Jsme obklopeni složitým světem záhadných jevů, podivnýchudálostí a tajemných příhod. K jejich pochopení a objasnění našeškolské vědomosti většinou nepostačují a příliš úspěšná není anivěda se svými složitými moderními přístroji. Situace se někdyjeví spíše jako obraz malíře stíženého akutní schizofrenií.Odborná veřejnost považuje existenci jevů UFO a samotnýchmimozemšťanů za téměř vyloučenou. Oproti tomu zprávy pochá-zející z tajných sejfů amerických a ruských vládních strukturdosvědčují nejen realitu mnoha typů mimozemských letounů, alei drsnou a nepříliš povzbudivou skutečnost trvalého usídlenímimozemšťanů v pouštních oblastech několika amerických států.Velmi důkladně utajovaná činnost těchto mimozemských entit,směřující k neznámému cíli, stěží sleduje blaho lidstva.

Byli jsme vychováni v přesvědčení, že běh času je neměnný,ale projekty Montauk a Phoenix prokázaly, že vhodnými technic-kými prostředky lze vytvořit situace, v nichž se tok času chovájako plastelina a lze s ním manipúlovat dle libosti.

Ukazuje se, že Darwinova teorie o původu druhů pravdě-podobně neplatí přinejmenším pro druh Homo sapiens sapiens.Jak zjisti] Nikola Tesla, každý člověk má svůj specifický nultýčas-bod zrodu, který sahá u mnoha lidí daleko před historiiZemě. Z toho vyplývá, že stáří lidské rasy je pravděpodobněmnohem větší, než se dosud soudilo. Je tedy na místě ptát se:Kdo jsme? Proč jsme? Odkud pocházíme? Kam směřujeme? Takse svého času ptal i Gautama Buddba a odpověď našel v pra-starých moudrých knihách. Leč ony nejsou knihami ve smysludnešního pojetí, jak to ukazuje fenomén grálu pojímaný v tolikavariantách, že dnes je jeho podstata nesrozumitelná.

S překvapením zjišťujeme, jak přesně zapadá starobyláalchymie do mezery oddělující vědění starých civilizací apokročilou technologii mimozemských entit usídlených na Zemí.Mnoho záhad nesporně souvisí s existencí lidstva a nastal čas sejimi zcela vážně zaobírat.

S nadhledem a lhostejnostípohlížej na rozkoš, bolest, ztrátu i zisk,vítězství i porážky.Jsou to pouhé malichernosti tohoto světa,nepatrné kaménky na dlouhé cestě k Pravdě,které nepřežijí tvé hmotné tělo.

Sutta Nipata

IVO WIESNER1997 ISBN 80-86063-07-0

IVO WIESNER

DĚTIMOUDRÝCHDRAKŮ

AOS PUBLISHING1997

PROLOG

Ti, co požadují důkazy jevů,stejně nejsou schopni je přijmout jako pravdu,ať je jakkoliv průkazná.Proto je požadavek podání důkazupouhou výmluvou pro lenivou mysl.

Jeho Svatost Dalajláma.

Od raného mládí jsme byli vychováváni ve zdánlivémbezpečí a jistotě karteziánsko-newtonovského paradigmatu.Mnozí si ochotně osvojili aroganci materialistického světo-názoru s jeho pragmatickými argumenty o všemoci hmoty.S posvátnou úctou a hlubokým obdivem pohlížíme na bizarníchrám vědy, ale uniká nám skutečnost, že je podepřen velkýmmnožství nouzových oper. Lékaři a thanatologové dokáží dostdobře vysvětlit faktum smrti individua a výmluvně popíší isamotný proces umírání člověka. Na dotaz co je po smrti tvrdí,že "nic". Jenže co je to "nic"? Poslední poznatky kvantové me-chaniky dost přesvědčivě prokazují, že "nic" vlastně nemůžeexistovat, protože v rámci Universa má i "nic" vždy zcelakonkrétní a nenulový obsah. Člověk se ale skládá z hmotnéhotěla a nehmotné entity, která je nepřesně pojmenována jako"vědomí". Biologické interpretace kvantové mechaniky vedouk poznání, že "vědomí je zcela specifickou formou energie,jejíž podstata nám ale stále uniká. Tvrzení vědců, že po smrtičlověka již není "nic", není tedy pravdivé, ale jde zřejmě pouzeo jedno z mnoha mylných dogmat materialistické filozofie.

7

Našli se však lékaři, kteří se zaujetím vědecky zkoumalipoměrně častý fenomén návratu vědomí člověka ze stadiapo klinické smrti (R. Moody, E. Kübler-Rossová, I. Wilson,J.L. Whitton, D. Christie-Murray a další). Získali statistickyvýznamnou výpověď o existenci vědomí člověka i po smrti apo zániku hmotného lidského těla. Potvrdili tak pravdu dávnoznámou esoterikům o realitě reinkarnace entity člověka aexistenci vědomí, které je nesmrtelné. Zkoumaný soubor lidí sezkušeností klinické smrti je nečekaně velký a postmortálníprožitky velmi konzistentní, při zachování vysoké statistickévýznamnosti jevu. Pokusy o diskreditaci poznání "života posmrti" jako důsledku duševní choroby či ovlivnění pře-žívajících mozkových center kapacitními víry vyvolanýmizáznějovým efektem se ukázaly jako liché, nekvalifikované,mylné či přinejmenším nepodložené. Existuje však jedinečnýdůkaz reality nesmrtelného vědomí, které přežívá hmotné tělo atím důkazem je Delpassův efekt. Tento efekt zjištěnýprofesorem J.J. Delpassem využívá biologický feedback(biologická zpětná vazba), který objevil neurolog profesorW. J. van Amsynck. Profesor Delpasse s pomocí mikro-elektroniky a kybernetiky realizoval zařízení, které prokázalorealitu existence vědomí po klinické smrti hmotného těla. Bylovyužito zvláštního signálu, tzv. "pohotovostní vlny", který pro-dukují paměťová centra mozku tak dlouho, než dojde k jejichbiologickému posmrtnému rozpadu. Podstatu Delpassovaefektu nejlépe osvětlí následující událost.

W. J. van Amsynck jako jeden z prvních využil biolo-gického feedbacku k potlačení či odstranění některých stavůjako je migréna, nervozita, hypertonie a podobně. Naučil svépacienty produkovat ve svých mozkových paměťovýchcentrech pohotovostní vlnu, kterou pomocí přístrojů převedl na

8

světelný či zvukový signál. Pacienty pak naučil pomocí vlastnívůle tuto pohotovostní vlnu ovládnout a zpětně kontrolovatsvůj stav. Profesor Delpasse tento systém propracoval do témíry, že tělesně zesláblí pacienti si mohli z vlastní vůle zapnouttelevizor, lampu či rádio, aniž museli pro to vynaložitsebemenší námahu. Pacienti se s nadšením účastnili experi-mentů s pohotovostní vlnou a jedna pacientka trpící hypertoniíbyla tím tak zaujata, že slíbila podat signál o existenci svéhovědomí po své smrti tak, že pomocí pohotovostní vlny zapnetelevizor. Když po čase tato pacientka skutečně zemřela,objevil se na EEG v okamžiku vymizení mozkových vln (stavklinické smrti) obraz pohotovostní vlny a došlo k zapojenítelevizoru. Stalo se teoreticky nemožné, když prokazatelněmrtvá pacientka podala zřetelný signál o své existenci i posmrti. Od té doby byl Delpassův efekt opakovaně potvrzen. Jezřejmé, že pohotovostní vlnu mohou paměťová centra mozkuprodukovat pouze po nevelký čas, dokud tato centra nepod-lehnou biologickému rozpadu provázejícímu posmrtný stav.Tak byl podán důkaz existence vědomí (entity) člověka i posmrti jeho hmotného těla. Jak vyplyne z hlubšího rozborupodstaty lidské bytosti, kterým se zabývám v jedné z dalšíchkapitol, je vědomí lidské bytosti podstatnou a trvalou částílidské bytosti, kdežto hmotné tělo má vymezenou funkci jakodočasný ochranný obal umožňující pobyt entity na Zemi.Realita existence vědomí i po smrti mozku a skutečnostpolydimenzní struktury entity člověka je potvrzena i následujícíudálostí.

Počátkem 70. let tohoto století zahájila americká vládnímísta velmi utajovaný projekt Montauk, který byl zaměřen navyřešení techniky a technologie ovlivňování mysli lidí aovládání nálad i chování davu. V rámci tohoto projektu byl

9

jeden z vědců Duncan Cameron ozařován mikrovlnnýmpaprskem o frekvenci 710-750 MHz, produkovaný radarovýmvysílačem. Vzdálenost hlavy pokusné osoby od ohniskaradarové parabolické antény byla přibližně 91 m a vyzařovanáenergie mikrovlnného paprsku byla 100 kW. Již po několikaexperimentech lékaři zjistili, že mozek Camerona je z více než90 % nefunkční, protože spotřeba kyslíku byla praktickyneměřitelná. Odumření mozku potvrdily i zkoušky se speci-fickými barvivy vstřiknutými do krve pokusné osoby. Lékařivšak byli zcela vyvedeni z míry tím, že nedošlo ani k narušenífunkce žádného orgánu těla Camerona, nebyla narušena čisnížena jeho inteligence, rovněž jeho myšlenkové procesynedošly úhony. Jako jediné vysvětlení tohoto podivného stavubyla přijata teze, že funkci hmotného mozku zničeného přiexperimentech mikrovlnným zářením přejala ta část vědomí(entity) Camerona, která má polydimenzionální charakter.Závěr nechť si čtenář udělá sám.

Filozofové se dlouhá léta přou o to, zda podstatouexistence Vesmíru je antropocentrismus, nebo naopak vznik aexistence člověka je spíše paradoxem evoluce hmoty, takželidstvo se jeví spíše jako škodlivý činitel narušující harmoniievoluce Vesmíru. Kniha Dhyanů veršované pojednávající ogenezi Vesmíru říká, že Pán Praplamene (Stvořitel) vyslal vjistém okamžiku tvoření do prostoru své Jiskry, Dhyanové(Elohim) je obalili energií své vlastní substance a nižší Lhaové(andělé) tento kompozit vložili do dočasného a smrtelnéhohmotného těla. Pán Praplamene pak ukládá svým Jiskrám úkolvyvinout se v Plameny, které se po věcích spojí s Praplamenema tak bude dokončeno budování jsoucna (stvořeného světa).J.R.L. Tolkien v eposu Anulindalé (Silmarillion) uvádí prastaréposelství obdobného významu, pocházející z prastaré zaniklé

10

evropské civilizace Iberů a Ligurů, které vyznívá podobně jakoposelství Knihy Dhyanů. Podle těchto pramenů představujelidstvo skupinu potomků Dhyanů, jimž Pán Praplamene předaldíl své podstaty (Jiskru), jíž nazýváme duší. Samo stvořenílidstva je v podstatě entelechické, neboť své poslání a jeho cílnese samo v sobě. Smyslem existence lidstva by tedy bylodosažení dokonalosti svých otců a po splynutí se Stvořitelemvytvoření polydimenzního bytostného Universa. V tomto pojetíje člověk mladým, vpravdě naivním bohem a smyslem jehoosobní existence je během mnoha životů porozumět podstatěZla, zákonům harmonie Universa a pochopit obsah Pravdy.Lidstvo by pak nemohlo být evolučním paradoxem hmoty,ale objektem záměrného a promyšleného působení Stvořitele iDhyanů-Elohim. Pro naplnění svého poslání obdrželo od svýchotců lidstvo celý Vesmír, aby se v něm naučilo být mu dobrýmhospodářem, obdrželo tragický dar bolesti, stesku i touhy knávratu do rodné kolébky, dar mnoha životů, jimiž vede cestaza poznáním údělu, ale i dar neutišitelné touhy poznávat, tvořita milovat. Můžeme se tedy domnívat právem, že podstataVesmíru je antropocentrická, ale Vesmír není určen pro našíkratochvilnou zábavu, protože ve skutečnosti je školou vývojenašeho vědomí.

V podstatě celá věda, nebo přinejmenším většina vědníchoborů přírodních věd, obsahuje ve struktuře své nauky úhelnýkámen, kterým je invariantnost toku času. Mnoho filozofůuvažovalo o tom, co by se s vědou stalo za předpokladu, žebude zjištěna neplatnost teze o invariantnosti toku času a sčasem bude možno manipulovat dle vůle a potřeby experi-mentátora. Albert Einstein na sklonku svého plodného života sepřiblížil k formulaci obecné funkce časoprostoru (GUT). Svojiteorii stavěl na matematice Hubertovy dimenze a Levinsono-

11

vých rovnicích času. Spolu s J. voň Neumannem založili naPrincetonské univerzitě v roce 1933 Institut pro pokrokovástudia (Institute for Advanced Study), kde se spolu se skupinoudalších vědců, mezi kterými byl později i Nikola Tesla,zabývali experimentálním studiem povahy časoprostoru,relativity a invariance toku času. Již některé úvodní studie apředevším Teslovy studie nulového času (Zero Time) vážnězpochybnily oprávněnost teze o invarianci toku času. Ukázalose, že čas jako jeden z parametrů dimenze je pouze výsledkeminterakce gravitačního a elektromagnetického pole tuto dimenziobklopující. Jedním z výsledků N. Tesly bylo již zmíněnézjištění existence podivného parametru, který nazval Zero Time(nulový čas). Nulový čas je jedním ze základních parametrů,kterým je ukotvena naše existence v konkrétním časoprostoru apatrně i v celém Universu. Každá lidská bytost má svůj osobnínultý čas a v celé populaci neexistují dvě bytosti, jejichžnulový čas by byl identický. Z Teslovy definice vyplývá, ženulový čas je oním hledaným bodem v rámci Universa, kterýurčuje okamžik stvoření té které lidské entity a podle Teslyhodnoty nulového času většiny populace jsou větší, než jenulový čas Země a celé sluneční soustavy. Tak nulový časprokazuje nejen realitu stvoření člověka, existenci reinkarnací,ale nepřímo i existenci samotného procesu stvoření a tedy iexistenci Stvořitele a otců Dhyanů-Elohim. To, že nulový časvětšiny lidí je větší než tentýž parametr Země a slunečnísoustavy znamená, že lidstvo je svým původem velmi staré anevyvinulo se na Zemi podle darwinského evolučního klíče.Ukazuje se, že zvířata svůj nulový čas nemají, protože sevyvinula pomalou evolucí z prvotních jednoduchých organiz-mů. A. Einstein však svou teorii nikdy neuveřejnil a v hlubokédepresi způsobené katastrofálním debaklem tajného Rainbow

12

Projektu své poznámky zničil, takže nikdy nespatřily světlovědeckých a univerzitních pracoven. Přes tragický debaklRainbow Projektu se ale našla skupina jiných vědců, která se vdalších letech pod záštitou amerických vládních míst zabývalastudiemi časoprostoru v rámci velmi tajných projektů Montauka Phoenix, přičemž byly využity i některé mimozemskétechnologie. Tyto studie potvrdily, že neexistuje nic podobnéhojako je invariance toku času a byla vyřešena Montauk-techno-logie dovolující pohyb v čase prakticky všemi směry. Bohuželani tyto projekty lidstvu nepřinesly nic než utrpení, jak toA. Einstein a jeho spolupracovníci předvídali. Mám silný do-jem, že Stvořitel ve své bezmezné moudrosti a laskavosti toutocestou připomněl nepřipravenost a nevyzrálost lidstva pro takhluboký průnik do hloubi tajemství Universa.

Zvu vás k zamyšlení nad tajemstvími, která provázejí našelidské bytí. Mnoho "věcí mezi nebem a zemí" má nesporněreálnou podstatu, ale ta často leží za hranicemi možnostíplynoucích z dosavadního stavu vědeckého poznám světa. Můjpohled nemusí být nutně vždy správný, nechť je považovánčtenářem zajeden z možných.

13

TAJEMSTVÍ GRÁLU

Grál mívá podobu oslnivého světla.

Umberto Eco: Foucaltovo kyvadlo

Raný středověk západní Evropy znal legendu o zázračnémartefaktu obdařeném tajemnou mocí, jehož jméno bylo "grál".Některé varianty popisují grál jako kalich či misku, jiné hovořío podivuhodném kameni či krystalu, který je zdrojem mystickéenergie. Po jistý čas střežili grál také templáři, kteří jejpojmenovali "lapis exsilis", což bývá překládáno v kabalistic-kém smyslu jako "kámen vystoupivší ze zapomnění". Etteila sev této souvislosti zmiňuje o posvátné nádobě obsahující astrální"liquores", což chápe jako esenci vědění a poznání. Některénejstarší verze sochy Černé panny Isidy (Naší Paní PannyMatky), jako byla například socha v pařížském chrámuNotre-Dame, nebo socha Černé Panny Isidy v chartréské kate-drále Notre-Dame de Dessous Terre (Panna Matka Podzemní),drží v náručí válcovitý předmět či kalich s vyčnívajícímválečkem, o kterém esoterické texty tvrdí, zeje grálem.

Legendy o králi Artušovi a rytířích Kulatého stolu spojujígrál s pohárem užitým Kristem při poslední večeři, do kteréhopozději Josef z Arimatie zachytil Kristovu krev vytékajícíz jeho ran.

Toto oblečení prastaré keltské legendy do křesťanskémasky se teologům příliš nepovedlo a pouze prohloubilozmatek v řadách hledačů grálu. Různé verze legendy se roz-cházejí v tom, kde byl grál ukryt. Je známo, že po dobytí

14

Askalonu křižáky získali Janované zlatý osmihranný pohár,který pro svou krásu a výjimečnost byl považován za grál. Jináverze legendy vypráví o tom, že na úpatí hory Glastenburry Tor(Anglie) existovala studna zachycující pramen silně železitévody červeně zbarvené, který byl znám jako Krvavý pramen.Sama studna má jméno Kališní studna podle pověsti o tom, žedo ní Josef z Arimatie potopil kalich-grál, který s sebou přinesldo Anglie. Josef z Arimatie byl strýcem Ježíše a pojistců dobuvystupoval v Anglii jako židovský obchodník zabývající sedovozem cínových a měděných rud z Anglie do Středozemí.Jiná verze legendy o grálu tvrdí, že pohár s Kristovou krví byltajně uložen a střežen rytíři v bájné hoře Montsalvage, kterábývá ztotožňována s horou Montserrat, ležící asi 40 km seve-rozápadně od Barcelony. To není vše, protože opět dalšílegenda vypráví, že grál je uložen v potopeném městě Yf či Ys,které kdysi leželo na ponořené části bretaňského poloostrovaDouarnenes (Ar-Morlaix). Strážcem grálu měl být králGradlon.

Etymologická studie slova "grál" ukazuje zřetelně nakeltský (galský) či iberský původ, neboť ve staroiberštiněexistují pojmy pro misku či pohár: "grál", "greal", "grial"; vestaré portugalštině je to "grál", kdežto v aquitánském dialektuje číše (pohár) pojmenována "grazal" či "kruzol". L. Charpen-tier se domnívá, že kořenem slova "grál" je částice "kar" či"gar" (kámen). Z toho by bylo možno vyvodit, že "grál" jeesoterickým anagramem pojmu "gar-al" znamenající nádobu skamenem. Alternativní řešení by bylo možno nalézt ve výrazu"gar-el", který lze přeložit jako "kámen boží". Existuje všaktvar ještě starší, zapisovaný souhláskami G-R-L, který lze čístjako významy "goar-el" či "gwar-el", které lze přeložitpřibližně jako " (to) úžasné od boha".

15

Na severním portálu katedrály v Chartrés, kterému se říkáPortál zasvěcenců, je vyobrazeno několik událostí majících proiniciované hluboký mystický význam. Jeden z obrazů znázor-ňuje scénu, na níž Melchisedek (Malkisedek), jeruzalémskýkrál a kněz v jedné osobě, předává Abramovi (Abrahámovi)pohár s vyčnívajícím kamenem. V kostele Saint-Loup-de-Naudu Provins, na pilíři mezi okny je zachycen výjev svatého Loupápozvedávajícího kalich, do kterého anděl vkládá velký smarag-dový krystal. Oba obrazy souvisejí s velmi starou biblickoulegendou, podle níž Stvořitel pověřil jednoho z andělů, abyAdamovi po odchodu z ráje předal Boží moudrost a vědění(Raci-el), zaznamenané v artefaktu zvaném Sefer Razi-el(Kniha boží moudrosti). Podle biblické tradice z této knihy odeseti kapitolách získal Adam veškerou moudrost a znalostio minulosti Vesmíru, dění ve světech, poučil se o zvířatech,rostlinách a mnoha dalších věcech. Tak to vypravuje napříkladtalmudický citát Baba M 86, ale i další prameny jako jsoutraktáty Jebamoth, Aboda Zara, Taanith, Pesachim, Chagiga,Midraš rabba, Pirke ďrabbi Eliesen, Alphabeta ďrabbi Akiba,Šiur Koma, Šabthi, Hamazaloth a další. Ucelenější a pod-robnější výklad o poučení Adama knihou Sefer Razi-el jeobsaženo v Targum Onkelos, což je aramejský překlad Bible.Zde je řečeno, že kniha byla Adamovi předána na příkazStvořitele Nebeským ptákem (andělem). I když všechny prame-ny hovoří o Sefer Razi-el spíše jako o zdroji informací z vyššísféry vědomí, nešlo se vší pravděpodobností o knihu tak, jak jidnes pojímáme. Razi-el získal knižní formu (či formu svitků)až po provedení dílčího aramejského překladu vydaného podnázvem Sefer Razi-el ha Malach. Úplný překlad Razi-el všakbuďto nebyl dosud proveden, nebo jeho podstatná část zůstáváz neznámého důvodu utajena. Nezodpovězenou stále zůstává

16

otázka původního jazyka, ve kterém Adam sdělení Razi-elpřijal. Ve světle souvislostí, o nichž se později zmíním,docházím k závěru, že ve skutečnosti nešlo o písemný záznam,ale informace přijal Adam mentálním vstupem pomocínějakého přístroje. S obdobným problémem se setkávámetéměř u všech prastarých "knih", které lidstvu předávaly věděníbohů, ať již jde o Knihu Dhyanů, Védy, Bhagavadgítu,Tonalamatl, Toru a další pokladnice informací. U textů mlad-šího data, jejichž autoři či spíše zapisovatelé jsou známi, jetento způsob šíření podstatných informací mnohem zřetelnější.Tak vyvolenému člověku byl zjeven Pentateuch (Mojžíš),Korán (Muhammad), Avesta (Zarathustra), texty Bönn-po amnohé další. Pojem "zjevení" je tak neurčitý, že si pod ním lzepředstavit cokoliv.

Adam podle tradice předal Sefer Razi-el Šétovi a pakstopa mizí. Znovu je před světem objevena Chánochem(Henochem) v jakési jeskyni a Bůh osobně jej poučil, jak s nímá zacházet. Z toho můžeme usuzovat, že nešlo o knihu,protože zacházet s knihou není tak složité, aby se poučeníujímal sám Bůh - stačí znát jazyk, v němž je sepsána. SeferRazi-el pravděpodobně bylo samo o sobě složité technickézařízení, nebo způsob získávání informací z tohoto prameneměl složitý technický postup. Zkusme si představit modelovousituaci, kdy Sefer Razi-el je kompaktním diskem pro video,obsahující záznam informací reprodukovatelných pouze navhodném typu přehrávače. Pak by bylo zcela na místě, abynáčelník nomádských pastevců byl přesně poučen, který spínača v jakém pořadí má zapojovat. Samo uložení Sefer Razi-el vjeskyni je provázeno záhadou, když uvážíme zmínku Kabaly,která konstatuje, že žádné jiné místo na Zemi nemohlo SeferRazi-el přijmout, neboť bylo-li položeno na horu, tála hora jako

17

vosk, moře se měnilo v led, oheň se změnil v prach, vnímalajeho blízkost zvířata, rostliny v okolí reagovaly zrychlenýmrůstem. Ten, kdo Sefer Razi-el vlastnil, získal čarovné schop-nosti, zejména oživovat i usmrcovat vše živé, předvídatbudoucí události, konat dobré, ale i zlé skutky. Tato zmínka jesama o sobě velmi podivná a podobnou nalezneme pouze vtibetských knihách Bönn-po v souvislosti s popisem síly čischopnosti "kriyasaktí", jíž vládli mudrci a díky níž mohliměnit energii ve hmotu a naopak, a to pouhou svoji myšlenkou.Jelikož kriyasaktí bylo vyhrazeno pouze bytostem jsoucím vestavu vyššího vědomí, domnívám se, že Sefer Razi-el bylartefakt poskytující nejen rozsáhlé informace, ale souběžněuvolňující existující blokádu bránicí člověku vstoupit do stavuvyššího vědomí.

Když Chánoch "odešel k Bohu", mizí stopy po SeferRazi-el na delší čas a objevuje se opět krátce před potopou.V té době dosáhl Noah (Noe) stáří asi 500 let, když jej navštívilanděl Rafael a předal mu knihu Razi-el, aby podle pokynů v níuvedených postavil archu a poučil se o tom, co má konatběhem potopy a po ní. Od Noaha převzal Sefer Razi-el Šém aod Šéma Abram (Abrahám). Další putování Sefer Razi-el jeopět zcela nezřetelné, až se posléze objevuje v rukách Salo-mona (Šalamouna) a je zdrojem jeho nevídaných vědomostí ainteligence, s níž tolik okouzlil i královnu Sabejců. I když tonení zdůrazněno, převzal zřejmě Mozes (Mojžíš) Sefer Razi-elna hoře Choréb na Sinaji a z ní byl i poučen. Z biblickýchpramenů není zřejmé, zda se toto setkání a poučení odehrálov přítomnosti Jehowaha (jeden z Elohimů), či zda kontaktuskutečnil pouze jeden z andělských poslů. Dovídáme se, žeMojžíš nemohl přímo pohlédnout do místa, z něhož vycházelhlas boží, aby nebyl oslepen. Při druhém setkání na Sinaji

18

v čase Exodu se Mojžíš znovu setkává s božím poslem a soslnivě zářícím zdrojem božího hlasu, který nazval "Kábod".I lidé jeho kmene shromáždění pod horou shlédli oslnivý a očistravující oheň Kábodu. Domnívám se, že Kábod (dle čteníkořenu k-b-d), který je chápán ve smyslu "slova Boha", jeidentický se samotným artefaktem Sefer Razi-el. Podobnézmatené zkazky o oslnivém zářícím zázraku se objevují vsouvislosti o podivném zařízení, které Šalamoun obdržel odBoha, ale také v souvislosti s tajnými obřady zasvěcovánítemplářů. Na základě současného stavu kvantové mechaniky akrystalografie soudím, že dominantní částí Sefer Razi-el bylspeciální krystal nesoucí v krystalové mřížce zaznamenanéobrovské množství informací, nebo šlo o krystalový diskrimi-nátor a amplifikátor dovolující přímé napojení na Univerzálníinformační pole. Ve hře byla zřejmě specifická a účinnáenergie, jejímž vedlejším efektem bylo například oslnivésvětlo. Tímto směrem nás navádí i staré aramejské texty, kteréobsahují zmínky o zázračném kameni či velkém krystaluzářícím jako Slunce, který měl v držení král Šalamoun. Tentokámen, známý jako "Šalamounevo oko", byl zdrojem proslulékrálovy moudrosti.Letopisy etiopské královské dynastie (Kebra Nagest), pochá-zející asi z poloviny 9. století př.n.l., poskytují velmi podrobnéinformace o podivuhodném nebeském artefaktu uloženém vZionu (Schránce). Toto podivuhodné božské "cosi" se popisujev podobě leštěného jaspisu, topazu, křišťálu, hraje to podivu-hodnými světelnými barvami, oslňuje oči a okouzluje i matemysl. V podobném duchu se odvíjí i Ezechielův zpěv chválící"Hospodinovu velkolepost". Je zřejmé, že jak Ezechielovi, tak iautoru Kebry Nagest chyběly vhodné, dostatečně výstižnétermíny a výrazy k popsání toho, co bylo zřejmě oním bájným

19

Šalamounovým okem, potažmo artefaktem Sefer Razi-el, jehožtotožnost s mýtickým grálem je více než pravděpodobná. Řadahistorických pramenů se letmo zmiňuje o mluvícím torzusochy, připomínajícím lidskou hlavu, které kdysi dávnozhotovili bohové, aby touto cestou předávali lidstvu rady avedli je životem. Artefakt, který templáři nalezli v TempluSolomonis a převezli do svého sídla ve Francii, obsahovalmimo jiné i křišťálovou lebku. Později během inkvizičníchprocesů byla tato lebka zmiňována jako Bafometova hlava.Větší počet křišťálových lebek byl nalezen především vMezoamerice v chrámech Mayů a dodnes nebyla uspokojivěobjasněna jejich funkce, takže jsou považovány za blíženespecifikované kultovní předměty (P. Kašpar). Světlo do tétoproblematiky vnesl až dr. Krastman, který se zabýval výzkumyv pyramidě zasvěcené Slunci v mexickém Teotihuacanu.Zjistil, že křišťálové lebky sloužily jako součást ztracenéhokomputeru určeného pro kontakt knězi s Univerzálníminformačním polem. V jedné místnosti uvnitř pyramidy nalezldr. Krastman na kamenném oltáři 13 křišťálových lebek tvoří-cích uzavřený kruh. Každá lebka po vložení do komputeruúdajně plnila roli jakéhosi rezonátoru podávajícího požado-vanou informaci lidským hlasem. Domnívám se, že šlo o jednuz dalších dnes ztracených verzí grálu. Mayský Codex Boturinizobrazuje obdobný artefakt připomínající televizní obrazovku sobrazem hlavy, který kněžím předal před svým odchodem mezihvězdy bůh Quetzalcoatl. Historické anály obsahují zmínky, žemluvící hlavy byly poměrně rozšířeným komunikačním pro-středkem mezi vládci a bohy. Jednu z nich údajně měl v drženíAlbert Veliký, ale i papež Silvestr II. Několik takovýchartefaktů přivezených Španěly z inckého chrámu zasvěcenéhoPachamacovi, je uloženo ve veřejnosti nepřístupných vatikán-

20

ských depozitech. Podle některých biblických pramenů vlastnilzařízení pro komunikaci s bohy i Ezechiel a obdržel jej odandělů s přesnými pokyny pro obsluhu. Toto komunikačnízařízení zvané "herzafim" je velmi podobné tomu, co sumersképrameny popisují pod termínem "gistugpis" a Védy jako"parivesjátru", pocházející od Kubérových gándhárvů (andělů).Obdobný artefakt vlastnili i templáři, jak později vyplynulo zprocesů s nimi, ale podstatnější informace templáři neprozradiliani při nejkrutějším mučení. V roce 1959 navštívila několiktibetských klášterů skupina vědců ze sovětské Akademie nauk.V klášteře Gandánu ležícím asi 60 km jižně od Lhasy se setkalise starým mnichem majícím nejvyšší zasvěcení svého řádu.Mnich si vybral dva vědce a ve svém pokojíku jim předvedlneznámý artefakt vytvářející barevné prostorové obrazy, kterémůžeme považovat za cosi blízkého holografickému video-záznamu. O této události se zmiňuje P. Kolosimo ve své knizeTerra senza tempo (Milano 1964). Tato demonstrace infor-mační techniky, která se rozvinula teprve v 90. letech, zcelapochopitelně sovětské vědce vyvedla z míry.

Vzhledem k značné vágnosti historických zpráv a jejichmizivé technické popisnosti dnes stěží můžeme rozhodnout,zda tyto prehistorické informační artefakty náležely k témužtypu technického zařízení, či zda se jednalo o různé typykomunikačních přístrojů. Zdá se být jisté, že Sefer Razi-el byljedním z nich a obdobně i mýtický grál. Obdobně jako o SeferRazi-el a grálu hovoří staré texty v souvislosti s KnihouDhyanů, kterou bonnské letopisy popisují jako podivuhodnývelký zářící krystal poskytující úplné nejvyšší vědění.

Při slyšení na Sinaji obdržel Mojžíš mimo jiné i příkaz kezhotovení jakési "schránky svědectví" (truhly, archy, zionu) orozměrech 1,25 x 0,75 x 0,75 m (po přepočtu), včetně víka.

21

Bylo předepsáno dřevo z akácie či vinného kmene a hotováschránka měla být vně i uvnitř obložena zlatým plechem čifolií. Na každém rohu schránky měl být připevněn zlatý kruhsloužící k provlečení zlatem pokrytých akáciových tyčí,sloužících k přenášení schránky. Na víku bylo umístěnozařízení, jehož účel není zcela jasný. Byly to dvě tepané zlatésošky cherubů (okřídlených lidozvířat). Křídla cherubů bylarozepjata vzhůru tak, aby zakrývala schránku. Tito cherubovébyli upevnění na podivném zařízení zvaném "kapporet",zhotoveném rovněž z ryzího zlata. Kapporet byl 2,5 loktedlouhý a 1,5 lokte široký, takže šlo patrně o obdélníkovouzlatou desku (Pentateuch 25.17). Podle biblických textů seobraz Jahveho (Jehowaha) objevuje nad kapporetem mezisoškami cherubů a odtud vychází jeho hlas. Podle dalšíchpokynů mělo být do schránky vloženo jakési zařízení uváděnépod termínem "edut", který byl mylně přeložen jako "svě-dectví" či "slib". Tento edut obdržel Mojžíš již hotový přímood Jahveho, patrně prostřednictvím jeho posla. Úvahy nadpodstatou funkce tohoto nesporně komunikačního zařízeníponechám odborníkům na sdělovací techniku. Patrně čtenářevzdělané v této technické oblasti již napadlo, že cherubovés křídly, připevnění na kapporetu, představují speciální typholografické antény (zářiče). Zmíněný edut tvořil podstatutechnického zařízení a byl totožný s grálem, nebo přinejmenšíms ním úzce souvisel. Biblické texty se rozcházejí v názoru naúčel a poslání schránky. Podle některých v ní byly uloženykamenné desky s vytesaným Desaterem zákonů, kdežto jinézdroje soudí, že ve schránce byla uložena Aronova hůl anádoba s manou. Další prameny udávají, že schránka bylamístem skutečné přítomnosti Jahveho, především pak prostornad kapporetem mezi cheruby. Podle řady indicií byl obsah

79

schránky, vzhledem k poměrně malým rozměrům značně těžký,jak lze usuzovat podle předepsaného počtu nosičů připřemísťování schránky. Erich voň Dániken odhaduje hmotnostcelé schránky asi na 300 kg, ale tolik nemohly kamenné deskyDesatera nikdy vážit, ani včetně Aronovy hole. Abychompátrání neměli příliš lehké, objevují se vedle edutu další dvatechnické termíny a to "kábód" a "Praotec jasu" (Božský jas,Gloria Dei). V knize Sefer ha Zohar je zmínka o Praotci jasu vtom smyslu, že šlo o artefakt, pro jehož uchování a transportbyla vlastně schránka zhotovena. R. Schmitt z toho vychází adomnívá se, že kábód byl jakýmsi uctívaným kamennýmartefaktem. Souhlasím s ním do té míry, že kábód byl onímzmiňovaným podivuhodným krystalem (lebkou), se kterým sesetkáváme pod jmény Šalamounovo oko, Pán úsvitu, Razi-el,Praotec jasu či grál. Napadá mě poněkud kontroverzní myšlen-ka, že edut by mohl být čímsi analogickým tomu, co dnesznáme pod termínem kompaktní disk se záznamem softwaruobsahující program uvolnění informací obsažených v zázna-movém zařízení krystalového typu. Informační krystal měl asiznačnou hmotnost, protože sám termín "kábód" má význam"cosi značně těžké". Těm, kteří si rádi procvičují logiku,připomenu nálezy podivných velmi těžkých krystalů ve vracíchhavarovaných UFO.

Další osudy grálu a schránky s kábódem (a edutem) spoluúzce souvisejí a stopy po nich končí na stejném místě, a to vpodzemí Šalamounova chrámu. Poslední dochované zprávy oschránce byly nalezeny v První Knize královské (l.Kr.8,12-13)a v díle Del Medica (Rukopisy od Mrtvého moře). Pozdějšíúdaje pocházejí jen z legend. V nich se vypráví o schránces nedotčeným obsahem, jímž byl kámen, do něhož Logoszaznamenal nejen celou historii a budoucí vývoj Vesmíru a

23

lidstva, ale i souhrn veškerého vědění určený lidem. Šalamounse naučil vnímat slova Logu, a tak získal moudrost i znalosti,které v mnoha směrech převyšovaly i vědění všech knězistarého Egypta, přineseného Thowtem z Atlantidy. Legendavypovídá o tom, že Šalamoun své poznání skryl v překrásnémdíle Píseň písní a klíč k němu je ukryt ve starých hebrejskýchtextech, jejichž autorem má být Mojžíš, kterým esoterikovéříkají Tajná či Skrytá Kabala a ta je dostupná nemnohazasvěcencům. Šalamoun schránku uložil v hlubokých podzem-ních prostorách Templu (Šalamounova chrámu) a předpověděl,že po mnoho staletí bude schránka i s jejím obsahem přebývatve tmě a zapomění, což se i stalo. Další osudy schránky jsou jižspojeny s Řádem rytířů Šalamounova chrámu (TemplemSolomonis), kteří jsou známější jako templáři. Oficiální názevtohoto řádu byl podle historických pramenů "Chudí rytířiKrista ze Šalamounova chrámu", nebo také "Vojenský řádrytířů Šalamounova templu".

Na příkaz svatého Bernarda, opata Rádu cisterciáků,odchází v roce 1118 do Jeruzaléma devět francouzských rytířůs tajným posláním. Byli velmi přátelsky přijati jeruzalémskýmkrálem Balduinem II. a ubytováni v budově postavené v místěpůvodního Templu, kde později muslimové postavili mešituMasjid el-Aksa. V roce 1125 se v Jeruzalémě k templářůmpřipojil Hugo z Paynsu a stal se prvním řádovým velmistrem.V roce 1128 však svatý Bernard templáře i s velmistrem povo-lal zpět do Evropy, protože jejich poslání, za nímž přišli doJeruzaléma, již bylo splněno. Hovoří o tom preliminář k řeholiudělené templářům, kteří se usadili na vymezeném místěpůsobení v Champagne, na tehdejší hranici Francie a Burgund-ska. Začíná rychlý rozvoj řádu provázený rovněž růstem jejichbohatství a vlivu, které byly o necelé dvě století později

24

předmětem závisti a stály v pozadí zničující akce francouz-ského krále Filipa Sličného, vysokých církevních velmožů ipapeže, během níž byl Řád rytířů Templu zničen a jeho členovévětšinou umučeni nebo upáleni. Na této akci měli lví podílžebraví mniši Řádu dominikánů. Tito vynálezci inkvizice právěna procesu s templáři ukázali světu hloubku své mravní bídy apokleslou etiku inkvizice. Řada dobových zpráv hovoří o tom,že templáři z Jeruzaléma přivezli znovu nalezenou schránku(areu) i s jejím posvátným obsahem. Byl to především pozdějiztracený Gyotův epos, podle něhož vytvořil Wolfram zEschenbachu báseň, ve které se zmiňuje, že templáři přivezli zJeruzaléma grál, což je prý kámen podivuhodných vlastností.Grál prý byl uchováván pod přímým dohledem velmistra.Shodně s Wolframem z Eschenbachu tvrdí i Chrétien deTroyes, že tento podivuhodný kámen přinesli kdysi na Zemandělé a později byli jeho ochranou pověřeni vybraní rytířiGrálu. Při inkvizičním procesu s templáři se v protokolech ovýpovědi mučených rytířů udává obvinění, že templáři mělitajemné zasvěcení pomocí obřadů, během kterých se údajněklaněli podivné, světlem zářící hlavě Bafometa. V ní inkvizitořividěli symbol satanizmu a černé magie, které jim byly dobrouzáminkou pro vynesení smrtelných ortelů. Ve skutečnostineexistují žádné spolehlivé informace, protože mlčenlivosttemplářů se inkvizitorům nepodařilo zlomit a pokud cokolivpřiznali, tak to při posledním dnu procesu odvolali. Inkvizi-torům se nikdy nepodařilo "Bafometovu hlavu" nalézt, protožezmizela tak dokonale, jako všechny ostatní řádové artefaktyspolu s obrovským zlatým řádovým pokladem. Tento pokladpravděpodobně pocházel z alchymické transmutace kovů vezlato, neboť templáři technologii transmutace nesporně znali auměli ji uskutečňovat. Zmizení zlatého pokladu želel jak

25

francouzský král, tak i církevní otcové, neboť on byl hlavnímcílem celého inkvizičního procesu. Díky mlčenlivosti a odda-nosti templářů však alespoň tento inkviziční proces neukojilchamtivost světských a církevních velmožů.

Domnívám se, že zmíněná Bafometova hlava bylavlastním grálem, nebo přinejmenším technickým zařízenímdovolujícím získávání informací uložených v krystalovémnosiči. Soudím tak podle antropomorfního popisu Praotceúsvitu, uvedeném v Sefer ha Zohar (Kniha jasu). Artefaktzvaný "Praotec úsvitu" je v této knize popisován jako podivnábytost s lebkou, na které seděla ještě jedna menší lebka s"mozkem". Tento útvar byl spojen s břichem, z něhožvycházelo pronikavé a oslňující světlo. Tento přístroj zřejměinformace předával cestou mimosmyslové komunikace, což unezasvěceného a nepřipraveného člověka se projevovalo jako"matení mysli". Břicho artefaktu bylo pravděpodobně energe-tickým reaktorem pracujícím na principu fúze jader těžkýchkovů. Při neopatrném kontaktu se schránkou nebo při přílišvelkém přiblížení, docházelo k vážnému poranění a popálení,podobnému nemoci z ozáření. Řadu takových případů popisujeBible.

Když Filip Sličný spolu s církevními otci a dominikánypřipravovali zničení řádu Rytířů Templu, rozhodli se, žetempláře zajmou a uvězní za úsvitu 13. října 1307. Templářivšak byli včas informováni svými stoupenci, takže měli dostčasu na ukrytí nejen svého zlatého pokladu, ale i řádovýchdokumentů a artefaktů. Bloudění neúspěšných pátračů roz-běsnila Filipa Sličného i církevní otce do té míry, že dali příkazk upálení všech templářů, ale ti znali svůj osud a byli na nějplně připraveni. Je smutné a příznačné, že rytíři Krista končísvé poslání na Zemi stejně tragicky jako Ten, v jehož jménu

26

žili a pracovali. Je to jeden z prvních otevřených projevůsatanizace křesťanské církve, kterou předpověděla SibylaKúmská (viz Předpeklí ráje). Upálením templářů a zničenímjejich řádu ve Francii se však neuzavírá příběh grálu. Ještěpředtím, než ukryli řádový poklad a věci řádu, odeslal velmistrtajně grál i se schránkou (areou) na východ. Souběžně templářirozšířili dezinformaci o odeslání grálu nejprve na sever Franciea odtud do Anglie a Skotska, aby zmátli případné pátračeInkvizice. Systémovou analýzou dostupných i dodnes utajo-vaných informací se před námi objevuje obraz dalšího osudugrálu.

Dva dny před plánovaným zatýkáním templářů odjíždí zChampagne skupina šesti templářů a doprovází vůz naloženýsenem. Jak se dodatečně ukázalo, směřovali na východ, aletrasu jejich cesty se mi dosud nepodařilo odkrýt. Sám odjezd zChampagne i průjezd územím Francie nebyl zřejmě snadnouzáležitostí, jak to zmiňuje výjev dvou reliéfů na sloupcíchseverního portálu katedrály v Chartrés. Jeden reliéf znázorňujepřevážení schránky tažené párem volů a je doplněn nápisem"Area cederis". Druhý reliéf ukazuje rytíře zahalujícíhoschránku pláštěm a kolem leží větší počet mrtvých těl. Celývýjev doprovází nápis "Hic amittitur Area cederis". Prostýpřeklad obou nápisů je zjevně zavádějící, proto je nutnodešifrovat esoterický obsah. Pak "Area cederis" informuje, žeschránka byla odvezena (z Francie). Druhý nápis naznačuje, žeschránka mizí, a to za cenu velkých obětí. E. Canseliet prvýnápis překládá "Skrze archu zdaru dosáhneš" a druhý nápis"Ten je opuštěn (sám), ale zdaru dosáhne". Podle málo známépověsti se zpět do Evropy vrátil jediný templář, ostatnízahynuli, nebo již neměli sil k návratu. Tento templářvypověděl, že schránka s grálem byla odvezena do Tibetu a v

27

Aghartě ji převzal Král Země. Historické doklady chybí, ale zesoterických zdrojů to bylo potvrzeno. Grál z dosahu lidstvazmizel, protože technicky sice vyspělé, ale eticky a duchovněnezralé lidstvo nebylo připravené informace v grálu obsaženépřijmout s čistým srdcem, naopak technické informace mohlybýt zneužity k sebezničení.

Událostmi souvisejícími s grálem se zabývá i poměrněpozdní artušovská legenda o hledání grálu. Templáře v nízastupují rytíři Kulatého stolu, kterých bylo 24. Roli svatéhoBernarda převzal mýtický král Artuš a tajný úkryt, do kteréhobyl grál přivezen z Francie, je hora Montsalvage (Carboneck),v některých verzích legendy má jméno Camelot, přičemž totojméno je někdy přisuzováno sídlu (hradu) krále Artuše, jindypodzemním tajným prostorám v té hoře. Tři rytíři Kulatéhostolu Galahad, Parsifal a Bors podle legendy odvezli lodí grálna východ do svatého města Sarras (Agharta) a tam jej předali"Králi Rybáři". Král Rybář není nikdo jiný než Král Země(Manu) vládnoucí ve věku Ryb. Podle této legendy zůstalGalahad v družině Krále Rybáře, Parsifal zůstal v Orientě, abytam poznal tajemství moudrosti a jediný Bors se vrátil doCamelotu. Artušovská i templářská legenda v podstatě hovoří ostejných událostech a v témže duchu, i když jména a dílčíudálosti jsou jiné.

Když se zabýváme problematikou grálu v evropskémrozměru a reflexi, bylo by chybou pominout události v Tibetu aIndii, které zřejmě mají k problému grálu úzký vztah.Buddhistická tradice evoluce člověka v podstatě říká, že třiobrazy rupy (těla) nesou posvátnou nádobu "amrta kalaša"(v tibetštině bum-pa), do níž Nejvyšší bytost Vairačána vložilaohnivě modravý plamen "bindu" (v tibetštině thing-le) před-stavující "atmu" (duši). Z toho vyplývá, že schéma skutečné

28

struktury lidské bytosti je znázorněno ve vzájemně souvise-jících třech formách, či třech tělech (rupách) takto:krychle (hranol) představuje hmotné tělo (Sthúla sharira)koule (ovoid) představuje éterické tělo (Linga sharira)kužel (pyramida) představuje astrální tělo (Manosa sharira).Architektonická imaginace tohoto principu (mandaly) jeobsažena v tibetském čhörtenu (mčhod-rtenu). Jeden z nej-krásnějších čhörtenů se nachází například v chrámovémkomplexu známém pod jménem "Sto tisíc Buddhů" (Sku-bum)v Gljance a v indickém Konáráku. Architektonická imaginacečhörtenu ale není vázána na Tibet a severní Indii, ale v té čijiné podobě jej nacházíme všude tam, kam v minulosti vstoupiliAry ani (Árjové). Příkladem může být mimo jiné architekto-nická struktura kostelních věží starých slovanských oblastí,prostorově vázaných obvykle na posvátná místa předkřes-ťanského období. Architektonicky čistá původní struktura seuchovala zejména ve vesnických oblastech, kam nezasáhlpozdější vliv renesance i gotiky, nebo tuto "lidovou" architek-turu nestačil ovlivnit. Nejčastěji se s principem-mandaloučhörtenu dodnes setkáme v odlehlých oblastech Ruska,Ukrajiny, vzácněji také na Moravě, Slovensku a spíševýjimečně i v Čechách. Nesmíme se nechat zmýlit častýmipozdějšími zásahy vnášejícími cizí prvky islámské a medi-teránní kulturní sféry. Esoterická analýza mandaly čhörtenuříká přibližně, že tato mandala zobrazuje božský výtvor vzešlýz vůle Nejvyšší bytosti a tímto výtvorem je člověk. Zem nesejeho hmotné tělo (krychle, hranol) a na něj navazuje éterickétělo (koule, ovoid), jímž člověk vzrůstá do vyšší duchovnídimenze. Nejcennější podstatu člověka nese astrální tělo(kužel, pyramida), které je sídlem tvůrčí vůle i rozumu.Podstatou je duchovní tělo (Buddhi Dharmakaya) znázorněné

29

číší (amrta kalaša) nesoucí onu zářivou kapku plamene Bindu,zpodobňující nesmrtelný život a moudrost Stvořitele, kterou ječlověk s ním spojen, jako je syn spojen s otcem. Tento plamenBindu je tím, co biblické texty označují jako "duši", KnihaDhyanů jako Jiskru (božskou Monadu) vyslanou Pánem Zářičitváře. V esoterickém pojetí je grálem právě tato číše s plame-nem božství. To je podstata tajemství grálu, který můžemepovažovat za duchovní křestní list, jímž Otec a Stvořitel uznáválegitimitu svých lidských synů. Mandala čhörtenu, někdyznámější spíše jako Velká mandala, je v Orientu totéž, co voblasti evropské a mediteránní kultury grál. Tragický duchovníútlum evropské kultury vyvolaný katolickou inkvizicí ve stře-dověku způsobil zapomění této pro člověka zásadní informacea každý, kdo se pokusil ji oživit, byl katolickým klérempronásledován jako nebezpečný heretik. V tomto čase duchov-ního temna se odlesk této základní informace, ovšem značnězkreslené, objevil v tajných učeních gnostických esoteriků vpodobě téže: "Tři tabule nesou grál, čtverec-kruh a trojúhelník,všechny mají stejný obsah a jeho hodnota je 21". Kdo mázájem, nechť se sám pokusí o kabalistický výklad čísla 21.

Obdobné sdělení lze nalézt i v Bhagavadgítě, kde jeřečeno: "Vědu o Yoze svěřil Vznešený Pán Vivasvánovi, ten jipředal Manuovi a od něho se poučil jeho syn Ikšvákua. Toto seodehrálo na počátku "trétayugy". Vivasván (Bůh moudrosti)má zde obdobné postavení jako dříve zmíněný Nebeský pták.Manu je nesporně totožný s Adamem a jeho syn Šét odpovídáIkšvákuovi. Podobná tradice předávaného vědění však existujei u mezoamerických kultur. Quetzalcoatl, Bůh moudrosti aPoznání, sepsal knihu Tonalamatl a do ní vložil veškeré věděnío minulosti a budoucnosti Vesmíru, lidstva, ale i podstatu"nebeské vědy", včetně astronomických údajů nezbytných pro

30

sestavení posvátného kalendáře. To se stalo v době, kdy jedenrok obnášel 260 sluncí (dnů). Legendy z oblasti Faniských Alpvyprávějí o událostech velmi starého data, o prastarém národulétajících lidí obývajících Evropu, ze kterého pocházel i mou-drý mág Spina de Mulem. Tomu bohové svěřili do opatrovánízázračný kámen Rayetu, který zářil oslnivým světlem a bohovédo něj vložili moudrost a vědění světa. Některé verze pověstíhovoří o Rayete jako o zářícím rubínu. Rayetu získal na časkrál Fanisů, ale Spina de Mulem vyslal draka, který Rayetuuchvátil a ukryl na neznámém místě.

31

DĚTI MOUDRÝCH DRAKU

Božský plamen praví Jiskře z něj vystupující:"Ty jsi moje vlastní Já, můj otisk, můj stín, mé dítě.Dal jsem ti svoji podstatu a setrvám v toběaž do splynutí, kdy z Jiskry vzejde Plamena ten se spojí opět s mým."

Kniha Dhyanů VIL 7

Většina lidí si dříve či později položí otázku o smysluživota, o jeho poslání a cílech lidského snažení v tomtoklopotném a často i neradostném životě. Není náhodou, že setak nejčastěji děje v čase setkání se smrtí, s utrpením blízkýchlidí, následku působení Zla nebo rozpoutaných živlů. Právě vtakových případech pocítí člověk svoji slabost a bezbrannostvůči krutému světu. V utrpení a ve smrti jsou si lidé rovni anení mezi nimi rozdílů, jaké jinak vytváří bohatství, moc,bezohlednost, chamtivost, sobectví a krutost. Vůči utrpení aortelu smrti nepomůže sebevětší moc či bohatství, neboť vživotním poslání člověka hrají zcela podřadnou roli, menší nežprach na botách poutníka. To, co člověk od člověka nezbytněpotřebuje, je láska, přátelství, soucit, pomoc v nouzi, ale idobré slovo a včasnou radu. Hledáme cestu vedoucí kporozumění samotné existence člověka, jeho údělu i poslání,ale na počátku takového hledání nás zastaví první překážka,kterou je neznalost vlastní identity. Nemůžeme pochopit smyslsvé existence, pokud neporozumíme své osobní podstatě,nepoznáme historii svého rodu a nenalezneme své kořeny.

32

Moudří lidé tohoto světa říkají, že vše již bylo dávno řečenomoudrými a zapsáno v jejich knihách. Člověk ale nesmí býtlíný v nich číst a hledat cestu k pravdě o sobě i o světě.

Když byli na Zemi vysazeni první lidé Adamova rodu, cožse odehrálo asi před 35 000 lety, obdrželi od Stvořitele i jehosynů Moudrých Draků (Elohim, Dhyan Chohanů, Rishiů)poučení o minulosti a budoucnosti Vesmíru, o plemenechcivilizací obývajících Zemi v předcházejících dobách, ale i osvém původu, údělu a poslání v čase pozemského života. Totopoučení je předmětem řady starých knih a k nejstarším z nichnáleží Kniha Dhyanů, Sefer Razi-el, Bhagavadgíta(Džnanešvari), Paramartha a Kniha Zlatých pravidel. Podlepradávných mýtů sepsal Knihu Dhyanů jeden z nich, jehožjméno bylo Kasyapa. Knihu Sefer Razie-el sepsal Nebeskýpták (anděl) Razi-el a předal ji Adamovi před jeho příchodemna Zemi. Bhagavadgíta byla sepsána Vivasvánem a ten jipředal prvnímu otci lidí Manuovi. Paramarthu a Knihu Zlatýchpravidel sepsali podle legend z Nagarjuny Nágové (Hadi),učitelé prvních lidí, kteří pocházeli ze souhvězdí Plejád.Ponecháme-li stranou rázovitý projev a dikci, odlišnost jazyko-vých termínů či jmen, odkryjeme podivuhodně konzistentníjádro sdělení společné všem těmto knihám. Před současnýmlidstvem žilo a víceméně úspěšně se na Zemi rozvíjelo lidstvojiného původu a pro duchovní evoluci mu Stvořitel vyměřilsedm evolučních cyklů zvaných manvátáry. Nemáme přesnéúdaje o počátku prvého cyklu (prvé manvátáry), ale poměrněpřesně se podařilo zjistit konec poslední, sedmé manvátáry,související s kataklyzmatem vyvolaným Nimiru v roce 52 369př.n.l. Současné lidstvo prožívá poslední z dalších sedmimanvátár, která dle různých pramenů a výpočtů má skončit vroce 2 666 n.l. Existuje však ještě hlubší historie lidí, která sahá

33

daleko do hloubi věků a její počátek se odehrával v jiné částiVesmíru, možná i v jiném časoprostoru. Na počátku po stvořeníVesmíru vznikly z vůle Stvořitele nejprve vysoce duchovníbytosti prvé kalpy (éry), tvořené pouze zhuštěnou energiíLogosu. Byli to Dhyan Chohanové zvaní také Moudří Draci.Tito synové Stvořitele, zvaní někdy Prabohové Vesmíru,vytvořili ze své podstaty (energie Logu) bytosti druhé kalpyzpůsobem, který lze přirovnat k metodě kl ono vání. Staré knihytyto bytosti označují jako nižší duchy, Lhae, anděly a mnohadalšími jmény. Bytosti druhé kalpy byly pomocným a výkon-ným personálem bytostí prvé kalpy. Podle pokynů Stvořitelepomáhaly Moudrým Drakům při "klonování" bytostí třetíkalpy, zahušťování jejich energie a v poslední fázi je opatřilytaké poprvé hmotným tělem. Že konstrukce a formováníhmotného těla a vhodného prostředí planet nebyla nijakjednoduchá práce, svědčí vyprávění Knihy Dhyanů a dalšíchstarých textů. Mnoho pokusů bylo neúspěšných a dlouhotrvalo, než vhodný typ hmotného těla byl stvořen. Když se tokonečně podařilo, byla tímto hmotným lidstvem osídlena řadaoblastí Vesmíru, především Plejády, Orion, oblast Siria avzdálené oblasti Vesmíru, o nichž dnes mnoho nevíme. Lidstvotřetí kalpy žilo ve stavu vyššího vědomí než-li my a vládloschopností zvanou "kriyasaktí", což lze přeložit přibližně jako"síla vytvářející schopnost tvorby pouhou myšlenkou", přičemžpředmětem tvorby mohlo být v podstatě cokoliv z oblastihmotného a duchovního světa. Bytosti třetí kalpy byly zpo-čátku vysoce duchovní, ale jak se vyvíjel jejich intelekt,docházelo k útlumu duchovní podstaty a v rostoucí míře seuplatňoval vliv hmotného těla i vliv hmotného prostředí planet.Na Zemi přišly tyto bytosti třetí kalpy přibližně na rozhraníprahor a prvohor (období Satjá jugy), jak o tom svědčí poměrně

34

početné nálezy jejich zkamenělých koster, stop a artefaktů.Bylo jich sedm a knihy různého původu uvádějí, že se jme-novali Valarové (Anulindalé), Anunakové, (sumerské eposy),bohové světla (Gyelrap), Ameša Spenta (Bundahišmu),Archonti (gnostické texty), planetární prabohové řeckého avédského panteonu atd. Těchto sedm planetárních bohů s seboupřivedlo též sedm svých božských družek, ale rovněž itechnický a výkonný personál (Maiarové, Igigové, Gandhár-vové a část nižších Anunaků). Tak jak rostl vliv hmotného tělaa prostředí Země, vzrůstala inteligence a tvůrčí schopnost,počal u části bytostí třetí kalpy narůstat odpor a vzdor protisvým otcům Dhyan Chohanům a vůči Stvořiteli. Tak se na světzrodil ateismus, ale i různé negativní vlastnosti jako sobectví,chamtivost, nenávist, touha po moci a krutost. Tyto bytosti třetíkalpy, které se vzbouřily proti zákonům Stvořitele, jsou vestarých textech nazývány Lhamayiny (bohy Tmy, bohyMěsíce) či anděly temných sfér. Podle knihy DhyanůLhamayinové tvořili asi dvě třetiny bytostí třetí kalpy a jejichsymbolem byl ležatý srpek Měsíce. Tu část bytostí třetí kalpy,která zůstala věrná zákonům Stvořitele, pojmenovaly starétexty Lhay (bohy Světla, bohy Slunce). Antagonizmus mezioběma skupinami rostl a posléze přešel až do válečných střetů,které se z větší části odehrávaly kdesi ve Vesmíru. Podrobnějise o tom zmiňuji ve svých knihách Předpeklí ráje a Bohové aapokalypsy, ale výstižné reflexe lze nalézt i v eposu J.R.L.Tolkiena Silmarillion. O těchto událostech zasvěceně vyprávíKabala a řada biblických textů, které neprošly tendenčnímiúpravami raně křesťanských teologických redaktorů, jak sebohužel přihodilo Bibli. Kabala bohy třetí kalpy nazývá"Bnej-ha Elohim" - synové Elohimů (Dhyan Chohanů,Moudrých Draků).

35

Lhamayinové časem ovládli velkou planetu jménem Tir,která v dávných časech obíhala po orbitě sousedící s orbitouZemě. Na Tiru Lhamayinové uskutečňovali rozsáhlý programgenetických experimentů, jejichž hlavním cílem bylo vytvořenípočetné populace použitelné jako vojenské síly při plánovanéexpanzi na Zemi, Mars a další planety, ale i v roli dělníků aotroků. Produktem těchto experimentů byly nejprve různédruhy zvířecích monster, později i kombinace těl zvířat a lidí, akdyž jim Stvořitel odejmul schopnost a sílu kriyasaktí,soustředili se na cestu generativní evoluce, založené nasměšování vlastního genomu s genomem původního primi-tivního pozemského černého plemene, vyvíjejícího se na Zemiv oblasti rovníku. Touto cestou způsobili Lhamayinové onenbiblický "dědičný smrtelný hřích", který se promítá až dogenomu dnešního lidstva. Biblický smrtelný hřích je tedy vpodstatě hříchem genetickým, jehož podstatou je ztráta původ-ního čistého genomu bohů třetí kalpy, vzniklá proniknutím apropojením zvířecího genomu s genomem Bnej-ha Elohim.Výsledkem bylo zrození obřích, ale i trpasličích monster,divokých, krutých a nelítostných, jejichž heterozygotní genomgeneraci od generace degeneroval a rychlým množením působilna Zemi velké potíže. Ještě v čase, kdy byli Lhamayinovéobdařeni kriyasaktí, vytvořili početnou generaci svýchpotomků, což byly bytosti čtvrté kalpy. Staré knihy je znajípod mnoha jmény jako například Titáni, Ásurové, Ásové,Daimoni, Trigardové, Giganti, Kurusové, Thorásové, Geniové,Chic-chanové, Thandové atd. Byli ještě agresivnější, nesnášen-livější a chamtivější, než jejich otcové Lhamayinové a naplanetách, které obývali byli stálým zdrojem neklidu arozmíšek. Dhyanové proto rozhodli, že budou postupně vy-sídleni na Zem a dohlížet na ně bude menší skupina Lhaů,

36

sídlící v Sundarsomu, což byla gigantická stacionární družiceZemě umístěná ve značné výši nad rovníkem. Védské knihyv této souvislosti hovoří o 33 Surech (bozích Světla) v čele skrálem Indrou. Přesídlení na Zem se odehrálo přibližně před85 000 lety. Po mnoha tisících let, kdy se Ásurové vyvinuliv technicky vyspělou ateistickou civilizaci, napadli a dobyliSundarsom a Sury vyhnali na Zem. Tak začala válka démonůpřibližně před 25 000 lety a její třetí a poslední etapa skončilaúplnou porážkou démonů kolem 20 000 př.n.l. Podrobnějšípopis událostí zájemce nalezne především v knize Bohové aapokalypsy. Na příkaz Stvořitele odebrali Dhyan ChohanovéLhamayinům jejich sílu kriyasaktí a spolu s jejich potomky jezčásti nucené usídlili na Zemi, zčásti donutili odejít do vzdá-lených a pustých oblastí Vesmíru. Země byla dvěma očistnýmipotopami (52 369 př.n.l. a 34 024 př.n.l.) zbavena většinylidozvířat a zvířecích bastardů a tím byla připravena prouskutečnění druhého plánu Stvořitele, jehož podstatou byloosídlení Země novým plemenem lidí, jehož genetický modelhmotného těla je znám pod jménem "Adamah Kadmon".K tomuto osídlení došlo přibližně před 35 000 lety pravdě-podobně v oblasti Tarimské pánve a Gobi, které v té době bylypozemským rájem (Eden). Tak na Zemi přišly bytosti pátékalpy a jsou jimi prapředkové dnešního lidstva, které antro-pologie identifikovala a popsala jako cromagnonskou rasu.Lidstvo patrně bylo vysazeno i na dalších místech Země(například na americkém kontinentě), ale o tom není k dispozicidostatek zpráv. Relativně nejčistší formu tohoto "pátéholidstva" lze nalézt v Pyrenejích (Baskové), na Kavkaze(Ingušové, Čečenové, Gruzínci aj.) a stopy tohoto původníholidstva páté kalpy tvoří některé minority severních oblastíKašmíru, Pákistánu a Afghánistánu (Hunzové, Nagarci aj.)

37

Lidstvo páté kalpy se od předcházejícího lidstva čtvrté kalpylišilo v mnoha směrech. Na prvém místě v době života, kterábyla zkrácena z 1000 - 1500 let na 120 let. Lidstvo páté kalpymá i výrazně nižší tělesnou výšku oproti bytostem čtvrté kalpy,které měřily v průměru 3-4 m, proto byly v bájích a starýchtradicích nazývány "obry". Se sníženou tělesnou výškou došlo ike snížení biologické odolnosti a životnosti, pomaleji se hojírány. Výrazný pokles inteligence lidstva páté kalpy přímosouvisí s hlubokou blokádou aktivit více než 80 % kapacitymozku, přičemž blokována jsou zejména ta centra, kterásloužila ke kontaktu se sférami vyššího stavu vědomí,Univerzálním informačním a akašickým polem. Tento hlubokýpokles fyzické a mentální zdatnosti je především důsledkemsmísení vývojově velmi vzdálených genotypů, takže potomcizískali díky tomuto smísení vedle vysloveně letálních genů isady genů vzájemně antagonistických či efektivně retardačních.Došlo ke smísení nejméně tří evolučně vzdálených genotypů,především genotypů lidstva čtvrté a páté kalpy a genotypu starépůvodní pozemské vývojově mladé černé rasy. Nejvážnějšímnegativním efektem se při křížení uplatnily zkázonosnégenotypy lidozvířat, které v malém množství přežily očistnákataklyzmata. Tyto genotypy přinesly dnešnímu lidstvudanajský dar destruktivně působících alel zodpovědných zazločinecké a asociální chování části populace, deformacecharakteru (agresivita, vnitrodruhová nesnášenlivost, cham-tivost, bezohlednost atd.) a tendenci k samozničení. Vnesenízvířecího genomu lidozvířat do genomu potomků je podstatoubiblického "smrtelného hříchu", který je obdobně zmíněn i zjiných pramenů jako celková degenerace lidstva. ZákonyStvořitele zaznamenané ve starých knihách výslovně varujípřed míšením lidstva čtvrté a páté kalpy a zejména před

38

míšením s produkty zakázaného křížení zvířat a lidí, které bylovýsledkem genetického inženýrství bytostí třetí kalpy.Ortodoxní výklad Bible, Koránu či Talmudu duchovně omeze-nými kněžími vedl lidstvo k vytváření umělých mechanizmůrasové segregace a nesnášenlivosti, přestože problém nespo-číval v existenci ras, ale v existenci vývojově vzdálenýchgenomů. Následující náboženské či rasové války a otroctví jsoujen vnějším projevem omezenosti a mentální zaostalosti lidstva,jehož duchovní vůdci zcela selhali. To je podstata, příčina adůsledek "smrtelného hříchu" našich dávných prapředků.

Současné lidstvo je populací hmotných bytostí nesoucíchéterická a zčásti i astrální těla (formy, rupy) bytostí páté kalpy(cromagnonců), ale i obrů čtvrté kalpy (Neteru, Nefilim) a částijejich božských otců třetí kalpy, kteří byli postiženi změnoukarmy v důsledku vzpoury proti zákonům Stvořitele. Podstatounové karmy bylo připoutání k hmotné Zemi, blokáda nadlid-ského vědomí a sdílení osudu současného lidstva. Tak bylybytosti tří kalp postaveny na jednu startovní čáru svého osudu.

Má-li člověk porozumět podstatě Zla a Dobra, smysluzákonů Stvořitele a harmonii Universa, musí především poro-zumět smyslu své existence a pochopit své poslání v tomtosvětě. Poslání člověka uvádí více či méně zřetelně řada starýchknih, nejsrozumitelněji hovoří Kniha Dhyanů (viz motto tétokapitoly) a eposy ligursko-iberského původu, obsažené vTolkienových dílech (Quenta Silmarillion).

Ilúvatar (Stvořitel) dlel celý věk o samotě v zamyšlení apak rozhodl:

"Miluji Zemi, která bude domovem Quendiů a Atanů.Quendiové budou nejskvělejšími ze všech pozemských bytostí,budou krásní a stvoří sami mnohem více krásy, než stvořilydosud mé ostatní děti, dojdou na tomto světě i k největšímu

39

blaženství. Atany však obdaruji nejskvělejším darem, kterýpovede srdce lidí za hranice tohoto světa, ve kterém nenaleznouklid, získají schopnost formovat své bytí mezi silami a jevysvěta, za hranice vymezené hudbou Ainurů, jež je pro ostatníurčeným údělem, aby mohli dovést k dokonalosti a dokončitmé dílo do poslední tečky. Tímto krásným darem je úplnásvoboda volby cesty k pravdě a vědění vedoucí mnoha jejichživoty, na jejichž konci se vrátí ke mně, aby se připojili k dru-hému tématu hudby Ainurů."Ainurové jsou bytosti první a druhé kalpy, které jsme poznalipod jmény Svatí Otcové, Dhyan Chohanové, Moudří Draci,Elohim atd. Quendiové je v ibersko-ligurském jazyce pojmeno-vání bytostí třetí kalpy, se kterými se v knihách setkáváme podjmény Elfové, Váňové, Surové, Áditjové atd. Jméno Atanináleží lidem, kteří přišli na Zem jako poslední, tedy jakolidstvo páté kalpy.

Staré knihy nás seznamují s prastarým tajemstvím, kterébylo z různých důvodů a dle jiných zájmů lidem zastíráno azkreslováno. Základem tohoto tajemství je, že nejvyšší entitoučlověka je "duše" (Átma), která představuje čistou sekvenciStvořitele v člověku. Žádná stvořená bytost jako součást vlastnípodstaty tuto sekvenci Boha nemá, protože i nejvyšší duchovníbytosti první kalpy byly stvořeny ze sekvencí Logu, což lzechápat jako prapodstatu Vesmíru stvořenou Bohem. Lidskáduše jako sekvence Boha, je tou Jiskrou vyslanou Stvořitelem,aby se ve škole života změnila v božský Plamen. Tak jako otecse zmnožuje ve svých dětech, kterým předává to nejlepší, co vněm je, aby se jeho rod rozmnožil v počtu i vlivu, tak Stvořiteločekává od svých Jisker změněných v Plameny zmnožení mocia síly absolutního Vědomí a dosažení úplné krásy a harmonieUniversa. Člověk je ve své podstatě mladičký bůh, který byl

40

vyslán svým Otcem na zkušenou do předpeklí ráje, kterým jenaše Zem, aby se naučil čelit Zlu a poznal skutečné hodnotyDobra, Lásky a Přátelství. Tak se svým nedokonalým lidskýmmozkem chápu podstatu druhého plánu Stvořitele.

Kniha Dhyanů, Sefer Razi-el ha Malach, Kabala a dalšíprameny se zmiňují o nesouhlasu a odporu bytostí nižšíchduchovních sfér vůči plánu Stvořitele. Bohové a andělé levéhoberijatického a jeciratického světa se záměrem plánu Stvořitelenesouhlasili, protože se domnívali, že člověk stvořený podletohoto plánu, nebude dodržovat zákony formy a bude je měnitdle své vůle. Bohové i andělé pravého berijatického a jeciratic-kého světa namítali, že člověk dle své vůle a představy budezdrojem lásky, milosrdenství a harmonie světů. Podstatouodporu těchto nižších duchů byla žárlivost a nevůle plynoucí zezáměru Stvořitele vložit do člověka svou sekvenci (Jiskru),kterou Hebrejové nazývají "Nešámá", buddhisté "Dharmakaya"a védské prameny "Atma Buddhi".

Tyto termíny mají téměř shodný význam, přeložitelnýpřibližně jako "duchovní tělo" "či duchovní formu". Závistnižších duchů pak vyplývala z toho, že Stvořitel tímto svýmrozhodnutím postavil člověka do údělu nesrovnatelně vyššího azávažnějšího, než jaký byl dán duchovním bytostem všech sfér.Když Stvořitel dle svého druhého plánu vytvořil jádro novéhočlověka, či spíše jeho "duchovní srdce", vložil do něj nevy-sychající pramen lásky, soucitu, milosrdenství a harmonie.Posláním člověka je tento podivuhodný pramen uvolnit, očistita prohloubit. Podle pokynů Stvořitele vytvořili Moudří Draci(Dhyanové) ze své vlastní substance, která je v podstatěsubstancí Logu, astrální tělo člověka (astrální formu), kterouvédské a brahmánské prameny nazývají "Manasa sharira" či"Manasa rupa" a Hebrejové "Rúach". Do astrálního těla vložil

41

Stvořitel své dílo "duchovní tělo" a celý komplex Moudří dracivybavili neukojitelnou kreativitou, neohraničitelnou touhou popoznání a vědomím propojující člověka se všemi dimenzemi asvěty. Celým tímto komplexem sestávajícím z duchovního aastrálního těla se člověk liší od nižších duchovních bytostí, alevětšina těchto schopností se probouzí pomalu, závisle na lidskévůli hledat a nalézt Pravdu. Stvořitel člověka vybavil dokonalea poskytl mu úplnou svobodu volby i tvorby, kterou nikdo jinýkromě Stvořitele nemůže omezovat, aniž poškodí svoji vlastníkarmu. Kniha Dhyanů proces stvoření člověka popisuje tak, žeSvatý Otec a Svatá Matka v jednom (Stvořitel a Duch Svatý)tkají duchovní strukturu člověka tak, že jeho duchovní hlavapočíná v nejvyšší duchovní rovině (Puruši) a spodní částpomyslného duchovního těla vstupuje do hmoty (Prakrti). Dechsvatého Otce i Svaté Matky, pojmenovaný Fohat, dotváříduchovní tělo člověka ze dvou substantivních energií pochá-zejících z Praplamene (Logu). Takto oživení synové (lidé) serozcházejí do světů, aby poznali Pravdu. Na konci Velkéhodne, kdy Pravda je nalezena a plně je dosažena i Harmonie, sesynové vrátí, aby splynuli s Otcem i Matkou a vytvořili rodinuv jednom (spojenou v jediný celek). Kniha Sefer Jecira oposlání člověka hovoří takto:

"Mladý člověk v čistém astrálním (duchovním) těle, kteréobdržel ve sféře beriatického světa nejvyšších bohů, sestupujejako duchovní Adam do světa jeciratického, světa nižších bohů,tam je vložen do hmotného těla a v něm jako hmotný AdamahKadmon (Gayomard-člověk páté kalpy) se objevuje v hmotnépozemské sféře zvané Ásia. Ve sféře Asia se během mnohaživotů setkává se Zlem i Dobrem, naučí se čelit Zlu, pochopíjeho reálnou podstatu a nezbytnost své dočasné existence ve

42

sféře Ásia, kde se má naučit rozvíjet spící dary svých rodičů azískat potřebné zkušenosti."

Kniha Dhyanů je poněkud podrobnější a udává, že entitačlověka, tvořená komplexem duchovního a astrálního těla, jeodeslána do sféry nižších bohů (andělů), kteří ji vybaví nejprveéterickým a posléze i hmotným tělem, načež je vysazena naZem. V hmotném těle v prostředí Země, či obdobnýchhmotných světů se vyvíjí v dlouhé řadě životů. Realitureinkarnací prokazuje již zmíněný Delpassův efekt. Reálnostsamotného procesu stvoření vyplývá z odhadu času nezbytnéhok evoluci primitivního jednobuněčného organizmu v souladu spředstavami a teorií darwinistů. Kvalifikovaný odhad udává, ženezbytná doba pro vývoj jednoduchého organizmu z anorga-nických složek je nejméně 500 krátě delší, než je současnéodhadované stáří Vesmíru. Sám hmotný život tedy muselvzniknout "jinde", nebo byl stvořen. To ovšem zhola nic neříkáo vzniku duchovní podstaty člověka (vědomí), kterou darwi-nisté pomíjí. Skutečnost procesu stvoření a tedy i "tvořivoumoc" (Stvořitele) však kupodivu potvrdily výsledky výzkumůmoderní technologie. Známý vědec Nikola Tesla vypracovalteorii existence faktoru "Zero Time" (nulový čas) a pomocísvého generátoru Zero Time, který sestrojil v roce 1920,prokázal oprávněnost své teorie. Podstatou této Teslovy teorieje zjištění, že náš Vesmír, ale i sluneční soustava a její planetymají svůj Zero Time určující počátek jejich vzniku, a ten lzepomocí jeho generátoru přesně změřit. Rozhodujícím zjištěnímbylo, že Zero Time má každý člověk, ale chybí většině zvířat,protože ta jsou produktem zdlouhavé evoluce druhů, jak jiformuloval Darwin a jeho stoupenci. Zero Time má každýčlověk jiný a tento údaj je stejně specifický, jako jsou otisky

43

prstů, pachová stopa či zvukové spektrum lidského hlasu. ZeroTime se však nevztahuje ke stáří těla člověka, ale určuje časstvoření jeho multidimenzionální bytosti a u mnoha lidí bylanalezena hodnota nulového času převyšující stáří Země isluneční soustavy a blízkého okolí Vesmíru. Naprostá většinalidí má nulový čas větší, než je stáří zemské biosféry, což bydokazovalo mimozemský původ lidí, ale také nesmrtelnostmultidimenzionální entity, včetně reality reinkarnací. ExistenceZero Time však nepřímo prokazuje i reálnost téže o stvoření.Jelikož fakt stvoření si není možno představit bez Stvořitele, jetím nepřímo prokázána i skutečná existence Boha. HodnotyZero Time vyšetřoval N. Tesla na svém generátoru ZTRGpracujícím v oblasti frekvence 30 Hz. Teslovy závěry byly v70. a 80. letech tohoto století prověřeny a potvrzeny v sou-vislosti s hluboce utajovanými americkými vládními projektyMontauk a Phoenix.

Architektonická struktura polydimenzního člověka avzájemná vazba jednotlivých forem i dimenzí nalezla grafickézpodobnění jako Velká mantra, tibetský "čhörten" a grál, jakjsem se o tom zmínil v předcházející kapitole. Analýzu historiea způsobu stvoření duchovního i astrálního těla člověka jsmejiž provedli, a tak zbývá analýza éterického a hmotného těla,která je značně obtížná a ne všechny nejasnosti se podařiloosvětlit. Éterické tělo zvané "Linga sharira" či "Nirmanakaya",což bývá překládáno ve smyslu "tělo z jemné hmoty", tvoříjakousi energetickou spojku či přechodku dovolující propojeníhmotného těla s tělem astrálním, ale rovněž zprostředkovávávstup fenoménu "životní síly" (životní energie), bez níž jehmotné tělo pouhou mrtvou hmotou. Podle tibetského komen-táře ke Knize Dhyanů bylo éterické tělo stvořeno rovněž DhyanChohany, ale až po stvoření hmotného těla, které Dhyanové

44

vybrali jako vyhovující jejich požadavkům. V souvislosti sestvořením hmotného těla (formy, rupy) se rozvinula vysocekonfliktní situace, jak o tom vypráví Kniha Dhyanů, ale iKabala a další starobylé knihy. Původně Dhyan Chohanovéuložili stvoření hmotného těla člověka bytostem třetí kalpyLhaům (nižším duchům, andělům), a to ještě v čase předchá-zejícím zmíněnou vzpouru vůči Stvořiteli. Podle komentáře keKnize Dhyanů byl tento vývoj hmotné formy velmi náročný avyžádal si dlouhý čas. Jednotlivé vývojové etapy tohoto tvořeníse dodnes opakují ve formě vyvíjejícího se lidského embrya.V komentáři se tvrdí, že jednotlivé etapy tvoření hmotného tělačlověka byly vybaveny živočišnou formou životní síly a po-stupně vysazovány na 40 planet majících podobné životnípodmínky, jako má Země. Tam se posléze vyvíjely dáleovlivněny silami té které planety. Bohužel zatím toho o evoluciživota na planetách víme příliš málo, nehledě na skutečnost, žeani nejsme schopni tyto experimentální planety identifikovat ažna jedinou - Zemi. Utváření hmotného těla člověka byl zřejměvelmi obtížný úkol i pro samotné Lhae a Kniha Dhyanů tvrdí,že po čase se směr utváření rozdělil na dva směry, či dvěevoluční pojetí, která se vzájemně více a více vzdalovala.O těchto problémech Lhaů s utvářením těla člověka hovořímimo jiné sumerský epos "Athrahasis", babylonský epos "Enkia Ninmach", chetitský epos "Vládcové nebes", peruánské mýtyo Pachamacovi, Tólkienův Silmarillion a další prameny. Došeljsem k závěru, že diferenciace dvou odlišných tvůrčích záměrůLhaů byla příčinou vyhrocení pozdějších kontroverzních aktivitdvou rozdělených skupin Lhaů. Jedna z nich zvaná Lha-mayinové pak přešla k otevřené vzpouře a rozpoutala sériikrutých démonských válek. Jeví se mi, že právě vyhrocenýspor o to, jak bude stvořena hmotná forma člověka, byl

45

příčinou oddělení Lhamayinů od Lhaů. Lhamayinové pak vešlido paměti věků jako duchové temných sfér, bohové podsvětí čibohové Země. Zaměřme se na objasnění podstaty sporu.Lhaové v utváření hmotných forem postupovali krok po krokuod jednoduchých forem až k savcům a teprve ve stadiu primátůodklonili směr utváření člověka od dalšího utváření fauny.Darwin a jeho stoupenci tento proces zaznamenali jako evoluciživočišných forem, ale uniklo jim, že nešlo ve skutečnostio přirozenou evoluci, ale o utváření bohatosti forem z vůlebytostí s vyšším stavem vědomí. Že se tento názor blíží skuteč-nosti, prokazují nálezy rozličných artefaktů a lidských stop jižv období rozvoje trilobitů (spodní kambrium), tedy dávno předtím, než se na Zemi objevili savci a primáti. Zájemce odkazujina knihu M.A. Crema a R.L. Thompsona. K nálezům, o kterýchse zmiňuji v Předpeklí ráje, připojuji odkaz na nález zkameně-lého obřího prstu s nehtem, kostry obří ženy a dítěte a kovovéhlavy kladiva se zkamenělým topůrkem v údolí řeky PaluxyRiver v Texasu, a to ve vrstvách horniny staré 135 milionů let.Podrobnosti uvádí Magazín 2000 (č.ll z roku 1994). Jepřekvapivé, že sama hlava kladiva je produktem zřejmě vyspělémetalurgie a ocel neobsahuje nikl, ale 2,6 % chloru (spíšeizotopu síry). Obdobným důkazem je i artefakt neznáméhopoužití, nalezený v pískovně u řeky Mures v Transylvánii vblízkosti zkamenělé kosti mastodonta ve vrstvě pleistocénníhostáří. O nálezech obřích koster v horninách stáří desítekmilionů let podává přehled V. Farkas (Nevysvětlitelné záhady).Tento krátký exkurs potvrzuje zjevný omyl darwinistů.

Lhamayinové postupovali odlišnou cestou vycházející zezvířecího těla primáta (patrně Homo erectus), přičemž sledovalizvýšení úrovně vědomí a inteligence tohoto zvířete. Kolikexperimentálních vzorů takto vzniklo nelze dnes odhadnout, ale

46

s velkou pravděpodobností jednou z posledních a patrněnejdokonalejších forem zvířete s vloženou inteligencí a vyššímvědomím byl Homo sapiens neanderthalensis. Kniha Dhyanůkonstatuje, že Moudří Draci (Dhyan Chohanové) tyto výtvoryLhamayinů odmítli použít a použili model hmotného tělautvořený Lhay, který nejlépe odpovídal druhému plánuStvořitele. Tento vzor hmotného těla vešel ve známost podjménem Gayomard či Kadmon. Z kontaktů s ETI z Galaktickéfederace vyšlo najevo, že tento model hmotného těla byl Lhay iStvořitelem přijat jako univerzální vzor hmotného těla člověkapro celý Vesmír. Odmítnutí Lhamayinové však po své újměpokračovali v genetickém vývoji "svého" člověka a to tak, žecestou genetických manipulací na molekulární a submoleku-lární úrovni kombinovali geny primátů s geny vlastního druhua vytvořili zcela nový genom bytosti, kterou známe spíše podtermínem "lidozvíře". Rozličných verzí lidozvířat bylo utvo-řeno značné množství a neandrtálec byl patrně jednou z nich.Tyto monstrozní bytosti měly zachovány vlastnosti zvířete(rychlost, síla, odolnost, vytrvalost), avšak navíc získaly odsvých genetických "otců" některé schopnosti a nadlidské vlast-nosti vyplývající z vyššího vědomí. S těmito monstrozitami sestarověké národy často setkávaly a měly před nimi posvátnouúctu a bázeň plynoucí z jejich nadlidské moci. Lze před-pokládat, že schopnosti těchto monster byly velmi blízkéschopnostem bytostí třetí kalpy (nižších bohů, andělů). Totonežádoucí smísení genů zvířete s geny nižšího boha byloStvořitelem a Dhyan Chohany považováno za nedovolené azkázonosné porušení plánu stvoření člověka a tvoří podstatubiblického "smrtelného hříchu". Smrtelný genetický hřích aleLhamayinové ještě dále prohloubili tím, že vedli své potomkyze čtvrté kalpy k pokračování genetických experimentů, jejichž

47

cílem bylo dosažení vyváženého lidozvířecího genomu cestougenerativního křížení s původní primitivní pozemskou černourasou (tzv. "plemeno černé Evy"), ale i s plemenem AdamahKadmon, po jeho vysazení na Zem. Podle pokynů Stvořitelebyla většina lidozvířecích monster zničena během několikagigantických kataklyzmat (52 369 př.n.l., 34 024 př.n.l., 15 679př.n.l.), ale malá část z nich se zachránila a v horských refu-giích přežila a "hříšný" genom později přenesla křížením splemenem Adamah Kadmon do genomu současného lidstva.Proniknutí cizích genů do genomu rasy Adamah Kadmonnarušilo jeho homozygotnost a vyváženost. Značnou částproblémů dnešní populace, jako je chamtivost, nesnášenlivost,krutost, mentální labilita a tendence asociálního chování, jepatrně vnějším projevem přítomnosti škodlivých cizích genů.

První verze hmotné formy Adamah Kadmon byla herma-froditem, ale spojení obou pohlaví v jedné bytosti bylo údajněnevýhodné, proto Dhyan Chohanové oddělili obě pohlaví a částživotní síly prány (ti, čchi, rei-ki) odebrali Adamovi a vložilido ženské části bytosti Adamah Kadmon. Od té doby jepůvodní bytost tvořena dvěma částmi s opačným pohlavím(muž a žena) a obě části procházejí evolucí vědomí odděleně.K jejich opětnému spojení má dojít až po ukončení evoluce vhmotném těle, kdy se obnoví opět duchovní Adamah Kadmon.Hluboký cit, přitahující muže ke zcela určité ženě a naopak, jereflexí podvědomí toužícího po opětném splynutí obou oddě-lených částí původní bytosti. Setkání obou bytostí v hmotnýchtělech je spíše výjimkou než pravidlem. Občas dochází ksetkání obou částí dočasně sídlících v hmotných tělech téhožpohlaví. Zde tkví hlavní příčina homosexuální orientaceněkterých lidí. Nesuďme je příkře a buďme k nim soucitní ashovívaví, protože dopředu nikdo z nás neví, do kterého těla se

48

v příštích životech bude inkarnovat. Biblické prameny tyto dvěčásti Adamah Kadmona ve hmotných tělech opačného pohlavípojmenovávají "Adam" (mužská část) a "Eva" (ženská část),védské prameny Adama znají jako hmotnou bytost jménemMahlja, kdežto Evu pod jménem Mahljánag. To je v podstatětajemství původu a zrození člověka.

S architektonickou strukturou polydimenzionální lidskébytosti souvisí další závažné a málo známé enigma, jehožpodstatou je systém propojení hmotného těla člověka s jednotli-vými subtilními těly, z nichž lidská polydimenzionální bytostsestává. Toto propojení je uskutečněno pomocí sítě sedmihlavních a několika desítek vedlejších energetických bodů(center) známých pod jménem "čakry". V hmotném těle polohačaker jednak přesně odpovídá poloze specializovaných nervo-vých ganglií a hlavní z nich (Muladhara, Manipura, Visuddhia Sahasvára) propojují dimenze jednotlivých subtilních tělv harmonický systém - lidskou bytost.

Láma Góvinda spojuje šestou a sedmou čakru v jediné nejvyšší

49

1.2.3.4.5.6.7.

Cakra

muladhárasvádhišthánamánipúraanáhatavišuddhaadždnásahasvára padma

Nervové ganglie

Plexus pelvicusPlexus hypogastricus

?Plexus solarisPlexus cervicusMedulla oblongata

? (mozek)

Tabulka 1. Vztah čaker k nervovým gangliím

centrum a třetí čakru přiřazuje k Plexu solaris, což nenípodstatný rozdíl v pojetí principu. Třetí čakra, známá rovněžjako "čakra energie", je centrem umožňujícím vstup energiedimenzí do hmotného těla a její transformaci a rozvod k dalšímčakrám. Vyjma této třetí čakry má každá z čaker v podstatědvojí roli:

1. od třetí čakry přejímá "vyživovací" energii určenouskupině tělních orgánů;

2. přejímá a určenému místu těla předává řídící impulzypřicházející ze subtilních těl a vlastní monády (duše). Podlerůzných pramenů je shoda v tom, že první a druhá čakra jev přímém kontaktu s éterickým tělem, čtvrtá a pátá čakra sastrálním tělem, kdežto šestá a nejvyšší sedmá čakra mápropojení na duchovní tělo Buddhi. Uzavírání čaker, nebosnížení průchodnosti energetických kanálů mezi nimi senavenek projevuje především různými nemocemi a psycho-somatickými obtížemi, které mohou dosáhnout hlubšíhonarušení vědomí. Přerušení kontaktů mezi třetí, druhou a prvníčakrou, ke kterému dochází poměrně často u velmi starých anemocných málo pohyblivých lidí, ale i u notorických opilců,způsobuje nezřídka jakousi explozi energie čakry a dochází kdosud neobjasněnému jevu známému jako "spontánní vzplanutíčlověka". Tímto problémem se budu hlouběji zabývat v kapito-le Spalující dech Slunce. Blokáda čtvrté a páté čakry a omezeníprůtoku energie mezi nimi je prapříčinou většiny současnýchnemocí lidstva a zřejmě stojí i v pozadí stále častější imuno-deficience lidského organizmu. Velmi zajímavé je postavení arole šesté a sedmé čakry, které je stále v mnoha směrechzáhadné. Bylo popsáno mnoho těžkých traumatických poško-zení mozku člověka způsobených vnějším zásahem, kdy bylypoškozeny rozsáhlé oblasti mozku s vyřazením činnosti zraku,

50

sluchu, řeči i hmatu, ale funkce vědomí a schopnost logickéhomyšlení poškozeny nebyly. Profesor Penfield využil metodumapování povrchu mozku pomocí slabých elektrickýchimpulzů, aby vymezil centra psychických mozkových funkcí.Přes opakovanou a usilovnou snahu se mu nezdařilo naléztcentra vědomí a inteligence. Fyzik E. H. Walker z jeho vý-sledků vyvozuje, že vědomí je kvantované pole subtilníhocharakteru a jeho centrum či zdroj leží mimo hmotné tělo vevyšším časoprostoru. Ve svém pojednání "The Nátuře ofConscionsness" (Podstata vědomí) v č. 7 časopisu Mathema-tical Bioscience (1970) uvádí, že jedinečnost lidského vědomíspočívá v existenci systémově propojeného logického aparátu,který v naší dimenzi končí lidským mozkem. Vědomí protonení výsledkem činnosti mozku, ale projekcí subtilní podstatyčlověka, jež přesahuje z jiné dimenze. S tím nelze než souhla-sit, protože Walker jinými slovy říká totéž, co knihy Dhyanů,Kabala a další prastaré svaté texty. Walker ale říká modernímzpůsobem to, co dávno před ním formuloval J. Eccles. Jestližeskutečně sídlo vědomí člověka leží mimo tento svět v jinédimenzi a vše tomu nasvědčuje, tak se potvrzuje nejen složitáduchovní struktura člověka, ale také realita řetězu inkarnací,jimiž lidská bytost do tohoto hmotného časoprostoru prolíná.Toto pojetí hmotné reality odpovídá rovněž teorii systémověvětveného Vesmíru (Branching Univerze Theory), kterousvého času vyslovili J. A. Wheeler, H. Everett a N. Graham.Podle této teorie lidská bytost je polydimenzní entitou vrůsta-jící svým vědomím do hierarchicky řazených kvantovanýchsoustav Universa. Musím v zájmu objektivity připomenout, žes touto teorií života jako důsledku prorůstání hierarchickýchdimenzí přišli čeští vědci F. Herčík a O. Borůvka již na počátkučtyřicátých let tohoto století.

51

Těžko zpochybnitelné potvrzení této teorie přišlo odamerických vědců zabývajících se v rámci projektu Montauk aPhoenix experimenty s ozařováním lidského mozku mikro-vlnnou energií během hledání postupů dovolujících ovládánídavů. Pokusný objekt, kterým byl dobrovolník z řad samotnýchvědců, utrpěl těžké mozkové trauma, které vyřadilo z činnostivíce než 90 % jeho mozku. Podle lékařských testů mozek téměřnespotřebovával kyslík a byl prakticky mrtvý. Podivné bylo, žepostižený vědec měl zachovány nejen všechny fyziologickéfunkce, ale nedošlo ani ke zjistitelným změnám vědomí alogického aparátu myšlení. Po vyhodnocení všech analýztohoto stavu došli vědci k závěru, že veškeré procesy řízení asystémové regulace těla jsou prováděny mimo náš časoprostor,tedy z jiné dimenze, takže se pravděpodobně jedná o dosudneznámý způsob mimosmyslové komunikace. Pokusil jsem senaznačit, že úděl a poslání člověka v hmotném světě má svůjhluboký smysl, jehož pochopení nám lidem usnadní cestu tímtopozemským předpeklím ráje, které nám bylo určeno Stvo-řitelem jako první třída vysoké školy mladých bohů.Pochopíte-li své životní poslání a cíl své existence, budete žítsnáze a zbavíte se balastu zatěžujícího zcela zbytečně lidskéžití. Zřejmě nejsme ve Vesmíru sami a existuje několik planet,na kterých se dle určené karmy vyvíjejí naši bratři roduKadmon.

52

NAVRAŤ DÉMONU

To, co se stalo živým tělema dosud nemá duši,bude přinášet smrt,než to bude přemoženo.

Nostradamus, Centurie I. 22

Nestává se příliš často, aby realita všedního dne nastavilakřivé zrcadlo zbytněnému sebevědomí a aroganci některýchvědců i politiků, jako se stalo v případě zvaném "UFO"(Unidentified Flying Objects-neurčené létající předměty). Stáleještě existuje početná skupina vědců a politiků domnívajícíchse, že UFO nejsou nic jiného, než přeludy či špatně rozpoznanépřírodní úkazy, takže jakákoliv diskuse o nich je ztrátou času.Jenže realita života je vedena neúprosnou logikou a nechová sepodle předpokladů a regulí vědců. Od počátku roku 1947 dokonce roku 1952 na západní hemisféře havarovalo, nebovíceméně úspěšně přistálo 16 mimozemských létajících strojů,vnichž nebo blízkém okolí bylo nalezeno 65 mrtvých těl ETI(Extra Terrestrial Intelligence - mimozemské rozumné bytosti)a pouze jediný živý mimozemšťan. Z uvedeného počtu hava-rovaných UFO bylo 13 objektů nalezeno na teritoriu USA, dvav Mexiku a v červnu 1952 byl jeden objekt nalezen naŠpicberkách. Mezi roky 1966-68 havarovalo pouze na územíUSA dalších 5 UFO. Nejméně tři doložené případy havárie(sestřelu) se odehrály nad územím tehdejšího SSSR. Vzhledemke strategickému významu nalézaných vraků UFO neexistuje

53

přesná statistika havárií na povrchu celé Země. Domnívám sena základě kvalifikovaného odhadu, že odhad 50 havárií UFOnení vůbec přemrštěný. Mimo jiné vešlo ve známost, že v roce1939 havaroval jeden UFO na severoněmeckém pobřeží, alezpráva o události není k dispozici, přestože říšské námořní sílypoužívaly tento vrak několik let jako cíl pro cvičné střelbylodních děl. Stroje mimozemšťanů jsou zjevně produktemtechnologie na Zemi neznámé a mnohem vyspělejší, než ješpičková letecká technologie USA, Francie a SSSR. Závažnéje to, že dosud nebyla pochopena ani podstata pohonnéhosystému a materiál vraku má neznámou strukturu a neznámésložení, což svědčí o nesrovnatelně pokročilejší metalurgickétechnologii, než vlastní nejvyspělejší pozemské státy. Lze říci,že havárie UFO nejsou vůbec výjimečnou událostí, protožepouze v období mezi roky 1952 a 1953 bylo nalezeno dalších10 vraků UFO spolu s pozůstatky 26 ETI, ale i čtyři dosudžijící mimozemské bytosti. Z tohoto počtu bylo 9 UFO nale-zeno na území USA. V roce 1958 byl v pouštních oblastechUtahu nalezen nepoškozený mimozemský letoun, ale bezposádky. V únoru 1962 byl na pláži nedaleko Timmendorfuu Lübecku nalezen další vrak UFO. Novým zbraňovýmsystémem vyvinutým v USA v rámci SDI bylo v noci 28. září1989 nad zátokou Moriches u Long Islandu (USA) sestřelenomimozemské letadlo tvaru bumerangu a další bylo v této obla-sti sestřeleno 24. listopadu 1992, přičemž se zřítilo do parkuSouth Haven. 7. května 1989 vzlétl z letecké základny Valhallau Pretorie Mirage F II G, vybavený experimentálním lasero-vým kanónem Thor 2 vyvinutým rovněž v rámci SDI a sestřelilmimozemský letoun, který se zřítil v poušti Kalahari nedalekohranic Jihoafrické republiky s Botswanou. Ve vraku byli nale-zeni dva ETI, ale později jeden podlehl zraněním. Jak bylo

54

později zjištěno z kontaktů s ETI, jsou hlavní příčinou tako-vého množství havárií UFO početné radarové stanice vysílajícísilné mikrovlnné záření. Později američtí vědci v rámciprojektu Phoenix II zjistili, že mikrovlnné záření 710-750 MHztvoří "okno do mozku" a způsobuje blokádu některých vyššíchmozkových funkcí u lidí, ale zřejmě i u ETI.

Během roku 1953 zjistily radarové stanice včasné výstra-hy, že z hlubin kosmu se k Zemi blíží větší počet velkýchobjektů zjevně mimozemského původu. V rámci americkéhoprojektu Sigma byl s touto skupinou mimozemských objektůnavázán radiový kontakt, ale záměry a cíle ETI zůstaly utajeny.Část mimozemských objektů zakotvila na stacionární dráze vrovníkové oblasti, ostatní zřejmě přistály na Měsíci a patrně ina Marsu. 20. února 1954 došlo k prvnímu kontaktu důstojníkůUS AF s ETI na základně Edwards Airforce na dně bývaléhojezera Muroc, kterého se zúčastnil i tehdejší prezidentD. Eisenhower. Na základně přistálo 5 různých typů mimo-zemských letounů, dvě lodi měly doutníkovitý tvar a tři mělyformu disku. ETI, kteří z nich vystoupili, měli zevnějšekpodobný lidem i podobnou tělesnou výšku a dýchali vzduchbez přileb a filtrů. S Eisenhowerem a důstojníky US AFhovořili anglicky. Sdělili, že na Zemi hodlají zahájit programvýchovy lidstva. O sobě tvrdili, že jejich domovem je planetaze systému Betelgeuze v souhvězdí Orion, která má podobnéživotní podmínky jako Země. Vystupovali oficiálně jako zá-stupci federace planet a požadovali odstranění atomovýchzbraní, ale odmítli poskytnout Zemi své pokrokové technolo-gie. Jejich požadavek Eisenhower odmítl s tím, že po splněnípožadavku ETI by se USA staly bezbrannou zemí. Tím vpodstatě skončil oficiální kontakt se skupinou ETI z Federaceplanet, kterým se později začalo říkat "pozitivní ETI". Další

55

kontakt se uskutečnil mezi dvěma ETI a důstojníkem zpra-vodajské služby a trval 3 hodiny. ETI však náleželi do jinéskupiny mimozemšťanů, později zvaných "negativní ETI",kteří zastupovali entitu Imperiální aliance nemající přílišpřátelské vztahy s Federací planet. Později se ukázalo, žeImperiální aliance sestává patrně ze tří skupin ETI, a tak jeAmeričané pojmenovali "Trilaterálové" (lat. "láteře" = skrývatse, být neznám, tajit se). Po tomto kontaktu následovalo tajnéoficiální setkání na základně Edward Airforce, během něhožbyla v podstatě dohodnuta smlouva mezi USA a Imperiálníaliancí. K podepsání této smlouvy došlo 25. dubna 1964 a zaUSA ji podepsal sám prezident. Kdo se zajímá o podrobnosti,nalezne je v knihách M. Hesemanna, G. Moosbruggera,M.W. Coopera, H. Bluma, T. Gooda a dalších autorů. Podledílčích a nepotvrzených informací uzavřel obdobnou smlouvu itehdejší SSSR. USA se smlouvou zavázaly poskytnout máloobydlené pouštní oblasti Arizony, Nového Mexika, Utahu adalších států k vybudování podzemních základen. Skutečnýpočet těchto základen není znám a některé nepotvrzené údajeudávají, že Trilaterálové mohou mít v pouštních oblastech až75 základen. Pohlédneme-li zpět do historie Atlantidy, zjistíme,že právě území dnešního Colorada, Nevady, Arizony, Utahu aNového Mexika, kde se dle smlouvy s vládou USA usadili vpodzemních základnách Trilaterálové, je v podstatě totožné se"zemí Mayro", která v době rozkvětu Atlantidy byla satelitnímstátem císařství Trigardů. Podle nedoložených informací si zdeAtlanťané vybudovali podzemní azyly na ochranu před očeká-vaným kataklyzmatem. Na některých podzemních základnáchumístěných často v indiánských rezervacích, spolupracovalis ETI i američtí vědci. V tomto smyslu je nejčastěji zmiňovánabáze S4. Prezident i vláda USA ve smlouvě vyjádřili souhlas

56

s používáním dobytka ke genetickým experimentům a s lékař-ským vyšetřováním vybraných lidí. Byla vyslovena podmínka,že lidem nesmí být ubližováno a nesmí být vystavenibolestivým procedurám. ETI se smluvně zavázali předat vláděUSA některé své technologie a také několik provozuschopnýchletounů se zásobou paliva. Fyzik B. Lazar, který se účastnilzkoumání pohonného systému předaných letounů tvrdil, ževiděl devět mimozemských letounů různých typů, ale zkou-mání mimozemské letecké technologie pokračovalo jen velmipomalu a dodnes není zvládnut pohonný systém.

Již v polovině 60. let se ukázalo, že Trilaterálové, vědomisi své technické a technologické převahy i nadřazenostivědomí, přestali své závazky plynoucí ze smlouvy dodržovat av širokém měřítku provádějí únosy lidí. Americká RoperOrganisation provedla před několika roky průzkum četnostiúnosů lidí a po statistickém vyhodnocení se ukázalo, že z kaž-dých 50 Američanů byl jeden unesen, což by odpovídalocelkem 3,7 milionu unesených lidí a řada z nich i opakovaně.Nepotvrzené údaje hovoří o tom, že každý čtyřicátý unesenýčlověk byl "označkován" mikročipem (mikrosondou) o velikos-ti 40-80 mikronů vloženou do mozku, nejčastěji do blízkostihypofýzy a Medully oblongaty. Tyto mikrosondy byly zjištěnyběhem tomografického vyšetření a několik desítek jich bylooperativně lidem vyjmuto. Podle odhadů MJ 12, zmiňovanýchCooperem, nenávratně zmizelo či bylo usmrceno při gene-tických experimentech mimozemšťanů asi 600 000 lidí, a topouze v USA. Kolik lidí zmizelo v ostatních částech světa, kde

'se podobná šetření neprovádějí, nelze ani přibližně odhadnout.Únosy lidí bez návratu se datují již z doby I. svět. války, kdypřed zraky mnoha tisíců vojáků zmizelo 266 vojáků Norfolské-ho pluku v srpnu 1915 během bitvy o strategický pahorek č.60

57

u tureckého města Gallipoli. Útočící jednotka vstoupila dopodivného mraku zahalujícího temeno pahorku a navždyzmizela beze stop. Podobná situace se odehrála v roce 1939v Číně, kdy beze stop zmizelo 2 988 čínských vojáků z obran-ných pozic bránících se japonskému útoku. Japonci je nezajali,mrtvá těla nebyla nalezena a do týlu utéci nemohli, protože bymuseli odejít přes postavem jednotek druhého sledu. V roce1930 zmizelo asi 50 indiánů z vesnice u jezera Angikum, leží-cího asi 300 km západně od Hudsonova zálivu. Bylo zjevné, žeodešli náhle, protože ve vesnici zanechali zbraně, osobnípotřeby, jídlo, šaty a psy uvázané u stanů. Zmizelo i několik tělz jejich nedaleko ležícího hřbitova. Bez dokumentace jeuváděno zmizení mnoha osob na obou stranách front I. světovéválky, ale v tomto případě zmizení mohly způsobit bojovéakce. Ke značnému počtu únosů dochází i na mořích. V roce1840 u pobřeží Kuby zmizela posádka obchodní lodi Rosalie.V roce 1883 u pobřeží nedaleko Canby v Oregonu zmizelaposádka lodi J. B. Cousins, v roce 1953 osiřela podobně loďHolch v Indickém oceánu atd. Nejznámější je však únos majícíočitého svědka K. Schneidera, který postihl čtyřicetičlennouposádku rybářské lodi 23. března 1974 u východního pobřežíJižní Ameriky. Únosy se však odehrávaly nejen v novověku,ale i krátce po přelomu letopočtu.

V roce 84 byla vyslána k potlačení povstání severníhokrálovství Brigantie IX. římská hispánská legie. Když opustilasvou základnu ve Španělsku, zmizela beze stopy. Seznam 28legií vytvořený v době Marca Aurelia se o Legio IX. Hispaniajiž nezmiňuje a její povinnosti převzala Legio VI. Victrix. Veválce o "španělské dědictví" zmizelo v Pyrenejích 4 000 vycvi-čených, zkušených a plně vyzbrojených vojáků když opustilisvůj tábor a navždy zmizeli v ranním oparu. Nenašlo se jediné

58

tělo, jediný kus výstroje či zbraně. V roce 1858 zmizelo v Indo-číně 650 vojáků francouzské koloniální armády během svéhopochodu do Saigonu. Zdá se, že únosci využívali velkoukoncentraci lidí při válečných střetech k doplnění "lidskéhomateriálu" pro své experimenty, které jsou zřejmě stejnězničující jako vedené války mezi národy. Četní svědci únosubritské jednotky bojující u Gallipoli, o kterém jsem se jižzmínil, popisující událost tak, že kolem pahorku nehnutě trčeloosm mraků téhož tvaru, působícího dojmem kompaktní hmotypecnu chleba. Když do největšího z mraků ležícího těsně nadzemí vstoupili vojáci Norfolského pluku, tak hned po vstupuposledního vojáka se mrak zvolna zvedl a spolu se zbývajícímisedmi se vzdálil směrem ke hranicím Bulharska. S podobnýmipodivnými mraky se v pozdějších letech setkalo mnoho lidí,zejména v oblasti Ďáblova moře u Japonska a v prostoruBermudského trojúhelníku (Bílek, Duffack, Fiebag, Blum,Edwards, Farkas a další). Z některých pozorování jevůodehrávajících se při experimentech Rainbow (Philadelphia) aMontauk vyšlo najevo, že procesy, jejichž důsledkem je časovýposun, vytvářejí mlhu či neprůhledný závoj podobný mraku narozhraničení prostorů s různou časovou invariancí, což mnohdysouvisí i se změnami vektoru gravitačního pole. Kdo překročíhranici invariantnosti, mizí z naší dimenze. Obdobným způso-bem (bez mlhy) jsou v posledních letech prováděny únosy lidív nočních hodinách, když pomocí řízeného vektoru gravitač-ního pole se poruší časová invariance a unášené osoby tak jsouprotahovány hyperčasovým tunelem na pomezí dvou dimenzí,kde neexistuje neproniknutelnost hmoty. Lidé jsou unášeni skrzzdi, okna, střechy a podobně. Cosi podobného asi potkalo ibritskou jednotku u Gallipoli.Na mnoha místech obou amerických kontinentů již byla

59

nalezena zohavená lidská těla zbavená krve a některých orgánů,podobně jak se stalo asi se 100 000 kusy dobytka na americkémStředozápadě. Kusy lidských těl, tkání a vyjmuté orgány bylyrovněž nalezeny v některých vracích UFO. Během posledníchdeseti let bylo jen na obou amerických kontinentech nalezenonejméně dvacet zmrzačených mrtvých lidských těl zbavenýchkrve či některých orgánů (jazyk, genitálie aj.). V okolí těchtootřesných nálezů byly často nalezeny stopy přistání mimo-zemských letounů, nebo jejich přítomnost byla pozorovánasvědky. Tyto události mimoto bývají spojeny především spřítomností malých, šedých či šedozelených mimozemšťanů,což poněkud objasňuje cíle jejich působení na Zemi.

Trilaterálové (negativní ETI) vybudovali s přímou pomocívládních složek USA také rozsáhlé, moderně vybavenépodzemní laboratoře na základně Achuletta Messa u Dulcev Novém Mexiku. Další podzemní laboratoře jsou udáványjihovýchodně od Groom Lake v Nevadě, v blízkém okolíSunspotu, Datilu a Pie-Townu. Lze oprávněně předpokládat, žedalší se podařilo utajit a o existenci jiných neví ani americkévládní struktury. Díky událostem v Dulce můžeme mít alespoňrámcovou představu o tom, co v těchto laboratořích Trilate-rálové skutečně provádějí. Podle smlouvy pracovali s ETIv Dulce i američtí vědci, ale když jimi byli donucováni k ex-perimentům na lidech, které daleko překonávají nelidskostexperimentů japonských a nacistických lékařů v koncen-tračních táborech, došlo ke konfrontaci a američtí vědci bylizajati. Speciální jednotky americké armády Delta Teams sesilou pokusily laboratoře v Dulce obsadit a vědce i unesené lidiosvobodit, ale akce neměla úspěch a stála život 66 vojáků.Přesto se podařilo získat řadu otřesných informací shrnutýchv tzv. "Dokumentech z laboratoří Dulce". Tyto dokumenty

60

sestávají z 25 černobílých fotografií, videozáznamu bezkomentáře a několika stránek dost nesourodého textu. Vládnísložky tyto dokumenty přísně utajují, zřejmě v obavě z hněvuobyvatel své země. Přesto indiskrecí navenek část informacípronikla. Tyto dílčí informace hovoří o tom, že negativní ETI(Trilaterálové) mají blíže nespecifikované somatické potíže a kjejich léčení používají lidskou a zvířecí krev (koupele). Zvířecía lidské orgány a tkáně používají při "konstrukci" biorobotů apatrně i jako náhradní orgány svých těl. Jako léčiva používajískupiny látek, zejména enzymy, hormony, ale i sperma avajíčka pro genetické experimenty. Pro tyto účely napříkladsloužilo 40 lidí zbavených vlastní vůle, kteří byli připoutánik různým přístrojům, které z jejich orgánů průběžně uvedenéskupiny látek izolovaly. Lidská těla tak vlastně sloužila jakomalé biologické továrny pro výrobu bioaktivních sloučenin.Ženy jsou používány ke generativním experimentům, jako jeoplodnění vajíčka a rozvoje plodu do stadia diferencovanýchtkání, muži jsou zdrojem spermií. Dokumenty z Dulce nazna-čuji, že lidské tkáně slouží i k jídlu. V posledních letech bylozejména v povodí Amazonky nalezeno mnoho lidských tělzcela zbavených krve a podle místního jazyka to přešlo dopovědomí jako fenomén "chupa chupa", o kterém se zmiňujeL. Vydra (Magazín 2000, 1995, č.12, str. 2). Jak již bylo dřívezmíněno, používají ETI lidskou krev ke koupelím a takék maceraci vlastní pokožky pomocí přikládaných tamponůnasáklých krví. To nasvědčuje okolnosti, že ETI nemají v po-řádku krevní oběh a pravděpodobně i přenos kyslíku do tkání.Lidské vajíčko oplodněné spermiemi mimozemského původuslouží k výrobě biorobotů TWO, o nichž ještě budu hovořit.Lidské zárodečné buňky (zejména spermie) ETI vystavujípůsobení tvrdých složek ultrafialového záření a gama záření,

61

což vede k aberaci chromozomů, zejména k mutacím DNA namolekulární úrovni.

Některé události nasvědčují tomu, že podzemní experi-mentální střediska Trilaterálů jsou i v jiných částech světa, jako tom svědčí následující příhoda. V roce 1989 prováděli ruští anorští geologové na Sibiři hluboký strukturální vrt v oblastihlubokých tektonických zlomů odpovědných za zemětřesení.Tyto vrty jsou analyzovány nejen odběrem vyvrtaného horni-nového materiálu, ale i sledováním teploty, tlaku, tektonickýchvln a tzv. "ruchů". Používají se k tomu velmi citlivé široko-pásmové mikrofony periodicky vsunované do vrtu. V hloubcepřibližně 16 km prošel vrt velkou dutinou, v níž zasunutýmikrofon zaznamenal lidské hlasy a pláč mnoha lidí. DoktorAsakov, který tyto práce řídil, nechal fonické záznamy namagnetofonu důkladně prověřit a celou operaci zopakovat, alevýsledky byly tytéž. Po několika dnech se z vrtu vyvalil oblaksměsi par a dusivých plynů o teplotě kolem 1100 °C a vrt byluzavřen zřejmě zatavením. Zvukové záznamy prověřil seismo-log B. Nymmandel a potvrdil, že jednoznačně se jedná o lidskéhlasy. Další pokračování prací na hlubinném vrtu bylo zasta-veno do vyjasnění pozadí událostí, což se ovšem do dnešníhodne nepodařilo. Domnívám se, že přijatelné vysvětlení spočíváv tom, že zcela náhodně byla navrtána jedna z dosud neiden-tifikovaných podzemních laboratoří či základen Trilaterálů, sekterými před časem zřejmě Rusové uzavřeli smlouvu téhoždruhu jako Američané.

Po konfrontaci mezi Trilaterály a Delta Team byly vztahyvládních úřadů k ETI zmrazený po dobu asi dvou let, běhemkterých mohla americká vláda pouze tiše zoufat nad starýmichybami. Skupina vybraných politiků určená pro kontakty sTrilaterály byla oficiálně jmenována jako komise "Majority 12"

62

a časem se vžila zkratka "MJ 12". Díky rozsáhlým pravomocíma hlubokému stupni utajení se poznenáhlu MJ 12 stala vládouve vládě USA, která nepodléhala ve svých rozhodnutích aniprezidentovi, ani vládě, ale ani Kongresu USA. Vznikla elitnívšemocná skupina dvanácti "nejmoudřejších" mozků USA, aleo některých jejich aktivitách stěží lze uvažovat jako o produktuelitní americké inteligence. Prezident Kennedy, který stav věcízjistil a nařídil rozpuštění MJ 12 nepřežil, a řada stop organi-zátorů jeho vraždy vede právě k MJ 12. Je pravděpodobné, ževeškerý další kontakt s Trilaterály převzala a kontroluje pouzeMJ 12 a mimo ní není nikoho, kdo by znal vše o skutečnémstavu věcí. Celá situace, stěží myslitelná v Evropě, se odvíjí vevyhraněných elitářských tendencích Američanů, které jsoujakousi moderní obdobou elitářství feudální šlechty. Elitářskétendence jsou pěstovány u Američanů již od školního věku,zejména od počátku středoškolského studia, ale plně se rozví-její až v období vysokoškolského studia. Vznikají uzavřenéelitní společnosti, jako je například "Jason Society", sdružujícíspolečenství absolventů dlouho po ukončení studia, přičemžvnitřní struktura často velmi upomíná na evropské tajnéspolečnosti "Zlatý úsvit", "Společnost Thule", "lóže F.O.G.C.","lóže 99" a podobně. Uvnitř Jason Society se vytvořila početněmalá skupinka lidí známá jako "Mozkový trust" či "Moudřímuži", která je podstatou a jádrem MJ 12. Američtí novinářizasvěcení do pozadí této problematiky někdy ve zmíněnýchsouvislostech hovoří o "Eastern Establishmentu". O tom, cozmíněné evropské elitářské společnosti v 19. a na počátku 20.století přinesly obyvatelům Evropy, je dost podrobností. TakSpolečnost Thule byla kolébkou německého nacismu, podobnějako lóže 99, jejímž členem po jistou dobu byl i A. Hitler.V 70. letech byli do Jason Society přijati členové "Trilateralan

63

Commission", kteří úzce spolupracují s negativními ETI-Tri-laterály a je dost pravděpodobné, že jsou jimi zcela zmani-pulováni. Skupina MJ 12 existuje v podstatě dodnes a bylarozšířena o zástupce Trilateralan Commission. Pro lepší utajeníje po nástupu každého nového amerického prezidenta její názevzměněn. Tak v období vlády Eisenhowera šlo o "5412 Comi-tee", po nástupu Johnsona se název změnil na "303 Comitee",za Nixona "40 Comitee" a za doby Regana "Pí 40 Comitee".Její současný název není znám, ale nelze pochybovat o jejímpřežívání a významném vlivu. Podrobnější údaje lze nalézt vknize senátora M.W. Coopera "Mimozemšťané v pozadí vládyUSA", dále v knize S. Deya "The Cosmic Conspiracy", v knizeJ. Keitha "Casebook on Alternativě 3" a W. R. Lyne "SpáčeAliens from the Pentagon". Většinu těchto knih vydaloamerické nakladatelství Adventures Unlimited. Díky neprozí-ravosti prezidenta Eisenhowera a tehdejší americké vlády dnesUSA na svém území nedobrovolně hostí neznámý početnegativních ETI, kteří mají naprostou vědeckotechnickoua technologickou převahu nad USA a celým světem. Tatonekontrolovatelná "pátá kolona" v USA (a možná i v Rusku)představuje mocnou potencionálně agresivní parazitní strukturunebezpečnou celému světu. Při vědomí této situace jsouvšechny diskuse o realitě UFO a kontaktu s mimozemšťanyvysloveně dětinské a působí spíše jako etudy "comediadell'arte". Je to klasický případ selhání vědy v situaci, kdy byměla vést intenzivní výzkum a šetření. Zkušenost generací říká,že strach budí především to, co je neznámé a proti čemu ne-známe způsob účinné obrany. Pokusím se shrnout a analyzovatdostupné informace o negativních ETI, aby bylo možnoalespoň rámcově odhadnout jejich úmysly a cíle. Takzvaná"Žlutá kniha", obsahující záznamy výslechů a zkoumání

64

zajatých ETI a kterou vlastní MJ 12, uvádí některé zajímavéúdaje, třebaže část z nich může být pokusem o dezinformaci.Podle sdělení ETI navštěvuje Zemi víceméně pravidelně 10-12mimozemských entit s výrazně odlišnými rasovými znaky.Náhodné či nepravidelné návštěvy však již uskutečnilo 66mimozemských entit, přičemž všechny tyto entity jsou tech-nicky a technologicky podstatně vyspělejší než pozemšťané.Mimozemšťané údajně tvoří dvě signifikantně odlišné skupinys odlišnou filozofií, etikou a sociální strukturou. I když mezinimi neprobíhá přímá vojenská konfrontace, je stávající situacevyjádřitelná spíše jako dočasné ozbrojené příměří, přerůstajícíčasto ve "studenou válku". Tak zvaní "pozitivní" ETI jsouspojeni ve velkém mezihvězdném společenství Galaktickéfederace spojující souručenství údajně 127 miliard bytostí.Svou filozofií, etikou i sociální strukturou společnosti praktickyodpovídají starověkým Ádiťjům (Surům). Jsou to duchovněvyspělé bytosti ztotožnitelné s lidstvem čtvrté kalpy, kterékdysi žilo na Zemi a zůstalo věrné zákonům HarmonieVesmíru, kterým je někdy dáván název "zákony JedinéhoStvořitele". Před 25 000 lety, kdy na Zemi vypukly "démonskéválky", patřili tito ETI (či spíše jejich potomci) do skupinypojmenované "Synové zákona Jediného Boha". Podle úrovněvědomí tvoří několik skupin a nejvyšší z nich Velcí Mistři(Svatí Otcové) pravděpodobně odpovídají starověkým planetár-ním bohům, kteří stáli u kolébky dnešního lidstva náležejícíhodo páté kalpy. O těchto planetárních bozích se zmiňuji vesvých knihách Předpeklí ráje a Bohové a apokalypsy. Podobuhmotného lidského těla využívají jen občas dle nezbytnostivyvolané děním. Nižší civilizace těchto ETI jsou v podstatěpotomky védských Surů, kteří byli ve starověku nazývániBílými či Dobrými Hady. Do vlastní evoluce pozemšťanů

65

přímo nezasahují, ale mohou ji pozitivně a nenápadně ovliv-ňovat. Domnívám se, že pouze díky jim nás dosud negativníETI nezotročili a řada havárií létacích strojů Trilaterálů byla veskutečnosti sestřelem příliš agresivních entit negativních ETI.Pokud čtenáře zajímají bližší podrobnosti, odkazuji je na knihyG. Moosbruggera (A přece létají) a M. Hesemanna (UFO -Kontakty, Tajná věc UFO L, II.).

Negativní ETI jsou početně slabší, avšak technicky atechnologicky velmi vyspělí. Vytvořili spojenecký svazek"Imperiální aliance", jejíž metody a cíle jsou blízké nacistickéideologii Třetí říše o nadvládě nadlidské rasy. O vnitřnístruktuře Imperiální aliance není mnoho známo. Skupinu, s nížAmeričané uzavřeli smlouvu, pojmenovali "Trilaterálové",podle skutečnosti, že sestává ze tří ras (rasových skupin),o nichž není mnoho informací (lat. "láteře" = být skryt, tajit se,tajný). Zpráva Assessement (SHAPE) hovoří o čtyřech mimo-zemských rasách, ale jedna z nich je výrazně submisivní a mároli spíše sluhů či lokajů. Dodatek této zprávy uvádí, že misimimozemšťanů později po jejich vysazení na Zemi tvořilo asi100 odlišných skupin, ale většina z nich je patrně genetickyupravena a přizpůsobena pro vykonávání specifických funkcí.Američtí vědci zkoumali jejich tělesné pozůstatky z vrakůhavarovaných UFO a také zajatce ze sestřelených létacíchstrojů a dali jim jméno "EBE" (Extraterrestrial BiologicalEntity = mimozemská biologická entita). Entitou EBE se buduvíce zabývat později. Dominující skupinou v Imperiální aliancijsou pravděpodobně Xhumzové (čti Šhumzové), kteří samisebe označují jako "Inteligenci Gizeh" a tvrdí, že na Zemisídlili již před 25 000 lety a člověk je údajně výsledkem jejichgenetických experimentů. Podle mých šetření, o nichž hovořímv knize Bohové a apokalypsy, sídlila na Zemi před 25 000 lety

66

skutečně jedna technicky zdatná civilizace známá jako Atlan-ťané, či Antaiolové nebo Trigardové. Termín "Trigardové" bylpoužíván v Asii mezi protivníky Atlanťanů v čase démonskýchválek. V sanskrtu to znamená přibližně "tři (národy) chtivémoci" (sans. "garda" = chtivost). Skutečně Trigardové-Atlan-ťané představovali souručenství tří mocichtivých entit Toltéků,Mongolů a tajemné modré rasy hrající zjevně dominantní roli.Kniha Dhyanů a komentář k ní o této modré rase hovoří jakoo lidstvu čtvrté kalpy, které bylo nadané nadlidskou mocí. Tačást modré rasy, která se vzbouřila proti Pánu Zářící tváře(Stvořiteli), byla později pojmenována "Synové Belialu"(Belial = Zlo) a po porážce v poslední démonské válce asi před18 000 lety byla vítězi vyhnána ze Země. Komentář 35 keKnize Dhyanů to popisuje takto:

"Božští králové (Dhyanové) potrestali viníky vzpouryneplodností a zničili nebo vyhnali červené a modré pokolení."Americkým vědcům v rozhovorech přiznali tito negativní ETIztrátu schopnosti generativního rozplozování způsobující jejichvymírání. Ta část modré rasy, která zůstala věrná zákonuStvořitele (Synové Zákona Jediného Boha), zůstala na Zemi apatřilo k ní několik mýtických bytostí, jako například Osiris(Úsír) a Srí Krišna. To je vysvětlení tajemství, proč nadobových artefaktech byli vždy důsledně zobrazováni jako lidés modrou barvou pokožky. Některé kresby Úsíra v pyramidáchčasem změnily modrý odstín na zelený, patrně v důsledkuoxidace či působení mikroorganizmů. Je zde ale další spojnice,a to k termínu "Inteligence Gizeh". V čase Atlantidy elitní částvědců a knězi vytvořila skupinu (entitu) jménem Gizeh aněkolik století před kataklyzmatem v roce 15 679 př.n.l. odešlaz Atlantidy do Egypta a nedaleko osady Misr založila svécentrum Gizeh (dnešní Gíza), vybudovala rozsáhlé podzemní

67

prostory pro uložení záznamů vědomostí, vzorků hmot, strojů,zbraní, léčiv i jedů. Pro orientaci vybudovala Sfingu a naochranu podzemních prostor dvě (nebo tři) pyramidy. Tuto akcivedl velekněz Tehuti-Thowt (Tót). Inteligence Gizeh má tedyzřejmě styčný bod do období Atlantidy a počátků Egypta.Tvrzení Trilaterálů o tom, že stvořili předky dnešních lidí jezřetelnou dezinformací sledující dosažení pocitu podřízenostive vědomí lidí. Ve skutečnosti stvořili "things", což byly byto-sti podobné současným EBE, mající omezenou vůli i vědomí, surčením působnosti v roli vojáků, sluhů a dělníků. Ale o tom sezmíním později. ETI v rozhovorech potvrdili rovněž, že kdysibyli nuceni odejít ze Země a usídlili se na rudé planetěpouštního typu v dvoj hvězdném systému v oblasti Orionu.Později vypustili dezinformaci o příchodu ze souhvězdí ZetaReticuli, a tak způsobili jistý zmatek v informacích, což bylozřejmě záměrné. Trilaterálové jsou velmi pravděpodobněidentičtí s mimozemskou entitou Orioňanů, jejíž součástí jsou iSiriané, pojmenovaní podle svého původu z oblasti Siria.Pravděpodobně jsou termíny "Inteligence Gizeh" "Xhumzové"a "Siriané" pouhými synonymy pro jednu a tutéž skupinu ETI,mající úzké genetické vztahy k Atlanťanům. Zcela jisté to není,neboť není k dispozici dostatek informací.

Xhumzové jsou podobní lidem, tělesná výška se pohybujekolem 160 cm, mají šikmé a daleko od sebe posazené oči,výrazný orlí nos a šedavě modrou pokožku. Celkově působídojmem příbuznosti k mongoloidnímu plemeni, až na barvukůže. Je pro ně typická výrazná dolichokranie (dlouholebost)projevující se značným protažením lebky vzad, jak to nazna-čuje kresba M.W. Coopera. Je zajímavé, že s dolichokranií sečasto setkáváme ve zprávách a vyobrazeních raně starověkýchvládců a myslitelů. Dolichokranie je zdůrazňována ve starých

68

textech právě v souvislosti s modrou rasou. Siriané, podlevlastního sdělení, mají mohutněji vyvinuté čelní mozkové lalo-ky a naopak zadní část mozku zúženou a protaženou dozadu,takže je lze označit jako dolichokranní entitu.

Dolichokranní lebky jsou patrné z obrazů a rytin nej-starších faraónů raného Egypta, jako například u Narmera,Chasechema, Sepseskafa a dalších, jejichž jména se nedocho-vala. Výrazně dolichokranní lebky byly nalezeny v prastarýchhrobech v Peru poblíže Icy a jsou rovněž uloženy v tamnímmuzeu. Jejich fotografie uvádí Erich voň Dániken ve své knizeCesta na Kiribati (str. 224-225), dolichokranní tvar lebky měl iÚsír, stejně jako mýtičtí vládcové Sumeru. Kniha Dhyanů promodrou rasu občas používá i termín "dlouholebí", kteří prosvou vzpouru ztratili schopnost "třetího oka", způsobili změnuvlastní karmy, ztratili obří vzrůst a byl zkrácen jejich život.Když póly po čtvrté si vyměnily svou polohu, zmizeli dlouho-lebí ze Země. Systémovou analýzou bylo určeno, že toto čtvrtépřekocení Země s velkou pravděpodobností odpovídá právěudálostem kataklyzmatu z roku 15 679 př.n.l. Uvedené indiciemne vedou k vyslovení domněnky, že Trilaterálové nebopřinejmenším Xhumzové jsou potomky modré rasy dlouho-lebých, kdysi usilujících o nadvládu na Zemi. Z tohoto pohleduje lze ztotožnit s pravěkými Asury či Trigardy. Pokud se vtěchto vývodech nemýlím, je důvod jejich návratu na Zemidosažením toho, co se nezdařilo jejich praotcům.

Zpráva Guest obsahuje výsledky přímého kontaktu a doro-zumívání s prvými třemi ET1, kteří byli zajati v sestřelenýchUFO a od roku 1949 je po jistou dobu vládní složky USA"hostily" ve svých výzkumných centrech do doby jejichzhynutí. Tito ETI tvrdili, že pozemské lidstvo je produktem ge-netických experimentů jejich předků s primáty, což dokazovali

69

existencí negativního Rh faktoru. Tvrdili rovněž, že provádělizásahy do evoluce pozemského lidstva v mnoha směrech,především pomocí náboženských hnutí, iniciovali vznik satan-ských sekt a podporovali jejich rozvoj. Díky jejich působeníúdajně vznikaly i některé tajné společnosti sledující získánímoci a v řadě případů úspěšně ovlivnili některé osobnosti(Napoleon, Hitler, patrně také Stalin). Údajně jsou původcimystických řádů (Černí rytíři SS, Kruh třinácti rytířů krve,Kruh rytířů svatého kopí) a některých mystických skupin pou-žívajících černou magii, jako byla Lóže 99, která měla býtsoučástí či odnoží F.O.G.C. (Řád zlaté centurie svobodnýchzednářů). Počátky založení a rozvoje těchto tajných mystickýchskupin jsou spojeny s působením center tibetské černé magie(Červené čepice), se kterými němečtí vědci a esoterici navázaliúzký kontakt již kolem přelomu devatenáctého a dvacátéhostoletí. Pozadí vzniku a rozvoje mystických základů nacistic-kého hnutí, založeného na tezi výlučnosti a "nadčlověčenství"německé rasy, pochopíme až tehdy, kdy si uvědomíme původGermánů. Ti jsou prapotomky vzpurných Ásů, jednoho zevzbouřených asurských kmenů a blízkých spojenců Trigardů.Je možno logicky očekávat, že Trilaterálové se značnou prav-děpodobností stáli v pozadí rozvoje marxismu, levicovýchhnutí a terorizmu minulých dvaceti let. Existují nedoloženédomněnky, že z jejich laboratoří vyšly i mikroorganizmy způ-sobující imunodeficienci (HIV-AIDS), ale také smrtonosnéviry typu Ebola či Marburg, kterými podle Coopera v současnédobě testují schopnost lidstva čelit nenadálým zhoubnýmepidemiím. Ve služebním postavení v Imperiální alianci jsouvůči Trilaterálům bytosti, se kterými se často lidé setkávají vsouvislostech s únosy a lékařským vyšetřováním. Američanétyto bytosti pojmenovali EBE (viz výše) ve smyslu informací

70

od ETI, že se jedná o produkty genetické manipulace, sloužícík pomocným pracím (vojáci, dělníci, sluhové atd.). ProfesorSarbacher z Washington Technological Institute, který prová-děl biopsii řady těl mrtvých EBE z havarovaných letounů tvrdí,že se pravděpodobně jedná o entitu mající charakter biorobotů,což je v souladu s tím, o čem vydávají svědectví dokumentyz Dulce (výroba biorobotů TWO). Tito bioroboti TWO jsoubezpohlavní humanoidi několika typů o výšce 100-150 cm(nejčastěji 125-135 cm), mají abnormálně velkou lysou hlavuhruškovitého tvaru, zapadlé šikmo uložené velké oči mandlo-vitého tvaru a tmavé či černé barvy. Obvykle mají končetiny se3-4 prsty spojenými víceméně zřetelnými blanami a bez nehtů,ale některé typy mají tříprsté zakončení končetin s nehtemdrápovitého tvaru. Paže jsou útlé, dlouhé a sahají po kolena.Oproti nim jsou nohy krátké s krátkými prsty, ale některé typyna nohou prsty nemají vůbec. Stylisticky vzato existuje značnápodobnost bytostí EBE s bytostmi zpodobněnými na reliéfuBrány Slunce a některých dalších stavbách v Tiahuanacu.Mezi další víceméně typické znaky EBE patří malá ústa bezrtů, ústní otvor je bez zubů, jícen je dlouhý pouze asi 5 cm a jeuzavřen blanou. Zcela chybí zažívací orgány, genitálie a místonosu jsou pouze dva okrouhlé otvory. Místo krve jim v žilnémřečišti proudí bezbarvá kapalina neobsahující ani krvinky, anilymfocyty. Kůže má šedou barvu s odstíny do hnědá čimodravá a její struktura značně připomíná kůži plazů. Vážíkolem 20 kg a bývají oblečeny do overalu z velmi pevné látkyobsahující jemná kovová vlákna. Vysedlé lícní kosti jenpodtrhují celkovou podobnost mongolské rase. Způsobzískávání energie je zřejmě jiný, než je tomu u lidí, protoženepřijímají ani nezpracovávají jakoukoliv potravu. Předpoklad,že jsou produktem klonování, naznačuje pouze nepatrná

71

odlišnost fyziognomie, takže jejich obličeje vytvářejí dojemsériových odlitků. Zprávy lidí, kteří se stali objektem počet-ných únosů, poměrně často udávají, že malým bytostem EBEvelí ETI velmi podobný člověku, vysoký kolem 170 cm, majícíodstín barvy pleti podobný jako mají Latinoameričané čiobyvatelé mediteránní oblasti Evropy. Jeden takový kontaktz roku 1988 popsal přímý účastník A. Rivera z Portorika(Magazín 2000, 1993, č.O, str. 29). Popsal velitele EBE, kterýskupině unesených lidí tvrdil, že EBE jsou bioroboti vyrobeníz biologických materiálů (živočišných tkání) a říká se jim"oemoni". Zřejmě bude existovat celá škála typů bytostí EBEpočínaje oemony vyrobenými z živočišných tkání s vopero-vaným lidským mozkem, jehož rozsah funkce byl omezen, ažpo EBE typu TWO "vyráběného" oplozením vajíček lidskýchžen spermiemi ETI, nebo lidskými spermiemi podrobenýmimutaci vlivem gama-záření nebo ultrafialových paprsků.Mutace mohou být ovšem prováděny i jinými způsoby(působením ultrazvuku, mikrovln, chemikálií atd.). Je neoby-čejně zajímavé, že E. Cayce ve svých seancích o Atlantidě sezmiňoval o tom, že atlantští černí mágové, zvaní SynovéBelialu, prováděli rozsáhlé genetické experimenty s primáty,primitivními pozemskými entitami a některými zvířecími rodya posléze vytvořili technologii uměle vytvářených bytostízvaných "things", mající omezenou funkci mozku a specia-lizované schopnosti pro vykonávání prací jako dělníci, sluhovéa vojáci. Thingové byly zásahem do mozku zbaveni svobodyvůle a rozhodování, takže v podstatě šlo o otroky. Cayce uvádí,že těla thingů nesla často zbytky znaků použitých zvířecích těl(šupiny, peří, ocasy, drápy atd.). Tyto Cayceovy seance podá-vají prakticky shodný obraz jako komentáře ke Knize Dhyanů.Kniha Dhyanů říká, že lidstvo třetí a čtvrté kalpy zpyšnělo a

72

začalo se samo považovat za všemocné bohy, kterým náležímoc nad Zemí. Stavělo početná velká města z kamene a kovů,uctívalo své sochy vytesané z černého vzácného kamenepocházejícího z hloubi Země. Mnozí z nich dosáhli značnéhopoznám a vědění, které používali pro své sobecké cílezakázaným způsobem levého směru. Vkládali své semeno dosamic z kmenů Amanasů (tvorů nemajících vědomí) a tvorů smalou hlavou (nevyvinutým mozkem), tak přiváděli na světobludy, bestie, zlomyslné démony obojího pohlaví, takéDakiny nemající inteligenci. Jako božstva plodnosti uctívalizobrazení pohlavních orgnánů muže (Phallus) a ženy (Yoni).Ze zvířat vytvářeli různé obludy krátkého života, které se pářilyse zvířaty, a tak vznikaly tlupy nebezpečných bestií bezrozumu, nemající božskou Jiskru (duši). Trestem za tento hříchSvatí Otcové odebrali provinilému lidstvu třetí oko i schopnosttvořit svojí vůlí (kriyasaktí), zbavili je schopnosti rozmno-žování a určili jim novou těžkou karmu. Tolik komentář keknize Dhyanů.

Zajatí EBE ze sestřelených mimozemských letounů sice osobě tvrdili, že se dožívají 200-300 let a mají IQ o hodnotěvyšší jak 200, ale zřejmě šlo o cílenou dezinformaci nebo jinépočítání času. Dokumenty z Dulce a Zprávy Guest v rozporu snimi udávají, že EBE (TWO) se na Zemi nedožívají ani celéhoroku. Mnoho indicií nasvědčuje tomu, že EBE, ať se jim říkáthings, TWO či oemoni, jsou v převažujím počtu umělýmibioroboty plnícími bezvýhradně pokyny ETI. V souvislosti smimozemšťany se objevovala ještě jedna skupina bytostí,kterou profesor J.A. Hynek z USA pojmenoval "Mens inBlack" (muži v černém) a ujalo se označovat je zkratkou MIB.Šlo o entitu bytostí podobných člověku, kteří se pohybovalioblečeni v černé šaty a se širokými černými klobouky. Po čase

73

se začali vyskytovat i v různých stejnokrojích americkýchozbrojených sil a bezpečnostních složek. Nejprve se vyskyto-vali pouze na území USA, později i v Evropě a výjimečně i unás. Vzrůstem a typem osobnosti byli podobní Skandinávcům,ale typická byla jejich křídově bílá pokožka a oči zářící jakojasné uhlíky, což obvykle zakrývali neprůhlednými tmavýmibrýlemi. Podivná byla strnulost očí připomínající spíše optickézařízení než oči lidské bytosti. Upřený pohled jejich očízpůsoboval některým lidem, kteří se s nimi setkali, prudkébolesti hlavy nad očima a závratě. Rovněž svými strojovětrhavými pohyby a způsobem řeči budili spíše dojem robotanež člověka. Hlavní oblastí jejich aktivity byla snaha zastra-šovat svědky přistání a únosů do mimozemských plavidel,často se prokazovali falešnými průkazy a identifikačními znakyrůzných policejních skupin či skupin tajné služby a vymáhalisvědecké a důkazní materiály, rukopisy knih či článků, a tonejčastěji za značné částky peněz. Při neúspěchu vyhrožovalifyzickým zničením osob a jejich rodin. Zvlášt tvrdošíjnésvědky se snažili zastrašit fyzickým násilím, nájezdem auto-mobilu či vytlačováním auta, v němž jel svědek ze silnice nebozatlačováním do nebezpečných situací hrozících vážnou kolizís jinými vozy či pevnými překážkami. Nejčastěji jim šlo ofilmy zachycující přistání či aktivity UFO, fotografie, písemnévýpovědi, vzorky hmot a kovů havarovaných UFO, atd. Pokudse jim lidé postavili na odpor se zbraní v ruce, rychle bezestopy mizeli. Neuspěly ani snahy policie a tajné služby vypátratje podle číslování průkazů, u nichž bylo zjištěno, že jsoufalešné a osoby, za něž se MIB vydávali, buďto nežijí, nebopracují jinde a v jiném zaměstnání. Názory na původ a podstatuMIB se různí. Jeden z často přijímaných názorů vycházelz toho, že se jedná o provokatéry ze speciální tajné služby

74

vycvičené podle pokynů MJ 12 k zastrašení nežádoucíchsvědků a příliš aktivních urologů. Jiný názor považoval MIB zaandroidy vytvořené Xhumzi z unesených lidí. V roce 1967existenci MIB přiznalo i americké vojenské letectvo (US AirForce) a distancovalo se od nich, protože bylo zjištěno více pří-padů, kdy se MIB prokazovali průkazy jejich složek, které bylydodatečně prohlášeny letectvem za falešné a osoby uvedenýchjmen za neexistující. Jiné vysvětlení US Air Force nepodalo.Aktivity MIB se po čase rozšířily do dalších států, zejménaMexika, Brazílie, Švédska, Velké Británie a jediný případ bylpopsán i u nás v 70. letech. Další podrobnosti může zájemcenalézt v knize Záhady nad záhady (P. Krassa a R. Habeck),dále v knize UFO (J. P. Cave a L. Foreman).

Domnívám se, že může existovat ještě další vysvětlenípodstaty MIB, které se odvíjí od sdělení francouzského astro-noma Jean-Piera Petita o setkání s neobvyklou skupinou ETI,kteří měli křídově bílou pokožku, byli blondýni podobníčistokrevným Skandinávcům. Hovořili poměrně dobrou fran-couzštinou s neobvyklým zvukovým defektem, který objasnilitím, že nemají strukturu hlasivek jako lidé. Z rozhovoru sePetit dověděl, že jsou čistě technokraticky orientováni a zcelapostrádají malířské, hudební či jiné umělecké schopnosti.Patří tedy k té skupině mimozemských entit podobně jakoXhumzové, o nichž pozitivní ETI z Galaktické federace tvr-dili, že nemají "emocionální tělo" (chybí jim citová složkaosobnosti). Tvrdili, že pocházejí z planety Jummo, což můžebýt rovněž dezinformace. Nejčastěji se na Zemi objevovalimezi lety 1962-1967, tedy v čase značného výskytu MIB.Zatím je informací o MIB příliš málo na to, aby bylo možnérozhodnout, kým ve skutečnosti jsou a jaké je jejich opravdovéposlání.

75

Poměrně časté únosy lidí, nešetrné vyšetřování a odebíránívzorků z těl unesených způsobuje silné trauma unesených,které jen pomalu doznívá. Unesení lidé trpí řadou psycho-somatických a fyziologických obtíží, nejčastěji nepolevujícímibolestmi hlavy, záněty spojivek, ožehnutím pokožky jakoby odsilného slunečního záření, vyrážkami, padáním vlasů a nevol-ností spojenou se zvracením. Obtížné usínání a neklidnýpovrchní spánek svědčí i o narušení harmonie podvědomí, kterése obvykle odkryje až postupně nebo během retrospektivníhypnózy. Některé symptomy odpovídají lehčím formám"nemoci z ozáření" pronikavou radiací, ale důsledky nebývajítak závažné. Uvedené obtíže nejčastěji postihnou osoby, kterése ocitly příliš blízko přistávajících nebo startujících mimo-zemských letounů, nebo byly ze svých domovů vynesenypomocí tažného sytě modrého paprsku neznámé energie.Samotní ETI jsou proti účinkům této energie chráněni svýmioveraly, které obsahují jemné kovové nitě. Bezohlednost alhostejnost, s jakou jsou unesení lidé vystavováni nebezpečnýmúčinkům záření a bolestivým vyšetřením, představuje častý atypický znak chování této skupiny mimozemšťanů a současněpodává svědectví i o úrovni jejich etiky. K následkům únosů jenutno připočítat časté podivné a poměrně velké jizvy pooperativním odběru vzorků tkání a vyšetřování vnitřní části tělasondami. Byla popsána i řada případů násilného oplodnění ženmající za důsledek 3-4 měsíční těhotenství, které bylo při dal-ším únosu přerušeno odběrem plodu, což je pro postižené ženysilně traumatizujícím prožitkem. Zprávy z laboratoří v Dulce tovysvětlují v tom smyslu, že ETI vyjmutá embrya dopěstovávajíve speciálních matečnících mimo tělo fyziologické matky,protože v pozdním stadiu těhotenství by neslučivost tkánívyvolala spontánní potrat. Tyto případy násilného těhotenství a

76

rovněž jeho násilného přerušení proti vůli matky jsou trestné astíhatelné i podle nedokonalých pozemských zákonů. Od ETI stak vyspělou technikou a technologií by bylo možno očekávatjednání na zcela jiných etických principech, než je tomu veskutečnosti, což je prvním z varovných symptomů nehumánnípodstaty mimozemské civilizace reprezentované Imperiálníaliancí. To ovšem není vše, protože byla zjištěna mnohem těžšíporušení humanity touto mimozemskou entitou. Jde zejména opřípady, kdy bez vědomí a souhlasu unesených lidí jim bylyimplantovány do různých částí těla a orgánů čipy různékonstrukce. Nejčastěji jsou vsazovány kulovité asi 3 mm velkéčipy do těsné blízkosti podvěsku mozkového (hypofýzy) a doblízkosti vnitřního ucha. Byly však zjištěny implantáty vsazenév palci nohy, kolenu, dlani a v lební dutině poblíže kořenunosní kosti. Poprvé byla tato cizí tělíska zjištěna při rentgeno-grafickém vyšetřování unesených osob, které si stěžovaly nařadu neobvyklých obtíží (hlasy uvnitř hlavy, krvácení z nosu aucha, podivné trnutí v místech vsazených implantátů atd.).Posléze bylo při vyšetřování použito počítačového tomografuCAT Scan a magnetorezonačního přístroje MŘI. Vyšetřovanéosoby udávaly nesnesitelnou bolest během vyšetření, přestožebylo použito místního umrtvení. Některé přístupné čipy bylyoperativně vyjmuty a analyzovány v laboratořích Massachu-settského technologického institutu v USA, ale jediné, co sepodařilo zjistit ,bylo to, že se jedná o produkty neznámétechnologie vytvořené z neznámých hmot a majících neznámýúčel. Tím byl potvrzen alespoň jejich nezemský původ. Jepravděpodobné, že přinejmenším část kontaktérů přijímajícíchposelství Sirianů pomocí chanellingu, má voperované mikro-čipy do blízkosti podvěsku mozkového, aby u nich bylodosaženo výraznější paranormální aktivity a dokonalejšího

77

chanellingu. Implantáty vyjmuté například z palce nohy, ko-lena a dlaně byly zhotoveny z vysoce lesklé černé hmotypřipomínající kov, byly obdélníkové až trojúhelníkové a plochéo velikosti asi 5 x 5 mm. Bylo zjištěno, že vytvářejí velmi silnébodové magnetické pole a orientované pole energie podobnéelektromagnetické energii, která v měřících přístrojích indukujeneobvykle silné napěťové impulzy. Dokumentační fotografie adalší podrobnosti naleznou zájemci o tuto otázku v článcíchuveřejněných v Magazínu 2000 z roku 1994 (č.ll , str. 29) a zroku 1996 (č.9, str. 17). Ploché implantáty jsou pokryty jakousiblanou či izolační vrstvou z bílkovinné substance, mající snadza účel izolovat vlastní čip od kontaktů s tkáňovými kapa-linami. Hmota čipu obvykle v ultrafialovém světle projevujesilnou zelenou fluorescenci a rentgenografická spektra nazna-čují neobvyklou krystalovou strukturu. Vzorky tkáně odebranéz těsného okolí implantátu ukázaly, že tkáň je značně prorostlápočetným zakončením nervových drah, které v těchto místechza normálních okolností jsou zcela netypické. Současné po-znatky subminiaturní elektroniky a molekulární elektronikynaznačují, že by mohlo jít o čipy konstruované z ultratenkýchvrstev monokrystalů specifické struktury, kombinovaných smonomolekulárními či monoatomárními vodivými drahami(pentlemi), které jednotlivé monokrystalické vrstvy propojují.Domnívám se, že máme co činit s vyspělou technologií sub-mikrominiaturní elektroniky, jejíž dosažení nám dá ještěmnoho práce. Jednotlivé mikroúseky čipu mají zcela specificképoslání jako má například diskriminátor, zesilovač, násobičimpulzů atd. O účelu implantace čipu do lidských těl nenítéměř nic známo. Čipy usazené v těsné blízkosti podvěskumozkového však mají za cíl dráždit činnost této dosud velmimálo známé žlázy s vnitřní sekrecí a vyvolávat podobný

78

účinek, který vyvolává stará tibetská technika "otevírání třetíhooka", kterou popisuje například i Lobsang Rampa v knize Třetíoko. Termín "třetí oko" je jeden z názvů šesté čakry Adžny,které se občas pojmenovává i jako "oko moudrosti", "vnitřníoko" či "čakra příkazů". Podle véd a tibetských análů aktivujecelý nervový systém a usnadňuje mimosmyslové vnímání.Poslání implantátů umístěných v blízkosti vnitřního ucha zatímnení možno dešifrovat. V případě plochých implantátů secestou systémové analýzy zjistilo, že s velkou pravděpodob-ností byly umístěny v některých důležitých akupunkturníchbodech, takže představují asi další z technik akupunktury.Implantáty nalezené v palci nohy byly skutečně vloženyjednak do akupunkturního bodu "dá dun" (Hl či Fl) a do bodu"jiň bai" (LPI či RP1). Bod "dá dun" je počátkem meridianujater (dráha nohy jue-jin), kdežto bod "jiň bai" je prvnímbodem meridianu sleziny (dráha nohy Tai-jin). Implantátvyjmutý z okolí kolena byl pravděpodobně v kontaktu sespecifickým akupunkturním bodem "xiyan" (EM 52), nebo sbodem "du bi" (G 35) na meridianu žaludku (dráha nohyjang-ming). Implantát vložený do tkáně u kořene nosu byl vblízkosti bodu "chin ming" (VU 1) na meridianu močovéhoměchýře (dráha nohy tai-jang). Důvody umístění implantátů dotěchto bodů nejsou úplně jasné, zčásti může jít o zlepšenízdravotního stavu, zčásti o zvýšení duševní aktivity a vníma-vosti člověka vůči mimosmyslovým impulzům vysílaným ETI.Ploché implantáty mohou patrně působit jako bodové zesilo-vače mikrovlnného záření z vnějších zdrojů, nebo fokusátoryterestrické a sluneční energie (energie Zero). V tomto pojetí jdevlastně o verzi akupunktury známou pod názvem elektro-apunktura. Celý tento problém implantace čipů by zasluhovalintenzivní soustředěný výzkum.

79

Zavedené implantáty často postiženým lidem způsobujícelou řadu různých obtíží, což svědčí jednak o bezohlednostimimozemských experimentátorů, jednak o nedokonalémzvládnutí operačních technik implantace. Implantáty zavedenéke kořenu nosu jsou často zdrojem úporného krvácení adráždění nosní sliznice, implantáty zavedené do blízkostivnitřního ucha způsobují sluchové halucinace (hučení, pískáma jiné zvukové efekty) znemožňující soustředění a cílevědomoučinnost lidí. Nejzávažnější negativní efekty vyvolávají čipyzavedené do blízkosti podvěsku mozkového. Takto postiženéosoby jsou postiženy závažnými poruchami spánku, vnímánípodivných signálů a cizích hlasů uvnitř lebky, úpornými bolest-mi hlavy a nepříjemnými šoky připomínajícími kontakty svodiči vysokého napětí. Vážným způsobem dochází k porušenípsychiky a fyziologické reaktivity žen násilně oplodněných apo čase opět násilně zbavených svého plodu. Na dotazy posti-žených žen po příčině takového nelidského jednání odpovídajíETI obvykle v tom smyslu, že "recyklují lidské duše", nebo"obnovují životaschopnost" lidského rodu. To je ovšem značněpodivné, proto se na tato tvrzení podívejme blíže.Domnívám se, že Trilaterálové (negativní ETI) jsou přímýmipotomky entity Trigardů (Asurů), často od různých národůpojmenovaných jako "démoni" (daimoni), kteří v dávnýchčasech vyvolali ničivé války proti Surům (bohům Slunce), vesnaze převzít moc nad celou Zemí. V těchto válkách bylinakonec poraženi a elita Trigardů byla vyhnána či deportovánaze Země. Součástí trestu Trigardů bylo rovněž ohrožení jejichrasy narůstající neplodností. Nevíme, jak dlouho žiliTrigardové a jak dlouho žijí současní Trilaterálové, ale jeznámo, že již Trigardové znali způsoby regenerace životníchfunkcí lidského těla, což jim dovolovalo žít 1000 let i více.

80

Ve skutečnosti ani nemáme jistotu v tom, zda současníTrilaterálové jsou potomky Trigardů, či zda to nejsou zbytkypůvodní entity Trigardů udržující si díky regeneraci svouexistenci od doby vyhnání ze Země, tedy asi 17000 let.Přinejmenším v případě Xhumzů je tato eventualita dostpravděpodobná. Na každý pád je vlastní neplodnost ohrožujícíexistenci Trilaterálů jednou z hlavních příčin jejich genetickýchexperimentů a obrovského počtu únosů lidí. Trigardové azřejmě i Trilaterálové jsou ateistickou vysoce technokratickouspolečností uchovávající výrazné prvky rasové nadřazenosti afašismu. Z tohoto hlediska jimi používaný termín "duše"nemůže mít týž obsah jako u vysoce duchovních "pozitivních"ETI (Surů). Domnívám se, že u Trilaterálů termín "duše"je významem identický s tím, co chápeme pod termínem"genom", tedy jako soubor chromozómových genů zděděnýchod rodičů, přičemž genom je přesným obrazem hmotného tělačlověka. V tomto smyslu může být ateisty genom skutečněchápán jako "duše" hmotného těla. Siriané v této souvislosti vesvých poselstvích tvrdí, že lidé jsou produktem jejich gene-tického inženýrství, když do genomu primitivních pozemskýchhominidů vložili segmenty sirianské DNA. Siriani mají údajnědvanáctivláknovou strukturu DNA, kdežto lidstvo pouzedvouvláknovou. Siriané proto tvrdí, že lidstvo zdegenerovalo aoni nyní usilují o to, aby lidský genom měl opět dvanácti-vláknovou strukturu DNA, jako mají Siriané. Z tohoto pohleduje termín "recyklace duše" nutno chápat ve smyslu snahy oobnovení původní dvanáctivláknové struktury DNA a ne vesmyslu duchovním. Skutečnost je taková, že současné lidstvopochází z univerzálního archetypu Kadmon majícím odpočátku dvouvláknovou strukturu DNA, takže se o genetickédegeneraci nedá hovořit. Současné lidstvo není produktem

81

genetického inženýrství Sirianů, ale Lhaů (Áditjů), protoželidstvo vytvořené Siriany bylo zničeno v dávné minulostiopakovanými kataklyzmaty jako biblická "satanská plemena",dávno před příchodem lidstva Kadmon Adamah. Z historiedávných událostí, o nichž jsem vyprávěl v Předpeklí ráje aBozích a apokalypsách, vyplynulo, že Trigardové při svýchgenetických experimentech vnesli podíl svých genů (svůjgenom) i do genetické podstaty části lidstva Kadmon Adamahtvořícího dnes značnou část pozemské populace. Během tisícůlet vzájemného míšení různých ras a entit se podíl genůTrigardů zředil a v genotypu části lidí je značně zředěn, nebozcela vymizel. Cílem genetických vyšetřování unášených lidí jeobjevit postupně ty jedince, kteří mají relativně nejvyšší podílchromozomů lidstva čtvrté kalpy, genetickou manipulací tytochromozomy izolovat a pokud možno obnovit genom této rasyběhem věků ztracený. Touto cestou chtějí Trilaterálové obnovitpůvodní izogenní linii svých předků čtvrté kalpy, a tak obejítjejich současnou omezenou plodnost či degeneraci rasy. Pokudse v těchto úvahách nemýlím, není cílem regenerace současnélidské populace Země, ale obnovení vlastní prapůvodní rasygeneticky plnohodnotné, schopné vlastní reprodukce. Pokud byse jim tento záměr zdařil, není sporu o tom, jaký osud by po-zemšťanům určili. Druhým záměrem genetických manipulacíETI je výroba biorobotů. Podle dostupných informací jsourealizovány dvě technologie. První z nich jsou zmíněny v mate-riálech z laboratoří v Dulce. Jde o oplození lidských vajíčekspermiemi, u nichž byla provedena mutace DNA. Touto cestouvznikají mimo jiné bioroboti typu TWO. Druhá technologievýroby biorobotů jde směrem získávání biologické entityznámé jako "chiméra", což je kompozitum tkání různého pů-vodu, spojených k dosažení konkrétního cíle. Výroba chimér

82

požaduje dostatek živých tkání, které ETI získávají jednak zezvířat, jednak z unesených lidí, kteří jsou pravděpodobně téměřvýhradním zdrojem mozkových tkání. Je zřejmé, že výrobachimér není realizovatelná bez zvládnutí neslučivosti živýchtkání různého původu, což je dodnes snem našich chirurgů.Vzhledem k tendenci živých tkání o získání dominance nelzepředpokládat, že životnost chimérních biorobotů bude přílišvysoká.

V souvislosti s únosy a utrpením lidí vystavenýchexperimentům ETI a EBE mne napadá paralela k pocitům autrpení zvířat používaných lidstvem v různých laboratoříchk experimentům, jejichž závažnost a nezbytnost je stěží srozu-mitelná. ETI s unesenými zacházejí v podstatě tak, jako lidštívědci zacházejí s pokusnými zvířaty. Nemohu si pomoci, alekladu otázku našim vědcům: Jak by se vám líbilo stát sepokusným objektem mimozemšťanů? Docházím k názoru, žeodehrávající se události jsou mementem našeho Stvořitele,protože k jeho upozorněním a němým protestům zvířat zůstalolidstvo hluché, jak to dokumentují například úděsná jatkaprovázející lov delfínů v Japonsku či kulohlavých velryb naFaerských ostrovech, lovy zpěvných ptáků v Itálii či genocidabizonů na prériích Severní Ameriky v minulém století. V čemjsme lepší než Trilaterálové?

Důležitou otázkou je možnost účinné ochrany, popřípadě iobrany vůči únosům a únoscům, protože ve svém výsledku jsouúnosy a s nimi spojená vyšetřování pro lidi více či méněnebezpečná. Únos obvykle zahajuje ztrnutí svalů a ztráta vůle kodporu či alespoň k úniku z nebezpečné oblasti. Zřejmě jde ovyřazení center nervové soustavy (mozek, mícha) a přerušení čichaotizace jejich spojení s periferní nervovou soustavou. Dojaké míry jsou vyřazena i nervová ganglia, není známo. Na

83

základě zkušenosti amerických vědců s projekty Phoenix aMontauk dnes víme, že toto vyřazení je způsobeno vysoko-frekvenčním zářením 710-750 MHz, které proniká do centrálnínervové soustavy a způsobuje její dočasnou blokádu, proje-vující se především ztrátou vůle k jednání a vyřazení perifernínervové sítě. Tento frekvenční rozsah v podstatě odpovídáradarovému záření, o němž je známo, že kovy a některé polárnílátky jej odrážejí, ale jsou známy i látky toto záření pohlcující,používané ke snížení tzv. "radarového profilu" vojenskýchletadel a lodí. Čtenář si jistě připomene, že ETI i EBE si chránítělo overaly vyrobenými z látek s vysokým obsahem kovuzatím neznámého složení. Xhumzové a někteří z ETI nosí nahlavách podivné čepice připomínající turbany, které kryjí nejentýlní, temenní a čelní stranu lebky, ale i boční strany včetně uší.Rovněž tyto pokrývky údajně obsahují značný podíl kovovýchvláken. Lidé pozvaní pozitivními ETI k návštěvě jejich létacíchstrojů byli vybaveni zvláštními kovovými disky, které měliudržovat na břiše v poloze třetí čakry (Manipury), která ležípřibližně dva prsty nad pupkem. Energie Zero vyzařovanápohonným systémem mimozemského letounu totiž způsobujeblokádu nebo disharmonizaci třetí čakry, a to s sebou nese řaduvážných psychosomatických i fyziologických potíží. Kroměmozku mikrovlnné záření, jímž jsou unášení lidé ozařováni,způsobuje blokaci třetí čakry a nelze vyloučit ani blokacidalších čaker. Z uvedených závěrů vyplývá, že zatím nejlepšípasivní ochranou lidí je používání pokrývek hlavy a šatůzhotovených z látek s vysokým obsahem kovových vlákennebo pokrytých tenkou kovovou folií. Oči a zejména šestoučakru (Adžnu) lze účinně chránit brýlemi s reflexními sklypokrytými tenkou kovovou vrstvou. Poznamenávám, že šestáčakra leží nad kořenem nosu mezi obočími. Proti vlastnímu

84

únosu prováděnému obvykle skupinou EBE, která člověkaprotahuje zavřeným oknem či zdí, se nám známou technikouzatím nelze účinně bránit. EBE totiž používají technikuvytváření krátkodobých kanálů nulového časoprostoru, kterývytvářejí specifickou formou energie projevující se indigověmodrým nebo smaragdově zeleným proudem záření. V těchtopřípadech je nejlepší volbou útěk, pokud si člověk uchovalsvobodnou vůli a nedošlo k vyřazení periferní nervové sítě. Přivyšetřováních v létajících strojích používají někdy ETI i tech-niku snímání vědomí (mindscan), jehož součástí je i blokádakrátkodobé paměti, kterou lze zčásti či zcela potlačit regresníhypnózou. Podle dostupných informací provádějí únosy pouzeETI a EBE náležející k Trilaterálům (Imperiální alianci). Jinéentity ETI, často označované jako "pozitivní", nikdy únosyneprovádějí a k lidem se chovají přátelsky a velmi ohleduplně.

Dodnes nemáme ověřeno, z které části Vesmíru a ze kte-rých planet k nám různé skupiny ETI přiletěly. Z nepříliščastých kontaktů s ETI z Galaktické federace (pozitivní ETI)a zejména z tajného oficiálního kontaktu s vládními složkamiUSA pochází informace, že tito ETI pocházejí z planety (neboplanet) soustavy Alfa Orionis (Betelgeuze) souhvězdí Orion.ETI i EBE náležející k Imperiální alianci (Trilaterálové) připrvé oficiální návštěvě, kdy došlo ke kontaktu i s prezidentemEisenhowerem, sdělili, že přicházejí z Rudé planety pouštníhotypu náležející do planetárního systému dvouhvězdné soustavyBeta Orionis (Riegel) a Tau Orionis, náležející do souhvězdíOrion. Později však unášeným lidem tvrdili, že přicházejíze čtvrté planety planetárního systému Dzeta Reticuli na-cházejícího se v souhvězdí Reticulum (Síťka). Jde o zjevnoudezinformaci, jejíž cíl mi zatím uniká. V pozadí této dez-informace je však následující příhoda.

85

V noci na 20. září 1961 došlo k únosu manželů Míliovýchz automobilu, jímž cestovali domů. Tato událost byla širocepublikována, proto se detaily nebudu zabývat. Po skončeníprohlídek byli oba manželé podrobeni blokádě paměti a pakpropuštěni. Důsledky únosu se ale různými způsoby negativněprojevovaly, proto se manželé podrobili několika seancímretrospektivní hypnózy, které jim dokázaly téměř zcela vrátitvzpomínky na události spojené s únosem. Betty Hillová sivzpoměla, že v kabině velitele viděla prostorové znázorněníčásti hvězdné oblohy s jedním souhvězdím (hologram). Připlném vědomí pak načrtla polohy několika hvězd a tvarsouhvězdí. Tento náčrt studovala skupina astronomů ze StateUniversity of Ohio (M. Fishová a prof. W. Mitchell) a Univer-sity of Pittsbourght (prof. Steggart). S pomocí komputerů určili,že nákres od Betty Hillové by mohl znázorňovat obrazsouhvězdí, jevící se pozorovateli ze čtvrté planety soustavyDzeta Reticuli v souhvězdí Reticulum, který by se díval nahvězdnou oblohu ve směru našeho Slunce. Je tu však jistánesrovnalost spočívající v tom, že dodnes nebyly popsányplanetární systémy souhvězdí Reticulum, tím méně hvězdyDzeta Reticuli, takže zbývá otázka, jak mohla skupinaastronomů znát přinejmenším existenci čtvrté planety tohotohvězdného systému? Domnívám se, že nejblíže pravdě bude asiprvé oficiální sdělení o příchodu z dvouhvězdného systémuBeta Orionis a Tau Orionis. Nepřímé potvrzení této domněnkyuvádí informace o projektu Montauk a Phoenix (P.B. Nichols aP. Moon) v té části, kde se hovoří o nových technologiíchzískaných od ETI z Orionu. Konkrétně se jednalo o informaceo technologii vytvářející tzv. "Delta Time funkce" (cestovánív čase), k níž náležela i konstrukce speciální oktaedronální(osmistěnné) antény zvané "Delta T Antenna". Úzký vztah

86

staré egyptské kultury k souhvězdí Orion je vyjadřován vmnoha egyptských textech, jejichž prapůvod dosahuje až doAtlantidy, jejíž tradice Egypt převzal. Z této doby pocházípověst o synu Poseidona (boha Atlantů) jménem Orion, kterýbyl pro nezvedenost a drzost zdrojem mnoha stížností bohů.Když ale urazil nejvyšší božstvo, byl vykázán do dalekézapadlé části Vesmíru i se svým psem Siriem. V přenesenémsmyslu tato báje ve zkratce popisuje osud prapředků Atlanťanů,jak jsem o tom vyprávěl v knize Bohové a apokalypsy. Podlevýzkumů R. Bauvala a A. Gilberta, představují tři největší anejstarší egyptské pyramidy zemskou projekci pásu Orionu,přičemž Orion údajně vychází přesně nad Velkou pyramidou.Indicie, jež jsem uváděl, ukazují poměrně přesvědčivě, žemimozemská entita nazvaná Američany Trilaterálové má velmiúzký vztah ke starověkým atlantským Trigardům, kteří poporážce ve válkách démonů byli asi před 18 000 roky vyhnánize Země.

87

ZÁHADNÁ ENERGIE UNIVERSA

Ne všechny věci a události mají vysvětlení;stačí již to, že existují.

Isaac Newton.

Pokud se matematický teorém vztahuje ke skutečnosti,neplatí bez výjimek.Pokud nebyly nalezeny výjimky,neodpovídá teorém skutečnosti.

Albert Einstein.

Mnoho indicií naznačuje, že vedle energie elektro-magnetického pole existuje ještě nejméně jedna další energieobklopující a pronikající náš svět, kterou nejsme schopninašimi prostředky měřit, ba ani identifikovat. Jedním z příkladůje samo Slunce. Podle stávajících fyzikálních teorií pocházíenergie Slunce z fúze čtyř jader vodíkového atomu (protonů) vjedno jádro helia podle Bethe-Weizsacherova cyklu. Podle tétoteorie se má měnit asi 3 % hmoty Slunce v energii. Tato anihi-lace hmoty má být provázena vyzařováním určitého množstvíneutrin, ale řada přesných fyzikálních měření opakovaně potvr-zuje, že oproti fyzikální teorii je vyzařované množství neutrinzřetelně menší. Tento "neutrinový deficit" naznačuje, že přinej-menším část sluneční energie se uvolňuje jiným mechanizmem,než předpokládaným podle Bethe-Weizsacherova cyklu. V po-sledních letech sami fyzikové hovoří o podezření, že část

88

sluneční energie naše přístroje nevnímají, a tak nám uniká. Naotázku cože je to za energii, není zatím nikdo schopen odpově-dět. Starobylé prameny pojednávající o technice a technologiiAtlantidy, z nichž čerpali mnozí autoři (Scott-Elliot, Childress,Sanderson aj.), se zmiňuje o faktu, že Atlanťané (Trigardové)získávali ze Slunce zvláštní energii "vrill" pomocí metrovýchrudých krystalů a tuto energii používali k pohonu svých lodí,létajících člunů, strojů továren i v domácnostech, a to v tako-vém rozsahu jako dnes lidstvo používá elektrický proud.Elektrický proud Atlanťané rovněž znali, ale používali jej pou-ze výjimečně, neboť jeho získávání bylo údajně obtížné. Tatosdělení potvrzuje ve svých seancích o Atlantidě i E. Cayce.Stejná nebo podobná energie je vyzařována z hlubin Země naurčitých místech bezprostředně souvisejících s hlubinnýmizlomy. Na takových lokalitách jako je například Loe Bar, ležícímezi Breage a Landewednackem v Cornwallu (jihozápadníAnglie), dochází k poruchám invariance času a vytvářenífenoménu, který kvantová fyzika pojmenovává termínem"časový vír". Projevuje se to tím, že v určitých cyklech se zdezjevují náhodným pozorovatelům historické výjevy ze středo-věku, jako například skupina rytířů na koních. Jiné podivnéudálosti se odehrávají v Chanctonburském kruhu ležícím jižněod Bunctonu v jižní Anglii. Obvykle kolem půlnoci zdedochází k výronu záhadné energie, která způsobuje vznášeníosob až ve výši dvou metrů nad zemí po dobu několika desíteksekund. Neméně podivný jev byl zjištěn na břehu SardineCreek, asi 30 mil od Grantová průsmyku. Jev je v Americevelmi proslulý pod jménem "Oregonský vír". Jde o téměřkruhový fenomén o průměru asi 55 m, ve kterém neznámáenergie značnou silou vtahuje do nálevkovitého středu veškeréhmotné objekty. Ptáci i zvěř se tomuto místu zdaleka vyhýbají.

89

Vědci z různých oborů zde provedli desítky měření, ale k žá-dnému objasnění se dodnes nedobrali. Přibližně ve vzdálenosti78 km, v Camp Burch v Coloradu, existuje podobný menší aslabší vír. Co je to za energii vyvolávající tak silné místnígravitační pole? V New Brunswicku v Kanadě existuje dalšígravitační anomálie u Magnetic Hill projevující se tím, žeautomobil musí při jízdě do kopce brzdit, ale při jízdě dolůnaopak přidávat plyn (Farkas). Podobné jevy jsou mnohemčastější, než by bylo možno očekávat. Tak například silniceVia dei Laghi, směřující do papežova letního sídla CastelloGandolfo u vesnice Rocca di Papá. Voda zde teče do svahu,stejným směrem se kutálejí plechovky a lahve, automobily poodbrzdění jedou do kopce a rovněž chodci se do kopce jdemnohem snáze než naopak. Další lokality s podobným jevemexistují na polském úpatí Sněžky, v Japonsku, západním Skot-sku mezi Ayrem a Maidensem a na dalších místech Země(Holbe). Zkušení automobilisté nesporně znají ve svém okolířadu míst, kde některé kopce vyžadují mnoho energie motoru aje nutno řadit do nižších převodů, jiné automobil zdolává nadočekávání lehce. Takový "brzdivý" kopec znám na silniciChomutov-Karlovy Vary těsně za městem Perštejn. Naopak"rychlý" kopec se projevoval nedaleko Chomutova. Příčiny apozadí těchto přinejmenším tajemných jevů zůstávají nadáleneosvětlený. Existuje mnoho míst, na kterých z hloubi zeměvystupuje podivná a tajemná energie zjistitelná v převážnévětšině případů zatím pouze metodami radiestéze. Tato energiemá ambivalentní charakter a dle důsledků působení na živéorganizmy (člověka) ji vymezujeme na energii pozitivní aenergii negativní. V tomto smyslu hovoří i starobylé čínskéspisy o energii "čchi" a jejích dvou formách: energii "bíléhotygra" a energii "modrého draka". Mnohá místa koncentrované

90

emise této energie na zemském povrchu znaly již staré civili-zace a vybudovaly na nich svá posvátná centra. Jako příkladmůže být zmíněn Monte B ego v jižní Francii, Wallis čiCarschenna u Graubündeno ve Švýcarsku, plošina Veltlin vitalském Asiagu, Monte Balda u Gardavského jezera a PizzoBadile Camuna (Geisterberg) nad údolím Camonica severo-východně od Milána. Pizzo Badile Camuna je pravděpodobnědodnes aktivním zdrojem záření tajemné energie, jejíž tok sevýrazně zesiluje zejména s příchodem jara a na podzim, což semimo jiné projevuje výraznou aurou modravé záře obklopujícítuto horu. Na Zemi existují oblasti, v nichž se periodickyodehrávají podivné a dosud nevyjasněné události. Jedním ztakových jevů je náhlé zjevení hustého oblaku či mlhy žluté ažzelené barvy, který je zdrojem silné gravitace vtahující dovnitřletadla i lodě, dochází k výpadkům elektronických přístrojů,selhání kompasů, výpadkům elektrického proudu, ale projevujese také zdravotními potížemi lidí, které mohou být dovršeny iztrátou vědomí a halucinacemi. Pokud se takový oblak objevínad mořem, dochází k silnému pěnění vody a byly rovněžzaznamenány časté poruchy časoprostoru, a to jak ve smysluprostoru, tak zejména času. Lze konstatovat, že v těsné blízko-sti a zejména uvnitř takového mraku platí jiný čas, než je tomuna Zemi. I.T. Sanderson vymezil na zemském povrchu dvanácttakových oblastí a nazval je "kritickými oblastmi". Z nichnejznámější je Bermudský trojúhelník a Ďáblovo moře meziFilipínami, Guamem, Okinawou, jižní částí souostroví Kjúšůa Mariánským příkopem. Další oblasti jsou méně známé, ale onic méně nebezpečné. Je to především část Pacifiku západně odKalifornie a západně od chilského pobřeží, oblast při atlan-tickém pobřeží Argentiny, jižně od Madagaskaru, západně ivýchodně od Austrálie, střední Pákistán, oblast jihozápadního

91

Maroka (západní výběžky pohoří Atlas), v neposlední řaděi oba zemské póly. V posledních letech byly zjištěny dalšíkritické oblasti především v pouštních územích americkýchstátů Nevada, Arizona a Nové Mexiko, jinou novou oblastíje území S-čchuan (Sečuán), Irské moře a New Foundland.Neznáme příčiny jevů odehrávajících se v těchto oblastech, ipřes poměrně rozsáhlé výzkumné aktivity různých vědeckýchinstitucí. Jediný závěr, ke kterému se dospělo, je ten, že zdepůsobí podivná, lidstvu dosud neznámá forma energie. Lidé se iv minulosti setkávali s různými podivnými formami energie,jako bylo například "černé světlo", které znenadání přicházíuprostřed jasného dne a přináší naprostou tmu, v níž mizísvětlo Slunce i všech místních zdrojů. Taková událost seodehrála 19. května 1780 v bývalé Nové Anglii na severo-východě USA. Tma, které předcházel závoj mlhy, nastoupilav 10 hodin dopoledne místního času uprostřed jasného sluneč-ného dne. Tma intenzivní jako při novu trvala 24 hodin a opětpoznenáhlu zmizela.Koberec této černočerné tmy pokryl rozsáhlou oblast odpoví-dající území dnešních států Maine, New Hampshire, Vermont,Massachussetts, Rhode Island, Connecticut a východní část stá-tů New York a Pennsylvanie. Obdobný úkaz postihl 19. srpna1763 Londýn, 26. dubna 1884 se totéž odehrálo v anglickémPrestonu a 2. prosince 1904 zahalila tma uprostřed dne městoMemphis v Tennessee. Odehrály se ale také případy, kdy dennísvětlo nebylo nahrazeno tmou, ale podivným modrým až mo-drozeleným světlem. To se stalo 24. září 1950 na východě USAa o dva dny později i v Anglii, Skotsku a Dánsku. V oblastiBermudského trojúhelníku se černý mrak objevuje relativněčasto ve dne i v noci. Provází jej obvykle výpadek elektrickéhoproudu, zastavení všech elektroagregátů a veškerých přístrojů

92

využívajících energii elektromagnetického i magnetickéhopole. Zastavují se výbušné motory a lodě jimi vybavené zů-stávají bez možnosti řízeného pohybu, načež jsou přitahoványznačnou neznámou silou do hloubi mraku. Takový úkazpopisuje kapitán N. Beam z počátku 70. let v oblasti zátokyBiscayne (USA). Méně častější jsou mraky jiných barev,zejména žluté či zelené, ale co do účinku si s černým mrakemnezadají. Podstata zmíněného černého světla (černé energie),popřípadě jeho barevných variant, zůstává nevyjasněna. Lze sedomnívat, že jde o dosud neznámou formu energie měnícízákony optiky. V podezření je energie gravitačního pole, nebospíše energie gravitační pole generující. Fyzikální podstatutěchto přívalů tmy a černých mraků se pokusil objasnitW. Reich. V roce 1940 pracoval v rámci projektu Phoenix Ina výzkumu metod ovládání počasí, zejména silných větrnýchsmrští a uragánů. Formuloval teorii existence negativní a pozi-tivní formy vesmírné energie zvané Orgon. Onu negativníformu nazval "Dead Orgon" (Orgon smrti, Černý Orgon) aposléze došel k názoru, že je odpovědná za vznik a intenzitusilných bouří a uragánů. Podle Reicha souvisí množství uvol-něného Dead Orgonu přímo s ničivou silou bouří, a proto sesnažil nalézt způsob neutralizace této formy energie, ale zřejměpříliš neuspěl. Ve světle současných poznatků lze usuzovat, žeenergetické formy Dead Orgon a Life Orgon nejsou v zásaděnic jiného, než dipolární energie Zero. Dodnes není uspoko-jivým způsobem objasněn mechanizmus vzniku a funkcevelkých větrných vírů (tornád, smrští, tropických cyklon).Ve shodě s teoretickými úvahami W. Reicha lze usuzovat, žeu kolébky jejich zrodu stojí vznik nestabilních vertikálníchgravitačních vírů vyvolaných poměrně úzkými paprsky teres-trické energie Zero (Dead Orgonu).

93

Mezi záhady energie beze sporu náleží i problém vzniku afunkce magnetického pole Země. Jeho existenci se snažíněkteří vědci vysvětlit teorií jakéhosi zemského dynama, aledodnes nikdo nebyl schopen předložit fyzikálně přijatelnoukonstrukci takové teorie, takže zdroj energie zemskéhomagnetického pole je nadále neobjasněný. Při pozorováníanomálních jevů (tma, černé a barevné mraky, pěnění vodyatd.) zaznamenávají pozorovatelé jev, který by bylo možnonazvat poruchou invariance času. Pozorovatel se v některýchpřípadech dostává do situace, kdy je změněn časový vektorprostoročasu a po skončení jevu pozorovatel zjišťuje posunvlastního času oproti standardnímu zemskému času. Bývá toobvykle spojeno s náhlým zmizením a opětně náhlýmobjevením pozorovatele. Podobných příhod bylo popsánopoměrně mnoho. Nejznámějším z nich je příhoda posádky acestujících civilního letadla letícího z Evropy do USA, kterézačalo přistávací manévr na Kennedyho letišti. V okamžikuzahájení tohoto manévru opticky zmizelo z oblohy, ale sou-časně i z obrazovek radarů, aby se asi po 15 minutách opětnaráz zhmotnilo a bez problémů přistálo. Podivná jeskutečnost, že všichni cestující včetně posádky měli na svýchhodinkách o 15 minut méně, než v okamžiku přistání letadla.Tuto a podobné příhody dodnes nikdo nevysvětlil a úřady sesnažily příhody bagatelizovat jako omyly či výmysly. Tajemnáenergie zřejmě vytváří jakési mezidimenzionální přechodyprostupné pro energii, ale ne již pro zvuk a hmotu, takže jsouznámy příhody, kdy pozorovatel vidí zcela živé holografickéobrazy děje probíhajícího mimo něj v jiné rovině, do kterénemůže vstoupit. Podobné události se odehrávaly v souvislostis projektem Phoenix III, kdy byly generovány časové tunelypro průchody do situací (a dimenzí) majících jiný časový

94

vektor. Touto problematikou se budu zabývat v dalších kapi-tolách podrobněji. Tyto a podobné události stály u kolébky,v níž se zrodil nový vědní obor "holistická fyzika". Oboremzájmu této vědní discipliny je nejen polydirnenzní podstataprostoru, ale také intimní vztah hmoty s kategorií nazývanou"duchem", a to především ve vztahu k člověku. Holistickýfyzik a nositel Nobelovy ceny za fyziku pro rok 1979 profesorS. Weinberg ve své inaugurační přednášce prohlásil: "Pro holi-stickou fyziku je čas pouhou konstantou v trojrozměrnémsvětě". Dovedeno do konce to znamená, že se změnoukonstanty se mění funkce a naopak, takže změna funkčníchvztahů v prostoru musí nutně měnit čas. Jestliže chceme poro-zumět podstatě času, musíme nejprve poznat a ovládnoutfunkční vztahy, jimiž je sám prostor vymezen. Při studiustarých textů uchovávajících znalosti a odkazy vědění dávnozaniklých pozemských civilizací musíme dříve či později dojítk závěru, že dávné civilizace znaly dobře skutečný vztah časua prostoru, ale i vztahy existující mezi hmotou, energií,prostorem a časem. Jejich vědomí se odvíjelo od toho poznání,kterému říkáme "kvantová věda" a staří Číňané "Tao ťiao"(principy vedoucí k poznání), ale v systémovém pojetí jde ototéž, co nám sdělují knihy o Tao, tantrické texty, tibetskýRgjud, Kniha Dhyanů, Kabala, védské spisy, ale i písemnézáznamy egyptských a bonnských knězi či perských mágů.Nacházíme v nich při pečlivém studiu ucelené vědění oskutečné podstatě Universa a jeho zákonech, které ovládalycivilizace sídlící na Zemi před desítkami tisíců let. Jeví se mi,že i řada předních vědců naší doby začíná vnímat nebo alespoňtušit obrysy skutečného stavu věcí a dějů, jak to napříkladnaznačuje "bootstrapová teorie" kvantové struktury Vesmíru,vyslovená svého času G. Chewem. Je udivující, jak blízká je

95

tato teorie k taoistickému pojetí zákonů, jimiž se řídí hmotnésvěty, jak na to upozornil F. Capra. Moderní představu existen-ce mnohavrstevného Universa předložili C.G. Jung a J. Everett,později tyto představy vyjádřili J. S. Bell a D. Bohm řadounekauzálních rovnic popisujících nekauzální vztahy mezi hmo-tou a vědomím. Blížíme se konečně k poznání ovládnutémudávnými civilizacemi, které říká, že hmota, vědomí a energiejsou pouze různé projevy jediného univerzálního fenoménu,který zatím neumíme pojmenovat, a tím méně v plném rozsahupochopit. Pomáháme si adjektivy neurčitého významu jako jeBůh, Stvořitel, Nejvyšší Bytost, Hospodin či Pán Zářící Tváře,což svědčí o tom, že jsme dosud pouze kdesi na počátkuvědění. Organickou součástí Universa je mimo jiné i kategoriepojmenovaná "Alayaviyňana", což lze přibližně přeložit jako"Vědění Universa" či "Univerzální informační pole". V esote-rickém pojetí lze porozumět poslání a údělu člověka tak, že mápostupně plnit poznáním svůj osobní grál. Teprve v okamžiku,kdy první kapka poznání přeteče okraj grálu (poháru vědění),stává se člověk bohem a splývá se Stvořitelem. Darem Stvo-řitele člověku byla podivuhodná tvořivá energie "kriyasaktí",představující sílu a současně schopnost vytvářet vše v hmot-ném světě podle vlastní úvahy. Kriyasaktí je však v našemvědomí blokována do té doby, než dosáhneme schopnostiporozumět v plném rozsahu důsledkům svých činů. Tentookamžik v podstatě odpovídá okamžiku, kdy probuzená "hadísíla" (kundaliní) vystoupila do sedmé čakry (Sahasráry) a zcelaji vyplnila. V tomto okamžiku se člověk stává máhátmou, a tímse jeho evoluce v hmotném světě dokončuje. Tradice hovoří otom, že máhátmové mohou konat jakékoliv zázraky a divy dlesvé vůle, mohou život brát i tvořit, mohou utvářet dobro i zlov našem pojetí, ale poruší-li harmonii Universa, pak máhát-

96

movství ztrácejí, je jim určena nová karma a celou duchovníevoluci v hmotném světě si zopakují. Taková selhání nejsounijak řídká a mezi námi žije a kaje se mnoho padlých máhátmůobtížených těžkou karmou. Tyto schopnosti máhátmů nejsoubájí, protože schopnost vědomé tvorby a zásahů do jsoucna jeplně v souladu s poznatky kvantové mechaniky, která je pojímájako transformace různých forem energie, přičemž tvůrčímyšlení představuje jednu z nejvyšších kategorií energií.Částečné schopnosti máhátmů mohou dosáhnout i mnozíduchovně osvícení lidé a jejich působení pak nezasvěcenýmpřipadá jako neuvěřitelné zázraky. Příkladem mohou sloužitfilipínští operatéři postupující proti všem známým medicín-ským zásadám, přesto dosahují holou rukou takřka chirurgickézázraky, bez sepsí a zánětlivých procesů v ranách. Jinýmpříkladem jsou letální stavy rakoviny odléčené některýmibiotroniky.

Zmíněné esoterické knihy a texty starověku hovoří oexistenci vertikálně vrstvených dimenzí (metadimenzí) lišícíchse jedna od druhé nejen úrovní obecného vědomí, ale i struk-turou základní energie dimenze. Podle toho můžeme Vesmírchápat přibližně jako gigantickou cibuli, jejíž jednotlivé plátkyodpovídají určité dimenzi. Lao-c' říká, že existuje pět vzájemněnadřazených časoprostorů (metadimenzí), které obývají bytostis rostoucí úrovní stavu vědomí. Biblické prameny tvrdí, žeElohim (bohové) stvořili náš Vesmír tak, aby sedm nebí(metadimenzí) bylo "nahoře" a sedm nebí "dole". Oba pojmy(nahoře, dole) se vztahují k duchovnímu postavení člověka,který je umístěn Elohim do prostoru mezi nimi. Tradice BethHamidras (III, IV) hovoří podobně a jednotlivé metadimenzepojmenovává Chrámy Světla a Chrámy Tmy.

97

Tabulka 2. Jména metadimenzípodle Beth Hamidras a Kabaly

Chrámy Světla (světlé

Beth Hamidras

Libnath hasapir

Ecem hašomainNogahZkhuthAhabahRaconKodeš hakodošim

sféry)

Kabala

Vilon (světčlověka)RakijaSechakimZebulMaonMakomArabat (světStvořitele)

Chrámy tmy

Beth Hamidras

Satan

TameOfelChobaEvaBeth ChaberŠmore Haiaiin

Kabala zmiňuje existenci sedmi světlých a sedmi temných sférberijatického a jeciratického světa (stavu vědomí), kteréobývají andělé pravého a levého křídla (bohové a ne-bohové).Rovněž kniha Dhyanů zaznamenává existenci dipolárníhoVesmíru rozděleného na dvě antagonistické části, přičemžkaždá z nich sestává z několika sfér. Jedna část Vesmíru jedomovem bohů Světla, druhou obývají bohové Tmy. BohovéSvětla jsou Lhaové, kdežto bohové Tmy mají jméno Lha-mayinové a odpovídají svým postavením biblickým "padlýmandělům". Představa existence dipolárního polydimenzionál-ního Vesmíru je společná téměř všem vyspělým starověkýmcivilizacím, což svědčí nejen o jejich společném původu, ale i ostejném prameni vědění. Můžeme tak mimo jiné soudit zkánonizovaných ústních tradic Keltů, védských knih, Quetzal-coatlovy knihy Tonalamatl, Avesty a podobně. Staré civilizace

98

dávno obývající Zemi měly zcela přesné představy o struktuřeVesmíru, ke kterým se současné lidstvo pomalu a s obtížemiprodírá. Taoisté považují Vesmír za kulovitý objekt rozdělenýv polovině plochou mající charakter vlnící se mořské hladiny.Na úrovni této plochy existuje dynamická rovnováha mezienergií Jiň a Jang a obě energie jsou zde vzájemně v rov-nováze. Obdobné informace měli i staří Árjové (Aryani) avyjadřovali je složitým symbolem sedmi svastik v kruhuodpovídajícím sedmi antagonistickým sférám Světa (Universa).Náš Vesmír vyjadřovali stylizovaným znakem odpovídajícímgraficky polovině svastiky. Dvouramenná (úplná) svastika vy-jadřovala propojení a duchovní sounáležitost dvou paralelníchsvětů osídlených lidmi páté evoluční kalpy. Tyto dva světy, čispíše dimenze, měly v pojetí Kabaly jméno Adamah a Erez. Naobou byla přibližně ve stejné době vysazena táž rasa, která naZemi má jméno "Adamah Kadmon". Ve starověku mezi těmito"sesterskými" dimenzemi existovaly čilé styky, ale nástupvzbouřených Asurů a pohroma démonských válek vedla lidstvoErezu k přerušení kontaktů z obavy o vlastní existenci. Bratrskélidstvo Erezu se rozvíjelo odlišným způsobem bez válek avzpour, takže se ve svém vývoji posunulo dále než pozemskélidstvo. Nelze vyloučit, že část UFO pochází ze světa Erez.

Vraťme se zpět k symbolům Árjů. Sama svastika bylachybně a zjednodušeně pojata jako symbol vnitřní energie(vířícího ohně) hmoty. Ve skutečnosti je symbolem univerzálníenergie prostoru (energie Zero) a její polaritu vyjadřuje větví.Negativní (černou) energii znázorňuje levotočivá svastika,světlo či pozitivní energii pravotočivá svastika. Podobně jakoÁrjové, pojímali strukturu bipolárního Vesmíru i Keltové.Keltský symbol Vesmíru představuje kouli v polovině rozdě-lenou dynamickou plochou pojmenovanou "střední svět", která

99

odděluje "horní" a "dolní" svět. Tuto dynamickou plochu vní-manou jako vlnící se hladinu moře jsem pojmenoval "plochouZero" (plochou nulové energie) a dále se tohoto pojmenováníbudu držet. Ozvěna zpráv starobylých textů o mnohovrstevnatéstruktuře Universa stála pravděpodobně u kolébky teorie"dutosti" Země a existence vnitřních obydlených světů, s nížkolem roku 1818 přišel J.C. Symmes a jeho následovníci, pře-devším J. Mc Bride, W. Reed, M. B. Gardner a další. Z teorieduté mnohavrstevnaté Země se patrně vyvinula i hypotéza oněkolika úrovních Země, zvaná někdy "hypotéza mnohostisvětů", jíž se zabývali A. Greenfield, C. Brinsky, Le P. Trencha mnoho dalších vědců. Tyto teorie jsou zřejmě reflexí chybněpochopeného starého učení o mnohavrstevném Universu. Z to-ho mylného chápání "dolního" a "horního" světa vyšla i učeníněkterých církví, která světy andělů a Boha umístila na nebesa,kdežto světy temných bytostí a Satana do hlubin Země. Ve sku-tečnosti pojem "nahoře" a "dole", jakož i "světlý" a "temný"svět je nutno chápat ve smyslu bipolárního systému energie tak,jak to naznačují symboly taoistů, Árjů, Keltů a dalších kultur.

Taoistický diagram rozdělení Jin-Jang energie je častomylně vykládán pouze jako symbol harmonie obou druhůenergie, ale ve skutečnosti je to symbol našeho dipolárníhoVesmíru tvořeného dvěma póly antagonistické energie. DvojiceJang-Jin v tomto smyslu zpodobňuje naše nepříliš přesné pojetídualizmu Dobro-Zlo, Světlo-Tma či Klad-Zápor. Taoisté jed-noduchým výrazem vyjádřili zcela přesně výklad podstatydualizmu Vesmíru. Dva póly energie Jang-Jin v taoistickémdiagramu představují rovnovážný stav Vesmíru prvé meta-dimenze, jehož podstatou je energie "Čchi". Podle Tao všakexistují další dvě vzájemné nadřazené metadimenze, jejichžpodstatou je opět dipolární energie. Energie druhé meta-

100

dimenze má jméno "Feng-ju" a energie třetí metadimenze jezvána "Chuej-Ming", jak o tom ve svých dílech hovoří staříčínští filozofové a mudrci Lao-c'a T'iu-ši. Podle učení Tao jenáš hmotný svět řazen do prvé metadimenze a jeho podstatou ařídící silou je bipolární energie Čchi vyjádřená dualitouJang-Jin. Pojetí keltských druidů je analogické a Čchi u nichmá jméno "Wuivr". Babylonští knězi v témže smyslu používalitermín "Ti", Védy hovoří o "Práně" a bonnské texty o "Shugsrlung", ale bipolarita této energie není nijak zdůrazňována.Podle toho kterého úhlu pohledu je tato bipolární vesmírnáenergie vykládána někdy jako "životní energie", jindy jako"terestrická (zemní) energie", nebo jako "Reiki", "Vrill" a po-dobně. Vedle hierarchické struktury Universa existuje ještěsoustava paralelních dimenzí lišících se pouze hodnotoučasového vektoru časoprostoru. Úroveň vědomí pravděpodobněnení výrazně odlišná, třebaže se od úrovně vědomí lidstvamůže lišit vzhledem k odlišné historii pozemského lidstva.Bonnský komentář Knihy Dhyanů se zmiňuje o tom, že Bhumi(země) má ještě šest neviditelných sester, na kterých žijí lidé,podobně jako na Zemi. Každá z těchto planet je ale umístěnav jiném dwiparu (paralelním časoprostoru). Kabala udává, žeexistuje sedm planet v paralelních dimenzích a znaje i jmény:GEH, NESZIAH, TZIAH, THEBEL, EREZ, ADAMAH aARGA. Kabalistické pojmenování Země je tedy ADAMAH askutečné jméno původního lidstva páté kalpy bylo ADAMAHKADMON. Z toho lze snadno porozumět, proč kabalistickéjméno prvního praotce (Manua) lidstva páté kalpy bylo Adam.Podobně jako Země mají své "sestry" v paralelních dimenzích iostatní planety, zejména Venuše, Mars, Jupiter a další. V mi-nulosti mezi Zemí a těmito sesterskými planetami zřejměexistoval čilý otevřený styk, ale vývoj událostí na Zemi vedl

101

k jejich přerušení. Na některou ze sesterských "Zemí" bylazřejmě v dávné minulosti přemístěna i prastará civilizačnícentra Země, zejména Šambala (Shan-ba Lá) a město Slunce(El Dorado). Mezi sesterskými planetami však nadále existuječilá výměna v rámci reinkarnací. Nasvědčují tomu některévzpomínky z minulých životů, které systémově nezapadají dopozemské historie, vzpomínky na život ve městech majícíchjinou architekturu a jiné životní podmínky, než je tomu naZemi. Pokud čtenáři takové vzpomínky máš, je pravděpodobné,že jsi některý život v hmotném těle žil na některé ze sester-ských planet Země v jiné paradimenzi. Paralelních dimenzí jepravděpodobně celkem dvanáct, ale pouze asi polovina z nichmá životní podmínky vhodné pro žití člověka. Když staré knihytvrdí, že lidstvo páté kalpy vysazené na Zemi je součástíuniverzální lidské rasy vyšlechtěné pro Universum, mají zřejměna mysli to, že jiné skupiny téhož lidstva byly vysazeny i nasesterské planety v paradimenzních prostorech. V tomto duchuvyznívají i údaje získané chanellingem, které hovoří o dvanáctibratrech Stvořitelích, které Galavanti (Nejvyšší Bytost) pověřilstvořením dvanácti paralelních vesmírů a jedním z nich je i nášVesmír. Je pravděpodobné, že vnitřní struktury těchto dvanáctivesmírů budou vzájemně odlišné, ale o tom není zatím nic mocznámo.

S takto pojatou strukturou Universa úzce korespondujeEverett-Wheeler-Grahamův model Světa (Universa), založenýna principu existence mnoha dimenzí. Zdá se, že tento modeltří princetonských fyziků zatím nejlépe odpovídá tomu, coříkají o Universu prastaré svaté knihy i ústní tradice udržovanév chrámových centrech. S představou struktury a funkce Uni-versa úzce souvisí i porozumění podstatě energie Universa. To,co staré knihy v té či oné formě chápou jako dynamickou nulo-

102

vou plochu Vesmíru, která jej dělí přibližně na dvě polovinyantagonistické povahy, je velmi blízké Puthoffově a Kingovětezi o existenci bodů nulové energie, které v prostoru mohouvytvářet i souvislé plochy (S.K. King, M.B. King, J.L. Ziegler).Podobnými úvahami se počátkem tohoto století zabýval iNikola Tesla, když formuloval svoji představu o hyperprostoruoddělujícím oblasti antagonistické energie prostoru. Tesla svéúvahy dokázal dovést do konkrétní fyzikální podoby a zkon-struoval experimentální motor nového principu, založený načerpání toku energie z obou protilehlých prostorů opačné pola-rity. Takový motor čerpající energii z kosmu by byl absolutněekologický a ke svému chodu by nepotřeboval žádný zdrojpozemské energie, žádné palivo a neprodukoval by ani exhala-ce či obtížné pevné a kapalné odpady. Snad v tom leží důvod,proč plány a nákresy Teslova podivuhodného motoru beze stopzmizely. Teslovy úvahy o hyperprostoru jsou v dobrém souladus informacemi, které získal E. M. Orue 7. ledna 1977 běhemkontaktu s ETI (Hesemann: UFO-kontakty, strana 99) v Aca-pulku. ETI potvrdili existenci pásem energie oddělených pásmys nulovou energií, jež používají jejich vesmírné lodě pro rychlézdolávání velkých vzdáleností ve Vesmíru. Plochu nulovéenergie oddělující obě antagonistické hemisféry energie bududále označovat jako "plochu Zero" a energii proudící mezioběma póly Vesmíru jako "energii Zero". K vytvoření přibližnépředstavy může sloužit model magnetického či elektromag-netického pole existujícího mezi dvěma póly obsahujícímináboj. Energie Zero teče podél silokřivek protínajících rovinuZero a spojujících oba protikladné póly. V rovině Zero jehodnota energie Zero nulová, ale vůči bodům ležícím mimoVesmír tato hodnota nemá hodnotu absolutní nuly. Plocha Zeroje tedy v zásadě identická s Teslovým hyperprostorem.

103

Domnívám se, že obdobné plochy Zero vyššího řádu oddělujíod sebe i jednotlivé metadimenze Vesmíru, ale energie bodůtěchto ploch patrně již nulová není vůči ploše Zero nultéhořádu. Podstata energie Zero bude značně odlišná od podstatyenergie elektromagnetického pole, což vychází z očekávánípodstatné odlišnosti jejich kvantově mechanické podstaty.Podle stávajícího stavu poznání kvantové mechaniky lzeklasické elektromagnetické pole považovat v podstatě za kvan-tované pole bosonů, které je vyhovujícím způsobem popsatelnésymetrickými vlnovými funkcemi. O kvantové podstatě poleenergie Zero lze soudit, že bude tvořit kvantové pole fermionůči analogických částic obsahujících jistou hodnotu náboje.Reálný fyzikálně mechanický stav pole energie Zero by pakmohly popisovat výhradně antisymetrické vláknové funkce.Základní rozdíl mezi klasickým elektromagnetickým polemkvant bosonů a polem energie Zero sestávajícím z kvantfermionů vyplývá z Pauliho principu. Tento známý principříká, že v témže kvantovém stavu může existovat velký početbosonů (nejméně dva), ale pouze jeden jediný fermion. Z tohoplyne, že kvantované pole energie Zero (je-li tvořeno fermiony)nemůže mít vlnovou podstatu, jako je tomu u elektromag-netického kvantovaného pole, ale bude tvořeno vláknovýmikvanty, jejichž délka a zakřivení bude záviset na obsahuenergie v tomto kvantu. Velikost, či spíše délka vláknovéhokvanta energie Zero, by podle principu Bose-Einsteinovykondenzace fermionů měla záviset na dosaženém stupnikondenzace fermionů a kvantový stav pole by se pak měnil veskocích. Lze si to představit tak, že máme množství provázkůnastříhaných na stejnou délku a svazováním jejich koncůmůžeme vytvořit dlouhé lanko, ale vždy skokem o délkunavázaného kousku provázku. Paprsek fermionů Zero podle

104

této teorie musí mít vždy ostře konečnou délku, pokud jde ofermiony v témže kvantovém stavu. S tímto jevem jsme se jižsetkali v souvislosti s UFO vyzařujícími ostře ukončenésvětelné pásy. Proud paprsků bosonů elektromagnetického polenikdy nedokáže vytvořit ostře zakončený světelný paprsek.Teoreticky lze kondenzaci fermionů podle Bose-Einsteinovaprincipu provádět do nekonečna nebo alespoň tak, že kvantovádélka vlákna energie Zero bude mít délku srovnatelnou sprůměrem Vesmíru. Z jiné pozice k obdobnému poznání došelruský fyzik Pomerančuk ve svém teorému, podle něhož kvan-tum energie po dosažení jisté limitní hodnoty může existovatvýhradně ve formě vlákna, jehož konce budou mít opačnýnáboj a po celé délce bude platit stejný prostoročas, i kdyždélka vlákna bude srovnatelná s velikostí Vesmíru. Přesně totéžplatí pro o představu charakteru kvantového vlákna Zero, kdyna jeho koncích budou soustředěny dva náboje opačné polaritya podél vlákna bude platit týž prostoročas, ať je vlákno jakkolivdlouhé. Z tohoto postulátu vychází způsob pohybu letounů ETI,které překonávají obrovské mezihvězdné vzdálenosti v časetýdnů či nejvýše roků. Stabilita časové invariance podélvláknového kvanta Zero je pravděpodobně dána tím, že kolemvlákna se vytváří gravitační pole obklopující neprodyšněvláknové kvantum po jeho celé délce. Podle překvapivýchvýsledků plynoucích z projektů Montauk a Phoenix dnes víme,že v prostoru obklopeném homogenním gravitačním polemplatí stejný časoprostor (stejný časový vektor prostoročasu),bez ohledu na velikost uzavřeného prostoru. Z vláken kvantaZero téhož energetického stavu lze vytvářet složitější prosto-rové útvary (pásy, stuhy, tunely atd.), které dovolí průnikkamkoliv a jsou zřejmě používány při únosech lidí, je-li nutnopřekonat zdi či zavřená okna. V prostoru vláknové kvantum

105

Zero totiž představuje vláknovou singularitu, jež se stávájádrem gravitačního víru, v jehož ose, jak již bylo řečeno, platístejný prostoročas. Má-li být gravitační vír stabilní a kontrolo-vatelný, musí být nejprve vlákno kvanta Zero transformovánodo spirálového tvaru. Tyto transformace se údajně realizujíprostřednictvím krystalových zesilovačů (amplitronů), o jejichžsložení toho moc nevíme. Je jisté, že tyto krystalové zesilovačepoužívali již Atlanťané (Trigardové) a jsou používány i v dis-kových letounech mimozemského původu. Spirálové vláknovyvolává v prostoru vznik stabilní spirální singularity obklo-pené stabilním spirálním gravitačním polem. Pokud se člověkshodou okolností dostane do takového spirálního gravitačníhovíru, pak po výstupu z něj zjistí, že jeho osobní čas neztratilsvoji invariantnost, ale došlo k časovému posunu vůči vnějšímusvětu mimo gravitační vír. Lze to říci tak, že biologický časčlověka uvnitř gravitačního víru má zachováno své tempo isměr, ale čas mimo gravitační vír se pohybuje jiným způsobem.Podle charakteru náboje spirálního kvanta Zero se gravitačnípole singularity bude jevit jako přitažlivé či odpudivé.Gravitační vír obklopující spirální kvantum Zero může být pakteoreticky použit k přitáhnutí předmětů či osob ke zdroji, nebonaopak k jejich odsunutí. Na tomto principu vytváření gra-vitační a antigravitační síly gravitačního víru pouhou změnounáboje spirálního kvanta Zero spočívá metoda transportuužívaná mimozemšťany. Je to zároveň způsob překonávánínesmírných dálek Vesmíru v relativně krátkém čase, či způsobpřekonávání hranic mezi paralelními dimenzemi. Příklademmasivních singularit Vesmíru, jejichž důsledkem je kolapsznačných oblastí prostoru, je pravděpodobně i fenoménčerných děr. Domnívám se, že gravitační víry vyvolávané víceméně periodickým vyzařováním proudů terestrické energie

106

Zero, jsou příčinou podivných událostí odehrávajících se naněkterých částech Země, jako například v Bermudském troj-úhelníku či v oblasti Ďáblova moře, nebo v jiných kritickýchbodech Země. Pokud se potvrdí předpokládaný charakterenergie Zero a také to, že právě ona stojí v pozadí mnoha dosudtajemných jevů, bude nutno změnit celou řadu dosud přijí-maných fyzikálních teorémů. Mám na mysli zejména známouEinsteinovu rovnici E=mc2, jejíž platnost je omezena přede-vším předpokladem konstantní limitní rychlosti, kterou jerychlost světla. Tato rovnice bude mít odlišné konstanty (a mo-žná i odlišný tvar funkce) v oblasti gravitačního víru a mimoněj. Domnívám se, že teze o maximální rychlosti vymezenélimitou rychlosti světla ve skutečnosti platí pouze pro uzavřenégigantické singularity obklopené uzavřeným gravitačním po-lem. Pravděpodobně se změní názory na vznik a stáří Vesmíru,rozměry Vesmíru a teorie vzniku Vesmíru explozí bodovésingularity (tzv. "Velký třesk") bude mít pouze podmíněnouplatnost místního významu.Dipolárností energie Zero lze obstojně vysvětlit i podstatu nebopříčinu jevů zmíněných na počátku kapitoly. Je to mimo jinépřípad invazí "černého světla" (absolutní tmy), který je vy-světlitelný narušením rovnováhy polarit (nábojů) energie Zerov oblasti plochy Zero, v jejíž blízkosti se patrně náš planetárnísystém nachází. V rámci tohoto systému představuje Slunce aZemě mikrosoustavu pole energie Zero, kdy Slunce produkujepozitivní energii, kdežto vnitřek Země negativní energii Zero.Na zemském povrchu se pak vytváří mikroklima nulovéhodnoty náboje energie Zero, v jehož rámci se může rozvíjetbiosféra. Pokud shodou okolností poklesne dodávka pozitivnísložky energie Zero ze Slunce, nebo na čas převáží vliv polenegativní složky, objevují se fenomény náhlého příchodu

107

černočerné tmy uprostřed jasného dne, nebo jen příchodzeleného či modrého mraku či světla. Domnívám se, že tytojevy budou vždy provázeny rovněž změnou vektoru gra-vitačního pole. Zaniklé civilizace, zejména evropští Danané,příčiny těchto a podobných jevů znali a předcházeli jimvytvořením hustě propojené geomantické sítě. Tuto tradicidodnes znají a využívají Číňané i Japonci v rámci oboruzvaném "Feng šui". Zbytkem evropské geomantické sítě jsoučetné megalitické struktury a pole či linie menhirů. Některésystémy zemských trhlin jsou propojeny velmi hluboko adosahují až do míst, v nichž se uvolňuje energie Zero, jež paktěmito trhlinami vystupuje až na zemský povrch. Tyto trhlinyjsou poměrně četné a zdánlivě vytvářejí jakýsi síťový systém,který objevil 1. Sanderson a nazval jej "kritické zóny". Z tétoteorie vyšli V. Makarov a V. Morozov při konstrukci Zemějako symetrického dvanáctistěnu, jehož hrany se kryjí s domi-nantními geotektonickými zlomovými oblastmi Země a vestředech ploch 12 pětiúhelníků tohoto zemského "krystalu"mají ležet kritické uzly s anomální, nebo přinejmenším podiv-nou aktivitou (Bermudský trojúhelník, Ďáblovo moře, oblastGízy atd.). Na většině výstupů kritických uzlů existovaly, nebodosud existují aktivní oblasti výronů energie Zero a starécivilizace je vědomě využívaly, třebaže dnes nevíme dostpřesně k čemu. Na "vývěrech" energie Zero již Atlanťanéstavěli své energetické centrály k získávání některých foremenergie vrill a jedna z nich podle E. Cayce je dosud činná namořském dně nedaleko Bimini v Bermudském trojúhelníku.Druhou, dosud činnou, je údajně lokalita Gízy, především samaVelká pyramida. Na většině podobných lokalit "vývěru" dnesnacházíme ruiny starověkých hieratických center, dnes větši-nou zaniklých a nefunkčních. Řada drobnějších vývěru energie

108

Zero existovala (a není vyloučena jejich přetrvávající funk-čnost) i na našem území. Pro příklad uvádím Vyšehrad, Blaník,Hostýn a Svatá Hora u Příbrami. Vůbec není náhodou, že nacelé řadě drobnějších míst vývěru energie Zero na našem územíbyly vystaveny kláštery, kostely či náboženská centra,navazující na starodávná hieratická střediska Keltů a Ligurů.Byla to totiž místa, kde ve statisticky významném množstvídocházelo k případům zázračného uzdravení či jinýmanomálním jevům, považovaným za zázraky. Bohužel sériekataklyzmat způsobila uzavření mnoha těchto drobnýchvývěru, často spojených s vývěry léčivých pramenů. Devastacemegalitické geomantické sítě k jejich zániku rovněž negativněpřispěla. Podle polarity vyvěrající energie Zero dochází kevzniku gravitačních vírů majících "přitažlivou" sílu jako například Oregonský vír, nebo naopak "odpudivou" sílu jako gra-vitační vír v Chanctonburském kruhu nedaleko Bunctonu vjižní Anglii. Tutéž příčinu musíme hledat v pozadí existencepřitažlivých a odpudivých kopců, o nichž se ještě zmíním.

Z rozptýlených dílčích informací různého původu(M. Hesemann, G. Moosbrugger, T. Good, P. A. Sander Jr.,D. H. Childress, R. Sigma, S. K. King a další) si lze vytvořitpoměrně jasnou představu o technologii, na níž je vybudovánsystém pohonu mimozemských letounů (UFO). Pravděpodobněexistují dvě verze technologie pohonu. Jedna z nich, používanápředevším při letech na kratší vzdálenosti a v okolí Země, jezaložena na doplňování energie z centrálního zdroje, jímž jebuďto mateřská loď, nebo dosud činné zdroje emise energieZero na Zemi (například Velká pyramida či gigantický zlom voblasti Kyzylkumu). Letoun si načerpanou energii nese s sebouna obdobném principu, jakým je elektrický náboj uloženýv kondenzátoru. Tato energie je pak zdrojem umožňujícím

109

vytvoření systému synchronizovaných stabilních a pulzačníchpolí, jehož produktem je nové pole pátého až sedmého řádu,projevující se jako pole gravitační, které je bezprostřednězdrojem síly uvádějící letoun do pohybu. Změnou vektorutohoto pole vůči vektoru vnějšího gravitačního pole se řídísměr pohybu letounu. Pro pohyb v hloubi Vesmíru se využívádruhé technologie, jejíž princip spočívá v tom, že letoun másvůj vlastní zdroj energie, kterým je anihilační reaktoruvolňující energii Zero fúzí jader těžkých prvků (rtuť, měď,prvek 400 atd.) a tuto "surovou" energii transformuje v krysta-lových měničích produkujících koherentní spirálová kvantaenergie Zero. Tato energie se chová obdobným způsobem jakomikrovlnná energie, proto se vede systémem dutých kabelů dopohyblivých parabolických amplifikátorů umístěných naspodku letounu. Obvykle je používáno tří amplifikátorů, alemůže jich být i více a ty pak jsou umístěny v několika řadáchpo obvodu pláště letounu. Amplifikátory jsou uzavřeny tenko-stěnnou kulovitou nádobou, aby byly chráněny proti poškození.Technika letu spočívá v tom, že amplifikátory se nastaví vesměru cíle a vyzařují potřebnou energii spirálních kvant Zero,čímž vytvoří v prostoru tunelovou singularitu obklopenousouvislým homogenním gravitačním polem. Délka tunelovitésingularity může dosáhnout až stovek světelných let a vefyzikálním smyslu je analogická Teslovu hyperprostoru.Nastavením polarity vyzařované energie se dosáhne toho, želetoun se k cíli přitáhne, nebo naopak je jím odpuzován.V tomto smyslu se gravitační pole (a rovněž sama singularita)chová jako magnetické pole, jehož souhlasné póly se odpuzujía opačné se přitahují. Pokud se použije principu odpuzováníči odražení, hovoří se o technice "konfigurace Omakron".Samotná technologie výroby energie Zero je známá jako

110

"metoda konverze IBOZ-00-UU". Podle informace mimo-zemšťanů je tímto způsobem možno překonat vzdálenost 14,6světelných let ke slunci Wolf 424 nejdéle za devět měsícůpozemského času (Hesemann: UFO-Kontakty, str. 115). Přivstupu letounu do vytvořeného gravitačního víru (hyper-prostoru) pro vnějšího pozorovatele letoun naráz zmizí a přivýstupu se naráz objeví. Během pohybu letounu uvnitřgravitačního víru platí pro celý letící systém takový běh času,jaký měl před vstupem. Tímto způsobem je možno během časuv řádu desítek let procestovat obrovské vesmírné vzdálenosti apro lidskou bytost stále platí pouze její biologický čas.Dlužno poznamenat, že mimozemšťané se dožívají výraznědelšího věku, než odpovídá průměrné délce života člověka naZemi. Z dochovaných informací o technologii stavby létacíchstrojů, systémů jejich pohonu a používaných konstrukčníchhmotách ve starověku je k dispozici poměrně dost pramenů anejzávažnější z nich jsou: Vimaanika Shaastra, SamaranganaSutradhara, Satapathya Brahmanas, Vikramaurvasiya, Uttara-ramacarita, Harsacarita a další. Tyto prameny popisují stavtechnicky dnes zaniklých civilizací čtvrté kalpy přibližně před25 000 lety, tedy v období Démonských válek, o nichž jsempsal v Předpeklí ráje a v knize Bohové a apokalypsy. Tehdypoužívaná technologie získávání energie Zero byla v podstatěidentická s tou, kterou používá většina mimozemských entitdnes a védské prameny ji pojmenovaly jako sílu (energii)"moolashaktí", což je tedy prastaré pojmenování energie Zero.Moolashaktí byla získávána přímo v létacím stroji vimaaněpomocí kovové rtuti, která byla zahřívána ve čtyřech těsnýchautoklávech tak, aby se začala uvolňovat "vnitřní síla skrytá vertuti". Druhá strana v konfliktu (Atlanťané) podobným způ-sobem vyráběli sílu vrill a jí poháněli své létající stroje

111

"vailxi". Scott-Eliot na základě blíže necitovaných pramenůtvrdí, že Atlanťané vrill používali pro pohon vailxi zcelazvláštním způsobem, kdy čluny neřídili běžným způsobempomocí přístrojů, ale pilot svým vědomím interferoval s tokemenergie vrillu, a tak řídil pohyb člunu přímo svojí vůlí.Schopnost interference svého vědomí se Atlanťané údajně učilijiž od dětského věku. Pravděpodobně obdobným způsobem řídísvé létací stroje v současné době i EBE (malé šedé bytosti).Osvětlilo to hledání příčin poměrně časté havárie UFO přiletech v blízkém okolí Země. Sami vyslýchaní EBE přiznali, žepříčinou havárie bylo vyřazení systému řízení silným zářenímpozemských radarových stanic. V rámci projektu Phoenix bylopozději zjištěno, že záření mikrovln 710-750 MHz skutečněblokuje mentální činnost nejen lidského mozku, ale i mozkuEBE. O témže problému hovoří i pokyny Vimaaniky Shaastrypro bojová střetnutí s nepřátelskými piloty vimaan. Proble-matikou fúze jader těžkých prvků se budu hlouběji zabývatv následující kapitole, v dané souvislosti bych se rád zmínil ojiném problému, a to jsou krystaly používané k získám kohe-rentní energie Zero. Energie získaná anihilací hmoty běhemfúze těžkých jader obsahuje vedle frakcí energie Zero s různouvelikostí (délkou) vláknového kvanta i balastní energie,počínaje mikrovlnami, až po velmi tvrdé ultrafialové záření.Zatím není potvrzeno, že by součástí balastní energie byla iměkká část gama-záření, i když jisté náznaky existují, zejménaprojevy některých typických znaků "nemoci z ozáření", kterépostihly osoby vyskytující se v blízkosti startujících čipřistávajících mimozemských letounů. Případy popálení pokož-ky a silné podráždění oční sliznice však jsou známy a jsouzřejmě oprávněně přičítány působení tvrdých složekultrafialového záření. Klasickým případem postižení tohoto

112

typu je případ Stevena Michalaka z Winipegu, ke kterémudošlo 20. května 1967. Steven přistoupil do těsné blízkostipřistávajícího UFO a byl popálen zářením vystupujícím zezamřížovaných otvorů na spodní části pláště letounu. Vedlepopálenin trpěl jistou dobu i nevolností, bolestmi hlavy a v jehokrvi silně pokleslo množství lymfocytů. Nezbytnost roztříděnívláknových kvant energie Zero a oddělení balastních energií jezřejmé z pohledu kvantové mechaniky. Mimoto je nutné do-sáhnout stability kvanta, a to je teoreticky možné pouze tím, ževláknové kvantum se transformuje ve spirálové, mající zcelaurčitý náboj a určitou délku. Obojí je pak definováno rotačnímvektorem vyššího řádu. Srozumitelně řečeno: musí se oddělitnežádoucí balastní energie a široká "směs" vláknitých anizo-tropních kvant Zero je nutno roztřídit podle délky (obsahuenergie) a každému kvantu udělit týž rotační vektor druhého ažtřetího řádu, aby zůstávaly stabilní částí vyzařovaného svazkuenergie. Kvantová mechanika stanovuje, že podobné úlohymohou splnit pouze krystaly se zcela určitým typem mřížky aspecifickým složením. Jde zde tedy o jistou analogii získáváníkoherentních svazků fotonů (lasery), mikrovln (masery),röntgenového záření (rasery) a další. Dominantním problémemje složení a vhodná krystalová mřížka, dovolující získáníúzkých frakcí koherentních kvant energie Zero. Od E. Cayce idalších pramenů o technologii Atlanťanů se dovídáme, že znalia používali pro tyto účely (pro získání energie vrill) zvláštní,značně velké purpurové krystaly, které na denním světleprojevovaly intenzivní fialověčervenou fluorescenci. Vyrábělije z taveniny křemene, kterou mísili s neznámou látkou, kterápo rozpuštění zbarvila hmotu do tmavě purpurové fialověfluoreskující barvy. Po zchladnutí Atlanťané z vyrobené hmotyvyřezali a vybrousili krystaly asi metrové velikosti a ty

113

používali k získávání vrillu jak ze Slunce, tak z nitra Země.Pro různé druhy vrillu připravovali krystaly různého složení arůzných tvarů. Podobnou technologii však nacházíme vestarých alchymických spisech pojednávajících o přípravězázračných kamenů, především Kamene mudrců, Kamenefilosofů, Bílého lva, Modrého lva, Zeleného lva a dalších.Někteří alchymisté místo termínu "kámen" používali termín"tinktura", ale šlo zřejmě o stejnou hmotu. S technologiíAtlanťanů mají technologie alchymistů mnoho společného anení divu, protože alchymie má zřejmý původ v Atlantidě.Například Kámen mudrců se dle starých alchymistů připravujetak, že do taveniny křemene (křemenného skla) se vnáší zcelaurčité množství látky pojmenované jako Cyklický Drak, kterápo rozpuštění se stala vlastním Kamenem mudrců-hmotoupodobnou rubínovému sklu se silnou fialovou fluorescencí.Mezi dlouho utajované vlastnosti Kamene mudrců náleželanejen schopnost transmutace neušlechtilých kovů (rtuť, olovo,cín aj.) ve zlato, ale především vyzařování zvláštní a velmiuctívané energie, která ač neviditelná pouhým okem, způsobo-vala "transmutaci" samotného alchymisty v bytost s vyššímstavem vědomí. Atlanťané své purpurové krystaly používali i vpřístrojích, jejichž působením například v lidech potlačovalizločinecké sklony a léčili některé duševní nemoci. Domnívámse, že krystaly Atlanťanů i Kámen mudrců starých alchymistůpředstavují tutéž formu hmoty podivuhodných vlastností.Teoreticky lze odvodit, že hmoty nižší hmotnosti získané zjednotlivých stupňů alchymické syntézy (fúze jader rtuti),mohou být analogickým způsobem použity pro výrobu krystalůnetušených vlastností jako mají kameny "nižší ušlechtilosti"jako Bílý lev, Zelený lev a Modrý lev. Atlanťané krystalyvyřezávali a brousili tak, že měly tvar čtyřbokého až osmibo-

114

ke ho hranolu, jehož jedna strana byla vybroušena v jehlan sodpovídajícím počtem stěn. Úhel hran jehlanu vůči podélné osehranolu neznáme, ale kvantově mechanické úvahy mne vedouk předpokladu, že tento úhel byl podobný úhlu svíranémuhranami Velké pyramidy s její kolmou osou, tedy přibližně 38°,ale zatím to nebylo nijak potvrzeno. Špička jehlanu bylaodříznuta tak, aby vznikla plocha zcela určité velikosti, jejížrovina byla kolmá k ose jehlanu. Podle nepotvrzených infor-mací byla tato ploška povlečena vrstvou zlata či jeho slitiny sestříbrem a ze stejného materiálu byla na plošku navařenakulička či jehlan. Tento kovový artefakt byl výstupní branou,jíž byla ve směru prodloužené osy jehlanu emitována spirálníkvanta energie Zero. Zbytky obdobných krystalů byly nalezenyv havarovaných mimozemských letounech (UFO) či v jejichbezprostřední blízkosti a jejich význam zůstával dlouhoneznám. Na základě informací získaných z kontaktů s ETI jednes známo, že skupiny krystalů v mimozemském letounu jsouumístěny v bezprostředním okolí reaktoru, ve kterém docházík anihilaci hmoty. O složení krystalů, jejichž vzorky zabavilyamerické vládní orgány, nejsou žádné dostupné zprávy. Lidé,kteří s nimi přišli do styku, hovoří o jejich velmi tmavém neur-čitém zbarvení a silné fluorescenci na denním světle. Dodnesexistují spory o tom, jaký byl účel pyramid, zejména pak Velképyramidy v Gize. Postupně převažuje názor, že účelempyramidového tvaru je transformace či zesílení jakéhosi druhuenergie. Fyzikální princip jehlanu jako energetického zářiče aanalogický význam krystalového jehlanu v roli amplitronu jesrozumitelný až na základě použití Poyntingeova teorému,týkajícího se vzájemného působení dvou polí energie, jejichžvektory jsou před vstupem do pyramidy vzájemně kolmé.Způsob interakce obou polí vyvolaný geometrií prostoru vede

115

ke vzniku nového torzního pole charakterizovaného S-Poyn-tingeovým rotačním vektorem. Toto pole je posléze špicípyramidy vyzařováno do prostoru, přičemž má tvar trychtýře,jehož průměr se postupně rozšiřuje s rostoucí vzdáleností odšpice pyramidy. Jestliže je ale špice pyramidy odříznuta tak,aby vznikla plocha určité velikosti kolmá k vertikální osepyramidy, vychází vzniklé torzní pole touto plochou jakospirála stejného průměru. Z kvantově mechanického hlediskaby intenzita torzního pole závisela na velikosti této plošky afrekvenční ladění (počet závitů spirály v jednotce její délky) byovlivnil počet stěn jehlanu pyramidového zářiče. V tomtosmyslu by byl srozumitelný nejen výklad funkce krystalovýchamplitronů umístěných v blízkosti reaktoru mimozemskýchlétacích strojů, ale i tzv. "pyramidový efekt" zmiňovaný v sou-vislosti s Velkou pyramidou. Informace pocházející ze zázna-mů uložených v egyptských chrámech se mimo jiné zmiňovalyo tom, že Velká pyramida u Gízy (ale i další) měla po do-hotovení odříznutý vrchol ve vzdálenosti asi l i m od špicepyramidy a ten byl nahrazen emitorem tvaru čtyřbokéhojehlanu či kužele, na jehož špici byla vsazena koule. Vše bylozhotoveno ze zářivě stříbřitého kovu jménem "benbenet".Spolehlivé složení tohoto kovu dnes již známé není, některéprameny tvrdí, že šlo o slitinu zlata a stříbra známou podjménem "elektron", jiné prameny se zmiňují o atlantskémpůvodu kovu těženém ve značných hloubkách Země. V tétosouvislosti čtenáři připomenu neobyčejně vzácný a vážený kov"mithril" (morijské stříbro), rovněž těžený ve velkých hloub-kách, který je dnes neznámý. Velká pyramida dnes představujejeden z nejmasivnějších zářičů tajemné energie patrně identickés transformovanou energií Zero, přičemž účel pyramidy je stálev říši dohadů. Podivné je to, že zejména nad vrcholem Velké

116

pyramidy je poměrně často pozorováno UFO, které zde mádočerpávat energii. Podobné pyramidické centrály energie jsouzmiňovány z mnoha dalších míst Země (Antarktida, JižníAmerika, Mezoamerika, Severní Amerika, Čína, Gobi a Atlan-tida), ale údaje o jejich bližší lokalizaci chybí. Přinejmenšímvětší část těchto pyramidických centrál byla postavena nad vý-stupy hlubokých zemských trhlin a transformovaly energii donich vstupující z nitra Země. E. Cayce se opakovaně zmiňuje otom, že na mořském dně nedaleko ostrova Bimini se nacházíjedna z tohoto typu centrál a je dosud aktivní v periodáchodpovídajících opakovanému rozevírání a uzavírání geo-logických systémů vlivem přitažlivosti Měsíce a dalšíchmimozemských gravitačních zdrojů. V roce 1978 objevilafrancouzská podmořská expedice, vedená M. Valentinem, jižněod Floridy v hloubce 400 m velkou pyramidu z opracovanýchkamenných bloků. V roce 1981 byla objevena skupina pyramidna dně Mexického zálivu západně od Floridy. Na vrcholu jednéz ponořených pyramid nalezl R. Brown kouli z materiáluvzhledově podobného křišťálu a vystavil ji k prohlídce namístní univerzitě v arizonském městě Mesa. Tomuto periodickypůsobícímu energetickému centru je připisována odpovědnostza tajemné a neobvyklé události popisované z oblastiBermudského trojúhelníku. Součástí sítě energetických centrálstarověkých civilizací byla pravděpodobně i Bílá pyramida,znovuobjevená za II. světové války spojeneckými letci v obla-sti Šen-si, asi 60 km jihozápadně od města Cchin-ling-šanu.O této gigantické, asi 300 m vysoké pyramidě, je známo ještěméně údajů než o Velké pyramidě. Na zmíněném principufunkce krystalových aplitronů byla patrně založena i funkcevelkých démantů, majících speciální výbrus podobný tzv."briliantovému" výbrusu. Vybroušený démantový krystal (či

117

krystal jiného kamene) byl upevněn v tiáře starověkého králetak, aby špice briliantového výbrusu se dotýkala hlavy v místěšesté čakry. Tento vybroušený drahý kámen velikosti dětsképěsti byl mnohokráte zmiňován v nápisech nalezených ve sta-rých egyptských hrobech a komorách skalních chrámů, v nichžbývaly uloženy královské mumie, jako "Třetí Oko", "SlunečníOko" (Us-iri), či jen prostě "Oko" a jeho zavedení souvisípřímo s nástupem královské dynastie Sokolů. Jeho původ alesahá mnohem dále k dynastiím tzv. "božských králů" Egypta aAtlantidy, které uzavíral mýtický Osiris. Podobný drahokambyl užit v diadémech králů jiných národů a stal se pravzorempozdějších královských korun. Původní funkce drahokamu bylajiž zapomenuta (nebo zůstala utajena), a tak mu zůstala pouzeúloha drahocenné ozdoby. Staré prameny se zmiňují o tom, žekdyž Ráma-Para-šu (Ráma-vojevůdce) porazil Asury a dobyltři světy, byl bohy korunován jako Ráma Audi (RámaVznešený) a na hlavu mu bohové vsadili tiáru s obrovskýmdrahocenným démantem zářícím jako samo Slunce. Zdrojemenergie transformované Okem do šesté čakry bylo Slunce.Po nástupu nového krále na vladařský trůn bylo Oko z tiáryvyjmuto, podrobeno očistným obřadům a teprve pak bylo vtiáře vsazeno na jeho hlavu. Nyní opět trochu odbočím. Podlekvantově mechanické teorie se spirálovitá kvanta energie Zero,vyzařovaná krystalovým amplitronem, musejí chovat obdobnějako mikrovlnné záření. Šíří se přímočaře, jsou okem nevidi-telná a lze je soustřeďovat či rozptylovat zářiči (anténami)obdobných konstrukcí, jaké jsou užívány v oblasti mikrovlnnétechniky. Rovněž transport spirálových kvant energie Zero seúdajně provádí obdobně jako transport mikrovln, a to speciál-ními dutými kabely či vodiči určitého profilu. Z dávných časůse dodnes některé typy takových zářičů dochovaly, ale jejich

118

funkce i poslání byly pozapomenuty, nebo jsou srozumitelnépouze částečně. Jako příklad uvedu klasický zářič védskou"vadžru" a egyptský "anch". Konstrukční princip i poslání oboujsou prakticky shodné. Pokud držitel anchu či vadžry energiiz vnějšího zdroje čerpá, je zachycena dlouhým ramenem anchu,nežádoucí (negativní) složka záření je vyzářena krátkýmirameny a vytříděná energie je do dlaňové čakry předávánakruhovou rukovětí. Pokud držitel hodlá energii vyzařovat, jepostup opačný, ale krátkými rameny je "přisáváno" množstvínegativní energie a paprsek je vyzářen dlouhým ramenem.Podle vůle (a znalostí) držitele lze anchem vyzařovat výhradněnegativní energie, ale to je již oblast nedovolené magie. Analo-gickým způsobem je postupováno při použití vadžry. Vadžravšak byla vyhrazena bohům třetí kalpy, protože vyzařovanáenergie byla lidem krajně nebezpečná. Připomínám zmínkystarých bájí o Diově ničivém blesku, či Indrově "hromoklínu",kterými oba prabozi (v jedné osobě) ničili své úhlavnínepřátele. V obou případech byl použitým zářičem artefaktznámý jako vadžra. Těžko dnes můžeme rozhodnout, zda tatodvojice v jednom, vyzařovala svou vlastní energii či energii zpříručního zdroje. Pokud se čtenář hlouběji zajímá o proble-matiku těchto specifických zářičů, nalezne podrobnější údajev knize Tajemné světy: Domy, které zabíjejí (R. de Lafforest).

P. Devereux se spolupracovníky studovali energii megalitův rámci "Dračího projektu". Objektem studia této badatelskéskupiny byla především lokalita Rollright Stones, ležící severo-západně od Oxfordu. Tito badatelé velmi brzy zjistili, že dosudje řada megalitů energeticky aktivní, přičemž emise tajemnéenergie začíná 8-20 minut před východem Slunce a končípo uplynutí 60-120 minut. Tuto energii, o níž se důvodnědomnívám, že je energií Zero, lze detekovat pomocí

119

Geiger-Müllerových indikátorů pronikavé radiace, přestožedosud ani gama či beta-záření nebylo zjištěno. Novější zkou-mání anglických megalitických lokalit prováděl další týmvedený G. V. Rolinsem za použití gravimetrů a magnetometrů.Jejich závěry plně potvrdily výsledky měření skupiny P. Deve-reuxe. Později bylo zjištěno, že emise zmíněné energiezprostředkované megality lze měřit nejen Geiger-Müllerovýmiindikátory, gravimetry, magnetometry či indikátory elektro-magnetického pole, ale také pomocí citlivých detektorů kovůmoderní konstrukce. Velmi citlivé detekce energie vyzařovanémegality se dosahuje pomocí virgule či kyvadla a s úspěchembylo vyzkoušeno i použití citlivého fotografického materiálu,což bylo doloženo fotografiemi Stonehenge z února 1954,pořízenými těsně před východem Slunce. Na fotografiích jezřetelný jasný světelný sloup energie vystupující ze středu ka-menného kruhu a směřující kolmo vzhůru k obloze (S. Schneid-manová, P. Daniels, A. Horanova). Fraktálové zobrazení tétoenergie zachycuje jeden z novějších piktogramů JULIA SET,který se objevil v těsné blízkosti Stonehenge 8.7. 1996.Fraktálový obraz velmi přesně odpovídá současným předsta-vám o vlastnostech a podstatě energie Zero (obr. 10). Údajněexistují i fotografie zachycující světelný sloup energie vystu-pující ze špice Velké pyramidy krátce před východem Slunce.Pyramidy i kruhové megalitické stavby typu Stonehenge bybylo možno považovat za dvě různé konstrukce zářičů energieZero. Tím stále ovšem není zodpovězeno, kam tato vyzařovanáenergie směřuje. S energií podobnou transformované energiiZero se setkáváme ještě v jiných souvislostech, a tím jsouobrazce (piktogramy) vytvářené dosud neobjasněným způso-bem v souvislejších porostech trávy či obilí. Ponechme stranounejasný smysl těchto obrazců, ale povšimněme si některých

120

jevů, které provázejí. Dosud provedené analýzy naznačují, žetento fenomén je produktem působení nám dosud neznáméenergie, s níž jsme se dosud běžně nesetkali. Plochy obrazcůvykazují při měření výrazně vyšší aktivitu energie při měřeníGeiger-Müllerovými indikátory, zřetelně reagují měřičemagnetického pole a gravimetry. Půda má změněnou mikro-strukturu, mění se její absorpční vlastnosti, obsahuje výrazněmenší množství živých mikroorganizmů než půda mimoobrazce. Biotronici indikují virgulí i kyvadlem výrazněpůsobící energii nejvíce v centru kruhů, řada lidí již po krátkémpobytu v obrazcích či jejich bezprostřední blízkosti pociťujetrnutí svalů, nevolnost, silné bolesti hlavy a další neobvyklépříznaky. Nejvýraznějším znakem působení energie cizíhopůvodu je způsob slehnutí jednotlivých stébel trav (obilí), kteránejsou tlakem zlomena, ale jakoby "přežehlena", přestopokračují v růstu převážně v horizontálním směru. To bynasvědčovalo ztrátě pro rostliny typické vlastnosti zvané"tropismus", nutící rostliny vždy růst vzhůru ke Slunci. Podlevýsledků zkoumání dr. Levengooda, biofyzika Michiganskéuniverzity, se 90 % všech klasů z prostoru zkoumaných pikto-gramů nachází ve stavu zvaném "polyembrionye" (genetickáanomálie), a to svědčí o působení vnější energie schopnévyvolat mutační efekt. Mikroskopické zkoumání pletiv stébelukázalo abnormální protažení buněk, vysvětlitelné pouzenáhlým krátkodobým zahřátím. Podobný efekt byl zjištěn uvzorků stébel krátce vložených do mikrovlnné trouby. Kolénkastébel z piktogramů jsou oproti kontrolním abnormálnězduřená, abnormální z 20-50 % byla také semena z dozrálýchklasů. To vše ukazuje na působení neznámé velmi účinnéformy energie, která zasahuje do fyziologie rostlin a navozujemutační změny, ale živé buňky neničí jako známá pronikavá

121

radiace. Zájemce může podrobnější údaje nalézt v knize"Poselství z Vesmíru" (M. Hesemann, str. 63-66) a v novějšímfundovaném díle L. Šafaříka "Agrosymboly".

Starověké kruhové struktury obsahující zčásti dochovanémegalitické artefakty prokazatelně propojují jednotlivé lokalitypo přímých trasách majících charakter letových linek, jak jsemse o nich zmínil v knize Bohové a apokalypsy v souvislostis letovou trasou Apollona. Domnívám se, že tyto kruhovéstruktury svého času sloužily podobným způsobem jako dnesradiomajáky a zásobníky energie. Některé letové trasy se kříží,ale většinou mají tendenci se sbíhat do jednoho centra. V obla-sti Altiplana je tímto centrem pravděpodobně město Cuzco, vEvropě dosud obdobné centrum nebylo identifikováno. Starécivilizace Altiplana tyto trasy pojmenovaly "take'is", evropštíLigurové "ley-lines" a staří Číňané "lung mei" (Dračí cesty).Existenci těchto neviditelných tras rozvádějících ve starověkuenergii vrill zmiňuje jak Scott-Elliot, tak i E. Cayce, jako trasy,z nichž čerpaly energii létací čluny Atlanťanů. V teritoriuEvropy a severní Afriky jsou poměrně často nacházeny skalníreliéfy a kresby spirálovitých obrazců umístěných v terénu(New Grange, Ickfield Moor v Yorkshiru, Old Bewick v North-umberlandu atd.), nebo na četných megalitických objektechjižní Anglie a Bretaně. Domnívám se, že jde o jakési místnímapy rozložení jednotlivých drobných zdrojů energie Zero,které byly nezbytnou pomůckou pro geomantickou činnostDananů a Ligurů. Podstatou geomantie pravděpodobně bylozachycení této energie pomocí menhiru vsazeného do centravývěru, který byl rovněž jakýmsi jednoduchým krystalovýmměničem energie Zero, díky své polykrystalické struktuře.Výzkumy skupiny P. Devereuxe totiž zjistily, že mnoho zdnešních menhirů je dosud aktivních a terestrickou energii

122

zachycuje a mění v paprsek vysílaný mimo Zem, podobně jakoegyptské pyramidy a Stonehenge. Pomocí virgule tito badatelézjistili, že terestrická energie vytváří kolem menhiru torzní polea to je vyzářeno mimo Zemi. Tuto transformovanou formuterestrické energie Ligurové i jejich keltští dědici pojmenovali"wuivr" či "woěvr" (plazící se had), čímž zdůrazňovali jejíterestrický původ a rotační charakter. Naopak energii přicháze-jící ze Slunce (z Vesmíru) označovali termínem "okřídlenýwuivr" (čínská obdoba je"feng-šui", atlantská "vrill"). Pokud seteorie funkce menhirů jako transformátorů a vysílačů škodlivéenergie potvrdí dalšími měřeními, pak bude nalezeno vysvětle-ní důvodu, proč starobylé pozemské rasy tak usilovně stavělyrozsáhlá geometricky řazená pole menhirů, jako známe napří-klad u vesnice Le Ménec v Carnacu (Bretaň), v arménskémSisianu (jihovýchodně od Jerevanu) a na mnoha místech vúzemí jižní Ukrajiny a jižního Ruska až po Kavkaz. Domnívámse, že podobnou roli hrály i Kounovské kamenné řády na kopciRovina (asi 1,7 km severovýchodně od Kounova) zmiňovanéK. Svobodou.

Konvenční fyzika jen pomalu a zdráhavě začíná připouštětexistenci bizarní energie odpovědné za mnoho neobvyklýchjevů, kterou žádným způsobem nelze připsat ke známýmformám energií elektromagnetického pole. Zasloužil se o topředevším profesor W. A. Tiller ze Stanfordské univerzity(Departement of Materials Science and Engineering), kdyžformuloval svou představu o existenci "subtilní energie"(Subtle Energie), kterou ztotožňuje s dosud nenalezenou a fyzi-ky předpokládanou "pátou silou". Tuto energii dnešní fyzikovédosud neprokázali, ale staří alchymisté ji nejen znali, ale takédle potřeby uvolňovali během alchymické syntézy jako feno-mén "Quinta Essentia" ( pátý stav hmoty, Pátá bytnost atd.).

123

W. A. Tiller nedávno publikoval v časopisu Journal ofScientific Exploration soustavu matematických rovnic popisují-cí uspokojivým způsobem teoretickou podstatu Subtle Energie.

124

VIRTUÁLNÍ REALITA ALCHYMIE

Jestliže jste správně a dobřepochopili slova a učení mudrcůa porozuměli jejich utajenému smyslunaleznete všechna tajemství alchymie.

Bernhard Trevisianus.

V souvislosti s nástupem výkonných generací komputerů,rozvojem fraktální matematiky a teorie chaosu se často obje-vuje pojem zvaný "virtuální realita". Za pomoci speciálnítechniky lze uskutečnit vstup lidského vědomí do děje, kterýnesouvisí nijak se současnou životní realitou. Lidstvo ovšemobjevuje to, co bylo dávno objeveno, protože v oblasti virtuálníreality se po tisíce generací pohybují lidé obdaření mimo-řádnými schopnostmi mimosmyslového vnímání a jen díkyvirtuální realitě jsou schopni formulovat své obrazy minulých abudoucích časů. Tito nesčetní vizionáři mají totiž darschopnosti přímé komunikace s Univerzálním informačnímpolem Universa, známém i pod termínem Pokladnice věděníUniversa či Álayvijňána (Védy). Mnozí z velkých myslitelů avědců děkují za svá poznání a objevy tomuto fenoménu, i kdyžsi jen zřídkakdy uvědomují původ poznání, jehož se jimdostalo. Z filozofického hlediska je každá realita existujícímimo vědomí našeho hmotného těla realitou virtuální. Lzekonstatovat, že virtuální realita je pro nás ve skutečnosti každátaková realita, která není pro naše smysly i naše vědomídůvěrně známá, odporuje našim zkušenostem, je zdánlivě

125

neskutečná, nebo má podivné chování, a tak je nesrozumitelná.Příkladem může být tvrdošíjné odmítání možnosti existencepradávných civilizací, jejichž technická i duchovní vyspělostvysoko převyšovala stav současné civilizace. Zdá se, že neníjiné cesty, jak se virtuální reality zbavit než té, že se jí zmoc-níme svým vědomím, plně jí akceptujeme a splyneme s ní.Člověk tak sice zdánlivě ztratí osobní realitu vnímání světa, alezato získá obrovské bohatsví univerzální reality, dříve vnímanéjako hluboce stresující neskutečný svět fantastických feno-ménů, který je tak vábivý. Odedávna lidstvo vzrušuje všeneobvyklé, tajemné, podivuhodné a hodné poznání, což nenínic jiného než projev touhy po tvůrčím poznání darovanémčlověku Stvořitelem. Z tohoto hlediska je pro nás virtuálnírealitou i zázněj prastaré vědy dávno zaniklých civilizací Země,vnímaný citlivými jedinci přes hlubokou propast času. Jednímz oborů starověkého vědění byla věda známá jako "alchya" či"alchymie". Retrospekce vývoje alchymie v různých částechsvěta nás dovede ke třem velmi starým civilizačním centrům, onichž dnes lze důvodně soudit, že byla mimozemského původu.Prvým centrem je říše mořských králů Západního moře -Atlantida. Atlantská civilizace dosáhla zenitu svého rozvojepřibližně před 25 000 lety. Tehdy se změnila ve vyspěloutechnokratickou civilizaci vyznávající ateistickou materialistic-kou filozofii evoluce. Druhé a pozapomenuté bylo civilizačnícentrum vytvořené jako synarchické království souručenstvípolobožských Dananů (Thuaata de Danaan) s národy Hivernů,Ligurů, Fanisů a dalších evropských entit, které obsáhly oblastEvropy od Západního moře (Atlantiku) až po Attiku. Západníčást známá jako Occitanie pak byla i oblastí největšího rozvojealchymie. Třetí, nejméně dnes známé centrum, leželo v Orientě(Tibet, Afghánistán, Persie, Kašmír, severní Indie a Čína).

126

Trosky znalostí tohoto centra obsahují poměrně mladé traktátyčínských a indických alchymistů. Vedle těchto tří hlavních aznámých center zjevně existovalo ještě centrum hebrejské,jehož vědění je uloženo v tajné části Kabaly. Původní oblastrozvoje hebrejské alchymie se dosud nepodařilo zjistit, aleexistuje několik indicií, podle kterých duchovně vyspělá elitaHebrejů pochází z jižních oblastí Persie a dolní části povodíIndu. Tito Hebrejové byli patrně identičtí s Prasemity(Scott-Elliot), tedy jednou z rasových odnoží Thorásů, původněvysazených do oblasti Turánské kotliny (východně od Kaspic-kého moře) přibližně před 85 000 lety. Po svém vysazení naZem nebylo sedm rasových odnoží Thorásů nijak zvlášťtechnicky a technologicky zdatnou civilizací, ale mnohému senaučili z početných artefaktů nalezených při archeologickémvýzkumu v troskách měst prastaré civilizace třetí kalpy (ShanShunů, Manehunů aj.), které byly zničeny při srážce Zeměs planetou Nimiru před 115 000 lety. Nalezené artefaktypředstavovaly nejen stroje, přístroje, různé hmoty a kovy, alepředevším velké množství záznamů o technice a technologiitéto prastaré civilizace, která je na Zemi zanechala při svémútěku před blížící se planetární srážkou. Dědictví Shan Shunůa Manehunů dokázali nejlépe využít Atlantové-Trigardové,což bylo spřátelené souručenství typu konfederace, tvořenérasovými odnožemi Toltéků, Dananů a Mongolů. Součástítohoto dědictví byla i technologie fúze jader atomů majícírůzná jména, jako "alchya" (Toltékové), "crusopie" (Danani),"chrysopea" (Řekové), "lien-tan" (Číňané), "rasayana" (Indie)a pozdější arabský termín "al-kchymia", převzatý patrně odalexandrijských badatelů éry Ptolemaiovců, kteří s neobvykloupílí a důkladností sebrali všechny drobty pozůstalosti vědyAtlanťanů. Symbolem této starobylé vědy, užívaným jak

127

Toltéky tak i Danany, byl sloup s křídly na obou koncíchzakončený koulemi, kolem něhož se ovíjeli dva hadi s hlavamihledícími proti sobě. Podle Thowta (Tehuti), který do Egyptapřinesl vědu Atlantů, Egypťané tento symbol pojmenovali"Thowtova hůl". Současník a spolupracovník Thowta byldananský Herm (Hermon, Hermes) a podle něho je rovněžanalogický symbol pojmenován jako "Hermova hůl". Thowt iHerm byli veleknězi a vědci (mágové), kteří byli pověřeni voblasti později nazvané Gizeh vybudovat podzemní trezory prouložení zápisů o vědě a historii Atlantidy a Dananů. To seúdajně odehrálo asi 400 let před příchodem kataklyzmatu, jímžbyla zničena většina území a moci Trigardů, tedy přibližně před18000 let. Pro ochranu podzemních prostorů byla nejprvepostavena Sfinga a po ní i Velká pyramida. Podobné podzemnítresory měly být vybudovány nejméně na dalších čtyřechmístech, a to v Tibetu, Altiplanu, Pyrenejích a v Antarktidě.Podle Manetha Sebenytského, trezor nedaleko Sfingy nechalotevřít farao Meni (6 136 př.n.L), aby mohl vědu Atlanťanůvyužít pro obnovu Egypta. Část písemností nebo jejich opisybyly uloženy v tajných knihovnách egyptských chrámů apozději ve válečných časech větší část zmizela. Zbytek ve4. století shromáždili na příkaz Ptolemaia I. alexandrijští kni-hovníci a uložili je v proslulé Bibliothéce. Z této knihovnystarověku pochází znalosti Řeků a Arabů o tajemné vědě pra-starých civilizací, kterou dnes známe pod jménem "alchymie".

Výsledky studia podstaty alchymie jsem shrnul v knizeSvětlo z dávných věků, kde jsem formuloval své závěry v tomsmyslu, že podstatou alchymie je fúze jader těžkých prvků,probíhající za vyšších tlaků a teplot, přičemž nejčastějipoužívanou výchozí surovinou bývá rtuť. Produktem fúze jenový prvek (nuklid), jehož atomová hmotnost odpovídá součtu

128

hmotnosti dvou výchozích atomových jader a náboj vznikléhonuklidu odpovídá součtu nábojů sfúzovaných jader. Lze toznázornit na příkladu fúze dvou atomů rtuti izotopu

Při fúzi těžkých jader se ne uvolňují neutrony a pravdě-podobně ani pronikavá radiace, ale část atomových jader sezmění v čistou energii, čili anihiluje. Zatím není znám způsobvýpočtu % anihilujících jader, a tak můžeme operovat s odha-dem asi 5 %. Uvolněná energie je představována předevšímvláknovými kvanty Zero a přibližně do 30 % pestré směsirůzných typů energií počínaje mikrovlnami, světelnými fotonyaž po ultratvrdé ultrafialové záření. Obsah rentgenového zářeníje málo pravděpodobný, ale nelze jej jednoznačně vyloučit.Některé typy mimozemských letounů využívajících fúze jaderjako zdroje energie, produkují značné množství balastní energiea ta již způsobila popáleniny a další vážné fyziologické obtížemnoha lidem, kteří se neopatrně dostali do blízkosti přistávajícíči odlétající mimozemské lodi. Nuklid nebyl na Zemidosud nalezen, ale zmínky v některých pramenech o těžbězvláštní rudy ve velkých hloubkách Země, prováděné Atlanťa-ny pro zařízení na výrobu energie vrill, by se mohla vztahovatk rudě tohoto nuklidu. Podle zmínek starých textů z bonnskýcha egyptských chrámů těžily staré civilizace podivnou velmitěžkou ohnivě červenou rudu v hlubokých dolech západníhoAtlasu, ale i v zemi Inaa (Peru) a na Pyrenejském poloostrově.Rozhodně však nešlo o rumělku, neboť její název byl jiný. Pomnoho let je pozorována značná aktivita mimozemskýchletounů v oblasti hlubokých zlomových struktur Bahamskéhoarchipelagu. Velké letouny se zde ponořují a po několika dnech

129

se opět vynoří a odlétají mimo Zemi. Bylo zaznamenáno, žev dubnu 1973 pozorovali rybáři severně od Bimini ponořeníasi 450 m dlouhého mimozemského letounu válcovitého tvaru,který se opět po sedmi dnech vynořil a odlétl do kosmickéhoprostoru. Z kontaktů lidí s ETI z Galaktické federace vyšlonajevo, že některé mimozemské civilizace těží v hlubináchZemě pro ně důležitou surovinu, která je jinak ve Vesmíruvelmi vzácná. Domnívám se, že tyto aktivity mimozemšťanů setýkají pravděpodobně nuklidu nebo některého z produktůvyšších stupňů jaderné fúze. Rudy nuklidu jsou pravdě-podobně přístupnější z hlubokých zemských trhlin, kam sedostávají během hlubinných lávových výlevů při kataklyz-matech spojených s příletem Nimiru. Láva pochází z hlubokouložených magmatických krbů a zdrojem jejich energie jepodle mé teorie právě jaderná fúze probíhající v omezenémrozsahu přímo ve spodní části krbu. Ojedinělé zmínky v prasta-rých ligurských tradicích zmiňují těžbu vzácného kamene zmíst ležících hluboko pod aktivními sopkami centrální Afriky.Obdobné zmínky jsou i v knize J.R.L. Tolkiena "Pán prstenů".Pokud jsou tyto údaje pravdivé, svědčilo by to opět ve pro-spěch vysoké technické a technologické úrovně Atlanťanů jižv dávných časech. Zdá se, že lokality rud nuklidu sevyskytují výhradně v souvislosti s hluboko sahajícími geolo-gickými zlomy, které jsou také spojeny s masivní emanacíterestrické energie (energie Zero). Magmatické krby představu-jí jistou analogii dávno vyhaslých přírodních reaktorů, v nichždocházelo ke štěpení , jako byl například dnes vyhaslýpřírodní reaktor Oklo v Gabunu. Energie potřebná k taveníhornin na lávy pochází z balastní frakce energií fúze těžkýchjader, kdežto vláknová kvanta energie Zero pronikají systémytrhlin na zemský povrch. Při tom jsou zvodněné části trhlin

130

touto energií zatím neznámým způsobem ovlivněny, což seprojevuje některými výjimečnými vlastnostmi vody vytékajícíz některých hlouběji založených pramenů. Tyto prameny bylyznámy dávným civilizacím a pro své výjimečné účinky sestávaly místy posvátných okrsků, na kterých byly často zaklá-dány chrámy a kláštery. Jedním z takových případů byl zřejměi dnes zaniklý pramen Isar (Jizerka) na Vyšehradě, který bylčinný a jako posvátný i uctívaný kněžnou Libuší. Víme, žeenergie Zero je indikovatelná virgulí, kyvadélky, ale též po-mocí detektorů kovů a Geiger-Müllerovými indikátory. Řaduhlubinných pramenů pomocí těchto metod již badatelézkoumali, a to úspěšně.

Podle výsledků systémové analýzy dostupných zpráv byměl být nuklid nekovem s vysokou hustotou (asi 30-33g/cm3), ohnivě oranžověčervené barvy s poměrně vysokýmbodem tavení, přibližně kolem 1500°C. Není radioaktivní, alepůsobením impulzů koncentrované energie (např. paprsek lase-ru či soustředěný tok mikrovln) může nastartovat spontánnífúzi, která za jistých okolností může mít vysoce brizantníúčinek. Z toho důvodu musí být ukládán v nádobách z masiv-ních kovů, především z olova. Stav poznání současné nukleárnífyziky prakticky vylučuje možnost existence stabilních trans-uranů, jejichž atomová hmotnost převyšuje hodnotu 243,třebaže je některými vědci předpovězena existence "ostrůvku"stabilních nuklidů majících protonové číslo 114-116. Existencebílých trpaslíků, vznikajících při výbuchu supernovy, naopakexistenci stabilních nuklidů s vysokou atomovou hmotností avysokým protonovým číslem potvrzuje. Jiný důkaz prameníz informací o tom, že nejméně dva státy již znají technologiivýroby nuklidů , (pravděpodobně Rusko, Čína a snad iIzrael), který je zřejmě užit jako roznětka vodíkových bomb.

131

Vysoká schopnost tohoto nuklidu absorbovat mikrovlnnézáření mne vede k domněnce, že i Američané tento nuklidpoužívají pro přípravu povlaků absorbujících radarové paprsky,což je pravděpodobně součástí utajované "Stealth technology"(technologie skrytého pohybu). Přirozený výskyt nuklidunebyl dosud zjištěn pravděpodobně proto, že ani nebyl přimě-řeně citlivými a průkaznými metodami vyhledáván. Jde totiž oto, že vysoká hmotnost s sebou nese také výrazné sníženítěkavosti, takže běžnými způsoby spektrálních detekcí jej nelzeasi odkrýt. Rovněž i stávající postupy chromatografíckýchanalýz budou neúčinné, protože nuklid či jeho sloučeninybudou mít pravděpodobně velmi nízkou pohyblivost a neopustístart. Úspěšné hledání bude možno očekávat při aplikaci spe-ciálních analytických metod s vědomím, že je hledán nuklidzcela výjimečných parametrů. Myslím, že testům na přítomnostnuklidu by měly být podrobeny především vzorkyhlubinných láv a dalších typů vysoce bazických hlubinnýchefuziv, souvisejících se spodními úseky některých urano-nosných a měďonosných žil. S problematikou dotýkající seexistence nuklidu je úzce svázána i následující událost.Když vláda USA a prezident Eisenhower uzavřeli s ETI(Trilaterály) z Imperiální aliance smlouvu o spolupráci, získalimimo jiné i několik provozuschopných letounů různého typu ise zásobou asi 230 kg prvku používaného jako palivo v anihi-lačním reaktoru. Další nejméně tři mimozemské letouny více čiméně poškozené nalezly armádní průzkumné týmy na různýchmístech Země (Grónsko, Kanada aj.). Na příklad v roce 1958v poušti státu Utah byl nalezen zcela nepoškozený plně funkčnídiskový letoun bez posádky. Americký fyzik Lazar, který bylpověřen studiem principu pohonného systému mimozemskýchletounů, viděl při vstupu do přísně utajované základny S-4,

132

umístěné v prostoru vyschlého jezera Papoose Lake nedalekojezera Groom Lake, devět mimozemských letounů různýchtypů, se kterými se zkušební piloti pokoušeli létat a zvládnoutjejich obsluhu. ETI totiž k letounům nedodali žádné použitelnémanuály ani provozní instrukce. R. Lazar povolaný na S-4 zNárodních laboratoří v Los Alamos popisuje anihilační reaktorjako polokouli velikosti basketbalového míče, která bylaumístěna na podložce ve spodní části středové vertikálníšachty. Náplní reaktoru bylo údajně 223 g nuklidu 115(protonové číslo) a k anihilaci docházelo, když byl tento nuklidostřelován proudem urychlených protonů. Uvolněná energie seabsorbuje systémem krystalových amplitronů a z nich se vededo tří pohyblivých gravitačních zářičů, z nichž je vyzařovánosměrované gravitační pole. Nuklid 115 je podle R.Lazaravelmi těžký, nekovového vzhledu a má jasnou oranžověčervenou barvu a údajně dosud na Zemi nebyl vyroben uměle.Podrobnosti nalezne zájemce v knize T. Gooda "Alien Liaison"a v časopisu Magazín 2 000 (1995, č.6, str. 27). Domnívám se,že R. Lazar vázán příkazem mlčenlivosti zdaleka neřekl topodstatné a navíc se dopustil zřejmé dezinformace. Předevšímnuklid 115 je pravděpodobně ve skutečnosti nuklidem 160( leoL) , který je skutečně schopen fúze a jeho vlastnosti od-povídají dost dobře popisu R. Lazara. Nevěrohodnou fikcí je itvrzení, že anihilace je vyvolávána proudem protonů, protožeprotonový zářič a urychlovač by se do prostoru reaktorunevešel. Byl by nezbytný účinný kryt před odraženým tokemprotonů a nadto sama reakce neprobíhá směrem k anihilacihmoty a nutně by při tomto procesu musely vznikat vysoceradioaktivní meziprodukty, jejichž radiace by ohrožovalaposádku. V letounu však žádné ochranné radiační štíty nejsou aposádka se neustále nachází v těsné blízkosti reaktoru. To

133

ovšem nebereme ani principiálně velmi obtížnou výrobunuklidu 115. Je zde ještě jedna námitka: podle zákonů perio-dicity vlastností podle Mendělejevovy tabulky, nemůže mítnuklid 115 tak extrémně vysokou hustotu.Ve světle těchto úvah docházím k předpokladu, že tradovanépoužití nuklidu 115 je mystifikací, popřípadě cílenou dez-informací, jejíž cílem je znesnadnit porozumění principupohonu mimozemských letounů. Podle řady indicií a souvi-slostí lze usuzovat na to, že ve skutečnosti jde o nuklid čisměs jeho izotopů, jehož příprava není příliš náročná a již dnesjej některé státy v omezeném rozsahu vyrábějí pod triviálnímnázvem "červená rtuť". Staří alchymisté měli pro tento nuklidřadu termínů, nejčastěji Lišák, Tajný Merkur, Filozofická síra,alchymická Síra, fixní Merkur, Metalická síra či jen Síra.Některé mimozemské letouny však v roli zdroje anihilačníenergie používají přímo kovovou rtuť, pak ale mají jiný typreaktoru pracujícího na obdobném principu jako rotačníodstředivka. Dosud nebyla zodpovězena otázka způsobu,jakým je zahajován start jaderné fúze nuklidu a jakýmzpůsobem je fúze regulována, aby nepřešla do explozivní fáze.Start fúze i regulace její intenzity se pravděpodobně dějepomocí vysoce koherentního paprsku energie (laser, maser),který je v mikroměřítku schopen vytvořit dostatečný tlak iteplotu, umožňující průběh jaderné fúze, i regulovat jejíintenzitu. Již starým alchymistům byla známa obtížnostvyvolání jaderné fúze izotopů rtuti a poznali, že produkt fúzez prvého stupně (Lišák, nuklid ) sice je schopen další fúzes vynaložením poněkud menší námahy, ale teprve ve vyššímfúzním stupni, uskutečňovaném reakcí nuklidu (MateriaPrima či Prahmota) dostatečné čistoty se zlatem, je fúzeschopná autokatalýzy do té míry, že je běžnými technikami

134

obtížně regulovatelná. To je patrně příčina, proč se jako zdrojanihilační energie nepoužívá nuklid , ale býval použitv roli jaderné nálože starověkých anihilačních zbraní. Našesoučasné znalosti nedovolují odhadnout, zda v roli startéru fúzeje používán koherentní paprsek bosonů (fotonů) či fermionů(energie Zero), teoreticky lze použít obou. Podle novýchobjevů projevují některé transurany extrémně silný fúzní tlak,což lze pozorovat zejména v případě americia, a tak bylyvysloveny předpoklady, že katalytické množství americia bymohlo významně snížit tepelné a tlakové nároky pro zahájeníjaderné fúze. Tyto předpoklady se ovšem vztahovaly k fúzijader lehkých kovů, ale zřejmě platí i pro případ fúze těžkýchjader. Mohutnou katalytickou efektivnost podle Jonese sespolupracovníky mají i záporné muony (mezony) pocházející zkosmického záření. Bylo pozorováno, že urychlují fúzi lehkýchjader až o 80 řádů, což je nepředstavitelný účinek. Podle tohoby na nastartování fúze těžkých jader postačil pouhý jedenzáporný muon. Bohužel problémem zůstává, kde ho získat včase potřeby? Staří alchymisté velmi důtklivě upozorňovali, žeod určitého dosaženého stupně prací na Velkém díle jenezbytné důsledně dodržovat příkaz pracovat ve tmě a nepři-pustit vstup slunečního světla. Toho se obvykle dosahovalo vhlubokých podzemních prostorách, kam své laboratoře alchy-misté umístili. Nebezpečí nežádoucího vlivu záření Slunce nastart fúze nuklidu 115 (správně nuklidu ) je zřejmědůvodem uchovám tohoto nuklidu v olověných uzavřenýchkontejnerech.

Proces jaderné fúze lze zřejmě považovat za typ řetězovéreakce, na jejímž konci lze nalézt hmoty s gigantickouhustotou, jako jsou například zbytky po výbuchu supernov -bílí trpaslíci. Odhady hustoty jejich hmoty kolísají mezi 10 000

135

až 150 000 g/cm3 (například Sirius B). Je ovšem otázkou,jsou-li bílí trpaslíci konečnou stanicí jaderné fúze, protože přivýbuchu výjimečně velké supernovy by fúze mohla dospětještě dále ke hmotám o hustotách řádově l O8 tun/cm3. Takovéobjekty již ve Vesmíru byly nalezeny a astronomové jepovažují za neutronové hvězdy, u nichž došlo ke kolapsustruktury hmoty. Druhý stupeň fúze alchymické syntézy jsemjiž naznačil. Je popsatelný následující rovnicí:

Produkt tohoto fúzního stupně alchymisté pojmenovali MateriaPrima (proto symbol Mp) či Prahmota, ale i Proté hýle, Prvotníchaos, Metalický chaos, Chaos mudrců, Agoth, Labuť,Filosofický Merkur, Mléko Panny a podobně. Sublimacív uzavřených nádobách (retortách) se z poměrně znečištěnéreakční směsi získávala vysoce reaktivní ingredience, alchy-misty pojmenovaná Univerzální rozpouštědlo, Májová rosa,Alkaest, Pronikavá voda či Hvězda mágů, nebo Hermova pečeť(podle typického tvaru krystalů). Podrobnější údaje o dalšíchpostupech a fázích Velkého díla alchymistů nalezne zájemcev mé knize Světlo z dávných věků. N. Fulcanelli v Tajemstvíkatedrál zdůrazňuje, že Mistři Velkého díla velmi dobře věděli,že Materia Prima vzniká ve velkých hloubkách Země spolus Lišákem a považovali tuto substanci za "matku všech kovů",třebaže ona sama kovem není. Le Psatier ďHermophyl v trak-tátu Mission Anon z 18. století říká, že Prima Materia, zvanátéž Metalický chaos, je produktem Přírody, nalézá se na mnohamístech, ale dosud zůstává skryt, nepoznán a považován zabezcenný odpad. Jeho slova je možno považovat za zcela jasnýpokyn k hledání rud obou nuklidů v důlních odvalech a hutních

136

struskách. V podobném duchu hovoří i Huginus Barmský arovněž připomíná, že Příroda svoji tvorbu ukončila na stupniMateria Prima, takže Kámen mudrců, jenž nazývá "Gummi", jejiž produktem vyspělého rozumu, kterého dosud lidé nedosáhli.Je to zřetelný náznak původu znalostí Velkého díla alchymistůči obecně fúze jader těžkých prvků. Ve spisech Mistrů oalchymii je opakovaně řečeno, že Velké dílo je u konce, kdyžmá vyrobená hmota zcela určité znaky, které pečetí dílo. Tutokonečnou formu hmoty nejčastěji označují termínem "QuintaEssentia", což je obvykle překládáno jako "pátá bytnosthmoty", či podle dnešního způsobu vyjadřování - "pátý stavhmoty". Z řeckých pramenů víme, že staří alchymisté znali třistavy hmoty: plyn, kapalinu a tuhou hmotu. Fyzika 20. stoletípřipojila čtvrtý stav hmoty - plazmu, ale o pátém stavu nicnetuší. Přesto staří alchymisté, u nichž lze stěží očekávatznalost existence plazmatického stavu hmoty, hovoří již vesvých dílech pocházejících z raného středověku o QuintaEssentia jako zázračném jevu nemajícím v celém světě obdoby.Zřejmě se jedná o relikt neobyčejného starého vědění pro-nikající ne zcela objasněným způsobem až do našich časů.Quinta Essentia, zvaná též Cyklický drak a z ní připravenápodivuhodná substance Rudá tinktura, známější jako Kámenmudrců, skutečně představují velmi podivný fenomén mimo-řádného stavu hmoty, se kterým se naši vědci zatím nesetkali.Alexandrijští alchymisté působící v Museionu zpodobňovaliQuinta Essentia kruhem majícím tři mezikruží různé barvy,vnitřní mezikruží bývá bílé, střední zelené až modré a vnějšínachově rudé barvy, tedy přesně v souladu s tím, jak se střídajíbarvy reakční směsi v procesu závěrečné fáze Velkého díla.Později se ujalo zpodobňování Quinta Essentia jako okřídle-ného hada či draka pohlcujícího svůj ocas, proto je používán

137

termín Cyklický drak. Tento symbol hada zcela přesně ukazujena původ znalostí technologie starých civilizací, který pocházíod prastaré civilizace Hadů (Draků), především Toltéků aDananů. Podrobně jsem se touto civilizací zabýval v knizeBohové a apokalypsy. V zájmu objektivního pohledu na histo-rii Velkého díla je nutno připomenout, že souručenství Hadůtyto informace z větší části převzalo jako dědictví po pradáv-ných božských civilizacích Země, náležejících do třetí kalpy.Pro transmutaci kovů nelze z dosud nejasného důvodu použítpřímo Quinta Essentia, ale nutno nejprve připravit Rudoutinkturu, známu spíše jako Kámen mudrců. N. Fulcanelli v tétosouvislosti popisuje přípravu Kamene mudrců jako přípravuhomogenní taveniny směsi skla a Quinta Essentia. Jedná sevšak o zcela specifický druh skelné taveniny připravenétavením nejčistšího křišťálu (křemen, SiO2), které má dnestechnický název "křemenné sklo". Alchymisté často pracovali is jinými produkty vesměs uváděnými jako "nezralé ovoce" nastromu Velkého díla a v této souvislosti používají přehršlipoetických názvů jako například: Bílá (zelená, modrá, oranžováaj.) tinktura, Bílý lev, Zelený lev, Modrý lev, Zelený vitriol,Smaragd filozofů, Vegetabilní kámen atd. Jde o meziproduktyzávěrečné fáze Velkého Díla, při níž dochází k výrazné změněbarvy reakční směsi. Reakční směs ve stadiu bílé barvy roz-puštěná v křemenném skle je podstatou Bílého lva, obdobněreakční produkt odebraný ve stadiu zelené barvy po rozpuštěnív křemenném skle je podstatou Zeleného lva a tak dále. Tytoalchymické Kameny různých barev a různé "síly" (rozumějrůzné katalytické účinnosti) jsou používány například při trans-mutaci rtuti na stříbro (Bílý lev, Bílá tinktura) či olova vestříbro (Zelený lev), ale obdobně lze uskutečnit i transmutaceneušlechtilých kovů mezi sebou, jako například transmutaci

138

cínu na měď, železa na měď, cínu ve rtuť a podobně.Domnívám se, že se jedná o obecný princip přeměny jednohonuklidu v jiný (transmutace), bez ohledu na to, zda je či neníkovem. Připomínám mimozemskou technologii získávání spe-ciálních kovových slitin tvořených mědí, niklem a stříbrem,používaných při výrobě plášťů mimozemských letounů. O tétotechnologii vycházející z čistého olova (nebo mědi) jsem sezmínil v druhém vydání Světla z dávných věků (str. 127), při-čemž výchozí informace jsem čerpal z knihy G. Moosbruggera:UFO-A přece létají (str.46), zmiňující technologii ETI z Plejád.Analogickou technologii mnohem staršího data popisuje i starývédský text Vimaanika Shaastra. Tyto zmínky potvrzují pouzeto, co staří alchymisté dobře znali a používali. Fulcanelli semimo jiné zmiňuje o tom, že z arzenopyritu (ruda železa)připravil čistou měď vlastnostmi zcela odlišnou od mědi z po-zemských rud, což lze vysvětlit jiným izotopickým složením.Pro současnou sebevědomou metalurgii je to poněkud těžkostravitelné sousto, když poznává existenci starých metalurgic-kých technologií všestranně výhodnějších z hlediska dostup-nosti surovin i eliminace odpadů. Víme, že staré civilizaceobývající před dávnými časy Zemi, tyto technologie používaly.K metalurgické transmutaci byly použity především rudysnadno těžitelné a zpracovatelné, jako například ryzí měď.Zmínky ve starých textech o používání mědi jako suroviny prostarověké technologie může přinejmenším zčásti vysvětlitzáhadu starých dolů na měď nalezených v oblasti kanadskéhoHořejšího jezera. Geolog E. L. Henrichson z Carleton College(Northfield, Minnesota) zkoumal doly v této oblasti, kde bylydosud nalezeny pozůstatky asi 5 000 šachet, z nichž se dle jehoodhadu vytěžilo celkem asi 50000-100000 tun mědi. Podledřevěných oharků a dalších zbytků dřevěných artefaktů v

139

dolech nalezených bylo stáří důlní činnosti metodou 14Cstanoveno nejméně na 5 000 let, ale některé vzorky byly ještěmnohem starší. Měď se zde vyskytuje ve formě ryzího kovu vevyvřelé hornině podobné melafyru a je tak čistá, že obsahujepouhé desetiny promile příměsí jiných prvků. Získat tak čistouměď ze sirnatých měděných rud je velmi pracné a nákladné.V okolí dolů nebyly nalezeny žádné stopy osídlení, což svědčío periodické těžbě a ubytování těžařů v mobilních obydlích.Geologie i historiografie dlouho stála před záhadou, kdo a pročvytěžil tak obrovské množství mědi v období chalkolitu, kdyexistence mědi již byla známá, ale předměty z mědi nalézanépři archeologických výzkumech jsou velmi vzácné. Stářínalezených oharků logicky nesouvisí se stářím těžby mědi avůbec ne s datem počátku těžby, který může souviset s rozvo-jem Atlantidy. Obrovské množství vytěžené čisté mědi by senutně muselo projevit ve vyšší frekvenci měděných artefaktův archeologických lokalitách. Leč není tomu tak, navíc vzácněnalezené měděné artefakty svým složením neodpovídají mědiz oblasti Hořejšího jezera. Měď tedy byla použita k jinýmúčelům a takové množství kovu mohla zpracovat pouze vyspěláa technologicky zdatná civilizace. Takovou technicky a techno-logicky vyspělou civilizací nesporně byli Atlanťané a Danané,o nichž z egyptských a ligurských pramenů víme, že zpraco-vávali značné množství mědi a používali ji i při konstrukcisvých létajících člunů zvaných "vailxi". Jelikož znali principtransmutace kovů, je velmi pravděpodobné, že část vytěženémědi použili i jako výchozí surovinu v transmutační metalurgii.Rada technokraticky a ateisticky založených vědců, filozofů apolitiků považuje současný technický a technologický rozvojlidstva za obdivuhodné vzepětí lidského genia, který byl po-staven na kosmický oltář místo svržených bohů. Leč život je

140

naplněn protiklady a často si Škodolibě zalaškuje s těmi, co sepovažují za neomylné. Svědčí o tom řada podivných událostí, onichž se dále zmíním. Děj plný záhad a podivných příhodzačíná v Paříži v roce 1357 a hlavním aktérem je židovský písařa kopista žijící na pokraji chudoby, jehož jméno bylo NicolasFlamelle. Jeho koníčkem bylo hledání starých rukopisů. Vezmíněném roce získal u vetešníka prastarou, rukou psanouknihu vyrobenou z lýka, vázanou v kůži a pobitou mosaznýmplechem. Knihu tvořilo 18 listů rukou psaného textu a třiprázdné strany. Text představovaly podivné neznámé hiero-glyfy a na některých listech byly ještě záhadnější nákresy. Nadesce knihy byl vyveden ve starohebrejštině nápis, jehožpřeklad zněl "Abrahám Žid, kníže, kněz, Levita, astrolog afilozof. Později se ukázalo, že i ostatní text knihy je psán vestarohebrejštině, kterou Flamelle neovládal, proto š i j i nechávalpo částech porůznu překládat. Časem kniha zmizela a sámFlamelle údajně zemřel v roce 1491 v pařížském slepeckémústavu a byl pochován na hřbitově u St. Innocence. Ještě v roce1742 kryl tento hrob kámen se sochou a nápisem:

"Dne 25. dubna léta Páně 1382jsem v pět hodin po polednivyrobil ze rtuti zlato, jehož ryzost a čistota nemáv přírodě obdobu. Pravdivě svědčím, že transmutaci jsemúspěšně opakoval třikrát a přitom mi po celou dobupomáhala manželka Perrenella, která ví totéž co já."

Celá událost zapadla a teprve v roce 1560 na příkaz krále KarlaIX. začali úředníci pařížského magistrátu usilovně pátrat povšem, co souviselo s Flamellem a Abrahámovou knihou.Důvod byl pochopitelný-král měl prázdnou státní pokladnu apotřeboval ji naplnit zlatem. Nic však nebylo nalezeno, a tak na

141

přímý příkaz krále došlo 19. listopadu 1501 k otevřeníFlamellova hrobu, vzhledem k domněnce o možném uloženíAbrahámovy knihy v rakvi s nebožtíkem. Dvaadvacet pří-tomných svědků bylo velmi překvapeno, když v hrobě bylynalezeny pouze trosky prázdné rakve, žádná lidská kost,přestože zde měli být pohřbeni oba manželé, neboť Perrenellazemřela již v roce 1399. Celá akce tedy skončila fiaskem.Zklamaný a rozzuřený král nařídil mučit překladatele, alejediné co vešlo ve známost bylo, že na třetím listu knihy bylnapsán návod k transmutaci rtuti ve zlato, na dalších listech bylpopsán postup výroby Elixíru včetně návodu, jak s jeho pomocídosáhnout dlouhého života při plné výkonnosti a dokonalémzdraví. Tím stopy po Flamellovi a jeho manželce mizí, ale časod času se objeví tvrzení, že ten či onen se s nimi setkal. K jed-nomu z takových setkání mělo dojít v 17. století v Indii, dálev roce 1761 v Paříži. O setkání s Flamellem v 19. stoletív Paříži píše též N. Brese v knize "Le Corbeau Menteur".Můžeme považovat za hru náhod, když ve 20. století patřínejvětšímu zlatnickému domu provozovanému švýcarskoufirmou jméno "Perrenella"? Mimo hru náhod však zřejměnáleží skutečnost, že na konci 19. století se v Evropě objevujeMistr Velkého díla jménem Nicollo Fulcanelli, napíše dvěstěžejní díla moderní alchymie (Příbytky mudrců, Tajemstvíkatedrál) a v 20. letech našeho století mizí stejně tajemně jakozmizel Flamelle, aby se časem opět tu či onde krátce objevil.Kdo porozuměl podstatě alchymie, pak po prostudování obouknih musí dojít k jednoznačnému závěru, že Fulcanelli je sku-tečně Mistrem vědoucím o alchymii vše podstatné. J. Bergier,který se osobnostmi z oblasti alchymie velmi pečlivě zabýval,vyslovil názor, že jméno Nicolas Flamelle je pouze anagramemjména Nicolo Fulcanelli, proto se jedná o jednu a tutéž osobu,

142

jejíž jméno v překladu obnáší význam "žár plamene" či"vulkán". Já s jeho názorem plně souhlasím, protože sémantic-kou analýzou jsem dospěl k závěru, že obě jména představujíve skutečnosti kryptogram podstaty Velkého díla. Ve staro-franštině je význam "nicholas" synonymem prostého málooduševnělého člověka, kdežto "fulcanelli" znamená bytostnaplněnou tvořivým ohněm Země, nebo také bytostí prošlouznovuzrozením. Obě jména Mistra Velkého díla tedy můžemepovažovat za kryptogram označující člověka, který prošel"ohněm znovuzrození", a tak dosáhl nejen stavu vyššíhovědomí, ale současně i omlazení a ozdravění organizmu těla.Kabala tento "oheň znovuzrození" popisuje termínem "oheňAcilut", biblické spisy užívají termín "božský dech" a knihaDhyanů tento fenomén pojmenovává jako "Fohat", taoistépoužívají význam "čchi" a staří alchymisté termín "oheň Roto".Systémová analýza dovoluje pochopit tyto pojmy ve smyslujediného, a to jako univerzální energii, z níž Stvořitel i Pitriové(Elohim, Ah-hiové) tvoří všechny formy světa. "Ohněm znovu-zrození" nutně musí projít každý alchymista, který dospěl kukonci Velkého díla, protože je to energie uvolňující se zejménav závěrečné fázi této alchymické operace jako součást anihi-lační energie provázející jadernou fúzi. Díky této energii semění pouhý Adept v samotného Mistra, což je člověk ve vyš-ším stavu vědomí. Niccollo Fulcanelli, alias Nicolas Flamelleje tedy Mistrem, který cestou alchymie dosáhl stavu vyššíhovědomí. Periodické omlazování pomocí Elixíru přináší nejendokonalé vyladění tělesných funkcí, ale i věk aktivního životapo tisíce let. Zmíněná kniha Abraháma Žida byla pravděpo-dobně částí tajné Kabaly, o níž jsem již hovořil v souvislosti sknihou Razi-el. Vraťme se ale zpět k N. Fulcanellimu, protožetajemný děj zdaleka není u konce.

143

V rámci nacistického "řešení židovské otázky" připra-vovali Němci odsun značného počtu Židů z Maďarska dolikvidačního tábora v Německu. V květnu 1944 došlo kekontaktu šéfa tajné služby SS W. Schellenbergra s hrabětemBernadottem, dlícím v Maďarsku v poslání švédského diplo-mata. Bernadotte zprostředkoval nabídku židovské komunity,dlící mimo oblast Třetí říše, na vykoupení svých maďarskýchsouvěrců. Po dlouhém jednání nakonec nacisté přistoupili nadohodu, podle které bude každý propuštěný maďarský Žid vy-měněn za zlatou cihlu o hmotnosti 0,5 kg. Celkově šlo přibližněo 250 tun zlata, přepočteno na ryzost 24 karátů. Závěrečnéjednání vedl pověřenec SS K. Becker přímo v Budapešti. Sezavázanýma očima byl zaveden do tajného sklepa kdesi naúzemí Budapešti a tam mu bylo předvedeno 25Ot ryzího zlatave formě půlkilových cihel. Bylo mu dovoleno vzít si jakovzorek jednu z cihel k otestování ryzosti v Říšské německébance. Tato banka po provedení analýzy sdělila Shellen-bergrovi, že maďarské zlato je zaručeně ryzí a jeho čistota jemimořádně vysoká, naprosto ojedinělá a nemá nikde ve světěobdoby. Tato zlatá cihla je dodnes uložena v sejfu DeutscheBank. Připomeňme si, že vzorky zlata připravené alchymickoutransmutací rtuti byly analyzovány s konstatováním naprostomimořádně čistoty, které ani nejpečlivější metody rafinacezlata z pozemských přírodních zdrojů nedosáhly. Styčný dů-stojník SS Becker svým nadřízeným sdělil, že byl představiteliŽidů informován v tom smyslu, že zlato bylo vyrobeno jakýmsipanem Flammelem podle starého Abrahámova předpisu. Doda-tečně se zjistilo, že obdobným způsobem vyrobili Židé zlatona výkupné za své souvěrce zajaté římským císařem Titem.Budapešťská akce však nakonec vyšla vniveč díky přímémuzásahu A. Eichmanna, který nařídil jednání přerušit a Židy z

144

Maďarska bez výjimek odvézt do německých vyhlazovacíchtáborů. Zmíněný poklad, 250 tun ryzího zlata v maďarskémsklepení, nebyl již nikdy nalezen, ač po něm intenzivně pátralinejen Němci a po nich i Maďaři, ale po válce i Američané aRusové. Úspěšně proběhla obdobná akce sledující vykoupenískandinávských Židů, která proběhla v prosinci 1944 opět zaúčasti známých prostředníků, mezi kterými byl opět hraběBernadotte. Věznění skandinávští Židé byli propuštěni za 5 tunzlata téže ryzosti, jakou mělo zlato z budapešťského sklepení,ale zlato tentokráte bylo uloženo ve Švédsku. Nezřízená chti-vost Rusů stála v pozadí odvlečení hraběte Bernadotteho poválce do jednoho ze sovětských gulagů, kde byl utýrán i přessvoji diplomatickou imunitu.

Když v roce 1947 vyhlásila OSN rozdělení Palestiny nadva státy, z nichž jeden měl být státem Židů, postavili sepalestinští Arabové proti tomuto rozhodnutí a zahájili vůčimladému státu Izrael zničující válku. Cílem Arabů bylo mladýžidovský stát v zárodku zničit a všechny Židy z Palestinyvyhnat. Mladý stát Izrael neměl vybudovanou armádu a nemělzpočátku ani dostatek zbraní na vlastní obranu, proto je pocelém světě nakupoval a platil zlatem opět nevídané čistoty aryzosti. Po mnoha letech od vítězství Izraele nad Araby vešlove známost, že zlato použité k nákupu zbraní bylo vyrobenoopět za přímé účasti tajemného pana Flammela (alias Flamella).Když v polovině 60. let hrozili Arabové znovu vyhlazovacíválkou, povolala ministerská předsedkyně Izraele G. Meyerovádo úřadu finančního poradce jistého pana Flamela a pověřila jejopatřením finančních prostředků pro zakoupení moderníarmádní výzbroje. Flamel zajistil 200 tun zlata mající opětnejvyšší ryzost a čistotu. Tímto zlatem pak Izrael na světovémtrhu zaplatil za svou moderní výzbroj a ta mu pomohla k

145

vítězství v roce 1967 v tak zvané "Šestičlenní válce". Měsíc povítězství ze svého úřadu pan Flamel odchází a beze stopy mizí.Tím zatím příběh tajemného pana Flammela, Flamela čiFlamella končí. Nemáme naprostou jistotu o identitě těchto tříosob, nicméně identita je vysoce pravděpodobná. Napovídátomu odpověď G. Meyrové na dotaz britského novináře po pů-vodu izraelského zlata: "My, Židé, vážený pane, máme svojevelká tajemství."

S alchymickým zlatem souvisí ještě jedna velmi zajímavápříhoda. V noci na 23. července 1991 došlo u vsi Grasdorfu, asi25 km jihozápadně od Hildesheimu v Německé spolkové re-publice, k prazvláštní události. Na pšeničném poli v katastruThieberg se objevil podivný velmi složitý piktogram zaujíma-jící plochu přibližně 5 000 m2. Tak podivný piktogram se dosudnikde v Evropě, ba ani v Anglii neobjevil. Tím však událostinekončí, protože po několika dnech se na tomto poli objevilmladší muž a pomocí moderního detektoru kovů usilovně zkou-mal půdu pod některými obrazci, načež na několika místechvyhloubil tři asi metrové jámy. V nich nalezl tři masivní ko-vové talíře, na nichž byl zobrazen stejný reliéf jako na poli.Ponechme stranou, odkud měl muž informace, že vůbec mohoubýt pod piktogramem v hloubi země uloženy nějaké předmětyz kovu, ale podivné je to, že šel téměř najisto. Pod znakemnalezl masivní talíř z ryzího zlata o hmotnosti přibližně 8 kg.'Pod znakem talíř z velmi čistého ryzího stříbra o hmotnostipřibližně 5 kg, načež pod znakem vykopal bronzový talíř ohmotnosti kolem 4 kg. Podle znaleckého posudku Spolkovéhoúřadu pro zkoušení materiálů z Berlína je ryzost stříbra takvysoká, že ji není možné z pozemských rud známýmimetodami rafmace dosáhnout. Zlato je tak čisté, že je známýmirafmačními technologiemi z pozemských zdrojů nelze připravit

146

a v úvahu připadá buďto mimozemský původ, nebo výrobaalchymickou transmutací rtuti. Bližší podrobnosti lze najítv časopisu Magazín 2000 (1994, č.8, str. 2-5). Když jsempiktogram z Thiebergu analyzoval, uvědomil jsem si zarážejícípodobnost jednotlivých znaků se symboly používanýmistarými alchymisty pro označení výchozích látek, mezipro-duktů a produktů alchymické syntézy. Symboly alchymistůoccidentální (západní evropské) větve se poněkud liší odsymbolů používaných alexandrijskými a řeckými či arabskýmialchymisty, třebaže řád je vždy zachován. Symbolem stříbra jevždy Luna ve tvaru srpku, symbolem zlata je Slunce, alepoužívá se odlišných znaků pro označení zlata alchymického,zlata z pozemských rud, zlata získaného transmutací mědia zlata získaného z bronzu, přičemž užitý symbol vycházíobvykle ze symbolu suroviny užité k transmutaci, jak je zřejméz údajů tabulky č.3. V piktogramu z Thiebergu skutečněnacházíme symboly výše uvedeného významu a z nich můžemedešifrovat, že zlato bylo vyrobeno transmutací mědí bohatéhobronzu a pod alchymickým symbolem tohoto typu zlata bylneznámým mužem nalezen také zmíněný masivní zlatý talíř.Rovněž znak stříbra odpovídá sdělení, že stříbro bylo získánotransmutací bronzu a ne transmutací rtuti, protože pak by bylouvedeno znakem Luny. Pod symbolem alchymického stříbraz bronzu byl rovněž nalezen stříbrný talíř. Poslední a třetíartefakt z bronzu byl vykopán ze země pod alchymickýmznakem pro bronz. Součástí piktogramu jsou však ještě dvadalší složité symboly. Symbol čtyř bodů spojených přímkamido čtverce je utajovaným symbolem takzvaného "fixníhooleje", nazývaného také "fixní suchá voda" či "fixní Merkur",ale jedná se vždy o jednu a tutéž substanci zvanou také "ČernáSíra".

147

Sám termín Lišák je poměrně mladý a pravděpodobně jejvytvořili středoevropští nebo angličtí alchymisté. Ostatní výšeuvedené termíny náležejí k occidentální větvi alchymie.Symbol "fixního oleje" znamená tedy meziprodukt alchymickésyntézy a podle údajů alchymistů je černé barvy a nekovovéhocharakteru, proto jej nelze odkrýt detektorem kovů. Domnívámse, že by stálo za zkoušku, zda vzorek této substance neníuložen v zemi pod zmíněným znakem. Rovněž další složitýznak tvořený třemi body a kroužkem s křížem uvnitř, spo-jenými v celek přímkami má být nekovem a nelze jej odkrýtdetektorem kovů. Domnívám se, že tento znak symbolizujebuďto substanci Quinta Essentia (Cyklického draka) či sub-stanci tvořící podstatu Elixíru (Kamene filozofů) a jeho užití jevýznamné z toho hlediska, že obvykle bývá velmi utajován.Stálo by za zkoušku, zda se takový typ artefaktu nenacházív zemi pod zmíněným symbolem. Myslím, že dobrou orientaciby mohl poskytnout radar užívaný k průzkumům archeolo-gických lokalit. Na základě systémové analýzy soudím, žepiktogram z Thiebergu představuje evokaci starobylé alchymieužívané v synarchickém království Dananů, jejichž dědickýmodkazem je zmíněná occidentální alchymie. Nasvědčuje tomu ijiž zmíněná orientace na měď a bronz jako výchozí surovinu,místo na jinak běžně užívanou rtuť. Můžeme očekávat, že po-dobných piktogramů majících vztah k alchymii se objeví více.Příkladem může být piktogram vzniklý v noci na 24. březen1992 v Petersfieldu nedaleko Hampshire v Anglii.Jeho smysl mi zatím uniká, ale zřejmě se jedná o produkt,k jehož výrobě bylo užito alchymické zlato pocházející z trans-mutace bronzu. Myslím, že by bylo záslužné prozkoumatdetektorem kovů a zemním radarem i tuto lokalitu. V případětalíře z masivního stříbra z lokality Thieberg by bylo účelné

148

provést izotopovou analýzu. Platí totiž, že stříbro z pozem-ských rud má stabilní složení izotopů: 51,92 % izotopu 197Ag,48,08 % izotopu 109Ag, kdežto u stříbra získaného transmutacímědi či rtuti lze očekávat nejen jiné složení izotopů, alepředevším i další izotopy v pozemských rudách nepřítomné.

Na principu jaderné fúze je založen pravděpodobně jedenz tajemných fenoménů, kterým je jev zvaný kulový blesk.Existuje velmi mnoho pozorování tohoto fenoménu a často ivelmi přesně dokumentovaných, přesto současná věda neníschopná vysvětlit podstatu a původ kulového blesku. Podlestarobylých pramenů, z nichž čerpal Scott-Eliot, znali tentofenomén Atlanťané a využili jej ke konstrukci jedné ze svýchvelice účinných zbraní pro sestřelování nepřátelských letounů aničení vzdálených válečných cílů na Zemi. Podstata a uvolněnířiditelného kulového blesku byla známá i Egypťanům, a to zpramenů atlantského vědění přineseného Thowtem a patrně iHermem. Obdobnou zbraň popisují i džiniské texty a letopisystřežené v některých tibetských klášterech. S částí těchto textůse seznámili němečtí vědci a podle pokynů v nich uloženýchzjistili přesné polohy podzemních lokalit, ve kterých těsně předzánikem Atlantidy uložili Synové zákona jediného Boha veške-ré informace o technice a technologii Atlantů. Jedním z velmiutajovaných důvodů invaze speciálních útočných sil Afrika-korps byla skutečnost, že jedna z podzemních lokalit, vekterých byly uloženy poznatky atlantské vědy, byl Egypt,konkrétně oblast mezi Sfmgou a Nilem. Když Němci poraziliNorsko a obsadili jeho území, tak bezprostředně vyslali silnouspeciální jednotku do Antarktidy, kde podle údajů džiniskýchtextů objevili skupinu rozsáhlých podzemních prostorů aúdajně si odtud odvezli mnoho artefaktů a vědeckotechnickýchinformací uložených zde jednou z vyspělých civilizací. Tyto

149

informace byly podkladem pro vývoj nových vysoce účinnýchzbraní zvaných "Wunderwaffen, které nacistické vývojovévojenské a konstrukční ústavy vyvíjely v rámci dvanáctivýzkumných projektů. Jedním z těchto projektů bylo vyvinutíovladatelného kulového blesku, ale také řiditelného oblakužhavé plazmy. Když Němci začali pod tlakem spojenců navšech frontách ustupovat, byly tyto projekty označeny jakozbraně odplaty (Vergeltungswaffen) a označovali je V l - V 12.Kulový řiditelný blesk byl označen jako projekt V i l . Můžemednes hovořit o štěstí, že Hitler a jeho poradci pro výzbroj těmtoprojektům příliš nedůvěřovali, a tak vývojové práce na pro-jektech byly zahájeny značně opožděně, takže je spojenci povítězství nacházeli v rozpracovaném stavu či jen v počátečníexperimentální fázi. Podrobněji se problematikou nacistickýchtajných zbraní zabývá několik knih (J. Godwin: Arktos;R. Vesco a D. H. Childress: Man-Made UFOS 1944-1994 aH. Buechner a W. Bernhart: Hitler Ashes). Původní artefaktya starobylé záznamy mimozemské vědy Němci před koncemválky ukryli tak dokonale, že spojenci nic nenalezli. Je známo,že část těchto původních pramenů spolu s posvátným kopímboha Ódina odvezla ponorka U 530, speciálně vystrojená propobyt v antarktických vodách, zpět do Antarktidy v rámciplánu "Valkure 2". Ponorka pod velením Maxmiliána Hartman-na vyplula tajně z Německa někdy kolem 19. února 1945 a poněkolika týdnech přistála u pobřeží západní části Zeměkrálovny Maud, v zálivu mezi pobřežím princezny Astrid aprincezny Marthy. Námořníci znovu otevřeli podzemní pro-story a v nich uložili šest bronzových beden zalitých olovem,obsahujících blíže neznámé artefakty. Podle nepotvrzenýchzpráv však Němci pro rychlý postup spojenců nestačili odvéztvšechny starobylé zdroje informací a byli nuceni část z nich

150

uložit v oblasti Stěchovic ve starém dole na zlato a zbytekkdesi v hloubi Šumavy. Fenomén kulového blesku usilovněstudoval i N. Tesla a podle záznamů pamětníků tento problémúspěšně zvládl a často různobarevné ohnivé koule předvádělpřátelům jako improvizované cirkusové číslo (D. H. Childress:The Fantastic Inventions of Nikola Tesla; J. O'Neil: ProdigalGenius). Tolik historie. Komentovaný souhrn pozorováníkulového blesku uveřejnil v časopisu The New ScientistN. Charman a u nás se tímto fenoménem zabýval I. Stolí.Shodně docházejí k závěru, že tento fenomén má podivnéchování, které připomíná lísavou přítulnost kočky. Kontaktykulového blesku s lidským tělem obvykle nemají škodlivýdůsledek, nanejvýše, a to ještě velmi vzácně, dochází k popá-lení či ožehu. Zvířata, která se ocitnou v blízkosti kulovéhoblesku jsou však vždy usmrcena. Průběh setkání s kulovýmbleskem lidé obvykle popisují tak, že po jistou dobu se chovátak, jakoby četl jeho myšlenky, Je-li člověk vyděšen, chová sečasto i kulový blesk zmateně. V této souvislosti připomínámtvrzení Scott-Eliota o tom, že Atlanťané své létající člunyvailxi ovládali a řídili výhradně svým vědomím, což se učili jižv útlém dětském věku. Každý člun byl naladěn na vědomí zcelaurčitého člověka a jiný pilot jej nemohl řídit bez přeladěníterminálu. Podobnou informaci poskytli i někteří ETI, kteřítvrdili, že letoun je napojen na vědomí pilota a po jeho smrti jeneříditelný a je zničen. Pilotem přednostně bývá žena vzhledemk pružnější mentální struktuře. To může být příčinou, proč vezřícených létacích strojích nebývá nalezena řídící jednotka aproč Američané mají takové potíže s ovládáním ukořistěnýchlétajících strojů. Teoretický předpoklad I. Kogana o modu-lativní schopnosti myšlenky vln energie různého kmitočtuvycházel z výsledků kvantově mechanických studií vlivu

151

vědomí experimentátora na chování částic a průběh jejich reak-cí, který popsal nositel Nobelovy ceny za fyziku B. Josephson.Týž experiment z oblasti fyziky částic byl za stejnýchpodmínek prováděn odděleně týmem evropských a americkýchvědců, kteří zastávali zcela opačné předpoklady o průběhuexperimentu. Dosažené výsledky experimentu byly zcela vsouladu s očekáváním toho kterého týmu, ale naprosto opačné.Potvrdilo to i několikeré opakování. Tímto experimentem bylopotvrzeno, že vědomí člověka je za jistých podmínek schopnésilného ovlivnění jemné struktury hmoty a energie. To alestarověcí mágové dávno věděli a tuto schopnost pojmenovali"kriyasaktí". V plném rozsahu fenomén interakce vědomí ahmoty (energie) potvrdily experimentální výsledky projektuMontauk a Phoenix. Technologie manipulace s časem vypra-covaná za pomoci vyspělé technologie ETI ze Siria, využíválidské vědomí jako centrální řídící jednotku při vytváření asměrování gravitačního víru a jím vytvořeného časoprosto-rového tunelu. Došli jsme tedy k poznání vysoké technickévyspělosti pradávné vědy i technologie, ale současně i k po-znám úzkého vztahu ducha, hmoty a energie. Zase jednou mělistaří Mistři pravdu.

Z mnoha udivujících vlastností kulových blesků vynikápředevším snadnost, s jakou procházejí skly zavřených oken,čím poněkud přibližují podstatu "prostupování" EBE okny přiúnosech lidí z jejich domů. Byl však potvrzen i průnik jinýmimateriály, především zdmi, plechem, plexisklem, keramikou apodobně, ovšem poměrně často při tom dochází k porušenítěchto hmot. Podivný je i způsob jejich pohybu, který nenív podstatě ničím omezen. Nezřídka setrvávají poměrně dlouhona témže místě, což je provázeno rotací kolem vlastní osy.Udivující je zcela neelektrický charakter kulových blesků, což

152

je ovšem zcela v rozporu s očekáváním a zároveň to i na-značuje výjimečnost jejich podstaty. Ignorují bleskosvody,uzemnění, ale často se pohybují podél drátů i elektrickýchvodičů, aniž dochází k svodu do země. Pohyb kulového bleskučasto bývá provázen podivným pachem, někdy připomínajícímozón, jindy síru, oxidy dusíku (nitrozní plyny) či další méněobvyklé pachy. Výjimečně jsou na místech výskytu kulovéhoblesku nacházeny zbytky pevné látky dosud neznáméhosložení. Různý charakter zápachu bývá spojen také s různoubarvou kulového blesku. Bylo zaznamenáno několik případů,kdy přítomnost kulového blesku způsobila i změnu časo-prostoru a došlo k neobvyklé časové diskrepanci. Jednímz podobných příkladů je událost ze dne 18. května 1899v Londýně. Za silné bouře se na půdě svého domu pohybovalH. Wilson v souvislosti s utěsňováním střešní krytiny pro-pouštějící déšt. Došlo k oslnivému záblesku a H. Wilson bylnaráz přenesen do 10. srpna 1944 na trosky svého domuzničeného během náletu německých letadel. Při vyšetřovánípřípadu policistou Brewsterem byl v městském archivu nalezenpolicejní spis o náhlém zmizení H. Wilsona za bouře v roce1899. Tím byla plně potvrzena autenticita události, ale k jejímuvysvětlení nikdy nedošlo. Ve smyslu uvedené teorie vztahumezi singularitou, vyvolanou kvanty Zero a gravitačním vírem,lze tento časový přeskok H. Wilsona téměř o 45 let vysvětlitkrátkodobou distorzí časového toku. Že je to nejen teoreticky,ale i technicky reálné, prokázal později americký projektPhoenix III. Ve hře však nutně jsou nepředstavitelné energie.Dokumentuje to následující případ. Byl pozorován případ, kdykulový blesk velikosti pomeranče spadl do desetilitrovéhovědra plného vody a ve zlomku sekundy celý objem uvedl doprudkého varu, poté z vědra vyskočil a pokračoval ve své pouti

153

do sousední usedlosti. Výparné teplo vody za normálního tlakupří teplotě 100°C je přibližně 2,25 milionů J/lkg vody. Z tohoplyne, že kulový blesk poskytl ve zlomku sekundy nejménětakovou energii, která odpovídá mžikovému spálení asi 0,5 litrubenzínu. Když vezmeme v úvahu ztráty tepla vedením a vysá-láním, můžeme odhadnout, že i poměrně malý kulový bleskuvolní během zlomku sekundy energii nejméně 30 milionůjoulů. Takové množství energie nemůže získat z vnějšíhozdroje, nehledě na to, že vhodný výkonný zdroj energie prostěnení znám. Došel jsem následně k závěru, že jediné vysvětlenío povaze a podstatě kulového blesku lze nalézt ve fúzi jaderprvků vzduchu (kyslík, dusík). Jde tedy o speciální případjaderné fúze provázený opět vývojem energie Zero. V úvahupřicházejí tyto reakce:

154

Analogicky by měly reagovat izotopy a a , alevzhledem k jejich nepatrnému zastoupení ve vzduchu nehrajípodstatnější roli. Teoreticky možná je i fúze tří jader alenepředpokládám ji z energetických důvodů za reálnou. Nastar-tování tohoto typu fúzních reakcí vyžaduje vysokou teplotui tlak, jejichž dosažení ve volném ovzduší je méně než pravdě-podobné. Jedinou výjimku tvoří případ, kdy dva mohutnéblesky či dvě větve silného výboje vytvoří uzavřený prostor(elektromagnetickou láhev), v němž se vytvoří současně vy-soká teplota i tlak. Běžný blesk k tomu nestačí, i když v jeho

větvi bývá až 2 x l O6 ampér (dva miliony ampér), kterépřekonají úsek 6-22 km během zlomku času menším jak 0,01sekundy. Jestliže se dvě takové větve srazí a vytvoří uzavřenoukapsu, pak vzduch v této kapse (elektromagnetické láhvi) seohřeje odhadem na 25 000°C a vznikne tlak odhadem miliardpascalů (statisíce atmosfér), který je již k nastartování fúzevzdušných atomů postačující. Produkty fúze jsou za vyššíteploty velmi náchylné k reakci se vzdušným kyslíkem, takkřemík (Si) vytvoří pevný a nerozpustný oxid křemičitý SiO,bílé barvy, síra vytvoří oxidy, stejně jako fosfor. Jak produktyoxidace síry, tak i fosforu mají pronikavý typický pach, kterýmůže být doplněn i skupinou nitro žních plynů vznikajícíchoxidací vzdušného dusíku při každém elektrickém výboji. Zdemůže být původ neobvyklých pachů provázejících výskytkulových blesků. Vysvětlení kulového blesku na základě samo-volně pracujícího fúzního mikroreaktoru by dobře objasnilov podstatě vysokou produkci energie (tepelné i mikrovlnné),neelektrickou podstatu projevující se nejen neochotou ke svodudb země, chybějící induktivní schopností (bludné proudy) amalou tendencí k magnetizaci ocelí, což jinak běžné bleskyochotně činí. Nízkou povrchovou teplotu kulového blesku lzepovažovat za důsledek gravitačního tlaku působícího dovnitřa vyzařování energie Zero. Pozorované pevné úsady občasprovázející cestu kulových blesků by pak bylo možno přičístoxidu křemičitému vzniklému reakcí (3). Různé barvy koronykulového blesku by mohly svědčit v dílčí průběh fúze tří jaderdusíku či kyslíku, kdy produktem jsou kovy jako skandium,vanad a titan, které za jistých podmínek ovlivňují barvu horképlazmy. Případ kulového blesku z uvedených důvodů považujiza speciální typ fúze jader plynných prvků, který Příroda běžněuskutečňuje. Zmiňovanou "příchylnost" kulových blesků k člo-

155

věku považuji za důsledek interaktivní schopnosti vědomíčlověka ve směru ovládání (modulace) polí tvořených kvantyenergie Zero. Smrt zvířat vyvolaná působením tohoto polenaznačuje to, že většině zvířat chybí vědomí schopné polekvant Zero modulovat. Jestliže Trigardové svým vědomímřídili své vailxy, je pravděpodobné, že obdobným způsobemmanipulovali i s kulovými blesky jako se zbraňovým systé-mem. Báje a mýty související s Diem i Indrou často popisují,jak tito prabozi ničili své nepřátele blesky vypouštěnýmiz vadžry či "hromoklínu", což bylo zřejmě technické zařízeníprodukující jednotlivé kulové blesky, ale řízení jejich cestybylo již věcí interakce pole jeho energie s vědomím praboha.Obdobným způsobem lze vysvětlit i podivné a dodnes neob-jasněné Teslovy experimenty s různobarevnými koulemi světla.

S fúzí jader vzdušných prvků má mnoho společného i takzvaná "fúze za studena" popsaná v roce 1989 M. Fleischman-nem a B.S. Ponsem. Jde o fúzi jader deuteria během elektro-lýzy při více méně pokojové teplotě. Podrobnější informacenalezne čtenář v článku I. Paseky a J. Vondráka či J. Pleska aspolupracovníků, nebo v knize F. Close. Ve světě se vytvořilydva tábory vědců dohadujících se o existenci či neexistencistudené fúze, což by nebylo ani tak na závadu, jako je až ne-pochopitelná arogantní odmítavá reakce i několika nositelůNobelovy ceny za fyziku, která svědčí mimo jiné i o nízké eticeněkterých současných zavedených vědců. Z tohoto hlediskapůsobí značně kontroverzně zpráva Wall Street Journaluz 9. prosince 1993 o tom, že japonské ministerstvo průmyslu azahraničního obchodu oznámilo zahájení výzkumného projektusledujícího možnost využití studené fúze jako zdroje energiev třetím tisíciletí. Celý projekt je dotován 50 miliony dolarů,které pocházejí od firmy Toshiba a Nippon Steel. M. Fleisch-

156

mann a B.S. Pons v této souvislosti dostali k dispozici výzkum-né laboratoře o ploše 20 000 m2 v novém jihofrancouzskémvědeckém centru Sophia Antipolis na Azurovém pobřeží.Podnětem k tomuto překvapivě odvážnému rozhodnutí bylyvýsledky ověřovacích experimentů SRÍ (Starford ResearchInstitute) z kalifornského Menlo Parcu, které potvrdily, žestudená fúze je realitou a může být novým zdrojem energie.SRÍ potvrdil, že tato fúze není provázena ani pronikavouradiací, ani emisí neutronů, které se při každé fúzi musíuvolňovat podle současných tezí jaderné fyziky. Výzkumystudené fúze údajně usilovně provádí i několik tajnýchlaboratoří amerického námořnictva a armády. Zdá se, žealespoň v tomto případě nemusí pravda objevitelů čekat, až jejíarogantní vědečtí odpůrci vymřou.

Alchymie, jako podivuhodný souhrn vědění starýchcivilizací, byla vědním oborem univerzální platnosti, bezohledu na to, ze kterého centra k nám dnes proudí její reflexy.Vedle atlantského centra, později přeneseného do Egypta,existovalo occitánské centrum kdesi ve španělském či fran-couzském podhůří Pyrenejí. Další, dnes zaniklé střediskoalchymie, je spojeno s existencí archipelagu Rúta, který jeněkdy uváděn i jako Ostrovy Svatých otců, Ostrovy Zasvě-cenců či Svaté ostrovy. Alchymie tohoto centra měla jméno"chrysopeia" či "krusopoia" a je spojena se zaniklými entitamizasvěcenců jako byli Kabeirové, Pelasgové, Daktylové,Telchinové a další entity obývající ostrovy archipelagu Rúta,zaniklého pravděpodobně během kataklyzmatu v roce 3 449př.n.L. Ti, co přežili řádění živlů, se uchytili především vevýchodním Středomoří a část z nich pravděpodobně nalezlaazyl v oblasti Etiopské vysočiny a po čase vstoupila od jihu doEgypta někdy v období 3 400 - 3 200 př.n.L Diodor Sicilský

157

tvrdí, že Telchinové, kteří se uchytili na ostrově Rhodos, sisebou přinesli nejen znalost výroby a zpracování železa, aletaké chrysopeie, a proto byli váženými znalci magie. Podobnětomu bylo u idajských Daktylů, samothráckých Kabeirů akrétských Kúrétů. Nejvyšší kastu mágů údajně tvořiliKabeirové, kteří znali i nejtajnější část chrysopeie týkající sevyvolání tvořivé síly (kundalíní) nezbytné k dosažení stavuosvícení. Kabeirští mágové také udržovali velmi těsné styky snejvyššími zasvěcenci Ligurů a část z jejich znalostí zdědili ikeltští druidové. Kabeirští zasvěcenci jako jediní z mágů semohli volně pohybovat v blízkosti krále králů a lidí Manua,jehož kabeirské jméno bylo Kadmos Adamah (Adamaihé) a jetotožný s hebrejským (biblickým) Adamem Kadmonem.Kabeirští zasvěcenci nosili jako odznak zasvěcení kónickoutiáru podobnou tvarem královské tiáře krále Země Kadma. Tatotiára nebyla pouze odznakem završené iniciace, ale ovlivňovalastav mysli působením energie vytvořené "pyramidovýmefektem" na šestou i sedmou čakru. Kabeirští zasvěcenci měliale úzký styk i se zasvěcenci asijského centra alchymie, o kte-rém máme jen málo, a to ještě zprostředkovaných znalostí,z poměrně mladých čínských alchymických spisů. Podstatouzasvěcení byla znalost procesu "exaltace životní síly", kterýH. Maspero z původního pramene překládá jako "osvobozenímrtvého těla". Podstatou tohoto procesu bylo působení "dechuVesmíru" (energie Zero), uvolněného v procesu Velkého Dílana alchymistu takovým způsobem, že byly odstraněny blokádyvyšších stavů vědomí a alchymista obdržel vědomí bohů dříve,než vstoupil mezi Nesmrtelné zasvěcence. Totéž a velmi přes-ně říká i N. Fulcanelli. Uvolnění zmíněné energie je velmiintenzivní zejména v závěrečné fázi Velkého Díla, při vznikuQuinta Essentia. Tajné alchymické spisy tvrdí jednoznačně, a

158

Fulcanelli to stvrzuje, že uvolněná energie (dech Vesmíru, oheňRoto, čchi atd.) nejenže uvolňuje blokádu vyšších stavůvědomí, takže adept dosáhne stavu osvícení, ale souběžnědochází k vnitřní přestavbě jeho fyzického těla, které sezbavuje neduhů, nemocí a zjevně dochází k omlazení všechtkání. Kabala o tom ví také a celý tento proces popisuje jako"projití ohněm Acilut", konec konců tento proces znali a užívalii Atlanťané. Jedná se zřejmě o reálný efekt uvolněné energieZero, který neznámým způsobem normalizuje biologicképrocesy těla na molekulární a submolekulární úrovni. Pomocísystémové analýzy jsem došel k názoru, že energie Zerouvolněná během jaderné fúze aktivuje činnost čaker a obnovujeplnou průchodnost energetických kanálů (nádí), aby jimi mohlaproudit kundalíní (Hadí síla). Tyto hlavní kanály energie jsoutři a jejich jméno je Sušumná, Ida a Pingalá. Otevření nádí aplná harmonizace činnosti čaker je podmínkou ozdravění azmlazení organizmu, ale také plnou aktivací sedmé čakrySahasráry, propojující tělo člověka s jeho astrálním tělem, kdeje sídlo tvůrčího vědomí a kriyasaktí. Současně zřejmě docházíi k propojení s Univerzálním informačním polem (Informačníbankou Universa). Lidská bytost tím dosáhne úplného stavuvyššího vědomí, někdy zmiňovaného jako "otevření oka", takžeje propojena přímo s praotci a pratvůrci astrálního těla Dhyany(Elohim, Draky Moudrosti). To je podstatou alchymické kon-templace, kterou se technickými prostředky dosahuje týžúčinek, jaký poskytují náročné duchovní metody kundalíníjogy,tantrájogy, karmájogy, bhaktíjogy, mantájogy, jantrájogyči džnájajogy, nebo náročné magické techniky dkjil'khor,gzungs-snags a další. Neofyt (žák) sám nebo pod vedenímMistra, začíná od prvé etapy alchymické syntézy a po pře-konání nejtěžší překážky, kterou je získání prahmoty (Prima

159

Materia), stává se Adeptem postupujícím cestou Velkého Dílaetapu po etapě, aby získal Quinta Essentia a z ní vyrobil Kámenmudrců, což jej mění v osvíceného Mistra. Mistr má tedy v ru-ce mocný nástroj vědění a plnou svobodu volby další cesty.Ten, který zvolí pokračování v technikách magie pro sobecképotřeby svého těla a ukojení touhy po moci, končí tam, kdeskončili Atlanťané-Trigardové, aby celý proces hledání cestypoznání po čase začal znovu. Ti z Mistrů, kteří zvolili cestuduchovní magie, odcházejí mezi Moudré do Agharty ke KráliZemě, aby plnili poslání jím určená. To je podstata "duchovnítransmutace" člověka, jak o ní mluví Maspéro. Staré taoistickétexty hovoří o osvobození spícího ducha, které předcházíodchodu Mistra alchymie mezi tajemné "Makaira" (řeč. Ma-karioi), což jsou Nesmrtelní mudrci. V jednom ze spisůChuang-ti něj ťing říká: "Čchi plodí tělesné jsoucno. Když čchivzniká, nebo se přeměňuje, rodí se duchovní princip novédimenze". Obdobným způsobem hovoří i Kabala v souvislostis tím, jak Elohim proměnili "ohněm Acilut" praotce Chánochav archanděla Metatrona a poté mu určili zařazení v nejvyššímpostavení v Kefer Berija. Z toho lze odvodit, že čchi, oheňAcilut, vrill atd. jsou jen různé projekce energie Zero.Překvapivý souhlas a potvrzení přichází od amerických vědcůzabývajících se v rámci projektu Montauk a Phoenix IIIpřesuny lidí časem. Podle technologie Montauk složité zařízenířízené vědomím jednoho z vědců vytváří časoprostorový tunelprostupný pro fyzické osoby. Opakovaně se potvrdilo, že kdyžpozorovatel projde přibližně dvě třetiny délky tunelu, dostanese do stavu, jemuž vědci dali termín "full out". Full out lzepřibližně popsat jako bleskové dosažení stavu vyššího vědomí,vysoce zvýšenou vnímavost a zbystřené vědomí, prudký skokinteligence provázený výrazným zlepšením životních funkcí a

160

fyzické výkonnosti. Full out zřejmě není nic jiného, než efektdosahovaný alchymisty při korunování Velkého Díla, spočíva-jící v uvolnění nádí, odstranění blokád čaker a plné uvolněníkundalíní. Kdo četl Čapkovu "Továrnu na absolutno", musí jentiše žasnout nad jeho jasnozřivostí.

Z alchymistických spisů vyplývá, že existuje ještě jinýzpůsob dovolující plné ozdravění organizmu lidí, ale i zvířat.Potřeba této druhé metody "tělesné transmutace" vychází zpředpokladu, že aktivní alchymickou činností se zabývá jenmálo lidí a pouze malá část z nich dosáhne konečné fázeVelkého Díla, ale vážně nemocných lidí je mnoho. Alchymistéproto vypracovali technologii ozdravění a prodlužování života,čímž výrazně přispěli vývoji allopatie. Tato technologie, časembohužel zapomenutá, vychází ze zkušenosti, že některé mezi-produkty Velkého Díla mají udivující schopnost příznivéhopůsobení na živé organizmy, obnovující životaschopnost,odstraňující nemoci a projevy stárnutí. Jeden z takovýchmeziproduktů nazvaný "Kámen filosofů" který není totožnýs Kamenem mudrců, se má připravovat rozpuštěním mezipro-duktu zvaného Zelený lev v tavenině křemene. Získá se Kámenfilosofů, který údajně není schopen transmutace kovů ve zlato,ale po rozemletí a digesci vodou dával ve starověku velmivážený lék, zvaný "Elixír". Podstatou Elixíru však není allopa-tické působení jakýchsi kovových solí či jemné disperze kovů,ale zásadní změna struktury vody, v níž se vytvářejí "tekutékrystaly" dosud neznámé krystalografické struktury, které jsouvlastním nositelem účinku Elixíru. Připomeňme si lidové báje,pohádky a pověsti o studánkách, v nichž se nacházela živá vodamající podivné schopnosti léčit neduhy a omlazovat starce.Racionální jádro těchto zmínek je nesporné, protože tradicehovoří o četných léčivých pramenech majících neobvyklé

161

léčivé účinky. Na našem území jich bylo mnoho a většinaz nich již během časů zanikla. Připomenu čtenáři napříkladpramen zvaný Jizerka, který byl centrem starobylého neme-thonu na Vyšehradě, jiný pramen podle pověsti měl být naBlaníku atd. To, qo se s vodou použitou k digesci Kamenefilozofů odehrává, odehrává se v hlubinách Země ve zvod-něných hlubokosahajících geologických zlomech, kterými kpovrchu proudí z nitra energie Zero. V obou případech je efekttvorby kapalných krystalů vody založen na působení kvantenergie Zero, leč mechanizmus tohoto děje zatím neznáme.Uvědomme si, že přestože se voda zdánlivě jeví jako jedno-duchá sloučenina, dodnes si vědci s jejím chováním nevědírady. Stačí připomenout dosud neobjasněnou podstatu "magne-tizace" vody používané k napájení parních kotlů, dále existenciprapodivné "polymerní" vody a podobně. Bohužel o vodě tohovíme ještě velmi málo. Efekt vyvolaný působením pramenůměl nevýhodu spočívající v jejich kolísavosti a nemožnostistandardizovat léčivé působení. Tyto nevýhody neměl Elixír,protože se připravoval za přesně stanovených podmínek, kterézaručovaly standardní léčivý účinek. Někteří badatelé se do-mnívají, že název "Elixír" (Elixír nesmrtelnosti) pochází zarabského termínu "al-iksir", pravděpodobnější je indoevrop-ský (védský) původ tohoto termínu, vztahujícího se k tvořivéenergii Universa (Logosu), projevujícího se do hmotného světaharmonizačním účinkem (Fiat) jako fenomén "El-Axier".Částice "El" v něm představuje složku odpovídající Logosu,částice "Axier" pak složku odpovídající Fiat. Postupem času av řetězci odkazů starých civilizací se El-Axier změnil až naElixír a ten se stal synonymem toho, co probouzí ztracené čispící síly organizmu, obnovuje jeho harmonii a i při opako-vaném užití omlazuje a prodlužuje život. Pozoruhodné je to, že

162

Elixír spolehlivě působí na zvířata, ale i na floru a další živéorganizmy. Tak jsme se dostali opět k tomu, co tvrdí o alchymiitaoisté i Kabala: "Cílem alchymie není transmutovat kovy vezlato pro získání bohatství a moci, ale uvolnění tvořivé sílyUniversa, spící ve své hmotné projekci v člověku, aby seobnovila poškozená či ztracená harmonie funkce lidského těla".To je pravou a skutečnou magickou koncepcí alchymie. Elixírpředstavuje první a nejznámější formu univerzálního léku.Podle alchymistů ale existuje látka zvaná "Univerzální lék",která má ještě vyšší léčivý efekt, ale jeho příprava i vlastnostijsou nadále utajovány.

Alchymisté používají velký počet rozličných symbolů,sloužících k zaznamenání vlastností látek, postupů jejichzpracování a manipulačních technik. Prapůvodním alchymi-stickým emblémem, jehož souvislost s alchymií je dneszapomenuta, ale uchoval se jako symbol lékařů, je "kaduceus"(caduceus), zvaný rovněž "Hermova berla" (thyrsos), kterýŘekové pojmenovali "Kérykeion". Kaduceus je neobyčejněstarým symbolem univerzální vědy starověku, který bylspolečný jak vědě Dananů, tak i Atlanťanů a pravděpodobně ivšech entit Trigardů. Symbolizuje základní poznatek o uvol-nění energie anihilací hmoty během jaderné fúze a současněvyužití uvolněné energie k vytvoření torzního gravitačníhovíru, umožňujícího obecně létání v prostoru. Kaduceus alesděluje další závažnou informaci o tom, že gravitační vír mádipolární charakter. Jelikož současná věda o uvedených aspek-tech téměř nic neví, byl zapomenut nebo nepochopen i smyslkaducea. Existuje několik verzí kaducea, z nichž nejznámější jeegyptská verze mající původ v Atlantidě a dananská verze,kterou do Egypta přinesl Hermes. Zobrazení obou verzí jeuvedeno v příloze. Symbol kaducea sestává vždy z duté hole

163

zakončené na obou koncích koulemi, k níž jsou připevněny dvěperutě. Hůl obtáčí dvě hadí těla se srostlými ocasy, jejich hlavyjsou v horní části postaveny proti sobě. Výklad tohoto prasta-rého symbolu vychází z principu získávání energie v reaktoruna principu fúze jader rtuti. Tato energie má polární charakter,což znázorňují obě koule, které mají být různé barvy (horníbílá, spodní černá). Tato energie je transformována pomocícívky (stočená těla hadů), a tak vzniká pole energie vyššíhořádu (gravitační energie), dovolující létání (perutě). Kaduceustak představuje stylizovaný princip získávání energie Zero,kterou staré védské knihy znaly pod termínem "latentní sílaskrytá ve rtuti". Podrobnější informace lze nalézt ve védskýchtextech Vimaanika Shaastra, Yantra Sarvasva, SamaranganaSutradhara, které byly již přeloženy do angličtiny či němčiny.Tyto védské texty jsou staré 2-3 tisíce let, ale zaznamenávajísdělení mnohem starších pramenů o pokročilé technologieTrigardů, Dananů a Áditjů, staré více než 25 000 let. Výklademsymbolu kaducea a principem "rtuťového motoru" starých Árjůse zabývalo několik autorů. Clendenon se domnívá, že jde omotor pracující na principu gyroskopického protonovéhoreaktoru, Walker se spolupracovníky se přiklání spíše k anti-gravitačnímu motoru na principu unitárního pole vytvářejícíhosoustředěný gravitační vír. Nejblíže skutečnosti je Sanderson,který uvažuje o rtuťovém motoru vytvářejícím vír gravitačníchsil, ale uniká mu původ energie. Z hlediska současných po-znatků a informací o konstrukcích mimozemských letounů(Hesemann, Good, Moosbrugger Sanders Jr., King, Childress,Rho Sigma, Valone a další) lze kaduceus pojmout jako principkonstrukce pohonného systému pravěkých létacích strojů, kterýmá blízko i principu pohonu některých typů UFO. Promnohého z lidí, považujících si dosažené úroveně techniky a

164

technologie současné lidské civilizace, bude asi těžko přijatelnékonstatování, že naši dávno zmizelí prapředkové toho věděli auměli nesrovnatelně více než dnešní lidstvo. Tam, kde součas-ná věda, ať již nukleární fyzika, astrofyzika či chemie selhávajíve svém pojetí popisu podstaty hmoty a Vesmíru, dává staro-věká alchymie docela uspokojivou odpověď. Ještě před desetilety astrofyzici věřili, že hvězdy vznikají kondenzací mračenvodíku. Simulace této teorie pomocí moderních komputerůvšak opakovaně vyloučila možnost vzniku postupně se zhušťu-jící koule vodíku jakožto zárodku hvězdy. Počítačové simulacepodle rozličných programů skončily souhlasně v závěru, žepodle teorie kondenzace vodíkových mračen nemůže nikdydojít ke vzniku vodíkové koule, ale pouze toroidu (torusu), cožje prostorový útvar připomínající nahuštěnou automobilovou"duši". Vodík zkondenzovaný v takovém útvaru však nemámožnost nastartovat fúzní reakci, protože torus nemůže vesvém středu nikdy vyvinout potřebný tlak a teplotu. Je zřejmé,že hvězdy musí vnikat jiným mechanizmem pocházejícím ztvořivé vůle vyspělého Rozumu. Není tedy na místě vzít zcelavážně tvrzení Knihy Dhyanů, Kabaly, Bible a Véd o vznikuhmotného Vesmíru z energie Universa, podle tvořivé vůle azámyslů Nejvyšší Bytosti, kterou pojmenováváme Bůh čiStvořitel? Jiným případem zřejmě zcela mylného vědeckéhodogmatu je výklad vzniku prvků o hmotnosti vyšší jak čtyři.Doposud je přijímána hypotéza, že zdrojem prvků v hmotnémVesmíru jsou jaderné explozivní procesy měnící rudé obryv novy a supernovy. Když však byla v roce 1989 provedenabilance prvků v dohledné části Vesmíru, (patrně by bylopřesnější hovořit o kvalifikovaném odhadu), ukázalo se, že kvytvoření stávajícího zastoupení prvků by muselo neustáleexplodovat více než šedesátkrát více rudých obrů a měnit se

165

v novy či supernovy, než je tomu ve skutečnosti. Prvky veVesmíru tedy vznikají zřejmě jiným mechanizmem, pravděpo-dobně přímo na planetách a hvězdách již v procesu jejichpočátečního formování. Ze to věděly pradávné civilizace,vyplývá i z jejich odkazu známém jako "Smaragdová deska".Připomenu tu část textu, která se přímo vztahuje k danémutématu:

" Je jistá a neklamná pravda,že dole i nahoře se nacházejí podobné látkyze kterých vzniká jediná zázračná hmota."

Alchymie je tedy pozůstatkem neobyčejně starobylého poznáníuniverzálního děje platného v celém Vesmíru, který je založenna řetězové fúzi jader nuklidů vedoucí k vyšším a vyššímprvkům, až je dosaženo hmoty označované alchymisty ter-mínem Materia Prima (prahmota). Tato forma hmoty všakzdaleka není konečná, protože další jadernou fúzí se mění vonen podivuhodný "pátý stav hmoty" (Quinta Essentia). a dáleaž v hmotu bílých trpaslíků, jejíž hmotnost je tak gigantická, žejeden gram by "vážil" desítky až tisíce tun. Všechny tyto fúzníprocesy jsou provázeny přeměnou částí hmoty v energie(anihilací), což udržuje v chodu věčný koloběh přeměny hmotyv energii a naopak.

166

SPALUJÍCÍ DECH SLUNCE

Ne všechny jevy lze objasnit,stačí, že existují.

Isaac Newton.

Při jednom zjevení v Medžugorji, které se odehrálo 15.března 1985 v kapli Grobla, naměřil americký fyzik B. Lipiskipomocí svých citlivých přístrojů intenzivní záření trvající asi30 minut. Měřiče intenzity pronikavého záření zaznamenalynáhlý skok z 15 mR/hod na 100 000 mR/hod, což je již hodnotavážně ohrožující lidský život. Přesto ale nikdo z desítek lidípřítomných zjevení nebyl zářením poškozen a neobjevily se anidodatečně žádné projevy nemoci z ozáření. V říjnu 1995 se naněkolika místech severních a severovýchodních Čech nečekaněaktivizovaly přístroje pro včasné varování při radioaktivnímzamoření a byla naměřena radioaktivita o intenzitě až 500 000mR/hod, což představuje pro člověka hodnotu smrtelné dávkyozáření, přesto nebyl zjištěn jediný případ nemoci z ozáření.Došlo ale k tomu, že mnoho lidí citlivých na změny magne-tického a elektrického pole, zejména lidé trpící hypertenzí,aterosklerozou a s nemocným srdcem si stěžovali na řadu hodintrvající náhlé zhoršení svého zdravotního stavu a mnozí z nichbyli nuceni vyhledat pomoc lékaře. Za této situace žádný z pří-strojů neindikoval výskyt alfa-, beta- či gama-záření, ba anivýskyt neutronů, proto byla událost posouzena jako náhléselhání přístrojů. Je udivující, že odborníci takové vysvětleníakceptovali, protože pravděpodobnost náhlého selhání měřící

167

techniky na tak rozsáhlém prostoru je mimo veškerou sta-tistickou pravděpodobnost. Nicméně jiné vysvětlení událostinebylo podáno. S podobnou reakcí přístrojů indikujících radio-aktivní záření či změny elektromagnetického pole se velmičasto setkáváme při zkoumání většiny piktogramů, objevujícíchse znenáhla v obilných či travních porostech na mnoha místechEvropy, naše území nevyjímaje. I v těchto piktogramech senecítí dobře lidé mající vysoký tlak či nemocné srdce a citlivěreaguje i mnoho lidí jinak zcela zdravých (bolesti hlavy,mravenčení atd.). Zdá se, že existuje společný jmenovatelodpovědný za zmíněné jevy, kterým je jakási zatím neznámáenergie. Tuto nebo obdobnou energii znaly staré civilizace adokázaly ji využít k pohonu strojů, lodí a létajících plavidel.Starobylý spis Vimaanika Shaastra, který je dochovanou částípůvodně rozsáhlé a dnes ztracené encyklopedie o technice atechnologiích starověku uvádí, že existovalo sedm druhůenergií: udgamaa, panjaraa, sooryashaktyapa, karshinee,kuntinee, shaktí, moolashaktí a parashaktyaakarshine. Poslednítyp energie byl získáván transformací slunečního záření vezvláštních krystalových měničích. Obdobným způsobem získá-vali a transformovali sluneční energii k pohonu svých strojů aplavidel také Atlanťané a této energii říkali vrill. Objevují seneověřené zmínky, že takto transformovaná energie tvořila ažtřetinu slunečního výkonu, která současné vědě a techniceuniká.

Na zcela neobvyklých místech propukají náhle a zdánlivěbez důvodu série drobných, ale velmi intenzivních požárů, ne-zřídka přerůstajících ve zničující ohnivé peklo. Tak například vneděli 9. září 1945 v Midlandu v Arkansasu zjistila A. Bryano-vá ve svém bytě náhlý oheň v zásuvce psacího stolu. Násle-dující pátek byl poznamenán více než třiceti podobnými

168

ohnivými příhodami, které v bytě paní Bryanové zničily okennízávěsy, šaty ve skříních, tapety a nakonec i nábytek. Příčinatéto podivné události nebyla nikdy nalezena. Neméně podivnépožáry postihly o několik let dříve v dubnu 1941 farmuW. Hacklera nedaleko Oděnu v Indiáne. První oheň se objevilnáhle kolem osmé hodiny ráno na západní části domu apřivolaní hasiči jej bez obtíží zdolali. Sotva se hasiči vrátili nazákladnu, vypukl na Hacklerově farmě nový požár v posteliv prvém patře domu. Během následujících tří hodin se narůzných místech tohoto domu objevilo devět požárů a napomoc hasičům z Oděnu museli přispěchat i hasiči z Elnary.Klid nastal teprve po 23. hodině a do této hodiny hasičispojenými silami uhasili celkem 28 požárů, které vypukly bezzjevné příčiny na možných i nemožných místech. Hasiči bylivyčerpáni do schvácení a příčiny požáru nebyly nikdyobjasněny. Míru podivnosti těchto požárů lze považovat zavýjimečnou až absurdní. Stalo se například, že nástěnný kalen-dář se změnil v popel téměř explozivní rychlostí, montérkyvisící na dveřích začaly hořet a během jejich hašení vzplanulapokrývka na posteli, poté začala hořet v zamčené zásuvce stolukniha. Ohnisko požáru leželo uvnitř knihy, přesto obal nebylpoškozen. Svědkem bylo několik lidí pomáhajících při hašení.Obdobné ohnivé orgie se odehrály 16. dubna 1963 v hornímpatře domu Mac Donaldových v Glace Bay v Nuova Scottia.Z nezjištěných příčin zde vypukl požár a natropil mnoho škody.Po dvou dnech se rozhořel znovu a oheň se choval jako ohnivásmršt. Dům téměř do základů vyhořel a bylo nutno provéstrozsáhlé opravy včetně výměny elektroinstalace. 16. května1963, asi měsíc po prvém požáru, vzplanula zčistajasnapapírová krabice v koupelně a bez potíží byl oheň uhašen. Ponecelé půlhodině vypukl ve skříni v ložnici nový oheň. Po dvou

169

hodinách vzplanula vnitřní část dvířek kuchyňské skříně a podalší půlhodině se oheň obnovil. Tehdy již velitel hasičůzavolal policii, která přijela právě včas k novému požáru, kterýzachvátil vnitřní dřevěné obložení. Příčiny této ohnivé série seopět nikdy nepodařilo objasnit, ale objevil se názor, že příčinouby mohl být stres někoho z rodiny, postižené finančnímiproblémy. 7. srpna 1948 byla obdobná ohňová série zazname-nána na farmě Ch. Willeye nedaleko Macomby v Illinoi.Událost zahajoval podivný úkaz, kdy se na papírových tapetáchv pěti místnostech domu současně objevily hnědé rychletmavnoucí velmi horké skvrny, jejich průměr dosáhl 5-8 cm,načež pokaždé celá stěna naráz vzplanula. To se odehrávalo poněkolik dnů a situace byla stále horší, i přes pomoc sousedů.Objevovaly se nové a nové skvrny, později i přímo na dřevě abyly velice horké. Skvrny se posléze objevovaly i na vnějšíčásti verandy. Když hasiči prováděli později vyhodnocenízjistili, že během tohoto ohnivého týdne vypuklo asi 200požárů, tedy v průměru asi 29 denně. Dům se ale nezdařiloohlídat a v sobotu vyhořel do základů. To ale nebyl konecpohrom, protože v neděli vzplála stodola, v úterý druhá stodolaa mezitím se objevila skupina žhavých ohnisek i v mlé-kárenském přístěnku. Podivného případu se ujali armádnívyšetřovatelé, ale opět bez výsledku. I v tomto případě seobjevil názor, že série požárů by mohla souviset s přítomnostítřináctileté Wanety, neteře Willeových, ale nic nebylo proká-záno. Poněkud průkaznější se jeví starší událost z roku 1891,související se čtrnáctiletou Jennií Dawsovovou. Dívka prodě-lala zánět mozkových blan a po odeznění nemoci trpělazávratěmi, abnormální únavou a stavy transu. V její přítomnostineočekávaně propukaly drobné, ale o to intenzivnější požárypodobného charakteru jak bylo zmíněno v předcházejícím

170

případě. Plameny se chovaly, jako by byly zaostřeny (foku-sovány) do jednoho bodu a jejich modravá až modrobílá barvanasvědčovala teplotě kolem 2 000°C. Několikacentimetrové zdia silné dřevěné fošny byly těmito bodovými plameny skrznaskrz propáleny ve zlomku sekundy, často současně na mnohamístech. Pokud byl zasažený předmět posunut nebo vynesen zdomu, plamen ihned uhasí. Série podivných požárů skončilapokaždé, když dívka odešla z domu a obnovily se po jejímnávratu. Obdobných případů je známo více a obvykle jsouspojeny s dětmi mezi 10-15 lety věku, které z nějakého důvodubyly nuceny odejít z domova. Mezi námi pravděpodobněexistují lidé, zejména dospívající děti, u kterých se shodouokolností vyvinula schopnost obdobná té, jaké využívaliAtlanťané při řízení svých létajících člunů. Podmínkou obje-vení se takové schopnosti je buďto jisté poškození mozkunemocí či úrazem, velký stres či podráždění hraničící s ne-návistí, u některých dospívajících dětí zvlášt emociálněprožívané.Ke skupině divokých požárů nesporně náleží i ohnivá smršt,která postihla v noci na 9. říjen 1871 Chicago a téměř jejzměnila v trosky. Ohnivá smršť zničila 17 500 domů a upálilaasi 250 lidí, ale později bylo na periferii města nalezenoněkolik desítek mrtvých lidských těl bez popálenin a bezzřejmých poranění. Ve stejné době došlo v okolí Chicaga takék sérii důlních katastrof, v nichž zahynuli další lidé. Očitísvědkové popisovali různou barvu plamenů měnící se z jasnětřešňové červené až do smaragdově zelené, velké kamenné blo-ky se rozpálily do červeného žáru, bloky mramoru hořely jakouhlí, železné pruty ve skladišti se roztavily, přestože nejbližšípožár byl vzdálen více než sto metrů. Požár jakoby explodovalsoučasně na mnoha vzdálených místech uvnitř uzavřených a

171

dlouho neubývaných domů. V témže dni vypukly divokéa rozsáhlé požáry podobného chování i v dalších městech,zejména v City of Holland vzdáleném od Chicaga 280 km, dálev Manistee vzdáleném 480 km, ve Foresteru atd. Tyto ohnivébouře neušetřily ani lesy a prérie celého Středozápadu Ame-riky. Bergier ve své studii Tajemství ohně se tímto divokýmohnivým uragánem zabýval a došel k závěru, že pozorovanývývoj ultrafialových paprsků během požáru svědčí o tom, žev některých místech ohnivé bouře musela teplota překračovatúroveň 10 000°C. Takovou teplotu nelze žádnou chemickouoxidační reakcí dosáhnout. Otázkou je, zda ultrafialové zářenínebylo průvodcem podivné energie vybuzující divoký oheň ane důsledkem vysoké teploty hoření. Požár Chicaga se šířilv jakýchsi zónách připomínající silokřivky magnetického pole,přičemž prostory mezi nimi zůstaly nepoškozeny a divoký oheňje ušetřil. Výsledky systémové analýzy naznačují, že požárChicaga a také několik dalších obdobných událostí nejsouskutečným požárem, ale důsledkem zasažení sprškou nevidi-telné energie fokusované podél silokřivek geomagnetickéhopole. Vysoká hodnota kvantové energie tohoto záření, pochá-zejícího snad ze Slunce, způsobovala místní termolýzuorganických materiálů, které se doslova bleskově rozpadaly najednoduché atomy a vypařovaly s>_ Jistou obdobu můžemenalézt při působení koherentního paprsku laserového děla.Bodová koncentrace obrovské energie vedla ke zmíněnýmvysokým teplotám. Podobné ohnivé bouře zběsilého ohně seodehrály opakovaně v zimních měsících 1904 -1905 na územíBritánie a především Walesu. Běsnící požáry provázelo taképodivné chování lidských davů projevující se vzpourami,nepokoji a náboženským třeštěním. Jiná ohnivá smršť seobjevila v roce 1945 ve španělské Almerii a 6. července 1949 i

172

v portugalském městě Figueria. Gigantická ohnivá bouře serozpoutala v roce 1972 na rašeleništích v okolí Moskvy.Ohnivé víry dosahovaly výšky až 50 m. Je typické, že namístech postižených divokým ohněm byla dodatečně naměřenazvýšená úroveň pronikavé radiace, ale opět nešlo o běžnéradioaktivní záření alfa-, beta-, gama- či neutrony. Použitéměřící přístroje tedy reagovaly na emisi neznámé energie (snadenergie Zero), která nemá typické projevy pronikavého záření.O obdobných zjištěních jsem se již zmínil v souvislosti s pikto-gramy, megalitickými stavbami a podobně. Poměrně časté jsouúdajně ohnivé smrště ve vysokohorských polohách And, ojedi-něle se ohnivá smršť objevila v Tanzanii. Mimozemský původtohoto fenomému potvrzuje pozorování zkušebního pilotaJ. Walkera pilotujícího experimentální raketoplán Bell X-15,které je dokumentováno i na fotografiích. J. Walker se ve výši74 784 m setkal s gigantickou ohnivou bouří, která se rozpadlana několik žhnoucích ohnivých vírů směřujících k zemskémupovrchu. Zdá se, že ohnivé bouře lnou ke zcela určitým místůmzemského povrchu, soudě podle tendence více méně periodic-kého opakování, což asi souvisí s periodami změny intenzity atvaru silokřivek geomagnetického pole, ale také i rozmístěníma intenzitou toku terestrické energie. Při této příležitosti připo-mínám tvrzení starých textů potvrzované E. Caycem o ničivépaprskové energetické zbrani Atlanťanů, využívající interfe-rence sluneční a terestrické energie. Domnívám se, že v pozadídivokých ohnivých bouří je emise energie Zero, provázenátokem vysokofrekvenční a ultrafialové energie, snad i emisemihorké sluneční plazmy. Energie Zero má dipolární charakter apodobně jako tok sluneční plazmy je ovlivňována geomag-netickým polem, což by vysvětlovalo šíření ohnivé bouře podélsilokřivek geomagnetického pole a existenci nepoškozených

173

oblastí mezi nimi. Příčina ale může být i v interferenci slunečnía terestrické energie Zero, jejíž důsledky by byly obdobné. Bezdůkladného vědeckého studia to nelze rozhodnout. Starécivilizace zřejmě tyto problémy znaly a řešily je výstavbougeomantické sítě pokrývající nejen celou Evropu až po Kavkaz,ale také Asii, Afriku a rozsáhlá území obou Amerik. Součástítéto geomantické sítě zřejmě byla seskupení a linie menhirů,dolmeny, kromlechy (Stonehenge), pyramidy a zemní pyrami-dální či kuželovité stavby (Silbury Hill). Dosud nám unikápodstata technologie, podle které byly vybudovány a řízenygeomantické sítě, ale jejich úzký vztah ke sluneční a terestrickéenergii Zero je zřejmě nesporný. Tato energetická síť, vysta-věná asi před 25 000-30 000 lety Danany, byla jednoduchým aefektivním systémem regulace toků energie, jehož technickýprincip byl v běhu času zapomenut. V důsledku ignoracenesčetných dobyvatelů došlo k jeho vážnému narušení a místy ike zničení. Domnívám se, že kdyby byla účinnost geomantickésítě zachována, neměli bychom dnes problémy s divokýmiohnivými uragány a dalším lidstvu nepřátelskými jevy.Geomantická síť pravděpodobně chránila obydlená území před"Ignis e coeli" (nebeským ohněm) přinejmenším stejně účinně,jako naše domovy chrání před ničivými blesky bleskosvody.Divoká energie, jejíž podstatou je především patrně energieZero, způsobuje zřejmě nejen ohnivé bouře a podivné nevy-světlitelné ničivé požáry, ale také je pravděpodobně příčinoudalšího neméně podivného jevu, kterým je spontánní samovzní-cení lidí (SHC = Spontaneous Human Combustion). Souhrnnézpracování známých případů SHC nalezneme u V. Farkase(Nevysvětlitelné náhody), J. Bergiera (Tajemství ohně, Knihanevysvětlitelného), F. Edwardse (Nejzáhadnější ze záhadných),L. Macka (Nevysvětlené záhady), v Magazínu 2000 (1996, č.l)

174

a za přečtení stojí i knihy autorů Kwan Lau (Feng Shui) a R. deLafforesta (Tajemné světy). Značný počet bizarních událostíSHC je zaznamenáván již po dvě století a vědci si s tímtofenoménem neví rady. Sama tajemnost a morbidní tragičnostjevu SHC traumatizuje nejen příbuzné postižených, ale i svěd-ky a vyšetřující osoby. Zároveň přicházejí vtíravé otázkyzůstávající stále bez uspokojivých odpovědí. Ukazuje se, že vestatisticky významném hodnocení má jev SHC přece jenněkolik typických znaků, které by nás mohly dovést k řešení.1. Barva plamene při SHC bývá obvykle modrá až modrobílá,což svědčí o teplotě termolýzy vyšší jak 2 000°C.2. Proces SHC přichází náhle bez sebemenšího varování, jevelmi intenzivní a anomálně rychlý, člověk si většinou zprvuneuvědomuje své spalování, protože není většinou provázenovarovnou bolestí, neboť je vyřazena činnost nervového systé-mu, což se projevuje celkovou ochablostí. Bolest přicházívětšinou jen při napadení periferních orgánů (končetiny).3. Naprostá většina případů SHC bývá zahajována prudkým,takřka explozivním plamenným projevem v oblasti těsně nadpupkem a rozsah poškození tkání je zpočátku velmi ostře vy-mezen, takže připomíná řezy laserovým skalpelem. Plamennýsnop vychází ze vnitřku těla a směřuje ven zhruba podél osykolmé k ose páteře. Leží-li postižený na břiše, dochází k in-tenzivnímu poškození žárem všeho, co leží pod tělem. Leží-lina zádech, dochází pouze k poškození oděvu nad oblastí pupku.4. Ve většině případů dochází v krátké době po uhašení k obno-vení SHC, ale přemístění napadené osoby ji obvykle zachrání.5. Kovové předměty v bližším okolí postižené osoby (dveřníkliky, elektrické vedení, kovové části zásuvek či svítidel)bývají často silně rozpáleny, podobně jako kdybychom jekrátce vložili do mikrovlnné trouby.

175

6. G. Livingstone zjistil, že jev SHC se nejčastěji objevujev čase poruch geomagnetického pole a především v čase maxi-málních výchylek či těsně po nich.7. Obvykle chybí typický pach provázející spalování bílko-vinných substrátů, ale byly popsány i výjimky.8. SHC je jev postihující ve statisticky vyšší významnostiurčité skupiny lidí. Především se jedná o lidi s narušenoupsychikou, staré lidi s omezenou pohyblivostí, lidi vyšinuténásledkem silného stresu a velmi často postihuje opilce.9. Kosti jsou spáleny na prach nebo jsou křehce drobivé,pokud je výjimečně postižena lebka, dochází k jejímu smrštěnína velikost tenisového míčku.10. SHC postihuje i osoby sedící v automobilu, přičemžkaroserie i čalounění jsou obvykle ohněm nepoškozené.Proces SHC postrádá většinu znaků provázejících rychlouoxidaci (hoření). Především chybí výkonný iniciátor hoření,termolýza (tepelný rozklad) je obvykle rychlá a produktem jsouvětšinou jednoduché molekulární sloučeniny (voda, oxiduhličitý, oxidy dusíku atd.). Přesto bylo zaznamenáno několikvýjimek, kdy během SHC došlo k odloučení kapalných roz-kladných produktů, vytavení tkáňového tuku a hustého dýmu,ale takové případy jsou ojedinělé. Provedeme-li bilanci energieprocesu spálení lidského těla obsahujícího značné množstvívody, tak dospějeme k závěru, že běžné spalování těla je silněendotermní, a je nezbytné dodání značného množství vnějšíenergie. Příčinou je především vysoká hodnota výparného teplavody obsažené v tělních tkáních, lymfe, krvi a mozku. Dokona-lého spálení těla v kremačních pecích se dosahuje až po třechhodinách při teplotě asi 2 500°C, nebo po osmi hodináchspalování při 1100°C. Platí ovšem, že spalování je vždy prová-zeno vývojem množství dýmu a sazí, jejichž množství roste

176

s klesající spalovací teplotou. Z kremační pece i při spalovánípři teplotách kolem 2 500°C odcházejí však trvrdé kosti a ty jenutno dodatečně rozemílat. Oproti tomu proces SHC trvádesítky vteřin až po několik minut. Kosti jsou křehké či roz-padlé na prach a působení plamene je ostře ohraničené, takžekončetiny a části trupu bývají nepoškozené. Vysoká teplotaplamene během jevu SHC ukazuje na průběh rozpadu tkání namolekulární úrovni a zdroj energie musí být masivní aintenzivní. Molekulární rozklad postihuje nejen organickésložky tkání, ale také vodu a rozkládá ji na plynný vodík akyslík. Termolýza vody je silně endotermní a bez dodání vnějšíenergie neprobíhá. Tyto rozkladné procesy jsou natolik energe-ticky náročné, že je tuk a další hořlavé tkáňové složky aniteoreticky nemohou pokrýt, stěží více jak z 5-8 %. Sám procestermolýzy tkání a vody se neprojevuje plamenem, ale po-zorované bledě modré až modrobílé plameny náležejí hořícíkyslíkovodíkové směsi vzniklé termolýzou vody. Existujejediné přijatelné vysvětlení příčiny jevu SHC, a tím je zasaženífokusovaným tokem sluneční plazmy či energie Zero, rovněžslunečního původu. Oba zdroje se obvykle vzájemně doprová-zejí a obsahují takovou energii, která při styku s jakoukolivhmotou způsobuje její bleskové tavení či rozklad. Zdroj je tedyv podstatě týž, jako je tomu u popisovaných anomálních požárůa divokých ohnivých bouří. Naprostá většina pozorovanýchpřípadů SHC se projevila rozkladem těla kolem centra na-cházejícího se v okolí pupku. Existuje ale řada případů, byťnepočetných, kdy člověku začne hořet malé ostře vymezenémísto na těle a je těžko uhasitelné, pokud postižený nezměnírychle místo, na kterém dlí. Příčina souvisí pravděpodobně s jižzmíněnou fokusací snopů sluneční energie Zero a někdy i horképlazmy, způsobenou geomagnetickým polem, takže tyto snopy

177

energie se fokusují podél magnetických silokřivek do žhoucíchjehel, obdobných koherentnímu záření laseru. Podle orientač-ních propočtů je taková jehla o průměru několika mikronůschopna v bodu kontaktu vyvolat teplotu na úrovni 5 000 až10 000°C, ale výjimečně i o několik řádů více. Při kontaktus nehořlavými předměty žhavá jehla fokusované energie v nichvypálí úzký kanálek. Je-li tok energie větší, pak dojde i k roz-tavení celého předmětu. Totéž se děje s hořlavými hmotami,které jsou ale natolik zahřátý, že bleskově vzplanou. Jev SHCmá tedy dvě na sebe navazující fáze. V prvé fázi jehla foku-sované sluneční energie způsobí rozklad struktury hmoty av druhé etapě hořlavé složky vzplanou a odhořívají. Je-li tokenergie dostatečně silný, pak k odhořívání ani nemusí dojít,vzhledem k nesrovnatelně rychlejšímu průběhu termolýzyoproti oxidaci (hoření). Pokud postižený změní místo pobytu,mizí i jev SHC, protože se ocitl mimo dosah paprsku fokuso-vané energie. Většina případů SHC, kde termolýza začínáv oblasti břišní krajiny, má zjevně jiný mechanismus působenísouvisející s energetickým systémem těla. Již v souvislosti svýkladem fyziologického působení energie uvolňované v pro-cesu Velkého Díla, jsem se zmínil o hlavních a vedlejšíchcentrech řídících přívod a rozvod energií v lidském těle. StaříArjové tuto energii pojmenovali "prána", Číňané "čchi",Japonci "rei-ki", Tibeťané "rlung" a Babyloňané "ti". V zásadějde vždy o tutéž kosmickou energii představující základnístavební prvek struktury Vesmíru, mající řadu aktivních forem,lišících se kvantovou hodnotou. Tato energie je pravděpodobněidentická s energií Zero, o níž jsem již dříve hovořil podrob-něji. Každý člověk a patrně i každá živá bytost zvířecího světa(možná i rostliny) na tuto energii živě reagují a přijímají jiněkterými skupinami nervových ganglií, které u člověka mají

178

název "čakry". Člověk má sedm základních čaker a řaduvedlejších. Z hlediska příjmů a transformace prány má nejzá-važnější úlohu třetí čakra zvaná "Manipura". Její osa je kolmák myšlené páteřní ose, protíná střed těla přibližně dva prsty nadpupkem. Pouze prvá a sedmá čakra jsou souosé s páteří, alesměřují opačným směrem. První čakra směřuje ke středu Země,sedmá směřuje do sedmé nejvyšší duchovní sféry (metadi-menze) Vesmíru. Zvířata tuto čakru nemají a její přítomnostu člověka je příčinou vzpřímeného postoje lidského těla. Každáčakra představuje jednu vláknovou singularitu přijímací atransformující specifické vláknové kvantum prány (Zero).Čakra se navenek jeví jako vír rotující energie, přičemž směrrotace a rotační vektor je odlišný jednak mezi jednotlivýmičakrami, jednak mezi pohlavími. Například první čakra u žen jelevotočivá a u mužů pravotočivá. Druhá čakra je u ženpravotočivá a u mužů levotočivá. Třetí čakra, která nás v dané•souvislosti nejvíce zajímá, je u žen opět levotočivá a u mužůpravotočivá. Vstup kvant energie je na zadní části těla, výstuppřebytečných kvant j e v přední části těla. Spirální kvanta Zeroterestrického původu mají levotočivý směr rotace, kdežtospirální kvanta Zero pocházející ze Slunce jsou pravotočivá.Proto ženy první a třetí čakrou přijímají terestrickou energiiZero a u mužů je tomu naopak. Celý systém rozvodu energií vlidském těle je velmi citlivě vyladěn a stačí nesrovnalosti vregulaci činnosti čaker a neprůchodnost spojovacích kanálů Idya Pingaly může způsobit přesycení energií a inverzi funkce tékteré čakry. Pokud je snížená průchodnost energetickéhokanálu Idy, obsahuje tělo málo terestrické energie Zero. Pokudje neprůchodný kanál Pingala, má tělo nedostatek slunečníenergie Zero, a dochází tak k vytvoření energetické nerovno-váhy. Jelikož třetí čakra představuje svojí funkcí cosi jako

179

energetickou centrálu těla, pak může vznik nerovnáhy v kraj-ních případech způsobit přesycení energií, popřípadě inverzijejí funkce a v mezní situaci dochází k explozivnímu uvolnění,projevujícímu se jevem SHC. Každý člověk by proto měl znátalespoň základní údaje a návody pro zamezení blokád čaker aneprostupnosti nádí. Většinou jsou příčiny v nevyrovnanémzpůsobu života a onemocnění některých důležitých orgánů.Systém čaker však umožňuje funkci vyššího energetickéhosystému, jímž je každý člověk spojen se svým astrálním tělem.Tímto systémem proudí vyšší forma energie zvaná "kundalíní",mající dvě polární formy "Saktí" a "Sivá". Soustředění formyŠaktí leží v prvé čakře, kdežto v sedmé čakře je soustředěnaforma Sivá. Propojení a rozvod kundalíní (Hadí síly) mezičakrami umožňuje energetický kanál "Sušumná". Aktivacekundalíní a uvolnění Sušumny je hlavním cílem alchymické"transmutace vědomí", o níž jsem se zmínil v předcházejícíkapitole. Domnívám se, že kundalíní je specifickou formouenergie Zero s velmi vysokou kvantovou hodnotou, přičemžnení vyloučena ani jiná forma kvanta. Probuzení kundalínía uvolnění Sušumny, ať se již realizuje cestou alchymickétransmutace vědomí či působením specifických frakcí energieZero, nebo zvlášními způsoby kontemplace podle učení SynůYogy, nebo tantrickými magickými praktikami, vždy jenakonec dosažen v podstatě stejný účinek - probuzení čiobnovení tvořivé božské energie pocházející od Stvořitele ajeho synů Dhyan Chohanů (Elohim). Probuzení Hadí síly, kterélze považovat v podstatě za vyzvednutí lidského vědomí dostavu vědomí bohů, může mít pozitivní i negativní důsledky,protože stejně tak slouží k šíření dobra a lásky, jako k získávánímoci, bohatství a osobních sobeckých výhod. Zde má člověkplnou svobodu volby cíle, ale také plnou odpovědnost za

180

důsledky své volby a svých pozdějších činů. Cestou sobeckéhozískání moci a bohatství se před více než 25 000 lety vydaliAtlanťané-Trigardové a postupně se stali Syny Belialu - SynyZla a Negace. Lidská bytost, která dosáhla tou či jinou cestoustavu vyššího vědomí, bývá někdy v esoterických kniháchoznačována termínem "znovuzrozený" člověk, což znamenáplné pochopení svého údělu a poslání. Každý skutečně"znovuzrozený" člověk má k plné dispozici obrovský zdrojduchovní síly kriyasaktí a současně plnou svobodu volbyzpůsobu jejího použití. Stejně dobře ji může použít k šířeníDobra jako Zla. Za výsledek své volby ale nese, jak již bylořečeno, plnou osobní odpovědnost. Zde leží příčina "páduandělů" a Mistrů, jejichž hřích je důsledkem chybné volby anásledkem opětný "pád do hmoty", provázený změnou karmypo desítky příštích životů. Ti, co dosáhli stavu prozření čiosvícení si musí včas uvědomit svoji plnou odpovědnost zadůsledky svých příštích činů a tomu podřídit své chování irealizaci svého poslání vycházející ze získané duchovní moci.

181

DĚRAVÉ NEBEČI BRÁNY K JINÝM SVĚTŮM ?

Pro moudřeje Slovo,pro učené Číslo,pro dělné Harmonie hmoty,neznalým zbývá hledání Pravdy.

Neznámý Mistr.

Hluboká pravda je výrokem,jehož opakem je rovněž hluboká pravda.

Niels Bohr.

Planeta Země je místem, kde se odehrávají mnohéudálosti, jsoucí ve zjevném rozporu s logikou a současnýmvědeckým poznáním, ke kterému lidstvo zatím dospělo. Narozličných místech Země, někde zřídka, jinde častěji seobjevují lidem podobné bytosti, mající ale mnohé odlišnéznaky, zejména barvu kůže, obří vzrůst, křídla a podobně. Naprvý pohled takové bytosti působí cizokrajným či mimozem-ským dojmem, odmítají naše jídlo, nehovoří žádným zeznámých jazyků pozemských entit, jejich oblečení bývároztodivné, přesto zřejmě náleží k rodině humanoidníchbytostí. Je doloženo velké množství náhlých zmizení lidí, kteříse jakoby rozplynuli před svědky. Ve vzácných případech jsounavráceni a pak popisují náhlé strnuti a pocity blížící se smrti,vždy však je s údivem zjištěno, že jejich osobní čas je jiný, než

182

čas obecný. Dalším podivným jevem je poměrně časté padánírozličných předmětů z nebe, někdy jsou to těla živých imrtvých zvířat, semena, led, různé kapaliny, ale také technickéartefakty neodpovídající danému stavu rozvoje techniky a tech-nologie. Zdánlivě podivné krupobití obřích ledových krup, ryb,žab, ptáků, krabů, mušlí a podobně lze obstojně vysvětlitčinností mohutných vzdušných vírů (tornád, uragánů), kterýmijsou tyto objekty zdviženy z moře či povrchu země spolu s vo-dou, pískem, bahnem a kameny. Silné atmosférické stoupavéproudy vytřídí unesené předměty podle jejich hmotnosti, takženěkde je zaznamenán spad bahna, ledu či písku, jinde padajíživočichové přibližně stejné velikosti a hmotnosti. Takovýprincip třídění hmot proudem plynu není pro pozemskoutechniku nic neznámého a v širokém měřítku se průmyslověvyužívá v pneumatických separátorech, při dopravě sypkýchmateriálů nebo drtí pneumatickými dopravníky. Analogicky lzenalézt vysvětlení původu obřích ledových krup. Byly všakzaznamenány dopady velkých ledových bloků, které pro svojihmotu nemohly v atmosféře vzniknout, a tím méně být dopra-vovány na větší vzdálenosti. Pro ilustraci problému uvádímněkolik případů.

C. Flammarion se zmiňuje o staré zprávě z doby Karla Ve-likého, která popisuje dopad ledového bloku z oblohy na zem,přičemž rozměry bloku po přepočtu měr byly 4,5 x 2 x 3,5 m.V roce 1828 dopadl na zem v indickém Candeishu balvan leduvážící více jak 100 kg. Dne 13. července 1849 v Ord u Roshirespadl z modrého bezmračného nebe ledový blok, mající obvod6 m a hmotnost přibližně 500 kg. V měsíci květnu 1877 byly voblasti Texasu pozabíjeny tisíce ovcí ledopádem velkých kusůledu. 10. listopadu 1950 v noci spadl severně od Devonu déštledových balvanů o hmotnosti větší jak 5 kg, jeden z ledových

balvanů, vážící asi 7 kg, dokonce zabil ovci. 24. listopadu 1950ve Wandsworthu nedaleko Londýna spadl ve večerních hodi-nách z bezmračné oblohy ledový balvan o průměru asi 30 cma prorazil střechu garáže. 30. července 1957 na farmě nedalekoReadingu v Pensylvánii dopadl z bezmračné oblohy ledovýbalvan o hmotnosti přibližně 25 kg a průměru 60 cm. Po čtrná-cti dnech postihl pád ledových balvanů město Gowen City vPensylvánii, přičemž jeden z ledových balvanů prorazil střechudomu číslo 510 v North Third Street. 2. října 1958 proletělledový balvan střechou a stropem domu v Old Bridge v NewJersey, 4. července 1958 byla ledovými balvany bombardovánaLong Beach v Kalifornii, přičemž bylo poškozeno mnohozaparkovaných aut. Jeden z ledových bloků měl délku asi 2 m aledopád přišel opět znenadání z bezmračného nebe. Tyto pádyledových balvanů mají pravděpodobně výhradně kosmickýpůvod. Zřejmě je oprávněné považovat je za ledové meteorityči části ledových komet. Problém nastává, když se snažímevysvětlit jejich původ. Ty z ledových balvanů, které během táníuvolňují čpavé plyny, nejčastěji amoniak, přičemž po roztánizůstane pozorovatelné množství kometárních prachovýchčástic, mají jistojistě kometami původ. Původ většiny ledopádůpravděpodobně souvisí s periodickým přiblížením desáté pla-nety Nimiru, o níž hovořím ve svých knihách Světlo z dávnýchvěků a Bohové a apokalypsy. Nimiru za sebou táhne obrovskouledovou vlečku, která představuje část zmrzlé vody pozem-ských, venušských a marsovských moří. Z této vlečky sepostupem času část ledu odděluje a krouží jako drobné ledovésatelity kolem Země. Časem ztrácejí svoji rychlost a končípádem na zemský povrch. Toto vysvětlení je v souladu s nálezyživočichů v těchto blocích zamrzlých. Bohužel u žádnéhoz takových nálezů nebylo použito metody stanovení stáří,

184

například radiokarbonovou metodou. J. Bergier v knize Víza najinou Zemi předkládá teorii původu ledu a jiných předmětůpadajících na Zemi. Domnívá se, že tyto nežádoucí a častovelmi nebezpečné deště pocházejí z jiné dimenze a na Zemi sedostávají více či méně náhodně při občasném pootevřeníprůchodů mezi naší a sousední dimenzí. Domnívám se, žeBergierova teorie má své opodstatnění a může vysvětlitpřinejmenším část podivných dešťů. V předcházejících kapi-tolách jsem se zmínil o existenci paralelních časoprostorů(dimenzí). Podle Kabaly jedna ze sedmi paralelních dimenzíjménem Erez je obydlena lidstvem téhož původu jakopozemské lidstvo a lze tedy předpokládat, že na Erezu budouexistovat i životní podmínky podobné tomu, co je na Zemi.Původ ledových balvanů tedy může být připsán jednak Nimiru,jednak paralelní dimenzi Erezu. Existují zřejmě místa, kde sehranice mezi naší dimenzí Adamah a dimenzí Erez (nebo jinoudimenzí) víceméně periodicky otevírají a jsou pak průchodnánejen pro hmotné lidské bytosti, ale i pro rozličné artefakty.I.T. Sanderson vytvořil soupis takových normálních míst, proněž je obvykle používán Lovecraftův termín "portae inductae"(zavedené brány), kterými člověk i jiné bytosti včetně hmot-ných předmětů mohou procházet z jedné dimenze do druhé abez vážnějších problémů překračovat jejich jinak nepřeko-natelné hranice. R. Graves a řada dalších badatelů tvrdí, žeportae inductae existují na velkém počtu míst Země, alevětšinou pouze dočasně, kdežto stabilních vstupů je jen malémnožství. Portae inductae se vyskytují v těchto lokalitách:Delfy (Řecko), Velikonoční ostrov, Magnetic Hill u Monctonu(New Brunswick v Kanadě), Vortex Hill u Bregenu, ostrovBrenat, Chimney Rock (severní Karolina), Sussex, údolíMississippi a Ohia, Bahia Blanca (Argentina), Bretaň, masiv

185

Bukantanu v poušti Kyzylkum, oblast Pavlodaru na Irtyši, okolíobou zemských pólů, pohoří Untersberg v severní částiBerchtesgadenských Alp, Mount Shasta v severní Kalifornii,hora Gavey u Rio de Janeira a na řadě míst v Tibetu. Velkouaktivitu portae inductae zaznamenávají početní pozorovatelépředevším v oblasti Bermudského trojúhelníku, Visayanského(Filipínského) moře mezi Filipínami a Marianami, dále v obla-sti Ďáblova moře mezi Mariánským příkopem a Okinawou, alei v Siamském a Omanském zálivu. Na pevnině jsou projevyportae inductae časté v Nevadě, Arizoně, Novém Mexiku,západním Atlasu až po alžírskou Saharu, New Foundlandu,severním Pákistánu a v "bambusovém trojúhelníku", v prostoručínského S'čuanu. Pro tyto oblasti je typické periodickékolísání intenzity elektromagnetického a gravitačního pole vzávislosti na postavení Slunce a Měsíce. V době maximálníchvýkyvů polí dochází také ke zvýšení četnosti havárií letadel a kdopravním nehodám na silnicích. Zmíněné portae inductae jsouv dobré shodě s Wheeler-Einsteinovou teorií existence děr v to-pologických Riemannových rovinách, které by měly umožnitrelativně snadný přístup kdekoliv a kamkoliv. Tyto zavedenébrány či dveře k jiným světům je možno identifikovat nejen dlevýskytu četných poruch elektromagnetického a gravitačníhopole, ale i podle anomálií optických a elektrických jevů reálnéfyzikální podstaty, které lidé vnímají jako rozličné fantómovéjevy, přízraky a děje holografické podoby. Pravděpodobně jsouportae inductae prostupné pro část elektromagnetické energie(mikrovlny, fotony), ale ne již pro zvukové vlny. To by vysvět-lovalo pozorování plovoucích lodí bez kýlové brázdy a letadelletících nehlučně. Uvedu nyní několik případů takovýchpozorování. 27. února 1935 kolem 22 hodiny místního časubylo několik set lidí bavících se na floridské pláži svědky

186

podivné události. Stříbřité letadlo neobvyklé konstrukce a bezobvyklých poznávacích značek, mající na koncích křídel červe-ná a zelená poziční světla, zmizelo zcela nehlučně pod hladinoumoře asi 300 m od pláže, kde hloubka moře nedosahovala ani10 m. Nejen let, ale také pád letadla do moře byl zcelanehlučný a ani nevystříkl obvyklý nárazový gejzír vody v místěpádu. Podobnou událost pozorovala na podzim 1976 posádkalodi Queen Elizabeth. Malé letadlo letící ve výši asi 200 m, sesneslo cca 70 m od lodi a náhle zcela bezhlučně zmizelo podhladinou a opět nevystříkl nárazový gejzír. Obdobnou událostpopisuje R. de la Parra, který se svými dvěma přáteli vyplul najachtě Spielkamrad kolem mysu Lookout na moře. Náhle seprudce zhoršilo počasí a současně se na obzoru objevil velkýtanker plující vysokou rychlostí přímo na jachtu. Nehlučně seblížící tanker měl jasně viditelná poziční světla a bylo zřejmé,že srážce nelze již žádným manévrem jachty zabránit.Vyděšená posádka odečítající poslední okamžiky života alezpozorovala, že tanker je bezhlučně minul a bylo vidět jehovzdalující se záď, přičemž chyběl zpěněný kýlový pruh vody,takže se tanker jevil spíše jako vznášedlo. Vzhledem ke špat-nému počasí nelze tento jej považovat za fátu morganu, protožek ní dochází pouze za ustáleného počasí. Jediné vysvětleníspočívá v tom, že posádka jachty pozorovala náhle vytvořenouportae inductae, obraz plující lodi v jiné dimenzi. Americkýfyzik Ed Snedeker se delší dobu zabýval výzkumem událostíodehrávajících se v oblasti Bermudského trojúhelníku a postup-ně se dobral názoru, za za jistých fyzikálně determinovanýchpodmínek lze slyšet hlasy lidí, kteří se shodou okolností dostalido paralelní dimenze díky periodicky se otevírající portaeinductae. S jedním z nich, který údajně zmizel v roce 1945 jakopilot RAF při hlídkovém letu navázal kontakt až v roce 1969.

187

To by znamenalo, že existují podmínky pro proniknutí izvukových vln. Snedeker došel k přesvědčení, že v této oblastise periodicky vytváří cosi jako tunel, který spojuje naší Zemi sjednou z paralelních dimenzí. Ch. Berlitz tvrdí v podstatě totéža doplňuje konstatování existence portae inductae na řadědalších míst Země, kterým říká "uzlové body". V podstatěo tomtéž hovoří i J. Bergier ve své knize Víza na jinou zemi.S tvrzením Snedekera se v zásadě shoduje i 1. Sanderson, kterýsi povšiml podivných magnetických bouří odehrávajících sev těchto uzlových bodech, nemajících přijatelné vysvětlení.Magnetické bouře bývají provázeny i poruchami gravitačníhopole a pak v uzlových bodech mizí lidé, letadla, lodi a dalšíobjekty, protože zde došlo k vytvoření přechodu mezidimenzemi. Ve smyslu toho, čím jsem se zabýval v předchá-zejících kapitolách, je v pozadí událostí periodický výšlehterestrické energie Zero, který způsobí vznik rozsáhlé singu-larity, jejímž důsledkem je rotující gravitační pole, propojujícíparalelní dimenze jako přechodový tunel-portae inductae.V případě, zeje singularita málo intenzivní, ale stálá, vytvoří seefekt zmíněný jako Oregonský vír v lokalitě asi 50 km odGrantový soutěsky, nebo další v lokalitě Siskiyou Mountains ana dalších místech Colorada. Výjimkou je singularita vyskytu-jící se mezi Saň Franciscem a Santa Cruz, které dává vznik taksilnému gravitačnímu víru, že dochází k anomálním optickýmjevům. Podle polarity singularity směřuje vektor gravitačníhovíru do nitra Země (Oregonský vír), nebo naopak do kosmu(gravitační vír u Chanctonburského kruhu v Anglii). O existen-ci trvale prostupných portae inductae věděly i dávné civilizacea toto vědění převzali například tibetští mniši. Jde o několikvstupů do paralení dimenze, v níž existuje bájná Shan-ba Lá,jak jsem zmínil v knize Bohové a apokalypsy. Takovými portae

188

inductae k nám přicházejí humanoidní bytosti více méně lidempodobné, nebo i tvorové zjevně nepatřící na Zemi. O jednétakové staré události se zmiňuje kronika kláštera Woolpit uanglického Suffolku. Záznam události z roku 1154 tvrdí, že nastarém pohřebišti "Wolfpittes" se z ničeho nic objevily dvěděti, chlapec a dívka. Jejich pokožka byla zeleně zbarvená,měly mandlový tvar očí a oblečeny byly do šatů z neznámélátky neobvyklého střihu. Hovořily podivným, na Zemineznámým jazykem, odmítaly chléb i běžnou sedlačkou stravua jedly pouze zelené fazole. Chlapec brzy zemřel a děvčepostupně přivyklo pozemské stravě a ztratilo zelené zbarveníkůže. Když se naučila jazyku, vyprávěla, že se svým bratrempřišly ze země, v níž nesvítilo slunce a vše mělo zelenou barvu.Při hře s bratrem vstoupily do jedné z četných jeskyní a tamuslyšely nejprve vyzvánění zvonů a poté vyšly do krajiny, v nížbyly nalezeny. Podobná událost se vztahuje také k vesniciBanjos ve Španělsku a měla se zde odehrát v roce 1887, aleneexistuje o ní žádná dokumentace. Zpráv o příchodu podivněse chovajících cizokrajně oblečených lidí je více, ale opětnejsou uspokojivě dokumentovány. Byla zmíněna i pozorovánívýskytu humanoidů, jako například 12. listopadu 1966 v západ-ní Virginii v okolí Point Pleasant, která se odehrála v přítom-nosti nejméně sta očitých svědků. Objevil se humanoid vysokýasi 2 m podobající se robustnímu muži s hnědou barvou kůže.Na zádech měl dvě složená kožovitá křídla podobná křídlůmnetopýrů, která měla za letu rozpětí asi 3 m. J.A. Keel, kterýtuto událost zaznamenal a studoval, měl výpověď několikasvědků o tom, že bytost s velkýma rudýma očima startovalak letu kolmo bez mávnutí křídel, což nasvědčuje používáníneznámého technického zařízení, umožňujícího poměrně ry-chlý let, protože bytost bez obtíží stačila sledovat automobil

189

řízený R. Scarberrym, jedoucím rychlostí kolem 150 km zahodinu. Přímému kontaktu s lidmi se tato bytost vyhýbala, ikdyž se často objevovala v okolí měst Mason, Lincoln, Logan,Kanawak a Nicholas Counties, počínaje létem 1966. 4. pro-since 1966 se tato bytost objevila také v okolí letiště Gallipolisv Ohiu a odlétala ve směru toku řeky Ohio rychlostí odha-dovanou vysoko nad 100 km za hodinu. V následujícím roce sehumanoid vyskytoval stále řidčeji a posléze úplně zmizel. V ar-chivech byly objeveny záznamy o pozorování téhož druhuhumanoida již během 19. století, zejména pak v letech 1877 až1880, a to zejména v oblasti Long Islandu. Ještě v roce 1948byl pozorován i ve státě Washington. Nešlo však jen o pozo-rování výskytu humanoidních bytostí, ale objevovala se iroztodivná zvířata na Zemi neznámá. V roce 1883 se v západníVirginii a v Ontariu objevilo podivné zvíře připomínajícíokřídlenou kočku. V témže roce v oblasti australského městaAdelaide bylo nalezeno podivné uhynulé zvíře podobající sepraseti s ocasem langusty. V dubnu 1996 se stalo Portoricoobětí invaze podivných zvířat pojmenovaných místními obyva-teli jako "chupa cabra", což v překladu znamená kozu sajícíkrev, či kozu-upíra. Jsou to noční zvířata, přes den se ukrývají-cí v hlubokých jeskyních, podobají se klokanům a podobnýmhopkavým způsobem se i pohybují. Mají velké červené oči,netopýří uši a pár kožovitých křídel o rozpětí kolem tří metrů.Kůže má namodralou barvu, přední tříprsté tlapy jsou zakrněléa hřbet nese ro ho vitý hřebenový útvar. Připomínají cosi mezinetopýrem, klokanem a druhohorním létajícím ještěrem ptero-daktylem. Specializují se na vysávání krve zvířat, zejména koz,dobytka a drůbeže. Delší dobu byla občas pozorována i vjiných státech, zejména v Portoriku, Salvadoru, Kostarice,Guatemale, Amazonu, Mexiku a na jihu USA. Do kategorie

190

podivných zvířat patří i tvor, o kterém zaznamenal MarekBydžovský z Florentina v roce 1531 (J. Svoboda) zprávu,popisující chycené zvíře silně připomínající mýtická lidozvířatastarého Egypta. Tvor měl lidskou hlavu s malou bradkou,kohoutí hřeben, místo rukou lví tlapy, nohy jako spáry orla ažlutohnědě zbarvený ocas psa. Tato chiméra byla lapena napanství salesburského biskupa v Hantburských lesích. Chycenýtvor odmítal potravu, a tak patrně hladem posel. J. A. Keeldokumentuje výskyt podivných tvorů na území USA v období1954 - 1969, jejichž nepozemský původ byl nesporný. Většinaz těchto tvorů byla podobná lidem, nebo měla výraznéhumanoidní znaky. Celkem byl zaznamenán výskyt 44 bytostí,o nichž soudí, že pocházejí z jiné dimenze. Tak jako bytosti zjiných dimenzí se hrou náhod a přírodních sil ocitají na Zemi,jsou lidé pohlcováni jinou dimenzí bez možnosti návratu.Pokud se výjimečně návrat podaří, je vždy zjištěn časovýposun nedobrovolného cestovatele oproti pozemskému času.Uvedu několik příkladů.

V květnu 1968 jeli manželé Vidalovi svým autem doměsta Bahia Blanca v Argentině. Cestou vjeli do husté mlhy,jejíž výskyt je zcela anomální a krátce nato ztratili vědomí.Když se probrali, jejich hodinky stály, povrch karoserie vozubyl značně poškozen a auto stálo na neznámé silnici. V nej-bližší vesnici ke svému úžasu zjistili, že od jejich mdlobyuplynuly již dva dny a že jsou v Mexiku, tedy několik tisíckilometrů od svého domova. Podobný případ byl zaznamenánjiž 25. října 1593, kdy ze svého strážního stanoviště předpalácem guvernéra v Manile na Filipínách zmizel španělskývoják Gil Perez a po 24 hodinách se objevil v Mexiku. V srpnu1966 během jízdy ulicemi Filadelfie zmizel spolu se svýmvozem policista Ch. Archey. Krátce nato se ocitá za volantem

191

svého jedoucího vozu v Pennsauken v New Jersey a v pocho-pitelném úleku havaruje. Ze své eskapády si nic nepamatoval.22. srpna 1967 šel B. Buř kaň v plavkách z pláže v AsburyParku v New Jersey zaplatit parkovné za svůj vůz na blízképarkoviště a během cesty zmizel, aby se objevil 24. října 1967v Newarku na zastávce autobusu. Byl oblečen do cizích šatů aopět si nic nepamatoval. Jiný případ se odehrál 25. ledna 1977ve vojenské základně v Chile, kde před zraky svých šestipodřízených náhle zmizel desátník A. Valdes. Objevil se asi za15 minut, měl ale pětidenní vousy a kalendář jeho hodinekukazoval rovněž čas o pět dnů posunutý. 15. července 1977 v11.30 místního času startoval v Madrasu k letu do Neklúruletoun pilotovaný S. Griffinem. Po desetiminutovém letu seletadlo zřítilo, ale pilot zmizel, jeho pozůstatky nebylynalezeny v troskách letounu a svědci havárie nepozorovali jehoseskok padákem. Celá událost má velmi udivující zakončení,které popisuje dr. W. Garrich ve svých "Pamětech". Tvrdí, že18. července 1898 se s přáteli procházel po pláži v Madrasu,když se z ničeho nic na pláž snesl člověk na padáku. Tvrdil, žeje S. Griffin a je pilotem letecké dopravní společnosti z Madra-su. Byl všemi považován za blázna, protože v té době žádnápodobná společnost v Madrasu neexistovala. Mimochodemprvý úspěšný let letadla s benzinovým motorem uskutečnilibratří Wrightové až roku 1903. Griffin tvrdil, že byl neznámousilou vytržen z kabiny letadla a dostal se do jiného času.Podobný případ se odehrál 24. srpna 1967 v Bavorsku. KapitánW. Fuchs pilotoval stíhací letoun F 104 Starfighter na pravi-delném cvičném letu. Ve výši šesti kilometrů vysadil motor,proto se pilot musel v 14.03 katapultovat a několik minut poténeřízený stroj havaroval v polích mezi obcemi Laupheim aSchwendi, ale pilot nesený padákem náhle zmizel. V 19.15

192

téhož dne přistál W. Fuchs s padákem nedaleko Langenthaluu Bernu ve Švýcarsku. Dopadl na zem tedy o několik stovekkilometrů dále než měl a sestup padákem trval pět hodin. Pilotsi nic nepamatoval, protože během katapultáže ztratil vědomí.Sedačka, s níž byl katapultován, nebyla nikdy nalezena. Tytopříklady dosvědčují, že portae inductae existují a spolehlivě"pracují" i v oblacích, ale neméně účinné jsou i na zemi, jak otom vypovídá následující událost. 1. ledna 1969 vyhlížel sedlákH. Fridrich mlékařský vůz, který měl odvézt připravené čerstvěnadojené mléko. Byl jasný slunný den, silnice vzdálená asi300 m byla přehledná po celé své délce. Ve směru do Hoch-heimu u Wiesbadenu uviděl přijíždět červený sportovníautomobil řízený studentem R. Naalem. Náhle vůz s řidičemzmizel jako pára. Po 2-3 minutách jel po silnici ve stejnémsměru zelený dodávkový vůz a zmizel náhle na témže místějako červený sporťák. Po několika minutách se v protisměruobjevil černý nákladní vůz vezoucí odpadky a na stejném místěrovněž zmizel, stejně jako cyklista Wagner jedoucí za ním nakole. Uplynulo přibližně 15 minut, načež se ozval zvuk motorua naráz se objevil červený sportovní automobil, po něm zelenádodávka, po ní černý náklaďák a nakonec i cyklista. Intervalyzjevování přibližně odpovídaly intervalům, v jakých mizeli.Později účastníci této události udávali nepopsatelný pocitsevření hrudníku v oblasti srdce, který považovali za počáteksmrti. Celý děj ztráty vědomí nemohl trvat více jak 2-3 vteřiny,protože žádné z aut nehavarovalo, ani cyklista nespadl z kola,přesto H. Fridrich tvrdí, že doba zmizení trvala asi 15 minut.Vstup do paralelní dimenze zažilo 15. května 1992 280 cestu-jících letících obřím dopravním Boeingem z Frankfurtu doNew Yorku. Případ byl dokumentován norským novinářemD. Gullwagem, který byl jedním z cestujících. Ještě nad

193

Evropou usnul, probudil se po sedmi hodinách, krátce předpřistáním na Kennedyho letišti. Poobědval a během předáváníjídelní misky letušce se mu náhle zatmělo před očima a cítil, žeztrácí vědomí. Když se probral k vědomí, byl palubní čas 7.30a 25 vteřin. V bezvědomí nebyl zřejmě dlouho, protože v ruceještě stále držel kelímek s minerálkou a ani ji nerozlil. Obdobnépříznaky postihly většinu cestujících a docházelo k panice. Ti,co zůstali při vědomí, především posádka, projevovali značnounervozitu. Po nějakém čase se Gullwag setkal se známou, jenžpracovala jako dispečerka na Kennedyho letišti a zeptal se j í napozadí této události. Dověděl se, že během přistávacíhomanévru Boeing zmizel z obrazovky radaru i opticky na dobuasi 15 minut a ani později to nikdo nedokázal objasnit, protožeopakované zkoušky potvrdily naprostou spolehlivost přístrojů.Je zřejmé, že Boeing prošel portae inductiae a asi 15 minut sepohyboval mimo naší dimenzi, posuzováno z hlediska plynutípozemského času. V letadle ovšem plynul čas jinak a většinacestujících odhadla dobu trvání jevu na 2-3 vteřiny. Zcelaanalogický případ se objevil počátkem 50. let v téže oblasti.Vyšetřující komise se rovněž nedobrala vysvětlení příčin. Jeznámo zmizení letadel, lodí i lidí, po nichž nezůstala sebemenšístopa. V červnu 1872 před zraky desítek lidí zmizel říční parníkIron Mountain (60 m délky, 10 m šířky) krátce po vyplutí zVickburgu s nákladem bavlny pro Pittsburgh. S parníkemzmizelo rovněž 55 cestujících. Nebyla nalezena jediná troska,jediné lidské tělo. 26. července 1909 zmizel nový parníkWaratah na cestě z Durbanu do Indie a opět beze stop. 4. bře-zna 1918 se ztratila nákladní loď Cyclop i s nákladem obilí nacestě do Hamptonu ve Virginii. Spolu s ní zmizelo 88 členůposádky. Zůstala po něm jediná stopa - pomalu se rozplývajícípruh tmavého kouře severně od Barbadosu. 14. listopadu 1918

194

zmizela opět beze stop na klidném moři dánská školní loďKobenhawen s posádkou a 50 námořními kadety. O dalšíchpřípadech tohoto druhu existuje početná literatura (J. Bílek,F. Edwards, Ch. Forth, W. Langbein a další). Nejznámější jezáhadné zmizení pěti bombardérů v prosinci 1944 na traseUSA-Italie. Z USA vystartovalo sedm letounů za krásné jasnénoci a přibližně 500 km od Bermud se dostaly do tak silnýchvzdušných vírů, že dva z letounů byly poškozeny a vrátily sena letiště na Bermudách, ostatní beze stopy zmizely, anižvyslaly jediný signál SOS. Kapitánem jednoho z navrátivšíchse letounů byl D. Stern a ten si otřesný zážitek zopakovalv roce 1949 při letu z Floridy do Nassau za krásného slunnéhodne. 5. prosince 1945 zmizelo pět torpedonosných letounůAvenger a průzkumný letoun Martin PBM-3-Mariner, majícíregistrační číslo 49. Okolnosti provázející zmizení Avengerů,ale i řady dalších případů z 50. a 60. let mají některé společnérysy, které naznačují možnou příčinu těchto podivnýchudálostí.1. Prostor obklopující letoun se náhle mění, ztratí se obrazkrajiny či moře pod letounem, zmizí i nebe a Slunce, prostorvůkol se stává podivně neurčitý až neskutečný.2. Palubní přístroje udávají nesmyslné údaje a nakonec zcelavysazují (radiokompas, radiové spojení, rychloměr, výškoměr),kompas vypovídá službu a točí se dokola, jelikož se ztratilyorientační body, piloti ztrácejí orientaci.3. Pozemní radarové základny mají s letouny po dlouhou doburadarový kontakt, i když již není optický kontakt a nedaří senavázat radiové spojení. Pozemní radiostanici se daří zachytitútržky rozhovorů pilotů, které ale nedávají smysl.4. Čas pozemních stanic a Avengerů se od jistého okamžikuzačíná rozdvojovat a plyne odlišnou rychlostí. Operátor na

195

letišti Fort Lauderdale zachytil naposled volací znakyAvengerů krátce po 21 hodině, tedy ještě jednu hodinu pozem-ského času poté, co již letouny musely být naprosto bez kapkypohonných hmot. Podobné situace nastaly i u několika dalšíchpřípadů.Podivně vyznívá i poslední zachycený radiový pokyn veliteleletky Avengerů, poručíka Taylora, který nařizuje: "Neleťte zamnou, vypadají jako z jiného světa". Po Avengerech aMartinech následuje dlouhá řada nevysvětlitelným způsobemzmizelých letounů. V červenci 1947 mizí C-54 Skymaster,30. ledna 1948 Star Tiger společnosti BSAA, v březnu 1948AI Snidar, v prosinci 1948 Douglas DC-3, 17. ledna 1949 StarAriel a další a další. Výčet zmizelých letadel podává J. Bílek,F. Edwards, V. Patrovský a další. Pro všechny případy záhad-ných zmizení platí totéž - nikdy se nenalezla jediná troska,mrtvé tělo či cokoliv, co mělo souvislost se zmizelými stroji.Zmizení je tak dokonalé, že pouze přechod do paralelnídimenze je přijatelným vysvětlením a současně vysvětluje ipozorované průvodní jevy. Zmizení letadel i lodí obvykle není.,náhlé, ale předchází mu příchod podivné mlhy či neobvykletvarovaného kompaktního mraku, majícího často žlutou ažzelenou barvu. Příchod tohoto fenoménu má krátce natodůsledek vyřazení radiokompasu, radiového spojení a činnostivšech elektronických přístrojů. Pásy světélkující mlhy čibarevně světélkující mrak představují pravděpodobně anomálnístrukturu prostoru, vznikající v okolí gravitačního víruvyvolaného vláknovou singularitou obklopující kvanta teres-trické energie Zero, vyzařované z hlubin Země podél systémůhluboko sahajících geologických zlomů. Existenci silnéhoanomálního gravitačního pole zmiňuje několik svědků. Kapitánremorkéru Good News D. Henri v roce 1966 odtahoval

196

poškozenou loď na laně z Portorica do Fort Lauderdale. V po-ledne za bezmračného dne byly obě lodi náhle obklopenymlhou, moře začalo silně pěnit a střelka kompasu se točiladokola. Motor pracoval na plný výkon, přesto se lodi z mlhyvymaňovaly velmi pomalu, protože jakási síla je táhla dovnitřku mlžného pásu. Podobnou příhodu zažila posádka lodiYamacraw patřící americké pobřežní stráži v oblasti Sarga-sového moře o půl druhé hodině v noci. Před lodí se vytvořilamlžná opona odrážející radarové paprsky a světlo propouštělapouze do hloubi několika metrů. Když loď vplula do mlhy,prudce klesla teplota a vlhkost vzduchu, motor začal ztrácetobrátky a posádku začaly obtěžovat fyziologické obtížerůzného druhu, jako bolest a škrábání v krku, slzotok, bušenísrdce a stále obtížnější dýchání. Obtíže zmizely a motor ipřístroje plnily opět normálně svou funkci v okamžiku, kdy loďvyplula z pásma mlhy. Obdobné potíže postihly i letadla, kteráse dostala do styku s podivnými, nejčastěji žlutě či zeleněsvětélkujícími mraky. Obvykle vysadily přístroje a následně imotory a letadla se stávala neříditelným objektem. Podobnýpřípad se odehrál v červnu roku 1975 během letu BeechcraftuE-99 z Guatemaly do Key Westu na Floridě. Motory opět lehcenaskočily a přístroje plně obnovily funkci v okamžiku, kdyletadlo opustilo oblast žluté mlhy. Pásmo žluté mlhy způsobilov roce 1968, že letadlo letící z Nassau do Palm Beach naFloridě bylo gravitačním vírem přinuceno k letu opačnýmsměrem, přičemž opět vypověděly službu palubní přístroje aradiové spojení. Podobných událostí se odehrálo mnoho(J. Bílek). Všechny popsané jevy a události teorie gravitačníhovíru vysvětluje velmi uspokojivě, třebaže změny v chovánímoře a ovzduší (pěnění, mlhy či mraky aj.) neumíme zatímuspokojivě vysvětlit, přes jejich evidentní souvislost s gravi-

197

tačním vírem. Pravděpodobně dochází ve vymezené oblasti krozkmitání časoprostoru a k prolínám naší dimenze do dimenzeparalelní, jak to bylo pozorováno při experimentech v rámcitajných amerických projektů Montauk a Phoenix. Výkladu ano-málií chování prostoru jako důsledku vzniku gravitačního vírunahrává následující událost. 4. prosince roku 1970 za jasnéhodne letěl pilot B. Germon spolu se svým otcem v BeechcraftuBonanza z ostrova Andros do Miami. Po dosažení předepsanéletové hladiny spatřili oba piloti podivný zelenavě světélkujícímrak vřetenového tvaru, vystupující z mořské hladiny takvelkou rychlostí, že se letadlu nedařil únik. Když mrak obklopilletadlo, vtáhl jej do svého středu, jímž procházel úzký tunel,jehož ústí bylo v nedohlednu. Podivná síla nutila letadlo letěttunelem a přes všechny pokusy vymanit se z mraku s použitímnejvyššího dosažitelného výkonu motoru se stalo hříčkoutajemných sil. Stěny tunelu tvořily rotující pásy stříbřité hmotya kdykoliv se křídla stěny tohoto tunelu dotkla, dostávalo seletadlo do beztížného stavu. Všechny elektronické přístrojevypověděly službu, podobně i kompas a vysílačka. Po čase,který oba piloti nedokázali odhadnout pro ztrátu vjemu tokučasu, letadlo z tunelu vyletělo, přístroje opět bezchybněpracovaly a letadlo bez problémů přistálo v Miami. Po přistánínásledovalo udivující zjištění, že doba letu byla asi o 33 % časukratší než obvykle a motor spotřeboval pouze 106 litrů letec-kého paliva, místo obvyklých 152 litrů. Pozorný čtenář si jistězapamatoval, že právě v oblasti mezi Bimini a Androsem mápodle E. Cayce na mořském dně spočívat dosud funkčnícentrála energie, periodicky vysílající do kosmu proud energievrill. Je škoda, že oba piloti nezaznamenali místo, kde z mořevystupoval zmíněný vřetenovitý mrak, aby bylo možno pro-zkoumat mořské dno. Kdesi v těchto místech již archeologové

198

jakousi podivnou kopulovitou stavbu údajně nalezli, ovšembližší informace nejsou k dispozici. Domnívám se, že tentoojedinělý zážitek obou Gernonů je skvělou názornou ukázkoufunkce atlantské energetické centrály měnící energii Zero,proudící z hlubinných zlomů ve spirální kvanta vrillu. Vrill, čitransformovaná terestrická energie Zero, tvořená spirálnímikvanty vytváří v prostoru rotující tunelovitou singularituobalenou rotujícím gravitačním vírem, sahajícím patrně velmidaleko do kosmického prostoru. Tímto tunelem letělo letadlootce a syna Germonů. Patrně však podmořská centrála vysílápouze krátké pulzy energie, což oba piloty zachránilo před"vymetením" do kosmického prostoru. Gravitační vír patrněstojí za vznikem podivných světélkujících mraků a zřejmě je izdrojem tahových sil, jejichž působení popsali někteří svědci vuvedených případech. Je nesporné, že je na místě provedenírozsáhlého podmořského výzkumu s uplatněním odborníků varcheologii i fyzice. Na mořském dnu však může být víceaktivních centrál vyzařování energie vrill a jejich působenímvznikají ony tajemné události, o nichž jsem se zmínil. Tytocentrály nemusí být ani dílem rozumných bytostí, ale může jít opřírodní fenomény projevující se zejména na křižovatkáchhlubinných geologických zlomových pásem, kterými vyzařujína povrch z hlubinných zdrojů chaotické toky netransformo-vané terestrické energie Zero. Chaos v chování toků vyplýváz toho, že vláknová kvanta Zero nejsou stabilizována a tímumožňují vznik chaotických gravitačních vírů obalujících"divoké" vláknité singularity prostoru. Chaotické chování tako-vých gravitačních vírů vede k rozkmitání hranic časoprostorů ak vytváření přechodových tunelů i na neočekávaných místech.Většina těchto chaotických gravitačních vírů je poměrně slabáa nevytváří dostatečně stabilní přechodové tunely (portae

199

inductae), nebo způsobí pouze rozkolísání časoprostorovýchhranic. Jestliže ale v důsledku zvýšené sluneční činnosti dojdek interferenci sluneční a terestrické energie Zero, mohou býtvýsledky velmi vážné. Nebezpečí anomálního chování prostorusilně vzrůstá v takové situaci zejména v oblastech křížících sehlubinných zlomů a zřejmě není náhodou, že většina z dvanáctiSandersonových "kritických zón" leží právě nad rozsáhlýmizlomovými systémy zemské kůry. Zmíním se o některých po-divných případech dodnes nevyjasněných, které lze přijatelněvysvětlit pouze výše uvedeným mechanizmem.

Před třinácti lety vzrušil svět případ tragické událostispojené s letem civilního letadla Boeing 747 korejské leteckéspolečnosti Korean Air Lines (KAL), pravidelné linky 007 natrase Anchorage-Soul, letovou trasou R 20 nad mezinárodnímivodami severního Pacifiku v noci l.září 1983. Letoun mělzkušenou posádku a kapitánem letadla byl Chun Byubgen,který byl pilotem majícím nejvyšší kvalifikaci. Letoun byl vy-baven prvotřídní moderní navigační technikou, a přesto došlopo krátkém čase od startu k odbočení z letové trasy o 660 kmpo dobu pěti hodin, během nichž se Boeing dostal hluboko dovzdušného prostoru tehdejšího SSSR a dále směřoval k neju-tajovanější oblasti raketové protivzdušné obrany. Od okamžikuodbočení z letové trasy se nepodařilo ani letové kontrolev Anchorage ani v Soulu navázat radiový kontakt, až dookamžiku havárie. Již tato okolnost naznačuje, že se Boeingpohyboval na hranici paralelní dimenze, jíž radiové vlny jižnepronikají. Bez odezvy zůstalo i opakované důrazné varovánídvou přepadových stíhačů SU-15, vyslaných vstříc Boeingu.Silueta letounu ve tmě byla nejasná a zřejmě k tomu přispělo išpatné počasí, které mohlo být doprovodným jevem chao-tického rozkolísání hranic časoprostorů. Po čase jedna ze

200

stíhaček, pilotovaná plukovníkem G. Osipovičem, na rozkazvelení odpálila dvě samonaváděcí rakety vzduch-vzduch a pilotzaznamenal i jejich pozdější exploze. Nebyl ale svědkemzásahu. Z vlastní zkušenosti odhadoval, že jedna z raketnejspíše odervala křídlo Boeingu, takže jeho pád nutně muselbezprostředně následovat. Skutečnost však byla jiná, jak se připozdějším podrobném vyhodnocování ukázalo. Boeing v o-kamžiku předpokládaného zásahu začal stoupat po dobu asi40 vteřin až dosáhl výšky 11 666 m a teprve poté začal pomaluklesat. Rozhodně ne však volným pádem, který jinak následujepo odtržení křídla. Záznamy černých skříněk zachycují de-kompresi vnitřního prostoru Boeingu, ale současně lze z nichvysledovat, že ještě 104 vteřin po údajné explozi raket Boeingletěl a poměrně pomalu klesal. Poslední záznam udává výšku10 000 m, rychlost letu 522 km za hodinu a rychlost klesání1525 m za minutu. Pak došlo k pádu do Ochotského moře atrosky byly nalezeny v hloubce 300 m. Podivné je, že nebylanalezena těla cestujících a posádky, což se vysvětlovalo silný-mi spodními proudy. Z jiných období ale existují zprávy o tom,že z letících letadel zmizela posádka a po jeho havárii vtroskách nebyla nalezena, takže nelze zcela vyloučit, že 269cestujících a posádka ve skutečnosti nezahynuli, ale zůstaliv paralelní dimenzi. Na Zemi se vrátil pouze letecký šrot.Domnívám se, že vlivem chaotických gravitačních vírůrozvíjejících se nad zlomovými systémy Aleutského příkopu(hloubky mezi 7 000-8 000 m), vstoupil Boeing do jiného časo-prostoru a v něm se pohyboval až do okamžiku havárie. Bylidentifikovatelný radarem, ale radiové vlny k němu jižnepronikly. Tento let Boeingu společnosti KAL nebyl jediný,který byl provázen problémy. Cosi podobného se odehrálov dubnu 1978, kdy Boeing 707 téže dopravní společnosti letící

201

z USA do Anchorage změnil náhle v okolí severního póluletovou trasu o více než 120° a zamířil k Murmansku, kde jejsovětská protivzdušná obrana přinutila k přistání. Nejpodiv-nější bylo, že kapitán, navigátor, ale ani navigační přístrojezměnu letové trasy vůbec nezjistili a byli velmi překvapenivývojem událostí. Tato letová odbočka nebyla nikdy objasněna.Čtenář si jistě připomene, že oblast pólu je jednou z kritickýchzón podle Sanderse. Je tu však další podivná událost, dodnesneobjasněná.

V červnu 1969 v noci startoval z letecké základny Okina-wa k dalšímu testovacímu letu supermoderní experimentálníletoun Blackbird s kódovým znakem SR 71. Tento produktnejmodernější, vysoce utajované technologie, byl 33 m dlouhýa měl hmotnost 80 tun. Pohonnou jednotkou byla nejnovějšíverze hybridního proudového motoru konstrukčně velmi blízkánáporovému motoru. Blackbird pilotovaný majorem R. Johnso-nem dosáhl výšky 26 000 metrů a rychlosti 3 000 km v hodině.Po šedesáti minutách letu přelétl pobřeží Vietnamu a dál sepohyboval podél vietnamsko-laoské hranice. Po dosaženíoblasti jezera Tonlé Sap v Kambodži začal Blackbird najednouprudce klesat a změnil směr letu na Chon Buri v Thajsku.Krátce nato došlo ke ztrátě radarového kontaktu spolu z vý-padkem radiového spojení. Blackbird beze stopy zmizel. Pouplynutí 8 hodin a dvaceti minut od startu z Okinawy, kdy jižBlackbird musel být nejméně 3,5 hodiny bez paliva, zachytilořídící středisko hlášení palubního počítače Blackbirdu o uza-vření regulačních ventilů přívodu paliva do obou spalovacíchkomor. Převedeno do laické roviny to znamená hladké a bez-pečné přistání stroje. Došlo tedy ke stejnému jevu jakov případě Avengerů. Můžeme usuzovat, že pravděpodobně aniBlackbird nehavaroval, ale jedním z chaotických vstupních

202

tunelů vlétl do paralelní dimenze s jiným tokem času a tamhladce přistál. Přes dlouhé usilovné hledám sebemenší troskyBlackbirdu podél jeho letové trasy nebylo nalezeno zhola nic,ale ani tělo pilota. Další událost pro změnu postihla sovětskéletectvo a svou výjimečností zaujala nejen řadu odborníků, alezpůsobila i hluboký otřes velení letectva. Událostí se poslézezabývali i přední specialisté NASA, ale nikdy nebyla uspo-kojivě objasněna.

30. srpna roku 1990 prolétávaly dvě stíhačky MIG-29,pilotované plukovníkem J. J. Vyšinským a podplukovníkemA. J. Šapošnikovem, nad územím Běloruska, asi 100 km jiho-východně od Minská. Oba Migy letěly rychlostí kolem 2Mv rozestupu asi 50 m. Nebe bylo jasné a bezmračné. Několikvteřin po 13. hodině začaly šílet a postupně vypadávat z čin-nosti všechny elektronické palubní přístroje, včetně palubníhoradaru a radiového spojení. V přilbovém mikrofonu pilotislyšeli pouze praskot a podivný šum, proto se na dálku doro-zumívali pouze posunky. Situace se nezměnila ani po změněsměru letu, ani po zpomalení na 1,5M. Asi po 30 vteřinách obapiloti zjistili, že za nimi letí dva MIGY téhož typu, které tamale neměly být. Piloti zahájili prudký vzestup, aby se dostali dopozice nad cizí letouny a operaci dokončili loopingem, takže sedostali do zad cizích letounů. Když manévr skončil, dostal seVyšinskij do boční pozice cizího letounu a s úžasem zjistil, žecizí MIG má imatrikulační znaky jeho letounu a za průhlednýmkrytem kokpitu uviděl ve vzdálenosti asi 150 m sám sebe,přesněji obraz minulého děje, starého asi 30 vteřin. Podobněužaslý byl i jeho kolega, když spatřil svůj letoun a v něm sámsebe. Oba pozorovali, že piloti se posunky domlouvají mezisebou těsně před stoupavým manévrem. Tento prapodivný jevskončil tím, že oba přeludy provedly prudký stoupavý manévr a

203

rozplynuly se v bezedné tmavěmodré tmě oblohy. V tomokamžiku palubní přístroje včetně radaru a radiového spojeníobnovily svou činnost a nadále pracovaly bezchybně. Zachytilyvolání řídícího střediska, které se poplašeně dotazovalo popříčině jejich odmlky. Podle palubních časoměrů trval celý jevpouhých 75 vteřin. Přijatelné vysvětlení nebylo nalezeno, alesovětští odborníci vyslovili domněnku, že oba letouny sekrátkou dobu pohybovaly na hranici dvou časoprostorů,přičemž přibližně 30 vteřin se ocitli v jiné dimenzi, mající jinýtok času (jinou časovou invarianci). Tuto událost jistým způso-bem podtrhuje zážitek známého polárního badatele R. Birda,který v roce 1947 přelétával severní pól. Z ničehonic se vhloubce pod ním změnila ledová pustina v krajinu s bohatouzelení protkanou říčkami, jezery a pralesy s bujnou vegetací.Nad touto panenskou krajinou letěl asi deset hodin a zpětnýmpropočtem zjistil, že přelétl asi 2 000 km tohoto podivného"polárního" území, načež opět náhle bujnou zeleň vystřídalaledová polární pustina. Podrobně svůj zážitek popisuje ve svéknize "Sám a sám". Podobné chimérické obrazy se i v současnédobě objevují občas v okolí vesnice Malinovka u městaKurganu, v oblasti jižní větve Uralu. I zde, jako v oblastech,nad kterými došlo k popisovaným jevům, existují zónymocných geologických poruchových systémů s hlubokýmdosahem. Objevují se zde obrazy cizí krajiny, neobvyklýchhumanoidů, neznámá města a vzápětí mizí stejně jako napříkladsaharská fatamorgana. Není divu, že je zde pozorován častýpřelet UFO. Obdobné obrazy cizích mimozemských krajin atvorů se občas objevují i v oblasti mohutných geologickýchzlomů v pohoří Bukantau u města Zaravšanu, v oblastiKyzylkumu v Taškentu. Vysvětlení původu těchto fatamorganmá patrně stejný základ jako pozorování fantomových lodí a

204

letadel, o nichž jsem se zmínil. Jde zřejmě opět o mohutnéchaotické gravitační víry otevírající po krátký čas průhledy dojiné paradimenze, ale nejsou natolik mohutné, aby vedly k vy-tvoření portae inductae. U následujících případů tomu bylopřesně naopak. 11. listopadu 1958 bylo v Luisianě ve městěAlexandria jasné slunečné nebe, přesto se ale na dům paníR. Babingtonové řinul hustý příval deště po dobu asi 2,5 hodi-ny. Podivné je to, že déšť jen dopadal na plochu asi 30 m2.Obdobná událost se odehrála v druhém týdnu září roku 1860 vDawsonu v Georgii. Z bezmračného nebe se na plochu asi 8 m2

řinul nejméně šedesát minut prudký déšt. Podobně v říjnu 1886v Charlestonu v jižní Karolíně začalo čtyřikrát prudce pršet zčistého nebe v jednom týdnu, přičemž déšt padal vždy pouze najeden a týž dům a předzahrádku. Noviny New York Sun ze dne24. října 1886 zaznamenaly podivnou událost, kdy z bezmrač-ného nebe po dobu téměř 14 dnů nepřetržitě padal déšt naněkolik domů Chesterfield Country v jižní Karolíně v takovéintenzitě, že okapy vodu nestačily odvádět, ale na sousednídomy nespadla ani kapka. Tyto prapodivné úkazy nelzevysvětlit jiným způsobem, než dočasnou existencí přechodo-vého tunelu ve vyšších vrstvách atmosféry, kterým k námproudí déšt z paralelní dimenze. Struktura hranic dvou paralel-ních dimenzí zjevně není pevná, ale má pulzující charakter asitak, jako hranice pevniny a moře. Hrou sil energetických polímůže za zatím nejasných okolností docházet k proniknutí"vlny" jiné dimenze do naší dimenze. Hranice dvou paralelníchdimenzí pak můžeme chápat jako dvě pulzující Riemanovyplochy, částečně vzájemně prostupné. Jsou však událostí, kterésvědčí ve prospěch vzniku krátkodobých úzkých přechodovýchtunelů (portae inductae), kterými jsou z naší dimenze jakobyodsáty jednotlivé osoby, aniž to jejich nejbližší sousedé nějak

205

pocítí. Je otázkou, zda se ještě jedná o náhodný jev, či záměrjiných bytostí. 26. listopadu 1809 zmizel náhle anglický diplo-mat B. Bathurst, když vystoupil z kočáru během přepřaháníkoní na poštovní stanici Perleberg v Braniborsku. V roce 1904objevil zlatokop C. Brown v Kaskádovém pohoří v Kaliforniistarý, lidskou rukou ražený tunel, vedoucí do podzemní míst-nosti, jejíž stěny byly obloženy měděným plechem. V místnostileželo několik lidských koster a měděné plechy byly pokrytyhieroglyfickými nápisy, které se nepodařilo rozluštit. Po třicetiletech, když získal C. Brown dostatek finančních prostředků,uspořádal do zmíněné lokality výzkumnou výpravu. V noci na20. července 1934 vstoupil znovu do tunelu a beze stopyzmizel. 23. září 1880 zmizel beze stop ze své farmy u městaGallatin v Tennessee D. Lang před zraky manželky, svýchdvou dětí, soudce A. Pecka a dalšího muže ze sousední farmy.Již nikdy nebyl spatřen. V létě roku 1969 na výletě v GreatSmoky Mountains šel sedmiletý D. Martin těsně vedle svéhootce a náhle beze stop zmizel. 23. srpna roku 1955 v i l hodinmístního času vzlétl na cvičný let pilot Toller s instruktoremWarrenem. Byli od startu pod radarovou i optickou kontrolou apřítomno bylo více než dvacet dalších svědků. V 11.15 sepojednou letoun ve výši asi 600 m ve vzdálenosti 1200 m vevzduchu zastavil a na krátkou dobu znehybněl. V tomto okam-žiku došlo i ke ztrátě radiového spojení. Letadlo posléze v11.20 bezchybně přistálo, ale zcela prázdné, nebyl v něm anijeden z obou pilotů. Tato událost s sebou nese několik dílčíchzáhad, především to, jaká síla letadlo během letu zastavila audržovala ho, aniž došlo k pádu. Druhou záhadou je, jak mohlonikým neřízené letadlo tak hladce přistát? S těmito událostmisystémově souvisí i následující případ, který se odehrál24. července 1924 v Iráku. Nad pouští hlídkovali v jedno-

206

motorovém letadle pilot D. R. Steward s velitelem poručíkemW. T. Dayem. Letoun z neznámých důvodů beze svědků přistála později byl nalezen nepoškozen s dostatečnou zásoboupaliva. Od letadla do pouště vedly stopy pilotů a po 40 metrechnáhle skončily. Oba piloti bez dalších stop zmizeli, jakoby sevypařili do vzduchu. Podobného druhu byla událost, která seodehrála 16. srpna 1942 na letišti Moffet na ostrově TreasurIsland u San Francisca. Tehdy drželi poručík E.D. Cody s ka-detem Ch. Adamsem hlídku v gondole strážní vzducholodi L 8,používané v rámci operačních opatření protiponorkové války.Bylo slunečno, sucho, ale po čase vzducholoď zahalil podivnýmrak a současně bylo přerušeno spojení s letištní radiostanicí.Když byla na konci dne vzducholoď stažena na zem, bylozjištěno, že gondola je liduprázdná a po obou pozorovatelíchžádná stopa. Nelze jednoznačně vyloučit, že některé (nebovšechny) z uvedených případů zmizení osob, jsou ve skuteč-nosti řízenými únosy uskutečňovanými jinou inteligencí zaneznámým účelem. Asistence podivného mraku v poslednímpřípadu by to mohla naznačovat. Z hlediska současnýchpoznatků o možnostech dokonalé mimozemské techniky lzepřipustit i únosy lidí v bezprostřední přítomnosti svědků, kteřínic pozoruhodného nezaznamenají. V takových případechexistují přinejmenším dvě možnosti řešení únosu. Prvá z nich jekrátkodobé vyřazení či utlumení činnosti mozkových center azavedení mentální blokády pro určitý úsek minulého času.Svědci by tedy viděli průběh únosu v kataleptickém stavu azavedená mentální blokáda by jim po dlouhou dobu nedovolilauvolnění vzpomínky na události související s únosem.Existenci takové mentální technologie prokazují výsledkyprojektu Montauk. Druhá možnost technického provedeníúnosu vybrané osoby by byla založena na jevu, kdy silné

207

gravitační pole dokáže způsobit odklon světla, takže vnějšípozorovatel není schopen vidět nic z toho, co je unitřgravitačního víru. Tuto technologii používají některé skupinyETI proto, aby ukryly za neviditelnou gravitační clonu svéletouny, průzkumné prostředky a automatické sondy přizhotovování piktogramů v polích. Druhý případ je méněpravděpodobný, protože u svědků by se později patrněrozvinuly jisté projevy podráždění a popálenin, lehké projevynemoci z ozáření a psychosomatické problémy postihujícísvědky blízkého přistání, či startu objektů zahrnovaných podpojem UFO. Tomuto schématu zmizení osob se však vymykáudálost, o níž se zmiňuje profesor A. Račkovskij. 10. srpna1987 mladý zemědělský inženýr V. A. Ivanov z nedalekévesnice Pavlodar na Irtyši procházel strží ležící asi 200 m odřeky Irtyš. V jednom místě byla strž zatopena vodou přibližnědo výše 50 cm. Během brodění vodou se Ivanovi náhle zatočilahlava, což připisoval působení plynů ve špatně větrané strži.Když se probral k plnému vědomí, byl v tropické krajiněs bujně rostoucí zelení, kde rostly stromy, jejichž výškuodhadoval nejméně na 100 metrů, rostly a kvetly zde květiny,jež neznal, pohybovala se zde neznámá zvířata, bylo zde vedroa nad hlavou měl něžně růžovou ohlohu. Po několika krocích sepo vlastních stopách vrátil zpět, načež opět krátce ztratilvědomí a probral se ve známé strži. Jeho návrat domů způsobilpozdvižení, neboť byl považován za mrtvého. Byl již totižčerven 1988. Je to zcela jasný případ průchodu zřejmě dostistabilním přechodovým tunelem, provázený jak výkyvemčinnosti centrální nervové soustavy, tak i posunem času.Nemohu než připomenout řadu pověstí o vstupech do podzemíotevírajících se v určitý čas na určitou dobu. Kdo do nichvstoupil, prožil ve svém čase relativně krátkou dobu, když

208

vyšel na slunce, zjistil, že zatím uplynuly měsíce, roky či celévěky. Klasickým případem je pověst o podzemí Blaníku. Našipředkové měli zřejmě řadu zkušeností podobných té, kterouzažil inženýr Ivanov a pro jejich neobvyklost byly tradicí trvalezaznamenány. Četné legendy indiánských kmenů vypovídají opodzemních jeskyních vedoucích do jiných světů a k jinýmlidem. Podle tradice mají být tyto vchody například na územíVirginie a severní Karoliny. Podobně vstupy do jiných světůpopisují i bonnské texty v souvislosti s tajnými městy Shan-baLá a Agharta. Také staré mýty entit Altiplana hovoří o skrytýchvstupech k bájnému městu Zlatého Slunce - Eldorádu.

Změny v toku času (časové invarianci), jsou beze sporudůsledkem působení gravitačního víru, jak to ostatně expe-rimentálně prokázaly práce amerických vědců v rámci projektůMontauk a Phoenix. Událost tohoto druhu se přihodilahistorikovi A. Toynbeemu, autoru známého díla "Study ofHistory". Při exkurzi 23. dubna 1912 do zřícenin pevnostiMonemvasii se tok času náhle změnil tak, že se ocitl vevečerních hodinách roku 1715, v okamžiku bitvy mezi obráncipevnosti - vojskem benátského dóžete a Turky, pevnostdobývajícími. Toynbee se ocitl právě v okamžiku vítězstvíTurků, kteří s jásotem ničili děla a strhávali zdi pevnosti.K fyzickému kontaktu Toynbeeho s Turky nedošlo a ani senezdálo, že by jej Turci zpozorovali. Opakování tohotoretrospektivního výletu Toynbee zažil znovu po dvou letech,tentokráte při návštěvě pevnosti Mistra, vévodící spartskérovině Peloponésu. Ocitl se náhle ve středu kruté bitky meziŘeky a Turky odehrávající se ve dvacátých letech 19. století.Domnívám se, že v tomto případě hrálo řídící roli vědomíToynbeeho, jak to bylo později prokázáno v souvislosti s rea-lizací cestování časem v rámci projektu Phoenix III. Ne

209

nepodobný zážitek potkal v srpnu roku 1936 šestnáctiletéhostudenta S. Jenkinse v oblasti cornwalského pobřeží v lokalitězvané Loe Bar, tedy v místě, kde podle keltských bájí měl vbitvě zahynout král Artuš. V jednom okamžiku Jenkins uvidělskupinu vojáků ve středověké zbroji sedících na koních. Částrytířů měla přes kroužkovou zbroj černé pláště a zbytek bílé. Vjejich čele byl velitel držící těžký dvouruční meč. Když Jenkinsvykročil vstříc této vojenské skupině, neboť se domníval, že jdeo herce hrající ve filmu o středověku, obraz náhle zmizel.Jenkins se na toto místo vrátil až po 38 letech se svoumanželkou a nyní oba pozorovali týž výjev, který opět brzyzmizel. Podstata a mechanizmus těchto jevů nejsou známy, alepravděpodobně se jedná o další z vedlejších efektů gravitačníhovíru, kdy se v určitém prostoru trvale, nebo na dlouhý časpevně fixuje obraz určitého děje, podobně jako se fixuje obrazna magnetickém pásku či disku videa. Spouštějícím mecha-nizmem k objevení výjevu je pravděpodobně impulz lidskéhovědomí, který člověk podvědomě vysílá ve snaze sžít se s du-chem dávné historie. Obrazový záznam může být pevněfixován ve struktuře prostoru prostřednictvím gravitačníhovíru. To by znamenalo, že určité výjevy jsou vázány pouze naurčitý prostor, jak to naznačuje zážitek jedné americké turistkypři návštěvě Louvrů, kdy se ocitla uprostřed plesu za časůLudvíka XV. Když se chtěla aktivně plesu zúčastnit, obrazzmizel. Podobný je zážitek popsaný podle skutečné událostiE. Meckelburgem v knize "Časový tunel". Příhoda se udalav roce 1953 ve sklepení Treasurer's House na Chapter HouseStreet v hrabství Yorkshire v Anglii. Opravář H. Martindalpracoval na poškozeném potrubí a v jedné chvíli si povšimljednotky unavených římských legionářů pochodujících napříčsklepením a mizejících v protější stěně. Legionáře ale bylo

210

vidět pouze od kolen nahoru. Pozdější archeologický výzkumzde odkryl zbytky staré římské či keltské vojenské silnice ViaDecumana, jejíž povrch byl skutečně v takové úrovni, že by poní šlapala chodidla legionářů. Tento podivuhodný zážitek alenení nijak výjimečný. Profesor A. Račkovskij tvrdí, že podlestatistických záznamů se v Rusku každoročně prolne do para-lelních dimenzí až několik desítek tisíc osob, z nichž se jižnikdo nevrátí. Tento údaj bude nejspíše poněkud přehnaný, alenelze jej zanedbat. Je pravděpodobné, že při hledání portaeinductae k jiným dimenzím není nezbytné cestovat do Ruska,Ameriky či do oblasti pólů.

Severní část Berchtesgadenských Alp se kříží se salcbur-skými Vápencovými Alpami a vytváří rozsahem nevelkédolomitové pohoří Untersberg s nejvyšším vrcholem Hochtron(1973 m), třemi hlubokými propastmi a rozsedlinou známoupod jménem Mittagspalte. Masiv je protkán asi 250 jeskyněmidosud málo zmapovanými, se kterými souvisí také několikpodivných příhod. Jednu z nich, která se přihodila manželůmze severního Německa, zapsal W. Ernsting. Manželé se vydalina horskou túru a při ni objevili jednu z mnoha jeskyní.Manželka neměla dost odvahy a cítila se unavena, proto zůstalanedaleko vchodu a zde čekala na manžela. Manžela senedočkala ani do večerních hodin a marně jej hledala i zdejšíHorská služba. Jak vyšlo později najevo, manžel postupoval dohloubi jeskyně sám a po necelých dvou hodinách (dle svýchhodinek) se vrátil, ale manželku již u vchodu do jeskyněnenašel. Ukázalo se totiž, že mezitím uplynulo sedm dnů.Časový údaj o setrvání v jeskyni po dobu asi dvou hodinpotvrzovalo i to, že manžel zůstal dobře oholen a nepocítil anihlad ani žízeň. Je to typický případ vstupu do okrajové zónyparalelní dimenze projevující se časovou dilatací. Zápis udá-

211

losti bohužel neudává nic bližšího o případných fyzickýchpotížích či pocitech onoho turisty. Jiná událost se odehrála18. srpna 1975. V ten den vystoupil na Untersberg E. Koe-cherle, ale náhlý zvrat počasí jej zahnal do lovecké chaty, v nížse několik hodin prospal. Ze spánku byl vyrušen příchodemmalé bytosti a ta jej zavedla do jedné z jeskyň na prohlídkutrvající přibližně dvě hodiny. Dodatečně E. Koecherle zjistil, žeběhem této dvouhodinové exkurze rovněž ve vnějším světěuplynulo sedm dnů.

V srpnu 1987 přijeli autem k úpatí hory do místa zvanéhoUnterschönberg tři turisté z Mnichova a zkoumali některéjeskyně, načež beze stop zmizeli. Byla vyhlášena rozsáhlápátrací akce, při níž bylo nalezeno opuštěné auto, ale po třechturistech se slehla zem. Přibližně po třech měsících se pojednouobjevili kdesi na Arabském poloostrově a svým rodinám setelegraficky ohlásili z lodi plující Rudým mořem do Alexan-drie. O svých zážitcích a cestovní trase nikdy nepromluvili.Prolínání světů paralelních dimenzí v podzemních prostoráchZemě nachází reflexe v tradicích minulých generací, uchová-vaných v pohádkách a bájích. Již u Anaxagora nacházímezmínku o tom, že bohové stvořili spolu s lidstvem Země i jinálidstva nám podobná, mající duši jako my. Tito jiní lidé žijív jiné Zemi, kterou ozařuje jiné Slunce, jiný Měsíc a na nočnímnebi vidí jiné hvězdy. Tito lidé vyrábějí důmyslné předměty,stavějí krásná města, ale mezi sebou nevedou války. Bájestarých Reků o podsvětí a řece Styx, po jejímž přeplutí již nenípro člověka návratu, jsou podivuhodně shodné se zážitky lidí,kteří se mimoděk dostali do některé paradimenze a zdařil se jimvýjimečně návrat. Zážitky těch, co se nevrátili, pochopitelněpostrádáme a ze statistiky zmizelých vyplývá, že zmizelých jenaprostá většina. Připomenu to, co o podsvětí napsal nejen

212

Homér, ale i Platón, který tvrdí, že v podzemí existují široké iúzké chodby spojující vzdálené země. Takové utajovanépodzemní komunikace znali i Hebrejové a díky jim včas a bezvětších ztrát uniklo před záhubou do Kašmíru deset kmenůIzraele. V době, kdy ještě neexistovala kvantově mechanickáteorie, bylo obtížné uspokojivým způsobem vytvořit a popsatpředstavu paradimenzních světů majících odlišné časovévektory. Tehdy J.C. Symes (kolem 1818) přichází se svou teoriíexistence duté Země a mnoha světů vložených jeden dodruhého. Stačí ale nahradit termín "vnitřní Země" termínemparadimenzní Země a Symesova teorie je dnes rázemsrozumitelná a přijatelná. V románu "Přicházející rasa" skrylE. Bulmer-Lytton své znalosti pocházející z neznámého zdroje,když popisuje cestu podzemním tunelem do jiného světajménem Vrilya, ve kterém žije spravedlivé mírumilovné lidstvov dokonale sociálně strukturované společnosti. Snad zdrojeminformací byly bonnské klášterní knihovny Tibetu, kterýchvyužili i němečtí vědci při hledání tajemné civilizace Thule nakontinentu Antarktidy. V pohoří země Královny Maudskutečně nalezli rozsáhlé podzemní prostory a chodby vedoucído paradimenze. Odtud pochází podklady pro dvanáct druhů"zázračných zbraní", na něž nacisté zejména ke konci válkytolik spoléhali (D. H. Childress a R. Vesco: Man-made UFOs).Zde také zmizela či stala se nezvěstnou vojenská průzkumnájednotka o síle několika tisíc mužů námořní pěchoty, když podvelením admirála Byrda tyto zdroje německých informacíhledala. S jasnou fyzikální představou Země jako duté koulepřichází v polovině minulého století C. Teed, známější podpseudonymem Koresh. Koresh vytvořil posléze ze své před-stavy téměř dokonalou náboženskou doktrínu a je typické, žedosud žádnému vědci se nepodařilo matematicko-fyzikální

213

výpočty této duté Země vyvrátit. Koreshova teorie duté Zeměmá dodnes své zastánce i odpůrce s nevyvratitelnýmiargumenty, a tak není divu, že v čase rozvíjejícího se nacizmu,v 30. letech, získala Koreshova doktrína mnoho stoupenců i vNěmecku. Pokud v Koreshově doktríně nahradíme geometricképředstavy topologií postavenou na kvantově mechanickýchzákladech, jsme opět v plném souladu s realitou existenceparadimenzí. Formální představa paralelní Žerné, pojmenovanéKabalou jako "Erez", je reflexí prolnutí planety přibližně týchžparametrů, jako má Země, do paralelního prostoru s jinouhodnotou časového vektoru (časové invariance). Z teoriekvantové mechaniky plyne, že v témže prostoru může souběžněexistovat i více planet (Zemí), pokud mají vzájemně různý tokčasu-odlišnou hodnotu časové invariance. Pro lidi, jimž sepodařilo projít portae inductae do paralelní dimenze platí alezásadní omezení. Pokud se zdrží v této dimenzi déle a nemají knaší dimenzi pevně "zaklapnuté" pojišťovací časové a prosto-rové zámky, ztrácejí možnost navrátit se do toho časovéhoúdobí, ze kterého vyšli. Pokud se vrátí, setkávají se s nepří-jemným poznáním, že čas se nečekaným způsobem změnil,často o měsíce i roky dopředu i vzad. Doložil jsem tutoskutečnost dostatkem příkladů. O tom, co jsou prostorovéa časové zajišťovací zámky podrobněji pohovořím v příštíkapitole.

Naše Země s biblickým jménem Adamah, stejně jako jejíparadimenzní sestra Erez, jsou obývány lidstvem téhožgenetického původu a toto lidstvo pojmenovává Kabala jakolidstvo univerzálního archetypu Kadmon. Západní occitánsképrameny týž archetyp pojmenovávají Gayomard, ale jde vždy ostejné lidstvo. Totéž lidstvo se souběžně vyvíjí v sousedníchdimenzích, na sesterských planetách, v různých životních

214

podmínkách, zřejmě i různým směrem. Podle řady indicií selidstvo Erez Kadmon vyvíjí mírumilovným procesem a nenípostihováno tolika katastrofami jako lidstvo Adamah Kadmon,takže objektivně je technicky i duchovně vyspělejší. Jepravděpodobné, že část "mimozemských aktivit" UFO pocházíz paralelní dimenze Erez, která monitoruje dění na sestersképlanetě, pokud ohrožuje ji samou. V zásadě platí, že para-dimenzní systémy jsou nezávislé, ale hranice dimenzí mohoupřekonávat kvanta energie pravděpodobně již při obsahuenergie přibližně 1015eV. Tato kvanta energie mohou jistýmzpůsobem ovlivnit i energetickou rovnováhu paradimenzníhosystému, pokud tok takových kvant je dostatečně masivní.Masivní tok energeticky bohatých kvant vzniká především přiexplozích nukleárních zbraní velké ráže (termonukleárníchnáloží) a tyto energie narušují energetickou rovnáhu paradi-menzního systému Erez. V tom spočívá důvod tak intenzivníhotlaku mimozemšťanů na ukončení nukleárních zkoušek zbranívelké ráže v atmosféře. Skutečné pozadí dohod o zákazunukleárních zkoušek nespočívá ve vyspělosti vůdčích osobnostía vlád států, ale v tvrdém, třebaže veřejně nepřiznaném tlakuGalaktické federace planet, majícím spíše charakter jedno-značného ultimata. Jen úzkému kruhu vysoce postavenýchosobností z obou bloků byly předvedeny ukázky sílyGalaktické federace, která dokázala vyřadit z provozu několikzákladen nukleárních zbraní na obou soupeřících stranáchběhem několika desítek sekund. Supermoderní ničivé zbraně seběhem ne více než 30 vteřin staly nepoužitelnou hromadouvelmi nákladně pořízeného šrotu, protože byly vymazánypaměti všech řídících a naváděcích komputerů a důležité čipyzměnily své charakteristiky. Přesto již provedené nukleárnívýbuchy a rovněž exploze nukleárních zbraní z časů válek

215

démonů zanechaly své trvalé stopy na hranicích paradimenzí,které byly na mnoha místech protrženy a mají spíše strukturuementálu, než homogenní uzavřené hranice dimenzí. Jedním zprojevů jsou podivné deště různých hmot padajících v nepa-třičné době a z nepatřičných důvodů na hlavu lidem v různýchzemích světa. Tyto jevy jsou tak časté a tak obskurní, že mámněkdy dojem, zda sesterské lidstvo tyto díry nepoužívá jako"popelnice" či kontejnery na odpadky, které jsme si vytvořilivlastní hloupostí. C.B. Manus se zabýval statistickou analýzoujevů provázejících otevírání i činnost portae inductae. Pomocíkomputerů nalezl, že existuje zcela zřetelná perioda, majícístřední hodnotu 9,6 roku, při níž se opakují v maximálníintenzitě podivné jevy, provázející existenci portae inductae,které jsem již v této kapitole zmínil jako příklady. Tato periodaje vázána především ke kritickým zónám nalezenýmSandersonem, ale zdá se, že platí i pro řadu dalších míst.Znamená to, že přibližně vždy po deseti letech může lidstvoočekávat masivní přístup podivných pádů, obskurních deštů,zvýšené frekvence mizení lidí, letadel či lodí, výskyt po-divných tvorů a podobně. O několika případech nanejvýšepodivných deštů budu nyní vyprávět.

V různých tiskovinách je popsána řada případů, kdy se nabezmračném nebi znenáhla objeví červený až tmavě rudý mrakostře ohraničený a z něho na zem prší krev, či krvi podobnákapalina, často následovaná velkým množstvím syrového masači živočišného tuku. Nejstarší zmínka pochází zjara roku 1695,kdy v irském hrabství Limerick a Tipperary padaly asi 2,5 cmvelké kusy páchnoucího žlutého tuku. V srpnu roku 1869 naHudsonově farmě v Los Nietos v Kalifornii spadlo z nebe nazem asi 45 kg rozdrceného syrového masa v kusech velkých asi3 cm. Místy byly kousky masa zjedná strany porostlé jemnými

216

štětinami. 3. března 1876 dopadlo na zem před mnoha svědkyv oblasti Bath County v Kentucky asi 200 kg masa ve tvarunudliček mokvajících krví. Nebeský řezník touto neobvykloudodávkou pokryl pruh asi 100 m dlouhý a 15 m široký. V čer-venci 1841 se u Lebanonu v Tennessee na čistém nebi objevilmalý červený mrak a z něho na oblast asi 1000 m dlouhou a80 m širokou dopadl déšt krve, masa a tuku v množství asi400 kg, který začal v oblasti farmy W. P. Sayla. 15. února 1850v Simpsonu v severní Karolině pokryl nenadálý déšt masa,krve, vnitřností a mozkové tkáně plochu dlouhou asi 300 m aširokou 90 m. Zdrojem byl opět zcela ojedinělý červený mrak.Na Velký pátek téhož roku se nad farmou G. W. Bassettau Cloverlea ve Virginii objevil ojedinělý červený mrak a seslalna zem déšt krve a masa nakrájeného na plátky. 24. července1851 byli vojáci na základně Benicia v Kalifornii pokropenideštěm krve a plátků masa padajících opět z ojediněléhočerveného mraku. 8. března 1867 byl v Kentucky zaznamenándéšť krve s kusy masa o velikosti až 10 cm. Původ masa bylnejasný, ale patrně nepocházelo ze Země. 15.5. 1890 zazna-menaly italské deníky v kalabrijské Messignadi déšt krve, jejížsložení bylo blízké krvi ptáků. 22. června 1955 v 5.30 místníhočasu se z červeného mraku místy růžově a zeleně zbarveného,řinul na zem červený déšt, jehož kapky stále více houstly atmavly. Všude, kde tento déšt padal, byly zničeny rostliny istromy, ovoce se scvrklo kolem pecek a opadalo. Nejprve bylazasažena zahrada domu č. 440 na Boal Street v Cincinati vOhiu. Majitel domu Ed Meotz tvrdil, že kůže, kde ho postříkaltento podivný déšt, silně pálila a pálení zmizelo až po důklad-ném omytí. Ne vždy se však jedná o déšť krve a masa. V roce1921 v oregonském Porťlandu spadl déšt lesklých porcelá-nových střepů smíšených s ledem. Neméně záhadnou je událost

217

z podzimu roku 1857, kdy na území kolem Clear Lakenedaleko Ukiahu v Kalifornii, padal déšt sladce chutnajícíkapaliny a po částečném odpaření vody vytvořil vrstvu sladkéhmoty připomínající cukrkandl, podobně jak se stalo v časeExodu na mnoha místech Země. Obdobná událost bylazaznamenána v březnu 1930, kdy po dlouhém období suchabylo na území kmene Selesů, usídlených kolem misijní staniceve střední Angole, pokryto v noci sladkým deštěm, který poodpaření vody vytvořil vrstvu jedlé hmoty konzistence medu.6. srpna 1865, asi 170 km od skotského Edinburgu bylazaznamenána sprška přibližně 7 500 kusů kulatých kamenů oprůměru asi 7 cm. Každý kámen měl znak kruhu s bodemuvnitř. V roce 1962 bylo během jedné mrazivé noci zasypánogrónské městečko Upernavik vrstvou čerstvého suchéhovonícího sena. Botanici v seně nalezli několik desítek suchýchkvětů na Zemi neznámých rostlin a nepodařilo se jim anidruhové zařazení těchto rostlin, které jsou zjevně mimo-zemského původu. Vrcholem záhadné činnosti nebeskézásilkové služby je událost z 13. května roku 1547. Tehdy dopěstěné zahrady jednoho z benátských paláců spadla dodávkatěsnění ze syntetické gumy. Vzorek těsnění má uložen ve sbírceM. Stefano z Bologni dodnes. Nejzajímavější je to, že synte-tická pryž byla vynalezena a průmyslově vyráběna až o 380 letpozději, což činí z celého jevu neobyčejně bizarní událost,dokazující mimozemský původ těsnění, ale současně i pokro-čilejší civilizaci obývající paradimenzi. Přesný výčet všeho, coz nebe padá, je příliš rozsáhlý a nelze jej v této knize uvést. Zazmínku snad stojí to, že po několik roků v indickém Bijaripadal déšt skleněných korálků, jinde to byl déšt krystalickésoli, kusy minerálu sádrovce, zlomky měděných slitků, kusyuhličitanu sodného (natronu), drť směsi sestávající ze skla a

218

kovového zinku, hřebíky, šrouby s maticemi, ale i déšt velminebezpečné žíraviny - koncentrované kyseliny dusičné. Nezdáse ti, milý čtenáři, že Země slouží jako skládka nepotřebnýchodpadků? Vyskytly se ale také případy prapodivných dešťů,které nelze považovat za nic jiného, než za škodolibou a značněriskantní zábavu nudících se "playboys" z paralelní dimenze.Naopak někdy tyto jevy připomínají spíše záměrné testyinteligence a specifické reaktivity pozemšťanů na neobvykléudálosti. Posuďte sami.

Noviny Saň Francisco Chronicle ze dne 3. března 1929informovaly o několikadenním dešti ocelových kuliček pada-jících ze stropu jedné kanceláře v New Jersey. Madras Mailz 5. března 1888 obsahuje zprávu o dešti cihel padajícím ne-přetržitě pět dnů v učebnách školy v Government House vMadrasu v Indii. Stalo se to před třiceti svědky z řad místníchpříslušníků policie, kteří bezúspěšně jev vyšetřovali. Jeden zpolicistů na jednu z cihel nakreslil křídou bílý kříž a vzápětí sez prostoru vynořila jiná cihla s černým křížem a položila se natu předcházející s bílým křížem. Déšt cihel se odehrál rovněžv prosinci 1921 v místnosti duchovní školy Sri Aurobinda aopět nebylo nalezeno žádné přijatelné vysvětlení. Tyto podivnéaktivity by bylo možno stále ještě zařadit do kategorie"kanadských žertíků" nudících se mimozemských adolescentů,ale nelze to již říci o následujících událostech.

V březnu 1951 ničil v Anglii skla aut záhadný déšt malýchprojektilů. V roce 1952 intenzita ostřelování aut povážlivěvzrostla a posléze se rozšířila i na území USA. 3. dubna 1952řídil T. Woods nákladní auto po silnici z Londýna do Ports-mouthu, když náraz záhadné střely vytvořil asi 30 cm otvorv čelním skle, vlevo od hlavy řidiče. Nebyla to ojedinělá pří-hoda, protože na stejném úseku silnice dlouhém 4 km měli

219

obdobné zážitky desítky řidičů. Technika střelby byla vždy táž.Na skle se objevil oslnivě jasný záblesk následovaný zadu-něním jako při výstřelu z pušky, a ve skle se objevila díra.Později bylo zjištěno, že docházelo i k proražení plechukaroserie, ale zbytky střel nebyly nalezeny ani v jedinémpřípadě. Situace vypadala tak, jakoby se střela po nárazuvypařila. 8. května 1952 potkal tentýž zážitek manžele Sykeso-vy v autě jedoucím nedaleko Esher Common. Opět se objevilnejprve oslnivě jasný záblesk následovaný zvukem, jenžpřipomínal výstřel a poté se ve skle objevila díra velikostimužské pěsti. Stejným způsobem bylo postiženo mnoho dalšíchřidičů a střelba se z různých směrů opakovala v pravidelnýchintervalech po dobu jednoho roku. Policie usilovně hledalazákeřné střelce, nábojnice či zbytky střel, ale bez sebemenšíhoúspěchu. Případ vypadal tak, jakoby si kdosi z paralelnídimenze přišel "zalovit" pár aut. Po čase se tajemní střelci jižs auty nespokojili, protože 16. června 1952 byla v městečkuEsher na Station Road tajemným výstřelem roztříštěnavýkladní skříň obchodu a po čtyřech dnech to postihlo takévýlohu místní restaurace. Podobní tajemní střelci se projevovaliv červnu 1952 ve státech Indiána a Illinoi v USA. Policejníšetření opět nepřineslo žádný výsledek. Později tyto střeleckémanévry ustaly a dodnes se je nepodařilo objasnit. Po analýzevšech dostupných informací jsem došel k závěru, že ve všechpřípadech bylo použito paprskové zbraně, obdobné konstrukcilaserové pušky s tím rozdílem, že šlo o výstřely dávek nevi-ditelného koherentního paprsku energie Zero. O podobnýchzbraních, vyvinutých před více než 55 000 lety v Atlantiděk likvidaci přemnožených velkých dravců, jsou zmínky v mno-ha pramenech a ve svých seancích je potvrzuje i E. Cayce(Tajemství Atlantidy). Princip účinku takové paprskové zbraně

220

vysílající modulovaná spirální kvanta energie Zero spočíváv tom, že v místě nárazu paprsku koherentní energie na pevnouhmotu (sklo, kov) se ve zlomku vteřiny vytvoří mikrooblast,mající teplotu až 50 000°C. Tepelný šok uvolní strukturuhmoty a obrovský tlak plynů a par vytvoří rázovou vlnu, kterájednak prorazí hmotu (sklo, kov), jednak způsobí silný třeskvnímaný pozorovateli jako výstřel z pušky. Domnívám se, žecílem "lovců aut" nebylo zabíjení řidičů či kohokoliv z posádkyauta, ale pouze vyvolání úleku a paniky.

Další kapitola se zabývá neméně podivnými událostmi,odehrávajícími se ve vědeckých laboratořích a zkušebnách,které však nejsou o nic méně udivující, než popsané události.Budu hovořit o událostech, se kterými se objevuje realita novéfyziky a současně i problém odpovědnosti vědců za své objevy.

221

POOTEVŘENÉ BRANÝ PEKLA

Objektivně vzato,neexistuje nic takového jako vědecké myšlenía není žádný rámcový systémvymezující pravidla hledání pravdy,který by měl univerzální platnost.

P.B. Medawar.

Můžeme mnohem více, než si myslíme.Všechno je možné,leč není člověku vše dovoleno.

Roger Bacon.

V květnu roku 1991 otiskl americký časopis WeeklyWorld News fotografii starého vyčerpaného muže jménemCharles Hinson. To by samo o sobě nebylo nijak zajímavé,kdyby se nejednalo o člověka, který v rámci tajných americ-kých projektů v roce 1963 zmizel v nekonečném oceánu času avrátil se až v roce 1991 jako zlomený, duševně vyšinutý a zceladezorientovaný člověk, neschopný podat souvislé vysvětlení omístě, kde celých 28 let pobýval. Hinson brzy zmizel za dveřmitajných laboratoří vládních složek USA a nad celou záležitostíse uzavřela voda. Vážnost problému spočívá v tom, že v roce1963 USA žádného kosmonauta do Vesmíru nevyslala a aniCh. Hinson nikdy nebyl zařazen do seznamu kosmonautů, baani neprošel příslušným výcvikem. Dodnes tato podivnáudálost není vysvětlena, proto se pokusím poněkud poodhalitpozadí události pomocí systémové analýzy a chronologickéhořazení dějů.

222

Počátkem třicátých let našeho století probíhaly na chicag-ské univerzitě pod vedením J. Hutchindona a J. Kurthaueravýzkumné studie sledující osvětlení fyzikální podstaty času,relativity a optické neviditelnosti. Tyto práce se odvíjely oddřívějších teoretických prací D. Huberta (Hubertovy dimenze)a navazujících matematických studií, známých spíše jakoLevinsonovy rovnice času. Později se obdobné studie rozvíjelyi na Institute for Advanced Study při Princetonské univerzitě amezi jinými se jich účastnil i A. Einstein a J. voň Neumann.V roce 1936 po rozšíření projektu k němu přistoupil i N. Teslaa převzal vedení experimentální části výzkumů. Projekt získalpodporu vládních složek a dostal jméno Project Rainbow(Duha). Vzhledem k vývoji mezinárodní situace a zejménas přihlédnutím k nachylující se válce s Japonskem o Pacifik,požadovalo válečné námořnictvo USA vyřešení problémuodchylování nepřátelských torpéd, dělových nábojů, dosaženíradarové neviditelnosti a posléze i optické neviditelnosti i vpřípadě velkých obchodních a válečných plavidel. Na základěúspěšného experimentu v Brooklyn Naval Yardu v roce 1940,kdy se zdařilo dosažení částečné neviditelnosti malé lodipobřežní ochrany, upřesnila vláda svůj požadavek na dosaženínejprve radarové a posléze i optické neviditelnosti plavidel,zejména letadlových lodí, křižníků a bitevních lodí. Podstatouexperimentu bylo vytvoření silného elektromagnetického poleobklopujícího loď, které by dokázalo odchýlit mikrovlnné rada-rové záření i světelné fotony. Toto elektromagnetické pole bylovytvořeno pomocí série gigantických Helmholzových cívek,umístěných vůči sobě v opačném postavení. Napájení cívekbylo provedeno pomocí tří silných generátorů. Po tomto částeč-ně úspěšném experimentu se zneviditelněním poměrně malélodě bez posádky byl N. Tesla pověřen vládou v roce 1941

223

uskutečnit experiment zně vidíte lnění torpedoborce USSEldridge DE 173 o výtlaku 1230 brt, plně obsazeného posád-kou. Vzhledem k nedobrému vývoji válečné situace v Pacifikunaléhala vláda na maximální urychlení experimentu, což Teslaodmítl a naopak požadoval mnohem více času na dořešeníněkterých evidentních nedostatků teorie. Teslova opatrnostvycházela z jeho prací z dvacátých let, týkajících se existencefenoménu jím nazvaného "Zero Time" (nulový čas), který jecharakteristickým prvkem každého v čase vzniklého systému,tedy i člověka. Tak jako se v populaci nenacházejí dva lidés identickým hlasovým spektrem či otisky papilárních linií,neexistují ani dva lidé téhož pohlaví, kteří by měli stejnouhodnotu Zero Time (dále ZT). Na rozdíl od zvířat, která jak sejeví ZT nemají, neboť procházela jednotlivými stupni evoluceod primitivních jednobuněčných organizmů, má každý člověkzcela specifickou hodnotu ZT, která je zápisem času jehozrodu, či spíše stvoření. U zvířat by bylo možno ZT zjistitpouze za předpokladu, že byla v určitém časovém okamžikujako celek stvořena a oživena. Tesla v roce 1920 sestrojilreferenční generátor pracující s frekvencí 30 Hz, který dovolilhodnoty ZT přesně změřit. Posléze Tesla zjistil, že ZT majínejen lidé, ale i různé makroskopické artefakty, dokonce iplaneta Země a některé dimenze, což nasvědčuje, že bylyv určitém čase s jistým úmyslem stvořeny UniverzálnímVědomím-Bohem (Stvořitelem). Tesla dále zjistil, že mnoholidí má hodnotu ZT řádově větší, než odpovídá předpo-kládanému stáří Země a celé sluneční soustavy. Plyne z tohozávěr, že buďto bylo stáří Země a sluneční soustavy chybněodhadnuto, nebo byl člověk stvořen kdesi jinde mimo slunečnísoustavu. To by odpovídalo tvrzení mnoha starých knih (KnihaDhyanů, Kabala, Tonalamatl aj.), o původu člověka ze vzdá-

224

leného Vesmíru a tuto oblast "stvoření drujiu" odhaduji kdesi v /•systému Plejád či Orionu. Vraťme se zpět k Rainbow Projectu.Když Tesla odmítl uskutečnit experiment zneviditelnění USSEldridge ve zkrácené lhůtě, byl z funkce ředitele projektuodvolán a nahrazen vstřícnějším J. voň Neumannem, který bylTeslův oponent a rival. 20. července 1943 byl tedy experimentpodle voň Neumanna doveden tak daleko, že mohl býtuskutečněn. USS Eldridge byl zakotven u mola ve PhiladelphiaNavy York (Filadelfská námořní baze) a plně obsazenposádkou, načež byl uveden do bojové pohotovosti. Běhemsamotného experimentu, který později vešel do povědomí jakoneblahý Filadelfský experiment, bylo dosaženo úplné optickéneviditelnosti po dobu asi 15 minut a byla vidět pouze prolukave vodní hladině, vytvářená neviditelným trupem. Nedosta-tečně zvládnuté fyzikální aspekty projektu však způsobilyrozkmitání prostoru, vzniklo nestabilní energetické polevyššího řádu, a to vyvolalo otevření časového tunelu na pomezíparadimenzní hranice, kolem které začal celý systém obsahujícíUSS Eldridge i jeho posádku oscilovat, až se zhroutil. Tytoudálosti teorie nepředpokládala. Vysvětlení událostí bylonalezeno později v rámci studií k projektu Montauk. Ukázalose, že optická nevidititelnost odklonem světla podél elektro-magnetického pole obklopujícího USS Eldridge se nemůžepodařit, protože toto pole je příliš slabé, ale naopak je dostsilné, aby mohlo vyvolat otevření portae inductae, do níž USSEldridge vstoupila a celý systém pak osciloval kolem hranicobou paradimenzí. Projevilo se to tím, že USS Eldridge se poněkolika minutách přemístil z Filadelfie do Norfolku veVirginii a posléze do Portsmouthu, načež se opět ocitl u molaPhiladelphia Navy Yardu. Prostorová oscilace probíhala proto,že celý systém neměl uzavřen "prostorový a časový zámek".

225

Část posádky měla následně různé zdravotní potíže, několiknámořníků bylo psychicky dezorientováno a několik z nichutrpělo i vážné mentální poškození. Další experiment proběhl12. srpna 1943, ale již šest dnů před tímto datem se nedalekomísta experimentu zdržovaly tři letouny UFO neznáméhopůvodu. V okamžiku zahájení experimentu byl jeden mimo-zemský letoun stržen do časového víru a ten jej zanesl do roku1983, kdy se 12. srpna objevil v podzemní hale objektu pro-jektu Montauk. Ostatní dva mimozemské letouny se včasvzdálily. Oproti předcházejícímu experimentu byly použity třisynchronizované generátory a každý napájel dvojici Helm-holzových cívek, řazených v opačném gardu, podle původníhoTeslova projektu. Průběh experimentu monitorovali v kontrolnímístnosti v podpalubí dva vědci, bratři Edward a DuncanCameronovi, kteří byli součástí voň Neumannova týmu. Podobu asi šesti minut od zahájení experimentu probíhalo všedobře, USS Eldridge byl viditelný jen obrysem. Záhy se všakexperiment vymkl kontrole a došlo k oslnivě modrobílémuzáblesku, který (jak dnes víme) provázel otevření časovéhotunelu na hranici paradimenzí. Oba bratři vyběhli z řídícímístnosti a skočili přes palubu Eldridge, oproti očekávám všaknedopadli do moře, ale ocitli se na suché zemi v prostoruMontauku, bylo však 12. srpna 1983. Došlo k tomu, že bratřivlastně proskočili vytvořeným časovým tunelem do bu-doucnosti, vzdálené přesně 40 let. V objektu Montauk,nacházejícím se na Montauk Pointu na východní částipoloostrova Long Island nedaleko New Yorku se setkali sestařičkým voň Neumannem, který je žádal, aby se vrátili ještěotevřeným časovým tunelem zpět do roku 1943 a dosudprobíhající experiment přerušili za každou cenu. Tak se i staloa bratři Cameronové se po návratu snažili experiment zastavit

226

nejprve tím, že odpojili kabely přivádějící energii k cívkám, aleexperiment probíhal dále, protože systém již čerpal energii zprostoru. Bratři proto museli pracně zničit jednotlivé přístrojea skupinová propojení a teprve pak se experiment zastavil.Edward zůstal v roce 1943, ale Duncan dosud neuzavřenýmčasovým tunelem proskočil zpět do roku 1983 a zůstal v Mon-tauku. Byla to však jeho osobní tragedie, protože z teoretickydosud neobjasněných důvodů neobyčejně rychle zestárl azemřel. V té době však již byl projekt Montauk tak pokročilý,že vědci na příkaz voň Neumanna sejmuli otisk jeho paměti auložili jej v paměti centrálního počítače. Když se pozdějirodičům Cameronovým narodil další syn a dospěl, byla mu vMontauku vymazána jeho autentická paměť a nahrazena pamětíDuncanovou, uloženou v počítači. Tento třetí bratr pak žil podjménem AI a byl vychován v Bielikově rodině. Tato "výměna"paměti se odehrála v roce 1963, takže paměť Ala končí rokem1963 a paměť Duncanova tímto rokem začíná. Tato podvojnápaměť později způsobila Duncanovi II. mnoho psychickýchproblémů. Později vyšlo najevo, že zmíněná výměna paměti(paměťové signatury) byla provedena v rámci hluboce utajova-ného amerického projektu, o němž není známo ani jeho jméno.Vraťme se nyní ale zpět do okamžiku, kdy bratři Cameronovis vypětím sil zastavili Filadelfský experiment. Po návratu USSEldridge se vědcům a pozorovatelům z USS Navy naskytlpříšerný pohled na moderní verzi Dantova pekla. V podpalubíbylo mnoho námořníků doslova rozdrceno, další vrostli svýmitěly nebo končetinami do palubních nástaveb a pancéřování,všichni byli psychicky dezorientováni a vyšinutí, část posádkyzešílela, l v pozdějších letech je periodicky postihovala řadapotíží souvisejících s dosud rozkmitaným časoprostorem, jehožsoučástí se v čase experimentu stali. Radiový stožár USS

227

Eldridge byl přeražen, nástavby z větší části zničeny a elek-trické vybavení spálené. Po tomto tragickém debaklu se veleníNavy rozhodlo k poslednímu experimentu s lodí bez posádky aten proběhl koncem října 1943. Tentokrát byl na USS Eldridgiinstalován i Teslův generátor nulového času ZT. Asi 15-20minut po zahájení experimentu byl USS Eldridge optickyneviditelný, ale když se opět objevil, chyběly některé částivybavení (převodníky, generátory) a lodní nástavby bylyzdevastovány. Pod dojmem neúspěchu vláda USA i veleníNavy projekt Rainbow zastavily a po opravě byla loď prodánaŘecku. Tak skončila jedna z neslavných etap vědeckéhovýzkumu, který svými životy a zdravím zaplatilo několikdesítek lidí, kterým neopatrní, málo předvídaví a nezodpovědnívědci doslova otevřeli brány pekla. A. Einstein byl událostmitak hluboce rozrušen a deprimován, že zničil svoji téměřdokončenou práci o Grand Unified Theory (teorii jednotnéhopole), protože si část viny za zmíněné události přičítal sámsobě. Příčiny zmíněného neúspěchu projektu Rainbow jsoupravděpodobně důsledkem toho, že v čase experimentu nebylrespektován fenomén Zero Time a White Noise. O ZT již bylopohovořeno a je zřejmé, že tvoří zmíněný "časový zámek",který je nutno pevně zaklapnout, má-li se účastník experimentuvrátit zpět do času, ze kterého vyšel (přesněji do téhožčasového toku). "White Noise" (Bílý šum) představuje v pod-statě specifickou energii prostoru, cosi, co můžeme považovatza přesnou energetickou signaturu toho kterého prostoru, zekterého cestovatel do časového tunelu odchází. White Noisetedy představuje zámek prostoru, který je nutno na počátkucestování časem zaklapnout, aby se časový turista opět ocitlve výchozím místě. Tyto podmínky ve zmíněném případěCh. Hinsona nebyly dodrženy a důsledkem bylo jeho bloudění

228

v čase a psychická devastace. Pokud si kdokoliv myslí, žedebakl projektu Rainbow poskytl vědcům postačující poučení otom, co je obsahem pojmu "etika vědy", pak se mýlí, protoženeuplynulo mnoho času a z příkazu vládních složek bylypoloženy základy k mnohem hrůznějšímu experimentu, a tímbyl projekt Montauk.

Když měla americká vládní místa koncem padesátých a vprvé polovině šedesátých let mnoho starostí s hnutím hippies,vzpourami vedenými skupinami "Black Power", vzpomněl sikdosi na experiment projektu Rainbow, zejména na podivnézásahy do vědomí posádky USS Eldridge a uvažovalo se onalezení technologie dovolující manipulaci s vědomím člověkaa ovládáním reakce davů. Zřejmě k těmto úvahám přispěly ipodivné události provázející závěrečné stadium projektuPhoenix I, kdy W. Reich testoval speciální radiosondu, určenouk ovládání počasí cestou kompenzace energie Dead Orgon.Bylo totiž opakovaně pozorováno, že rostoucí koncentraceDead Orgonu způsobuje nejen aktivaci zemětřesných zón avznik ničivých vzdušných vírů, ale i srocování davu, iniciacijeho rostoucí nepřátelské nálady i asociální chovám, aniž ktomu existují logicky přijatelné důvody. Projekt Montauk byltak utajen, že se k němu ani vládní místa nehlásila a financo-vání bylo provedeno z tajných zdrojů neznámých i Kongresu.Tyto finanční zdroje byly opatřeny vyloženě zločineckýmzpůsobem a to tak, že speciální složka tajných služeb uloupilave Francii celý vlak vezoucí zabavené zlato německých bank azašantročila jej i před generálem Pattonem, který měl nad nímdohled. V přepočtu na současnou cenu zlata na světovém trhupředstavovala hodnota uloupeného zlata přibližně 200 miliarddolarů. Když se tajné americké vládní struktury rozhodlyv roce 1950 k oživení projektu Rainbow, uvolnily pro jeho

229

financování prostředky získané prodejem tohoto uloupenéhoněmeckého zlata. Oživený Rainbow Project byl přejmenovánna Phoenix II a probíhal přibližně do konce 60. let v rámciBrookhaven Labs na Long Islandu. Vědcům se práce naPhoenix II zřejmě dařily, o čemž svědčily podivné často seopakující události, jako bylo bezdůvodné srocování hippies abezdomovců v oblasti Long Islandu a vpády větších skupindezorientovaných divokých zvířat z lesů do měst této oblasti.Lidé i zvířata se chovali atypicky, což bylo místním úřadůmdivné, ale nikdo to nemohl a snad ani nechtěl objasnit. Jednímz nesporných úspěchů projektu Phoenix II bylo zjištění, žemikrovlny ve frekvenčním rozsahu 710-750 MHz výraznězasahují do lidské psychiky a ovlivňují vědomí člověka tím, ževyřazují propojení specifických mozkových center s tou částílidské bytosti, která má polydimenzní charakter (éterické aastrální tělo). Vytváří se tak jakési "mentální okno" do mozku,jímž lze účinně ovlivňovat vědomí a následně i chováníčlověka. Působení mikrovln zmíněného frekvenčního rozsahu,může mimo jiné silně stimulovat, ale také zcela eliminovatpsychotronické schopnosti člověka. Později, za přispění spe-ciální techniky a technologie Sirianů, byl vypracován postup kesnímání "signatury vědomí" určitého člověka a její přenos domozku jiného člověka, jehož vědomí bylo vymazáno. Tytovýsledky sloužily později i jako podklad pro vypracování tech-nologie nové hrozivé mentální zbraně. Zdrojem mikrovln bylpůvodně starý typ armádního radaru používaného ve II. světovéválce. Ozařovaný člověk byl umístěn ve vzdálenosti přibližně91 m (100 yardů) od ohniska parabolické antény radaru a bylvystaven působení energie 100 000 W. Velmi brzy bylozjištěno, že mozky pokusných osob jsou mikrovlnami jakobyspáleny a při testování nevykazují fyziologickou aktivitu,

230

protože spotřeba kyslíku byla téměř nulová. Přesto taktopostižené osoby neztratily své fyzické a mentální funkce ajejich vědomí zůstalo nedotčeno. Vědci došli k závěru, že sídlovědomí člověka tedy nesídlí v mozku, jak se dosud soudí, alemimo tuto dimenzi. Z pohledu tohoto zjištění má lidský mozekpouze funkci jakéhosi retranslátoru vědomí sídlícího v jiné,vyšší dimenzi. Toto sežehnutí mozku mikrovlnami postihlo iDuncana II, který se projektu Phoenix II zúčastnil. Později bylozjištěno, že účinné "otevření okna" do mozku a ovládámlidského vědomí lze dosáhnout i tou složkou mikrovlnnéhopaprsku, která prochází ohniskem parabolické antény a je o180° pootočena. Pootočený mikrovlnný paprsek již sežehnutímozku nezpůsoboval. Tento objev byl učiněn v letech1972-1973. Jedním z dalších závažných poznatků zjištěných přiexperimentech s různými frekvencemi mikrovln bylo zjištění,že rychlé přepínání frekvenčního rozsahu vytváří pole energievyššího řádu, mající nejen podivné psychické účinky, alezpůsobující i distorzi či ohyb času. Podle způsobu tvarovánítohoto nového vysokofrekvenčního pole vyššího řádu bylomožno čas různým způsobem měnit, a to dopředu i dozadu.Pokusná osoba pak popisovala vznik časových tunelů(časových vírů) umožňujících krátkodobé nahlédnutí dominulosti i budoucnosti, ale i do jiných dimenzí. Bohuželstabilita těchto časových tunelů byla nedostatečná, nedaly secíleně ovládat, nečekaně se bortily a uzavíraly. Těmitozkouškami manipulace s tokem času pomocí časových vírůprošlo mnoho lidí naverbovaných z řad nemajetných chudáků abezdomovců bez rodin. Dodnes není známo přesné číslopokusných osob, a tím méně počty těch, kteří se ztratili voceánu času. Pronikly nepotvrzené zprávy o počtu 3 000 až10 000 osob. Největší frekvence těchto nelidských experimentů

231

se udala počátkem šedesátých let a jedním z těchto tulákův čase, kteří měli to pochybné štěstí, že se vrátili psychickydevastovaní, byl i Ch. Hinson, zmíněný úvodem kapitoly.Příčinou nestability časových vírů a mizení lidí v nich byloopomenutí zaklapnutí časového a prostorového zámku, jakjsem o tom již hovořil. Časový vír vytváří použitelný časovýtunel o průměru přibližně 7 metrů, ale cestovatel časem jeho"stěny nesměl překročit, jinak trvale zmizel kdesi v neznámu.V tomto období se Phoenix II rozpadl na dva oddělenéprojekty - projekt Phoenix III zabývající se nadále problema-tikou cestování časem a projekt Montauk sledující vypracovánítechnologie manipulace s lidským vědomím a řešením použi-telné mentální zbraně. Projekt Monauk byl umístěn na územíbývalé Air Force Base v oblasti zvané Montauk Point, navýchodním okraji poloostrova Long Islandu, severovýchodněod New Yorku. Výsledky projektu Montauk jsou dodnesamerickými vládními složkami hluboce utajovány, přesto venproniklo několik dílčích informací. S pomocí mimozemskétechnologie Sirianů se vědcům podařilo vypracovat vlastníefektivní technologii manipulace s lidským vědomím a tech-nologii dovést do stadia použitelného jako speciální zbraň,umožňující ovládání vědomí nepřátelských armád a zejménajejich velících struktur. Zprvu musel být používán v roliřídícího prvku speciálně vycvičený člověk, který celý procesmanipulace s vědomím jiných lidí řídil svým vědomím,přičemž byl umístěn v tak zvaném "Montauk-křesle", tedyprostoru, okolo kterého bylo vytvářeno vysokofrekvenční polevyššího řádu, které snímalo impulzy jeho vědomí a pomocípočítačů tyto impulzy interferovalo s impulzy generátoru ZeroTime a White Noise. Celý proces je velice složitý a informujeo něm zčásti kniha Montauk Project (P. B. Nichols). Prvek

232

řídícího lidského vědomí a Montauk-křeslo byly pozdějinahrazeny speciálními krystalovými receivery konstruovanýmipodle obdobného sirianského přístroje. Co je podstatou tohotokrystalového receiveru a jaký druh krystalů je použit, neníznámo. Jisté je, že je to skutečné srdce celého zařízení, kterédíky moderní technice se vejde do většího cestovního kufříku.Američané tuto mentální zbraň poprvé ve velkém měřítkuvyzkoušeli v Kuvajtu na počátku operace Pouštní bouře.Zařízení zbraně bylo umístěno na helikoptérách, které v nízkémletu přelétávaly pozice elitních iráckých tankových jednotek.Výsledek je obecně znám. Podle nepotvrzených zpráv mentálnízbraň obdobného typu s názvem "eliptonová zbraň", mělivyzkoušet Rusové při invazi svých armád v roce 1968 doČeskoslovenska. Konstrukční nedostatky a špatné nastavenívyzařovaného frekvenčního rozsahu však způsobilo zcelaopačný efekt. Místo očekávané ztráty vůle k odporu došlo keskokovému vzrůstu davového odhodlání a k tvrdé konfrontaci,což Rusy značně překvapilo a vyvedlo z konceptu. Přibližněv témže období Američané svůj prototyp mentální zbraněvyzkoušeli na obyvatelstvu několika velkých měst. Novináři seo tomto tajném experimentu dověděli, ale stali se oběťmidezinformace v tom smyslu, že byla testována schopnostúčinné obrany v případě napadení chemickými a biologickýmizbraněmi. Reakce lidí však jednoznačně ukazovala na použitímentální zbraně.

Výzkum stabilizace časových vírů byl prováděnpředevším v rámci projektu Phoenix III. Pro tyto účely bylapřevzata podstatná část technologie projektu Montauk adoplněna speciálně uspořádanými komputery, nadzemní gigan-tickou omnidirekcionální anténou a speciální Orion-anténouDelta T funkce, převzatou od mimozemské entity Sirianů. Bylo

233

používáno Montauk-křeslo s člověkem řídícím svým vědomímcelý proces cestování časem, protože žádné přístrojové zařízenív tomto případě nedokázalo řídící funkci lidského vědomí plněnahradit. Montauk-křeslo bylo pomocí komputerů sfázováno soběma anténami tak, aby se ocitlo v nulovém bodě výslednéhopole vyššího řádu. Vědomí člověka umístěného v Montauk-kře-sle plnilo v zásadě tutéž řídící funkci, jako vědomí atlantskýchpilotů řídících svým vědomím létací čluny vailxy. Vytvořenépole bylo stabilizováno zaklapnutím časových a prostorovýchzámků cestou synchronizace se zjištěnou hodnotou Zero Timea White Noise. Podstata konstrukce omnidirekcionální antényo velikosti až 45 m, jakož i antény Orion-Delta T funkce jeznačně složitá a vyžaduje speciální technické vzdělání, proto ses ní v dané souvislosti nebudu hlouběji zabývat a zájemceodkazuji na knihu P.B. Nicholse. Sám proces cestování v čase izaměření časového tunelu a délka jeho otevření bylo řízenovýhradně vědomím člověka umístěného v Montauk-křesle.V roce 1983, kdy projekt Phoenix III vrcholil, bylo nutnonáhle zařízení zničit, protože se jeho funkce začala vymykatkontrole. Pravděpodobně šlo o skrytou diverzi ETI, kteříztráceli kontrolu nad vývojem experimentů a rozhodli se vědceod dalšího pokračování odradit za každou cenu. Přesto se doukončení Phoenixu III v roce 1983 uskutečnilo mnoho časo-vých misí do minulosti i budoucnosti, misionáři se vracelis bohatým fotografickým materiálem a početnými video-nahrávkami a hovoří se i o přinesených dobových artefaktech.Americká tajná služba ale všechny získané informace uzavřelado sejfů. Cestovatelé v čase monitorovali mimo jiné některéepizody I. a II. světové války, ale i některé starší historickéudálosti. Několik tisíc lidí bylo vysláno do budoucnostivzdálené 200-300 let a údajně byla uskutečněna i exkurze do

234

roku 6037. Tato výprava byla zajímavá tím, že cestovatelé seocitli v ruinách zničeného velkého města beze stop života. Naprázdném náměstí uprostřed tohoto města stála na hladkémkamenném podstavci velká socha vzpínajícího se koně,zhotovená ze žlutého kovu. Došlo i na cesty na Mars, kde sevědci snažili ověřit jednak obyvatelnost Marsu, jednak jehoosídlení a též získat informace o marťanských pyramidálníchstavbách. Bylo potvrzeno, že Mars je neobyvatelný bezspeciálně vybavených pobytových center, přesto zde existujízákladny obývané neznámými bytostmi, se kterými styknenavázali. Bez úspěchu se pokoušeli cestovatelé proniknout ido rozsáhlých podzemních prostor marsovských pyramid,v nichž mají být uloženy starobylé artefakty. To se údajněnepodařilo, ale byly nalezeny stopy po existenci prastarévysoce vyspělé civilizace. V jedné z exkurzí do období před125 000 lety došlo ke kontaktu s touto dnes zmizelou civilizací,ale o výsledcích tohoto kontaktu nebylo nic sděleno. Jepravděpodobné, že šlo o jednu z civilizací třetí kalpy, kterábyla současníky pozemských civilizací Shan Shun, Manehuna aThule.

Za současného stavu omezených informací lze těžkoposoudit, zda projekty Montauk a Phoenix III přinesly nějakýužitek lidstvu a přispěly k jeho rozvoji. Výsledky expedicuzavřely americké vládní složky do tajných sejfů, řadavědeckých otázek byla nedořešena a zařízení pro technologiebylo údajně zničeno. Pravděpodobně jediným výsledkem jementální zbraň, což je výsledek pro lidstvo spíše neblahý alehce zneužitelný. Jsem toho názoru, že projekty Montauk,Phoenix a Rainbow jsou jen dalším důkazem selhání pozemskévědy způsobeným malou odpovědností vědců za výsledkysvých výzkumů. Podobné selhání provázelo i projekt

235

Manhattan (atomová zbraň) a desítky dalších projektů, jejichžvýsledky slouží pouze zájmům mocenských struktur velmocí.

236

EPILOG:

Nejkrásnější pocity se odvíjejí od záhad.Jsou to pocity stojící u kolébky skutečného uměnía opravdové vědy.Člověk tyto pocity neznající,neschopný se divit a žasnoutje duchem mrtvý jako zhaslá svíce.

Albert Einstein.

Většině vědců specializovaných na úzké vědní obory jesama existence záhad velmi nepříjemná. Odmítají se jimizabývat a v pádě nouze hledají často východisko v jejichbagatelizaci. Lze to pochopit, neboť mnohoznačnost a mnoho-tvárnost záhad stojí v přímém rozporu s možnostmi úzcespecializovaných odborníků. Naproti tomu pouze nepatrná částvědců má dostatečně hluboké univerzální vzdělání, aby vůbecbyli schopni svým vědomím fenomén záhad uchopit a podrobitsystémovému zkoumání, ale i výsledky tohoto zkoumánílogicky syntetizovat. To je dost dobré vysvětlení, proč je mezivědci tak málo těch, kdo jsou ochotni se záhadami zabývat.Ještě méně je těch, kteří naleznou odvahu výsledky svýchzkoumání veřejně oznámit, protože často kolidují s tabuizova-nými názory zavedených vědeckých autorit. Těm nadšencům,kteří se řešením záhad zabývají, vedeni vnitřním zaujetím ponalezení pravdy, nezbývá nic jiného, než hledat pomocnou rukutam, kde ji spolehlivě nacházeli i dávní hledači pravdy - nakonci vlastního ramene. Při řešení záhad platí několik zásad:

237

1. Je nezbytné získat co nejvíce informací a žádnou z nichpředem nevylučovat vzhledem k jejich zdroji. Platí zákon, žekaždá informace je dobrá do té doby, než se prokáže, že dobránení.2. Informace je nutno pečlivě a logicky utřídit tak, aby bylykdykoliv rychle nalezeny i s odkazem na jejich zdroj. Ve věkukomputerů by to neměl být vážnější problém.3. Všechny informace podrobíme systémové analýze, cožznamená jejich vzájemné porovnání a hledání vnitřní i vnějšísouvislosti.Vylučujeme pouze ty informace, které jsou zjevněnelogické, nebo mají zanedbatelnou informační hodnotu. Platízákon, že není důležitý zdroj informace, ale pouze jejíinformační hodnota. Mnoho vážených vědeckých periodiksoučasné doby poskytuje bohužel více zavádějícího šumu, nežskutečně cenných informací.4. Je nezbytné udržovat si celkový přehled o stavu vývojevědy, ale i zkoumat její metody, historii zaniklých civilizací,protože mnoho dnešních objevů skutečnými objevy není, alejde pouze o znovu nalezené dávno zapomenuté vědění.5. Není nutno bát se budování struktury logické syntézy, neboťjejí výsledky nás mnohdy budou uvádět doslova v úžas.

Prostě a krátce řečeno, nečekejte na to, až Vám někdo jinýpravdu nalezne a zformuje do stravitelné podoby, ale staňte sesami jejími hledači, i když nevlastníte akademický titul čidiplom o absolvování vysoké školy. Na počátku hledání pravdymusí být silná vnitřní motivace, odvaha a odhodlání neuhnoutz cesty "velkým zvířatům". Není nutné bát se omylů, protožetěch se opakovaně dopouští každý vědec, každý tvůrčímzpůsobem pracující člověk, ale je nezbytné své omyly siuvědomit a přiznat je. Není nutné se obávat zesměšňování,

238

protože vysmívat se dokáží pouze hlupáci, kteří stejně niclepšího neumí. Uvádím jednu z ukázek selhání vědy, příklad,jak při hledání pravdy postupovat. Jde o případ tak zvané"čínské zdi" nalezené archeology v oblasti peruánského údolíSanta nedaleko Pisca. Objevila ji Johnsonova výprava v podo-bě úctyhodné megalitické stavby z kamenných kvádrů. V patěmá šířku 5 metrů a její průměrná výška se pohybuje kolem5 metrů. V pravidelných vzdálenostech je přerušována pevnůst-kami, kterých je celkem 14. Zeď začíná na pobřeží Pacifiku av délce asi 80 km se táhne až do oblasti And. Archeologovéji nejčastěji připisují Chimuáncům, ale ve skutečnosti mámnohem větší stáří, protože je zmiňována v tradicíchpueblanských Hopiů v souvislosti s jejich exodem z pravlastijménem Kaskara. Tento exodus se odehrál pod vedenímbožských Cachinů v čase odpovídajícím přibližně období před60 000 lety. Vedeni svými učiteli Cachiny vystavěli prapředciHopiů na pobřeží americké pevniny kamenné město Taotoomaspolu s rozsáhlými kamennými ochrannými valy. Podobnékamenné zdi z vápencových bloků 3 x 4 x 1-1,5 metru o cel-kové délce asi 700 metrů byly v 60. letech nalezeny běhempodmořských archeologických výzkumů šelfu ostrovů Bimini aAndros, v hloubce 5-6 metrů. Archeologickým oříškem prvéhořádu je i sama čínská zeď, táhnoucí se v délce asi 4 800 km odzálivu Bo Hai v Changli, podél jižního okraje pouště Shamo aGobi, až k horskému hřebeni Quilian Shan. Tato zeď má v patěšířku kolem 5 metrů a výšku v průměru 11 metrů. I zde jsou vpravidelných vzdálenostech umístěny kamenné pevnůstky astrážnice. Zeď je přerušována pouze nepřístupnými skalnímimasivy. Podle odhadu archeologů a historiků měla být jejístavba zahájena v roce 215 nebo 221 př.n.l., ale zjevně tehdyšlo pouze o opravu poškozených úseků. Nebylo v lidských

239

silách s dobovými technickými možnostmi tak rozsáhlé dílorealizovat v čase kratším jak 1000 let. Podle prastarýchčínských mýtů měla být stavba severní zdi zahájena v obdobívlády mýtického císaře Chuang-Ti, známějšího v tradicích jakoŽlutý císař. Tento první císař měl sestoupit na Zem z devátýchnebes, aby založil Říši středu a pozemské národy civilizoval.Podle systémové analýzy šlo pravděpodobně o historickouosobnost, která byla jedním z prvních panovníků Mongolůvysazených do oblasti Turánské nížiny, přibližně před80 000-85 000 lety. Gigantické dílo, tohoto druhu ojedinělé,mohlo být podle odhadu ukončeno v období přibližně před60 000 lety, takže stáří čínské zdi je srovnatelné se stářímVelké zdi Chimuánců, ale není jisté stáří zdi uvBiminy aAndrosu. V Peru však byly nalezeny stopy po obdobnémgigantickém díle. Šlo o palisádu táhnoucí se od pobřeží Paci-fiku do And. Její pozůstatky nalezl E. voň Daniken (Kosmickélety ve starověku, Cesta na Kiribati) jako pás jam kruhovéhoobrysu o průměru l metr a rovněž l metr hlubokých. V jednéřadě je 8-9 jam a šířka pásu obnáší 24 metrů. Do těchtokruhových jam byly svého času vsazovány sloupy z kmenůstromů o výšce asi 10 metrů, ale nezůstala po nich ani stopa.Při délce pásu 80-100 km byla spotřeba kmenů zřejměobrovská a mohla značně přispět k odlesnění And v přilehléoblasti, podobně jako stavba lodí svého času vedla k odlesněnípohoří Balkánu ve Středomoří. Důvody výstavby mohutnýchkamenných zdí i palisádové zdi z kmenů byly dlouho záhadné aalespoň v případě čínské zdi byla historiky akceptovánadomněnka, že šlo o obranné opatření proti nájezdům severníchnomádských kmenů. J. R. L. Tolkien se zmiňuje, že v dávnýchdobách byli prapředkové nuceni bránit se proti útokůmpřemnožených gigantických dravců vyšlechtěných Sauronem.

240

Jednou z metod obrany byla stavba neproniknutelných zdí aohrad. Konkrétnější je ve svých seancích E. Cayce (TajemstvíAtlantidy), když hovoří o zemi jménem Og či Oz (Ohz ?),obývané Ohummy (Ohzumy ?), která zaujímala větší částdnešního Peru, mezi starobylými městy Chán Chán (nedalekoTrujilla) a Nazca. Ohummové stavěli monumentální kamennézdi od moře do hor na ochranu proti nebezpečným přemnože-ným zvířatům. Patrně stejný byl důvod výstavby palisádovýchohrad, jejichž pozůstatky nalezl pan Dániken za haciendouMontesierpe, asi 31 km vzdálené od města Humay. E. Cayce sedále zmiňuje o tom, že před 52 722 roky se sešel Velký kongrestehdejších národů, který rokoval o způsobu zničení těchtonebezpečných velkých zvířat ohrožujících existenci národů.Podle stávajících idicií je pravděpodobné, že místo setkánínárodů (kmenů) v rámci Velkého kongresu byla rozsáhlá oblastmezi městy Nazca, Palpa a řekou Pampa. Po tomto setkání zdezůstaly zčásti dochované gigantické reliéfy zpodobňující tote-mová zvířata kmenů, které se kongresu zúčastnily. S podobnoumyšlenkou přišel v roce 1981 polský vědec A. Mostowicz (Myz kosmu). Nebezpeční velcí dravci byli ve své době vyšlechtěniTrigardy jako bojová monstra, ale pro obtížnou ovladatelnostbyli vypuštěni na některé vzdálené kontinenty, nebo zešlechtitelských chovů unikli a ve volné přírodě se přemnožili.Dnes není jistota v druhové skladbě těchto dravců, ale zřejměnejméně část těchto zvířat tvořili draví druhohorní ještěři avelké třetihorní šelmy. Původ pozemních reliéfů v oblastinazcánské pampy je tedy nutno pravděpodobně hledat v tomtopradávném Velkém kongresu národů. Domnívám se, že při-nejmenším část vytyčených linií procházejících Andami nadlouhé vzdálenosti, jsou plánované trasy ochranných zdí apalisád, které již nebyly postaveny. Pro zajímavost uvádím, že

241

v říjnu 1977 pořídil sérii fotografií oblasti Margaritifer Sinus naMarsu americký Viking l a při jejich vyhodnocování zde bylzjištěn mohutný systém vysokých zdí značné výšky i délky,zjevně umělého původu. Obdobné struktury neznámého účeluzjistil již dříve (1972) Mariner 9 v oblasti jižního pólu Marsua tyto struktury byly později J. Cuttsem a L. Soderblomempojmenovány "Inca City". Lze soudit, že i civilizace obývajícíve své době Mars, pravděpodobně měly podobné problémys nebezpečnými dravci. Tolik k záhadě zdí. Jsou však i dalšízáhady, z nichž vyjímám tajemství spojené se vznikem nacismuv Německu a s podstatou sil stojících v pozadí expanzenacismu na východ. Germáni jsou potomky Ásů, kteří předdesítkami tisíc let obývali oblast Černého moře od východníchKarpat (Thrácie) až po západní břeh Kaspického moře. V dé-monských válkách se Ásové postavili na stranu Trigardů(Asurů) a ve třetí válce démonů, přibližně před 18 000 lety,byli na hlavu poraženi a ti co přežili, byli deportováni doseverských oblastí Evropy, což se odrazilo i v jejich starémpojmenování "Normané". Východní národy je znají spíše podjménem "Germáni", což pravděpodobně může pocházet zesanskrtského kořene "gama" (odcházející lid), nebo "ghata"(poražený lid). Jedním z řídících mystických principů germán-ské rasy je snaha navrátit se zpět do pravlasti ležící na východě.Druhý řídící mystický princip vyvěrá z vědomí totální porážkya následující deportace do nehostinných oblastí severní Evropya je často podvědomě vnímán jako touha po odplatě a porážcedávných vítězů. V těchto dvou principech můžeme hledathybnou sílu expanzní politiky Německa, především v obdobírozvoje nacismu. Jedním z výsledků této politiky bylorozhodnutí Říšského úřadu pro otázky rasové čistoty vystě-hovat většinu Cechů po vítězném ukončení války do Patagonie.

242

Od samých počátků nacistického hnutí měli jeho exponovanípředáci velmi úzké kontakty s tibetským mnišským řádemČervených čepic, o kterém bylo dobře známo, že rozvíjímetody černé magie. Z tajných knihoven tohoto řádu získaliNěmci řadu cenných informací, především o přesné dislokacipodzemních antarktických depozit, umístění vchodů i způsobůochrany proti vstupu nežádoucích osob. V těchto depozitechbyly uloženy nejen písemné záznamy a nákresy technologií azařízení pro ně, ale i vzorky hmot se speciálními vlastnostmi,vzorky přístrojů, zbraní a podobně. Část artefaktů a záznamůúdajně pocházela z archeologických vykopávek Atlanťanů vAntarktidě, část byla produktem vyspělé techniky a technologieAtlanťanů. Z tohoto zdroje vycházeli Němci při vývoji svýchpřevratných zbraní zvaných "Vergeltungswaffe" (zbraně odpla-ty), od nichž si slibovali dosáhnout zlomu ve válce a nakonec vní i zvítězit. Prudký rozvoj zkoumání z těchto pramenů mohlskutečně způsobit ohromný převrat ve vývoji válečné situace,ale díky nedostatku času způsobeném rychlým postupemspojenců, nestačili Němci nové zbraně vývojově dokončit auvést do masové zbrojní výroby. Němečtí vědci a konstruktéřipracovali usilovně na dvanácti projektech nových zbraňovýchsystémů a sedm z nich mělo být natolik vývojově pokročilých,že se předpokládala jejich výroba nejdéle do roka. Teprve poválce spojenci zjistili, že proti většině z připravovaných zbraníby neměli účinný způsob obrany. Ještě v průběhu 60. letusilovně pátrala po místech uložení podkladů k výroběVergeltungswaffe jak americká tajná služba, tak i KGB, alezřejmě bez úspěchu. Šlo pravděpodobně o následující zbraňovésystémy:1. Diskový letoun využívající energii vrill pro vytvářenířiditelného gravitačního pole.

243

2. Speciálně strukturovaný pancéř, který nebylo možno i přisíle pouhých 3 cm probít žádnou střelou, ani průpalněprůbojnými náboji.3. Paprsková zbraň využívající interferovanou energii vrills dosahem do 10 km a smrtonosným účinkem asi l km zakaždého počasí.4. Speciální mikrovlnné zářiče paralyzující činnost lidskéhomozku, jejichž princip byl potvrzen projektem Montauk.5. Řiditelný a plně ovladatelný "kulový" blesk plánovaný jakoprotiletecká zbraň účinná do výše 10 km. Kódový název tétozbraně byl "Nebelbesen" (Nebeské koště), později Vergeltungs-waffell (Vil).6. Raketa KM 2 s plazmovým motorem.7. Zbraň vytvářející vysoko v ovzduší ovladatelné ohnivé víry.Podrobnější údaje nalezne zájemce v knihách R. Vesca,D. H. Childresse a J. Godwina. Pravděpodobně z některéhokláštera tibetských Červených čepic získali nacisté i proslulýposvátný Ódinův oštěp, kterému Hitler přisuzoval velkoumystickou moc. Podle prastaré legendy měl Odin tímtooštěpem zabít ve sporu jednoho z Áditjů (Váňů), a tím zahájitválky démonů, jak to vypráví Elder Edda:

"Oštěp mrštil Ódin do houfu nepřátel.Tak došlo k první vraždě na Zemi.Rozhněvaní Váňové vyrazili k útoku,zbořeny byly zdi Asgaardu. "

Těsně před kapitulací Německa byl Ódinův oštěp spolus dalšími nacistickými relikviemi a Hitlerovým poklademodvezen ponorkou do Antarktidy a uložen v tajných skalníchslujích v zemi Královny Maud. Vyskytly se nepotvrzené

244

zmínky o tom, že část této zásilky Němci do Antarktidynestačili odvézt a kolona přibližně dvacet plně naloženýchnákladních aut skončila svoje poslání kdesi na českém území.Jako místo depozitu se zmiňuje jednak centrální Šumava,jednak štoly starých zlatodolů v okolí Štěchovic.

Projekty Montauk a Phoenix otevřely dveře nové fyzice anové filosofii, které ve svých aspektech daleko překonávají i tynejodvážnější nápady autorů literatury sci-fi. Spor o existencičasového paradoxu, jehož podstata spočívá v tom, zda člověkmůže sám sebe potkat v okamžiku prolnutí časového vírumezi minulostí a budoucností, údajně uspokojivě objasňujíexperimentální výsledky z projektu Phoenix III, ale ty jsouuloženy v nepřístupných sejfech americké tajné služby.Experimenty s časem potvrdily tušení čelních fyziků a filosofůo tom, že v podstatě neexistuje ve Vesmíru nic podobnéhonějaké konstantě, nelze počítat s invariancí toku času, takže anirychlost světla nemůže být omezující konstantou. Množství'záhad volajících po objasnění je zřejmě bez konce a tajemstvípřinášená s neznámými jevy budou asi lidstvo provázet na jehocestě evoluce věrně jako pes. Zřejmě má absolutní platnostznámý Senecův výrok:

"Šťasten je ten,komu bylo dáno poznatdůsledky existence věcí a jevů."

245

Obr. l Architektonický obraz polydimenzionální struktury člověka vbuddhistickém pojetí (1) a v tibetském znázornění jako čhörten (2).

l 2

Obr. 2 Esoterická představa struktury Vesmíru v taoistickém zobrazení.

Obr. 3 Keltská projekce struktury Vesmíru (1) s plochou Zero (B) a tokemenergie wuivr mezi póly Vesmíru (A). Kresba (2) schematickynaznačuje vzájemnou vazbu Země a tří druhů energie wuivr(terestrický, sluneční a kosmický -wuivr)

Obr. 4 1) Nákres souhvězdí, ze kterého pocházeli ETI, provedený BetlyHillovou podle hvězdné mapy, kterou viděla v mimozemskélodi.

2) Souhvězdí Orionis ve struktuře, v jaké se může objevit na nebipři pohledu z Marsu.

l

2

Obr. S Piktogram alchymistů z Grasdorfu u Hildesheimu v Dolním Sasku,který pokrývá plochu přibližně 5 000 m'.

Obr. 6 Caduceus jako starobylá stylizace rtuťového motoru occitánskýchDanami (A), v egyptsko-atlantské tradici (B), v porovnání stechnickým schematickým náčrtem motoru (C):1) reaktor fúze rtuti, 2) záporný pól soustavy, 3) trubkový kon-denzátor plněný kapalným dielektrikem s ultravysokou hodnotoupermitivity, 4) dvě vysokofrekvenční cívky. Perutě symbolizujípoužití k pohonu létacích strojů.

Obr. 7 Různé typy vysokofrekvenčních zářičů, používaných k emisi energieZero: 1) zářič pozitivní energie (typ Fí), 2) nilská verze zářiče Fíznámá také pod jménem "anch", 3) zářič negativní energie (typPsí), 4) vysoce účinný kombinovaný zářič vyhrazený bytostems nejvyšším zasvěcením, známější jako buddhistická "vadžra" čitibetský "dordze ".

Obr. 8 Buddhistický klášter Takht i Bahi u Gandhary, postavený ve2. století našeho letopočtu. Stavba dodržuje tytéž přísné zákonyenergetické architektury, které byly uplatněny i na mnoha velmistarých objektech, jako například Stonehenge. Architektonikastavby i použité materiály zajišťují funkci transformátoru aemitoru různých forem energie Zero. Boční kolektory rozptýlenouenergii z prostoru zachycují, transformují a vyzařují do středovéhosběrače, odkud je ve formě vysokofrekvenčních pulsů vyzařovánado Vesmíru pomocí několikastupňového talířového zářiče.Obdobnou konstrukci měla i původní stavba Stonehenge.

Obr. 9 Pás děr po prastaré palisádě v údolí Pisco u vesnice Humay.National Geographic Society, Washington.

Obr. 10A Piktogram JULIA SET vzniklý 8. 7. 1996 v těsné blízkostiStonehenge. Piktogram patrně naznačuje ve fraktálovémzobrazení vířivý tok vyzařovaný centrem Stonehenge a téžpodstatu kvantové struktury vyzařované energie.

Obr. l OB Piktogram WINDMILL HILL z Yatesbury u Wiltshire ze dne29. 7. 1996.Pravděpodobně jde o fraktálové zobrazení toku vířivé energieZero, vzniklé interferencí tří forem energie Zero: a) terestrickéformy, b) solární formy, c) formy vzniklé anihilací hmoty přijaderné fúzi.

Obr. 11 Alchymické symboly prvků a jejich výklad.

Alchymický symbol(occitánská verze)

Význam symbolu

zlato(transmutací bronzu)

stříbro(transmutací bronzu)

měď

bronz (cín)

Fixní olej, Fixní voda,Fixní Merkur, Černá Síra

Quinta Essentia

Obr. 12 Autor podepisuje své knihy na autogramiádě v knihkupectvív Celetné ulici v Praze, kterou naše nakladatelství pořádalo vespolupráci s ústeckou Spolchemií.

VYSVĚTLIVKY

aberace chromosomů - přestavba struktury chromosomů

Adamah - prapůvodní jméno Země podle Kabaly, podle KnihyDhyanů bylo původní jméno Země Bhumi, podle Shan Shunůbyla Země planetou Shan

Adept - esoterický titul alchymisty, který uskutečnil prvnístupeň alchymické syntézy (přípravu Lišáka)

amplifikátor (amplitron) - vysokovýkonný mikrovlnný kry-stalový zesilovač; výkonný zdroj koherentního mikrovlnnéhopaprsku

berijatický svět - sféra vyšších bohů (archandělů) propojujícísféru Elohim se sférou andělů (nižších bohů)

čakry - specifická energetická centra lidského těla

časoprostor (dimenze) - reálný svět určený třemi prostoro-vými souřadnicemi a časovým vektorem

čistá linie - soubor homozygotních jedinců téhož genotypu;homozygotní linie

digesce - vyluhování (nejčastěji působením vody); působeníkapaliny na pevnou látku

DNA - deoxyribonukleová kyselina, složitá makromolekulová

sloučenina obsahující vázané purinové a pyrimidinové báze,deoxyribosy a funkce kyseliny orthofosforečné. Obvykle mádvouvláknovou strukturu ve tvaru šroubovice, ale podlenejnovějších poznatků mají některé úseky DNA vícevláknovoustrukturu.DNA je hlavním nositelem genetických informací.

EBE - Extraterrestrial Biological Entity (mimozemská biolo-gická jednotka)

entelechie - účelná činnost působící změnu možnosti veskutečnost; tvořivý princip nesoucí výsledný účel sám v sobě

Erez - sesterská planeta Země, umístěná v témže geometrickémprostoru jako Země, mající ale jiný časový vektor (jiný tokčasu). Podle bönského komentáře ke Knize Dhyanů má Bhumi(Země) celkem šest sesterských planet, ale každá existuje v jinéparadimenzi

ETI - Extraterrestrial Intelligencies (mimozemské inteligence)

filiální generace - dceřinná generace vzniklá křížením

Fohat - tvořivá energie Universa; tvořivá forma Logu;výkonný (realizující) prvek Logu

fúze - spojení, splynutí, sloučení

generativní množení - množení generativním křížením cestouspojení mateřského vajíčka s otcovskými zárodečnýmibuňkami (spermiemi, pylem atd.)

genom - úplný soubor chromosomových genů získaný od obourodičů

genotyp - typický soubor genů biologického jedince

heterozygot - diploidní jedinec mající v genu různé alely,získané od rodičů s různými genomy

*

holistická věda - systémová věda zahrnující zkoumání jevu vevšech jeho projevech a souvislostech platících v rámciUniversa

interference - vzájemné pronikání, křížení, spojování čiskládání dvou forem energie

invariance času - neměnnost toku času

izotropnost - fyzikální či chemická stejnorodost prostoru(hmoty). Izotropní látka má ve všech směrech stejné vlastnosti

jeciratický svět - sféra nižších bohů (andělů) propojující světlidí (svět Ásia) se sférou vyšších bohů

Kadmon Adamah - univerzální archetyp člověka usídlený naZemi

Kadmon Erez - univerzální archetyp člověka usídlený nasesterské planetě Erez

kalpa - evoluční éra lidstva; období evoluce jedné civilizace.Atlanťané náleželi k lidstvu čtvrté kalpy, současné lidstvo žijev páté kalpě

Kámen filozofů - nižší forma Kamene mudrců ve smysluúčinnosti, protože vyvolává pouze transmutaci rtuti ve stříbro

Kámen mudrců - roztok Quinta Essentia v tavenině křemen-ného skla, univerzální katalyzátor transmutace kovů

kauzální - příčinně související

kreativita - tvořivá schopnost

koherentní - tok energie téže frekvence a stejné hodnotykvanta

koncentrický - soustředný, vztahující se k jedinému středu

Kriyasaktí - schopnost tvořit vlastní myšlenkou (vědomím);transformace energie vědomím

letální - smrtelný, spějící k zániku

levitace - schopnost vznášet se a létat, založená na principuinterference vědomí s gravitací

Lhamayinové - nižší bohové temných sfér, bohové Tmy,bohové levé strany, Angro Mainyiové

Logos (Log) - energie vědomí Universa; tvořivá energieBoha."Ženská" forma Logu je "Kwan-jin", "mužská" formaLogu je "Kwan-shai-jin". Jestliže jsou obě formy Logu v rov-nováze (v harmonii), má Logos schopnost úplné kreativity anachází se ve stavu zvaném "kwanjin-tien" (harmonickýLogos). Tao je jen jiné jméno Logu.

Maňas - tvořivé vědomí

mahátmá - Velký Mistr, také sanjasím. Jedna z posledníchetap evoluce člověka ve hmotném světě

Materia Prima - prahmota, prvotní hmota, Chaos mudrců atd..Jedná se o produkt alchymické syntézy, vzniklý fúzí tří jaderrtuti. Podle obsahu izotopů má atomovou hmotnost kolem 600.

Mistr - člověk který završil Velké dílo a získal Quinta Essentia

monada - sekvence-díl Stvořitele v člověku; duše; nepomíjivázákladní složka struktury osobnosti člověka; v tib. Thig-le, vsanskr. bindu; Jiskra božského plamene v člověku

neofyt - začátečník (žák) v alchymii

Nefilim (hebr.) také Neteru (eg.) - někdy zvaní Strážci, polo-bozi, potomci nižších bohů (mimozemských ras) s pozemskýmiženami primitivního plemene. Po otcích získali stav vyššíhovědomí, obří postavy, nadlidské schopnosti. Někdy jsou do tétoskupiny zařazovány i lidozvířecí hybridní formy a zrůdy,zejména sfingy a chiméry.

nuklid - prvek

obdukce - pitva spojená s ohledáním mrtvého lidského těla

occidentální (okcidentální) - vztahující se k civilizaci západnívětve Dananů, Ligurů a Hivernů

paradimenze - vedlejší dimenze existující v témže nebosousedícím prostoru, ale s jinou hodnotou časového vektoru

Prima Materia - prahmota, viz Materia Prima

Quinta Essentia - pátý stav hmoty, Cyklický Drak, VznešenýDrak. Produkt závěrečné operace Velkého Díla, mající zcelavýjimečné vlastnosti a strukturu vyvolávající i v malémmnožství transmutaci kovů (ve formě Kamene mudrců).Relativní atomová hmotnost se pohybuje podle obsahu izotopůmezi 1800-2500

sanjasín (sanjasa) - konečný stav osvícení hmotného člověka,také mahátmá

SDI - Strategie Defense Initiative (Strategická obrannáaktivita), komplexní obranný systém proti napadení zkosmického prostoru

sekvence - definovaný díl jednoho celku

singularita - svými vlastnostmi výjimečný stav části prostoru,který se nechová podle známých předpokladů

Universum - obecný prostor; souhrn stvořených anestvořených světů

Velké Dílo - zakončená alchymická syntéza po získání QuintaEssentia

Vesmír -jedna z 12 stvořených subdimenzí Universa

virtuální realita - neprojevená realita; realita existujícíparalelně s naší realitou, kterou nejsme schopni svými smysly anástroji identifikovat a kontrolovat

BIBLIOGRAFIE

Alleau R.: Hermes a dějiny věd. Trigon, Praha 1995Alleau R.: Les sources occultes du nazisme. Gresset, Paris1969Alleau R.: Aspekty tradiční alchymie. Merkuriáš 1992Andreae J.V.: Chymická svadba Christiana Rosenkreutze.Baltazar, Praha 1992Amato L: Pons and Flesischmann Redux? Science 1993, vol.260, str. 895Austin S.M. a Bertsch G.F.: Halo Nuclei. Scientific American1995, Vol. 275, č.6, str. 62Bauval R. a Gilbert A.: The Orion MysteryBergier J. a Pauwels L.: Jitro kouzelníků. Svoboda, Praha 1990Bergier J. a INFO: Kniha nevysvětlitelného. Železný, Praha1995Bergier J.: Víza na jinou Zemi. Samizdat 1989Bergier J.: Mimozemské v dějinách. Libertas 1984Berlitz Ch.: The Bermuda Triangle. New York 1974Bharadwaya M.: Vimaanika Shaastra Aeronautics. Mysore1908Bílek J.: Trojúhelník záhad a legend. Svoboda, Praha 1990Blavatská H.P.: Základy tajných nauk. Globus, Bratislava 1994Blavatská H.P.: Hlas ticha. Globus, Bratislava 1994Blavatská H.P.: Klíč k teosofii. Stratos, Praha 1995Blum H.: Odtamtud. Sfmga, Ostrava 1993Bor D.Ž.: Pět traktátů. Trigon, Praha 1990Bor D.Ž.: Alchymická tvrz. Trigon, Praha 1992Bor D.Ž.: O kameni filosofů. Trigon, Praha 1993Bor D.Ž.: Abeceda stvoření. Trigon, Praha 1993

Buechner H.: Emerald Cup-Ark of Gold. Advanced Unlimited1995Buechner H. a Bernhard W.: Hitler Ashes. Advan. Unlim. 1995Buechner H. a Bernhard W.: Adolf Hitler and Secret of theHolý Laňce. Advan. Unlim. 1995Bulancev S.: Záhadní mimozemšťané. Dialog 1995Čade M. a Davisová D.: Taming of the Thunderbolts. 1969Capra F.: Tao fyziky. Gardenia Pragma, Bratislava 1992Cave J.P. a Foreman L.: UFO. Gemini 1992Cayce E.: Atlantis. 1987Cayce E.: Tajemství Atlantidy. Eko-Konzult, Bratislava 1995Clendenon W.: Mercury. UFO Messenger of the Gods. Adv.Survival Prod. Biloxi 1990Close F.: Too Hot-to Handle. The Ráče for Cold Fusion.Penguin Books, New York 1992Cooper M.W.: Mimozemšťané v pozadí vlády USA. Star Praha1993Corbin H.: Temple of Contemplation. Flammarion, Paris 1880Cremo M. a Thompson R.: The Hidden History of the HumanRáče. Advan. Unlim. 1995Cremo M. a Thompson R.: Zakázaná archeologie. Magazín2000 1994, Č.7, str. 14Cyr D.L.: Megalithic Adventures. Adven. Unlim. 1995Dahle J.: UFO na východě. Dialog 1994Davidson A.: Metal Power. The Soul Life of the Planets.Advan. Unlim. 1995Dikshitar R.: War in Ancient India. Motilal Bauaridass, Delhi1944Dvořák J. a Křivský L.: Slunce náš život. Panorama, Praha1989Edwards F.: Nejzáhadnější ze záhad. Dialog 1993

Edwards F.: Záhadný svět. Dialog 1994Edwards F.: Záhadnější než věda. Dialog 1994Eisenberg J.: Sefer Razi-el ha Malach. Trigon, Praha 1990Eschenbach voň W.: Parzival.Etteilla: Ee Dernier du Pauvre (in Sept nuances de 1'Euvrephilosophique, str. 57, 1786)Evola J.: Tajemství grálu. Ed. Mediteranee, Róma 1883Farkas V.: Skryté skutečnosti. Knižní klub 1994Farkas V.: Nevysvětlitelné záhady. Knižní klub 1993Falkoner K.: Fractal Geometry. J. Willey and Sons, New York1990Fiebag J.: UFO. Útok, nebo sblížení? ETC Publ., Praha 1995Fiebag J.: UFO. Únosy lidí. ETC Publ., Praha 1995Field M. a Golubitský M.: Symmetry in Chaos. Oxford Univ.Press 1992Flamel N.: Vysvětlení hieroglyfických obrazců. Trigon, Praha1990Forth F.P.: Záhadné příběhy. Dialog 1995Forth F.P.: Nevysvětlitelné záhady. Dialog 1995Gaddis V.: Mysterious Fires and Eoght. Mc Kay, New York1967Glanz J.: Plasma Physicists Seek New Uses for the Legacy ofFusion. Science 1995, Vol. 270, str. 1569Godwin J.: Arktos. Advan. Unlim. 1995Good T.: Alien Eiaison. Eondon 1991Góvinda A. Lama: Základy tibetské mystiky. Pragma, Praha1994Hancock G.: Fingerprints of the Gods. Heinemann, Crowa1995HausdorfH.: Bílá pyramida. Brána 1996Herčík F.a Borůvka O.: Sborník lékařský 1943, sv.XLV, str.164

Herčík F. a Borůvka O.: Věda a život 1944, str. 481Hesemann H.: Tajná věc UFO I. a II. Etna, Praha 1994Hesemann H.: Poselství z Vesmíru. Etna, Praha 1993Hesemann H.: UFO. Důkazy, dokumentace. Etna, Praha 1990Hesemann H.: UFO. Kontakty. Etna , Praha 1990Holbe R.: Vzpomínky na Atlantidu. Dialog 1995Holbe R.: Fantastické fenomény. Dialog, Praha 1995Hruška A.: Paralelní svět. Atelier, Žďár nad Sázavou 1995Huginus Barmský: Saturnia Regua in aurea saecula conversa.Paris 1657Huginus Barmský: Le regue de Saturne changé en Siecle ďOrS.M.I.S.P. on le Magistere děs Sages. Derien, Paris 1780Charpentier E.: Mystérium katedrály v Chartres. Půdorys.Praha 1995Childress D.H.: The Free-energy. Device Handbook. Advan.Unlim. 1995Childress D.H.: Vimaana Aircraft of Ancient India andAtlantis. Advan. Unlim. 1995Childress D.H.: The Fantastic Inventions of Nicola Tesla.Advan. Unlim. 1995Childress D.H.: Anti-Gravity and the Unified Field. Advan.Unlim. 1995Childress D.H.: Eost Cities of Atlantis. Advan. Unlim. 1995Jahn J.V.: Alchymie v Čechách. Kawana, Praha 1993Jones S.E. a spol: Nátuře 1989, sv. 338, str. 737Jones F.P.: Nad námi andělé. Dialog 1996Jones F.P.: Čas bohů. Dialog 1994Jones F.P.: Zázračné náhody. Dialog 1995Kašpar P.: Záhadné křišťálové lebky. Magazin 2000, 1997, č.l,str.2Kebra Negest: Die Herrlichkeit der Könige. In Abhandlungen

der Philos. Philol. Klasse der Königlich-Bayerischen Akademieder Wissenschaften München 1905, Bd. 23,1.Abt.King M.B. Tapping the Zero Point Energy. Advan. Unlim.1995King S.K.: Earth Energy. Advan. Unlim. 1995Knihy tajemství a moudrosti I. Mimobiblické židovské spisy:Pseudoepigrafy. Vyšehrad, Praha 1995Koláček L.: Hledám kamene mudrců. Böllingenská věž, Alef1991Kramer S.N.: Mytologie starověku. Orbis, Praha 1977Krassa P. a Habeck R.: Záhady nad záhady. Dialog 1995Kubler-Rossová E.: O životě po smrti. Arica 1992Kueshana E.: The Ultimate Frontier. Stelle, Illinois 1963Kwan Lan: Feng Shui. Pragma 1996Lafforest R. de: Domy, které zabíjejí: Mladé létá, Bratislava1994Langbein W.: Záhadné syndromy. Dialog 1996Lao-c': Tao-te Ťing. Kniha o Tao a cnosti. CAD Press,Bratislava 1994Lenenberger H.D.: Co je esoterika? Melantrich, Praha 1992Lékařsko-chymické a alchymické orákulum. Půdorys 1995Lévi E.: Klíč k velkým tajemstvím. Trigon, Praha 1991Liška V., Lenk L. a Šiška V.: UFO i nad Čechami aSlovenskem. Praha 1993Liška V. a Lenk L.: UFO i nad Československem. Praha 1991Littl G.L.: Grand Ilusions. Advan. Unlim. 1995Lullus R.: Pojednání o Páté Esenci. Volvox Globator 1995Magazín 2000 1996, č.l, str. 2 (Když se voda mění v oheň)Mack L. Harwood E. a Riley L.: Nevysvětlené záhady.Bratislava 1994Macháček M.: Encyklopedie fyziky. MF 1995

Maier M.: Atalanta fugiens.Maspéro H.: Le Taoisme. Paris 1950Matoušek J.: Gnose. Praha 1995Mc Lean A.: The Alchemical Mandala. Advan. Unlim. 1995Meckelburg E.: Záhadné přízraky. Dialog 1996Michell J.: Die Geomantie voň Atlantis. Mnichov 1984Miller R. a Miller L: The Modem Alchemist. A Guide toPersonál Transformation. Advan. Unlim. 1995Moffet R.K.: Secrets of the Pyramids. 1976Moosbrugger G.: UFO. A přece létají. Etna, Praha 1991Nákonečný M.: Smaragdová deska Herma Trismegista.Vodnář, Praha 1994Navrátil J.: Ve světle taoismu. Avatar, Praha 1992Nichols P.B. a Moon P.: The Montauk Project. Sky Books,New York 1995Odehnal M.: Supravodivost a jiné kvantové jevy. Academia,Praha 1992O'Neil J.: Prodigal Genius. The Life of Nicola Tesla. Advan.Unlim. 1995Paracelsus z Hohenheimu: Archidoxa magica. Trigon, Praha1991Paseka I. a Vondrák J.: Studená jaderná fúze. Chemické listy,1990, sv. 84, str. 879Patrovský V.: UFO stále záhadné. Radost 1991Petersen R.: The Lost Cities of Cibola. Advan. Unlim 1995Phylos the Thibetan : A Dweller On Two Planets. BordenPubl., Alhambral884Plesek J.: Studená fúze či sprcha? Chemické listy 1991, sv.85,str. 958Rafelski J. a Jones S.E:: Cold Nuclear Fusion. Nátuře 1995,str. 66

Sanders P.A. Jr.: Scientific Vortex Information. Advan. Unlim.1995Sanderson I.T.: Investigating the Unexplained. New Jersey1972Sanderson I.T.: The Disposition of Anomalies. New York 1970Scott-Elliote N.: Atlantis. Brieben Verlag, LeipzigSharamon S. a Baginski B.J.: Základní kniha o čakrách. Pragma1993Sheldrake R.: Tao přírody. Gardenia, Bratislava 1994Schmitt R.: Zelt und Lade als Thema AlttestamentlicherenWissenschaft. Gütersloh 1972Schneidmanová S., Daniels P. a Koránová A.: Tajuplná místaZemě. Gemini 1993Sigma R.: Ether Technology. Advan. Unlim 1995Spence L.: The History of Atlantis. Advan. Unlim. 1995Spencer J.: Paranormální jevy. EtnaSteam J.: Spící prorok. Arica, Turnov 1992Svoboda K.: Tajemné megality. Horizont 1990Svoboda J.: Ohnivé smrště. Magazin 2000, 1996, 5.7, str. 22Svoboda J.: Databanka záhad. Magazin 2000, 1996, č.6, str. 30Šafařík a kol.: Agrosymboly. Včelka 1996Stolí L: Tajemství kulového blesku. Horizont, Praha 1988Thompson R.L.: Vedic Cosmography and Astronomy. Advan.Unlim. 1995Tolkien J.R.L.: Nedokončené příběhy. MF Praha 1994Trismosin S.: Splendor Solis. Trigon 1994Velitel X: Filadelfský experiment. Etna 1996Vesco R. a Childress D.H.: Man-Made UFOs 1994-1994Vurm O.: Tajné dějiny Evropy. Bohemia 1996Walker J. a kol: Anti-Gravity and the Unified Field. AUPStelle, Illinois 1990

Waters F.: Book of Hopi. The Viking Press In c, New York1963Watkins L., Ambrose D. a Milese Ch.: Alternativě 3. AronBooks, New York 1979Werner E.T.C.: A Dictionary of Chinese Mythology. Changhai1932Whitton J.L. a Fisher J.: Život mezi životy. Bölingenská věž1992Wilhelm R.: I - ging. Kniha proměn. Bratislava 1995Wilson L: Život po smrti. Arica 1992Z'ev ben Shimon Halevi: Vesmír v Kabale. Volvox Globator,Praha 1994Ziegler J.L.: Y H W H - A Book on Ancient Electricity. Advan.Unlim 1995

OBSAH

Prolog 7

Tajemství grálu 14

Děti Moudrých Draků 32

Návrat démonů 53

Záhadná energie Universa 88

Virtuální realita alchymie 125

Spalující dech Slunce 167

Děravé nebe či brány k jiným světům 182

Pootevřené brány pekel 222

Epilog 237

Přílohy 246

Vysvětlivky 259

Bibliografie 265

IVO WIESNER:

"DĚTI MOUDRÝCH DRAKŮ"

1. vydání

Vydalo nakladatelství AOS PUBLISHINGa

SPOLEK PRO CHEMICKOU A HUTNÍ VÝROBU a.s.v Ústí nad Labem v roce 1997

Redakční úprava: Ludmila MészárosováSazba a litografie: Zdeněk Bureš

Obálka: Pavel MészárosTisk: D+D PRINT Praha

ISBN 80-86063-07-0

Veškerá práva vyhrazena

Výhradní distribuce:MATA - velkoobchod knihami, Lublaňská 34, 120 00 Praha 2

tel./fax: 0 2 / 2 9 1 925