Emílie Musilová, Hana Pe�ázová

Chemické názvosloví anorganických slou�enin

Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity v Brn� Brno 2000

2

Obsah

P�edmluva...............................................................................................................5

1 Názvosloví chemických prvk�........................................................................6

1.1 Historický vývoj názv� a symbol� prvk�......................................................... 6

1.2 Sou�asné názvy a symboly prvk�...................................................................... 7 1.2.1 Vznik názv� prvk� ....................................................................................................8 1.2.2 Sou�asné zna�ky a názvy prvk� ..............................................................................10 1.2.3 Názvosloví prvk� se Z > 100...................................................................................17 1.2.4 Význam symbol� u zna�ek prvk�............................................................................18 1.2.5 Zápis rovnic jaderných reakcí..................................................................................18

1.3 Názvy skupin a podskupin prvk�.................................................................... 18 1.3.1 P�ehled názv� skupin a podskupin prvk� ................................................................18 1.3.2 Historie názvosloví a objev� vybraných skupin prvk� ............................................21 1.3.3 Cvi�ení I: Prvky.......................................................................................................24

2 Obecné zásady názvosloví anorganických slou�enin .................................27

2.1 Oxida�ní �íslo prvk�......................................................................................... 27 2.1.1 Vyzna�ení oxida�ního �ísla .....................................................................................28 2.1.2 Cvi�ení II: Oxida�ní �ísla prvk�..............................................................................31

2.2 Racionální (systematické) názvy slou�enin .................................................... 32 2.2.1 Názvoslovné p�edpony (prefixy) .............................................................................32 2.2.2 Názvoslovné koncovky (sufixy) ..............................................................................34 2.2.3 Po�adí zápisu atom� a atomových skupin ve vzorcích anorganických slou�enin....34

2.3 Chemické vzorce............................................................................................... 36 2.3.1 Typy chemických vzorc�.........................................................................................36 2.3.2 Cvi�ení III: Vybrané názvy anorganických slou�enin a typy jejich chemických vzorc� 40

2.4 Názvy iont� a atomových skupin .................................................................... 42 2.4.1 Názvy kationt�.........................................................................................................42 2.4.2 Názvy aniont�..........................................................................................................43 2.4.3 Názvy atomových skupin ........................................................................................47 2.4.4 Cvi�ení IV: Názvy iont� a atomových skupin.........................................................49

3 Názvosloví nekoordina�ních anorganických slou�enin .............................51

3.1 Názvosloví binárních slou�enin ....................................................................... 51 3.1.1 Cvi�ení V: Binární slou�eniny ................................................................................54

3.2 Názvosloví ternárních (t�íprvkových) a víceprvkových slou�enin............... 56 3.2.1 Hydroxidy................................................................................................................56 3.2.2 Názvosloví podvojných oxid� a podvojných hydroxid� .........................................56 3.2.3 Cvi�ení VI: Hydroxidy a podvojné oxidy................................................................57 3.2.4 Názvosloví anorganických kyselin ..........................................................................58

3.2.4.1 Bezkyslíkaté kyseliny ...........................................................................................58 3.2.4.2 Jednoduché kyslíkaté kyseliny (oxokyseliny) ......................................................58 3.2.4.3 Polykyseliny .........................................................................................................60 3.2.4.4 Deriváty oxokyselin..............................................................................................61 3.2.4.5 Cvi�ení VII: Kyseliny...........................................................................................64

3.2.5 Názvosloví solí ........................................................................................................66 3.2.5.1 Soli bezkyslíkatých kyselin ..................................................................................66 3.2.5.2 Soli oxokyselin a jejich derivát�...........................................................................66 3.2.5.3 Cvi�ení VIII: Soli I ...............................................................................................68 3.2.5.4 Smíšené soli..........................................................................................................70 3.2.5.5 Solváty, adi�ní slou�eniny, klathráty....................................................................70

3

3.2.5.6 Zásadité soli..........................................................................................................71 3.2.5.7 Cvi�ení IX: Soli II ................................................................................................72

4 Názvosloví koordina�ních slou�enin............................................................74

4.1 Definice a základní pojmy................................................................................ 74

4.2 Názvosloví koordina�ních �ástic – základní pravidla.................................... 77 4.2.1 Centrální atomy .......................................................................................................77 4.2.2 Po�adí ligand� ve vzorci a názvu koordina�ní �ástice .............................................78 4.2.3 Použití odd�lovacích znamének (poml�ek) .............................................................78 4.2.4 Tvorba názv� koordina�ních slou�enin ...................................................................79 4.2.5 Názvy ligand�..........................................................................................................81 4.2.6 Izomerie koordina�ních slou�enin...........................................................................83

4.2.6.1 Strukturní izomerie ...............................................................................................83 4.2.6.2 Prostorová izomerie..............................................................................................84

4.2.7 Používání názvoslovných zkratek pro ligandy ........................................................86 4.2.8 π-komplexy .............................................................................................................87 4.2.9 Vícejaderné komplexy.............................................................................................88 4.2.10 Cvi�ení X: Koordina�ní slou�eniny.........................................................................90

5 Klí� správných odpov�dí k základním cvi�ením I – X...............................93

6 Repetitorium chemického anorganického názvosloví – náro�n�jší úkoly 107

6.1 Obecné zásady názvosloví anorganických slou�enin................................... 107 6.1.1 Oxida�ní �íslo........................................................................................................107 6.1.2 Zna�ky a názvy prvk� ...........................................................................................116 6.1.3 Skupiny prvk� a poloha prvk� v tabulce ...............................................................117 6.1.4 Složení atom� ........................................................................................................119 6.1.5 Zkrácený zápis jaderných reakcí ...........................................................................120 6.1.6 Typy chemických vzorc�.......................................................................................121 6.1.7 Elektronové strukturní vzorce, geometrie molekul................................................123 6.1.8 Názvy kationt�.......................................................................................................127 6.1.9 Názvy aniont�........................................................................................................130

6.2 Názvosloví nekoordina�ních anorganických slou�enin............................... 132 6.2.1 Názvy solí I ...........................................................................................................132 6.2.2 Názvy neutrálních a elektropozitivních atomových skupin obsahujících kyslík �i jiné chalkogeny ............................................................................................................................133 6.2.3 Názvy solí II ..........................................................................................................134 6.2.4 Iso- a heteropolyanionty ........................................................................................136 6.2.5 Názvy solí III.........................................................................................................139 6.2.6 Názvy kyselin a jejich derivát� .............................................................................140 6.2.7 Názvy solí IV.........................................................................................................143 6.2.8 Solváty, adi�ní slou�eniny, klathráty.....................................................................148

6.3 Názvosloví koordina�ních slou�enin ............................................................. 149 6.3.1 Ligandy..................................................................................................................149 6.3.2 Koordina�ní �ástice ...............................................................................................150 6.3.3 Jednoduché koordina�ní slou�eniny ......................................................................153 6.3.4 Názvoslovné zkratky .............................................................................................153 6.3.5 π-komplexy ...........................................................................................................155 6.3.6 Vícejaderné komplexy...........................................................................................156

7 P�ílohy ..........................................................................................................159

8 Literatura .....................................................................................................163

4

Seznam obrázk� Obr. 1: Chronologie objev� chemických prvk�. ...............................................................................16 Obr. 2: Skupinové názvy prvk�.........................................................................................................19 Obr. 3: Ozna�ení skupin v periodické soustav� prvk�. ....................................................................20 Obr. 4: �len�ní prvk� na s-prvky, p-prvky, d-prvky, f-prvky............................................................21

Seznam tabulek Tabulka I: Názvy prvk� ....................................................................................................................10 Tabulka II: Objevy chemických prvk� a p�vod jejich názv� ............................................................13 Tabulka III: �íselné základy prvk� se Z > 100 ................................................................................17 Tabulka IV: P�íklady zna�ek a názv� prvk� se Z > 100...................................................................17 Tabulka Va: Tradi�ní skupinové názvy prvk� ..................................................................................18 Tabulka Vb: Nov� zavedené skupinové názvy prvk� ........................................................................19 Tabulka VI: Alternativní ozna�ování podskupin A, B ......................................................................20 Tabulka VII: Názvoslovná zakon�ení pro vyzna�ení kladného oxida�ního �ísla .............................28 Tabulka VIIIa: P�ehled jednoduchých �íslovkových p�edpon..........................................................33 Tabulka VIIIb: P�ehled násobných �íslovkových p�edpon ...............................................................33 Tabulka IX: Názvy aniont� odvozených od oxokyselin.....................................................................44 Tabulka X: P�ehled b�žn� frekventovaných aniontových ligand� koordina�ních �ástic..................81 Tabulka XI: P�ehled b�žn� frekventovaných neutrálních ligand� koordina�ních �ástic .................82 Tabulka XII: Názvoslovné zkratky ozna�ující aniontové skupiny (s udáním p�vodních elektroneutrálních látek) ..................................................................................................................86 Tabulka XIII: Názvoslovné zkratky ozna�ující neutrální ligandy.....................................................86

SEZNAM P�ÍLOH P�íloha I: Tabulka vybraných mineralogických a chemických názv� a vzorc� minerál� ..............159 P�íloha II: Triviální názvy vybraných chemických slou�enin ........................................................161 P�íloha III: Polymorfie...................................................................................................................162

5

P�edmluva P�edm�tem studia chemie jsou chemické slou�eniny a jejich reakce. Má-li být v této disciplin� možná komunikace, musí existovat její základní komunika�ní prvky, chemické vzorce a chemické názvy.

V prvních fázích své existence používala chemická nomenklatura názvy, které dnes ozna�ujeme jako triviální: nap�. ocet, �pavek, mo�ovina, skalice modrá, chlorofyl, kamenec, nikotin, soda apod., z nichž mnohé stále ješt� v chemii p�ežívají, by� o struktu�e slou�enin nic nevypovídají.

Úsilí o náhradu triviálních názv� novým názvoslovným systémem vedlo ke vzniku názvosloví, jehož základní pravidla byla p�ijata na Mezinárodním kongresu pro reformu chemické nomenklatury v Ženev� roku 1892. Po vzniku International Union of Pure and Applied chemistry v r. 1919 (Mezinárodní unie pro �istou a užitou chemii) pokra�ovalo úsilí chemik� ve zdokonalování názvoslovných princip�, které vyvrcholilo po druhé sv�tové válce vypracováním a schválením systému pravidel umož�ujících systematicky pojmenovat libovolnou chemickou slou�eninu. Soubor t�chto pravidel dnes obvykle shrnujeme krátce do názvu „nomenklatura IUPAC“. Vzhledem k obrovské rychlosti, s jakou p�ibývají nové slou�eniny, musí být tato pravidla neustále up�es�ována, dopl�ována a rozši�ována.

Cílem p�edkládané publikace je didakticky zp�ístupnit a zp�ehlednit budoucím u�itel�m chemie nomenklaturní principy aplikovatelné u t�ch slou�enin, s nimiž se s nejv�tší pravd�podobností setkají ve své pedagogické praxi, nebo� dobré zvládnutí chemického názvosloví je základem pro další studium všech chemických disciplin.

Chemická nomenklatura je p�i studiu vysokoškolské chemie p�evážn� p�ednášena na za�átku studia a je neustále frekventována p�i pr�b�hu výuky všech odborných p�edm�t�, za�azených ve studijním programu. Pokud si studenti osvojí pot�ebné dovednosti p�i tvorb� chemického názvosloví, jsou v�tšinou schopni tyto dovednosti aplikovat na jakékoli p�edložené p�íklady. Vzhledem k obrovskému množství chemických slou�enin a sou�asným zm�nám probíhajícím v názvosloví organických slou�enin se skriptum soust�edilo pouze na názvosloví slou�enin anorganických.

P�edkládaný studijní materiál je po formální stránce roz�len�n na t�i �ásti: První �ást se zabývá historickým vývojem názv� a symbol� prvk�, jejich sou�asným názvoslovím, v�etn� názv� skupin a podskupin. Druhá �ást deklaruje obecné zásady názvosloví anorganických slou�enin, zejména využívání oxida�ních �ísel prvk�, po�adí zápisu atom�, atomových skupin a využívání r�zných typ� chemických vzorc�. T�etí �ást diskutuje názvosloví anorganických slou�enin binárních, ternárních a víceprvkových.

Každá názvoslovná kapitola p�edkládá v úvodu základní normy a pravidla pro tvorbu vzorc� a názv� daného typu anorganických slou�enin. St�žejní �ást práce tvo�í soubor úloh, které pro svou mnohotvárnost umož�ují opakování, procvi�ování a fixaci osvojované teorie na velkém množství rozmanitých konkrétních p�íklad�. Více než 200 p�íklad� uplat�ujících r�zné úhly pohledu na danou problematiku lze využít nejen v seminá�ích a cvi�eních student� u�itelství chemie prvního ro�níku, ale také ve školní praxi st�edních škol.

Motiva�ním podn�tem k vypracování souboru úloh procvi�ujících pravidla chemického anorganického názvosloví byl výzkum provád�ný na studentech IV. ro�ník� gymnázií a. I. ro�níku Pedagogické fakulty Masarykovy university studijních aprobací s chemií provád�ných katedrou chemie PdF MU v letech 1995 – 2000.

Budeme vd��ni student�m, u�itel�m ze školní praxe i svým koleg�m za všechny p�ipomínky, které budou využity ke zlepšení obsahu i kvality publikace v dalším vydání.

autorky

6

1 Názvosloví chemických prvk� 1.1 Historický vývoj názv� a symbol� prvk�

Po�átky lidské civilizace jsou nerozlu�n� spojeny s objevy �ady chemických prvk�. Inspirací názv� a symbol� byla pro jejich první objevitele mytologie a astrologie. Každé planet� a hlavnímu božstvu této planety byl p�ipisován n�který ze známých kov�, což zárove� charakterizovalo podobenství jejich vlastností. Nap�íklad kruh s te�kou uprost�ed, který byl u starých Egyp�an� a Babyló�an� symbolem Slunce, byl ve stejné dob� také symbolem zlata pro nápadný lesk a barvu podobnou Slunci. Analogicky M�síc, zobrazený ve stavu zrodu, charakterizoval st�íbro. �ekové, kte�í v planetách zosob�ovali svoje bohy, dávali kov�m stejné znaky, které sloužily jako symboly na ozna�ení charakteristických znak� boh�. Nap�íklad symbolem boha Jupitera byl blesk, kterým byl zárove� ozna�ován cín, charakteristické znaky boha války Marse (kopí a štít) byly symbolem železa, Saturn p�edstavoval olovo, rychlonohý posel boh� Merkur ozna�oval pohyblivou rtu� a typický znak bohyn� Venuše (zrcadlo) p�isoudili m�di (pravd�podobn� proto, že Venuše údajn� vznikla z mo�ské p�ny na b�ezích Kypru, známého zásobami m�d�né rudy). O v�tšin� t�chto prvk� nelze �íci, že byly objeveny v pravém slova smyslu. Lidé je prost� nacházeli ve volné p�írod� a postupn� oce�ovali jejich vlastnosti. První názvy a symboly známých prvk� používali Egyp�ané, �ekové, Peršané i Arabové, od nichž je p�evzali alchymisté. Alchymie, táhnoucí se d�jinami chemie od starov�ku p�es celý st�edov�k až do novov�ku, byla sn�škou fantastických formulí a recept� plných podivuhodných názv� a symbol�. Hledat v alchymistickém chaosu názvy a symboly jednotlivých prvk� a jejich slou�enin bylo velmi obtížné, což lze dokumentovat p�íklady názv� rtuti, jež byly shromážd�ny v terminologickém slovníku, který vyšel v roce 1795 v n�meckém Ulmu. Uvád�l u rtuti 80 b�žn� užívaných pojmenování jako nap�. vodnaté st�íbro, dra�í ocas, st�ed zem�, z�ídlo, sv�cená voda, viskózní voda, nebezpe�ná voda, syn kov�, panenské mléko, náš bílý olej, t�kavý vzduch, žlutý služebník, bílé olovo apod. Východní alchymisté používali pro prvky a jejich slou�eniny pouze slovní ozna�ení, kdežto v Evrop� se za�aly používat geometrické zna�ky a symboly. První racionální názvy, z nichž v�tšina v podstat� platí dodnes, byly latinské. V roce 1787 vyšla kniha Methoda de nomenclature chimique (Metoda chemického názvosloví), která pat�í k nejvýznamn�jším díl�m v d�jinách chemie. Francouzští v�dci v ní vyložili podstatu návrhu nového chemického názvosloví, které Lavoisier uvedl oficiáln� na sch�zi Akademie 18. dubna téhož roku. Všechny známé prvky byly rozd�leny do šesti skupin a jejich názvy byly utvo�eny tak, aby vystihovaly jejich podstatu. Na uvedenou publikaci navazovaly dva slovníky, p�evád�jící staré názvosloví na nové a naopak. Je pochopitelné, že nové názvosloví nebylo p�ijato bez výhrad a jeho uvedení do praxe probíhalo postupn�. Sou�asn� s novými názvy se Lavoisier a jeho kolegové pokusili také zavést nové chemické symboly pro prvky. Využívali geometrické znaky alchymist�, které však byly nep�ehledné a obtížn� se sázely v tiskárnách. Z t�chto d�vod� se jejich používání p�íliš neujalo. Po�átkem 19. století se o nápravu stavu pokusil anglický chemik John Dalton, který op�t použil grafické symboly p�edstavované kroužky, k nimž p�ipisoval r�zná p�ídavná znaménka. Úrove� uvedených znak� nebyla valná, ale jejich podstata se zm�nila, nebo� nap�. dosavadní znak rtuti p�edstavoval znak jako kov, aniž by vyjad�oval jeho množství. Dalton�v znak však p�edstavoval jeden atom rtuti a tato specifikace posouvala oblast chemického názvosloví o krok dop�edu. V období 19. století docházelo k rychlému nár�stu po�tu nových prvk�, kterému Daltonovo jednoduché zna�ení p�estalo vyhovovat. Z t�chto d�vod� v roce 1811 švédský chemik Berzelius zavedl nové symboly prvk�, založené na písmenech odvozených od jejich latinských názv� a sv�j po�in zd�vodnil: Ve t�íd� látek, které jmenujeme metaloidy, chci používat po�áte�ních písmen, i když metaloid má

toto písmeno spole�né s jiným metaloidem. Ve t�íd� kov� chci ty, které mají po�áte�ní písmeno spole�né s jiným kovem nebo metaloidem,

rozlišit tím, že píši první dv� písmena názvu. Když první písmena dvou kov� jsou stejná, pak chci v tomto p�ípad� p�ipsat první souhlásku,

kterou nemají spole�nou.“ N�které z jeho zna�ek se neujaly, nap�íklad pro rhodium navrhoval zna�ku R, která pro možnost zám�ny s obecným symbolem radikálu byla zm�n�na na Rh, pro lithium navrhoval L, které pro zam�nitelnost s ligandem bylo pozm�n�no na Li. Také návrh uvád�ný v jeho druhém

7

bod� zaznamenal n�kolik výjimek vzhledem k tomu, že n�které kovy byly známé již d�íve a m�ly vžité zkratky (Pb, Sn, Hg). Návrh uvád�ný t�etím bodem se neujal, nebo� místo t�ípísmenných zna�ek se používá dvoupísmenných s tím, že se k ozna�ení pozd�ji objeveného prvku používá kombinace prvního písmene jeho latinského názvu s jiným než druhým písmenem, kup�íkladu písmeno „C“ je použito u 11 prvk�. U uhlíku byla použita jednopísmenná zna�ka C, u ostatních prvk� došlo ke kombinaci písmene „C“ s ostatními písmeny latinských názv�: s druhým Ca (Calcium), Co (Cobaltum), Cu (Cuprum), Ce (Cerium) se t�etím Cd (Cadmium), Cr (Chromium), Cl (Chlorum) se �tvrtým Cs (Caesium) s pátým Cf (Californium) s posledním Cm (Curium) S básnickou nadsázkou lze konstatovat, že každý prvek získal sv�j monogram.

V dob�, kdy slavný ruský chemik Dmitrij Ivanovi� Mend�lejev sestavoval svou periodickou soustavu prvk�, nebyly všechny prvky ješt� známy a byly p�edpov�zeny jako tzv. ekaprvky. Nap�íklad mezi vápníkem a titanem byl umíst�n ekabor, mezi zinkem a arsenem ekaaluminium a ekasilicium. P�edpona eka znamená v sanskrtu první, nejbližší. Proto se p�i tvorb� p�edb�žného názvu vycházelo z nejbližšího prvku ve skupin�. Jakmile byla experimentáln� dokázána existence p�edpov�zených prvk�, dostaly samostatné názvy. Když francouzský chemik J. L. Proust zjistil, že slu�ování prvk� se d�je vždy v ur�itých hmotnostních pom�rech (Proust�v zákon stálých pom�r� hmotnostních), a Dalton potvrdil, že se tak d�je vždy v pom�rech jednoduchých, vyjád�itelných malými celými �ísly (Dalton�v zákon stálých pom�r� slu�ovacích a zákon násobných pom�r� slu�ovacích), vzal Berzelius uvedené zákonitosti v úvahu a p�i�kl symbol�m prvk� jejich relativní atomovou hmotnost vzhledem k základnímu prvku kyslíku. Dnes ovšem bereme za základ relativních atomových hmotností hodnotu 1/12 hmotnosti jednoho atomu nuklidu uhlíku 1

62C. Ze symbol� chemických prvk�

m�žeme nyní zjistit jednak kvalitu (o jaký prvek jde) a zárove� kvantitu (jaká je jeho hmotnost) –na základ� relativní atomové hmotnosti prvku. Složení slou�eniny vyzna�oval Berzelius psaním symbol� jednotlivých prvk� vedle sebe a tak získal vzorce. Nap�íklad vzorcem CO ozna�il oxid uhelnatý. Znamenalo to, že jeden atom uhlíku se slu�uje s jedním atomem kyslíku na molekulu oxidu uhelnatého, ale sou�asn� to znamenalo, že 12 hmotnostních díl� uhlíku a 16 hmotnostních díl� kyslíku dává 28 hmotnostních díl� oxidu uhelnatého. Základy �eského anorganického názvosloví byly položeny v dob� obrozenecké J. S. Preslem, se kterým spolupracoval po stránce filologické J. Jungmann, patriarcha �eské bohemistiky. Jejich p�sobení spadá do období let 1820 – 1860. Zna�ného zdokonalení doznalo �eské názvosloví zásluhou práce Názvoslovné komise vedené V. Šafa�íkem. Zásadního významu pro �eské názvosloví anorganických slou�enin byly návrhy B. Bat�ka a zejména E. Voto�ka, který zavedl pro ur�ování oxida�ního �ísla prvk� vhodná a dob�e známá zakon�ení (-ný, -natý, -itý, ...). Uvedený návrh byl p�ijat na V. sjezdu �eských p�írodozpytc� v roce 1914 v Praze. Jeho závazná úprava byla provedena 1941 názvoslovnou komisí �s. spole�nosti chemické,vedenou profesorem J. Hanušem, kde byly p�ijaty n�které zásady zam��ené na názvosloví koordina�ních slou�enin, podvojných slou�enin, nevalen�ních slou�enin, izopolykyselin a jejich solí. V pr�b�hu následujícího období došlo k �ad� pokus� o modernizaci chemického názvosloví. Kodifikaci provád�ly vždy názvoslovné komise po diskusi s chemickou ve�ejností postupn� pod vedením O. Tomí�ka, O. Wichterleho, S. Škramovského, R. Brdi�ky a J. Klikorky.

1.2 Sou�asné názvy a symboly prvk� Univerzální charakter výsledk�, jichž dosahuje v�da p�i poznávání p�írody, si p�ímo vynucuje vytvo�ení jednotného nadnárodního dorozumívacího prost�edku. V této oblasti dosáhla chemie zna�ných úsp�ch�. Sjednocením mezinárodní nomenklatury a terminologie se zabývá mezinárodní organizace IUPAC. Názvoslovná komise pro anorganickou chemii IUPAC byla založena v roce 1921 a od té doby se diskuse k mezinárodnímu názvosloví m�že zú�astnit široká chemická ve�ejnost. P�edem diskutované návrhy jsou p�edkládány k projednání na kongresech IUPAC, které jsou organizovány každé dva roky. Výsledkem práce názvoslovné komise IUPAC jsou definitivní pravidla názvosloví anorganické chemie, tzv. Red Book. Chemické názvosloví je um�lý jazyk, který si vytvo�ila a používá ke sd�lování informací pom�rn� úzká skupina lidí. Jistou p�ekážkou pro vytvo�ení skute�n� mezinárodního názvosloví jsou národní názvy prvk�. V �eském anorganickém názvosloví má 19 prvk� odlišný název od názvu latinského. Prvky s �eskými názvy m�žeme rozd�lit na dv� skupiny. První tvo�í sedm kov�

8

a síra. Vedle názv� dávno známých prvk�, k nimž pat�í zlato, st�íbro, železo, olovo, rtu�, m� a cín, jde ve druhé skupin� o názvy, které p�etrvaly z dob �eského obrození a pln� se vžily. V�tšina jejich názv� byla vytvo�ena z ko�ene názvu látky, ze které p�vodn� pocházely, nebo z jejich fyziologického ú�inku p�ipojením koncovky -ík nap�. kyslík (od slova kyselost), dusík (dusivost), hliník (hlína), k�emík (k�emen), apod. Našt�stí p�evážná v�tšina dalších názv� prvk� takto vzniklých se nevžila nap�. barvík (chrom), asík (kobalt), nebesník (uran), t�žík (wolfram), kostík (fosfor), chaluzík (jod), solík (chlor) apod.

1.2.1 Vznik názv� prvk� Názvy chemických prvk� lze rozd�lit do n�kolika skupin. Kritériem pro následující rozd�lení bylo hledání spole�ného základu, které vedlo objevitele k pojmenování t�chto prvk�. Podle ur�itých kritérií lze nomenklaturu prvk� rozd�lit do n�kolika skupin: Podle nerostu nebo horniny, v níž jsou obsaženy

vápník – Calcium: odvozeno od latinského pojmenování vápníku (calx) stroncium: pojmenováno podle nerostu stroncianit baryum: pojmenováno podle nerostu baryt (t�živec) – též z �eckého barys (t�žký) fluor: název je odvozen od minerálu pojmenovaného fluorit (kazivec) Samotný název

nerostu m�žeme také odvodit od latinského slova fluere = téci k�emík: název pochází od slova silex (odr�da k�emene nazývaná pazourek) uhlík: odvozeno z �eckého karbo (uhlí) beryllium: podle minerálu nazývaného beryl

Na základ� vlastností prvku argon: �ecký název argon (líný, nete�ný, ne�inný) ukazuje na velmi malou schopnost tohoto

prvku reagovat s dalšími látkami. astat – název mu byl p�id�len vzhledem k jeho krátkému polo�asu rozpadu (�ecké astatós =

nestálý). brom: pro jeho nep�íjemný zápach byl pojmenován podle �eckého slova bromos (zápach) fosfor: �esky by se dal pojmenovat jako sv�tlonoš, páry tohoto prvku totiž opravdu

sv�télkují. Latinský název phosphorus znamená „nesoucí sv�tlo“ (phos = sv�tlo, phoros = nesoucí)

osmium: dostalo název podle charakteristického zápachu svého oxidu (�ecké osme = zápach) st�íbro ve všech jazycích znamená „b�loskvoucí“ podle jasného, lesklého vzhledu

Podle barevnosti prvku nebo jeho slou�enin chlor: název pochází z �e�tiny, kde chloros znamená žlutozelený, sv�tle zelený chrom dostal název podle velké rozmanitosti barev svých slou�enin (�ecké slovo chroma =

barva) jod: název pochází z �e�tiny, kde ioeidés znamená fialkový. Páry jodu jsou totiž jasn�

fialové rhodium: je pojmenováno podle svých slou�enin r�žové barvy (rhodon = r�že) síra: jedno odvození názvu se dá op�ít o sánskrt, kde sl�vko cira znamená sv�tle žlutý

Podle slou�enin, ve kterých se vyskytují arsen: název se odvozuje od jeho nejznám�jší slou�eniny – jedovatého arseniku (�ec.

arsenikon) bor: pojmenován podle jeho slou�eniny boraxu, v n�mž byl objeven dusík: latinský název nitrogenium vznikl z latinského slova nitrium, (kterým se ozna�ovala

chemikálie z popela rostlin) a slova gennaó (tvo�ím.) hliník: latinský název aluminium odvozen z latinského slova alumen (kamenec)

Podle planet helium: pojmenováno podle Slunce – �ecky helios. Byl objeven ve spektru Slunce rtu�: dostala název podle planety Merkur (ve francouzštin� mercure – rtu�) selen: název pochází z �e�tiny, kde selene znamená M�síc. tellur byl pojmenován podle latinského názvu Zem� – tellus neptunium: nazván podle planety Neptun plutonium: pojmenován podle planety Pluto uran: má název podle planety Uran

9

Podle mytologických bytostí, boh� a bohyní kadmium: jméno odvozeno od mytologického hrdiny Kadma, který prý vynalezl um�ní

zpracovávat kovy tantal: pojmenovám po �eckém králi Tantalovi niob: nazván podle Tantalovy dcery Niobe promethium: pojmenován podle Promethea z �ecké mythologie vanad: získal pojmenování po norské bohyni krásy a lásky

Na po�est objevitele, jeho vlasti nebo významného v�dce francium: nazváno podle vlasti M. Pereyové (Francie) polonium: podle zem�, kde se narodila M Curie-Sklodowská (Polsko) curium: na po�est objevitel� P. Curie a M. Curie-Sklodowské fermium: podle v�dce E. Fermiho gadolinium: po finském chemikovi J. Gadolinovi mendelevium: podle ruského v�dce D. I. Mend�lejeva

Podle spektrálních �ar rubidium: název podle �ervených spektrálních �ar (lat. rubidus = tmavo�ervený) cesium: nazvané podle modrého zbarvení spektrálních �ar (lat. caesium = siv� modrý) indium: podle indigov� zbarvené spektrální �áry thallium: z �eckého thallos (ratolest) – v jeho emisním spektru se vyskytuje jasn� zelená

�ára Na základ� latinských názv� �ek, m�st, stát� a sv�tadíl�

rhenium: podle latinského ozna�ení Rýna (Rhenus) hafnium: na po�est m�sta Kodan� (Koda� latinsky Hafnia) europium: sv�tadíl Evropa ytterbium: podle švédské obce Ytterby, známého nalezišt� minerál� vzácných zemin gallium: na po�est Francie (latinsky Gallia) germanium: Germania latinsky ozna�uje N�mecko

Podle zp�sobu využití mangan: z �eckého slova „manganizien“, což znamená �istit (v minulosti se používal jako

�isti� skla) wolfram: znamená v n�m�in� „vl�í tlama“, podle schopnosti pohlcovat cín jako vlk ovce

(n�mecky der Wolf = vlk) Podle okolností objevu

neon: název pochází z �e�tiny, kde neos znamená nový. Neon pat�í mezi vzácné plyny objevené ve zkapaln�ném vzduchu. Název vyjad�uje skute�nost, že byl objeven další „nový“ prvek pat�ící do této skupiny prvk�

krypton: z �eckého kryptos (skrytý) technecium: podle �eckého slova technatos (um�lý) dysprosium: z �e�tiny: dysprositos = získaný z tvrdé látky

10

1.2.2 Sou�asné zna�ky a názvy prvk� Pro p�ehlednost a lepší orientaci v cizojazy�né literatu�e jsou zna�ky a názvy prvk� (�eský, latinský, anglický, n�mecký) uvedeny v tabulce I. Prvky jsou se�azeny podle stoupajícího protonového �ísla. Tabulka I: Názvy prvk� Protonové �íslo

Zna�ka (starší zna�ka)

�esky latinsky anglicky n�mecky

1 H vodík hydrogenium hydrogen Wasserstoff 1 D (= 2H) deuterium deuterium deuterium Deuterium 1 T (= 3H) tritium tritium tritium Tritium 2 He helium helium helium Helium 3 Li lithium lithium lithium Lithium 4 Be beryllium beryllium beryllium Beryllium 5 B bor borum boron Bor 6 C uhlík carboneum carbon Kohlenstoff 7 N dusík nitrogenium nitrogen Stickstoff 8 O kyslík oxygenium oxygen Sauerstoff 9 F fluor fluorum fluorine Fluor 10 Ne neon neonum neon Neon 11 Na sodík natrium sodium Natrium 12 Mg ho��ík magnesium magnesium Magnesium 13 Al hliník aluminium aluminium Aluminium 14 Si k�emík silicium silicon Silizium 15 P fosfor phosphorus phosphorus Phosphor 16 S síra sulphur sulphur Schwefel 17 Cl chlor chlorum chlorine Chlor 18 Ar argon argonum argon Argon 19 K draslík kalium potassium Kalium 20 Ca vápník calcium calcium Calcium 21 Sc skandium scandium scandium Skandium 22 Ti titan titanium titanium Titan 23 V vanad vanadium vanadium Vanadium 24 Cr chrom chromium chromium Chrom 25 Mn mangan manganum manganese Mangan 26 Fe železo ferrum iron Eisen 27 Co kobalt cobaltum cobalt Kobalt 28 Ni nikl niccolum nickel Nickel 29 Cu m� cuprum copper Kupfer 30 Zn zinek zincum zinc Zink 31 Ga gallium gallium gallium Gallium 32 Ge germanium germanium germanium Germanium 33 As arsen arsenicum arsenic Arsen 34 Se selen selenium selenium Selen 35 Br brom bromum bromine Brom 36 Kr krypton kryptonum krypton Krypton 37 Rb rubidium rubidium rubidium Rubidium 38 Sr stroncium strontium strontium Strontium 39 Y yttrium yttrium yttrium Yttrium 40 Zr zirkonium zirconium zirconium Zirkonium 41 Nb niob niobium columbium Niob 42 Mo molybden molybdaenum molybdenum Molybdaen 43 Tc technecium technetium technetium Technecium 44 Ru ruthenium ruthenium ruthenium Ruthenium 45 Rh rhodium rhodium rhodium Rhodium 46 Pd palladium palladium palladium Palladium 47 Ag st�íbro argentum silver Silber 48 Cd kadmium cadmium cadmium Kadmium 49 In indium indium indium Indium 50 Sn cín stannum tin Zinn

11

51 Sb antimon stibium antimony Antimon 52 Te tellur tellurium tellurium Tellur 53 I jod iodum iodine Jod 54 Xe xenon xenonum xenon Xenon 55 Cs cesium caesium cesium Caesium 56 Ba baryum baryum barium Barium 57 La lanthan lanthanum lanthanum Lanthan 58 Ce cer cerium cerium Zer 59 Pr praseodym praeseodymium praseodymium Praseodym 60 Nd neodym neodymium neodymium Neodym 61 Pm promethium promethium promethium Promethium 62 Sm samarium samarium samarium Samarium 63 Eu europium europium europium Europium 64 Gd gadolinium gadolinium gadolinium Gadolinium 65 Tb terbium terbium terbium Terbium 66 Dy dysprosium dysprosium dysprosium Dysprosium 67 Ho holmium holmium holmium Holmium 68 Er erbium erbium erbium Erbium 69 Tm thulium thulium thulium Thulium 70 Yb ytterbium ytterbium ytterbium Ytterbium 71 Lu lutecium lutetium lutetium Lutetium 72 Hf hafnium hafnium hafnium Hafnium 73 Ta tantal tantallum tantalum Tantal 74 W wolfram wolframum tungsten Wolfram 75 Re rhenium rhenium rhenium Rhenium 76 Os osmium osmium osmium Osmium 77 Ir iridium iridium iridium Iridium 78 Pt platina platinum platinum Platin 79 Au zlato aurum gold Gold 80 Hg rtu� hydrargyrum mercury Quecksilber 81 Tl thallium thallium thallium Thallium 82 Pb olovo plumbum lead Blei 83 Bi bismut bismuthum bismuth Wismut 84 Po polonium polonium polonium Polonium 85 At astat astatinum astatine Astatin 86 Rn radon radonum radon Radon 87 Fr francium francium francium Frankium 88 Ra radium radium radium Radium 89 Ac aktinium actinium actinium Aktinium 90 Th thorium thorium thorium Thorium 91 Pa protaktinium protactinium protactinium Protaktinium 92 U uran uranium uranium Uran 93 Np neptunium neptunium neptunium Neptunium 94 Pu plutonium plutonium plutonium Plutonium 95 Am americium americium americium Americium 96 Cm curium curium curium Curium 97 Bk berkelium berkelium berkelium Berkelium 98 Cf kalifornium californium californium Kalifornium 99 Es einsteinium einsteinium einsteinium Einsteinium 100 Fm fermium fermium fermium Fermium 101 Md mendelevium mendelevium mendelevium Mendelevium 102 No nobelium nobelium 103 Lr lawrencium lawrencium lawrencium Lawrencium 104 Db

(Ku Rf)

dubnium kur�atovium rutherfordium

dubnium

105 Jl (Ha Ns)

joliotium hahnium nielsbohrium

joliotium

106 Rf rutherfordium rutherfordium 107 Bh bohrium bohrium 108 Hn hahnium hahnium

12

109 Mt meitnerium meitnerium Poznámka: Pozor: -ium ale baryum (jediná výjimka) Zdvojení: thallium, gallium, yttrium, beryllium Délka samohlásek: chlor, brom, jod, arsen, cesium Odlišnost názvu a zna�ky prvku: jod I

13

Reakcí na požadavky pedagogické praxe je za�azení tabulky II, která uvádí u abecedního po�adí názv� prvk� i jména jejich objevitel� v�etn� národnosti a p�vod jejich názv� a symbol�. Tabulka II: Objevy chemických prvk� a p�vod jejich názv� Název prvku Rok

objevu Objevitel (národnost) P�vod názvu nebo symbolu

aktinium 1899 A. Debierne (Fr.) aktis (�ec.) = paprsek americium 1944 A. Ghiorso (USA)

E.A. James (USA) G.T. Seaborg (USA) S.G. Thompson (USA)

Amerika (= sv�tadíl, ve kterém bylo p�ipraveno)

antimon – – anthos (�ec.) = kv�t. Vzhled krystalu antimonitu. stibium (lat.) = zna�ka

argon 1894 Lord Raileigh (Brit.) Sir William Ramsay (Brit.)

argon (�ec.) = nete�ný, líný

arsen 1250 Albertus Magnus (N�m.) arsenikon (�ec.), název podle nerostu auripigmentu

astat 1940 D.R. Corson (USA) K.R. Mackenzie (USA) E. Serge (USA)

astatos (�ec.) = nestálý

baryum 1808 Sir Humphry Davy (Brit.) barys (�ec.) = t�žký berkelium 1950 G.T. Seaborg (USA)

S.G. Thompson (USA) A. Ghiorso (USA)

Berkeley, California, USA

beryllium 1828 E. Woehler (N�m.) A.A.B. Bussy (Fr.)

beryl = minerál

bismut 1753 Claude Geoffroy (Fr.) Z n�meckého ozna�ení chloridu bismutitého z dob alchymist� (Weissmuth): weisse Masse (n�m.) = bílá hmota

bor 1808 Sir Humphry Davy (Brit.) J.L. Gay-Lussac (Fr.) L.J. Thenard (Fr.)

b�rag (arab.) = bílý. Ozna�ení pro borax.

brom 1826 A.J. Balard (Fr.) bromos (�ec.) = zápach cer 1803 J.J. Berzelius (Švéd.) Asteroid Ceres cesium 1860 R. Bunsen (N�m.)

G.R. Kirchhoff (N�m.) caesium (lat.) = siv� modrý (barva dvou charakteristických modrých spektrálních �ar)

cín – – stannum (lat.) = cín curium 1944 G.T. Seaborg (USA)

R.A. James (USA) A. Ghiorso (USA)

Pierre a Marie Curieovi

draslík 1807 Sir Humphry Davy (Brit.) kalium (lat.) od lat. alkali, které vzniklo z arabského qualjan = rostlinný popel

dusík 1772 Daniel Rutherford (Brit.) nitrogenium odvozeno od nitrium (lat.), resp. nitron (�ec.) = zásadit� reagující látka a gennao (�ec.) = tvo�ím

dysprosium 1886 Lecoq de BoisBaudran (Fr.) dysprositos (�ec.) = získané z tvrdé látky

einsteinium 1952 A. Ghiorso (USA) na po�est Alberta Einsteina erbium 1843 C.G. Mosander (Švéd.) Ytterby = švédská obec (nalezišt�

minerál� vzácných zemin) europium 1896 E. Demarcay (Fr.) Evropa – sv�tadíl fermium 1953 A. Ghiorso (USA) Enrico Fermi

14

fluor 1886 H. Moissan (Fr.) fluere (lat.) = téci fosfor 1669 H. Brant (N�m.) fosforos (�ec.) = sv�tlonoš francium 1939 Marguerite Perey (Fr.) Francie gadolinium 1880 J.C. Marignac (Fr.) Johan Gadolin, finský chemik, který

v r. 1788 objevil yttriové zeminy gallium 1875 Lecoq de BoisBaudran (Fr.) Gallia (lat.) = Francie germanium 1886 Clemens Winkler (N�m.) Germania (lat.) = N�mecko hafnium 1923 D. Coster (Hol.)

G. van. Hevesey (Ma.) Hafnia (lat.) = Koda� (Copenhagen)

helium 1868 P. Jansen (spektráln� dokázal jeho existenci) (Fr.) Sir William Ramsay (izolace) (Brit.)

helios (�ec.) = slunce

hliník 1827 F. Woehler (N�m.) alumen (lat.) = kamenec holmium 1879 P.T. Cleve (Švéd.) Holmia (lat.) = Stockholm) ho��ík 1808 Sir Humphry Davy (Brit.) Magnesia = m�sto v Malé Asii

(v Thesalii) chlor 1774 K.W. Scheele (Švéd.) chloros (�ec.) = žlutozelený) chrom 1797 L.N. Vauquelin (Fr.) chroma (�ec.) = barva indium 1863 F. Reich (N�m.)

T. Richter (N�m.) pojmenováno podle jeho charakteristické spektrální �áry (indigová)

iridium 1803 S. Tennant (Brit.) iris (lat.) = duha jod 1811 B. Courtois (Fr.) ioeidés (�ec.) = fialový (= barva jeho

par) kadmium 1817 Fr. Stromeyer (N�m.) kadmia (�ec.) = zem� kalifornium 1950 G.T. Seaborg (USA)

S.G. Thompson (USA) A. Ghiorso (USA) K. Street, Jr. (USA)

California (USA)

kobalt 1735 G. Brandt (N�m.) Kobold (n�m.) = pojmenování d�lního sk�ítka

krypton 1898 Sir William Ramsay (Brit.) kryptos (�ec.) = skrytý kyslík 1774 Joseph Pristley (Brit.) oxygenium odvozené z oxys (�ec.) =

kyselý a gennao (lat.) = tvo�ím k�emík 1824 J.J. Berzelius (Švéd.) silicis (lat.) = k�emen lanthan 1839 C.G. Mosander (Švéd.) lanthanein (�ec.) = být ukrytý lithium 1817 A. Arfredson (Švéd.) lithos (švéd.) = kámen lutecium 1907 G. Urbani (Fr.)

K. Auer von Welsbach (Rak.) Lutetia = starý název Pa�íže

mangan 1774 J.G. Gahn (Švéd.) magnes (lat.) = magnet (podle m�sta Magnesia v Malé Asii)

m� – – cuprum (lat.) – odvozeno od aes cyprium (kyperský kov). Ostrov Kypr byl hlavním zdrojem starov�ké m�di

mendelevium 1955 G.T. Seaborg (USA) S.G. Thompson (USA) Ghiorso (USA) G.R. Choppin (USA) B.G. Harvey (USA)

D.I. Mend�lejev

molybden 1778 G.W. Scheele (Švéd.) molybdos (�ec.) = olovo neodym 1885 C.A. von Welsbach (Rak.) neos (�ec.) = nový, didymos (�ec.) =

dvoj�e neon 1898 Sir William Ramsay (Brit.)

M.W. Travers (Brit.) neos (�ec.) = nový

neptunium 1940 E.M. McMillan (USA) P.M. Abelson (USA)

planeta Neptun

15

nikl 1751 A.F. Cronstedt (Švéd.) Nickel (n�m.) = sk�ítek, který zabra�uje m�di, aby byla extrahována z niklových rud

niob 1801 Charles Hatchett (Brit.) Niobe (�ec.) = dcera Tantala (z �ecké mythologie)

nobelium 1958 G.T. Seaborg (USA) A. Ghiorso (USA) J.R. Walton (USA) T. Sikkeland (USA)

Alfred Nobel

olovo – – plumbum (lat.) = olovo, t�žký osmium 1803 S. Tennant (Brit.) osma (�ec.) = zápach palladium 1803 W.H. Wollaston (Brit.) Asteroid Pallas platina 1735

1741 A.de Ulloa (Švéd.) Charles Wood (Brit.)

plata (špa�.) = st�íbro

plutonium 1940 G.T. Seaborg (USA) E.M. Mcillan (USA) J.W. Kennedy (USA)

planeta Pluto

polonium 1898 Marie Curie (P.) Polsko praseodym 1885 C.A. von Welsbach (Rak.) prasios (�ec.) = zelený

didymos (�ec.) = dvoj�e promethium 1945 J.A. Marinsky (USA)

L.E. Glendenin (USA) C.D. Coryell (USA)

Prometheus (z �ecké mythologie)

protaktinium 1917 O. Hahn (N�m.) L. Meitnerová (Rak.)

protos (�ec.) = první v po�adí (jeden z prvních �len� uran-aktiniové rozpadové �ady)

radium 1898 Pierre a Marie Curie (Fr. a P.) radius (lat.) = paprsek radon 1900 F.E. Dorn (N�m.) odvozený od názvu radium p�idáním

zakon�ení –on, charakteristického pro názvy ostatních vzácných plyn�

rhenium 1923 W. Noddack (N�m.) I. Tacke (N�m.) Otto Berg (N�m.)

Rhenus (lat.) = Rýn

rhodium 1804 W.H. Wollaston (Brit.) rhodon (�ec.) = r�žový rtu� – – hydrargyrum (lat.) = tekuté st�íbro rubidium 1861 R.W. Bunsen (N�m.)

G. Kirchhoff (N�m.) rubidus (lat.) = tmav� �ervený (pojmenován podle dvou charakteristických �ar ve svém emisním spektru)

ruthenium 1844 K.K. Klaus (Rak.) Ruthetia (lat.) = Rusko samarium 1879 Lecoq de Boisbaudran (Fr.) podle minerálu samarskitu.

Samarskij byl ruský d�lní ú�edník. selen 1817 J.J. Berzelius (Švéd.) selene (�ec.) = m�síc síra – – sulfur (lat.) – odvozeno od

sanskrtského sulvere skandium 1879 L.F. Nilson (Švéd.) Skandinávie sodík 1807 Sir Humphry Davy (Brit.) natrium (lat.) pochází z egyptského

slova neter = rostlinný popel stroncium 1808 Sir Humphry Davy (Brit.) Strontian ve Skotsku = nalezišt�

stroncianitu st�íbro – – argentum (lat.) od sanskrtského

výrazu argentos = jasný tantal 1802 A.G. Ekeberg (Švéd.) Tantalus – z �ecké mythologie technecium 1937 C. Perriet (It.) technetos (�ec.) = um�lý tellur 1782 F.J. M�ller (Rak.) tellus (lat.) = zem� terbium 1843 C.G. Mosander (Švéd.) Ytterby = obec ve Švédsku thallium 1861 Sir William Crookes (Brit.) thallos (�ec.) = ratolest (jeho emisní

spektrum vykazuje jasn� zelenou �áru)

16

thorium 1828 J.J. Berzelius (Švéd.) Thor = norský b�h války thulium 1879 P.T. Cleve (Švéd.) Thule = staré pojmenování

Skandinávie titan 1791 W. Gregor (Brit.) ob�í Titani z �ecké mythologie uhlík – – carbo (lat.) = uhlí uran 1789

1841 M.H. Klaproth (N�m.) E.M. Peligot (Fr.)

planeta Uran

vanad 1801 A.M. del Rio (Špa�.) Vanadis = norská bohyn� lásky a krásy

vápník 1808 Sir Humphry Davy (Brit.) calx (lat.) = vápno, vápenec vodík 1766 Sir Henry Cavendich (Brit.) hydrogenium (lat.) z hydro (�ec.) =

voda a gennao (lat.) = tvo�ím wolfram 1783 J.J. a F. de Elhuyar (Špa�.) wolframit = minerál xenon 1898 Sir William Ramsay (Brit.) xenos (�ec.) = cizí ytterbium 1907 G. Urbain (Fr.) Ytterby, Švédsko yttrium 1843 C.G. Mosander (Švéd.) Ytterby, Švédsko zinek 1746 A.S. Marggraf (N�m.) zink (n�m.) = pochybného p�vodu zirkonium 1789 M.H. Klaproth (N�m.) zirkon (minerál). Název od zagrum

(arab.) = zlaté barvy zlato – – aurum (lat.) = úsvit železo – – ferrum (lat.) = železo

Ilustrací tabulky II je obrázek 1, který r�znými odstíny vybarvení polí�ek periodické tabulky odlišuje prvky objevené v r�zných obdobích. Obr. 1: Chronologie objev� chemických prvk�. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 I a II a III b IV b V b VI b VII b VIII I b II b III a IV a V a VI a VII a 0

H He Li Be B C N O F Ne Na Mg Al Si P S Cl Ar K Ca Sc Ti V Cr Mn Fe Co Ni Cu Zn Ga Ge As Se Br Kr Rb Sr Y Zr Nb Mo Tc Ru Rh Pd Ag Cd In Sn Sb Te I Xe Cs Ba La Hf Ta W Re Os Ir Pt Au Hg Tl Pb Bi Po At Rn Fr Ra Ac Db Jl Rf Bh Hn Mt lanthanoidy: Ce Pr Nd Pm Sm Eu Gd Tb Dy Ho Er Tm Yb Lu aktinoidy: Th Pa U Np Pu Am Cm Bk Cf Es Fm Md No Lr Vybarvení pole Doba objevení prvku objeveno do p�elomu letopo�tu objeveno v 1. – 17. století objeveno v 18. století objeveno v 19. století objeveno v 20. století

17

1.2.3 Názvosloví prvk� se Z > 100 Prvky umíst�né na konci periodické tabulky (postupn� um�le p�ipravované od r. 1940 jadernými reakcemi) pat�í k vysoce radioaktivním a jejich polo�asy rozpadu jsou udávány �ádov� v sekundách nebo jen zlomcích sekundy. Dosud neexistuje mezinárodní dohoda o triviálních názvech pro tyto prvky. D�íve byly pojmenovávány pomocí názv� navržených v�dci, kte�í p�íslušný prvek poprvé p�ipravili. Tento postup vedl v n�kterých p�ípadech k nejednozna�nostem. Nap�. prvek s protonovým �íslem 104 má t�i názvy (dubnium, kur�atovium, rutherfordium), podobn� pro prvek s protonovým �íslem 105 byly navrženy názvy joliotium, hahnium a nielsbohrium.

Z toho d�vodu v roce 1977 IUPAC schválil dohodu o jejich názvech systematických, která vychází z následujících princip�:

Názvy by m�ly být krátké, systematické a ve vztahu k protonovému �íslu prvk�. Názvy by m�ly mít koncovku –ium. Zna�ky by m�ly být sestaveny ze t�í písmen, aby nemohlo dojít k zám�n� se zna�kami již

užívanými. Zna�ky by m�ly být odvozeny z protonového �ísla a m�ly by být ve vztahu k názvu prvku. Zna�ky a názvy by m�ly umožnit jednozna�nou identifikaci i nov� objevených prvk� s velmi

vysokým protonovým �íslem (až do Z = 999). Názvoslovná pravidla pro pojmenování prvk� se Z > 100 jsou: Název prvku je p�ímo odvozen od protonového �ísla prvku užitím �íselných základ� uvedených v tabulce III.

Tabulka III: �íselné základy prvk� se Z > 100

�íslo základ �íslo základ 0 nil 5 pent 1 un 6 hex 2 bi 7 sept 3 tri 8 oct 4 quad 9 enn

Základy jsou sestaveny v po�adí �íslic, které tvo�í atomové �íslo, a zakon�eny koncovkou

„-ium“. Koncové n u „enn“ se vypouští, pokud by bylo p�ed „nil“ a koncové i z „bi“ a „tri“ se

vypouští p�ed „-ium“. Symbol prvku je složen z po�áte�ních písmen �íselných základ�, které tvo�í název (sm�s

�eckých a latinských základ� je nutná k tomu, abychom se vyhnuli dvojzna�nosti – nap�. zde používáme základ „sept“ místo obvyklejšího „hept“.)

V následujících p�íkladech (tabulka IV) jsou první písmena základ� zvýrazn�na: Tabulka IV: P�íklady zna�ek a názv� prvk� se Z > 100

Z Název Symbol Z Název Symbol 101 unnilunium Unu 120 unbinilium Ubn 102 unnilbium Unb 121 unbiunium Ubu 103 unniltrium Unt 130 untrinilium Utn 104 unnilquadium Unq 140 unquadnilium Uqn 105 unnilpentium Unp 150 unpentnilium Upn 106 unnilhexium Unh 200 binilnilium Bnn 107 unnilseptium Uns 201 binilunium Bnu 108 unniloctium Uno 202 binilbium Bnb 109 unnilennium Une 300 trinilnilium Tnn 110 ununnilium Uun 400 quadnilnilium Qnn 111 unununium Uuu 500 pentnilnilium Pnn 112 ununbium Uub 900 ennilnilium Enn

18

1.2.4 Význam symbol� u zna�ek prvk� Atom �i skupinu atom� téhož prvku X lze obecn� zapsat nazna�eným zp�sobem:

ZA

nzX

Použité symboly mají tento význam:

A hmotnostní �íslo: �íselný index umíst�ný vlevo naho�e u zna�ky prvku Z atomové (protonové) �íslo: �íselný index umíst�ný vlevo dole u zna�ky prvku n po�et atom� v molekule: �íselný index umíst�ný vpravo dole u zna�ky prvku z náboj iontu: �íselný index umíst�ný vpravo naho�e u zna�ky prvku P�íklad: −2

23216 S p�edstavuje anion se dv�ma zápornými náboji, tvo�ený dv�ma atomy síry

s protonovým �íslem 16 a hmotnostním �íslem 32.

1.2.5 Zápis rovnic jaderných reakcí Jaderné reakce je možno zapisovat dv�ma zp�soby. a) „Klasickým“ zp�sobem (obdobn� jako b�žné chemické reakce): P�íklad: 26

12Mg + 42He → 2913Al + 11H

výchozí nuklid ost�elující �ástice vznikající nuklid emitovaná �ástice tedy 26

12Mg + 42He → 2913Al + 11H

b) Zkráceným zp�sobem: P�íklad (pro p�edchozí reakci): 26

12Mg ( α , p ) 2913Al

výchozí nuklid ost�elující �ástice, emitovaná �ástice vznikající nuklid tedy 26

12Mg (α, p) 2913Al

1.3 Názvy skupin a podskupin prvk� 1.3.1 P�ehled názv� skupin a podskupin prvk�

V sou�asné dob� p�ežívají tradi�ní skupinové názvy uvedené v tabulce Va. Za�azení prvk� do t�chto skupin však v mnohých p�ípadech nebralo ohled na elektronovou konfiguraci prvk� (nap�. ke kov�m alkalických zemin nejsou za�azovány prvky Be, Mg, p�estože se vyzna�ují elektronotou konfigurací ns2, obdobn� jako Ca, Sr, Ba, Ra). Tabulka Va: Tradi�ní skupinové názvy prvk�

alkalické kovy Li, Na, K, Rb, Cs, Fr kovy alkalických zemin Ca, Sr, Ba, Ra chalkogeny O, S, Se, Te, Po halogeny F, Cl, Br, I, At vzácné plyny He, Ne, Ar, Kr, Xe, Rn prvky vzácných zemin Sc, Y, La, Ce až Lu lanthanoidy Ce až Lu aktinoidy Th až Lr transurany Np až Lr triáda železa Fe, Co, Ni lehké kovy platinové Ru, Rh, Pd t�žké kovy platinové Os, Ir, Pt

Nov� byly zavedeny tyto skupinové názvy (tabulka Vb):

19

Tabulka Vb: Nov� zavedené skupinové názvy prvk�

triely B, Al, Ga, In, Tl tetrely C, Si, Ge, Sn, Pb pentely N, P, As, Sb, Bi

Výše uvedené skupiny prvk� znázor�uje obrázek 2. Obr. 2: Skupinové názvy prvk�. a) alkalické kovy, kovy alkalických zemin, triely, tetrely, pentely, chalkogeny, halogeny, vzácné plyny b) transurany, lanthanoidy, aktinoidy, prvky vzácných zemin, triáda železa, lehké platinové kovy, lehké platinové kovy, t�žké platinové kovy Pozn.: Zna�ení skupin: IUPAC, Nomenclature of Inorganic Chemistry, 1989: 1, 2, ..., 17, 18 IUPAC, Rules for Inorganic Nomenclature, 1970: I a, II a, ... I b, II b,... Obr. 2a:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 I a II a III b IV b V b VI b VII b VIII I b II b III a IV a V a VI a VII a 0

H HHee Li Be BBB C N O F NNee Na Mg AAAlll Si P S Cl AArr K Sc Ti V Cr Mn Fe Co Ni Cu Zn GGGaaa Ge As Se Br KKrr

Rb Y Zr Nb Mo Tc Ru Rh Pd Ag Cd IIInnn Sn Sb Te I XXee Cs La Hf Ta W Re Os Ir Pt Au Hg TTTlll Pb Bi Po At RRnn Fr Ac Db Jl Rf Bh Hn Mt

lanthanoidy: Ce Pr Nd Pm Sm Eu Gd Tb Dy Ho Er Tm Yb Lu aktinoidy: Th Pa U Np Pu Am Cm Bk Cf Es Fm Md No Lr

Zna�ení Skupiny prvk� Zna�ení Skupiny prvk� písmo alkalické kovy (Li, Na, K, Rb, Cs, Fr) písmo pentely (N, P, As, Sb, Bi)

kovy alkalických zemin (Ca, Sr, Ba, Ra) písmo chalkogeny (O, S, Se, Te, Po) pppííísssmmmooo triely (B, Al, Ga, In, Tl) písmo halogeny (F, Cl, Br, I, At)

písmo tetrely (C, Si, Ge, Sn, Pb) ppííssmmoo vzácné plyny (He, Ne, Ar, Kr, Xe, Rn) Obr. 2b:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 I a II a III b IV b V b VI b VII b VIII I b II b III a IV a V a VI a VII a 0

H He Li Be B C N O F Ne Na Mg Al Si P S Cl Ar K Ca Sc Ti V Cr Mn Fe Co Ni Cu Zn Ga Ge As Se Br Kr

Rb Sr Y Zr Nb Mo Tc Ru Rh Pd Ag Cd In Sn Sb Te I Xe Cs Ba La Hf Ta W Re Os Ir Pt Au Hg Tl Pb Bi Po At Rn Fr Ra Ac Db Jl Rf Bh Hn Mt

lanthanoidy: aktinoidy: Th Pa U Np Pu Am Cm Bk Cf Es Fm Md No Lr

Zna�ení Skupiny prvk� Zna�ení Skupiny prvk� transurany (prvky následující za uranem) triáda železa (Fe, Co, Ni)

lanthanoidy (Ce až Lu) lehké platinové kovy (Ru, Rh, Pd) písmo aktinoidy (Th až Lr) t�žké platinové kovy (Os, Ir, Pt) prvky vzácných zemin (Sc, Y, La, Ce až Lu)

20

Nov�ji se prvky �lení do skupin podle elektronové konfigurace jejich valen�ní vrstvy. Skupiny prvk� se ozna�ují �ímskými �íslicemi 0, I, II, ... VIII nebo arabskými �íslicemi 1, 2, 3, ... , 18 (obr. 3). Obr. 3: Ozna�ení skupin v periodické soustav� prvk�.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 I II III IV V VI VII VIII I II III IV V VI VII 0

H He Li Be B C N O F Ne Na Mg Al Si P S Cl Ar K Ca Sc Ti V Cr Mn Fe Co Ni Cu Zn Ga Ge As Se Br Kr

Rb Sr Y Zr Nb Mo Tc Ru Rh Pd Ag Cd In Sn Sb Te I Xe Cs Ba La Hf Ta W Re Os Ir Pt Au Hg Tl Pb Bi Po At Rn Fr Ra Ac Db Jl Rf Bh Hn Mt

lanthanoidy: Ce Pr Nd Pm Sm Eu Gd Tb Dy Ho Er Tm Yb Lu aktinoidy: Th Pa U Np Pu Am Cm Bk Cf Es Fm Md No Lr

Dále lze skupiny prvk� �lenit na podskupiny. Podskupiny prvk� se ozna�ují p�i�azením

tiskacích písmen A a B (p�ípadn� a, b) k �ímské �íslici ozna�ující skupinu (obr. 3). Podskupiny A (p�ípadn� a) bývají ozna�ovány jako hlavní, podskupiny B (p�ípadn� b) jako vedlejší. Podskupiny prvk� podobných vlastností je možno ozna�ovat i názvem prvního prvku podskupiny, nap�. prvky podskupiny manganu (Mn, Tc, Re), prvky podskupiny chromu (Cr, Mo, W), prvky podskupiny vanadu (V, Nb, Ta), prvky podskupiny titanu (Ti, Zr, Hf, Db)...

Podle doporu�ení IUPAC z roku 1970 jsou do podskupin A (a) �azeny prvky nep�echodné, do podskupin B (b) prvky p�echodné. V �eské odborné literatu�e (nap�. [7], jejíž autor je zárove� �lenem �eské názvoslovné komise), se však používá i jiné �len�ní prvk� do podskupin A, B, které znázor�uje tabulka VI. Nov�ji je možno �lenit periodickou tabulku na skupiny ozna�ované 1, 2, 3, ..., 18 (obr. 3), kde každé podskupin� je p�id�leno její samostatné �íslo (IUPAC, 1989).

Tabulka VI: Alternativní ozna�ování podskupin A, B 1A 2A 3A 4A 5A 6A 7A K Ca Sc Ti V Cr Mn Rb Sr Y Zr Nb Mo Tc Cs Ba La* Hf Ta W Re Fr Ra Ac** 1B 2B 3B 4B 5B 6B 7B Cu Zn Ga Ge As Se Br Ag Cd In Sn Sb Te I Au Hg Tl Pb Bi Po At

Prvky lze d�lit dle vlastností na kovy, nekovy a polokovy, pop�. na nep�echodné prvky (s-a p-prvky), prvky p�echodné (d-prvky) a prvky vnit�n� p�echodné (f-prvky), jak je znázorn�no na obr. 4.

* v�etn� lanthanoid� **v�etn� aktinoid�, avšak thorium, protaktinium a uran jsou v n�kterých literárních pramenech �azeny do podskupin 4A, 5A, 6A

21

Obr. 4: �len�ní prvk� na s-prvky, p-prvky, d-prvky, f-prvky. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 I a II a III b IV b V b VI b VII b VIII I b II b III a IV a V a VI a VII a 0

H He Li Be B C N O F Ne Na Mg Al Si P S Cl Ar K Ca Sc Ti V Cr Mn Fe Co Ni Cu Zn Ga Ge As Se Br Kr Rb Sr Y Zr Nb Mo Tc Ru Rh Pd Ag Cd In Sn Sb Te I Xe Cs Ba La Hf Ta W Re Os Ir Pt Au Hg Tl Pb Bi Po At Rn Fr Ra Ac Db Jl Rf Bh Hn Mt lanthanoidy: Ce Pr Nd Pm Sm Eu Gd Tb Dy Ho Er Tm Yb Lu aktinoidy: Th Pa U Np Pu Am Cm Bk Cf Es Fm Md No Lr s-prvky p-prvky d-prvky f-prvky

1.3.2 Historie názvosloví a objev� vybraných skupin prvk�

Jak už bylo výše uvedeno, pro n�které skupiny prvk� se dosud používá triviální pojmenování, které bylo schváleno komisí pro anorganickou chemii IUPAC.

U nekov� jsou to tyto t�i skupiny: halogeny, chalkogeny a vzácné plyny.

Chalkogeny Šestá hlavní podskupina periodické soustavy zahrnuje rudotvorné prvky (chalkogeny):

kyslík, síru, selen, tellur a polonium. Jejich skupinový název se odvozuje od �eckého slova chalkos, jímž se v dávnov�ku ozna�ovala m� i její rudy. Skupinový název chalkogeny p�inesly p�ti prvk�m p�edevším kyslík a síra, nebo� �ada m�d�ných rud je oxidové nebo sulfidové povahy.

Mnohé sulfidové rudy spole�n� vytvá�í velké skupiny nerost�, které jsou ve starší odborné literatu�e ozna�ovány triviálními názvy (blejna, lešt�nce a kyzy). K nejvýznamn�jším zástupc�m blejn pat�í blejno zinkové a manganaté (ZnS, MnS). Z lešt�nc� se nej�ast�ji vyskytují lešt�nec olov�ný (olovnatý), st�íbrný, antimonitý a m�d�ný (PbS, Ag2S, Sb2S3, Cu2S). Mezi kyzy jsou nej�ast�ji za�azovány kyz železný (disulfid železnatý FeS2), m�d�ný (disulfid m�natý CuS2) a další.

Kyslík pok�til Lavoisier nejprve na „životodárný vzduch“, který pozd�ji p�ejmenoval na „oxygenium“. Název byl odvozen z �eckého slova oxys = kyselý a latinského gennao = tvo�ím, nebo� si vzhledem k sou�asnému stavu v�dy myslel, že kyslík je nedílnou složkou všech kyselin. Latinský název síry (sulphur) má pravd�podobn� p�vod v sanskrtském sulvere, z n�hož v n�m�in� vzniklo ozna�ení Schwefel. Ko�en sweb znamená spát, což v pozd�jším anglosaském sweblau znamenalo zabíjet, kteroužto vlastnost síry zv��nil už Starý zákon. První kniha Mojžíšova vypráví o tom, jak rozhn�vaný Hospodin dštil síru a ohe� na h�íšná m�sta Sodomu a Gomoru. Název telluru si vyp�j�il Rakušan Müller od mati�ky Zem�, nebo� Tellus ozna�uje latinsky Zemi. Berzelius pojmenoval selen podle �eckého výrazu pro M�síc (Selene) a podtrhl tak jeho podobnost s tellurem. Poslední prvek p�i�azený k chalkogen�m – polonium – dostal název podle rodné zem� objevitelky M. Curie-Sklodowské.

Halogeny

K halogen�m je za�azována sedmá hlavní podskupina periodické soustavy: fluor, chlor, brom, jod a astat. Slou�eniny halogen� jsou známy již od nejstarších dob. Název halogen (= solitvorný), který pochází z �eckého chalos (mo�ská s�l) a gennao (tvo�ím), byl p�vodn� používán pouze pro chlor a zavedl jej v r. 1811 vydavatel p�írodopisného �asopisu, n�mecký fyzik a chemik J.S.C. Schweigger, aby tím vyjád�il jeho schopnost slu�ovat se p�ímo s kovy za vzniku solí. Tento název se pozd�ji rozší�il na všechny �leny sedmé hlavní podskupiny periodické soustavy prvk�.

22

Fluoru byl p�i�azen jeho název podle minerálu fluoritu, který je jeho nejrozší�en�jším nerostem. Samotný název nerostu lze odvodit od latinského fluere (téci). Fluorit se totiž používal ke snížení teploty p�i tavení rud. Chlor v podob� chloridu sodného provází lidstvo od dob prehistorických, nebo� už prav�ký �lov�k používal a znal konzerva�ní schopnosti soli. Brom, dlouho zam��ovaný za jod, byl pojmenován pro sv�j charakteristický nep�íjemný zápach. Název vznikl z �eckého slova bromos, což znamená zápach. Jod vd��í za sv�j název fialovému zabarvení svých par, nebo� �ecké ioeidés znamená fialový. Poslední prvek, za�azovaný mezi halogeny, byl získán jako produkt z uranových a thoriových rud s �adou krátkodobých a velmi nestálých radionuklid�. Dostal název astat, který se vztahuje k �eckému slovu astatos (nestálý).

Vzácné plyny Osmá hlavní podskupina periodické soustavy prvk� zahrnuje vzácné plyny helium, neon,

argon, krypton, xenon a radon (d�íve též ozna�ované jako nete�né). V letech 1784 a 1785 uve�ejnil anglický u�enec Henry Cavendish výsledky svých

sedmiletých pokus� zam��ených na chemické a fyzikální vlastnosti vzduchu. A� byl Cavendish po celý sv�j život zastáncem a obhájcem flogistonové teorie, vd��í mu v�da za �adu d�ležitých objev�. P�i výzkumu p�sobení elektrických jisker na kyslík, který považoval za deflogistonovaný vzduch, získal Cavendish po jeho následné adsorpci malou plynovou bublinku, kterou odhadl objemov� na 1/120 p�vodního plynu. Tak izoloval (aniž o tom v�d�l) jako první badatel vzácné plyny. Cavendish�v objev však z�stal po více než sto let nepovšimnut. Teprve koncem roku 1898 se poda�ilo Ramsayovi a jeho spolupracovníkovi Traversovi izolovat nízkoteplotní destilací zkapaln�ného vzduchu p�t nových prvk�, které byly o dva roky pozd�ji dopln�ny radonem, jenž nyní skupinu vzácných plyn� uzavírá.

Helium, jako jediný prvek, který byl objeven d�íve ve vesmíru než na Zemi, získal název podle �eckého slova helius, což znamená slunce. Francouzský hv�zdá� Janssen jej objevil p�i zkoumání zatm�ní Slunce v Indii prost�ednictvím spektroskopu. O jméno neonu se zasloužil Ramsay�v t�ináctiletý syn, který jej po otcov� objevu nazval „nový“ (latinsky novum). Jeho otci se návrh líbil a pro lepší zvu�nost zvolil významov� stejné slovo neon (�ecké neos = nový). Ramsay objevil a pojmenoval také argon, krypton a xenon. Argon pojmenoval s ohledem na jeho chemickou nete�nost, nebo� v �e�tin� slovo argos znamená líný. Názvem krypton se snažil vystihnout jeho ukrytí ve vzduchu (�ecky kryptos = skrytý, utajený). Název pro xenon odvodil z �eckého slova xenos, významem cizí, protože byl objeven jako cizí p�ím�s argonu. Poslednímu radonu jeho objevitel N�mec Dorn odvodil název od prvku zvaného radium p�idáním koncovky -on , charakteristické pro již objevené ostatní vzácné plyny.

U kov� se triviální pojmenování b�žn� užívá zejména u skupin alkalických kov� a kov� alkalických zemin.

Alkalické kovy pat�í do první hlavní podskupiny periodické soustavy prvk�. �adí se k nim: Li, Na, K, Rb,

Cs, Fr. Skupinový název vyjad�uje skute�nost, že oxidy t�chto prvk� s vodou vytvá�í silné zásady – alkalie.

Slou�eniny sodíku a draslíku jsou známy od starov�ku a do roku 1755 se mezi nimi ned�lal rozdíl. Teprve Klaproth za�al jejich slou�eniny rozlišovat. �isté prvky (sodík, draslík) poprvé p�ipravil elektrolyticky na za�átku 19. století H. Davy (1809). Pro sodík navrhl název sodium od jeho známé slou�eniny sody. Švédský chemik Berzelius jej však p�ejmenoval na natrium. Název odvodil od arabského slova natron stejného význmamu (arab. natron = soda). Název draslíku má p�vod v arabském slov� kali zna�ící popel, z n�hož se získával. Latinský název kalium je odvozen od názvu alkali (z arab. qualjan = rostlinný popel). Lithium bylo objeveno roku 1817 Arfvedsonem, který o svém objevu napsal: „Našel jsem zvláštní, ohnivzdornou alkalii, pro niž profesor Berzelius navrhl název lithon, nebo� na rozdíl od sody a potaše byla tato alkalie nalezena nejprve v �íši kamen� (�ec. lithos = kámen).“ Pozd�ji byl p�ejmenován na lithium. Rubidium a cesium byly objeveny 1860 – 1861 Bunsenem a Kirchhoffem spektrograficky. Pojmenovány byly podle charakteristických spektrálních �ar. Rubidos vyjad�uje latinsky tmav� �ervenou barvu a caesium siv� modrou. Existenci francia p�edpov�d�l Mend�lejev a nazval ho ekacaesium. Objeven byl až 1939 Pereyovou jako produkt rozpadu aktinia a nazván dle vlasti objevitelky. V p�írod� se alkalické soli vyskytují jen ve form� slou�enim, z nichž nejznám�jší je kuchy�ská s�l.

23

Kovy alkalických zemin Kovy alkalických zemin (Ca, Sr, Ba, Ra), za�azované do druhé hlavní podskupiny

periodické soustavy prvk�, vd��í za sv�j název oxid�m a hydroxid�m, které se podobají svou zásaditostí alkalickým kov�m, ale jsou málo rozpustné podobn� jako Al(OH)3, který byl ozna�ován jako zemina.

První prvek uvedené podskupiny vápník je biogenní a provází vývoj života na naší planet�. V podob� slou�enin je sou�ástí schránek m�kkýš�, tvo�í geologické útvary (h�ebeny a masivy hor, krápníky v jeskyních atd). Za své pojmenování vd��í latinskému názvu vápna calx.

Stroncium dostalo název podle nerostu stroncianitu, v n�mž bylo nalezeno. Akademik Fersman je nazval „kov �ervených oh��“, protože nej�ast�jší složkou �ervených raket používaných p�i oh�ostrojích je dusi�nan strontnatý.

Lavoisier pojmenoval t�etí prvek této skupiny (baryum) podle t�žkého nerostu, v n�mž byl nalezen. Nazval jej baryt, což znamená t�žký.

Poslední �len skupiny byl objeven 1898 manželi Curieovými v jáchymovském smolinci. Pro zvláštní schopnost vyza�ovat neviditelné (radioaktivní) zá�ení byl objevený kov pojmenován radium (radius = paprsek).

24

1.3.3 Cvi�ení I: Prvky Úloha 1: Do tabulky dopl�te století objevu uvedených prvk� a jejich objevitele (v�etn� národnosti):

zna�ka prvku století objevu objevitel (národnost) At Fr O Po Fe Au Rb S

Na W H P

Nápov�da: V nápov�d� jsou uvedeny �asové možnosti objevu a jména objevitel� (jsou se�azena podle abecedy). století objevu: 20., 20., 19., 19., 19., 18., 18., 18., 17., zbývající t�i prvky byly objeveny p�ed naším letopo�tem a nelze u nich �íci, že byly objeveny v pravém slova smyslu, nebo� je lidé nacházeli odpradávna ve volné p�írod�. objevitelé: H. Brant, R.W. Bunsen, R.G. Kirchhoff, H. Cavendish, D.R. Corson, M. Curie-Sklodowska, D. Humphry, F.de Elhuyar, M. Pereyová, J. Priestley. Úloha 2: Pokuste se z písmen názv� jednotlivých prvk� sestavit nejv�tší možný po�et zna�ek prvk� v�etn� lanthanoid� a aktinoid�. • zinek • antimon • arsen Úloha 3: Spo�ítejte prvky, jejichž latinský název za�íná písmenem „S“. Úloha 4: Napište �eské názvy prvk�, jejichž zna�ka za�íná písmenem „A“. Úloha 5: Uvete zna�ku a název atom� nebo molekul • prvku ze skupiny chalkogen�, který se za norm. podmínek nachází v atmosfé�e ve dvou r�zných molekulárních formách.

• prvku VII. hlavní skupiny, který se v p�írod� vyskytuje pouze jako radioaktivní • jediných dvou prvk�, které jsou za normálních podmínek kapalné • polokovu s protonovým �íslem 14. • st�íbrolesklého m�kkého kovu, velmi reaktivního, s nízkou hodnotou elektronegativity, který se

za normálních podmínek uchovává pod petrolejem a je obsažen v kuchy�ské soli. • kov� z VIII. skupiny, které jsou rozpoušt�dly vodíku. • kovu �ervené barvy, jehož kationty barví plamen zelen�. • nekovu, který obsahuje v elektronovém obalu 17 elektron�. Úloha 6: Množinu prvk� {Si, W, Ca, Li, Te, N, Sn, Cl, H, Zn, Mg, La, Os, I, B, C, S} rozd�lte do t�í skupin: • kovy • nekovy • polokovy

25

Úloha 7: Dopl�te tabulku: Obsazení slupek elektrony Zna�ka

prvku

Z

Ar K L M N O P Q po�et

valen�ních elektron�

N 2 5 Si 14 Li 06,90 8 2 6 6 16 6

Cl 35,50 7 Ca 20 40,10 H 01,01 1 6 2 4 5 10,80 2 3

Úloha 8: Dopl�te ozna�ení podskupiny (IA, IIIB apod. podle IUPAC 1970): • kovy alkalických zemin • vzácné plyny • chalkogeny • halogeny • alkalické kovy • lanthanoidy • aktinoidy • triáda železa • podskupina manganu Úloha 9: Která z alternativ vyjad�uje správné za�azení prvk� VIII. B (podle IUPAC 1970) skupiny do triád ?

a) b) c) Fe Ru Os Fe Co Ni Fe Co Ir Co Rh Ir Ru Rh Pd Ru Ni Pt Ni Pd Pt Os Ir Pt Rh Os Pd

Úloha 10: Ozna�te prvky, které nepat�í do uvedených podskupin. Chybné prvky nahrate správnými.

a) b) c) d) podskupina

chromu (VI. B)

podskupina m�di (I. B)

podskupina zinku (II. B)

podskupina germania (IV. A)

Cr Cu Zn Ge Mn Pt Cd Sn W Au Hg Si

Úloha 11: Se�ate prvky podle vzr�stající hodnoty elektronegativity: Fr, H, Li, C, O, F, S, Cl, N, Ca. Úloha 12: Který z následujících prvk� {H, He, C, O, Na, Ca, Cl, K, Al, Si} má: a) nejv�tší po�et proton� b) nejmenší po�et elektron� c) nejv�tší po�et izotop� d) nejmenší po�et izotop� Úloha 13: Uvete v abecedním po�adí latinské názvy všech známých prvk�, které jsou za normálních podmínek plyny.

26

Úloha 14: Uvete celkový po�et proton� v každé z následujících �ástic: 919F–, 42

98Mo, 816O3, 15

31P4, P4O10

Úloha 15: Uvedené prvky za�ate do slepé periodické tabulky: Na, B, Si, As, I, Rn, Cr, W, Mn, Os

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18

I a II a III b IV b V b VI b VII b VIII I b II b III a IV a V a VI a VII a 0

27

2 Obecné zásady názvosloví anorganických slou�enin Zásady a pravidla, kterým je v sou�asné dob� pod�ízena tvorba chemického názvosloví anorganických slou�enin, lze chápat jako v�deckou normu, již je t�eba respektovat a v praxi d�sledn� dodržovat. Od druhé poloviny 70. let 20. století bylo postupn� jednotné chemické názvosloví zakotveno v osnovách a u�ebnicích základních, st�edních i vysokých škol, ale dodnes jeho ned�sledné dodržování p�etrvává v odborné, každodenní i školní praxi.

Chemické názvosloví (nomenklatura) však není dogmaticky uzav�ený systém. Vyjad�uje sou�asný stav poznání a postupn� se rozvíjí v souladu s rozvojem všech odv�tví chemie. Nové poznatky zákonit� vyvolávají i nutnost úprav, zm�n i dopln�ní užívané chemické nomenklatury. Základním požadavkem moderního v�deckého názvosloví je racionálnost. Názvoslovná pravidla musí umožnit tvorbu srozumitelného a jednozna�ného názvu �i vzorce kterékoliv chemické slou�eniny, integrujícího podle pot�eby informace o stechiometrických pom�rech, oxida�ních �íslech, struktu�e apod.

2.1 Oxida�ní �íslo prvk�

Oxida�ní �íslo prvk� je základní pojem, na n�mž je vybudováno názvosloví anorganické chemie. Oxida�ní �íslo prvku je �íseln� rovno formálnímu elektrickému náboji, který by byl na atomu prvku p�ítomen, kdyby elektrony každé vazby z prvku vycházející byly p�id�leny elektronegativn�jšímu z obou partner�. Za jednotku elektrického náboje v tomto p�ípad� bereme elektrický náboj jednoho elektronu.

Oxida�ní �ísla jednotlivých prvk� píšeme za zna�ku prvku napravo nahoru �ímskými �íslicemi, znaménko „plus“ se nepíše, znaménko „minus“ se píše p�ed �íslici, nap�. NaI nebo Cl–I.

Ur�ení oxida�ních �ísel prvk� p�ímo z definice se v mnoha p�ípadech ukazuje jako nepraktické, nebo� to vyžaduje znalost elektronegativit velkého množství prvk� a znalosti o násobnosti vazeb v molekulách anorganických látek. Z toho d�vodu se v anorganické chemii využívají pro ur�ení oxida�ních �ísel prvk� následující pravidla (plynoucí z výše uvedené definice): 1) Oxida�ní �ísla prvk� v elementárním stavu jsou rovna nule, nap�. Cl2

0, Na0, P40,O3

0, S80

2) Vazba mezi atomy téhož prvku k oxida�nímu �íslu nep�ispívá (vazebné elektrony se mezi oba vazebné partnery rozd�lí p�esn� p�l nap�l, žádnému z partner� tím tedy oproti p�vodnímu uspo�ádání elektron� nep�ibude ani neubude: Nap�. peroxid vodíku: H2O2 H•|•O•|•O•|•H HI |••O–I• | •O–I••| HI

molekula vodíku: H2 H•|•H H0• | •H0 3) Oxida�ní �íslo vodíku je ve v�tšin� slou�enin I:

HICl, HI2O , HI

2SO4, NaOHI Výjimku tvo�í hydridy kov� (tj. slou�eniny, kde je vodík vázán p�ímo na kov), v nichž má vodík oxida�ní �íslo –I. LiH–I, CaH–I

2,... 4) Oxida�ní �íslo kyslíku je ve v�tšin� slou�enin –II.

Al2O–II

3, KO–IIH, H2O–II,...

Výjimku tvo�í: – peroxidy (anion O22–): CaO–I

2, H2O–I

2,... – hyperoxidy, které obsahují anion O2

–: KO2, CsO2 – ozonidy (anion O3

–): LiO3 – a fluoridy kyslíku, kde je oxida�ní �íslo kyslíku kladné: OIIF2

5) Atom síry má �asto oxida�ní �íslo –II (krom� disulfid� a kyslíkatých slou�enin síry). ZnS–II, H2S

–II,... V disulfidech má atom síry oxida�ní �íslo –I (Obsahují anion S2

2–,, což je obdoba peroxid�):

H2S–I

2, Cl2S–I

2,... 6) Maximální oxida�ní �íslo je dáno �íslem skupiny (IUPAC 1970) periodického systému prvk�.

Vyjímku tvo�í Cu, Ag, Au (prvky I. skupiny) 7) Rozdíl mezi nejv�tším kladným a záporným oxida�ním �íslem téhož prvku je maximáln� 8.

P�. Cl–I – ClVII: 7 – (–1) = 8

28

8) Atomy n�kterých prvk� mají ve všech svých b�žných slou�eninách a iontech stálé oxida�ní �íslo, nap�. F–I, LiI, NaI, KI, RbI, CsI, BeII, MgII, CaII, SrII, BaII, ZnII, BIII, AlIII.

9) Prvky VII. A skupiny mají v binárních bezkyslíkatých slou�eninách oxida�ní �íslo –I. KI–I, HBr–I, FeCl–I

3, ... 10) Sou�et oxida�ních �ísel všech atom� v elektroneutrální molekule je 0.

BaIICl–I2 2 + 2.(–1) = 0

KIO–IIHI 1 + (–2) + 1 = 0 11) V kationtech a aniontech je sou�et oxida�ních �ísel roven náboji iont�, nap�.

NH4+: N–III , 4 HI: –3 + 4 ⋅ 1 = 1

SO42–: SVI , 4 O–II: 6 + 4.(–2) = –2

Oxida�ní �íslo je pojem formální a v mnoha p�ípadech neodpovídá skute�né elektronové konfiguraci v molekule. Potíže s ur�ováním mohou nastat v takových p�ípadech, kdy prvky ve slou�enin� mají stejnou hodnotu elektronegativity, nap�. u NCl3, S4N4 aj. V takových p�ípadech rozhoduje o hodnot� oxida�ního �ísla prvku chemické chování slou�eniny.

2.1.1 Vyzna�ení oxida�ního �ísla Vyzna�ení oxida�ního �ísla se provádí:

a) ve vzorci: �ímskými �íslicemi vpravo nahoru ke zna�ce prvku (Stockovo �íslo). Cl–I, O–II

b) v názvu: α) �ímskými �íslicemi v kulaté závorce za název prvku (jen vzácn� – viz dále) β) koncovkou:

– záporné oxida�ní �íslo: koncovka -id bez ohledu na velikost oxida�ního �ísla: F–I... fluorid S–II ... sulfid O–II ... oxid H–I ... hydrid – kladné oxida�ní �íslo: soustavou názvoslovných zakon�ení, závisejících na velikosti oxida�ního �ísla (tab. VII).

Tabulka VII: Názvoslovná zakon�ení pro vyzna�ení kladného oxida�ního �ísla

oxida�- ní �íslo

zakon�ení pro jeden

atom

p�íklad název zakon�ení pro anion

kyslíkaté soli

p�íklad aniontu

název

I -ný NaI sodný -nan ClO– chlornan II -natý MgII ho�e�natý -natan [PtCl4]

2– tetrachloroplatnatan III -itý AlIII hlinitý -itan NO2

– BO3

3– dusitan boritan

IV -i�itý CIV uhli�itý -i�itan SO32– si�i�itan

V -i�ný -e�ný

NV PV

dusi�ný fosfore�ný

-i�nan -e�nan

NO3–

ClO3–

PO43–

dusi�nan chlore�nan fosfore�nan

VI -ový SIV sírový -an SO42– síran

VII -istý MnVII manganistý -istan MnO4– manganistan

VIII -i�elý OsVIII osmi�elý -i�elan OsO52– osmi�elan

29

Ur�ení oxida�ního �ísla podle definice Oxida�ní �íslo prvku m�žeme ur�it p�ímo z jeho definice, známe-li elektronegativity vzájemn� vázaných atom�. Uvažujme molekulu vody: H2O HOH H••O••H Každému z vazebných partner� náleží jeden elektron z vazebného elektronového páru: H•|•O•|•H Význam symbol�: elektronový pár

• elektron •• elektronový pár | �ára znázor�ující schematické p�id�lení vazebných elektron�

jednotlivým atom�m

Elektronegativity vázaných atom� jsou: X(H) = 2,2 X(O) = 3,5

Vzhledem k tomu, že kyslík má tedy v�tší elektronegativitu než vodík, p�id�lí se mu podle definice oxida�ního �ísla všechny elektrony z jeho vazeb s vodíkem (myšlenkov�): H |••O••| H Tím ovšem na atomu kyslíku p�ebývají dva (záporn� nabité) elektrony ve srovnání s p�vodním elektricky neutrálním uspo�ádáním, jeho formální náboj je tedy 2– a jeho oxida�ní �íslo je –II. Na atomu vodíku naopak vždy jeden elektron chybí, formální náboj každého z atom� vodíku je tedy 1+ a jeho oxida�ní �íslo je I (znaménko + se v zápise oxida�ního �ísla neuvádí). Jak již bylo �e�eno, oxida�ní �íslo je formální pojem, jak nazna�uje následují úvaha na p�íkladu molekuly methanu CH4. Elektronegativity vazebných partner� jsou: X(C) = 2,5 a X(H) = 2,2. Rozdíl elektronegativit je 0,3, z �ehož plyne, že se ve skute�nosti jedná o slou�eninu s nepolárními vazbami a všechny vázané atomy jsou elektricky neutrální, nenesou tedy žádný elektrický náboj:

H •

•

H • | • C • | • H •

• H

P�esto m�žeme všem atom�m p�i�adit oxida�ní �ísla podle definice:

H

• •

H |• • C • •| H • •

H

Kdyby (podle definice) byly všechny vazebné elektrony p�id�leny vždy elektronegativn�jšímu partnerovi (tj. uhlíku), chyb�l by na každém atomu vodíku jeden elektron a každý atom vodíku by m�l formální náboj 1+. Oxida�ní �íslo vodíku v methanu je tedy I. Zárove� by byly uvažované �ty�i elektrony (od každého atomu vodíku jeden) p�id�leny atomu uhlíku, který by m�l formální náboj 4–. Oxida�ní �íslo uhlíku v methanu je tedy –IV.

Formální náboj iontu je v n�kterých p�ípadech zapot�ebí od oxida�ního �ísla pe�liv� odlišovat, podobn� jako je zapot�ebí rozlišovat použití arabských a �ímských �íslic:

30

Stockovo �íslo = oxida�ní �íslo atomu. Zapisuje se �ímskými �íslicemi. UVIO2SO4 síran uranylu(VI) Zápis „ UVI “ znamená, že uran má v této slou�enin� oxida�ní �íslo VI. Ewensovo-Bassettovo �íslo = formální elektrický náboj iontu. Zapisuje se arabskými �íslicemi. UO2

2+ uranyl(2+) Zápis „ uranyl(2+) “ znamená, že skupina UO2 (tj. uranyl) má celkový formální náboj 2+. UO2SO4 síran uranylu(2+) Zp�sob zápisu Stockova a Ewens-Bassettova �ísla je nutno pe�liv� odlišovat, jak ilustruje následující schéma: Stockovo �íslo S–II Cl–I Ag0 HI MgII –II –I 0 I II Ewensovo-Bassettovo �íslo

SO42–, Cl–, Ag H+, Mg2+, 2– – nepíše se + 2+

31

2.1.2 Cvi�ení II: Oxida�ní �ísla prvk� Úloha 16: N�které prvky mají ve svých b�žných slou�eninách stálé oxida�ní �íslo. Ke každé uvedené zna�ce prvku vyzna�te takové oxida�ní �íslo, jaké by m�l atom tohoto prvku v molekule své b�žné slou�eniny. F, Na, Mg, Zn, Al, Ca. Úloha 17: Ur�ete oxida�ní �íslo kyslíku v následujících slou�eninách: a) H2O, b) H2O2, c) BaO2, d) OF2, e) HClO, f) Rb2O2, g) K2O2, h) Ca(OH)2, i) KClO3, j) H2S2O7 Úloha 18: Ve které z uvedených slou�enin má kyslík kladné oxida�ní �íslo a pro�? a) H2O, b) H2O2, c) BaO2, d) OF2, e) HClO, f) RbO2, g) K2O2, h) Ca(OH)2, i) KClO3, j) H2S2O7 Úloha 19: Opravte chybné hodnoty oxida�ních �ísel kov� v následujících slou�eninách: a) FeIII(NO3)3, b) CaIIHPO4, c) Al–IIIH3, d) PbICO3, e) NaIINO2, f) NH4MgIPO4,g) Li2

ISO4, h) KIClO4, i) K

I2CO3, j) CaII(HS)2, k) CoIV(NO3)2, l) NaI

3BO3

Úloha 20: Sestavte vzorce následujících železných rud a ur�ete oxida�ní �ísla atom� železa. a) krevel (oxid), b) ocelek (uhli�itan), c) magnetovec (podvojný oxid)

Nápov�du naleznete v p�íloze I. Úloha 21: Ur�ete oxida�ní �ísla atom� kov� v následujících podvojných oxidech a zárove� sestavte jejich vzorce. a) oxid ho�e�nato-hlinitý (spinel) b) oxid železnato-chromitý (chromit) c) oxid železnato-titani�itý (ilmenit) Úloha 22: V následujících t�ech redoxních rovnicích vyzna�te oxida�ní �ísla pouze u t�ch atom�, jejichž hodnota oxida�ního �ísla se m�ní. a) 3 As + 5 HNO3 + 2 H2O → 3 H3AsO4 + 5 NO b) 6 KI + K2Cr2O7 + 7 H2SO4 → 3 I2 + Cr2(SO4)3 + 4 K2SO4 + 7 H2O c) 3 I2 + 10 HNO3 → 6 HIO3 + 10 NO + 2 H2O Úloha 23: Ve které z uvedených slou�enin má mangan nejvyšší oxida�ní �íslo a jaká je jeho hodnota? a) Mn2O3, b) MnO2, c) Mn3O4, d) K2MnO4, e) MnO, f) KMnO4 Úloha 24: Ve které z uvedených slou�enin má chlor nejnižší oxida�ní �íslo a jaká je jeho hodnota? a) Cl2O, b) CaCl2, c) ClO2, d) Cl2O3, e) HClO, f) NaClO2, g) KClO3, h) Cl2O7, i) HClO4 Úloha 25: Napište vzorce: a) kyselin, ve kterých má atom jodu oxida�ní �íslo: a) V ...............

b) VII ............... c) I ...............

b) oxid� dusíku, ve kterých má atom dusíku oxida�ní �íslo: d) I ............... e) II ............... f) III ...............

g) IV ............... h) V ...............

32

2.2 Racionální (systematické) názvy slou�enin Racionální (systematický) název chemické slou�eniny se �ídí p�esn� stanovenými pravidly. Název slou�eniny se tvo�í ze základu (kmene) názvu, který je dopln�n p�edponami (prefixy) nebo koncovkami (sufixy), p�ípadn� ob�ma uvedenými složkami. Racionální chemické názvy anorganických slou�enin jsou v�tšinou dvouslovné, tvo�ené podstatným jménem a p�ídavným jménem, nebo dv�ma podstatnými jmény, z nichž zpravidla druhé je uvád�né v genitivu (ve druhém pád�). Víceslovné názvy jsou frekventovány málo a užívají se nap�. u krystalohydrát� p�i vyjad�ování p�ítomnosti molekul vody.

P�íklady racionálních názv� anorganických slou�enin:

a) dvouslovných b) víceslovných chlorid sodný dihydrát síranu vápenatého sulfid amonný hexahydrát dusi�nanu kobaltnatého uhli�itan sodný peroxohydrát dioxoboritanu sodného peroxid vodíku heptahydrát síranu železnatého fluorid dikyslíku amoniakát chloridu hlinitého trikarbid železa pentahydrát síranu m�natého S jednoslovnými chemickými názvy se v anorganické chemii, na rozdíl od nomenklatury v�tšiny organických slou�enin, setkáváme zpravidla u vžitých triviálních názv�, které jsou v�tšinou historického p�vodu a neinformují o chemickém složení dané slou�eniny. Od povolených triviálních názv� je nutno odlišovat technické názvy dosud b�žn� používané v technické praxi a mineralogické názvy ozna�ující p�írodní nerosty, které mají charakter chemických názv�. P�íklady: a) triviální názvy b) technické názvy c) mineralogické názvy voda pálené vápno k�emen fosgen �pavek pyrit amoniak modrá skalice vápenec hydrazin kyselina solná sádrovec

2.2.1 Názvoslovné p�edpony (prefixy) Názvoslovné p�edpony (prefixy) jsou t�í typ�. Jednak p�edpony ur�ující typ atom� nebo atomových skupin,

jednak p�edpony ur�ující po�et atom� nebo atomových skupin (�íslovkové p�edpony) a jednak strukturu molekul.

a) Názvoslovné p�edpony ur�ující typ atom� nebo atomových skupin se skládají z jedné nebo více slabik, kterými se vyjad�uje p�ítomnost ur�itých atom� nebo skupiny atom� v molekule slou�eniny, nap�. chlor-, brom-, kyano-, thiokyanato-, nitro-, methyl-, ethyl- apod. P�íklady: dichlorboran BCl2H hexakyanoželezitan sodný Na3[Fe(CN)6] methylester kyseliny sírové (CH3O)SO2H b) �íslovkové p�edpony (prefixy) jsou shodn� využívané v anorganické i organické chemii a pomocí nich se vyjad�ují stechiometrické pom�ry ve slou�eninách, po�et atom� téhož prvku nebo atomových skupin v molekule, apod. Podle zp�sobu použití je lze rozd�lit na jednoduché a násobné. α) V jednoduchých �íslovkových p�edponách se využívají �ecké nebo latinské názvy �íslovek nebo jejich zlomk�, jak nazna�uje tabulka VIIIa. Používají se v�tšinou k vyjád�ení po�tu atom� ur�itého prvku.

33

Tabulka VIIIa: P�ehled jednoduchých �íslovkových p�edpon název p�edpony odpovídající

�íslovka název p�edpony odpovídající

�íslovka hemi- 1/2 trideka- 13 seskvi- 3/2 tetradeka- 14 mono- 1 atd. di- 2 ikosa 20 tri- 3 henikosa 21 tetra- 4 dokosa- 22 penta- 5 trikosa- 23 hexa- 6 atd. hepta- 7 triakonta- 30 okta- 8 tetrakonta- 40 nona- 9 pentakonta- 50 deka- 10 atd. undeka- 11 hekta- 100 dodeka- 12 �íslovková p�edpona mono- se zpravidla v názvu neuvádí. Rovn�ž se upouští od �íslovkových p�edpon u slou�enin, které jsou jednozna�n� definované. Tak nap�íklad Al2O3 se nepojmenovává jako trioxid dihlinitý, ale oxid hlinitý. Jednoduché �íslovkové p�edpony se píší dohromady se základem názvu. Je-li po�et atom� velký, používá se p�edpona poly- nap�. polysulfidy (v nichž jsou atomy síry uspo�ádány �et�zovit�). P�edpona poly- se používá zejména v p�ípadech, kdy p�esné ur�ení vyššího po�tu atom� není nutné.

P�íklady: dihydrogenfosfore�nan sodný NaH2PO4 tetrafosfor P4 hemihydrát síranu vápenatého CaSO4 ⋅ 1/2H2O trioxid ho�e�nato-titani�itý MgTiO3 β) K vyjád�ení po�tu složit�jších atomových skupin v molekule se užívají násobné �íslovkové p�edpony (viz tab. VIIIb), zejména v p�ípadech, kdy by použitím jednoduchých �íslovek došlo k porušení jednozna�nosti. Tabulka VIIIb: P�ehled násobných �íslovkových p�edpon název p�edpony odpovídající �íslovka bis- dvakrát tris- t�ikrát tetrakis- �ty�ikrát pentakis- p�tkrát hexakis- šestkrát Z tabulky je z�ejmé, že tyto �íslovkové p�edpony se s výjimkou prvních dvou (bis-, tris-) tvo�í od jednoduchých �íslovkových p�edpon p�idáním p�ípony -kis. Násobné �íslovkové p�edpony se píší dohromady se složkou názvu, ke které se vztahují. V p�ípad� použití násobných �íslovkových p�edpon se opakovaná složka dává do kulatých závorek. P�íklady: Al2(SO4)3 tris(síran) dihlinitý Na6ClF(SO4)2 chlorid-fluorid-bis(síran) hexasodný Ca5F(PO4)3 fluorid-tris(fosfore�nan) pentavápenatý Cu3(CO3)2F2 bis(uhli�itan)-difluorid trim�natý

34

Odlišnost jejich použití od použití p�edpon jednoduchých vyplyne z následujících p�íklad�: P�íklady: K2S2O7 disíran draselný, tj. slou�enina obsahující dichromanovou skupinu (obsahující

dva centrální atomy síry) – jednoduchá p�edpona Ce(SO4)2 bis(síran) ceri�itý, tj. slou�enina obsahující dv� síranové skupiny (každá má

jeden atom S) – násobná p�edpona Ca(I3O8)2 bis(trijodi�nan) vápenatý, tj slou�enina obsahující dv� trijodi�nanové skupiny

(každá má 3 centrální atomy) – nutno použít oba druhy p�edpon �íslovkové p�edpony se b�žn� vyskytují také v názvech organických slou�enin a jsou podrobn� diskutovány v rámci organické nomenklatury, kde se jejich prost�ednictvím vyzna�uje také poloha atom� nebo atomových skupin, násobných vazeb apod. P�íklady: 1,3-butadien CH2=CH–CH=CH2 1-propanol CH3–CH2–CH2–OH 1,2,3-trichlorpropan CH2Cl–CHCl–CH2Cl

c) Strukturní p�edpony se rovn�ž využívají ke zp�esn�ní chemického názvu slou�eniny poskytnutím dalších informací, p�edevším stereochemického charakteru. Pat�í k nim zejména p�edpony cis-, trans-, vyjad�ující prostorové uspo�ádání molekuly. Strukturní p�edpony se od následující �ásti názvu odd�lují poml�kou, nap�. cis-diammin-dichloroplatnatý komplex.

2.2.2 Názvoslovné koncovky (sufixy) Názvoslovné koncovky (sufixy) se p�ipojují za základ názvu slou�eniny. V �eském

názvosloví se užívají bu shodn� s mezinárodními, nebo byla vytvo�ena specificky �eská zakon�ení p�edevším podle oxida�ních �ísel. Mezi názvoslovné koncovky, které jsou v souladu s mezinárodními, pat�í -id, -an, -yl, -onium, -ol, -al, apod. P�íklady: SF6 fluorid sírový H3O

+ oxonium AsH3 arsan CH3OH methanol Ni(CO)4 tetrakarbonyl niklu HCOH methanal

�eská zakon�ení respektují oxida�ní �ísla (sodný, vápenatý, hlinitý, uhli�itý, dusi�ný, sírový, manganistý, osmi�elý) a byla již diskutována v kapitole 2.1.

2.2.3 Po�adí zápisu atom� a atomových skupin ve vzorcích anorganických

slou�enin Pro po�adí zápisu atom� a atomových skupin ve vzorcích anorganických slou�enin se dodržují p�ijatá pravidla: 1) Kationty jsou zapisovány doleva, anionty doprava. P�íklady:

vzorec slou�eniny kation anion NaCl Na+ Cl– H2SO4 H+ SO4

2– [PtII(NH3)4][CuIICl–I

4] [PtII(NH3)4]2+ [CuIICl–I

4]2–

Na[Co–I(CO)4] Na+ [Co–I(CO)4]–

35

2) Skupiny atom� s neiontovými vazbami bývají umíst�ny v�tšinou tak, aby atomy s kladným oxida�ním �íslem byly vlevo a atomy se záporným oxida�ním �íslem vpravo: P�íklady:

vzorec slou�eniny �i atomové skupiny

atom s kladným oxida�ním �íslem

atom se záporným oxida�ním �íslem

N2O5 NV O–II SO4

2– SVI O–II H2S HI S–II HBr HI Br–I

MnO4– MnVII O–II

Výjimku z tohoto pravidla p�edstavují funk�ní a strukturní vzorce, vzorce n�kterých

slou�enin se vžitými triviálními názvy a zejména nomenklatura organické chemie, kdy má p�ednost zachování standardního zápisu funk�ních skupin, p�ípadn� rozlišení vazebných izomer�: P�íklady:

vzorec slou�eniny �i

atomové skupiny atom s kladným

oxida�ním �íslem atom se záporným oxida�ním �íslem

NH3 (amoniak) HI N–III CH4 (methan) HI C–IV CS2 (sirouhlík) SII C–IV

OCN– (kyanatanový anion) CIV O–II, N–III NCO– (isokyanatanový

anion) CIV O–II, N–III

CH3CH2COCH2CHOHCH3

(2-hydroxy-4-hexanon) C–IIIHI

3C–IIHI

2CIIO–IIC–IIHI

2C0HIO–IIHIC–IIIHI

3

3) Je-li ve skupin� vázáno n�kolik atom� �i skupin na tentýž atom (tzv. centrální atom), uvádí se nejprve centrální atom a za ním následují ostatní složky v abecedním po�adí (jedná se zejména o �azení aniont� u podvojných a smíšených solí a o �azení ligand� u koordina�ních slou�enin). P�i pojmenování takovéto slou�eniny se �tou jednotlivé vázané složky zleva doprava, centrální atom však až poslední. P�íklady:

a) podvojné soli Anionty �adíme abecedn� podle po�áte�ních písmen zna�ek prvk� centrálních atom�: Ca5F(PO4)3 fluorid-tris(fosfore�nan) pentavápenatý („F“ je abecedn� d�íve než „P“) Cu3(CO3)2F2 bis(uhli�itan)-difluorid trim�natý („C“ je abecedn� d�íve než „F“) Na6ClF(SO4)2 chlorid-fluorid-bis(síran) hexasodný („C“ je abecedn� d�íve než „F“ a to je abecedn� d�íve než „S“)

b) koordina�ní slou�eniny Ligandy �adíme abecedn� podle jejich psaných názv�: Na3[CoI(CN)5] jodo-pentakyanokobaltitan trisodný („j“ (jodo) je abecedn� d�íve než „k“ (kyano)) [Co(NH3)3(H2O)Cl2]Cl chlorid triammin-aqua-dichlorokobaltitý („am“ (ammin) je abecedn� d�íve než „aq“ (aqua) a to je abecedn� d�íve

než „ch“ (chloro))

36

4) Hydrátovou vodu (nebo vzorce jiných rozpoušt�del tvo�ících spole�né krystaly s danou látkou) píšeme až za vzorec slou�eniny a odd�lujeme te�kou (názvosloví adi�ních slou�enin je podrobn� diskutováno v kapitole 3.2.5.5): ZnSO4 ⋅ 7H2O heptahydrát síranu zine�natého CuCl2 ⋅ 2C2H5OH diethanolát chloridu m�natého CaCl2 ⋅ 8NH3 oktaamoniakát chloridu vápenatého NaBO2 ⋅ H2O2 peroxohydrát dioxoboritanu sodného 3CdSO4 ⋅ 8H2O síran kademnatý-voda (3:8) CaCl2 ⋅ 5(CH3OH) chlorid m�natý-methanol (1:5) 5) Název slou�eniny je tvo�en dv�ma slovy (u solvát� t�emi): (1.) (název rozpoušt�dla) 1. (2.) název záporné �ásti molekuly 2. (3.) název kladné �ásti molekuly P�íklady: 1. 2. (1.) (2.) (3.) CuSO4 síran m�natý Al2O3 oxid hlinitý PbS sulfid olovnatý Ca(HCO3)2 hydrogenuhli�itan vápenatý [Pt (NH3)4][CuCl4] tetrachlorom�natan tetraamminplatnatý [Pt(NH3)4ClBr]Cl2 chlorid tetraammin-chloro-bromoplati�itý MgCl(OH) chlorid-hydroxid ho�e�natý Cu3(CO3)2F2 bis(uhli�itan)-difluorid trim�natý UVIO2SO4 síran uranylu(VI) CuSO4�5H2O pentahydrát síranu m�natého CuCl2�2C2H5OH diethanolát chloridu m�natého NaBO2�H2O2 peroxohydrát dioxoboritanu sodného

2.3 Chemické vzorce

Chemické vzorce anorganických slou�enin poskytují jednoduchou a názornou charakteristiku. Skládají se ze symbol� prvk� a z �íselných index�, p�ípadn� dalších pomocných znak� názvoslovných jednotek, jako jsou kulaté, hranaté a složené závorky, te�ky, �árky, kladná a záporná znaménka, symboly vyjad�ující polaritu vazby, aj.

Chemické vzorce se používají p�edevším v chemických rovnicích, zaznamenávajících probíhající chemické d�je, v laboratorních prepara�ních návodech a v chemickém textu všude tam, kde p�ehledné chemické vzorce umož�ují lepší srozumitelnost.

2.3.1 Typy chemických vzorc� Podle pot�eby použití lze chemické vzorce zapisovat r�znými zp�soby, které se liší mírou informací o struktu�e uvažované látky.

Stechiometrický vzorec (empirický) vyjad�uje stechiometrické složení dané slou�eniny, tj. ur�uje, které atomy a v jakém pom�ru jsou ve slou�enin� obsaženy. Po�et slou�ených atom� se vyzna�uje �íselným indexem vpravo dole za zna�kou prvku. �íslice 1 se zpravidla neuvádí. Vzorec se obvykle uzavírá do složených závorek. P�íklady: {CH2} Zápis znamená, že v molekule dané slou�eniny je vázán uhlík s vodíkem

v pom�ru po�tu atom� 1:2, tedy nap�. C2H4 nebo C3H6 nebo C20H40 atd. Uvedený zápis tedy odpovídá jakémukoliv cykloalkanu nebo alkenu. Skute�nost, že

37

nem�že jít o molekulu s molekulovým vzorcem (viz dále) CH2, však z tohoto zápisu neplyne.

{P2O5} Zápis znamená, že v molekule dané slou�eniny je vázán fosfor s kyslíkem v pom�ru po�tu atom� 2:5, tedy nap�. P2O5 nebo P4O10.

Molekulový vzorec (souhrnný) vyjad�uje nejen stechiometrické složení slou�eniny, ale

i její relativní molekulovou hmotnost, tedy p�esné po�ty vázaných atom�. Umož�uje odlišit polymerní formy slou�enin. V mnoha p�ípadech je shodný se vzorcem stechiometrickým. P�íklady: molekulový vzorec chemický název stechiometrický (empirický) vzorec

NO2 (monomerní) oxid dusi�itý {NO2}

N2O4 dimerní oxid dusi�itý {NO2}

P2O5 monomerní oxid fosfore�ný {P2O5}

P4O10 dimerní oxid fosfore�ný {P2O5}

H2O voda {H2O}

NaCl chlorid sodný {NaCl}

Racionální (funk�ní) vzorec umož�uje zd�raznit p�ítomnost charakteristických atomových skupin, tzv. funk�ních skupin v dané slou�enin�. P�edstavuje zjednodušenou formu strukturního vzorce. P�i jejich používání je t�eba dodržovat ur�itá pravidla:

– Funk�ní skupiny je možno pro v�tší p�ehlednost:

a) uzavírat do kulatých závorek, nap�.: Ca(OH)2, CH3(CH2)3OH, (NH2)2 b) odd�lovat vazebnou �árkou, nap�.: HO–Ca–OH, CH3–CH2–CH2–CH2–OH, H2N–NH2 c) odd�lovat te�kou, nap�.: HO�Ca�OH CH3�CH2�CH2�CH2�OH, H2N�NH2

– Je-li funk�ní skupina, molekula nebo ion komplexní, uvádí se v hranatých závorkách, nap�.: K2[PtCl6], K3[Fe(CN)6] – Vzorec solvatující molekuly v krystalosolvátu se od vzorce základní slou�eniny odd�luje te�kou,

která se �te „plus“ nebo „krystaluje s“. Po�et molekul se vyjád�í arabskou �íslicí p�ed vzorcem (obvykle se od n�j neodd�luje mezerou). Analogicky se píší i vzorce adi�ních slou�enin a klathrát� (viz dále). Nap�.:

CuSO4 � 5H2O 8Kr � 46H2O NaBO2 � H2O2 NH3 � C6H6 � Ni(CN)2

Strukturní (konstitu�ní) vzorec zobrazuje, které atomy jsou navzájem spojeny, zpravidla však neudává prostorové uspo�ádání molekuly a nemusí uvád�t ani násobnost vazeb. P�íklady: Typ vzorce: Název:

stechio-metrický

molekulový funk�ní strukturní

cyklobutan {CH2} C4H8 (CH2)4

H H | | HCCH | | HCCH | | H H

38

2-buten (but-2-en)

{CH2} C4H8 CH3CHCHCH3 H H | | HCC==CCH | | | | H H H H

peroxid vodíku

{HO} H2O2 HO–OH H−O−O−H

kyselina sírová

{H2SO4} H2SO4 H2SO4 H−O O \ / S / \ H−O O

Jeho �asto užívanou formou je elektronový strukturní vzorec, který graficky vyjad�uje

uspo�ádání valen�ních elektron� (vazebných i nevazebných) v atomu, iontu nebo molekule.

Parciální náboje na atomech spojených kovalentní vazbou se vyzna�ují znaménky ⊕, , δ+, δ-, Kovalentní vazbu symbolizují �árky − (jednoduchá vazba), = (dvojná vazba), ≡ (trojná vazba) mezi slou�enými atomy.

P�íklady:

oxid uhli�itý voda fosfan oxid uhelnatý chlorovodík Geometrický (konfigura�ní) vzorec znázor�uje prostorové uspo�ádání atom�, iont� nebo molekul.

oxid uhli�itý

voda fosfan oxid uhelnatý

chlorovodík fluorid sírový

Krystalochemický (koordina�ní) vzorec vyjad�uje koordina�ní �ísla, tj. po�et atom�, iont� nebo molekul, které bezprost�edn� obklopují ur�itý atom v krystalové struktu�e. Koordina�ní �ísla se zapisují ve tvaru zlomku (jejich pod�lením dostáváme odpovídající koeficient ve stechiometrickém vzorci). �itatel udává koordina�ní �íslo prvního atomu (nebo iontu �i molekuly), jmenovatel udává koordina�ní �íslo druhého atomu (nebo iontu �i molekuly). Význam koeficient� si vysv�tlíme na p�íkladech:

4/2 = 2, stechiometrický vzorec dané slou�eniny je tedy {SiO2}. Koordina�ní �íslo Si je 4, atom Si je tedy obklopován �ty�mi atomy O. Koordina�ní �íslo O je 2, atom O je tedy obklopován dv�ma atomy Si.

6/3 = 2, stechiometrický vzorec dané slou�eniny je tedy {TiO2}. Koordina�ní �íslo Ti je 6, atom Ti je tedy obklopován šesti atomy O. Koordina�ní �íslo O je 3, atom O je tedy obklopován t�emi atomy Ti.

6/6 = 1, stechiometrický vzorec dané slou�eniny je tedy {NaCl}. Koordina�ní �íslo Na je 6, atom Na je tedy obklopován šesti atomy Cl. Koordina�ní �íslo Cl je 6, atom Cl je tedy obklopován šesti atomy Na.

���

���

36

TiO

���

���

24

SiO

���

���

66

NaCl

39

C:\Documents and Settings\cidlova\Plocha\hana\výuka\skripta\NÁZVOSLOVÍ\ELEKTRON.DOC

40

2.3.2 Cvi�ení III: Vybrané názvy anorganických slou�enin a typy jejich chemických vzorc�

Úloha 26: K jednotlivým názv�m slou�enin p�i�ate p�íslušné stechiometrické a racionální vzorce: název stechiometrický vzorec racionální vzorec a) peroxid sodný I. {H2NO} A) NH4N3 b) azid amonný II. {NaO} B) Ca(OH)2 c) dusi�nan amonný III. {H4N2O3} C) NH4NO3 d) hydroxid vápenatý IV. {HN} D) NH4NO2 e) dusitan amonný V. {CaH2O2} E) Na2O2 Úloha 27: Molekuly oxidu fosforitého, oxidu fosfore�ného, oxidu dusi�itého a chloridu hlinitého tvo�í dimery. Napište jejich molekulové vzorce: a) oxid fosforitý b) oxid fosfore�ný c) oxid dusi�itý d) chlorid hlinitý Úloha 28: Napište obecné molekulové a strukturní vzorce nejjednodušších oxid� prvk� (obecn� zna�ených M) v oxida�ním �ísle I, II, III, IV, V, VI, VII, VIII. Oxida�ní �íslo prvku M obecný molekulové vzorec

nejjednoduššího oxidu obecný strukturní vzorec oxidu

I (MI) {M2O} M−O−M II (MII) III (MIII) IV (MIV) V (MV) VI (MVI) VII (MVII) VIII (MVIII)

Úloha 29: Rozt�ite množinu oxid� {WO3, Cu2O, Ga2O3, N2O, MoO3, PbO2, Sb2O3, UO3, Li2O, Mn2O3, SnO2, SO2} do �ty� skupin podle typu jejich strukturního vzorce. Stechiometrické vzorce nahrate názvy. obecný vzorec název slou�eniny M − O − M O = M = O O

M O O

O =M − O − M = O Úloha 30: Které z t�chto prvk� se vyskytují v p�írod� v podob� dvojatomových molekul? a) �ervený fosfor c) neon e) ozon g) síra b) bílý fosfor d) vodík f) chlor h) dusík Úloha 31: Napište strukturní vzorce následujících slou�enin síry: a) H2S2O3 b) H2SO4 c) H2SO3 d) SO3 e) SO2

41

Úloha 32: Dopl�te volné elektronové páry ve vzorcích následujících kyselin. Potom upravte vzorce tak, aby konfigurace na atomu P vyhovovala oktetovému pravidlu: O || H − O − P − H | H

O || H − O − P − H | O | H

O || H − O − P − O − H | O | H

Úloha 33: Napište názvy nerost�, které jsou zde vyjád�eny krystalochemickým vzorcem.

a) SiO42

���

���

b) NaCl66

���

���

Úloha 34: Napište racionální vzorce t�chto látek: a) chlorid-oxid bismutitý d) bis (uhli�itan)-dihydroxid triolovnatý b) chlorid-chlornan vápenatý e) bis (choristan)-tetrahydroxid tricínatý c) bromid-hydroxid ho�e�natý f) oxid vápenato-titani�itý Úloha 35: Opravte názvy, ve kterých jsou chybn� vyjád�eny �íslovkové p�edpony: a) K2Cr2O7 heptaoxodichroman didraselný b) S8 heptasíra c) H3BO3 kyselina dihydrogenboritá d) CaF2 fluorid vápenatý e) Ca5F(PO4)3 fluorid-bis(fosfore�nan) heptavápenatý f) ZnSO4 ⋅ 7H2O heptahydrát síranu zine�natého g) N(SO3H)3 kyselina nitrido-tris(sírová) h) KAl(SO4)3 ⋅ 12H2O undekahydrát síranu draselno-hlinitého

42

2.4 Názvy iont� a atomových skupin Názvem ionty jsou ozna�ovány elektricky nabité �ástice, které lze rozlišit podle polarity náboj� na anionty a kationty. Podle po�tu atom� (jader) je lze dále rozlišovat na jednoatomové (jednojaderné) a víceatomové (vícejaderné).

2.4.1 Názvy kationt� Kationty jsou ionty s kladným elektrickým nábojem.

a) Jednoatomové kationty Jejich názvy se skládají z podstatného jména kation a p�ídavného jména tvo�eného ze základu názvu daného prvku a z koncovky ur�ené oxida�ním �íslem: P�íklady: Li+ kation lithný Al3+ kation hlinitý Ca2+ kation vápenatý Ce4+ kation ceri�itý

b) Víceatomové kationty odvozené od kovalentních hydrid� adicí protonu (H+) a jejich deriváty

Jejich názvy se tvo�í bu p�ipojením koncovky „-onium“ k základu latinskému názvu st�edového atomu (jednoslovné) nebo dvojslovné použitím podstatného jména kation a p�ídavného jména se zakon�ením „-oniový“ ∗.

P�íklady: jednoslovný název dvojslovný název PH3 fosfan PH4

+ fosfonium kation fosfoniový H2S sulfan H3S

+ sulfonium kation sulfoniový HF fluorovodík H2F

+ fluoronium kation fluoroniový Obecn� (pro jednoslovné názvy):

XH4+ (X = P, As, Sb) fosfonium, arsonium, stibonium

XH3+ (X = O, S, Se, Te) oxonium, sulfonium, selenonium, telluronium

H2X+ (X = F, I) fluoronium, jodonium

Podobn� se tvo�í i názvy derivát� t�chto slou�enin: SbH3 stiban SbH4

+ stibonium –CH3 methyl Sb(CH3)4+ tetramethylstibonium

c) Kation amonný a jeho deriváty

Výjimku z pravidla (b) tvo�í kation NH4

+ zvaný kation amonný (nikoliv amonium nebo kation amoniový). Zakon�ením „-amonný“ se tvo�í názvy také všech kationt� odvozených substitucí od amoniaku nebo jiných zásad, jejichž pojmenování kon�í „-amin“. P�íklady: NH3 amoniak NH4

+ kation amonný [(CH3)3NH]+ kation trimethylamonný [(CH3)4N]+ kation tetramethylamonný HONH2 hydroxylamin HONH3

+ kation hydroxylamonný

∗ Výjimku z tohoto pravidla tvo�í kation NH4

+ ... kation amonný (viz další text).

43

d) Kationty odvozené adicí H+ na jiné dusíkaté zásady Názvy t�chto kationt� se tvo�í p�ipojením koncovky „-ium“ k názvu p�íslušné zásady. Lze-li od dusíkaté zásady vytvo�it více než jeden kation, je ú�elné v názvu vyzna�it jeho náboj (shodný s po�tem adovaných proton�): P�íklady: C6H5NH2 anilin C6H5NH3

+ anilinium C5H5N pyridin C5H5NH+ pyridinium N2H4 hydrazin N2H5

+ hydrazinium (1+) N2H6

2+ hydrazinium (2+) e) Víceatomové kationty odvozené od víceprvkových kyselin adicí H+ Jejich názvy se tvo�í p�ipojením koncovky „-acidium“ k základu latinského názvu kyseliny: P�íklady: H2NO3

+ nitratacidium CH3COOH2

+ acetatacidium, nebo acetacidium

2.4.2 Názvy aniont�

Anionty jsou ionty nesoucí záporný elektrický náboj.

a) Jednoatomové a n�které víceatomové anionty Názvy t�chto aniont� v solích nesou zakon�ení „-id“, názvy samostatných aniont� jsou tvo�eny slovem „anion“ (resp. „ion“) a nesou zakon�ení „-idový“. P�íklady: H– anion hydridový NH2

– anion amidový D– anion deuteridový NH2– anion imidový F– anion fluoridový N3– anion nitridový Cl– anion chloridový N3

– anion azidový Br– anion bromidový N2H3

– anion hydrazidový I– anion jodidový P3– anion fosfidový I3

– anion trijodidový Sb3– anion antimonidový O2– anion oxidový C2

2– anion acetylidový O2

2– anion peroxidový C4– anion karbidový O2

– anion hyperoxidový Si4– anion silicidový O3

– anion ozonidový CN– anion kyanidový OH– anion hydroxidový SCN– anion thiokyanatanový (rhodanidový) S2– anion sulfidový OCN– anion kyanatanový S2

2– anion disulfidový NCS– anion isothiokyanatanový HS– anion hydrogensulfidový NCO– anion isokyanatanový Se2– anion selenidový B3– anion boridový Te2– anion telluridový

b) Anionty odvozené od kyslíkatých kyselin Jejich názvy vycházejí z �eského názvu centrálního atomu a nesou zakon�ení podle oxida�ního �ísla tohoto atomu.

44

Názvoslovná zakon�ení pro anionty kyslíkatých kyselin se odvozují od názvoslovných zakon�ení pro kationty (-ný, -natý, -itý, ...) tak, že se koncové „ý“ nahradí koncovkou „-an“. Jedinou výjimkou je posun „ový“ → „an“ (viz tabulka IX). P�íklad: SO3

2– anion si�i�itanový, si�i�itan ale

SO42– anion síranový (nikoliv sírovanový), resp. síran (nikoliv sírovan)

V p�ípad� samostatného iontu se p�ed název p�idá podstatné jméno „anion“ (resp. „ion“) a za názvoslovné zakon�ení se p�idá koncovka „-ový“. Tabulka IX: Názvy aniont� odvozených od oxokyselin

oxida�ní �íslo

centrálního atomu

zakon�ení pro kation

zakon�ení pro anion kyslíkaté

soli

p�íklad aniontu

název aniontu v soli

název samostatného aniontu

I -ný -nan ClO– chlornan anion chlornanový II -natý -natan MnO2

2– manganatan anion manganatanový III -itý -itan NO2–

BO33–

dusitan boritan

anion dusitanový anion boritanový

IV -i�itý -i�itan SO32– si�i�itan anion si�i�itanový

V -i�ný -e�ný

-i�nan -e�nan

NO3–

ClO3–

PO43–

dusi�nan chlore�nan fosfore�nan

anion dusi�nanový anion chlore�nanový anion fosfore�nanový

VI -ový -an SO42– síran anion síranový

VII -istý -istan MnO4– manganistan anion manganistanový

VIII -i�elý -i�elan OsO52– osmi�elan anion osmi�elanový

Pozn.: Názvy aniont� lze odvodit od názv� p�íslušných kyselin takto: „kyselina“ → „ion“, resp. „anion“ koncové „-á“ (v p�ípad� oxida�ního �ísla VI „-ová“) → „-anový“ údaj o po�tu atom� H → údaj o celkovém záporném náboji aniontu: H2SO4 kyselina sírová SO4

2– anion síranový H5P3O10 kyselina katena-

pentahydrogentrifosfore�ná P3O10

5– anion katena-trifosfore�nanový(5–)

H2OsO5 kyselina osmi�elá OsO52– anion osmi�elanový

H6W6O21 kyselina hexahydrogenhexawolframová

W6O216– anion hexawolframanový(6–)

c) Polyanionty odvozené od kyslíkatých kyselin Polyanionty jsou anionty, obsahující více než jeden centrální atom. Pokud jsou všechny centrální atomy p�edstavovány jedním prvkem, mluvíme o izopolyaniontech, pokud jsou p�edstavovány alespo� dv�ma prvky, mluvíme o heteropolyaniontech. U obou typ� polyaniont� shodn� rozlišujeme dva strukturní typy – uspo�ádání cyklické a �et�zcovité (necyklické). Odlišení cyklických a �et�zcovitých struktur Pro cyklickou strukturu se používá ozna�ení „cyklo-“ (v�etn� poml�ky), pro necyklickou strukturu ozna�ení „katena-“. P�i stejných oxida�ních �íslech centrálních atom� se tyto dv� struktury liší nejen tvarem molekul, ale i po�tem atom� kyslíku a nábojem:

45

anion katena-trifosfore�nanový(5–) anion cyklo-trifosfore�nanový(3–) P3O10

5– P3O93–

Pozn.: Z ozna�ení struktury cyklo (resp. katena) plyne (p�i udání oxida�ních �ísel centrálních atom�) celkový náboj polyaniontu a naopak z celkového náboje polyaniontu a oxida�ních �ísel centrálních atom� vyplývá typ struktury (cyklo, katena). V názvu tedy nemusíme (ale m�žeme) uvád�t ob� informace.

A) Izopolyanionty jako centrální atomy obsahují jeden prvek. Jednotlivé centrální atomy se však dále mohou (ale nemusí) lišit svým oxida�ním �íslem. Oba p�ípady budou rozebrány odd�len�:

–Izopolyanionty se stejnými oxida�ními �ísly centrálních atom� Tvorba názvu ze vzorce:

Jednoduchá �íslovková p�edpona udává po�et centrálních atom�, názvoslovná koncovka udává jejich oxida�ní �íslo a pomocí Ewens-Bassettova �ísla se vyzna�í celkový náboj polyaniontu. Po�et kyslíkových atom� není nutno uvád�t.

P�íklady: Si2O7

6– anion dik�emi�itanový(6–) P3O10

5– anion trifosfore�nanový(5–) W6O21

6– anion hexawolframanový(6–) V názvu soli nebo kyseliny obsahující izopolyanion je možno místo Ewens-Bassettova �ísla udat po�et kationt�.

P�íklady:

K6Si2O7 dik�emi�itan hexadraselný nebo dik�emi�itan(6–) draselný Na5P3O10 trifosfore�nan pentasodný nebo trifosfore�nan(5–) sodný H6W6O21 kyselina hexahydrogenwolframová Tvorba vzorce z názvu

P�i tvorb� vzorce z názvu je t�eba se �ídit udanými po�ty atom�, skupin a oxida�ními �ísly. Problém nastává, není-li v názvu uvedeno Ewens-Bassettovo �íslo ani po�et kationt� ani po�et atom� kyslíku, nap�.: „dichroman draselný“. V tomto p�ípad� bez dalších informací nelze vzorec sestavit. Po�et atom� kyslíku však lze ur�it na základ� znalosti struktury polyaniont� kyslíkatých kyselin. Po�ty jednotlivých druh� atom� vyplynou ze strukturního vzorce:

O O O | | |O = P O P O P = O | || | O O O

O O | |O = P O P = O

O O

P // \ O O

46

P�íklad: O O || || O = Cr O Cr = O | | O O K K Z uvedeného strukturního vzorce je zjevné, že molekulový vzorec dichromanu draselného bude K2Cr2O7.

–Izopolyanionty s r�znými oxida�ními �ísly centrálních atom� Tvorba názvu ze vzorce:

Jednoduchou �íslovkovou p�edponou se vyjád�í po�et centrálních atom� s daným oxida�ním �íslem, názvoslovnou koncovkou se udá jejich oxida�ní �íslo a pomocí Ewens-Bassettova �ísla se vyzna�í celkový náboj polyaniontu. Po�et kyslíkových atom� není nutno uvád�t. Názvy jednotlivých složek (krom� poslední) nesou koncovku „o“ a jsou navzájem propojeny poml�kami, takže název celého aniontu je tvo�en jedním slovem. P�íklad:

(Mo2VMo4

VIO18)2– anion dimolybdeni�nano-tetramolybdenanový(2–)

V názvu soli nebo kyseliny obsahující izopolyanion je možno místo Ewens-Bassettova �ísla udat po�et kationt�. P�íklad:

Na2(Mo2VMo4

VIO18) dimolybdeni�nano-tetramolybdenan(2–) sodný nebo dimolybdeni�nano-tetramolybdenan disodný

Tvorba vzorce z názvu: �ídíme se udanými po�ty atom�, skupin a oxida�ními �ísly.

B) Heteropolyanionty

Jako centrální atomy obsahují nejmén� dva r�zné prvky. P�i tvorb� názvu se každá složka pojmenovává zvláš� (pojmenování centrálního atomu a udání jeho oxida�ního �ísla názvoslovným zakon�ením). Názvy jednotlivých složek (krom� poslední) nesou koncovku „o“ a jsou navzájem propojeny poml�kami, takže název celého aniontu je tvo�en jedním slovem.

�azení složek v názvu: – Není-li známa struktura, �adí se jednotlivé složky abecedn� (podle zna�ek centrálních atom�). – Je-li známa struktura, uvád�jí se složky za sebou tak, jak jsou vázány, p�i�emž se za�íná od té

krajní složky, jejíž zna�ka centrálního atomu je v abeced� d�íve. Poznámky: 1) Nejsou-li u centrálních atom� zapsána Stockova �ísla, m�že být p�evod vzorce na název

nejednozna�ný. Proto je lépe oxida�ní �ísla (= Stockova �ísla) ve vzorci vyzna�it �ímskými �ísly.

47

P�íklady:

anion katena-chromano-arseni�nano-fosfore�nanový(4–) Pozn.: Název za�íná od Cr, nebo� C je v abeced� d�íve než P.

(O3CrVIOAsVO2OPVO3)4– – funk�ní vzorec

(CrVIAsVPVO10)4– – molekulový vzorec

anion cyklo-arseni�nano-chromano-sírano-fosfore�nanový(2–)

(OAsVO2OCrVIO2OSVIO2OPVO2)2– – funk�ní vzorec

(AsVCrVISVIPVO12)2– – molekulový vzorec

2) P�i pojmenování kyselin se slovo „hydrogen“ (ozna�ující spolu s �íslovkovou p�edponou po�et

atom� vodíku vázaných v molekule kyseliny) od názvu aniontu neodd�luje. 3) Z po�tu kationt� a jejich oxida�ních �ísel vyplývá náboj polyaniontu automaticky, nemusí se

tedy v názvu soli nebo kyseliny uvád�t (uvedeme-li po�ty a oxida�ní �ísla kationt�). P�íklady: H4(O3CrVIOAsVO2OPVO3) kyselina tetrahydrogenchromano-arseni�nano-fosfore�ná (NH4)6(Mo6TeO24) ⋅ 7H2O heptahydrát hexamolybdenano-telluranu hexaamonného

2.4.3 Názvy atomových skupin N�které neutrální a elektropozitivní atomové skupiny obsahující kyslík nebo jiné chalkogeny mají nezávisle na velikosti svého náboje charakteristickou koncovku „–yl“.

P�íklady: SO thionyl NO nitrosyl SO2 sulfuryl NO2 nitryl S2O5 disulfuryl PO fosforyl SeO seleninyl CrO2 chromyl SeO2 selenonyl ClO chlorosyl OH hydroxyl ClO2 chloryl CO karbonyl ClO3 perchloryl VO vanadyl IO2 jodyl UO2 uranyl

O O O || || |O = Cr O As O P = O - strukturní vzorec | | | O O O

O O | ||O = As O Cr = O | | O O – strukturní vzorec | |O = P O S = O | || O O

48

Liší-li se atomové skupiny téhož složení nábojem, lze tento náboj v jejich názvu vyzna�it pomocí Ewens-Bassettova �ísla nebo použít k odlišení oxida�ní �ísla (Stockova �ísla) jejich centrálních atom�. P�íklady: UO2

+ uranyl (1+) nebo uranyl (V) UO2

2+ uranyl (2+) nebo uranyl (VI) VO+ vanadyl (1+) nebo vanadyl (III) VO2+ vanadyl (2+) nebo vanadyl (IV) VO3+ vanadyl (3+) nebo vanadyl (V) Je-li v atomové skupin� kyslík nahrazen jiným chalkogenem, tvo�í se název p�idáním „thio-“, „seleno-“, apod. k názvu skupiny: P�íklady: CS thiokarbonyl (je odvozen od karbonylu CO nahrazením atomu kyslíku atomem síry) PSe selenofosforyl (je odvozen od fosforylu PO nahrazením atomu kyslíku atomem selenu) V názvech slou�enin se atomové skupiny vyjad�ují v genitivu. P�íklady: IO2F fluorid jodylu (1+) COCl2 chlorid karbonylu (2+) nebo dichlorid karbonylu SO2NH imid sulfurylu (2+)

49

2.4.4 Cvi�ení IV: Názvy iont� a atomových skupin

Úloha 36: Pojmenujte kationty v uvedených slou�eninách. a) NH4Cl, b) Al2S3, c) Na2O, d) Zn(CO3)2, e) Sb2S5, f) OsO4, g) (H3O)IO4 Úloha 37: Opravte chybné názvy uvedených kationt�: a) NH4

+ kation amonný d) K+ kation draselný b) Fe3+ kation železi�itý e) Cr3+ kation chromitanový c) PH4

+ kation fosfori�itý f) Al3+ kation hlinitý Úloha 38: Napište rovnice disociace následujících hydroxid� na ionty. Kationty pojmenujte. a) Al(OH)3 ..................................... f) LiOH ....................................... b) KOH ..................................... g) NH4OH ....................................... c) Ba(OH)2 ..................................... h) Co(OH)2 ....................................... d) Fe(OH)3 .................................... i) Mg(OH)2 ....................................... e) Cu(OH)2 ..................................... j) Ca(OH)2 ....................................... Úloha 39: Podstatu následujících dvou reakcí zapište iontovým zápisem. Kationty pojmenujte: a) 6 FeSO4 + K2Cr2O7 + 7 H2SO4 → 3 Fe2(SO4)3 + Cr2(SO4)3 + K2SO4 + 7 H2O b) 2 KMnO4 + 10 FeSO4 + 8 H2SO4 → K2SO4 + 2 MnSO4 + 5 Fe2(SO4)3 + 8 H2O Úloha 40: Napište rovnice následujících srážecích reakcí iontovým zápisem . a) Kation st�íbrný reaguje s chloridovým aniontem za vzniku bílé sraženiny chloridu st�íbrného.

b) Reakcí kationtu bismutitého se sulfidovým aniontem vzniká hn�do�erná sraženina sulfidu bismutitého.

c) Reakcí kationtu barnatého s chromanovým aniontem vzniká žlutá sraženina chromanu barnatého.

d) Kation manganatý reaguje se sulfidovým aniontem za vzniku ple�ov� zbarvené sraženiny sulfidu manganatého.

e) Reakcí kationtu strontnatého s uhli�itanovým aniontem vzniká bílá sraženina uhli�itanu strontnatého.

f) Kation arsenitý reaguje se sulfidovým aniontem za vzniku žluté sraženiny sulfidu arsenitého.

g) Reakcí kationtu olovnatého s jodidovým aniontem vzniká žlutá sraženina jodidu olovnatého.

Úloha 41: V následujících neúplných zápisech nazna�ených poloreakcí pojmenujte všechny anionty. a) I– → IO3

– .............................. d) Cl2 → 2 Cl– .............................. b) NO3

– → NH3 .............................. e) S2– → SO2 .............................. c) H2S → SO4

2– .............................. f) Cl2 → 2 ClO3– ..............................

Úloha 42: Napište vzorce aniont� odvozených od oxokyselin chloru. a) anion chlore�nanový b) anion chlornanový c) anion chloristanový d) anion chloritanový Úloha 43: V uvedených slou�eninách pojmenujte jejich aniontovou složku a napište její vzorec. vzorec aniontu název aniontu a) Ca(OH)2 ........................... ........................................................... b) IF7 ........................... ........................................................... c) MgO ........................... ........................................................... d) Al4C3 ........................... ........................................................... e) K2S2O7 ........................... ........................................................... f) KNO2 ........................... ........................................................... g) MgCl2 ........................... ........................................................... h) BiP ........................... ...........................................................

50

Úloha 44: Napište chemické rovnice disociace kyseliny trihydrogenfosfore�né do prvního, druhého a t�etího stupn� a pojmenujte vzniklé anionty. I.: ................................................................................................ II.: ................................................................................................ III.: ................................................................................................ Úloha 45: Do tabulky dopl�te vzorec nebo název aniontu. NÁZEV VZOREC chloridový anion peroxidový anion OH– disulfidový anion H– si�i�itanový anion ClO– manganistanový anion dusitanový anion BrO– Úloha 46: Opravte chybný vzorec atomové skupiny a) karbonyl Co b) sulfuryl SO2 c) nitryl NO d) fosforyl PO e) uranyl UO f) chloryl ClO2 g) thionyl SO2 Úloha 47: Napište názvy následujících slou�enin: a) NOCl, b) COS, c) PON, d) SOCl2 Úloha 48: Do tabulky dopl�te název slou�eniny a vyzna�te atomovou skupinu. Vzorec Název atomová skupina NOS SO2Cl2 IO2F POCl3

51

3 Názvosloví nekoordina�ních anorganických slou�enin Mezi nekoordina�ní slou�eniny se za�azují:

– jednak slou�eniny binární (dvojprvkové), z nichž nejvýznamn�jší jsou hydridy, oxidy, peroxidy, nitridy, karbidy, sulfidy a halogenidy,

– jednak ternární (t�íprvkové) a víceprvkové slou�eniny, k nimž se �adí podvojné oxidy, hydroxidy, kyseliny a soli.

3.1 Názvosloví binárních slou�enin Stavební �ástice binárních (dvouprvkových) slou�enin jsou tvo�eny atomy dvou r�zných

chemických prvk�. Názvy t�chto slou�enin jsou nej�ast�ji složeny z podstatného a p�ídavného jména.

Podstatné jméno je odvozeno od názvu prvku se záporným oxida�ním �íslem (nebo od záporn� nabitého iontu – viz kapitola 2.4.2) a vyjad�uje druh chemické slou�eniny. K základu mezinárodního názvu prvku se p�ipojuje zakon�ení -id (hydrid, oxid, chlorid, sulfid, karbid, nitrid, apod.) P�ídavné jméno je odvozeno od názvu prvku s kladným oxida�ním �íslem a jeho koncovka zárove� vyjad�uje velikost hodnoty tohoto oxida�ního �ísla (I: -ný, II: -natý, III: -itý, IV: -i�itý, V: -i�ný, -e�ný, VI: -ový, VII: -istý, VIII: -i�elý) P�i sestavování vzorc� binárních slou�enin se zpravidla uvádí nejprve symbol prvku s kladným oxida�ním �íslem a po n�m symbol prvku se záporným oxida�ním �íslem. Po�adí obou �ástí binárních slou�enin je ve vzorci opa�né než v názvu. P�íklady: AgII–I jodid st�íbrný SbVCl5

–I chlorid antimoni�ný Mg3

IIN2–III nitrid ho�e�natý PVBr5

–I bromid fosfore�ný AlIIIH3

–I hydrid hlinitý WVIF6–I fluorid wolframový

SiIVC–IV karbid k�emi�itý Mn2VIIO7

–II oxid manganistý OsVIIIO4

–II oxid osmi�elý Z uvedených p�íklad� je z�ejmé, že p�i zápisu vzorc� binárních slou�enin je t�eba znát pom�r po�tu atom� obou prvk�. Ur�íme jej z hodnot jejich oxida�ních �ísel následovn�:

Pravidlo, že sou�et oxida�ních �ísel všech atom� v molekule je roven nule, se uplatní tak, že oxida�ní �ísla atom� prvk� napíšeme (aniž bereme v úvahu záporné znaménko) k�ížem dol� k atomu druhého prvku jako index, ale arabskou �íslicí. Vychází-li index rovný jedné, nezapisuje se v�bec. Jsou-li indexy d�litelné stejným �íslem, vyd�lí se (zkrátí). P�íklady: oxid dusi�ný Nv O–II

N2 O5 N2O5

hydrid draselný KI H–I

K1 H1

KH (indexy nezapisujeme)

oxid sírový SVI O–II

S2 O6 S2O6 Oba koeficienty d�líme dv�ma: SO3

Omezený po�et binárních slou�enin má pojmenování odlišné.

Místo názv� oxid a sulfid se lze setkat i se zastaralými názvy kysli�ík a sirník. V odborné literatu�e a na školách se preferují názvy oxid a sulfid.

– U binárních slou�enin vodíku (s výjimkou hydrid� kov�) se v malé mí�e uvád�jí zaužívané triviální názvy, nap�. H2O voda, NH3 amoniak, N2H4 hydrazin. – Slou�eniny vodíku s kovy I. A a II. A podskupiny jsou hydridy.

52

P�íklady: hydrid lithný LiH, hydrid vápenatý CaH2. – Názvy binárních slou�enin vodíku s prvky III. A, IV. A, V. A a VI. A podskupiny (krom� uhlíku, kde je situace složit�jší) se tvo�í od latinského názvu p�íslušného prvku p�ipojením koncovky „-an“. P�íklady: AlH3 Al = aluminium � alan BH3 B = borum � boran B2H6 diboran SiH4 Si = silicium � silan Si2H6 disilan H2S S = sulfur � sulfan H2S2 disulfan H2Sx polysulfan SbH3 Sb = stibium � stiban PH3 fosfan P2H4 difosfan AsH3 arsan BiH3 bismutan Nadále se setkáváme i se staršími názvy sirovodík pro H2S, fosfin pro PH3, arsin pro AsH3 a stibin pro SbH3. Názvy dvouprvkových slou�enin vodíku s uhlíkem (uhlovodíky) se tvo�í podle názvosloví organické chemie. Názvy n�kterých binárních slou�enin vodíku s prvky VII. A podskupiny jsou jednoslovné. K názvu elektronegativní �ásti slou�eniny se p�ipojí zakon�ení „-o“, za nímž následuje slovo „vodík“. P�íklady: HF fluorovodík, HCl chlorovodík, HBr bromovodík, HI jodovodík, p�ípadn� t�íprvkový kyanovodík HCN.

Kovalentní karbidy (uhlík je v nich vázán kovalentní vazbou) jsou odvozeny od aniontu C4––, nap�. Al4C3 karbid hlinitý (hliníku). Karbidy je v názvosloví nutno odlišovat od acetylid� (nap�. CaC2 acetylid vápenatý) odvozených od acetylidových iont� C2

2–. Acetylidy jsou slou�eniny uhlíku s kovy s nízkou elektronegativitou, tj. prvky I. A, II. A podskupiny, lanthanoidy, aktinoidy, Al, Cu, Zn, V, aj. V ojedin�lých p�ípadech je název binární slou�eniny složen ze dvou podstatných jmen, z nichž druhé je uvád�no v genitivu, p�i�emž po�et atom� jednotlivých složek vyjad�ujeme �eckými �íselnými p�edponami. P�íklady: H2O2 peroxid vodíku OF2 difluorid kyslíku FeC3 trikarbid železa BaC6 hexakarbid barya Mn4N nitrid tetramanganu Ni2Si3 trisilicid diniklu TaH0,15 hydrid tantalu Pro n�které binární slou�eniny se dosud používají triviální názvy:

53

P�íklady: vzorec triviální název chemický název H2O voda voda As2O3 arsenik, otrušík oxid arsenitý NH3 �pavek amoniak MnO2 burel oxid mangani�itý Pb3O4 minium, su�ík oxid olovnato-olovi�itý PbI2 zlatý déš� jodid olovnatý CaO pálené vápno oxid vápenatý CO2 (s) suchý led oxid uhli�itý (pevná látka)

54

3.1.1 Cvi�ení V: Binární slou�eniny Úloha 49: V tajence dopl�ova�ky je ukryt obecný název chemických slou�enin (bez diakritických znamének), jejichž názvy a vzorce jsou podle legendy procvi�ovány.

1. hydrid draselný, bromovodík, oxid uhelnatý 2. karbid k�emi�itý 3. SnH4 4. chemický vzorec páleného vápna 5. soli kyseliny chlorovodíkové 6. sulfid manganatý 7. název minerálu, jehož chemický vzorec je CaF2

Úloha 50: V tabulce dopl�te chemické vzorce nebo názvy binárních slou�enin. CHEMICKÝ VZOREC

CHEMICKÝ NÁZEV CHEMICKÝ VZOREC

CHEMICKÝ NÁZEV

HBr AlH3 sulfid m�natý oxid xenonový nitrid berylnatý H2S BrF5 chlorid železitý acetylid vápenatý NH3

Úloha 51: Zakroužkujte názvy slou�enin, které pat�í mezi binární a zapište je chemickým vzorcem. a) fosfore�nan sodný e) stiban ch) jodovodík b) fosfan f) chloristan sodný i) peroxid lithný c) sulfid zine�natý g) chlorid st�íbrný j) karbid triželeza d) uhli�itan draselný h) bromi�nan draselný k) alan Úloha 52: Vyzna�te oxida�ní �ísla všech atom� binárních slou�enin a slou�eniny pojmenujte. a) Na3N f) MgO2 b) KI g) HI c) Na3Sb h) AlCl3 d) SbH3 i) TiO2 e) LiH j) As2S3 Úloha 53: Napište vzorce sodných slou�enin uvedených aniont� a dopl�te jejich názvy. a) S2– e) S2

2– b) P3– f) N3– c) F– g) O2

2– d) B3– h) N3

– Úloha 54: Opravte chybné názvy uvedených slou�enin. a) PCl5 chlorid fosfore�ný b) BN borid dusitý c) Al4C3 karbid hlini�itý d) Sb2S3 síran antimonitý e) IF7 fluoristan jodný f) Ca3As2 arsenitan vápenatý g) BiP fosfid bismutitý h) Cu2O oxid m�natý

55

Úloha 55: Pojmenujte následující slou�eniny: a) H3P d) H2S b) H3As e) SiH4 c) H2Se f) AlH3 Úloha 56: Napište vzorce oxid� manganu s oxida�ním �íslem II, III, IV a VII a pojmenujte je. Úloha 57: Z množiny slou�enin { AuF3, CrF6, TiO2, ZrO2, Cr2O3, Mn2O7, CaO, SiO2, Al2O3, CrO3, PbS, HgO, Hg2Cl2, ZnS, AgF, FeCl3, CrF4, CuCl2, AgBr, WC, Na3N, BaO2, P4O10 } k sob� p�i�ate ty, u nichž má elektropozitivní složka stejné oxida�ní �íslo. ox. �. I: ................................................................................................................. II: ................................................................................................................ III: ................................................................................................................ IV:.................................................................................................................. V:................................................................................................................... VI:.................................................................................................................. VII:................................................................................................................. Úloha 58: Uvedená množina minerál� {cínovec, sfalerit, fluorit, korund, rum�lka, halit (s�l kamenná), pyroluzit (burel), k�emen, molybdenit, smolinec, galenit, krevel} je tvo�ena oxidy, sulfidy a halogenidy. Rozd�lte minerály do nazna�ených skupin dvojprvkových slou�enin a místo mineralogických názv� napište jejich vzorce. a) oxidy: ........................................................................................... b) sulfidy: ......................................................................................... c) halogenidy: ................................................................................. Úloha 59: K názvu nerostu (I – VIII) p�i�ate jejich chemický název (a – h) a vzorec (A – H). I. smolinec A) Al2O3 a) oxid m�ný II. r�ženín B) Sb2S3 b) sulfid antimonitý III. korund C) UO2 c) oxid urani�itý IV. antimonit D) TiO2 d) oxid k�emi�itý V. rutil E) Ag2S e) chlorid draselný VI. sylvín F) SiO2 f) sulfid st�íbrný VII. argentit G) KCl g) oxid titani�itý VIII. kuprit H) Cu2O h) oxid hlinitý Úloha 60: Napište vzorce následujících slou�enin: a) Oxid, používaný jako bílý pigment, nazývaný též titanová b�loba.

b) Oxid manganu, �asto používaný jako katalyzátor burel. c) Bromid, nej�ast�ji používaný ve fotografické chemii. d) Oxid, který vzniká p�i spalování pevných paliv, poškozuje životní prost�edí. e) Reakcí kyseliny sírové s manganistanem draselným vzniká zelená olejovitá kapalina. Pat�í mezi

oxidy, používá se jako oxida�ní �inidlo. f) Chlorid, používá se v zem�d�lství jako draselné hnojivo. g) Oxid, vzniká pálením vápence, používá se k výrob� hašeného vápna. h) Minerál galenit. i) Vodný roztok této slou�eniny se prodává pod názvem �pavek.

56

3.2 Názvosloví ternárních (t�íprvkových) a víceprvkových slou�enin T�íprvkové a víceprvkové slou�eniny obsahují v molekule 3 a více prvk�. Ve školních u�ebnicích, v odborné literatu�e i v chemické praxi jsou nejfrekventovan�jšími ternárními a víceprvkovými slou�eninami hydroxidy, kyseliny a soli.

3.2.1 Hydroxidy Podstatné jméno názvu je tvo�eno slovem hydroxid a p�ídavné jméno názvem kationtu. Obecný vzorec hydroxid� je M(OH)n, kde M je obecný symbol kationtu a n po�et hydroxidových skupin OH–. Nejvyšší oxida�ní �íslo prvku M v hydroxidech je IV. P�íklady: hydroxid draselný KOH (K+OH–) hydroxid vápenatý Ca(OH)2 Ca2+ (OH–)2 hydroxid chromitý Cr(OH)3 Cr3+ (OH–)3

U n�kterých hydroxid� se dochovaly též triviální názvy.

P�íklady: vzorec triviální název chemický název NaOH natron hydroxid sodný KOH draslo žíravé hydroxid draselný Ca(OH)2 hašené vápno hydroxid vápenatý Cu(OH)2 brémská mod� hydroxid m�natý

3.2.2 Názvosloví podvojných oxid� a podvojných hydroxid�

Na binární slou�eniny – oxidy – navazují ternární slou�eniny – podvojné oxidy. Podvojné oxidy (d�íve smíšené oxidy) a podvojné hydroxidy jsou složeny ze dvou r�zných oxid� nebo hydroxid�. Jejich vzorce se vyjad�ují bu ve form� jednoduchých oxid� (nebo hydroxid�) vzájemn� odd�lených te�kou, nebo se vyjad�ují souhrnn�. Názvy uvedených podvojných slou�enin se skládají z podstatného jména oxid (hydroxid) a p�ídavného jména – názvu kationt�, které se uvád�jí v po�adí rostoucích oxida�ních �ísel. V p�ípad� rovnosti oxida�ních �ísel se up�ednost�uje abecední po�adí symbol� prvk�. Víceatomové kationty (nap�. NH4

+) se ve skupin� kationt� stejného oxida�ního �ísla uvád�jí jako poslední. Názvy kationt� s p�íslušným zakon�ením oxida�ního �ísla se odd�lují poml�kou. P�íklady:

MgO ⋅ TiO2 oxid ho�e�nato-titani�itý nebo MgTiO3 trioxid ho�e�nato-titani�itý Na2O ⋅ Nb2O5 oxid sodno-niobi�ný nebo Na2Nb2O6 hexaoxid sodno-niobi�ný 2Cu(OH)2 ⋅ Cr(OH)3 hydroxid dim�nato-chromitý nebo Cu2Cr(OH)7 heptahydroxid dim�nato-chromitý

57

3.2.3 Cvi�ení VI: Hydroxidy a podvojné oxidy Úloha 61: Napište chemické vzorce a názvy uvedených hydroxid�: a) hydroxid olovnatý b) LiOH c) hydroxid kademnatý d) Au(OH)3 Úloha 62: Rozhodn�te, které z následujících názv� hydroxid� jsou uvedeny chybn� a tyto názvy opravte. a) Cu(OH)2 hydroxid m�ný b) Sn(OH)4 hydroxid cínatý c) Fe(OH)3 hydroxid železitý d) Ni(OH)2 hydroxid nikelnatý Úloha 63: Zapište chemickými rovnicemi reakce, p�i kterých vznikají hydroxidy: a) reakce sodíku s vodou: .................................................................................................... b) reakce oxidu vápenatého s vodou: .................................................................................................... Úloha 64: Ur�ete oxida�ní �ísla kov� a hydroxidy pojmenujte: a) Al(OH)3 c) AgOH b) Cd(OH)2 d) Sn(OH)4 Úloha 65: Dopl�te vzorce hydroxid�, které vznikají p�i následujících reakcích. Rovnice vy�íslete. a) Ba2+ + OH– → b) Ca2+ + OH– → c) Cr3+ + OH– → d) Ga3+ + OH– → Úloha 66: P�i�ate ke každému hydroxidu jeho charakteristické zbarvení zp�sobené kationtem kovu a napište vzorec p�íslušného hydroxidu. a) hydroxid zine�natý...................... ...................... I. �ervenohn�dý b) hydroxid m�natý...................... ...................... II. šedozelený c) hydroxid chromitý...................... ...................... III. modrý d) hydroxid železitý...................... ...................... IV. bílý Úloha 67: Pojmenujte uvedené podvojné oxidy a hydroxidy ob�ma používanými zp�soby a vyjád�ete je souhrnným vzorcem a) BaO ⋅ TiO2 ....................................... ........................................... ................ b) CoO ⋅ Co2O3 ....................................... ........................................... ................ c) 2Cu(OH)2 ⋅ Al(OH)3 ....................................... ........................................... ................ Úloha 68: Souhrnn� vyjád�ené podvojné oxidy zapište ve form� jednotlivých oxid�, pojmenujte je a vyzna�te v jejich vzorcích oxida�ní �ísla jednotlivých prvk�. a) BeAl2O4 b) CaTiO3 c) FeCr2O4 Úloha 69: Podtrhn�te názvy minerál�, které pat�í mezi podvojné oxidy: magnetovec, vápenec, malachit, chromit, chalkopyrit, k�iš�ál, limonit, magnesit, spinel, azurit. Úloha 70: Vybrané minerály z p�edchozího cvi�ení zapište chemickými vzorci a pojmenujte je chemickými názvy: a) magnetovec b) chromit c) spinel

58

3.2.4 Názvosloví anorganických kyselin Kyseliny jsou (podle Arrheniovy a Br�nstedovy teorie) slou�eniny, které jsou schopny p�i chemických reakcích uvol�ovat proton. Obvykle jsou rozd�lovány podle p�ítomnosti kyslíkového atomu v jejich molekulách na bezkyslíkaté a kyslíkaté.

3.2.4.1 Bezkyslíkaté kyseliny Bezkyslíkaté kyseliny, stejn� jako jejich soli, pat�í v�tšinou mezi slou�eniny binární. V kapitole ternárních slou�enin jsou uvád�ny pro celistvost výkladu o kyselinách.

Obecný vzorec bezkyslíkatých kyselin je HmX (H – symbol atomu vodíku, X – obecný symbol kyselinotvorného prvku, pop�. vzorce skupiny prvk�). Jejich názvy se tvo�í z podstatného jména kyselina a z p�ídavného jména vytvo�eného z názvu odpovídající slou�eniny s vodíkem p�idáním koncovky -ová, nebo� bezkyslíkaté kyseliny v�tšinou vznikají rozpoušt�ním n�kterých plynných slou�enin vodíku ve vod�. Vzorce bezkyslíkatých kyselin jsou proto totožné se vzorci p�vodních slou�enin.

Uvedené binární slou�eniny m�žeme nazvat kyselinami jen tehdy, pokud jde o jejich vodné roztoky. P�íklady: �istá látka vodný roztok této látky (tj. kyselina) vzorec název vzorec rozpušt�né

látky název kyseliny

HF fluorovodík HF kyselina fluorovodíková HCl chlorovodík HCl kyselina chlorovodíková HBr bromovodík HBr kyselina bromovodíková HCN kyanovodík HCN kyselina kyanovodíková H2S sulfan (d�íve sirovodík) H2S kyselina sulfanová (d�íve

sirovodíková)

3.2.4.2 Jednoduché kyslíkaté kyseliny (oxokyseliny) Jejich obecný vzorec je HmXxOn (H – symbol atomu vodíku, X – obecný symbol kyselinotvorného prvku nebo centrálního atomu, O – symbol atomu kyslíku, indexy m, x, n, nabývají hodnot p�irozených �ísel). Je-li po�et atom� kyselinotvorného prvku nebo centrálního atomu oxokyseliny roven jedné (tj. x = 1), ozna�ují se jako jednoduché a jejich obecný vzorec lze vyjád�it HmXOn. P�íklady: H2SO3 – kyselina si�i�itá, HNO3 – kyselina dusi�ná, HClO4 – kyselina chloristá. Názvy jednoduchých oxokyselin se skládají z podstatného jména kyselina a p�ídavného jména odvozeného od kyselinotvorného prvku p�idáním koncovky, která vyjad�uje velikost hodnoty jeho oxida�ního �ísla.

P�íklady ur�ení oxida�ního �ísla centrálního atomu jednoduchých oxokyselin: HIMnzO4

–II 1 ⋅ 1+ 1 ⋅ z + 4 ⋅ (–2) = 0 1 + z – 8 = 0 z = 8 – 1 z = 7

H2ICrzO4

–II 2 ⋅ 1 + 1 ⋅ z + 4 ⋅ (–2) = 0 2 + z – 8 = 0 z = 8 – 2 z = 6

oxida�ní �íslo kyselinotvorného prvku (manganu) je z = 7, odpovídající koncovka je „-istá“ => kyselina manganistá

oxida�ní �íslo kyselinotvorného prvku (chromu) je z = 6, odpovídající koncovka je „-ová“ => kyselina chromová

P�i odvozování vzorc� jednoduchých oxokyselin je t�eba ur�it po�et atom� vodíku a kyslíku v molekule. Po�et atom� vodíku souvisí s oxida�ním �íslem kyselinotvorného prvku nebo centrálního atomu. Je-li oxida�ní �íslo sudé, zapisujeme dva atomy vodíku, je-li liché, zapisujeme jeden atom vodíku. Po�et atom� kyslíku lze vypo�ítat.

59

P�íklady stanovení po�tu atom� kyslíku ve vzorcích jednoduchých oxokyselin: kyselina bromná kyselina si�i�itá HIBrIOn

–II 1 ⋅ 1 + 1 ⋅ 1 + n ⋅ (–2) = 0 1 + 1 – 2n = 0 n = 1 => HBrO

H2ISIVOn

–II 2 ⋅ 1 + 1 ⋅ 4 + n ⋅ (–2) = 0 2 + 4 – 2n = 0 n = 3 => H2SO3

Tvo�í-li centrální prvek v témže oxida�ním �ísle dv� nebo více jednoduchých oxokyselin, používá se ke zp�esn�ní jejich názvu �íslovkové p�edpony vyjad�ující po�et vodíkových atom� (hydrogen-, dihydrogen-, trihydrogen-, tetrahydrogen-, apod.) nebo po�et kyslíkových atom� (oxo,dioxo, trioxo-, tetraoxo-, atd.). Ozna�ení „mono“ se neuvádí.

P�íklady: HPO3 kyselina hydrogenfosfore�ná trioxofosfore�ná H3PO4 kyselina trihydrogenfosfore�ná tetraoxofosfore�ná HIO4 kyselina jodistá kyselina tetraoxojodistá H3IO5 kyselina trihydrogenjodistá kyselina pentaoxojodistá H5IO6 kyselina pentahydrogenjodistá kyselina hexaoxojodistá HReO4 kyselina rhenistá kyselina tetraoxorhenistá H3ReO5 kyselina trihydrogenrhenistá kyselina pentaoxorhenistá

K ozna�ení n�kterých kyselin se dosud používají odlišn� utvo�ené názvy. P�íklady: HOCN kyselina kyanatá H2S2O6 kyselina dithionová HNCO kyselina isokyanatá H2SxO6 (x = 2 – 6) kyselina polythionová H2NO2 kyselina nitroxylová H2S2O4 kyselina dithioni�itá Upouští se od názv� kyselin s použitím p�edpon meta- a ortho-, kdy p�edpona meta- se používá u kyselin tvo�ených blíže nevy�íslenými bloky molekul, zatímco p�edpona ortho- znamená, že po�et molekul tvo�ících kyselinu je p�esn� znám. P�íklady: (HBO2)x kyselina metaboritá H3BO3 kyselina orthoboritá (HPO3)x kyselina metafosfore�ná H3PO4 kyselina orthofosfore�ná (H2SiO3)x kyselina metak�emi�itá H4SiO4 kyselina orthok�emi�itá Rovn�ž se nedoporu�uje d�íve používaná p�edpona pyro-, ozna�ující v zastaralé chemické literatu�e kyseliny vytvo�ené ze dvou molekul kyseliny vystoupením jedné molekuly vody.

60

P�íklady: vzorec kyseliny zastaralý název dnes nepoužívaný název podle sou�asného chemického

názvosloví H4P2O7 kyselina pyrofosfore�ná kyselina difosfore�ná H2S2O7 kyselina pyrosírová kyselina disírová H2S2O5 kyselina pyrosi�i�itá kyselina disi�i�itá

Pro n�které kyseliny se krom� systematických názv� dosud používají i názvy triviální. P�íklady: vzorec triviální název chemický název H2SO4 vitriol koncentrovaná kyselina sírová HNO3:HCl (1:3) lu�avka

královská sm�s kyseliny dusi�né a kyseliny chlorovodíkové v pom�ru 1:3 (objemy komer�ních koncentrovaných roztok�)

25–65% roztok SO3 v 98 % H2SO4

oleum, dýmavá kyselina sírová

25 až 65-procentní roztok oxidu sírového v 98-procentní kyselin� sírové

H2S2O8 kyselina persírová

kyselina peroxodisírová

3.2.4.3 Polykyseliny

Názvosloví polykyselin, tj. oxokyselin, které ve svých molekulách obsahují dva nebo více

centrálních atom� (x = 2, 3, 4, 5, .....), je založeno na stejném principu jako názvosloví jednoduchých oxokyselin. Názvy se skládají z podstatného jména kyselina a p�ídavného jména odvozeného od aniontu polykyseliny (se zakon�ením „–ová“), jejichž názvy byly podrobn� diskutovány v kapitole 2.4.2.

Zp�sob odvození vzorc� a názv� polykyselin uvádí následující p�íklady:

odvození vzorce polykyseliny: kyselina dihydrogen dichromová

odvození názvu polykyseliny: H5

IP3zO10

–II H2

ICr2VIOn

–II 5 ⋅ 1 + 3 ⋅ z + 10 ⋅ (–2) = 0 2 ⋅ 1 + 2 ⋅ 6 + n ⋅ (–2) = 0 5 + 3z – 20 = 0 2 + 12 – 2n = 0 z = 5 n = 7 H2Cr2O7 kyselina pentahydrogentrifosfore�ná

(dekaoxotrifosfore�ná) Další p�íklady: H6Si2O7 kyselina hexahydrogendik�emi�itá (k. heptaoxodik�emi�itá) H6W6O21 kyselina hexahydrogenhexawolframová

(k. 21-oxohexawolframová) H2(Mo2

VMo4VIO18) kyselina dihydrogendimolybdeni�nano-tetramolybdenová

kyselina 18-oxodimolybdeni�nano-tetramolybdenová O O

|| || O = Cr O Cr = O | | O O | | H H kyselina dichromová H2Cr2O7

H H H | | | O O O | | |O = P O P O P = O | || | O O O | | H Hkyselina katena-trifosfore�ná H5P3O10

61

kyselina katena-chromano-arseni�nano-fosfore�ná: H | O O O || || | O = Cr O As O P = O – strukturní vzorec | | | O O O | | | H H H H4(O3CrVIOAsVO2OPVO3)

4– – funk�ní vzorec H4 (CrVIAsVPVO10)

4– – molekulový vzorec kyselina cyklo-arseni�nano-chromano-sírano-fosfore�ná: H | O O | || O = As O Cr = O | | O O – strukturní vzorec | | O = P O S = O | || O O | H H2(OAsVO2OCrVIO2OSVIO2OPVO2)

2– – funk�ní vzorec H2(AsVCrVISVIPVO12)

2– – molekulový vzorec

3.2.4.4 Deriváty oxokyselin Deriváty oxokyselin se odvozují od oxokyselin náhradou jednoho nebo více atom� oxokyseliny za jiný atom nebo skupinu atom�.

a) Názvy halogenid� se tvo�í v souhlasu s názvy atomových skupin (viz kapitola 2.4.3),

jež se obvykle vyjad�ují v genitivu. P�íklady: NOBr – bromid nitrosylu SOF4 – tetrafluorid thionylu PSCl3 – trichlorid thiofosforylu Není-li možno u halogenderivát� použít názvu atomové skupiny, ozna�ujeme tyto slou�eniny jako halogenid-oxidy. P�íklady: XeF2O – difluorid-oxid xenoni�itý BiOCl – chlorid-oxid bismutitý

62

b) Názvy amid� kyselin se tvo�í rovn�ž pomocí názv� atomových skupin nebo p�ipojením názvu amid p�ed název p�íslušné kyseliny vyjád�ené v genitivu. Po�et atomových skupin se vyjaduje �íslovkovou p�edponou. P�íklady: SO2(NH2)2 diamid sulfurylu nebo diamid kyseliny sírové (slou�enina je odvozena náhradou

dvou OH skupin dv�ma skupinami NH2, název atomové skupiny SO2 je sulfuryl) PO(NH2)3 triamid fosforylu nebo triamid kyseliny fosfore�né (slou�enina je odvozena

náhradou t�í OH skupin t�emi skupinami NH2, název atomové skupiny PO je fosforyl)

c) Obdobn� se tvo�í i názvy imid�, nitrid�, hydrazid� a hydroxylamid�, které vznikají náhradou OH skupin t�mito skupinami:

imido (= NH), nitrido (N), hydrazido (–NH–NH2)

a hydroxylamido (– NH2O). P�íklady: NH(SO3H)2 – kyselina imido-bis(sírová) N(SO3H)3 – kyselina nitrido-tris(sírová) NH2NH ⋅ SO3H – kyselina hydrazidosírová

d) Estery anorganických kyselin vznikají reakcí kyseliny s alkoholem za vzniku esteru a vody. P�itom z molekuly kyseliny se odšt�pí skupina OH– a z molekuly alkoholu se odšt�pí kation H+.

Názvy ester� anorganických kyselin se tvo�í opisem p�ipojením názvu ester p�ed název oxokyseliny vyjád�ený v genitivu. Slovu ester p�ed�azujeme název alkylu (nap�. CH3 – methyl, C2H5 – ethyl, C3H7 – propyl, C4H9 – butyl, ...) vzniklého odtržením OH skupiny od reagujícího alkoholu. Po�et t�chto skupin se vyjad�uje �íslovkovou p�edponou.

P�íklady odvození názv� ester�: H2SO4 kyselina

sírová HSO3

+ jednovazný zbytek kyseliny sírové, tvo�ící �ást esteru

(CH3O)SO3H

methylester kyseliny sírové

CH3OH methanol CH3O– zbytek methanolu,

tvo�ící �ást esteru

CH3– methyl SO2

2+ dvojvazný zbytek kyseliny sírové, tvo�ící �ást esteru

(C2H5O)2 SO2 diethylester kyseliny sírové

C2H5OH ethanol C2H5O– zbytek ethanolu,

tvo�ící �ást esteru

C2H5– ethyl H3BO3 kyselina

boritá B3+ trojvazný zbytek

kyseliny borité, tvo�ící �ást esteru

(C4H9O)3B tributylester kyseliny borité

C4H9OH buthanol C4H9O– zbytek butanolu,

tvo�ící �ást esteru

C4H9– butyl

e) Peroxokyseliny vznikají od oxokyselin zám�nou atomu O2– za skupinu O22–. Názvy

peroxokyselin se tvo�í p�ipojením p�edpony „-peroxo“ k názvu oxokyseliny a dopln�ním �íslovkové p�edpony ozna�ující po�et peroxoskupin.

63

P�íklady: HNO3 kyselina dusi�ná HNO2(O2)

HNO4

NO2(OOH)

kyselina peroxodusi�ná

H2SO4 kyselina sírová H2SO3(O2) H2SO5

HSO3(OOH)

kyselina peroxosírová

H2SO2(O2)2 H2SO6

SO2(OOH)2

kyselina diperoxosírová

f) Thiokyseliny vznikají od oxokyselin zám�nou atomu O2– za atom S2–. Názvy

thiokyselin se tvo�í p�ipojením p�edpony „-thio“ k názvu p�íslušné oxokyseliny a dopln�ním �íslovkové p�edpony ozna�ující po�et thioskupin. P�íklady: H2SO4 kyselina sírová H2S2O3 kyselina thiosírová H2S3O2 kyselina dithiosírová H2MoO4 kyselina

molybdenová H2MoS2O2 kyselina dithiomolybdenová

HOCN kyselina kyanatá HSCN kyselina thiokyanatá HNCO kyselina isokyanatá HNCS kyselina isothiokyanatá H3AsO4 kyselina arseni�ná H3AsS4 kyselina tetrathioarseni�ná

64

3.2.4.5 Cvi�ení VII: Kyseliny Úloha 71: Uvete vzorce a názvy jednoduchých oxokyselin chloru, které obsahují kyselinotvorný prvek v uvedeném oxida�ním �ísle: a) ClI

b) ClIII

c) ClV

d) ClVII

Úloha 72: Uvete, jak lze následující dvojice kyselin rozlišit podle názv�: a) HBO2

H3BO3

b) HIO3

H3IO4

c) H2SiO3

H4SiO4

Úloha 73: P�i�ate vzorc�m kyselin (1–8) správný název (a–h): 1. H2SnS3 a) kyselina jodistá 2. H2Cr3O10 b) kyselina pentahydrogenjodistá 3. HIO4 c) kyselina tetrahydrogendijodistá 4. H2TeO3 d) kyselina trithiocíni�itá 5. H2SeO4 e) kyselina dihydrogentetrachromová 6. H5IO6 f) kyselina telluri�itá 7. H2Cr4O13 g) kyselina dihydrogentrichromová 8. H4I2O9 h) kyselina selenová 1. ....., 2. ....., 3. ....., 4. ....., 5. ....., 6. ....., 7. ....., 8. ....., Úloha 74: Dopl�te vzorce funk�ních derivát� kyselin a) fluorid nitrylu d) diamid kyseliny sírové (diamid sulfurylu) b) dichlorid-dioxid molybdenový e) dichlorid thiokarbonylu c) chlorid nitrosylu f) ehylester kyseliny dusi�né Úloha 75: Vzorce kyselin {H2SO4, H4P2O7, H2S2O5, H4SiO4, HNO3, H2Mo6O19, H5IO6, H3BO3, H2Cr2O7, HBrO} rozd�lte do dvou následujících skupin: a) jednoduché kyseliny ................................................................................ b) polykyseliny ............................................................................................. Úloha 76: Dopl�te název nebo vzorec kyseliny:

kys. trioxo-

fosfore�ná H2CrO4

kyselina

dihydrogen-disi�i�itá

kyselina

dihydrogen-k�emi�itá

65

Úloha 77: Do tabulky dopl�te chemický vzorec kyseliny, po�et centrálních atom� a oxida�ní �íslo centrálního atomu. NÁZEV KYSELINY po�et

centrálních atom�

oxida�ní �íslo vzorec kyseliny

kyselina sírová kyselina tetrahydrogenk�emi�itá kyselina pentaoxodisi�i�itá kyselina chlorná kyselina hydrogenfosfore�ná kyselina dihydrogendichromová kyselina hexahydrogendik�emi�itá kyselina hydrogenboritá

Úloha 78: Pojmenujte thiokyseliny: a) H2S2O3 .................................................................................... b) H3AsS4 .................................................................................... c) HSCN .................................................................................... d) H2MoO2S2 .................................................................................... e) H2SnS3 .................................................................................... Úloha 79: Rozd�lte kyseliny podle po�tu odšt�pitelných vodík�: {kyselina chloristá, kyselina tetraoxofosfore�ná, kyselina trioxoboritá, kyselina uhli�itá, kyselina selenová, kyselina dusitá, kyselina trioxofosfore�ná, kyselina boritá, kyselina trioxok�emi�itá, kyselina pentaoxojodistá} do t�í skupin. Chemické názvy kyselin nahrate jejich vzorci. a) jednosytné kyseliny: b) dvojsytné kyseliny: c) trojsytné kyseliny: Úloha 80: V tabulce jsou kyseliny nazvané vždy jedním zp�sobem. Bu je uveden po�et atom� vodíku (I) nebo po�et atom� kyslíku (II) v molekule kyseliny. Dopl�te název kyseliny tvo�ený druhým zp�sobem. VZOREC NÁZEV KYSELINY (I) NÁZEV KYSELINY (II) a) HBO2 kyselina hydrogenboritá b) H3PO4 kyselina tetraoxofosfore�ná c) H2Cr2O7 kyselina heptaoxodichromová d) H5IO6 kyselina hexaoxojodistá e) H4SiO4 kyselina tetrahydogenk�emi�itá f) H3AsO4 kyselina trihydrogenarseni�ná g) H2CrO4 kyselina tetraoxochromová h) H3IO5 kyselina trihydrogenjodistá

Úloha 81: Kyslíkaté kyseliny vznikají teoreticky reakcí p�íslušných oxid� s vodou. Ke každé uvedené kyselin� napište rovnici jejího vzniku uvedeným zp�sobem. a) H2SO3 e) H2CO3 b) H2CrO4 f) HClO c) H2SO4 g) H3PO4 d) HNO2 Úloha 82: V�tšina následujících plynných slou�enin se po rozpušt�ní ve vod� chová jako kyseliny. Ozna�te slou�eninu, která se po rozpušt�ní ve vod� jako kyselina nechová. a) HF, b) HCN, c) HBr, d) H2S, e) HI, f) NH3, g) HCl

66

3.2.5 Názvosloví solí Anorganické soli jsou slou�eniny tvo�ené podle obecného vzorce MmXn , kde M je elektropozitivní �ást molekuly (krom� vodíku) a X je elektronegativní �ást molekuly.

3.2.5.1 Soli bezkyslíkatých kyselin Názvosloví solí bezkyslíkatých kyselin se �ídí pravidly platnými pro binární slou�eniny. Podstatné jméno je v n�m umíst�no na prvním míst� a tvo�í je název prvku nebo skupiny prvk� se záporným oxida�ním �íslem �i nábojem (s p�ipojením koncovky „–id“, názvy aniont� byly podrobn� diskutovány v kapitole 2.4.2). P�ídavné jméno je odvozeno od prvku nebo skupiny prvk� s kladným oxida�ním �íslem nebo nábojem, jehož koncovka vyjad�uje velikost hodnoty oxida�ního �ísla. P�íklady: BiF5 fluorid bismuti�ný (s�l bezkyslíkaté kyseliny fluorovodíkové HF) AgBr bromid st�íbrný (s�l bezkyslíkaté kyseliny bromovodíkové HBr) PbI2 jodid olovnatý (s�l bezkyslíkaté kyseliny jodovodíkové HI) KCN kyanid draselný (od kyseliny kyanovodíkové HCN) (NH4)2S sulfid amonný (od kyseliny sirovodíkové H2S) Ojedin�le je název solí bezkyslíkatých kyselin složen ze dvou podstatných jmen, z nichž druhé (názvy kladn� nabitých atomových skupin viz kapitola 2.4.3) je vyjád�eno v genitivu a po�et atom� v molekule �eckými �íselnými p�edponami. Principy názvosloví solí lze aplikovat i na jednoduché kovalentní slou�eniny, nap�.: P�íklady: OF2 difluorid kyslíku COCl2 dichlorid karbonylu, chlorid karbonylu (2+), chlorid karbonylu (IV) Pro n�které soli bezkyslíkatých kyselin se dosud používají triviální názvy: P�íklady: vzorec triviální název chemický název NaCl kuchy�ská s�l chlorid sodný NH4Cl salmiak chlorid amonný Hg2Cl2 kalomel dimerní chlorid rtu�ný HgCl2 sublimát chlorid rtu�natý KCN cyankali kyanid draselný

3.2.5.2 Soli oxokyselin a jejich derivát�

Názvy solí oxokyselin a jejich derivát� se skládají z podstatného jména ozna�ucícího anion kyseliny se zakon�ením „–an“ a z p�ídavného jména ozna�ujícího kation (kladnou �ást molekuly). P�íklady: K3PO4 je tvo�en ionty: K+ (kation draselný)

fosfore�nan draselný PO4

3– (anion fosfore�nanový)

67

Podobn�: CaCO3 (Ca2+, CO3

2–) uhli�itan vápenatý Ba(SCN)2 (Ba2+, 2 SCN–) thiokyanatan barnatý (NH4)2SO4 (2 NH4

+, SO42–) síran amonný

NaIO4 (Na+, IO4–) jodistan sodný

Uvedené názvoslovné zásady platí i pro hydrogensoli, které obsahují v aniontu jeden nebo více atom� vodíku vyjád�ený v názvu p�edponou „hydrogen-“ dopln�nou �íslovkovou p�edponou (di-, tri- apod.). P�edpona „mono-“ se obvykle neuvádí. P�íklady: NaHCO3 hydrogenuhli�itan sodný KH2PO4 dihydrogenfosfore�nan draselný Cs2H4TeO6 tetrahydrogenteluran dicesný Ve starší odborné literatu�e jsou uvedené atomy vodíku ozna�ovány jako „kyselé“ a soli, které je obsahují, lze nalézt pod názvem „kyselé soli“. Názvosloví solí polykyselin je rovn�ž analogické názvosloví solí jednoduchých oxokyselin. Používají se bu úplné stechiometrické názvy slou�enin, ve kterých je po�et kationt�, centrálních atom� i atom� kyslíku vyjád�en �íslovkovými p�edponami, nebo zjednodušenými názvy, ve kterých se však nesmí porušit jejich informa�ní hodnota. Ve zjednodušených názvech se vyjad�uje krom� po�tu centrálních atom� bu po�et kationt�, nebo jen po�et kyslíkových atom�. P�íklady: K2Cr2O7 heptaoxodichroman didraselný (dichroman draselný) Mg2P2O7 heptaoxodifosfore�nan diho�e�natý (heptaoxodifosfore�nan ho�e�natý nebo

difosfore�nan diho�e�natý) Na2B4O7 heptaoxotetraboritan disodný (heptaoxotetraboritan sodný nebo tetraboritan disodný) K5P3O10 dekaoxotrifosfore�nan pentadraselný (dekaoxotrifosfore�nan draselný nebo

trifosfore�nan pentadraselný) Názvy solí thiokyselin jsou tvo�eny obdobn� jako názvy solí oxokyselin pouze s tím rozdílem, že základ názvu aniontu je uveden p�edponou „thio-“. P�íklady: Ag2S2O3 thiosíran st�íbrný NaSCN thiokyanatan sodný (d�íve rhodanid sodný) Pro n�které soli kyslíkatých kyselin se dosud používají triviální názvy: P�íklady: vzorec triviální název chemický název AgNO3 lapis dusi�nan st�íbrný NaNO3 chilský ledek dusi�nan sodný KNO3 salnitr (sanytr) dusi�nan draselný Na2CO3 soda uhli�itan sodný NaHCO3 jedlá (zažívací) soda hydrogenuhli�itan sodný (NH4)2CO3 cukrá�ské kvasnice uhli�itan amonný

68

3.2.5.3 Cvi�ení VIII: Soli I Úloha 83: Dopl�te vývojový diagram odvození názv� t�í r�zných typ� solí: vzorec soli (NH4)2S Ca(H2PO4)2 K3AsS4 kation vzorec název anion vzorec název název soli podstatné jméno

ozna�ující anion soli

p�ídavné jméno ozna�ující kation soli

Úloha 84: Napište vzorce kyselin, od kterých se odvozují uvedené soli a vzorce t�chto solí dopl�te. název soli vzorec kyseliny vzorec soli hydrogenuhli�itan vápenatý tetraboritan disodný arseni�nan vápenatý dusitan lithný trioxoarsenitan amonný chlore�nan barnatý manganistan draselný

Úloha 85: Odvote chemické názvy nebo vzorce následujících solí. a) BiI3 ............................ b) K2SeO4 ............................ c) As2S5 ............................ d) Zn(MnO4)2 ............................ e) Na2Cr2O7 ............................ f) chroman olovnatý ............................ g) chloritan sodný ............................ h) železan barnatý ............................ ch) trioxok�emi�itan sodný ............................ i) disi�i�itan didraselný ............................ Úloha 86: Dopl�te názvy slou�enin síry: a) NaHS ........................................................... b) KHSO3 ........................................................... c) Tl2SO4 ........................................................... d) SOCl2 ........................................................... e) Na2S2O3 ........................................................... f) SO2NH ........................................................... Úloha 87: Zapište chemickými rovnicemi popsané reakce vzniku solí: a) Sulfid amonný vzniká p�ímou syntézou z amoniaku a sulfanu ......................................................................................................... b) Z nestálého uhli�itanu amonného se stáním na vzduchu odšt�puje amoniak a vzniká hydrogenuhli�itan amonný ......................................................................................................... c) Ve vod� málo rozpustný fosfore�nan vápenatý lze ú�inkem kyseliny sírové p�evést na dob�e rozpustný dihydrogenfosfore�nan vápenatý, p�i�emž získáme sraženinu nerozpustného síranu vápenatého. .........................................................................................................

69

Úloha 88: Napište chemické názvy slou�enin, které pat�í mezi hydrogensoli: a) LiH2PO4 e) CaSO4 ⋅ 2H2O b) NH4Cl f) KHS c) HNO3 g) Na2CO3 ⋅ 10H2O d) NaHCO3 h) NaHSO4

70

3.2.5.4 Smíšené soli Smíšené soli v souladu se svým názvem (podvojné, potrojné,...) obsahují dva nebo více r�zných kationt� nebo dva �i více r�zných aniont�. a) Smíšené soli se dv�ma nebo více r�znými kationty V jejich vzorcích se uvád�jí jednotlivé kationty v po�adí rostoucích hodnot oxida�ních �ísel. P�i identické hodnot� oxida�ního �ísla se kationty uvád�jí v abecedním po�adí symbol� prvk�. Víceatomové kationty se �adí jako poslední ve skupin� kationt� stejné velikosti náboje. V názvech podvojných solí je po�adí kationt� shodné s jejich po�adím ve vzorcích. Názvy kationt� se odd�lují poml�kou. P�íklady: KMgBr3 tribromid draselno-ho�e�natý (podle stoupající hodnoty oxida�ního �ísla) NaNH4HPO3 hydrogenfosfore�nan sodno-amonný (víceatomový kation poslední) KNaCO3 uhli�itan draselno-sodný (podle abecedního po�adí symbol� prvk�) b) Smíšené soli se dv�ma nebo více r�znými anionty V jejich vzorcích i názvech se anionty uvád�jí v abecedním po�adí symbol� (zna�ek) prvk�, v p�ípad� víceatomových aniont� v abecedním po�adí zna�ek centrálních atom�. Také názvy aniont� se od sebe odd�lují poml�kou. P�íklady:

Cu3(CO3)2F2 bis(uhli�itan)-difluorid trim�natý Ca5F(PO4)3 fluorid-tris(fosfore�nan) pentavápenatý Na6ClF(SO4)2 chlorid-fluorid-bis(síran) hexasodný

3.2.5.5 Solváty, adi�ní slou�eniny, klathráty C:\Documents and Settings\cidlova\Plocha\hana\výuka\skripta\NÁZVOSLOVÍ\ADICNISL.DOC Nejb�žn�jšími zástupci této skupiny slou�enin jsou hydráty solí. Od bezvodých solí se liší p�ítomností molekul vody. Jejich obecný vzorec je MmAn ⋅ xH2O, kde M p�edstavuje vzorec kationtu, A vzorec aniontu. Vyjád�ení ur�itého po�tu molekul vody se v názvu solí-hydrát� uvádí slovem hydrát a jejich po�et se konkretizuje �íslovkovou p�edponou. Název soli je uvád�n ve 2. pád�. Ve vzorci se po�et molekul vody vyjad�uje arabskou �íslicí a ob� �ásti vzorce se odd�lí te�kou. P�íklady: Co(NO3)2 ⋅ 6H2O hexahydrát dusi�nanu kobaltnatého Bi(ClO4)3 ⋅ 5H2O pentahydrát chloristanu bismutitého CaSO4 ⋅ 2H2O dihydrát síranu vápenatého Na2S ⋅ 9H2O nonahydrát sulfidu sodného V praxi jsou dosud frekventovány technické a triviální názvy n�kterých solí-hydrát�, zejména názvy skalice a kamence. Skalice jsou obvykle síranové krystalohydráty, které mají v kationtu Fe2+, Cu2+, Cd2+, Ni2+, Zn2+ apod. Typickým p�íkladem je skalice modrá, což je pentahydrát síranu m�natého CuSO4 ⋅ 5H2O. Mezi kamence jsou za�azovány dodekahydráty podvojných solí nej�ast�ji typu MIAlIII(SO4)2 ⋅ 12H2O, v nichž m�že být kation Al3+ nahrazován jinými kationty s oxida�ním �íslem III, nap�. Cr3+, Fe3+, Ga3+, In3+, Ti3+, V3+, apod. Síra v aniontu m�že být nahrazena dalšími chalkogeny, nejast�ji selenem. Nejznám�jším zástupcem je kamenec draselno-hlinitý KAl(SO4)2 ⋅ 12H2O, dodekahydrát síranu draselno-hlinitého. Mezi hydráty solí pat�í také �ada nerost� známých pod mineralogickými názvy, nap�. sádrovec, CaSO4 ⋅ 2H2O, dihydrát síranu vápenatého. Mnohé hydráty solí jsou dodnes známé pod svými triviálními názvy.

71

P�íklady: vzorec triviální název chemický název Na2CO3 ⋅ 10H2O krystalická soda dekahydrát uhli�itanu sodného MgSO4 ⋅ 7H2O ho�ká s�l heptahydrát síranu ho�e�natého Na2SO4 ⋅ 10H2O Glauberova s�l dekahydrát síranu sodného CaSO4 ⋅ 1/2H2O sádra hemihydrát síranu vápenatého CuSO4 ⋅ 5H2O modrá skalice pentahydrát síranu m�natého ZnSO4 ⋅ 7H2O bílá skalice heptahydrát síranu zine�natého FeSO4 ⋅ 7H2O zelená skalice heptahydrát síranu železnatého Na2B4O7 ⋅ 10H2O borax dekahydrát tetraboritanu disodného KAl(SO4)2 ⋅ 12H2O kamenec dodekahydrát síranu draselno-hlinitého

3.2.5.6 Zásadité soli

Mezi zásadité soli pat�í soli obsahující ve své molekule hydroxidové anionty OH–, tzv. hydroxid-soli nebo oxidové anionty O2–, tzv. oxid-soli. Pro jejich názvosloví platí tytéž zásady jako pro názvosloví podvojných a smíšených solí. P�ítomnost iont� OH– se vyjad�uje slovem „hydroxid“, p�ítomnost iont� O2– slovem „oxid“, p�i�emž se jejich po�et uvádí p�íslušnou �íslovkovou p�edponou (hydroxid, dihydroxid, trihydroxid, dioxid, apod.) Názvy jednotlivých aniont� se odd�lují poml�kou. Anionty se uvád�jí v abecedním po�adí symbol� prvk�, pop�. symbol� centrálních atom�. Víceatomové (vícejaderné anionty se uvád�jí jako poslední. Starší zp�sob pojmenování hydroxid- a oxid-solí používal p�ídavné jméno „zásaditý“, za nímž následoval základ názvu aniontu s p�íslušným zakon�ením a po n�m základ názvu kationtu se zakon�ením charakterizujícím oxida�ní �íslo. Názvu základu kationtu i aniontu p�edcházel násobicí prefix. Nevýhodou staršího zp�sobu pojmenování bylo, že nevyjad�ovalo p�ítomnost hydroxidové nebo oxidové skupiny ani jejich po�et. P�íklady: CaCl(OH) chlorid-hydroxid vápenatý (d�íve zásaditý chlorid vápenatý) Zn2CO3(OH)2 uhli�itan-dihydroxid dizine�natý (zásaditý uhli�itan zine�natý) BiCl(O) chlorid-oxid bismutitý (zásaditý chlorid bismutitý) RuF4(O) tetrafluorid-oxid rutheniový (zásaditý tetrafluorid rutheniový)

72

3.2.5.7 Cvi�ení IX: Soli II Úloha 89: Uvedené soli rozd�lte do navržených skupin a místo uvedených názv� dopl�te jejich vzorce: {síran kobaltitý, hexahydrát dusi�nanu kobaltnatého, uhli�itan thallný, fluorid kobaltitý, kyanid nikelnatý, hydrogenuhli�itan ho�e�natý, sulfid gallitý, dihydrogenosmi�elan didraselný, dihydrát síranu palladnatého, tetrathioantimoni�nan draselný, fosfore�nan amonno-ho�e�natý}. Každou látku za�ate pouze jednou. Skupiny vzorce solí a) soli bezkyslíkatých kyselin .............................................................. b) soli jednoduchých oxokyselin .............................................................. c) thiosoli .............................................................. d) hydrogensoli .............................................................. e) podvojné soli .............................................................. f) hydráty solí .............................................................. Úloha 90: Ur�ete po�et molekul vody vázaných v následujících hydrátech. a) pentahydrát síranu m�natého b) dodekahydrát síranu draselno-hlinitého c) dekahydrát uhli�itanu disodného d) heptahydrát síranu zine�natého e) hemihydrát síranu vápenatého f) dihydrát síranu vápenatého Úloha 91: N�které hydráty solí jsou známé pod technickými názvy skalice. Dopl�te jejich chemické vzorce. a) skalice modrá ........................... e) skalice nikelnatá ........................... b) skalice zelená ........................... f) skalice kobaltnatá ........................... c) skalice bílá ...........................

Úloha 92: Dopl�te chemické vzorce draselných solí známých pod triviálními názvy kamence: a) kamenec draselno-hlinitý ................................................................ b) kamenec selenový ................................................................ c) kamenec chromitý ................................................................ d) kamenec železitý ................................................................ Úloha 93: K uvedeným minerál�m dopl�te chemické vzorce a názvy odpovídajících solí. NÁZEV MINERÁLU CHEMICKÝ VZOREC CHEMICKÝ NÁZEV a) sádrovec b) pyrop (�eský granát) c) siderit (ocelek) d) pyrit e) Glauberova s�l Úloha 94: Ke každému vzorci p�i�ate triviální název této slou�eniny. I. chilský ledek a) MgSO4 ⋅ 7H2O II. soda b) Ca5(PO4)3(F,Cl) III. baryt (t�živec) c) NaNO3 IV. apatit d) BaSO4 V. ho�ká s�l e) Na2CO3 ⋅ 10H2O Úloha 95: Které z následujících vzorc� vyjad�ují zásadité soli? Pojmenujte je. a) Ca(HSO3)2 d) Cd2(CO3)(OH)2 b) VCl2(O) e) VF3(O) c) K2Cr2O7 f) NH4HCO3

73

Úloha 96: Zapište chemické vzorce uvedených zásaditých solí: a) difluorid-oxid seleni�itý b) uhli�itan-dihydroxid olovnatý c) dibromid-oxid seleni�itý d) chlorid-hydroxid ho�e�natý Úloha 97: Dopl�te oxida�ní �ísla jednotlivých kationt� a aniont� a odvote názvy následujících solí: a) SeCl2(O) b) Bi(NO3)(OH)2 c) VBr3(O) d) Ni2(CO3)(OH)2 Úloha 98: Zelený malachit Cu2(CO3)(OH)2 a modrý azurit Cu3(CO3)2(OH)2 jsou cen�ny jako drahé kameny používané k výrob� um�leckých p�edm�t� a šperk�. Napište jejich chemické názvy. Úloha 99: P�i�ate k názvu slou�eniny odpovídající vzorec. a) chlorid-hydroxid ho�e�natý A) MgCl(OH) B) Mg(OH)Cl C) MgCl(OH)2 b) chlorid-trihydroxid dim�natý A) Cu2Cl2(OH)3 B) Cu(OH)3Cl C) Cu2Cl(OH)3 c) chlorid-oxid bismutitý A) BiCl(O) B) BiClO2 C) BiOCl

74

4 Názvosloví koordina�ních slou�enin 4.1 Definice a základní pojmy Koordina�ní slou�enina (komplex) vzniká, jestliže Lewisova báze (ligand) p�edá Lewisov�

kyselin� (akceptoru) volný elektronový pár. Koordina�ní slou�eninou (�ásticí) �ili komplexem se rozumí molekula �i ion, v n�mž jsou

k atomu �i iontu M vázány další atomy �i atomové skupiny L tak, že jejich po�et p�evyšuje oxida�ní �íslo atomu M. Vypustí-li se z této definice omezení dané oxida�ním �íslem atomu �i iontu M, pak je možno pojmenovat podle názvoslovných pravidel pro koordina�ní slou�eniny každou slou�eninu vytvo�enou p�ipojením (adicí) jednoho �i n�kolika iont� (molekul) k jednomu �i více iont�m (molekulám), tedy i mnohé známé jednoduché anorganické slou�eniny. Tím se zamezí rozmanitostem v názvech i zbyte�ným názvoslovným spor�m. Proto se doporu�uje používat názvoslovných pravidel koordina�ních slou�enin pro co nejširší okruh anorganických slou�enin. P�ipouští se však, že by nebylo ú�elné používat tohoto názvosloví v t�ch p�ípadech, kdy pln� a hlavn� jednozna�n� posta�í jednodušší názvy racionální (nap�. u jednoduchých solí). Je t�eba výslovn� zd�raznit, že použití názvoslovných pravidel koordina�ních slou�enin pro slou�eniny jednoduché nemusí nutn� znamenat i jejich vzájemnou strukturní analogii se slou�eninami koordina�ními. P�i formulaci názvoslovných pravidel koordina�ních slou�enin se používá základních pojm�, jež mají následující význam: Atom (�i ion) M ve smyslu výše uvedeném se nazývá centrální (st�edový) atom �i ion. Centrální atomy bývají nej�ast�ji atomy nebo ionty p�echodných kov�, které mohou do svých neobsazených valen�ních orbital� p�ijmout volné elektronové páry – jsou tedy akceptory elektron�. P�íklady: Uvedené ionty Fe3+ a Pt2+ mohou být centrálními atomy, nebo� disponují neobsazenými valen�ními orbitaly:

3d5 4s0 4p0

Fe3+ [Ar] ↑ ↑ ↑ ↑ ↑

5d8 6s0 6p0

Pt2+ [Xe] ↑↓ ↑↓ ↑↓ ↑ ↑

Atomy vázané k atomu M jsou atomy donorové �i koordinující. �ástice L obsahující jeden nebo více donorových atom� nebo vázaná k M jako celek bez možnosti specifikace donorového �i donorových atom� se nazývá ligand. Ligandy jsou bu elektroneutrální molekuly nebo atomové skupiny, jako nap�. H2O, CO, NO, NH3, nebo anionty, nap�. F–, Cl–, S2–, OH–, CN–, SCN–, NO3

–, apod., které obsahují atom s volným elektronovým párem (donorovým elektronovým párem), nebo s více donorovými páry. Ligandem m�že být také molekula organické látky s násobnými vazbami. Funkci donorových elektronových pár� pak hrají π-elektrony násobných vazeb. P�íklady: V komplexním kationtu [Cu(NH3)4]2+ je centrálním atomem ion Cu2+ a ligandy jsou molekuly NH3. Donory elektronových pár� (donorové atomy) jsou atomy dusíku �ty� molekul amoniaku: H | H− N − H

75

V komplexním aniontu [Fe(CN)6]3– je centrálním atomem Fe3+ a ligandy anionty CN–. Donory elektronových pár� (tj. donorové atomy) jsou atomy uhlíku šesti iont� CN–:

|C N|

V koordina�ní molekule látky nazývané bis(benzen)chrom není možno ur�it konkrétní donorové atomy, protože ligand – nenasycený uhlovodík (benzen) – je k centrálnímu atomu (Cr) vázán jako celek pomocí π-elektron� násobných vazeb. Centrální atom M je charakterizován koordina�ním �íslem. To je rovno po�tu donorových atom� vázaných k M. U �ástic s nespecifikovaným donorovým atomem lze za koordina�ní �íslo atomu �i iontu M považovat po�et �ástic (tj. ligand�) vázaných k n�mu jako celek. Nej�ast�jšími koordina�ními �ísly bývají 4 a 6, mén� frekventovaná jsou koordina�ní �ísla 2, 3, 5, 7, 8 a 12. P�íklady: V komplexním kationtu [Cu(NH3)4]2+ je koordina�ní �íslo m�di 4. Donory elektronových pár� (donorové atomy) jsou atomy dusíku �ty� molekul amoniaku: V komplexním aniontu [Fe(CN)6]3– je koordina�ní �íslo železa 6. Donory elektronových pár� (tj. donorové atomy) jsou atomy uhlíku šesti iont� CN–: V komplexním kationtu [Cu(NH2CH2CH2NH2)2]2+ je koordina�ní �íslo m�di 4, avšak po�et ligand� je 2. Donory elektronových pár� (donorové atomy) jsou všechny 4 atomy dusíku: V koordina�ní molekule látky nazývané bis(benzen)chrom je koordina�ní �íslo chromu 2. (K chromu se vážou celkem 2 ligandy bez možnosti specifikace donorových atom�).

NH3 2+ NH3 Cu

NH3 NH3

C≡N| 3- |N≡C C≡N| Fe |N≡C C≡N| C≡N|

NH2 2+ CH2 NH2 CH2 Cu CH2 CH2 NH2 NH2

76

�ástice s jedním donorovým atomem se nazývá jednovazný nebo monodonorový ligand. P�íklad: Molekula NH3. Donor elektronového páru (donorový atom) je pouze atom dusíku: H | H− N − H Obsahuje-li ligand více donorových atom�, pak se ozna�uje jako vícevazný nebo polydonorový. P�íklad: Molekula NH2CH2CH2NH2. Donory elektronového páru (donorové atomy) jsou dva atomy dusíku. Chelátový ligand je ligand vázaný k jednomu a témuž centrálnímu atomu �i iontu dv�ma �i více donorovými atomy. Koordina�ní slou�enina obsahující chelátový ligand se nazývá chelát. P�íklad: Molekula NH2CH2CH2NH2 se v komplexním kationtu [Cu(NH2CH2CH2NH2)2]2+ chová jako chelátový ligand: Komplexní kation [Cu(NH2CH2CH2NH2)2]2+ je p�íkladem chelátu. M�stkový ligand se váže k více než jednomu centrálnímu atomu �i iontu. P�íklad: Anion OH– se v komplexním kationtu [Fe2(H2O)8(OH)2]4+ chová jako m�stkový ligand: Koordina�ní slou�enina s v�tším po�tem centrálních atom� �i iont� se nazývá vícejaderný (polycentrický, polynukleární) komplex. Po�et centrálních atom� �i iont� v takovéto koordina�ní �ástici se ozna�uje pojmem dvojjaderný (bicentrický, binukleární), trojjaderný (tricentrický, trinukleární),... komplex. P�íklad: Kation [Fe2(H2O)8(OH)4]4+ je dvojjaderný komplex.

NH2 2+ CH2 NH2 CH2 Cu CH2 CH2 NH2 NH2

H2O H OH2 4+ | H2O O OH2 Fe Fe H2O O OH2

| H2O H OH2

77

Koordina�ní �ástice, v nichž atomy kov� jsou navzájem p�ímo vázány vazbou kov-kov a zárove� se váží s ligandy, se ozna�uje „cluster“ (�ti „klastr“). P�íklad: Slou�enina nazývaná dodekakarbonyltriosmium je p�íkladem klastru (a sou�asn� také trojjaderného komplexu):

4.2 Názvosloví koordina�ních �ástic – základní pravidla 4.2.1 Centrální atomy

Ve stechiometrickém a funk�ním vzorci se uvádí na prvním míst� symbol centrálního atomu (iontu). Za ním pak následují vzorce ligand�. Vzorec koordina�ní �ástice se dává do hranaté závorky [ ]. V názvu koordina�ní slou�eniny se uvádí název centrálního atomu až po názvech ligand�. Po�et stejných centrálních atom� lze udat jednoduchými �íslovkovými p�edponami. Nulový oxida�ní stupe� centrálního atomu nemá žádné názvoslovné zakon�ení. Proto se v pojmenování koordina�ní �ástice uvádí jeho název bu v nominativu (1. pád), nebo genitivu (2. pád) jednotného �ísla. Za název koordina�ní �ástice lze dopsat do kulaté závorky arabskou �íslicí celkový elektrický náboj koordina�ní �ástice (nulový náboj se takto neozna�uje). Místo vypsání celkového náboje koordina�ní �ástice lze �íslovkovými p�edponami jednozna�n� udat po�et všech kompenzujících iont� ve slou�enin�. P�íklady:

[Ni(CO)4] tetrakarbonylnikl

tetrakarbonyl niklu [Co2(CO)8] oktakarbonyldikobalt

oktakarbonyl dikobaltu K4[Ni(CN)4] tetrakyanonikl(4–) draselný tetrakyanonikl tetradraselný tetrakyanonikl(4–) tetradraselný (informace o náboji

koordina�ní �ástice je zdvojena) draselná s�l tetrakyanoniklu(4–) tetradraselná s�l tetrakyanoniklu

tetradraselná s�l tetrakyanoniklu(4–) (informace o náboji koordina�ní �ástice je zdvojena)

Ca2[Ni(CN)4] tetrakyanonikl(4–) vápenatý tetrakyanonikl divápenatý tetrakyanonikl(4–) divápenatý (informace o náboji

koordina�ní �ástice je zdvojena) vápenatá s�l tetrakyanoniklu(4–) divápenatá s�l tetrakyanoniklu

divápenatá s�l tetrakyanoniklu(4–) (informace o náboji koordina�ní �ástice je zdvojena)

Je-li centrální atom v záporném oxida�ním stupni, nese zakon�ení –id a název koordina�ní �ástice je dopln�n nábojem koordina�ní �ástice (v kulaté závorce).

OC CO

OC Os Os CO OC CO CO OC CO Os OC CO CO

78

P�íklady:

Na[Co(CO)4] tetrakarbonylkobaltid(1–) sodný (NH4)3[V(CO)5] pentakarbonylvanadid(3–) amonný K[Nb(CO)6] hexakarbonylniobid(1–) draselný Li2[Mo2(CO)10] dekakarbonyldimolybdenid(2–) lithný Na[Ir(CO)3(PPh3)] trikarbonyl-trifenylfosfiniridid(1–) sodný 1 Kladný oxida�ní stupe� centrálního atomu se vyjád�í v názvu koordina�ní �ástice p�íslušným zakon�ením podobn� jako u slou�enin jednoduchých (ný, natý, ...). P�íklady: K3[Fe(CN)6] hexakyanoželezitan draselný K4[Fe(CN)6] hexakyanoželeznatan draselný [CrIII(en)3]Cl3 chlorid tris(ethylendiamin)chromitý* [CoIH(CO)4] hydrido-tetrakarbonylkobaltný komplex

4.2.2 Po�adí ligand� ve vzorci a názvu koordina�ní �ástice Obsahuje-li koordina�ní �ástice dva nebo více ligand�, uvád�jí se v abecedním po�adí podle za�áte�ních písmen jejich názv�, bez p�ihlédnutí k hodnotám jejich náboj�, po�tu nebo �íslovkovým p�edponám. Pozor: nap�. seskupení „diammin“ se �adí pod písmeno „a“ (ligand NH3 , tedy ammin), zatímco seskupení „dimethylamin“ se �adí pod písmeno „d“, nebo� ligandovou jednotkou je �ástice (CH3)2NH, nazývaná dimethylamin). Seskupení (CH3NH2)2 pojmenujeme bis(methylamin) a �adíme pod písmeno „m“. Ligandy za�ínající písmenem „ch“ se �adí pod „c“ (nap�. chloro-, ...). P�íklady:

[Co(NH3)3(H2O)Cl2]Cl chlorid triammin-aqua-dichlorokobaltitý

4.2.3 Použití odd�lovacích znamének (poml�ek) Ve vzorcích koordina�ních �ástic se používá poml�ek jen ve spojení se strukturními p�edponami (kap. 4.2.6).

P�íklady:

cis-[Pt(NH3)2Cl2]

trans-[Pt(NH3)2Cl2]

V názvech koordina�ních slou�enin se poml�ek používá v následujících p�ípadech:

a) Obsahuje-li slou�enina více ligand� r�zného druhu, odd�lují se od sebe názvy r�zných ligand� poml�kou. Název posledního ligandu se od názvu centrálního atomu poml�kou neodd�luje a píše se s ním dohromady.

b) Poml�kou se odd�lují také zna�ky prvk�, �ecká písmena a strukturní p�edpony, pokud jsou sou�ástí názvu.

1 Ve vzorci byla použita názvoslovná zkratka. Názvoslovné zkratky jsou podrobn� diskutovány v kapitole 4.2.7.

79

P�íklady:

[Co(NH3)3(H2O)Cl2]Cl chlorid triammin-aqua-dichlorokobaltitý

trans-[Co(NH3)3(H2O)Cl2]Cl chlorid trans-triammin-aqua-dichlorokobaltitý

[Cr(C6H6)2] bis(η-benzen)chrom

K2[Ni{S(CO)2S}2] bis(dithiooxalato-S,S’`)nikelnatan(2–) draselný

4.2.4 Tvorba názv� koordina�ních slou�enin

Název koordina�ní slou�eniny se ve v�tšin� p�ípad� skládá z podstatného a p�ídavného jména.

a) Slou�eniny s koordina�ním kationtem a jednoduchým aniontem

Anion (podstatné jméno) pojmenujeme podle pravidel pro jednoduché slou�eniny. Název kationtu (p�ídavné jméno) je tvo�en názvem centrálního atomu s p�íslušným ozna�ením oxida�ního �ísla, p�i�emž p�edponu tohoto p�ídavného jména tvo�í názvy ligand�, vyzna�ení jejich po�tu a p�ípadn� strukturní p�edpony.

P�íklady:

[Co(NH3)3(H2O)Cl2]Cl chlorid triammin-aqua-dichlorokobaltitý

[CrIII(en)3]I3 jodid tris(ethylendiamin)chromitý b) Slou�eniny s koordina�ním aniontem a jednoduchým kationtem Název aniontu (podstatné jméno) je odvozen koncovkou –an od názvu centrálního atomu s p�íslušným ozna�ením oxida�ního �ísla, p�i�emž p�edponu tohoto p�ídavného jména tvo�í názvy ligand�, vyzna�ení jejich po�tu a p�ípadn� strukturní p�edpony. Název kationtu (p�ídavné jméno) je utvo�en podle pravidel pro jednoduché slou�eniny.

P�íklady:

K3[Fe(CN)6] hexakyanoželezitan draselný Ca2[Fe(CN)6] hexakyanoželeznatan vápenatý Li[Nb(CO)6] hexakarbonylniobid(1–) lithný c) Slou�eniny s koordina�ním aniontem i kationtem Název aniontu (podstatné jméno) utvo�íme podle pravidla (b), název kationtu (p�ídavné jméno) utvo�íme podle pravidla (a).

P�íklady:

[CrIII(en)3][Fe(CN)6] hexakyanoželezitan tris(ethylendiamin)chromitý [PtII(NH3)4][PtCl4] tetrachloroplatnatan tetraamminplatnatý d) Elektroneutrální koordina�ní �ástice s centrálním atomem v kladném oxida�ním stupni jsou pojmenovány p�ídavným jménem utvo�eným podle pravidla (a) a podstatným jménem „komplex“.

P�íklady:

[CoIH(CO)4] hydrido-tetrakarbonylkobaltný komplex

80

[Co(NH3)3Cl3] triammin-trichlorokobaltitý komplex

81

e) Elektroneutrální koordina�ní �ástice s centrálním atomem v nulovém oxida�ním stupni se pojmenovávají podle pravidel uvedených v kapitole 4.2.1, v textu o nulovém oxida�ním stupni. P�íklady: [Os3(CO)12] dodekakarbonyltriosmium nebo dodekakarbonyl triosmia [V(CO)6] hexakakarbonylvanad nebo hexakakarbonyl vanadu [Rh4(CO)12] dodekakarbonyltetrarhodium nebo dodekakarbonyl tetrarhodia [Co(PMe3)4] tetrakis(trimethylfosfin)kobalt nebo tetrakis(trimethylfosfin) kobaltu

4.2.5 Názvy ligand� Názvy aniontových ligand� (organických i anorganických) mají zakon�ení „–o“. Názvy nejb�žn�jších aniontových ligand� jsou shrnuty v tabulce X. Tabulka X: P�ehled b�žn� frekventovaných aniontových ligand� koordina�ních �ástic ANIONTOVÝ LIGAND vzorec název aniontu název ligandu F– fluorid fluoro- Cl– chlorid chloro- Br– bromid bromo- I– jodid jodo- O2– oxid oxo- HO2

– hydrogenperoxid hydrogenperoxo- O2

– hyperoxid dioxygeno(1–) O2

2– peroxid peroxo- S2– sulfid thio- S2

2– disulfid disulfido- HS– hydrogensulfid merkapto- H– hydrid hydrido- OH– hydroxid hydroxo- CN– kyanid kyano- OCN– kyanatan kyanato- (vazba p�es atom kyslíku) SCN– thiokyanatan thiokyanato- (vazba p�es atom síry) NCO– isokyanatan isokyanato-

(vazba p�es atom dusíku) NCS– isothiokyanatan isothiokyanato-

(vazba p�es atom dusíku) NO2

– dusitan nitro- (vazba p�es atom dusíku) ONO– dusitan nitrito- (vazba p�es atom kyslíku) NO3

– dusi�nan nitrato- SO4

2– síran sulfato- SSO3

2– thiosíran thiosulfato- SO3

2– si�i�itan sulfito- CO3

2– uhli�itan karbonato- PO4

3– fosfore�nan fosfato- HPO4

2– hydrogenfosfore�nan hydrogenfosfato- H2PO4

– dihydrogenfosfore�nan dihydrogenfosfato- CH3COO– octan acetato- CH3OSOO– methylsulfit (methylsi�i�itan) methylsulfito- CH3CONH– acetamid acetamido- (CH3)2N

– dimethylamid dimethylamido- NH2

– amid amido- NH2– imid imido- N3– nitrid nitrido- N3

– azid azido- CH3O

– methoxid methoxo- CH3S

– methanthiolat methanthiolato-

82

P�íklady: Na[B(NO3)4] tetranitratoboritan(1–) sodný K2[OsCl5N)] pentachloro-nitridoosmian(2–) draselný Na3[Ag(S2O3)2] bis(thiosulfato)st�íbrnan(3–) sodný [Ru(NH3)4(HSO3)2] tetraammin-bis(hydrogensulfito)ruthenatý komplex NH4[Cr(NH3)2(NCS)4] diammin-tetrakis(isothiokyanato)chromitan(1–) amonný K[AgF4] tetrafluorost�íb�itan(1–) draselný Ba[BrF4]2 tetrafluorobromitan(1–) barnatý Cs[ICl4] tetrachlorojoditan(1–) cesný K[Au(OH)4] tetrahydroxozlatitan(1–) draselný K[CrF4O] tetrafluoro-oxochromi�nan(1–) draselný K2[CrNH3(CN)2(O)2(O2)] ammin-dikyano-dioxo-peroxochroman(2–) draselný [AsS4]

3– tetrathioarseni�nanový(3–) ion K2[Fe2(NO)4S2] tetranitrosyl-dithiodiželeznan(2–) draselný K[Au(S2)S] disulfido-thiozlatitan(1–) draselný Názvy aniontových ligand�, jež jsou odvozeny od organických slou�enin odšt�pením protonu (jiné ligandy než ty, které jsou pojmenovány v tabulce X), mají zakon�ení „-ato”. Názvy t�chto ligand� se uvád�jí v závorkách, bez ohledu na to, zda organický ligand je �i není substituovaný, nap�. (benzoato), (p-chlorfenolato), (2-(chlormethyl)-1-naftolato). P�íklady: [Ni(C4H7N2O2)2] bis(2,3-butandiondioximato)nikelnatý komplex [Cu(C5H7O2)2] bis(2,4-pentandionato)m�natý komplex

bis(8-chinolinato)st�íbrnatý komplex

Tvo�í-li organická slou�enina ligandy s r�zným záporným nábojem (v d�sledku ztráty r�zného po�tu proton�), vyzna�í se celkový náboj ligandu za jeho názvem pomocí Ewensova-Bassetova �ísla v kulaté závorce. P�íklady: –OOCCH(O–)CH(OH)COO– tartarato(3–) –OOCCH(OH)CH(OH)COO– tartarato(2–) Název neutrálních a kationtových ligand� se používá beze zm�ny (mají tedy stejné pojmenování jako p�íslušná slou�enina, resp. kation �i atomová skupina), p�išemž k zápisu organických ligand� do vzorc� koordina�ních slou�enin se �asto využívá názvoslovných zkratek, diskutovaných v kapitole 4.2.7. Výjimku tvo�í ligandy H2O, NH3, NO a CO (nazývají se „aqua“, „ammin“, „nitrosyl“ a „karbonyl“ – viz tabulka XI). Všechny neutrální a kladn� nabité ligandy (s výjimkou �ty� uvedených ligand�) se dávají v názvu slou�eniny do závorky. Tabulka XI: P�ehled b�žn� frekventovaných neutrálních ligand� koordina�ních �ástic NEUTRÁLNÍ LIGAND

vzorec slou�enina název vzorec slou�enina název

H2O voda aqua- CO oxid uhelnatý karbonyl-

NH3 amoniak ammin- NO oxid dusnatý nitrosyl-

O2 molekulární kyslík dioxygen- O atomový kyslík oxygen-

83

P�íklady (ligandy z tabulky XI): [Cr(H2O)6]Cl3 chlorid hexaaquachromitý [Co(NH3)5Cl]Cl2 chlorid pentaamin-chlorokobaltitý Na2[Fe(CN)5NO] pentakyano-nitrosylželezitan(2–) sodný K[Co(CO)2(CN)(NO)] draselná s�l dikarbonyl-kyano-nitrosylkobaltu(1–) [CoH(CO)4] hydrido-tetrakarbonylkobaltný komplex P�íklady (další neutrální ligandy): [Co(C4H8N2O2)Cl2] bis(2,3-butandiondioxim)-dichlorokobaltnatý komplex cis-[PtCl2(Et3P)2] cis-dichloro-bis(triethylfosfin)platnatý komplex* [CuCl2(CH3NH2)2] dichloro-bis(methylamin)m�natý komplex* [Pt(py)4][PtCl4] tetrachloroplatnatan tetrakis(pyridin)platnatý* [Fe(bpy)3]Cl2 chlorid tris(2,2`-bipyridin)železnatý(2–)* [Co(en)3]2(SO4)3 síran tris(ethylendiamin)kobaltitý(3+)* [Zn{NH2CH2CH(NH2)CH2NH2}2]I2 jodid bis(1,2,3-triaminopropan)zine�natý(2+) K[PtCl3(C2H4)] trichloro-(ethylen)platnatan(1–) draselný [Cr(C6H5NC)6] hexakis(fenylisokyanid)chrom [Ru(NH3)5(N2)]Cl2 chlorid pentaammin-(dinitrogen)ruthenatý(2+) P�íklad (kationtové ligandy): [PtCl2{N(CH3)4}]Cl chlorid dichloro-(tetramethylamonium)platnatý(1+) [PtCl2{H2NCH2CH(NH2)CH2NH3)}]Cl chlorid dichloro-(2,3-diaminopropylamonium)platnatý(1+)

4.2.6 Izomerie koordina�ních slou�enin Izomerie je jev v koordina�ní chemii velmi rozší�ený. Izomery jsou slou�eniny, které mají

navzájem stejné stechiometrické složení a shodnou relativní molekulovou hmotnost, ale liší se n�kterými fyzikáln� chemickými vlastnostmi (tvar molekuly, specifická optická otá�ivost, dipólový moment a podobn�).

Izomerii d�líme na strukturní a prostorovou. 4.2.6.1 Strukturní izomerie

a) vazebná izomerie:

Tentýž ligand se k centrálnímu atomu váže r�znými donorovými atomy. Slou�eniny odlišíme názvem ligand�.

P�íklad:

* Ve vzorci byla použita názvoslovná zkratka. Názvoslovné zkratky jsou podrobn� diskutovány v kapitole 4.2.7.

SCN 3- NCS SCN Fe NCS SCN SCN

hexathiokyanatoželezitanovýanion

NCS 3- NCS NCS Fe NCS NCS NCS

hexaisothiokyanatoželezitanovýanion

84

b) polohová izomerie ligand�: Ligandy jsou navzájem svými polohovými izomery. Slou�eniny odlišíme názvem ligand�. P�íklad: CH2�CH�CH3

| | pojmenování ligandu: 1,2-propandiamin NH2 NH2 CH3�NH�CH2�CH2�NH2 pojmenování ligandu: N-methylethylendiamin c) ioniza�ní izomerie: Komplex má zam�n�ny ionty v koordina�ní a kompenza�ní sfé�e. Slou�eniny odlišíme názvem podle pravidel pro pojmenování koordina�ních slou�enin. P�íklad: [Co(NH3)5SO4]Br bromid pentaammin-sulfatokobaltitý [Co(NH3)5Br]SO4 síran pentaammin-bromokobaltitý c) koordina�ní izomerie: Komplexy mající sou�asn� koordina�ní kation i koordina�ní anion se liší rozd�lením ligand� mezi koordina�ní sféry obou centrálních atom�. Slou�eniny odlišíme názvem podle pravidel pro pojmenování koordina�ních slou�enin.

P�íklad: [Pt(NH3)4][CuCl4] tetrachlorom�natan tetraamminplatnatý [Cu(NH3)4][PtCl4] tetrachloroplatnatan tetraamminm�natý

4.2.6.2 Prostorová izomerie Prostorová izomerie je podmín�na prostorovým uspo�ádáním ligand� v koordina�ní sfé�e centrálního atomu. Rozlišujeme geometrickou a optickou izomerii.

a) geometrická izomerie: Nej�ast�ji se geometrická izomerie vyskytuje u �tvercových a oktaedrických komplex�. U tetraedrických komplex� z geometrických d�vod� existovat nem�že.

K rozlišení izomer�, z nichž každý má dvojici stejných ligand�, používáme strukturní p�edpony „cis-“ (stejné skupiny jsou u sebe) a „trans-“ (stejné skupiny jsou naproti sob�). P�íklady:

Br 3- Cl Cl Fe Cl Cl Br

trans-dibromo-tetrachloroželezitanovýanion

Cl 3- Cl Br Fe Cl Br Cl

cis-dibromo-tetrachloroželezitanovýanion

Cl

NH3 Pt NH3

Cl

trans-diammin-dichloroplatnatýkomplex

NH3

NH3 Pt Cl

Cl

cis-diammin-dichloroplatnatýkomplex

85

U komplex� nesoucích dv� trojice stejných ligand� se používají strukturní p�edpony „fac-“ (t�i stejné ligandy obsazují vrcholy jedné strany oktaedru) a „mer-“ (t�i stejné ligandy jsou umíst�ny na „poledníku“ oktaedru). P�íklady: Tam, kde strukturní p�edpony neposta�ují, používá se polohových index� (tzv. lokant�), které se píší malými latinskými písmeny a tisknou kurzivou.

P�íklad:

Pravidla pro používání polohových index� jsou pom�rn� složitá a jejich podrobn�jší rozbor p�esahuje rámec tohoto studijního materiálu. b) Optická izomerie je zp�sobena bu chirálním (asymetrickým) uspo�ádáním ligand� v koordina�ní sfé�e (p�evážn� u chelát�) nebo chiralitou n�kterého ligandu. V názvosloví se využívá polohových index� používaných na základ� pom�rn� složité soustavy pravidel, jejichž výklad p�esahuje rámec tohoto studijního materiálu. P�íklady dvojic optických izomer� koordina�ních slou�enin (asymetrické centrum je zna�eno hv�zdi�kou): CH2

CH2 NH2

NH2 NH2

Co* CH2

NH2 NH2 CH2CH2 NH2

CH2

CH2

NH2 CH2

NH2 NH2

CH2 Co* CH2 NH2 NH2 NH2 CH2

CH2

Cl Cl NH2

Pt CH2

Cl NH2 C* H Cl CH2 NH2

Cl Cl NH2

Pt CH2

Cl NH2 C* CH2 NH2 Cl H

Br 3- Cl Br Fe Cl Br Cl

fac-tribromo-trichloroželezitanovýanion

Br 3- Cl Cl Fe Cl Br Br

mer-tribromo-trichloroželezitanovýanion

a

d Pt b

c

NH3

OC Pt Br

OH

a-ammin-b-bromo-c-hydroxo-d-karbonylplatnatý komplex

86

4.2.7 Používání názvoslovných zkratek pro ligandy Pro n�které ligandy se používá, zvlášt� ve vzorcích, ale i v názvech, jejich tzv. názvoslovných zkratek. P�i tvorb� a používání zkratek je t�eba �ídit se t�mito pravidly:

1. Vychází se z p�edpokladu, že �tená� nezná žádnou ze zkratek, jichž bylo v textu použito. Proto musí být v každém písemném sd�lení všechny názvoslovné zkratky vysv�tleny.

2. Názvoslovné zkratky nemají být tvo�eny více než �ty�mi písmeny.

3. Zkratky pro ligandy by nem�ly být zam�nitelné s b�žn� používanými zkratkami pro organické

skupiny (nap�. Me ... methyl, Et ... ethyl, Ph ... fenyl apod.). 4. Zkratky všech ligand� se píší s malými po�áte�ními písmeny.

5. Zkratky ligand� nesm�jí obsahovat poml�ky a jiná odd�lovací znaménka.

6. I ve zkratkovitém vyjád�ení musí být jasn� odlišitelná slou�enina a ionty od ní odvozené.

7. P�i použití zkratek nesmí dojít k zám�n� se symboly atom�. Proto se zkratky od symbol� prvk� odd�lují mezerou nebo

uzav�ením zkratky do kulaté závorky.

8. Je zakázáno zkratky vzájemn� spojovat za vzniku jiné zkratky (nap�. je zakázáno používat

zkratku Eten pro N-ethylethylendiamin, nebo� jde o složeninu zkratek Et ... ethyl a en ... ethylendiamin).

9. B�žn� používané zkratky jsou uvedeny v tabulkách XII a XIII:

Tabulka XII: Názvoslovné zkratky ozna�ující aniontové skupiny (s udáním p�vodních elektroneutrálních látek) zkratka název ligandu Hacac acetylaceton neboli 2,4-pentandion, CH3COCH2COCH3 acac acetylacetonato- Hac octová kyselina ac acetato H4edta ethylendiamintetraoctová kyselina (HOOCCH2)2NCH2CH2N(CH2COOH)2

edta ethylendiamintetraacetato

H2ox oxalová kyselina neboli š�avelová kyselina, HOOC–COOH ox oxalato Hox hydrogenoxalato

Tabulka XIII: Názvoslovné zkratky ozna�ující neutrální ligandy zkratka název ligandu bpy 2,2’-bipyridin en ethylendiamin NH2 CH2 CH2 NH2 dien diethylentriamin NH2 CH2 CH2 NH CH2 CH2 NH2 ur mo�ovina neboli urea (NH2)2CO phen 1,10-fenantrolin py pyridin C5H5N

87

4.2.8 ππππ-komplexy Velkou skupinu koordina�ních slou�enin tvo�í �ástice, v nichž jako ligandy vystupují molekuly nenasycených uhlovodík�. V takových p�ípadech �asto není možné p�esn� ur�it donorové atomy, protože nenasycený uhlovodík je k centrálnímu atomu vázán jako celek pomocí π-elektron� násobných vazeb. Takové koordina�ní slou�eniny se obecn� nazývají π-komplexy. Vytvo�ení jejich názvu bez ohledu na strukturu se d�je podle již popsaných pravidel.

P�íklady: [Cr(C6H6)2] bis(benzen)chrom [Ni(C5H5)2] bis(cyklopentadienyl)nikelnatý komplex [Re(C5H5)2H] bis(cyklopentadienyl)-hydridorhenitý komplex K[PtCl3(C2H4)] trichloro-(ethylen)platnatan(1–) draselný

C CH H

H H

Pt

Cl

Cl Cl

�

K

2

88

Pokud chceme jasn� vyzna�it, že nenasycený ligand se váže k centrálnímu atomu všemi atomy �et�zce nebo kruhu, uvedeme p�ed jeho název symbol η (�ti „éta” nebo „hapto”). P�íklady: [Cr(C6H6)2] bis(η-benzen)chrom [Ni(C5H5)2] bis(η-cyklopentadienyl)nikelnatý komplex [Re(C5H5)2H] bis(η-cyklopentadienyl)-hydridorhenitý komplex K[PtCl3(C2H4)] trichloro-(η-ethylen)platnatan(1–) draselný Komplexy obsahující ligand η-cyklopentadienyl a jejich deriváty se ozna�ují skupinovým názvem metalloceny. Je známo velké množství derivát� metallocen� odvozených od základních látek substitucí vodíkových atom� na cyklopentadienylových kruzích. Tyto deriváty se pojmenovávají v souhlase se zásadami názvosloví organické chemie. P�íklady:

ferrocen nikelocen chromocen osmocen 1,1’-dichlorferrocen 1,3-dimethylosmocen

4.2.9 Vícejaderné komplexy

Skupinovým názvem vícejaderné komplexy ozna�ujeme slou�eniny s alespo� dv�ma centrálními atomy, které jsou spojeny bu m�stkovými ligandy, anebo vazbou kov-kov. P�ítomnost m�stkového ligandu se v názvu koordina�ní �ástice vyzna�í tak, že se p�ed jeho název p�idá symbol µ. Dva nebo více m�stkových ligand� téhož druhu se vyzna�í �íslovkovou p�edponou odd�lenou od symbolu µ poml�kou. M�stkové ligandy se uvád�jí spolu s ostatními v abecedním po�adí. Je-li však komplex uspo�ádán vzhledem k m�stku symetricky, lze tvo�it jeho název s použitím násobných �íslovkových p�edpon. Je-li v �ástici p�ítomen ligand m�stkový i nem�stkový, uvádí se nejprve m�stkový. Tam, kde je to pot�ebné, se uvedou zna�ky donorových atom� ligand� kurzívou za název m�stkového ligandu. Názvy složit�jších struktur se tvo�í pomocí polohových index�. P�íklady: [(NH3)5Cr ⋅ OH ⋅ Cr(NH3)5]Cl5 chlorid µ-hydroxo-bis(pentaamminchromitý) chlorid µ-hydroxo-dekaammindichromitý [(CO)3Fe ⋅ (CO)3 ⋅ Fe(CO)3] tri-µ-karbonyl-bis(trikarbonylželezo) tri-µ-karbonyl-hexakarbonyldiželezo Jsou-li koordina�ní slou�eniny obsahující vazbu kov-kov symetrické, tvo�í se jejich názvy pomocí násobných �íslovkových p�edpon. Jsou-li nesymetrické, pak se jeden z centrálních atom� spolu s jeho ligandy považuje jako celek za ligand druhého centrálního atomu.

89

P�íklady: [Br4Re–ReBr4]

2– anion bis(tetrabromorhenitanový)(2–)

[(CO)5Mn–Mn(CO)5] bis(pentakarbonylmangan) [(CO)4Co–Re(CO)5] pentakarbonyl-(tetrakarbonylkobaltio)rhenium V n�kterých koordina�ních slou�eninách jsou kovové centrální atomy vázány do kompaktního celku definovaného geometrického tvaru, na který jsou pak vázány ligandy. Takové specifické útvary nazýváme clustery (cluster �ti „klastr”) a v jejich názvech se geometrický tvar centrální �ásti m�že vyzna�it p�edponami triangulo-, tetraedro-, oktaedro- apod. P�íklad: dodekakarbonyl-triangulo-triosmium nebo cyklo-tris(tetrakarbonylosmium)

OC CO

OC Os Os CO OC CO CO OC CO Os OC CO CO

90

4.2.10 Cvi�ení X: Koordina�ní slou�eniny Úloha 100: V uvedených slou�eninách ur�ete centrální atomy, jejich oxida�ní �ísla, koordina�ní �ísla a zárove� uvete název komplexu. Údaje dopl�te do tabulky: a) [Cu(H2O)4]SO4 b) [Pt(NH3)2Cl2] c) K4[Fe(CN)6] d) Na2[PtCl6] centrální

atom oxida�ní �íslo

koordina�ní �íslo

název koordina�ní slou�eniny

a b c d

Úloha 101: Které z následujících koodina�ních �ástic jsou smíšeného typu (tj. obsahují sou�asn� aniontové i neutrální ligandy)? a) [Co(NH3)6]

3+ c) [Co(NH3)5Cl]2+ b) [Co (CO)2(CN)(NO)]– d) [Ni(H2O)6]

2+ Úloha 102: Dopl�te názvy koordina�ních �ástic: a) [Cr(H2O)6]

3+ b) [Fe(CN)6]

3– c) [Ni(NH3)6]

2+ d) [SiF6]

2– e) [Cu(NH3)4]

2+ Úloha 103: Dopl�te vzorce a názvy koordina�ních slou�enin. VZOREC NÁZEV [Cr(H2O)3Cl3] hexafluorok�emi�itan sodný (disodný) K3[Fe(CO)(CN)5] chlorid diamminst�íbrný [Co(NH3)5I]Br2 dihydrát chloridu tetraaqua-dichlorochromitého [Ni(H2O)6](ClO4)2 triaqua-trihydroxochromitý komplex

Úloha 104: Do tabulky st�ídav� dopl�te vzorce kationt�, vzorce aniont�, vzorce komplexních �ástic a chemické názvy. název kation anion vzorec [Cu(NH3)4]SO4 triammin-trichlorokobaltitý komplex [Pt(NH3)4]

2+ [PtCl4]2–

anion tetrakyanonikelnatý Li+ [AlH4]

– ----- [Cr(H2O)4Cl2]

+ K4[Fe(CN)6] anion tetrachlorozlatitanový ----- hexanitrokobaltitan hexaamminkobaltitý [Pd(NH3)2Br2]

91

Úloha 105: P�i�ate ke vzorci komplexní slou�eniny její správný název: a) Na[Co(CN)4] A) hexakyanokobaltitan sodný B) tetrakyanokobaltnatan sodný C) tetrakyanokobaltitan sodný b) [Zn(NH3)4]

2+ A) komplex tetraamminzine�natý B) kation tetraaminzine�natý C) kation tetraamminzine�natý c) [PtCl4]

2– A) anion tetrachloroplatnatanový B) anion tetrachloroplati�itý C) komplex tetrachloroplatnatý d) [Cu(H2O)4]SO4 A) síran aquam�natý B) síran tetraaquam�natý C) síran tetraaquam�ný Úloha 106: P�i�ate k názvu odpovídající vzorec a) tetrahydroxozlatitan draselný A) K[(OH)4Au] B) K[Au(OH)4] C) K2[Au(OH)4] b) tetrachlorom�natan tetraamminplatnatý A) [CuCl4][Pt(NH3)4] B) [Pt(NH2)4] [CuCl4] C) [Pt(NH3)4] [CuCl4] c) pentaaqua-hydroxohlinitý kation A)[Al(H2O)5(OH)]2+ B) [Al(H2O)5(OH)]3+ C) [Al(H2O)5(OH)2]

+ d) jodo-pentakyanokobaltitan draselný A) K[I(CN)5Co] B) K3[Co I(CN)5] C) K2[Co(CN)5I] Úloha 107: Utvo�te vzorce následujících koordina�ních slou�enin železa. a) hexakyanoželeznatan draselný (žlutá krevní s�l) b) hexakyanoželezitan draselný (�ervená krevní s�l) c) pentakyano-nitrosylželezitan sodný d) hexathiokyanatoželezitan železitý Úloha 108: Která z následujících koordina�ních slou�enin obsahuje elektroneutrální ligandy? a) [Fe(H2O)6]SO4 ⋅ H2O d) [Co(NH3)5Br]SO4 b) Na[Co(CN)4] e) Na2[Pt(NO2)4] c) Fe[Fe(SCN)6] f) [AgCl2]

– Úloha 109: Dopl�te do tabulky vzorec nebo název ligandu. VZOREC NÁZEV a) sulfato- b) CO c) fosfato- d) NO e) CN– f) nitro- g) thio- h) H2O i) hydroxo- j) F–

92

Úloha 110: Ligandy z p�edchozího cvi�ení rozd�lte do tabulky podle jejich náboje (pozn.: písmeno „L“ v tabulce zna�í ligand). L (neutrální ligand) L– L2– L3–

93

5 Klí� správných odpov�dí k základním cvi�ením I – X Cvi�ení I: Prvky Úloha 1:

zna�ka prvku století objevu objevitel At 20. (1940) D. R. Corson (Ameri�an) Fr 20. (1939) M. Pereyová (Francouzka) O 18. (1774) J. Priestley (Angli�an) Po 19. (1898) M. C.-Sklodowská (Polka) Fe p�. n. l. ----- Au p�. n. l. ----- Rb 19. (1861) Robert Wilhelm Bunsen, Robert Gustav Kirchhoff (N�mci) S p�. n. l. -----

Na 19. (1807) H. Davy (Angli�an) W 18. (1783) F. de Elhuyar (Špan�l) H 18. (1766) H. Cavendish (Angli�an) P 17. (1669) H. Brant (N�mec)

Úloha 2: a) I, K, N, Ne, Ni, Zn b) Am, At, I, Mn, Na, Mo, N, Ni, No, O, Ta, Ti c) Ar, As, Er, Es, N, Na, Ne, Ra, Rn, S, Se, Sn, Sr Úloha 3: 8 (S, Sb, Sc, Se, Si, Sm, Sn, Sr) Úloha 4: aktinium, americium, argon, arsen, astat, hliník, st�íbro, zlato Úloha 5: a) kyslík – O2, ozon – O3 b) astat – At c) rtu� – Hg, brom – Br d) k�emík – Si e) sodík – Na f) platina – Pt, palladium – Pd g) m� – Cu h) chlor – Cl Úloha 6: a) kovy: W, Ca, Li, Sn, Zn, Mg, La, Os b) nekovy: N, Cl, H, I, B, C, S c) polokovy: Si, Te

94

Úloha 7: Obsazení slupek elektrony Zna�ka prvku Z Ar

K L M N O P Q po�et valen�ních

elektron� N 7 14,000 2 5 5 Si 14 28,090 2 8 4 4 Li 3 06,940 2 1 1 O 8 16,000 2 6 6 S 16 32,060 2 8 6 6 Cl 17 35,450 2 8 7 7 Ca 20 40,800 2 8 8 2 H 1 01,008 1 1 C 6 12,000 2 4 4 B 5 10,810 2 3 3

Úloha 8: a) II. A, b) VIII. A, c) VI. A, d) VII. A, e) I. A, f) III. B, g) III. B, h) VIII B, i) VII. B Úloha 9: Fe Co Ni Ru Rh Pd Os Ir Pt

Úloha 10: Chybné prvky jsou p�eškrtnuty a nahrazeny správným prvkem.

a) b) c) d) podskupina

chromu (VI. B)

podskupina m�di (I. B)

podskupina zinku (II. B)

podskupina germánia (IV. A)

Cr Cu Zn Ge Mn Mo Pt Ag Cd Sn

W Au Hg Si Pb Úloha 11: Fr, Li, Ca, H, C, S, Cl, N, O, F Úloha 12: a) Ca, b) H, c) Ca, d) Na Úloha 13: Argon, Fluorum, Helium, Hydrogenium, Chlorum, Krypton, Neonum, Nitrogenium, Oxygenium, Radon, Xenon. Úloha 14: 9, 42, 24, 60 140 (po�adí je stejné jako v zadání)

95

Úloha 15:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18

I a II a III b IV b V b VI b VII b VIII I b II b III a IV a V a VI a VII a 0 B

Na Si Cr Mn As I W Os Rn

Cvi�ení II: Oxida�ní �ísla prvk� Úloha 16: F–I, NaI, MgII,ZnII, AlIII, CaII Úloha 17: a) H2O

–II, b) H2O2–I, c) BaO2

–I, d) OIIF2, e) HClO–II, f) Rb2O2–I, g) K2O2

–I, h) Ca(O–IIH)2, i) KClO3–

II, j) H2S2O7–II

Úloha 18: d) Kladné oxida�ní �íslo má kyslík ve slou�enin� OF2, protože fluor má vyšší hodnotu elektronegativity a je proto nositelem záporného náboje. Úloha 19: c) AlIIIH3, d) PbIICO3, e) NaINO2, f) NH4MgIIPO4, k) CoII(NO3)2

Úloha 20: Fe2

IIIO3, b) FeIICO3, c) Fe3O4 (FeIIO ⋅ Fe2IIIO3)

Úloha 21: a) MgAl2O4 (MgIIO ⋅ Al2

IIIO3), b) FeCr2O4 (FeIIO ⋅ Cr2

IIIO3), c) FeTiO3 (FeIIO ⋅ TiIVO2), Úloha 22: a) 3 As0 + 5 HNVO3 + 2 H2O → 3 H3AsvO4 + 5 NIIO b) 6 KI–I + K2Cr2

VIO7 + 7 H2SO4 → 3 I20+ Cr2

III(SO4)3 + 4 K2SO4 + 7 H2O c) 3 I2

0 + 10 HNVO3 → 6 HIVO3 + 10 NIIO + 2 H2O Úloha 23: f) KMnO4 – oxida�ní �íslo manganu je VII (KMnVIIO4). Úloha 24: b) CaCl2 – oxida�ní �íslo chloru je –I (CaCl2

–I).

96

Úloha 25: a) V HIO3 d) I N2O b) VII HIO4 e) II NO c) I HIO f) III N2O3 g) IV NO2 h) V N2O5 Cvi�ení III: Vybrané názvy anorganických slou�enin a typy jejich chemických vzorc� Úloha 26: a) II. E, b) IV. A, c) III. C, d) V. B, e) I. D Úloha 27: a) oxid fosforitý P4O6 b) oxid fosfore�ný P4O10 c) oxid dusi�itý N2O4 e) chlorid hlinitý Al2Cl6 Úloha 28: oxida�ní �íslo prvku obecný molekulový vzorec oxidu obecný strukturní vzorec oxidu I (MI) M2O M − O − M II (MII) MO M = O III (MIII) M2O3 O = M − O − M = O IV (MIV) MO2 O = M = O V (MV) M2O5 O O

M – O – MO O

VI (MVI) MO3 O M = OO

VII (MVII) M2O7 O O || || O = M − O − M = O || || O O

VIII (MVIII) MO4 O

|| O = M = O || O

Úloha 29: obecný vzorec název slou�eniny M − O − M oxid m�ný, oxid dusný, oxid lithný O = M = O oxid olovi�itý, oxid cíni�itý, oxid si�i�itý O M = OO

oxid wolframový, oxid molybdenový, oxid uranový

O =M − O − M = O oxid gallitý, oxid antimonitý, oxid manganitý Úloha 30: d), f), h)

97

Úloha 31: a) H2S2O3 S

||H − O − S − O − H || O

b) H2SO4 O ||H − O − S − O − H || O

c) H2SO3 H – O S – O – H O

d) SO3 O S = OO

e) SO2 O = S = O Úloha 32:

|O| |H − O − P − H | H

|O| |H − O − P − H | O | H

|O| |H − O − P − O − H | O | H

a) b) c)

Úloha 33: k�emen, s�l kamenná

Úloha 34: a) BiCl(O) d) Pb3(CO3)2(OH)2 b) CaCl(ClO) e) Sn3(ClO4)2(OH)4 c) MgBr(OH) f) CaO ⋅ TiO2 Úloha 35: b) S8 heptasíra oktasíra c) H3BO3 kyselina dihydrogenboritá trihydrogenboritá e) Ca5F(PO4)3 fluorid-tris(fosfore�nan) heptatavápenatý pentavápenatý h) KAl(SO4)3 ⋅ 12H2O undekahydrát dodekahydrát síranu draselno-hlinitého Cvi�ení IV: Názvy iont� a atomových skupin Úloha 36: a) kation amonný, b) kation hlinitý, c) kation sodný, d) kation zine�natý e) kation antimoni�ný, f) kation osmi�elý, g) kation oxoniový Úloha 37: b) kation železitý, c) fosfonium, e) kation chromitý

98

Úloha 38: a) Al(OH)3 → Al3++ 3 OH– kation hlinitý b) KOH → K+ + OH– kation draselný c) Ba(OH)2 → Ba2+ + 2 OH– kation barnatý d) Fe(OH)3 → Fe3+ + 3 OH– kation železitý e) Cu(OH)2 → Cu2+ + 2 OH– kation m�natý f) LiOH → Li+ + OH– kation lithný g) NH4OH → NH4

+ + OH– kation amonný h) Co(OH)2 → Co2+ + 2 OH– kation kobaltnatý i) Mg(OH)2 → Mg2+ + 2 OH– kation ho�e�natý j) Ca(OH)2 → Ca2+ + 2 OH– kation vápenatý Úloha 39: a) 6 Fe2+ + Cr2O7

2– + 14 H+ → 6 Fe3+ + 2 Cr3+ + 7 H2O b) 2 MnO4

– + 10 Fe2+ + 16 H+ → 2 Mn2+ + 10 Fe3+ + 8 H2O Fe2+ kation železnatý H+ kation vodíkový Fe3+ kation železitý Cr3+ kation chromitý Mn2+ kation manganatý Úloha 40: a) Ag+ + Cl– → AgCl b) 2 Bi3+ + 3 S2– → Bi2S3 c) Ba2+ + CrO4

2– → BaCrO4 d) Mn2+ + S2– → MnS e) Sr2+ + CO3

2– → SrCO3 f) 2 As3+ + 3 S2– → As2S3 g) Pb2+ +2 I– → PbI2

Úloha 41: a) anion jodidový, anion jodi�nanový, b) anion dusi�nanový, c) anion síranový, d) anion chloridový, e) anion sulfidový, f) anion chlore�nanový Úloha 42: a) ClO3

–, b) ClO–, c) ClO4–, d) ClO2

– Úloha 43: vzorec aniontu název aniontu a) Ca(OH)2 OH– anion hydroxidový b) IF7 F– anion fluoridový c) MgO O2– anion oxidový d) Al4C3 C4– anion karbidový e) K2S2O7 S2O7

2– anion disíranový f) KNO2 NO2

– anion dusitanový g) MgCl2 Cl– anion chloridový h) BiP P3– anion fosfidový Úloha 44: I) H3PO4 → H+ + H2PO4

– H2PO4– anion dihydrogenfosfore�nanový

II) H2PO4– → H+ + HPO4

2– HPO42– anion hydrogenfosfore�nanový

III) HPO42– → H+ + PO4

3– PO43– anion fosfore�nanový

99

Úloha 45: Název vzorec chloridový anion Cl– peroxidový anion O2

2– hydroxidový anion OH– disulfidový anion S2

2– hydridový anion H– si�i�itanový anion SO3

2– chlornanový anion ClO– manganistanový anion MnO4

– dusitanový anion NO2

– bromnanový anion BrO–

Úloha 46: a) CO – karbonyl, c) NO2 – nitryl, e) UO2 – uranyl, g) SO – thionyl Úloha 47: a) chlorid nitrosylu, b) sulfid karbonylu, c) nitrid fosforylu, d) dichlorid thionylu Úloha 48: Vzorec Název atomová skupina NOS sulfid nitrosylu NO SO2Cl2 dichlorid sulfurylu

chlorid sulfurylu(2+) SO2

IO2F fluorid jodylu IO2 POCl3 trichlorid fosforylu

chlorid fosforylu(3+) PO

Cvi�ení V: Binární slou�eniny Úloha 49:

K H H B R C O 1. hydrid draselný, bromovodík, oxid uhelnatý S I C 2. karbid k�emi�itý

S T A N N A N 3. SnH4 C A O 4. chemický vzorec páleného vápna

CH L O R I D Y 5. soli kyseliny chlorovodíkové M N S 6. sulfid manganatý

K A Z I V E C 7. název minerálu, jehož chemický vzorec je CaF2 Úloha 50: CHEMICKÝ VZOREC

CHEMICKÝ NÁZEV CHEMICKÝ VZOREC

CHEMICKÝ NÁZEV

HBr bromovodík AlH3 alan CuS sulfid m�natý XeO3 oxid xenonový Be3N2 nitrid berylnatý H2S sulfan (sirovodík) BrF5 fluorid bromi�ný FeCl3 chlorid železitý CaC2 acetylid vápenatý NH3 amoniak

Úloha 51: b) PH3 ch) HI c) ZnS i) Li2O2

e) SbH3 j) Fe3C g) AgCl k) AlH3

100

Úloha 52: a) Na3

IN–III f) MgIIO2–I

b) KII–I g) HII–I c) Na3

ISb–III h) AlIIICl3–I

d) SbIIIH3–I i) TiIVO2

–II e) LiIH–I j) As2

IIIS3–II

Úloha 53: a) Na2S sulfid sodný e) Na2S2 disulfid sodný b) Na3P fosfid sodný f) Na3N nitrid sodný c) NaF fluorid sodný g) Na2O2 peroxid sodný d) Na3B borid sodný h) NaN3 azid sodný Úloha 54: správné názvy b) BN borid dusitý nitrid boritý c) Al4C3 karbid hlini�itý karbid hlinitý d) Sb2S3 síran antimonitý sulfid antimonitý e) IF7 fluoristan jodný fluorid jodistý f) Ca3As2 arsenitan vápenatý arsenid vápenatý h) Cu2O oxid m�natý oxid m�ný Úloha 55: a) H3P fosfan d) H2S sulfan b) H3As arsan e) SiH4 silan c) H2Se selan f) AlH3 alan Úloha 56: MnO oxid manganatý Mn2O3 oxid manganitý MnO2 oxid mangani�itý Mn2O7 oxid manganistý Úloha 57: ox. �. I. Hg2Cl2, AgF, AgBr, Na3N II CaO, PbS, HgO, ZnS, CuCl2, BaO2 III. AuF3, Cr2O3, Al2O3, FeCl3, IV TiO2, ZrO2, SiO2, CrF4, WC V P4O10, VI CrF6, CrO3 VII Mn2O7 Úloha 58: A) oxidy: SnO2 cínovec, Al2O3 korund, MnO2 pyroluzit(burel), SiO2 k�emen, UO2 smolinec, Fe2O3 krevel B) sulfidy: ZnS sfalerit, HgS rum�lka, MoS2 molybdenit, PbS galenit C) halogenidy: CaF2 fluorit, NaCl halit(s�l kamenná) Úloha 59: I. C. c), II. F. d), III. A. h), IV. B. b), V. D. g), VI. G. e), VII. E. f), VIII. H. a) Úloha 60: a) TiO2, b) MnO2, c) AgBr, d) SO2, e) Mn2O7, f) KCl, g) CaO, h) PbS, i) NH3

101

Cvi�ení VI: Hydroxidy a podvojné oxidy Úloha 61: a) hydroxid olovnatý Pb(OH)2 b) LiOH hydroxid lithný c) hydroxid kademnatý Cd(OH)2 d) Au(OH)3 hydroxid zlatitý

Úloha 62: a) Cu(OH)2 hydroxid m�ný hydroxid m�natý b) Sn(OH)4 hydroxid cínatý hydroxid cíni�itý Úloha 63: a) reakce sodíku s vodou: 2 Na + 2 H2O → 2 NaOH + H2

b) reakce oxidu vápenatého s vodou: CaO + H2O → Ca(OH)2 Úloha 64: a) AlIII(OH)3 hydroxid hlinitý c) AgIOH hydroxid st�íbrný b) CdII(OH)2 hydroxid kademnatý d) SnIV(OH)4 hydroxid cíni�itý Úloha 65: a) Ba2+ + 2 OH– → Ba(OH)2 hydroxid barnatý b) Ca2+ + 2OH– → Ca(OH)2 hydroxid vápenatý c) Al3+ + 3OH– → Al(OH)3 hydroxid hlinitý d) Ga3+ + 3OH– → Ga(OH)3 hydroxid gallitý Úloha 66: a) Zn(OH)2 IV, b) Cu(OH)2 III, c) Cr(OH)3 II, d) Fe(OH)3 I Úloha 67: a) BaO ⋅ TiO2 oxid barnato-titani�itý trioxid barnato-titani�itý BaTiO3 b) CoO ⋅ Co2O3 oxid kobaltnato-kobaltitý tetraoxid kobaltnato-kobaltitý Co3O4 c) 2Cu(OH)2 ⋅ Al(OH)3 hydroxid dim�nato-hlinitý pentahydroxid dim�nato-hlinitý Cu2Al(OH)5 Úloha 68: a) BeAl2O4 BeIIO–II ⋅ Al2

IIIO3–II oxid beryllnato-hlinitý

b) CaTiO3 CaIIO–II ⋅ TiIVO2–II oxid vápenato-titani�itý

Úloha 69: magnetovec, vápenec, malachit, chromit, chalkopyrit, k�iš�ál, limonit, magnesit, spinel, azurit. Úloha 70: a) magnetovec FeO ⋅ Fe2O3 oxid železnato-železitý b) chromit FeO ⋅ Cr2O3 oxid železnato-chromitý c) spinel MgO ⋅ Al2O3 oxid hlinito-ho�e�natý Cvi�ení VII: Kyseliny Úloha 71: a) HClO kyselina chlorná b) HClO2 kyselina chloritá c) HClO3 kyselina chlore�ná d) HClO4 kyselina chloristá

102

Úloha 72: a) HBO2 kyselina hydrogenboritá, kyselina dioxoboritá H3BO3 kyselina trihydrogenboritá, kyselina trioxoboritá

b) HIO3 kyselina hydrogenjodi�ná, kyselina trioxojodi�ná

H3IO4 kyselina trihydrogenjodi�ná, kyselina tetraoxojodi�ná

c) H2SiO3 kyselina dihydrogenk�emi�itá, kyselina trioxok�emi�itá

H4SiO4 kyselina tetrahydrogenk�emi�itá, kyselina tetraoxok�emi�itá

Úloha 73: P�i�ate vzorc�m kyselin (1–8) správný název (a–h): 1. d, 2. g, 3. a, 4. f, 5. h, 6. b, 7. e, 8. c Úloha 74: Dopl�te vzorce funk�ních derivát� kyselin a) NO2F d) SO2(NH2)2

b) MoCl2O2 e) CSCl2

c) NOCl f) C2H5ONO2

Úloha 75: a) jednoduché kyseliny: H2SO4, H4SiO4, HNO3, H5IO6, H3BO3, HBrO b) polykyseliny H4P2O7, H2S2O5, H2Mo6O19, H2Cr2O7 Úloha 76:

kys.

trioxofosfore�ná H2CrO4 H2SiO3

kyselina

dihydrogendisi�i�itá H2S2O5

kyselina

dihydrogenk�emi�itá kyselina dihydrogenchromová HPO3

Úloha 77: NÁZEV KYSELINY po�et

centrálních atom�

oxida�ní �íslo

vzorec kyseliny

kyselina sírová 1 VI H2SO4 kyselina tetrahydrogenk�emi�itá 1 IV H4SiO4 kyselina pentaoxodisi�i�itá 2 IV H2S2O5 kyselina chlorná 1 I HClO kyselina hydrogenfosfore�ná 1 V HPO3 kyselina dihydrogendichromová 2 VI H2Cr2O7 kyselina hexahydrogendik�emi�itá 2 IV H6Si2O7 kyselina hydrogenboritá 1 III HBO2 Úloha 78: a) H2S2O3 kyselina thiosírová b) H3AsS4 kyselina tetrathioarseni�ná c) HSCN kyselina thiokyanatá d) H2MoO2S2 kyselina dithiodioxomolybdenová e) H2SnS3 kyselina trithiocíni�itá

103

Úloha 79: a) jednosytné kyseliny: HClO4, HNO2, HPO3, HBO2 b) dvojsytné kyseliny: H2CO3, H2SeO4, H2SiO3, c) trojsytné kyseliny: H3PO4, H3BO3, H3IO5 Úloha 80: VZOREC NÁZEV KYSELINY (I) NÁZEV KYSELINY (II) a) HBO2 kyselina hydrogenboritá kyselina dioxoboritá b) H3PO4 kyselina trihydrogenfosfore�ná kyselina tetraoxofosfore�ná c) H2Cr2O7 kyselina dihydrogendichromová kyselina heptaoxodichromová d) H5IO6 kyselina pentahydrogenjodistá kyselina hexaoxojodistá e) H4SiO4 kyselina tetrahydogenk�emi�itá kyselina tetraoxok�emi�itá f) H3AsO4 kyselina trihydrogenarseni�ná kyselina tetraoxoarseni�ná g) H2CrO4 kyselina dihydrogenchromová kyselina tetraoxochromová h) H3IO5 kyselina trihydrogenjodistá kyselina pentaoxojodistá

Úloha 81: a) H2O + SO2 → H2SO3 e) H2O + CO2 → H2CO3 b) H2O + CrO3 → H2CrO4 f) H2O + Cl2O → 2 HClO c) H2O + SO3 → H2SO4 g) 6 H2O + P4O10 → 4 H3PO4 d) H2O + N2O3 → 2 HNO2 Úloha 82: f) NH3 (Po rozpušt�ní ve vod� se chová jako zásada) Cvi�ení VIII: Soli I Úloha 83: vzorec soli

(NH4)2S Ca(H2PO4)2 K3AsS4

kation vzorec NH4+ Ca2+ K+

název amonný vápenatý draselný anion vzorec S2– H2PO4

– AsS43–

název sulfidový dihydrogenfosfore�nanový tetrathioarseni�nanový název soli

podstatné jméno ozna�ující anion soli

sulfid dihydrogenfosfore�nan tetrathioarseni�nan

p�ídavné jméno ozna�ující kation soli

amonný vápenatý draselný

Úloha 84: název soli vzorec kyseliny vzorec soli hydrogenuhli�itan vápenatý H2CO3 Ca(HCO3)2

tetraboritan disodný H2B4O7 Na2B4O7 arseni�nan vápenatý HAsO3 Ca(AsO3)2

dusitan lithný HNO2 LiNO2 trioxoarsenitan amonný H3AsO3 (NH4)3AsO3 chlore�nan barnatý HClO3 Ba(ClO3)2

manganistan draselný HMnO4 KMnO4 Úloha 85: a) BiI3 jodid bismutitý f) chroman olovnatý PbCrO4 b) K2SeO4 selenan draselný g) chloritan sodný NaClO2 c) As2S5 sulfid arseni�ný h) železan barnatý BaFeO4 d) Zn(MnO4)2 manganistan zine�natý ch) trioxok�emi�itan sodný Na2SiO3 e) Na2Cr2O7 dichroman disodný

(heptaoxodichroman disodný) i) disi�i�itan didraselný K2S2O5

104

Úloha 86: a) NaHS hydrogensulfid sodný b) KHSO3 hydrogensi�i�itan draselný c) Tl2SO4 síran thallný d) SOCl2 dichlorid thionylu e) Na2S2O3 thiosíran sodný f) SO2NH imid sulfurylu Úloha 87: a) 2 NH3 + H2S → (NH4)2S b) (NH4)2CO3 → NH3 + NH4HCO3 c) Ca3(PO4)2 + 2 H2SO4 → Ca(H2PO4)2 + 2 CaSO4 Úloha 88: a) LiH2PO4 dihydrogenfosfore�nan lithný d) NaHCO3 hydrogenuhli�itan sodný f) KHS hydrogensulfid draselný h) NaHSO4 hydrogensíran sodný Cvi�ení IX: Soli II Úloha 89: a) soli bezkyslíkatých kyselin CoF3, Ni(CN)2, Ga2S3 b) soli jednoduchých oxokyselin Co2(SO4)3, Tl2CO3 c) thiosoli K3SbS4 d) hydrogensoli Mg(HCO3)2, K2H2OsO6 e) podvojné soli NH4MgPO4 f) hydráty solí Co(NO3)2 ⋅ 6H2O, PdSO4 ⋅ 2H2O Úloha 90: a) 5H2O, b) 12H2O, c) 10H2O, d) 7H2O, e) 1/2H2O, f) 2H2O Úloha 91: a) CuSO4 ⋅ 5H2O e) NiSO4 ⋅ 7H2O b) FeSO4 ⋅ 4H2O f) CoSO4 ⋅ 7H2O c) ZnSO4 ⋅ 7H2O Úloha 92: KAl(SO4)2 ⋅ 12H2O KAl(SeO4)2 ⋅ 12H2O KCr(SO4)2 ⋅ 12H2O KFe(SO4)2 ⋅ 12H2O Úloha 93: NÁZEV MINERÁLU CHEMICKÝ VZOREC CHEMICKÝ NÁZEV a) sádrovec CaSO4 ⋅ 2H2O dihydrát síranu vápenatého b) pyrop (�eský granát) Mg3Al2(SiO4)3 k�emi�itan ho�e�nato-hlinitý c) siderit (ocelek) FeCO3 uhli�itan železnatý d) pyrit FeS2 disulfid železnatý e) Glauberova s�l Na2SO4 ⋅ 10H2O dekahydrát síranu sodného

Úloha 94: I. c), II. e), III. d), IV. b), V. a) Úloha 95: b) dichlorid-oxid vanadi�itý e) trifluorid-oxid vanadi�ný d) uhli�itan-dihydroxid kademnatý

105

Úloha 96: a) SeF2(O), b) Pb2CO3(OH)2, c) SeBr2(O), d) MgCl(OH) Úloha 97: a) SeIVCl2

–I(O)–II dichlorid-oxid seleni�itý b) BiIII(NO3)

–I(OH)2–I

dusi�nan-dihydroxid bismutitý c) VVBr3

–I(O)–II tribromid-oxid vanadi�ný d) Ni2

II(CO3)–II(OH)2

–I uhli�itan-dihydroxid dinikelnatý

Úloha 98: malachit: uhli�itan-dihydroxid dim�natý azurit: bis(uhli�itan)-dihydroxid trim�natý Úloha 99: a) A, b) C, c) A Cvi�ení X: Koordina�ní slou�eniny Úloha 100: centrální

atom oxida�ní �íslo

koordina�ní �íslo

název koordina�ní slou�eniny

a Cu 2 4 síran tetraaquam�natý b Pt 2 4 diammin-dichloroplatnatý komplex c Fe 2 6 hexakyanoželeznatan tetradraselný (draselný) d Pt 4 6 hexachloroplati�itan disodný (sodný)

Úloha 101: b), c) Úloha 102: a) [Cr(H2O)6]

3+ kation hexaaquachromitý b) [Fe(CN)6]

3– anion hexakyanoželezitanový c) [Ni(NH3)6]

2+ kation hexaamminnikelnatý d) [SiF6]

2– anion hexafluorok�emi�itanový e) [Cu(NH3)4]

2+ kation tetraamminm�natý Úloha 103: VZOREC NÁZEV [Cr(H2O)3Cl3] triaqua-trichlorochromitý komplex Na2[SiF6] hexafluorok�emi�itan sodný (disodný) K3[Fe(CO)(CN)5] karbonyl-pentakyanoželeznatan draselný (tridraselný) [Ag(NH3)2]Cl chlorid diamminst�íbrný [Co(NH3)5I]Br2 dibromid pentaammin-jodokobaltitý [Cr(H2O)4Cl2]Cl ⋅ 2H2O dihydrát chloridu tetraaqua-dichlorochromitého [Ni(H2O)6](ClO4)2 chloristan hexaaquanikelnatý [Cr(H2O)3(OH)3] triaqua-trihydroxochromitý komplex

106

Úloha 104: název kation anion vzorec síran tetraamminm�natý [Cu(NH3)4]

2+ SO42– [Cu(NH3)4]SO4

triammin-trichlorokobaltitý komplex ----- ----- [Co(NH3)3Cl3] tetrachloroplatnatan tetraamminplatnatý [Pt(NH3)4]

2+ [PtCl4]2– [Pt(NH3)4][PtCl4]

anion tetrakyanonikelnatý ----- [Ni(CN)4]2– [Ni(CN)4]

2– tetrahydridohlinitan lithný Li+ [AlH4]

– Li[AlH4] kation tetraaquadichlorochromitý [Cr(H2O)4Cl2]

+ ----- [Cr(H2O)4Cl2]+

hexakyanoželeznatan draselný K+ [Fe(CN)6]4– K4[Fe(CN)6]

anion tetrachlorozlatitanový ----- [AuCl4]– [AuCl4]

– hexanitrokobaltitan hexaamminkobaltitý [Co(NH3)6 ]

3+ [Co(NO2)6]3– [Co(NH3)6 ] [Co(NO2)6]

diammin-dibromopalladnatý komplex ----- ----- [Pd(NH3)2Br2] Úloha 105: a) C, b) C, c) A, d) B Úloha 106: a) B, b) C, c) A, d) B Úloha 107: a) K4[Fe(CN)6] b) K3[Fe(CN)6] c) Na2[Fe(CN)5NO] d) Fe[Fe(SCN)6] Úloha 108: a) d) Úloha 109: VZOREC NÁZEV a) SO4

2– sulfato- b) CO karbonyl c) PO4

3– fosfato- d) NO nitrosyl e) CN– kyano- f) NO2

– nitro- g) S2– thio- h) H2O aqua i) OH– hydroxo- j) F– fluoro-

Úloha 110: L (neutrální ligand) L– L2– L3– CO CN– SO4

2– PO43–

NO NO2– S2–

H2O OH– F–

107

6 Repetitorium chemického anorganického názvosloví – náro�n�jší úkoly

Text následující kapitoly je ur�en p�edevším student�m vysokých škol a nadaným student�m škol st�edních, chemickým olympionik�m, sout�žícím ve studentské odborné �innosti, zájemc�m o studium na vysokých školách s chemickým zam��ením apod.. Úkoly jsou rozd�leny do dvou sloupc�. V levém sloupci najde student zadání úkol�, v pravém sloupci pak správné odpov�di. P�edpokládá se, že p�i studiu bude pravý sloupec zakryt a použit bude pouze pro kontrolu odpov�dí. Toto �len�ní by m�lo urychlit práci s textem a odstranit nutnost neustálého listování, p�ípadn� zbyte�ného opisování odpov�dí.

6.1 Obecné zásady názvosloví anorganických slou�enin 6.1.1 Oxida�ní �íslo

108

Úloha 111: Ur�ete oxida�ní �ísla všech atom� v následujících slou�eninách:

BaO2 BaIIO–I2

SiO2 SiIVO–II2

CH3OH C–IIHI3O

–IIHI

LiBH4 LiIBIIIH–I4

HBrO4 HIBrVIIO–II4

H2NCN HI2N

–IIICIVN–III

VOCl3 VVO–IICl–I3

CO CIIO–II

H2O2 HI2O

–I2

Na2S2 NaI2S

–I2

O2F2 OI2F

–I2

AgF2 AgIIF–I2

Ba3N2 BaII3N

–III2

Úloha 112: Ur�ete oxida�ní �ísla atom� kov� v následujících slou�eninách:

LiO3 LiIO3

KI3 KII3

SrO2 SrIIO2

FeO FeIIO

NaO2 NaIO2

Úloha 113: Ur�ete Stockova �ísla centrálních atom�:

PuF72– PuV

[BeF4]2– BeII

V3O93– VV

S2O52– SIV

CrF4O– CrV

UO54– UVI

[Ce6(OH)4O4]12+ CeIV

Si3O84– SiIV

XeO64– XeVIII

[Cr(O2)4]3– CrV

[Ni(CO)4] Ni0

[Co(CO)4]– Co–I

[Pt(NH3)2Cl2] PtII

[Os3(CO)12]– Os0

109

[Fe(CN)6]4– FeII

[Fe(CN)6]3– FeIII

K[AgF4] AgIII

Cs[ICl4] IIII

K[Au(S3)S] AuIII

Na3[Fe(CN)6] FeIII

[Cr(C6H6)2] Cr0

H4[XeO6] XeVIII

K2[BeF4] BeII

K4[Fe(CN)6] FeII

[Co(NH3)5SO4]Br CoIII

[Co(NH3)5Br]SO4 CoIII

[Cr(H2O)6]Cl3 CrIII

[Pt(NH3)6]Cl4 PtIV

[Cu(H2O)4]SO4 CuII

[Hg(H2O)OH]Br HgII

Úloha 114: Dopl�te náboj koordina�ní �ástice:

[AuIIICl3(OH)] [AuIIICl3(OH)]–

[AgIII(TeVIO6)2] [AgIII(TeVIO6)2]9–

[Mo6IICl8] [Mo6

IICl8]4+

[Ni2I(CN)6] [Ni2

I(CN)6]4–

[Ni0(CO)2(PF3)2] [Ni0(CO)2(PF3)2]0

[P2VW18

VIO62] [P2VW18

VIO62]6–

[Cr3III(CH3COO)6O] [Cr3

III(CH3COO)6O]+

[Be4II(CH3COO)6O] [Be4

II(CH3COO)6O]0

Úloha 115: Ur�ete oxida�ní �ísla centrálních atom� v koordina�ních slou�eninách:

K[OsO3N] OsVIII

K4[Ru2Cl10O] RuIV

Cs[Au(NO3)4] AuIII

K4[Ni(CN)4] Ni0

Na2[Fe(CO)4] Fe–II

Na[Fe(CO)4] Fe–I

K6H[Ag(IVIIO6)2] AgIII

K[CrH(CO)5] Cr0

K4[U(SCN)8] UIV

CrO(O2)2 CrVI

[Ni(PF3)4] Ni0

110

Na[BH(CH3O)3] BIII

Úloha 116: Podle oxida�ního �ísla atom� zna�ených obecn� M ur�ete zakon�ení názv� kationt� v t�chto slou�eninách:

M2O -ný

MO4 -i�elý

MO -natý

M2O7 -istý

M2O3 -itý

M2O5 -i�ný (-e�ný)

MO2 -i�itý

MO3 -ový

Úloha 117: Pojmenujte tyto oxidy:

Cl2O oxid chlorný

Hg2O oxid rtu�ný

RuO4 oxid rutheni�elý

OsO4 oxid osmi�elý

HgO oxid rtu�natý

CaO oxid vápenatý

CO oxid uhelnatý

Cl2O7 oxid chloristý

Al2O3 oxid hlinitý

Cr2O3 oxid chromitý

V2O5 oxid vanadi�ný

N2O5 oxid dusi�ný

SO2 oxid si�i�itý

SiO2 oxid k�emi�itý

CO2 oxid uhli�itý

GeO2 oxid germani�itý

V2O3 oxid vanaditý

SO3 oxid sírový

111

Úloha 118: Podle oxida�ního �ísla atom� zna�ených obecn� M ur�ete zakon�ení názv� kationt� v t�chto slou�eninách:

M(OH)O -itý

MCl3O -i�ný (-e�ný)

MO(SVIO4) -i�itý

MPVO4 -itý

MI2VIIO9 -i�itý

MSiIVO4 -i�itý

MH2(P2VO7) -natý

Úloha 119: Podle oxida�ního �ísla atom� zna�ených obecn� M ur�ete zakon�ení názv� kationt� v t�chto slou�eninách:

[M2(OH)2]4+ -itý

M3Cl2(OH)4 -natý

M3V10VO28 -natý

[M2(NH3)10OH]5+ -itý

[M6Cl8]4+ -natý

[M(H2O)9](BrVO3)3 -itý

Úloha 120: Podle oxida�ního �ísla atom� zna�ených obecn� M ur�ete zakon�ení názv� t�chto aniont�:

MO2– -itan

MO22– -natan

MO33– -itan

MO32– -i�itan

MO3– -i�nan (-e�nan)

MO44– -i�itan

MO43– -i�nan (-e�nan)

MO42– -an

MO4– -istan

MO64– -i�elan

Úloha 121: Ur�ete názvy t�chto aniont�:

ClO– chlornan

BrO– bromnan

AgO– st�íbrnan

BO2– boritan

NO2– dusitan

SO32– si�i�itan

SeO32– seleni�itan

112

SiO32– k�emi�itan

CO32– uhli�itan

ZrO32– zirkoni�itan

TiO44– titani�itan

SiO44– k�emi�itan

PbO44– olovi�itan

NO3– dusi�nan

BrO3– bromi�nan

IO3– jodi�nan

ClO3– chlore�nan

AsO3– arseni�nan

AsO43– arseni�nan

VO43– vanadi�nan

NbO43– niobi�nan

PO43– fosfore�nan

SO42– síran

SeO42– selenan

UO42– uranan

MoO42– molybdenan

WO42– wolframan

TeO66– telluran

MnO4– manganistan

ClO4– chloristan

ReO4– rhenistan

IO4– jodistan

IO65– jodistan

OsO64– osmi�elan

Úloha 122: Podle oxida�ního �ísla atom� zna�ených obecn� M ur�ete zakon�ení názv� t�chto aniont�:

MF4– -itan

MF52– -itan

MF6– -i�nan (-e�nan)

MF84– -i�itan

MF72– -i�nan (-e�nan)

Úloha 123: Ur�ete zakon�ení názv� t�chto aniont�:

AuF4– -zlatitan

BH4– -boritan

BF4– -boritan

113

AuCl4– -zlatitan

BeCl42– -beryllnatan

CdCl3– -kademnatan

InBr52– -inditan

PtCl62– -plati�itan

SbF6– -antimoni�nan

Mo(CN)F84– -molybdeni�nan

TaF72– -tantali�nan

HfF73– -hafni�itan

Úloha 124: Podle oxida�ního �ísla atom� zna�ených obecn� M ur�ete zakon�ení názv� t�chto aniont�:

M2O52– -i�itan

M2O72– -an

M2O74– -i�nan (-e�nan)

M3O102– -an

M3O93– -i�nan (-e�nan)

M3O63– -itan

M3O84– -i�itan

M6O1812– -i�itan

Úloha 125: Ur�ete názvy t�chto aniont�:

S2O52– disi�i�itan

Ti2O52– dititani�itan

Cr2O72– dichroman

S2O72– disíran

Mo2O72– dimolybdenan

V2O74– divanadi�nan

W3O102– triwolframan

P3O93– trifosfore�nan

V3O93– trivanadi�nan

Si3O84– trik�emi�itan

Si6O1812– hexak�emi�itan

V4O124– tetravanadi�nan

Mo4O132– tetramolybdenan

Mo7O246– heptamolybdenan

Úloha 126: Podle oxida�ního �ísla atom� zna�ených obecn� M ur�ete zakon�ení názv� t�chto kyselin:

HMO -ná

114

HMO2 -itá

HMO3 -i�ná (-e�ná)

HMO4 -istá

H2MO2 -natá

H2MO3 -i�itá

H2MO4 -ová

H3MO3 -itá

H3MO4 -i�ná (-e�ná)

H3MO5 -istá

H4MO3 -natá

H4MO4 -i�itá

H4MO5 -ová

H4MO6 -i�elá

Úloha 127: Pojmenujte nejjednodušším zp�sobem tyto kyseliny (nemusíte odlišovat kyseliny lišící se pouze po�tem atom� vodíku a kyslíku):

HBrO kyselina bromná

HNO2 kyselina dusitá

HBrO3 kyselina bromi�ná

HNO3 kyselina dusi�ná

HIO3 kyselina jodi�ná

HClO4 kyselina chloristá

H2SiO3 kyselina k�emi�itá

H2SO3 kyselina si�i�itá

H2CO3 kyselina uhli�itá

H2SO4 kyselina sírová

H3BO3 kyselina boritá

H3PO4 kyselina fosfore�ná

H3AsO4 kyselina arseni�ná

H3IO5 kyselina jodistá

H5IO6 kyselina jodistá

Úloha 128: Podle oxida�ního �ísla atom� zna�ených obecn� M ur�ete zakon�ení názv� t�chto kyselin:

H2M2O2 -ná

H2M2O4 -itá

H2M2O5 -i�itá

H2M2O7 -ová

H4M2O9 -istá

H4M2O7 -i�ná (-e�ná)

115

HM3O8 -i�ná (-e�ná)

HM5O8 -itá

H4M4O12 -i�ná (-e�ná)

116

6.1.2 Zna�ky a názvy prvk�

Úloha 129: Uvete �eské názvy t�chto prvk�:

H vodík

He helium

Hf hafnium

Hg rtu�

Ho holmium

Úloha 130: Uvete �eské názvy prvk�, jejichž zna�ky za�ínají písmenem B:

Be beryllium, Ba baryum, B bor, Bi bismut, Br brom, Bk berkelium

Úloha 131: Uvete �eské názvy prvk�, jejichž zna�ky za�ínají písmenem R:

Rb rubidium, Ra radium, Re rhenium, Ru ruthenium, Rh rhodium, Rn radon

Úloha 132: Napište zna�ky t�chto prvk�:

palladium Pd

platina Pt

olovo Pb

fosfor P

polonium Po

praseodym Pr

promethium Pm

plutonium Pu

Úloha 133: Ur�ete protonová �ísla t�chto prvk�:

Uns 107

Bnb 202

Unu 101

Uuu 111

Unt 103

Esq 974

Tho 368

Úloha 134: Uvete zna�ky prvk� se zadaným protonovým �íslem:

157 Ups

117

463 Qht

289 Boe

105 Unp

728 Sbo

319 Tue

900 Enn

894 Oeq

Úloha 135: Pojmenujte tyto prvky:

Ups unpentseptium

Qht quadhextrium

Boe bioctennium

Unp unnilpentium

Sbo septniloctium

Tue triunennium

Enn ennilnilium

Oeq octennquadium

Oeb octennbium

Ent enniltrium

6.1.3 Skupiny prvk� a poloha prvk� v tabulce

Úloha 136: Co je spole�né t�mto prvk�m z hlediska jejich polohy v periodickém systému prvk�?

Li, K, Fr alkalické kovy, kovy I. A podskupiny

C, Si, Pb tetrely, prvky IV. A podskupiny, prvky 14. skupiny

Pd, Ru, Rh lehké platinové kovy

Gd, Er, Lu lanthanoidy

Nb, Ta, Unp prvky skupiny vanadu, prvky V. B podskupiny, prvky 5. skupiny

Úloha 137: Uvedené prvky rozd�lte na lanthanoidy a aktinoidy:

Pa, Lu, Pr, Md, Fm, Es, Sm, Gd, Dy, Pu, Ce, Lr Lanthanoidy: Lu, Pr, Sm, Gd, Dy, Ce

Aktinoidy: Pu, Pa, Es, Fm, Md, Lr

Úloha 138: Uvete, které prvky pat�í mezi:

pentely: N, P, As, Sb, Bi

triely B, Al, Ga, In, Tl

kovy alkalických zemin Ca, Sr, Ba, Ra

118

119

Úloha 139: Za�ate do slepé tabulky:

K, Zn, Hg, Ni, C, Br, Kr, Al, Cs, Au, V, Cr, La �ešení srovnejte s periodickou tabulkou prvk�

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18

I a II a III b IV b V b VI b VII b VIII I b II b III a IV a V a VI a VII a 0

6.1.4 Složení atom�

Úloha 140: Uvete celkový po�et proton� v každé z následujících �ástic:

1735Cl– 17

87223Fr+ 87

90232Th4+ 90

1632S8 128

1531P4 60

D215O 10

11H2

32S2 34

Úloha 141: Uvete celkový po�et neutron� v každé z následujících �ástic:

1735Cl– 18

87223Fr+ 136

90232Th4+ 142

1632S8 128

1531P4 64

D215O 9

11H2

32S2 32

Úloha 142: Uvete celkový po�et elektron� v každé z následujících �ástic:

1735Cl– 18

87223Fr+ 86

90232Th4+ 86

1632S8 128

1531P4 60

120

D215O 10

11H2

32S2 34

Úloha 143: Za pomoci chemické tabulky najd�te chyby v následujících symbolech �ástic:

84215At Protonové �íslo At je 85.

21H– Protonové �íslo H je 1.

12D Správný zápis je 1

2H nebo D.

11He Protonové �íslo He je 2, hmotnostní �íslo He

nem�že být menší než 2.

46Li+ Protonové �íslo Li je 3.

6112C Nuklid 6

112C neexistuje. Jedná se pravd�podobn� o p�eklep, má být 6

12C.

6.1.5 Zkrácený zápis jaderných reakcí

Úloha 144: Uvedené rovnice jaderných reakcí napište zkráceným zp�sobem:

96242Cm + d → p + 96

243Cm 96242Cm (d, p) 96

243Cm

2048Ca + d → n + 21

49Sc 2048Ca (d, n) 21

49Sc

1224Mg + d → α + 11

22Na 1224Mg (d, α) 11

22Na

74184W + d → α + 73

182Ta 74184W (d, α) 73

182Ta

612C + d → γ + 7

14N 612C (d, γ) 7

14N

Úloha 145: Uvedené rovnice jaderných reakcí napište zkráceným zp�sobem:

510B + γ → 2n + 5

8B 510B (γ, 2n) 5

8B

3064Zn + γ → 2n + 30

62Zn 3064Zn (γ, 2n) 30

62Zn

23He + 2

3He → p + 35Li 2

3He (23He, p) 3

5Li

3375As + d → 2n + p + 33

74As 3375As (d, 2n + p) 33

74As

92238U + α → 15p + 29n + 79

198Au 92238U (α, 15p+29n) 79

198Au

2963Cu + α → 6p + 10n + 25

51Mn 2963Cu (α, 6p+10n) 25

51Mn

Úloha 146: Rovnice jaderných reakcí zapsané zkráceným zp�sobem rozepište:

49Be (14N, 5He) 9

18F 49Be + 14N → 5He + 9

18F

816O (14N, 12C) 9

18F 816O + 14N → 12C + 9

18F

23He (2

3He, 2p) 24He 2

3He + 23He → 2p + 2

4He

47109Ag (e, n+e) 47

108Ag 47109Ag + e → n + e + 47

108Ag

2963Cu (α, 2d+4p+8n) 25

51Mn 2963Cu + α → 2d + 4p + 8n + 25

51Mn

121

6.1.6 Typy chemických vzorc�

Úloha 147: Ur�ete, o jaký typ vzorce (stechiometrický, molekulový, funk�ní, strukturní, elektronový strukturní, geometrický, krystalochemický) se jedná:

{NH2} stechiometrický

���

���

48

CaF krystalochemický

NH2−NH2 funk�ní

N2H4 molekulový

H−O−H strukturní

|O=C=O| elektronový strukturní

O−C−O strukturní

���

���

44

ZnS krystalochemický

H − O − H

strukturní

{H2SO4} stechiometrický

( )���

���

44

FNH4 krystalochemický

H2SO4 molekulový H−O O \ / S / \ H−O O

strukturní

H−O| O| \ // S / \\ H−O| O|

elektronový strukturní

���

���

48

CaF krystalochemický

{HO} stechiometrický

H2O2 molekulový H / O−O / H

geometrický

H−O−O−H strukturní

H − O − O − H

elektronový strukturní

���

���

88

CsCl krystalochemický

122

F F F IF F

geometrický

���

���

44

BN krystalochemický

H3Si − SiHCl2 funk�ní

{SiH2Cl} stechiometrický

Si2H4Cl2 molekulový

H2ClSi − SiH2Cl funk�ní

NH4NO2 funk�ní

N2H4O2 molekulový

{NH2O} stechiometrický

F F P F F F

geometrický

Úloha 148: Najd�te alespo� dva rozdílné molekulové vzorce k následujícím vzorc�m stechiometrickým:

{S} S2, S8

{CH2} C2H4, C4H8

{SO3} SO3, S2O6

{NO} NO, N2O4

{P2O5} P2O5, P4O10

Úloha 149: Najd�te alespo� dva rozdílné funk�ní vzorce k následujícím vzorc�m stechiometrickým:

{CH2} H2C = CH2, CH3 − CH = CH − CH3

{SO3} SO3, SO3 − SO3

{CH4N2O} CO(NH2)2 , NH4OCN

{C2H6O} CH3OCH3, CH3CH2OH

{PtCl2N2H6} [Pt(NH3)2Cl2], [Pt(NH3)4][PtCl4]

Úloha 150: Najd�te alespo� dva rozdílné funk�ní vzorce k následujícím vzorc�m molekulovým:

C3H6 CH2CHCH3, CH2

CH2 CH2

H4Si2Cl2 H3Si − SiHCl2, H2ClSi − SiH2Cl

CH4N2O CO(NH2)2 , NH4OCN

123

C2H6O CH3OCH3, CH3CH2OH

CoN5H15SO4Br [Co(NH3)5SO4]Br, [Co(NH3)5Br]SO4

CuPtN4H12Cl4 [Cu(NH3)4[PtCl4], [Pt(NH3)4[CuCl4]

6.1.7 Elektronové strukturní vzorce, geometrie molekul

Úloha 151: Dopl�te uvedené strukturní vzorce následujících izopolyaniont� na elektronové strukturní vzorce:

anion trisíranový(2–) O O O 2– | | | O − S − O − S − O − S − O | | | O O O

O |O| O | || | |O = S − O − S − O − S = O| || || || |O| |O| |O|

anion dichromanový(2–) O O 2– | | O − Cr − O − Cr − O | | O O

O O | | |O = Cr − O − Cr = O| || || |O| |O|

anion cyklo-tetrafosfore�nanový(4–) O O 4– | | O − P − O − P − O | | O O | | O − P − O − P − O | | O O

O O | | O = P − O − P = O | | |O| |O| | | O = P − O − P = O | | O O

anion cyklo-triboritanový(3–)

O − B − O − B − O 3– | | O − B − O | O

O − B − O − B − O | | O − B − O | O

anion katena-tetrafosfore�nanový(6–) O O O O 6– | | | | O − P − O − P − O − P − O − P − O | | | | O O O O

O O O O | || || | O = P − O − P − O − P − O − P = O | | | | O O O O

124

anion cyklo-hexak�emi�itanový(12–) O O O O 12– | \ / | O − Si − O − Si − O − Si − O | | O O | | O − Si − O − Si − O − Si − O | / \ | O O O O

O O O O | \ / | O − Si − O − Si − O − Si − O | | O O | | O − Si − O − Si − O − Si − O | / \ | O O O O

Úloha 152: Dopl�te strukturní vzorce následujících heteropolyaniont� na elektronové strukturní vzorce:

anion chromano-fosfore�nanový(3–) O O 3– | | O − Cr − O − P − O | | O O

|O| |O| || || O − Cr − O − P − O || | |O| O

anion cyklo-hlinitano-dik�emi�itanový(5–) O 5– | O − Al − O − Si − O | | O − Si − O / \ O O

O | O − Al − O − Si − O | | O − Si − O / \ O O

anion bis(borato)-dioxok�emi�itanový(6–) O O O 6– | | | B − O − Si − O − B | | | O O O

O O O | | | B − O − Si − O − B | | | O O O

anion tris(borato)hlinitanový(6–)

O O 6– | | B − O − Al − O − B | | | O O O | O − B − O

O O | | B − O − Al − O − B | | | O O O | O − B − O

Úloha 153: Ur�ete hybridní stav centrálního atomu a zakreslete geometrické vzorce t�chto látek:

H2O sp3

125

O

H H

NH3 sp3

H N

H H

CH4 sp3

H H C

H H

CS2 sp

S−C−S SO2 sp

O−S−O IF5 sp3d2

F F F IF F

PF5 sp3d

F F P F F F

SO3 sp2

O

S O O

Úloha 154: Zapište elektronové strukturní vzorce t�chto látek:

H2O H − O − H

NH3 H | H− N − H

CN– |C N|

CS2 |S=C=S|

SO2 |O=S=O|

126

IF5 |F| |F| |F| I|F| |F|

ClO2 |O = Cl = O|

PF5 |F|

|F| P |F||F| |F|

SO3 |O|

S |O O|

XeF4

|F| ||F − Xe − F| | |F|

N2 |N � N|

CO2 |O=C=O|

PCl3 |Cl|

P |Cl Cl|

HCN H − C � N|

CH3OH H

H C O H

H

SiO2 |O=Si=O|

NO |N = O|

O2 |O=O|

SF6 |F| |F| |F| S|F| |F| |F|

127

ICl3 |Cl|

I |Cl Cl|

BF3 |F|

B |F| |F|

NO2

|O = N = O|

CH3COOH H O

H C C O H

H

XeF2 F−Xe−F

XeF6 |F|

|F| |F| Xe|F| |F| |F|

C2H5OH H H

H C C O H

H H

6.1.8 Názvy kationt�

Úloha 155: Napište názvy následujících jednoatomových kationt�:

Mg2+ kation ho�e�natý

Ag2+ kation st�íbrnatý

Eu2+ kation europnatý

Ga+ kation gallný

V3+ kation vanaditý

Ag3+ kation st�íb�itý

Ga3+ kation gallitý

Ge4+ kation germani�itý

Hf4+ kation hafni�itý

Dy3+ kation dysprositý

Gd3+ kation gadolinitý

128

Er3+ kation erbitý

Ce3+ kation ceritý

Eu3+ kation europitý

Ce4+ kation ceri�itý

Cm4+ kation curi�itý

I+ kation jodný

Cu2+ kation m�natý

Cm3+ kation curitý

Cf 3+ kation kalifornitý

U4+ kation urani�itý

Ta5+ kation tantali�ný

Pt2+ kation platnatý

Úloha 156: Napište názvy následujících víceatomových kationt�:

PH4+ fosfonium

H3O+ oxonium

H3S+ sulfonium

NH4+ kation amonný (!! nikoliv amonium !!)

H3SO4+ sulfatacidium

H2NO3+ nitratacidium

CH3COOH2+ acetatacidium

HCOOH2+ formiatacidium

N2H5+ hydrazinium (1+)

N2H62+ hydrazinium (2+)

H2NCH2CH2NH3+ ethylendiaminium (1+)

H3NCH2CH2NH32+ ethylendiaminium (2+)

C6H5NH3+ anilinium

C5H5NH+ pyridinium

Úloha 157: Napište názvy následujících kationt�:

[P(CH3)4]+ tetramethylfosfonium

[P(CH3)2H2]+ dimethylfosfonium

[P(CH3)3H]+ trimethylfosfonium

[P(CH3)H3]+ methylfosfonium

[(CH3)2OH]+ dimethyloxonium

[CH3OH2]+ methyloxonium

[(CH3)3O]+ trimethyloxonium

CH3 ⋅ NH ⋅ NH3+ methylhydrazinium

[(C2H5)2OH]+ diethyloxonium

129

[(CH3)3NH]+ kation trimethylamonný

[(CH3)2NH2]+ kation dimethylamonný

[(OH)NH3]+ kation hydroxylamonný

130

Úloha 158: Napište vzorce následujících kationt�:

fosfonium PH4+

arsonium AsH4+

stibonium SbH4+

oxonium H3O+

sulfonium H3S+

selenonium H3Se+

telluronium H3Te+

fluoronium H2F+

jodonium H2I+

Úloha 159: Napište vzorce následujících kationt�:

dichlorfluoronium Cl2F+

tetramethylstibonium Sb(CH3)4+

dimethylstibonium SbH2(CH3)2+

methyloxonium CH3OH2+

dimethyloxonium (CH3)2OH+

Úloha 160: Napište vzorce následujících kationt�:

nitratacidium H2NO3+

nitritacidium H2NO2+

acetatacidium CH3COOH2+

formiatacidium HCOOH2+

sulfatacidium H3SO4+

Úloha 161: Napište vzorce následujících kationt�:

hydrazinium (1+) N2H5+

hydrazinium (2+) N2H62+

anilinium C6H5NH3+

6.1.9 Názvy aniont�

Úloha 162: Napište vzorce následujících aniont�:

anion hydridový H–

anion fluoridový F–

anion bromidový Br–

anion boridový B3–

anion disulfidový S22–

131

anion peroxidový O22–

anion amidový NH2–

anion imidový NH2–

anion nitridový N3–

anion azidový N3–

anion trijodidový I3–

anion telluridový Te2–

Úloha 163: Pojmenujte následující anionty:

OH– anion hydroxidový

Cl– anion chloridový

C22– anion acetylidový

C4– anion karbidový

O3– anion ozonidový

O2– anion hyperoxidový

CN– anion kyanidový

SCN– anion thiokyanatanový

OCN– anion kyanatanový

NCS– anion isothiokyanatanový

NCO– anion isokyanatanový

Úloha 164: Napište vzorce t�chto aniont�:

anion dusitanový NO2–

anion si�i�itanový SO32–

anion dusi�nanový NO3–

anion uhli�itanový CO32–

anion bromi�nanový BrO3–

anion jodi�nanový IO3–

anion chloristanový ClO4–

anion síranový SO42–

anion selenanový SeO42–

anion molybdenanový MoO42–

Úloha 165: Ur�ete názvy t�chto aniont�:

BrO– anion bromnanový

TeO32– anion telluri�itanový

SiO32– anion k�emi�itanový

ClO3– anion chlore�nanový

132

AsO3– anion arseni�nanový

AsO43– anion arseni�nanový

VO43– anion vanadi�nanový

TaO43– anion tantali�nanový

PO43– anion fosfore�nanový

UO42– anion urananový

WO42– anion wolframanový

TeO66– anion telluranový

MnO4– anion manganistanový

ReO4– anion rhenistanový

IO4– anion jodistanový

IO65– anion jodistanový

OsO64– anion osmi�elanový

Úloha 166: Napište vzorce následujících aniont�:

anion jodi�nanový(3–) IO43–

anion mangananový(2–) MnO42–

anion telluranový(6–) TeO66–

anion k�emi�itanový(4–) SiO44–

anion k�emi�itanový(2–) SiO32–

anion železanový(2–) FeO42–

anion železi�itanový(4–) FeO44–

Úloha 167: Vytvo�te názvy následujících aniont� podle pravidel názvosloví koordina�ních slou�enin:

anion jodi�nanový(3–) anion tetraoxojodi�nanový

anion mangananový(2–) anion tetraoxomangananový

anion telluranový(6–) anion hexaoxotelluranový

anion k�emi�itanový(4–) anion tetraoxok�emi�itanový

anion k�emi�itanový(2–) anion trioxok�emi�itanový

anion železanový(2–) anion tetraoxoželezanový

anion železi�itanový(4–) anion tetraoxoželezi�itanový

6.2 Názvosloví nekoordina�ních anorganických slou�enin 6.2.1 Názvy solí I

Úloha 168: Napište vzorce následujících slou�enin:

peroxid strontnatý SrO2

sulfid hlinitý Al2S3

fosfid trisodný Na3P

133

hyperoxid cesný CsO2

trijodid draselný KI3

amid barnatý Ba(NH2)2

kyanid zlatitý Au(CN)3

acetylid st�íbrný Ag2C2

azid olovnatý Pb(N3)2

tellurid thallný Tl2Te thiokyanatan barnatý Ba(SCN)2

jodid cíni�itý SnI4

Úloha 169: Vytvo�te názvy následujících slou�enin (anion pojmenujte podle pravidel názvosloví koordina�ních slou�enin):

Na3IO4 tetraoxojodi�nan sodný

MgMnO4 tetraoxomanganan ho�e�natý

Ca3TeO6 hexaoxotelluran vápenatý

K4SiO4 tetraoxok�emi�itan draselný

Li2SiO3 trioxok�emi�itan lithný

(NH4)2FeO4 tetraoxoželezan amonný

Rb4FeO4 tetraoxoželezi�itan rubidný

Úloha 170: Vytvo�te názvy následujících slou�enin (v názvu udejte po�et kationt� �íslovkovou p�edponou):

Na3IO4 jodi�nan trisodný

MgMnO4 manganan ho�e�natý

Ca3TeO6 telluran trivápenatý

K4SiO4 k�emi�itan tetradraselný

Li2SiO3 k�emi�itan dilithný

Rb4FeO4 železi�itan tetrarubidný

Úloha 171: Napište vzorce následujících slou�enin:

chloristan oxonia (H3O)ClO4

chlorid hydrazinia (N2H5)Cl

chloristan acetatacidia (CH3COOH2)(ClO4)

fluorid trimethylamonný [(CH3)3NH]F

6.2.2 Názvy neutrálních a elektropozitivních atomových skupin obsahujících kyslík �i jiné chalkogeny

Úloha 172: Napište vzorce následujících atomových skupin (náboj neuvád�jte):

134

chloryl ClO2

chromyl CrO2

vanadyl VO

plutonyl PuO

fosforyl PO

thiofosforyl PS

selenofosforyl PSe

perchloryl ClO3

sulfuryl SO2

thionyl SO

karbonyl CO

thiokarbonyl CS

Úloha 173: Pojmenujte následující atomové skupiny:

OH hydroxyl

NO nitrosyl

NO2 nitryl

SeO seleninyl

SeO2 selenonyl

UO2 uranyl

ClO chlorosyl

6.2.3 Názvy solí II

Úloha 174: Napište vzorce následujících slou�enin:

fluorid chlorylu ClO2F

dichlorid vanadylu VOCl2

uhli�itan plutonylu (2+) PuOCO3

trichlorid thiofosforylu PSCl3

bromid vanadylu(3+) VOBr3

fluorid perchlorylu ClO3F

dichlorid disulfurylu S2O5Cl2

difluorid sulfurylu SO2F2

trichlorid vanadylu VOCl3

diamid karbonylu CO(NH2)2

Úloha 175: Pojmenujte následující slou�eniny:

COCl2 dichlorid karbonylu

135

chlorid karbonylu (IV) chlorid karbonylu (2+)

NOF fluorid nitrosylu

SeOCl2 dichlorid seleninylu

chlorid seleninylu (IV)

chlorid seleninylu (2+)

VOCl2 dichlorid vanadylu chlorid vanadylu (IV) chlorid vanadylu (2+)

SeO2(NH2)2 diamid selenonylu

amid selenonylu (IV)

amid selenonylu (2+)

136

6.2.4 Iso- a heteropolyanionty

Úloha 176: Napište názvy následujících izopolyaniont�:

S3O102– trisíran(2–)

Si3O84– trik�emi�itan(4–)

Si6O1812– hexak�emi�itan(12–)

P4O124– tetrafosfore�nan(4–)

I2O94– dijodistan(4–)

P2O74– difosfore�nan(4–)

Mo7O246– heptamolybdenan(6–)

W6O216– hexawolframan(6–)

Ta6O186– hexatantali�nan(6–)

Mo8O264– oktamolybdenan(4–)

Úloha 177: Napište názvy následujících heteropolyaniont�:

(AsVMo12O42)7– arseni�nano-dodekamolybdenan(7–)

(ThIVW12O40)4– thori�itano-dodekawolframan(4–)

(MnIVMo9O32)6– mangani�itano-nonamolybdenan(6–)

(FeIIIMo6O24)9– hexamolybdenano-železitan(9–)

(P2VW18O62)

6– difosfore�nano-18-wolfaraman(6–)

Úloha 178: Napište názvy následujících heteropolyaniont�:

[TeVI(MoO4)6]6– hexakis(molybdato)telluran(6–)

[CeIV(W3O10)4]4– tetrakis(triwolframato)ceri�itan(4–)

[NiIV(MoO4)3(Mo3O10)2]6– tris(molybdato)-bis(trimolybdato)nikli�itan(6–)

Úloha 179: Nakreslete strukturní vzorce následujících izopolyaniont�:

anion trisíranový(2–) O O O 2– | | | O − S − O − S − O − S − O | | | O O O

anion dichromanový(2–) O O 2–

| | O − Cr − O − Cr − O | | O O

137

anion cyklo-tetrafosfore�nanový(4–) O O 4– | | O − P − O − P − O | | O O | | O − P − O − P − O | | O O

anion cyklo-triboritanový(3–) O − B − O − B − O 3– | | O − B − O | O

anion katena-tetrafosfore�nanový(6–) O O O O 6–

| | | | O − P − O − P − O − P − O − P − O | | | | O O O O

anion cyklo-hexak�emi�itanový(12–) O O O O 12– | \ / | O − Si − O − Si − O − Si − O | | O O | | O − Si − O − Si − O − Si − O | / \ | O O O O

Úloha 180: Nakreslete strukturní vzorce následujících heteropolyaniont�:

anion chromano-fosfore�nanový(3–) O O 3– | | O − Cr − O − P − O | | O O

anion cyklo-hlinitano-dik�emi�itanový(5–) O 5– | O − Al − O − Si − O | | O − Si − O / \ O O

anion bis(borato)-dioxok�emi�itanový(6–) O O O 6–

| | | B − O − Si − O − B | | | O O O

138

anion tris(borato)hlinitanový(6–) O O 6– | | B − O − Al − O − B | | | O O O | O − B − O

139

6.2.5 Názvy solí III

Úloha 181: Napište názvy následujících slou�enin:

Na2S3O10 trisíran disodný

Al2(SO4)3 tris(síran) hlinitý, též pouze síran hlinitý

K4Si3O8 trik�emi�itan tetradraselný

Li12Si6O18 hexak�emi�itan dodekalithný

Ca2P4O12 tetrafosfore�nan divápenatý

Ca3(PO4)2 bis(fosfore�nan) trivápenatý

Cs4P2O7 difosfore�nan tetracesný

(NH4)4I2O9 dijodistan tetraamonný

Zn3Mo7O24 heptamolybdenan trizine�natý

Ba3W6O21 hexawolframan tribarnatý

Úloha 182: Napište vzorce následujících slou�enin:

disíran disodný Na2S2O7

bis(síran) hafni�itý Hf(SO4)2

trik�emi�itan tetrarubidný Rb4Si3O8

tris(k�emi�itan) dihlinitý Al2(SiO3)3

difosfore�nan tetracesný Cs4P2O7

bis(fosfore�nan) hexalithný Li6(PO4)2

Úloha 183: Napište názvy následujících slou�enin:

Sc2Si2O7 dik�emi�itan diskanditý

Ag2Cr2O7 dichroman st�íbrný

Na7(AsVMo12O42) arseni�nano-dodekamolybdenan heptasodný

Ba2(ThIVW12O40) thori�itano-dodekawolframan barnatý

Sr3(MnIVMo9O32) mangani�itano-nonamolybdenan strontnatý

(NH4)9(FeIIIMo6O24) hexamolybdenano-železitan nonaamonný

K6(P2VW18O62)

difosfore�nano-18-wolframan hexadraselný

Úloha 184: Napište názvy následujících slou�enin:

K5[B(W3O10)4] tetrakis(triwolframato)boritan pentadraselný

Na6[TeVI(MoO4)6] hexakis(molybdato)telluran hexasodný

Li4[CeIV(W3O10)4] tetrakis(triwolframato)ceri�itan tetralithný

Cs6[NiIV(MoO4)3(Mo3O10)2] tris(molybdato)-bis(trimolybdato)nikli�itan hexacesný

140

6.2.6 Názvy kyselin a jejich derivát�

Úloha 185: Napište vzorce následujících kyselin:

kyselina uhli�itá H2CO3

kyselina selenová H2SeO4

kyselina trihydrogenarsenitá H3AsO3

kyselina dihydrogentrisírová H2S3O10

kyselina tetrahydrogengermani�itá H4GeO4

kyselina dihydrogendichromová H2Cr2O7

kyselina hexahydrogentellurová H6TeO6

kyselina tetrahydrogenxenoni�elá H4XeO6

kyselina pentahydrogenjodistá H5IO6

kyselina rhenistá HReO4

Úloha 186: Formulujte názvy následujících kyselin podle zásad názvosloví koordina�ních slou�enin:

kyselina uhli�itá kyselina trioxouhli�itá

kyselina selenová kyselina tetraoxoselenová

kyselina trihydrogenarsenitá kyselina trioxoarsenitá

kyselina tetrahydrogengermani�itá kyselina tetraoxogermani�itá

kyselina hexahydrogentellurová kyselina hexaoxotellurová

kyselina tetrahydrogenxenoni�elá kyselina hexaoxoxenoni�elá

kyselina pentahydrogenjodistá kyselina hexaoxojodistá

kyselina rhenistá kyselina tetraoxorhenistá

Úloha 187: Pomocí názv� rozlište následující kyseliny:

HBO2 kyselina hydrogenboritá, kyselina metaboritá (zastaralé), kyselina dioxoboritá

H3BO3 k. trihydrogenboritá, k. orthoboritá (zastaralé), k. trioxoboritá

HIO3 k. hydrogenjodi�ná, k. trioxojodi�ná

H3IO4 k. trihydrogenjodi�ná, k. tetraoxojodi�ná

HPO3 k. hydrogenfosfore�ná, k. metafosfore�ná (zastaralé), k. trioxofosfore�ná

H3PO4 k. trihydrogenfosfore�ná, k. orthofosfore�ná (zastaralé), k. tetraoxofosfore�ná

141

H4P2O7 k. tetrahydrogendifosfore�ná,

k. µ-oxo-bis(trioxofosfore�ná)

H5P3O10 k. pentahydrogentrifosfore�ná, k. di-µ-oxo-oktaoxotrifosfore�ná

H2SO3 k. dihydrogensi�i�itá, k. trioxosi�i�itá

H2S2O5 k. dihydrogendisi�i�itá, k. µ-oxo-bis(dioxodisi�i�itá)

HIO4 k. hydrogenjodistá, k. metajodistá (zastaralé), k. tetraoxojodistá

H3IO5 k. trihydrogenjodistá, k. pentaoxojodistá

H5IO6 k. pentahydrogenjodistá, k. orthojodistá (zastaralé), k. hexaoxojodistá

H2SiO3 k. dihydrogenk�emi�itá, k. metak�emi�itá (zastaralé), k. trioxok�emi�itá

H4SiO4 k. tetrahydrogenk�emi�itá, k. orthok�emi�itá (zastaralé), k. tetraoxok�emi�itá

H2SO5 k. dihydrogenperoxosírová, k. trioxo-peroxosírová

H2S2O7 k. dihydrogendisírová, k. µ-oxo-hexaoxodisírová

H2S2O8 k. dihydrogenperoxodisírová, k. µ-peroxo-bis(trioxosírová)

Úloha 188: Pojmenujte následující slou�eniny:

H2MoS4 k. tetrathiomolybdenová

HCrS2 k. dithiochromitá

HBO(O2) k. oxo-peroxoboritá

H3[VO2(O2)2] ⋅ H2O monohydrát kyseliny dioxo-diperoxovanadi�né

H3Cr(O2)4 k. tetraperoxochromi�ná

Úloha 189: Pojmenujte následující slou�eniny:

HSeFO3 k. fluoroselenová

H2PFO3 k. dihydrogenfluorofosfore�ná

NH2⋅PO(OH)2 k. amidofosfore�ná

NH⋅(CO2H)2 k. imido-bis(uhli�itá)

NH2⋅NH⋅SO2H k. hydrazidosi�i�itá

142

143

Úloha 190: Napište vzorce následujících slou�enin:

kyselina hydroxylamido-O-seleni�itá H2NO⋅SeO2H

kyselina imido-bis(selenová) NH(SeO3H)2

kyselina peroxouhli�itá H2CO2(O2)

kyselina trithiocíni�itá H2SnS3

Úloha 191: P�i�ate názvy odpovídajícím vzorc�m:

HBO2 k. metaboritá

H2SiO3 k. metak�emi�itá

H5IO6 k. orthojodistá

k. hexaoxojodistá

H3PO4 k. orthofosfore�ná

k. tetraoxofosfore�ná

H3BO3 k. orthoboritá

k. trioxoboritá

H4SiO4 k. orthok�emi�itá

k. tetraoxok�emi�itá

HIO4 k. jodistá

H3P3O9 k. trihydrogentrifosfore�ná

H3B3O6 k. trihydrogentriboritá

H6Si2O7 k. hexahydrogendik�emi�itá

H3IO5 k. trihydrogenjodistá

H4P2O7

kyselina trihydrogentrifosfore�ná, kyselina metaboritá, kyselina metak�emi�itá, kyselina jodistá, kyselina hexahydrogendik�emi�itá, kyselina orthoboritá, kyselina trihydrogentriboritá, kyselina orthok�emi�itá, kyselina orthojodistá, kyselina orthofosfore�ná, kyselina trioxoboritá, kyselina tetraoxok�emi�itá, kyselina hexaoxojodistá, kyselina tetraoxofosfore�ná, kyselina trihydrogenjodistá, kyselina difosfore�ná

k. difosfore�ná

Úloha 192: Pojmenujte následující slou�eniny:

H8[Si(W2O7)6] kyselina oktahydrogenhexakis(diwolframato)k�emi�itá

H4(SiMo12O40) kyselina tetrahydrogendodekamolybdenano-k�emi�itá

6.2.7 Názvy solí IV

Úloha 193: Pojmenujte následující slou�eniny:

OsO4 oxid osmi�elý

Ba3N2 nitrid barnatý

BrF3 fluorid bromitý

AgF2 fluorid st�íbrnatý

Li2NH imid lithný

BaO2 peroxid barnatý

FeIIS2 disulfid železnatý

144

145

Úloha 194: Pojmenujte následující soli kyslíkatých kyselin:

Hg(NO3)2 dusi�nan rtu�natý

Ce(SO4)2 síran ceri�itý

Mg2P2O7 difosfore�nan ho�e�natý

Be2SiO4 tetraoxok�emi�itan beryllnatý

BaFeO4 železan barnatý

NaClO2 chloritan sodný

Úloha 195: Pojmenujte následující hydrogensoli:

KHF2 hydrogendifluorid draselný

NaH4IO6 ⋅ H2O monohydrát tetrahydrogenjodistanu sodného

Na2HPO4 hydrogenfosfore�nan disodný

NaHS hydrogensulfid sodný

KHSO3 hydrogensi�i�itan draselný

CuHAsO3 hydrogenarsenitan m�natý

Úloha 196: Pojmenujte následující sm�sné soli s více druhy kationt�:

RbTi(SO4)2 ⋅ 12H2O dodekahydrát síranu rubidno-titanitého

(NH4)2Fe(SO4)2 ⋅ 6H2O hexahydrát síranu diamonno-železnatého

(NH4)Ti3(SO4)5 ⋅ 9H2O nonahydrát síranu amonno-trititanitého

KNiIVIO6 hexaoxojodistan draselno-nikli�itý

CaFe(CO3)2 uhli�itan vápenato-železnatý

Be3Al2(Si6O18) hexak�emi�itan triberyllnato-dihlinitý

Mg3Al2(SiO4)3 k�emi�itan triho�e�nato-dihlinitý

tris(tetraoxok�emi�itan) triho�e�nato-dihlinitý

Úloha 197: Pojmenujte následující sm�sné soli s více druhy aniont�:

MoCl4O tetrachlorid-oxid molybdenový

BiCl(O) chlorid-oxid bismutitý

Zr(NH2)2O diamid-oxid zirkoni�itý

XeF4O tetrafluorid-oxid xenonový

(SiCl2O)4 tetramerní dichlorid-oxid k�emi�itý

146

Úloha 198: Pojmenujte následující slou�eniny:

HgCl(NH2) chlorid-amid rtu�natý

CaCl(ClO) chlorid-chlornan vápenatý

Sn4Cl2(OH)6 dichlorid-hexahydroxid tetracínatý

Sn3(ClO4)2(OH)4 bis(chloristan)-tetrahydroxid tricínatý

WVIF4(SO3F)2 tetrafluorid-bis(fluorosíran) wolframový

Pb3(CO3)2(OH)2 bis(uhli�itan)-dihydroxid triolovnatý

Cu2(AsO2)3(CH3COO) tris(arsenitan)-octan dim�natý

NiIINi2IIIO2(OH)4 dioxid-tetrahydroxid nikelnato-diniklitý

Úloha 199: Napište vzorce následujících látek:

hydroxid-tris(fosfore�nan) pentavápenatý Ca5(OH)(PO4)3

uhli�itan-dihydroxid dim�natý Cu2(CO3)(OH)2

oxid-tetraoxok�emi�itan vápenato-titani�itý CaTiO(SiO4)

dihydroxid-dik�emi�itan tetrazine�natý Zn4(OH)2(Si2O7)

dichlorid-pentaoxid tetraantimonitý Sb4Cl2O5

hexaoctan-oxid tetraberyllnatý Be4(CH3COO)6O

dihydroxid-tetrak�emi�itan(4–) triho�e�natý Mg3(OH)2(Si4O10)

dihydrát tetraoxok�emi�itanu didraselno-divápenato-ho�e�natého

K2Ca2Mg(SiO4)2 ⋅ 2H2O

trihydrát chlorid-síranu draselno-ho�e�natého KMgCl(SO4) ⋅ 3H2O

dioxid-bis(tetraoxok�emi�itan) diberyllnato-železnato-diyttritý

Be2FeY2O2(SiO4)2

tetraoxid železnato-dichromitý FeCr2O4

tetraoxid dizine�nato-titani�itý Zn2TiO4

trioxid gallito-lanthanitý GaLaO3

trioxid kobaltnato-titani�itý CoTiO3

trifluorid draselno-nikelnatý KNiF3

dichlorid-oxid cíni�itý SnCl2O

tetraoxid beryllnato-dihlinitý BeAl2O4

Úloha 200: Napište vzorce t�chto látek:

tetrafluoroboritan trimethylsulfonia [(CH3)3S]BF4

chloristan difenyljodonia [(C6H5)2I]ClO4

jodid tetramethylarsonia [(CH3)4As]I

hydrogendisíran nitrylu NO2HS2O7

hexafluoroantimoni�nan nitrosylu NO[SbF6]

síran uranylu(2+) UO2SO4

chlorid anilinia (C6H5NH3)Cl

147

dusi�nan methylamonný (CH3NH3)NO3

fluorid hydroxylamonný (NH3OH)F

148

Úloha 201: P�i�ate název odpovídajícímu vzorci:

Ti(SiO3)2 bis(k�emi�itan) titani�itý

TiSiO4 k�emi�itan titani�itý

Ti2(SiO3)3 tris(trioxok�emi�itan) dititanitý

Ti2Si2O7

dik�emi�itan dititanitý, bis(k�emi�itan) titani�itý, k�emi�itan titani�itý, tris(trioxok�emi�itan) dititanitý

dik�emi�itan dititanitý

Úloha 202: P�i�ate název odpovídajícímu vzorci:

Ca(IO4)2 bis(jodistan) vápenatý

Ca3(IO4)2 bis(jodi�nan) trivápenatý

Ca(IO3)2 bis(jodi�nan) vápenatý

Ca2I2O7 dijodi�nan divápenatý

Ca2I2O9 dijodistan divápenatý

Ca5(IO6)2 bis(jodistan) pentavápenatý

Ca(I3O8)2 bis(trijodi�nan) vápenatý

bis(jodi�nan) vápenatý, bis(trijodi�nan) vápenatý, dijodi�nan divápenatý, bis(jodistan) vápenatý, dijodistan divápenatý, bis(jodi�nan) trivápenatý, bis(jodistan) pentavápenatý

6.2.8 Solváty, adi�ní slou�eniny, klathráty

Úloha 203: Napište vzorce následujících hydrát�:

pentahydrát síranu m�natého CuSO4 ⋅ 5H2O

heptahydrát síranu železnatého FeSO4 ⋅ 7H2O

oktahydrát chloridu barnatého BaCl2 ⋅ 8H2O

dihydrát dusi�nanu dirtu�ného Hg2(NO3)2 ⋅ 2H2O

heptahydrát hexaboritanu divápenatého Ca2B6O11 ⋅ 7H2O

dihydrát fluoridu boritého BF3 ⋅ 2H2O

hemihydrát síranu vápenatého CaSO4 ⋅ 1/2H2O

seskvihydrát uhli�itanu sodného Na2CO3 ⋅ 3/2H2O

Úloha 204: Napište názvy následujících adi�ních slou�enin:

TiCl4 ⋅ 2(C2H5)2O chlorid titani�itý-diethylether (1:2)

NaI ⋅ 4NH3 jodid sodný-amoniak (1:4)

NbCl3O ⋅ 2(CH3)2SO trichlorid-oxid niobi�ný-dimethylsulfoxid (1:2)

SiI4 ⋅ 4C5H5N jodid k�emi�itý-pyridin (1:4)

NaBO2 ⋅ H2O2 ⋅ 3H2O dioxoboritan sodný-peroxid vodíku-voda (1:1:3)

La2(SO4)3 ⋅ 3Na2SO4 ⋅ 12H2O síran lanthanitý-síran sodný-voda (1:3:12)

8SO2 ⋅ 46H2O oxid si�i�itý-voda (1:46)

Úloha 205: Napište vzorce následujících adi�ních slou�enin:

149

dusi�nan m�natý-oxid dusi�itý dimerní (1:1) Cu(NO3)2 ⋅ N2O4

alan-trimethylamin (1:2) AlH3 ⋅ 2N(CH3)3

chlorid chromnatý-amoniak (1:5) CrCl2 ⋅ 5NH3

chlorid draselný-chlorid ho�e�natý-voda (1:1:6) KCl ⋅ MgCl2 ⋅ 6H2O

fluorid tributylsulfonia-voda (1:20) [(C4H9)3S]F ⋅ 20H2O

oxid nikli�itý-oxid barnatý-dusi�nan ho�e�natý-voda (1:3:9:12) NiO2 ⋅ 3BaO ⋅ 9MgNO3 ⋅ 12H2O

dusi�nan lanthanitý-dusi�nan ho�e�natý-voda (2:3:24) 2La(NO3)3 ⋅ 3Mg(NO3)2 ⋅ 24H2O

Úloha 206: Pojmenujte následující slou�eniny:

Ca2B6O11 ⋅ 7H2O heptahydrát hexaboritanu divápenatého

K2V4O11 ⋅ 7H2O heptahydrát tetravanadi�nanu didraselného

K2Zr2IVV10

VO30 ⋅ 16H2O 16-hydrát dekavanadi�nanu didraselno-dizirkoni�itého

(NH4)3[P(Mo3O10)4] ⋅ 6H2O hexahydrát tetrakis(trimolybdato)fosfore�nanu triamonného

6.3 Názvosloví koordina�ních slou�enin 6.3.1 Ligandy

Úloha 207: Napište názvy následujících ligand�:

NO3– nitrato-

ClO3– chlorato-

HCO3– hydrogenkarbonato-

HPO42– hydrogenfosfato-

MoO42– molybdato-

W3O102– triwolframato-

CH3OSO3– methylsulfato-

S2O62– dithionato-

S22– disulfido-

OCN– (vazba p�es atom kyslíku) kyanato-

NCO– (vazba p�es atom dusíku) isokyanato-

SCN– (vazba p�es atom síry) thiokyanato-

NCS– (vazba p�es atom dusíku) isothiokyanato-

N3– nitrido-

Se2– seleno-

Te2– telluro-

O2– dioxygeno-

(SiH3)– silyl-

(CH3)– methyl-

(Me3Ge)– trimethylgermyl-

150

H2O aqua-

NH3 ammin-

CO karbonyl-

NO nitrosyl-

PF3 trifluorfosfin-

CH3OH methanol-

6.3.2 Koordina�ní �ástice

Úloha 208: Ur�ete zakon�ení názv� t�chto koordina�ních aniont�:

[AuF4]– anion tetrafluorozlatitanový

[BH4]– anion tetrahydridoboritanový

[BF4]– anion tetrafluoroboritanový

[AuCl4]– anion tetrachlorozlatitanový

[BeCl4]2– anion tetrachloroberyllnatanový

[CdCl3]– anion trichlorokademnatanový

[InBr5]2– anion pentabromoinditanový

[PtCl6]2– anion hexachloroplati�itanový

[SbF6]– anion hexafluoroantimoni�nanový

[Mo(CN)8]4– anion oktakyanomolybdeni�itanový

[TaF7]2– anion heptafluorotantali�nanový

[HfF7]3– anion heptafluorohafni�itanový

[Cr(CN)6]3– anion hexakyanochromitanový

[NbF6O]3– anion hexafluoro-oxoniobi�nanový

[U(NCS)8]4– anion oktaisothiokyanatourani�itanový

[Fe(NO)2S]– anion dinitrosyl-thioželeznanový

[Cr(NH3)2(SCN)4]– anion diammin-tetrathiokyanatochromitanový

[Pt(SO3)4]6– anion tetrakis(sulfito)platnatanový

[Pt(S2O6)4]6– anion tetrakis(dithionato)platnatanový

Úloha 209: Napište názvy následujících koordina�ních kationt�:

[Cu(NH3)4]2+ kation tetraamminm�natý

[Co(NH3)6]3+ kation hexaamminkobaltitý

[Cr(NH3)4(H2O)2]3+ kation tetraammin-diaquachromitý

[Pt(NH3)Cl(py)2]+ kation ammin-chloro-bis(pyridin)platnatý

[CoCl2(en)2]+ kation dichloro-bis(ethylendiamin)kobaltitý

[Pt(NH3)3Cl3]+ kation triammin-trichloroplati�itý

[Ag(NH3)2]+ kation diamminst�íbrný

[AuCl2(py)2]+ kation dichloro-bis(pyridin)zlatitý

151

152

Úloha 210: Napište názvy následujících komplex�:

[PtCl4(py)2] tetrachloro-bis(pyridin)plati�itý komplex

[Pt(NH3)2Cl2] diammin-dichloroplatnatý komplex

[Co(NH3)3(NO2)3] triammin-trinitrokobaltitý komplex

[ZnCl2(NH2OH)2] dichloro-bis(hydroxylamin)zine�natý komplex

[Pt(NH3)2Cl2(NO2)2] diammin-dichloro-dinitroplati�itý komplex

[CuCl2(CH3NH2)2] dichloro-bis(methylamin)m�natý komplex

[Ni(PF3)4] tetrakis(trifluorfosfin)nikl(0)

[Cr(bpy)3] tris(bipyridin)chrom(0)

Úloha 211: Nakreslete strukturní vzorce následujících koordina�ních �ástic:

[Fe(CN)6]4–

CN 4– CN CN Fe CN CN CN

cis-[CoCl2 en2] + CH2 +

CH2 NH2

NH2 NH2

Co CH2

Cl NH2 CH2 Cl

fac-[Co(NH3)3(NO2)3] NH3

NO2 NH3

Co NO2 NH3 NO2

cis-[PtCl2 en]

NH2 CH2

CH2

Cl Pt NH2

Cl

mer-[CrCl3(CH3OH)3] Cl Cl OHCH3

Co CH3OH OHCH3 Cl

153

trans-[Pt(NH3)2Cl2] Cl

NH3 Pt NH3

Cl

6.3.3 Jednoduché koordina�ní slou�eniny

Úloha 212: Pojmenujte následující koordina�ní slou�eniny:

[Co(NH3)6][Co(CN)6] hexakyanokobaltitan hexaamminkobaltitý

[Cu(NH3)4][PtCl4] tetrachloroplatnatan tetraamminm�natý

[CoCl2en2]3[Co(NO2)6] hexanitrokobaltitan tris[dichloro-bis(ethylendiamin)kobaltitý]

[PCl4][PCl6] hexachlorofosfore�nan tetrachlorofosfore�ný

[Pt(NH3)4][PtCl4] tetrachloroplatnatan tetraamminplatnatý

Na3[CoI(CN)5] jodo-pentakyanokobaltitan trisodný

K4[Ni(CN)4] tetrakyanonikl(4–) tetradraselný

[Ni(CO)4] tetrakarbonyl niklu

terakarbonylnikl

K[Au(S2)S] disulfido-thiozlatitan(1-) draselný

[Ru(NH3)5(N2)]Cl2 chlorid pentaammin-(dinitrogen)ruthenatý

Úloha 213: Napište vzorce následujících koordina�ních slou�enin:

tetrahydridohlinitan lithný Li[AlH4]

hexykyanoželeznatan draselný K4[Fe(CN)6]

síran pentaaqua-azidokobaltitý [Co(H2O)5(N3)]SO4

oxo-peroxozlatitan cesný Cs[AuO(O2)]

diammin-dichloroplatnatý komplex [Pt(NH3)2Cl2]

diammin-dihydroxoplatnatý komplex [Pt(NH3)2(OH)2]

dusi�nan diammin-diaquaplatnatý [Pt(NH3)2(H2O)2](NO3)2

6.3.4 Názvoslovné zkratky

Úloha 214: S využitím názvoslovných zkratek napište vzorce následujících komplex�:

tetrahydrát tris(oxalato)iridi�itanu draselného K2[Ir(ox)3] ⋅ 4H2O

bromid bis(bipyridin)-chlororhodnatý [Rh(bpy)2Cl]Br

síran tris(bipyridin) osmnatý [Os(bpy)3]SO4

(ethylendiamintetraacetato)m�natan didraselný K2[Cu(edta)]

bis(2,3-butandiondioximato)nikelnatý komplex [Ni(Hdmg)2]

154

bis(2,4-pentadionato)kobaltnatý komplex [Co(acac)2]

155

6.3.5 ππππ-komplexy

Úloha 215: Napište funk�ní vzorce následujících koordina�ních �ástic:

dichloro-bis(η-cyklopentadienyl)titani�itý komplex [TiCl2(η-C5H5)2]

ion (η-benzen)-trikarbonyl manganný [Mn2(η-C6H6)(CO)3]

chloro-(1,2-η-cyklooktatetraen)m�ný komplex [CuCl(1,2-η-C8H8)]

bis(η-cyklopentadienyl)-dihydridomolybdeni�itý komplex [Mo2(η-C5H5)H2]

chloro-(η-1,5-cyklooktadien)rhodný komplex [TiCl2(η-C5H5)2]

(1,2:5,6-η-cyklooktatetraen)-(η-cyklopentadienyl)kobaltný komplex

[Co(η-C5H5) (1,2:5,6-η-C8H8)]

Úloha 216: Nakreslete strukturní vzorce následujících koordina�ních �ástic:

dichloro-bis(η-cyklopentadienyl)titani�itý komplex

Ti

Cl

Cl

4

ion (η-benzen)-trikarbonylmanganný

MnCO

CO

OC

chloro-(1,2-η-cyklooktatetraen)m�ný komplex

Cu

Cl

bis(η-cyklopentadienyl)-dihydridomolybdeni�itý komplex

Mo

H

H

4

156

chloro-(η-1,5-cyklooktadien)rhodný komplex

Rh

Cl

(1,2:5,6-η-cyklooktatetraen)-(η-cyklopentadienyl)kobaltný komplex

Co

6.3.6 Vícejaderné komplexy

Úloha 217: Pojmenujte následující dvojjaderné komplexy:

[(NH3)5Cr(OH)Cr(NH3)4(H2O)]Cl5 chlorid µ-hydroxo-nonaammin-aquadichromitý(5+)

pentachlorid µ-hydroxo-nonaammin-aquadichromitý

[(NH3)5Ru–O–Ru(NH3)5]SO4 síran µ-oxo-bis(pentaamminruthenatý)(2+)

síran µ-oxo-dekaammindiruthenatý(2+)

[(NH3)4Co(OH)(NH2)Co(NH3)4]Br4 bromid µ-amido-µ-hydroxo-bis(tetraamminkobaltitý)(4+)

bromid µ-amido-µ-hydroxo-oktaammindikobaltitý)(4+)

tetrabromid µ-amido-µ-hydroxo-bis(tetraamminkobaltitý)

tetrabromid µ-amido-µ-hydroxo-oktaammindikobaltitý)

[(H2O)4Fe(OH)2Fe(H2O)4]Cl4 chlorid di-µ-hydroxo-bis(tetraaquaželezitý)(4+)

chlorid di-µ-hydroxo-oktaaquadiželezitý(4+)

tetrachlorid di-µ-hydroxo-bis(tetraaquaželezitý)

tetrachlorid di-µ-hydroxo-oktaaquadiželezitý

K2[(OH)4OMo–O–MoO(OH)4] µ-oxo-bis(tetrahydroxo-oxomolybdenan)(2–) draselný

µ-oxo-bis(tetrahydroxo-oxomolybdenan) didraselný

µ-oxo-oktahydroxo-dioxodimolybdenan(2–) draselný

µ-oxo-oktahydroxo-dioxodimolybdenan didraselný

157

Úloha 218: Napište funk�ní vzorce následujících vícejaderných komplex�:

ion �-dioxygeno-O,O'-bis(pentamminkobaltitý)(5+) [(NH3)5Co–O2–Co(NH3)5]5+

di-�-chloro-bis[(η-allyl)palladnatý] komplex Cl

[(η-C3H5)Pd Pd [(η-C3H5)]

Cl

di-�-chloro-bis(tetrachloroniobi�ný) komplex Cl

[Cl4Nb NbCl4]

Cl

�-oxo-bis(pentachlororutheni�itan)(4–) [Cl5RuORuCl5]4–

Úloha 219: Nakreslete strukturní vzorce následujících vícejaderných komplex�:

ion �-dioxygeno-O,O'-bis(pentamminkobaltitý)(5+) NH3 NH3 5+ NH3 NH3 NH3 NH3 Co Co NH3 O O NH3 NH3 NH3

di-�-chloro-bis[(η-allyl)palladnatý] komplex H H H C C H Cl H C Pd Pd C H Cl H C C H H H

di-�-chloro-bis(tetrachloroniobi�ný) komplex Cl Cl Cl Cl Cl Nb Nb Cl Cl Cl Cl Cl

�-oxo-bis(pentachlororutheni�itanový)(4–) anion Cl Cl 4– Cl Cl Cl Cl Ru Ru Cl O Cl Cl Cl

158

Úloha 220: Formulujte názvy následujících kyselin podle zásad názvosloví koordina�ních slou�enin:

H2SO3 kyselina trioxosi�i�itá

HIO4 kyselina tetraoxojodistá

H3IO5 kyselina pentaoxojodistá

H5IO6 kyselina hexaoxojodistá

H2SiO3 kyselina trioxok�emi�itá

H4SiO4 kyselina tetraoxok�emi�itá

H2SO5 kyselina trioxo-peroxosírová

Úloha 221: Formulujte názvy následujících kyselin podle zásad názvosloví koordina�ních slou�enin:

H4P2O7 kyselina µ-oxo-bis(trioxofosfore�ná)

H5P3O10 kyselina di-µ-oxo-oktaoxotrifosfore�ná

H2S2O5 kyselina µ-oxo-bis(dioxodisi�i�itá)

H2S2O7 kyselina µ-oxo-bis(trioxosírová)

H2S2O8 kyselina µ-peroxo-bis(trioxosírová)

Úloha 222: Formulujte názvy následujících kyselin podle zásad názvosloví koordina�ních slou�enin:

kyselina chloristá kyselina tetraoxochloristá

kyselina trihydrogenfosforitá kyselina trioxofosforitá

kyselina sírová kyselina tetraoxosírová

kyselina dihydrogentrisírová kyselina di-µ-oxo-oktaoxotrisírová

kyselina dihydrogendichromová kyselina µ-oxo-bis(trioxochromová)

kyselina µ-oxo-hexaoxodichromová kyselina dihydrogendisírová kyselina µ-oxo-bis(trioxosírová)

kyselina µ-oxo-hexaoxodisírová

159

7 P�ílohy P�íloha I: Tabulka vybraných mineralogických a chemických názv� a vzorc� minerál� mineralogický název chemický název chemický vzorec anhydrit síran vápenatý CaSO4 antimonit sulfid antimonitý Sb2S3 apatit fluorid-tris(fosfore�nan) pentavápenatý

hydroxid-tris(fosfore�nan) pentavápenatý Ca5F(PO4)3 nebo Ca5(OH)(PO4)3

argentit sulfid st�íbrný Ag2S arsenopyrit sulfid železnatý s izomorfní p�ím�sí arsenu FeAsS auripigment sulfid arsenitý As2S3 azurit uhli�itan m�natý-hydroxid m�natý (2:1) 2 CuCO3 ⋅ Cu(OH)2 baryt (t�živec) síran barnatý BaSO4 beryl k�emi�itan beryllnato-hlinitý Al2Be3(SiO3)6 bizmutit oxid bismutitý Bi2O3 braunit oxid manganitý Mn2O3 celestin síran strontnatý SrSO4 cerusit (olov�ná b�loba) uhli�itan olovnatý PbCO3 cinabarit (rum�lka) sulfid rtu�natý HgS cínovec (kasiterit) oxid cíni�itý SnO2 dolomit uhli�itan ho�e�nato-vápenatý CaMg(CO3)2 epsomit heptahydrát síranu ho�e�natého MgSO4 ⋅ 7H2O fluorit (kazivec) fluorid vápenatý CaF2 galenit sulfid olovnatý PbS glauberit síran sodný-síran vápenatý (1:1) Na2SO4 ⋅ CaSO4 Glauberova s�l dekahydrát síranu sodného Na2SO4 ⋅ 10H2O halit chlorid sodný NaCl hausmannit oxid manganatý-oxid mangani�itý (2:1) 2 MnO ⋅ MnO2 hematit (krevel) oxid železitý Fe2O3 chalkopyrit sulfid m�nato-železnatý CuFeS2 chilský ledek dusi�nan sodný NaNO3 chromit oxid železnato-chromitý (Fe,Cr)Cr2O4 kainit chlorid draselný-síran ho�e�natý-voda (1:1:3) KCl ⋅ MgSO4 ⋅ 3H2O kobaltin sulfid kobaltnatý s izomorfní p�ím�sí arsenu CoAsS korund (odr�dy: rubín, safír) oxid hlinitý Al2O3 krokoit chroman olovnatý PbCrO4 kryolit hexafluorohlinitan sodný Na3AlF6 k�emen oxid k�emi�itý SiO2 kuprit oxid m�ný Cu2O limonit (hn�del) hydrát oxidu železitého s prom�nlivým

množstvím vody Fe2O3 ⋅ nH2O

malachit uhli�itan m�natý-hydroxid m�natý (1:1) CuCO3 ⋅ Cu(OH)2 magnetit (magnetovec) oxid železnato-železitý Fe3O4 magnezit uhli�itan ho�e�natý MgCO3 melanterit (zelená skalice) heptahydrát síranu železnatého FeSO4 ⋅ 7H2O millerit sulfid nikelnatý NiS molybdenit sulfid molybdeni�itý MoS2 nikelín arsenid nikelnatý NiAs olivín (chryzolit) k�emi�itan ho�e�nato-železnatý (Mg,Fe)2SiO4 pyrargyrit sulfid st�íbrno-antimonitý Ag3SbS3 pyrhotin (magnetopyrit) sulfid železnatý FeS pyrit disulfid železa FeS2 pyroluzit (burel) oxid mangani�itý MnO2 pyrop (�eský granát) k�emi�itan ho�e�nato-hlinitý Mg3Al2(SiO4)3 realgar sulfid arsenatý AsS rodochrozit (dialogit) uhli�itan manganatý MnCO3 rutil oxid titani�itý TiO2 sassolin kyselina trihydrogenboritá H3BO3

160

sádrovec (odr�dy: mariánské sklo, alabastr)

dihydrát síranu vápenatého CaSO4 ⋅ 2H2O

sfalerit sulfid zine�natý ZnS scheelit wolframan vápenatý CaWO4 siderit (ocelek) uhli�itan železnatý FeCO3 spinel oxid ho�e�nato-hlinitý MgAl2O4 stroncianit uhli�itan strontnatý SrCO3 sylvín chlorid draselný KCl titanit (sfén) titani�itan vápenatý CaTiO3 topaz difluorid-k�emi�itan hlinitý Al2F2SiO4 uranit (smolinec) oxid urani�itý UO2 vápenec (kalcit, aragonit) uhli�itan vápenatý CaCO3 wolframit wolframan železnato-manganatý (Fe,Mn)WO4 zirkon k�emi�itan zirkoni�itý ZrSiO4

161

P�íloha II: Triviální názvy vybraných chemických slou�enin triviální název chemický název chemický vzorec arsenik, otrušík oxid arsenitý As2O3 borax dekahydrát tetraboritanu disodného Na2B4O7 ⋅ 10H2O burel oxid mangani�itý MnO2 cyankali kyanid draselný KCN �pavek amoniak NH3 draslo žíravé hydroxid draselný KOH fosgen dichlorid kyseliny uhli�ité (chlorid karbonylu) COCl2 hypermangan manganistan draselný KMnO4 kalomel chlorid rtu�ný Hg2Cl2 kamenec dodekahydrát síranu draselno-hlinitého KAl(SO4)2 ⋅ 12H2O kamenec sodno-hlinitý dodekahydrát síranu sodno-hlinitého NaAl(SO4)2 ⋅ 12H2O karborundum karbid k�emi�itý SiC kvasnice cukrá�ské, �pavá s�l uhli�itan amonný (NH4)2CO3 kyselina persírová kyselina peroxodisírová H2S2O8 kyselina pyrofosfore�ná kyselina difosfore�ná H4P2O7 lapis (infernalis) dusi�nan st�íbrný AgNO3 lu�avka královská kyselina dusi�ná : kyselina chlorovodíková 1 : 3 HNO3 : HCl (1 : 3) minium, su�ík oxid diolovnato-olovi�itý Pb3O4 mod� brémská hydroxid m�natý Cu(OH)2 natron hydroxid sodný NaOH plyn rajský oxid dusný N2O �erve� �ínská sulfid rtu�natý HgS sádra hemihydrát síranu vápenatého CaSO4 ⋅ 1/2H2O sádra pálená bezvodý síran vápenatý CaSO4 salmiak chlorid amonný NH4Cl salnitr (sanytr) dusi�nan draselný KNO3

silikagel hydratovaný oxid k�emi�itý SiO2 ⋅ xH2O skalice bílá heptahydrát síranu zine�natého ZnSO4 ⋅ 7H2O skalice kobaltnatá heptahydrát síranu kobaltnatého CoSO4 ⋅ 7H2O skalice modrá pentahydrát síranu m�natého CuSO4 ⋅ 5H2O skalice nikelnatá heptahydrát síranu nikelnatého NiSO4 ⋅ 7H2O skalice r�žová pentahydrát síranu manganatého MnSO4 ⋅ 5H2O skalice zelená heptahydrát síranu železnatého FeSO4 ⋅ 7H2O soda bezvodý uhli�itan sodný Na2CO3 soda bicarbona, hydrogenuhli�itan sodný NaHCO3 soda jedlá, kuchy�ská soda krystalická dekahydrát uhli�itanu sodného Na2CO3 ⋅ 10H2O sublimát chlorid rtu�natý HgCl2 s�l �ervená krevní hexakyanoželezitan draselný K3[Fe(CN)6]

s�l Glauberova dekahydrát síranu sodného Na2SO4 ⋅ 10H2O s�l ho�ká heptahydrát síranu ho�e�natého MgSO4 ⋅ 7H2O s�l kuchy�ská chlorid sodný NaCl s�l žlutá krevní trihydrát hexakyanoželeznatanu draselného K4[Fe(CN)6] ⋅ 3H2O vápno hašené hydroxid vápenatý Ca(OH)2 vápno nehašené (pálené) oxid vápenatý CaO vápno šedé octan vápenatý Ca(CH3COO)2 vitriol koncentrovaná kyselina sírová H2SO4

162

P�íloha III: Polymorfie

Minerály s podobným složením, jak se nacházejí v p�írod�, mají r�zné názvy v souhlase s jejich krystalovými strukturami (pop�. sfalerit, wurtzit; k�emen, tridymit, kristobalit apod.). Chemici a metalografové ozna�ili polymorfní modifikace �eckými písmeny (α-železo) nebo �ímskými �íslicemi (led-I). Tento zp�sob se podobá užívání triviálních názv� a pravd�podobn� se bude používat i v budoucnosti v p�ípadech, kdy je polymorfie sice zjišt�na, ale není podložena strukturami. Bohužel neexistuje žádný konsistentní systém, a tak n�kte�í pracovníci ozna�ili jako α-formu modifikaci stálou p�i normální teplot�, zatímco jiní užívají ozna�ení α-forma pro modifikaci stálou bezprost�edn� p�ed bodem tání a jiní zm�nili již ustavené užití a p�ejmenovali α-k�emen na β-k�emen a zp�sobili tak zmatek. Racionální systém by m�l vycházet z krystalové struktury a ozna�ení α, β, γ by m�lo být považováno za provizorní nebo za triviální názvy. Ozna�ení by m�lo být co nejkratší a nejsrozumiteln�jší a poskytovat �tená�i maximum informací. V nad�ji, že se pozd�ji poda�í formulovat pravidla p�esn�jší, byl navržen tento systém: Polymorfie chemických slou�enin se vyzna�uje uvedením krystalové soustavy za názvem nebo vzorcem. P�íklad: ZnS (kub.) sulfid zine�natý (kub.) ZnS (hex.) sulfid zine�natý (hex.) Bylo navrženo používat v �eském názvosloví t�chto zkratek ozna�ujících krystalografické soustavy: kub. kubická (krychlová) hex. hexagonální (šestere�ná) tet. tetragonální (�tvere�ná) o-rh. orthorombická (koso�tvere�ná) romb. romboedrická (trigonální, klencová) mon. monoklinická (jednoklonná) trik. triklinická (trojklonná) Ozna�ení typu elementární bu�ky: c t�lesn� centrovaná f plošn� centrovaná [7]2 Pozn.: doporu�ené ozma�ení bazáln� centrované bu�ky [7] neuvádí.

2 V nov�jší literatu�e [18] se setkáme s mírn� odlišným zna�ením: kub. kubická (krychlová) hex. hexagonální (šestere�ná) tetrag. tetragonální (�tvere�ná) ort. orthorombická (koso�tvere�ná) romb. romboedrická (trigonální, klencová) monokl. monoklinická (jednoklonná)

trikl. triklinická (trojklonná) Ozna�ení typu elementární bu�ky: t.c. t�lesn� centrovaná p.c. plošn� centrovaná b.c. bazáln� centrovaná

163

8 Literatura 1. Blažek, J. – Melichar, M.: P�ehled chemického názvosloví. SPN, Praha 1986. 2. Blažek, J.: Sou�asná chemické názvosloví. SPN, Praha 1977. 3. B�ezina, F. – Mollin, J. – Pastorek, R. – Šindelá�, Z.: Chemické tabulky anorganických slou�enin. SNTL,

Praha 1986. 4. �árský, J. a kol.: Chemie pro III. ro�ník Gymnázií. SPN, Praha 1986. 5. Gažo, J. a kol.: Všeobecná a anorganická chémia. SNTL/ALFA, Bratislava 1977. 6. Greenwood, N. N.: – Earnshaw A.: Chemie prvk�. Informatorium, Praha 1993. 7. Klikorka, J.: Názvosloví anorganické chemie. Academia, Praha 1987. 8. Matyášek, J.: Mineralogický systém. Masarykova universita v Brn�, Brno 1995. 9. Mollin, J.: Historie chemie. Universita Palackého, Olomouc 1992. 10. Musilová, E. – Pachlová L.: Repetitorium názvosloví anorganické chemie. Chemický ob�asník 6, Brno, Paido 1999. 11. Pacák, J. a kol.: Chemie pro II. Ro�ník Gymnázií. SPN, Praha 1985. 12. Rosický, J.: Anorganická chemie pro biology – II. Systematická �ást. Karolinum, Praha 1994. 13. R�ži�ka, A. – Mezník, L. – Toužín, J.: Problémy a p�íklady z obecné chemie. Názvosloví anorganických

slou�enin. P�írodov�decká fakulta MU, Brno 1994. 14. Šrámek, V. – Kosina, L.: Analytická chemie. FIN, Olomouc 1996. 15. Šrámek, V. – Kosina, L.: Obecná a anorganická chemie. FIN, Olomouc 1996. 16. Šrámek, V. – Kosina, L. a kol.: P�ehled st�edoškolského u�iva chemie.

Orfeus, Szalai & Smolan, Praha 1992. 17. Vacík, J. a kol.: Chemie pro I. ro�ník gymnázií. SPN, Praha 1982. 18. Vohlídal, J. – Julák A. – Štulík K.: Chemické a analytické tabulky. Grada Publishing, Praha 1999.