38
CS. UPRCHLICKÝ VÝBOR V NEMECKU A R CHA « ' i :! MNICHOV 1959, SVAZEK 9
CS. UPRCHLICKÝ VÝBOR V NEMECKU
A R CHA
« ' i
: !
MNICHOV 1959, SVAZEK 9
HoSník 2 /34/ X'R G H Ä öislo 9 / 1959 /
Ivan J E Ii í I B K i
PANÍ SASFODÉLEM
Což jeStě. není konec této smrti listí ? • • • Oo " se -semeny stalo -se" ? A co to ozvalo se" v splavu rudých mlh» v deštích černějších lebek vinohradů a v sadech koster ha prach i poplach na práh usedal mlčky v prachů -sádů.- • Odkud to syklo ? 1 * Z větru f Z hadů, ? ' - • Či ryba hodila se černí prahů ? A: přece 2' černých,.'nití r vlasatých' deäifi/ umrlčích - • slyšelas bědování nebo smích ?";, Co se to a kde nit! . _ -a oo/ tu puká:," praská, " ' ,/'" či jeti dopad zrn písečných to jě z boje s časem ?t Sto kopyt hlasem ' -kdo vrací se to'námi zatracen ? Ona se krade, či 'on to je ?
1 188®
Kdo odhrnul, kamének na záhon8 ? Kdo nahrnul na výton8 ty šupinaté kry ? Ty tři třepí, se a prchnou - peří urouéaňé jak mrtvá kachna točící se v kole kol mlýnů, kde se sklizen zlata'mlela pro-.hlad náš v hlouboe, v dole, když božích kostí jíst se chtělo a medů tvých, pláství letitých," z 1 a t i s t v á v 8 e 1 o * Zas zmeškali jsme pro žalost a strach a8 nespali jsme dlíce na modlitbách., chvíli r kdy kaménky a hrudky s e z em 8 st a.řeny, s hrudí popelečné se svalovaly I Ve zpěvu', v brnkání nejvýš naděj v louten' a fléten mámení 1 sine včera jeSt8 schvalovali« 0 byli bychom, raděj • s nevěřícími jen smutky "I . Dlíce na modlitbách, chybami, v pochybách jen' pokání oo ji útky a sotva milost bychom byli znali* Ale už kopytná ohvlle kopytníků, konikle ců chod a cval vytiskly stopy na tvář nám malinkých .sykötÄ a hlesů o
Svist .Černobýlem.,- už-ne. žal 0 aval se' sám a sám cvalem běsů* • Kopyty , kopyt ní ků.• spád' a „plam.' slunečním Vírem, -•rovným .dílem plnily' zemi stařeně"! hroby Mořeněf ten bez' dna, džbán*
Á- potom :. bučení .najednou, .pod travami z- trsů petiprstých !! To zurčení f -•flétnoví '.svitu za kravami,.» 1 o vyplazování, jazýčků, dosud němých a bělem, z lebek dosud černých». •.To hrčéní. •stébel., to vykřikování srdce a'- .loutny v ránech růžokrstých* 08 loudí to kojení a miliskování • tvých-milených•a věrných ?
A už .jde 'žena. bezustá. hovoříc na nás celým tělem. Očimaf hlavně - o8ima .v oči' nám. očím. narůstá očima modrýma« Jde paní se svým. .asfodélem*
v
& & , A
190 • Jaroslav . D.R E S L E H r
HA NÁVŠTĚVĚ U KARL JASPERSE &/
Jsme na jediné z hlavních basilejských alio, které vedou ze středu města- na předměstí« Na domku číslo 126 je mosazná, pečlivě vyleštěná tabulka, jaké se vyráběly před padesáti lety, ,a jméno Jaspers je vyryto ozdobným secesním-písmem. Zvoníme a otvírá nám kuchařka. Vnitřek as do malých podrobností* připomíná venkovskou faru. Kuchařka nás vede do prvního poschodí, kde je malá čekárna pro návštěvníky. Kvůli Jas-persovi je Basilej poutním místem filozofů a adeptů filozofie z celého světa. Přicházívají sem i lidé z východu. - Od podlahy až ke stro-pu stojí v prostých dřevěných policích knihy, vesměs filozofie, zčásti hledané unikáty a prvotisky, Po chvíli se otvírají dveře, vedou-cí do pracovny, a vítá nás vysoký, vzpřímený, Stihlý muž» Jeho pohybyf tak jako jeho myšlen-ky, jsou mladistvé -a pružné. Vypadá to skoro nepravděpodobně, že se Jaspers blíží osmdesát-c e o
- Rád bych vás informoval o několika útocích, které přinesl v posledních měsících českoslo-venský komunistický tisk, když referoval o va-ší poslední kijize „Atomová bomba a budoucnost člověka11. NejutočnějSí a nejobšírnějáí byla
rpražská Tvorba, která vaší knize věnovala celé i dvě strany o.. -- Vím o těchto článoích, upozornil mě na ně můj inakladatel Klaus Piper z Mnichova* Slíbil mně, "že raj pošle jejich překlad. Dosud jsem vsak ne-měl kdy, abych 3e tím zabýval. ~
&/ Profilem, Karla Jasperse jsme se zabývali v Arěe č. 7 / 1958
191
- V postatě tam šlo o to, že vaše filozofické my-šlení kladli do.jedné řady 3 Nietschem a Spengle-rem a žá pomocí překračováni, falešného překladu a vytrhávání některých tezí z jejich souvislostí stavěli vafi filozofii do nesprávného světla. V. některých útocích šli v Praze dokonce tak daleko, že tvrdili, žě prý propagujete atomovou válku proti východu« . - Jestliž e to tam opravdu stojí, pak je to holý nesmysl«, Cílem mé' knihy jsou tři věci: pravda, svoboda a mír na celém světě. Jako neoddiskuto-vatelnou podmínku světového míru však vidím svo-bodu všech lidí na celém světě. Na tyto útoky pí-semně odpovím jen tehdy, jestliže neběží jen o násilnou komunistickou propagandu. -- Je příznačné, pane profesore, že prfní referen-ti vaší knihy v Československu.ji zřejmě vůbec neměli . rukou. Překládali totiž její titul jako „Atomová bomba a budoucnost lidí", ačkoli vy pí-šete „Atomová bomba a budoucnost člověka". Letos najaře však najednou začali v Praze jméno knihy < překládat správně. - • 1 t - Mezitím si ji totiž opatřili. Z ničeho nic jsem dostal z Prahy dopis, abych jim poslal výtisk, že mají v umyslu knihu přeložit a vydat. Od té doby uplynula řada měsícůi Přesto, že jsem jim dal kni-hu obratem poslat, se už neozvali. Zato z Budape-šti, odkud mně svého času poslali podobnou žádost, přišla kniha zpět s poznámko.u, že se pro překlad do maaarštiny nehodí. -- Budete-li si to tedy přát, přineseme odpověď na útoky z Prahy*v Českém překladu... -- Ano; ale odpovím jen tehdy, není-li to od za-čátku až do konoe nerozumné a nesmyslné. S hlupá-ky nepolemizujiJ
x
192«
Karl Jaspers je jedním z největších filozofů na-ší dobyc Je filozof existence a proto bývá při-řazován k existencialistům. Správně však napsal už brzy po druhé světové válce Václav Černý,že je "tolik exi st enc i ali smů, kolik je exlstencia« listů". Jaspers má především velmi málo styčných bodů s druhým německým existenciálním filosofem, Martinem Heldeggerenu Heidegger se kdysi zapletl s nacisty, kdežto Jaspers vždy byl a je militan-tní demokrat o Kromě toho Heideggerova řeč je §ko-ro nepřeložitelná a jeho myšlenky jsou často u-' mysině zatemněné a mnohovýznamové» Naproti tomu Jaspersův styl je krystalický, průzračný, jeho řeč čistá a jeho myšlenka plastická a obrazná«» Také vůči filozofu Husserlovi, narozeném v Pro-stějově, má Jaspers značně kritické stanovisko0 U Sartra odsuzuje jeho neutralismus a dřívější koketování,s komunismem. Přátelské styky spojují Jasperse s druhým fran-couzským existenoialistou, Albertem Oamusem. Spo-lečně vydali před časem prohlášení ve prospěch vězněného maďarského spisovatele Tibora Dé^yho• - Přes toto přátelství, jehož výrazem byl obsáhlý Gamusův příspěvek do knihy „Otevřený horizont", která vyšla k Jaspersovým sedmdesátým narozeni-nám, je stanovisko Camusovo k Jaspersově filozo-fii zčásti velmi negativnío Tak v knize „Sisyfův mýtus" podrobil Camus Jasperse zdrcující kriti-ce. Vytýká mu tam především to , že Jaspers, kte-rý celou svou filozofii buduje na rozuma, přeska-kuje najednou do transcendentna, což je podle Ca-mus e neodůvodněné. Zde prý Jaspersova filosofie selhává. Nakonec vsak Camus uzavírá; „V tomto .zpustošeném světě, v němž se dokázala nemožnost jakéhokoli poznání, v němž nicota se zdá být je-dinou realitou, a bezvýchodné zoufalství jedině možným stanoviskem, pokouší se Jaspers znovu na-jít Ariadninu nit, která vede k božským tajemst-vím."
, !93. V případě Camusovy kritiky běží pravděpodobně o nedorozumění a pak také o zklamanou, zraze-nou lásku, či o lásku., která si tu zradu ales-poň namlouvá. Camusovi se patrně zdálo, že mu Jaspersova filozofie dá odpovědi na^poslední otázky života a existence a .jejich smyslu. V tom okamžiku, kdy by ijjělo dojít na tyto posled-ní odpovědi, Jaspers úmyslně uhýbá do transcen-dentnav Nedorozumění Camusovo je vsak v tom, ž<= hledal odpověd tam, kde mohl najít jen otázky a^metodu, Jaspers přeoe napsal: „Filozof nemá učeni ve smyslu předpisů. Filozofické myšlenky se nedají aplikovat, jsou spíše skutečností, o niz se dá říci : realizací těchto myšlenek člo-věk šije, nebo: život je těmito myšlenkami pro-niknut skrz naskrz.11
x Rozhovořili jsme se o slAmci intelektuálů za železnou oponou a profesor Jaspers nám říká: - Tato otázka mě už velmi,. dlouho láká. Řadu let si shromažduji materiál ve složce „Dialog s to-talitními" Nedostal jsem se dosud k tomu jen pro^nával - jiné práoe. Dokončuji několik rozsáh-lejších věcí. Jednoho dnes se však k tomu snad ještě dostanu. Zabývám se tou problematikou vlastně už několik desítiletí. Nedovedu si vy-světlit proměnu člověka, která vede k totalitě. Znal jsem kdysi dobře Georgy Lukacze a dnešní-ho vjíchodoněmeckého komunistického filozofa Blo-cha. Bylo to«v Heidelběrku, kde oba přsd první světovou válkou studovali. Na otázku, kdo jsou čtyři evangelisté, jsme tehdy žertem říkává]i: Matouš, Marek, Lukacz a Bloch. Oba byl * velmi originální myslitelé. Jejich pozdější vývoj je pro mě záhadou. Lukácz jediný z Nagyovy revoluč-ní vlády přežil. Snad proto, že je příliš obrat-ný, uhořovitý. Naproti tomu Bloch patrně přečkal
194« Harlchův proces, ve zdraví jen proto, že znai-^ vněl, Se doslova zhloupl.» - 'V této souvislos-ti by mě zajímalo, co soudíte o "Miloczovýeh analýzách situace intelektuálů za železnou o-ponou« Znáte je ?• - * - Ano, Zdají se mně do jisté míry překonané. Jsou to historické dokumenty» Dnešní skuteč-nost je diferencovanější, není černobílá« 111-locz vykreslil několik typů kulturních komisa-řů«, Dnes však i tito komisaři jsou zviklání ve své bývalé komunistické víře® -
- Přesto se mně zdá, že dialog s totalitními není ani možný, ani" užitéěný® la všechny naše otázky mají předem "naučené* .odpovědif k pravé-mu dialogu nikdy nedojde» -- Zdá se mně, pane profesore, že ani to už dnes tak docela neplatí«. Předně nechcete hovořit a • totalitními, ale s lidmi„ kteří žijí pod tota-litou« O * —
- Pravděpodobně můj dojem vyplynul z toho, že , návštěvníci z komunistických zemí ke mně při-cházejí vždy ve dvou* ve tíeoh. Jeden druhého hlídá* Proto není•dialog možný o -- 'Sebejistí Miloczovi kulturní komisaři už ne- ; existují. Mám pro to dvojí vysvětlení: Většina intelektuálů za železnou oponou prošla v pos-ledních letech soukolím režimu. Miiosí byli alespoň přechodně v táborech nucených prací, jiní byli na čas odstaveni nebo nesměli publi-kovat o Ve větší nebo menši míře to postihlo sko-ro každého* Druhý důvod je pravděpodobně ten, že se většina komunistických.intelektuálů ve svých odbornýoh disciplinách pf esved cjla, že aplikovaný márximus selhává» Selhal v hudbě, selhal v estetice i v mnoha dalfíích oborech«
195« Odtud jejich nejistota a nsklid. Ukázalo se, že je jako nástroj duohovědných disciplin marxismus nepoužitelný. Na jednu a touž věc mají dres mar-xisté deset, dvacet a ještě víc protichůdných tak žvaně marxistických názorů. Třeba v literární kri-tice není na základě marxismu možné dojít k jed-noznačnému vědeckému názoru a uměleokému soudí... - Ovšem, to není možné» To není možné ani .na zá-padě* . • — .
- Ano, Západ však takovou umělou jednotu nepřed-stírá. Západ se hlásí v diichovědách k liberalis-mu. Zde běží o mnohost názorů. Východ se,přihla-šuje' k monolitickému marxismu. Protořeči v ná-zorech marxistů nejsou tam tedy diferenoiacl, mno hostí a výběrem, ale myšlenkovým chaosem... - Každopádně se k tomuto problému ohoi ještě vrá-tit. Dialog s totalitními, to znamená s totalit-ní špičkou, ovšem není vůbeo možný. Když jeme psali Kádárovi, aby propustil vězněné maďarské •spiso-ůsbele, vůbec jsme nedostali, odpověď,- ani po-tvrzení, že naše žádost do Maďarska došla. Bohu-žel v této věci můžeme vykonat jen málo a výsled-ky nejsou žádné. -- Ne tak docela^ pane profesore. Na kongresu ve Frankfurtě ujištoval jeden maďarský,exilový spi-sovatel, myslím,- že to byl Paul Ignótus, že na základě západních intervencí byli propuštěni nej-méně dva nebo tři maďarští spisovatelé... -- Tibor Déry však mezi nimi*bohužel nebyl... -
x Rozmluva pokračuje a profesor Jaspers se vyptává na postoj východních intelektuálů a českosloven-ských spisovatelů. Jeho slova jsou projevem oprav-dové sympatie k lidem, pro něž autentická, vodou
. marxismu nerozředěná filosof±ká myšlenka je srká-
zaným ovocem a každý svobodný čin překračuje úzké hranice totality a staví je mimo zákon»
& & &
Z GALERIE UVĚZNĚNÍCH A UMLČENÍCH BÍSNÍK0 -
František L A Z E C K Ý :
MATER TENEBRARÜM
/ Věnováno V. Renčovi / Tys vzešla ohněm ze všech moří g vzácnou tresti ze všech hoří, o Kráso, věčné víno šálů, jak stoupáš srdcem mýin, Ty básníků, těoh smutných králů,: jsi vínem vítězným. To víno Tebe mylo, Skálo, a lodi věky kolébalo, ty pluly v dál a v Tobě trůní dušemi lodníků, jen azur chutná jejioh vůní a písní dělníků. K Nebesům hnali zdi svých věží, až Tebe vlili do svých spěží a v jejich žáru slili zvony
197«
z rad hoří tajemných,, Jež -srdce' žhnuly a teí zvoní •v spršení' zraků' Tvých. • Přesladká, slzo'v naSem zraku» Královno.. v-zešlá- z tíhy mraků, .Bolesti».. která- zatracení odíváš purpurem» z -muk duši zdvíháš k vykoupeni a neseä'vesmíran l
svatá Kráso Andělova, 0 svatá Kráso Satanova, zde otrok Tvůj Ti srdce skládá, •byl s Peklem 'zářila.' •• Si-jako hvězda v tlamě Hada •lebe-sy trůnila* Me jsladší .jede'"smrtelníků,' Královno běd a' hořkých vzlyků, j e& naše srdce zdvíháš klidem zpívaným plameny, ty hrobko Slávy lehká lidem tolika břemeny« f
Tak•mocně.svíráš naše tělo a chceš, by srdce zkázou vřelo, plněno tíhou požehnáni stripou a zoufalou, vždyf zoveS- hřích svou hroznou zbraní, jas bídy sestrou svou® Pro lidstvo, které v mukách plane, Tvé mooi kouzlo svrchováné "z jeho tel vyrve mocné vzdechy a hle, to podnebí, Královno, Tebe svými vzdechy 1 kletbou velebí.
198«
K Tobě modlí se zloSinčové, neb y f obě 'Stou své žití., nové 9 . vSdyt slza zbývá z jejich vlny, s kterou si hráj-e svit, když v žalář nebo v kouty špíny je přijdeš ptítSSiW
A ve svých paprscích, „ó Bděl,á, tou zemí vlečeš duše, těla svých milenců a smutných králů, . ,.„•• "•již rqzkoš vzývali, až ve svém lůžku moře žalů s rozkoší vstřebali» lecitnájp nebem kráčející, mé srd. c e b 1 át em. vláfie j í.c í, vím i pod Tvým klidem srdce puká bolestí, již Bůh slil. Zahrado,'"pověz, jaká muka H o Anděl pro mne pil t JJluboké kouzlo soustředění, o luno, tvého políbení, v kams vdechla všechnu vášeň krásky, plející v srdci svém,, o Ženo nejstrašnější lásky v pochodu drtivém, I V tom prostoru, v němě hvězdy zbyly, mé ruce kostky pohodily a vělcy stíhán. Tvými hrami, zoufalý v srdoi svém, Tvůj otrok, jde, byt kopal jámy v svém srdoi smuöenóm»
Dél Tvoje chvění démantové z Věčnosti vrhá blesky nové., by is svo j e v oucho ozd obila
199« mukou; a/Vsoužením, v.fiak Alldemkterým bolest' '.zbyla,. • - jsi'-, druhem důvěrným,». ...
Tu břímě;. ne sdělitelného ..z'- hlubiny;"'.zřidla . vesmírného v modlltb8 hloubené jak- čiše .n :ám •".ruka'" '•. pod ,áváf •• •.,ne;ohl". Oko.ěasů' ve;' své výše • 's .námi;'si pohrává», Kráso, : znáš' všechno 'Utrpení f. • čas"., zhouby i 5as božské ceny, • plody, jež" lebe •"vyživilo, • sladké • a." tajemné, • • "by lidstvo'.z;'.Pekel vydobylo a plálo vítězné- • Vznešená,/'''Sas/' je Tvojí "lyrou a . hudbě Tvé ..je strašnou mírou mohutnost^.lásky, práč« vášní i. hoře -nejdražší, . v; něm zdvíháš křídla, vaneš básní, milenko ne j- slad ší • Tys vzešla ohhšm ze" všech moří st vzíácnou 'tresti- z lidských "hoříf o. Kráso, věSné víno žalů, jež vládneš srdcem mým,-Ty básníků, těch klidnýoh králů, j.si vínem -vítězným«
& & &
/ František LAZEC.K.Í, básník: a essayists patří do skřípiny katolických lyriků» Narodil se v' Tlaku ve Slezsku v roce 1905• Před válkou vy-šly tyto jehc/ sbírky: JErutá chemie, Kříže, Odění královská, Věseií, „Malé rekviem, tdále
IM. 'i 200. :
I * prózy: Studná v selfkém dvoře a eaaayé Pro mou zemi a Vladaři* Po váloe vydal básničkou sbírku Bratr smutek v roce 1947* Zde se po-kusil se stanoviska katoliokého lyrika os-větlit cíl básníkova poslání, jeho vztahy k světu i věčnosti a jeho víru v Boha# /
• & & • &
Pavel Ž E L I V A N i
VÍCE NEŽ U L B b j
II. Eseje „Době proti srsti" / Výbor z let 1940 až 1957 - vydala Edice Svědectví, New York 1958 / prozrazují rovněž Dehův zápas o pod-statu věoí a o překonání positivistiokýoh pře-ludů naSí domácí vzdělanosti. Sympaticky působí Denova obrana eseje jako literárního druhuj Den se nezastává jen eseje, o jiných formáoh krásného písemnictví nýbrž též eseje politio- ' kého, náboženského a filozofického. Neohceme-li se živit jen vlastními přeludy a hynout na planou krásu své řeči, musíme se zase naučit zajíždět na hlubinu a nebát se myšlenek, kte-ré se dotýkají žhavého středu skutečnosti; vy-pořádat se s fenomenyslidské existence nejen v poezii nýbrž i ve vědě. Esej je mostem mezi ' oběma.
.i«
¥ jedenácti vybraných eeejloh Petr -Den se po— kousli najít neuralgioké body a metafyslokou stavbu soudobého umíní Seského i světového.
201« Snad můžeme napsat, že cena jeho hledání a zkou-šení není ani tolik v toii| co našel a co vy ex-perimentoval ř nýbrž ? tom, že vůbec vyslovil o-tázky, za něž se mnozí u nás styděli jako za ně-co slabošského. Když čteme sbírku Senových' ese-jů Mí)obě proti srsti", cítíme pravdivost toho, co autor napsal v uvódm „Čtenář esejů je... ta-ké odpověden za jejich výsledek. Je vždy autoro-vým spoluviníkem.11. Ovšem je škoda, že se nemů-žeme dnes na stránkách Archy pokusit o odpověď "
-na všechny napovězené otázky, JTehotovost, zkrat-ka á i některý krok yedle vyzývají přímo k myš-lenkové a tvořivé práci, k.spoičenství v hledán^ k otevřenému a nadšenému souboji» • filozoficky nejzajímavější a nejproblematičtější 'je první esej .„lávrat k absolutnu'V. Mělo by se mezi námi více přemýšlet o smyslu-moderních pří-rodních věd# o jejich odklonu od absolutního de-terminismu a positíviBtícké filozofie. Petr "Den, nejen v tomto eseji, ale i jinde stále upozorňuje, žé jsm« se doposud s otázkou smyslu' přfrodníc-h věd pořádně nevypořádali» Sám je velký optimista-,; slibuje si asi více, než•přírodní vědy mohou dát* Chtěl bych .jen poznamenat, že uznání iracio-nálna není ještě uznání nekonečna. A pak: jaký filozofický smysl má tvrzení, že přírodní záko-ny, stanovené exaktními vědami, jsou jen zákony statistickými ? - a „náhoda1* že by byla potvrze-ním svobodné vůle' člověka ? Také bych nebyl pro to, abychom kladli vedle sebe pojmy: protirozu-uiové - rozumem nepochopitelné; nad smyslné - pro-tismyslné. '.Zdá se, že nesmíme zaměňovat lidské cesty poznání s poznatelnou a poznanou skuteč-ností «
Jde v podstatě o starý problém celé filozofie, hlavně moderní: najít poslední základ apriorní nutnosti a .obecnosti našeho vědeckého poznání. Tím, že popřeme zřejmou existenci vědeckého po-
• 202* ; znání'a apriori,•problém ňevyřeSíáé* Den. tuSí":\; pravou odpovS&ť' když,' píSet w Ira c i on álnu lze ' smysl najít, lze je raolonalisovat»ř>. /str* 11/ • Co však zde může Znamenat .:ráolo.nal.Ízovatelné,,;"' iracionálno ? Jestliže skutečnost je sama o so-bě iracionální, pak není" mp&lá objektivní věda čili: racionalizace skutečnosti si nemůže d8--lat nárok ne vědecký -charakter* Néní-Ii "však iracionálno podstatným znakem.skutečnosti a- V" jsou-li vědy íiiožné, pak"nebude-ničím, jiným než'" "hranicí vědeckého poznání* Dotýkám se zde zá- ' kladních otázek metaf^siky poznání» Třeba vždy ./ dobře rozlišit mezi " poznáxiím a poznatelnoetí* První je vlastností a činnosti duchaj -druhé je znakem bytí. jako . takového. 0 universitě píše Den velmi správně, že „by ne-měla nikomu stranit - jen Pravdě111 / stř. 17 /* To ovsem platí o každém vzdělanci» Proto "tak zvaný „socialistický realismus111, k němuž se při-hlásila at už otevřeně-či jen na oko většina našich umělců doma, je ve své -podstatě zradou vzdělanců, zradou na pravd?* leměli •"bychom, však zapomínat, že "stranickost pravdy'11 a. totéž pla-tí, o právu, kráse, mravnosti'atd* je typickou tezí marxismu, s *iímž koketují mnozí z našich politiků na západě. Nezdá se mi, Se Leibniz byl bojovným katolíkem / str* 10 /• Itálii sjednotilo Risorgimento / str* 35 ,/»• nikoliv .Risurgiménto» 'Nietzsche se-píše vždy a "z" / strT 50 a další / T III. Nejzávažnější a poslední větší prací Petra Dě-na je jeho studie o národním programu: jjHuba líc naše ho národního prugramit v atomovém v ku'11 T^BSrSFeB^anékéraSíaůemie, 1959» stran "180" '/* Denova kniha nevyvolala sice tak' silnou reakci jako Kolárovy „Dopisy němému příteli* a „Qtáz-
203« ky české tradice11, ale nezůstala též bez pov- • šimnutí. Až na několik malých výjimek byla pro-zatím přijata dost positivně. Jde tu o práoi, s níž bychom se měli v exilu vypořádat důklad-něji. Nestač* na to jen krátká recense. Smysl této poslední Denovy knihy je existenciálnější než předešlých dvou publikací. Autor tu íal do nejživější a nejvlastnější tkáně národního ži-vota. Už sama skutečnost, že uveřejnil svou studii pod plným občanským jménem /Ladislav Radimský /ukazuje na to, že mu šlo o velkou a zásadní starost. Nechtěl, aby mu někdo vyčetl -jako kdysi Kolárovi - Oatonovi - že se zbaběle skrývá za pseudonymem.
Se zralou a vyrovnanou pokorou Dr Radimský vi_ dí hranice svého zamyšlení nad ideály svého ná-roda, nad jeho bídou i slávou. Bláhoví jsou te-dy vtl» kdož mú vyčítají intelektualistickou do-mýšlivost stavět se povýšenecky a soudcovsky nad národ. Jeho studie nechce být ničím jiným než poctivým a důkladným prstenem v řetězci po-dobných pokusů o formulaci humanistického, kře-stanského národního programu /8ep, Kolár, 'Pit-ter/. Dr Radimský svým dílem chce vyvolat zdra-vou Ideovou a mravní reakci, tvořivou a přemý-šlející odpověď, která by svou důkladností a • hloubkou překonala jeho vlastní pokus. Na roz-díl od dřívějších pokusů o formulaci národního programu studie Dra Radimského vyniká konkrét-ností, aniž by se snižovala k nejapným hádkám« Je též její předností, že se dotýká všech roz-měrů národního života: od vaření a hospodářství až k básnictví, vědě a náboženství. A při tom všem dráždí svou něhotovostí, která je zde ese-jistickým kladem.
První část se zaobírá stíny národní kultury, hle dáním slabostí, nemocí a chyb. Dr Radimslcému se podařilo .stmelit dvě vzácné a nepostradatelné
204 • hodnoty v každém podobném poku.des s velkým u-" meiii sjednotil při zpytování národního svědomí příkrou, strohou a mužnou oddanost k celé pra-vdě a nesmírnou a prožitou láskou k . českému ná-rodu » SebetvrdM slovo není u něho nikdy obuš-kem, nýbrž jen burcováním a výkřikem milující-ho»'
•
Zaslechl jsem výtku, že Hadímský 'se příliš vá-že na Masaryka» Je pravda., že aut or Kubu a líce dokládá svá tvrzení ne jen .Masarykem nýbrž"'i "ji-nými autoritami» Důležité však je, že mu nejde nikdy o"modloslužbu, nýbrž jen o pravdu» A že* ji řekl Tomáš Akvlnský nebo Masaryk je' vedlej-ší» Neměli bychom se tedy -dívat tolik na jmen-nou závislost, nýbrž spíše pátrat a zkoumat, • zda se říká pravda. Sympatie nebo antipatie ne-stačí na řešení tak•závažných'otázek jako je pravda národních ideálů« '¥ druhé'-Sáeti své studie dr ladimský nedává re-cept jak" snadno a rychle ozdravit národ a vrá- • tit mu svobodu® Určuje jen v širokých obryseoh směr naší namáhavé pouti za svobodou a vzkříše-ním» Musíme vstoupit do nového .věku a vydobýt si .zase domovské právo ve světové atomové ci-vilizaci svou mravní poctivo st lr silou sirého ducha a solidností svých myšlenek» Už-teí naše práce může působit malé divy, budeme-li věřit, jak píše dr Kadiiaský, lf.že národ nalezne-zas své určení a dá si program, který by jako moudře vybudované koryto řeky "'dobře usměrnil 'onen proud a ony ideje, na jejichž trysknutí čekáme s uta-jeným dechem» Připravit,a regulovat to koryto je v naší moci a naším úkolem»11
& A &
Petr D E I : 205«
POHŘEBNÍ ŘEČ NAD MRTVÝM CHAMELEÓNEM
Dnes. ráno' přesmutná, zvěst otřásla klidným svě-tem našeho dómu:-po dlouhé době jsme, my.neš-
' tastní, poprvé uviděli Tebe, kterého nikdy jin-dy nebylo vidět I Ležel Jsi, Veliký Chameleóne, ve své skleněné kouli celý hnědý na zeleném lis-.tu* Zemřel Jsi a naše srdce se svírají bolestí a žalem.
Chtěl "bych mít výřečnost CioerOríovu, moudrost stařýoh filozofů a pathos klasických hercd, a-byoh dovedl ocenit bohatství Tvých ctností a přemíru kázně, jež Tě vedla životem* ü vědomí svých nedostatků trhám nad Tebou své roucho na znaméiií smutku, a prosím Tě, abys ve své doko-nalosti vlídně přijal aspoň tato chabou chválu svých nesmrtelných'činůr ,jimiž Jsi vytvořil d ě-jiny své doby 1 Skromnost^ hle fcoi základ všech Tvých "ctftÄsti! Nikdy Jsi netoužil se odlišit od svého okolí, Ty Veliký Nepříteli vši lidské marnivosti ! Byl Jsi černý3 hnědýý rudý nebo zelený podle, listu, na kterém Jsi seděl, podle hlíny, na n^.Jsi spal« Ne, nepřizpůsoboval ses jen, byl Jsi vždy
« tím, na čem v Jsi seděl ! A nepochybu ji, .že bys zpíval píseň toho, čí mouchy Jsi jedl - kdybys někdy byl vůbec zpívat chtěl ! Ty Veliký Vzore všech přistěhovalců, Ty Dokoná-lý Občane, který Jsi ve své moudrosti žral jen ty mouchy, které Ti byly předloženy, a netoužil po jiných4 I Kdyby všichni byli jako Ty, zpustla by vězeníP osiřely by koncentrační tábory, kati
206 r
by odešli na pensi, censoři by spáchali sebe-vražda a policajti a;udairaöi by se musily ži-vit poctivou prací, o Oporo všech vlád, o Mra-morový Sloupe státního pořádku I Ano," byl Jsi bez hříchu, Toliký Chameleóne I Nikdy Jsi nehasli, co Tě nepálilo, nikdy Jsi nic nezkazil, poněvadž Jsi se nikdy o nic ne-pokoušel, nikdy Jsi neudělal ni o neslušného, protože Jsi nikdy nic nedělal. A za ona dloubá léta, co Jsi byl ;s námi, nesestárl Jsi ani o Minutu, poněvadž Jsi nikdy nebyl mlád. Byl Jsi spokojen sám se sebou a to plným právem: nikdy ses nad druhé nepovyšoval, byls hrdý na to, že nečteš knihy a nervosa staletí šla kolem Tebe, aniž se Tě dotkla. Hygiéná byla Tvou filozofií, a spaní bylo jejím nejsvětejším příkazem. Jaká škoda, že tento příkaz Ti nedovolil, abys i jen začal šestiávazkové dílo svých Pamětí, do'nichž chtěla uložit zlato své moudrosti, která je moudrostí naší veliké doby 1 Pyl Jsi realistou všemi třemi couly svého vzne-šeného Těla. Netrávil Jsi svůj život jako jiní pošetilci psaním básní nebo zkoumáním hvězd a rozhodně Jsi zavrhoval .pošetilost oněch, kteří marné sliby nějakého ráje ná onom světě vymě-ňují sa tučné mouchy na Tomto. Tvůj široký roz-hled zprostředkovaný občasným polootevřením le-vého oka, 'Ti dovoloval státnicky uznat každý "fait accompli11, vážit si každého statu quo a vědět, že se prostě nedá,nic dělat. Proto Jsi také nikdy nic nedělal, o Realisto ze všech nej-realiotičtější 1
v t Mír a pokoj, tot bylo Tvým heslem, o. Veliký Chameleóne I Učila, že je škoda každého pohybu, nevede-li k polknutí mouchy. Ufíils, že podsta-tou všeho míru na světe je základní a rovné prá-vo mouchy dát sc sežrat chameleónem* Proto
207« vö Tvé skleněné kquli panoval vždy mír, ó Veli-ký Státníku a Kníže Pokoje I
Dnes, .v. tento nešťastný den smutku, poprvé Jsi nám Způsobil zármutek, poprvé,.celý hnědý, se odlišuješ od zeleného listuj na kterém ležíš ! Dnes poprvé.Jsi vykonal svůj první Tevoluöni öin, svou první uchylku, Veliký Mrtvý ! A oe-lý"svět hrozí se vyšinout ze svých kolejí !
Tys však nezemřel'! Jako .náš vzor budeš dále žít mezi námi - jako symbol naší doby, jak náš erb, zá který budem bojovat - á spát ve smyslu Tvého velikého odkazu. Kéž tisíce novýoh a no-vých chameleónů se hrnou ná místo Tebou uprázd-něné^ kéž zvednou Tvůj štíi za svobodu skleněné koule, která je naší drahou vlastí 1
Tyš nezemřel, jen spíš jako Jsi-spal célý ži-vot, Spi,.dále sladce a sni o výpasenýoh mouoháoh u vědomí dobře užitého života, Ty Archo všeho Pořádku, Rczmnožováteli Míru a Pokoje na zemi, Ty věčný Ohameleone, třikrát barvu měnící !
Čest budiž Tvé veliké památce^ aby -nikdy neze-
mřela mezi námi I * -
& & &
5 OKNA
DOHRA 30. KONGRESU PEN-KLOBU.
/ Vlna protestů proti žnovupřije'ti maďarské •Ocomunierfcické delegace i / -
Otevřený dopis Josefa MACKIEWICZE presidentu 30. kongresu Pen-klubu dr. Erich Käatnerovi:
23«
Sehr geehrter Herr Präsident I Ich gehöre dem P.E.N. - Zentrum schon lange an, nahm jedoch das erste Mal an einem P.E.®. Kongrese teili Gestatten Sie mir bitte, mei-ne tiefe Enttäuschung auszusprechen. Es wur-den zwar zur Eröffnung eine Reihe von glän-zenden Reden gehalten, die aber das Wesentli-che mit Stillschweigen übergingen. So wurden z.B. viele schöne Worte über Flieden und Frei-heit gesagt, nicht ein. einziges dagegen über -dfe Wahrheit. Und doch will es mir soheinen, dasa die Wahrheit ein viel wesentlicherer Bestand-teil des literarischen Schaffens ist als der Frieden. Denn nur die Wahrheit, genau gesagt, die Suche nach der Wahrheit ist der eigentli-che Faktor, děr die Freiheit des Geistes be-dingt. Der Fri e gl ei selbst macht jedoch die Frei-heit noch lange nicht aus. So weiss ich aus meiner Erfahrung, der eines zwangsläufigen So-wjetuntertans, dass Millionen von Menschen un-ter der kommunistischen Herrschaft Gott um ir-gendeinen Krieg flehentliohvgebeten haben und noch heute anflehen. Diese Wahrheit passte zu der Stimmung des.Kongresses nicht, und dement- . sprechend plädierte man zwar für die Freiheit des Geistes, erwähnte aber mit keinem .Wort die Befreiung des Geistes. Die Verlesung der erbaulich klingenden PEN-Charta wurde zwar durch eine theatralische Geste eines Strammstehene gewürdigt, zugleich hiess man jedoch Leute "Kollegen" die, wie die kom- , munistischen Schriftsteller des Kadar-Regimes, oder Vertreter anderer sog* Volksrepubliken, verstaatlichte Handlanger eines Systems sind, das sich die völlige Abschaffung der Freiheit dos Gedankens zum Ziel gesteckt hat, folglich dazu berufen sind^ 'den eigentlichen Sinn der PEN-Charta womöglich zu zerstören. Das Paradoxe
£ v, .209
dabei,"war'jedoch: äl'e; Tatsache, dass wir alle darüber •,Bes:cheid;wisseiif; und - auch die"K.olle- ' • •' •. geh11 ' aus... • d en.' Volksrepubliken 'genau : wi s sen,
. • dass .wir. es, wlssenV/iNi cht sd est oweniger ermahn-te Monsieur Chamson, der Präsident des Inter- '
; .nationalen-: die Diskussionsteilnehmer • :.zur.'Bewahru um., das gahze:\läch.erlicho:ffiKielle Spiel durch.- "polft--.. "•tische.,f Akzent'ev'-nicht''zu', verderben» :
• In , Wirklichkeit sind. das • keine"fl<politischen,f f ,.. sondern ^ -gerade, dife ;tiröigen'tiiohs.ten . :' Probleme^ -„der"'Xiteräturt -mit; derieir • sich ..der B»B, • '''.Ilub'":zu;:.;b.efassen,:hät ;er ',Meiner' öhar-.. tä •• treu .bleiben-.mochte-é- Denn .wenn schon die• "Po-litiker ;ein©':'Gefahr für die freie Welt.- seitens des^Weltkofamim^ so-müssen wirf die' freien.,.. Schriftsteller,.' wenn wir mit der • • 'Wahrheit, Im- ••Einklang': sein'• wollenf 'dieser Gefahr 'unvergleichlich^ -mehr:''l.uftoerk:sstakeit widmen,'.und a"war deshalb,, weil diese Gefahr vor allem an-
Vderén die geistigen;'Kräfte und'das freie Schaf-fen bedroht'
• i Wehn der P*E*ITo - Klub sich-.schon allen wohlbe-kannten Wahrheiten über die kommunistische Wir-
f klichkeitp die heute Jeder Schuljunge auswendig kennt, verschllessen will, so kann er doch we-nigstens die zwei Tatsachen nicht ausser Acht lassen: dass nämlich das reaktionäre, zaristi-sche Russland immerhin eine der besten »Litera-turen der Welt hervorgebracht•hatte, während' das "progressive" kommunistische Regime, über-all wo es ni r auftrat, die Literatur in einen langweiligen Kitsch verwandelte; und zweitens, dass die kommunistischen Länder zu den einzigen in der Menschengeschichte gehören, in denen die Langeweile z um st aa11ich-gesells chaft11eben Problem emporgewachsen ist, und seitens der Par-tei-Regierungsstellen als Angelegenheit erster
210«
Ordnung behandelt werden musste. Diese Tatsa-' che zeugt von einer niedagewesénen Massenzer-
auetschung des menschlichen Geistes, denn das Auftreten einer massenweisen Langeweile war bis letzt ausschliesslich das charakteristische Markmal für die Stimmung, die in den Gefang-nissen herrscht.
/
Im Vergleich zu der globalen Bedrückung des Geistes und des freien Schaffens duroh das kom-munistische System, wirkt ein Problem, wie das einer Zensur in Katalonien, geradezu lächer-lich» Und doch befasst sich damit der PEN-Klub ganz ernshaft, während er zugleich nicht wagt, das Gespenst des kommunistischen Systeme auch
- hur namentlich zu erwähnen, vielmehr jumgekehrt, mit ihm unverkennbar liebäugelt.
*
Wenn man die Präge stellt, wodurch sich diese ; paradoxe Einstelleung des PEN-rKlubs erklären -' lässt, - wird man zu der eindeutigen Schluss-folgerung kommen müssen, däss dér PEN-Klub, und zwar allen seinen Beteuerungen zum Trotz, eine ausgesprochen politische Stellung einnimmt und, aus welchen Gründen es auch.sein mag, eine einseitige politisch-taktische Linie verfolgt, die mit seiner apolitischen Deklaration nicht in Einklang zu bringen ist.
: Als ein freier Schriftsteller, der mir der po-litischen Linie der PEN-Führung, wie sie während tě a XXX Kongresses zum Ausdruck kam, nicht ein-verstanden sein kann und da ich wegen des plötz-iiohen Abbruchs der Diskussion über'die Aufnahme der ungarische Kommunisten an freier Aussprache gebindert worden bin, erlaube«ich mir hiermit Sie, Herr Präsident, von meinen. Austritt aus dem PEN-Klub in Kenntnis su setzen. Gleichzeitig benachrichtige ich davon den Präsidenten des , Bxil-Zentrums in London.
Také významní západoněmectí spisovatelé •vyslovi-li svůj udiv nad znovupřiJetím maJarskýeh komu-nistických zástupců do PEN-Klubu. -Prohlášení podepsali tito významní západoněmeStí spisova-telé! ' :•.- ' , - .."
Werner BERGrENGHTJĚN Gertrud von LE FORT Rudolf HAGELS TANG-B Hána Egon HOLTHUSEN Cúrt HOHOFF
. Rudolf Alexander SCHRÖDER Friedrich SIEBÜRG. • "
Jménem rakouekyoh spisovatelů podal protest předseda střediska OSOKOR, generální sekretář Carry HAUSER, Hans Flesch-BRENNINGER a další.
Sekretář rakouského střediska PEN-klubu pro- ' fesor Carry Hauser žádal, aby mu byla dána ma-ďarskou vládou příležitost navštívit uvězněné maďarské spisovatele Tibora Déryho, Julia Haye a další. - Odpověl dosud nepřišla..
i
' *
Z Slánku Frangöis BONDY nazvaného „Rückblick auf den XXX/ PEM»Eongregstf
f který Uveřejnily ' IEUE ZÜRCHER ZEITUNG 1. srpna 1959 citujeme:
In ..Frankreich besteht ein Komitee von Schriftstellern für Tibor Béry, das viele der besten Famen der französischen Literatur erfass't. 'Bern, Sekretär dieses Komitees, Louis de Villefosse, erlaubte der internationale PEF, .die -Arbeit die-ses "Komitees darzulegen und seine Boku-
212. mentation zu verteilen. Man möchte wünschen, dass der glsamte interna- • tionale PEH, soweit er in freien Län-dern tätig ist, sich als ein weltwei-tes Komitee für die Befreiung der ein-gekerkerten Schriftsteller versteht' und in diesem einen, besonders schmerz-lichen Fall etwas durch die Macht der Solidarität erreichen kann. Mindestens sollte es möglich sein, dass alle Schrift-steller, für die die Charta des PEN ver-pflichtend ist, ihrer Sorge um die Gefan-genen einen ständigen deutlichen Aus-druck geben, damit einem Regime, das auf grösere internationale Respektabilität Wert legt und in dieser Hinsicht soeben einen Erfolg buohen konnte, ein gross-zügiger Gnadeakt als vorteilhaft, sein Ausbleiben aber als sehr naohteilig, als unvergebbar und unyergessbar erscheinen müsste.
x
Hamburský spisovatel Willy HAAS v článku "Die grosse Gesellschaft der Literaten" / DIE, WELT, 28. července 1959 / si vSiihl také průběhu 30. kongresu Pen-klubu a zdůraznil protest, který vznesla německá spisovatelka Margaret BUBER-NEUMANNOVA proti uvěznění sedmdesátiletého, těžce nemocného Josefa PALIVCE.
x
A tak bychom mohli jmenovat desítky a deátky dalších spisovatelů, kteří protestovali proti uvěznění malarslcých spisovatelů a proti "přije-tí maďarského spisovatelského střediska z'novu do PEiT-kln.hu.
& & &
213« ffs." UPRCHLICKY TIBOR,' Y.-NĚMBCKOV
který- je mluvčím n ěko1ikat i s í o ov é obc§ Česko-slovenských pólitickýchuprchlíků na území Spol-kově republiky protestoval již" několikrát /proti uvěznění československých . slovesných umělců a 'universitňícli profesorů» Po-, prvé v roce 1956 vy-dáním antologie exilových spisovatelů „Peníz exulantův% která'byia-projevem/solidarity s u-vězněnými spisoMteli ve' vlasti« _ J této antolo-gii, • "byl;" poprvé uveřejněn. .seznam• 'uvězněnýoh spi-sovatelůo Československý uprchlický výbor na řadě schůzi věnoval pozornost této otázce a rozhodl,, aby pravidělně jako protest byla v každém čísle .11-CHI. uveřejněna báseň či novela , některého, uvěz-něného spisovatele či básníka» !rátp akce se set-kala š plným pochopením 'ostatních kult urn in- , Btituoí v'exiluo Kulturní referát -Seskosloven-' :
ského uprchlického výboru má 'také* zpracován ma- : teriál o situaci uvězněných spisovatelů a vědců v Československu^.'' -
eskoslovenská dálková škola - pracovní složka Československého'.uprohlického výboru v Německu -pořádá" kazdo.ročně .letal školu pro děti českoslo-venských exulantů»-£/ letošní Škola se konala " pro změnu v Norsku.» Přinášíme posudek* inspekční komise: " ' , " 1 -
- 1
Tradiční pedagogická zásada, že učitel dělá třídu, platí jeň v těch případecht, kdy učitel je zároveň výborným psychologem a pedagogem.
& & &
ÖS. DÍLKOVÍ ŠKOLA V NORSKU
&/ Viz ARCHA č. 7/1958 str. 195 - 198
W M f ^ M ^ ' ' ' 214 •
Pak se inu podaří brzy stmelit různorodý oelek na psychicky kompaktní celek, jehož struktura M individual ismus, ale jeli ^ v rámoi danného ukolu. Poučeni zku-
minulých roků, že i ti nejsnaživěj-ší spolupracovníci, pokud nejsou Skolenými pe-dagogy, mohou'být dobrými .učiteli v malém krouže ku, v malé vyučovací skupině, ale * nestačí , na.
• větší pedagogický celek, snažili jsme'se získat pro letošní letní školu jen kvalifikované od-
, -i>orné".pedagogické síly». » • *
1. to iS6' podařilo díky Norsko-československému pomocnému výboru, 'zvláště díky paní Aniiiě-•Kvapllové» Československou dálkovou školu v Horsku vedl -opět universitní docent Dr Josef KMTOÖHVXL za ' spolupráce středoškolských pro-fesorů! Dr Vojtěchá HAZY, Iňg. R. 'RŮŽIČKY, P. Jana HOMOLY, prof» Boženy HOUDKOVÉ, -pí.
• A m y KVAPILO VE, Ing. O l g y D M Í OKOVE, p* " J. NEZDARY, dr. LAMBERTA a jo " Znavnou pomoci byl i odborný pedagogický pracovník Salesián P. Vojtěch HRUBÝ, který se osvědčil již v tá-boře v Zápolí u Heldelberku v Západním, lěmeo-ku» Základní vyučovací knížkou byla. M1mka "li VLAST11. Ukázalo se, že knížka skutečně vyply-nula z prakse československé dálkové školy a že je pro její praksi i pro praksi celého exi-lového školství velmi oennou a prakticky nej-lepSí pomůckou» Nebyla-dělána u seleného sto-lu, ale vyšla z prakse a proto se" i v praksi plně osvědčila. Její uspořádání umožnilo prá-ci v tak různorodém, dětském prostředí, jaké vytváří exilové školství tím, že jsou tu děti nejrůznějšího prostředí, se všemi stupni zna* lostí i" neznalostí jak mateřského jaayka tak i vlastivědy» Také skautská výchova, organizace a skautské p Ey ohologi oké met ody tav • družinové sous t a vy
letos T Norsku- plně osvědčily * Děti .•Jevily plné pochopení pro skautského ducha a uchopi-ly se brzy iniciativy k samosprávnéma vedení v duchu skautských zásad* A ty což bylo před exilem v našem skautingu neslýchané - úplatbo^ valy plně ve Školní výchově# Ukázalo se, že skauti^g a exilnl školství Izé nejen' vámi při- -blížit, ale i k prpspěchu obojího plně spp-jitv Používání kina, magnetofonu, besídek, drama-tisace, výstav a soutěžení jako nejmoderněj-šíoh uěebnýc h prostředků se dalo zařadit»/pro-tože bylo v rukou opravdu zkušených ä .hlavně obětavých pedagogůo
/Zámeček Zápolí; 2V''vv;;Hvälstad:u. v Aske.ru v" Norsku '••••je ;flpslpýng"'\u^ a'.přitom blízko :mo~- • ře,- Oslpíj.O'rďu#,.,Toto';;kr'ásné prostředí a vlíd-
. most' norských, hoastlteiů -spolupůsobily k tomu, -.-'Se můžeme říci,že tábor československé dálko-* vé.. ..školý' • v roóev;Í95$ > Hbrsku se po všech st rán-kách' vydařil';a, 'byl'-.;'Uspěáně.jŠím-než tábory pře-dešlé,, na ., je^jichž/.-zkušenootedh .'budoval.
gESKE V Y S Í l I i Í RADIA VATIKÁN #
•přineslo dne 26o srpna 1959 večer zprávu o lét-ním táboře Československé dálkové školy, kteiý se konal v Norsku za součinnosti cs,-norského výboru9 Vatikánská relace zdůraznila pedagogic-ký význam letní školy a hovořila o oficalních návštěvách v táboře, mezi nimiž "Byl i norský bxskup% několik členů norského parlamentu* Ös0 dálková škola, která je tvůrčí složkou Ös» upr-chlického výboru v Německu plní - podle relace Vatinského rozhlasu - dobře své výchovné poslá-ní® &/ Magre. Dr Jakub Mengeřs
ARCHY
.216»
Mezinárodni křestansko-demokratičká unie v '• laíEcnr±• Dala3 Lama poděkoval před-;
eedovi Unie universitnímu pťófesoru dr A, Pro-cházkovi a zdůraznil koordinaci společných i- : dějí v boji proti.material!srnu a komunistické-mu teroru v zemích východní Evröpy a v Tibetě.
V Československém komunistickém t isku - přede-vším na sttíuákách nedělní Mladé Fronty, Večer-ní Prahy, časopisu Věda a Život / óřgán Spo-lečnosti pro šíření politických a vědeckých ' znalostí / a v krajských orgánech Komunistic-ké strany Československabyly otiskovány v poslední -době s e r i á l y „útoků na Bi^ii "slou-žící po stalétí vykořistovatelům k utlaku pra-c u j í c í c h . B i b l e je prý "protivědecká kniha, šířící tmářství a pověry".
Srovnejte;
Et iónský císař Hailé Selassié I. věnoval na pamět svého jnBnování Čestným doktorem práv Karlovy university v Prase našemu staroslav-nému vysokému učení ručně psanou bibli ve zla-té vazbě, bohatě ryté a zdobené drahokamy«
/SVOBODNÉ SLOVO - 6-8-1959 - str.l/
Podobný žertík -možná neúmyslně - provedl Paul ROBESON moskevské universitě, která mu • udělila čestný doktorát. Sektor a všichni řeč-níoi zdůrazňovali Robesonův boj za pokrok., mír
& & &
m á KOMENTÁŘE
217«
a-' proti néTMečkéma/iatářstyí a přežitkům-a % Paul/fiobesön-jirfnä ta' odpověděl zpěv®, čer-nošských 'nábQžexLdkýob; spirituálů' 1 "
&
ZRCADLO DOMOVA
-ZÁKAZ LITERÁRNÍCH MĚ-SÍČNÍKU 10VY 'ŽIVOT -A •• KVĚTEN . • 1,1 ."Nový ' život a .Květen.''' -ijza vír a"j í z • rozhodnut I úst red.n ílio ' výb oiu • BÖS 3 tímto- "číslem svou ;exi--s t enc i» Oba •. casopi sy 'tt-stupují 'nutnosti.širo-kého soustředění, nejle-pě ich sil-současné lite-ratury, potřebě časopi-su nového typu, který spojí literaturu- daleko bezprostředněji s celým současným životem, po-•třebě Časopisu, 'který-st má'získat pestrostí a živostí svého obsahu,'.ší-ří svých zájmů i., vyhra-něno stí sv ého i d e ováho záměru početnější čte-nářskou obec, než jakou mohly mít oba dosavadní časopisy« 11
/ -Z" letáku přiloženého do.- 6» čísla časopisů Nový život"a Květen," 'str. 2 /
'LEV SYCHRAVÍ: POZNÁM-KY KE KNIZE ERWINA iSOHRODINErERA "VĚDA A HUMANISM111 • Filosofický časopis, org án Pilo so fického ústavu Ös# akademie věd -přinesl ve svém čtvrtém čísle obsáh-lou studii Lva Sych-ra vy, která je kriti-kou Sehrödingerovy f11osofické koncepce • Redakce Filosofické-ho časopisu předesí-lá Sychravově úvaze uvod, ve které-m se píše :
218«
"Autor této stati ne-byl marxistou. Byl po celý svůj. život stou-pencem buržoazního. de--mokratismui a lze Mci, •Se: 'důsledným. Nezměnil• syé.. .přesvědčení ani- 'te-hdy , když sám• -začal. u-snávat nespornou myš-lenkovou i morální ho-dnotu marxistické te-orie,» A přece ho -jeho-teoretické stanovisko v ot ázee humanismu a lidské svobody přived-lo k rozchodu.s bývalý-•mi přáteli a stoupenci« "Proč ?
Lev 'Sychrava byl-málo-bur žoasttím d emokratém; v masarykismu.byl stou-pencem racionalismu a toho, • čemu '"se v před-mni ch ov ská republic e říkalo "realismus11«Sy-chrava nabyl průběhem druhé světové války a-doby poválečné značných zkušeností" s ideologie-'mi iracionalismu., Indi-vid ualisrnu, klerik álně zabarveného idealiemu, a vůbec s těmi stránkám: b urmasní id e ologi e f kt e-ré jsou společné ideolo-gii fašismu a nejreak™ čnějším buržoasním prou-
'áům. dneška.. Poznal ne-1 i d s k o s t a v ě d e c k o u
Škodlivost působení těchto ideologií, a pokládal za čestné své stanovisko veřejně vy-slovit. Je vámi chara-kt eri st i ckým f akt em, že tento minimální od-klon od 11 oficiální11 te-oretické konfese vedl k tomu, že Sychrava se rozešel s emigrantskýnrL kruhy československé bi^žoasie .v
Lev Sychrava /1887»1958/ významný český publici-sta hradního křídla bur-žoasie /bývalý šéfreda-ktor Národního osvobose-ní /, byl :b éměř od jročá^ tkli své samostatné ii-vctní dráhy spjat s ma-sarykismem. Od roku l'915 byl stálým spolupracov- ' níkeia Masarykovým, a vý-znamné přispěl k rozší- • řQní Masarykova vlivu zejména v poválečném ob^ dobí / především těmito' " pisyí „Masarykovo revo-
luční dílo na evropském • Západě», 1921, lf0s# od-^ boj % 1922 9 „Legionářský socialismus, "ff Ös. hnutí v na evropském .západě11, 192 3 j i,Revolučni vo j en ská akce v es. národním ošvo bození", 1928, „Tradice osvobozenecká", 1928, a 3./ Byl mluvčím rnasary- ;
i "'iiámu v Malé tiskové ' ' • !dohodě ä v Lize pro'li- • ; dská práva* Počátkem II. ' gvětové války emigroval xia Západ, á krátce po návratu, do vlasti znovu podlehl svým starým pře-dstavám o komunismu a vrátil sé do Angiie.
V roce"1954, na základě diskusí o několika svých pracích /„Věda a idea svobodyw, „Problémy ánti-komiiniěmun, „Poznámky ké kpize prof . Erwina Sohrö-. díngera „Věda a humanism*1/ ae rozešel s emigrací a ' vrátil se do Českosloven-ska, kde v roce 1958 ze-mřel. v
Krátce před svou šmřtí požádal autor redakci Fi- • losofického časopisu o ' publikaci některé ze sta-tí, které redakci nabídl. Vyhovujeme jeho přání tím, že otiskujeme podstatnou fiást jeho „Poznámek". Staí kterou uvádíme , -sé zabývá • podrobnou kritikou Schrö-dingerovy filosofické po-sice, ovšem, z hlediska buřžoasního liberalismu. Její nejcennější částí Je ta, kde Sycbrava upožornu-;jje na ulohu společenských jpodmínek pro existenci sro-
body, a dále zejména pasáž, kde varuje před . stanoviskem iraciona-lismu, stanoviskem, kterému podléhají ně-kteří soudobí buržoa-sní„věd o i. . Sy chravova stát je přesvědčivým důkazem toho,, že dne-šní převaha reakčních tendenoí v buržoasní ideologii si vynucuje i u nemarxistů rozví-jení relativně pokro-kových stránek jejich stanoviska, a respekt k pravdivosti a důsle-dné s ti,ma rxistické te-orie." • .., . -
*., ' „ _ ^ • _, i ,
/ Pilošofioký čaaopisr ' Ö. 4 - července 59. --str. 574 - 590 / •
.' : - x
AMERICKÝ POHLED NA KARLA ČAPKA !
Česká literatura /vy-davatel 8s. akademie věd /otiskuje v č. 3 pod tímto názvem člá-nek Miloslava Noska:
„Mezi příspěvky, jimiž sé představila americ-ká literární věda na • moskevském sjezdu sla-
220«
vistů, vyvolal znač-nou odezvu referát bo-hemisty kolumbijské university W.E. Har-kinse. Základ jeho etu-die, který vyšel v Há-gu pod názvem „Pragma-tism and the Czech Bra-gmatist Generation", dává možnost rozebrat, oo bylo příčinou ne-souhlasu s Harkinsovým* zkoumáním vlivu americ-ké filosofie na dílo K# uápka a jeho vrstev-níků, /
feprve př^ proötqni te-xtu, však, úplně vysvitne, jak se už v samotné Ha-rkinsově metodě proje-vuje idealistický při-stůj! k literatuře, ze-jména v jeho pojetí o-t á.zky vlivu,• Základním rysem Harkinsova -přís- tupu k české literatuře je totiž jeho neskrýva-né přesvědčení, že lze ke všem autorům a dílům najít západní teoretic-ké vzory. Je to £ikce ig norující. - tvůrčí ulohu o-s obnöst i umělc e, který podněty z cizí literatu-ry zpracovává a přetváří podle potřeb domáoího společenského vývoje» Ha rkins proto často spatřu je v dílech čapkovské ge nerace naprostou nepůvo-dnost o
Jeví se to -.např. v tom,, jak'je Harklns - obezná-men s literaturou'o. Ca-, pkovské -generaci..'- opí-; rá se sice o • kritiky • GOtzovy • z' 20tých: let, po znamenané e kiekt'i o kým • idealismem, ale opomí-jí stati Václavkovy, '. která, naznačily "již:-te-hdy , k :č.emu. .Harklns - do-spěl ; .pracným,,: -srovnává-' nimi jak málo" vlastně .. Čapek "z- amerického, pra.-' gmatismu • pře jal5 • Ste jíně" i pozornost, neúměrná' v ý s1ed kům, kterou "Har -kins vynakládá na roz-bor teoretických proje-vů M. Eutteho, vyplývá do značné'míry z toho, že Harkins přechází po-válečné kritiky A.M.-Pí-si, a J. Honzla, odkrý-vající myšlenkovou' ek-lektičnost Ruttovu» • Harkins zúžil problém 'této generace, na. Eutte-ho, bratry Čapky a vol-ně' s nimi souvisejícího Fr» Langra. V metodě Harkinsovy prá-ce existují nápadné roz-pory» la jedné straně vyzdvihuje Harkins ne-p řekrocitel n o s t lir a n 1 o
. oblasti filosofického
.--poznání', a umělecké lite--f-ratury • ~ Žíká paradoxem - nezajiná mne fakt, že ISapek vydal pojednání o
221. pragmatismu, zajímají mne jen pragmat ick é li-těrární motivy - a vy-slovuje objektivistic-ký požadavek zkoumat jen umělecký obsah, který je mu dostupný. 7 tom je poplatný tendencíln ame-rické ölavistiky, jež v ní opožděně přežíva-jí z předválečného stau-kturalismu. Měřítkem "čistého pragmatismu" převrátil Harkins zcela hodnoty Čapkova díla.
Haikinsova práce rů-znými omyly se stává nejen projevem jeho ochuzující metody zkou-mání filosofický h vli-vů ná českou literatu-ru, po pr-mř světové vá-lce, ale širšíta svěde-ctvím o postavení bur-žoasni vědy, které je -cizí zřetel ke. společe_ nakému poáL ání lit&ra-" tur y.n
/ČESKÁ LITERATURA č.^. srpen 59, str,246 - 9/
& & &
ANKETA REDAKCE ARCHY
,Rozeslali jsme některým našim čtenářům, nikoliv-spolupraoovníkům, dopisy s dotazy, které přís-pěvky je nejvíce zaujaly. Dótazy jam; zaslali především universitním pracovníkům. Byla to ja-kási "průzkumná" forma soukromé ankety redakce
některé dopisy postupně uveřejníme v rubrice • čtenářů. VevvŠech odpovědích universitní praoov-(níoi zdůrazňovali vysokou úroveň příspěvků. Nej-více zaujal-esej V. KOSTKY „Čekání na Godota" / č. 3-5 / 1959 /, Sedmá elegie Jiřího Ortena od Josefa BENACKA / č. 8 / 1958 / a MSTOPADOYO-„Světlo naproti" / č. 1 / 1958 /} dále pak DRES-LEROVA studie „Navrátilec F. KAFKA v lid ovědemo-•kratické Praze" / č. 1-6 / 1959 /, ŽELIVANOVY studie o literatuře exulantů v dóbě hustiské • 7 o. 1 / 1958 a č. 1-2 / 1959 / a ve-všech odpo-
" V ' r 1 222« Těší cli byl pak uveden programový článek ARCHY ' s prvního cíela prvního nočníku* /květen; 58. /-*řf|kteř£ se taká zmínili o zajímavé evokaci . Eolmnbova zjevu, v Qhristenově románu, ováem' zdůrasiiovali* ti3?10 pokračování" sna-dně zatěžuje, * -Podle řady připomínek 'budeme se.-enaSit upíťa^ . vit • obsah a zaměřený lištu - především pak ' vyjdeme vstřío přánír aby bylo víoe charakte-ristických citátů „Zrcadla domova" a k ukáz-kám s tvorby nakázaných a uvězněných spisova-teli a básníků budeme připojovat biografický přehled» Rovněž tak ostatní exilové literatu-ře > především ruské a ukrajinské - budeme vě-novat systematickou pozornost»
' ně..
& & &
AUTOŘI BEVÁTÉHO SVAZKU ARCHY i
Petr D E N /Hew York/ - Jai oslav D H E S •L E R /kniohov/ - Ivan J E L E N E K /Lon-dýn/ - František L A Z E C K Y /umlčen ko-munistickou justicí/ - Pavel Ž E L I V A I / Benevento/ a řada dal Sich» *
& &• &
I ARCHU řídí redakční rada. Odpovědný ředak^ tor Joeef NĚMECEK. Vydavatel öa. uprchlic-ký výbor v Německu,, Mnichov, iivolistrasse
j 1/2. Toto číslo vyšlo 15»září 1959* — — ; • $ • •
Roční předplatné DM 8.—
Vydavatel: Kulturní sekce fis. uprchlického výboru v Mtaidiově, ¥ivoli Štr. 1/2
