�

DEJINY INDIE Stručný přehled

NAKLADATELSTVÍ SVO BODA • PRAHA 1980

Autorský kolektiv:

K. A. ANTONOVOVÁ G. M. BONGARD-LEVIN

G. G. KOTOVSKIJ

Přeložili:

PhDr. Petr Vavroušek (starověk) Pavel Jandourek (středověk a novověk)

© Izdatělstvo Mysl, 1973

Translation © Petr Vavroušek, Pavel Jandourek, 1980

ÚVODEM

Indie je jednou ze zemí, v nichž stála kolébka lidské civilizace. Indic­ká kultura byla těsně spjata s kulturou mnoha národů a měla na ně nemalý vliv. V procesu vzájemného obohacování si dokázala uchovat svo­ji osobitost a výraznou individualitu. Úspěchy starověké a středověké Indie ve vědě, literatuře a umění oplodňovaly tvořivost jejích blízkých i vzdálených sousedů. V Indii se zrodil hinduismus a buddhismus, na je­jichž základě vznikly nejrůznější nábožensko-filozofické systémy, ovliv­ňující nejenom rozvoj většiny východních civilizací, ale i společenské my­šlení různých národů světa.

Bez ohledu na koloniální útlak, trvající bezmála dvě stě let, zachoval si indický národ kontinuitu rozvoje své kultury, pro niž jsou tak cha­rakteristické ušlechtilé ideály mírumilovnosti a humanismu. V novověku a v době nejnovější se úspěšně rozvíjí na bázi svérázné syntézy indické kulturní tradice a demokratických principů kultury !evropské kultura a věda moderní Indie. Uveďme alespoň největšího indického spisovatele, hudebníka a osvícenského myslitele Rabíndrcinátha Thákura, jehož jmé­no je drahé všemu lidstvu.

Historie Indie posledních století je dlouhým a hrdinským bojem ně­kolika generací za osvobození od koloniálního a feudálního útlaku. Z řad indických bojovníků za svobodu vyšli významní myslitelé a politikové, kteří stanuli v čele vítězné národně osvobozenecké revoluce: B. G. Tilak, .M. K. Gándhí, Džaváharlál N éhrú.

Vstupem Indie na cestu nezávislosti v roce 1947 začala nová epocha v historii jejího lidu. Země stála před historickým úkolem překonat ko­loniální minulost a vybrat si správnou cestu, jíž se bude v budoucnosti ubírat. Podstatou historického procesU: vývoje současné Indie je neustálý pokrok v ekonomické, sociální, politické i kulturní sféře, předznamená­vající hluboké přeměny v osudech této veliké země.

7

Vědecké poznávání historie a kultury Indie začalo na konci 18. století, kdy Evropa znovu »objevila(< Indii. V indologii vzniklo několik růz­ných škol a směrů. Pro mnohé práce západoevropských indologů je cha­rakteristický evropocentrismus, hodnocení různorodých faktů indické his­torie z pozic evropské kultury, z pozic Evropanům mnohem přístupnější antické civilizace.

V Indii samé se projevil hluboký zájem o zkoumání vlastní historie a kultury zvláště na konci 19. stol. a na počátku století 20. v souvislosti s rozvojem národně osvobozeneckého hnutí. Indičtí vědci dosáhli znač­ných úspěchů ve zkoumání historie vlastní země, zpracovali edice mnoha nejzajímavějších slovesných památek, historických pramenů atd. Historie '7ovověké Indie se pak jeví především jako historie bojů za nezávislost.

Velkým dílem přispěla k rozvoji světové indologie ruská škola. Zvlášť velké zásluhy o poznání Indie mají I. P. Minajev, F. I. Ščerbatskij a S. F. Oldenburg, jejichž práce zaujímají čestné místo ve světové vědě. Pro ruskou indologickou školu je charakteristická hluboká úcta k dě­dictví národů Indie a objektivní, ryze vědecký přístup ke zkoumání his­torie a kultury země.

Po Velké říjnové socialistické revoluci vznikla marxistická škola hi:>­toriků-indologů, jejímiž zakladateli se stali I. M. Rejsner, V. V. Bala­buševič, A. M. Djakov, A. M. Osipov, N. M. Goldberg.

Zájem o Indii vzrůstá v Sovětském svazu každým rokem. Je odůvod­něn jak rolí, lcterou hrála a hra je tato velká země ve světovém histo­rickém procesu, tak i rozvíjejícími se sovětsko-indickými vztahy v po­litické, ekonomické i kulturní sféře. Cit hluboké sympatie k národům Indie i internacionální solidarita vzbuzují v sovětských lidech touhu po důkladnějším poznání indické historie i současnosti. I en v posledním de­setiletí vyšel v SSSR značný počet vědeckých i populárně vědeckých prací o dějinách a kultuře Indie a do ruštiny byla přeložena mnohá díla indic­lcých autorů.

Sovětští indologové-historici připravili a vydali čtyřdílnou Historii Indie, která vyšla v letech 1959-1969 a byla s uspokojením přivítána i v Indii. čtyřdílná práce, mezi jejímiž autory a redaktory byli i autoři této knihy, se stala základem Dějin Indie (stručný přehled), jež nyní čtenáři předkládáme. Při práci na knize bylo využito všech nejnovějších sovětských a mnohých zahraničních výzkum1l o IndiU

1 Český překlad byl pořízen podle ruského vydání lstorija Indii, Moskva, Mysll973, které G. M. Bongard-Levin a G. G. Kotovskij pro účely českého překladu upravili a částečně přepracovali (zejména oddíl o starověku Indie) a doplnili též o přehled politického vývoje Indie v posledních letech. (Pozn. čes. red.)

8

Autoři doufají, že tato kniha napomuze lepšímu poznání Indie, his­torie a kultury jejích národů, a tím přispěje k rozvoji přátelských vztahů mezi oběma zeměmi.

Autory této knihy jsou: G. M. Bongard-Levin - část I., K. A. Anto­novová - část II., část III. (až po kapitolu: Indie v období přechodu k imperialismu), G. G. Kotovskij- část III. (pokračování} a část IV.

ředstavy. To umožňoval propracovaný systém vjúhy a avatárů. Podstata ojmu vjúha tkví v tom, že všemocné božstvo Nárájana-Višnu se postupně ilhaluje ve čtyřech různých podobách. S Višnuem tak splynulo několik opulárních místních božstev, mezi nimi i Vásudéva, který v další lite­ltuře téměř zastínil Nárájanu.

Mnohé atributy středověkého Višnua mají svi'1j původ právě u V ásu­évy, který byl v úzkém vztahu k božskému ptáku Garudovi. S V ásu­évovým a později s Višnuovým kultem byl ztotožněn i kult boha Sankar· my, kterého uctívaly zemědělské kmeny. Do višnuismu bylo zahrnuto tké další místní božstvo Kršna, které se brzy stalo jedním z nejpo­ulárnějších. Kršna - bůh pastýřů, byl líčen jako nezbedný mladík, rrámý milostnými pletkami s pastýřkami. Systém vjúhy napomohl střebání obrazu V ásudévy a Kršny do višnuismu.

Ještě důležitější co do výsledku se ukázala synkretická tendence, ozna­ovaná pojmem avatára. Toto slovo znamená >>sestup«, přesněji ))pozem­k;.é ztělesnění božstva k užitku lidí«. Starší literatura uvádí čtyři a v a táry fárájany-Višnua, později jejich počet dosahuje dvaceti dev.íti.

Takové smísení nejrůznějších mýtů umožnilo dostat mezi višnuistieké áměty představy různých kultů. Ve třech svých podobách vystupuje 'išnu jako zvíře; jako gigantický kanec zachraňuje Zemi před záhubou e vodách, jako ryba při potopě vleče za sebou indickou archu - koráb, .a němž se zachránil patriarcha lidí Manu, a jako želva se účastní při vedlání oceánu. Višnu v podobě božského hrdiny Rámy si bere za ženu ítu (bohyni zemědělství), a když ji osvobozoval z područí démona Ráva­y, obsadil Lanku. Toto téma později posloužilo jako hlavní námět pro­lulé Válmíkiho Rámájany.

Pro studium historie nejstaršího višnuismu je velmi zajímavá konfron­lce literárních pramenů s materiálem datovaných písemných památek.

V Pániniho gramatice ( 5.-4. stol. př. n. I.) se hovoří o náboženském ctívání Vásudévy, o němž tradice zachovala zprávy jako o hrdinném kša­rijovi, rekovi kšatrijské konfederace Vršnjů (kde V ásudévové byli pri­ilegovanou rodinou). U Pataňdžaliho ( 2. stol. př. n. I.) V ásudéva vy­tupuje jako kšatrija i jako objekt náboženského uctívání, které dosáhlo .ejvětších rozměrů v Bhagavadgítě, v níž již V ásudéva vystupuje jako eden z projevů nejvyššího boha Bhagavata.

O rozšíření V ásudévova kultu za vlády prvních Maurjů svědčí Mcga­thenovy zprávy o ))indickém Héraklovi«, jehož seleukovský vyslanec líčí ako hrdinného válečníka, který poráží démony. Podle indických pramenů yl V ásudévův kult nejpopulárnější v Mathuře. Totéž také uvádí o Héra­:lovi Megasthenes. Soudíme, že řecký autor ve svém díle zachytil to

156

období nejstaršího višnuismu, kdy V ásudéva byl již povýšen na boha, ale ještě nebyl ztotožněn s obrazem Kršny.

Ve významném nápisu Heliodora v Bcsnagaru ( 2. stol. př. n. L) se hovoří o uctívání ))boha bohů« Vásudévy, přičemž z nápisu vyplývá, že jeho kult byl rozšířen nejen mezi Indy, ale také mezi Řeky, kteří sídlili v severozápadní Indii.

Na základě řady dalších nápisů z konce 1. tisíciletí př. n. I. můžeme usoudit, že v té době splynuly tři kulty - Višnuův, Nárájanův a Vásu­dévův. Na počátku našeho věku již byly višnuistickým bohům (Višnuovi, Vásudévovi a Sankaršanovi) budovány chrámy, což je zejména charak­teristické pro hinduismus středověku. O chrámech na počest Sankaršana hovoří například také Arthašástra.

'

Hinduismus se od bráhmanismu a také od většiny dalších náboženských systémů podstatně lišil tím, že nebyl spojen s jedním, ale se třemi bohy, přičemž každý z nich hyl v zásadě rovnoprávný se dvěma ostatními. Tato čistě indická varianta >>trojice« dostala název trimúrti (tj. tři podoby) a zahrnovala Brahmu (boha stvořitele), Višnua (boha ochránce světa) a Šivu (boha činitele). První z nich, Brahma, se do hinduismu dostal z vlastního védského panteonu, ovšem v pozdějším náboženství byl spíše vyjádřením ideje stvoření než samostatným božstvem. Brahma na rozdíl od Višnua a Šivy (i od bohyně-matky šakti, která zaujala důležité místo v hinduistickém panteonu) se sice často připomíná v náboženské lite­ratuře, ale nebyly mu zasvěceny téměř žádné chrámy. Každý z těchto tří bohů zároveň představoval celý svět. Višnua nazývali jeho stoupenci ne­jenom ochráncem, ale také stvořitelem a ničitelem světa. Také Šiva mohl spojovat všechny tři kosmogonické funkce. Tento rys otevíral cestu jak toleranci víry, tak koexistenci různých nábožensko-filozofických systémů.

ŠIVAISMUS

Vedle višnuismu byl velmi populární také šivaismus a šaktismus. Šiva vstoupil do bráhmanské literatury jako dvojník védského boha bouřky a uragánu Rudry, obklopeného zástupem krutých a lidem nepřátelských duchů. Toto ztotožnění je jevem poměrně pozdní doby. Ve skutečnosti zde bylo do bráhmanismu včleněno místní božstvo, jehož kult byl patrno spojen s představami obyvatel jižních oblastí Hindustánu, podobně jako Nárájana-Višnu byl odrazem náboženských představ obyvatel severní části země.

Kult boha Šivy je spojen s extází. V představách Indů Šiva tančí na místech, kde se spalují zemřelí, posypává si tělo pohřebním popelem &

157

L krku má místo girlandy náhrdelník z lebek. Když přichází na svět podobě žebrajícího askety, slouží mu za nádobu pro milodary lidská leh­L. Ostatní atributy také zdůrazňují jeho strašnou sílu a moc: jeho odě­:m je tygří kůže, zbraněmi jsou trojzubec, luk a sekera. Ovšem ničení jen jedna ze dvou stránek jeho aktivity. Šiva je nejen bohem asketismu

obětí, je také ochráncem lidí v obyčejných každodenních situacích. O šíření šivaismu již v magadhsko-maurijské době svědčí některé úda­z děl Pániniho a Pataňdžaliho a také Megasthenovy zápisky. V Páni·

ho gramatice se hovoří o šivových stoupencích, Pataňdžali připomíná � sochy postavené na počest tohoto boha. U Megasthena se šiva skrývá 'pochybně pod »indickým Dionýsem<< . Megasthenes ho popisuje jako bo­l, kt�rý je nejpopulárnější mezi obyvateli hor (v indické tradici mezi rládci hor«). Ti organizovali zvláštní ceremoniály, při nichž se bubno­Llo a konaly se oběti (to je prakticky shodné s šivaistickým kultem). šivu neustále doprovázejí Ganéša a Skanda, svým původem dvě ne­

.vislá božstva. Ganéšova podoba si podržuje rysy hluboké minulosti. anéša má lidské tělo a hlavu slona, jezdí na obrovské kryse a je spojen

světem démonů a podzemním královstvím. Jeho zahrnutí do šivais­�kého panteonu byl umělý kompromis, a to z poměrně pozdní doby. Skanda - věrný Šivův syn - je Hčen jako panický mladík, který

�poznal tajemství lásky. Nemá matku a legenda odvozuje jeho zrození :ímo 'Z šivy. Je pánem mocných bojovníků, a 1proto zaujímá v mytolo­.cké biografii jeho boj s nepřátelskými démony zvláštní místo. Celko­; je však Skandův obraz jedním z nejsložitějších v celé indické tradici. Poté, kdy bráhmanismus přejal mytologickou podobu Nárájany-Višnua šivy, začal přebírat obrovský souhrn po Indii rozptýlených kultů nej­

fŠŠího ženského božstva. Základ tohoto procesu položilo již uctívání muž. ;;.ých božstev, která hinduismus převzal i s jejich ženskými protějšky: akšmí (manželka Višnua) a Umá neboli Párvatí (žena boha Šivy).

Rituál hinduismu se zásadně lišil od rituálu bráhmanismu; vznikl raném středověku a dochoval se v ortodoxním bráhmanském prostředí

rakticky beze změn až do našich dnů. Hinduismus z velké části nahradil arší bohy novými božstvy všeindického náboženského systému. Napří­lad Pradžápati byl ztotožněn 's Brahmou a zčásti také s Nárájanou.

Vznikly však také principiálně nové kultovní momenty. Staré nábo­mství neznalo kultovní stavby a prakticky také materiální obraz božstva podobě sochy. Indické náboženství v nové fázi se vyznačovalo především nými formami uctívání bohů. Chrám byl chápán jako »stánek boží«, .nnost obětníků nahradilo neustálé prokazování úsluh svému »pánovi«, 1cha zosobňovala osobní přítomnost boha. Každé ráno ji slavnostně orný-

158

vali, kropili vonnými tekutinami a vynášeli na prostranství před chrám, aby se bůh oblažil pohledem na své stoupence. Potom sochu opět odnesli do chrámu, kde boha obveselovali hudbou a vybranými tanci, které oby­čejně předváděly profesionální tanečnice.

Velmi se rozvíjela také hinduistická architektura. Chrámy indického středověku jsou výrazným úspěchem indického umění.

BHAGAVADGÍTA

Přestože »Píseň o Bhagavatovi« je pouze nevelkou epizodou 6. knihy Mahábháraty, měla v dějinách duchovního života Indie neobyčejný vý­znam. Všechny významné autority hinduismu považovaly za svou povin­nost sestavit k ní komentář nebo přinejmenším vyjádřit se k základním otázkám, které Bhagavadgíta předkládá. Evropané objevili Bhagavadgítu již v pionýrskych dobách indologie a k záplavě komentářů, které vznikly v Indii, začalo přibývat obrovské množství vědeckých prací, které na stej­né téma produkovala Evropa.

Několik slov o obsahu tohoto unikátního díla. V c vyprávění o nepřátel­ství Kuruovců a Pánduovců, které vrcholí obrovskou bitvou na Kuru­ovském poli, je i tato malá epizoda:

Jeden z pěti bratrů Pánduovců Ardžuna, když uviděl na bojišti své pří­buzné, jak se chystají k bratrovražednému boji, odmítá se účastnit a obra­cí se o radu ke svému učiteli válečného umění Kršnovi. Kršna mu při­pomíná povinnost kšatrije, která nedovoluje vyhnout se boji. Ardžuna to uznává a boje se účastní. Ovšem v samotné Gítě se události spojené s hlavním tématem Mahábháraty připomínají pouze v prvních částech básně. Jejím hlavním obsahem je dialog o poslání člověka, podstatě morálky a vztahu světského a božského. Kršna, jeden z mnohých hrdinů eposu, se zde proměňuje v pozemskou inkarnaci všemocného boha Bha­gavata. Jeho rady nejsou pouze odpovědí na otázky o spravedlivosti nebo nespravedlivosti bitvy, ale jsou naučením bohatým na myšlenky a před­stavují celou nábožensko-filozofickou doktrínu. Báseň končí tím, že se Ardžunovi »otvírají oči«, nepovažuje se již pouze za vojáka, kšatrije a protivníka Kuruovců, nýbrž za horlivého adepta nové víry, na níž ho obrátil sám bůh Bhagavata, který přijal podobu Kršny.

Učení, které je zafixováno v básni, se formovalo v době, kdy vedle sebe existovaly takové náboženské a nábožensko-filozofické směry, jako bráhma­nismus, učení upanišad, buddhismus, džinismus, učení ádžíviků, a kdy vznikají filozofické školy sánkhja a jóga. Gíta, která byla těmito učeními ovlivněna a přejala některé jejich postuláty, představovala však zároveň

159

VÝTYAR '� U"�:Ní

V kušánské době vzniklo několik meru ve výl\aruém umčuj, přede­vším v sochařství. \'e třední Asii vzkvétala mísloí baktrijská ·kola. v jejichž dílech jsou silné světské ry y, v severozápadní Indii to byla gandhárská škola, v Ganžské nížině mathurská a na jihu, v 1\odhře, amarávat ká škola.

V gandbárském sochařství jsou patrny různé di,·y - řecko-římský, středoasijský a významný proud buddhistický.

Někteří badatelé soudili. že gandbárské sochy zhotovovali heleruzovaní Indové, jirú za jejich autory považo\•ali dokonce římské umělce. I když »západnic< vliv zde byl skutečně výrazný, základem gandhárské školy je domácí tradice. V gandhár kém socbař-td se velmi brzy objevuje zobra­zování Buddhy \' lidské podobě. Do lé doby se Buddha zobrazoval různými symboly- jako byly koleso (čakra), trůn. strom bódhi apod. Je možné, že se v tom projevil vliv mahájánov)ch myšlenek.

Na některých sochách Buddhy a bódhísattvů se badatelé snažili nalézt jistý vliv soch Apollóna Belvederského, ovšem mnohé Buddhovy rysy ma­jí čistě domácí základ. ámčty byly indické; v technickém provedení cí­tíme nepochybně řecký vliv. Podle slov některých uměnovědců měly gandbárské sochy nlce Imla a ruce Řeka. Gandhárská sochařská tradice měJa vliv na výlvarné umění mnoha zemí S1řcdní Asie a Dáluého v}chodu.

Originalitou a s\·érázností se ''yznačovala maůmrská škola, v níž zaují­malo vedle buddhi tického ochař 1\"Í značné místo také sochařství světské - postavy ku"án kých vládců a světských lidí. bohatých donátorů. Je zde oelá galérie portrétt"t. Cclko,-ě cílíme v mathurské škole spíše vliv star­šího džinistického a maurij kého sochařsh·í. Je zajímavé, že se v Mathuře, patrně nezávisle na Gandháře, objevuje také antropomorfní zobrazování Buddhy, možná dokonce dřive než na severozápadě země. Buddhovy po­stavy mají světskou podobu kazatele, ovšem již se na nich projevují ně­které rysy askeze.

V Amará,·ati sochy jako by doplňovaly buddhistickou stúpu, postave­nou ve 2. stol. n. I. Scény jsou věnovány hlavně Buddhovu životu, kolorit je čistě domácí. dokumentující specifiku uměleckých zásad léto školy. Pociťujeme zde také jistý vliv umělecké tradice severu.

v guptovské nobě nejsou již tak patrné rozdíly a specifika jednotli­vých směrů Yýtvarného umění. Vytváří se jednolitější sochařská tradice, založená hlavně na everoindické ·kole v Mathuře. Prosazuje se bud­dhistické pojetí Buddhova obrazu, vp·íjí se světské pojetí tohoto učitele a kazatele, klerý se nyní zol..�razuje jako ,·yšší byto.t božského typu.

190

Jlukri;r·urův chrám, Bhuvané.št•ar {9.-10. stol.).

V JKYL<lní guplovské doi.IČ \' SOU\•islo li s ttpudkcm buddhismu se po­někud mění zá5ady buddhistického sochařství a podoba Buddhy se stává zjevně schematická. 'ahývá jedooln}�ch kánonických stylizo,·an)�eh rysů a sochařská zobrazeni Buddhy nalezená v rirzných částech země, jsou i \'elmi podobná. Charakteri tické jsou BuddhO\')" 5ochy z 5. tol. ze Sultán­ga ncl.ř.e ( ileng;il·ko) a ze Sárnáthu (poblíž Benáresu).

So<·ha ze ulhin0amlžc je mčclčná a měla velké rozměry - ')�ška pře dva metry a niha kolem jedné tuny. Buddha je již zobrazen jako ztě­lesnění nadzemské sily. Zdirraziiuje to široké télo. úzké boky a téměř nC7.natcloé svaly. Celá postava j<' Ye t} I u >•Iři sklonŮ•< - hlava je po-

191

lecký sloh v jihovýchodní Asii, protože stát Pallavů vedl rozsáhlý námořní obchod a v dnešní Kambodži a Indonésii byly velké osady kupců z Dakši­nu. Stát Západních Cálukjů existoval až do poloviny 8. století, kdy pa­novník Kírttivarman II. byl podmaněn Ráštrakúty z Maháráštry. Ráštra­kútové vládli v Dakšinu skoro dvě století. Zvěčnili se stavbou vynika­jícího Kailásanáthova chrámu v Élóře (nedaleko dnešního A urangábá­du), vytesaného ve skále.

V době svého panství Ráštrakútové nejednou vpadli do severní Indie. Tam byli jejich hlavními protivníky Pálové s centrem v Bengálsku a Gurdžarové-Pratihárové se sídlem jak v Udždžainí, tak v Kannódži. Boj mezi těmito třemi státy se vedl hlavně kvůli úrodnému údolí Dóábu (dvouříčí Gangy a Jamuny). Na severu Indie byla ještě řada drobných knížectví: například Candélové postavili světoznámý chrám v Khadžurá­hu, Tómarové založili své sídlo v Dhillice (dnes Dillí) atd.

V 10. století nastal úpadek všech tří severoindických mocností. Nevelká vazalská knížectví sílila, zaokrouhlovala svá panství a postupně se dostávala na místo bývalých suzerénů. Tak na území Gurdžarů-Pratihárů vznikly nezávislé státy Paramárů, Candélů, Guhilů, Cauhánů (Cáhamánů) a Cálukjů (Sólankí). Stát Pálů se rozdělil na řadu drob­ných území, mezi nimiž vedoucí postavení zaujalo knížectví Senů. Cauhánové (Cáhamánové) vládli ve východním a středním Rádžasthánu a v části Gudžarátu, v Málvě se usadili Paramárové, kteří nejednou po­řádali tažení do Rádžasthánu, Gudžarátu a na jih Indie. V polovině ll. století však stát Paramárů zeslábl. Centrem čandélského státu se stal Bundélkhand, jeho součástí však byla část Dóábu, V áránasí (dnes Baná­ras) a nevelká část Biháru. Ve střední Indii se st:1lo nezávislým bývalé vazalské ráštrakútské knížectví Kalačuriů (Haihaja), které existovalo až do 13. století. Dynastie Cálukjů (Sólankí) se upevnila v severním Gudžarátu.

Boj mezi Pallavy a Pándji oslabil oba státy. Do popředí vystoupila ta­milská dynastie Cólů, která panovala nad nevelkou oblastí kolem Ura· iuru. V roce 898 Cólové zasadili rozhodující porážku :Pallavům a v roce 910 rozdrtili Pándje a sjednotili téměř celý nynější Tamilnád. Boje s Cóly a neustálé pokusy udržet si vládnoucí postavení v severní Indii oslabily Ráštrakúty; v roce 973 byli svrženi Tailapou II., jenž učinil svým sídlem Kaljání. Pád Ráštrakútů dovolil Cólům vládnout v jižní Indii po dvě století. V ll. století prožívali Cólové údobí rozkvětu. Za Rádžarádži I. (985-1015) a Rádžéndry I. (1015-1044) bojovali Cólo­vé po delší dobu s Východními Cálukji z Véngí, učinili je svými vazaly, ale definitivně porazit je nedokázali. Zato Cólové obsadili Cejlon, kde

206

Žena píšící dopis. Khadžuráho (asi ll. stol.).

207

obětníci, dostávali se mezi ně stále více zemědělci, úředníci a vojevůdci. Na postavení kšatrijů v severní Indii si 'začali činit nároky Rádžpútové, jejichž tradičním zaměstnáním kromě válčení bylo zemědělství, byť se pp· važovalo za nedůstojné Rádžpúta dotknout se pluhu; bezprostřední práci na půdě svěřovali proto poddaným osobám, v prvé řadě Džátům. V jižní Indii se kasty kšatrijů v podstatě nevytvořily. Představitele vojensko­zemědělských kast zde považovali za šúdry. Samotný statut varny šúdrů povýšil: stali se jimi plnoprávní občinoví zemědělci a od prvních století našeho letopočtu i část řemeslníků. Na postavení vaišjů si činili nárok kupci a bohatí řemeslníci.

Kastovní systém vcelku odpovídal třídnímu dělení společnosti a posvě­coval je. Vlivné a bohaté vrstvy zaujímaly vysoké kastovní postavení, zatímco nižší sociálně ekonomické skupiny obyvatelstva náležely k nižším kastám. Současně jestliže jednotlivec nebo rod stoupl ve svém sociálním postavení, stal se velkým majitelem půdy, úspěšným vojevůdcem nebo dokonce vládcem, pak jemu nebo v krajním případě jeho potomkům byl rovněž přiznán vysoký kastovní původ - z kšatrijů nebo kast jim rovných. Celé skupiny šúdrů zabývajících se obchodem se nakonec stáva­ly vaišji. I nedotknutelní se mohli někdy vyšvihnout do postavení šúdrů, v každém případě nárokovat si původ z těchto kast. Současně bylo i možné poklesnout v kastovní hierarchii.

Tak kastovní systém napomáhal v prvé řadě zachování existujícího so­ciálního systému, ovšem došlo-li ke změnám, mohl se jim přizpůsobit. V tomto období ještě kastovní systém nebyl tak zkostnatělou institucí, jakou se stal později.

INDICKÁ KULTURA 6.-12. STOLETÍ

Ve středověku se světový názor člověka projevoval formou náboženské víry. V Indii hrála náboženství velice významnou roli. Toto období je v Indii charakterizováno úpadkem buddhismu a nástupem úplné moci hinduismu. O příčinách tohoto jevu jsou mezi učenci různé názory. Někteří se domnívají, že buddhismus byl v Indii spjat s panstvím kša­trijů, kteří stáli v čele velkých říší. Jiní se domnívají, že se buddhismus s jeho široce rozvětveným systémem klášterů a poutníků nemohl při­způsobit uzavřenější ekonomice raně středověké Indie. V každém případě poslední rozmach buddhismu ve formě mahájány proběhl v Haršově říši, kdy univerzita v Nálandě přitahovala pozornost tisíců studentů z růz­ných buddhistických zemí. Buddhismus podporovala i dynastie Pálů

216

Džagannáthův chrám, Púrí. Poutní místo ve východní Indii (12. stol.).

l v Bengálsku, kde jej značná část obyvatelstva vyznávala až do 12. století. Na jihu Indie mizí buddhismus již v 8. století.

Tato změna vyznání vedla ke změně způsobu života. Hinduismus obsa· huje množství sekt a směrů lišících se jak volbou určitého boha z rozsáhlého hinduistického panteonu, jemuž se věřící klaní, tak i nábo·

217

SEZNAM LIT ERAT URY

I. DEJINY INDIE VšEOBECNĚ

Marks K., Chronologičeskije vypiski po istorii Indii, Moskva 1947. Morelaml W. H., A Short 1-Iistory of India, Lonůou 1957. Miltner V., Indie má jméno Bhárat, Praha 1 Q78. Néhrú D., Objevení Indie, Praha 1957. Sincha N. K., Banerdži A. č., Istorija Indii, Moskva 1954. Smith V., The Oxford History of India, Oxford 1958.

II. STAROVĚK

l. S t a r o v ěk v š e obe c ně

Basham A. L., The wondcr that was India, London 1954 (rusky Moskva 1978). Bongard-Levin G. M., lljin G. F., Drevňaja lndija. lstoričeskij očerk, Moskva 1969. The cultural heritage of India, sv. 1--4, Calcutta 1956-1965. Cunningharo A., The ancient geography of India, Varanasi 1963. The history and culture of Indian people, sv. 1-3, London-Borobay 1951 až

1954. Kosarobi D. D., Das alte lndien. Seine Geschichte und seine Kultur, Berlin 1969. An introduction to the study of Indian history, P.ombay 1975. Očerki ekonomičeskoj i socialnoj istorii Indii, Moskva 1973. Renou L., Filliozat J,, L'lnde classique, sv. 1-2, Paris 1947-1953. Ruben W., Die Gesellschaftliche Entwicklung alten lndien, sv. 1-5, Berlín

1967-1973.

a ) Allchin B., Allchin R., ,The birth of ,Indian civilization (India and Pakistan before 500 B. C.), London 1967.

Bongard-Levin G. M., lndija epochy MaurJev, .Moskva 1973. Chattopadhyaya S., Bimbisara to Asoka, Calcutta 1977. Filipský J., Vacek J,, Ašóka, Praha 1970. Gafurov B. G., Kušanskaja epocha i mirovaja civilizacija, Moskva 1968. Maity S. K., The imperial Guptas and their times, c. A. D. 300-500, New Delhi

1975.

645

Mode II., Das friihe lndien, Stullgart 1959. Piggot S., Prehistoric Indiu to 1000 B. C., Harmondsworth 1950. Wheeler M., Dávná civilizace v údolí Indu, Praha I <J7;1.

b) Auboyer J., Daily lifc in ancient India from approximatcly 200 B. C. to 700 A. D., New York 1965.

Chanana D. R., Slavcry in ancient India, New Delhi 1960 (rusky, Mo•kva 1964). Dange S. A., Indie od prakomunismu k otroctví, Praha 1950. Gopal L., The economic life of nothern India c.A.D. 700-1200, Delhi-Vara­

nasi-Patna 1965. lljin G. F., Osnovnyje prohlemy rabstva v drevncj Indii, sborník Istorija i kultura

drevncj Indii, Moskva 1963. Kasty v Indii, Moskva 1965. Sharma B. N., Social life in nothern India A. D. 600-1000, Delhi 1966.

2. K u l tur a, f i l o z o f i c, n á b o ž c n s t v í, I i t e r a tur a

Anikejev N. P., O matěrialističeskich tradicijach v indijskoj filosofii, Moskva 1965. Bongard-Levin G. M., Gerasimov A. V., Mudrecy i filosofy drevněj Indii, Moskva

1975. I Chattopadhyaya D., Indian atheism. A marxisl analysis, Calcutta 1969 (rusky Mos-

kva 1973). Eliot Ch., Hinduism and Buddhism, sv. 1--3, London 1957. Guseva N. R., Induizm, Moskva 1977. Indijskaja kultura i buddizm, Moskva 1972. Kultura drevněj Indii, Moskva 1975. H.ádhakrišnan S., Indická filozofie, sv. 1-2, Praha 1962. Huben W., Geschichte der indischen Philosophie, Berlín 1951. Serebrjakov I. D., Očerki drevněindijskoj liLěraLury, Moskva 1971. Warder A. K., Indian Buddhism, Delhi 1970.

3. Um ě ni

Granz G. H., Buddhistische Kunst lndiens, Leipzig 1965. Hinduistische und islamische Kunst lnruens, Leipzig 1967. Havell E. B., The ancient and mcdieval architeclure of India, New Delhi 1972.

4. V ý b ě r z č e s ký c h p ř e k 1 a d ů s I a r o i n d i c k ý c h d ě 1

Amaru a Bhartrhari, Sloky o lásce, moudrosti a odříkání, Praha 1959. Bhagavadgíta, Praha 1976. Bilhana, Dnes ještě (čaurísuratapaňčašiká), Praha 19r>�. Dandí, Dobrodružství deseti princů, Praha 1959. Démonovy povídky, Praha 1959. Kálidasa, Oblak poslem lásky, Praha 1954. Kálidása, Ztracený prsten (Sakuntalá), Praha 1961. Kálidása, Šest ročních období, Praha 1956. Kámasútra, Praha 1969. Nala a Damajantí, Praha 1977. Láska a odříkání. Výbor ze staré indické lyriky, Praha 19!8 Paňčatantra, Praha 1968.

646

Sattasaí. Sbírka sedmi set strof, Praha 194 7. Válmikí, Rámájanam, Praha 1957.

III. STŘEDOVl'tK A NOVOVĚK

l. S t ř e d o v ě k v š e o b e c n ě

Alajev L. B., Južnaja lndija, Socialno-ekonomičeskaja istorija XIV-XVIII ve­kov, Moskva 1964.

Antono�a K. A., Očerki obščestvennych otnošenij i političeskogo stroja Mogolskoj Indii vremjon Akbara (1556-1603), Moskva 1952.

Ašrafjan K. Z., Agrarnyj ,stroj Severnoj Indii (XIII-seredina XVIII vv.), Moskva 1965. ' '

Edwardes S. M., Carrett H. L. 0., Mughal Rulc in India, 2. vyd., Delhi 1956. Habibullah A. B. M., The Foundations of Muslim Rule in India, Allahabad 1961. Hambly G., Swaan W., Cities of Mughal India, London b. r. lkram S. M., Muslim Civilization in India, New York-London 1964. Marek J., Po stopách sultánů a rádžů, Praha 1973. Moudrost a umění starých Indů, Praha 1971. Rejsněr I. M., Narodnyje dviženija v Indii ,v XVII-XVIII vv., Moskva 1961.

2. N o v o v ě k v š e o b e c n ě

Albiruni A. H., Makers of Pakistan and Modern Muslim India, Lahore 1950. Antonova K. A., Anglijskoje zavojevanije Indii v XVIII veke, Moskva 1958. Aziz A., lslamic Modernism in India and Pakistan 1857-1964, London 1967. Ďakov A. M., Nacionalnyj vopros v sovremennoj Indii, Moskva 1963. lkram S. M., Modern Muslim India and the Demand of Pakistan (1858-1951),

Lahore 1965. lndia's Struggle for Freedom, Bomhay 1962. Klassovaja borba v sovremennoj indijskoj děrevni (1947-1965), Moskva 1969. Komunistická strana v nezávislé Indii, Praha 1962. Marx K., Engels B., Spisy, sv. 12, Praha 1962. Narodnoje vossta1ůje v Indii 1857-1859, Moskva 1957. Néhrú D., Vlastní životopis, Praha 1957. Novaja

' istorija Indii, Moskv� 1961.

Novejšaja istorija Indii, Moskva 1959. Novověké dějiny orientálních zemí, 1-11, Praha 1961. Pavlov V. 1., Historial Premises for lndia's Transition to Capitalism, Moscilw 1978. Pilát J,, Mahátma Gándhí, Praha 1964. Pilát J ., Dobyvatelé, proroci, patrioti. Pět indických staletí, Praha 1965. Pilát J., Džaváharlál Néhrú, Praha 1967. Rajkov A. V., Probužděnije Indii (dějatělnost' nacionalno-revoljucionnych orga-

nizacij v 1900-1917 gg.) , Moskva 1968. Semenova N. J., lstorija sikchskogo dviženija v Indii, Moskva 1963. Sen S. N., Anglo-Maratha Relations 1772-1785, Calcutta 1961. Smékal 0., Indické proměny, Praha 1973.

647

Smith D. 1\., India as a Seeular Statc, Prineclon 196:l. Struggle for lndcpcndence 1947-1919, Karachi l9.í3 .

. 1. K u lt u r a, [ i I o z o f i e, n á b o� e n s L v í, I i t e r a L u r a

Bozi, bráhmani, lidé. Čtyři tisíciletí himluismu, Praha 1964. éattopadchjaja D., lslorija indijskoj filosofii, Moskva 1966. Gordon, Polonskaja L. P., Musulmanskije Lěčenija v obščeslvennoj mysli Indii i Pa-

kistana (Kritika musulmanskogo nacionalizma), Moskva 1963. Lesný V., Duch Indie, Praha 1927.

Litrnan A. D., Filosofskaja mysl nězavisimoj Indii, Moskva 1966. Roj M., Istorija indijskoj filosofii, Moskva 1958. Wintcrnitz M., History of Indian Literaturc, Calcutta 1927-1959. Zograf G. A., ]azyki Indii, Pakistana, Cejlonu i Nepala, Moskva 1960.

4. U měn í

Brown P., Indian Architcclure: thc Islamic Period, Bombay 1956. Korockaja A. A., Architěktura Indii ranněgo srcdnčvekov ja, Moskva 1964.

Abdálí viz Ahmadšáh A. Abdul Ghaffár Chán 491, 541 Abdulláh, šejch 539, 546 Abdur Rab 474, 475 Abdur Rahmán 360, 361 Ahul Fazl 267, 268, 292, 293, 294 Abul Muzaffar Aláuddín viz Bahmaní

A. MuzaCJ'ar Aláuddín Abur Rabím 270 Áčárja M.P.B.T. 471, 175 Ačjuta 246 Adhikárí G. Adžátašatru Adžít Sinh

486, 51 o 63, 64

427 Arif, Šamsi Sirádž 251 Afzal Chán 287 Agni 49, 50, 52 Agraval D. A. 37 Ahrnad, Fakhruddín Alí 633, 635 Ahmad Chán viz Sajjid A. Chán Ahmad Rafik 475 Alnnadšáh 292 Ahrnadšáh I. (vládce Gudžarátu) 241 Ahrnadšáh, Abdálí (Durrání) 306, 307,

376 Ahmadšáh Bahmaní viz Bahmaní A. Ahmadullášáh 369, 370 Ahuramazda 130 Aibak viz Kutbuddín A. Aijar S. 436 Aijar V. V. 439 Ajjáz, šejch 333 Ajjúb Chán 609 Akbar 255-259, 260, 263, 265, 266,

JMENNÝ REJSTŘÍK

267, 269, 270, 271, 272, 281, 282, 285, 2415, 303

Akbar (syn Aurangzéba) 290 Álamšáh viz Sajjid Á. Alarich 146 Aláuddín viz Bahmaní Abul Muzaffar A. Aláuddín Muhammad (Chaldží) 227,

228, 237, 238, 251 Aláuddaula Sírnnání 248 Al-Birúní 13 Albuquerque, Affonso ď 243 Alexandr Makedonský 13, 64, 65, 67,

68, 70, 74, 76, 89, 104, 106-107, 194 Alexandr, vládce v Épeiru 73 Alexander A. V. (lord Alexander) 534 Alí Gauhar 318 Alí Chán, Zafar 443 Alí Muhammad Chán :n4 Alí Muzaffar 467 Alí viz Bhutto Zulfikar A., Haidar A.,

Kirrnání A., Mír Husain A. Chán, Li­jákat A., Muhammad A., Pir A., Sajjid Hasan A., Sajjid Husain A., Šaukat A., Vazír A.

Alívardí Chán 310 Alláh 248, 249, . 425 Almeida, Francisco do 242, 243 Amarasinha 140 Ambédkar, Bhímráo Rárndží 495, 508,

542 Amínčand 316 Amír Chán Ruhéla 343, 344 Amír Chusrau 250 Amitragháta 70

649

Úvodem

INDIE VE STAROVĚKU

1NDIE V NEJSTARšíM OBDOBí

Hlavní etapy zkoumání problematiky starověké Indie

Indie v době kamenné

Harappská kultura

Eneolit ve střední, západní a východní Indii

Árjové a kultura v údolí Gangy

Nejstarší dynastie a státy severní Indie

Náboženství a kultura védské doby

INDIE V DOBĚ MAGADHSKO-MAURIJSKÉ

Etapy politických dějin

Maurijská říše za Ašóky

Dakšin a jižní Indie v magadhsko-maurijské dobe

Ekonomický rozvoj a sociální struktura

Republiky starověké Indie

Kultura doby Maurjů

Náboženské směry v době Maurjů

INDIE V DOBE KUšANSKO-GUPTOVSKĚ

Severozápadní Indie v I. stoL př. n. 1- - v L stoL n. L

Západní Kšatrapové a Sátaváhanové

Ekonomický ;rozvoj a sociální struktura

Náboženské směry 'a filozofické školy v prvních stoletích našeho věku

Kultura kušánsko-guptovské epochy

Historicko-kulturní styky starověké Indie s ostatními zeměmi

OBSAH

7

ll

13

13

15

19

33

35

47

48

61

63

71

89

90

103

106

112

125

125

137

140

149

182

192

INDIE VE STŘEDOVĚKU

INDlE V 6.-12. STOLETí

Politické dějiny Indie v 6.-12. století

Rozvoj feudálních vztahů (6.-12. století)

Indická kultura 6.-12. století

INDIE V OBDOBí DILLfSKÉHO SULTANATU

(13.-POčATEK 16. STOLETí)

Politické dějiny dillíského sultanátu

Sociálně ekonomická struktura dilliského sultanátu. Jižní a západní Indie

Indická kultura ve 13.-16. století

INDIE V OBDOBí MUGHALSKÉ ŘíšE (16.--18. STOLETí)

Vytvořeni mughalského státu

Vhída Akbarova

Vláda Džahángírova

Vláda Šáhdžahánova

Vláda Aurangzébova

Kultura v Indii v 16.-17. stole ti

INDIE V NOVOVĚKU

DOBYTí INDIE ANGLičANY (18. STOLETí)

Rozpad Mughalské říše

Boj Anglič.anů a Francouzů o Indii (17 46-17 63)

Dobytí jižní Indie Angličany

Politika kolonizátorů v Indii (konec 18 .-počátek 19. století)

Hospodářský rozvoj Indie v první polovině 19. století

Konečné dobytí Indie

Protikoloniální bouře

Zrození buržoazního hnutí

·Velké lidové povstání v letech 1857-1859 Indická kultura v 18, a první polovině 19. stpletí

195

197

200

208

216

225

225

233

238

247

252

252

256

271.

277

281

292

301

303

303

312

326

344

354

356

359

361

.364

372

INDIE V OBDOBí PŘECHODU K IMPERIALISMU (1860-1897) 383

Změna koloniálního správního systému 383

Hospodářský rozvoj Indie v 60.-90. letech 387

Národně osvobozenecký boj národů Indie v 60.-90. letech 398

Vznik buržoazního nacionalismu a jeho různé proudy 407

INDIE V OBDOBí Pil.EDVALEčNÉHO IMPERIALlSMU A PRUBUZENí

ASIE (1897-1917) 414

Zostření britsko-indických rozporů 414

Revoluční rozmach let 1905-1908 420

Indie v předvečer a v době první světové války 431

INDIE V NEJNOVĚJŠÍ DOBĚ 449

INDIE V OBDOBí PRVNí REVOLUčNf VLNY A VYTVOŘENf MASO-

VÝCH POLITICKÝCH ORGANIZACf (1918-1927) 451

Vzestup národně osvobozeneckého hnuti 451

Protiofenzíva britského imperialismu 469

Zrození komunistického hnutí v Indii a vznik politických organizací dělníků a rolníků 474

VZESTUP HNUTf PROTI IMPERIALISMU A BOJ ZA JEDNOTNOU FRONTU (1928-1939) 482

Nový vzestup národně osvobozeneckého hoje 482

Posílení levicových sil v národním hnuti a zostřeni boje o vedení 498

Na cestě k jednotné národní frontě. Zostřeni boje uvnitř Kongresu 50·1

INDIE V LETECH DRUHÉ SVĚTOVÉ V ALKY 513

Pozice politických stran a masové protiimperialistické hnutí v první etapě války (1939-1941) 513

Srpnová revoluce roku 1942 a politika britskeho kolonialismu 519

Hospodářská a politická situace Indie v posledních letech války (1943-1945) 521

VRCHOLNA ETAPA BOJE ZA NEZAVISLOST (1945--1947) 527

Masové hnutí v letl'ch 1945-1946 a politické manévrování britského impe· rialismu 527 Na cestě ke svobodě 536

DOMINIUM INDICKÝ SVAZ 542

První kroky na cestě nezávislosti 542

Zostření třídního boje 553

INDICKÁ REPUBLIKA: BUDOV ÁNf ZAKLAD(J NEZAVISLOSTI (1950--1964) 560

Vnitropolitická situace počátkem 50. let 560

Hospodářská a sociální politika 567

Utváření Néhrúova kursu ve vnitřní i zahraniční politice Indie 583

BOJ ZA ZACHOVÁNf NÉHRúOVA KURSU (1964--1972) 604

Narůstání hospodářské a politické krize 604

Posílení levicových sil 617

INDIE ,V POLOVINĚ 70. LET: PROHLOUBENt ROZPOR(J VE VNITŘNfM VÝVOJI (1973-1977) 625

S e z n a m I i t e r a t u r y 645

J m e n n ý r e j s t ří k 649

Z e měp is n ý r e j s t řík 661

v

DEJINY INDIE

'l ruského originálu Istorija Indii,

vydaného nakladatelstvím Mysl, Moskva 1973,

a doplněného pro české vydání, přeložili,

výběr z.

literatury a rejstříky sestavili

Petr Vavroušek a Pavel Jandourek.

Obálku a vazbu navrhl Jiří Blažek.

Vydání I. Praha 1980.

Vydalo Nakladatclství Svoboda jako svou 4609. publikacL

Odpovědná redaktorka Helena Černá.

Výtvarný redaktor František Kraus.

Technická redaktorka Jaroslava Petráková.

Vytisklo Rudé právo, tiskařské závody, Praha.

Náklad 5000.

AA 47,86 (text 42,82, ilustrace 5,04), VA 48,83.

Tematická skupina 02/65.

Cena brož. výt. 50,80 Kčs, váz. výt. 56,- Kčs.

73/508-21-8.5

25-091-80 Kčs 56,--