollywood. Among composers of light and popular music we should mention at leastthe names of the cabaret singer, actor and director Karel HA·LER(1879–1941), who died in a concentration camp, and the composerJaromír VEJVODA (1902–1988), author of the world famous melody·koda lásky (Rosamunde or the Beer Barrels-Polka, 1934). Up to the outbreak of the 2nd World War, German musical culture inBohemia also produced notable composers and performers. Its centralinstitution was the Prague German Opera, which particularly in thetwenty-five years when it was directed by Angelo NEUMANN(1838–1910) could boast excellent performers and a vibrant repertoire.In the 1885–1886 season the young Gustav MAHLER (1860–1911)worked here as conductor after a short engagement in Olomouc. AfterNeumann’s death, Alexander von ZEMLINSKY (1872–1941) came toPrague and was later engaged as director of the opera and professor atthe German music academy in the years 1911–1927. In 1924 he direct-ed the world premiere of his Lyrical Symphony on texts by R. Tagorehere, and the opera monodrama Erwartung by his friend ArnoldSchönberg. He was later to go to Berlin and in 1933 into emigration inthe USA. Many talented Bohemian German composers and musicianswho did not manage to emigrate in time perished in Nazi extermination

29. Alois Hába

camps. They included Erwin SCHULHOFF (1893–1942) [CD3-8], ViktorULLMANN (1898–1944), Hans KRASA (1899–1944) and Gideon KLEIN(1919–1945).

CCZZEECCHH MMUUSS IICC 11994455––11998899

TThhee PPoosstt--WWaarr YYeeaarrss aanndd NNiinneetteeeenn FFiiffttiieess The first post-war years (1945–1948) were a time of great musicalactivity and many fundamental changes. Contacts with the outside worldwere restored, new musical institutions were born and others weretransformed. In October 1945 the Czech Philharmonic was nationalised,new symphony orchestras were founded (e. g. the MoravianPhilharmonic) and new opera companies were formed in theatres leftafter the transfer of the Germans (Ústí nad Labem, Liberec, Opava).1946 saw the first international Prague Spring festival. Shostakovich,Prokofiev, Stravinsky, Honegger, Messiaen, Britten, Bartók, Hindemithand others all played in Bohemia, and there were appearances by theconductor Charles Munch, the violinist David Oistrakh and LeonardBernstein, for example. Czech music was played at festivals abroad. The communist coup in February 1948 meant another stark change inCzech musical life, however. The theories of the Stalinist ideologist A. A.Zhdanov became official doctrine in the arts and control of new compo-sition and its performance was soon handed over to the centralisedUnion of Czechoslovak Composers. The Zhdanovites campaigned againstformalism, subjectivism and cosmopolitanism, condemning not just“western modernism” but from the start finding Leo‰ Janáãek, BohuslavMartinÛ or Alois Hába equally unacceptable. They called for a return totraditional national values, above all to the work of Bedfiich Smetana,and demanded socially engaged themes. The cantata and mass songbecame prominent musical genres. The leading proponents of

jako dirigent dûl J. Suka, L. Janáãka a B. MartinÛ a pozdûji KarelANâERL (1908–1973), kter˘ pfieÏil internaci v terezínském ghettu. Rov-nûÏ fenomenální pianista Rudolf FIRKU·N¯ (1912–1994), Ïijící od roku1939 trvale v USA, provádûl ãasto skladby ãesk˘ch autorÛ, na prvnímmístû Bohuslava MartinÛ. Pûveckou hvûzdou svûtového formátu bylav tûchto letech Jarmila NOVOTNÁ (1907–1994).Skladatel Jaromír WEINBERGER (1896–1967) získal svûtovou proslu-lost lidovou operou ·vanda dudák (podle pohádkové hry J. K. Tyla,1927). Roku 1938 emigroval do USA, podobnû jako dávno pfied ním svû-tovû úspû‰n˘ operetní skladatel Rudolf FRIML (1879–1972), ãi brnûn-sk˘ rodák Erich Wolfgang KORNGOLD (1897–1957), kter˘ zakotvil jakoautor filmov˘ch hudeb v Hollywoodu. Z autorÛ zábavné a populární hudby si pfiipomeÀme aspoÀ jména kaba-retního zpûváka, herce a reÏiséra Karla HA·LERA (1879–1941), kter˘skonãil svÛj Ïivot v koncentraãním tábofie, a skladatele JaromíraVEJVODY (1902–1988), autora svûtovû proslulé melodie ·koda lásky(1934). Také nûmecká hudební kultura v âechách vykazovala aÏ do vypuknutí 2.svûtové války pozoruhodné umûlecké v˘sledky. Centrální institucí bylapraÏská nûmecká opera, která se zvlá‰tû za pûtadvacetileté éry fiediteleAngelo NEUMANNA (1838–1910) py‰nila v˘born˘mi interprety a poho-tovou dramaturgií. V sezónû 1885–1886 zde jako kapelník úãinkovalmlad˘ Gustav MAHLER (1860–1911), kter˘ byl pfiedtím krátce angaÏo-ván téÏ v Olomouci. Po Neumannovû smrti pfii‰el do Prahy Alexandervon ZEMLINSKY (1872–1941), kter˘ zde potom pÛsobil jako dirigentopery a profesor nûmecké hudební akademie v letech 1911–1927. Roku1924 zde uvedl ve svûtové premiéfie svou Lyrickou symfonii [LyrischeSymphonie] na texty R. Thákura a operní monodrama Oãekávání[Erwartung] pfiítele Arnolda Schönberga. Jeho dal‰í cesty vedly do Ber-lína a po roce 1933 do emigrace v USA. Mnozí talentovaní skladatelé

a hudebníci nûmecké národnosti pÛvodem z ãesk˘ch zemí, ktefií nestihlivãas emigrovat, zahynuli v nacistick˘ch vyhlazovacích táborech. Patfiilik nim Erwin SCHULHOFF (1893–1942) [CD3-8], Viktor ULLMANN(1898–1944), Hans KRASA (1899–1944) a Gideon KLEIN (1919–1945).

ââEESSKKÁÁ HHUUDDBBAA 11994455––11998899

PPoovváálleeããnnáá aa 5500.. llééttaaPrvní pováleãná léta (1945–1948) byla obdobím velké hudební aktivityi mnoh˘ch zásadních zmûn. Obnovovaly se styky se zahraniãím, vznika-ly nové hudební instituce a jiné se transformovaly. V fiíjnu 1945 bylazestátnûna âeská filharmonie, zakládaly se nové symfonické orchestry(napfi. Moravská filharmonie), v objektech po odsunut˘ch Nûmcích vzni-kala nová operní divadla (Ústí nad Labem, Liberec, Opava). V roce 1946se poprvé uskuteãnil mezinárodní hudební festival PraÏské jaro.V âechách se hrál ·ostakoviã, Prokofjev, Stravinskij, Honegger, Messia-en, Britten, Bartók, Hindemith ad., vystupovali zde napfi. dirigent Char-les Munch, houslista David Oistrach nebo Leonard Bernstein. âeskáhudba se naopak hrála na festivalech v zahraniãí. Únor 1948 znamenal pro ãesk˘ hudební Ïivot dal‰í prudkou zmûnu. Ofi-ciální estetickou doktrínou se staly teze stalinského ideologa A. A. Îda-nova a kontrolu nad novou tvorbou i jejím provozováním brzy získalcentralizovan˘ Svaz ãeskoslovensk˘ch skladatelÛ. Îdanovovci brojiliproti formalismu, subjektivismu a kosmopolitismu a trnem v oku jim bylnejen „západní modernismus“, ale zpoãátku i Leo‰ Janáãek, BohuslavMartinÛ nebo Alois Hába. Volali po návratu k tradiãním národním hod-notám, pfiedev‰ím k dílu Bedfiicha Smetany, a poÏadovali angaÏovanoutématiku. Prominentními hudebními Ïánry se staly kantáta a masovápíseÀ. Pfiedními stoupenci Ïdanovovské estetiky byli muzikolog Antonín

Zhdanovite aesthetics were the musicologist Antonín Sychra, the musiccritic Miroslav Barvík and the composers Josef STANISLAV(1897–1971), Jan SEIDEL (1908–1998; e. g. the mass song Kupfiedu,zpátky ni krok! [Forwards, No Step Back!] and Václav DOBIÁ·(1909–1978), author of the cantata Buduj vlast, posílí‰ mír [Build theHomeland and You will Strengthen Peace] (1950) and the nonet O rodnézemi [On Native Land] (1952), but also of Sonata for Piano, Strings,Wind Quintet and Tympani (1947), which in the fifties were regarded asthe composer’s lapse into modernism. In the background, however, music was also being written by peoplewho refused to follow the official line. Alois Hába continued to compose both microtonal and twelve-toneworks (e. g. Concerto for Violin and Orchestra, string quartets), whileMiloslav KABELÁâ (1908–1979), who had attracted a great deal ofattention after the war with his cantata Neustupujte! [Do not Retreat!](1939, performed 1945) and 2nd Symphony (1946), carried on develop-ing his highly distinctive compositional idiom based on strict principlesof construction (Mysterium ãasu (The Mystery of Time), 3rd and 4th

Symphonies). The music of Klement SLAVICK¯ (1910–1999) drew onMoravian folk tradition (Moravian Dance Fantasies, RhapsodicVariations), and similar sources also inspired the work of JaroslavDOUBRAVA (1909–1960). Jan HANU· (1915–2004) wrote striking stageand symphonic works as well as liturgical compositions for use inchurch. In the later fifties the music of the younger generation reflected astronger Neo-Classical influence, evident for example in the work of IljaHURNÍK (*1922), Viktor KALABIS (*1923), Jindfiich FELD (*1925), andLubor BÁRTA (1928–1972). This was clearly connected with the factthat its leading pre-war representatives, I‰a KREJâÍ (1904–1968) andPavel BO¤KOVEC (1894–1972), who as a professor at the Prague

1945capitulation of Germany andJapan, liberation of Czechoslova-kia

1945–46transfer of the Sudeten Germanson the basis of the decreesissued by President E. Beneš

1946 the Communist Party wins theelections and the Communistleader Klement Gottwaldbecomes Prime Minister

1947Under pressure from MoscowCzechoslovakia refuses the Mar-shall Plan.

1948the Communists seize power(February), manipulated elections, K. Gottwald becomes president

1950–54political show trials

1953currency reform – rapid growth ofcost of living, devaluation of sav-ings, death of J.V. Stalin and K.Gottwald

1945 kapitulace Německa a Japonska;osvobození Československa

1945–46odsun sudetských Němců na zákla-dě dekretů vydaných prezidentemE. Benešem

1946 ve volbách vítězí komunistická stra-na, do čela vlády nastupuje vůdcekomunistů Klement Gottwald

Sychra, hudební kritik Miroslav Barvíka skladatelé Josef STANISLAV (1897–1971),Jan SEIDEL (1908–1998; napfi. masovápíseÀ Kupfiedu, zpátky ni krok!) a VáclavDOBIÁ· (1909–1978), autor kantáty Budujvlast, posílí‰ mír (1950) a nonetu O rodnézemi (1952), ale i Sonáty pro klavír, smyãce,dechov˘ kvintet a tympány (1947), kterábyla v padesát˘ch letech vnímána jako auto-rÛv ústupek modernismu. V pozadí v‰ak vznikala také díla osobností,které oficiální linie tvorby nesledovaly. AloisHába dále komponoval díla mikrotonálníi dvanáctitónová (napfi. Koncert pro houslea orchestr, smyãcové kvartety), MiloslavKABELÁâ (1908–1979), kter˘ na sebe poválce v˘raznû upozornil kantátou Neustupuj-te! (1939, prov. 1945) a 2. symfonií (1946),

pokraãoval v rozvíjení svého svébytného, na pfiísné stavebnosti zaloÏe-ného kompoziãního jazyka (Mysterium ãasu, 3. a 4. symfonie). SkladbyKlementa SLAVICKÉHO (1910–1999) ãerpají z moravského folklóru(Moravské taneãní fantasie, Rapsodické variace) a z podobn˘ch zdrojÛvyrÛstá i dílo Jaroslava DOUBRAVY (1909–1960). Jan HANU·(1915–2004) je autorem v˘razn˘ch scénick˘ch a symfonick˘ch opusÛi liturgick˘ch skladeb pro chrámové provozování. Ve druhé polovinû 50. let se v tvorbû mlad‰í generace v˘raznûji proje-vuje vliv neoklasicismu, patrn˘ napfiíklad v díle Ilji HURNÍKA (*1922),Viktora KALABISE (*1923), Jindfiicha FELDA (*1925), nebo LuboraBÁRTY (1928–1972). Souvisel patrnû i s tím, Ïe v té dobû je‰tû pÛsobi-li jeho pfiední pfiedváleãní pfiedstavitelé, I‰a KREJâÍ (1904–1968)

Academy of Performing Arts trained several generations of pupils, werestill active at the time. The example of Bohuslav MARTINÒ (1890–1959)was undoubtedly a factor as well. The high point of these works was theVocal Symphony (1958) by Vladimír SOMMER (1921–1997) on texts byKafka, Dostoyevsky and Cesare Pavese [CD4-1]. Jan NOVÁK(1921–1984), who had studied with MartinÛ in the U.S.A, was active inBrno.

TThhee SSiixxttiieessThe end of the fifties saw a mild political thaw and information aboutnew trends in western post-war music began to reach Bohemia. In thecourse of the sixties, composers of the young, middle and older genera-tions gradually came to understand and take up the new impulses.Specialised ensembles were formed (in addition to the pioneering NovákQuartet, they included the Komorní harmonie [Chamber Harmony] ledby the conductor Libor Pe‰ek, Musica viva Pragensis, and Sonatori diPraga) as were artistic groups (the Brno Skupina A [Group A], PragueNew Music Group), bringing together composers and theoreticians – inBrno the musicologist Milena âernohorská, for example, and in PragueVladimír Lébl, Eduard Herzog and Josef Bek. Communication with theoutside world improved still further, with Czech composers going to theWarsaw Autumn festival and Darmstadt, and visits to Czechoslovakia bysuch figures as Olivier Messiaen, Luigi Nono, Karlheinz Stockhausenand Pierre Schaeffer. What is known as the New Music affected Czech original composition inthe sixties in a variety of ways. While it led some composers to a radi-cal change of style (Zbynûk Vostfiák), others simply used the newapproaches to enrich their already refined musical idiom (JindfiichFeld), or were touched by them only fleetingly (Ilja Hurník).The principles of dodecaphony and serialism were taken up by Jan

30. Miloslav Kabeláč 31. Vladimír Sommer

1947Československo pod tlakem Mosk-vy odmítá Marshallův plán

1948 komunistický převrat (únor); konánízmanipulovaných voleb,Klement Gottwald se stává prezi-dentem

1950–54inscenované politické procesy

195620th Congress of the Soviet Com-munist Party, a political leaderN.S. Khruschev criticises the cultof personality of J.V. Stalin; theSoviet army is used in the bloodysuppression of the anti-commu-nist revolt in Hungary

a Pavel BO¤KOVEC (1894–1972), kter˘ jako profesor praÏské Akademiemúzick˘ch umûní vychoval nûkolik generací ÏákÛ. Nezanedbateln˘ jistûbyl i vzor Bohuslava MARTINÒ (1890–1959). Vrchol této tvorby pfied-stavuje Vokální symfonie (1958) Vladimíra SOMMERA (1921–1997) natexty F. Kafky, F. M. Dostojevského a C. Pavese [CD4-1]. V Brnû pÛsobilJan NOVÁK (1921–1984), kter˘ studoval mj. u B. MartinÛ v U. S. A.

6600.. llééttaaNa konci padesát˘ch let dochází k mírnému politickému uvolnûní a doâech zaãínají pronikat informace o nov˘ch trendech v západní pováleã-né hudbû. Tûchto impulsÛ se v prÛbûhu 60. let postupnû chápou sklada-telé mladé, stfiední i star‰í generace. Zakládají se specializované soubo-

KLUSÁK (*1934) [CD4-3], whose âtyfii malá hlasová cviãení [FourSmall Voice Exercises] on texts by Franz Kafka (1960), orchestralVariations on a Theme of Gustav Mahler (1962) and other pieces causeda great stir at the beginning of the sixties. Marek KOPELENT (*1932)[CD4-6], who had made a name with Nenie with Flute (1961) and his3rd String Quartet (1963), used the techniques of New Music to devel-op a unique poetic voice. The music of Rudolf KOMOROUS (*1931)works with silence (Sladká královna [The Sweet Queen], 1963), PetrKOTÍK (*1942) was drawn to experiment and John Cage. Lubo‰ FI·ER(1935–1999) internalised the impulses of what is known as the PolishSchool (Patnáct listÛ podle Dürerovy Apokalypsy [Fifteen Prints afterDürer’s Apocalypse, CD4-8] (1965).

32. Pražská skupina Nové hudby / The Prague Group of New Music: Marek Kopelent, Rudolf Komorous, Vladimír Lébl,Josef Bek, Zbyněk Vostřák, Eduard Herzog, Vladimír Šrámek (zleva / from the left)

1961building of the Berlin Wall

1968Alexander Dubček elected asleader of the Communist Party;Czechoslovkia embarks on areform course; Invasion of Cze-choslovakia by the armies of fivemember states of the Warsaw Pact (USSR, East Ger-many, Poland, Hungary and Bul-garia) (August 21st)

ry (vedle prÛkopnického Novákova kvarteta vznikají Komorní harmonievedená dirigentem Liborem Pe‰kem, Musica viva Pragensis, Sonatori diPraga ad.) a tvÛrãí skupiny (brnûnská Skupina A, PraÏská skupina Novéhudby), okolo kter˘ch se sdruÏují jak skladatelé, tak teoretici – v Brnûnapfi. muzikoloÏka Milena âernohorská, v Praze Vladimír Lébl, EduardHerzog a Josef Bek. Zlep‰uje se také komunikace se zahraniãím – ãe‰tískladatelé jezdí na Var‰avsk˘ podzim a do Darmstadtu, âechy nav‰tûvu-jí napfi. Olivier Messiaen, Luigi Nono, Karlheinz Stockhausen a PierreSchaeffer. Vliv tzv. Nové hudby se v ãeské tvorbû ‰edesát˘ch let projevuje rÛznû.Zatímco u nûkter˘ch skladatelÛ dochází k radikálnímu stylovému pfiero-du (Zbynûk Vostfiák), jiní nov˘mi skladebn˘mi postupy obohacují svÛj jiÏvytfiíben˘ hudební jazyk (Jindfiich Feld), nebo se jich jen letmo dot˘kají(Ilja Hurník).Principy dodekafonie a seriality ve sv˘ch kompozicích uplatÀuje JanKLUSÁK (*1934) [CD4-3], jehoÏ âtyfii malá hlasová cviãení na textyFranze Kafky (1960), orchestrální Variace na téma Gustava Mahlera(1962) a dal‰í skladby vzbudily na poãátku 60. let velk˘ rozruch. MarekKOPELENT (*1932) [CD4-6], kter˘ na sebe upozornil Nénií (1961) a 3.smyãcov˘m kvartetem (1963), prostfiedky Nové hudby dosahuje svébyt-ného poetického v˘razu. Hudba Rudolfa KOMOROUSE (*1931) pracujes tichem (Sladká královna, 1963), Petr KOTÍK (*1942) tíhne k experi-mentu a Johnu Cageovi. Lubo‰ FI·ER (1935–1999) vstfiebává podnûtytzv. polské ‰koly (Patnáct listÛ podle Dürerovy Apokalypsy, 1965[CD4-8]). Ke skladatelÛm star‰í generace, ktefií pod vlivem Nové hudby zásadnûpromûnili svÛj kompoziãní jazyk, patfií kromû ZbyÀka VOST¤ÁKA(1920–1985, Zrození mûsíce, 1966 [CD4-4]) také Jan KAPR(1914–1988, Cviãení pro Gydli, 1967 [CD4-5]) a Jan RYCHLÍK(1916–1964), u nûhoÏ se zájem o Novou hudbu pojí se zájmem o mimo-

Composers of the older generations who fundamentally changed theirmusical idiom under the influence of the New Music included not onlyZbynûk VOST¤ÁK (1920–1985, Zrození mûsíce [Birth of the Moon,CD4-4], 1966) but also Jan KAPR (1914–1988, Cviãení pro Gydli[Exercises for Gydli, CD4-5], 1967) and Jan RYCHLÍK (1916–1964),who combined interest in New Music with fascination with non-European musical culture (Africk˘ cyklus [African Cycle], 1961). JarmilBURGHAUSER (1921–1997) used the new principles of composition inhis „anti-opera“ Most [The Bridge] (1964), among other pieces. In Brno the impulses of the New Music were taken up above all byMiloslav I·TVAN (1928–1990), Alois PI≈OS (*1925) and Josef BERG(1927–1971), who wrote highly individual chamber operas (Evropskáturistika [European Tourism], 1963; Eufrides pfied branami Tymén[Euphrides before the Gates of Tymenas], 1964 and others.). Brno com-poser also devoted themselves to happenings (Berg, PiÀos), multimediawork (PiÀos, Arno‰t PARSCH, *1936) and team composing (PiÀos,Parsch, Rudolf RÒÎIâKA, *1941, Milo‰ ·TùDRO≈, *1942).From the later sixties electro-acoustic music also developed in Bohemiaand Moravia. Primarily on the initiative of Miloslav Kabeláã, EduardHerzog and Vladimír Lébl a specialised studio was set up at PlzeÀ Radio(1965), and seminars given by important figures from abroad (PierreSchaeffer, G. M. Koenig) were organised. The crowning achievement ofthe period in this context was Kabeláã’s E fontibus bohemicis. Alongside works orientated to the New Music, composers in the sixtiescontinued to write more traditional, extensively tonal compositions andthese in fact were the majority. A number of symphonic works, such asthe cantatas of Svatopluk HAVELKA (*1925; Chvála svûtla [Praise ofLight], Heptameron and others) or Otmar MÁCHA’s (*1922) Variace natéma a smrt Jana Rychlíka (Variations on a Theme and the Death of JanRychlík) stand out as particularly effective.

1969in protest against the Sovietoccupation and the concessionsby the Czechoslovak politicalleadership the student JanPalach sets himself on fire inWenceslas Square (January);Gustav Husák becomes head ofthe Czechoslovak CommunistParty – start of the so-called peri-od of “normalisation” of internalconditions

33. Jan Klusák

35. Zbyněk Vostřák34. Marek Kopelent

evropské hudební kultury (Africk˘ cyklus, 1961). Jarmil BURGHAUSER(1921–1997) nové kompoziãní principy uplatnil mj. i ve své „anti-opefie“Most (1964). V Brnû impulsy Nové hudby vstfiebávali pfiedev‰ím Miloslav I·TVAN(1928–1990), Alois PI≈OS (*1925) a Josef BERG (1927–1971), autorsvérázn˘ch komorních oper (Evropská turistika, 1963; Eufrides pfiedbranami Tymén, 1964 ad.). Brnûn‰tí autofii se také vûnovali happeningu(Berg, PiÀos), multimediální tvorbû (PiÀos, Arno‰t PARSCH, *1936)a t˘mové kompozici (PiÀos, Parsch, Rudolf RÒÎIâKA, *1941, Milo‰·TùDRO≈, *1942).Od 2. poloviny 60. let se v âechách rozvíjí také elektroakustická hudba.Pfiedev‰ím z iniciativy Miloslava Kabeláãe, Eduarda Herzoga a Vladimí-ra Lébla je zaloÏeno specializované studio v plzeÀském rozhlase (1965),pofiádají se semináfie za úãasti v˘znamn˘ch zahraniãních osobností(Pierre Schaeffer, G. M. Koenig). Jedním z vrcholÛ tvorby tohoto obdobíje Kabeláãovo E fontibus bohemicis. Vedle dûl orientovan˘ch na Novou hudbu v ‰edesát˘ch letech dále vzni-kají tradiãnûj‰í, roz‰ífienû tonální kompozice, které kvantitativnû pfieva-Ïují. PÛsobivá jsou zejména nûkterá díla symfonická, jako napfi. kantátySvatopluka HAVELKY (*1925; Chvála svûtla, Heptameron aj.) nebo Vari-ace na téma a smrt Jana Rychlíka Otmara MÁCHY (*1922). Vlastní cestou se ubírá Petr EBEN (*1929) [CD4-7], kter˘ ãerpá z inspi-race gregoriánsk˘m chorálem (Apologia Socratus, 1967, Vox clamantis,1969) a historickou hudbou. Miloslav Kabeláã pí‰e svá vrcholná díla(Zrcadlení, Eufemias Mysterion, 7. [CD4-2] a 8. symfonie ad.) a rozvíjísvÛj zájem o mimoevropskou hudbu (Ohlasy dálav, Otto invenzioni).

7700.. aa 8800.. llééttaaUdálosti roku 1968 v˘raznû ovlivnily dal‰í dvû desetiletí ãeské hudby.Mnoho v˘znamn˘ch osobností ãeské kultury odchází do emigrace, mezi 36. Zbyněk Vostřák - Kyvadlo času / Pendulum of Time, rukopis / autograph, 1966-67

1953měnová reforma – prudký růst ži-votních nákladů, znehodnoceníúspor; umírá J. V. Stalin a K. Gottwald

1956XX. sjezd KSSS, první tajemník N.S. Chruščov vystupuje s kritikoukultu osobnosti J. V. Stalina; krvavé potlačení protikomunistické-ho povstání v Maďarsku za účastisovětské armády

1961 stavba berlínské zdi

1968do čela komunistiscké strany zvo-len Alexander Dubček,Československo nastupuje reformníkurz; vpád vojsk pěti členskýchzemí Varšavské smlouvy (SSSR,NDR, Polsko, Maďarsko, Bulharsko)do Československa (21.8.)

1969na protest proti sovětské okupaci aústupkům československé politické reprezentace se na Vác-lavském náměstí v Praze upálil stu-dent Jan Palach (leden); do čelaKSČ nastupuje Gustav Husák –začátek tzv. normalizace vnitřníchpoměrů

nimi skladatelé Jan Novák (Dánsko, Itálie, SRN), Rudolf Komorous(Kanada) a Petr Kotík (USA). Karel HUSA (*1921), kter˘ po sv˘ch pafiíÏ-sk˘ch studiích ode‰el do Spojen˘ch státÛ jiÏ v první polovinû 50. let, pí‰ev reakci na srpnovou okupaci Music for Prague 1968, která se stala jed-nou z nejprovozovanûj‰ích americk˘ch symfonick˘ch skladeb vÛbec.„Normalizace“ politick˘ch pomûrÛ zasáhla tvrdû mnoho skladatelÛ, ktefiízÛstali. Jan Klusák, jehoÏ koncertní tvorba byla vylouãena z hudebníhoprovozu, byl existenãnû odkázán na zakázky pro film a televizi, dílaMarka Kopelenta se hrála více ménû jen v zahraniãí a Zbynûk Vostfiákzkomponoval svá nejzralej‰í díla v naprosté izolaci. A tak bychom mohlipokraãovat. Svaz skladatelÛ byl rozpu‰tûn a znovu zaloÏen jen s hrstkou vûrn˘ch.Roli hrály pfiedev‰ím politické postoje, na rozdíl od 50. let zde nebyl

Petr EBEN (*1929) [CD4-7] took his own road, drawing on the inspira-tion of Gregorian chant (Apologia Socratus, 1967, Vox clamantis, 1969)and historical music in general. Miloslav Kabeláã wrote his crowningworks (Zrcadlení [Mirroring], Eufemias Mysterion, 7th Symphony[CD4-2], 8th Symphony and others) and developed his interest in non-European music (Ohlasy dálav [Echoes of Faraway Lands], Otto inven-zioni).

TThhee SSeevveennttiieess aanndd EEiigghhttiieess The events of 1968 had a major impact on the next two decades of Czechmusic. Many important figures in Czech culture emigrated, among themthe composers Jan Novák (Denmark, Italy, West Germany), RudolfKomorous (Canada) and Petr Kotík (USA). Karel HUSA (*1921), who hadleft for the United States after studies in Paris back in the fifties, wroteMusic for Prague 1968, one of the most often performed of Americansymphonic pieces, in response to the Soviet invasion. What was known as the “Normalisation” of political conditions hit manyof the composers who stayed very hard. Jan Klusák, whose concertowork was banned from performance, was forced to fall back on com-missions for film and television to make a living, Marek Kopelent’s musicwas more or less heard only abroad, and Zbynûk Vostfiák composed hismost mature works in complete isolation. And we could continue withthe sad list. The Union of Composers was dissolved and re-established with just ahandful of those who could prove loyalty to the regime. At this point itwas above all political attitudes that counted, and unlike in the fiftiesthere was little pressure on stylistic orientation. This meant that somecomposers drawing on the techniques of New Music could still pursuepublic careers and present this kind of work at festivals (Václav

37. Jan Kapr, Petr Eben (zleva / from the left) 38. Luboš Fišer

KUâERA, *1929, Jan TAUSINGER, 1921–1980, Ladislav KUBÍK,*1946). It was therefore outside the official current that the work of some com-posers born around the beginning of the 20th century culminated(Kabeláã, Slavick , Kapr) while Petr Eben, Svatopluk Havelka, Lubo‰Fi‰er and the slightly younger Ivana LOUDOVÁ (*1941) [CD4-9], whohad studied with Olivier Messiaen in Paris (Spleen, 1971) continued towrite impressive music. Miloslav I‰tvan [CD4-10], who used the method of collage to juxtaposeall kinds of musical material in his work (Renaissance and Baroquemusic, rock) was active in Brno, as was Alois PiÀos, also the author ofa number of theoretical studies. Both were able to teach at the JanáãekAcademy of Performance Arts even in the period of normalisation. Theyinfluenced many pupils who subsequently became significant composersin their own right, and in this context people often talk of a „Brno Schoolof Composers“ that includes Alois PiÀos’s pupil Peter GRAHAM (*1952,real name Jaroslav ·Èastn˘-Pokorn˘) [CD4-12]. Milan SLAVICK¯ (*1947) [CD4-11], one of the most striking composersof the generation coming onto the scene in the seventies, also studiedcomposition in Brno (with Jan Kapr). His contemporaries include IvanKURZ (*1947, Naklonûná rovina [Slanting Plane] a.o.), Jaroslav RYBÁ¤(*1942) and Václav RIEDLBAUCH (*1947). The mid-eighties saw the emergence of a number of significant com-posers of the young generation who came together around the newlyformed Agon ensemble. Martin SMOLKA (*1959), Petr KOFRO≈(*1955) and Miroslav PUDLÁK (*1961) were writing music close toAmerican Minimalism, but thanks to Agon it was also possible to hearworks by the American avantgarde (Cage, Feldman) and European andCzech New Music (Var?se, Berio, Scelsi, Vostfiák, Kopelent), otherwisenot performed in this country. Although Agon’s achievements were very

takov˘ tlak na stylovou orientaci. Oficiálnû takmohli pÛsobit i nûktefií skladatelé ãerpajícíz technik Nové hudby, ktefií tento typ tvorby pakreprezentovali na zahraniãních festivalech (Vác-lav KUâERA, *1929, Jan TAUSINGER, 1921-1980, Ladislav KUBÍK, *1946). Mimo hlavní oficiální proud kulminuje tvorbaskladatelÛ narozen˘ch okolo poãátku 20. století(Kabeláã, Slavick , Kapr) a v˘razná díla pí‰í takéPetr Eben, Svatopluk Havelka, Lubo‰ Fi‰era o nûco mlad‰í Ivana LOUDOVÁ (*1941) [CD4-9], která studovala mj. u Oliviera Messiaenav PafiíÏi (Spleen, 1971).V Brnû pÛsobí Miloslav I‰tvan [CD4-10], kter˘ vesv˘ch skladbách metodou stfiihu konfrontuje nej-rÛznûj‰í hudební materiál (renesanãní a barokníhudba, rock) a Alois PiÀos, kter˘ je také autorem

fiady teoretick˘ch studií. Na Janáãkovû akademii múzick˘ch umûní, kdemohli oba vyuãovat i za dob normalizace, vychovali mnoho v˘razn˘chÏákÛ a v této souvislosti se ãasto hovofií o „brnûnské skladatelské ‰kole“.Patfií k ní i Ïák Aloise PiÀose Peter GRAHAM (*1952, vlastním jménemJaroslav ·Èastn˘-Pokorn˘) [CD4-12]. Milan SLAVICK¯ (*1947) [CD4-11], jeden z nejv˘raznûj‰ích skladatelÛgenerace nastupující v 70. letech, vystudoval skladbu také v Brnû(u Jana Kapra). K jeho generaãním vrstevníkÛm patfií Ivan KURZ(*1947, Naklonûná rovina aj.), Jaroslav RYBÁ¤ (*1942) a VáclavRIEDLBAUCH (*1947). V polovinû 80. let v˘raznû vystupuje nûkolik skladatelÛ mladé generace,ktefií se sdruÏují okolo novû zaloÏeného souboru Agon. Martin SMOLKA(*1959), Petr KOFRO≈ (*1955) a Miroslav PUDLÁK (*1961) v té dobû

1975Gustav Husák elected President

1977founding of “Charter 77”, a civicinitiative in defence of civil rightsand liberties

1985Mikhail Gorbachev becomesleader of Soviet Communist Partyand initiates the reforms knownas Perestroika

39. Miloslav Ištvan 40. Ivana Loudová

1975Gustav Husák zvolen prezidentem

important, they were essentially on the margin of the musical life of thetime. The ensemble was only able fully to develop its activities followingNovember 1989.

pí‰í hudbu blízkou americkému minimalismu, díky Agonu v‰ak bylomoÏné sly‰et také díla americké avantgardy (Cage, Feldman) a evropskéi ãeské Nové hudby (Varese, Berio, Scelsi, Vostfiák, Kopelent), u nás jinakneprovozovaná. I kdyÏ ‰lo o velmi dÛleÏité poãiny, stály v podstatû naokraji tehdej‰ího hudebního provozu. Plnû se ãinnost souboru mohla roz-vinout aÏ po listopadu 1989.

1989mass demonstrations followingthe suppression of a studentmarch on the 17th of November,beginning of the “Velvet Revolu-tion”; A. Dubček becomes Chair-man of the Czechoslovak Parlia-ment, Václav Havel is electedPresident (December)

1990free elections (June)

1993division of Czechoslovakia intothe Czech and Slovak Republics (January 1st)41. Peter Graham

1977založena „Charta 77”, občanskáiniciativa za dodržování lidskýchpráv a svobod

1985nejvyšším sovětským představite-lem se stává Michail Gorbačov,který zahajuje tzv. perestrojku

1989masové demonstrace po potlačenístudentské manifestace 17. listo-padu; začátek tzv. „Sametové revo-luce“. A. Dubček se stává předse-dou československého parlamentu,prezidentem je zvolen Václav Havel(prosinec).

1990konání svobodných voleb (červen)

1993rozdělení Československa na Českou a Slovenskou republiku(1.1.)

42. Hudecká muzika z Velké nad Veličkou / Fiddlers’ band from Velká nad Veličkou

TTHHEE FFOOLLKK MMUUSSIICC OOFF BBOOHHEEMMIIAA AANNDD MMOORRAAVVIIAA

Folk music culture in the Czech Republic can be roughly divided into twoparts that are more or less coterminous with the historical division ofthe Czech Lands into Bohemia and Moravia. In terms of melody, the folkmusic of Moravia is often defined as the eastern or also the vocal type,while that of Bohemia is characterised as an instrumental type. Thisdistinction is useful only for purposes of general orientation, however,since music of both types can be found in both regions and there arealso regional difference on the north-south axis.

Music in Bohemia is akin to the music of Austria and Germany. It alsoshares a number of melodies with these areas. It is rhythmically moreregular and harmonically simpler, mainly keeping to major scales. Themelody is influenced by the form of instrumental performance and it isoften possible to identify from the character of a melody whether it wasoriginally pipes dance melody or, for example, a bugle signal. Themelodies are derived from the harmony and are based on broken chordsand scale progressions. Song texts were created to already existingmelodies, with the result that there are more texts than melodies. Theinstrumental origin of melodies is also often evident in the frequentadjustment of the text by drawing out or repetition of the syllables.Originally most songs were in three-time, but during the 19th centurytwo-time became more frequent in association with the rise of new kindsof dance. Almost without exception the songs are structured in eight-baror four-bar phrases. In Bohemia stronger mutual influence between folkmusic and composed music developed as a result of the larger concen-tration of towns. The influences of the Baroque and Classicism cantherefore be heard in Bohemian folk songs. From the nineteenth centu-ry there was increasing overlap between the folk music of the Bohemian

LL IIDDOOVVÁÁ HHUUDDBBAA ââEECCHH AA MMOORRAAVVYY

Lidovou hudební kulturu na území âeské republiky je moÏno zhruba roz-dûlit na dvû ãásti, které se víceménû pfiekr˘vají s historick˘m rozdûle-ním ãesk˘ch zemí na âechy a Moravu. Z hlediska melodiky b˘vá lidováhudba na území Moravy oznaãována jako v˘chodní nebo také vokálnítyp, zatímco hudba v âechách jako typ instrumentální. Toto rozdûlení jeov‰em jen orientaãní, zástupce obou typÛ lze najít v obou oblastecha rozdíly mezi regiony probíhají i po ose sever-jih. Hudba v âechách je pfiíbuzná s hudbou Rakouska a Nûmecka. S tûmitooblastmi sdílí také fiadu nápûvÛ. Je rytmicky pravidelnûj‰í a harmonic-ky jednodu‰‰í, pfiiãemÏ se pohybuje pfiedev‰ím v durov˘ch tóninách.Melodie je ovlivnûna zpÛsobem nástrojové hry a mnohdy lze z jejího cha-rakteru urãit, ‰lo-li o pÛvodnû dudáckou taneãní melodii nebo tfiebao trubaãsk˘ signál. Melodika je odvozena od harmonie a pro melodiepísní jsou proto typické rozloÏené akordy a stupnicové postupy. Textypísní vznikaly k jiÏ existujícím melodiím, coÏ má za následek pfievahutextÛ nad nápûvy. O instrumentálním pÛvodu melodií také svûdãí ãastépfiizpÛsobování textu protahováním nebo opakováním slabik. V písníchpfievaÏoval pÛvodnû trojdob˘ takt, v prÛbûhu 19. stol se zaãal objevovatãastûji takt dvoudob , coÏ souviselo i s nástupem nov˘ch druhÛ tancÛ.Témûfi bez v˘jimek mají písnû osmitaktovou ãi ãtyfitaktovou periodu.V âechách zaãalo docházet k silnûj‰ímu ovlivÀování lidové hudbya hudby umûlé, coÏ bylo zpÛsobeno také vût‰í koncentrací mûst. V âes-k˘ch lidov˘ch písních tak lze sly‰et pfiedev‰ím vlivy hudebního barokaa klasicismu. Od devatenáctého století dochází ke stále vût‰ímu prolí-nání lidové hudby ãeského venkova s mûstsk˘m folklórem a zlidovûlouumûlou tvorbou. Lidová hudba Moravy a Slezska úzce souvisí s hudbou Slovenska, Polskaa Maìarska. Vzhledem k men‰ímu rozvoji industrializace a men‰ímu

countryside, urban folklore and popularised composed music. The folk music of Moravia and Silesia is closely related to the music ofSlovakia, Poland and Hungary. The lesser degree of industrialisation andso weaker connection between rural and urban culture has meant thatmelodies of a more archaic type have survived here. In contrast toBohemia, minor or modal melodies are strikingly frequent. In conse-quence of the fact that the melody is adapted to the text, we more oftenfind irregularity and asymmetric structure. In slow songs, a rubato stylewithout fixed measure is typical. An irregular rhythm can also be foundin dance songs. In the melodies we find less repetition. The harmony isdetermined by the melody and is characterised by many peculiar pro-gressions, such as change from major to minor within one song. InMoravia folk music maintained its original context and place in every-day life for longer. In the first decades of the 20th century what is known as the NewHungarian style, spread mainly by Gypsy bands, has been beginning toreach Moravia. With the new style there is also an emphasis on soloistvirtuosity.Dance songs make up a large part of the repertoire in both Bohemia andMoravia. In this sphere too there has been mutual influence betweenurban and rural culture and also the adoption of dances from neigh-bouring countries. Thus in Bohemia, we find besides polka for examplethe ländler from Austria or the Polish mazurka, and the csardas haspenetrated into Moravia from Hungary. Besides dance songs there alsosongs associated with particular ceremonies, above all the wedding,work songs or children’s songs. One special example is the verbuÀk, amale solo dance originally danced by recruits conscripted into the army.Vendor’s ballads (broadsheet ballads), which continued the long tradi-tion of music written by itinerant musicians, have a special place. Thesesongs also disseminated news, often relating important or remarkable

propojení venkovské a mûstské kultury se zde dochovaly melodie archa-iãtûj‰ího typu. Proti âechám je nápadn˘ ãast˘ v˘skyt mollov˘ch nebomodálních melodií. V dÛsledku toho, Ïe se melodie pfiizpÛsobuje textu,objevují se v nich ãasté nepravidelnosti a nesymetrická v˘stavba. Propomalé písnû je typick˘ rubatov˘ pfiednes bez pevného metra. Nepravi-deln˘ rytmus se mÛÏe objevovat také v taneãních písních. V nápûvechnacházíme ménû opakování. Harmonie je urãována melodií a vyskytujese v ní mnoho zvlá‰tních postupÛ, jako napfi. vyboãení z dur do mollv rámci jedné písnû. Lidová hudba si na Moravû déle udrÏela svÛj pÛvod-ní kontext a místo v Ïivotû lidí.

43. Fašank ve Velké nad Veličkou / Shrovetide feasts in Velká nad Veličkou

V prvních desetiletích 20.stol se na Moravu zaãíná z Maìarska a Slo-venska dostávat tzv. novouhersk˘ styl, ‰ífien˘ pfiedev‰ím prostfiednic-tvím cikánsk˘ch kapel. S nov˘m stylem pfiichází také dÛraz na sólistic-kou virtuozitu.Velkou ãást repertoáru v âechách i na Moravû tvofií písnû taneãní.I v této oblasti docházelo k ovlivÀování mezi mûstskou a venkovskou kul-turou a také k pfiebírání tancÛ ze sousedních zemí. V âechách se takkromû polky objevuje napfi. ländler z Rakouska nebo polská mazurka, naMoravu proniká z Maìarska ãardá‰. Kromû taneãních písní existují taképísnû spojené s urãit˘mi obfiady, pfiedev‰ím se svatbou, písnû pracovnínebo dûtské. Zvlá‰tním projevem je verbuÀk, muÏsk˘ sólov˘ tanec,pÛvodnû tanãen˘ rekruty odvádûn˘mi na vojnu. Speciální místo patfiíkramáfisk˘m písním, které navazují na dlouhou tradici tvorby potuln˘chhudebníkÛ. Tyto písnû plnily také funkci zpravodajskou, protoÏe ãastovyprávûly o v˘znamn˘ch nebo podivuhodn˘ch událostech. Obecnû lze fiíci, Ïe je lidová hudba v âechách stylovû homogennûj‰í,zatímco na Moravû se od sebe mohou jednotlivé regiony v˘raznû li‰it.K v˘razn˘m regionÛm v rámci âech patfií oblasti na jihu a západû, pfie-dev‰ím Chodsko a Blata, kde se dochovala tradice dudácké muziky. Naãesko-moravském pomezí v okolí Jihlavy to je Horácko se skfiipkafiskoumuzikou. V rámci Moravy v˘raznû vystupují regiony: Slovácko na jihov˘-chodû, severnûji Vala‰sko a na stfiední Moravû Haná. V kaÏdém z tûchtoregionÛ pak lze najít dal‰í oblasti s typickou podobou lidové hudby. OdMoravy se v˘raznû odli‰ují oblasti Slezska a La‰ska, které jsou pod vli-vem lidové hudby Polska.

HHuuddeebbnníí nnáássttrroojjee aa sseessttaavvyy V nejstar‰ích dobách byly nejvíce roz‰ífien˘m nástrojem dudy, kterépfiedstavovaly hlavní hudební doprovod pfii v‰ech slavnostních pfiíleÏi-tostech (svatby, posvícení). Od konce ‰estnáctého století existují dokla-

events. In general, folk music in Bohemia can be said to be more homogenous interms of style, while in Moravia the individual regions can differ strik-ingly. In Bohemia the distinctive regions are in the south and west,above all Chodsko and Blata, where the traditions of bagpipes musichave been preserved. On the Bohemian-Moravian border there is thedistinctive area of Horácko with fiddle bands. In Moravia regions witha highly specific folk music are Slovácko in the south-east, Wallachia tothe north and the Haná in Central Moravia. Silesia and La‰sko, whichare under the influence of Polish folk music, are markedly different fromMoravia.

MMuussiiccaall IInnssttrruummeennttss aanndd EEnnsseemmbblleess In the earliest times the main instrument was the bagpipes, which werethe principal musical accompaniment at all festive occasions (weddings,fairs) From the end of the 16th century there are records of ensemblesin which the pipes were combined with a flute (fife) or a drum. From themid 17th century stringed instruments, primarily the violin, spread intothe Czech Lands. In the earlier 18th century the clarinet appeared in folkmusic. At this period substantial differences also began to emerge ininstrumental ensembles in the different regions. In Bohemia, especiallythe south, we find what was known as the small peasant band, consist-ing of bagpipes, clarinettist and violinist. Other favourite instrumentswere the hurdy-gurdy harp or zither, which were widespread mainlyamong Germans settled in Bohemia. In East Moravia the bagpipes also known as gajdas were the mostimportant instrument up to the 1860s. The gajda band was made up ofpiper and fiddler. From the mid-19th century the hudecká muzika(string band), appears, in which there is no longer a piper. This usuallyconsisted of several fiddlers, one of them playing the melody while the

dy o sestavách, v nichÏ se dudák spojoval s hráãem na pí‰Èalu nebobuben. Od poloviny sedmnáctého století pronikají do ãesk˘ch zemínástroje smyãcové, pfiedev‰ím housle. V první polovinû století osmnác-tého se v lidové hudbû objevuje klarinet. V té dobû se také zaãínají obje-vovat zásadnûj‰í odli‰nosti v nástrojov˘ch sestavách v jednotliv˘choblastech. V âechách, pfiedev‰ím jiÏních, to byla tzv. malá selská muzi-ka, která se skládala z dudáka, klarinetisty a houslisty. Dal‰ími oblíbe-n˘mi nástroji byla ninûra, harfa nebo citera, která byla roz‰ífiena pfie-dev‰ím mezi Nûmci usazen˘mi v âechách. Na v˘chodní Moravû hrály dudy, zvané také gajdy, roli nejdÛleÏitûj‰ího

other created a rhythmic and harmonic accompaniment. In the courseof the century this ensemble stabilised in the form of first violin, secondviolin (the so-called terc), the violin or viola accompaniment known ascontra, clarinet and double bass. The dulcimer band is regarded as a typical Moravian folk formation.From the beginning of the 18th century the dulcimer was a popularinstruments not only in Moravia but also in the Bohemian-MoravianHighlands and in South Bohemia. This was a small dulcimer hung roundthe neck by a strap, however, which appeared in groups with fiddle andbass up to the beginning of the 19th century but subsequently disap-

44. Dudácká muzika z Domažlic / Bagpipe band from Domažlice 45. Gajdošská muzika z Hrčavy / Pipers’ band from Hrčava

nástroje aÏ do ‰edesát˘ch let 19. stol. Gajdo‰skou muziku tvofiil s dudá-kem je‰tû houslista. Od poloviny devatenáctého století se objevuje tzv.hudecká muzika, v níÏ jiÏ dudy nenajdeme. Jde vût‰inou o nûkolik hous-listÛ, z nichÏ jeden hraje melodii a ostatní tvofií rytmick˘ a harmonick˘doprovod. V prÛbûhu století se sestava ustálila v podobû: první housle,druhé housle (tzv. terc), houslov˘ nebo violov˘ doprovod zvan˘ kontry,klarinet a kontrabas. Za typickou formaci Moravské lidové hudby b˘vá povaÏována cimbálovámuzika. Cimbál byl jiÏ od poãátku 18. stol. oblíben˘m nástrojem nejenna Moravû, ale také na âeskomoravské vysoãinû i v jiÏních âechách. ·loov‰em o mal˘ cimbál, kter˘ se nosil na krku zavû‰en˘ na popruhu, kter˘se objevoval ve skupinû s houslemi a basou aÏ do poãátku 19. stol. Potév‰ak z instrumentáfie zmizel. Velk˘ moderní cimbál postavil v roce 1866budape‰Èsk˘ nástrojafi pÛvodem z ¤íãan u Prahy J. V. Schunda. Nav˘chodní Moravû se tento nástroj zaãal dostávat do v˘bavy lidov˘chmuzik aÏ ve tfiicát˘ch letech 20. stol. Velkou oblibu si získal pfiedev‰ímsv˘mi dynamick˘mi moÏnostmi a velk˘m tónov˘m rozsahem.

PPrraammeennyy,, ssbbûûrraatteellssttvvíí aa ooÏÏiivvoovváánníí lliiddoovv˘cchh ttrraaddiiccDíky tomu, Ïe se nápûvy lidov˘ch písní pouÏívaly pro zpûv duchovníchpísní, máme zprostfiedkované záznamy nûkolika melodií jiÏ z konce 15.stol. Z druhé poloviny 18. stol. jsou známi první sbûratelé lidov˘ch písní.Z roku 1768 se dochovala napfi. sbírka mlynáfie A. FRANCLA-S¯KORY.Sbûrateli byli ãasto vesniãtí faráfii ãi uãitelé. ·lechtic Jan JENÍK Z BRA-T¤IC zaznamenal na pfielomu 18. a 19. stol. velké mnoÏství ãesk˘ch lido-v˘ch písní a na rozdíl od tehdy pfievládající tendence obrozencÛ ideali-zujících lidové umûní ze sv˘ch zápisÛ nevyluãoval ani písnû nemravnéa „rozpustilé“. Takzvaná guberniální sbûratelská akce, organizovanárakousk˘mi úfiady v roce 1819 dala první podnût k systematiãtûj‰ímua odbornûj‰ímu sbûru a tfiídûní lidové hudby. V prÛbûhu 19. stol. pak

peared from the instrumental array. A large modern dulcimer was con-structed in 1866 by the Budapest instrument-maker, originally from¤íãany near Prague, J. V. Schunda. In Eastern Moravia this instrumentstarted to appear in folk music ensembles only much later, in the 1930s.It became very popular particular for its dynamic and pitch range.

SSoouurrcceess,, CCoolllleeccttoorrss aanndd tthhee RReevviivvaall ooff FFoollkk TTrraaddiittiioonnssThanks to the fact that folksong melodies were used for sacred songs,we have indirect records of several melodies from as early as the end ofthe 15th century. The first known collectors of folksongs were often coun-try vicars and teachers and they appear in the latter 18th century. Thecollection of the miller A. FRANCL-S¯KORA, for example, has survivedfrom 1768. At the turn of the 18th/19th centuries the nobleman Jan JENÍKOF BRAT¤ICE recorded a large number of Czech folk songs and in defi-ance of the prevailing trends among national revivalists who idealisedfolk art, he did not exclude obscene and “dissolute” songs from hisrecords. What was known as the Gubernial collection organised by theAustrian authorities in 1819 provided the first stimulus for a more sys-tematic and professional collection and classification of folk music. Inthe course of the 19th century a whole series of collections were madethat map Bohemian and Moravian folk song. The most important collec-tors included Karel Jaromír ERBEN in Bohemia, and in MoraviaFranti‰ek SU·IL, whose efforts were carried on by Franti‰ek BARTO· incollaboration with the composer Leo‰ JANÁâEK. At the turn of the 19th-20th century folk specialists began to employ anew invention – the phonograph. In Bohemia the first to do so was theexpert in aesthetics and musicology Otakar ZICH, who in 1909 record-ed the piper Franti‰ek Kop‰ík from Blata region on wax cylinder. At thesame time, Franti‰ek POSPÍ·IL started to use the phonograph inMoravia, as did Leo‰ Janáãek and others later.

vznikla fiada sbírek mapujících ãeskéi moravské lidové písnû. K nejv˘znam-nûj‰ím sbûratelÛm patfiili v âecháchKarel Jaromír ERBEN, na MoravûFranti‰ek SU·IL, na nûjÏ navázal Fran-ti‰ek BARTO· ve spolupráci se sklada-telem Leo‰em JANÁâKEM. Na pfielomu 19. a 20. stol. zaãali folk-loristé vyuÏívat nového vynálezu –fonografu. V âechách to byl estetika muzikolog Otakar ZICH, kter˘ poprvév roce 1909 zaznamenal hru blatskéhodudáka Franti‰ka Kop‰íka na voskovéváleãky. Ve stejné dobû na Moravûzaãal fonograf pouÏívat Franti‰ek POS-PÍ·IL a pozdûji také Leo‰ Janáãeks dal‰ími spolupracovníky.Národopisná v˘stava ãeskoslovanskáv 1895, na níÏ byl pfiedstaven zpÛsobÏivota jednotliv˘ch regionÛ, povzbudilazájem o lidovou kulturu mezi ‰ir‰ívefiejností. Lidová kultura hrála dÛleÏi-tou roli pfii formování národní identityâech a Moravy v rámci Rakousko-Uherska a posléze pfii vzniku samostat-ného státu. Na poãátku 20. stol. se zaãínají objevo-vat snahy o oÏivování a udrÏování lido-vé kultury i mimo její pÛvodní rámec.Ve 30. vznikají letech tzv. krouÏky,

The Czechoslovak Ethnographic Exhibition in 1895, which presented theway of life of the different regions, awoke the wider public to an inter-est in folk culture. Folk culture played an important role in the forma-tion of the identity of Bohemia and Moravia in the Austro-Hungarian eraand later when the independent state was born. At the beginning of the 20th century we start to see efforts to revive andpreserve folk culture even outside its original context. The 1930s sawthe formation of what were known as circles devoted to folk music anddancing of specific regions (Slovácko, Wallachia, Chodsko) and to recon-structing folk customs. After the 2nd World War amateur and profession-al folk dance ensembles sprang up throughout the republic and themovement was supported by the state. The Czech State Song and Dance

47. Jihočeské dudácké trioBagpipe trio from South Bohemia

46. Primáš Samko Dudík z MyjavyFirst violin Samko Dudík from Myjava

vûnující se lidové hudû a tanci jednotliv˘ch oblastí (slovácké, vala‰ské,chodské) i rekonstrukci lidov˘ch obyãejÛ. Po 2. svûtové válce zaãínajívznikat v celé republice amatérské i profesionální soubory lidov˘chtancÛ a toto hnutí je státem podporováno. Je zaloÏen âeskoslovensk˘státní soubor písní a tancÛ a Brnûnsk˘ rozhlasov˘ orchestr lidov˘chnástrojÛ, vznikají také pfiehlídky a festivaly, z nichÏ nejstar‰í se koná odroku 1946 ve StráÏnici. Po roce 1989 sice pfiestalo b˘t folkloristickéhnutí státem podporováno, fiada souborÛ i festivalÛ v‰ak funguje nadá-le.

Ensemble and the Brno Radio Orchestra of Folk Instruments werefounded, as were various displays and festivals, the oldest held since1946 in StráÏnice. Since 1989 the folklore movement has ceased to bestate supported, but many ensembles and festivals still survive andflourish.

Autoři textů / Authors of texts:

- PhDr. Jaromír Černý, CSc.: Středověk / Middle Ages, Renesance / The Renaissance- Mgr. Václav Kapsa: Baroko / The Baroque- Mgr. Tomáš Slavický, Ph.D.: Klasicismus / Classicism- Prof. PhDr. Jarmila Gabrielová, CSc.: První polovina 19. stol. / First Half of the 19th cent.,

Období po roce 1860 / The Period after 1860, Na přelomu 19. a 20. stol. a v prvních desetiletích 20. stol. / The Turn of the Century and the First Decades of the 20th Century

- Mgr. Tereza Havelková: Česká hudba / Czech Music 1945 - 1989- Mgr. Matěj Kratochvíl: Lidová hudba Čech a Moravy / The Folk Music of Bohemia and Moravia

Obrazová dokumentace / Illustrations & Photographs:

© Národní knihovna České republiky v Praze, oddělení rukopisů a starých tisků / National Library of the Czech Republic,Department of Manuscripts and Early Printed Books – č. / no. 4 (23 C 124, fol. 72a), č. / no. 5 (54 B 35, s. 1), č. / no. 8 (54 E 46, s. 1)

© Národní muzeum – České muzeum hudby / National Museum – Czech Museum of Music (č. / nos. 9 - 11, 13 - 17, 20 - 22) © Královská kanonie premonstrátů Strahov / Premonstratensian Abbey Prague ( č. / no. 7)© Archiv Langhans / Langhans Gallery Prague (č. / no. 26)© Památník B. Martinů / Memorial of B. Martinů (č. / no. 28)© Etnologický ústav AV ČR (č. / nos. 42 - 47)

Hudební informační středisko, o.p.s. / Czech Music Information Center (č. / nos. 1 - 3, 6, 12, 18, 19, 23 - 25, 27, 29 - 41)

Distributed by: Czech Music Information Center, Besední 3, 118 00 Praha 1, Czech Republic (www.musica.cz)

Design © Ditta Jiřičková, 2004Translation © Anna BrysonSound Mastering Aleš DvořákEditor Jindřich Bajgar© 2004 Divadelní ústav Praha / Theatre Institute Prague

Date post:	08-Jul-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	2 times
Download:	0 times

CD 1 1200 - 1800 - Czech Music · 11. Antonín Dvořák: Dumky, trio pro housle, violoncello a...

Documents