Jan Keller

Djiny klasick sociologie

SOCIOLOGICK NAKLADATELSTV

Prvn vydn tto publikace vylo s podporou grantu GA R 403/02/1183.

klov slova: sociologie djiny 19. stol. po. 20. stol.; tradice, individua-lizace; modernita organizovan, reflexivn

Recenzoval doc. PhDr. Jan Sedlek, CSc.

Edin ada Studijn texty, 32. svazek. Rediguj Ji Ryba a Alena Miltov.Odpovdn redaktorka Alena Miltov.

Vydalo SOCIOLOGICK NAKLADATELSTV (SLON), Praha 2007.Vydn druh dotisk 2007.

Nvrh oblky, grafick prava a sazba studio DesigniqVytiskla tiskrna Ale Zpotock az servis, Mendk 9, Praha 4.

Adresy vydavatel:Alena Miltov, Rabysk 740/12, Praha-Kamk.Ji Ryba, U Nrodn galerie 469, Praha-Zbraslav.

Adresa nakladatelstv:SOCIOLOGICK NAKLADATELSTV (SLON)Jilsk 1, 110 00 Praha 1www.slon-knihy.cz; redakce@slon-knihy.cz

Jan Keller 2004ISBN 978-80-86429-52-6

JAN KELLEr

Djiny klasick sociologie

druh vydn

Studijn textyPraha 2007

5

Obsah

VODEM 11

Kapitola 1 SOCIOLOGIE A KRIZE SPOLENOSTI 13

1.1 Tehdej a dnen krize spolenosti 141.2 Povaha modern spolenosti 151.2.1 Prmyslov a demokratick revoluce 161.2.2 Individualizace a generalizace 181.2.3 Symbiza aktra a systmu (Anthony Giddens) 201.2.4 Rozchod aktra se systmem (Alain Touraine) 231.3 Periodizace vvoje modernity 261.3.1 Omezen liberln modernita 281.3.2 Prvn krize modernity 291.3.3 Organizovan modernita 301.3.4 Druh krize modernity 321.3.5 Nstup spolenosti st 341.4 Rozporn mylenkov ddictv osvcenstv a konzervatismus 361.4.1 Zkladn kategorie osvcenstv a konzervatismu 361.4.2 Sociologicky nejvznamnj osvcenci 391.4.3 Sociologicky nejvznamnj konzervativci 45

Kapitola 2 AUGUSTE COMTE (17981857) 51

2.1 Francie v dob Augusta Comta 512.2 ivot a dlo 522.3 Mylenkov vlivy 552.3.1 Vlivy osvcenstv 552.3.2 Vliv konzervativnho mylen 572.3.3 Vliv liberalismu 582.3.4 Vliv Saint-Simona 592.4 Hlavn prce, nov pojmy a koncepce 602.4.1 Nejvznamnj Comtovy prce 612.4.2 Zkladn Comtovy pojmy a koncepce 622.5 Comtovo pojet spolenosti 71

6

2.6 Comtova antropologie 752.7 Comtova koncepce sociologie 782.8 Vliv Augusta Comta 83

Kapitola 3 KAREL MARX (18181883) 85

3.1 Nmecko v dob Marxov 863.2 ivot a dlo 873.3 Mylenkov vlivy 893.3.1 Osvcenstv 903.3.2 Nmeck klasick filozofie a Ludvk Feuerbach 903.3.3 Socialistick systmy 923.3.4 Klasick ekonomie 923.4 Hlavn Marxovy prce 933.4.1 Ekonomicko-filozofick rukopisy z roku 1844 943.4.2 Svat rodina 953.4.3 Teze o Feuerbachovi 963.4.4 Nmeck ideologie 963.4.5 Bda filozofie 973.4.6 Manifest komunistick strany 983.4.7 Tdn boje ve Francii 983.4.8 Osmnct brumaire Ludvka Bonaparta 993.4.9 Rukopisy Grundrisse 1003.4.10 Pedmluva ke spisu Ke kritice politick ekonomie 1003.4.11 Kapitl 1013.5 Zkladn Marxovy pojmy a koncepce 1023.5.1 Byt a vdom, zkladna a nadstavba 1023.5.2 Spoleensko-ekonomick formace 1043.5.3 Vrobn sly a vrobn vztahy 1063.5.4 Tdy a tdn boj 1073.5.5 Zbon fetiismus 1093.5.6 Marxova kritika byrokracie 1093.6 Marxovo pojet spolenosti 1113.7 Marxova antropologie 1153.8 Marxova sociologie 1173.9 Vliv Karla Marxe 120

Kapitola 4 SOCIOLOGIE OMEZEN LIBERLN MODERNITY 123

4.1 Alexis de Tocqueville (18051859) 1254.2 Pierre Joseph Proudhon (18091865) 1314.3 Herbert Spencer (18201903) 140

7

4.3.1 Anglie v dob Herberta Spencera 1404.3.2 ivot a dlo 1414.3.3 Mylenkov vlivy 1434.3.4 Hlavn prce, nov pojmy a koncepce 1464.3.5 Spencerovo pojet spolenosti 1504.3.6 Spencerova antropologie 1534.3.7 Spencerova koncepce sociologie 1564.3.8 Vliv Herberta Spencera 157

Kapitola 5 SOCIOLOGIE ORGANIZOVAN MODERNITY 159

5.1 Povaha organizovan modernity 1595.2 Ferdinand Tnnies hledn komunity 1625.3 Bioorganick kola zdvodnn

systmov organizace 1675.4 Psychologismus v sociologii

kolektivn zklad mysli 1755.5 Lester Frank Ward organizace jako vrchol vvoje 1835.6 Robert Michels kritika organizac 189

Kapitola 6 EMILE DURKHEIM (18581917) 195

6.1 Francie v dob Emila Durkheima 1956.2 ivot a dlo 1966.3 Mylenkov vlivy 1986.3.1 Nvaznost na francouzskou mylenkovou tradici 1996.3.2 Polemika s teoriemi rasismu 2006.3.3 Kritick postoj k Herbertu Spencerovi 2016.3.4 Stety o charakter sociologie 2026.3.5 Nmeck vlivy 2046.3.6 Vlivy v oblasti vzkumu nboenstv 2066.3.7 Durkheimv postoj k socialismu 2066.4 Hlavn prce, nov pojmy a koncepce 2076.4.1 O dlb spoleensk prce 2076.4.2 Pravidla sociologick metody 2136.4.3 Sebevrada 2176.4.4 Elementrn formy nboenskho ivota 2206.5 Durkheimovo pojet spolenosti 2246.6 Durkheimova antropologie 2286.7 Durkheimova koncepce sociologie 2326.8 Vliv Emila Durkheima 234

8

Kapitola 7 MAX WEBER (18641920) 2377.1 Nmecko v dob Maxe Webera 2377.2 ivot a dlo 2387.3 Mylenkov vlivy 2427.3.1 Vlivy v oblasti metodologie 2427.3.2 Vlivy v oblasti hospodskch a socilnch djin 2437.3.3 Vliv Karla Marxe 2447.3.4 Vliv Friedricha Nietzscheho 2457.3.5 Vliv Ferdinanda Tnniese 2467.3.6 Dal vlivy z oblasti sociologie 2467.4 Hlavn prce Maxe Webera 2477.4.1 K djinm obchodnch spolenost ve stedovku 2477.4.2 Prvn aspekty mskch agrrnch djin 2487.4.3 Agrrn otzka ve vchodnm Prusku 2487.4.4 Sociln piny zniku antick kultury 2507.4.5 Agrrn pomry ve starovku 2507.4.6 Protestantsk etika a duch kapitalismu 2527.4.7 Hospodsk etika svtovch nboenstv 2557.4.8 Weberovy metodologick stati 2607.4.9 Weberovo sociologick pojmoslov 2637.4.10 Hospodstv a spolenost 2647.5 Weberovy dl sociologick teorie 2657.5.1 Sociologie prva 2657.5.2 Sociologie nboenstv 2687.5.3 Sociologie msta 2717.5.4 Sociologie panstv 2737.5.5 Sociln struktura 2817.6 Weberovo pojet spolenosti 2827.7 Weberova antropologie 2857.8 Weberova koncepce sociologie 2877.9 Vliv Maxe Webera 289

Kapitola 8 VILFREDO PARETO (18481923) 291

8.1 Itlie v dob Vilfreda Pareta 2918.2 ivot a dlo 2928.3 Mylenkov vlivy 2948.3.1 Ddictv machiavelismu 2958.3.2 Vliv evolucionismu a pozitivismu 2968.3.3 Vztah k rasismu a socilnmu darwinismu 2978.3.4 Dal vlivy 2978.4 Nejvznamnj Paretovy prce 2988.5 Zkladn Paretovy pojmy a koncepce 300

9

8.5.1 Logick a mimologick jednn 3018.5.2 Rezidua 3048.5.3 Derivace 3078.5.4 Kolobh elit 3098.5.5 Rovnovn stav spolenosti 3118.5.6 Paretova analza socialismu 3128.6 Paretovo pojet spolenosti 3178.7 Paretova antropologie 3218.8 Paretova koncepce sociologie 3238.9 Vliv Vilfreda Pareta 326

Kapitola 9 GEORG SIMMEL (18581918) 327

9.1 Spolenost jeho doby 3279.2 ivot a dlo 3289.3 Mylenkov vlivy 3309.3.1 Vliv evolucionismu 3309.3.2 Vliv Kanta a novokantovc 3319.3.3 Vliv Bergsona a Nietzscheho 3329.3.4 Nkter dal vlivy 3329.4 Hlavn prce, nov pojmy a koncepce 3349.4.1 Nejvznamnj Simmelovy prce 3349.4.2 Zkladn Simmelovy pojmy a koncepce 3369.5 Simmelovo pojet spolenosti 3499.6 Simmelova antropologie 3539.7 Simmelova koncepce sociologie 3569.8 Vliv Georga Simmela 359

Kapitola 10 REFLEXIVN MODERNIZACE A KLASICK SOCIOLOGIE 361

10.1 Teorie reflexivn modernizace Ulricha Becka 36210.2 Auguste Comte hrozba ideovho chaosu 36510.3 Karel Marx kapitalismus jako sebedestruktivn systm 36910.4 Alexis de Tocqueville vedlej efekty rovnosti 37210.5 Herbert Spencer individuum obt vvoje 37310.6 Emile Durkheim rozklad sociln integrity 37510.7 Vilfredo Pareto hrozba rozumu 37910.8 Max Weber elezn klec nutnosti 38310.9 Georg Simmel tragdie kultury 386

10

Kapitola 11 SOCIOLOGICK TRADICE 391

11.1 Komunita spolenost st 39411.1.1 Komunita 39511.1.2 Nahrazen komunity spolenost 39711.1.3 Nstup svta st 39711.2 Autorita moc sebekontrola 40111.2.1 Autorita 40211.2.2 Nahrazen autority moc 40411.2.3 Sebekontrola 40511.3 Stav tda neukotvenost 40811.3.1 Stavovsk pslunost 40811.3.2 Nahrazen stav tdn pslunost 41111.3.3 Sociln neukotvenost 41211.4 Posvtn svtsk deregulace 41511.4.1 Posvtn 41611.4.2 Nahrazen posvtnho profnnm 41811.4.3 Deregulace 41911.5 Odcizen 42111.5.1 Ambivalentnost organizovan modernity 42411.5.2 Ambivalentnost svta st 42511.6 Prvn a druh modernita 42611.6.1 St ve vztahu k socilnu 42811.6.2 St ve vztahu k moci 43011.6.3 Vykoisovn a externalizace nklad 433

Kapitola 12 ZVREM: KRUH OPSAN MODERNITOU 435

12.1 Individualizace a funkn diferenciace zkladn napt modernity 435

12.2 Vztah mikro a makro: iluzorn een rozporu 43912.3 Svt st: narstn rozporu 443

ABECEDN PEHLED DALCH SOCIOLOG A SOCIOLOGICKY RELEVANTNCH OSOBNOST 447LITERATURA 503REJSTK JMENN 521REJSTK VCN 525

11

VODEM

Zabvat se v dnen dob djinami klasick sociologie nen pli obvykl, a to pesto (i prv proto), e provme podobn zlomov obdob, v jakm se sociologie kdysi zrodila. V mnoha lidech vznik dojem, e pevratnost zmn, je v souasnosti probhaj, je kategoriemi klasick sociologie nezachytiteln. Ti, kdo hovo o nstupu doby postmodern, obracej se zdy nejen k poznn klasick sociologie 19. stolet, ale za neaktuln a zastaral povauj mnohdy i vdn stolet dvactho. Je to velmi pohodln pstup, jen studentm socio-logie umouje osvojit si omezen poet postmodern znjcch frz a kli a budit pitom dojem zasvcenc.

Tato kniha vychz z jinho chpn souasnosti a promn, jimi proch-zme. Dnen dn je v n pojato jako vystn tendenc, je v modern spole-nosti dmaly od jejho potku. To, co se na povrchu jev jako pevratn dn, jako radikln oprotn od vech vazeb na minulost, je podle nzoru autora jen dalm djstvm krajn rozpornho dramatu modern doby. Prv proto nen mono souasnost pochopit bez znalosti jejch koen, je vyrstaj ze samho potku modernity.

Pedloen prce tedy nen pojata zpsobem, kter znme ze standardnch uebnic o djinch sociologie. Sna se propojit minulost s ptomnost a in tak obousmrn. Na stran jedn tm, e se pokou dovst sociologickou tradici a do souasnosti. Tento smr vah je systematizovn pedevm v ka-pitole 11 a sten t v kapitole 12, kde je sledovna promna klasickch sociologickch kategori, tak jak prochzej rznmi fzemi modernity. Zde se ukazuje, jak minulost vrst do souasnosti. Na stran druh m bt doku-mentovno, jak ptomnost vyrst z minulosti. Systematicky se tak in v ka-pitole 10, v n jsou nkter klov a zdnliv zcela nov mylenky souasn sociologick teorie sledovny ji v dlech klasik.

Djiny sociologickho mylen modern doby jsou pitom vyloeny v kon-textu promn, jimi modern doba prochz. Pro poteby periodizace jejho vvoje bylo vyuito koncepce Petera Wagnera, je je nastnna v prv kapitole. Klasit sociologov jsou tak zaazeni bu do epochy omezen liberln (kapi-toly 2, 3 a 4), anebo do epochy organizovan modernity (kapitoly 5 a 9).

Vechny kapitoly pojednvajc o ivotu a dle klasik sociologie maj obdobn lenn. Clem nemohlo bt zachytit jejich mylen v plnosti. Proto je vedle zkladnch daj o jejich tvorb a o jejich pnosu sociologii

12

draz kladen na ty prvky jejich mylen, kter jsou zvl relevantn vzhledem k dob, v n prv ijeme. V podkapitolch zabvajcch se pojetm spole-nosti je pozornost zamena pedevm na jejich chpn povahy modernity a procesu modernizace. V podkapitolch zabvajcch se jejich antropolo-gi jsou zkoumny pedevm pedstavy klasik o vztazch mezi jednotlivci a spolenosti a jejich vklad mechanism zajiujcch sociln integritu. A konen podkapitoly tkajc se pojet sociologie se zabvaj pedevm jejich pedstavami o monostech ovlivovat pomoc vdeckho poznn dn ve spolenosti a jej vvoj.

Tato ti stedn tmata byla vybrna proto, e maj co ci ke zmnm, jimi prochzme dnes, tedy v dob krize organizovan modernity. V prvm ppad jde o to, zda procesy modernizace vytvej zcela novou kvalitu soci-ln reality (jakousi postmodern spolenost), anebo jsou jen pokraovnm tch proces, k nim se vyjadovali ji klasit sociologov. Ve druhm p-pad je tematizovn jeden z hlavnch problm cel modernity od potk a do souasnosti, tedy otzka udren sociln integrity. A konen v ppad tetm se jedn o to, jak je loha sociologie v dob pevratnch zmn dopro-vzench prohlubujcmi se socilnmi riziky. Me sociologie pomoc svch kategori tyto zmny vbec uchopit? A pokud ano, m se omezit na jejich pouhou registraci, anebo se k nim maj sociologov vyjadovat pi reflekto-vn svch vlastnch hodnotovch pozic, jak to poadoval Max Weber a jak to v t i on me praktikovali vlastn vichni klasit sociologov?

Djiny klasick sociologie se pochopiteln neomezuj na skupinku vznam-nch myslitel, kte vynikali nad prmr. Oni sami navazovali asto na my-lenky mn znmch autor a spolupracovali s mnostvm dnes mn citova-nch osobnost. Alespo zkladn daje o zhruba stovce jmen z tohoto irho okruhu tvo proto soust tto knihy. Zvrenou st tvo pak pehledy hlavnch prac klasik sociologie spolu s nejastji citovanmi pracemi tch, kdo pozdji o jejich ivot a dle referovali.

Pedloen kniha vychz ze studia pomrn obtn dostupn literatury. Prce na n by byla st pedstaviteln bez materiln podpory Grantov agentury esk republiky a bez vstcnosti prof. Ivo Monho, kter mi dal k dispozici knin fondy brnnsk Blhovy knihovny, stejn tak jako bez vstcnosti vedoucho Filosofick a sociologick knihovny AV R v Praze PhDr. Frantika Pospila, jen mi umonil podobn nadstandardn vyu-vat knin fondy tto knihovny pedtm, ne byly ponieny povodn v srpnu 2002.

Zvltn dk pat ovem docentu PhDr. Janu Sedlkovi, CSc. z katedry sociologie Filozofick fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kter rukopis trp-liv protal a v ad konzultac mi pomohl nejen vrazn upesnit odbornou terminologii, ale dky nmu jsem v mnoha ppadech pochopil hlub sou-vislosti mylenek a koncepc, kter tvo obsah klasick sociologie.

13

KapitOla 1 sOCiOlOGiE

a KRiZE spOlENOsti

ijeme v dob, kdy modern spolenost prochz velice vraznmi zmnami. Pevratnost tchto zmn je natolik zejm, e lze dokonce vst urit analogie mezi boulivm obdobm, z nho se zhruba ped dvma sty lety vynoily instituce modern spolenosti, a radiklnmi promnami dneka, v jejich dsledku jsou tyto instituce v mnoha ohledech zpochybnny a jejich ance na peit se stv problematickou.

Rozdl mezi situac, jak existovala nkdy na pelomu 18. a 19. stolet, a si-tuac dnen je pouze v tom, e do pot se nyn nedostvaj instituce spo-lenosti tradin, nbr prv instituce spolenosti modern. Dnes lid nevy-padvaj z tradinch pomr, tak jako tomu bylo na potku modernity a jak to zachycovala klasick sociologie.1 Vypadvaj z pomr modernch, tedy prv z tch pomr, jejich ustavovn klasick sociologie peliv zkoumala, jejich existenci odvodovala a jim chtli mnoz reformtorsky naladn sociologov aktivn razit cestu.

Jsme dnes svdky podobnho vzestupu individualismu a podobn eroze socilnch instituc jako ped dvma sty lety. Diagnzy tchto nejnovj-ch proces jsou ovem pomrn zmaten, bvaj neostr a nejednoznan, nezdka si dokonce navzjem odporuj. Zatmco jedni hovo o novm individualismu, uvauj druz naopak o konci subjektu. Zatmco jedni mluv mlhav o nstupu neomodernizace, druz spekuluj nemn mlhav o konci modernity. Zatmco jedni se domnvaj, e jsou svdky znovuzro-zen obansk spolenosti, druz namsto toho ped sebou vid rozpad spole-nosti (Wagner 1995: 10).

1 Klasickou sociologi zde rozumme velk teorie, pohybujc se na pomez filozofie djin a vlastn sociologie, kter vznikaly v prbhu devatenctho stolet a potkem stolet dvactho.

14

1.1 Tehdej a dNeN krize SpOLeNOSTi

To, co se dnes dje s modern spolenost, pipomn v nejednom ohledu posledn fze spolenosti tradin, pedprmyslov. Tehdy se zhroutila v pr-bhu relativn krtk doby dosavadn regulace svta prce, co mlo mimo jin podobu krize a rozpadu cechovnho zzen, i uvolnn velkho mno-stv lid z dosavadnch vazeb v agrrnm sektoru. Dnes se podobn rozpadaj modern formy regulace prce, jak o tom svd krize odbor a obecn krize zamstnaneck spolenosti.

Tehdy byl potvrzen rozpad velk rodiny a spolu s nm zmizely tak tra-din formy domcnosti, kter po dlouhou dobu vytvely hlavn osu soci-lnho zajitn. Dnes se diskutuje o krizi nuklern rodiny, je se stle vce promuje jen v relativn nezvazn svazek doasnch partner, kter ji nem dn vt ambice v oblasti zajitn, pocitu bezpe a skupinov iden-tity svch len.

V rovin politick dolo tehdy ke krizi monarchie a k rozpadu vech tra-dinch forem legitimizace moci. V srii vce i mn krvavch revoluc byl postupn zavdn demokratick politick systm. Dnes mluvme o vn krizi sttu a jet vnj krizi socilnho sttu, tedy o zpochybnn tch politickch forem, kter v uplynulm stolet legitimizovaly vkon moci v na-prost vtin vysplch, demokratickch zem.

Tehdy se hovoilo o krizi nboenstv, tedy onoho vkladu svta, kter odnepamti propjoval soudrnost prakticky vem pedmodernm spole-nostem. Dnes se hovo pmo o rozpadu velkch vyprvn, tedy o nemo-nosti jakhokoliv systematickho vkladu svta, kter by mohl podpoit sou-drnost spolenosti na zklad veobecnho hodnotovho konsensu.

Sociologie je produktem historickho pechodu od tradin spolenosti ke spolenosti modern. Svt, kter klasick sociologie konstruovala, ml zalenit individualitu uvolnnou z tradinch struktur a vazeb do novho uspodn, kter v zsad nebylo nim jinm ne pokusem o modernizaci tradinch forem socilna. Klasick sociologie se nechv vydatn inspirovat tradinmi pomry ve snaze podret i nadle prioritu socilnho ped ryze individul-nm, i alespo individuum k socilnu uritm zpsobem vzthnout.

Djiny klasick sociologie jsou djinami sil o zchranu socilna pot, co se jeho tradin formy zhroutily a pestaly spolenost dostaten spolehliv integrovat. Byl to boj za udren socilna jinmi, modernmi prostedky. Ji Auguste Comte usiluje o to, nahradit jedno velk vyprvn (nboenstv) jinm velkm vyprvnm (pozitivismem), je by mlo pro spolenost stejn konstitutivn vznam. Analogicky m bt podle klasick sociologie tradin forma zalenn, tedy stavovstv, nahrazena formou modern, pslunost ke td. Jedna forma dvry, zaloen na skupinovm statusu, m bt nahrazena jinou a nemn spolehlivou, zaloenou na mezilidskm kontraktu. Tradin forma autority, vyrstajc z osobnch pout, m bt nahrazena a jet zeslena

15

modern formou moci, vychzejc z neosobnho adu. V rovin spoleen-skho rozvrstven maj bt uspodanost a d zachovny pomoc vmny pirozench tradinch hierarchi za umle budovan organizan pyra-midy.

Nyn, po zhruba dvou stech letech, se tedy modernizovan socilno drol a rozpad stejn jako dve to tradin. Individuum ji nem bt vzno ke druhm a k celku dnmi pevnjmi pouty, m se o sebe postarat samo ve svm spchu i nespchu. Spolenost jako kdyby ztrcela pevnj obrysy a zanala se podobat jakmsi rozvolnnm tekutm pskm (Bauman 2000).

Ped spoleenskou vdou se tak vynouje zsadn otzka: Je souasn vvoj dovrenm procesu modernizace, anebo je naopak jeho selhnm? A jak vodtko nm dv pro posouzen tohoto dilematu klasick sociologie, kter od potku modernitu peliv analyzovala a asto tak rozporn komentovala? Propjuj dnen bouliv promny modern spolenosti klasick sociologii novou aktulnost, anebo naopak svd o tom, e tak ona selhala a k dneku ji nem co podstatnho ci?

Tato prce je pokusem o alespo stenou odpov na zmnn otzky, kter se staly na sklonku 20. a potkem 21. stolet prv tak sloit jako nal-hav.

1.2 pOvaha mOderN SpOLeNOSTi

Sociologie je produktem modernity, tedy produktem spolenosti, kter se radiklnm zpsobem oddlila od spolenost pedmodernch, tradinch. Radiklnost tohoto oddlen byla dna sri revoluc, je stly u jejho zrodu. V oblasti ekonomiky a socilnho uspodn to byla revoluce prmyslov, probhajc od druh poloviny 18. stolet, v oblasti moci to byly revoluce poli-tick, je se odehrly v prbhu 17. a 19. stolet.

Prv z tto historick evidence sociologie vychz, kdy se sna pojme-novat nejobecnj procesy, kter vytvej podstatu modernity. Je to pede-vm proces individualizace, jeho druhou stranou je postupujc abstrakce a generalizace spoleenskch vztah. Druhou a nemn vznamnou zmnou, charakteristickou pro vznik modernity, je proces funkn diferenciace subsys-tm.

Trojjedin proces individualizace, abstrakce a generalizace se stal v dji-nch sociologie pedmtem protikladnch hodnocen, piem spory o jeho vklad sahaj a do souasnosti, jak lze dokumentovat napklad na pstu-pech Anthonyho Giddense a Alaina Touraina. Mnohem jednoznanji byl a donedvna vnmn proces druh, tedy proces diferenciace podsystm. V pojet Herberta Spencera tvoil prv vklad tohoto procesu vznamnou st uen evolucionismu a pozdji peel napklad do zklad teorie struk-turnho funkcionalismu. Teprve v posledn dob je jednoznanost a nevrat-

16

nost modern diferenciace podsystm zpochybovna a stle astji se zan hovoit o dediferenciaci, tedy o zproblematizovn hranic mezi podsystmy, jako o souasnm trendu vvoje (post)modern spolenosti.

1.2.1 prmySLOv a demOkraTick revOLuce

Modern spolenost se zrodila v historicky krtkm ase v prbhu revoluc, kter v zkladu promnily jak zpsob hospodsk produkce spolenosti, tak zpsob jej mocensk reprodukce a spolu s tm tak zpsob jej ideologick reprezentace.

Prmyslov revoluce, kter probhla v Evrop a v Severn Americe od druh poloviny 18. a v prbhu 19. stolet, pinesla spolu s novmi technologi-emi tak zsadn transformaci vlastnickch vztah a pronikavou zmnu pra-covnch podmnek. Vedla nejen k novm formm organizace vroby a k mi-modn prudkmu rozvoji dlby prce, ale v podob prmyslovho msta tak ke vzniku zcela nov podoby sdlitn struktury. V oblasti komunikace vyvolala revoluci jak v doprav, tak ve sdlovn.

Transformace v oblasti vlastnictv a vlastnickch vztah souvisela s gene-ralizac trhu, tedy se skutenost, e vztahy nabdky a poptvky se rozily z oblasti smny zbo, tak jak probhala na tritch v pedmodernch spo-lenostech, a obshly tak nkup a prodej formln svobodn pracovn sly, stejn tak jako nkup a prodej pdy a dalch zdroj, je stly a dosud pe-vn mimo oblast smovn.2 Pedmtem ist trn smny se stalo tak samo vlastnictv, kter a dosud mnilo svho majitele pevn mimoeko-nomickmi zpsoby, zejmna v dsledku mocenskch zsah a vojenskch vboj. Vynoil se velk prmyslov kapitl, spojen s tbou nerostnch zdroj a s tovrn vrobou zbo. Zsadn roli ve financovn vech tchto produktivnch aktivit pevzal finann kapitl, kter se dve zamoval pe-vn na financovn bytostn neekonomickch mocenskch a vojenskch podnik vldnoucch dynasti.3

Vrazn se oproti minulosti zmnila organizace vroby, a to pedevm v dsledku vzniku tovrnho systmu a strojov velkovroby. Tovrn systm umonil shromdit na jednom mst a dosud roztrouenou pracovn slu a podrobit ji intenzivnmu dozoru. Nikoli nhodou pipomn architektura tovrnch komplex architekturu vzen i kasren. Tovrny poslouily k dis-ciplinizaci a dosud roztrouenho venkovsky ijcho obyvatelstva ve stejn me, jako k n pispvaly instituce vojensk a trestn. Zrove umonilo uml

2 Tento proces generalizace trhu analyzuje ve sv klasick prci jako velkou transfor-maci, stojc na potku modern spolenosti, historik ekonomie Karl Polanyi (1983).3 Tato zmna vedla adu sociolog v 19. stolet k nzoru, e namsto spolenost vojen-skch definitivn nastupuje mrov spolenost obchodn, ve kter bude majetek distribu-ovn nikoliv za pouit nsil, nbr na zklad dobrovolnch smnnch transakc.

17

prosted tovren dalekoshle oprostit rytmus vroby od zvislosti na rytmu prody a na nahodilostech poas. To vrazn poslilo intenzitu a efektivitu prmyslov produkce ve srovnn se zemdlskou vrobou.

Prudk rozvoj strojov technologie, je mohla bt uplatnna v tovrnch lokalizovanch u vydatnch zdroj energie, a ji tepeln i vodn, ml siln ambivalentn dopady. Na jedn stran vrazn pispl k nebvalmu nrstu objemu vroby a intenzity prce a pitom vytvoil mechanick potencil pro ueten tch nejtvrdch a nejnamhavjch pracovnch kon. Zrove ovem s sebou nstup stroj pinesl padek mnoha emeslnch dovednost, znamenal podzen dlnka strojovmu rytmu a vedl k extrmnm formm dlby prce, kter zvyovaly produktivitu jen za cenu ubjejc monotonie pri-mitivnch pracovnch kon. Prmyslov revoluce pinesla ve svch ranch fzch velmi nedstojn pracovn podmnky, zbavovala prci prvk, kter pi-bliovaly tradin emeslo k umn, a zbavovala adov pracovnky dosavad-nch opor, a ji mly podobu cechovnho zzen, gildy, velk rodiny, farnosti i mstn komunity. Jej zpsob organizace vytvel masy vykoennch lid, kte byli vypuzeni ze svho pvodnho prosted a byli po tiscch a desetiti-scch soustedni na periferich prmyslovch mst. V tomto sociln des-organizovanm prosted zavali pocity izolace a ztrty nleen k vtmu socilnmu celku, il se zde fenomn odcizen.

Vedle prmyslov revoluce se vemi jejmi pozitivnmi inovativnmi prvky i s nemn problematickmi socilnmi dopady, probhaj revoluce politick, jejich vyznn bylo rovn vysoce ambivalentn. Zkladnm poselstvm poli-tickch revoluc bylo zjitn, e od nynjka je mono aktivn zasahovat do spoleenskch pomr a radikln je mnit ve smru uritch politickch cl a viz. Toto zjitn vrazn kontrastovalo s letargi, s n byly a dosud pomry ve spolenosti pevn vnmny jako osudov dan a lidskm silm nezmniteln.

Tato nov zkuenost pedstavovala ovem nejen obrovsk monosti, ale tak nezmrn rizika, a to pedevm vinou psoben nezamlench dsledk vdomho jednn. Zmrn intervence do spolenosti vyvolvaly celou adu vedlejch efekt, kter nebyly ptomny v pvodnch vizch, ba nkdy jim pmo odporovaly. Zrove politick revoluce zviditelnily existujc mru cen-tralizace moci, jak se v evropskch zemch vyvinula jet v peddemokratic-kch pomrech. Tuto centralizaci modern revoluce jen dle umocnily, co vedlo minimln ke dvma komplikacm. Jednou z nich byl rozpor mezi rov-nostskmi ideologiemi politickch revoluc a lohou byrokracie pi zen a kontrole stle komplexnj spolenosti. Druhou byl rozvoj nacionalismu, jeho vyuvala centralizovan moc pro poteby ideologickho zdvodnn obt, jich si vydala modernizace a industrializace zem.4

4 Tuto tezi podrobn rozvd ve sv knize Nrody a nacionalismus britsk antropolog es-kho pvodu Arnot Gellner (1993).

18

1.2.2 iNdividuaLizace a geNeraLizace

Prmyslov revoluce mla obdobn dopad na povahu spolenosti jako revoluce politick. Na jedn stran se z nich vynoilo svobodn individuum, emancipo-van od dosavadnch zvislost na tradinch pospolitostech a na feudlnch vztazch. Jednotlivci se stali nezvislmi na komunlnch a korporativnch tva-rech, a ji to byly stedovk cechy a gildy, vesnick komunity, anebo crkev. Jednotliv individua se stvaj oproti minulosti mnohem samostatnj a ne-zvislej na konkrtnch druhch lidech tak v rmci pbuzenstv, oprouj se od tlak patriarchln rodiny i vrchnosti v lokalit, v n ij. st myslitel ji od 18. stolet vnmala tento historick posun jako osvobozen od peilch forem tlaku, jin v nm naopak spatovali nebezpen otevrn prostoru pro osobn egoismus a sociln atomizaci. Shoda ovem panuje v tom, e o osu-dech lovka stle mn rozhoduje skupina, do kter nle, a kad jednotlivec me, ale zrove tak mus jednat stle vce jen sm za sebe.

Souasn s tm ovem miz relativn jednoduchost pomr a spoleenskch vztah. Na msto loklnch vazeb a pomrn pehlednch vztah meziosobn zvislosti vznikaj sloit, vysoce komplexn a abstraktn struktury modern spolenosti, kter se stvaj urujc jak pro vvoj ekonomick, tak tak pro politick ivot i pro mnoh dal oblasti. Spolenost se stle vce jev jako roz-shl, neosobn, a vysoce anonymn agregt diskrtnch voli, jednotlivch kupujcch a prodvajcch, dlnk a zamstnavatel.

Hodnoty, jimi se vichni tito lid d, ztrcej svj dvj nboensk hv, sekularizuj se a zrove se stle vce oddluj od koen, kter jim v mi-nulosti propjovaly vy vznam. Jak konstatuje Robert Nisbet: est, p-telstv, smysl pro dekorum, to ve se formovalo v kontextu lokality a stavov-skho ranku. Nyn, kdy se mezi lovka a jeho prosted vsunuje cel rozshl technologick systm mylen a chovn, vede to k tomu, e hodnoty, kter dve zvisely na patriarchlnch poutech, na lenstv v primrnch asociacch a na pocitu zvaznosti vi posvtnmu, se stvaj abstraktn, nezvisl na kadm konkrtnm kontextu a naprosto lhostejn vi zvltnostem vztah, do nich jednotlivci vstupuj (Nisbet 2002: 43).

Star partikularismus, tedy tendence uvaovat v termnech konkrtnho, se vytrc spolu s lokalismem, ivotem uzavenm do hranic mstn komu-nity. Vztahy se zobecuj, to znamen, e se stle mn v na konkrtn lidi v konkrtnch situacch. Ti, kdo do generalizovanch vztah vstupuj, si uvdomuj, e jsou dalekoshle zamniteln a e formln struktura, v jejm rmci jsou umstni, doke fungovat a udrovat si svoji identitu i pi jakko-liv radikln obmn jednotlivch len. Tato nezvislost na konkrtnch le-nech plat pro vrobn firmu prv tak jako pro politickou stranu, pro sprvn organizaci, stejn jako pro sttn moc.

Na jedn stran se nov duch individualismu, kter historicky vznikl nej-prve v privilegovanch vrstvch, postupn roziuje do stle nich a nich

19

pater spolenosti. Na stran druh jsou vynoujc se komplexn hospodsk, politick a dal struktury spolenosti stle neosobnj, abstraktnj a jejich rozhodovn je stle anonymnj. Fungovn spoleenskch makrostruktur se stv vrazn vcnj a zrove mnohem vkonnj, ne bylo kdykoliv v minulosti, zatmco z hlediska individu, pohybujcch se v mikrosvt svch kadodennch aktivit, se jev tyto mechanismy jako nco stle vzdlenjho, odtaitjho a pro lidi vystaven nhodm a rizikm, je plynou z jejich psoben, mnohdy jen obtn pochopitelnho.

Modern spolenost se od tradinch pospolitost neliila pouze vyzvednu-tm jedinenho individua a zrove stle abstraktnj povahou mechanism, kter ji ovldaj, ale tak svoj vnitn strukturou. V pomrech tradin spole-nosti ve tvoilo nediferencovanou jednotu. Sfra soukrom nebyla oddlena od sfry veejn. Politick moc byla v patrimonilnch pomrech povaovna vhradn za zleitost panovnka, kter reprezentoval a spravoval ovldan zem v zsad stejn jako svoji vlastn domcnost. Pi akumulaci bohatstv privilegovanch vrstev se ekonomick aktivity prolnaly s vyuvnm moci a s vojenskmi innostmi, obchod byl zce propojen s loupenm a pirtstvm. Zvaznost posvtnho pronikala vm, ponaje ctou k rodinnm pedkm pes provozovn kadodennch aktivit a po postoje k poznn svta a po vztah k dritelm moci.

V modern spolenosti se jednotliv oblasti jejho fungovn navzjem ve svch hranicch vymezuj a rozvjej svoji innost relativn nezvisle na sob navzjem, sledujce pitom sv vlastn priority. Ekonomika sleduje jako svj cl maximalizaci zisku a prostedkem k jeho dosaen se stv zvyovn efek-tivity vroby. Clem politiky je vkon moci a jsou stanovena pravidla, jakmi legitimnmi zpsoby lze podl na moci zskat a jak ho udrovat. Clem vdy se stv poznn prody i spolenosti a technika je prostedkem, jak tohoto poznn vyuvat ke kontrole reality, a ji prodn i spoleensk povahy. Podobn se ustavuj tak dal subsystmy spolenosti, mezi nimi oblast soci-ln v um slova smyslu. Spolu s tm vznik rovn sektor vzdlvn, sektor zdravotnictv, ale tak napklad samostatn oblast vkonu prva, oblast kul-tury a umn apod.

V rmci systmu modern spolenosti s jejmi horizontln diferenco-vanmi podsystmy dochz k vertikln diferenciaci individu. Na msto ddin stavovsk pslunosti, kter byla odvozovna od pslunost ke skupin a dila se v ranku cel tto skupiny ve spoleensk hierarchii, nastupuje nov systm sociln stratifikace. Kad jednotlivec sm za sebe zskv vlastn status, tedy sociln postaven, kter je dno mrou majetku, moci a prestie, jich se mu podailo doshnout. Ti rozmry statusu (bohat-stv, moc a presti), kter uruj postaven individu, jsou na sob navzjem, pinejmenm v teorii, prv tak nezvisl, jako jsou na sob nezvisl ekono-mick, politick a sociln systm, je vznikly v procesu vnitn diferenciace spolenosti.

20

Procesy individualizace a generalizace, doprovzen funkn diferenciac podsystm a s n souvisejcm novm zpsobem socilnho rozvrstven, se staly pedmtem rznch vklad, spojench s odlinm, ba asto a proti-kladnm hodnocenm. Odlinost tchto pozic je do znan mry dna poli-tickmi preferencemi a svtonzorem jednotlivch badatel. Pro stoupence konzervativn tradice bylo modern individuum, nim nebrzdn ve svch osobnch aspiracch, rozkladnm prvkem, kter ohrouje pmo v zkla-dech integritu spolenosti. Pro st liberl je modern jednotlivec naopak obt snah systmu (a pedevm sttu, kter systm reprezentuje v mocen-sk rovin) dit a kontrolovat osudy len spolenosti. Umrnnj liber-lov a st socialist zdrazuj oproti tomu symbiotick charakter souit jednotlivc a modern spolenosti. Radikln socialist se shoduj s radikl-nmi liberly v tom, e individuum je obt systmu, v nzorech na povahu tto asymetrie se vak od nich vrazn li. Zatmco pro liberly pedstavuje systm pekku rozvoje individuln iniciativy, a to pedevm v oblasti eko-nomickch aktivit, socialist se domnvaj, e systm s jednotlivci manipu-luje, nut je ke konformit a tm v nich ubj schopnost vybudovat si pomoc kolektivnho sil pomry jin a lidtj.

Na jednom plu diskuse, kter prochz djinami sociologie od jejch potk, tak stoj ti, kdo se domnvaj, e abstraktn systmy modern spole-nosti zvyuj mru svobody jejch len, na stran druh jsou pak ti, kdo soud, e modern systm naopak v jednotlivcch ubj schopnost chovat se skuten svobodn a mnit spolenm silm sociln mechanismy, kter stle mn slou lidem a stle vce sleduj jen zjmy sv vlastn sebereprodukce. V sou-asn sociologick teorii zastv prvn stanovisko napklad britsk sociolog Anthony Giddens, zatmco druh nzor je vlastn kupkladu francouzskmu sociologu Alainu Tourainovi.

1.2.3 Symbiza akTra a SySTmu (aNThONy giddeNS)

Pedn britsk sociolog Anthony Giddens shrnul sv nzory na povahu modern spolenosti v prci The Consequences of Modernity (1990).5

Odlinosti modern spolenosti oproti spolenostem tradinm se, pod-le Giddense, odvjej od zsadnch zmn, k nim dolo v pojmn prostoru a asu. V tradinch spolenostech byly aktivity vzny na lokalitu, v jejm

5 Z dlouh ady Giddensovch knih mla pro formovn jeho pojet modern spolenosti zsadn vznam pedevm prce A Contemporary Critique of Historical Materialism (1981) a na ni voln navazujc The Nation-State and Violence (1985). Ji v tchto pracch zakld svoji analzu modernity na kategorich prostoru a asu a na dsledcch, kter vyplvaj z toho, e strukturace asu a prostoru se postupn vymauje z vzanosti na konkrtn udlosti a konkrtn msta a v procesu tzv. rozpojovn nabv podoby abstraktnch a uni-verzlnch struktur, je koordinuj, umouj a usmruj asov i prostorov vzdlen aktivity.

21

rmci se odehrvaly. Tyto aktivity probhaly v mstnm ase, kter se odv-jel v zk vazb s rytmem prodnch cykl a s rytmem lokln specifickch innost druhch lid, jimi byl sociln prostor naplnn. Modern spolenost chpe naopak prostor zcela univerzln jako abstraktn kvalitu danou sou-adnicemi, je prochzej jakmikoliv msty zcela bez ohledu na jejich lokln zvltnosti. V tomto smyslu se prostor oddlil od msta, tedy od vech lokl-nch danost a kvalit.

Podobnou promnou proel s nstupem modernity tak as, kter byl stan-dardizovn pro vechny regiony a zem a plat pro n pro vechny bez ohledu na zvltnosti aktivit, jimi je naplnn. Tak jako mapy sehrly vznamnou lohu pi univerzalizaci prostoru, mechanick hodiny sehrly stejnou roli pi univerzalizaci asu.

V modern spolenosti se lidsk innosti stle vce odehrvaj na dlku a probhaj mezi lidmi, kte nejsou souasn ptomni v tomt mst. Pohyb mezi jednotlivmi msty je stle rychlej a probh na velk vzdlenosti, pro-toe dky vyspl komunikan technice miz bariry prostoru a asu, kter v minulosti takovm aktivitm brnily. Druhou stranou tho procesu je skutenost, e sociln vztahy byly vytreny (vyvzny) z mstnch i asovch kontext. Mohou bt realizovny bez ohledu na zvltnosti msta, v nm probhaj, a jejich astnci, a jsou kdekoliv na zemkouli, mohou bt v bez-prostedn interakci, mohou okamit odpovdat na reakce druhch, co bylo dve mon prv jen u lid ptomnch v te dob na tomt mst.

Tato koordinace je umoovna dvma typy vyvazujcch mechanism. Jednm z nich jsou takzvan symbolick znaky, tedy prostedky, je dovoluj transakce mezi aktry, kte nejsou v tomt ase ptomni na tomt mst. Pkladem jsou penze, je spojuj v jedin systm obrovsk mnostv jed-najcch, kte o existenci tch druhch zpravidla ani nevd a ani nemusej vdt. Kadmu ze zastnnch sta dvra v to, e tak druz lid pijmaj platnost penz se stejnou zvaznost, jako to in on. Druhm typem vyvazu-jcch mechanism jsou expertn systmy, tedy odborn vdn, kter umo-uje provoz cel ady oblast, o nich sami uivatel nepotebuj vdt vce, ne kolik v ten, kdo plat penzi, o ostatnch astncch penn ekono-miky. Expertn systmy umouj chod modern spolenosti a lovk nemus rozumt energetice, aby mohl svtit, nemus rozumt medicn, aby mohl bt oeten, a nemus se vyznat v prvu, aby mohly bt ped soudem hjeny jeho zjmy. Ve vech ppadech sta dvovat vdn odbornk stejn pevn, jako se dvuje tomu, e penzi, je lovk dnes vydl, bude moci tak ztra zaplatit.

Lid v modern spolenosti jsou stle vce zvisl na mechanismech, kter jsou tak rozshl, e je sami nepehldnou, a na vdn, kter je tak speciali-zovan, e si jeho platnost mohou jen st ovit. Opltkou za jejich dvru se jim dostv monost, kter nemli v dobch, kdy ili svzni svoj loka-litou a byli podzeni rytmu asu, kter v n bez ohledu na okoln dn svm

22

vlastnm tempem plynul. Dvra v obecn systmy je pro ivot modernho lovka prv tak dleit, jako bvala dve dvra v konkrtn osoby, s nimi lid ve sv lokalit pichzeli do kontaktu. Giddens ukazuje, jakmi zpsoby se dvra v abstraktn systmy udruje a jak velk vznam m tato dvra pro pocit ontologickho bezpe lovka. Dvra ve zmnn systmy je proto tak douc, e jejm opakem nen pouh nedvra, nbr zkost a strach, kter by jinak lovka doprovzely na kadm kroku ve svt, jen se stal natolik komplexn, e porozumt vem jeho aspektm se stalo pro laika i pro zce specializovan odbornky prakticky nemon.

Vcelku se Giddens domnv, e modern abstraktn systmy, kter vyvazuj jednn z jeho dvjch omezench mstnch a asovch kontext, poskytuj lovku mnohem vce bezpe, ne na kolik kdy mohl aspirovat v podmnkch tradin spolenosti. Tehdy se mohl spolhat jedin na pbuzensk systm, na vztahy v mstn komunit, na zaitou tradici a na to, co mu byla schopna dodat jeho nboensk vra. Takov svt byl naplnn etnmi zkostmi a ne-jistotami, nebo proda i lidsk nsil byly mimo kontrolu v mnohem vt me, ne je tomu dnes. Dvra v abstraktn systmy je podmnkou aso-prostorovho rozpojen a podmnkou existence velkch oblast pocitu bez-pe v kadodennm ivot, kter modern instituce ve srovnn s tradinm svtem nabzej (Giddens 1998: 104).

Giddens polemizuje s rozenm nzorem, jeho pvod je v konzervativ-nm mylen a podle nho jsou abstraktn systmy spojujc leny modern spolenosti vi lidem ciz a neptelsk. Nesouhlas s nzory, podle nich neosobnost tchto systm deformuje kadodenn ivot a zasahuje a do nejvnitnjch oblast intimity. Nesouhlas s tmi, kte spolu s Jrge-nem Habermasem tvrd, e abstraktn systmy kolonizuj it svt. Naopak, zdrazuje, nakolik se osobn ivot modernho lovka stal bohatm prv dky mechanismm, kter zprostedkovvaj vechny tyto neosobn systmy. Umouj nm udrovat kontakty s druhmi lidmi bez ohledu na vzdlenost, kter ns dl, a vyuvat pleitosti, kter by dve byly zcela nedosaiteln, ba naprosto nepedstaviteln. Stle vt mnostv lid tak me spojovat vhody ivota v urit lokalit s vhodami, je do kad lokality pinej globalizovan sociln vztahy.

Je pravda, pipout Giddens, e modern svt a mechanismy, je ho udr-uj v chodu, vytvej nov a specifick rizika, z nich mnoh dve lidem nehrozila. Prv za pomoci vyvazujcch systm lze vak tato rizika odha-dovat, propotat a minimalizovat nebezpe, je z nich plyne. Dvra v abs-traktn systmy se tak u napod stv dleitm pedpokladem spchu pi zvldn novch rizik.

Tyto systmy jsou pnosn tak v dalch ohledech. Modern lovk u neme vystait s omezenmi kontakty a pleitostmi, kter mu dvala jeho komunita, s omezenm okruhem lid, s nimi se v jejm rmci stkal, a s ome-zenm obzorem nboenstv, ve kter spolu s nimi vil. Vechny tradin

23

mechanismy dvry vrazn zeslbly. Je proto teba, aby dnen lovk dv-oval tm mechanismm, kter k dispozici m. kolem modernho indivi-dua, zbavenho opor komunity, je vytvet a petvet svoji vlastn identitu prv za pomoci abstraktnch systm, kter mu umouj jeho kadodenn ivot a usnaduj ho.6

1.2.4 rOzchOd akTra Se SySTmem (aLaiN TOuraiNe)

Zatmco Anthony Giddens, vren v tomto bod tradici konsensulnch teori, spatuje v abstraktnch strukturch modern spolenosti prvky, kter umouj lidsk jednn a roziuj jeho monosti, druh velk sociologick tradice, teorie konfliktu, v nich vid naopak nstroje dohledu a kontroly, je psob na sociln aktry utlaiv, omezuj je v jejich autonomii a orientuj je smrem k takovm hodnotm a takovmu jednn, kter je v zjmu sebe-reprodukce systmu a tak v zjmu tch, kdo z danho systmu profituj.7 Z tchto mylenkovch zdroj erp sv pojet modernity jeden ze souas-nch pednch francouzskch sociolog Alain Touraine.

Touraine shrnul nejplnji sv nzory na povahu modern spolenosti v prci Critique de la modernit (1992).8 Zatmco Giddens ve svm pojet zd-razuje pnos abstraktnch systm, je lidem umouj voln pekraovat bariry prostoru a asu, Touraine prv naopak klade draz na nebezpen vlastnosti tchto systm. Vychz pitom z poznn kritick sociologie, kter odhalila nsil za dem, represi za konsensem, iracionalitu v modernizaci, soukrom zjem uvnit obecnch princip (Touraine 1984: 25).

V protikladu ke Giddensovi charakterizuje Touraine modern dobu niko-liv jako symbizu individu a abstraktnch systm, nbr hovo o narstajc separaci systmu spolenosti od svta subjektivity.

Ponaje Augustem Comtem snili sociologov o novm du, kter zaad jednotlivce, jen se v revolucch emancipoval od starch pomr, do novho celku tak dokonale, jako to bylo zvykem v tradin spolenosti. Odtud vechno to voln po sociln integrit, kter je pr osudov ohroena rozmachem modernho individualismu. Touraine s tmto vkladem nesouhlas. Integrita

6 Krom asoprostorovho rozpojen a vyvazovn aktivit z loklnch kontext povau-je Giddens za tet rozhodujc znak modernity jej reflexivitu. Tmto jevem se budeme podrobnji zabvat v kapitole 10, vnovan problematice reflexivn modernizace.7 Konsensuln teorie chpou vztahy lid v rmci spolenosti jako hru, na kter vichni zastnn vydlvaj, by jejich zisk me bt vce i mn vrazn odstupovn. Teorie konfliktu povauj naopak souit lid za hru, v n zisky jednch jsou dosahovny vdy na kor druhch, a se to dje skrze ekonomick vykoisovn, politickou dominaci, i skrze jinou formu socilnho zvhodnn jednch a diskriminace druhch.8 Podobn jako Giddens tak Touraine v 90. letech 20. stolet systematizoval mylenky, vysloven v pracch z let osmdestch a dvjch. Tourainovo pojet modern spolenosti je v zkladnch rysech obsaeno ji v jeho prci Le retour de l acteur (1984).

24

modernho systmu nen zdaleka tak douc, jak se obvykle tvrd, a akti-vity modernch individu nejsou na druh stran zdaleka tak rozkladn a pro systm nebezpen, jak se obecn pedpokld.

Integrita modernho systmu, kter je podle Anthonyho Giddense vytv-ena dvma typy vyvazujcch mechanism (symbolickmi znaky a expertnm vdnm), spov ve skutenosti, konstatuje Touraine, vhradn na vysoce elov, instrumentln racionalit. Ve jmnu rozumu jsou prosazovny stle innj zpsoby vroby, vkonu moci a aplikace technickho, expertnho vdn. Tomuto vtznmu taen rozumu m ustoupit vechno, co nen kal-kulovateln, upotebiteln, vyuiteln, bezprostedn ziskov. Tak lovk m bt podzen tmto kritrim, m bt pemnn v pouh lidsk zdroj, pi-praven spolu s ostatnmi zdroji slouit stle vy vkonnosti systmu, co dajn prospv obma stranm, tedy systmu i jeho lenm.

Ve skutenosti si vak modern systm svmi leny pouze poslouil pi sledovn svch vlastnch, zcela neosobnch zjm. Modernmu lovku je umonno opjet se individualismem pesn v takov me, v jak je to pro systm nejprospnj. Nadvlda nad individuem je mn brutln, ne byla v tradinch spolenostech. To vak neznamen, e je men. Je jen mnohem rafinovanj ne dve. Technokratick aparty (Giddensovy expertn sys-tmy) maj schopnost vyvolvat poptvku po prv takov nabdce, kterou je pro n vhodn poskytovat. Dok vyvolvat v domnle nezvislch indivi-duch urit poteby a tm zasahuj pmo do kulturnho vymezen hodnot, zatmco v ranjch fzch modernity se omezovaly jen na oblast vztah vroby a distribuce zbo (Touraine 1984: 171).

Tradin spolenost nepipoutla u svch len plin individualismus, modern spolenost jej vemon podporuje, avak vyuv ho takovm zp-sobem, e jej tm naprosto diskredituje. Jinmi slovy: Modern spolenost nen individualistick snad proto, e je racionalistick, sekularizovan a ori-entovan smrem ke stle vy produkci. Je naopak individualistick i pes to, e je orientovna prv tmto smrem, a pevaujc individualismus je touto jej orientac deformovn.

V lovku je vak nco, v Touraine, co nelze redukovat na pouh kalkul, na vyuitelnost a snadnou pouitelnost. Cel djiny modernity jsou svrem mezi racionalizac, provdnou ve jmnu celku, jeho prosperity, jeho rstu, a subjektivac, tedy obrany hodnot, je jsou z hlediska tchto cl vysloven neuiten. Prv v tomto rozporu, kter se neustle zostuje, spov, pod-le Touraina, roztrka mezi systmem a aktrem, kter je pro modern spole-nost charakteristick.

Tourainova koncepce modernity je, jak vidno, zcela protikladn koncep-ci Giddensov. Anthony Giddens spatuje v neosobnch systmech pro-stedky, kter umouj stle vtmu potu lid spojovat vhody ivota v lo-kalit s praktickmi vhodami, je pin globln propojen ekonomickch, obchodnch, kulturnch a mnoha dalch aktivit. Modern lovk by nemohl

25

uvat ani svho soukrom bez vydatn pomoci abstraktnch systm, kter mu pinej stle nov vhody a stle zajmavj impulsy. Giddens odmt nazvat toto zvyovn lidskch monost kolonizac soukrom.

Touraine naopak tvrd, e abstraktn systmy vyuvaj, ba pmo zneu-vaj vechny sv leny tm, e na prvn msto v jejich ebku hodnot kladou snahu maximalizovat bezprostedn zisk, a tm automaticky devalvuj vechny ostatn hodnoty, kter s ekonomickm ziskem nesouvis. V takto deformova-nm svt pitom systm obohacuje jen nkter a in tak na kor vech ostat-nch. Giddensovo rozpojen asu a prostoru nepin stejn vhody vem, pispv naopak ke vzniku novch mocenskch asymetri. Jak nevidt v tto situaci regresi zpt ke spolenostem, v nich mocn a lid ili v oddlench sv-tech? Na jedn stran to byl svt vtznch vlenk, na druh svt obyejnch lid uzavench ve svch mstnch spoleenstvch (Touraine 1992: 14).

Roztrka mezi systmem a aktrem vede na jedn stran ke snahm raci-onalizovat systm tm, e ve lidsk v nm bude potlaeno, na stran druh vede ke snaze individu vycouvat z takto nevldnho svta do svho soukrom a tam se buto oddvat trznivm vahm o sv identit, anebo se ukjet v narcistnm pitvn sv vlastn jedinenosti, poppad budovat pocit vlastn vlunosti v prosted komunitnch ghett sdruujcch hrstku tch, kdo se povauj za vyvolen.

Alternativu takto neuten situace nevid Touraine v nvratu ke starm masovm hnutm, kter sebevdom hovoila jmnem budoucnosti a po-kroku, povaovala se za ztlesnn a vyvrcholen smyslu djin, chtla dobt moc a dit bh vech vc. Tato masov hnut se diskreditovala, nebo spo-lenost se pro n stala jen novm idolem, kter po vzoru starch bostev vyadoval krut lidsk obti.

Veker nadje vkld Touraine v nov sociln hnut, jako jsou feministky, ekologov a mnoho dalch hnut, kter hovo jen svm vlastnm jmnem a jejich lenov se doaduj pouze prva bt sami sebou. Nejde jim o to, pi-pravit lep ivot kdesi ve vzdlen budoucnosti, chtj zat t jinak ihned. Nvrat aktra tak nem dobyvan charakter, je to naopak kolektivn obrann reakce proti snahm systmu poddit sv jednorozmrn logice rstu usku-teovanho pro rst ve ostatn, a to vetn zmrn pstovan iluze indi-viduality u svch len. Subjekt se vrac jako protihr modern spolenosti v podob hnut, kter protestuj proti degradaci lovka na nstroj produkce i na jednotku konzumu. Takov hnut nesmuj k ovldnut spolenosti, nbr usiluj o ochranu svch individulnch i kolektivnch svobod proti tlakm zdnliv vemocnho systmu. Tato hnut nejsou iracionln, nevy-stupuj proti rozumu, pouze bytostn nesouhlas s tm, aby byl rozum zapojen vlun do apartu zen, kter se sna kontrolovat toky penz, investic, zbo a informac a deklasovat subjekt na pouh lidsk zdroj, jen m jedi-nou svobodu poslun se vem tmto tokm podvolovat, adaptovat se na n.

26

Jak vidno, Giddensova a Tourainova koncepce modernity pedstavuj dv zcela odlin interpretace proces, je stoj v jdru utven modern spo-lenosti, tedy procesu individualizace a generalizace. Zatmco Giddens spat-uje v individualizaci neustl roziovn prostoru volby, jen se rozprostr ped kadm jednotlivcem, Touraine vid v tomt procesu uritou lest, s jej pomoc systm vyuv pro poteby sv samoeln reprodukce co nejinnji a s co nejnimi nklady prv energii svch len. Zatmco pro Giddense pedstavuje generalizace spoleenskch vztah zkladn pedpoklad pro povznesen a obohacen ivot uzavench dve v tsnch hranicch loka-lity, pro Touraina znamen tent proces velkou hrozbu hrozbu toho, e mainerie systmu, dcho se jen zjmem sv vlastn sebereprodukce, rozdrt kad pokus o zchranu tch hodnot, kter se nedaj pevst ani na vzorec ekonomick rentability, ani na formulky technick innosti.

V celch djinch sociologie se toto odlin pojet modernity stetv a utkv a kad krize spolenosti (ta, kter stla na potku modernity, i ta, kterou provme v souasn dob) souboj tchto dvou odlinch stanovisek jen umocuje a dle vyhrocuje.

1.3 periOdizace vvOje mOderNiTy

Modern spolenost prola za uplynulch dv st let nkolika fzemi, v je-jich prbhu se vrazn promovala.9 Vchoz fze modernity (omezen liberln modernita) je charakteristick pro konec osmnctho stolet a pro prvn dv tetiny stolet devatenctho, kdy vtinu obyvatel zem, je proly prmyslovou a politickou revoluc a doprovodnmi socilnmi procesy, tvo vykoenn a neplnoprvn masy, kter stoj na samm okraji spolenosti. Ve druh fzi (organizovan modernita), je pon na sklonku devatenctho stolet a rozvj se v prvch dvou tetinch stolet dvactho, se postupn da tyto masy sociln integrovat, ovem za cenu vraznch strukturnch zmn, kter mimo jin podporuj trend k byrokratizaci spolenosti. Tet fze, je se rozvj pedevm od posledn tvrtiny dvactho stolet, je nesena kritikou byrokratizovan modernity a pstuje rtoriku dal individualizace a nov fze emancipace jednotlivc od utlaivho psoben socilnch struktur. Tak

9 Nae periodizace vychz z prac nmeckho sociologa Petera Wagnera, v nich jsou promny modern spolenosti shrnuty velmi pehledn a ve vazb na vvoj spoleensko-vdnho poznn. Jedn se o Wagnerovu prci Soziologie der Moderne (1995) a o jeho poz-dj knihu A History and Theory of the Social Sciences (2001), v n sv teze dopluje a roz-vj. Ani Wagnerova periodizace ovem nen zcela pvodn. Ji v prvn polovin sedmde-stch let 20. stolet pouv kupkladu Jrgen Habermas pojm pozdn kapitalismus, sttn regulovan kapitalismus i organizovan kapitalismus pro oznaen te fze vvoje modern spolenosti, kterou Wagner nazv organizovanou modernitou. Wagne-rv termn omezen liberln modernita je zase obdobou Habermasova liberlnho kapitalismu. Ble viz J. Habermas (2000).

27

toto obdob, je prv provme, m vrazn ambivalentn charakter a jeho vvoj zstv oteven. Rozhoduje se v nm o tom, zda se bude realizovat projekt dal a univerzlnj liberalizace cel spolenosti a emancipace jejch len, anebo zda se umocn riziko rozkladu instituc a rozpadu sociln sou-drnosti, kter doprovz modern spolenost od jejho potku.

Vvoj modern spolenosti je pitom od potku pedmtem dvou zsadn odlinch interpretac, je se oste li v hodnocen dopad revoluc, kter stly u jejho zrodu. Na jedn stran je to diskurs osvobozen, kter zd-razuje emancipan charakter modernity oproti spolenosti tradin. Podle nj modern pomry osvobozuj lidsk vdn od povr, leny spolenosti od despotismu starho reimu a ekonomick subjekty od peilch forem hos-podsk reglementace.

Opan diskurs kontroly a dohledu hovo o novch formch disciplini-zace, kter svou rafinovanost a znevolujcm dopadem pekrauj dokonce i to, co bylo praktikovno ve spolenostech pedmodernch. Podle tohoto diskursu modern pomry pinej masovou manipulaci vdomm oban, pinej nov, skryt a nenpadnj, o to vak innj a vudyptomnj formy moci a pod zminkou rozvoje ekonomick svobody vedou k prohlubo-vn sociln nerovnosti.

Diskurs osvobozen a diskurs disciplinizace se navzjem stetvaj tm nekompromisnji, m je zejmj, e znik starho, pirozenho du je doprovzen ustavenm du novho a umlho, zatenho vemi chybami lidskho rozhodovn. Nutnost njakm zpsobem se nov organizovat plyne pitom ze stejnch okolnost jako vt svoboda individu, tedy z rozpadu tra-dinch struktur.

Jak vznik vtho prostoru pro individua (proces individualizace), tak tak novou formu organizovn spolenosti (proces generalizace) lze hodnotit jak kladn, tak tak zporn. Individualizace pin vce svobody a pocit autenti-city, zrove vak tak vce nejistoty, riziko osamn a pocity odcizen. Gene-ralizace pin vy efektivitu a vn vy stupe racionality do vech lid-skch innost, zrove vak v sob skrv tak nov formy dohledu, innj zpsoby manipulace a kontroly lidskho jednn i mylen.

Ob tato klasick interpretan schmata, vyrstajc ji z pohled osv-censtv a konzervatismu, se v dnen fzi vvoje stetvaj pi hodnocen zsadnch promn na doby, jejich nositeli jsou proces globalizace, nstup spolenosti st a s nimi spojen krize socilnho sttu. Diskurs osvobozen vid v tchto procesech pokraujc tendenci k emancipaci, autonomii a se-berealizaci individu. Diskurs disciplinizace v nich spatuje nejen riziko pro integritu spolenosti, ale t hrozbu pro integritu samotnch individu, daj-nch vtz procesu modernizace.

28

1.3.1 OmezeN LiberLN mOderNiTa

Modern spolenost pstuje od potku rtoriku prv a svobod, kter klade proti bezprv a nesvobod spolenost tradinch. Socilnm nositelem tto rtoriky jsou pedevm mansk vrstvy, kter v pedrevolunch pomrech trply vraznou statusovou inkonzistenc: jejich privilegovan majetkov pomry byly v ostrm protikladu s diskriminovanou pozic v oblasti moci a vkonu prva.

Projekt liberalismu se proto snail uinit ze soukromho vlastnictv a svo-bodnho podnikn zruku vech obanskch a politickch svobod. I po pdu stavovskch barir, kter uspokojil nov, majetn tdy, zstvaly vak ni, nemajetn vrstvy vrazn znevhodnny a nemohly pln participovat na uni-verzln proklamovanch svobodch prv z dvodu sv majetkov nedosta-tenosti. Faktick vylouen tchto nich vrstev (a spolu s nimi tak en, etnickch menin a nebloskho obyvatelstva) z liberlnho du bylo hlav-nm tmatem veejnch diskus a politickch boj prakticky po cel 19. sto-let.

Liberln ideologie nedokzala dostaten reflektovat nov protiklad, jen spoval pmo v zkladech rodc se modern spolenosti. Nov privi-legovan vrstvy (omezen v zsad na dospl, zmon, bl mue, hlavy domcnost) ztotonil standardn liberalismus s obanem obecn. Pouze jim piznval dostatek rozumu a zodpovdnosti, je jsou nezbytnm pedpokla-dem k uplatovn obanskch prv a svobod. Vechny ostatn vrstvy, tedy pedevm nemajetn, dlnky, eny a neblosk obyvatelstvo, liberlov ze svho projektu fakticky vyluovali, piznvali jim men ast na rozumu, pitali jim nedostatek sebekontroly a obvali se jejich destabilizujcho vlivu na podek a spoleensk d.

Rodc se sociologie reagovala v prvn polovin 19. stolet prv na tento protiklad mezi univerzln rtorikou liberalismu a faktickm vylouenm vtiny spolenosti z liberlnch podk. Jej reakce pitom byly rozmanit a obshly celou klu politickho spektra. Herbert Spencer zalenil opti-mistick tos liberln ideologie do abstraktnho schmatu evolucionismu. Auguste Comte zpochybnil liberln nadazovn rozumu nad citem, stejn tak jako upednostnn individua ped spolenost a zpochybnil tak ped-stavu evolucionismu o nevratnosti funkn diferenciace spolenosti. Konen Karel Marx podrobil radikln kritice domnlou univerzlnost liberln ide-ologie a postavil proti n zjmy tch, kdo byli v tto spolenosti fakticky dis-kriminovni. Comte s Marxem, kad ze svho pohledu, tak pedpovdli smovn liberln spolenosti k prvn krizi modernity a pedpovdli tak, kad z nich ovem jen sten a v dobov podmnnch termnech, nkter rysy nov sociln reality, je z tto krize vykrystalizovala.

29

1.3.2 prvN krize mOderNiTy

Realita omezen liberln modernity poloviny 19. stolet znamenala vykoe-nn pro masy tch, kdo z dvodu majetkovch, i kvli pohlav anebo rase nesplovali podmnky pro plnoprvn zalenn do liberlnho du. Vznik nrodn otzky a otzky sociln je nutno chpat prv v tomto kontextu. Rozvoj dlnickho hnut a hnut nrodnho ml umonit masm neprivile-govanch zskat novou identitu a ml zalenit tyto poetn vrstvy do univer-zlnho projektu modernity. Prvn krize modernity se rozvj a postupn sl v posledn tetin devatenctho stolet a kulminuje na pelomu stolet deva-tenctho a dvactho. Tato krize vznik z protestu tch, kdo byli vytreni z tradinch socilnch vazeb, ale zrove zstvali vyloueni z novho du, a kdo se drazn doadovali optovnho zalenn.

Ideologie liberalismu v tomto bod a v tto dob vrazn selhvala. Podle tto ideologie se mli jednotlivci prun a aktivn pizpsobovat novm pod-mnkm a individuln vyuvat nabytch svobod ke stle lep adaptaci na modern pomry. Poetn a znejistl masy vak msto tohoto doporuen hledaly ztracen jistoty v nov kolektivn identit typu tdy i nroda. Na vech stranch tak roste stupe sociln organizovanosti, co liberln teorie politiky a ekonomiky nepedpokldala a co u Herberta Spencera a dalch liberl t doby vyvolvalo hlubokou skepsi.

Vznamnou roli socilnho a nrodnho koordintora sehrl stt, kter v tto dob stle vce vystupuje jako instituce pojiujc modernitu ped jejmi vlastnmi dsledky (Wagner 1995: 78). Stt, kter byl pvodn mocenskm nstrojem starho reimu, se stal nrodnm sttem a zrove se, ponaje sklonkem 19. stolet, zan v nkterch zemch Evropy promovat ve stt sociln. V hranicch jeho teritoria se cel spolenost nov organizuje a pro-stednictvm velkch formlnch organizac se zanaj distribuovat hodnoty a prva hlsan liberly i mezi dosud neplnoprvn vrstvy. V ad zem se roziuje hlasovac prvo, eny postupn zskvaj nrok na vzdln, sociln potebn jsou zaleovni do mechanism socilnho pojitn. Jak ukzala prvn svtov vlka, irok masy byly v rmci tohoto mechanismu pln zapo-jeny tak do procesu zabjen.

Prakticky vichni sociologov, tvoc sv teorie na pelomu 19. a 20. stolet, oste reflektuj krizi liberln pedstavy spolenosti jako souhrnu zcela auto-nomnch a jen na sebe sama odkzanch individu. Prv tak jako se spoleen-skovdn myslitel v prv polovin 19. stolet liili svm postojem k socilnm barirm, je tehdy vyplvaly z omezen liberln pedstavy modernity, li se koncem 19. stolet dal generace sociolog ve svm hodnocen dsledk toho, jak byla tato omezen pekonna.

Emile Durkheim v, e stt je nejvy instituc povolanou k vyeen soci-lnch, politickch i ekonomickch problm sv doby. Max Weber v tomto bod realisticky pitak, zrove vak neskrv hlubok obavy z byrokratizace

30

a dehumanizace, kterou modern politick a sprvn moc vykonvan v ma-sovm mtku s sebou pin. Vilfredo Pareto je vi sttu a jeho ambicm nejkrititj a zrove je v tomto ohledu nejcynitj, kdy se rezignovan domnv, e modern lovk si svj problematick dl v zsad zaslou.

Projevy prvn krize modernity se staly paradoxnm vystnm zsad samot-nho liberalismu. Svoboda, kterou liberlov hjili, byla toti tak svobodou pro zakldn masovch hnut a pro ustavovn formlnch organizac, kter vbec nefungovaly podle liberlnch pedstav o autonomii jednotlivc. Tyto organizace se rozvjely tak spn mimo jin prv proto, e slibovaly napl-nit bezezbytku dal poadavek ry liberalismu zvit efektivitu v jakkoliv oblasti lidsk innosti. Zvlt efektivn dokzaly a ji v podob tdy, i nrodnho sttu sniovat pocit vykoennosti, kter liberln revoluce u velkch skupin lid, vytrench z tradinch vazeb, vyvolala a prohlubovala. S tm, jak se pro vechny otevrala liberln zsada asti na prvech a svobo-dch, mnila se prudce forma tto asti. Touto novou formou se stvaj prv velk, byrokraticky uspodan organizace. Georg Simmel, kter komentuje nstup formlnch organizac v nejabstraktnj rovin, hovo v t dob o osudovm vtzstv formy nad obsahem, je je podstatou toho, co povao-val za tragdii kultury.

1.3.3 OrgaNizOvaN mOderNiTa

V prbhu 19. stolet se stle vce ukazovalo, e liberln recept v podob voln hry trnch sil nejene nezaru prosperitu cel spolenosti, ale nen ani schopen zabrnit novm formm nerovnosti a novm formm socilnho rozkladu. een zaalo bt spatovno ve vtm stupni sociln organizova-nosti, ne jak pipoutly politick a ekonomick teorie liberalismu. Vy organizovanost sice pmo z technickch dvod vyadovala urit omezen svobody jednotlivc ve prospch vt sladnosti kolektivnho sil, to vak nebylo vnmno jako njak zvltn jma tmi, kte v prbhu 19. stolet na liberlnch svobodch a prvech stejn nemli ast. Penesen drazu z in-dividulnch svobod smrem k organizovanmu sil pijmali jako cestu ke kolektivnmu vzestupu.10

Dky institucm organizovan modernity se v prbhu 20. stolet podailo nrodnm sttm snit mru nejistoty ve spolenosti a sociln integrovat velk skupiny lid vykoennch v dsledku prmyslov revoluce. V rmci nrodnho sttu a rodcho se sttu socilnho zskaly dve znevhodnn skupiny novou a pevnou kulturn a sociln identitu. K dosaen tchto cl poslouily konvencionalizace, tedy obecn systmy pravidel jednn a roz-

10 Tento motiv je v sociologick literatue popisovn v souvislosti s pechodem od starch stednch vrstev k novm stednm vrstvm, tedy vzhledem ke genezi organizanho lo-vka. Podrobnji viz J. Keller (2000).

31

hodovn, je bylo mono zcela univerzln aplikovat bez ohledu na speci-fick kontext konkrtnho prosted.11

Prv pomoc konvencionalizac vthla organizovan modernita prakticky vechna individua, ijc spolen na teritoriu sttu, do organizovanch prak-tik, uvnit kterch mli lenov spolenosti pi dodrovn pedepsanch konvenc, norem a pravidel zaruenu monost relativn vysok vzestupn mobility. Individuln svoboda aktr tak byla vpletena do pevnho rmce organizovanch praktik, co propjovalo cel konfiguraci znanou stabilitu (Wagner 1995: 131).

Idelem organizovan modernity bylo vthnout vechny ekonomicky aktivn do hry trnch sil v rmci zamstnaneck spolenosti. V rovin poli-tick bylo jejm idelem integrovat vechny obany do politick hry jakoto volie a sympatizanty politickch stran. V oblasti spoteby bylo clem demo-kratizovat standardn konzum a neustle posunovat hranice toho, co takov veobecn dostupn konzum obsahuje. V oblasti sociln bylo clem pokrt u veker populace standardn klu socilnch rizik. Konen v rovin spo-leenskovdnho poznn bylo clem identifikovat formln struktury orga-nizovan modernity a urit, v jakm smru psob tyto struktury na jednn svch individulnch len.

V tom, e vzali na vdom principy organizovan modernity, se projevo-val smysl pro realitu u sociolog typu Emila Durkheima, Vilfreda Pareta i Maxe Webera. Zrove vak tito myslitel zstvali vrni pvodnm my-lenkm liberalismu, a proto se snaili vymezit, jak prostor zstv i v rmci organizovan modernity vyhrazen individuu, jeho autonomii a seberealizaci. Ve vt i men me si pitom uvdomovali dvojznanost organizovan modernity, kter na jedn stran akceptovala autonomii a jedinenost indi-vidu, zrove vak z technickch dvod vyadovala pelivou koordinaci innosti velkho potu lid, z nich kad se ukzal bt v zsad nahraditel-nm a vce i mn libovoln zamnitelnm.

11 Pkladem modern konvencionalizace je stt a modern byrokracie, velk firmy a mo-nopoly, ale tak dlnick hnut, masov strana i odbory. Jinm pkladem je s dlnic a komunikan prostedky typu telegrafu i telefonu, masov mdia, i psov vroba zbo. Ve vech tchto ppadech omezuje konvencionalizace monost variac jednn a tm redukuje nejistotu jednajcch i provozovatel jednotlivch konvenc. Vechny kon-vencionalizace v zsad funguj na principu dlnice: roziuj dosaitelnou vzdlenost, vykupuj to vak rigidnmi nazenmi ohledn cesty, chovn na n a tak pstupu k n. Pitom vytvej neviditelnou bariru mezi uivateli a tmi, kdo pstup k dan konven-cionalizaci nemaj. Vechny konvencionalizace maj formu relativn jednoduchch sys-tm, kter mohou bt zaneseny opt podobn jako dlnice do jakhokoliv prosted, zcela bez ohledu na mstn svrz a jedinenost. Protoe nklady na pozen vech kon-vencionalizovanch systm jsou extrmn vysok, lze je pouvat jen pi masov aplikaci a nepetritm provozu. Tmto zpsobem konvencionalizovan systmy posiluj ten-dence ke standardizaci produkt a k homogenizaci vzorc jednn, tedy modeluj zptn sv vlastn uivatele a jejich oekvn podle poteb svho provozu.

32

1.3.4 druh krize mOderNiTy

Prvn krize, je postihla modernitu na pelomu 19. a 20. stolet, vyplynula z toho, e hodnoty liberalismu, jakmile se mly rozit masov, musely bt distribuovny zpsobem, kter tmto hodnotm bytostn odporoval. Namsto individualismu tento zpsob distribuce podporoval kolektivismus a namsto autonomie vynucoval psnou kooperaci innost jedinc podzench neo-sobnm clm velkch formlnch organizac.

Podobn sebedestruktivn rysy ovem vykazovala po svm vzniku tak organizovan modernita. Pes veker zdn kolektivismu v n dochz k ex-trmnmu nrstu individualizace. V podob rozvinutho socilnho sttu zajiuje spolenost pro vechny sv leny bezplatnou infrastrukturu, kter jim umouje etn individuln volby, a ji v oblasti vzdln, profesn kari-ry, i v kritickch uzlech ivotn drhy, jako je pozen rodiny, anebo naopak rozvod. Svm rozvtvenm systmem pojitn a socilnho zajitn pokrv spolenost ekonomicky vkonnch zem nemalou st rizik spojench se vemi tmito volbami, co jejm lenm usnaduje individualizovat jejich ivotn strategie. Prv skutenost, e sociln stt poskytuje sv zajitn individuln, sniuje v prmru nutnost udrovat sociln vazby ke druhm lidem, k rodin, pbuzenstvu i mstn komunit.

Potek druh krize modernity se datuje od konce edestch let 20. stolet, kdy je pspvek organizovan modernity k rozvoji individualismu naprosto pehlen a kdy sl kritika byrokracie a masov spolenosti, kter modernho lovka za pslib zajitn dajn zbavuj veker nezvislosti, spontaneity a autenticity.

Zatmco prvn krize modernity eila problm masovho socilnho vyko-enn (a lk na nj nachzela v organizovn a konvencionalizaci), druh krize naopak e problm plin vzanosti na organizace a plin thy konvenc. Lk na tyto neduhy je pitom spatovn v dal vln urychlen individualizace. Zatmco se tedy na konci 19. stolet jednalo o integraci soci-ln vykoennch, kte zoufale hledali svoji identitu, koncem 20. stolet se naopak usiluje o vykoenn ze vzorc organizovan modernity, je pr leny spolenosti pli svazuj a omezuj.

Nositeli tohoto novho voln po vt individualizaci nejsou vak zdaleka jen ti, kterm nevyhovovala rutina praktikovan v rmci sttnch, sprvnch, stranickch i firemnch byrokraci. Voln po ir autonomii, vt kreativit, dynaminosti a flexibilit se ozv stle draznji tak ze svta ekonomiky a zen. Umouje toti penet na samotn aktry stle vt dl nklad, je dve nesly soukrom firmy, ale tak sociln stt a dal organizace.12

12 O tom, jak pvodn levicov hesla osmaedestho roku byla v osmdestch a de-vadestch letech 20. stolet pevzata do slovnku firem a jejich manaer, pojednvaj podrobn Luc Boltanski a Eve Chiapello v prci Le nouvel esprit du capitalisme (1999).

33

Jestlie vvoj organizovan modernity lze popsat jako konvencionalizaci socilnho jednn uvnit hranic socilnch subsystm, pak druh krize modernity pin naopak erozi a rozosten hranic a spolu s tm proces dekonvencionalizace, i deregulace. Souasn dochz k erozi dvjch zklad kolektivn identity, tedy tdn pslunosti a lenstv v nrodnm sttu. Tyto procesy jsou opt interpretovny rzn, stle vak v tradici dvou protikladnch diskurs modernity.

Ti, kdo dvaj pednost diskursu osvobozen, hovo o pozitivnch tren-dech smrem k vt pluralizaci praktik, k vy flexibilit, k irmu prostoru pro svobodnou volbu a pro rozhodovn kadho nezvislho jednotlivce. Ddici diskursu disciplinizace hovo naopak o hrozbch, je se skrvaj za postupujc desorganizac spolenosti, za rostouc nestabilitou a za nrstem vudyptomn nejistoty.

Toto zdnliv zcela protikladn hodnocen dnen situace vychz ovem z podobnch vchodisek. Sociln realita ptomnosti je oproti e organizo-van modernity, kter kulminovala bhem ticeti povlench let, nesporn vrazn pohyblivj, je mnohem tkavj, nestlej, epizoditj, doas-nj, promnlivj, prchavj, na prvn pohled chaotick a s vvojem jen obtn pedpovditelnm. Neplat v n ada pravidel, je byla a dosud brna za dan, zaruen a pro vechny stejn zvazn.

Zatmco prv tbor odvozuje prv z tchto vlastnost dnen doby svou vru v to, e prostor svobody se ped kadm otevr v mnohem vtm rozsahu, ne bylo mysliteln kdykoliv v minulosti, tbor druh zdrazuje obrovskou nejistotu, kter tuto situaci na kadm kroku doprovz.

V obecn rovin se mohou pochopiteln ob hodnocen vzjemn doplo-vat, protoe si ve skutenosti tak zcela neodporuj. Aby vak byly podobn ana-lzy vskutku sociologick, musely by postoupit o krok dle a pokusit se urit, zdali jsou ance na vt svobodu a stejn tak rizika vt nejistoty a vtho ohroen rozdleny ve spolenosti nhodn, anebo jsou distribuovny podle uritch sociln podmnnch charakteristik. Jsou skuten prv ti, kdo byli zvhodnni vtmi monostmi volby, zrove t ohroeni vymi riziky? Neformuj se nhodou skupiny, kter zavaj vrazn vzrst nejistoty, ani je to kompenzovno rozenm prostoru pro vlastn volbu? A pokud existuj skupiny, kter jsou vystaveny osvobozujcm i omezujcm a znejisujcm fak-torm souasn, v jakm smru narst jejich svoboda a ve kterch ohledech roste naopak jejich ohroen? Od soustedn pozornosti prv na tyto otzky odvd sociologii mimo jin nstup takzvan postmodernho uvaovn.13

V kadm ppad je doprovodnm rysem druh krize modernity vrazn rozvolnn socilnch identit, kter se ustavily v dob organizovan moder-

13 O postmodern jako o vrazu rezignace na sociologick uchopen zmn probhajcch v souvislosti s nstupem druh krize modernity pojednme ble v souvislosti s analzou vvoje socilna v kapitole 10 tto prce.

34

nity. Tda a tdn vdom, kter byly v dob klasick sociologie vznamnm prvkem pi budovn sociln identity a pedstavovaly hranice, podl nich probhalo vnitn rozdlen spolenosti, ztrcej sv pevn obrysy. Slbne tak sociln stt, kter byl spolu s nrodnm prvkem nemn vznamn pro budovn kulturn identity a kter slouil smrem navenek k odlien len spolenosti od nelen.

Slbnut tchto dvou dve tak vznamnch souadnic sociln orientace ovem neznamen, e spolu s nimi miz problmy, na n v dvjch fzch modernity tyto instituce odpovdaly. Sociln tdy slbnou, ale sociln nerov-nosti se rozhodn nezmruj, spe narstaj. Nrodn stty slbnou, avak poteba nleen se oproti minulosti rovn nezmruje. Velk st chaosu a nepehlednosti dnen konstelace je prv dsledkem petrvvn starch problm a souasn poklesu vznamu, i pmo kolapsu tch instituc, jich bylo k een tchto problm v dvjch fzch modernity vyuvno.

1.3.5 NSTup SpOLeNOSTi ST

een druh krize modernity je spatovno v nahrazen velkch formlnch, vysoce centralizovanch a byrokratizovanch organizac prunmi, pohybli-vmi a mnlivmi stmi.14 Takov st byly aplikovny nejprve ve firemn oblasti a manaersk filozofie osmdestch a devadestch let 20. stolet je l jako hypermodern uspodn, kde namsto hierarchie, strnulosti, p-kaznictv a plnovn nastupuje vertikln propojen, npaditost, iniciativnost a velk schopnost improvizace.15 Ve firemn oblasti vznikaj st z formlnch organizac prost tm, e dic centrum velkch firem se zbavuje zbytku hie-rarchicky lenn pyramidln firemn struktury a podle poteby se doasn napojuje na s drobnch subdodavatel a poskytovatel slueb. Odpad tak nutnost vydrovat dohlec a dic apart stedn rovn, nebo subdoda-vatel vrobk a slueb si vzjemnou konkurenc sami nad sebou vykonvaj dohled. Externalizace maximlnho potu funkc na autonomn subdodava-tele umouje nahradit hierarchickou kontrolu kontrolou trnho typu.

14 Zatm sociologicky nejdkladnj prci o nstupu spolenosti st pedstavuje trojdln monografie Manuela Castellse nazvan The Rise of the Network Society (1996). Ble o pro-blematice st viz kapitola 11 tto prce.15 Luc Boltanski a Eve Chiapello v ji vzpomenut prci z roku 1999 konstatuj urit paradox vzniku filozofie st. Do manaersk literatury byl slovnk st penesen z hesel a poadavk levice konce edestch let. To, co mlo slouit k vt emancipaci zamst-nanc, bylo pouito ke zven profitu z investovanho kapitlu. Napklad heslo autono-mie umonilo snit nklady na kontrolu drazem na sebekontrolu zamstnanc. Poa-davek autenticity byl peloen jako nvod k diverzifikaci zbo a k jeho vrob v men-ch srich. Pod heslem osvobozen byla odstraovna tabu, je dosud brnila zpenit nkter morln povliv druhy zbo a zbavy. A konen heslo kreativity umonilo ve vy me vykoisovat schopnost imaginace.

35

Diskurs osvobozen tyto organizan promny jednoznan vt a spatuje v nich nvrat ke svobodnmu kontraktu, uzavranmu vdy ppad od p-padu mezi dvma formln zcela rovnmi stranami. V zrcadle tohoto dis-kursu jsou st nehierarchickm, zcela rovnostskm uspodnm, v jeho rmci m kad z astnk naprosto stejn prvo navazovat kontakty s km-koliv druhm a udrovat je po tak dlouhou dobu, po kterou je pro nj dan kontrakt vhodn. St tak dajn vedou k demokratizaci hospodskho ivota, nebo vem svm astnkm dvaj naprosto stejn prva a zcela stejn monosti.

Diskurs disciplinizace naopak upozoruje na to, e zethlen firem, dosahovan tmto zpsobem, vbec neznamen, e centra firem se stvaj mn mocnmi, ne byla dve, a e v jednnch se svmi subdodavateli a po-skytovateli slueb vystupuj jako rovn s rovnm. Velk firmy se nerozpoutj v moi kontrakt, uzavranch mezi sob rovnmi v prosted istho trhu. Naopak, i po zruen dvj organizan hierarchie existuje vrazn mocen-sk asymetrie mezi centry velkch firem a subdodavatelskou periferi. Tato asymetrie dokonce neustle narst, nebo slab astnci st jsou nuceni navzjem si v tvrd konkurenci sret sv nklady i nroky, zatmco domi-nantn astnci mohou sv vjimen postaven upevovat nejrznjmi dohodami o spoluprci, rozdlovnm trh i pmo fzemi.

Z oblasti ekonomiky se sov uspodn i do jinch sfr spoleensk reprodukce, a to vetn oblasti sociln, kde tento proces zce souvis s kriz zamstnaneck spolenosti, s kriz socilnho sttu, s problematikou nov chudoby, marginality a exkluze.16

Z hlediska sociologick teorie je nyn podstatn rozhodnout, do jak mry nstup st znamen zpochybnn logiky konvencionalizace. Pokud by se ukzalo, e st pouze spornji a s vtm ziskem pro nkter sv astnky napluj stejn funkce, jak dve plnily konvencionalizovan organizace, pak mezi organizovanou modernitou a spolenost st je rozdl jen nepodstatn. St by pak slouily jen jako kosmetick prava, jejm clem je zastt napt mezi abstraktnmi systmy reprodukce modernity a zjmy a potebami kon-krtnch individulnch aktr. St by v tomto ppad umoovaly pen-et z tchto obecnch systm na samotn aktry odpovdnost za ve, co je na systmech reprodukce modernity neuspokojiv a problematick. Veker odpovdnost za rizika plozen modern spolenost by tak byla externalizo-vna stejn spolehliv, jako jsou prostednictvm st externalizovny nklady velkch firem a organizac. St by v tomto ppad byly jen jakmisi masko-vacmi stmi, jimi by se kryly narstajc vnitn rozpory modernity.

Pokud se naopak uke, e fungovn st vede k radikln dekonvenciona-lizaci, pak by nstup spolenosti st znamenal podobnou historickou revo-luci, jakou bylo nahrazen tradin spolenosti spolenost modern. V tomto

16 O dsledcch tohoto vvoje pro oblast sociln pojednv ble kapitola 12 tto prce.

36

ppad bychom skuten stli v jistm slova smyslu na prahu spolenosti post-modern a sociologie, pokud by tento historick pelom vbec peila, by musela bt zaloena na njakch zcela novch a dosud neznmch zkla-dech. Prakticky vechny jej pedpoklady o fungovn (modern) spolenosti by toti byly pmo v koenech zpochybnny. V tomto ppad by bylo nutno brt zcela vn varovn: Jestlie postmoderna znamen zpochybnn jak-koliv monosti poskytnout validn reprezentaci socilnho svta, pak termn postmodern sociologie by odporoval sm sob (Wagner 2001: 164).

1.4 rOzpOrN myLeNkOv ddicTv OSvceNSTv a kONzervaTiSmuS

Procesy individualizace a diferenciace podsystm, kter tvo ze sociologic-kho hlediska nejpznanj rysy modern spolenosti, spolu zce souvisej. Ve stejn me, v jak se autonomizuje sfra politiky, ekonomiky, i vdeckho poznn, aby fungovaly kad podle svch vlastnch princip, vymauje se jednotlivec z komunitnho prosted, do nho byl dve zasazen a s nm do znan mry splval.

Rozpad relativn nediferencovanch tradinch pospolitost vyvolal na prahu modernity dvoj protikladnou reakci. Osvcenstv ho jednoznan pi-vtalo a postavilo na nm svoji vd ideu mylenku pokroku. Konzervativn mylen naopak tento proces odmtlo a do vech svch zkladnch kategori zabudovalo vrazn protest proti takovmu vvoji.

Sociologie vznikla z obou tchto mylenkovch tradic a pokusila se jich obou vyut ve svm sil o smen du a vvoje, sociln statiky a sociln dynamiky. Klasit sociologov spolu s osvcenci uznvaj, e modern svt je oddlen od pedchozch spolenost hlubokou propast, za kterou se ji nelze vrtit. Zrove ovem spolu s konzervativci oceuj ctyhodnou sta-bilitu, s n se tradin d dokzal po nesetn generace stle znovu repro-dukovat. Prvky osvcenstv a prvky konzervatismu nalezneme u jednotlivch sociolog ptomny v rznm pomru, a jestlie u Augusta Comta nakonec pevil mystick konzervatismus, Karel Marx zstal ze vech klasik socio-logie nejvce zavzn racionalit osvcenstv.

1.4.1 zkLadN kaTegOrie OSvceNSTv a kONzervaTiSmu

Je pravda, e osvcenstv nahradilo vru rozumem, nen to vak pravda cel. Pesnj je ci, e osvcenstv nahradilo vru v boha vrou v pokrok. Zkladem tto nov, osvcen vry byla hlubok dvra v to, e spolenost m schopnost sebeorganizace. Pot, co star forma spolenosti ztratila svoji pvodn vita-litu a definitivn upadla, doke historie vytvoit z desorganizace zcela novou a spnj podobu socilnho a morlnho du. Mylenka pokroku se tak rod jako sekularizovan verze ideje bo prozetelnosti.

37

Jestlie osvcenstv nahrazuje nadpirozen pirozenm, nboenstv vdou a bosk prvo prvem pirozenm, nen v tom naprost ztrta kontinuity s nboenskm mylenm. Proda je osvcenci uctvna podobn exalto-van jako bh vcmi a osvcensk rozum je ddicem kesansk due minimln v tom smyslu, e pedstavuje vlastnost, j se lovk naprosto li od ostatnch tvor. Prv tak jako nboenstv piznvalo dui vem lidem, osvcenci stanov, e lidsk povaha je vude stejn rozumn, rozdly jsou jen povrchn, druhotn, a ji jsou zpsobeny historickmi nhodami, pedsudky, i loklnmi zvltnostmi.

Vru ve spasen nahradila u osvcenc vra v nekonen monosti zdokonalo-vn lovka a cel lidsk spolenosti. Pokrok, kter byl poven na hlavn zkon spolenosti, neznamen nic jinho, ne e kad nsledujc obdob je rozvi-nutj, ne bylo obdob pedchoz. Kad nsledujc epocha m tedy ble ke stavu dokonalosti, kter je jen sekularizovanm vrazem pro individuln i ko-lektivn spsu.

stednm idelem osvcenc se stala realizace humanity, tedy principu, kter pedstavuje pozemsk ztlesnn rozumu. Jakkoliv spoleensk instituce m v pedstavch osvcenc sv oprvnn pouze tehdy, pispv-li k rozvoji lidsk osobnosti, tedy stoj-li dsledn ve slubch rozumu.

Osvcensk vzvn rozumu bylo modern v tom smyslu, e jednoznan podporovalo proces individualizace stejn jako proces funkn diferenciace podsystm. V osvobozen individua ze socilnch tlak zddnch z minulosti a v jeho emancipaci od ducha tradice spatovali osvcenci zpsob, jak rozumu uvolnit cestu k tomu, aby spolenost nov zrekonstruoval a pivedl ji k vt a dokonalej harmonii, ne jak vldla ve spolenosti tradin. Kritika ped-sudk, povr a zddnch privilegi byla podstatnou soust a pedpokladem takov rekonstrukce. Vychzela z konstatovn, e minul pomry neodpovdaly lidsk povaze, tedy e byly mlo rozumn.

Osvcenci se stali v uritm ohledu pedchdci vech pozdjch kritik a kri-tik, je modern doba v hojnm potu pin. Jejich odsouzen minulch pomr bylo toti mnohem jednoznanj, konkrtnj a pesvdivj ne jejich ped-stavy o tom, jak by mly vypadat pomry do budoucna douc. V tchto ped-stavch byli a pli neurit a nejednou frzovit. Jejich kritika spoleenskch pomr, doprovzen vrou v rozum, je neustle stavla ped stejn problm, s jakm se muselo vyrovnvat kesanstv, mlo-li sladit pedstavu o dobrot a vemohoucnosti bo s evidenc zla ve svt, jen byl bohem stvoen. Osvcenci museli zase vysvtlit, jak je mon, e ve svt, jen se d zkony rozumu, existuje tolik povr, pedsudk a iracionality. V ppad kesan i osvcenc je vysvtlen podno skrze koncepci odcizen, kdy vtvor se obrac proti svmu uren a proti svmu tvrci, zatmco teprve pekonn odcizen v budouc rozumn uspo-dan spolenosti povede k obnoven pvodn harmonick jednoty.

Osvcenci eili tuto otzku podobn jako kesan. Zatmco kesan spatovali pinu zla v absenci vry v boha a chtli zlo odstranit enm vry,

38

osvcenci nalzaj pvod veho zla v lidsk nevdomosti, v absenci rozumu, a chtj je odstranit podobn misijnm zpsobem, pomoc vzdlvn a osv-ty.17

Konzervativn mylen nepijalo procesy individualizace a diferenciace s porozumnm a ve vech bodech s osvcenstvm polemizuje. Velmi zeteln si uvdomovalo, e diferenciace podsystm znamen degradaci nboenstv z hlavnho svornku cel pospolitosti se nboenstv mlo stt jen soukro-mou zleitost vcch. Proces individualizace je pro konzervativce stejn nepijateln, protoe vede k zmn vznamu celku a jeho st. Na rozdl od osvcenc se konzervativci nedomnvaj, e instituce spolenosti jsou zde pro lovka a maj bt mnny podle jeho pn. Instituce typu rodiny, crkve, komunity i nroda jsou naopak vznamnj ne jejich lenov, nebo ka-dho z nich bezezbytku formuj a petrvvaj. Za ve, m individuum je, vd spolenosti a nebt j, jednotlivec se svmi hodnotami by vbec neexistoval. Individuum je tedy v jistm smyslu jen abstrakc, produktem psoben spole-enskch vztah a instituc. Problm odcizen m proto u konzervativc zcela jinou podobu ne v mylen osvcenc. Z pohledu konzervativnch myslitel il lovk v souladu se spolenost, dokud nepily modern revoluce. Teprve jejich vinou a v dsledku rozbourn starch instituc, je byly pro sv leny bla-hodrn, zaali lid strdat. Ztratili v nich dvrn znm opory, bez kterch jim spolenost pipad nesmysln a ciz. Modern spolenost se svm kultem rozumu tak pin odcizen v podob sociln a morln desintegrace. Peko-nat toto odcizen znamen vrtit se k tradinm formm lidskho souit.

Rozum m podle konzervativc jen rozkladn tendence a nen mon na nm zaloit dn trval spoleenstv. Kad takov spoleenstv je dreno pohromad pedevm vzjemnmi city, sympatiemi, pouty loajality, ocho-tou k obti, tedy vlastnostmi, kter nejsou kalkulovateln chladnm rozu-mem. City a afekty maj pro uspokojiv lidsk souit nemen vznam ne zvyky a tradice. Osvcensk kritika dajn iracionlnch cit a afekt pouze podrv nejposvtnj opory spolenosti a konzervativci kladou velk draz na vznam posvtnho pro udrovn du a integraci celku.

Oproti osvcenskmu snu o rovnosti klade konzervatismus naopak draz na statusov odlinosti a na hierarchii, na nich je zaloena stabilita vech pospolitost ponaje rodinou pes crkev a po stt. Poadavek rovnosti vechny tyto bytostn hierarchick tvary rozkld a tm nakonec pokozuje i ty, kdo se rovnosti tak poetile a krtkozrace domhaj. Jestlie je lovk oprotn a vzdlen od sv komunity, nezskv vt svobodu a vce prv, ale jen nesnesitelnou osamlost, zkosti a obavy.

17 Poslednm ddicem tohoto kesansko-osvcenskho syndromu se stala ideologie vzd-lanostn spolenosti, kter v nekvalifikovanosti populace vid zdroj vech socilnch pro-blm a zcela v intencch osvcenstv spatuje v en vzdln, chpanm ovem v ist instrumentlnm pojet, lk na nejrznj projevy zla ve spolenosti.

39

Draz, kter kladou konzervativci na vznam nadindividulnch skupin a instituc, je namen proti osvcenskmu vyzvedvn kontraktu, tedy ujed-nn, je spojuje na pechodnou dobu a s uritm omezenm clem navzjem nezvisl individua. Zkladem spolenosti nen podle konzervativc smlouva uzaven ze svobodn vle mezi nezvislmi jednotlivci. Nejdleitj insti-tuce, jako je rodina, lokln komunita i nboensk obec, nejsou produktem njakho smlouvn, byly zde ped kadm ze svch souasnch len a pe-trvaj je. Sama schopnost uzavrat kontrakty a dodrovat je vznik prv tak jako individua, kter tak in teprve jako produkt dlouhho kultivanho psoben skupiny a jejch hodnot na sv leny.

1.4.2 SOciOLOgicky NejvzNamNj OSvceNci

Z pednch osvcenc ovlivnili klasiky sociologie pedevm myslitel fran-couzt, co bylo dno mimo jin lohou, kterou prv myslitel tto zem sehrli pi formovn sociologie v prbhu 19. stolet.18

Baron Charles Louis Montesquieu (16891755) ml pro vvoj vd o spole-nosti takov vznam, e nkte historici sociologie zanaj vklad djin tto disciplny prv rozborem jeho dla, pedevm rozborem jeho obshl prce De l Esprit des Lois (1748), na kter autor pracoval vce ne dvacet let.19

Montesquieu pedznamenal vznik sociologie ji tm, e jeho hlavnm clem bylo odkrt zkony vvoje spolenosti skrze studium empirickch fakt. Tento cl se snail naplnit nejprve na konkrtnm historickm ppad a uinil tak v prci pojednvajc o pinch velikosti a pdu msk e Considrations sur les causes de la grandeur des Romans et de leur dcadence (1734). Nepeceuje vznam individu pro dn ve spolenosti, hlavn roli pisuzuje povaze insti-tuc a jejich vvoji. Zohleduje pitom nikm nezamlen dopady lidskho ponn. padek msk e vysvtluje pedevm jako dsledek pote-nch spch man, kter vedly postupn k takovm zmnm v politick struktue (centralizace, zmna formy vldy, padek samostatnosti provinci), je nakonec vystily do kolapsu e.

Ve sv prci z roku 1748 se Montesquieu sna zobecnit tento pohled na vvoj cel lidsk spolenosti, kterou chpe jako navzjem zce propojen systm zvyk a instituc. Charakter spolenosti i jejch len je pitom do znan mry urovn mimospoleenskmi faktory, jako je zempisn pro-sted a klimatick podmnky. Montesquieu ovem nen geografick determi-nista. Rozhodujc faktor, jen utv lidsk ideje a jednn, spatuje v pozici, kterou dan lovk v rmci spolenosti zaujm. Tmto stanoviskem Mon-

18 Pehledn zpracovn vlivu osvcenstv a konzervatismu na formujc se sociologii obsahuje kniha editovan Tomem Bottomorem a Robertem Nisbetem (1979), z n v tto sti vkladu vychzme.19 Prce vyla v roce 2003 esky pod nzvem O duchu zkon.

40

tesquieu jako jeden z prvch pedznamenv a mnohem pozdji ustavenou disciplnu sociologii vdn.

Podobn jako jin myslitel 17. a 18. stolet vnuje Montesquieu velkou pozornost vahm o formch politick organizace a tyto formy pejm, opt ve shod se svmi souasnky, z antickho rozlien monarchie, despocie a zzen republiknskho. Montesquieu se ovem sna nalzt pinn vztah mezi charakterem spolenosti a formami vldy. Uvauje pedevm o poet-nosti spolenosti a o jej sociln struktue. Republika, monarchie a despocie koreluj s nrstem velikosti populace. Zrove akumulace bohatstv naru-uje solidaritu mezi leny spolenosti a psob tedy ve stejnm smru jako nrst velikosti spravovanho tvaru.

Montesquieu ovlivnil Augusta Comta pesvdenm, e dn ve spole-nosti se d zkony podobn jako dn v prod, a zejm tak vahami o hierarchii vd, kter zkoumaj rzn sti reality. Ovlivnil vak vrazn tak Emila Durkheima, kter se jeho dlem zabv v latinsky psan prci, je tvoila podle tehdejho zvyku soust jeho doktorsk obhajoby. Zpsob, jakm Montesquieu l pomry v malch republikch, je npadn podobn Durkheimov pojet mechanick solidarity. V obou ppadech nachzme stejn vysokou mru sociln solidarity a stejn vysok stupe vzjemn rov-nosti a majetkov homogenity spolenosti. Naopak ve velkch a komplex-nch spolenostech jsou lid na sob zvisl v dsledku pokroil dlby prce. Ji Montesquieu vdl rovn to, co Durkheim o vce ne jedno stolet poz-dji opakuje s velkm drazem v polemice s liberlnm pojetm spolenosti: kontrakty uzavran mezi lidmi nejsou prvotnm spoleenskm faktem, naopak ony samy se mohou rozvjet jen dky prosted, kter na kontraktu zaloeno nen. V dle barona de Montesquieu nalezneme tuto mylenku obsaenu v tezi, podle n rodina, jako zkladn spoleensk instituce, nen vsledkem njakho kontraktu, nbr pstuje v lidech vlastnosti, dky nim jsou pak teprve schopni kontrakty uzavrat a dodrovat.

Dal z francouzskch osvcenc Jacques Turgot (17271781), vznamn finannk a politik, ovlivnil bezprostedn zejmna Augusta Comta, ale zprostedkovan vliv bychom nali i u ady dalch sociolog, kte vych-zeli z mylenek evolucionismu. Podle Turgota se vvoj lidstva vznamn li od dn v prod, je probh v opakujcch se cyklech. Hovo o univerzln historii lidstva, bhem n dochz ke stle plnjmu uplatovn lidskho potencilu. Vvoj tak spje ke stle vt dokonalosti lovka i cel spole-nosti. Existuje pitom zk analogie mezi lovkem jako individuem a vvo-jem lidstva jako celku. Vvoj se tk vech oblast lidskho ducha, piem nboenstv, morlka, umn, vdn i politick instituce se rozvjej ve vz-jemnch vazbch. Tento rozvoj je kontinuln, kad ni stadium je nezbyt-nm mezistupnm k dosaen stadia vyho a dokonalejho.

S podobnmi mylenkami jako Turgot pichz tm o generaci mlad Jean Condorcet (17421794), jeden z mla osvcenc, kte se doili Francouz-

41

sk revoluce. Pvodnm vzdlnm matematik, ednk Turgotova minister-stva financ, astnil se aktivn Francouzsk revoluce a zemel ve vzen jako jedna z obt spor mezi jakobny a girondiny. Jeho prce, pojednvajc o his-torickm vzestupu lidskho ducha Esquisse dun tableau historique des progrs de l esprit humain (1794) je manifestem osvcensk vry v monosti nekone-nho zdokonalovn lidstva pomoc vdeckho poznn. V jejch deseti kapi-tolch Condorcet popisuje pokrok lidskho poznn, kter nevratn postu-puje pes vechny pekky, je jsou mu kladeny do cesty. Svmi politickmi postoji Condorcet o sto let pedstihl nejliberlnj z liberlnch myslitel, co okovalo Saint-Simona i Augusta Comta a dodnes okuje nejednoho konzer-vativce. Byl velkm odprcem otrokstv, vyslovoval se za prva en vetn jejich pstupu do veejnch ad, podporoval zaveden veobecnho hlaso-vacho prva, veobecn pstupnho vzdlvn, svobodu vyznn pro vechny nboensk sekty, sociln zabezpeen pro chud. Poadoval zzen mezin-rodnho soudu pro souzen rozep mezi stty, zaveden obanskch satk a rozvod, kontrolu porodnosti a vyslovoval se pro zkaz trestu smrti.

Jean-Jacques Rousseau (17121778) ovlivnil ze vech myslitel 19. sto-let nejvraznji Karla Marxe, ale do jist mry tak Emila Durkheima. Jde zejmna o mylenku, podle n spolenost v minulosti i ptomnosti defor-muje lovka a znsiluje jeho povahu, kter nen od prody zl. Pvodn rovnovn stadium, kdy lid ili vedle sebe, ani si navzjem kodili, tak bylo nahrazeno spoleenskm tlakem a je nyn na ptomnosti, aby provedla dslednou reorganizaci spolenosti a vyvinula takov sociln d, kter bude v co nejvt harmonii se zkony prody. Rousseau rozvd tyto mylenky ve sv prci o pvodu nerovnosti mezi lidmi Discours sur l origine de l ingalit parmi les hommes (1754) a dle v knize pojednvajc o spoleensk smlouv Du contrat social (1762).

Podle Rousseaua nevznikla spolenost na zklad svobodnho kontraktu, ale v dsledku toho, e silnj a bohat donutili slab a chud, aby se jim poddili a aby jim slouili. Nerovnost mezi lidmi, kter se rozvinula prv a na uritm stupni vvoje, vede k nejist