Problematika nadměrného užívání antibiotik a jeho důsledky
DIPLOMOVÁ PRÁCE
Studijní program: VEŘEJNÉ ZDRAVOTNICTVÍ
Autor: Bc. Nikol Vokáčová Vedoucí práce: doc. MUDr. Lidmila Hamplová, PhD.
České Budějovice 2018
Prohlášení
Prohlašuji, že svoji diplomovou práci s názvem „Problematika nadměrného užívání
antibiotik a jeho důsledky“ jsem vypracovala samostatně pouze s použitím pramenů
v seznamu citované literatury.
Prohlašuji, že v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění souhlasím
se zveřejněním své diplomové práce, a to v nezkrácené podobě elektronickou cestou
ve veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou
v Českých Budějovicích na jejích internetových stránkách, a to se zachováním mého
autorského práva k odevzdanému textu této kvalifikační práce. Souhlasím dále s tím,
aby toutéž elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona
č. 111/1998 Sb. zveřejněny posudky školitele a oponentů práce i záznam o průběhu
a výsledku obhajoby diplomové práce. Rovněž souhlasím s porovnáním textu
mé diplomové práce s databází kvalifikačních prací Theses.cz provozovanou Národním
registrem vysokoškolských kvalifikačních prací a systémem na odhalování plagiátů.
V Českých Budějovicích dne 3. 4. 2018 ……………………
Bc. Nikol Vokáčová
Poděkování
Mé poděkování patří doc. MUDr. Lidmile Hamplové, PhD. za odborné vedení
diplomové práce.
Také bych chtěla poděkovat všem, kteří se účastnili výzkumu. V neposlední řadě bych
chtěla poděkovat za konzultace ohledně statistického vyhodnocování hypotéz.
Problematika nadměrného užívání antibiotik a jeho důsledky
Abstrakt
Diplomová práce se věnuje problematice nadměrného užívání antibiotik a jeho
důsledkům, kladen je zde důraz zejména na rezistenci. Vlivem léčby se totiž vyvinuly
rezistentní kmeny, které se dříve nevyskytovaly, bakterie získaly postupem času
vlastnosti nové a změnila se jejich citlivost k daným antibiotikům.
Tato práce je metodicky rozdělena na teoretickou a praktickou část. V teoretické části
se uplatňuje empirická metoda výzkumu zaměřující se na studium dokumentů,
v praktické části se provádí analýza a vyhodnocení hypotéz.
Stanovenými cíli této práce bylo zanalyzovat a zjistit, která antibiotika jsou nejčastěji
preskribována praktickými lékaři a jaké druhy antibiotik jsou u obyvatel nejčastěji
užívané, dále bylo cílem zjistit, zda jsou obyvatelé edukováni o důsledcích nadměrného
užívání antibiotik. Poslední cíl měl analyzovat vývoj spotřeby antibiotik u obyvatel
České republiky.
Pro praktickou část diplomové práce byla vybrána metoda kvantitativního výzkumného
šetření, která je doplněna o sekundární analýzu, tzv. reanalýzu, opětovný rozbor
již shromážděných dat využitý pro jiný výzkumný záměr. Pro sekundární analýzu byla
využita data ze Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Pro kvantitativní výzkumné šetření
byla data získána pomocí anonymních dotazníků, která byla následně statisticky
vyhodnocena.
Data z dotazníků byla zaznamenána a zpracována v programu Microsoft Office,
kde byly vytvořeny kontingenční tabulky a následně i grafy.
Z výsledků vyplynuly tyto skutečnosti: mezi nejčastěji preskribovaná a užívaná
antibiotika patří antibiotika penicilinové řady, znalost o nežádoucích účincích byla
u 73 % respondentů a spotřeba antibiotik má vzrůstající tendenci.
Výstupem diplomové práce je informační leták, který je zaměřen na veřejnost. V letáku
jsou shrnuty do 5 bodů zásady správného užívání antibiotik.
Klíčová slova: antibiotika, rezistence, spotřeba antibiotik, vývoj spotřeby, veřejnost,
lékaři, zásady užívání antibiotik, nadužívání
The issue of excessive use of antibiotics and its consequence
Abstract
The diploma thesis is devoted to issue of excessive use of antibiotics
and ist consequences, the emphasis here is put especially on resistance.
Due to the treatment were developed resistance stones, that did not exist earlier. Germs
gained new behaviour as time went on and its sensitivity was changed to the given
antibiotics.
This thesis is methodically divided into the practical and theoretical part. The theoretical
part applies on empirical method of research concentrating on documents study.
In the practical part is performed analysis and evaluation of hypothesis.
Established goals of this work were to analyse and find out which antibiotics
are the most prescribed by practical doctors and what kind of antibiotics are the most
used by inhabitants. The next target was to find out if people are aware of consequences
of excessive use of antibiotics. The last aim was to capture the development
of antibiotics consumption by inhabitants in the Czech Republic.
For the practical part of the diploma thesis was chosed a method of quantitative
research, which is supplemented by secondary analysis, so called reanalysis, repeated
anylasis of already collected data used for another research intention.
Data from the State Institute for Drug Control was used for secondary analysis.
For quantitative research, the data were obtained thanks to anonymous questionnaires,
that were statistically evaluated afterwards.
Data from the questionnaires were recorded and processed in Microsoft Office, where
pivot tables and then charts were created.
Results show that antibiotics of the penicillin series are among the most commonly
prescribed and used antibiotics, 73 % of respondents have knowledge of the side effects
and the consumption of antibiotics has an increasing tendency.
The output of the diploma thesis is a leaflet, which is focused on the public.
In the leaflet are summarized principles of proper use of antibiotics into the five points.
Key words: antibiotics, resistance, consumption of antibiotics, development
of consmption, public, doctors, principles of antibiotic use, overuse
6
Obsah
Úvod .............................................................................................................................8
1 Historie antibiotik...................................................................................................9
2 Antibiotika, nebo chemoterapeutika? .................................................................... 12
3 Rozdělení antibiotik podle chemické struktury ..................................................... 13 3.1 Betalaktamová ......................................................................................................... 14
3.1.1 Peniciliny ......................................................................................................... 14
3.1.2 Aminopeniciliny .............................................................................................. 15
3.1.3 Karboxypeniciliny ........................................................................................... 15
3.1.4 Peniciliny stabilní vůči beta-laktamázám .......................................................... 15
3.1.5 Cefalosporiny .................................................................................................. 16
3.1.6 Generace cefalosporinů .................................................................................... 16
3.1.7 Karbapenemy ................................................................................................... 17
3.1.8 Monobaktamy .................................................................................................. 18
3.2 Linkozamidová ........................................................................................................ 18
3.3 Aminoglykosidová................................................................................................... 18
3.4 Polypeptidová .......................................................................................................... 20
3.5 Ansamycinová ......................................................................................................... 20
3.6 Tetracyklinová ......................................................................................................... 20
3.7 Amfenikolová .......................................................................................................... 20
3.8 Makrolidová ............................................................................................................ 21
3.9 Glykopeptidová ....................................................................................................... 21
4 Chemoterapeutika ................................................................................................ 22 4.1 Nitroimidazolová ..................................................................................................... 22
4.2 Chinolonová ............................................................................................................ 22
4.3 Sulfonamidy ............................................................................................................ 22
5 Další dělení antibiotik .......................................................................................... 23 5.1 Podle typu účinku ................................................................................................... 23
5.2 Podle mechanismu účinku ....................................................................................... 23
5.3 Účinek antibiotik lze rozdělit do čtyř úrovní............................................................. 24
5.3.1 Inhibice syntézy bakteriální stěny ..................................................................... 24
5.3.2 Změny permeability buněčné membrány .......................................................... 24
5.3.3 Inhibice syntézy proteinů ................................................................................. 24
5.3.4 Inhibice syntézy nukleových kyselin ................................................................ 24
5.3.5 Podle spektra účinnosti .................................................................................... 25
6 Strategie antibiotické léčby................................................................................... 26 6.1 Zásady užívání ATB ................................................................................................ 26
7
6.2 Hlavní zásady racionálního užívání antibiotik .......................................................... 26
6.2.1 Správná volba antibiotika ................................................................................. 27
6.2.2 Optimální a dostatečně dlouhá doba léčby ........................................................ 28
6.2.3 Adekvátní dávkování........................................................................................ 28
6.2.4 Vhodná kombinace léčiv .................................................................................. 29
6.2.5 Monitorování antimikrobiální terapie ............................................................... 30
7 Rezistence ............................................................................................................ 30 7.1 Vznik rezistentních mikrobů .................................................................................... 31
7.2 Mechanismy rezistence na antibiotika ...................................................................... 31
7.3 Primární a sekundární rezistence .............................................................................. 32
7.4 Horizontální a vertikální přenos rezistence ............................................................... 33
7.5 Multirezistence ........................................................................................................ 34
7.6 Příklady rezistentních bakterií .................................................................................. 35
7.7 Šíření rezistence ...................................................................................................... 35
8 Současný stav a antibiotická politika .................................................................... 36 8.1 Problematika rezistence a WHO .............................................................................. 37
8.2 EARS - Net ............................................................................................................. 37
8.3 Antibiotická politika ................................................................................................ 38
8.4 Surveillance ............................................................................................................. 38
8.5 Národní antibiotický program (NAP) ....................................................................... 39
8.6 Antibiotická střediska .............................................................................................. 40
8.7 e-Bug ...................................................................................................................... 40
9 Formulace problémů ............................................................................................ 41
10 Cíle a hypotézy ................................................................................................. 42
11 Operionalizace pojmů ....................................................................................... 43
12 Metodika šetření ............................................................................................... 44 12.1 Reanalýza ................................................................................................................ 47
13 Interpretace výsledků výzkumu ......................................................................... 50
14 Výsledky reanalýzy dat ..................................................................................... 70
15 Vyhodnocení hypotéz ........................................................................................ 75
16 Diskuze ............................................................................................................ 78
Závěr ........................................................................................................................... 85
Seznam literatury ........................................................................................................ 86
Seznam tabulek ........................................................................................................... 92
Seznam zkratek ........................................................................................................... 95
Seznam příloh ............................................................................................................. 96
8
Úvod
Antibiotická léčba mnohých onemocnění je nepostradatelnou součástí bytí v dnešní
době a díky ní bylo zachráněno mnoho životů. Snaha ochraňovat se před nemocemi
a léčit je, je stará jako lidstvo samo. Ovšem léky, které jsou schopny zachránit lidský
život, byly vyvinuty v nedávné době. Zejména v minulém století bylo objeveno mnoho
farmak, a tak v současné době je téměř možné vyléčit všechna běžná infekční
onemocnění. Ovšem tento „přepych“ s sebou přinesl i stinnou stránku, a to rezistenci.
Vlivem léčby se totiž vyvinuly rezistentní kmeny, které se dříve nevyskytovaly, bakterie
získaly postupem času vlastnosti nové a změnila se jejich citlivost k daným
antibiotikům. Rezistence, neboli odolnost mikroorganismů na antibiotika,
je problémem, neboť při jejím rozvinutí se stává patogen často odolný vůči celé skupině
antibiotik.
Na problematiku rezistence upozornil již v roce 1945 sir Alexander Fleming,
když přebíral Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství. I tak je tento problém stále
aktuální a šíření rezistence vůči antibiotikům představuje v současnosti globální hrozbu
pro zdravotní stav populace. Její vznik je nejdůležitějším epidemiologickým aspektem
indikace antibiotik.
Spotřeba antibiotik je vysoká a má vzrůstající tendenci. Poukazují na to mnohé studie.
V České republice jsou tato data dohledatelná v databázi Státního ústavu pro kontrolu
léčiv (SÚKL), kde jsou pravidelně zveřejňovány čtvrtroční zprávy.
Sledování spotřeby antibiotik je důležité. Souhrnné údaje o stavu a trendech rezistence
hlavních původců bakteriálních infekcí umožňují stanovit pozici antibiotik v dané zemi
a jsou základním zdrojem informací.
Do řešení problematiky se zapojila WHO. Problematika nadužívání antibiotik a
vzrůstající rezistence je řešena nadnárodně i národně. Důležitými články jsou lékaři
i pacienti, neboť lékaři by měli indikovat antibiotika jenom v odůvodněných případech
a pacienti by si jejich předepsání neměli vyžadovat. Žádoucí je i edukace pacientů
o jejich správném užívání.
9
1 Historie antibiotik
První pokusy o léčení nemocného člověka se uskutečnily již v prvobytně pospolné
společnosti. První lékařské poznatky sahají do dob Mezopotámie, starého Egypta,
Řecka a Říma, neboť o lékařství je možné mluvit pouze ve vztahu k společnosti, v které
léčení vykovávaly školené osoba a v které došlo k vědeckému utřídění poznatků
(Devies, 2013).
Znalosti o fungování lidského těla a získávání souvislostí příčin a možností léčby
různých chorob se začaly zlepšovat až v době renesance s nástupem anatomie,
fyziologie a patologie (Devies, 2013).
Lékařské techniky, schopnosti, nástroje a léky, které jsou schopny zachránit lidský
život, byly vyvinuty v nedávné době. Až ve 20. století byly získány účinné látky,
mezi něž patří i antibiotika (Devies, 2013).
Roku 1888 izoloval německý vědec E. de Freudenrich látku, kterou vylučuje bakterie
Bacillus pyocyaneus (dnes Pseudomonas aeruginosa). Tento preparát byl prvním
antibiotikem a dostal název pyocyanáza, ale z důvodu vysoké toxicity musel být užíván
pouze lokálně (Beranová, 2012).
V roce 1928 britský bakteriolog sir Alexander Fleming (1881 - 1955) objevil
v nemocnici Sv. Marie v Londýně náhodou při svých pokusech
penicilín. Na zapomenuté misce s kulturou stafylokoků se vytvořila zelená plíseň,
kolem které se nacházel kruh zcela bez bakterií. Bylo zjištěno, že plíseň vyprodukuje
nejméně čtyři druhy penicilínu, ale pouze jen jeden byl rozsáhle využíván. Své
poznatky publikoval v červnu 1929 v British Journal of Experimental Pathology pod
názvem: On the Antibacterial Action of Cultures of a Penicillinum, with Special
Reference to Their Use in the Isolation of B. Influenzae. Mimo jiné zde taky
uvedl: ,,Pro zjednodušení a abych nemusel opakovat dlouhý výraz filtrát z plísňového
výtažku, zavádím výraz penicilín.” (Houdek, 2008; Vries et al., 2016).
Dalšími experimenty bylo zjištěno, že bakteriostatické látky, které produkuje
Penicillium notatum, jsou účinné i na jiné druhy mikrobů, než jsou stafylokoky
(Hessenruch, 2013; Devies, 2013).
10
Obrázek č. 1 Chemický vzorec penicilínu:
Zdroj: Léčiva, 2013
Flemingova objevu bylo využito intenzivně ve výzkumech až později. Roku 1938
E. B. Chain a H. W. Florey navazovali na objev penicilínu. Činili tak v Oxfordu
s výzkumným týmem a podařilo se jim připravit koncentrovaný roztok penicilínu.
Ten byl poprvé klinicky aplikován na pacientovi 14. března roku 1942. Poté začala
masová výroba tohoto antibiotika ve Spojených státech amerických. Fleming, Florey
i Chain byli oceněni Nobelovou cenou za fyziologii a lékařství roku 1945 (Krasner,
2008; Pacner, 2015).
Další jméno spojené s léčením infekčních nemocí bakteriálního původu je Gerhard
Domagk. Zjistil, že sulfonamidy, sloučeniny síry a dusíku, působí bakteriostaticky.
Jedná se o chemoterapeutika. Tento přípravek dostal název Prontosil Rubrum.
Domagkova dcera onemocněla streptokokovou infekcí, veškerá tradiční léčba
nezabírala, proto jí Domagk injekčně aplikoval pronsotil a dcera se uzdravila (Oakes,
2007).
Firma Bayer si nechala prontosil patentovat. Ovšem Pasteurův institut ve Francii
analyzoval prontosil a zjistilo se, že molekula prontosilu je složena ze dvou částí,
z nichž jedna část - sulfanilamid má účinnou funkci prontosilu. Sulfanilamid
je sloučenina, která nepodléhá žádnému patentu a vyrábět lék mohla kterákoliv
farmaceutická firma (Yount, 2014; Oakes, 2007).
Nobelovou cenou za fyziologii a lékařství byl oceněn Gerhard Domagk roku 1939. Své
poznatky publikoval v německém časopis. Článek nesl název: ,,Ein Beitrag
zur Chemotherapie der bakteriellen Infektionen”. V roce 1947 vydal monografii
Patologická anatomie a chemoterapie infekčních nemocí (Pathologische Anatomie
11
und Chemotherapie der Infektionskrankheiten), ve které shrnul znalosti z výzkumu
sulfonamidů (Oakes, 2007).
Roku 1949 S. A. Waksman a jeho tým objevili přírodní substance s antibakteriálními
vlastnostmi. Nejvýznamnější z nich byly neomycin a streptomycin. Jednalo se o první
nepenicilinová antibiotika. Hlavní význam streptomycinu je v tom, že dokáže usmrtit
původce tuberkulózy Mycobacterium tuberculosis (Mullner, 2011; Beranová, 2012).
V roce 1952 byl S. A. Waksman oceněn Nobelovou cenou za fyziologii a medicínu
za objev streptomycinu, což byla první antibiotická látka proti tuberkulóze (Mullner,
2011; Beranová, 2012).
Tabulka č. 1 Přehled nositelů Nobelovy ceny v lékařství v souvislosti s léčením
bakteriálních onemocnění
Získávání nových látek s antibakteriálním účinkem, ať už antibiotik
nebo chemoterapeutik, stagnuje. Proto se soudobé výzkumy orientují na již získané
kmeny se snahou zlepšit jejich kvalitu (Bakalová, 2014; Beranová, 2012).
Od 40. do 60. let se podařilo objevit celou řadu antibiotik, která jsou dodnes základem
léčby. Pak nastává dlouhé období, kdy nepřichází na trh žádný nový lék. Od roku 1962
do roku 2000 nebylo v USA zavedeno do klinického užívání žádné nové antibiotikum,
všechna antibiotika schválená k léčbě byla odvozena od základních molekul objevených
v období od poloviny 30. let do počátku 60. let. Jednu z mála výjimek
představují karbapenemy uvedené na trh v roce 1985. Tři čtvrtiny antibiotik uvedených
12
na trh v rozmezí let 1981 a 2005 představují látky odvozené od čtyř základních molekul
– cefalosporinu, penicilinu, makrolidu a chinolonu (Lázňovský, 2010).
2 Antibiotika, nebo chemoterapeutika?
„Termín antibiotikum pochází od amerického půdního mikrobiologa a objevitele
streptomycinu Selmana Waksmana, který jej v roce 1941 navrhl pro tento druh
antimikrobiálních látek redaktorovi odborného časopisu Biologic Abstracts.“ (Levy,
2007, str. 45).
Antibiotikum je pojem používaný dnes a denně a k moderní době neodmyslitelně patří
při léčení řady onemocnění. Antibiotika mají zkratku ATB. Jsou to substance, které
se používají k zabíjení patogenních mikroorganismů, na což ukazuje původ tohoto slova
z řeckých slov anti (proti) a bios (život) (Cicione, 2016).
Praktičtí lékaři preskribují tyto léky ve svých ordinacích neustále. Termín antibiotika
zná prakticky každý člověk, kdežto termín chemoterapeutika již ne a tento pojem
vzbuzuje u lidí strach a nepokoj. Zde jsou uvedeny jednotlivé definice termínů
(Beranová, 2012; Bakalová, 2014).
Definice antibiotik: ,,Látky, které zastavují růst mikroorganismů, zejména bakterií,
nebo tyto organismy přímo ničí. Původně byly tyto látky produkovány zejména plísněmi,
nyní jsou většinou připravovány synteticky.“ (Vokurka a Hugo, 2013, str. 24).
Definice chemoterapeutik: ,,Léky užívané k léčbě infekcí, zejména bakteriálních
a protozoárních. Látky v mnohém připomínající antibiotika, ale čistě chemického
původu.“ (Vokurka a Hugo, 2013, str. 87).
Antibiotika i chemoterapeutika se řadí mezí látky antibakteriální, působící
proti bakteriálním nemocem a zabraňující růstu a množení bakterií.
Z definic je patrné, že rozdíl mezi nimi je v jejich výrobě. Antibiotika se získávají
zejména biosyntetickou nebo polosyntetickou cestou. Chemoterapeutika jsou čistě
chemického původu (Bakalová, 2014).
13
V současnosti rozdíl mezi antibiotiky a synteticky připravenými chemoterapeutiky
prakticky není. Přesné označení pro oba pojmy jsou antimikrobiální látky. Ty ovšem
zahrnují zejména antibiotika, proto se tento termín užívá z ohledu na původ účinné
látky. Označení antibiotikum se tedy používá pro látky přírodní i syntetické (Schindler,
2014).
Antibiotika jsou látky, které i v malých koncentracích inhibují živé procesy buňky. Mají
tedy toxický účinek. Antibiotika zasahují struktury, které jsou specifické
pro mikroorganismy a člověka nepoškozují. Ideální účinná látka proti infekci by měla
mít vysoce selektivní účinky na infekční agens a minimálně by měla ovlivňovat
makroorganismus. Tyto látky se tedy vyznačují selektivní toxicitou, což znamená,
že určité látky jsou schopny působit toxicky pouze na některé biologické
struktury. Selektivní toxicita je dána strukturou molekuly účinné látky, propustností
membrán pro antibiotikum a schopností buňky obejít metabolickou cestu blokovanou
antibiotikem (Čechová a Janalíková, 2007; Turečková, 2013).
Antibiotika vznikají jako sekundární metabolity bakterií a mikroskopických hub.
Převážná většina je produkována aktinomycetami, zejména rodem Streptomyces.
Dále mohou být produkovány plísněmi a sporulujícími bakteriemi. (Valenta, 2011).
Jeden druh antibiotika lze izolovat u většího počtu mikroorganismů. Patří sem například
penicilin, který je produkován např. rody Streptomycin, Aspergillus, Penicillium,
Trichophyton, Spiroidium a další.
Naopak jsou zde mikroorganismy, které produkují větší počet antibiotik. Příkladem
může být Bacillus subtilis a Streptomyces griseus (Valenta, 2011; Čechová a Janalíková,
2007).
Od antibiotik je třeba odlišovat pojmy antiseptika a desinficiencia, což jsou látky,
které ničí mikroorganismy v prostředí (Turečková, 2013).
3 Rozdělení antibiotik podle chemické struktury
Objevena byla antibiotika různé chemické povahy a podle té nese každá skupina
antibiotik skupinové jméno. Později také byly syntetizovány další antimikrobiální látky.
Chemickou úpravou molekuly se dosahuje změny vlastností u daného antibiotika
(Scheindler, 2014).
14
3.1 Betalaktamová
Tento druh antibiotik se považuje za nejúspěšnější od počátku éry léčení antibiotikami
a zároveň se řadí mezi nejčastěji indikované (Mendez-Vilaz, 2011).
Jedná se o antibiotika obsahující čtyřčlenný β-laktamový kruh (složen ze tří atomů
uhlíku a jednoho atomu dusíku). Jejich účinek v organismu je poměrně málo toxický,
mají krátký postantibiotický efekt, tedy přetrvává inhibice růstu bakterií i po poklesu
plazmatické hladiny pod MIC (Dungl et al., 2014).
Betalaktamy se v buňce vážou na enzymy, které jsou základní složkou buněčné
membrány. Tyto enzymy katalyzují tvorbu peptidových a glycinových můstků
(mezi molekulami N-acetylglukosaminu a kyseliny N-acetylmuramové). ATB inhibují
syntézu buněčné stěny a vážou se na PBP (penicillin binding proteins). Jejich vazba
na PBP tedy zastaví v bakterii tvorbu peptidoglykanové vrstvy, čímž dojde k uvolnění
autolytických enzymů a následné destrukci stěny, což vede k rozpadu bakteriální buňky
(Marešová, 2012).
Všechna antibiotika tohoto typu mají rezistenci způsobenou třemi hlavními
mechanismy. První je způsoben PBP a beta-laktamová antibiotika se nemohou vázat.
Další příčina rezistence je produkce specifických inaktivujících enzymů. Třetí vzniká
z důvodu snížené schopnosti ATB dosáhnout PBP v důsledku změny permeability stěny
nebo efluxu (Cefalosporiny, 2016).
3.1.1 Peniciliny
Zdrojem antibiotik jsou kultury plísní Penicillinum. Penicilinová antibiotika
jsou tvořena kyselinou 6-aminopenicillanovou, která je dále štěpena na další postranní
řetězce. Tato kyselina tvoří výchozí strukturu pro penicilinová antibiotika. Postranní
řetězce pak určují, respektive rozlišují jednotlivé vlastnosti skupin penicilinových
antibiotik (Říhová, 2009).
Peniciliny se vyznačují nízkou toxicitou na organismus, a i proto patří mezi
nejpoužívanější antibiotika. Ovšem i tak mohou způsobit nežádoucí reakce – alergie,
anafylaktický šok atd. Účinek penicilinů je baktericidní. Antibiotika způsobují inhibici
syntézy buněčné stěny, která vede k lýze a usmrcení patogenu. Dávkování penicilinů
má za cíl udržet účinné koncentrace nad minimální inhibiční koncentrací citlivého
mikroba (Říhová, 2009).
15
Penicilíny dělíme na acidolabilní a acidostabilní. K acidolabilním patří například:
benzylpenicilin (Penicilin G), prokain benzylpenicilin, benzathin-benzylpenicilin.
Jsou účinné zejména proti streptokokům, menší účinek mají na stafylokoky. Naopak
acidostabilní jsou kupříkladu: fenoxymethylpenicilin (V-penicilin), benzathin-
fenoxymethylpenicilin nebo penamecilin (Dungl et al., 2014).
Příklady: benzylpenicilin, penicilin G draselná sůl, prokain penicilin, V-penicilin
(Dungl et al., 2014).
3.1.2 Aminopeniciliny
Jedná se o deriváty penicilinů, které jsou odvozeny substitucí radikálu aminoskupiny
na laktamovém kruhu. Mají širší spektrum účinku. Toxický účinek na organismus
je stejně jako u ostatních betalaktamových antibiotik nízký (Dungl et al., 2014).
Užívají se především na respirační patogeny, dále enterokoky, proteus, Escherichia coli
atd. Aminopeniciliny jsou acidorezistentní, což znamemá, že se mohou podávat per os.
Amoxycilin podávaný per os a parenterální ampicilin patří mezi nejindikovanější ATB
při léčbě respiračních, a močových komunitních infekcích (Jelínková, 2014; Rozsypal,
2015).
Příklady: ampicilin, amoxycilin (Dungl et al., 2014; Rozsypal, 2015)
3.1.3 Karboxypeniciliny
Karboxypeniciliny jsou antibiotika s velmi širokým spektrem. Účinek je proti
grampozitivním i gramnegativním mikroorganismům. Karboxypeniciliny se užívají pro
závažné a život ohrožující infekce, které jsou způsobené převážně Pseudomonas
aeruginosa (Dungl et al., 2014).
Příklady: azlocilin, tikarcilin, piperacilin (Rozsypal,2015).
3.1.4 Peniciliny stabilní vůči beta-laktamázám
Inhibioty betalaktamáz jsou důležité k udržení účinku betalaktamových antibiotik,
zejména pokud se jedná o léčbu v komunitách. Často se také indikují při recidivách
onemocnění. Specifické pro ně je, že až na výjimky nemají vlastní antibiotický účinek.
Jejich funkce spočívá v tom, že se naváží na aktivní místo enzymu, a tím dojde
k zabránění odbourávání působících betalaktamových antibiotik.
16
Příklady: oxacilin, sulbaktam, tazobaktam (Dungl a kol., 2014; Rozsypal, 2015).
3.1.5 Cefalosporiny
Pro poměrně široké spektrum účinku a vysokou bezpečnost podávání patří
cefalosporinová antibiotika mezi často preskribovaná. Jedná se o baktericidní
antibiotika. Jejich široké antibakteriální spektrum může vzbuzovat mylný pocit,
že budou působit při dané nemoci a zajistí tak jistotu účinku, a proto jsou v řadě případů
chybně voleny jako náhrada doporučených antibiotik volby určitých infekcí, aniž jsou
k tomu důvody klinické, mikrobiologické, nebo epidemiologické (Dungl et al., 2014;
Cefalosporiny, 2016).
Stejně jako ostatní beta-laktamová antibiotika inhibují syntézy buněčné stěny vazbu
na specifické proteiny. Důsledkem toho je, že vytvoří osmoticky nestabilní bakterie,
které podléhají lýze, neboli destrukci (Cefalosporiny, 2016).
Vyznačují se výhodnými farmakokinetickými a farmakodynamickými vlastnostmi,
dobrou snášenlivostí a nízkým výskytem nežádoucích účinků.
U pacientů, kteří jsou přecitlivělí k penicilinům, slouží jako alternativa léčby
(Cefalosporiny, 2016).
Účinnost jednotlivých cefalosporinů závisí na stavu rezistence hlavních původců infekcí
v České republice (Cefalosporiny, 2016).
3.1.6 Generace cefalosporinů
Cefalosporiny se podle spektra mikrobiologického účinku dělí do čtyř generací.
I když se jednotlivé generace mohou zdát podobné, existuje mezi jednotlivými
cefalosporiny řada podstatných rozdílů a odlišností (Dungl et al., 2014; Cefalosporiny,
2016).
Cefalosporiny I. generace jsou antibiotika s dobrým účinkem na některé grampozitivní
koky a na některé komunitní gramnegativní střevní tyčky. Působí dobře na streptokoky
a stafylokoky, slaběji pak na protea, klebsielly a E. coli.
Příklady: cefalotin, cefazolin, cefalexin, cefadroxil (Dungl et al., 2014).
Cefalosporiny II. generace mají vyšší účinnost proti gramnegativním bakteriím
a anaerobům. Jejich účinnost u infekcí dýchacích cest způsobených H. influenzae
17
je však sporná a slouží zejména jako alternativa pro léčbu infekcí močových cest.
Příklady: cefuroxim, cefoxitin, cefprozil (Dungl et al., 2014).
Cefalosporiny III. generace disponují slabším účinkem na grampozitivní
mikroorganismy. Zvýrazněný účinek mají na gramnegativní organismy
a na Pseudomonas aeruginosa.
Příklady: cefpodoxim, cefotaxim, ceftriaxon, ceftazidin, cefoperazon, proxetil (Dungl et
al., 2014).
Cefalosporiny IV. generace působí silně proti Pseudomonas aeruginosa, stafylokokům
a klebsiellám.
Příklady: cefepim (Dungl et al., 2014).
Tabulka č. 2 Registrovaná cefalosporinová antibiotka v České republice (2016)
3.1.7 Karbapenemy
Jedná se o bicyklická betalaktamová antibiotika. Jejich účinek je širokospektrý
a vyznačují se vysokou odolností proti betalaktamázám. Řadí se k posledním
antibiotikům (vedle amikacinu a colistinu), které lze indikovat u gramnegativních
tyčinek, které produkují betalaktamázy ESBL (Extended-spectrum β-lactamase).
Rezistence na tato antibiotika je ojedinělá a to i díky vysoké stabilitě proti různým
mechanismům rezistence.
Příklady: meropenem, doripenem, ertapenem, imipenem (Rozsypal, 2015).
18
3.1.8 Monobaktamy
Tento typ antibiotik prezentuje aztreonam. Jeho spektrum účinku je na gramnegativní
bakterie. Jedná se o monocyklické betalaktabové antibiotikum. Indikace
je u problémových infekcí, kde nelze užívat aminoglykosidy (z důvodu renálního
selhání) a chinolony (v graviditě). Aztreonam se užívá výhradně parenterálně.
Příklady: aztreonam (Rozsypal, 2015).
3.2 Linkozamidová
Antibiotika s bakteriostatickým až baktericidním účinkem. Inhibují proteosyntézu
na úrovni ribozomů. Linkozamidy jsou antibiotika, která se užívají při infekcích
vyvolaných grampozitivními koky a anaerobními bakteriemi. Jejich indikace
je při infekci kůže a měkkých tkání (erysipel, ranné infekce atd.), aspirační pneumonii,
tonzilitidě a další. Vzácně mohou způsobit komplikaci při léčbě – pseudomembranózní
kolitidu, jinak jsou relativně málo toxická (Dungl et al., 2014; Rozsypal, 2015).
Příklady – klindamycin, linkomycin (Dungl et al., 2014).
3.3 Aminoglykosidová
Základem struktury aminoglykosidů je sacharid, na kterém je navázaná aminoskupina.
Aminoglykosidová antibiotika jsou přirozené produkty plísní. Jejich běžná klasifikace
je do dvou skupin: antibiotika, která pocházejí z plísní rodu Streptomyces (označována
koncovkou -mycin) a antibiotika vytvářená rodem Micromonospora (s příponou -
micin). ATB mají baktericidní účinek. Jde o širokospektrá a vysoce účinná antibiotika.
Hlavní význam mají tato antibiotika při léčbě závažných onemocnění, která jsou
způsobena gramnegativními bakteriemi. Slabší účinek mají na grampozitivní koky.
Působí na klidové formy mikroorganismů a inhibují proteosyntézu. Jsou ribozomálně
aktivní (Dungl et al., 2014; Aminoglykosidy, 2016).
Je u nich výrazný postantibiotický efekt, který umožňuje po krátké expozici prodloužit
interval mezi dávkami a trvale potlačuje bakteriální růst i při poklesu jeho koncentrace
na minimální prahovou hodnotu. Rychlost přestupu aminoglykosidových antibiotik
do tubulárních buněk je saturovaný děj, který umožňuje dávkování jedenkrát denně,
oproti jinak třem denním dávkám (Dungl et al., 2014; Ševela et al., 2011).
19
Dávkovacích schémat těchto antibiotik je mnoho, preferuje se již zmiňované dávkování
1x denně, kdy se co nejvíce minimalizuje riziko lékové toxicity a zachovává se účinnost
aminoglykosidů. Pokud je nutno změnit dávkovací schéma, doporučuje se jeho
prodloužení, není ovšem vhodné prodlužovat na více jak 36 hodin. V takovém případě
je lepší zvážit změnu aplikovaného antibiotika (Dungl et al., 2014; Brodt, 2012).
Jejich aplikace je výlučně parenterálně, neboť ze zažívacího traktu se nevstřebají.
Při intravenózním nebo intramuskulárním podání je dosaženo vrcholových koncentrací
za třicet minut po aplikaci. Při správné úrovni glomerulární filtrace je jejich biologický
poločas v organismu 0,5 – 3 hodiny (Ševela et al., 2011).
Jejich užívání je provázeno rizikem toxicity, a to konkrétně vykazují renální toxicitu,
toxicitu vůči vestibulárnímu aparátu a ototoxicitu. Mezi jednotlivými zástupci
ve skupině aminoglykosidů jsou v toxicitě významné rozdíly. Nejnižší toxicita
je u amikacinu, naopak zvýšené riziko je u gentamicinu, tobramycinu a netilmicinu.
Při užívání aminoglykosidů se nefrotoxicita projevuje u přibližně 6 – 30 % pacientů.
Riziko se snižuje správnou indikací v odůvodněných případech a podáváním po dobu
nezbytně nutnou s tím, že je zapotřebí monitorovat sérové hladiny a hlídat projevy
toxicity (Ševela et al., 2011).
Toxicita koreluje s úrovní prahových hladin (,,drug-free interval“, který umožňuje
buněčnou reparaci, jež je způsobena toxicitou antibiotika). Optimální účinnost,
kdy se projevují minimální projevy toxicity, je popisována při dosažení poměru
vrcholové/minimální inhibiční koncentrace minimálně 8-10 (Ševela et al., 2011).
Z těchto důvodů toxicity aminoglykosidů se postupně nahrazovala jiným ATB s nižší
frekvencí vzniku nežádoucích reakcí (nejčastěji β-laktamy), z nichž některá bylo možné
podávat i perorálně. V kombinaci s β-laktamovými antibiotiky působí synergicky
(Aminoglykosidy, 2016).
V důsledku rostoucí rezistence gramnegativních bakterií k novějším antibiotikům
získaly aminoglykosidy opět významnou pozici v léčbě, která spolu s pravidly pro jejich
účinnější i bezpečnější používání umožnila jejich znovu užívání (Dungl a kol., 2014;
Aminoglykosidy, 2016).
Příklady: netilmicin, amikacin, gentamicin, streptomycin (antituberkulotikum),
neomycin, isepamicin, kanamycin, tobramycin. (Dungl et al., 2014).
20
3.4 Polypeptidová
Skupina antibiotik je představovaná colistinem a některými topickými přípravky.
Polypeptidové ATB mají vliv na permeabilitu buněčné stěny a membránu, kterou
poškozují, působí jako kationické detergenty. Účinek je baktericidní. Rezistence
je u nich raritní, neboť patogen si odolnost může jen obtížně vyvinout. Jsou poměrně
toxická, významná je ototoxicita, nefrotoxicita a neurotoxicita. Využívají se zejména
u infekcí močových cest a gastrointerstinálních nemocí. Dále působí na pseudomonády
a enterokoky (Rozsypal, 2015).
Příklady: colistin (Dungl et al., 2014).
3.5 Ansamycinová
Vysoce účinná antibiotika, která inhibují proteosyntézu. Řadí se mezi širokospektrá
antibiotika. Účinek je baktericidní. Působí na grampozitivní a gramnegativní patogeny,
včetně rezistentních stafylokoků. Napomáhají průniku dalších antibiotik do cílových
tkání. Používají se současně jako antituberkulotika (Dungl et al., 2014).
Příklady: rifampicin (Dungl et al., 2014).
3.6 Tetracyklinová
Základem tetracyklinů je čtyřčlenný hydronaftacenový kruh. Jedná se o bakteriostatická
antibiotika. Jejich účinek je na ribozomální úrovni, kde inhibují proteosyntézu
mikroorganismů. Dobře působí na brucely, borrelie, aktinomycety, chlamydie a některá
mykoplazmata. Slabě působí na grampozitivní koky, shigelly a salmonely. Naopak
nepůsobí na pseudomonády, protea a streptokoky skupiny B (Dungl et al., 2014).
Příklady: doxycyklin, tetracyklin hydrochlorid (Dungl et al., 2014).
3.7 Amfenikolová
Jednoduchá struktura amfenikolů umožnila první umělou syntézu antibiotika. Mají
bakteriostatický účinek, při vysokých dávkách se projevuje baktericidní účinek. Jedná
se o širokospektrá ATB s velmi dobrým vstřebáním po podání per os. Inhibují
proteosyntézu. Jsou účinná na grampozitivní i gramnegativní mikroorganismy,
mykoplazmata, chlamydie a na některé anaeroby. Po dlouhodobém užívání byl popsán
útlum hematopoézy jen velmi vzácně (Dungl et al., 2014).
21
Příklady: chloramfenikol (Dungl et al., 2014; Rozsypal, 2015).
3.8 Makrolidová
Makrolidy se vyznačují makrocyklickým laktonovým kruhem, podle něhož je skupina
antibiotik pojmenována. V klinické praxi jsou nejčastěji používány přípravky
se 14 členným laktonovým kruhem. Jedná se o bakteriostatická antibiotika, která mají
široké spektrum účinku. Inhibují proteosyntézu na ribozomální úrovni (u citlivých
bakterií inhibují RNA depententní syntézu proteinů reverzibilní vazbou). Dobře působí
na grampozitivní patogeny, mykoplazmata, chlamydie, Neisserie, legionely, treponemy
a další (Dungl et al., 2014).
Makrolidová antibiotika mají vhodné farmakodynamické a farmakokinetické vlastnosti.
Nežádoucí účinky se vyskytují málo, bývají tedy dobře snášeny (Makrolidy, 2016).
Opět mohou budit mylný pocit jistoty účinku na základě jejich spektra účinku a být
tak příčinou jejich nadužíváním v monoterapii, nebo v kombinaci s jinými antibotiky,
zejména u komunitních bakteriálních respiračních infekcí. Často dochází k tomu,
že jsou opakovaně preskribována pacientům, kteří mají pestré příznaky, jejichž příčina
není jasně prokázána (Dungl et al., 2014).
Nelze je kombinovat s β-laktamovými antibiotiky, protože účinek je antagonický.
Používají se jako alternativa β-laktamových antibiotik u pacientů, kteří jsou
na ně přecitlivělí. Dělí se do dvou generací (Dungl et al., 2014).
Příklady: erytromycin, spiramycin, roxitromycin, klaritromycin (Dungl et al., 2014).
3.9 Glykopeptidová
Mají baktericidní účinek, inhibují tvorbu buněčné stěny blokádou esenciálního substrátu
(jedná se o jiný mechanismus než u betalaktamů). Dobře působí na rezistentní
stafylokoky, enterokoky a korynebakterie. Nepůsobí na gramnegativní mikroby
a na instracelulární bakterie. Jsou relativně toxická, zejména nefrotoxická a ototoxická.
Po podání per os se nevstřebávají. Glykopeptidy jsou nezastupitelné při léčbě těžkých
infekcí, které jsou vyvolány grampozitivními koky, zejména se jedná o infekce spojené
s poskytovanou zdravotní péčí (Dungl et al., 2014).
Příklady: vankomycin, teikoplanin (Dungl et al., 2014; Rozsypal, 2015).
22
4 Chemoterapeutika
4.1 Nitroimidazolová
Nitroimidazoly jsou nitroderiváty dusíkaté heterocyklické sloučeniny (imidazol).
Vytvářejí volné oxidační radikály, které působí toxicky na anaeroby. Jejich účinnost
je tedy na smíšené a anaerobní infekce. Dále se hojně používají i k léčbě některých
protozoárních infekcí, na jiné mikroorganismy jsou neúčinné (Dungl et al., 2014).
Příklady: ornidazol, metronidazol (Dungl et al., 2014).
4.2 Chinolonová
Tato chemoterapeutika inhibují bakteriální gyrázy – enzymy, které zodpovídají
za správné řetězení DNA (deoxyribonukleová kyselina) během replikace.
Podle chemické struktury, spektra účinku a průniku do tkání se dělí do čtyř generací.
Chemoterapeutika první a druhé generace se dobře vstřebávají, vylučují se močí
v nezměněné formě, proto jejich aplikace je při léčbě uroinfektů. Chinolonová
chemoterapeutika III. generace se označují rovněž jako fluorochinolony. Po podání per
os se dobře vstřebávají v zažívacím traktu a pronikají do tkání. Užívají se při nemocech
způsobených streptokoky, stafylokoky, pseudomonády, E. coli, acinetobaktery,
enterobaktery, enterokoky, shigelly, salmonely, chlamydie, částečně i na Mycobacterium
tuberculosis (Dungl et al., 2014).
Poslední, čtvrtá generace, je vysoce účinná a má široké spektrum účinnosti. Aplikace
je vyhrazena na těžké sepse a život ohrožující situace (Dungl et al., 2014).
Příklady:trovafloxacin, levofloxacin, norfloxacin, ofloxacin, perfloxacin, ciprofloxacin
(Dungl et al., 2014).
4.3 Sulfonamidy
Sulfonamidová antibiotika jsou amidy kyselin sulfonových (RSO2 NH2).
Až do zavedení antibiotik byly důležitou antibakteriální skupinou léčiv. Jejich účinek
je bakteriostatický a mají středně široké spektrum. Aby se jejich účinek zvýšil,
kombinují se s dalším chemoterapeutikem. Aplikované sulfonamidy mají výborné
farmakokinetické vlastnosti – dobře se vstřebávají a snadno pronikají do tkání i buněk.
Jejich užívání ovšem provází toxicita vůči organismu, mohou se projevit alergické kožní
23
reakce a hematotoxicita (Rozsypal, 2015).
Užívají se při léčbě například infekce močových cest, průjmových infekcí, některých
respiračních infekcí, toxoplazmóze aj. (Rozsypal, 2015).
Příklady: kortimoxazol (Dungl et al., 2014).
5 Další dělení antibiotik
Antibiotika lze dělit mnoha způsoby podle: původu, mechanismu účinku, chemické
struktury, typu účinku a nebo spektra účinnosti.
5.1 Podle typu účinku
Nejčastěji užívané dělení antibiotik je na skupiny baktericidní a bakteriostatická.
Antibiotika mají mikrobiostatický a mikrobiocidní účinek. To znamená, že inhibují růst
bakterií, nebo je usmrcují.
S baktericidním účinkem bakterie usmrcují, bakteriostatická zastavují jejich množení,
inhibují je. Ovšem rozdělení není zcela přesné, neboť mnoho bakteriostatických
antibiotik má ve vyšších koncentracích rovněž účinek i baktericidní,
např. chloramfenikol. Některá baktericidní antibiotika naopak neusmrcují určité
bakterie ani ve vysokých koncentracích. Zda antibiotikum působí na bakterii
baktericidně nebo bakteriostaticky závisí na druhu bakterie, mechanismu účinku a dávce
antimikrobiální látky. Vždy je však dosaženo toho, že preparáty jsou schopné potlačit
růst kolonií in vitro (Valenta, 2011).
5.2 Podle mechanismu účinku
Antimikrobiální látky narušují životní cyklus mikroorganismů několika způsoby.
Chemické vlastnosti ATB jsou různorodé, z čehož i vliv na buňku je rozmanitý.
Rozhodující pro efektivnost antibiotik je selektivní toxicita, která je stanovena
odlišností bakteriální buňky od lidské. Což znamená, že indikovaná antimikrobiální
látka působí pouze na určité patogeny, aniž by byl poškozen napadený organismus
(Kramář 2007).
24
Mechanismus účinku se liší podle velikosti molekuly antibiotika a odlišného tvaru.
Když jejich velikost i struktura je shodná, je i jejich způsob účinku identický.
ATB se v buňce váže na cílovou strukturu a touto vazbou poškodí a zabrání buňce v její
funkci (Kramář 2007).
5.3 Účinek antibiotik lze rozdělit do čtyř úrovní
5.3.1 Inhibice syntézy bakteriální stěny
Je podmíněna baktericidním účinkem. Dochází k poškození buněčné stěny, obvykle
potlačením syntézy peptidoglykanu. Látky, které způsobují narušení buněčné stěny,
musí být selektivně toxické. Poškození buněčné stěny vede k buněčnému rozpadu,
neboli lýze. Tento princip se tedy indikuje ve stádiu růstu bakterií, proto je jejich
užívání vhodné v prvních fázích infekce (Holub et al., 2013; Raunerová, 2016).
Příklady: peniciliny, cefalosporiny, vankomycin, karbapenemy, monolaktamy (Navrátil,
2017).
5.3.2 Změny permeability buněčné membrány
Antimikrobiální látky poškozují cytoplazmatickou membránu, která tvoří v buňce
osmotickou bariéru a reguluje selektivní transport látek z/do buňky. Mechanismus
účinku spočívá v tom, že povrchově aktivní antibiotika působí na buňku, a tím dojde
k narušení permeability cytoplazmatické membrány. Destrukce buněčné stěny
je ireverzibilní. Z poškozené cytoplazmatické membrány se nekoordinovaně uvolňují
do okolí potřebné látky pro buňku. Buněčná membrána je spojena se syntézou buněčné
stěny a s replikací DNA (Raunerová, 2016).
Příklady: azoly, polyeny, amfotericin B, polymyxiny (Navrátil, 2017).
5.3.3 Inhibice syntézy proteinů
Syntéza proteinů probíhá na různých místech ribozomů. Některá antibiotika inhibují
proteosyntézu zásahem do funkce bakteriálního ribozomu a tím způsobí poškození
cílové buňky (Holub et al., 2013; Raunerová, 2016).
Příklady: glykosidy, azalidy, tetracykliny, linkomycin, trimetoprim (Navrátil, 2017).
5.3.4 Inhibice syntézy nukleových kyselin
Dochází k narušování syntézy nukleových kyselin a to v různých fázích jejich výstavby,
25
a to buď přímým účinkem, nebo zprostředkovaně. Zabraní se kyselině listové
k zabudování do koenzymu. Antibiotika, která mají tento účinek, vykazují vysoký
stupeň toxicity (Holub et al., 2013; Raunerová, 2016).
Příklady: sulfonamidy, chinolony, rifampicim (Navrátil, 2017).
Obrázek č. 2 Místo účinku ATB v buňce
Zdroj: Valenta, 2011, str. 15
5.3.5 Podle spektra účinnosti
Antimikrobiální spektrum je výčet mikrobiálních druhů a kmenů, které jsou citlivé
k účinkům dané působící látky.
Úzkospektrá antibiotika mají svou účinnost omezenou jenom na určitou skupinu
mikroorganismů. Proto i jejich indikace a užívání je šetrnější, neboť léčba je cílená proti
konkrétnímu patogenu. Musí být proveden odběr vzorku a zvolené antibiotikum se volí
podle výsledků mikrobiologického vyšetření (Čížková, 2007).
Látky s rozšířeným spektrem účinku působí zároveň na grampozitivní i gramnegativní
bakterie. Jejich aplikace je více častější (Čížková, 2007).
Antibiotika se širokým spektrem účinnosti, širokospektrá blokují růst velkého množství
různých mikrobiálních kmenů. Nevýhodou je, že tak činí i včetně těch normálně
přítomných v lidském organismu. Následkem je nejen likvidace patogenních agens,
26
ale i zásah do mikroflóry, což může vést ke komplikacím vzniklým z poruchy přirozené
mikrobiální rovnováhy. Proto jejich indikace by měla být uvážlivá. Přednostně
se používají k terapii těžko zvládnutelných onemocnění a často při multirezistentních
mikroorganismech (Čížková, 2007).
6 Strategie antibiotické léčby
Léčení pomocí antimikrobiálních látek lze rozdělit na skupiny:
Cílená léčba je již na konkrétní známý patogen, kdy je indikace po odběru vzorku,
stanovení citlivosti, MIC aj. Je tudíž již uzpůsobená. Indikovat se mohou antibiotika
s užším spektrem (Navrátil, 2017; Holub et al., 2013).
Kontrolovaná, nebo rovněž nazývaná řízená léčba, je terapie upravená podle výsledků
kvantitativní citlivosti. Uplatňuje se při závažných systémových infekcích kupříkladu
sepsi, osteomyelitidě, endokarditidě aj. (Navrátil, 2017; Holub et al., 2013).
Empirická, jak už název napovídá, je založena na indikaci na základě zkušeností,
kdy je léčba zahájena na základě příznaků a klinického obrazu,
ale bez mikrobiologického vyšetření (bez známosti etiologického agens). Zahrnuje
rovněž znalost problematiky patogenů vyskytujících se v regionu a jejich citlivosti.
Informace o těchto skutečnostech vydává Státní zdravotní ústav (Navrátil, 2017; Holub
et al., 2013).
6.1 Zásady užívání ATB
Antibakteriální léčiva se používají k profylaxi a léčbě bakteriálních infekcí. Pravidla
a počet podmínek jejich užívání je několik. Při nedodržování zásad užívání antibiotik
hrozí riziko vzniku rezistence (Vokurka a Hugo, 2013).
Při antibiotické léčbě je nutné zabezpečit rychlou a efektivní eradikaci infekčního
procesu, minimalizovat negativní účinky léčby a zabránit vzniku rezistence
mikroorganismů vystavených preparátu (Dungl et al., 2014).
6.2 Hlavní zásady racionálního užívání antibiotik
Stanovené zásady slouží pro obecnou orientaci v užívání antibiotik, čímž se zajišťuje
účinná a spolehlivá léčba. Mezi zásady patří:
27
1. Správná volba antibiotika
2. Optimální a dostatečně dlouhá doba léčby
3. Adekvátní dávkování
4. Vhodná kombinace léčiv
5. Monitorování antimikrobiální terapie (Raunerová, 2016).
6.2.1 Správná volba antibiotika
Antibiotická léčba je vázána na lékařský předpis, tudíž pokud se rozhoduje o léčbě,
vždy se musí zvážit, zda je léčba nezbytná. V úvahu se bere několik faktorů: dosavadní
průběh onemocnění, celkový stav pacienta, farmakokinetika léčiva a jeho průnik
do cílové tkáně, určení etiologického agens, jeho citlivost a v neposlední řadě i cena
léčiva a jeho dostupnost. Užívání antibiotik je indikováno u pravděpodobné nebo
zřejmé bakteriální infekce (Dungl et al., 2014).
Ideální stav podání preparátu je u cíleného antimikrobiálního léčiva takový,
když je proveden na základě izolace a vyšetření citlivosti etiologického agens. K tomu
se využívá metoda diskové citlivosti a následně se kvantitativně stanoví minimální
inhibiční koncentrace (MIC) jednotlivých preparátů (Dungl et al., 2014).
Na bakteriologické kultivační vyšetření se odběr biologického materiálu (stěr, tkáň,
punktát, hemokultura) provádí před nasazením antibakteriálního léčiva, aby nasazená
antibiotická terapie nezkomplikovala nebo neznemožnila cestu k diagnóze
etiologického agens (Dungl et al., 2014).
Ze získaných výsledků se následně vybere účinný lék, který má nejužší spektrum
účinku a zároveň je co nejméně toxický vůči organismu. Jedná se o tzv. cílenou
antibiotickou terapii (Raunerová, 2016).
U infekčních onemocnění, která jsou životu ohrožující, je nutné zahájit léčbu hned.
Na průkaz původce a hodnocení nejvhodnějšího antibiotika není čas a aplikují
se antibiotika se širokým spektrem účinku. Příkladem mohou být septické stavy,
infikované gangrény či popáleniny (Raunerová, 2016).
Profylaktické podávání antibiotik nelze doporučit paušálně. Indikuje se u rizika
exogenní nebo endogenní kontaminace. Aplikace antibiotik z důvodu profylaxe
je žádoucí u některých operačních výkonů (spinální operace, velké osteosyntézy,
otevřené zlomeniny atd.). Vždy je nutné přihlédnout k stavu pacienta. Rizikoví pacienti
28
jsou diabetici, pacienti imunosuprimovaní, s vrozenou/získanou srdeční chlopenní
vadou, po implantaci srdečních chlopní, s jaterním onemocněním a další (Dungl et al.,
2014).
Správnost zvoleného postupu a zhodnocení efektu léčby lze posoudit po 2 – 4 dnech,
kdy se hodnotí laboratorní ukazatele, klinický stav pacienta, výsledky kultivace
a antibiogramu z materiálu, jež byl odebrán před zahájením terapie (Holub et al., 2013).
6.2.2 Optimální a dostatečně dlouhá doba léčby
Ne vždy antimikrobiální léčba je účinná, někdy dochází k selhání. Důvodem může být
chybná volba preparátu, který byl nasazen bez cíleného mikrobiologického vyšetření
s neověřenými testy citlivosti in vitro, dále chybná diagnóza, nesprávné dávkování,
nedostatečná doba užívání, neschopnost průniku zvoleného preparátu do cílové tkáně,
případně vznik rezistence, její růst a šíření (Dungl et al., 2014).
Z uvedených příčin je tedy i nutno dodržovat dostatečně dlouhou dobu léčby
antibiotiky. Ta se odvíjí zejména od etiologického agens, od místa infekce, od celkového
zdravotního stavu pacienta a v neposlední řadě i od konkrétních účinků zvoleného
antibiotika. V běžné praxi postačuje nepřetržitá 7 – 10 denní léčba (př. u sezónních
respiračních onemocnění). Naopak léčba chronických onemocnění (např. tuberkulóza)
může trvat i řadu měsíců (Raunerová, 2016).
Účinnost vhodně indikovaných antibiotik se projeví návratem laboratorních výsledků
do fyziologických mezí a ústupem klinických příznaků (Raunerová, 2016; Dorbovolná,
2010).
6.2.3 Adekvátní dávkování
Pokud je vybráno antibiotikum a jeho léková forma, určí se jeho optimální dávkování.
To se upravuje podle zvoleného druhu antibiotika a jeho způsobem podávání, typem
infekce a zároveň se jako faktor bere i samotný jedinec (jeho věk a aktuální stav).
Dále pak závisí na antibiotickém spektru účinku. U ATB s širokou léčebnou šíří
(interval mezi minimální toxickou a minimální léčebnou dávkou), je možné dávkování
měnit v závislosti na aktuálním stavu pacienta, naopak u antibiotik s úzkou léčebnou šíří
by změna dávkování mohla negativně ovlivnit probíhající léčbu (Raunerová, 2016;
Dobrovolná, 2010).
29
Nastavení správné dávky je potřebné k tomu, aby došlo v organismu k likvidaci všech
bakterií původce, které onemocnění vyvolalo. Poddávkování, neboli příliš nízké dávky,
vedou ke snížení spolehlivosti léčby a zvyšuje se pravděpodobnost vzniku selekce
rezistentních kmenů. Opakem je pak předávkování, tedy příliš vysoké dávky, které
vykazují možnou lékovou toxicitu nebo alespoň zvyšují náklady léčby (Holub et al.,
2013).
V praxi se nejčastěji přistupuje k dávkování, které je určeno výrobcem. Ovšem nejvíce
průkazná jsou doporučení získaná z nezávislých klinických studií. Dávkování stanovené
výrobcem může být ovlivněno snahou o co největší spotřebu léku a tím získat
co nejvyšší zisk. Dále je vhodnější v praxi aplikovat mírně vyšší léčebné dávky
antibiotik z toho důvodu, aby se zničilo celé ložisko nákazy i včetně bakterií s částečně
vytvořenou rezistencí (Raunerová, 2016).
Důležité při stanovení dávkovaní je i jeho forma aplikace. Cesta podání může být per os
nebo intravenózně. Volba cesty je závislá na farmakokinetických vlastnostech
antimikrobní látky. Záleží tedy na vstřebávání se látky v organismu, její distribuci
a pak následné exkreci z organismu (Raunerová, 2016).
Forma aplikace per os je častější a je vhodná zejména k léčbě lehkých a středně těžkých
infekcí, pro režim ambulantní léčby, dále při pokračování parenterální léčby
a při předpokladu dlouhodobé léčby. Způsob užívání je dán zejména v příbalovém
letáku. Některá ATB se užívají nalačno, u jiných je doporučeno je podávat spíše po
jídle. Některá antibiotika lze podávat nezávisle na jídle (Raunerová, 2016, Holub et al.,
2013).
Antibiotika aplikovaná parenterální cestou jsou užívána zejména v situacích,
kdy je nutné dosáhnout vysokých hladin antimikrobiálních látek. Většina těchto
antibiotik je ředěna do fyziologického roztoku. Antibakteriální látku je potřeba připravit
naředěním obsahu v indiferentním infuzním roztoku za přísně sterilních podmínek,
nebo je již předpřipravená v infuzních lahvích od výrobce (Holub et al., 2013).
6.2.4 Vhodná kombinace léčiv
V případě kombinace léčiv se používají dvě a více antibiotik současně. Při léčbě
je nutno rozhodnout, zda bude stačit monoterapie, nebo je zapotřebí kombinace léčiv.
Ta se volí pro dosažení širšího spektra působení, k zasažení patogenů v různých
30
kompartmentech, pojištění účinku a využití vzájemného posílení působení, kdy se jedná
o tzv. synergetický účinek, přičemž současně dovoluje snížit dávky zvolených antibiotik
bez snížení jejich účinnosti (Holub et al., 2013).
Kombinací více ATB se dociluje posílení jejich účinku mechanismem sekvenční
blokády (současná inhibice po sobě jdoucích nezbytných metabolických pochodů,
které jsou nutné pro život bakterie), inhibicí enzymatické inaktivace a zvýšení průniku
ATB do bakterie (Dobrovolná, 2010).
Některé druhy antibiotik zabraňují inaktivaci působení antibiotika, jedná se kupříkladu
o inhibitory betalaktamázy, tazobaktam v co-piperacilinu a jiné (Holub et al., 2013).
Pro změnu léčiva při neúspěšné léčbě je vždy nutné zvážit a vzít v potaz dosavadní
průběh onemocnění a účinky předchozího antibiotika (Dunglet al., 2014).
6.2.5 Monitorování antimikrobiální terapie
Cílem monitorování je sledování vývoje klinického stavu nemocného jednice.
Především je nutno pátrat po známkách selhávání léčby, po vzniku nežádoucích
až toxických účinků, které mohou být při včasné identifikaci reverzibilní (Léčba
antibiotiky, 2009).
Monitorování je doporučeno u plazmatických koncetrací v těchto důvodech:
když se u ATB vyskytuje závislost mezi plazmatickými koncentracemi
a terapeutickými, případně toxickými účinky, dále pak u rizikových skupin populace,
a v neposlední řadě u antibiotik s úzkým terapeutickým oknem, což znamená s malým
rozsahem mezi účinnou a toxickou koncentrací (Léčba antibiotiky, 2009).
7 Rezistence
Rezistence pochází z latinského slova resistentia. Obecně rezistence znamená odpor
vůči vnějším vlivům.
,,Schopnost bakteriální populace přežít účinek inhibiční koncentrace daného
antibiotika,“ takto definuje Holub a kolektiv autorů rezistenci mikrobů na antibiotika
(Holub et al., 2013, str. 53).
31
Hlavní hrozba rezistence tkví v tom, že dochází ke vzniku nových patogenních bakterií
z původně nevýznamných druhů z medicínského hlediska. Odolnost bakterií
na antibiotika zhoršuje léčbu a zvyšuje náklady léčení rezistentních infekcí. Oprávněně
panují obavy, že antibiotika ztratí svůj účinek (Holub et al., 2013).
Rezistence má neustále vzůstající tendenci. Vliv antibiotik na bakterie je zřejmý, neboť
již po čtyřech letech, co byla zavedena první antibiotika na trh, si zlatý stafylokok
(Staphyloccocuc aureus) našel cestu, jak být odolný vůči účinkům ATB (Landová,
2014).
7.1 Vznik rezistentních mikrobů
V bakteriích jsou již zakotveny geny pro odolnost vůči antibiotikům, které se v bakterii
vyskytují přirozně v malé koncentraci. Ovšem vlivem antibiotik se vyselektuje populace
odolných bakterií, které jsou zásobeny geny pro rezistenci. Množina těchto genů
se označuje termínem rezistom. Podporující pro vznik takovéto odolné populace
je dlouhodobé působení nízkých dávek antibiotik, kdy nedojde k likvidaci všech
bakterií a je možné tak nechat přežít právě rezistentní mutanty (Holub et al., 2013;
Schindler, 2014).
7.2 Mechanismy rezistence na antibiotika
Mechanismy lékové rezistence bývají komplexní povahy. Bakterie si vytváří rezistenci
biochemickými mechanismy, které lze rozdělit do čtyř hlavních způsobů, kterými jsou:
inaktivace nebo destrukce antimikrobiální látky,
zabránění vniknutí antibiotika do cílové struktury uvnitř buňky,
kdy je membrána permeabilní,
změna cílových míst pro antibiotika,
samovolné nebo aktivní vypuzení antimikrobiální látky dříve, než se projeví její
jeho účinky (Tortora, 2007).
Nutno zdůraznit, že v buňce nemusí být pouze jeden mechanismus, ale může se jich
vyskytovat více (Josef et al., 2010).
32
7.3 Primární a sekundární rezistence
Podle vzniku rezistence mikrobů na antibiotika ji lze rozdělit na přirozenou a získanou.
Přirozená, neboli primární, se vyznačuje tím, že je u mikrobů vrozená. Je dána druhem
a strukturou bakterie a jejími přirozenými vlastnostmi druhu. Rezistence se u mikroba
vyskytuje, aniž by předtím přišel s danou mikrobiální látkou do styku (Beneš, 2009).
Primární rezistence se vyznačuje buněčnou stěnou mikrobů, která je pro mikrobiální
látku nepropustná, chybí zde cílové struktury, na které by se daná látka navázala, nebo
transportní systém, přes který by látka byla dopravena k místu účinku. Důležitá
je znalost odolnosti mikrobů k antibiotikům u konkrétních druhů hlavně proto,
že tato antibiotika následně nelze použít k léčbě (Schindler, 2014).
Příkladem jsou streptokoky, které jsou charakteristické přirozenou bariérou
proti aminoglykosidům (Martínková a kol., 2007).
Sekundární rezistence vzniká působením antibiotika na mikroby. Tato rezistence vzniká
z důvodu nevhodné a dlouhodobé antibiotické léčby, která ovlivní genom patogena,
kde dojde k jeho změně. Působením selekčního tlaku antibiotik přežívají pouze
ty bakterie, které jsou nositeli genů rezistence k dané antimikrobiální látce. Následkem
toho je vytvoření odolnosti populace mikrobů, kteří původně byli citliví vůči dané
antimikrobiální látce, a poté je antibiotická léčba neúčinná (Mayer et al., 2009).
Rychlost rozvoje tohoto typu rezistence závisí na množství bakterií s určitým stupněm
rezistence a na frekvenci mutací (Valenta, 2011).
Sekundární rezistence se dělí podle rychlosti jejího vzniku na penicilinový
a streptomycinový typ.
Penicilinový typ (multiple step mutation) vzniká po dlouhodobé léčbě antibiotik. Jak již
název napovídá, je typický pro penicilin, bacitracin, chloramfenikol (Valenta, 2011).
Pro streptomycinový typ (one step mutation) je charakteristický naopak rychlý rozvoj
rezistence u bakteriálních kmenů.
Příkladem je rezistence u tohoto typu na streptomycin, erytromycin (Valenta, 2011).
33
7.4 Horizontální a vertikální přenos rezistence
Geny odolnosti vůči antibiotikům se předávají dvěma způsoby: vertikálně
a horizontálně (Mihalová a Otová, 2012).
Vertikální přenos rezistence vzniká mutacemi DNA. Geny se předávají na dceřiné
bakterie, tudíž se dědí (Mihalová a Otová, 2012).
Horizontální rezistence je nejčastější způsob přenosu. U horizontálního přenosu dochází
k přenosu mezi jednotlivými druhy, tedy rezistence si bakterie předávají v ekosystému
mezi sebou. K tomuto přenosu dochází zejména díky plasmidům, které obsahují malé
kruhovité molekuly DNA, které se replikují nezávisle na chromozomu bakterie. Přenos
genetické informace probíhá vždy jednosměrně, nikdy není reciproká výměna. Přenos
tedy probíhá v jedné generační vrstvě (Mihalová a Otová, 2012).
Druhy tohoto přenosu mohou být: transformace, konjugace nebo transdukce
(Mayer et al., 2009).
Při konjugaci dochází k přímému kontaktu dvou kompatibilních bakterií, na základě
čehož vzniká konjugační kanál, kterým je přenášena genetická informace. Konjugace
vede k šíření i například antibiotické rezistence nebo faktorům virulence mezi
bakteriemi. U konjugace jsou zdokumentovány dvě formy, které se odlišují v typu
přenášené DNA: dsDNA a ssDNA (de la Cruz et al., 2010).
Daleko více informací je prozatím o přenosu ssDNA, což je i častější mechanismus
(Guglielmini et al., 2012).
34
Obrázek č. 3 Přenos genu konjugací na plasmidu
Zdroj: Schindler, 2014, str. 56
Transformace je charakterizována jako jev, kdy recipientní bakterie převezme část
genetické informace od donorové bakterie a tu následně včlení do svého chromozomu.
Procesu je schopná pouze kompetentní buňka. Při transformaci je DNA získávána
z prostředí, např. z odumřelé buňky nebo při běžných metabolických procesech buňky
(Dalihodová, 2014).
Určité druhy bakterií cíleně vypouštějí do okolí sekvence genetické informace
s kódujícím určitým genem. Transformací se do bakterie mohou dostat transpozony,
jež jsou nositeli genů rezistence (Claverys et al., 2009).
Posledním zmiňovaným mechanismem je transdukce, též zvaná jako fágová.
Je to mechanismus, kdy k přenosu dochází pomocí bakteriálních virů (bakteriofágů).
Gen je z donorové buňky sbalen dovnitř viru a posléze přenesen do recipientní buňky.
A tak jsou bakteriofágy schopny integrovat genetickou informaci (Dalihodová, 2014).
7.5 Multirezistence
Pro úplnost pojmů jsou zde uvedeny pojmy zkřížená rezistence, sdružená rezistence
a multirezistence. Některé bakterie mohou být rezistentní současně k několika
příbuzným antibiotikům, ale i k antibiotikům s odlišnou chemickou strukturou (Valenta,
2011).
Termín zkřížená rezistence značí odolnost bakterií na léčiva, která jsou si chemicky
blízká (Valenta, 2011).
Rezistencí sdruženou se rozumí, že bakterie jsou odolné na léčiva chemicky odlišná.
(Valenta, 2011).
35
Multirezistence, též zvaná jako mnohočetná léková rezistence (multidrug resistance –
MDR) je velkou hrozbou. (Klener a Klener, 2013).
Vznik multirezistence je často způsoben získáním genů z plasmidů nebo transpozonů.
Pro multirezistenci je všeobecný mechanismus jejího vzniku. V bakterii je gen
mnohočetné rezistence ,,mar“, který je do určité míry univerzální. Genů mar je několik
desítek. Rezistentní mutanty jsou vypuzovány tetracyklinovou pumpou z buňky
univerzálním způsobem zvaným nespecifický eflux (Schindler, 2014;
Malmgren a Melter, 2014).
Mnoho multirezistentních kmenů bakterií pochází z nemocničního prostředí. Zvyšuje
se tak riziko, že infikovaní pacienti multirezistentními mikroby nedostanou dostatečnou
antimikrobiální léčbu, což by mělo za následek nejen vyšší náklady na léčbu,
ale zejména prodloužení hospitalizace, vyšší mortalitou a vyšší výskyt komplikací
spojených s léčbou (Bartůněk et al., 2016).
7.6 Příklady rezistentních bakterií
Příklady komunitních bakterií:
pyogenní streptokok necitlivý k makrolidům,
polyrezistentní pneumokok (DRSP),
Campylobacter jejuni necitlivý k chinolonům,
Escherichia coli necitlivá k chinolonům.
Příklady rezistentních bakterií s infekcemi spojenými se zdravotní péčí:
vankomycin-rezistentní enterokok (VRE),
glykopeptid-rezistentní Staphylococcus aureus (GISA),
meticilin-rezistentní Staphylococcus aureus (MRSA),
Pseudomonas aeruginosa,
Acinetobacter baumannii (Holub et al., 2013).
7.7 Šíření rezistence
Vznik rezistence a její následný vývoj a šíření u člověka nebo v prostředí ovlivňuje řada
příčin. K nejvýznamnějším patří rozsah spotřeby antibiotik a prevalence genů rezistence
v mikrobním ekosystému. Tyto dva faktory spolu úzce souvisí a ovlivňují se. Spotřeba
36
antibiotik na určitém geografickém území za určitou dobu se označuje jako antibiotický
tlak (Josef et al., 2010).
Na způsobu, jakým se šíří rezistence v populaci bakterií, je ovlivněno několika faktory:
bakterie se vyskytují ve velké populaci, množí se rychle a jejich mutační rychlost
je poměrně vysoká (Schindler, 2014).
8 Současný stav a antibiotická politika
Rezistence je závažný globální problém, protože její přenos nerespektuje hranice mezi
státy. Dokonce konec dvacátého století byl nazván dobou postantibiotickou. K tomu,
aby došlo k odvrácení této hrozby, nebo alespoň její eliminaci, je zapotřebí
celosvětového úsilí, ve kterém se vytváří prostor pro lokální aktivity, jež mohou vznik
a šíření odolnosti vůči antibiotikům snížit (Holub et al., 2013).
Boj je to obtížný, neboť se zde střetávají dvě roviny pohledu, kdy na jedné straně
je zájem o léčbu pacienta a na straně druhé minimalizovat indikování antibiotik kvůli
zachování účinnosti v budoucnu (Holub et al., 2013).
Účinnost a bezpečnost antibiotik je ve farmakoterapii základem. Smyslem indikace ATB
je ovlivnění patologického stavu, který je vyvolán patogenními mikroorganismy.
Zodpovědnost za zachování účinnosti antibiotik do budoucnosti má každý, kdo je užívá.
I u antibiotik se musí uplatňovat princip předběžné opatrnosti. Platí to pro oblast
nejenom humánní, ale celkově i v jiných odvětvích, kde jsou antimikrobiální látky
užívány (veterinární medicíně a zemědělství). S tím se pojí termín epidemiologická
bezpečnost, jenž zohledňuje každou indikaci antibiotik. Hlavní principy
epidemiologické bezpečnosti se zakládají na vyloučení chybné a neoprávněné
preskripce. Z výsledku studií vyplynulo, že nevhodná preskripce antibiotik může být 50
– 80 % při její indikaci (Josef et al., 2010).
Snahou všech aktivit by mělo být:
omezit celkovou spotřebu antibiotik,
indikovat vhodně zvolený lék,
izolace v případě rizika šíření,
cílená antibiotická politika (Holub et al., 2013).
37
8.1 Problematika rezistence a WHO
WHO definuje přiměřené používání antibiotik jako: ,,Nákladově efektivní užívání
antibiotik s maximální klinickou účinností a minimem nežádoucích účinků včetně vývoje
antibiotické rezistence.“ (Josef et al., 2010, str. 467).
Jednou z činností WHO je vydávat koncept Model List od Essential Drugs, který slouží
jako návod pro státy k tomu, aby vybíraly nejúčinnější a prioritní léky. Studie potvrdily,
že země, které akceptovaly tento seznam, mají nižší spotřebu antibiotik než země, které
se konceptem neřídí (Josef et al., 2010).
Pro úspěšné výsledky aktivit WHO je nutná součinnost jednotlivých států, ve kterých
budou monitorovány následující faktory:
infekční onemocnění a u nich vznikající rezistence,
druh užívaných antibiotik a kým jsou užívána,
faktory určující výběr antibiotik, příčiny zabraňující zavedení změn v užívání
antibiotik (Josef et al., 2010).
Od roku 2001 WHO zahájila globální strategii. Ta je zaměřena proti vzniku a šíření
antibiotické rezistence. Podrobný popis je v dokumentu Global Strategy
for Containment od Antimicrobial Resistence. V Evropské unii byl vydán doporučený
postup, jež má za cíl odvrátit hrozbu antibiotické rezistence a zachovat tak dlouhodobou
účinnost antibiotik na evropském kontinentu. Tento dokument je pojmenován: Council
Recommendation on the prudnent use of antimicrobial agents in humen madicine (Josef
et al., 2010).
8.2 EARS - Net
Zprvu se jednalo o projekt v letech 1999 – 2009 označovaný jako EARSS
(European Antimicrobial Resistance Surveillance System). V současnosti
je přejmenován na EARS-Net (European Antimicrobial Resistance Surveillance
Network) (EARS-Net, 2012).
Evropská síť antibiotické rezistence monitoruje stav rezistence v Evropě. Sbírá data
z laboratoří, nemocnic a několika evropských zemí z rutinně prováděných vyšetření
na citlivost patogenů (Schindler, 2009).
38
Data statisticky vyhodnocuje, analyzuje a každý rok uveřejňuje výsledky na webových
stránkách. Data jsou prezentována v tabulkách, mapách či jiných formátech. Sledují
se vytipované druhy mikroorganismů, které jsou izolovány z invazivních infekcí,
meningitid, sepsí aj. Příkladem mohou být: Staphylococcus aureus, Escherichia coli,
Streptococcus pneumonie, Pseudomonas aeruginosa atd. (Schindler, 2009).
8.3 Antibiotická politika
Antibiotická politika je definována: ,,Souhrn opatření, jejichž cílem je vysoká kvalita
používání antibiotik ve smyslu účinné, bezpečné a nákladově efektivní léčby a profylaxe
infekcí při maximálním omezení rizika vzestupu antibiotické rezistence.“ (Josef et
al., 2010, str. 471).
Každá země v Evropě i na světě má své specifické podmínky týkající
se epidemiologické situace ve výskytu původců infekcí. S ohledem na stav antibiotické
rezistence je nezbytné, aby každá země formulovala vlastní antibiotickou politiku.
Studie zaměřené na hodnocení kvality indikace ATB v České republice prokázaly
vysoký podíl neadekvátního používání antibiotik v primární, ambulantní i nemocniční
péči (Antibiotická politika, 2017).
8.4 Surveillance
Principem je sběr, analýza a sdílení získaných dat, jež jsou zpracována a poskytují
se zdravotním službám jednotlivých zemí i lékařům. Jedná se o systém včasného
varování pro zjištění trendů rezistence u sledovaných druhů. Prioritou je včasné
objevení nových forem rezistence a sledování jejího šíření (Schindler, 2009).
Rozděluje se do několika úrovní: místní, celostátní a globální. Místní slouží zejména
k monitorování rezistentních druhů v nemocnici. Celostátní organizuje zpravidla
zdravotní služba. Globální se využívá k epidemiologii vytipovaných kmenů
(Schindler, 2009).
Nedílnou částí surveillance je potřebná statistická činnost, jež závisí na jednotném
vzorkování, standardizaci laboratorních procedur, stanovení vytipovaných sledovaných
patogenů, organizační opatření, na interpretaci výsledků a metodě analýzy. Všechny tyto
činnosti jsou korigovány WHO (Schindler, 2009).
39
8.5 Národní antibiotický program (NAP)
Vzrůstající problém rezistence mikrobů vůči antibiotikům je nutno řešit implementací
fundovaných národních programů, které se budou zaměřovat na kontrolu rezistence
(Martínková et al., 2007).
Národní program vychází ze surveillance, kdy se monitoruje a průběžně vyhodnocuje
citlivost bakterií na antimikrobiální látky a zároveň se sleduje spotřeba antibiotik
(Holub et al., 2013).
Dále zahrnuje mezioborovou spolupráci. Program je cílen i na edukaci lékařů a zároveň
i laické společnosti (Holub et al., 2013).
Průběžné hodnocení spotřeby antibiotik je důležitým parametrem pro aktivity
antibiotických programů. Ukazatele spotřeby ukazují na trendy, identifikují excesy
a hodnotí činnosti intervencí. S ukazateli je nutno zacházet opatrně a vhodně a správně
je interpretovat, neboť například shodná spotřeba ve dvou obdobích nemusí znamenat
stejnou expozici a shodné riziko selekce rezistence (délka užívání antibiotik a rozdíly
v dávkováních). Rozdíly ve spotřebě mohou mít objektivní příčinu, kdy se změní riziko
vzniku infekčního onemocnění nebo dojde k výměně spektra pacientů.
V obou uvedených objektivních případech dochází k navýšení spotřeby antibiotik,
ale nemusí to znamenat vyšší míru nadužívání. Každý výkyv ve spotřebě musí
být analyzován s cílem zjištění příčin, které k tomuto stavu vedly (Josef et al., 2010).
Dále antibiotický program zahrnuje intervenční programy, které mají za cíl aktivně
ovlivňovat indikování a používání antibiotik na základě poskytovaní konzultací
při léčbě antibiotiky, preskripční audit, kdy se sleduje a vyhodnocuje lékařovo
preskripční chování (Martínková et al., 2007).
V České republice od roku 2000 došlo k vzestupu rezistence některých původců infekcí
až o několik desítek procent, proto je nutná účinná implementace systémových, odborně
kompetentních a nákladově efektivních opatření (Martínková et al., 2007).
Mezi nejčastější faktory, které ovlivňují nadužívání antibiotik v primární péči jsou:
,,profesionalita lékaře, úroveň jeho vzdělání;
dostupnost srozumitelných a objektivních informací;
obavy z komplikací, snaha „neudělat chybu“;
40
nátlak pacienta, případně rodičů, obava ze ztráty klientely;
široká a neomezená dostupnost antibiotik;
potřeba použít „moderní a zaručeně účinný lék“;
doporučení specialisty;
způsob úhrady antibiotik, ekonomická zpětná vazba;
společenské a kulturní tradice;
marketingové kampaně a reklama farmaceutických firem.“
Zdroj: Ministerstvo zdravotnictví, Akční plán Národního antibiotického programu
Ministerstvo zdravotnictví ČR ustanovilo Národní antibiotický program. Ve vzájemné
spolupráci byl vytvořen Akční plán Národního antibiotického programu pro období
2011-2013. Zde je vytyčeno jedenáct prioritních oblastí (MZČR, © 2010).
8.6 Antibiotická střediska
V České republice jsou dislokované instituce s místní působností, které v dané oblasti
zajišťují kvalitní používání antibiotik v terénu se snahou předcházet vzniku rezistence.
Antibiotická střediska utváří síť lokálních pracovišť, jež jsou napojena v některých
oblastech na Národní referenční laboratoř pro antibiotika (Martínková a kol., 2007).
8.7 e-Bug
Primární preventivní program pod zkráceným názvem e-Bug, neboli European Bugs –
evropští mikrobi se zaměřuje na propagaci a snížení spotřeby antibiotik v Evropě
a zlepšení správných hygienických návyků. Jedná se o vzdělávací program,
jenž se snaží zábavnou formou edukovat děti o tom, že nejlepší prevence
před nemocemi je dodržování správných hygienických návyků (správná technika
umývání rukou). Cílem je i zvýšit znalosti dětí o rozdílu mezi virovým a bakteriálním
onemocněním, a také vědomosti o tom, jaká je vhodná léčba, čímž se apeluje na snížení
antibiotické léčby. V České republice se projekt stal součástí Národního antibiotického
programu (Kopřivová Herotová, 2011).
41
9 Formulace problémů
,,Pana X bolí v krku. Koupí si penicilin a začne ho užívat. Jakmile se cítí lépe, přestane
ho brát. Neužíval ho však dostatečně dlouho, aby zahubil všechny streptokoky,
ale dostatečně dlouho na to, aby je učinil vůči penicilinu odolnými – rezistentními.
Krátce nato infikuje pan X svou manželku. Paní X dostane zápal plic a lékař jí nasadí
penicilin. Avšak streptokoky jsou vůči němu imunní. Léčba není úspěšná a paní X
umírá."
To jsou slova Alexandera Fleminga, když roku 1945 přebíral Nobelovu cenu
za fyziologii a lékařství. Již tehdy upozornil na budoucí problém – rezistenci a
zneužívání antibiotik.
Obrázek č. 4 Alexander Fleming
Zdroj: Pacner, 2015, str. 413
Antibiotika patří k největším objevům moderní medicíny. Zároveň neodmyslitelně patří
k současnému životu a každý se s nimi setká. Jejich efekt není jen pozitivní pro zdraví,
ale v případě nadměrného užívání mohou lidský organismus i poškodit. Zároveň
s nadměrným užíváním antibiotik vzniká problém rezistence. Při širokém používání
antibiotik se brzy zjistilo značné množství vedlejších účinků.
42
10 Cíle a hypotézy
Cíle práce
Cíl 1: Zjistit, která antibiotika jsou nejčastěji preskribována praktickými lékaři a jaké
druhy antibiotik jsou u obyvatel nejčastěji užívané.
Cíl 2: Zjistit, zda jsou obyvatelé edukováni o důsledcích nadměrného užívání antibiotik.
Cíl 3: Analyzovat vývoj spotřeby antibiotik u obyvatel České republiky.
Hypotézy
H1: Předpokládáme, že k nejčastěji užívaným antibiotikům patří antibiotika
penicilinové řady.
H2: Předpokládáme, že více informací o důsledcích nadměrného užívání antibiotik
budou mít lidé s vyšším vzděláním.
H3: Předpokládáme, že nejčastějším zdrojem informací o rizicích nadměrného užívání
antibiotik jsou praktičtí lékaři.
43
11 Operionalizace pojmů
Rezistence na antibiotika
Rezistence je odolnost vůči vnějším vlivům. Jedná se o schopnost mikrobů přežít účinek
definované koncentrace příslušného antimikrobního přípravku. Rezistence se vytváří,
když se nedodrží dávkování a koncentrace antibiotik klesne pod MIC, což umožní
bakteriím přežít a následně vytvořit rezistentní populaci. (Podrobnější popis
viz teoretická část.)
Edukovanost obyvatel České republiky v užívání antibiotik
Edukace zahrnuje výchovu jedince a jeho vzdělání. Jedná se o proces, při kterém
dochází k přenosu informací mezi jednotlivými subjekty. Smyslem je kontinuálně
ovlivňovat chování a jednání jedince tak, aby u něj byly navozeny pozitivní změny
v postojích, návycích, vědomostech a dovednostech, čehož se snaží dosáhnout
i při užívání antibiotik (Nemcová et al., 2010).
V případě, kdy jsou jedinci předepsána antibiotika, aby věděl zásady jejich správného
užívaní.
Spotřeba antibiotik
Spotřeba je užívání zdrojů ku prospěchu, a to platí i s antibiotiky. Nejzákladnější
informace poskytuje o spotřebě všech léčiv databáze SÚKL. Informace o léčivech jsou
zde shromážděny zejména od distributorů léčiv, kteří poskytují údaje o tom, které
přípravky byly do lékáren dodávány. Dále od dalších zdravotnických zařízení a prodejců
vyhrazených léčiv.
Spotřeba se vyjadřuje na základě: hmotnosti účinné látky, ceny, počtu dávek, počtu
jednotlivých lékových forem, počtu receptů, počtu nemocných užívajících lék,
definovaných denních dávek.
Je nutné si uvědomit, že spotřeba léčiv je ovlivněna zdravotním stavem obyvatelstva,
úrovní vzdělání zdravotnických pracovníků a ekonomickými možnostmi v daném státě
(Podhrázská, 2009).
44
12 Metodika šetření
Použité metody a technika sběru dat
Pro praktickou část diplomové práce byla vybrána metoda kvantitativního výzkumného
šetření, která je doplněna o sekundární analýzu, tzv. reanalýzu, opětovný rozbor
již shromážděných dat využitých pro jiný výzkumný záměr. Pro sekundární analýzu
byla využita data ze Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Uvedená metoda kvantitativního
šetření byla zvolena na základě mnoha výhod, které pro práci přináší, neboť poskytuje
informace o větším počtu respondentů, a tak může otestovat stanovenou teorii,
hypotézu. Dále je výhodou i obvykle vysoká reliabilita. Pokud by se tedy výzkum
provedl znovu, mělo by se dojít ke stejným, respektive podobným výsledkům.
Pro kvantitativní výzkumné šetření byla data získána pomocí anonymních dotazníků,
která byla následně statisticky vyhodnocena. V práci byla využita komparativní metoda,
a to v rámci potvrzení či vyvrácení hypotéz.
Charakteristika dotazníkového šetření
Dotazníkové šetření bylo rozděleno na dva dotazníky – pro veřejnost a pro lékaře.
Dotazník pro veřejnost, neboli pro laiky, se skládá ze tří částí, a to z části identifikační,
obecné a znalostní. Identifikační část se zaměřuje na získání základních informací
o respondentovi, je zastoupena třemi otázkami. Obecná část obsahuje osm otázek
a zaměřuje se na zkušenosti respondenta s užíváním antibiotik. Poslední část (znalostní)
se zaměřuje na vědomosti respondentů ohledně problematiky antibiotik. Dotazovaným
jsou zde kladeny tři otázky. Dotazník celkem obsahuje čtrnáct otázek.
Dotazník pro lékaře obsahuje celkem pět otázek a byl distribuován pouze ve formě
tištěné. V dotazníku byly použity odborné názvy a termíny, neboť se zde předpokládá
znalost dané problematiky. Tento dotazník byl předán předem osloveným lékařům,
kteří jej vyplnili. Rovněž se jednalo o anonymní způsob vyplnění. Návratnost zde byla
100%.
V dotaznících byly použity pouze otázky uzavřené. Respondent tak vybírá z omezeného
počtu variant možných odpovědí. Dotázaný si mohl vybrat pouze jednu z nabídnutých
odpovědí (unique choice).
45
Podle počtu variant odpovědí se otázky dělí na dichotomické (alternativní) se dvěma
možnými variantami odpovědí, trichotomické, s třemi variantami odpovědí,
a polytomické otázky, které umožňují respondentovi výběr z více variant předem
stanovených odpovědí. V dotazníku byly využity všechny typy těchto otázek.
Z lingvistického hlediska jsou otázky srozumitelné, jasné a jsou formulovány s ohledem
na cílovou skupinu.
Charakteristika prostředí výzkumu
Dotazník pro veřejnost byl umístěn do čekáren u lékařů, zejména praktických. Zde bylo
možné jej vyplnit. Z takto umístěných dotazníků se získal zejména vzorek respondentů
starší populace, proto byl dotazník ještě umístěn na sociální sítě. Vytvořen byl přes
server Survio.com. Celkem bylo získáno 294 dotazníků. Pět dotazníků bylo vyřazeno
z důvodu neúplného vyplnění. K další analýze bylo tedy použito celkem 289 dotazníků.
Dotazník pro lékaře byl v tištěné formě fyzicky předán předem osloveným
respondentům, kteří ho hned vyplnili. Celkem bylo získáno 10 responsí.
Dotazníky byly distribuovány v Plzeňském kraji, okresu Plzeň – jih v období měsíců
červen až prosinec roku 2017. Dlouhé časové rozmezí bylo z toho důvodu, neboť
o vyplňování dotazníku v čekárnách nebyl příliš velký zájem, a tak bylo zapotřebí
následně aktivně respondenty oslovovat.
Charakteristika zpracování
Data z dotazníků byla zaznamenána a zpracována v programu Microsoft Office,
kde byly vytvořeny kontingenční tabulky a následně grafy. Kontingenční tabulky byly
použity pro zobrazení proměnných dat a vyhodnocení hypotéz. Výsledné hodnoty
jsou prezentovány pomocí trojrozměrných grafů v relativních četnostech (sloupcová
procenta). V excelu byly využity statistické funkce: SUMA (SUM), modus (MOD),
medián (MEDIAN), počet (COUNTIF), která je k určení počtu výskytů hodnoty.
Charakteristika respondentů
Dotazník pro veřejnost celkem vyplnilo 289 osob. Výzzkumu se respondenti zúčastnili
dobrovolně. Jednalo se o obyvatele Plzeňského kraje, zejména okresu Plzeň – jih.
Věkové rozpětí bylo od 18 let až po seniory. Nejčastější udávaná věková kategorie,
46
tedy modus, je 60 let a více. Medián je 50 – 59 let.
Získáné údaje o respondentech byly následně porovnány s daty z Českého statistického
úřadu, kde byla provedena reanalýza dat (viz následující tabulka). Analýza byla
zaměřena na první tři otázky dotazníku (identifikační část), tedy pohlaví, věk
a dosažené vzdělání.
Bylo osloveno celkem 10 lékařů se žádostí o vyplnění dotazníku pro lékaře, kteří
dotazník vyplnili.
Tabulka č. 3 Srovnání dat - pohlaví
Pohlaví Vlastní výzkum Český statistický úřad
žena 59,5 % (172) 50,7 % (249 065)
muž 40,5 % (117) 49,3 % (241 886)
celkem 100 % (289) 100 % (490 951)
Zdroj: vlastní
Podle dat z Českého statistického úřadu se v Plzeňském kraji pohybuje 50,7 % žen
a 49,3 % mužů. Ve srovnání s výsledky z vlastního výzkumu jsou tyto hodnoty
podobné. Dotazník vyplnilo více žen než mužů.
Tabulka č. 4 Srovnání dat - věk
Věkové kategoie Vlastní výzkum Český statistický úřad
do 30 let 26,3 % (76) 18,5 % (90 915)
31 – 39 let 12,8 % (37) 17,3 % (85 881)
40 – 49 let 15,2 % (44) 18,1 % (89 004)
50 – 59 let 18,7 % (54) 14,9 % (73 314)
60 let a více 27 % (78) 31 % (151 837)
celkem 100 % (289) 100 % (490 951)
Zdroj: vlastní
47
Věkové rozpětí bylo od 18 let až po seniory. Nejčastější udávaná věková kategorie, tedy
modus, je 60 let a více. Medián je 50 – 59 let.
Tabulka č. 5 Srovnání dat – dosažené vzdělání
Nejvíce lidí v Plzeňském kraji má nejvyšší dosažené vzdělání odborné učiliště,
a to celkem 178 400 (36,4 %). Těsně za tím je střední škola s maturitou s 34,1 %. Lidí,
kteří mají vystudovanou vysokou školu, je 15,8%. Základní vzdělání má 13,7 %
obyvatel Plzeňského kraje.
Na rozdíl od dat z ČSÚ bylo vlastním výzkumem zjištěno, že nejvíce lidí má střední
školu s maturitou, a to téměř polovina všech respondentů. Téměř shodně bylo
dotazovaných, kteří měli buď vysokoškolské vzdělání (9,3 %) a nebo odborné učiliště
(9,7 %).
12.1 Reanalýza
K naplnění třetího vytyčeného cíle v diplomové práci bylo zapotřebí využít sekundární
analýzu, tzv. reanalýzu, neboli opětovný rozbor již shromážděných dat využitých
pro jiný výzkumný záměr. Pro sekundární analýzu byla využita data ze Státního ústavu
pro kontrolu léčiv (SÚKL).
Zde jsou sledovány trendy v dodávkách a spotřebě léčivých přípravků. K tomu jsou
používána data o finančních ukazatelích, distribuovaných objemech, v počtech balení
a DDD, neboli definovaných denních dávkách. Sledovány a vyhodnocovány jsou vždy
čtvrtletí. Pro reanalýzu v diplomové práci byla využita data DDD.
48
,,1 DDD představuje předpokládanou průměrnou udržovací dávku léčiva na jeden den,
podávanou k léčbě v hlavní indikaci pro dospělého člověka.“
DDD/1000obyv./den se využívání pro sledování časových řad a pro mezinárodní
a jiná srovnávání a vyjadřuje kolik těchto jednotek připadá na tisíc obyvatel
a 1 den ve sledovaném období (SÚKL, 2010).
Pro přepočty DDD na 1000 obyvatel se vždy využívá statistika počtu obyvatel
ČR pro daný kalendářní rok získaná z údajů Českého statistického úřadu (SÚKL, 2010).
Rozdělení reanalýzy
V reanalýze jsou dále porovnány jednotlivé skupiny antibiotik podle rozdělení ATC.
ATC značí zkratku pro anatomicko-terapeuticko-chemické skupiny. Jedná
se o mezinárodní systém třídění léčiv, který je definován WHO. Rozdělení je uvedeno
v následující tabulce. První úroveň je značena jedním velkým písmenem
a k ní je přiřazena soustava orgánů, na které daná léčiva účinkují.
Tabulka č. 6 ATC skupiny
49
Se zaměřením na ATB jsme se zaměřili na skupinu J (antiinfektiva), která je rozdělena
do dalších podskupin (viz tabulka č. 6). Za velkým písmenem se píší dvě číslice,
které vyjadřují hlavní terapeutickou skupinu.
Tabulka č. 7 Rozdělení skupiny J podle ATC
Poslední úrovní, která byla využita pro reanalýzu, byla podúroveň třetí. Ta vyjadřuje
terapeuticko-farmakologickou podskupinu, která se označuje jedním písmenem.
Tudíž skupina J01 je rozepsána do jednotlivých skupin viz tabulka č. 8.
Tabulka č. 8 Rozdělení skupiny J01 podle ATC
50
13 Interpretace výsledků výzkumu
Dotazník pro veřejnost
Dotazník pro veřejnost, neboli laickou společnost, obsahuje celkem 14 otázek, 3 otázky
jsou identifikační, 8 otázek je pro získání dat o respondentovi a poslední 3 otázky
se zabývají znalostmi respondenta v dané problematice.
IDENTIFIKAČNÍ ČÁST
Otázka č. 1 Jaké je vaše pohlaví?
Tabulka č. 9 Pohlaví respondentů
Pohlaví Absolutní číslo Relativní číslo žena 172 59,5 % muž 117 40,5 %
Zdroj: vlastní
Graf č. 1 Pohlaví respondentů
Zdroj: vlastní
První otázka v identifikační části byla zaměřena na pohlaví respondenta. Anonymní
dotazník dle získaných údajů vyplnilo více žen 60 %, mužů pak 40 %.
51
Otázka č. 2 Uveďte Váš věk
Tabulka č. 10 Věk respondentů
Absolutní číslo Relativní číslo a) do 30 let 76 26,3 %
b) 31 – 39 let 37 12,8 % c) 40 – 49 let 44 15,2 % d) 50 – 59 let 54 18,7 %
c) 60 a více let 78 27,0 % Zdroj: vlastní
Graf č. 2 Věk respondentů
Zdroj: vlastní
Dalším identifikačním údajem, který nás ve výzkumu zajímal, byl věk respondentů.
Zde bylo využito metody škálování, které je vhodné pro vyjádření hodnot statistického
znaku prostřednictvím škály za účelem stejného rozpětí jednotlivých xi. Rozpětí bylo
stanoveno na rozmezí 10 let. Je zajímavé, že nejvíce vyplněných dotazníků
je od nejmladší věkové kategorie (26,3 %) a nejstarší věkové kategorie (celkem 27 %).
Tento rozdíl lze přisoudit faktu, že vyšší věkové kategorie vyplňovaly dotazník
umístěný v čekárnách lékařů a naopak mladá populace jej splnila skrze sociální sítě.
52
Otázka č. 3 Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání?
Tabulka č. 11 Dosažené vzdělání respondentů
Absolutní číslo Relativní číslo a) základní škola 28 9,7 % b) odborné učiliště 98 33,9 % c)střední škola s maturitou 136 47,1 % d)vysoká škola 27 9,3 % Zdroj: vlastní
Graf č. 3 Dosažené vzdělání
Zdroj: vlastní
Nejvíce respondentů ve zkoumaném vzorku dosáhlo nejvyššího vzdělání ukončeného
maturitní zkouškou (celkem 136 respondentů). Respondentů s 33,9 % získalo vzdělání
na odborném učilišti. Téměř shodné výsledky byly u základní školy (9,7 %) a vysoké
školy (9,3 %). Zde je nutné podotknout, že respondentů s vysokoškolským vzděláním
bylo nejméně.
53
OBECNÁ ČÁST
Otázka č. 4 Dodržujete pokyny lékaře, jakým způsobem a jak dlouho užívat
antibiotika?
Tabulka č. 12 Dodržování pokynů lékaře při užívání ATB
Absolutní číslo Relativní číslo a) ano, striktně 103 43,8 % b) ano, přibližně 91 38,7 % c) nedodržují časový interval 28 11,9 % d) přestanu léky užívat po odeznění příznaků 13 5,5 %
Zdroj: vlastní
Graf č. 4 Dodržování pokynů lékaře při užívání ATB
Zdroj: vlastní
V této otázce bylo zjišťováno, zda pacienti (respondenti) dodržují pokyny lékaře
při užívání antibiotik. Více jak 43 % striktně dodržuje správné užívání antibiotik.
Celkem 91 respondentů nejsou při užívání antibiotik tak pečliví a dodržují pokyny
pouze přibližně. Dále 11,9 % tázaných si nehlídá časový interval jejich užívání. A 13
respondentů antibiotika ani nedobere a při odeznění příznaků nemoci končí s
antibiotickou léčbou.
54
Otázka č. 5 Pokud Vám lékař předepisuje antibiotika, informuje Vás o jejich
nežádoucích účincích?
Tabulka č. 13 Poskytování informací od lékaře
Absolutní číslo Relativní číslo a) ano 193 66,8 % c) ne 96 33,2 % Zdroj: vlastní
Graf č. 5 Poskytování informací od lékaře
Zdroj: vlastní
Pátá otázka se zaměřovala na to, zda je respondentům, když jsou jim předepisována
antibiotika, poskytovány informace od lékaře o jejich nežádoucích účincích. Na základě
výsledků, se repondentům dostává těchto informací v 66,8 %, tedy 193 respondentům
z celkového počtu 289. Těch, kterým informace nejsou poskytnuty, je 33,2 %.
55
Otázka č. 6 Myslíte si, že Vám byla antibiotika někdy předepsána zbytečně?
Tabulka č. 14 Nadbytečné užívání ATB
Absolutní číslo Relativní číslo a) ano 132 45,7 % b) ne 73 25,3 % c)nevím 84 29,1 % Zdroj: vlastní
Graf č. 6 Nadbytečné užívání ATB
Zdroj: vlastní
Více jak 45 % respondentů se domnívá, že jim byla někdy antibiotika předepsána
zbytečně. Celkem 29,1 % respondentů si tímto faktem nejsou jisti a nevědí o tom,
zda někdy nadužívali antibiotika. A více jak 25 % tázaných tvrdí, že neužívali
antibiotika nadbytečně.
56
Otázka č. 7 Víte o nežádoucích účincích antibiotik?
Tabulka č. 15 Znalost účinků ATB
Absolutní číslo Relativní číslo
a) ano 211 73 % b) ne 78 27 % Zdroj: vlastní
Graf č. 7 Znalost účinků ATB
Zdroj: vlastní
Otázka se zabývala obecným povědomím respondentů, zda znají, že nejsou pouze
pozitivní účinky antibiotik, ale jsou i nežádoucí účinky. Celkem 211 si uvědomuje
a zná nežádoucí účinky antibiotik. Naopak 27 % tyto znalosti nemá.
57
Otázka č. 8 Odkud jste se dozvěděli o nežádoucích účincích antibiotik?
Tabulka č. 16 Zdroj získání znalostí o nežádoucích účincích ATB
Absolutní číslo Relativní číslo a) lékař 88 30,4 % b) lékárník 27 9,3 % c) příbalový leták 126 43,6 % d) internet 12 4,2 % e) neslyšel/a jsem 36 12,5 % Zdroj: vlastní
Graf č. 8 Zdroj získání znalostí o nežádoucích účincích ATB
Zdroj: vlastní
Nejčastěji respondenti získávají informace o nežádoucích účincích antibiotik
dle responsí z příbalového letáku daného přípravku, a to 43,6 %. Na druhém místě
je častým zdrojem informací lékař (30,4 %). Pouze 12 % dotazovaných uvádí,
že o nežádoucích účincích neslyšeli. Dále 9,3 % respondentů získává informace
o nežádoucích účincích od lékárníka. Malé množství respondentů (4,2 %) si nežádoucí
účinky užívaných antibiotik vyhledá na internetu.
58
Otázka č. 9 Kolikrát v uplynulém roce jste užívali antibiotika?
Tabulka č. 17 Četnost užívání ATB
Absolutní číslo Relativní číslo a) ani jednou 152 52,6 % b) jedenkrát 74 25,6 % c) dvakrát až třikrát 54 18,7 % d) čtyřikrát a více 9 3,1 % Zdroj: vlastní
Graf č. 9 Četnost užívání ATB
Zdroj: vlastní
Devátá otázka dotazníku se zaměřovala na to, kolikrát respondent užíval antibiotika
v předešlém roce. Nejčastěji byla uvedena odpověď, že ani jednou a to celkem
u 152 tázaných (52,6 %). Dále 25,6 % užívali antibiotika pouze jedenkrát za rok.
Celkem 18,7 % respondentům byla předepsána antibiotika dvakrát až třikrát. Častější
užívání antibiotik než je uvedeno je u 3,1 % respondentů.
59
Otázka č. 10 Jaký druh antibiotik nejčastěji užíváte?
Tabulka č. 18 Nejčastěji užívané ATB
Absolutní číslo Relativní číslo a) peniciliny 197 68,2 % b) tetracykliny 11 3,8 % c) makroloidy 0 0,0 % d) nevím 81 28,0 % Zdroj: vlastní
Graf č. 10 Nejčastěji užívané ATB
Zdroj: vlastní
Tato otázka pro respondenty patřila k těm těžším z dotazníku, neboť ne každý
si uvědomuje, které předepsané antibiotikum užívá, což se projevilo na časté
odpovědi ,,nevím", a to v 28 %. Nejvíce však respondenti uvedli, že nejčastěji užívají
peniciliny, celkem 197 respondentů (68,2 %). Zbylých 3,8 % dotazovaných uvedlo,
že jejich nejčastěji užívané antibiotikum jsou tetracykliny.
60
Otázka č. 11 Vyžádali jste si sami antibiotika od lékaře?
Tabulka č. 19 Aktivní vyžádání ATB
Absolutní číslo Relativní číslo a) ano, opakovaně 2 0,7 % b) ano, výjimečně 19 6,6 % c) ne 268 92,7 % Zdroj: vlastní
Graf č. 11 Aktivní vyžádání ATB
Zdroj: vlastní
Otázka číslo jedenáct zjišťovala, zda se respondenti dožadují aktivně sami napsaní
antibiotik. Celkem 92,7 % uvedlo, že si antibiotika sami nevyžadují. Mezi respondenty
jsou ti, kteří si aktivně antibiotika u svého lekaře vyžadují.
61
ZNALOSTNÍ ČÁST
Poslední část dotazníku pro laickou veřejnost je zaměřena na jejich znalosti ohledně
antibiotik, jejich užívání v indikovaných případech a vzrůstající rezistence.
Otázka č. 12 Co jsou to antibiotika?
Tabulka č. 20 Antibiotika
Absolutní číslo Relativní číslo a) léky sloužící k usmrcení bakterií 193 66,8 % b) léky na léčbu virózy 92 31,8 % c) léky volně prodejné na nevolnost 4 1,4 % Zdroj: vlastní
Graf č. 12 Antibiotika
Zdroj: vlastní
První otázka ve znalostní části byla na to, co antibiotika jsou. Celkem 66,8 %
respondentů správně uvedlo, že antibiotika jsou léky, které slouží k usmrcování bakterií.
Ovšem 31,8 % mylně označilo, že antibiotika jsou léky pro léčbu virózy. Dále 1,4 %
dotazovaných se domnívá, že antibiotika jsou léky, které se volně prodávají na
nevolnost.
62
Otázka č. 13 Co znamená pojem ,,rezistence (odolnost) mikrobů na antibiotika“?
Tabulka č. 21 Znalost rezistence na ATB
Absolutní číslo Relativní číslo a) bakterie jsou citlivé na ATB a dochází k rychlejšímu usmrcení 99 34,3 %
b) ATB obsahuje přídatné látky a je účinější 72 24,9 % c) bakterie nejsou citlivé na působení ATB 118 40,8 % Zdroj: vlastní
Graf č. 13 Znalost rezistence na ATB
Zdroj: vlastní
Rezistence, neboli odolnost mikrobů na antibiotika, znamená, že bakterie nejsou citlivé
vůči působení danému antibiotiku. Tuto správnou odpověď zvolilo celkem
118 respondentů, tedy 40,8 %. Druhou nejčastější odpovědí bylo, že bakterie jsou citlivé
na antibiotika a dochází u nich k rychlejšímu usmrcení. Této skutečnosti se mylně
domnívá 33,4 % dotazovaných. Celkem 24,9 % se pak domnívá, že rezistence
je antibiotikum obsahující přídatné látky, na jejichž základě je účinnější.
63
Otázka č. 14 Na jakou z uvedených nemocí se antibiotika užívají?
Tabulka č. 22 Znalost indikace ATB
Absolutní číslo Relativní číslo a) virová onemocnění 103 35,6 % b) mykotická onemocnění 13 4,5 % c) bakteriální onemocnění 173 59,9 % Zdroj: vlastní
Graf č. 14 Znalost indikace ATB
Zdroj: vlastní
Poslední otázka pro veřejnost se zabývala indikací antibiotik, na jaké onemocnění
se antibiotika užívají. Správně odpovědělo 173 respondentů (59,9 %). Dále celkem
35,6 % dotazovaných uvedlo, že antibiotika se užívají při virových onemocněních.
Zbylých 4,5 % dotazovaných označilo odpověď ,,mykotická onemocnění".
64
Vyhodnocení znalostní části dotazníku
Tato část dotazníku prověřovala získané znalosti respondentů o problematice užívání
ATB. Test se skládal ze 3 otázek. Každá správně zodpovězená otázka byla ohodnocena
jedním bodem. Bylo tedy možné získat maximálně 3 body, minimálně 0 bodů. Pro další
analýzu bylo potřeba rozdělit respondenty do kategorii podle nejvýše dosaženého
vzdělání.
Tabulka č. 23 Vyhodnocení znalostní části dotazníku
65
Dotazník pro lékaře
Otázka č. 1 Která antibiotika (podle chemické struktury) nejčastěji předepisujete
ve své ordinaci?
Tabulka č. 24 Nejčastěji předepisovaná ATB
Absolutní číslo Relativní číslo a) beta-laktamová 10 100 % b) tetracykliny 0 0 % c) makrolidy 0 0 % d) jiné 0 0 % Zdroj: vlastní
Graf č. 15 Nejčastěji předepisovaná ATB
Zdroj: vlastní
První otázka dotazníku pro lékaře měla za cíl zjistit, jaké je nejčastěji předepisované
antibiotiotikum v ordinacích vybraných lékařů. Všichni oslovení uvedli stejnou
odpověď a to, že nejčastěji předepisují beta-laktamová antibiotika.
66
Otázka č. 2 Jak často se ve své praxi setkáváte s požadavkem pacienta na předepsání
antibiotik?
Tabulka č. 25 Četnost vyžadování ATB od pacientů
Absolutní číslo Relativní číslo a) často 3 30 % b) zřídka 6 60 % c) vůbec 1 10 % Zdroj: vlastní
Graf č. 16 Četnost vyžadování antibiotika od pacientů
Zdroj: vlastní
Otázka byla zaměřena na zjištění, jak často si pacienti vyžadují antibiotika od svých
lékařů. Celkem 60 % uvedlo, že si jejich pacienti antibiotika vyžadují pouze zřídka.
Tři lékaři uvedli, že pacienti se dožadují antibiotik často. Pouze jeden odpověděl,
že pacienti si o antibiotika neříkají.
67
Otázka č. 3 Kdo se nejčastěji dožaduje předepsání antibiotik?
Tabulka č. 26 Vyžadování ATB podle věku
Absolutní číslo Relativní číslo a) mladí lidé 4 40 % b) střední generace 4 40 % c) senioři 2 20 % Zdroj: vlastní
Graf č. 17 Vyžadování ATB podle věku
Zdroj: vlastní
Dle získaných informací se nejčastěji dožaduje antibiotik mladá a střední generace.
Obě tyto věkové kategorie získaly shodně 40 %. Nejméně se antibiotik domáhají senioři
(20 %).
68
Otázka č. 4 Jaké pohlaví se častěji dožaduje předepsání antibiotik?
Tabulka č. 27 Vyžadování ATB podle pohlaví
Absolutní číslo Relativní číslo a) muži 1 10 % b) ženy 3 30 % c) bez rozdílu 6 60 % Zdroj: vlastní
Graf č. 18 Vyžadování ATB podle pohlaví
Zdroj: vlastní
Nezjišťovalo se pouze, která věková skupina nejčastěji vyžaduje napsání antibiotik,
ale i jaké pohlaví. V 60 % lékaři uvedli, že si žádných rozdílů nevšimli, že by převládala
nějaká ganderová skupina, která by o indikaci antibiotik stála více. Tři dotazovaní
(30 %) zhodnotili, že více o napsání antibiotik mají zájem ženy. Nejméně
se pak dožadují ATB muži (10 %).
69
Otázka č. 5 Poskytujete pacientům, kterým předepisujete antibiotika, informace
o nežádoucích účincích?
Tabulka č. 28 Poskytování informací o nežádoucích účincích ATB
Absolutní číslo Relativní číslo a) ano 8 80 % b) ne 2 20 % Zdroj: vlastní
Graf č. 19 Poskytování informací o nežádoucích účincích ATB
Zdroj: vlastní
Poslední otázka dotazníku byla zaměřena na to, zda lékaři poskytují pacientům
při předepisování antibiotik zároveň i informace o jejich nežádoucích účincích.
Osm dotazovaných (80 %) uvedlo, že tyto informace svým pacientům poskytují, naopak
20 % respondentů informace o nežádoucích účincích ATB neposkytují.
70
14 Výsledky reanalýzy dat
Graf č. 20 Spotřeba jednotlivých ATB vol. 1
Zdroj: vlastní
0 10 000 000 20 000 000 30 000 000
2011
2010
2009
2008
2007
2011 2010 2009 2008 2007Chinolony 4 989 133 5 366 413 5 452 421 5 579 649 5 585 642Aminoglykosidy 372 954 369 487 379 551 370 903 348 913Makrolidy 14 519 856 13 723 554 14 256 146 13 510 211 12 885 593Sulfonamidy 3 589 769 3 725 669 3 780 188 3 922 694 4 481 535Beta-laktamová ATB 6 271 818 5 713 499 6 182 008 5 839 312 4 930 653Peniciliny 32 916 530 31 249 932 31 279 189 31 383 870 31 499 229Amfenikoly 9 328 8 153 9 878 9 119 4 317Tetracykliny 9 378 850 9 545 015 9 522 970 10 197 465 10 347 670Jiná ATB 4 073 841 3 298 975 3 514 827 3 217 598 1 862 075
Spotřeba jednotlivých ATB (J01) v ČR podle DDD (2007 - 2011)
71
Graf č. 21 Spotřeba jednotlivých ATB vol. 2
Zdroj: vlastní
0 10 000 000 20 000 000 30 000 000
2016
2015
2014
2013
2012
2016 2015 2014 2013 2012Chinolony 3 995 707 4 116 651 4 081 920 4 009 431 4 686 250Aminoglykosidy 372 127 372 417 367 113 371 136 379 067Makrolidy 14 405 432 16 241 367 15 579 831 15 418 433 13 846 747Sulfonamidy 3 804 738 3 856 523 3 656 007 3 801 844 3 415 733Beta-laktamová ATB 9 564 452 9 483 634 8 599 498 7 611 307 6 320 004Peniciliny 30 960 763 35 864 110 33 704 799 34 495 931 31 558 590Amfenikoly 7 015 7 693 8 581 8 884 9 363Tetracykliny 8 124 395 8 340 970 8 490 392 9 097 750 8 578 470Jiná ATB 3 154 605 4 875 963 6 083 420 5 684 745 4 910 143
Spotřeba jednotlivých ATB (J01) v ČR podle DDD (2012 - 2016)
72
Graf č. 20 a graf č. 21 naznačují vývoj spotřeby antibiotik u jednotlivých kategorií
podle ATC skupiny J01. Tato skupina zahrnuje následující dělení: tetracykliny (J01A),
amfenikoly (J01B), peniciliny (J01C), jiná beta-laktamová antibiotika (J01D),
sulfonamidy (J01E), makrolidy (J01F), aminoglykosidy (J01G), chinolony (J01M)
a jiná bakteriální léčiva (J01X). Sledované období reanalýzy je od roku 2007–2016.
Každá skupina je užívána v jiném množství od řádů tisíců až milionů (příkladem mohou
být tetracykliny, jež jsou užívány kolem 10 000 000 DDD ročně, protikladem
jsou amfenikoly, jejichž spotřeba v DDD se pohybuje kolem 8 000 za rok).
Vývoj u všech skupin antibiotik není jednotný, u některých dochází k růstu spotřeby,
naopak jiné mají klesající trend. Největší nárůst ve sledovaném období je u kategorie –
jiná antibakteriální léčiva. V roce 2007 byla spotřeba v DDD 1,86 milionů, nevyšší
vrchol byl v roce 2014, kdy dosahovala téměř trojnásobku (6 083 420), v roce 2016
se opět spotřeba snížila na 3,15 mil. K nárůstu došlo i u dalších skupin, konkrétně
u penicilinů, jiných beta-laktamových antibiotik a makrolidů. Vysoký trend ve spotřebě
je u zmiňovaných beta-laktamových antibiotik, kdy v roce 2007 byla jejich spotřeba
4,9 mil., kdežto v roce 2016 se vyšplhala na 9,5 mil. Spotřeba penicilinových antibiotik
stále kolísá kolem 30 milionů. Nejvyššího maxima dosáhla v roce 2015 (35,8 mil.).
Klesající trend ve spotřebě je u tetracyklinů, sulfoamidů a chinolonů. K největšímu
poklesu spotřeby došlo u chinolonů, v roce 2007 dosahovala spotřeba 5,5 milionů,
v roce 2016 se spotřeba snížila na 3,9 milionů.
73
Graf č. 22 Vývoj celkové spotřeby ATB
Zdroj: vlastní
Graf č. 22 ukazuje vývoj spotřeby skupiny J01 podle jednotlivých roků. Nejnižší
spotřeba byla na začátku sledovaného období, tedy v roce 2007. V tomto roce byla
spotřeba 30,6 milionů. Nejvyšších hodnot dosahuje v roce 2014 a 2015, kdy vzrostla
až na 38 milionů. V posledním roce sledovaného období se snižuje na 35,3 milionů.
Graf č. 23 Srovnání celkové spotřeby ATC J a J01
Zdroj: vlastní
74
Graf č. 23 porovnává celkovou spotřebu ve skupině J a podskupině J01. Graf
znázorňuje, jakou část tvoří antibiotika ve spotřebě v celé skupině J. Z grafu vyplývá,
že při zvýšení léčivých přípravků ve skupině J, dochází i ke zvýšení spotřeby
v podskupině J01.
Graf č. 24 Celková spotřeba léčivých přípravků
Zdroj: vlastní
Grafu č. 24 znázorňuje celkovou spotřebu léčivých přípravků v jednotlivých letech.
I zde je patrné, že spotřeba má vzrůstající tendenci. Na počátku sledovaného období
(2007) dosahovala spotřeba 5 602,12 mil., kdežto v roce 2016 je celková spotřeba
léčivých přípravků na hodnotě 6 567,48 milionů.
75
15 Vyhodnocení hypotéz
Pro diplomovou práci byly stanoveny tři hypotézy, pro jejich vyhodnocení ke každé
hypotéze byla položena nulová hypotéza.
Vyhodnocení hypotézy H1:
H0: Předpokládáme, že nejčastěji jsou užívána antibiotika penicilínové řady
HA: Předpokládáme, že antibiotika jsou užívána bez rozdílu.
Tabulka č. 29 Chí kvadrát testování hypotézy H1
Hladina významnosti α = 0,05
Stupeň volnosti (počet řádků v tabulce) df = 3
hladina významnosti pro 0,05 je: χ 0,05 (3) = 0,352
p – value: 0.00001
Pokud by platila H0, předpokládalo by se, že četnosti všech druhů antibiotik budou
stejně velké. Skutečnost, že očekávané četnosti nejsou celá čísla nehraje roli,
neboť se jedná pouze o teoretické četnosti.
Pro vyhodnocení se porovná testové kritérium s kritickou hodnotou pro zvolenou
hladinu významnosti a příslušným počtem stupňů volnosti. Kritická hodnota pro hladinu
významnosti 0,05 a 3 stupně volnosti je ve statistických tabulkách.
Nejvyšší relativní četnost byla u antibiotik penicilinové řady, z čehož lze usoudit,
že k nejčastěji užívaným antibiotikům patří antibiotika penicilinové řady
Z výsledku je zřejmé, že vypočítaná hodnota testového kritéria je větší než hodnota
kritická, a proto musí být H0 odmítnuta a přijímá se HA.
76
Vyhodnocení hypotézy H2:
H0: Předpokládáme, že znalost o důsledcích nadměrného užívání antibiotik bude
bez rozdílu dosaženého vzdělání.
HA: Předpokládáme, že více informací o důsledcích nadměrného užívání antibiotik
budou mít lidé s vyšším vzděláním.
Pro vyhodnocení této hypotézy byl zvolen statistický test korelační analýza,
neboť je nutno zjistit míru korelace mezi dvěma proměnnými.
Graficky se korelační vztah vyjadřuje tzv. bodovým diagramem, který je získán
vynesením dat obou veličin do souřadnicového sytému XY. Každý bod v diagramu
odpovídá korelační dvojici (xi, yi). V případě této hypotézy je korelační dvojicí nejvyšší
dosažené vzdělání a znalosti o důsledcích nadměrného užívání antibiotik.
Graf č. 25 Korelační analýza
Zdroj: vlastní
Korelace mezi danými proměnnými je pozitivní, neboli přímá. K tomuto závěru došlo
prostřednictvím korelačního koeficientu, který je kladný, čili přímka roste.
Z výše uvedených dat lze dojít k závěru, že nulová hypotéza se zamítá a přijímá
se hypotéza alternativní, která předpokládá, že více informací o důsledcích
nadměrného užívání antibiotik budou mít lidé s vyšším vzděláním.
77
Vyhodnocení hypotézy H3:
H0: Předpokládáme, že poskytování informací o rizicích nadměrného užívání antibiotik
je bez rozdílu.
HA: Předpokládáme, že nejčastějším zdrojem informací o rizicích nadměrného užívání
antibiotik jsou praktičtí lékaři.
Tabulka č. 30 Chí kvadrát testování hypotézy H2
Hladina významnosti α = 0,05
Stupeň volnosti (počet řádků v tabulce) df = 4
hladina významnosti pro 0,05 je: χ 0,05 (4) = 0,711
p – value: 0.00001
Pro vyhodnocení se porovná testové kritérium s kritickou hodnotou zvolenou pro
hladinu významnosti a příslušným počtem stupňů volnosti. Kritická hodnota pro hladinu
významnosti 0,05 a 4 stupně volnosti je ve statistických tabulkách.
Ze zjištěné relativní četnosti je získáno, že nejčastějším zdrojem informací u pacientů
není lékař, jak se předpokládalo, nýbrž příbalový leták.
Z výsledku je zřejmé, že vypočítaná hodnota testového kritéria je větší než hodnota
kritická, a proto musí být H0 odmítnuta a přijímá se HA.
78
16 Diskuze
Antibiotika patří k největším objevům moderní medicíny. Zároveň neodmyslitelně patří
k současnému životu a každý se s nimi setká. Jejich efekt není jen pozitivní pro zdraví,
ale v případě nadměrného užívání mohou lidský organismus i poškodit. Zároveň
s nadměrným užíváním antibiotik vzniká problém rezistence, což je schopnost
mikroorganismů odolávat vnějším vlivům. Rezistence se vytváří, když se nedodrží
dávkování a koncentrace antibiotik klesne pod MIC, což umožní bakteriím přežít
a následně si vytvořit rezistentní populaci. Hrozbou u vzniku rezistence je i skutečnost,
že patogen se většinou nestává odolný pouze na jeden druh antibiotik, ale na celou
jejich skupinu.
Pro práci byly vytyčeny tři cíle. A to zjistit, která antibiotika jsou nejčastěji
preskribována praktickými lékaři a jaké druhy antibiotik jsou u obyvatel nejčastěji
užívané. Dalším cílem bylo zjistit, zda jsou obyvatelé edukováni o důsledcích
nadměrného užívání antibiotik. Edukací se zde míní kontinuální ovlivňování chování a
jednání jedince tak, aby u něj byly navozeny pozitivní změny v postojích, návycích,
vědomostech a dovednostech, čehož se snaží dosáhnout i při užívání antibiotik.
K cílům byly stanoveny tři hypotézy, které měly zjistit, která antibiotika jsou nejčastěji
lékaři předepisována a užívána pacienty, dále se zaměřovaly na informovanost laické
veřejnosti o nežádoucích účincích nadměrného užívání antibiotik. Analyzováno bylo,
zda nejčastějším zdrojem informací o rizicích nadměrného užívání antibiotik jsou
praktičtí lékaři a zda více informací o důsledcích nadměrného užívání antibiotik budou
mít lidé s vyšším vzděláním.
Pro dosažení těchto cílů a potvrzení či vyvrácení hypotéz byla vybrána metoda
kvantitativního výzkumného šetření na základě dotazníkového šetření. Dotazník byl
rozdělen na dvě části – pro veřejnost (pacienty) a pro lékaře. Dotazníků pro veřejnost
bylo celkem získáno 294 dotazníků, od lékařů 10. Sběr dat probíhal v Plzeňském kraji,
zejména okresu Plzeň – jih. Dotazník pro veřejnost, neboli laickou společnost obsahuje
celkem 14 otázek, z toho 3 otázky jsou identifikační, 8 otázek je pro získání dat
o respondentovi a poslední 3 otázky se zabývají znalostmi respondenta v dané
problematice. Dotazník pro lékaře obsahoval pouze 5 otázek.
79
V dotazníku byly záměrně použity tématicky stejné otázky pro lékaře a pro veřejnost,
aby mohly být následně porovnány.
První z nich byla otázka, která se zaměřovala na nejčastěji předepisovaná/užívaná
antibiotika (dotazník pro lékaře otázka č. 1; dotazník pro veřejnost otázka č. 10).
Response lékařů byly jednoznačné, 100 % odpověď byla u možnosti beta-laktamová
antibiotika. U veřejnosti to ovšem už tak jednoznačné nebylo. V jejich variantách byl
u beta-laktamových antibiotik v závorce uveden penicilin z důvodu předpokládané
neznalosti odborné terminologie. Tuto variantu, že nejčastěji užívané jsou peniciliny,
uvedlo 68,2 % respondentů. Výsledky se v tomto případě neshodují. Nutno
si ale uvědomit, že je zde pravděpodobné, že respondenti nemají znalost ohledně jimi
užívanými antibiotiky. Na základě statistického vyhodnocení se došlo k závěru,
že hypotéza se potvrzuje a tudíž nejčastěji předepisovanými antibiotiky jsou antibiotika
penicilinové řady.
Další otázkou se zjišťovalo, zda si pacienti aktivně u svého lékaře vyžadují předepsání
antibiotik (dotazník pro lékaře otázka č. 2; dotazník pro veřejnost otázka č. 11).
Z dotazníku pro veřejnost vyplývá, že 92,7 % respondentů si antibiotika u lékaře
nevyžaduje, 6,6 % uvedlo, že k jejich vyžadování inklinují výjimečně. Dotazník
pro lékaře ukázal, že k vyžadování dochází častěji (30 % zvolilo odpověď často, 60 %
uvedlo zřídka). U dotazníku pro lékaře byla problematika rozvinuta o to, jaké pohlaví
a jaká věková kategorie se častěji dožaduje předepisování antibiotik (dotazník
pro lékaře otázka č. 3 a 4). Z výsledku lze říci, nejméně si o předepsání ATB říkají
senioři. Mladá generace a střední generace si vyžadují shodně po 40 %. Na to, jaké
pohlaví je aktivnější při žádosti na preskipci ATB, 60 % lékařů odpovědělo, že pohlaví
nehraje roli.
Poslední tematicky obdobnou otázkou v obou dotaznících bylo zjistit, zda pacienti
dostávají informace od lékařů o nežádoucích účincích antibiotik a zda jim lékaři tyto
informace poskytují, když jim předepisují ATB (dotazník pro lékaře otázka
č. 5; dotazník pro veřejnost otázka č. 5 a 8). Lékaři v 80 % poskytují informace svým
pacientům, 20 % nesděluje nežádoucí účinky antibiotik při jejich preskipci. V dotazníku
pro veřejnost bylo přímo zjišťováno, zda respondenti dostávají informace od svých
lékařů a v 66,8 % uvedlo, že ano. S touto otázkou korespondovala otázka č. 8,
kde se zjišťovalo, odkud respondenti nejčastěji získávají informace o nežádoucích
80
účincích antibiotik. Ovšem v této otázce nebyl jako nejčastější zdroj uveden lékař,
nýbrž příbalový leták, a to v 43,6 %. Po statistické analýze se došlo k závěru,
že hypotéza o tom, zda jsou lékaři nejčastějším zdrojem informací se zamítá.
Zajímavým zjištěním jsou i výsledky z otázky č. 6, kde je zkoumáno, zda si respondenti
myslí, že jim někdy byla antibiotika předepsána zbytečně. U téměř poloviny
respondentů (45,7 %) byla uvedena odpověď, že ano. Celkem 29,1 % si nebylo jisto
a 25 % si nemyslí, že užívali antibiotika nadbytečně.
Dotazník určený pro veřejnost lze porovnat s výsledky ze závěrečné zprávy projektu
pro Státní ústav pro kontrolu léčiv. Zde byl proveden kvantitativní výzkum doplněný
online dotazováním, jehož cílem bylo zmapovat chování české veřejnosti ve vybraných
otázkách lékové politiky. Celkem se zúčastnilo 1506 respondentů (Zdroje a využití
informací v oblasti léčby: veřejnost, 2015).
V projektu pro SÚKL bylo zjišťováno, kdo je nejčastějším zdrojem informací o lécích.
Ve výzkumu došli k závěru, že je to ošetřující lékař (37 %) a na druhém místě v pořadí
je příbalový leták (25 %). Z dalších zdroů je to například internet (13 %). Nejčastěji
vyhledávanými údaji na internetu jsou ty, které jsou zaměřené na použití a účinky
jednotlivých léčivých přípravků (31 %), informace o vedlejších nežádoucích účincích
(24 %) a o cenách a doplatcích (13 %) (Zdroje a využití informací v oblasti
léčby: veřejnost, 2015).
Ve dotazníkovém šetření této diplomové práce se rovněž řešil zdroj získávání informací
o antibiotikách. Ovšem výsledky se odlišují. V našem výzkumu je nejčastějším zdrojem
informací příbalový leták (43,6 %) a pak až druhý v pořadí je lékař (30,4 %). Získávání
informací o nežádoucích účincích na internetu se netěší velké popularitě. Tuto možnost
využívá pouze 4,2 % respondentů, což je značně méně než u výsledků z projektu
pro SÚKL.
Třetí hypotéza byla zaměřena na znalost respondentů ohledně problematiky nadužívání
antibiotik a jejich nejvyšším dosaženým vzděláním. Jejímu vyhodnocení bylo zapotřebí
použít korelační analýzu, kde byla zkoumána závislost mezi dvěma proměnnými. K této
problematice se vázaly otázky č. 3,7 a znalostní část dotazníku, kde byly kladeny
tři otázky týkající se znalosti užívání antibiotik a rezistence. Po statistické analýze bylo
zjištěno, že se vzrůstajícím vzděláním rostou i znalosti, tudíž třetí hypotéza se přijímá.
81
Omezená zdravotní gramotnost souvisí se sociálním gradientem, neboli
socioekonomickými faktory (příkladem je zmiňované vzdělání) na zdraví (Kučera,
2015).
V rámci Evropské unie byla provedena studie zaměřující se na zdravotní gramotnost
v evropských státech (European health literacy survey – HLS-EU). Celkem
se jí zúčastnilo osm států (Rakousko, Bulharsko, Německo, Řecko, Irsko, Nizozemsko,
Polsko a Španělsko). Celkem bylo 8 000 respondentů (z každé země 1 000) (Sorensen et
al., 2015).
Z výsledku vyplynulo, že téměř polovina respondentů vykazuje neadekvátní nebo
problematickou zdravotní gramotnost. Nejhůře je na tom Bulharsko, naopak nejlepších
výsledků dosáhlo Nizozemsko (Sorensen et al., 2015). Porovnání výsledků
u jednotlivých zemí je součástí příloh (Příloha č. 6).
Zdravotní gramotnost je dle Kučery definována jako: ,,Zdravotní gramotnost je spojena
s gramotností a označuje znalosti lidí, jejich motivace a kompetence získat, porozumět,
vyhodnotit a aplikovat zdravotně relevantní informace tak, aby byli v každodenním
životě schopni posoudit a rozhodovat se pokud jde o zdravotní péči, prevenci nemocí a
podporu zdraví v zájmu udržení či zlepšení kvality života v průběhu životního
cyklu.“ (Kučera, 2015, str. 8).
V České republice rovněž proběhl tento výzkum ,,Health Literacy Survey in Czech
Republic“. Zúčastnit se jej mohli pouze osoby starší 15 let, kteří byli vybráni na základě
kvót (pohlaví, vzdělání, aj.) (Kučera, 2015).
Výsledky ukázaly, že úroveň v České republice ve zdravotní gramotnosti
je podprůměrná. Pokud by byla srovnána s předchozími 8 státy, umístila
by se na předposledním místě před Bulharskem. Česká republika výrazně zaostává
za nejlepšími zeměmi (Nizozemsko, Německo, Irsko). S úrovní ve zdravotní
gramotnosti je srovnatelná s Rakouskem. Z jednotlivých oblastí zdravotní gramotnosti
je nejhorší situace u podpory zdraví. Získaná data v České republice potvrzují sociální
gradient zdravotní gramotnosti a podmíněnost vzděláním a věkem (Kučera, 2015).
Srovnání výsledků u jednotlivých zemí je součástí příloh (Příloha č. 7).
82
Třetím cílem bylo analyzovat vývoj spotřeby antibiotik u obyvatel České republiky.
Spotřeba je užívání zdrojů ku prospěchu, a to platí i s antibiotiky. Nejzákladnější
informace poskytuje o spotřebě všech léčiv databáze SÚKL. Informace o léčivech jsou
zde shromážděny zejména od distributorů léčiv, kteří poskytují údaje o tom, které
přípravky byly do lékáren dodávány. Dále od dalších zdavortnických zařízení a prodejců
vyhrazených léčiv.
K dosažení tohoto cíle bylo zapotřebí analyzovat data z databáze Státního ústavu
pro kontrolu léčiv a použít metodu reanalýzy, neboli tzv. sekundární analýzy, tedy
opětovného rozboru shromážděných dat. Zkoumáno bylo desetileté období
2007 – 2016.
Zde jsou sledovány trendy v dodávkách a spotřebě léčivých přípravků. K tomu jsou
používána data o finančních ukazatelích, distribuovaných objemů v počtech balení
a DDD, neboli definovaných denních dávkách. Sledovány a vyhodnocovány jsou vždy
čtvrtletí. Pro reanalýzu v diplomové práci byla využita data DDD.
V reanalýze jsou dále porovnány jednotlivé skupiny antibiotik podle rozdělení ATC
(anatomicko-terapeuticko-chemické skupiny léčivých přípravků). Jedná
se o mezinárodní systém třídění léčiv, jež je definován WHO. Analyzována je skupina
J (antiinfektiva), jež se dále dělila na podskupiny. Pro výzkum se vyselektovala pouze
podskupina J01 (antibakteriální léčiva).
Vývoj u všech skupin antibiotik není jednotný, u některých dochází k růstu spotřeby,
naopak jiné mají klesající trend. Největší nárůst ve sledovaném období je u kategorie –
jiná antibakteriální léčiva. V roce 2007 byla spotřeba v DDD 1,86 milionů, nevyšší
vrchol byl v roce 2014, kdy dosahovala téměř trojnásobku (6,08 mil.). K nárůstu došlo
i u dalších skupin, konkrétně u penicilinů, jiných beta-laktamových antibiotik
a makrolidů. Vysoký trend ve spotřebě je u zmiňovaných beta-laktamových antibiotik,
kdy v roce 2007 byla jejich spotřeba 4,9 mil., kdežto v roce 2016 se vyšplhala na 9,5
mil. Spotřeba penicilinových antibiotik stále kolísá kolem 30 milionů. Klesající trend
ve spotřebě je u tetracyklinů, sulfoamidů a chinolonů. K největšímu poklesu spotřeby
došlo u chinolonů, v roce 2007 dosahovala spotřeba 5,5 milionů, v roce se spotřeba
snížila na 3,9 milionů.
83
Vývoj spotřeby skupiny J01 podle jednotlivých roků má rovněž vrůstající tendenci,
neboť nejnižší spotřeba byla na začátku sledovaného období, tedy v roce 2007. V tomto
roce byla spotřeba 30,6 milionů. V posledním roce sledovaného období se snižuje
na 35,3 milionů.
Na tyto výsledky by se dalo plynule navázat z diplomové práce Lidé a léky III.
od Blanky Podhrázské, která analyzovala spotřebu léčiv na území České republiky
v letech 2004 - 2008. Zde ve výsledcích došla rovněž k závěru, že spotřeba léčivých
přípravků stále roste (Podhrázská, 2009).
Pro ještě komplexnější pohled je zde uveden článek od Evy Tlusté a kol., kde je shrnutý
vývoj spotřeby antibiotik od roku 1993. V odborném článku je obsažen vývoj spotřeby
antibiotik J01 podle klasifikace ATC. Je zde analyzováno období 1993 - 2008. Mezi
nejužívanější antibiotika v celém sledovaném období patří antibiotika penicilinové řady
(J01C), stejně tomu tak je i ve výsledcích této diplomové práce. Na druhém místě
následovaly makrolidy, poté pak tetracykliny (Tlustá, 2010).
Z uvedených údajů vyplývá, že spotřeba léčivých přípravků se v České republice rok od
roku zvyšuje. Se vzrůstající spotřebou všech léčivých přípravků roste i spotřeba
antibiotik.
Mezi jednotlivými státy v Evropské unii jsou značné rozdíly ve spotřebě antibiotik.
Nejlépe je na tom Nizozemsko, které má spotřebu nejnižší. Dále je nízká spotřeba
antibiotik ve Švédsku a Německu. Naopak vysoká spotřeba je v Řecku, Francii nebo
Itálii (Antibiotická politika, 2017). Srovnání jednotlivých státu ve spotřebě a struktuře
antibiotik je součástí příloh (Příloha č. 5).
Ze sledovaných parametrů zaměřující se na spotřebu a strukturu antibiotik se zjistilo, že
se odráží ve stavu rezistence v jednotlivých zemích Evropské unie, přičemž platí, že
země s vysokou spotřebou (Španělsko, Itálie, Řecko) mají také nejvyšší frekvenci
výskytu rezistence (Antibiotická politika, 2017).
84
Jak již bylo zmíněno, v Nizozemku je vysoká zdravotní gramotnost a výsledky
i ukazují, že spotřeba antibiotik je v porovnání se státy Evropské unie nejnižší. Vývoj
spotřeby antibiotik v Nizozemsku je od České republiky rovněž odlišný. V České
republice má spotřeba antibiotik vzrůstající tendenci, tedy každý rok se zvyšuje.
V Nizozemsku tomu tak není, zde je spotřeba stále stejná, nebo mírně stoupající
(ECDC, 2018). Srovnání vývoje spotřeby antibiotik je součástí příloh (Příloha č. 8).
Iniciativa zaměřující se na snižování užívání antibiotik s cílem ochrany veřejného zdraví
se koná každoročně 18. listopadu. Tato kampaň European Antibiotic Awareness Day
se zaměřuje na zvýšení povědomí o hrozbě rezistence a významu obezřetného používání
antibiotik. Koordinována je ECDC (ECDC, 2017).
85
Závěr
Diplomová práce se věnuje problematice nadměrného užívání antibiotik a jeho
důsledkům, kladen je zde důraz zejména na rezistenci. Vlivem léčby se totiž vyvinuly
rezistentní kmeny, které se dříve nevyskytovaly, bakterie získaly postupem času
vlastnosti nové a změnila se jejich citlivost k daným antibiotikům.
Tato práce je metodicky rozdělena na teoretickou a praktickou část. V teoretické části
se uplatňuje empirická metoda výzkumu zaměřující se na studium dokumentů. V části
teorie je uvedena definice antibiotik, jak se antibiotika dělí (podle spektra účinku,
chemické struktury aj.), zásadami správného užívání antibiotik, celosvětovou hrozbou
rezistence, jejího vzniku a šíření, multirezistence a v neposlední řadě i antibiotickou
politikou.
Pro praktickou část diplomové práce byla vybrána metoda kvantitativního
výzkumného šetření, která je doplněna o sekundární analýzu, tzv. reanalýzu, opětovný
rozbor již shromážděných dat využitý pro jiný výzkumný záměr. Pro sekundární
analýzu byla využita data ze Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Pro kvantitativní
výzkumné šetření byla data získána pomocí anonymních dotazníků, která byla následně
statisticky vyhodnocena. V práci byla využita komparativní metoda, a to v rámci
potvrzení či vyvrácení hypotéz. Dotazníkové šetření bylo rozděleno na dva dotazníky –
veřejnost a lékaři. Data z dotazníků byla zaznamenána a zpracována v programu
Microsoft Office, kde byly vytvořeny kontingenční tabulky a následně grafy.
V diplomové práci byly stanoveny cíle a k nim příslušné hypotézy, jejichž úkolem bylo
zanalyzovat a zjistit, která antibiotika jsou nejčastěji preskribována praktickými lékaři
a jaké druhy antibiotik jsou u obyvatel nejčastěji užívané. Dále bylo cílem zjistit,
zda jsou obyvatelé edukováni o důsledcích nadměrného užívání antibiotik. Poslední cíl
měl analyzovat vývoj spotřeby antibiotik u obyvatel České republiky.
Z výsledků vyplynuly tyto skutečnosti: mezi nejčastěji preskribovaná a užívaná
antibiotika patří antibiotika penicilinové řady, znalost o nežádoucích účincích byla
u 73 % respondentů a spotřeba antibiotika má vzrůstající tendenci.
Výstupem diplomové práce je informační leták, který je zaměřen na veřejnost. Je určen
k umístění do čekáren u lékařů. V letáku jsou shrnuty do pěti bodů zásady správného
užívání antibiotik.
86
Seznam literatury
1. BAKALOVÁ, Zuzana, 2014. Chemoterapeutika. Brno, Bakalářská práce.
Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr. Petr Ptáček, Ph.D.
2. BARTŮNĚK, Petr et al., 2016. Vybrané kapitoly z intenzivní péče. Praha:
Grada Publishing, ISBN 978-80-247-4343-1.
3. BENEŠ, Jiří, 2009. Infekční lékařství. 1. vydání. Praha: Galén, ISBN 978-80-
7262-644-1.
4. BENOIT GELBER, Isabelle et al., 2016. Aspergillus and Penicillium in the
Post-genomic Era. United Kingdom: Cainer Academic Press, ISBN 978-1-
910190-39-5.
5. BERANOVÁ, Erika, 2012. Antibiotika a bakteriální rezistence - možnosti
prevence. Praha, Univerzita Karlova v Praze. Vedoucí práce MUDr. Filip Prusík
6. BRODT, Hans-Reinhard, 2012. Antibiotika-Therapie: Klinik und Praxis der
antiinfektiosen Behandlung. Stuttgard: Schattauer, ISBN 978-3-7945-2574-4.
7. CICCONE, Charles, 2016. Pharmacology in Rehabilitation. 5. vydání.
Philadelphia: F. A. Davis Company, ISBN 978-0-8036-4029-3.
8. CLAVERYS J.P. et al., 2009. The genetic transformation machinery:
composition, localization, and mechanism. FEMS Microbiol. Rev. 33: 643-656.
9. ČECHOVÁ, L. a JANALÍKOVÁ, M., 2007. Obecná mikrobiologie, 1. vydání,
Zlín: UTB ve Zlíně, Academia Centrum, ISBN 978-80-7318-516-9.
10. Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně, Subkomise pro
antibiotickou politiku (SKAP), 2016. Aminoglykosidy. Praktický lékař, 96
(4):155-165.
11. Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně, Subkomise pro
antibiotickou politiku (SKAP), 2016. Cefalosporiny. Praktický lékař; 96 (1):32-
50.
12. Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně, Subkomise pro
antibiotickou politiku (SKAP), 2016. Makrolidy. Praktický lékař; 96 (4):166-
87
178.
13. DALIHODOVÁ, Simona, 2014. Význam horizontálního přenosu genů v evoluci
patogenních bakterií. Brno, Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Vedoucí
práce Mgr. Marian Varga, Ph.D.
14. DAVIES, Gill. Komplexní historie medicíny. Brno: CPress, 2013. ISBN 978-80-
264-0099-8.
15. DE LA CRUZ F. et al., 2010. Conjugative DNA metabolism in gram-negative
bacteria. FEMS Microbiol Rev; 34:18-40.
16. DOBROVOLNÁ, Lucie, 2010. Biochemické aspekty užívání antibiotik. Brno,
Bakalářská práce. Masarykova Univerzita. Vedoucí práce Mgr. Petr Ptáček,
Ph.D.
17. DUNGL, Pavel et al., 2014. Ortopedie: 2., přepracované a doplněné vydání. 2.
vydání. Praha: Grada Publishing, ISBN 978-80-247-4357-8.
18. European Centre for Disease Prevention and Control (ECDC): An agency of the
European Union. Trend of antimicrobial consumption by country [online]. 2018
[cit. 2018-04-13]. Dostupné z: https://ecdc.europa.eu/en/antimicrobial-
consumption/database/trend-country
19. European Centre for Disease Prevention and Control (ECDC): An agency of the
European Union. 2017. European Antibiotic Awareness Day [online]. 2018 [cit.
2018-04-13]. Dostupné z: https://ecdc.europa.eu/en/news-events/european-
antibiotic-awareness-day-2017
20. GUGLIEMINI J. et al., 2012. Evolution of Conjugation and Type IV Secretion
Systems. Molecular Biology and Evolution. Molecular Biology and Evolution
30 (2) [online]. DOI: 10.1093/molbev/mss221.
21. GRIMMEROVÁ, Věra. Léčiva [online]. In: . 2013 [cit. 2018-04-25]. Dostupné
z: http://docplayer.cz/8265026-Pruvodka-cz-1-07-1-5-00-34-0802-zkvalitneni-
vyuky-prostrednictvim-ict-iii-2-inovace-a-zkvalitneni-vyuky-prostrednictvim-
ict.html
88
22. HESSENBRUCH, Arne, 2013. Reader's Guide to the History of Science. New
York: Routledge, ISBN 1-8849-64-29-X.
23. HOLUB, Michal et al., 2013. Infekční nemoci ve standardní a intenzivní péči.
Praha: Karolinum, ISBN 978-80-246-2197-5.
24. HOUDEK, František, 2008. Historka misky s plísní: Před 80 lety Alexander
Fleming objevil penicilín. Lidové noviny [online]. (16) [cit. 2018-04-16].
Dostupné z: https://www.pressreader.com/czech-republic/lidove-
noviny/20080915/281964603524441
25. JELÍNKOVÁ, Ilona, 2014. Klinická propedeutika pro střední zdravotnické
školy. Praha: Grada Publishing, ISBN 978-80-247-5093-4.
26. JOSEF, Marek et al., 2010. Farmakoterapie vnitřních nemocí: 4., zcela
přepracované a doplněné vydání. 4. vydání. Praha: Grada Publishing, ISBN
978-80-247-2639-7
27. KLENER, Pavel a Pavel KLENER JR., 2013. Principy systémové
protinádorové léčby. Praha: Grada Publishing, ISBN 978-80-247-4171-0.
28. Kolektiv autorů, 2009. Léčba antibiotiky - celkový přehled. Chlamydie.info
[online].[cit. 2018-12-01]. Dostupný z World Wide Web:
http://www.chlamydie.info/node/753
29. KOPŘIVOVÁ HEROTOVÁ, Tereza, 2011. Implementace mezinárodního
výukového programu o prevenci šíření infekčních onemocnění pro žáky
základních škol. Praha, Disertační práce. Karlova Univerzita. Vedoucí práce
Prof. MUDr. Jiří Beneš, CSc.
30. KRAMÁŘ, Radim, 2007. Lékařská mikrobiologie. České Budějovice:
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, ISBN
978-80-7394-021-8.
31. KRASNER, Robert, 2008. 20th Century Microbe Hunters. USA: Jones &
Bartlett Learning, ISBN 978-0763742010.
32. KUČERA, Zdeněk, 2015. Zdravotní gramotnost české populace: Výsledky
89
reprezentativního šetření. Státní zdravotní ústav [online]. [cit. 2018-03-
13]. Dostupné z:
http://www.szu.cz/uploads/documents/czzp/Efektivni_strategie_podpory_zdravi
_18062015/Zdravotni_gramotnost_ceske_populace_Vysledky_reprezentativnih
o_setreni.pdf
33. LANDOVÁ, Pavlína, 2014. Problematika výskytu penicilinových antibiotik ve
vodách. Brno. Bakalářská práce. Vysoké učení technické v Brně. Vedoucí práce
Prof. RNDr. Milada Vávrová, CSc.
34. LÁZŇOVSKÝ, Matouš, 2010. Blíží se konec antibiotik? [online].[cit. 2018-03-
16]. Dostupné z: https://ekonom.ihned.cz/c1-46668240-blizi-se-konec-
antibiotik
35. LEVY, Stuart B., 2007. Antibiotický paradox: jak se nesprávným používáním
antibiotik ruší jejich léčebná moc. 1. vyd. Praha: Academia, ISBN 978-80-200-
1485-6.
36. MAYERS, Douglas L. et al., 2009. History of drug-resistant microbes.
AntimicrobialDrug Resistance [online]. č. 1 [cit. 2017-04-16]. DOI:
10.1007/978-1-59745-180-2. Dostupné z:
http://www.scribd.com/doc/35573303/Antimicrobial-Drug-Resistance-V-1-
Mechanisms-of-Drug-Resistance-2009.
37. MALMGREN, Annika a Oto MELTER, 2014. Principy a praktika lékařské
mikrobiologie. Praha: Karolinum, ISBN 978-80-246-2414-3.
38. MARTÍNKOVÁ, Jiřina et al., 2007. Učebnice farmakologie pro studenty
zdravotnických oborů. Praha: Grada Publishing, ISBN 978-80-247-1356-4.
39. MENDEZ-VILAZ, Antonio, 2011. Science and Technology Against Microbial
Pathogens: Research, Development and Evaluation. London: World Scientific
Publishing, ISBN 978-981-4354-85-1.
40. MIHALOVÁ, Romana a Berta OTOVÁ, 2012. Základy biologie a genetiky
člověka. Praha: Karolinum. ISBN 978-80-246-2109-8.
41. Ministerstvo zdravotnictví České republiky: Akční plán Národního
90
antibiotického programu [online]. 2010 [cit. 2017-05-07]. Dostupné z:
https://www.mzcr.cz/Verejne/obsah/akcni-plan-nap_2926_5.html
42. MULLNER, Ross, 2011. Health and Medicine. USA: SAGE Publications.
ISBN 978-1-4129-8110-1.
43. NAVRÁTIL, Leoš et al., 2017. Vnitřní lékařství pro nelékařské zdravotnické
obory: 2., zcela přepracované a doplněné vydání. Praha: Grada Publishing.
ISBN 978-80-271-9182-6.
44. NEMCOVÁ, J. et al., 2010. Moderná edukácia v ošetrovateľstve. 1. vydání.
Martin: Osveta, ISBN 978–80–8063–321–9.
45. OAKES, Elizabeth, 2007. Encyclopedia of World Scientists. New York:
Infobase Publishing, ISBN 978-0-8160-6158-7.
46. PACNER, Karel, 2015. Géniové XX. století: Osobnosti a objevy, které změnily
náš svět. Praha: Motto, ISBN 978-80-267-0484-3.
47. PODHRÁZSKÁ, Blanka, 2009. Lidé a léky III. Hradec Králové, Diplomová
práce. Farmaceutická škola v Hradci Králové. Vedoucí práce PharmDr. Lenka
Práznovcová, Ph.D.
48. RAUNEROVÁ, Eliška, 2016. ATB rezistence, její význam v současné medicíně
a možnosti prevence. Plzeň, Bakalářská práce. Západočeská univerzita v Plzni.
Vedoucí práce RNDr. Karel Fajfrlík, Ph.D.
49. ROZSYPAL, Hanuš, 2015. Základy infekčního lékařství. Praha: Karolinum,.
ISBN 9788024629322.
50. ŘÍHOVÁ, Eva et al., 2009. Uveitidy. Praha: Grada Publishing, ISBN 978-80-
247-2897-1.
51. SCHINDLER, Jiří, 2014. Mikrobiologie: pro studenty zdravotnických oborů. 2.,
dopl. a přeprac. vyd. Praha: Grada, ISBN 978-80-247-4771-2.
52. SORENSEN, Kristine a et al., 2015. Health literacy in Europe: comparative
results of the European health literacy survey (HLS-EU). European Journal of
Public Health [online]. 25(6), 1053 - 1058 [cit. 2018-03-13]. ISSN 1464-360X.
91
Dostupné z: https://academic.oup.com/eurpub/article/25/6/1053/2467145
53. SÚKL. Databáze léků [on-line].[cit. 2018-3-1]. Dostupný z:
http://www.sukl.cz/modules/medication/search.php.
54. SÚKL: Antibiotická politika [online]. 2017 [cit. 2018-02-07]. Dostupné z:
http://www.sukl.cz/antibioticka-politika
55. SÚKL: ATC skupiny. [online]. Praha, © 2010 [cit. 2018-02-06]. Dostupné z:
http://www.sukl.cz/modules/medication/atc_tree.php?current=J01#J01
56. SÚKL: Související informace: Informace o sběru dat, uváděných finančních
nákladech a definovaných denních dávkách. [online]. Praha, © 2010 [cit. 2018-
02-06]. Dostupné z: http://www.sukl.cz/souvisejici-informace-1
57. SÚKL. Zdroje a využití informací v oblasti léčbv - veřejnost: Závěrečná zpráva
pro Státní ústav pro kontrolu léčiv [online]. Praha, 2015 [cit. 2018-03-09].
Dostupné z: www.sukl.cz/file/77930_1_1
58. VALENTA, Tomáš, 2011. Antibiotická rezistence kmenů Escherichia coli a její
význam v potravním řetězci. Zlín, Diplomová práce. Univerzita Tomáše Bati ve
Zlíně. Vedoucí práce MVDr. Ivan Holko, PhD.
59. VOKURKA, Martin a Jan HUGO, 2013. Kapesní slovník medicíny. Praha:
Maxdorf, ISBN 978-80-7345-369-5.
60. YOUNT, Lisa, 2014. A to Z of Biologists. USA: Infobase Publishing, ISBN 0-
8160-4541-0.
92
Seznam tabulek
Tabulka č. 1 Přehled nositelů Nobelovy ceny v lékařství v souvislosti s léčením bakteriálních onemocnění ............................................................................................ 11
Tabulka č. 2 Registrovaná cefalosporinová antibiotka v České republice (2016) ........ 17
Tabulka č. 3 Srovnání dat - pohlaví ........................................................................... 46
Tabulka č. 4 Srovnání dat - věk ................................................................................. 46
Tabulka č. 5 Srovnání dat – dosažené vzdělání .......................................................... 47
Tabulka č. 6 ATC skupiny.......................................................................................... 48
Tabulka č. 7 Rozdělení skupiny J podle ATC ............................................................. 49
Tabulka č. 8 Rozdělení skupiny J01 podle ATC ......................................................... 49
Tabulka č. 9 Pohlaví respondentů .............................................................................. 50
Tabulka č. 10 Věk respondentů .................................................................................. 51
Tabulka č. 11 Dosažené vzdělání respondentů ........................................................... 52
Tabulka č. 12 Dodržování pokynů lékaře při užívání ATB ......................................... 53
Tabulka č. 13 Poskytování informací od lékaře .......................................................... 54
Tabulka č. 14 Nadbytečné užívání ATB ..................................................................... 55
Tabulka č. 15 Znalost účinků ATB ............................................................................. 56
Tabulka č. 16 Zdroj získání znalostí o nežádoucích účincích ATB ............................. 57
Tabulka č. 17 Četnost užívání ATB ............................................................................ 58
Tabulka č. 18 Nejčastěji užívané ATB ....................................................................... 59
Tabulka č. 19 Aktivní vyžádání ATB ......................................................................... 60
Tabulka č. 20 Antibiotika .......................................................................................... 61
Tabulka č. 21 Znalost rezistence na ATB ................................................................... 62
Tabulka č. 22 Znalost indikace ATB .......................................................................... 63
Tabulka č. 23 Vyhodnocení znalostní části dotazníku ................................................. 64
Tabulka č. 24 Nejčastěji prediskribované ATB ........................................................... 65
Tabulka č. 25 Četnost vyžadování ATB od pacientů................................................... 66
Tabulka č. 26 Vyžadování ATB podle věku ................................................................ 67
Tabulka č. 27 Vyžadování ATB podle pohlaví ............................................................ 68
Tabulka č. 28 Poskytování informací o nežádoucích účincích ATB ............................ 69
Tabulka č. 29 Chí kvadrát testování hypotézy H1 ...................................................... 75
Tabulka č. 30 Chí kvadrát testování hypotézy H2 ...................................................... 77
93
Seznam grafů
Graf č. 1 Pohlaví respondentí ..................................................................................... 50
Graf č. 2 Věk respondentů ......................................................................................... 51
Graf č. 3 Dosažené vzdělání ...................................................................................... 52
Graf č. 4 Dodržování pokynů lékaře při užívání ATB ................................................. 53
Graf č. 5 Poskytování informací od lékaře ................................................................. 54
Graf č. 6 Nadbytečné užívání ATB ............................................................................. 55
Graf č. 7 Znalost účinků ATB .................................................................................... 56
Graf č. 8 Zdroj získání znalostí o nežádoucích účincích ATB ..................................... 57
Graf č. 9 Četnost užívání ATB ................................................................................... 58
Graf č. 10 Nejčastěji užívané ATB ............................................................................. 59
Graf č. 11 Aktivní vyžádání ATB ............................................................................... 60
Graf č. 12 Antibiotika ................................................................................................ 61
Graf č. 13 Znalost rezistence na ATB ......................................................................... 62
Graf č. 14 Znalost indikace ATB ................................................................................ 63
Graf č. 15 Nejčastěji prediskribované ATB ................................................................ 65
Graf č. 16 Četnost vyžadování antibiotika od pacientů ............................................... 66
Graf č. 17 Vyžadování ATB podle věku ..................................................................... 67
Graf č. 18 Vyžadování ATB podle pohlaví ................................................................. 68
Graf č. 19 Poskytování informací o nežádoucích účincích ATB ................................. 69
Graf č. 20 Spotřeba jednotlivých ATB vol. 1 .............................................................. 70
Graf č. 21 Spotřeba jednotlivých ATB vol. 2 .............................................................. 71
Graf č. 22 Vývoj celkové spotřeby ATB ..................................................................... 73
Graf č. 23 Srovnání celkové spotřeby ATC J a J01 ..................................................... 73
Graf č. 24 Celková spotřeba léčivých přípravků ......................................................... 74
Graf č. 25 Korelační analýza...................................................................................... 76
94
Seznam obrázků
Obrázek č. 1 Chemický vzorec penicilínu:................................................................. 10
Obrázek č. 2 Místo účinku ATB v buňce ................................................................... 25
Obrázek č. 3 Přenos genu konjugací na plasmidu ...................................................... 34
Obrázek č. 4 Alexander Fleming ............................................................................... 41
95
Seznam zkratek
aj. a jiné
apod. a podobně
ATC anatomicko-teapeuticko-chemické skupiny
atd. a tak dále
ATB antibiotika
č. číslo
ČR Česká republika
ČSÚ Český statistický úřad
DDD definovaná denní dávka
DNA deoxyribonucleic acid
e-Bug European Bugs
EARS-Net European Antimicrobial Resistance Surveillance Network
EARSS European Antimicrobial Resistance Surveillance System
ECDC European Centre for Disease Prevention and Control
ESBL extended-spectrum beta-lactamase
GISA glykopeptid-rezistentní Staphylococcus aureus
HLS-EU European health literacy survey
MIC minimální inhibiční koncentrace
mil. milion
MRSA meticilin-rezistentní Staphylococcus aureus
MDR multidrug resistance
NAP Národní antibiotický program
obyv. obyvatelé
PBP penicillin binding proteins
např./př. Například, příklad
RNA ribonucleic acid
tzv. takzvaný
str. strana
SÚKL Státní ústav pro kontrolu léčiv
VRE vankomycin-rezistentní enterokok
WHO World health organization
96
Seznam příloh
Příloha č. 1 Dotazník pro veřejnost ............................................................................ 97
Příloha č. 2 Dotazník pro lékaře............................................................................... 100
Příloha č. 3 Informační leták.................................................................................... 101
Příloha č. 4 Umístěný dotazník v čekárnách lékařů .................................................. 102
Příloha č. 5 Spotřeba a struktura antibiotik ve vybraných zemích EU ...................... 103
Příloha č. 6 Výsledky HLS-EU ................................................................................. 104
Příloha č. 7 Porovnání výsledků HLS-EU s Českou republikou ................................ 105
Příloha č. 8 Srovnání České republiky a Nizozemska ve spotřebě antibiotik ............. 106
97
Příloha č. 1 Dotazník pro veřejnost
DOTAZNÍK Vážený pane, vážená paní,
jmenuji se Nikol Vokáčová a studuji na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích,
Zdravotně sociální fakulta, studijní obor Odborný pracovník v ochraně a podpoře
veřejného zdraví. Téma mé diplomové práce je: Problematika nadměrného užívání
antibiotik a jeho důsledky.
Dotazník bude statisticky vyhodnocen a výsledky použiji v praktické části diplomové
práce. Dotazník je anonymní, prosím o jeho vyplnění. Vyplňte jej zaškrtnutím jedné
příslušné odpovědi.
IDENTIFIKAČNÍ ČÁST 1. Jaké je Vaše pohlaví?
a) žena b) muž
2. Uveďte Váš věk:
a) do 30 let b) 31 – 39 let c) 40 – 49 let d) 50 – 59 let e) 60 a více let
3. Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání?
a) základní škola b) odborné učiliště c) střední škola s maturitou d) vysoká škola
OBECNÁ ČÁST 4. Dodržujete pokyny lékaře, jakým způsobem a jak dlouho užívat antibiotika?
a) ano, striktně b) ano, přibližně c) doberu všechny předepsané léky, ale nedodržuji přesně časový interval
jejich užívání d) přestanu užívat léky po odeznění příznaků nemoci
98
5. Pokud Vám lékař předepisuje antibiotika, informuje Vás o jejich nežádoucích účincích?
a) ano b) ne
6. Myslíte si, že Vám byla antibiotika někdy předepsána zbytečně?
a) ano b) ne c) nevím
7. Víte o nežádoucích účincích antibiotik? a) ano b) ne
8. Odkud jste se dozvěděli o nežádoucích účincích antibiotik?
a) lékař b) lékarník c) příbalový leták u antibiotik d) internet e) neslyšel/a jsem
9. Kolikrát v uplynulém roce jste užívali antibiotika?
a) ani jednou b) jedenkrát c) dvakrát až třikrát d) čtyřikrát a více
10. Jaký druh antibiotik nejčastěji užíváte? a) betalaktamová antibiotika (peniciliny,..) b) tetracykliny c) makrolidy d) nevím 11. Vyžádali jste si sami antibiotika od lékaře? a) ano, opakovaně b) ano, vyjímečně c) ne ZNALOSTNÍ ČÁST 12. Co jsou to antibiotika? a) léky sloužící k usmrcení/potlačení růstu bakterií b) léky na léčbu virózy c) léky volně prodejné na nevolnost 13. Co znamená pojem ,,rezistence (odolnost) mikrobů na antibiotika" ? a) bakterie jsou citlivé na antibiotikum a dochází k jejich rychlejšímu usmrcení b) antibiotikum obsahuje přídatné látky a je účinnější c) bakterie nejsou citlivé vůči působení antibiotik
99
14. Na jakou z uvedených nemocí se antibiotika užívají? a) virová onemocnění b) mykotická onemocnění c) bakteriální onemocnění Děkuji za vyplnění dotazníku.
100
Příloha č. 2 Dotazník pro lékaře
DOTAZNÍK PRO LÉKAŘE Vážený pane doktore, vážená paní doktorko,
jmenuji se Nikol Vokáčová a studuji na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích,
Zdravotně sociální fakulta, studijní obor Odborný pracovník v ochraně a podpoře veřejného
zdraví. Téma mé diplomové práce je: Problematika nadměrného užívání antibiotik a jeho
důsledky.
Dotazník bude statisticky vyhodnocen a výsledky použiji v praktické části diplomové práce.
Dotazník je anonymní, prosím o jeho vyplnění. Vyplňte jej zaškrtnutím jedné příslušné
odpovědi.
1. Která antibiotika (podle chemické struktury) nejčastěji předepisujete ve své ordinaci? a) betalaktamová antibiotika b) tetracykliny c) makrolidy d) jiné 2. Jak často se ve své praxi setkáváte s požadavkem pacienta na předepsání antibiotik? a) často b) zřídka c) vůbec 3. Kdo se nejčastěji dožaduje předepsání antibiotik? a) mladí lidé b) střední generace c) senioři 4. Jaké pohlaví se častěji dožaduje předepsání antibiotik? a) muži b) ženy c) bez rozdílu 5.Poskytujete pacientům, kterým předepisujete antibiotika, informace o nežádoucích účincích? a) ano b) ne Děkuji za vyplnění dotazníku.
101
Příloha č. 3 Informační leták
102
Příloha č. 4 Umístěný dotazník v čekárnách lékařů
103
Příloha č. 5 Spotřeba a struktura antibiotik ve vybraných zemích EU
Zdroj: SUKL, 2017, dostupný z : http://www.sukl.cz/antibioticka-politika
104
Příloha č. 6 Výsledky HLS-EU
Zdroj: European health literacy survey (HLS-EU), 2015, dostupný z: https://academic.oup.com/eurpub/article/25/6/1053/2467145
105
Příloha č. 7 Porovnání výsledků HLS-EU s Českou republikou
Zdroj: SZÚ, 2015, dostupný z: http://www.szu.cz/uploads/documents/czzp/Efektivni_strategie_podpory_zdravi_18062015/Zdravotni_gramotnost_ceske_populace_Vysledky_reprezentativniho_setreni.pdf
106
Příloha č. 8 Srovnání České republiky a Nizozemska ve spotřebě antibiotik
Zdroj: ECDC, 2018, dostupný z: https://ecdc.europa.eu/en/antimicrobial-consumption/database/trend-country
