Date post: | 02-Jan-2016 |
Category: |
Documents |
Upload: | tristana-kato |
View: | 50 times |
Download: | 4 times |
Cesta k DNA
1869 němec Friedrich Miescher izoloval z buněčných jader látku, která byla bílá, slabě kyselá a obsahovala fosfor. Nazval ji proto nukleová (jaderná) kyselina.
1920 P.A. Levene objevil, že nukleová kyselina může být rozložena na jednotlivé nukleotidy. Nukleotid obsahuje pětiuhlíkatý cukr, fosfátovou skupinu, a jednu ze čtyř bází: adenin, guanin, cytosin, tymin.
Cesta k DNA
Levene učinil dva závěry, jeden správný, jeden nesprávný: každá dusíkatá báze se váže k molekule cukru,
který se dále váže k fosfátové skupině (správně) tyto nukleotidy jsou seskupeny po čtyřech v
pravidelném pořádku v útvaru, který nazval tetranukleotid. Tento nesprávný názor se udržel přes deset let.
Cesta k DNA
1928 Frederick Griffith hledal lék proti baktériím (Streptococcus pneumoniae), způsobujícím zápal plic:
Griffith měl k dispozici dvě varianty baktérií: patogení (způsobující nemoc)a neškodnou
Cesta k DNA Griffith byl překvapen, když v jedné variantě pokusu teplem
usmrtil patogenní formu a injikoval ji do myší spolu s neškodnou formou: myši zemřely a v jejich krvi byly živé patogení bakterie.
Závěr: „něco“ z mrtvých patogeních bakterií muselo přejít do neškodných a přeměnit je v škodlivé. Griffith tuto látku nazval jednoduše transforming factor
Cesta k DNA„Averyho bomba“
1944 Oswald Avery, Maclyn McCarthy a Colin MacLeod po pečlivých analýzách zjistili, že Griffithův transforming factor je DNA
Oswald Avery
Cesta k DNA
Bakteriofág = virus, který se živí bakteriemi
Na obrázku je bakterie Escherichia coli napadená fágy T4
Ve čtyřicátých letech začínají Max Delbrück a Salvador Luria experimenty s bakteriofágy.
Fág T4
Další objevy
Alfred Mirsky objevil, že všechny buňky daného organismu obsahují stejné množství DNA. Výjimkou jsou gamety, pohlavní buňky, které obsahují pouze polovinu DNA
Chargaffova pravidla
Erwin Chargaff 1947 anylzoval DNA různých organismů a objevil, že obsah jednotlivých dusíkatých bází se liší druh od druhu,
ale v rámci buněk jednoho druhu je stálý množství adeninu je stejné jako thyminu množství guaninu je stejné jako cytosinu
Alfred Hershey a Marta Chase, 1952
Bylo již známo, že fágy se sestávají z bílkovin a nukleových kyselin
rovněž bylo známo, že fágy dovedou nějak přeprogramovat bakterii v továrnu vyrábějící ve velkém množství kopie fágů
Alfred Hershey a Marta Chase, 1952
V experimentu byla použita radioaktivní síra 35S a radioaktivní fosfor 32P. Fosfor se nachází v DNA ale ne v bílkovinách, síra se naopak nachází v bílkovinách, ale ne v DNA
bakterie vykazovaly radioaktivitu, pokud byly napadeny fágem obsahujícím radioaktivní fosfor. Pokud byly napadeny fágy s radiaktivní sírou, bakterie nevykazovaly radioaktivitu
Závěr: do bakterií vstupuje DNA a ne bílkoviny
Hledání trojrozměrné struktury Začátkem 50.let již
bylo známo složení řetězce DNA
předpokládalo se, že cukrfosfátová kostra je uprostřed a báze směřují ven všemi směry
Hledání trojrozměrné struktury
Trojrozměrnou strukturu hledal Linus Pauling v USA (Kalifornie) a v Anglii Maurice Wilkins a Rosalinda Franklinová
Linus Pauling, objevitel α-helixu u bílkovin
Rosalinda Franklinová
Röentgen strukturní analýza neukazuje přímo tvar molekuly. Skvrny na obrázku jsou způsobeny tím, jak jsou röentgenové paprsky rozptýleny průchodem přes krystaly DNA. Matematicky lze z rozložní těchto skvrn odvodit trojrozměrnou strukturu molekuly
Watson a Crick, duben 1953
Užili výsledky röentgen srtukturní krystalografie Rosalindy Franklinové
odtud věděli šířku DNA: odhadli tak, že purin se musí párovat s pyrimidinem
užili drátěný model
Článek v Nature měl jen jednu stránku a jeden řádek...
Erwin Chargaff: „Že za našich dnů mohou takoví trpaslíci vrhat tak dlouhé stíny, jen dokazuje, že se připozdívá…“
Vodíkové můstky drží dvoušroubovici pohromadě
Mezi thyminem a adeninem jsou dva vodíkové můstky
mezi guaninem a cytosinem jsou tři vodíkové můstky
toto párování je ve shodě s Chargaffovými pravidly
Model replikace DNA
Molekula DNA má dva komplementární řetězce. A se páruje s T a C se páruje s G. Prvním krokem replikace je oddělení obou řetězců. Každý z řetězců nyní může sloužit jako matrice pro nový řetězec. Nové nukleotidy jsou potom spojeny cukr-fosfátovou kostrou. „Dceřinná“ molekula tak má jeden „rodičovský“ řetězec a jeden nový.
Replikace
Poté co Watson a Crick navrhli dvoušroubovicový model DNA, byly navrženy tři modely pro replikaci: konzervativní, semikonzervativní a disperzivní. Semikonzervativní model se ukázal správný.
Matt Meselson a Franklin Stahl
Matthew Meselson a Franklin Stahl potvrdili koncem 50.let semikonzervativní model replikace DNA
V experimentu byl použit těžký izotop dusíku, 15N
Začátek replikace
Replikace začíná na místech DNA zvaných „origins of replication“ Bakteriální chromozom, který je kruhovitý má jedno místo ori, eukaryontní chromozomy mají počátků replikace mnoho.
Jádro somatické buňky člověka obsahuje 46 molekul DNA a více než 6 miliard pb (=párů bazí; angl. bp), jedno místo ori na chromosom by nestačilo. Zkopírovat toto obrovské množství pb trvá několik hodin (S-fáze) s přesností 1 chyba na cca miliardu pb.
Počátek replikace u prokaryot
Baktérie: proteiny, schopné rozeznat sekvenci ori se k ní naváží a tím započnou replikační proces. Replikace potom postupuje oběma směry.
Počátek replikace u eukaryot
u eukarot je na každém chromosomu několik stovek až několik tisíc počátků replikace
podobně jako u prokaryot postupuje replikace na každé „bublině“ oběma směry
Elongace replikace
u prokaryot napojuje enzym DNA polymeráza 500 nukleotidů za vteřinu
u člověka je to jen 50 nukleotidů za vteřinu
Replikace
Syntézu DNA katalyzuje enzym DNA polymeráza. Tento enzym používá jeden řetězec mateřské DNA jako templát.
U bakterií je rychlost elongace asi 500 nukleotidů za vteřinu, u buněk člověka asi 50 nukleotidů za vteřinu
Řetězce DNA jsou antiparalelní
Abychom odlišili číslování bází od číslování deoxyribózy, píšeme čísla uhlíků cukru s čárkou.
Každý řetězec DNA má tedy 3´konec a 5´ konec
řetězce DNA jsou antiparalelní, 5´konci jednoho řetěce odpovídá 3´konec druhého řetězce
Replikace
Dva řetězce DNA jsou antiparalelní. DNA polymeráza ovšem může syntetizovat nový řetězec DNA pouze ve směru 5´ ke 3´. Nové nukleotidy jsou tedy přiřazovány pouze k 3´ konci. Tato vlastnost způsobuje problém pro replikaci dvouřetězcové DNA
Nový nukleotid se může připojit pouze ke 3´konci
Nový řetězec DNA tedy může růst pouze ve směru 5´ 3´
Replikační vidlička
Při replikaci DNA může DNA-polymeráza jednoduše přidávat k jednomu z řetězců nukleotidy ve směru 5´ 3´. Tomuto řetězci se říká vedoucí řetězec
Při elongaci druhého vlákna nové DNA se ale DNA-polymeráza musí pohybovat ve směru pryč od replikační vidličky. Řetězec takto syntetizované DNA se nazývá opožďující se řetězec
Vedoucí řetězec
Opožďující seřetězec
Opožďující se řetězec Tak jak se replikační vidlička otevírá, jsou
následně syntetizovány nové a nové části opožďujícího se řetězce. Opožďující se řetězec je tedy syntetizován jako serie segmentů
tyto segmenty se nazývají Okazakiho fragmenty a jsou u eukaryot dlouhé 100 -200 nukleotidů
enzym DNA-ligáza pak jednotlivé Okazakiho fragmenty spojuje do souvislého řetězce
Primery
DNA-polymeráza má ještě jedno omezení: může přidávat nové nukleotidy pouze k již existujícímu řetězci. Při replikaci tedy musí být nějak zařízena syntéza několika prvních nukleotidů
Těchto několik prvních nukleotidů se nazývá primer a syntetizuje jej enzym primáza. Primer překvapivě není tvořen DNA, ale RNA
eukaryotické primery jsou 10-11 nukleotidů velké
Enzymy potřebné k replikaci
Helikáza - odvíjí dvoušroubovici DNA za vzniku dvou jednořetězcových vláken. Tato vlákna jsou chráněna SSB proteiny
Primáza - tvorba primerů DNA-polymeráza
elongace nového řetězce u opožďujícího se řetězce odstranění primeru a
jeho nahrazení deoxyribonukleotidovou sekvencí Ligáza - spojuje Okazakiho fragmenty Gyráza – uvolňuje nadšroubovicové vinutí
Replikace
Při syntéze DNA a při tvorbě replikační vidlice je třeba velkého množství enzymů a dalších proteinů.
SSB proteiny chrání jednořetězcové úseky DNA (SSB = Single Strand Binding Proteins)
Replikace DNAsoučasné představy
Všechny enzymy potřebné k replikaci jsou zřejmě nějak spojeny a fungují jako jeden celek
tento enzymový komplex je zřejmě ukotven k nukleoskeletu a místo, aby se pohyboval po DNA, je spíše DNA komplexem protahována
Replikace DNA je velmi přesná
Včasné doručení zásilekv USA místní poštovníslužbou
13 zpožděných zásilek na 100balíčků
Letištní odbavovací systém 1 ztracené zavazadlo ze 200Profesionální písařka se 120úhozy za minutu
1 chyba na 250 znaků
Jízda autem v USA 1 mrtvý na 104 lidí za rokDNA replikace (bez opravychybného párování)
1 chyba na 107 zkopírovanýchnukleotidů
DNA replikace (po opravěchybného párování)
1 chyba na 109 zkopírovanýchnukleotidů
Oprava chybného párování bází(DNA mismatch repair)
Kdyby špatně nasyntetizovaný nukleotid nebyl odstraněn, došlo by v příštím kole replikace k zafixování chyby
Replikační aparát udělá cca 1 chybu na 107 nasyntetizovaných nukleotidů.
99% z nich je pak odstraněno opravou chybného párování bází
jak opravný systém rozpozná který řetězec má opravit, není přesně známo
Oprava chybného párování bází(excizní reparace)
DNA je stále ohrožena, radioaktivním zářením, UV zářením, chemickými látkami atd.
každá buňka neustále monitoruje a opravuje svou DNA
u E. coli je známo asi 100 enzymů opravujících DNA, u člověka zatím asi 130
30% procent úmrtí v Evropě a USA jsou zapříčiněny rakovinou, která je způsobena selháním mechanismů opravy DNA
Oprava chybného párování bází(excizní reparace)
Na obr. je vidět vznik tzv. tyminových dimerů
toto poškození je iniciováno UV světlem
tyto dimery znesnadňují replikaci
pokud selžou opravné mechanismy, výsledkem může být choroba xeroderma pigmentosum
Xeroderma pigmentosum
Lidem s touto dědičnou chorobou chybí enzym, provádějící excizní reparaci. Po osvitu sluncem je výsledkem rakovina kůže.
Problém nedoreplikovaných konců
Ve většině opravných procesů pracují DNA-polymerázy. Ty jsou ale omezeny vlastními limity:
mohou přidávat nukleotidy pouze k 3´konci
každé kolo replikace tak produkuje stále kratší a kratší molekuly DNA
problém nenastane u kruhové DNA prokaryot
Telomery chromosomální DNA eukaryot má na svých koncích
speciální sekvence, telomery telomery neobsahují geny, ale jsou tvořeny krátkými
sekvencemi, které se mnohonásobně opakují u lidských telomer se jedná o sekvenci TTAGGG,
která je opakována 100 - 1000 krát po mnoha buněčných cyklech může nastat potřeba
obnovit stále se zkracující telomery
Telomeráza
Prodlužování telomer způsobuje enzym telomeráza
jak ale může telomeráza nahradit sekvence, které již byly ztraceny?
Telomeráza je pozoruhodná tím, že v sobě obsahuje krátký RNA řetězec, který slouží jako templát, matrice pro prodlužování 3´konce telomery
Telomeráza
Telomeráza však překvapivě není přítomna ve většině buněk mnohobuněčných organismů
telomeráza naopak je přítomna v tzv. germ-line cells, ze kterých vznikají gamety
Telomeráza
Telomeráza je překvapivě přítomna rovněž u buněk rakovinných nádorů
pokud se prokáže její vliv na udržení nesmrtelnosti rakovinných buněk, mohla by se stát důležitým cílem pro diagnózu i terapii rakoviny
Centrální dogma
Centrální dogma molekulární biologie popisuje dvoustupňový proces, kterým se dostává informace uložená v genech do proteinů:
DNA RNA protein
Dějiny
Beadle a Tatum (pokusy s Neurospora crassa): one gene – one enzyme
později: jeden gen – jeden protein ještě později: jeden gen – jeden
polypeptidový řetězec
Transkripce a translace u prokaryot
U prokaryot je transkripce spojená s translací; translace začíná již ve chvíli, kdy je mRNA teprve syntetizována
(u eukaryot transkripce probíhá v jádře a translace v cytoplazmě)
Transkripce a translace u prokaryot
Protože u prokaryot chybí jádro, které by prostorově oddělovalo transkripci a translaci, translace nastává už během transkripce.
Transkripce a translace u eukaryot
U eukaryot je transkripce od translace oddělena v čase i prostoru. Transkripce probíhá v jádře a jejím výsledkem je
pre-mRNA (=hnRNA)
Transkripce a translace u eukaryot
Tato pre-mRNA je potom upravována až vznikne mRNA která opouští jádro a v cytoplazmě se účastní translace.
Gen Strukturní gen = úsek DNA řetězce, jehož informace se
vyjadřuje v primární struktuře polypeptidu jako translačního produktu
Gen pro funkční RNA = úsek DNA řetězce přepisovaný do primární struktury tRNA nebo rRNA případně dalších druhů RNA, které nejsou určeny k translaci
Gen jako regulační oblast = úsek na DNA plnící regulační funkci, který je rozeznáván specifickým proteinem signalizujícím zahájení nebo zastavení transkripce
Gen Strukturní gen = úsek DNA řetězce, jehož informace se
vyjadřuje v primární struktuře polypeptidu jako translačního produktu vývojové geny – určují stavební plán těla, regulují jeho vývoj terminální cílové geny – jsou využívány jen v některých
diferencovaných typech buněk a jejich aktivita je spouštěna vývojovými geny
metabolické geny (housekeeping genes) řídí produkci látek nezbytných k zajištění základních životních funkcí
Gen pro funkční RNA = úsek DNA řetězce přepisovaný do primární struktury tRNA nebo rRNA případně dalších druhů RNA, které nejsou určeny k translaci
Gen jako regulační oblast = úsek na DNA plnící regulační funkci, který je rozeznáván specifickým proteinem signalizujícím zahájení nebo zastavení transkripce
Existují cca 4 typy RNA; každá je kódována svým vlastní typem genů.
Genomová DNA obsahuje všechny informace o struktuře a funkci organismu
V konkrétní buňce jsou ovšem pouze některé geny exprimovány (přepsány do mRNA a proteinů)
Jsou 4 typy RNA, každá kódována svým vlastním typem genu
mRNA (messengerová RNA): kóduje aminokyselinovou sekvenci polypeptidu
tRNA (transferová RNA) – přináší do ribozómu aminokyseliny během translace
•rRNA (ribosomální RNA) – spolu s ribozomálními proteiny vytváří ribozómy, organely, na kterých probíhá translace mRNA•snRNA (small nuclear RNA) spolu s proteiny tvoří komplexy které se uplatňují při sestřihu pre –mRNA u eukaryot (nikoli u prokaryot)
Strukturní gen (= gen který kóduje protein) se sestává z
promotoru – sekvence nukleotidů která určuje kde přesně začne transkripce
kódující sekvence určuje pořadí aminokyselin v polypeptidu terminátor – sekvence která určí konec transkriptu RNA
DNA řetězce
5´AGTACG 3´nebo 5´CGTACT 3´kódující/sense/+ řetězec3´TCATGC 5´ nebo 3´GCATGA 5´matrixový/antisense/ - řetězec
5´AGUACG 3´ nebo 5´CGUACU 3´ mRNA Ser Thr Arg Ser protein
kódující řetězec = sense řetězec = Watsonův řetězec = plus řetězec = RNA sekvence
matrixový řetězec = antisense řetězec = Crickův řetězec = minus řetězec = reversní řetězec
DNA řetězce
CpG = takto označujeme cytosin a guanin na jednom řetězci DNA
CG = takto označujeme cytosin a guanin na komplementárních řetězcích dvoušroubovice
Syntéza RNA spočívá v rozpletení DNA řetězců a v tvorbě RNA molekuly v 5´ ke 3´směru. Reakci katalyzuje RNA- polymeráza, která používá řetězec DNA jako templát.
RNA polymeráza
prokaryota mají jediný typ RNA polymerázy
eukaryota: RNA polymeráza I. RNA polymeráza II. – jen ta vytváří mRNA RNA polymeráza III.
Transkripce
Promotor: místo na DNA, obvykle několik desítek bp před začátkem přepisovaného úseku. Důležité místo je TATA box, asi 25 bp „proti proudu“
Na promotor se naváže proteiny zvané transkripční faktory
Na tento útvar se naváže RNA polymeráza.Transkripční iniciační komplex = promotor + transkripční faktory + RNA polymeráza
Promotorypro hlubší zájemce
• TATA box = asi -25pb proti proudu– jedná se o variace na sekvenci TATAAA– mutace v TATA elementu neovlivní iniciaci
transkripce, ale transkripce začne na nesprávném nukleotidu
• GC box– jedná se o variace na sekvenci GGGCGG– nachází se v mnoha genech, i v těch, kterým chybí
TATA box
• CAAT box = asi – 80pb proti proudu– velmi silně ovlivňuje sílu promotoru
Promotorypro hlubší zájemce
• enhancery = posilovače transkripce (o kterých ještě bude řeč) = sekvence DNA nalézaných často i ve velkých vzdálenostech od promotoru– váží se na ně regulační proteiny, dojde k ohybu DNA
a enhancery se dostanou do těsné blízkosti promotoru
– proteiny vážící se k enhancerům interagují s transkripčními faktory na promotoru nebo i s RNA polymerázou
• silencery = regulační sekvence se stejnými vlastnostmi jako mají enhancery, ovšem tentokráte inhibují transkripci
mRNA u eukaryotTranskript eukaryotického genu je molekula, která musí být ještě upravena; jsou z ní vystřiženy některésekvence (introny)
Elongace
RNA polymeráza rozplétá asi 10-20 nukleotidový úsek DNA.RNA polymeráza vytváří u eukaryot premRNA rychlostí asi 60 nukleotidů za vteřinupo průchodu RNA polymerázy se obnovuje dvoušroubovice DNA
Terminace transkripce elongace pokračuje, dokud RNA polymeráza nenarazí na
terminační sekvenci na DNA existuje zřejmě několik typů terminace transkripce, detaily
stále nejsou známy u prokaryot terminace končí přesně v místě terminačního
signálu u eukaryot porbíhá transkripce ještě několik stovek
nukleotidů za terminačním signálem, kterým je sekvence AAUAAA na pre-mRNA
ovšem několik desítek nukleotidů za touto sekvencí je pre-mRNA odstřižena od RNA polymerázy
na pre-mRNA je potom navázán tzv. poly(A) tail
Eukaryotické buňky po transkripci
modifikují pre-mRNA oba konce pre-mRNA jsou změněny:
5´konec nese tzv. čepičku (=modifikovaný guanin)
na 3´konec je nasyntetizováno 50 – 250 adeninových nukleotidů
5´ konec: čepička
čepičku tvoří 7-methylguanosin vázaný na další nukleotid trifosfátem
čepička má dva úkoly: chrání pre-mRNA před
účinkem hydrolytických enzymů
je signálem pro navázání se k malé ribozomální podjednotce, čímž začíná translace
Sestřih pre-mRNA
Většina eukaryotických genů obsahuje segmenty zvané introny, které přerušují sekvence kódující aminokyseliny (exony)
Transkriptem těchto genů je pre-mRNA (precursor – mRNA)
Pre-mRNA je upravena v jádře tak že jsou vystřiženy introny a exony jsou spojeny do mRNA. Tato mRNA opouští jádro a v cytoplazmě podléhá translaci.
Sestřih
průměrná pre-mRNA je asi 8 000 pb dlouhá
průměrná mRNA je asi 1200 pb dlouhá a dává vznik proteinu tvořenému asi 400 aminokyselinami
tato čísla jsou pouze průměrná, výjimky existují na obě strany
člověk: čím delší gen, tím více intronů
Introny a exony
intron = část pre-mRNA, která bude vystřižena
exon = část pre-mRNA, která bude exprimována do proteinového řetězce
do cytoplazmy se dostává již sestřižená mRNA
Intergenic DNA = nekódující sekvence DNA nacházející se mezi geny
Sestřih pre-mRNA obrázek znázorňuje pre-mRNA pro ß-globin,
jeden z polypeptidů hemoglobinu čísla označují kódóny, ß-globin má délku 146
aminokyselin
Eukaryotická pre-mRNA obvykle obsahuje introny. Pomocí částic snRNP jsou introny vystřiženy a exony připojeny k sobě
•snRNP, jak již název napovídá, se nachází v jádře a jsou tvořeny z tzv. snRNA a proteinů•snRNA = small nuclear RNA, snRNA je cca 150 nukleotidů dlouhá•několik různých snRNA se spojují s proteiny za vzniku snRNP (small nuclear ribonucleoproteins)•snRNP se spojují ještě s dalšími proteiny za vzniku spliceosomu
Introny
většina intronů začíná sekvencí GT a končí sekvencí AG (GT-AG, respektive GU-AG)
kromě GT a AG je třetím důležitým místem tzv. branch site, které je většinou situováno asi 40 nukleotidů před koncovou sekvencí AG
jen mál intronů začíná AU a končí AC (AU-AC) a jsou zvané AT-AC introny
Fáze sestřihu
štěpení primárního transkriptu (=pre-mRNA) na 5´ začátku intronu
nukleofiliní atak koncového G nukleotidu na A nukleotid na branch site za vzniku lasovité formy
štěpení intronu na 3´konci a uvolnění lasovité RNA (lariat RNA)
Sestřih pre-mRNA
snRNP (= malé jaderné ribonukleoproteinové částice = small nuclear ribonucleoprotein particles; jedná se o komplex snRNA a proteinů) se navážou k intronu a vytvoří spliceosom
Intron je vystřižen a exony jsou připojeny k sobě
Výsledná mRNA může opustit jádro a v cytoplazmě podléhá translaci
Spliceosom
se sestává z pěti typů snRNA a z více než 50 proteinů vazbou proteinů k snRNA vznikne snRNP
snRNA se váže k RNA, která má být sestřižena za vzniku RNA-RNA párování bází
Ribozym
někdy může pouze snRNA způsobit sestřih bez pomoci proteinů (pozorováno u prvoka Tetrahymena)
objev učinil v 80. letech Thomas Cech v USA padlo tím dogma, že enzymem může být
pouze protein… … a napovídá to představě, že při vzniku
života byla prvotní RNA před proteiny
Ribozym
v této souvislosti stojí za to uvést, že i ribozóm je de facto ribozym – vlastní syntézu proteinu – tvorbu peptidické vazby - katalyzuje rRNA a nikoli ribosomální proteiny, které mají zřejmě jen podpůrnou funkci
ribozóm je možno chápat jako ribozym stabilizovaný proteiny
dříve snad existovaly ribozómy tvořený pouze z rRNA bez proteinů
Polyadenylace
Odstřižení primárního transkriptu (=pre-mRNA) se děje asi 15-30 nukleotidů za terminačním signálem AAUAAA
Evoluční důležitost intronů: alternativní sestřih
introny snad plní v buňce regulační funkci samotný proces sestřihu jistě reguluje průchod
mRNA ven z jádra introny ale s určitostí umožňují tzv. alternativní
sestřih např. u drosofily zřejmě alternativní sestřih jedné
pre-mRNA určuje výsledné pohlaví! u člověka se alternativním sestřihem vysvětluje
relativně malý počet genů (možná jen kolem 20 000)
Evoluční důležitost intronů
proteiny obsahují rovněž často úseky nazývané domény
např. jedna doména může tvořit aktivní místo enzymu, zatímco druhá může enzym kotvit k membráně
introny pak umožňují crossing-over v místech, kde „neškodí“ a způsobí pak přeskupení jednotlivých exonů a tím i vznik proteinů nových vlastností
V živých organismech je známo 20 aminokyselinkteré se odlišují svojí R- skupinou
Zde jsou čtyři z nich
Peptidová vazbaAminokyseliny jsou spolu spojeny prostřednictvím peptidové vazby.Peptidová vazba je tvořena mezi karboxylovou skupinou jedné aminokyseliny (na obrázku Amino acid 1) a aminoskupinou druhé aminokyseliny (Amino acid 2)
Genetický kód: od RNA k proteinu Jazyk RNA se překládá do jazyka proteinů.
Genetický kód nazýváme tripletový, protože tři nukleotidy v RNA specifikují jednu aminokyselinu v proteinu
RNA se sestává ze čtyř „písmen“: A,U,G,C
Rozluštění genetického kódu
1961: Marshall Nirenberg vytvořil umělou mRNA, která se sestával ze samých uracilů: UUUUUUUUUUUUUUUU atd.
výsledkem translace byla bílkovina, sestávající ze samých fenylalaninů: phe-phe-phe-phe atd.
Nirenberg uzavřel: kodón UUU kóduje fenylalanin
do 1965 byl znám celý genetický kód
Genetický kód se musel vyvinout velmi dávno
Genetický kód je (téměř) univerzální, sdílí jej celá živá příroda, od nejjednodušších bakterií po savce
příjemným důsledkem je, že díky technikám genových manipulací jž dnes baktérie vyrábí látky důležité pro člověka (např. insulin, STH)
Rostlinka tabáku, do které byl vložen gen pro luciferázu od světlušek.
Genetický kód se musel vyvinout velmi dávno
Do těchto prasat byl vložen gen z medúzy a prasata ve tmě světélkují
Genetický kód je tripletový
AUG je startovní kodón, kóduje metionin
UAA, UAG, UGA jsou stop kódony
Genetický kód je degenerovaný: ve většině případů je jedna aminokyselina kódována víc než jedním tripletem (max. 6)
Čtecí rámec
kódony mezi sebou nemají mezery, ale přesto jsou čteny jako třípísmenková „slova“. Čtecí rámec specifikuje první písmeno, od kterého začínáme číst a dává nám smysl věty:
děd jed med ědj edm ed anglická verse:
The red dog ate the cat her edd oga tet hec at nebo Why did the red bat eat the fat rat? W hyd idt her edb ate att hef atr at
Translace v eukaryotické buňce
Strukturní gen je přepsán do pre-mRNA
Pre-mRNA je upravena do mRNA
mRNA opouští jádro Na ribozómech
podléhá mRNA translaci a vzniká polypeptidový řetězec
mRNA se sestává z vedoucí sekvence,(leader)transkripční jednotky a koncové sekvence (trailer)
Jednotlivé mRNA se odlišují ve složení nukleotidů, kterýmijsou kódovány jednotlivé aminokyseliny, ve čtecím rámci a rovněž odlišným složením vedoucí a koncové sekvence
Ribozómy
Ribosómy jsou organely na kterých probíhá translace mRNA.
Ribozóm se sestává ze dvou podjednotek, které obsahují rRNA a proteiny
na ribosomu jsou tři místa:ExitPeptidylovéAminoacyové
Prokaryotický a eukaryotický ribozóm
30S16S rRNA (1 542 nukleotidů )
21 proteinů
50S5S rRNA (120 nukleotidů)
23S rRNA (2 904 nukleotidů)34 proteinů
60S5S rRNA
5,8S rRNA28S rRNA40 proteinů
40S18S rRNA 30 proteinů
80S70S
Prokaryota Eukaryota
Při translaci prochází mRNA skrze ribozóm. Zde jsou rozpoznány kódony mRNA pomocí transferové RNA, která přinese příslušnou aminokyselinu
Každá ribozomální podjednotka se sestává z rRNA (=ribozomální RNA, kterou kodují rRNA geny) a z ribozomálních proteinů
U eukaryot má větší podjednotka sedimentační konstantu 60S (pojmenovanou podle toho, jak rychle sedimentuje při centrifugaci) a obsahuje 28S; 5,8S a 5S rRNA a asi 50 ribozomálních proteinů
Malá podjednotka má konstantu 40S a obsahuje 18S rRNA a asi 30 proteinů
tRNA 75 – 80 nukleotidů
tRNA přináší během translace aminokyseliny do ribozómu a tyto aminokyseliny jsou včleněny do polypeptidového řetězce
tRNA
tRNA jsou kódovány tRNA geny
Všechny tRNA mají podobný tvar a velikost
Všechny tRNA končí na 3´konci sekvencí CCA; zde se k nim váže příslušná aminokyselina
Na opačném „konci“ tRNA molekuly je antikodon, který během translace „čte“ kodony na mRNA
Ala - tRNA
Pokud z 64 kodónů jsou tři terminační, mělo by existovat 61 druhů tRNA.Existuje ale jen 45 druhů tRNA. Toto množství stačí, neboť tRNA mají antikodóny, které jsou schopny rozeznat i více než jeden kodón.například U na 5´konci antikodónu se může vázat jak s A tak i s G na antikodónu. Jevu se říká „Pravidlo o kolísání párů bazí“
Správná aminokyselina se naváže na správnou tRNA pomocí enzymu zvaného aminoacyl-tRNA syntetáza. Proces se nazývá aminoacylace
Protože se do bílkovin začleňuje 20 druhů aminokyselin, existuje 20 druhů aminoacyl-tRNA syntetáz
Všechny tRNA nesoucí stejnou aminokyselinu jsou „nabity“ pomocí stejného enzymem, ačkoli se antikodony příslušné tRNA mohou odlišovat
Iniciace translaceIniciační komplex translace se sestává z obou
ribozomálních podjednotek a iniciátorové tRNA(met-tRNA) která se přičlení na startovní kodon na mRNA
Elongace polypeptidového řetězceElongace začíná přičleněním aminoacyl-tRNA
ke správnému kodonu na A místě ribozomu
Terminace translaceNa stop kodon se navazuje bílkovina zvaná „release factor“
a syntéza polypeptidu je ukončena. Nově vzniklý polypeptid se uvolní od tRNA; tRNA se uvolní z ribozómu a dvě
ribozomální podjednotky se uvolní od mRNA
Syntéza polypeptidu pokračuje dokud není dosaženo stop kodonu
PolysomyV daném čase může tutéž mRNA číst několik ribozómů
Celému útvaru se říká polyribozóm nebo polyzóm
Polysomy
Danou mRNA může v daném čase číst více ribozómů
Tímto způsobem je možné vytvořit současně mnoho polypeptidů z jediné mRNA
Ribosomy
v eukaryotické buňce existují ribosomy dvojího typu: volné v cytoplasmě vázané na endoplasmatické retikulum (drsné ER)
na volných ribosomech jsou syntetizovány proteiny potřebné pro buněčný provoz
na ribosomech vázaných k ER se syntetizují proteiny potřebné pro endomembránový systém a proteiny „na export“)
ribosomy obou skupin jsou identické a mohou svou pozici v buňce měnit
Ribosomy
jak je ale možné, že některé ribosomy jsou volné a jiné vázané?
syntéza všech proteinů začíná na volných ribosomech v cytoplasmě, kde se mRNA napojuje na volný ribosom
takto syntéza pokračuje dál, pokud sám vznikající protein neobsahuje signál, aby se ribosom připojil k ER
proteiny pro endomembránový systém a na export obsahují signální peptid, který poutá protein k ER
Signální peptid
signální peptid je tvořen sekvencí cca 20 aminokyselin na nebo poblíž N-konci vznikajícího peptidu
signální peptid je rozeznán tzv. SRP částicí (signal-recognition particle). Tato částice poutá peptid a ribosom k receptorovému proteinu v membráně ER.
receptorový protein v sobě obsahuje pór, kterým peptid pronikne do ER. Enzymy potom signální peptid obyvkle odstraní
Spojení transkripce a translace v prokaryotické buňce
Protože v prokaryotické buňce chybí jádro, transkripce je spojena s translací a nově vzniklý protein se může rychle přesunout na své místo v buňce
Substituce
= Nahrazení nukleotidu (a jeho komplementárního partnera) jiným nukleotidem
Některé substituce jsou tzv. tiché mutace. Díky redundanci genetického kódu je totiž kódována stejná aminokyselina. Kdyby např, v DNA proběhla mutace z CCG na CCA, mRNA by měla změněný kodón z GGC na GGU. Oba kodóny však znamenají“glycin“, takže na struktuře proteinu se mutace neprojeví
Substituce
Jiné substituce se sice projeví tak, že dojde ke změně aminokyseliny; pokud ale má nová aminokyselina podobné vlastnosti a není v aktivním centru či jiné důležité oblasti proteinu, změna se téměř nemusí projevit
„missense muattions“ – záměna jedné aminokyseliny za jinou
„nonsense mutations“ – záměna aminokyseliny za stop kodón
Mutageny
Spontánní mutace = mutace, u kterých neznáme přčinu
Mutagen = fyzikální či chemická agens, která způsobí mutaci Rentgenové paprsky UV záření (tyminové dimery) Řada chemických látek
Inzerce a delece
Inzerce = přidání jednoho nukleotidu (nebo bp)
Delece = ztráta nukleotidu (či bp) Obě tyto mutace mají devastující efekt,
neboť mění čtecí rámec. Vznikne tedy úplně jiný polypeptid