praha — akropolis 2012

Česká politika a (východní)

vystěhovalectví 1848—1922

Vratislav Doubek

Text byl zpracován v rámci projektu Grantové agentury ČR č. 409/09/0900.

Recenzovali:prof. PhDr. Jaroslav Vaculík, CSc.doc. PhDr. Elena P. Serapionová, DrSc.

© Vratislav Doubek, 2012© Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 2012© Filip Tomáš – Akropolis, 2012ISBN 978-80-7470-023-1

5

Obsah

Úvod / 7

Vymezení tématu a bibliografický exkurz / 9

Počátky vystěhovalectví moderní éry / 14

Radikální demokraté a zrod politického exilu – J. V. Frič / 19

Osídlenecké projekty – F. C. Kampelík / 36

Východní směr emigrace / 53

Náboženské a církevní aspekty východního vystěhovalectví – M. F. Rajevskij / 76

Změna paradigmat a náhledů na vystěhovalectví / 94

Válka, Československo a krajané / 110

Závěr / 121

Résumé / 124

Výběrový přehled užité literatury / 128

Rejstřík / 131

Přehled užitých zkratek / 135

7

Úvod

Politika a vystěhovalectví mohou být dva světy a dvě témata navzájem vzdálená i blízká. Oba fenomény jsou spojeny s moderním pojetím práva a svobody. Co je od-daluje, je pocit nezbytnosti práva. V tomto smyslu vystěhovalectví nutně vyrůstalo z tradičnějšího a obecně vžitého nároku, požadavku svobody pohybu. Ten musel překonávat osobní závislost dříve znevolněné většiny obyvatelstva, závislé na úzké vrchnostenské vrstvě. Překonávané nevolnické a poddanské vazby oproti tomu mo-derní éra později nahrazovala jinou formou závislosti, v níž byla volnost pohybu stále více regulována v souvislosti s upevňováním pojmového a reálného vymezení státních hranic, se snahou státu o přísnější dohled nad přeshraničním pohybem, který se pochopitelně netýkal pouze lidí, ale též převáženého zboží. Tyto regula-tivy však byly trvale překonávány, a to na různé úrovni hranic místních, zemských, státních, byly překonávány z potřeby vyvolané tlakem – ekonomickým či politic-kým –, jemuž byli lidé vystaveni. Tlakem, který působil zvnějšku, jejž migranti ne-byli schopni ovlivnit. Samotné rozhodnutí se k odchodu bylo jednou z možných od-povědí na tento tlak a pocit životní nejistoty.

I když se nám to z dnešního pohledu může jevit jako obtížně pochopitelné, rov-něž oprávněnost k politice ve smyslu podílu na správě veřejného prostoru se stávala postupem času jen pozvolna uplatňovaným nárokem. Také tento nárok byl tradiční a z pohledu lidské paměti „věčný“, ale byl vyhrazen prakticky výlučně úzké části vládnoucí vrstvy společnosti. Vystěhovalectví, migrace a exil sice musely v jed-notlivých případech překonávat určitá omezení, ale přesto byly obecně sdílenými projevy spojenými s potřebou některých členů společenství hledat nová životní uplatnění v novém prostředí. Oproti tomu politika, politizace v širokém pojetí společnosti napříč jejími vrstvami je typická až pro moderní společnost. V našich podmínkách se teprve v průběhu devatenáctého století prosazovala politizace spo-lečnosti jako přirozený společenský proces, podíl na politickém životě se postupně proměňoval v nárok příslušníků stále nižších a širších sociálních vrstev. Podpořen moderními politickými ideologiemi se tento požadavek měnil na právo, nakonec přirozené právo, nárokované pro každého člověka coby součást komunity, v níž žije. Tyto požadavky či práva nebyly formulovány pod tlakem nezbytnosti a nouze jedince, rodiny, ale z potřeby uplatnění a obhájení širších zájmů státu, společenství, národa, třídy. V hledání vztahu mezi politikou a migrací jde tak fakticky o hledání

8 Úvod

vztahu mezi individuálním a skupinovým zájmem. Rovněž ten mohl být pochopi-telně na různých úrovních státní, korporativní či stranické politiky odlišný. Nás budou zajímat různé úrovně a projevy politiky ve vztahu k fenoménu moderní emigrace, ale přesto jedna z těchto politických rovin svede naše téma určitým kon-krétním směrem.

Do politického prostoru vyhrazeného po staletí nejvyšším stavovským elitám se v polovině 19. století prosadila nově středostavovská, měšťanská reprezentace, svým charakterem nacionálně liberální. Právě potřeba národní definice svých zá-jmů přivedla české měšťany k hledání odpovědí na možnosti, v tom smyslu i po-litické možnosti češství a jeho kmenové slovanské vazby v daném geopolitickém prostoru. Od počátku samostatné politické ambice ústila potřeba vnímat širší slo-vanský kontext českého politického zájmu do proměnlivého poměru k Rusku, v té době jedinému samostatnému slovanskému státu. Postupem času se české měšťan-ské elity vůči Rusku vymezovaly, ať negativně, podezíravě, ať pozitivně, vstřícně, ale žádná z dalších a dalších nastupujících generací nacionální politiky té doby se těmto otázkám nemohla vyhnout. Tento vztah se promítá i do našeho tématu. Jest-liže byla česká politika konfrontována s různě silnou a k různým cílům směřující emigrací, pak východní emigrace, právě s ohledem na politické souvislosti, vyvolá-vala zcela ojedinělou pozornost. Přestože v celku emigrace z českých zemí nepřed-stavovalo vystěhovalectví na východ dominantní, dokonce ani ne významný proud, z pohledu politického zájmu se ukazovalo jako dobově nejpodstatnější. Proto mu také budeme v textu věnovat největší pozornost.

9

Vymezení tématu a bibliografický exkurz

V  období posledních dvou desítiletí se pojem hranice stal opět navýsost aktuálním a citlivým. Rozvinula se takřka permanentní diskuse o možnostech a nebezpečích migračních pohybů, posilování uzavřené či naopak otevřené imigrační politiky. Dra-matická situace na Balkáně, vstup nových států někdejšího východního bloku do sjed-nocené Evropy, stejně jako hrozba teroristických útoků po 11. září 2001 a 11. březnu 2004 dávaly těmto debatám nové impulsy. Rozdílné přístupy jednotlivých autorů na-značují nejen podnětnost tématu a aktuální zájem o něj, ale rovněž řadu úskalí, jež vyvolává a vyvolávalo.1 Úskalí, s nimiž se musí po svém vyrovnat rovněž naše práce.

Na tuto problematiku zareagovala celá řada oborů a specialistů. Vedle ekono-mických, sociologických či politologických studií se do rozšířené diskuse zapojila rovněž historiografie.2 Významná část prací se přitom soustředila na problematiku rodící se emigrace moderní doby v 18. a 19. století, tedy na dobu, v níž narůstaly rovněž její projevy ve středoevropském prostoru. Nejvýraznější pozornost badatelé přirozeně věnovali nejsilnějším zahraničním emigrantským proudům směřujícím za oceán, do Spojených států a Jižní Ameriky. Ale i tato základní orientace měla s ohledem na středoevropský region svá specifika. Předně, císařské Rakousko bylo mocností výrazně středozemního charakteru. Ne že by nemělo přístup k moři, ale jeho jediný významný přístav Terst nemohl pro svou polohu splňovat podmínky zaoceánské spojnice. Nedostatek přístavů západní, transatlantické orientace přiro-zeně směroval narůstající emigrační proudy z Rakouska přes tranzitní země na zá-padoevropské pobřeží. Zde se slévaly zejména v německých Brémách a Hamburgu, dále v přístavech nizozemských. Teprve odtud se vystěhovalci po stovkách a  tisících

1 Z pohledu evropské migrace se k tématu vyslovila celá řada autorů – srov. z posledních let mj.: FASSMANN Heinz (ed.), Ost-West-Wanderung in Europa, Wien [u.a.] 2000.

2 Metodologicky se práce prezentují odlišnými přístupy k tématu, způsoby zhodnocení a zpraco-vání řady aspektů emigrace, jejích směrů, příčin a následků. Mezi stěžejní práce tohoto zaměření náleží najmě kniha H. Kleinschmidta, podnětné úvahy je možno nalézt rovněž v edici J. a L. Luca-ssenových. (KLEINSCHMIDT, Harald, Menschen in Bewegung : Inhalte und Ziele historischer Migrationsforschung, Göttingen 2002; LUCASSEN Jan, LUCASSEN Leo (edd.), Migration, Mi-gration History, History : Old Paradigms and New Perspectives, Bern – Wien [u. a.] 1997.)

10 Vymezení tématu a bibliografický exkurz

vydávali za svými sny. Samotný průběh tranzitu představoval z pohledu historio-grafické produkce posledních desetiletí velice výrazné téma. Zdaleka se přitom výzkum nesoustřeďoval pouze na námořní přepravu a na ni napojenou strukturu cestovních společností. Dlouhé cesty za štěstím začínaly již v domovských oblas-tech vystěhovalců, vedly napříč Evropou přes německé země na pobřeží Atlantiku.3

Badatelé se pochopitelně v té či oné míře snažily rozpoznat v jednolité mase emigrantů složení onoho vnitřně velice pestrého společenství. Přesto je i ve zběž-ném přehledu poslední odborné literatury patrné, nakolik převažuje zájem o brit-ské (irské) a německé vystěhovalce, kteří měli největší podíl na celkové emigrační mase, a to zejména v prvních fázích evropské vystěhovalecké vlny. Směrem do vni-trozemí kontinentu naopak zájem ochlazuje. To je patrné zejména z prací, které mají širší geografický záběr. Řada autorů se ve svém výzkumu zastavila na hra-nicích německých zemí, a problematiku habsburských zemí ponechala zcela stra-nou.4 I v případě že postoupili v zaměření svého výzkumu ještě dál na východ,5 jsou u některých z nich jako modelové příklady zohledňovány pouze části podunajské monarchie. Buď na příkladech rakouské Haliče6 či Uher.7

Oproti tomu nacházíme jen velice málo prací, soustřeďujících se výhradně na prostor rakousko-uherských zemí. Mezi nejvýraznější z nich náleží bezpochyby edice Traude Horvathové z roku 1996.8 – Tato skutečnost je příznačná; výzkum emigrace z habsburských zemí s sebou přináší řadu specifických problémů, které přístup k tomuto tématu dále komplikují. Badatelé se musí především vyrovná-vat s dobovou realitou pestré sociálně-ekonomické skladby a vývoje jednotlivých zemí včetně komplikované národnostní struktury obyvatel tehdejší monarchie.

3 Vedle speciální práce M. Justa lze odkázat rovněž na další texty, soustřeďující se na problematiku přístavních měst, zde působících cestovních a loďařských společností, úkonů, provázejících odba-vení žadatelů a jejich rodin atd. (srov. JUST Michael, Ost- und südosteuropäische Amerikawan-derung 1881–1914 : Transitprobleme in Deutschland und Aufnahme in der Vereinigten Staaten, Stuttgart 1988; ARMGORT Arno, Bremen Bremerhaven New York : Geschichte der Auswande-rung über die bremischen Häfen, Bremen 1991.)

4 CANNY Nicolas, Europeans on the Move : Studies on European Migration, 1500–1800, Oxford [a. o.] 1994.

5 BADE Klaus Jürgen, Europa in Bewegung : Migration vom späten 18. Jahrhundert bis zur Gegen-wart, München 2000; též česky – TÝŽ, Evropa v pohybu : evropské migrace dvou staletí, Praha 2005.

6 MURDZEK Benjamin Peter, Population Movements in the Polish Provinces of Prussia, Russia and Austria, 1870–1914, Ann Arbor 1991.

7 VECOLI Rudolph J., SINKE Suzanne M. (ed.), A Century of European Migrations, 1830–1930. Urbana – Chicago 1991.

8 HORVATH, Traude  (ed.),  Auswanderungen aus Österreich  :  von der Mitte des 19. Jahrhun-derts bis zur Gegenwart, mit einer umfassenden Bibliographie zur österreichischen Migrations-geschichte, Wien [u. a.] 1996.

11

Tyto skutečnosti bezpochyby komplikují časové rozfázování emigrace z tohoto re-gionu a jejich zapracování do zobecněných statistických sumářů celoevropského srovnání. Navíc srovnání vycházející z dobových výkazů jsou dále znesnadňována skutečností, že v případě mnohých přepravních společností a vystěhovaleckých agentur byly odlišovány dílčí skupiny emigrantů podle své státní, nikoli však ná-rodnostní příslušnosti. Takže v případě mnohonárodnostní říše ztrácí tyto údaje zčásti na své vypovídací hodnotě. Další příčinu obtíží při srovnání celkového vý-voje emigračních vln lze spatřovat v dobově zcela nedostatečné snaze o podchycení statisticky zpracovatelných údajů o vystěhovalectví v samotném Rakousko-Uher-sku. V tomto ohledu tamní státní správa dlouhodobě zaostávala za dalšími zeměmi evropského kontinentu ve zřizování emigračních úřadů a obecně můžeme po dlou-hou dobu konstatovat nezájem státních úřadů o projevy emigrace. Naopak mělo Rakousko velmi benevolentní restriktivní zákony, zejména od 60. let 19. století, kdy byla možnost vycestovat vázána víceméně pouze na splnění vojenské služby u mužů, otců rodin.9 Jestliže se počty odcházejících mužů zabývaly příslušné úřady pouze málo systematicky, potom počty nebo dokonce další podrobnější podchy-cení masy odcházejících žen a dětí zůstávalo z jejich pohledu ještě nesoustavnější a povrchnější – tedy, nahlíženo problematikou dnešního výzkumu, ještě obtížněji interpretovatelné. S přihlédnutím k těmto obtížím se tím cennější jeví práce, které se před těmito obtížemi nezastavují a téma představují z pohledu vnitrorakous-kého vývoje. Zde je třeba na prvém místě zmínit poslední práce Andrey Komlosy.10

Výše zmíněné skutečnosti odděleného a specifického pojetí Rakouska, Rakousko-Uherska, neplatí jen pro srovnání původu a síly jednotlivých emigračních proudů, ale rovněž pro specifický výzkum jejich orientace. Jako pro celý evropský kontinent rovněž v případě Rakousko-Uherska platí, že nejvýraznější směr vedl vystěhovalce na západ. Zcela zvláštní a pro nás zajímavou problematiku ale představují subtil-nější emigrační vlny, směřující jihovýchodním směrem na Balkán a na východ do Ruska. I v těchto aspektech se v odborném zpracování setkáváme s odděleným vý-zkumem. Z důvodů dlouhodobého zájmu motivovaného nejsilnějšími a historicky nejstaršími výraznými osidlovacími proudy moderní doby, které přicházely z ně-meckých zemí, to jsou právě němečtí autoři, kteří se tomuto směru emigrace nejvý-razněji věnovali a věnují.11 Německá historiografie může v těchto pracích navazovat

9 Viz práce českého autora J. Rychlíka, jejíž těžiště je nicméně posunuto do novější éry – RYCHLÍK Jan, Cestování do ciziny v habsburské monarchii a Československu : Pasová, vízová a vystěhova-lecká politika 1848–1989, Praha 2007.

10 KOMLOSY Andrea, Grenze und ungleiche regionale Entwicklung : Binnenmarkt und Migration in der Habsburgermonarchie, Wien 2003.

11 Viz srovnávací práce BEER Mathias, DAHLMANN Dittmar (edd.), Migration nach Ost- und Süd-osteuropa vom 18. bis zum Beginn des 19. Jahrhunderts : Ursachen – Formen – Verlauf – Ergebnis,

12 Vymezení tématu a bibliografický exkurz

na rozsáhlejší bádání staršího data. Nově se ale uplatňují i výzkumy slabších emi-grantských skupin, směřujících ze západní Evropy do Ruska. Máme zde na mysli zejména práce Julie Mahnke-Devlin završené vydanou monografií o britské migraci do Ruska.12 Oproti tomu sami britští, američtí a pochopitelně ruští badatelé pojímají svůj výzkum z jiného úhlu, soustřeďují se často na problematiku z pohledu vnitro-ruské imigrace. Na starší práce Američanů Barbory Anderson, Rogera P. Bartletta či Roberta A. Lewise a Richarda Rowlandse, stejně jako na ruské historiky A. G. Rašina a B. V. Tichonova navázala především novější angloamerická produkce.13 Vedle nich lze dohledat ještě jednu práci německého autora, věnovanou specifickému středoa-sijskému prostoru.14 Tyto práce spojuje zejména snaha zachytit jak národnostní, tak především sociální složení osidlovacích skupin v době jejich příchodu do Ruska, a přiblížit průběh dalších vývojových a asimilačních procesů těchto menšinových skupin.

Obrátíme-li svoji pozornost nazpět k prostoru, který nás zajímá jako výchozí, mů-žeme konstatovat, že pro areál někdejší habsburské monarchie lze ve srovnatel-ných výzkumech poslední doby zaznamenat zajímavý posun. Obecně bychom jej mohli charakterizovat jako ústup od syntetických prací k novému výzkumu zá-kladních struktur a tendencí. Poslední významné práce tohoto tematického zamě-ření směřují od obecnějších rozborů průběhu a cíle k samým kořenům emigrač-ních a migračních pohybů, soustřeďují se na podmínky těchto procesů. Nejedná se přitom pouze o sledování podmínek ekonomického a politického rázu, které moti-vovaly mobilitu obyvatel, ale o širokou škálu dalších sociálních, právních a politic-ko-správních aspektů, na základě jejichž studia a analýzy se autoři snaží o posti-žení komplexního charakteru migračních procesů. Je příznačné, že právě v tomto ohledu se dostává někdejší Podunajská monarchie do popředí badatelského zájmu, a to právě z těch důvodů, které ji v tomto ohledu dříve diskvalifikovaly; totiž s ohle-dem na komplikované vnitřní vztahy, jež nabízejí pro tento výzkum řadu otázek, ale rovněž argumentačních možností. Jednou z nich je modifikace tématu s ohledem

Stuttgart 1999; ze samostatných monografií dále ty, jež jsou zaměřené na jednotlivé německé re-giony, mj. – SCHÜTZ Philipp, Der Ruf der Zarin : Ein Beitrag zur Auswanderung hessischer Fa-milien nach Russland, Marburg 1989.

12 MAHNKE-DEVLIN Julie, Britische Migration nach Russland im 19. Jahrhundert : Integration – Kultur – Alltagsleben, Wiesbaden 2005.

13 V jejím rámci je třeba zmínit zejména tři tituly AZRAEL Jeremy A., PAYIN Emil A. (edd.), Coop-eration and Conflict in the Former Soviet Union : Implications for Migration, Santa Monica 1996; BELL-FIALKOFF Andrew (ed.): The Role of Migration in the History of the Euroasian Steppe : Sedentary Civilization vs. „Barbarian“ and Nomad, Houndmills – London 2000; FORSYTH James, A History of the Peoples of Siberia : Russia´s North Asian Colony 1581–1990, Cambridge 1992.

14 HALBACH Uwe, Zentralasien als Auswanderungsregion, Köln 1997.

13

na domácí, vnitrorakouskou migraci.15 Zejména ve svém zaměření mnohostranná práce A. Komlosy staví základ dalšímu možnému výzkumu tématu migrací a emi-grací středoevropského areálu. Komlosy toto téma poněkud paradoxně posouvá dál právě proto, že se vrací k jeho základním otázkám. Z její poslední práce je patrný přístup, který umožňuje navazovat na propracované dispozice migrace jako takové. Komlosy předkládá důkladnou analýzu socio-ekonomických vztahů, podnětů a ba-riér, které přímo či nepřímo podmiňovaly pohyby obyvatel, ať mi grační, ať vystě-hovalecký. Co prozatím vypadává z okruhu této problematiky, je politická rovina, vztah mezi politikou a vystěhovaleckým zájmem.16

K takto nastavenému badatelskému konceptu lze jen obtížně dohledat speci-ficky pojímanou českou problematiku, a  to ani v rámci produkce domácích au-torů. Literatura věnovaná v posledních letech emigraci není kupodivu, alespoň na úrovni obsáhlejších monografií či analytických prací, příliš početná. Spíše se jedná o přehledové studie a práce encyklopedického charakteru. Její rozložení nic-méně stopuje zahraniční trendy. Opět je výrazně zastoupeno především téma zá-padní emigrace do Spojených států, ať již jsou to práce J. Polišenského či L. Šatavy a dalších.17 Zdaleka ne tak frekventované jsou oproti tomu práce na téma evropské a východní emigrace. Výjimku z nedostatečného zájmu o východní emigraci před-stavují práce J. Vaculíka, na prvním místě je přitom třeba uvést jeho obsáhlé dějiny volyňských Čechů.18

Pro tento účel nebyly sledovány všechny hlavní práce, bylo pouze naznačeno rozložení zpracování tématu v hlavních a směrodatných monografiích posledních let. Vedle nich by bylo pochopitelně možné odkázat a využít mnohé starší spoleh-livé studie tohoto tematického zaměření.

15 HEINDL Waltraud, SAURER Edith (edd.), Grenze und Staat : Passwesen, Staatsbürgerschaft, Heimatrecht und Fremdegesetzgebung in der österreichischen Monarchie (1750–1867), Wien – Köln – Weimar 2000; KOMLOSY Andrea, Grenze …, c. d.; tématu byla věnována rovněž kvalitní disertační práce obhájená na vídeňské univerzitě – STROMENGER Arthur, Individuelle Mobi-lität in Mitteleuropa (17.–19. Jahrhundert) : Studien und Beiträge, Diss., Wien 1999.

16 Srovnatelná starší práce věnovaná obdobnému tématu z pohledu polských politických zájmů – MURDZEK Benjamin P., Emigration in Polish Social-Political Thought, 1870–1914, Boulder – New York 1977.

17 ŠATAVA Leoš, Migrační procesy a české vystěhovalectví 19. století do USA, Praha 1989; POLI-ŠENSKÝ Josef, Úvod do studia dějin vystěhovalectví do Ameriky, Praha 1996.

18 VACULÍK Jaroslav, Dějiny volyňských Čechů, díl I – III, Brno 2001.

121

Závěr

Vystěhovalecké téma je z pohledu české historie značně pestré a komplikované, ve své podstatě i v následných interpretacích. Pokusili jsme se naznačit různé přístupy k této problematice, jak je uplatňovali reprezentanti české politiky v průběhu ně-kolika desetiletí před vypuknutím první světové války i po jejím skončení. Z tohoto pohledu se jako nejvýmluvnější a zároveň nejproměnlivější jevil poměr k východní emigraci do Ruska. Ač početně nepatřily ruské kolonie Čechů k nejpočetnějším, sta-hovaly na sebe velkou pozornost. Poměr k nim byl ovlivněn nejen prostým vztahem k emigraci jako takové, ale navíc specifickou pozicí, již česká politika vyhrazovala ve svých představách Rusku. Vystěhovalectví do relativně blízkých oblastí státně a národně nezávislého, slovanského Ruska hodnotila česká politika, přes veškeré principiální odmítání emigrace, jako formu nejmenšího zla. Svého času dokonce aktivně podporovala projekty „slovanské repatriace“, které měly za cíl navrátit již emigrovavší Čechy slovanskému světu a přimět Čechoameričany k opětovnému vy-stěhování, tentokrát do carské říše. Ale již před válkou se vztah ke krajanům začal hluboce proměňovat. Na straně jedné tato změna vyplynula ze samotné změny kva-lity života krajanských komunit. V druhé a třetí generaci se jednalo již o společen-ství pevně usedlá a stabilizovaná, zčásti dobře situovaná. Tradiční prvotní vztah k vystěhovalcům jako ke stále ještě závislé, v nejistotě přežívající části národa, u níž je možno ještě usilovat o návrat a „záchranu“ pro národní celek, pominul. Postupně se začal přetvářet a česká politika si do vztahu k tomuto vnějšímu národu a jeho nové vlasti stále více promítala své potřeby a představy – ideálem se pro ni stále zřetelněji stávalo stabilní a progresivní státní zázemí amerických krajanů a jejich komunita jako samostatná a schopná nabídnout někdejší vlasti jisté hospodářské či kulturní formy spolupráce. Dělo se tak na úkor utlumení vztahu k východním kra-janským skupinám z Ruska, které zaostávaly jak ve schopnosti samostatného roz-voje, tak ochoty a možnosti zpětné vazby vůči domácímu českému národu.

Válka i v těchto otázkách poměry radikálně změnila, vystavila do centrální po-zice onen vnější národ a českým aktivistickým vystěhovalcům poskytla příležitost naplno se angažovat v zájmu své někdejší domoviny. Předmětem našeho násled-ného rozboru se tak stala opět nová situace po válce. Ta přivedla část krajanských aktivistů k vystřízlivění z jejich nadsazeného sebevědomí tvůrců národní samo-statnosti. Česko-ruská krajanská komunita, zažívající tragický osud poválečného

122 Závěr

rozvratu, se navíc musela opět smiřovat s rostoucím nezájmem a konec konců ne-reálností československé či širší mezinárodní podpory svých zájmů v Sovětském Rusku. Po přechodném zvýšení vlivu krajanů v době války se tendence ve vztazích mezi domácím a vnějším národem velice rychle navrátily do svých původních kolejí po jejím ukončení. Naopak se vzhledem k objektivní situaci v Sovětském Rusku projevovala i jistá rezignace české politiky nad budoucím osudem východních kra-janů. Stejně tak pokračovala diferenciace vztahu k vystěhovaleckým skupinám, ale rovněž k novým zemím jejich působnosti. Prodlužovaly se tak tendence, které měly hlubší pozadí a mohli jsme je zaznamenat již před válkou. Válka tyto trendy vý-razně narušila, ale po jejím skončení se projevily opět a s ještě větší silou.

Zvolili jsme pro dané téma řešení jen velice specifické otázky. I na něm, stejně jako na dalších a širších analýzách sociálního vývoje se však projevuje táž perspek-tiva. Válečnou etapu můžeme charakterizovat jako přechodovou fázi, která dočasně proměňuje socio-ekonomické vazby, proměňuje priority, ale není schopna je stabi-lizovat v jejich nové podobě. Válka uvolňuje množství energie, kterou společnost vynakládá na optimální způsob přežití v nestandardních podmínkách, odčerpává ji z tradičních aktivit a deformuje tak ustálené vazby. V okamžiku zklidnění se ale tyto vazby dostávají velice rychle do svých původních dimenzí, navazují na před-válečné trendy a jsou obnovovány, ať vědomě, ať nevědomě.

Jestliže jsme na počátku našeho hledání stanovili jako jedno ze specifik poměru mezi politikou a vystěhovalectvím projev zájmu skupinového a  individuálního, pak závěrem musíme jen konstatovat, že nejenže nebyl sourodý ve své formě, ale nemohl být a také nebyl jednotný ani ve svém obsahu. Právě proto, že politika re-prezentuje širší skupinový zájem, musela ze samé podstaty individuální projevy emigrace vnímat jako nežádoucí a škodlivé. S jistými odchylkami, které jsme mohli sledovat, tomu také tak bylo. Tehdejší dílčí úrovně politiky státní, korporativní či stranické se takřka bezvýhradně shodly na škodlivosti vystěhovalectví. Bylo jen příznačné pro dobové vnímání, že nebyly schopny do hloubky nahlédnout příčiny tohoto jevu a řešit je v rámci širší koncepce sociální politiky. Respektive nebyly při vědomí sociálních souvislostí řešeny příčiny emigrace (tím méně při vědomí sou-vislostí politických příčin exilu), ale naopak, zpočátku jsme mohli sledovat pokusy tento poměr jakoby obrátit. Ve víře ve schopnost regulovat směr a sílu emi grace se politika snažila formovat osídlenecké projekty, které měly alespoň mírnit do-pady chudoby a nedostatku pracovních příležitostí v jednotlivých regionech. Snaha o zpětné tlumení vystěhovalectví se však přirozeně ukázala jako zcela neúčinná. Tuto strategii nebylo možno ani měnit, protože byla od počátku postavena na chyb-ných předpokladech. Co se však do budoucna měnilo, byl poměr politiky k proje-vům vystěhovalectví. Na českých, rakouských i československých příkladech jsme mohli tyto posuny postupně sledovat. V době sílícího procesu politizace společnosti byla tato stále silněji přesvědčována o nutnosti ztotožnění se se skupinovým zá-

123

jmem té které politické úrovně – státu, církve či národa. V tomto smyslu byla emig-race vykřičena a znevážena jako projev jakéhosi individuálního sobectví škodícího celku, ale postupem času se tento vztah proměňoval. Jednotlivé úrovně politiky si počaly uvědomovat možné využití sílících komunit v zahraničí k cílům ekono-mickým, misijním či politickým, a jak se v posledku ukázalo, vojensko-politickým. Cesta proměny od vztahu k emigrantům ke krajanům pochopitelně souvisela se silou a využitelností jednotlivých krajanských komunit, stejně jako s místem jejich pobytu a schopností či ochotou jejich vlastního korporátního působení. Svým způ-sobem poměr politiky k emigraci prodělal cestu v kruhu. Původně nepříliš úspěšná snaha regulovat vystěhovalecký zájem a usměrňovat jej ve prospěch vyššího zájmu si počkala na výsledky živelného procesu emigrace. Ale ona nečekala na nevypoči-tatelný výsledek procesu, ve skutečnosti čekala a dočkala se proměny individuální emigrace ve skupinové krajanství. Teprve v okamžiku, kdy jednotlivé rozptýlené skupiny a rodiny začaly v zahraničí vytvářet komunity, kdy se jakoby opět dorovnal skupinový zájem domácích politik se skupinovým zájmem krajanských komunit, začali být krajané partnery, mohla je původní vlast a její reprezentace opět „vzít za své“ na úrovni partnerů. Na konci tohoto procesu původního odcizení tak na-lézáme svébytné komunity, s nimiž bylo možno kooperovat a znovu hledat cestu k sblížení. Někdy byly tyto skupiny silné a samostatné, jindy slabé a závislé, které naopak podporu – i od své původní vlasti – očekávaly. Ale v každém případě byly z pohledu politik různé úrovně opět pozoru hodné, nacházely svoji novou autoritu i vůči původním domovinám, s nimiž se jejich příslušníci kdysi loučili.

124 Resumé

Resumé

Kniha přináší v rozpětí poloviny 19. století až 20. let století následujícího několik úvah nad různými polohami vztahu mezi dvěma dynamickými procesy moderni-zující se společnosti. – Na straně jedné jsme měli možnost sledovat nově se formu-jící politické struktury různých úrovní v době rozšířené politizace společnosti, od státní správy, přes projevy reprezentací korporativní správy (církví), až k stranic-kým reprezentacím. Na straně druhé jejich vztah k vystěhovalectví v různých po-dobách politického exilu či ekonomické emigrace.

Politický exil se v českém prostředí rozvíjel právě v souvislosti s nástupem no-vých politických elit v polovině 19. století a jejich zklamáním z výsledků revoluč-ních událostí v letech 1848–9. Z nedostatku prostoru pro vlastní uplatnění se řada tehdejších radikálů odhodlala k odchodu ze země a cílevědomému přenesení poli-tických aktivit do zahraničí. Na příkladu výjimečné osobnosti českého exilu, Josefa Václava Friče, můžeme sledovat strategii kruhové obrany, kterou byl nucen v zahra-ničí zaujímat nejen vůči rakouské vládní politice, ale rovněž v opozici k loajálním prorakouským kruhům českých liberálů. I proto se exil musel vyrovnávat s jedním ze svých hlavních úkolů, vést propagační práci za účelem přesvědčení evropské veřejnosti o specifickém, autonomním zájmu české politiky. Na tyto neúspěšné po-kusy reálně navázal až odbojový exil v době první světové války.

Paralelní zájem na regulaci vystěhovaleckých proudů představovaly aktivity zástupců měšťanských politických elit (Františka Cyrila Kampelíka) a státního es-tablishmentu, jak nám jej reprezentoval ministerský rada Gustav Höfken. České liberálně nacionální měšťanské elity byly zpravidla ve svých představách o řešení dílčích úkolů hodně vzdálené rakouské vládě, nikoli však ve vztahu k vystěhova-lectví. Jedni i druzí jej vnímali jako škodlivý jev, byť z různých příčin, a obě strany se jej také snažily tlumit. Zejména v počátku masových projevů vystěhovalectví v Rakousku jsme mohli nicméně sledovat rovněž snahy o pozitivní využití zájmu o emigraci. Rozebírali jsme hospodářské a v posledku též politické expanzivní cíle, naplňované prostřednictvím regulovaných osidlovacích projektů namířených jak do nitra monarchie, tak, v případě Kampelíka, i mimo její hranice.

Další rovinu politického zájmu uplatňovaného v konfrontaci s migračními pro-jevy jsme měli možnost sledovat z pohledu církevní správy, ať katolické, ať pra-voslavné. Aspekty této roviny se ukazují jako velice široké, přesahující samotný

125

církevní zájem, a  v  souvislosti s  migrací zasahující do roviny stranických elit stejně jako státních politik. Zejména z pohledu pravoslavné reprezentace a aktivit duchovního správce ruského vyslanectví ve Vídni M. F. Rajevského byl dokládán přímý podíl církevních kruhů na imigrační politice Ruska, ale také zprostředkova-telská role ve prospěch emigračního zájmu české společnosti. Vzhledem k univer-zalistním ambicím církví, překračujícím hranice států, byly reflektovány rovněž misijní zájmy vkládané do vystěhovaleckých a osídlovacích projektů.

Na stranickém vztahu k vystěhovaleckým aktivitám se ukazovala zřetelná ne-gativní podstata. Z pohledu převažujícího nacionálního zájmu byly vystěhovalecké tendence vnímány jako škodlivé projevy individuálního, národně neuvědomělého (zejména s ohledem na západní emigraci) postupu. Postupem času však docházelo k uskupování zájmů emigrantů v jejich nové domovině. Tento vývoj od emigrace ke krajanství reflektovaly jak stranicko politické nacionální reprezentace (Česká národní rada za války i během války), tak státní politika nově vzniklého samo-statného Československa. Pro tento proces byla typická již pokročilá diferenciace vztahu k autonomním, silným a dobově politicky (vojensky) využitelným komuni-tám krajanů, respektive k těm, které nebylo možno takto organicky zapracovávat do širších politických cílů.

Závěrem je tak možno zopakovat: Teprve v okamžiku kdy jednotlivé rozptýlené skupiny a rodiny začaly v zahraničí vytvářet komunity, kdy se jakoby opět dorovnal skupinový zájem domácích politik se skupinovým zájmem krajanských komunit, začali být krajané opět považováni za partnery, původní vlast a její reprezentace je mohly opět „vzít za své“. Na konci tohoto procesu původního odcizení tak nalézáme svébytné komunity, s nimiž bylo možno kooperovat a znovu hledat cestu k sblížení.

126 Résumé

Résumé

The book brings, in a span from the middle of the 19th century to the 1920s, several reflections on different planes in the relation between two dynamic processes in a modernising society. On the one hand, we had occasion to observe newly forming political structures on different levels at a time of widespread politicising of soci-ety, from government administration, manifestations of representatives of corpo-rative administration (churches), to party representations. On the other hand, their approach to emigration in various forms of political exile or economic migration.

Political exile evolved in the Czech milieu in connection with the emergence of new political elites in the mid-19th century and their disappointment at the out-come of the revolutionary events in 1848–9. Lacking sufficient latitude for their own advancement many radicals then resolved to leave the country and to deli-berately transfer their political activities abroad. A case in point is an exceptional personality of the modern Czech exile, Josef Václav Frič, illustrating the circular defence strategy which he was forced to pursue not only in respect of the Austrian government policy, but also in opposition to the loyal pro-Austrian circles of Czech liberals. This was one of the reasons the exile had to undertake one of its main missions, to engage in agitation in order to convince the European public of the specific autonomous interest of the Czech home affairs. These unsuccessful endea-vours were only picked up by the resistance exile at the time of the First World War.

A parallel interest in the regulation of the exile streams was represented by the activities of delegates of the bourgeois political elites (František Cyril Kampelík) and the state establishment, as represented to us by ministerial counsellor Gustav Höfken. As a rule, the Czech liberal nationalistic bourgeois elites were very distant from the position of the Austrian government in their ideas for resolution of the partial tasks, though not in relation to emigration. Both sides perceived it as a harmful phenome-non, albeit for different reasons, and they both endeavoured to restrain it. In particu-lar, in the beginning of mass manifestations of emigration in Austria we could also see a striving for positive uses of the interest in emigration. We analysed economic as well as expansive political goals achieved through regulated settlement projects, both inside the monarchy and, as in the case of Kampelík, beyond its borders.

Another plane of political interest being advanced in confrontation with the emigration manifestations we could observe from the vantage point of church ad-

127

ministration, both Catholic and Orthodox. The aspects of this plane appear very wide, going beyond the church interest proper, and in the context of migration encroaching on the plane of the party elites and state policies. In particular, from the viewpoint of the Orthodox representation and the activities of the spiritual administrator of the Russian embassy in Vienna in Vienna M. F. Rayevski there is evidence of direct participation of the church circles in the immigration policy of Russia, but also a mediating role in favour of the emigration interest of Czech society. In view of the universalist ambitions of churches traversing state borders, missionary interests in emigration and settlement projects were also reflected.

A clear negative essence was shown in the party approach to emigration ac-tivities. From the viewpoint of the predominant national interest the emigration tendencies were perceived as harmful manifestations of an individual, nationally unconscious (particularly in view of the western emigration) approach. As time went by, however, the emigrants’ interests convened in their new homeland. The evolution from emigration to compatriotism reflected both the party political nati-onal representation (the Czech National Council during and after the war), and the state policy of the newly established independent Czechoslovakia. This process was typified by an advanced differentiation of the relation to the autonomous, strong and politically (militarily) exploitable communities of compatriots and those who could not be so organically integrated in the wider political interests.

In conclusion it can thus be subsumed: Only from the moment when the scattered groups and families began to create communities abroad, when the group interest of the domestic policies came together, as it were, with the group interest of the com-patriot communities, the compatriots began to be regarded again as partners, and their original homeland and its representations could again regard them as „their own”. At the end of this process of original alienation we find independent commu-nities with which it was possible to cooperate and seek again a way to come together.

128 Výběrový přehled užité literatury

Výběrový přehled užité literatury

ANKETA o  českém vystěhovalectví, uspořádaná zahraničním odborem Národní rady české, usp. J. Auerhan, J. Hejret, A. Svojsík, Praha 1912.

BADE Klaus Jürgen, EMMER Pieter (edd.), Enzyklopädie Migration in Europa : Vom 17. Jahrhundert bis zur Gegenwart, Schöningh 2007.

BADE Klaus Jürgen, Evropa v pohybu : evropské migrace dvou staletí, Praha 2005. BADE Klaus J., Migration in European History : Making of Europe, Malden – Oxford – Carlton 2003.BELL-FIALKOFF Andrew (ed.), The Role of Migration in the History of the Eurasian Steppe : Seden-

tary Civilization vs. „Barbarian“ and Nomad, London 2000.BEER Mathias, DAHLMANN Dittmar (edd.), Migration nach Ost- und Südosteuropa vom 18. bis zum

Beginn des 19. Jahrhunderts : Ursachen – Formen – Verlauf – Ergebnis, Stuttgart 1999.BEER Mathias, DAHLMANN Dittmar (edd.), Über die trockene Grenze und über das offene Meer :

Binneneuropäische und transatlantische Migrationen im 18. und 19. Jahrhundert, Essen 2005, s. 263–286.

BENEŠ Edvard, Světová válka a naše revoluce : Vzpomínky a úvahy z bojů za svobodu národa, díl I, Praha 1927.

BITTNEROVá Dana, MORAVCOVá Mirjam (edd.), Etnické komunity – integrace, identita, Praha 2011.

CARO Leopold, Auswanderung und Auswanderungspolitik in Österreich, Leipzig 1909. CASTLES Stephan, MILLER Mark J., The Age of Migration : Internation Movements in the Modern

World, 4. vyd., NY 2009.ČEJCHAN Václav, Bakunin v Čechách : Příspěvek k revolučnímu hnutí českému v letech 1848–1849,

Praha 1928.CVEJN Karel (ed.), J. V. Frič v dopisech a denících, Praha 1955.ČURKINA Iskra Vasiljevna, Protoierej Michail Fjodorovič Rajevskij i jugoslavjaně, Moskva 2011.DOUBEK Vratislav (ed.), Cesty na východ : Češi v korespondenci M. F. Rajevského, Praha 2006.DOUBRAVA František, Český vystěhovalec na Rusi : K poučení a výstraze našemu lidu, Praha 1876.DREYFUS Michel, Les Migrations internationales de la fin du XVIIIe siècle à nos jours, Paris 1980.DUBOVICKÝ Ivan, Češi v Americe : české vystěhovalectví do Ameriky a česko-americké vztahy

v průběhu pěti staletí, Praha 2003.EHMER Josef, ZEITLHOFER Hermann, Ländliche Migration in Böhmen vor dem Ersten Weltkrieg,

in Zeitschrift für Agrargeschichte und Agrarsoziologie 53/2005, Heft 1.FABIUNKE Günter, Zur historischen Rolle des deutschen Natonalökonomen Friedrich List (1789–1846)

: Ein Beitrag zur Geschichte der politischen Ökonomie in Deutschland, Berlin 1955.FASSMANN Heinz (ed.), Ost-West-Wanderung in Europa, Wien [u.a.] 2000.FRIČ Josef Václav, Fričova čítanka : Výbor ze spisů J. V. Friče, ed. F. Strejček, Praha 1924.FRIČ Josef Václav, Paměti, díl I–III, ed. Karel Cvejn, Praha 1957, 1960, 1963.FRIČ Josef Václav, Spisy I: Politické články z let 1847–1864, edd. O. Šimáček, B. Šimáčková, Praha 1956.

129

GESTRICH Andreas, KLEINSCHMIDT Harald, SONNABEND Holger, Historische Wanderungsbewe-gungen : Migration in Antike, Mittelalter und Neuzeit, Berlin – Münster [u.a.] 1991.

HáJKOVá Dagmar, Naše česká věc : Češi v Americe za první světové války, Praha 2011.HEINDL Waltraud, SAURER Edith (edd.), Grenze und Staat : Passwesen, Staatsbürgerschaft, Heima-

trecht und Fremdegesetzgebung in der österreichischen Monarchie (1750–1867), Wien – Köln – Weimar 2000.

HELLER Servác B., Život na Rusi, Praha 1868.HÖFKEN Gustav, Deutsche Auswanderung und Kolonisation im Hinblick auf Ungarn, Wien 1850.HORVATH Traude (ed.), Auswanderungen aus Österreich : von der Mitte des 19. Jahrhunderts bis

zur Gegenwart, mit einer umfassenden Bibliographie zur österreichischen Migrationsgeschich-te, Wien [u. a.] 1996.

JAKUBEC Ivan, JINDRA Zdeněk, Dějiny hospodářství českých zemí od počátku industrializace do konce habsburské monarchie, Praha 2006.

JUNGMANN Josef, Boj o obrození národa : Výbor z díla Josefa Jungmanna, ed. Felix Vodička, Praha 1948.

JUST Michael, Ost- und südosteuropäische Amerikawanderung 1881–1914 : Transitprobleme in Deutschland und Aufnahme in der Vereinigten Staaten, Stuttgart 1988.

KABUZAN Vladimir M., Emigracija i reemigracija v Rossiji v XVIII – načale XX veka, Moskva 1998.KAMPELÍK František C., Průmyslné návrhy jakby zámožní i chudí občané z Čech, Moravy a Slezska,

jsouce dokonalí řemeslníci a rozumní rolníci – místo útratného, nebezpečného stěhování se do daleké Ameriky – ráděj vzorná, průmyslná, pěkná, orbou pověstná města, nebo nové osady na řídko zalidně-ných končinách rakouské říše pod ochranou c.k. vlády zakládati měli, aby před hrozivým schudnu-tím a svízelem ještě v čas ubíhajecím, jakož i potomkům jejich dobře se vedlo, Hradec Králové 1859.

KAŠÍK Vladimír, M. A. Bakunin, Praha 1969.KAŠPAR Oldřich (ed.), Tam za mořem je Amerika : Dopisy a vzpomínky českých vystěhovalců do

Ameriky v 19. století, Praha 1992.KELLAS James G., The Politics of nationalism and Ethnicity, NY 1998.KLEINSCHMIDT Harald, Menschen in Bewegung : Inhalte und Ziele historischer Migrationsfor-

schung, Göttingen 2002.KOMLOSY Andrea, Grenze und ungleiche regionale Entwicklung : Binnenmarkt und Migration in

der Habsburgermonarchie, Wien 2003.KOLONISACE Srbska : Prostonárodní pojednání o kolonisaci v Srbsku a poučení našim rolníkům,

Praha 1880.KUTAFIN Oleg Emeljanovič, Rossijskoje graždanstvo, Moskva 2004.KUTNAR František, Počátky hromadného vystěhovalectví z Čech v období Bachova absolutismu,

Rozpravy ČSAV, seš. 15, r. LXXIV, 1964.LIST Friedrich, Schriften : Reden : Briefe, díl III: Schriften zum Verkehrswesen, 1. část: Einleitung

und Text, Berlin 1929.LUCASSEN Jan, LUCASSEN Leo (edd.), Migration, Migration History, History : Old Paradigms and

New Perspectives, Bern – Wien [u. a.] 1997.MAHNKE-DEVLIN Julia, Britische Migration nach Russland im 19. Jahrhundert : Integration – Kul-

tur – Alltagsleben, Wiesbaden 2005.MÜLLER Frank Lorenz, Imperialist Ambitions in Vormärz and Revolutionary Germany : the Agita-

tion for German Settlement Colonies Overseas, 1840–1849, in German History, The Journal of the German History Society 17/1999, s. 346–368.

130 Výběrový přehled užité literatury

PICHLÍK Karel, Bez legend, Praha 1991.POSPÍŠIL Alois, Československá duševní armáda na Rusi, Praha [1924].NEČAS Ctibor, Na prahu české kapitálové expanse : Rozpínavost českého bankovního kapitálu ve

střední, jihovýchodní a východní Evropě v období rakousko-uherského imperialismu, Brno 1987.NĚNAŠEVA Zoja S., Načalo emigraciji Čechov v Rossiju v seredině XIX veka, in Slovanské historic-

ké studie 29/2003, s. 7–38.NOVOTNÝ Jan, František Cyril Kampelík, Praha 1975.POLIŠENSKÝ Josef, Úvod do studia dějin vystěhovalectví do Ameriky II. : Češi a Amerika, Praha

1996.POOLEY Colin G., WHYTE Ian D., Migrants, Emigrants and Immigrants : A social history of migra-

tion, London – New York 1991.PUŠKAREVIČ Konstantin A., Čechi v Rossiji : Očerki po istoriji češskoj immigraciji, b. d. (Strojopis,

uloženo v archivu Etnologického ústavu AV ČR.)RIEGER František Ladislav, Příspěvky k listáři Dra Frant. Lad. Riegra, díl I: Z let 1836 až 1871, ed. J. Hei-

d ler, Praha 1924.RYCHLÍK Jan, Cestování do ciziny v habsburské monarchii a Československu : Pasová, vízová a vy-

stěhovalecká politika 1848–1989, Praha 2007.RYCHLÍKOVá Magdaléna, Životní anabáze jednoho krajan : Ludvík Feigl – Čech znamý neznámý,

Praha 2011.SKŘIVAN Aleš, DRŠKA Václav, STELLNER František, Kapitoly z dějin mezinárodních vztahů,

1648–1914, Praha 1994, s. 135.SAK Robert, Rieger, Konzervativec nebo liberál?, Praha 2003.SBORNÍK referátů ze semináře „Historie emigrace z českých zemí“, který se konal při příležitosti se-

tkání krajanů v Mladé Boleslavi 22.–25. 6. 2000, Mladá Boleslav 2001.SCHMALE Wolfgang, STAUBER Reinharg (edd.), Menschen und Grenzen in der frühen Neuzeit,

Berlin 1998.STYKALIN Alexandr S. (ed.), Srednjaja Jevropa : Problemy meždunarodnych i mežnacionaľnych ot-

nošenij XII–XX vv., Sankt-Petěrburg 2009.ŠATAVA Leoš, Migrační procesy a české vystěhovalectví 19. století do USA, Praha 1989.ŠATAVA Leoš, Národnostní menšiny v Evropě, Praha1994.ŠEDIVÝ Ivan, Češi, české země a velká válka 1914–1918, Praha 2001.ŠVORC Peter, HARBUĽOVá Ľubica, SCHWARZ Karl W. (edd.), Církvi a národy strednej Európy

(1800–1950), Prešov – Wien 2008.VACULÍK Jaroslav, České menšiny v Evropě a ve světě, Praha 2009.VACULÍK Jaroslav, Češi v cizině 1850–1938, Brno 2009.VACULÍK Jaroslav, Češi v cizině – emigrace a návrat do vlasti, Brno 2002.VACULÍK Jaroslav, Dějiny volyňských Čechů, díl I – III, Brno 2001.VACULÍK Jaroslav, Nástin českých a slovenských přeshraničních migrací v meziválečném období, Brno

2010.VRBENSKÝ Jaroslav, František Cyril Kampelík (1805–1872) český lékař a spisovatel, zakladatel kam-

peliček, in Genealogické a heraldické listy, Acta genealogica ac heraldica 16/1996, s. 7–20.ZPRáVY Zemského statistického úřadu království Českého, svazek XXIV, sešit 1: Stěhování obyva-

telstva království Českého dle dat o rodišti a pobytu jeho, zjištěných při sčítání lidu ze dne 31. pro-since 1910 a saisonní vystěhovalectví z obcí království Českého dle šetření z r. 1913, Praha 1916.

ŽáČEK Václav, Josef Václav Frič, Praha 1979.

131

Jmenný rejstřík

Aksakov, Ivan Sergejevič 67, 81Alexandr II., ruský car 56, 82Alexandr III., ruský car 91Anderson(ová), Barbora 12Armgort, Arno 10Arnold, Emanuel 27, 28Auerhan, Jan 54, 105, 106, 109,

118, 128Azrael, Jeremy A. 12Bade, Klaus Jürgen 10, 14, 15,

50, 128Bach, Alexander 15, 129Bakunin, Michail Alexandrovič

23, 25, 27, 28, 32, 128, 129Barjatinskij, Alexandr Ivanovič

55Bartlett, Roger P. 12Barwiński, Aleksander 96Beer, Mathias 11, 68, 128Bell-Fialkoff, Andrew 12, 128Benedek, Ludwig von 75Beneš, Edvard 30, 112, 119,

120, 128Beneš, Vojta 114Bestužev-Rjumin, Konstantin

Nikolajevič 47, 65Bittnerová, Dana 100, 128Bludovová, Antonina

Dmitrijevna 62Boďanskij, Osip Maximovič 30Bordasz (Bordač), G. 62Brauner, František August

27, 81Brejchová, Jiřina 19Brenner-Felsach, Adolph von

60Bruck, Karl Ludwig von 40

Brunner, Augustin 70Bülow, Alexander 38Canny, Nicolas 10Caro, Leopold 16, 45, 76, 128Castles, Stephan 128Cischini, Franz Josef von 55Cvejn, Karel 29, 31, 32, 128Czartoryski, Adam Jerzi 20Čejchan, Václav 27, 128Čelakovský, František Ladislav

21Čermák, Jaroslav 31Čerňajev, Michail Grigorjevič

82, 83Černý, Vratislav 107Červinka, Jaroslav

(Vjačeslavovič) 63, 74Červinka, Vladimír 74Čurkinová, Iskra Vasiljevna

128Dahlmann, Dittmar 11, 68, 128Děljanov, Ivan Davidovič 87, 92Dembiński, Henryk 25Dobrjanskij, Miroslav 90Dondukov-Korsakov, Alexandr

Michajlovič 88–90Doubek, Vratislav 45, 48, 74,

78, 80, 84, 87, 128Doubrava, František 64, 65,

128Drentěln, Alexandr Romanovič

90, 91Dreyfus, Michel 128Drška, Václav 21, 130Dubovický, Ivan 128Dürich, Josef 112Dvořák, Šimon 49, 50

Ehmer, Josef 16, 128Emmer, Pieter 15, 128Erben, Karel Jaromír 75, 78Fabiunke, Günter 38, 128Fassmann, Heinz 9, 128Feigl, Ludvík 130Fingerhut, Ferdinand viz

Náprstek, Ferdinand Pravoslav

Florovskij, Antonij Vasiljevič 81Forsyth, James 12František Josef I., rakouský

císař 35, 96Frič, Jan 34Frič, Josef 34Frič, Josef František 25Frič, Josef Václav 19, 24–35, 47,

58, 96, 97, 110, 124, 126, 128, 130

Frič, Václav 31, 32Fričová, Božena 34Garibaldi, Giuseppe 35Gercen, Alexandr Ivanovič 29,

30, 32Gestrich, Andreas 129Gilferding, Alexandr Fjodorovič

46, 58, 59, 63Girs, Nikolaj Karlovič 79Grégr, Emanuel 109Grégr, Julius 66, 67, 81Gresser, Petr Apollonovič 90Gruber, Václav 100Hájková, Dagmar 113, 129Hajn, Antonín 119Halbach, Uwe 12Hanka, Václav 75, 77Harbuľová, Ľubica 81, 82, 130

132 Jmenný rejstřík

Havlíček Borovský, Karel 23, 26, 28, 41, 43, 66

Heidler, Jan 28, 130Heindl(ová), Waltraud 13, 129Hejret, Jan 54, 105, 119, 128Heller, Servác 58, 66, 67, 129Hercen, Alexandr Ivanovič viz

Gercen, Alexandr IvanovičHernička (duchovní) 87Herold, Josef 105, 108Hodža, Milan 117Hoene-Wroński, Józef Maria 20Höfken, Gustav 39–41, 45, 124,

126, 129Hochman, Jiří 19Holeček, Josef 102Horvath(ová), Traude 10, 129Hrdlička, Václav 87, 88, 90–92Hrubý, Jaromír 72Hruška, Čeněk 19Hus, Jan 63, 81, 90Chvostov, Alexej Nikolajevič 112Islavin, Vladimir Alexandrovič

49Jakubec, Ivan 107, 129Javůrek, František 35Jelačić, Josip 27Jelagin, Vasilij Alexejevič 80Jindra, Zdeněk 107, 129Jonáš, Karel 31Jungmann, Josef 21, 129Just, Michael 10, 129Kabuzan, Vladimir Maximovič

15, 129Kalina, Antonín 96Kalina, Karel Ladislav 85, 86Kampelík, František Cyril 21, 36,

42–45, 47–50, 76, 86, 94, 96–98, 101, 124, 126, 129, 130

Kareš, Alois 67Kašík, Vladimír 23, 129Kašpar, František 88, 91, 92Kašpar, Oldřich 68, 129Kateřina II., ruská carevna

47, 57

Kazakevič, Petr Vasiljevič 60Kellas, James G. 129Klapka, György 33Klecanda, Jiří 112Kleinschmidt, Harald 9, 129Klofáč, Václav 72, 108Kočubej, Lev Viktorovič 69Koller, Alexandr 63Kolowrat-Krakowský, Jindřich

87Kolping, Adolph 43Komenský, Jan Amos 20Komlosy(ová), Andrea 11, 13,

15, 17, 68, 94, 129Koníček-Horský, Svatopluk 54,

103, 112Kościuszko, Tadeusz 20Kosík, Karel 30Kossuth, Lajos 30, 39Kotábe, Václav 84Kotík, Antonín 33Kozlovskij (Kozlowski), Simon-

Martin 88Kramář, Karel 72, 105, 108,

119Kraus, Alfred von 70, 87, 88Kutafin, Oleg Emeljanovič 61,

129Kutnar, František 15, 129Květoň, Jan 31Lamanskij, Vladimir Ivanovič

81, 87Láník, Jaroslav 16Lebeděv, Alexandr Alexejevič

82, 83Lewis, Robert A. 12Licht, Stephan von 96List (mydlář) 54List, Friedrich 37, 38, 40, 128,

129Lucassen, Jan 9, 129Lucassen, Leo 9, 129Mahnke(ová)-Devlin(ová), Julia

12, 129Mácha, Karel Hynek 21

Machar, Josef Svatopluk 35Machytka, Josef? 118Malinovskij, A. 47, 58Man, Vladimír 109Marek, Antonín 21Maresch, Antonín 54Marholevová, Krasimira Laleva

100Marx, Karl 40Masaryk, Tomáš Garrigue 30,

105, 110–114, 116, 117, 120Maxa, Prokop 117Mickiewicz, Adam 20Mikuláš I., ruský car 25, 27, 56Mikuláš II., ruský car 112Miller, Mark J. 128Miller, Pavel Ivanovič 73Moc, Josef 99Moravcová, Mirjam 100, 128Müller, Frank Lorenz 38, 75,

129Müller, Karl 75Muravjov, Michail Nikolajevič

55Muravjov-Amurskij, Nikolaj

Nikolajevič 58Murdzek, Benjamin Peter 10,

13Náprstek, Ferdinand Pravoslav

28Náprstek, Vojta 28Nečas, Ctibor 51, 130Něnaševová, Zoja Sergejevna

46, 82, 83, 130Něvelskoj, Gennadij Ivanovič 56Novikov, Jevgenij Petrovič 63,

81, 89Novotný, Jan 42, 130Nowak, Gustav 96Ogarjov, Nikolaj Platonovič 29Olič, Josef 61, 62, 91Olič, Vladimír Ivanovič 72, 73Palacký, František 23, 24, 27,

28, 33, 41, 44, 48, 58, 59, 62, 65, 80, 87

133

Paleček, Josef 100Patera, Adolf 78Pavlů, Bohdan 112Payin, Emil A. 12Perwolf, Josef 100Pichlík, Karel 110, 130Pius IX., papež 85Pobedonoscev, Konstantin

Pavlovič 91, 92Podlipný, Jan 105, 107Podlipský, Josef Václav 21Pogodin, Michail Petrovič 30Pok Poděbradský, Václav 103Pokrovskij, Alexandr Pavlovič

viz TichonPolišenský, Josef 13, 62, 65,

130Pooley, Colin G. 72, 130Pospíšil, Alois 71, 130Praszałowicz(ová), Dorota 15Preiss, Jaroslav 72Prokůpek, Adolf 105, 117Prusík, Jan 78Přibyl, František 61–63, 91Pšenka, Rudolf Jaromír 116Puškarevič, Konstantin

Alexejevič 46, 47, 57–60, 63, 65, 67, 87, 130

Rajačić, Josip 27Rajevskij, Michail Fjodorovič

45, 48, 74–78, 80, 82–85, 87, 92, 99, 125, 127, 128

Rašin, Adolf Grigorjevič 12Rechberg-Rothenlöwen, Johann

Bernhard 55, 69Rieger, Bohuš 24Rieger, František Ladislav 21,

26, 28, 31–33, 41, 42, 48, 59, 62, 63, 65, 74, 81, 130

Rieger z Riegershofenu, Václav František 70, 87

Riegrová-Palacká, Marie 28Rowlands, Richard 12Rychlík, Jan 11, 68, 130Rychlíková, Magdaléna 130

Říha, František 80Sabina, Karel 21, 26–28Sak, Robert 21, 130Saska, Jan (Ivan) 87, 88, 90–92Saurer(ová), Edith 13, 129Schedelbauer, Bedřich 70Schmale, Wolfgang 130Schönborn, František de Paula

87, 88Schulze-Delitzsch, Hermann 43Schurer, Kevin 72Schuselka, Franz 22Schütz, Philipp 11Schwarz, Karl W. 81, 82, 130Schwarzenberg, Bedřich 88Sinke, Suzanne M. 10Skrejšovský, Jan 34, 83Skřivan, Aleš 21, 130Sladkovský, Karel 28, 81–83Smetana, Augustin 86Srezněvskij, Izmail Ivanovič 87Stackelberg, Ernst Johann

von viz Štakelberg, Ernest Gustavovič

Stauber, Reinhard 130Stellner, František 21, 130Stojan, Antonín Cyril 96Straka, Adolf 31Strejček, Ferdinand 28, 128Strnad, F. J. 51Stromenger, Arthur 13Stykalin, Alexandr Sergejevič

82, 130Sucha (švec) 54Suchý, Čestmír 19Svojsík, Alois 54, 105, 128Šámal, Přemysl 116, 120Šatava, Leoš 13, 101, 102,

130Šedivý, Ivan 113, 130Šílený, Václav 96Šimáček, Otto 24, 128Šimáčková, Božena 24, 128Šrámek, Jan 87Štafl, J. 117

Štakelberg, Ernest Gustavovič (Stackelberg, Ernst Johann von) 75

Šušteršić (Šusteršić), Ivan 96Švehla, Antonín 117Švihovský, Věnceslav 117, 118Švorc, Peter 81, 82, 130Taaffe, Eduard von 95Tambosi, Antonio 96Tesař, Wilhelm (Vilém) 74Thun-Hohenstein, Bedřich

František 69Thun-Hohenstein, František

Antonín 71Thurn-Taxis, Rudolf 33Tichon, volyňský a žitomirský

archiepiskop (vl. jm. Alexandr Pavlovič Pokrovskij) 91

Tichonov, Boris Vasiljevič 12Timašev, Alexandr Jegorovič

89, 90Tobolka, Zdeněk Václav 41Toll (Tol), Felix-Emmanuil

Gustavovič 66Tolstoj, Dmitrij Andrejevič

62, 91Tornau (Tornov), Fjodor

Fjodorovič 75Trojanskij, Alexandr

Stěpanovič 81Tůma, Emil 116sv. Václav 81Vaculík, Jaroslav 13, 56, 61, 63,

87, 88, 116, 117, 130Valujev, Petr Alexandrovič 49Vasilčik, Alexandr Illarionovič

83Vávra, Emanuel 100Vecoli, Rudolph J. 10Veretennikov, S. S. 79Vilkonskij, V. viz Wilkoński, W.Vlček, J. 117Vlček, Radomír 81Vodička, Felix 21, 129

134 Jmenný rejstřík

Voit, Ferdinand 54Vojt, Josef 84Vondrák, Václav 112, 118Vrbenský, Jaroslav 42, 130Vrťátko, Antonín Jaroslav 78Weber von Ebenhof, Philipp 74

Whyte, Ian D. 72, 130Wilkoński, W. (Vilkonskij, V.)

61Wilson, Woodrow 114Wlassics, Guyla (Julius) 71Zach, František 20, 22

Zap, Karel Vladislav 28Zeitlhofer, Hermann 15, 16,

128Žáček, Václav 35, 130Žatkovič, Grigorij Ignatij 114Žižka, Jan 35

135

Přehled užitých zkratek

a) archivy a archivní fondy

AEÚ – Archiv Etnologického ústavu AV ČR, Praha

A KPR – Archiv Kanceláře presidenta republiky, Praha

A UTM – Archiv Ústavu T. G. Masaryka, Praha fond: TGM – T. G. MasarykaAVPRI – MID – Archiv vněšnej politiky

Rossijskoj imperii – Ministerstvo inostrannych děl RF, Moskva

HHStA – Haus-, Hof- und Staatsarchiv, Vídeň fond: Aus- und Einwanderung (č. 15)LA PNP – Literární archiv, Památník

národního písemnictvíNA – Národní archiv, Praha: fondy: ČM – České místodržitelství ČM PT – České místodržitelství – prezidium tajnéNRČ – Národní rada Česká 1900–1950PM–P – Pražské místodržitelství – prezidiumRGIA – Rosijskij gosudarstvěnnyj istoričeskij

archiv, St. PetěrburgSOkA Kolín – Státní okresní archiv Kolín

SOkA Mělník – Státní okresní archiv MělníkSOkA Mladá Boleslav – Státní okresní archiv

Ml. BoleslavSOkA Plzeň-Jih – Státní okresní archiv

Plzeň-JihSOkA Rokycany – Státní okresní archiv

RokycanySOkA Svitavy – Státní okresní archiv SvitavyZA Opava – Zemský archiv Opava

b) další užité zkratky

čj. – číslo jednacíd. – dělo (ruské označení pro materiál)f. – fondk. – kartonNS RČS – Národní shromáždění Republiky

československéop. – opusRGBl. – ReichsgesetzblattSČSDPK – Společná česko-slovenská digitální

parlamentní knihovnasl. – složka: Česká politika a (východní)

vy stěhovalectví

Česká politika a (východní) vystěhovalectví 1848—1922

Vratislav Doubek

Vydal Filip Tomáš – Akropolis(Severozápadní IV 16/433, 141 00 Praha 41,www.akropolis.info)v roce 2012 jako svoji 244. publikaci

Redakce: Pavla DoubkováGrafická úprava, obálka a sazba písmem Skolar Studio Lacerta (www.sazba.cz)Tisk: tiskárna Nakladatelství Karolinum, Pacovská 350, 140 21 Praha 4

1. vydání, 136 stran, TS 2

ISBN 978-80-7470-023-1

Doporučená cena včetně DPH 156 Kč