Fiskální teorie a politika CIng. Jan Mertl, Ph.D.

Katedra financí, VŠFSKH: Po 14:00-15:00, E 305

Předmět má klasické obsahové zaměření, v české odborné literatuře reprezentované prof. Englišem a jeho knihami, které vycházely pod názvem Finanční věda a Malá finanční věda. Zaměřuje se tak nejen na veřejné finance, ale i na regulaci soukromého sektoru a propojení veřejného a soukromého sektoru. Obsahuje aktualizaci klasických národohospodářských schémat o moderní koncepty governance, veřejné a sociální politiky a efektivnosti ve veřejném, soukromém, ziskovém a neziskovém sektoru.

Cíl a zaměření předmětu

Karel Engliš (1880-1961)

• Český národohospodář• Poslanec• Rektor MU Brno• Ministr financí• Guvernér ČNB• Po válce diskriminován• „Kdo sloužíš vlasti, odměny

nečekej“

1. Dějiny finanční teorie a politiky. Teleologická koncepce K. Engliše, individualismus a solidarismus. Veřejná ekonomika v dnešním světě. Suverénní fondy.

2. Veřejný sektor – teorie a politika na úseku podniků ve vlastnictví státu a samospráv.

3. Management veřejného a podnikatelského sektoru. Public governance. Corporate governance.

4. Neziskové organizace a jejich management. 5. Regulace soukromého sektoru. 6. Veřejná správa a její ekonomika. 7. Teorie a politika na úseku veřejných výdajů. 8. Daňová teorie a politika. 9. Sociální politika. Teorie a politika sociálního pojištění. 10. Penzijní teorie a politika. Modely a pilíře veřejného a

soukromého důchodového zabezpečení. 11. Zdravotní teorie a politika. Modely a produkty zdravotního

zabezpečení, propojení soukromého a veřejného sektoru. 12. Zápočtový test.

Osnova

Není jedna učebnice či skripta, pro orientaci jsou klíčové prezentace + účast na výuce

Engliš, K. Malá finanční věda. Praha: F. Borový, 1932 : filozofické východisko, pokud seženete, doporučuji přečíst

Hamerníková, B. a kol. Veřejné finance: Praha: ASPI, 2007 Krebs, V. a kol. Sociální politika. Praha: ASPI, 2010 Vostatek, J.: články v časopise Forum sociální politiky; ročník

2009 – online http://www.vupsv.cz/index.php?p=social_policy_forum&site=default

Vostatek, J.: Zdravotní pojištění a zabezpečení (základní vývojové tendence). Zdravotnictví v ČR, č.3, 2010

Ochrana, F.: publikace v CESES – online http://ceses.cuni.cz/CESES-20.html

OECD o governance: http://www.oecd-ilibrary.org/governance/oecd-working-papers-on-public-governance_19934351

Literatura

Všeobecné pojmy hospodářské

Dle Karla Engliše

Dívá se na svět z hlediska toho, co by k čemu mohlo být

Věci chtěné, nechtěné, smysluplné, zbytečné Individuální užitky a jejich součet:

individuální hospodářství Maximum užitku, minimum nákladu Individuálně: osobní spokojenost

Hospodařící člověk

Peníze vznikají zobecněním naturální směny „soustava hospodářských čísel“ – peněžní

stavba Věcný podklad hospodaření: statky, jejich

výroba a spotřeba Nad tímto věcným podkladem je číselná

stavba=soustava hospodářských čísel. „V peněžní jednotce je celá soustava

hospodářských čísel jako v oříšku stěsnána“

Směna a peníze

Engliš: subjektivní užitečnost kouření a objektivní škodlivost kouření

Omezení pracovní doby je užitečné pro zdraví a zotavení dělníka, škodlivé úbytkem výroby a mzdy

Stát: společenská užitečnost a škodlivost Dnes kategorie objektivního užitku

neexistuje

Subjektivní užitek a objektivní užitek

Stát si opatřuje prostředky objektivní škodou Progrese: bohatí jsou schopni přispívat více

nežli méně majetní „jednotka příspěvková způsobí jim poměrně

menší objektivní škodu“ Příspěvky podle únosnosti: daně Ukládá li stát příspěvky občanům, táže se po

škodě, kterou jim způsobí újma peněžní jednotky

Nabývání prostředků státních

Individualismus – hospodářství soukromé, individuální Stát – hospodářství kolektivní, solidaristické Stát – nucený svazek občanů „silní a slabí se nuceně spojují ke vzájemné pomoci“ Stát nečiní to, co se jednotlivcům líbí, nýbrž je donucuje k tomu,

co si myslí, že je pro zlepšení národa dobré (jako otec nedělá jen to, co se dětem líbí, ale co je vychová)

Egoismus x altruismus Plný solidarismus i plný individualismus ztroskotává na egoismu

( v solidarismu na dispoporci mezi egoismem ve spotřebě a egoismem v produkci)

Altruismus funguje ve společenstvích důvěry: rodina

Individualismus-kolektivismus(solidarismus)

Kdyby se lidé dokonale milovali, pak by bohatí sami od sebe dávali chudým, odpírajíce si od zbytných potřeb, aby ukojil nezbytné u slabých a pomoci potřebných

Jenže stát musí tento princip uskutečňovat donucením protože lidé se navzájem nemilují a jsou egoisty

….

Státní podnik = soukromý podnik ve službách veřejného zájmu

Snaha po výnosu x snaha o plnění veřejného zájmu ČEZ??????????????? „veřejný zájem žádá, aby se stavěly železnice i

tam, kde není zajištění výnos, ale kde je potřeba spojení železničního ve smyslu národohospodářském“

Stát nahrazuje kooperativní svépomoc občanstva Občanský sektor: viz dále

Státní podniky

Poplatek platí občan dobrovolně, protože shledává prospěšným si opatřit za něj úkon, s nímž je poplatek spojen

Daň je neúčelová, platí se jen podle své únosnosti

Co se platí jako poplatek, má kořen soukromohospodářský ve smyslu bilance daného podniku poskytujícího službu a rozkládajícího náklady mezi „zákazníky“

Poplatek versus daň

Stát obepíná určité území a není žádnému vyššímu podřízen

Účelnost decentralizace: nebylo by účelno, aby každá obec měla svou vlastní měnu

EU ?????????? €????????

Stát

Myšlenkové prvky

INDIVIDUALISMUS SOLIDARISMUS(komunismus)

Subjekt a objekt péče o člověka

a národ

Každý člověk (subjekt,individuum) je subjektem péče o sebe (svéodpovědnost)podle subjektivní spokojenosti jako účelu této péče

Národ je předmětem péče státu směrem kideálu života,zdraví a kultury jako účelu péče.

(Společenská odpovědnost za jednotlivce.)

  KAPITALISMUS NÁRODNÍ KOOPERATIVA(etokracie,technokracie apod.)

 

 Organisace,v nichž setato péčeodehrává

a)Individuální hospodářství spotřební (domácnosti), která upotřebují svůj důchod nákupem statků na trhu. Pořádací účel:subjektivní spokojenost b)Hospodářství výdělečná, podniky,kde se statky vyrábí pro trh a všechny důchody tvoří. Pořádací účel:výdělek peněz

a)Individuální hospodářstvíspotřební (domácnosti),která upotřebují důchod nákupem statků ve státních skladištích. Pořádací účel:subjektivní spokojenost b)Státní závody,kde se statky vyrábějí a důchod tvoří. Pořádací účel technický: udržování rovnováhy mezi výrobou a spotřebou. Pracovní ekonomie.

Jedno hospodářství státní pro celý národ.V něm se statky opatřují i upotřebují. Pořádací účel: ideál života,zdraví a kultury národa.

Vláda nad statky

Všechny statky jsou vsoukromém vlastnictví (plné vládě) jednotlivých hospodářství spotřebních (statky spotřební) nebo výdělečných (kapitál).

Statky sloužící závodům státnímpro výrobu, jsou ve vlastnictví státu,statky,jež kupují domácnosti pro své účely,jsou v jejich vlastnictví.

Veškeré statky jsou ve vlastnictví státu.Užívání statků daných jednotlivcům: jsou v jejich užívání.

   

Pořádek je výsledkem hodnocení

a)v hospodářstvích spotřebních je subjektivní účel,statek,potřeba,užitek, výnos,náklad (přírůstek a úbytek spokojenosti); stejně stupeň užitku:hodnota b)V hospodářstvích výdělečných je objektivní účel (přírůstek peněz); stejně potřeba, užitek, hodnota. c)Hodnota směnná stupeň nepřímé obecné upotřebitelnosti statků ze směny.Vyjadřuje se cenami.

a)V hospodářstvích spotřebních je subjektivní účel i hodnocení jako v kapitalismu.   b)Ve státních závodech je hodnocení technické (měření) v jednotkách práce. c)Hodnocení statků podle práce.

     Hodnota je objektivní hospodářská,protože účel :ideál života,zdraví a kultury je hospodářský a objektivní. Stejně užitek (přírůstek života atd.),náklad (úbytek života atd.),potřeba atd

Směna, peníze

Směna mezi všemi

hospodářstvími.

Peníze zakotveny ve statcích.

Ceny rovnovážné.

Směna jen se státem,práce za

statky.

Peníze zakotveny v práci.

Ceny podle nákladů pracovních

jednotek.

Není směny.

Není peněz.

Není cen.

Důchod

Důchod je vedle pracovního,

kapitálový a podnikatelský.

Národní produkt se rozděluje

podle moci,kterou kdo má ve

své práci,ve svém kapitálu,

ve svém podniku; o tom

rozhoduje trh.

Důchod jen z práce.

O rozdělení národního produktu

rozhoduje jen pracovní zásluha.

Není individuálního důchodu.

O rozdělování statků na jednotlivce

rozhoduje objektivní potřebnost

(viděná účelem péče).

Práce-odměna

svoboda

povinnost

volnost

vázanost

Právo na práci,

na plný výnos

práce

Práce je svobodná a volná.

Není „práva na práci".

Není „práva na plný výnos

práce".

Práce je svobodná a vázaná (podle

způsobilosti).

Je uskutečněno právo na práci

(není jiného důchodu).

Je uskutečněno „právo na plný

výnos práce"

(práci náleží celý produkt).

Práce je povinná a vázaná (podle únosnosti).

Právo na práci odpadá.

Není práva na plný výnos práce.Mezi prací

a odměnou (přídělem statků) není souvislosti.

Právo na

existenci

Není práva na existenci Není práva na existenci. Je uskutečněno právo na existenci.

KAPITALISMUS

S O C I A L I S M U S

1. Státní hospodářská a sociální politika (státní správa, vzdělání, zdravotnictví, obrana), která byla kryta vlastními daněmi.

2. Státní sektor a samospráva, která poskytovala služby na základě nevýdělečného principu (udržování silnic, kanalizací, vody...). Tato skupina získávala za tyto služby poplatky formou určitého podílu na daních.

3. Státní podniky. Bedlivě se zde sledovaly výsledky jejich hospodaření.

4. Správa státního dluhu.

Rozpočtová reforma 1927

Immanuel Kant: to co je, funguje na principu ontologickém: tedy systém příčina-následek, pozorujeme fungující ekonomické jevy a popisujeme, jak fungují v určitých případech

Mimokauzální skupina způsobů nazírání na svět: svět jenž má býti; viz i normativní teorie právní

Chtění: chtít musí subjekt, jemuž chtěný obsah přičítáme

Co je a co má být: teleologická koncepce v ekonomii

V přírodních vědách neexistuje polarizace v pozitivním a negativním smyslu, existuje je různý stupeň pozitivní kvality

Naopak normy nelze kauzálně poznat Lze je jen „teleologicky“ konstruovat, ve

smyslu vysvětlení určitého jednání za určitým účelem: tj. smysl jednání je dán účelem, kterého chce daný subjekt dosáhnout

To co je chtěné: postuláty

Teleologie 2

Engliš, K. Malá finanční věda. Praha, 1930

Keynesiánství (vládní výdaje, hosp. cyklus, investiční optimismus)

Monetarismus (důraz na monetární politiku) Liberalismus a libertarianismus Teorie veřejné volby (Public choice) Přístupy veřejné a sociální politiky

Makroekonomické přístupy po Englišovi

Problém: co je ono veřejné dobro ?

Za Engliše to bylo jasné …. respektive tak evidentní, že se o tom nediskutovali

Engliš, K. Malá finanční věda. Praha, 1930

Byrokracie, veřejná volba

Politici, voliči, lobby, byrokracie Stát není automatická výrobna dobra, ale

politika a alokace veřejných zdrojů je výsledkem veřejné volby

Teorie veřejné volby je výsledkem náhledu pozitivní ekonomie na rozhodování o veřejných zdrojích

Downsův model politického cyklu Míra reakcena požadavkyvoličů

období voleb I Obdobíobdobí voleb II

Zdroj: Hamerníková, B. 2007

Politický trh Ekonomický trh

Institucionální Ve veřejném sektoru

V privátním sektoru

Instrument hlasování

Voličský hlas Cena

Objekt hlasování

Veřejné statky Soukromé statky

Subjekt hlasování

Voliči, politici, veřejnost

Individuum

Kritérium volby

Veřejný zájem Individuální preference

Zdroj: Ochrana, F. 2003, Hamerníková, B. 2007

Zdroj: Ochrana, 2005

Normální rozdělení prvních preferencí voličů Počet voličů 0 S1 50 S2 100 Veřejné výdaje určené k financování veřejných statků Legenda: Ale pozor, v realitě volič medián nemusí být uprostřed! S1…původní pozice politické strany S1

S2…původní pozice politické strany S2

Normální rozdělení prvních preferencí voličů

Rozhodování volbou, hlasováním – „nakonec to musí někdo rozhodnout jak to bude“ – jen orientační přehled, nikoli detaily ke zkoušce!

a) pravidlo rozhodování jedince (diktátorské) - výsledek veřejné volby rozhoduje jedinec

+ nízké transakční náklady- riziko prosazování vůle jedinceb) pravidlo jednomyslné shody (konsensuální) - lze

dospět k efektivnímu řešení + Pareto efektivní – nikdo si nepohorší- vysoké transakční náklady, časová ztráta, vydírání

jedincem

c) většinové pravidlo tj. prosté většiny, relativní většiny, Condorcetovo hlasovací pravidlo (Condorcetovo

kritérium), pluralitní hlasování, pravidlo přidělování bodů, Bordův počet

Univerzálně dostupné statky Společně produkované statky Proměny v čase: od obecně definovaných

kategorií až ke konkrétní produkci specifických a segmentovaných statků

Různé zájmové skupiny: segmentace původně univerzálního zájmu; ovlivnění politiků; lobby

Veřejný zájem

rent-seeking modely volebního chování (koncepty voliče mediána, většinového

hlasování) analýza individuální motivace jednotlivce teorie zdanění a fiskální federalismus fiskální politika (problematika fiskální iluze, růstu veřejného zadlužení) efektivita poskytování veřejných statků modely zájmových skupin a lobbyingu politická motivace při rozhodování centrálních bank (otázky

nezávislosti CEB, souvislost s politicko-ekonomických cyklem) vliv governance (typ vlády a institucionálního prostředí) na

ekonomickou efektivitu a růst

Veřejná volba

Jak vládnout ????????

Ensuring the Basis for an Effective Corporate Governance Framework

The Rights of Shareholders and Key Ownership Functions (práva akcionářů)

The Equitable Treatment of Shareholders (rovné zacházení s akcionáři)

The Role of Stakeholders in Corporate Governance (role zúčastněných zájmových skupin v řízení)

Disclosure and Transparency (transparentnost dovnitř i navenek)

The Responsibilities of the Board (odpovědnost správního orgánu)

Corporate Governance (OECD)

OECD Principlesof Corporate Governance2004, http://www.oecd.org/dataoecd/32/18/31557724.pdf

Za Engliše: vrchnostenský model správy doplněný o uskutečňování obecného dobra

Dnes: Vláda má kormidlovat, nikoli veslovat (Osbourne a Gaebler) the economy, effectiveness and efficiency of services for citizens providing; the system of offices and authorities management decentralisation

enabling the more qualified way of decisions making respecting the amount of allocated resources and improving the way of services providing;

more flexible assessment of alternative ways of services provided by the public sector in the municipal and regional levels;

the standardisation of public services ; the strategic planning principles implementation in services providing; the principles of market research, services contracting and benchmarking

utilization

Public Governance

1. Otevřenosti - v níž instituce EU pracují otevřeným způsobem a široce informují o svých činnostech v celé Evropské unii i mimo ni, užívaje jazyka, jenž je přístupný a srozumitelný široké veřejnosti, aby se zlepšila veřejná důvěra ve složité instituce .

2.Participace - protože přímá demokracie má omezenou použitelnost. Komise hledá širokou účast pomocí toho, co nazývá politickým řetězcem – od záměru až po implementaci. Tato účast spoléhá na to, že národní vlády budou princip účasti prosazovat při formulování a realizaci politik EU.

3.Odpovědnosti - ve formě lépe definované role pro legislativu a exekutivní procesy s každou s institucí EU, zdůvodňujících co dělají a za co přebírají odpovědnost.Všechny instituce potřebují vytvářet větší zřetelnost a odpovědnost.

4. Účinnosti - která je dalším prvkem identifikujícím, které politiky jsou účinné a včasné a přinášející to,co je potřebné na základě jasně stanovených cílů s vyhodnocením budoucího dopadu tam, kde existují, i minulých zkušeností. Účinnost také závisí na implementaci politik EU proporcionálním způsobem a na přijímání rozhodnutí na nejvhodnější úrovni.

5. Konečně Bílá kniha identifikuje „soudržnost“ jako zásadní prvek dobrého vládnutí

Zásady governance EU (Bílá kniha 2001)

Governance + Regulace + specifické politiky odvětvové (zdravotnictví: Stewardship)

Moderní schéma zásahů státu

Kulturní transformace vládnutí

Zdroj: OECD

Komparace

Engliš: Stát a trh Domácnosti a

podniky Veřejný zájem: státní

podniky + redistribuce

Obecně nízká úroveň Veřejné dobro bylo

jednoduché!

Dnes: Situace je složitější Vyšší výchozí úroveň Regulace soukromého

sektoru spíše než státní podniky

Pluralizace aktérů Větší rozsah univerzálních

služeb (sociální politika …) Globalizace, finanční trhy

Englišův kruh

„ne pro zisk“ Případný zisk je reinvestován do předmětu

činnosti Typicky v některých sektorech vysoký podíl Umožňují lepší management cílů „třetí“ subjekt ke státu a trhu

Neziskové organizace

Princip neziskovosti

Neziskovost tedy nevylučuje možnost tvorby zisku, který však musí zůstat či jinak řešeno být reinvestován v organizaci v souvislosti s předmětem její činnosti.

Tím, že neziskové organizace jako každá výrobní jednotka hospodaří v rámci omezených zdrojů, musí respektovat ekonomickou realitu a pravidla skutečného nebo fiktivního trhu.

Může fungovat i jako mechanismus zabraňující zneužití finančních zdrojů organizace k jiným účelům než je realizace univerzální služby či předmětu veřejné zakázky

+ družstvo jako specifický subjekt dle obchodního zákoníku

Vymezení

Pluralitní charakter Dotace Dary, fundraising Členské příspěvky Tržní příjmy (typicky nikoli dominantní)

NO - financování

Trojúhelník moderní ekonomiky

Stát (médium:moc)

Trh (médium:peníze)

Občanský sektor (médium: vztahy, hodnoty)

Ziskovost, neziskovost, veřejný, soukromý sektor

„Snaha, aby společenský celek byl vypěstěn co nejideálněji“Orientována na člověka, jeho životní úroveň a možnosti rozvojePrevence a řešení „sociálních havárií“ v úzkém i širším pojetíZabývá se penzijním systémem, zdravotnictvím, školstvím, rodinnou politikou, sociálními službami a sociálním zabezpečením obecně

Princip spravedlnosti (vždy subjektivní; různá kritéria) Princip ekvivalence Princip solidarity (dobrovolná, povinná) Princip subsidiarity (nejprve pomoc sám, pak rodina, obec,

nakonec stát) Princip participace

Sociální politika

Sociálně-demokratický (univerzalistický, koncept určité úrovně sociálních práv)

Výkonový (založen na zohlednění pracovní a sociální participace jedince)

Liberální (tržně-konformní, s minimální-reziduální rolí státu)

Modely sociální politiky

Základní funkce soc. politiky

ochranná rozdělovací a přerozdělovací homogenizační stimulační preventivní

Nástroje přerozdělování

uskutečňuje se prostřednictvím daní a transferů

výsledkem procesu přerozdělování je konečné rozdělení důchodů, pro něž je typická menší nerovnost než pro rozdělení prvotní

Míra přerozdělování

a) příliš vysoká míra přerozdělování oslabuje podněty k práci a podnikání

b) příliš nízká míra přerozdělování může oslabit stabilitu, sociální smír a rozvojové možnosti společnosti

Objekty sociální politiky

jsou ti, kterým jsou opatření sociální politiky určena, na něž jsou orientována

Subjekty sociální politiky

Jsou ti, kdo mají zájem, vůli, schopnost, předpoklady, možnosti a prostředky k určité sociální činnosti či chování a kdo takové činnosti a chování může iniciovat a naplňovat

stát a jeho orgány zaměstnavatelé a firmy zaměstnavatelské, zaměstnanecké a odborové

orgány regiony, místní komunity, obce, jejich orgány a

instituce; občanské organizace a iniciativy církve občané, rodiny, domácnosti

Sociální penze placené z daní NDC (Notional Defined Contributions) – moderní

sociální pojištění Soukromé penze – soukromé pojištění, možnost

propojení se soukromými, nízko rizikovými investicemi Cca 350 mld Kč Teleologickým cílem důchodového systému je

primárně zabezpečit příjem člověka ve stáří (příp. invaliditě) s minimální mírou rizika a ve vazbě na jeho předchozí životní úroveň

Penzijní systém

NHS (Velká Británie) – veřejné, státní zdravotnictví, síť veřejných ZZ, financováno z daní

(Veřejné) zdravotní pojištění (Německo, Rakousko, Nizozemí)

Tržní systém (USA) – primárně soukromé pojištění s regulační rolí státu a veřejnými programy Medicare a Medicaid

V ČR doposud hybridní varianta – státní pojištěnci + pojištění zaměstnanců a OSVČ

Cca 250 mld Kč

Zdravotnický systém

Stiglitz, J. E.: Ekonomika veřejného sektoru. Praha: Grada, 2002. Ochrana, F.: Manažerské metody ve veřejném sektoru. Praha: Ekopress, 2002. Vostatek, J.: Sociální důchodové pojištění můžeme mít také. FÓRUM sociální politiky, 2009, č. 3 Vostatek, J.: Penzijní připojištění je bez státních dotací neprodejné. FÓRUM sociální politiky, 2009, č. 2 Vostatek, J.: Koncepce regulace pojištění osob a konkurenčních produktů. In: Finanční trhy a jejich

regulace – vývoj a současný stav. Sborník příspěvků z mezinárodní konference. Praha, VŠFS, 2009 Krebs, V. a kol. Sociální politika. Praha: ASPI, 2010 Hamerníková, B. a kol. Veřejné finance: Praha: ASPI, 2007  Tresch, R. W.: Public Sector Economics. New York: Palgrave Macmillan, 2008. Engliš, K. Finanční věda. Praha: F. Borový, 1929 Engliš, K. Malá finanční věda. Praha: F. Borový, 1932 Engliš, K. Hospodářské soustavy. Praha: Všehrd, 1946 Frič, P. Goulli, R. Neziskový sektor v ČR. Praha: Eurolex Bohemia, 2001 OECD Principles of Corporate Governance 2004, http://www.oecd.org/dataoecd/32/18/31557724.pdf Ochrana, F. Veřejné rozpočty jako nástroj veřejné politiky a strategického vládnutí. Praha: CESES 2005

Použitá literatura