NOVĚ NA REPERTOÁRU V KÁRNÉM TÁBOŘE, NÁPOJ LÁSKY,LA GIOCONDA, ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA, LAKOMEC,PYGMALIÓN, AMAZONIE PORTRÉT PETR KONÁŠ PREMIÉRYTAJEMSTVÍ, ANNA KARENINA, RŮŽE Z ARGENTINY, TAKOVÁŽENSKÁ NA KRKU JUBILEUM VÁCLAV ŠPIDLA FESTIVAL20. ROČNÍK FESTIVALU DIVADLO MOZAIKA10. ROČNÍK 3/2012 WWW.DJKT–PLZEN.CZ

DIVADLO J. K. TYLA

Divadlo J.K.TylaPředplatné 2013

Zahájení prodeje od pondělí 24. září 2012Upozornění: Místa stávajících předplatitelůnevyzvednutá do 30.listopadu 2012 budounabídnuta novým předplatitelům!www.djkt-plzen.cz

Oddělení prodeje a služebSedláčkova 2, 301 00 PlzeňPondělí–Pátek 9.00 –18.00Tel.: (+420) 378 038 185–86bohuslavovad@plzen.euhavlovaja@plzen.eu

OperaArabella – R. StraussBolero – M. Ravel, Carmina burana – C. OrffDon Giovanni – W. A. MozartFaust a Markétka – Ch. GounodKouzelná flétna – W. A. MozartLa Gioconda – A. PonchielliNápoj lásky – G. DonizettiTajemství – B. SmetanaTosca – G. Puccini

Muzikál a operetaAdéla ještě nevečeřela – J. Brdečka, O. Lipský, R. Balaš, O. BrousekDivotvorný hrnec – B. Lane, E. Y. Harburg, F. SaidyEvita – T. Rice, A. L. WebberFootloose aneb Tanec není zločin – W. Bobbie, D. Pitchford, T. SnowNine – M. Yetson, F. Fellini, A. L. KopitNoc na Karlštejně – Z. Podskalský, K. SvobodaPolibek pavoučí ženy – J. Kander, F. EbbPolská krev – O. Nedbal, L. Stein, J. WilhelmProdavači snů aneb Prohnaní, prolhaní lumpové – J. Lane, D. YazbekRůže z Argentiny – J. Beneš

ČinohraGarderobiér – R. HarwoodJak se vám líbí – W. ShakespeareJe třeba zabít Sekala – J. KřižanKouzlo 4D – A. ProcházkaLakomec – J. B. Poquelin - MoliéreMacbeth – W. ShakespearePygmalión – G. B. ShawSestup Orfeův – T. WilliamsTaková ženská na krku – G. Feydeau

BaletAnna Karenina – D. ŠostakovičPopelka – S. ProkofjevKrvavá svatba – G. VermelhoSen noci svatojánské – F. Mendelssohn-Bartholdy

DIVADLO JOSEFA KAJETÁNA TYLAvychází 4× ročněVydává: Divadlo J.K.Tyla, příspěvková organizace, Prokopova 14,301 00 Plzeň, IČO 078051 – za podpory MK ČR a Plzeňského krajeŘeditel: doc. MgA. Jan BurianZřizovatel DJKT: město PlzeňOdpovědná redaktorka: Mgr. Eva IchováFotografie: Pavel Křivánek,archiv DJKT (není-li uvedeno jinak)Grafické zpracování: Jaroslav MašekSazba: Luboš BejčekTisk: Typos, tiskařské závody, s.r.o.MK ČR E 14075

Foto na titulní straně:Miroslav Kopp (Návštěvník), Jiří Hájek (Důstojník)V KÁRNÉM TÁBOŘEFoto na zadní straně obálky:Jiří Hájek (Důstojník) – V KÁRNÉM TÁBOŘE

Ředitelství Prokopova 14, 301 00 Plzeňtel.: +420 378 038 048

Odd. prodeje a služeb Sedláčkova 2, 301 00 Plzeňtel.: +420 378 038 185, 378 038 186

Pokladna předprodeje Sedláčkova 2, 301 00 Plzeňtel.: +420 378 038 190

Denní pokladny(hodinu před začátkempředstavení)

Velké divadloSmetanovy sady 16, 301 00 Plzeňtel.: +420 378 038 128Komorní divadloProkopova 14, 301 00 Plzeňtel.: +420 378 038 059

Odd. propagacea marketingu

Bezručova 26, 301 00 Plzeňtel.: +420 378 038 181

Zahraniční a tuzemskézájezdy

Bezručova 26, 301 00 Plzeňtel.: +420 378 038 183

OBSAH

KONTAKTY

NOVĚ NA REPERTOÁRU

V KÁRNÉM TÁBOŘE 2

NÁPOJ LÁSKY 4

LA GIOCONDA 6

ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA 9

LAKOMEC 12

PYGMALIÓN 14

AMAZONIE 16

PORTRÉT

PETR KONÁŠ 18

PREMIÉRY

TAJEMSTVÍ 20

ANNA KARENINA 22

RŮŽE Z ARGENTINY 23

TAKOVÁ ŽENSKÁ NA KRKU 24

JUBILEUM

VÁCLAV ŠPIDLA 25

FESTIVAL

20. ROČNÍK MEZINÁRODNÍHO FESTIVALU DIVADLO 26

MOZAIKA

ZÁKLADNÍ KÁMEN NOVÉHO DIVADLA 29

PROGRAM ZÁŘÍ – LISTOPAD 2012 31

2

V KÁRNÉM TÁBOŘEPhilip Glass

Premiéra 30. června 2012ve Velkém divadle

Jednoaktová operaLibreto Rudolph Wurlitzerpodle povídky Franze KafkyNastudováno v anglickém origináleDirigent Petr KofroňRežie Viktorie Čermáková

NOVĚ NA REPERTOÁRU

Mimořádnou inscenaci soudobé komor-ní opery amerického skladatele PhilipaGlasse připravil plzeňský operní sou-bor nad rámec plánu premiér v sezoně2011/2012. DJKT se tímto představenímzapojuje do mezinárodního projektuArmel Opera Competition and Festival,jehož partnerem je pravidelně od r. 2010.Letošní účast byla umožněna díky finanč-ní podpoře z projektu Plzeň – Evropskéhlavní město kultury 2015.Soutěžní roli Důstojníka získal domácísólista, barytonista Jiří Hájek, který z prv-ního kola v Paříži postoupil do 2. kolav Szegedu. Tam se zařadil mezi 9 finalistů,jejichž výkony budou mezinárodní odbor-nou porotou posuzovány při soutěžníchfestivalových představeních v Szegeduv období od 6. do 14. října 2012. Mezifinalisty jsou dále tři pěvci z Francie, pojednom pak z Itálie, Španělska, Rumun-ska, Georgie a Maďarska. Plzeňské divákybude možná zajímat, že i letos v soutěžiuspěl francouzský tenorista Paul Gaugler,kterého vloni poznali jako Vévodu v sou-těžní inscenaci Rigoletta. Tentokrát budehostovat v inscenaci SND v Bratislavě.Závěrečný ceremoniál proběhne v pon-dělí 15. října. Díky partnerství festivalus televizemi Mezzo a Duna budou mocisoutěžní inscenace sledovat příznivci operyna celém světě jednak v přímém přenosu,jednak ze záznamu dostupného prostřed-nictvím internetu.Eva Ichová

Opera V kárném táboře bude ve Velkémdivadle uvedena v neděli 30. září, kromtoho ještě také v rámci Mezinárodníhofestivalu Divadlo v sobotu 15. září od11 hod. Na obě představení je možnozakoupit vstupenky.Soutěžní představení v Szegedu seuskuteční ve středu 10. října 2012.

David Steigerwald (Odsouzenec), Dominik Peřina (Voják), Jiří Hájek (Důstojník)

DJKT PARTNEREM ARMELOPERA COMPETITIONAND FESTIVAL

Andrea Svobodová, Nikola Pažoutová, Antonín Kaška, Miroslav Kopp (Návštěvník), Eva Rovenská

NO

VĚ

NA

RE

PE

RT

OÁ

RU

•V

KÁ

RN

ÉM

TÁ

BO

ŘE

3

Jiří Hájek (Důstojník), David Steigerwald (Odsouzenec)

Jiří Hájek (Důstojník)Martin Kos, Michal Pospíšil, Vojtěch Skalka, Petr Kofroň

Miroslav Kopp (Návštěvník), Jiří Hájek (Důstojník), Antonín KaškaN

OV

ĚN

AR

EP

ER

TO

ÁR

U•

VK

ÁR

NÉ

MT

ÁB

OŘ

E

4

NO

VĚ

NA

RE

PE

RT

OÁ

RU

•N

ÁP

OJ

LÁ

SK

Y

NÁPOJ LÁSKY NOVĚ NA REPERTOÁRU

Gaetano Donizetti

Premiéra 24. března 2012ve Velkém divadle

Komická opera o dvou dějstvíchLibreto Felice Romanipodle Eugèna ScribaNastudováno v italském origináleDirigent Ivan PaříkRežie Blažena HončarivováScéna a kostýmy Jana ZbořilováDramaturgie Zbyněk BrabecSbormistr Zdeněk VimrPohybová spolupráceLucie Gančeva VačkářováII. dirigent Jiří Štrunc

NÁPOJ LÁSKYZAPŮSOBIL PŘÍJEMNĚ

Z bohatého odkazu italského skladateleGaetana Donizettiho vybralo DivadloJ. K. Tyla v Plzni jeho nejúspěšnější ko-mickou operu Nápoj lásky. Pro průhled-ný a jednoduchý děj opery stačil sklada-teli jen malý počet sólistů. Pěvci v novéplzeňské inscenaci podali při premiéřevesměs nadstandardní výkony.Bohatou Adinu zpívala Radka Sehnout-ková, o jejíchž pěveckých přednostechse psalo již vícekrát – a nezklamala anitentokrát. Její lehký soprán se vyzna-čoval dobře čitelnými koloraturami,pevnými výškami i citovým prožitkem.Partnerem v roli Nemorina jí byl stejněvynikající Jaroslav Březina z Národníhodivadla v Praze, u něhož jsme obdivovaliumění krásně rozvinout tón od pianissi-ma až po forte.Jako seržant Belcore stejně upoutalJiří Hájek, který disponuje barevnýma příjemným hlasem. Jevhen Šokalov roli mastičkáře Dulcamary podal svůjstandardní výkon a obdobně jako jehospoluhráči se publiku velmi líbil.Sólisté se výrazně uplatnili rovněž v ně-kolika melodicky nesmírně bohatýchsouzpěvech i ve společných scénách sesborem.Nápoj lásky je opera komická – a to po-tvrzuje i nová plzeňská inscenace. Publi-kum se může během celého představenískutečně dobře bavit.Jaroslav Fiala, PLZEŇSKÝ DENÍK 11. 4. 2012

J iří Hájek (Belcore), Tomáš Kořínek (Nemorino), Radka Sehnoutková (Adina)

Eliška Gattringerová (Giannetta), soubor opery DJKT

Richard Samek (Nemorino), Jevhen Šokalo (Dulcamara)

5

NO

VĚ

NA

RE

PE

RT

OÁ

RU

•N

ÁP

OJ

LÁ

SK

Y

JISKŘIVÁ HUDBA NÁPOJELÁSKY MĚLA ÚSPĚCH

Italský skladatel Gaetano Donizetti patříprávem mezi autory, jejichž díla stáležijí, dávají příležitosti pěvcům a potěšujídiváka. V květnu uplyne 180 let od milán-ské premiéry jeho komické opery Nápojlásky, ale její hudební krása a humor jidodnes řadí mezi nejčastěji inscenovanáoperní díla. (…)Hlavní roli Nemorina dali oba představi-telé – Jaroslav Březina a Tomáš Kořínek –znělý tenor a herecké ztvárnění postavynesmělého muže, kterému teprvepodvodný „nápoj lásky“, ale i nenadálédědictví zaručí úspěch u žen. StatkářkaAdina, předmět Nemorinova zbožňování,měla rovněž znamenité představitelkyv sopranistkách Radce Sehnoutkovéa Petře Perle Nôtové. Obě zvládly bohatékoloraturní i klidové partie svých rolí,po herecké stránce přesvědčila jakprvní z nich, která výrazněji odlišila dvěpolohy své role (obrýlenou intelektuálkua rozmarnou žádoucí ženu), tak druhá,která působila v hereckém výrazu ucele-něji. Barytonovou roli seržanta Belcoraztvárnili Jiří Hájek a Matěj Chadima. Obapropůjčili své postavě rozeznělé hlasya vojenskou říznost i údiv nad rozmar-ným chováním Adiny.Komickým prvkem opery je falešnýdoktor Dulcamara, chlubil, který mána všechno lék, tedy i na získání lásky.Oprávněný úspěch měli v této vděčnéroli oba představitelé – Jevhen Šokaloi pěvecky výraznější Dalibor Tolaš.Vlasta Bokůvková,PLZEŇSKÝ KULTURNÍ PŘEHLED – květen 2012

Matěj Chadima (Belcore), soubor opery DJKT

Richard Samek (Nemorino), Petra Perla Nôtová (Adina)

6

Amilcare Ponchielli

Premiéra 2. června 2012ve Velkém divadle

Opera o čtyřech dějstvích • Libreto Tobia Gorrio (Arrigo Boito) • Nastudováno v italskémorigináleDirigent Tomáš Brauner • Režie Oldřich Kříž • Scéna Daniel Dvořák • Kostýmy Jan KřížDramaturgie Zbyněk Brabec • Sbormistr Zdeněk Vimr • II. dirigent Ivan PaříkChoreografie Jiří Pokorný

LA GIOCONDA NOVĚ NA REPERTOÁRU

Jana Tetourová (Laura Adorno), Eva Urbanová (La Gioconda), Rafael Alvarez (Enzo Grimaldo)

Petra Šimková Alvarez (La Gioconda), Petra Vondrová (La Cieca), sbor opery a balet DJKT

NO

VĚ

NA

RE

PE

RT

OÁ

RU

•L

AG

IOC

ON

DA

7

NO

VĚ

NA

RE

PE

RT

OÁ

RU

•L

AG

IOC

ON

DA

OPERNÍ THRILLERV PLNÉM LESKU

Ivana Veberová, která zpívala druhoupremiéru, má hutný soprán s temnýmidramatickými hloubkami. Snažila sei o dynamické odstínění a především siskvěle rozvrhla síly pro rozsáhlou rolitak, aby přesvědčivě odkrývala jednotlivévrstvy charakteru dívky, který navzdoryjejímu jménu La Gioconda / Radostnánení radostný, natož šťastný. Starostlivěpečuje o svou slepou matku a touží polásce. Jenže zamiluje se do toho nepravé-ho a zároveň je vášnivě milována mužem,který je příliš mocný na to, aby si homohla dovolit ponižovat a odmítat. Upro-střed tyranské vlády inkvizice, špehůa udavačů se dostává do soukolí běhuudálostí, které ji stavějí před rozhodo-vání, zda má své vlastní štěstí obětovatpro druhé. Veberová tak vygradovalaosobnost Giocondy do závěrečné scény,v níž odolá poslednímu pokušení zabítsvou sokyni v lásce a za spásu milencůpoloží vlastní život.Ponchielliho operní thriller je adaptacídramatu Victora Huga Angelo, tyranpadovský. Dirigent plzeňského nastudo-vání Tomáš Brauner rozehrál hudebnídrama vášní v plné intenzitě, ponurézlověstnosti i lesku, jindy u tohoto or-chestru neslýchaném. Pavel Vančura opětosvědčil svoji muzikálnost, když se mupodařilo vyjádřit kontrast mezi vnějškověstoickým domněle všemocným benát-ským tyranem, trestajícím s morbidnímpatosem nevěru své ženy, a vnitřnítrýzeň podváděného muže zmítanéhovztekem. Eliška Weissová je díky svémutemnému hutnému altu u nás optimálnípředstavitelkou slepé matky a úpěnli-vá modlitba Voce di donna o d’angelojí vyšla skvěle. Velký talent v této roliosvědčila také alternující Petra Vondrová.Výborně tak vyzněl pěvecký kontrasts mezzosopranistkou Janou Tetourovou(Laura). Nárokům Ponchielliho partiturydostál i sbor vedený Zdeňkem Vimrem.Režisér Oldřich Kříž se scénografem Da-nielem Dvořákem umístili dusné dramamezi omlácené vysoké šedé zdi, kde jsoui okna narychlo zazděna cihlami. Zlo-věstně z nich ční otevřená lví tlama proudavačské hanopisy. Jen scéna na ostrověuprostřed moře otevírá průhled k modréobloze. Kříž příběh dovedl k větší tema-tické sevřenosti. Obětavost nešťastnéGiocondy oproti originálu posílil tím, žese tato pouliční zpěvačka kvůli milo-vanému Enzovi dopustí i vraždy. Až doobludnosti dovedl portrét špeha Barnaby.Po velkém monologu, v němž se opájívlastní mocí a vzývá špehování jako legi-timní nástroj jejího dosažení, podtrhujevýsměch Barnaby božímu řádu tím, žebezprostředně následující modlitbu zpívásám špeh místo obvyklého mnicha. Režiese tak dotkla i hodně aktuálního tématunynějších mocipánů.Helena Havlíková, LIDOVÉ NOVINY 26. 6. 2012

Martin Bárta (Barnaba)

Martin Bárta (Barnaba)

Soubor opery a balet DJKT

8

EVA URBANOVÁ V DJKTTitulní roli v Ponchielliho Giocondě budeEva Urbanová zpívat opět 30. prosince2012. Se slavnou sopranistkou se divácimohou ve Velkém divadle setkat také18. listopadu, kdy ztvární postavu krutéprincezny Turandot v opeře G. Pucciniho.

LA GIOCONDA VÍTĚZÍHUDBOU I ROMANTICKÝMPŘÍBĚHEM

Ze sólistů se těšilo velkému očekávánívystoupení světově známé sopranistkyEvy Urbanové, která svou operní kariéruzahájila právě v Plzni. Umělkyně očekávánínezklamala – vystoupila v první premiéře,třebaže se musela vyrovnávat s hlasovouindispozicí. Dovedla problémy zkušeněpřejít, zpívala kultivovaně a v důležitýchmístech rozeznívala hlas do obvyklé krásy.Je třeba podotknout, že její přítomnostzajisté podnítila vrcholné výkony i u ostat-ních sólistů. Interpretka Giocondy vedruhé premiéře Ivana Veberová zaujalakrásnou barvou hlasu a jeho muzikál-ním uplatněním, přesvědčivě ztvárnilysvé altové role i obě představitelky slepéGiocondiny matky Eliška Weissová a PetraVondrová, která upoutala zvučnostíhlasu a krásou hlubokých poloh. Pěveckya herecky náročné roli Laury nezůstala nicdlužna žádná z jejích interpretek – JanaTetourová a Ivana Šaková zpívaly hlasověvyrovnaně a v půvabně plynulých liniích.Jmenujeme-li jen představitele velkýchmužských rolí, je nutno zdůraznit, žei další mužské postavy v menších, ale dů-ležitých rolích našly kvalitní a odpovídajícíinterprety. Obě představení přinesla řaduvýborných výkonů. Enza ztvárnili tenoris-té Rafael Alvarez a Nikolaj Višňakov: obase dobře vyrovnali i s vysokými partiemirole a zaujali svým podílem v ansámblechi v áriích. Bezcharakterního Barnabu, kterýmarně usiluje o získání Giocondy, výborněztvárnil Martin Bárta, vysloveně pak vedruhé premiéře vynikl zralým pěveckýma hereckým výkonem Richard Haan.Na mimořádně účinnou dramatičnostlibreta a zejména hudby úspěšně reagovalitvůrci jevištní podoby díla – režisér OldřichKříž, scénický výtvarník Daniel Dvořáka autor kostýmů Jan Kříž. V souladu s tím,co režisér předem uvedl – že se totiž jednáo „skvěle napsané nadčasové drama“ –umístili jednající postavy v dobově neurči-telném a často pitoreskním odění do neut-rálního, ale výtvarně zajímavého prostoru,který umocnil atmosféru dramatu, a dalijim pohybovou akci odpovídající hudbě.Výsledný efekt inscenace byl přesvědčivýv obou premiérách a obě představeníse právem setkala s bouřlivým ohlasemu publika. Milovníci opery a hudby vůbecby si neměli nechat v Plzni ujít příležitostk znamenitému zážitku.Vlasta Bokůvková, PLZEŇSKÝ DENÍK 8. 6. 2012

NO

VĚ

NA

RE

PE

RT

OÁ

RU

•L

AG

IOC

ON

DA

Eva Urbanová (La Gioconda)

Ivana Veberová (La Gioconda), Richard Haan (Barnaba)

9

NO

VĚ

NA

RE

PE

RT

OÁ

RU

•A

DÉ

LA

JEŠ

TĚ

NE

VE

ČE

ŘE

LA

ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELAJiří Brdečka, Oldřich Lipský, Radek Balaš, Ondřej Brousek

Premiéra 12. května 2012v Komorním divadle

Námět Jiří Brdečka • Filmový scénář Jiří Brdečka a Oldřich Lipský • Libreto, písňové texty,režie a choreografie Radek Balaš • Hudba Ondřej Brousek • Scéna Jaroslav MilfajtDirigenti Jan Kučera, Jiří Petrdlík • Kostýmy Roman Šolc • Dramaturgie Jiří Untermüller

NOVĚ NA REPERTOÁRU

ADÉLA TO V PLZNIPOŘÁDNĚ ROZJELA

Muzikálová Adéla je bláznivá crazy kome-die vrchovatou měrou naplňující pravidlasvého žánru. Tanec, zpěv, show. Koncepčněpřitom zachovává linii filmového příběhuse všemi jeho hlavními momenty a vtipy,ale zároveň přidává nové, a tak jako byparodovala i film sám.Je potěšující konstatovat, že byť pozornostpřitahovala především známá hereckáosobnost Jiřího Langmajera v roli šílenéhovědce a zločince Ruperta von Kratzmara,excelovali na jevišti i jeho protihráči. Mu-zikálovou Adélu lze tak snadno charakteri-zovat i jako skvělou pánskou jízdu. Všichnibyli výtečně sehraní, prokázali nejenpěvecké, ale i herecké kvality a dali svýmpostavám potřebný švih, komediálnosta dobře vyváženou míru karikatury.Gabriela Špalková, MF DNES 19. 5. 2012

Aleš Kohout (Rupert von Kratzmar)

MASOŽRAVÁ ADÉLAUŽ VEČEŘÍ

Radek Balaš si s tématem masožravé rostli-ny, kterou pěstuje a šlechtí pomstychtivý ší-lenec Rupert von Kratzmar tak, aby za zpěvuMozartovy ukolébavky požírala lidi, skutečněvyhrál. Neparoduje pouze brakové detektiv-ky, dobrodružné romány a horory, ale bere sina mušku i současnou českou muzikálovouscénu. Tak vznikla nesmírně vtipná komedie,zahrnující jak prvky záměrně popisné he-recké klauniády, tak velká hudební a tanečníčísla. Nespoutaná lehkost Balaše – libretistyostře kontrastuje s jeho precizností režiséraa choreografa. Skladatel Ondřej Brousek sipodobně pohrává se známými nápěvy, pro-kládá je klasickými muzikálovými melodiemis využitím řady efektních prvků. Divadelněfunguje inspirace staropražskými kabarety,okořeněná o prvky jazzu, swingu i ragtimu.Vítězslav Sladký, PLZEŇSKÝ DENÍK 24. 5. 2012

Eva Marešová, Petra Vraspírová, Jitka Cafourková

1 0

NO

VĚ

NA

RE

PE

RT

OÁ

RU

•A

DÉ

LA

JEŠ

TĚ

NE

VE

ČE

ŘE

LA

Roli zvrhlého vědce Ruperta von Kratz-mar v plzeňské inscenaci muzikálu Adélaještě nevečeřela Jiří Langmajer rozhodněnepřijal proto, že by trpěl nedostatkemhereckých příležitostí, jeho pracovní vytí-žení dosahuje samé hranice únosnosti jistěi bez populární masožravky. Tím více siceníme jeho ochoty obětovat přestávku přináročné zkoušce a poskytnout rozhovorpro náš divadelní časopis.

Do povědomí širší divácké obce jstevstoupil stěžejní rolí ve filmu Proč? v roce1987, zároveň s ukončením studia nakonzervatoři. Tzn. že ve světě divadla,filmu a televize se pohybujete více nežčtvrt století. Co specifického vám každýz těchto fenoménů poskytuje?Pro začátek bych rád podotkl, že tentopohyb není výsledkem mé vlastní volby.Co dělám, dělám proto, že mi to někdonabídne – ne proto, že to zrovna v tuchvilku chci. A obvykle co chci, to nemám.Často se stane, že zajímavé nabídky sepropojí najednou a já pak bohužel musímněkterou práci s těžkým srdcem odmítat.To se mi stalo právě v tomhle divadle a jemi to nesmírně líto.Nicméně filmová práce pro mě skýtájiné tempo a radikálně odlišná prostředí.Většinou se točí venku, což je mi velmipříjemné, raději jsem venku než vevnitř.Skýtá to pro mě setkání s jinými kolegy,než které potkávám v divadle, a můžu hrátjiným způsobem a většinou jiné role nežna divadle (vzájemně ovšem dost podob-né). V divadle hraju těžké charakterní rolea ve filmu jsem většinou takovej záletník.Televize mě zase jednu dobu velice slušněživila. Takže všecko dohromady mi posky-tuje uspokojení plynoucí z toho, že když užjsem herec, tak mám hrát. V divadle, v roz-hlase, ve filmu, v dabingu nebo v televizi– to je jedno, hlavně že má člověk práci, žemůže pracovat nejenom za peníze, ale takysám na sobě.Co nového vám přinesl vstup na půdumuzikálu?Já už se pohybuji na půdě muzikálu velmidrze mnoho let. Zaprvé jsem už kdysidávno, ještě ve starém Karlíně, byl obsazenpanem režisérem Sokolovským – dej mupánbu lehké odpočinutí – do muzikáluPrezidentem snadno a rychle (premié-ra 3. 6. 1995 – pozn. red.). Dělalo se tonormálně s velkým orchestrem s jazzovousekcí. Poté jsem se v muzikálovém žánrunadlouho odmlčel a pak jsem dva nebo třiroky spolupracoval s divadlem Hybernia,s divadlem Kalich a divadlem Broadway,kde jsem účinkoval v různých jejich před-staveních. Ale asi před rokem a půl jsemúčinkování v těchto projektech ukončil.Dělat Adélu v Plzni byla pro mě velmipříjemná nabídka, protože zaprvé známRadka Balaše a znám tu inscenaci. Zatřetíjsem to už hrál, dokonce jsem za to bylnavržený na nějakou cenu.

Vaši účast ve finále Thálie 2008 za roliRupperta von Kratzmara jsme samozřej-mě dobře zaznamenali…No, to je věc, z které se v tomhle státěnestřílí. Tím to nechci znevažovat, ale jáuž jsem si tam odseděl svoje – a větši-nou to dostane nějaký starší kolega. Tonení tak důležité jako to, že jsem navícplzeňský rodák a že jsem nemohl mítlepší nabídku než se sem vrátit v roli,kterou znám, tzn. že tu nebudu zkoušetv nejistotě, jestli se mi povede a jestli měPlzeňáci vezmou mezi sebe. Ta role je užv podstatě hotová a já si ji tady s velkouchutí a mezi tou spoustou mladých a na-daných lidí budu moci zase zahrát. Zatímse tu cítím moc dobře; pro mě ideál, ažna to, že musím dojíždět – ale v tomnejsem sám.Už na dnešní zkoušce jsem pozorovala, žesi ji opravdu vychutnáváte.

Víte, mě do toho letos bohužel přišladalší těžká práce, kterou jsem nemohlodmítnout, a to je role Richarda III. naLetních shakespearovských slavnostechpod vedením Martina Huby. Což původněv mých plánech nebylo, tahle nabídkapřišla jako poslední, když už jsem mělnaplánovanou celou sezonu. Vlastně mi tonabouralo úplně všechno, včetně zkoušenív Plzni. Jsem tu jen tehdy, když opravdumůžu – takže když už jsem na jevišti, taksi to i na těch zkouškách užívám.Hrál jste v řadě původních českýchmuzikálů – jak Adéla dopadá ve srovnánís těmi ostatními?Adéla patří k nejlepším. Líbí se mi skvělámuzika Ondřeje Brouska a díky vynikajícípředloze i příběh. Oceňuji, že Radek ví, cochce; lidi ho poslouchají a on je má rád,přestože to někdy tak nevypadá. Všichnipro to dělají maximum. A já bezpečně vím,

JIŘÍ LANGMAJER: KDYŽ UŽ JSEM HEREC, TAK MÁM HRÁT

Jiří Langmajer (Rupert von Kratzmar)

1 1

NO

VĚ

NA

RE

PE

RT

OÁ

RU

•A

DÉ

LA

JEŠ

TĚ

NE

VE

ČE

ŘE

LA

Časopis s naším předpremiérovým rozho-vorem vychází s velkým odstupem, až podivadelních prázdninách. Alespoň tedy užvíme, že i když Richard III. nedovolil JiřímuLangmajerovi spočinout na vavřínech anina chvilku, co se Adély týče, mohl býtv klidu: jeho Plzeňané mu rozumějí. Ohlaspremiéry i dalších vyprodaných červnovýchpředstavení o tom nikoho nenechal napochybách.Eva Ichová

že ve chvíli, kdy v hledišti zasednou diváci,se všichni do toho opřou, takže to budevýjimečně pěkná podívaná i poslouchaná.Rupert von Kratzmar je ve vašemrepertoáru jednou z mála komediálníchpříležitostí –To není pravda, v divadle Palace v Prazehraju hned v několika komediích – A dopyžam!, Líbánky aneb Láska ať jde k čertu,Pohleď a budeš udiven.Musíte se na muzikálovou roli nějakzvlášť připravovat?Není to pro mne tak úplně nezvyklé, nakonzervatoři jsem studoval hudebně-dra-matický obor, což znamená, že to bylo půlna půl. Krom toho jsem jako mladej hrálna housle – docela dobře a dost dlouho.A co je na tom úplně neuvěřitelné, mojeúplně první profesorka na housle hraje teďtady v orchestru.V začátcích, když jsem dostal příležitostalternovat Jirku Korna v Drákulovi a paktu roli převzal úplně, což nebylo nic lehké-ho, jsem normálně chodil na hodiny zpě-vu. A mimochodem když teď jezdím doPlzně, pouštím si takové indické cvičenína půl hodiny, které mi natočila Lída Gen-zerová, Geňova žena, a rozezpívávám se.Nevím, jestli to k něčemu je, každopádněse aspoň snažím.Nejenže vás čeká Richard III., ale na re-pertoáru máte také takovou kládu jakoje Mefisto podle románu Klause Mannav Divadle Pod Palmovkou.

Bohužel mi teď vyšel právě na čtvrtekpřed plzeňskou premiérou. Dramaturgickáúprava není pro herce zrovna příznivá, tlakna hlasivky se stupňuje od začátku až dotěch čtvrt na jedenáct. Mefisto je prostětříhodinová „vypalovačka“. Jsem zvědav,jestli budu schopen přes noc se hlasovězregenerovat natolik, abych v pátek tadyzvládnul generálku. Pak musím do Prahy,kde znova večer hraju, a v sobotu tadymáme tu premču...

Jozef Hruškoci (Nick Carter)

Soubor muzikálu a operety DJKT, balet DJKT

1 2

NO

VĚ

NA

RE

PE

RT

OÁ

RU

•L

AK

OM

EC

Molière

Premiéra 28. dubna 2012ve Velkém divadle

Překlad Vladimír Mikeš • Režie Jan Burian • Scéna Karel Glogr • Kostýmy Dana SvobodováScénická hudba Petr Malásek • Dramaturgie Marie Caltová

LAKOMEC NOVĚ NA REPERTOÁRU

Pavel Pavlovský sklidil jako lišácký Har-pagon u premiérového publika nadšenýaplaus. Jeho lakomec je sice starý lichvář,kterým vlastní děti pohrdají, ale má v soběneodolatelné charisma a sílu. Salvy smíchua potlesky vyvolaly jeho scény s excelent-ní, neodolatelnou Janou Kubátovou jakodohazovačkou Frosinou. Její Frosina je ži-velná, bezprostřední, je jako smršť, dodáváinscenaci náboj a šťávu, výtečně rozehráváscény. S jedinečnou dikcí a výrazem ztvár-ňuje ženu, která hraje na všechny strany vesnaze získat prospěch pro sebe samu.Gabriela Špalková, MF DNES 5. 5. 2012

Premiéra potvrdila postřeh Pavla Pavlov-ského, že Harpagon je více nebo méněsměšný či odporný typ lakomce, ale onsvůj mamon nenakradl, nenatuneloval,nezískal ani podílnictvím s gangy. Zcelalopotně škudlil, bezostyšně lichvařil, aleaby se pouštěl do velkorysejších a sofistiko-vanějších transakcí, k tomu nedospěl. A taksledujeme, jak pečlivě ukládá do propadlapokladničku, jak ono místo stále obhlíží,dává pozor na každé slovo, aby sumuneprozradil, jak ho ani nenapadne, aby sesvým bohatstvím chlubil.Pavel Pavlovský vytvořil zcela originální typtéto světové dramatické postavy. Nebudíodpor svým zjevem, neterorizuje bližní,není to upocený, zapšklý skrblík. Hýříenergií, zdravím, vše dovede hbitě přepo-čítávat. Vemlouvavou samomluvou nechánahlédnout do hloubi své duše, z jejíhodna se nenoří závist ani nenávist, ale láskake všemu, co se třpytí zlatem. Není to dik-tátor ani umíněnec. Když netratí, popřeje.Je neustále ve střehu, nesedí na penězích,krouží kolem nich, stres i radost budíjen ony. Herec vytvořil přesně padnoucímolièrovskou postavu, ještě směšnou, ještěnepřekročivší hranici nelidskosti. Harpa-gon premiéře dominoval a ostatní mu tos gustem dopřávali.Viktor Viktora, PLZEŇSKÝ DENÍK 30. 5. 2012

Režisér Jan Burian se na rozdíl od jinýchinscenací tohoto textu nepokusil hru ni-jak aktualizovat, tím méně ji vykládat jakopolitické divadlo. Naopak vyšel z toho, žeMolière napsal charakterovou komedii,a tak také Lakomce pojal. Nevytvořil všakkomedii samoúčelně zábavnou, tím méněfraškovitou, ale vsadil na to, že Harpagonmůže představovat přes svůj dobovýkostým i dnes postavu velmi živou,která dokáže ovlivňovat životy ostatních.A výsledek ukázal, že podobná koncepcevýborně funguje.Scéně dominuje zchátralý Harpagonůvdům stojící na blátivém dvoře, kde semusí chodit po prknech, aby člověk prošelbez větší úhony. Povaluje se zde různéharampádí včetně staré maringotky, jejížpůvod je trochu nejasný. Snad zde zůstala,když se dům budoval, nebo měla sloužitpři vydláždění dvora, k němuž nedošlo,kdo ví. V každém případě je režiséremúčelně využívána, když se v ní postavyskrývají nebo zde dělají něco nepatřič-ného, například se oddávají milostnýmhrátkám. Svrchovaným pánem toho všehomarastu je Harpagon Pavla Pavlovského,značně odlišná postava, než jak ji předsta-vuje klasický model.Pavlovského Harpagon je totiž nadán neú-navnou energií, málokdy se zastaví, občasse chová až hekticky. Stravuje ho totižjeden životní cíl. Všechno je u něj soustře-děno na jeho peníze. Těší se jimi, ochraňu-je je, v duchu i nahlas počítá, myslí jen nazisk dalších. Když mu o ně jde, ukáže se

jako skvělý manipulátor, není to žádný hlu-pák, ale docela mazaný chlapík. Někdy sicepůsobí, jako když hned věci nechápe, aleto je dáno právě tou koncentrací na vidinumamonu, který je smyslem jeho života. Pakhned dokáže uvažovat velmi bystře a jdenekompromisně za svým, přičemž přímoválcuje svoje okolí. Má ale také lidskouslabost, mladou Marianu je ochoten si vzítdokonce bez věna, i když představa, covšechno s ní může ušetřit, pro něj před-stavuje příjemný bonus. Můžeme ho od-suzovat, ale přece je v něm něco lidského,což podtrhuje ještě tím, že se občas obracípřímo na publikum. Neznamená to, že byzcela vystupoval z role, ale přece jen se zdedostává ke slovu určitý hercův nadhled nadčiny jeho problematického hrdiny.Jana Paterová, DIVADELNÍ NOVINY 25. 6. 2012

HARPAGON A FROSINA

HARPAGON DOMINUJENOVÉ INSCENACI

MYSLÍ JEN NA ZISK

Josef Nechutný (Jakub), Miloslav Krejsa, Michal Štrich, Pavel Pavlovský (Harpagon)

1 3

NO

VĚ

NA

RE

PE

RT

OÁ

RU

•L

AK

OM

EC

Jan Maléř (Valér), Pavel Pavlovský (Harpagon)Jakub Zindulka (Štika), Zdeněk Rohlíček (Kleant)

Zdeněk Rohlíček (Kleant), Markéta Frösslová (Eliška), Andrea Mohylová (Mariana)Josef Nechutný (Jakub), Pavel Pavlovský (Harpagon)

Andrea Mohylová (Mariana), Jana Kubátová (Frosina)

1 4

NO

VĚ

NA

RE

PE

RT

OÁ

RU

•P

YG

MA

LIÓ

N

George Bernard Shaw

Premiéra 23. června 2012v Komorním divadle

Překlad Jiří Josek • Režie a úprava Juraj Deák • Scéna Ivo Žídek • Kostýmy JanaHauskrechtová • Dramaturgie Marie Caltová

NOVĚ NA REPERTOÁRUPYGMALIÓN

Markéta Frösslová (Líza), Martin Stránský (Higgins)

Markéta Frösslová (Líza), Petr Konáš (Törökösy)

1 5

NO

VĚ

NA

RE

PE

RT

OÁ

RU

•P

YG

MA

LIÓ

N

Režisér Juraj Deák již dal několikrát najevo, že rozumí, zná a tvoří.Jeho inscenace nenechají ustrnout pozornost ani myšlení, žijídynamikou a současně kotví v sevřenosti a logice. Pod jeho rukouherci nasazují bezprostřední tvářnost a hýří improvizačním uvol-něním. Na mysl připadne Deákovo Zkrocení zlé ženy. Také v jehocelku oba hlavní protagonisté ve vzájemném střetání, přitahování,odpuzování překračují něco ze společenského kastovnictví a do-spívají ke sblížení lidsky cítících bytostí. Scéna Pygmalióna, jejímžobměňovaným základem byl portikus svatopavelského chrámuv Londýně (Ivo Žídek), i kostýmy, jak se patří k přelomu století(Jana Hauskrechtová), režijní pojetí výrazně doplňovaly.V premiéře se představili noví členové souboru. V dokonalé souhřes kmenovými kolegy střídali na jevišti jednu studii za druhou. Prof.Higgins je jednou z těžko uchopitelných i pochopitelných postav.Vědec, rozjívený synáček z dobré rodiny, cynik, egocentrik, chole-rik, téměř hulvát, to nijak nejde dohromady. Martin Stránský našeljednotící podtón – nechyběl mu cit. O soucitu se uvažovat nedá,ale právě cit omezoval jeho výbuchy, cit dovedla vyvolat Líza a na-jednou ten masív výbušnosti a neústupnosti zatápal a na chvilkubyl lapen. Markéta Frösslová už exceluje třetí závažnou rolí. LízaDoolitlová je typickou shawovskou postavou. Mezi její chudoboua dámou vévodské společnosti se vine tolik vývojových mezipolohzasahujících samu dřeň touhy po pochopení, že zíráme, kolik lid-

ského v sobě ta květinářka skrývá a snadno se ubrání vyděračstvíči vypočítavosti. To jsou dva hlavní protagonisté.A pak přicházejí další mistrné etudy. Do jejich čela se jednoznač-ně postavil Zdeněk Mucha. Jeho popelář Doolitle strhuje ať jakomazaný buran nebo překvapený držitel akcií Trustu taveného sýra.Živelnost, spočítaná hrdost i poníženost, pocity boháče všemiodíraného, ale nikoliv směšného nebo zákeřného v něm burcujíněco pyšného i lidského. Higginsovým rovnocenným partnerem bylplukovník Pickering (Jakub Zindulka), každým coulem džentlmen,delikátní, decentní, mírnící profesorovy eskapády, stojící v pozadí,nenápadně dirigující. Z výšin své pověstné kultivovanosti zasahovalatu jemnou ironií, tu chápavým nadhledem paní Higginsová (MonikaŠvábová). Podobně distingovaně, společensky odstíněně vystupovalase svou důstojností Jana Kubátová (Higginsova komorná Pearsová).Na plese zazářil ohnivou variací čardáše hrabě Törökös (Petr Konáš).A vše doplňovaly mistrně pojaté figurky dotvářející kontext vyššíspolečnosti – paní Eynsford Hillová (Zorka Kostková) a její děti(Kamila Šmejkalová a Marek Adamczyk). Nebylo tu hluchého místa,nebyly nicotné postavy. Inscenace vzkřísila mýtus Shawova Pygmali-óna a vdechla mu nekašírovaný divadelní život.Viktor Viktora

DOKONALE OBNOVENÝ PYGMALIÓNSKÝ MÝTUS

Monika Švábová (Paní Higginsová), Markéta Frösslová (Líza), Kamila Šmejkalová (Klára Eynsford Hillová), Zorka Kostková (Paní Eynsford Hillová)

Zdeněk Mucha (Doolitle) Martin Stránský (Higgins), Miloslav Krejsa, Michal Štrich, Josef Nechutný

1 6

NO

VĚ

NA

RE

PE

RT

OÁ

RU

•A

MA

ZO

NIE

Michał Walczak

Premiéra 21. dubna 2012v Klubu Komorního divadla

Překlad Jiří Vondráček • Režie Adam Rut • Dramaturgie Irena Hamzová PulicarováScéna a kostýmy Aneta Grňáková • Hudba Jan Ryant Dřízal

NOVĚ NA REPERTOÁRUAMAZONIE

Je to radost sledovat vpád mladýchtalentů do klubu plzeňského Komorníhodivadla. Uvádějí v něm Amazonii, hru třia-třicetiletého polského dramatika, režiséraa divadelního teoretika Michała Walczaka.Jejich bezprostřednost, zaujatost, spon-tánnost, výrazová neotřelost drží v šachudivácké sympatie i zájem.Michał Walczak, „zázračné dítě polskédramatiky“, konfrontoval dvojí světdramatu a jeho protagonistů. V ne-reálné touze a v reálném marastu sebrodí trojice začínajících herců snícícho seberealizaci i honorářích. Jsou to všakneslučitelné kategorie. Drama je mistrněnapsáno – prolínají dialogy i scény dra-

matické fikce, životních peripetií postavi televizních šotů. Ústřední dvojice, herciAneta (Klára Krejsová) a Mundek (MarekAdamczyk), spolu s Petrem Konášemv režijní dvojroli, vzpínají klenutí drama-tu. Spolehlivou základnu jim dotvářejíAndrea Černá jako amatérská herečkaFranka a Michal Štěrba v roli hercei svůdce Kryštofa. Zkušená, spolehliváAndrea Černá dovede s bravurou ustou-pit k doplňkové roli a rozvinout v nívášeň neuznaného talentu i vytrysknuvšíerotiky. Michal Štěrba s přehledem i nad-hledem oslňuje, loví a svádí. Na tomtopozadí se blýskají talenty hostů.Aneta Kláry Krejsové věrohodně bráníkřehkost a zdrženlivost, které ji provázejív soukromí i před kamerou. Zkušenostjí však na obou těchto scénách leccosspočítá a ona, aniž co tratí na upřímnos-ti, začíná počítat a uvažovat také. Ztrácídistanci od rutiny divadelního byznysu

i od morálního imperativu. AdamczykůvMundek si distanci udržuje. Není mu toovšem nic platné. Vznešené ideály jsoupříliš slabé v zápolení se rvavým „divák tochce“ i s nepraktickým estétstvím. Velkoua řekněme i vysilující roli nastudoval PetrKonáš. S neuvěřitelnou empatií a věro-jatností se vcítil do dvou protikladnýchrežisérských osobností – do televizníhoseriálového maniaka, jemuž se odlidšťujeherec i umění, a do fanatika, který v po-sedlosti svých představ, ale jen v nich, tvo-ří mistrovské inscenace světové úrovně.Extrém bezohledného byznysu a extrémartistního voluntarismu se vylučují, dopl-ňují a ve vzájemné souhře odlidšťují umě-ní. Tohle Walczakovo poselství sugestivnětlumočí šestice aktérů Amazonie.Viktor Viktora, PLZEŇSKÝ DENÍK 16. 5. 2012 Ż

MLADÉ TALENTYVPADLY DO KLUBU

Marek Adamczyk (Mundek), Jaromír Lichtenberg (Indián)

1 7

NO

VĚ

NA

RE

PE

RT

OÁ

RU

•A

MA

ZO

NIE

Novým titulem na repertoáru plzeňské scény je Amazonie mladéhopolského dramatika Michała Walczaka. V překladu Jiřího Vondráčka,v režii Adama Ruta a s novými herci. Není třeba se nijak rozpakovatv hodnocení – Amazonie je výtečná inscenace. Sarkastická, vtipná,současná, osvěžující komedie, která má spád a přitom zbytečně ne-chvátá, nechá diváka vydýchnout. A vnímat. S výbornými hereckýmivýkony všech protagonistů. Se zdařilou scénou a kostýmy.Amazonie je v humorném sarkasmu a ironii šibalská, přitom zvlášt-ním způsobem laskavá a chápající. Nechce poučovat, ani napravo-vat, natož dávat rozhřešení a určovat, co je správné. To všechno užje jen na nás. Jakkoliv zcela nenásilně vzbuzuje úvahy, velká slovase k ní tak nějak nehodí. Je to hra, která nadchne mladého diváka,a nejen jeho. Jestliže Amazonie měla být jakousi zkouškou novýchhereckých tváří, jejich prvním seznámením s plzeňským publikem,návnadou pro diváky, pak vezměte jed na to, že tuto návnadu spolk-nete s chutí. A začnete se těšit na další přídavek.Gabriela Špalková, MF DNES 10. 5. 2012

SARKASTICKÁ AMAZONIE, TO JE SVĚŽÍ VÍTR V PLZEŇSKÉ ČINOHŘE

Petr Konáš (Režisér), Michal Štěrba (Kryštof), Klára Krejsová (Aneta) Marek Adamczyk (Mundek), Klára Krejsová (Aneta)

Andrea Černá (Franka), Petr Konáš (Jurek), Marek Adamczyk (Mundek)

Andrea Černá (Franka), Petr Konáš (Jurek)Marek Adamczyk (Mundek), Klára Krejsová (Aneta)

1 8

PO

RT

RÉ

T

PORTRÉTPETR KONÁŠ

„S UŘVANÝMI REŽISÉRY ZKUŠENOST NEMÁM,“

Máš za sebou premiéru Amazonie, kdejsi vytvořil dvě náročné role. První z nichje režisér populárního seriálu. Ptám setě teď jako herce, známého z televizníprodukce – měl jsi k jeho uchopení kon-krétní inspiraci?Ani ne. Připadá mi, že obě postavy – režisérze seriálu i Jurek – jsou takový chytře napsanýpel-mel všech možných „řestí“ i neřestí růz-ných lidí, kteří režii dělají. Konkrétní předlohujsem neměl, hlavně jsem ale taky naštěstíneměl zkušenost s uřvanými režiséry.

V jednom rozhovoru jsi prozradil, žese nechceš a neumíš hádat. PostavuRežiséra jsi ale vybavil nekompromisníagresivitou, tvrdostí i mocenským posto-jem k druhým…Ono se to asi musí někde vykompenzo-vat. Když se člověk nehádá, nejde do kon-fliktů, pak mu to najednou chybí. Herciříkávají, že si rádi zahrajou i nejrůznějšíprotipóly, aby si mohli vyventilovat tosvoje. Asi to tak bude.Tou druhou postavou Walczakovy hry jesugestivní divadelní „mistr“ Jurek. V tvémpodání umanutá a podivínská, ale velmipodmanivá osobnost. Měl jsi možnostsetkat se ve světě divadla s podobnýmtypem člověka?Jeden můj učitel herectví má s Jurkemhodně společného. Pohlcenost tím, codělá, a i to podivínství. Je to ale, na rozdílod Jurka, fér člověk a navíc má za sebouhmatatelné výsledky. Společnou mají tu„nepoužitelnost“ v reálu, uzavřenost dosvého světa – to, co mívají divadelní šama-ni a guruové… V Amazonii, když to řeknunaplno, jsou obě ty postavy, Jurek i Režisér,svině. Člověk je pro ně jenom nástrojem.Mají svou vizi, kterou prosazují za každoucenu, herce deformují do své představy bez

ohledu na jejich city a důstojnost. Jsou tosobci, lidi bez empatie.Manipulace, jak o ní mluvíš, je spolus frustrací velkým tématem Amazonie.Dotýká se i tebe osobně?Spíš ta frustrace. Ono to souvisí celkověs atmosférou ve společnosti. Za to, co seděje, můžeme my sami, nikdo jiný. Myjsme to umožnili. Ale těžko se můžemeněkam dobrat, když většinová společnostnemá vůli ani potřebu dělat věci pravdi-vě, poctivě. V divadle je to taky tak.V Amazonii zazní konstatování: „Spoustadobrejch herců se nechalo zlákat seriála-ma. A podívej se dneska na ně – prázdnýlidi…“ Co ti pomáhá udržet se – přiseriálovém vytížení – v herecké formě prodivadlo?Věřím tomu, že kdyby člověk opustil di-vadelní svět a vrhnul se jenom do seriálů,pak opravdu v těch očích nic mít nebude,vyhasne. Je to něco tak povrchního, že aťčlověk chce nebo ne a ať si to uvědomínebo ne, sám tím zpovrchní. Jediné, cose proti tomu dá dělat, je kompenzovatsi to skutečnou prací v divadle. Prostěnenechat zvítězit peníze.Kromě peněz je ale s účinkováním

říká Petr Konáš, nový člen činohry DJKT.V Klubu KD zazářil v dvojroli zanícenéhodivadelního mága a seriálového režisé-ra ve hře Amazonie. V Západočeskémdivadle Cheb, kde působil od roku 2007,dal tvář více než dvaceti postavám odvelkých charakterních hrdinů – včetněShakespearova Romea – až po drsnéchlápky současné irské nebo americkédramatiky. Na jevišti nešetří, pokud jetřeba, razantními emocemi, nasazenímani mimořádným kouzlem své osobnosti.Mimo scénu pak odzbrojuje svou věcnos-tí a smyslem pro humor.

Petr Konáš (Jurek)

1 9

PO

RT

RÉ

T

v seriálech spojená i popularita. Vítězíšv anketách o nejsympatičtějšího mužeCest domů, za zachování postavy, kteroujsi hrál v Ordinaci v růžové zahradě, sepodepisovaly petice… Co ti umožňujezůstávat nohama na zemi?Na začátku jsem se toho trochu lekl… Alesnažím se být vstřícný, když má někdopotřebu se se mnou vyfotit nebo chcemůj podpis. I když tomu moc nerozumím.Člověk sám se nezmění, ale změní sepostoj některých lidí kolem něj. Začnou hopovažovat za někoho z jiného světa, než jeten jejich. Takže je pak lepší se některýmmístům nebo akcím prostě vyhnout. A čer-ný brejle jsou taky někdy fajn.Vnitřně tě to tedy neovlivňuje?Ne. To vůbec.Myslíš, že je to i tím, že máš výraznoukompenzaci – možnost uzemnění – jinde?Jsi muzikant, zabýváš se prací se dřevem...Člověk má kam utéct. Přes rok to mocnejde, ale v létě se vždycky zavřu nachalupě. Pomáhá mi to najít i protiváhuk divadelní práci, která je strašně pomíjivá.Nic po tobě nezůstává. A tak je fajn, kdyžmá člověk zeď, kterou postavil, nebo vrata,který udělal.V Západočeském divadle v Chebu hraješv monodramatu ze seriálového prostředí„Dokonale křehká cesta k růžovým pou-tům“. Je pro tebe příležitostí k reflexi tvé

herecké cesty – divadelní i seriálové?Těšil jsem se, že to tak bude. Že siudělám srandu ze seriálů, sám ze sebe,z diváků, z bulváru, z celýho tohohlepasvěta… Je to ale spíš taková legrácka,která pobaví. Lidi hodně říkají, že tohovážného nebo těžkého je kolem nás tolik,že se chtějí radši bavit. V tomhle směrujim to jde na ruku.Tvou první rolí v Chebu byl Romeo. To jesen každého herce…To si právě nemyslím. Je samozřejměskvělé Romea na výčtu rolí mít, ale řeklbych, že všichni touží spíš po Merkuciovi.Měli jsme hodně lyricky seškrtaný text;a byla to moje první velká role po školev profesionálním divadle – asi to pro měpřišlo trochu v nešťastnou dobu… ač tomá být hodně mladý kluk, nebyl jsemna to tenkrát připravený… puberta ještěneskončila… Pak jsem vyfasoval Orsinave Večeru tříkrálovém – ten taky malovalzamilované obrazce do nebe, ale mně toprostě nejde…Ne? Ale budíš dojem, jako by ti to vůbecnebylo cizí…Dal bych přednost spíš pragmatičtějším rolím.Na které z nich tedy vzpomínáš?Určitě na Petra z Příběhů obyčejnéhošílenství. A velkou zkušeností pro mě byli Raul v Krajních mezích W. Mastrosimone-

ho. S chutí jsem si to zahrál, ale stačilo mito jednou za měsíc. Bylo to hodně brutálnía drsné. Raul přichází do bytu znásilnitženu, jí se v jedné chvíli povede ho přemoct,ale pak, když se vrací spolubydlící, to onobrátí proti ní – že on je obětí. Hráli jsme tona malé scéně, bylo to v takovém napětí, žeby tam člověk slyšel spadnout špendlík. Bylato skvělá role, ale nemůžu říct, že krásná.Prostě grázl par excellence. Protipólemk němu byl Randolf ve hře Práskni dobot od irského autora McCaffertyho. Je too partě dlaždičů, kteří opravdu jako dlaždičimluví… Mluvili jsme sprostě, ale sprostáhra to nebyla. I když někteří puritánštídiváci to viděli jinak. Pak mě ještě napadáEtienne v Terase – dělal to s námi režisérFilip Nuckols. Byla to taková až čechovovskáinscenace, existenciální záležitost.Ze Západočeského divadla Cheb, kteréje známé progresivní dramaturgiía mladým divadlem, přicházíš do Plzně.S jakým očekáváním?Nejdu sem s pocitem, že odcházím z lepší-ho do horšího nebo z horšího do lepšího.Jdu prostě za novým. Podobnou nabídkujsem měl před dvěma roky, ale tehdy jsemnechtěl nic měnit. Teď, po pěti letechv Chebu, jsem si řekl – už je čas.Ať se ti tady daří.Irena Hamzová Pulicarová

Klára Krejsová (Aneta), Petr Konáš (Režisér)

2 0

TAJEMSTVÍBedřich Smetana

Premiéra 28. dubna 2012 ve Velkém divadle Opera o třech dějstvíchLibreto Eliška KrásnohorskáDirigent Jiří ŠtruncRežie Dominik BenešScéna Ivo ŽídekKostýmy Zuzana PřidalováDramaturgie Zbyněk BrabecSbormistr Zdeněk VimrII. dirigent Tomáš BraunerPohybová spolupráce Tomáš Legierski

Kalina Jiří Hájek, Svatopluk Sem, Dalibor Tolaš • Malina Pavel Horáček, FrantišekZahradníček • Panna Róza Kateřina Jalovcová, Jana Tetourová • Vít Jaroslav Březina,Tomáš Kořínek, Richard Samek • Blaženka Kateřina Kněžíková, Radka Sehnoutková, JanaSibera • Bonifác Josef Škarka, Jevhen Šokalo • Skřivánek Jan Ježek, Miroslav KoppMistr zednický Matěj Chadima, Michal Kubečka • Jirka David Cody, Josef JordánHospodská Ivana Šaková, Ivana Veberová • Duch frátera Barnabáše Tomáš Jindra, PavelŠvingr • Sbor a orchestr opery DJKT

PREMIÉRA

TAJEMSTVÍ – TRIUMFNESLYŠÍCÍHO MISTRA

Tajemství, sedmá z devíti Smetanovýchoper (vč. rozpracované Violy), patří k jehovrcholným dílům. Fakt, že ji Mistr vytvořilv období naprosté hluchoty, svědčí o mi-mořádné duševní síle a genialitě.„Třebas je to v zásadě komická opera, zdáse nám, jako by Tajemství zahaleno bylo dotesklivého flóru, který tak plně odpovídalnitru Smetanovu. Ze všeho vane smutekpodzimu i předtucha těžké bolesti, aťvezmeme skvělou postavu panny Rózy,jednu z nejkrásnějších ženských zjevůSmetanových oper, nebo postavu Kalinovu,jehož zpěv na hradní zřícenině je trpkouzpovědí, ze které vane smutek opuštěnosti,stejně jako loučení Vítkovo ve III. jednánínapojeno je těžkou bolestí. V Tajemstvídostoupil Smetana vrcholu výrazovostiv typu komické opery, uhodil na hlubokérozeplání citové, jeho hudební organis-mus dosáhl vzácné jednotnosti a pevné

formální skloubenosti.“ (Emanuel Ambros:Bedřich Smetana, Brno 1944)Tajemství komponoval Bedřich Smetana odpodzimu r. 1877 do 31. května 1878, poprvébylo provedeno 18. září téhož roku v No-vém českém divadle (Prozatímní divadlo).Atmosféru premiéry přibližuje s použitímčetných citací z dobového tisku JosefBartoš v knize Prozatímní divadlo a jehoopera (1938):„Úspěch »Tajemství« byl senzační a mohlbýti srovnáván jedině s úspěchem »Hubič-ky«. Lidové opery Smetanovy dovedly sik srdci národa proklestiti cestu nejdříve.Všude, kde se k tomu jen naskytovalapříležitost, »strhla se pochvala, jež nebralakonce«. Když padala opona po I. děj-ství, byl autor volán »s takovým ohněma s tolika důrazem až čtyři- a pětkráte, jakov divadlech pražských zřídka vídáno«. PřiSmetanově objevení obecenstvo vstávalo sesedadel a volalo sborem: »Sláva Ti, sláva!«Proto premiéra »Tajemství« byla vyhlašo-vána za »triumf mistra Smetany«.21. září přinesly »Národní listy« o »Tajem-ství« z pera V. J. Novotného celý feuilleton.

Smetana jest tam jmenován »prvním čes-kým skladatelem, jehož opery již za jehoživobytí nabyly historického významu«,»tvůrcem českého moderního slohu hu-debního, vzorem všem nám i budoucím«.“Bedřich Smetana považoval Tajemství zajednu ze svých nejlepších prací, stavělho na roveň Prodané nevěstě doufaje,že stejně tak si ho oblíbí i diváci. Pohleddo historie plzeňské opery nás utvrzujev tom, že zdejší publikum vychází Mis-trovu přání vstříc. Díky tomu si Tajemstvív Plzni co do četnosti uvádění s Proda-nou nevěstou nikterak nezadá. Poprvétu zaznělo sice až po skladatelově smrti,v březnu r. 1893, zato v následujícímstoletí se dočkalo 16 nastudování.Pod poslední inscenací v r. 1994 byli pode-psáni dirigent Josef Chaloupka s režisé-rem Tomášem Šimerdou. První inscenaceTajemství v novém tisíciletí je prvnívelkou příležitostí pro Dominika Beneše,který právě končí studium operní režie napražské HAMU. V plzeňské opeře pracujejiž pět let jako asistent režie.

Ivo Žídek, Zuzana Přidalová, Dominik Beneš

PR

EM

IÉR

Y•

TA

JEM

ST

VÍ

2 1

Dominiku, můžete prozradit, co jste udě-lal nejdřív, když před vámi vyvstala mož-nost inscenovat Smetanovo Tajemství?Když jsem dostal od šéfa opery tutonabídku, přijal jsem ji bez váhání. Ve chvíli,kdy končím školu, je pro mě velmi důležiténějak začít, mít možnost přejít od teoriek profesionální praxi. Inscenaci Tajemstvíjsem nikdy na žádné scéně neviděl, a protojsem se hned začal zabývat tím, co vlastněvšechno obnáší. Když jsem si uvědomilnároky, jaké s sebou nese česká národníopera, která není na inscenování zrovnajednoduchá, moje odvaha trochu poklesla.Vůbec jsem procházel značnými výkyvy:nejdřív těšení se a radost při studiu libreta,pak doslova velké zvážnění při detailnímposlechu hudby. Mezi obojím jsem cítilrozpor, kterého si byl Smetana dobře vě-dom. V dopise Elišce Krásnohorské píše, žese mu hudba pořád zdá na její libreto mocvážná. Určitě vnímal komediální potenciáltextu, ale tíha vlastního života už na nějv té době doléhala plnou vahou.Vytvořil – cituji: „dílo vzácné hodnoty, postránce hudební velmi složité a smělé“.On tam i tu komediálnost má, ale neprvoplánově, nahlíží pod povrch a nachá-zí hloubku. Spojení libreta a hudby takposouvá v podstatě komediální příběh domírné grotesky. Takhle nějak jsem si tozačal spojovat – je to úžasný úkol a moc sena něj těším.Jaké téma pro sebe v Tajemství nacházíte?Obrovské téma životní cesty. Každý ji musíprojít, důležité je zvolit si cíl a zjistit, kterácesta k němu je ta správná. Zjednodušeněbych řekl, že tahle opera směruje naši pozor-nost k tomu, co je podstatou života – a to jeláska, která se klene nad celým příběhem.Pro vytvoření scény jste oslovil zkušenéhodivadelního matadora Iva Žídka – pročprávě jeho?Když se řekne Tajemství, člověk si představízačátek 19. stol. Odehrává se to ne už navsi, ale v malém městečku, městysu, pořádtam ale ještě cítím národní obrození, jistoulidovost. Chtěl bych zachovat dobový kolorit,i když s posunem do doby Smetanovya Krásnohorské. Chci, aby inscenace byla ma-lebná, proto jsem si přál, aby scénu vytvořilpan Žídek. Jeho práci jsem zblízka poznal užve Dvou vdovách, Lazebníkovi a Kouzelnéflétně a vím, že dokáže spojit výpravnost sestylizací, jakou bychom chtěli promítnout dovšech složek. Do scény a kostýmů stejně jakodo hereckého projevu.A jak člověk s takovým renomé přijmevýzvu od mladého kolegy – začátečníka?Jsem vděčný, že pan Žídek zareagovalvelmi vstřícně. Že Tajemství je nádhernáopera, ať mu seženu libreto, aby si hopořádně přečetl. Pak už jsme se při schůz-kách domlouvali, co bych chtěl já a jak tovidí on, a v rámci kompromisů jsme došlik výsledku, jak by měla scéna vypadat.Z toho pak vyplynuly i požadavky na řešeníkostýmů. O ně jsem požádal výtvarnici Zu-

zanu Přidalovou, jejíž práci znám zase z Ja-kobína a Figarovy svatby a vím, že dokážeudělat „dobovku“ s pohledem současnéhočlověka – plně funkční kostýmy s odkazemk minulosti i k dnešku.A jsme u toho, jak nyní vlastně čerpáteze své pětileté zkušenosti v plzeňskémdivadle. Asistoval jste dosud 15 režisérůmpři 24 inscenacích, mezi nimiž byla kupo-divu jen jedna Smetanova opera a jednaDvořákova. Setkání s kterou režisérskouosobností vám nesmazatelně utkvělo?Oslovili mě svým způsobem úplně všichnirežiséři, od každého si něco odnáším. Za-jímavá byla opakovaná setkání – u někte-rých to znamenalo vklouznutí do známýchkolejí, u jiných nové a nové objevování.Některého režiséra jsem při první inscena-ci ještě nedokázal úplně pochopit, možnáto bylo oboustranné. Při druhém setkáníjsem se pomalu vylaďoval na jeho strunua potřetí už jsem do toho šel s radostnýmvědomím, že to bude báječná spolupráce.Mám-li uvést nějaké jméno, pak tedy JanuKališovou. S ní mám vždycky pocit pracov-ního i lidského srozumění.A proti ní takový Róbert Alföldi, od začátkupříšerný pedant. Tahle spolupráce byla promě jeden obrovský stres. Postupně jsemale objevoval, jakým způsobem on pracuje,jak je precizní a co od lidí vyžaduje. Přitomse ukázalo, že Alföldi je ve skutečnosticitlivý člověk, žádný despota.Asi bychom měli ještě stručně zrekapitu-lovat vaši cestu k opeře…Opera mě vždycky uchvacovala. Nejdřívjsem vnímal jen atmosféru různýchpředstavení, pak jsem se nechal unášetjako posluchač a nakonec jako divák.S divadelní branží jsem se začal sezna-movat na divadelní fakultě JAMU v Brně,

jako student muzikálového herectví. Pořádjsem ale tíhnul k opeře. Postupně jsem siuvědomoval různé složky inscenace, začalji vnímat jako plnokrevné divadlo a kdyžuž jsem viděl pár úžasných inscenací,bavilo mě sledovat, jak je možné jednu a tusamou operu udělat zajímavěji, nebo jinak.Zvolit si téma a smysl inscenace. Odra-zovým můstkem k rozhodnutí věnovatse opeře pro mě byla možnost sledovatfrancouzského režiséra Arnauda Bernardapři práci na Traviatě ve Státní opeře, cožmě utvrdilo v tom, že musím začít dělatoperu. V SOP jsem oslovil režiséra MartinaOtavu, který učí na hudební fakultě AMU,chodil k němu na konzultace a pak i udělalpřijímací zkoušky na operní režii. MartinOtava mě také upozornil, že šéf plzeňskéopery shání asistenta režie. Bylo to promne sice na druhém konci republiky (jsemz Opavy) a nikoho jsem tu neznal, ale bylojasné, že taková příležitost se neodmítá.Pan šéf mi dal dvě inscenace na zkouškua pak jsme se domluvili, že tu zůstanu.Vlastně jsem tady asistoval během celýchstudií na HAMUJe hezké, že po učednických letech jstetady dostal také příležitost k první velkésamostatné práci.Je to opravdu hezké a já si toho vážím.Tajemství ve mně vyvolává pozitivní náladua poselství v samém závěru opery: „Aj,kdo jste svoji, buďte sví, tu máme celé ta-jemství. Nic jiného v tom nevězí, jen staráláska zvítězí,“ odkrývá hlubokou moudrostvyřčenou s lehkou nadsázkou. Přeji si, abynaše inscenace byla taková.Ať se vám to podaří!Eva Ichová

DOMINIK BENEŠ: KDO JSTE SVOJI, BUĎTE SVÍ

Róbert Alföldi, Dominik Beneš

PR

EM

IÉR

Y•

TA

JEM

ST

VÍ

2 2

PR

EM

IÉR

Y•

AN

NA

KA

RE

NIN

A

Příběh osudové lásky tragické hrdinkyrománu L. N. Tolstého vydaného 1878 sesvého baletního zpracování dočkal téměřpo sto letech. První tančící Kareninou bylaprimabalerína Velkého divadla v MoskvěMaja Plisecká. Hudbu k baletu pro ninapsal její manžel, ruský skladatel RodionŠčedrin. Premiéra se uskutečnila v r. 1972,o čtyři roky vznikla filmová verze téhož– opět s Majou Pliseckou v hlavní rolia zároveň v její choreografii.Následující baletní verze Anny Kareninyměla svou světovou premiéru v r. 2005v Petrohradě, choreograf Boris Eifman proni použil hudbu Petra Iljiče Čajkovského.V plzeňském divadle byl Ščedrinův baletnastudován na sklonku roku 1977. Přesznačný odstup let utkvěla tato inscenacev paměti diváků neobyčejně živě. Nenídivu, pro představitelku titulní postavyLibuši Královou se Karenina stala životnírolí, za niž získala Cenu Českého literár-ního fondu 1979. S obzvlášť silnými emo-cemi prožívali rozloučení s tímto titulemúčastníci derniéry 22. října 1980, plné třiroky po premiéře. Závěrečné představeníbylo zároveň loučením tanečníků a příz-

nivců baletu s Velkým divadlem před jehopětiletou rekonstrukcí.Po pětatřiceti letech budou moci nyní pů-sobivost tanečního ztvárnění nesmrtelnéhopříběhu vychutnat další generace diváků.Osobitou verzi Anny Kareniny připravujepro plzeňskou scénu choreograf a režisér Li-bor Vaculík. Autor zdejšího nejúspěšnějšíhotanečního titulu Edith – vrabčák z před-městí v Plzni naposledy inscenoval Zvoníka

od Matky Boží (2010), který představitelceEsmeraldy Zuzaně Pokorné vynesl její dru-hou Cenu Thálie.Eva Ichová

ANNA KARENINADmitrij Šostakovič, Libor Vaculík

Premiéra 17. listopadu 2012 ve Velkém divadle

Libreto podle L. N. Tolstého, výběr hudby z díla D. Šostakoviče Libor VaculíkChoreografie a režie Libor Vaculík • Scéna Martin Černý • Kostýmy Roman ŠolcDirigent Petr Kofroň

Anna Zuzana Pokorná / Michaela MusilováKarenin Petr Hos / Petr ZuskaVronskij Milan Maláč / Ondřej VinklátKitty Jarmila Dycková / Colombe HaysLevin Miroslav Hradil / Richard Ševčík

PREMIÉRA

ANNA KARENINAV NOVÉM TANEČNÍM HÁVU

Scénické návrhy Martina ČernéhoL. N. Tolstoj

2 3

PR

EM

IÉR

Y•

TA

KO

VÁ

ŽE

NS

KÁ

NA

KR

KU„VZÍT TU NEJTRAGIČTĚJŠÍ SITUACI A OBJEVIT JEJÍ KOMICKÉ STRÁNKY“

LIBOR VACULÍK: ANNA PLATÍ ZA PORUŠENÍ SPOLEČENSKÝCH KONVENCÍ

Že půjde o svébytné původní dílo, do-kládá už výběr hudby: ani Ščedrin, aniČajkovskij, nýbrž Šostakovič.Zvolit Čajkovského by bylo nejjednodušší,ale já se vždycky snažím jít novou cestou.Princip je pro mne vždy stejný, hudba jed-noho autora poskládaná tak, aby ozvlášt-nila a umocnila příběh. Hlavní problémbyl vybrat z nádhery Šostakovičova dílato nejnádhernější, vhodné pro daný účel.„Proposlouchal“ jsem se 30 cédéčky a žas-nul nad žánrovou růzností jeho tvorby.Dělal jazzové suity, symfonie, má úžasnoufilmovou hudbu třeba k Hamletovi, odkudjsem také mimo jiné hodně čerpal. Krommnoha jiného se v baletu promítne i částlegendární 7. symfonie, Leningradské.Z ruského prostředí jste čerpal již vevýrazných inscenacích Ivan Hroznýa v životopisném baletu Čajkovský. Co váspřivedlo ke Karenině?Celý ten nápad vznikl jako můj dárek proZuzku Pokornou k jejím čtyřicátinám,když jsme s Jirkou Pokorným přemýšlelio dalším mém titulu pro plzeňský soubor.Shodou okolností Anna Karenina byl můjúplně první balet, ve kterém jsem tancoval,Vronského v Bratislavě 1976. Také jsmetenkrát dělali Ščedrina. Znovu jsem si topustil a přišlo mi, že ta hudba je straš-ně komplikovaná, není hezká na prvníposlech. Čajkovskij, na kterého se to takydělá, má výhodu, že to je známá a krásná

O to usiloval francouzský autor a pařížskýsvěták Georges Feydeau (1862-1921) vevšech svých celovečerních i jednoaktovýchhrách, kterých napsal kolem čtyřiceti. Začí-nal jako tvůrce monologů, žánru v secesníPaříži velmi oblíbeného, a brzy se pokusili o rozsáhlejší text – skutečnou situační ko-medii. Jednou z prvních byl Dámský krejčí,uvedený roku 1886, jehož ocenil i tehdy užstařičký mistr francouzské frašky EugèneLabiche (1815–1888). Z dalších dokonalepointovaných her připomeňme Broukav hlavě (v DJKT roku 1992 v hlavní dvojroli

s Pavlem Pavlovským), Dámu od Maxima(v našem divadle v roce 2000 se ŠtěpánkouKřesťanovou v titulní roli Číči) nebo kome-dii Champignolem proti své vůli (s plzeň-skou premiérou roku 1981 s I. Gübelem,P. Pavlovským a A. Procházkou).Takovou ženskou na krku napsal Feydeauv roce 1893 zcela sám – zatímco na většiněsvých významnějších textů spolupracovals dalšími tvůrci. Nejčastěji s Mauricem De-svallièrem, který kromě autorské spoluú-časti poskytoval bohémskému komediogra-fovi i možnost nerušeně psát – na zámku

nedaleko Paříže, tedy v bezpečí před svodyvelkoměstských bulvárů, jimž Feydeau takrád podléhal.Ani tato salónní fraška nepostrádá skvělevystavěné situace, rozvíjené ve zběsilémtempu. I zde, jak princip feydeauovskékomedie charakterizoval Zdeněk Hoří-nek, „komický hrdina ve snaze zachránitpověst lže a vysvětluje, manévruje a prchá,ale paradoxně – čím více jedná, tím vícese do dramatické sítě zaplétá.“ To budev naší inscenaci údělem Jana Maléře v roliFernanda Bois-d´Enghiena. Spolustrůjcem

hudba, hned „vleze“ do ucha. A Šostakovičje kompromis mezi nimi oběma.A co se příběhu týče, soustředím se vylo-ženě na trojúhelník Anna – Vronskij – Ka-renin. Bude tam i Levin a Kitty, ale ji jsemtam nechal jen pro její vztah k Vronskému,zdaleka to není tak velká úloha jako třebav činohře.

Jaká bude vaše Anna – vášnivá silnážena, milující a nešťastná matka, oběť…Silná žena, která si dlouho nechcenelegitimní vztah připustit. Vymaňujeze společenských konvencí a zaplatí zato. Celé představení začíná a končí jejímvnitřním monologem, který půjde zezvukového pásu. Nádherně mi ho namlu-vila Bára Munzarová.

Premiéra bude od našeho rozhovoru sko-ro za půl roku, kompletní obsazení neníještě známo. Co lze prozradit o obsazeníhlavních rolí?Budeme mít jedno obsazení „pražské“a jedno „plzeňské“. Není to z důvodunějaké nekvality plzeňských tanečníků,ale z důvodů typologie – prostě jsemv souboru nenašel pro mne vhodná dvěkompletní obsazení. Tak jako když jsemdělal Zvoníka, bylo hned jasné, že je topředstavení, které šiju na míru RichardoviŠevčíkovi, jemuž jen o vlásek unikla zapostavu Quasimoda Cena Thálie. Do praž-ského obsazení počítám i Zuzku Pokornoujako emeritní sólistku Národního divadla.Hostem bude současný šéf baletu ND PetrZuska jako Karenin a jeden strašně šikovnýmladý kluk Ondřej Vinklát jako Vronskij.V tomhle posunu, kdy se zralá žena zbláznído mladíka o 20 let mladšího, je pro mneještě větší dramatický náboj.Co bylo východiskem pro vaše libreto?Vyšel jsem z knihy i z filmu, něco si při-vymyslel… Zejména scény, které by mělyosvětlit postavu Karenina. Chtěl bych houkázat v jeho rozpornosti a složitosti: najedné straně despotický státní úředník,šikanující své zaměstnance, na druhéstraně zranitelný člověk, který svou ženuskutečně miluje.Eva Ichová

TAKOVÁ ŽENSKÁ NA KRKUGeorges Feydeau

PREMIÉRA

Premiéra 20. října 2012v Komorním divadle

Překlad Daniela Jobertová • Režie Pavel Šimák • Dramaturgie Irena Hamzová PulicarováScéna Pavel Borák • Kostýmy Blanka Tesařová

Lucette Andrea Černá • Bois-d´Enghien Jan Maléř • Generál Irrigua Martin Stránský • Baronka Duvergerová Monika ŠvábováViviane Kamila Šmejkalová • Bouzin Antonín Procházka • Marcelina Štěpánka Křesťanová • Firmin, Emil, Jean Viktor VrabecDe Chenneviette Petr Konáš • De Fontanet Michal Štěrba • Miss Betting Jana Kubátová • Antonio, Ženich Marek AdamczykV dalších rolích Michal Štrich, Miloslav Krejsa, Eva Rovenská, Martin Chmelař, Veronika Holubová

2 4

RŮŽE Z ARGENTINYJára Beneš

Premiéra 29. září 2012v Komorním divadle

PREMIÉRA

Libreto Tobis – Špilar – Mírovský – Rohan • Režie Martin Pacek • Dirigent Pavel Kantořík,Jiří Petrdlík • Choreografie Petra Parvoničová • Scéna a kostýmy Lucie LoosováDramaturgie Jiří Untermüler

Don Ramon d´Alvarez Jozef Hruškoci / Martin Hubeňák • Miss Dolores del MontePetra Vraspírová • Mrs. Virginie Haverill Venuše Dvořáková / Hana SpinethováCinto Nerez Jiří Untermüller • Juanita Jitka Cafourková / Eva Marešová Johny Vopička AlešKohout • Ředitel hotelu Quisissana Radek Štědronský ShejbalSeňor d´Alfonso Jan Kaštovský / Bronislav Kotiš • Don Perez Roman KrebsCarmencita Lucie Zvoníková • Boy Evžen EnglerBalet DJKT • Orchestr muzikálu a operety DJKT

EXOTIKA VYKVETLÁV DOMÁCÍCH LUZÍCH

Zvykli jsme si, že kvalita, resp. úspěšnostnejslavnějších soudobých muzikálovýchprodukcí na Broadwayi či v londýnskémWest Endu je dokládána ohromujícímičísly: doba uvádění se počítá na desetiletí,množství repríz spěje k desetitisícům.Začteme-li se do stránek České operetníkroniky Miroslava Šulce, pak čísla, ilustrujícídobovou popularitu operet Járy Beneše(1897-1949), v tomto světle nijak neoslní.Jenže – jak praví klasik – „nic není veliké animalé, leč ve srovnání.“ Poměříme-li Prahu30. let 20. století s dnešními mnohamiliono-vými světovými metropolemi, nebudou seuvedená čísla vůbec jevit jako nicotná.Benešova opereta Na tý louce zelený mělav nuselském Tylově divadle premiéruv červnu 1935 a dosáhla neuvěřitelných 464repríz. „Stala se prvotřídním bestselerem,nevynechala ani jedno mimopražské divadloa všude obstarávala návštěvnické triumfy.Hrála se i v cizině, včetně Rakouska a Němec-ka, dokonce i v Bulharsku, zněla z rozhlasua z jeviště pražského německého divadla,a to už byla událost. Jen během roku 1936byla na repertoáru stovky divadel.“Mimořádnou schopnost zkomponovat účin-né šlágry opíral „hitmaker“ Beneš o spolu-práci s hvězdným kvartetem libretistů, tak-že firma Beneš – Tobis – Špilar – Mírovský– Rohan se stala zárukou úspěchu a nadějípro divadla, nad nimiž se vznášel Damo-

klův meč úpadku. Pod vývěsním štítemtéto firmy se zrodila neodolatelná Uličnice(1936), o čtyři roky později tu vykvetla Růžez Argentiny, do jejíž exotické vůně se mísínezaměnitelný odér českých luhů.Příběh se odehrává na argentinskémvenkově, kde kolem zpustlého ranče a jehopůvabné dědičky krouží proradný padouch,aby byl (inkognito) přemožen ušlechtilýmzachráncem. „Jára Beneš tu podal novýdůkaz svého mistrovství. Dvacet hudebníchčísel obsahuje několik obzvlášť působivýchmelodií, které se houfně šířily veřejností.Největší oblibu si získaly svěží rytmy –

duetové passo doble mladokomického páruJá si střádám do prasátka, Hyacintova polkaUž, už, už, už se podzim blíží a Tigrův fox Jámám rád, než jdu spát, od děvčete políbení.Líbila se též serenáda Noc na La Plata a pa-rodie na známou píseň Požalej.“Na rozdíl od klasických operet, kde kromústřední milenecké dvojice se obvyklechystá k veselce ještě mladokomický pár,podřizuje se tvůrčí rodina Beneš – Tobis –Špilar – Mírovský – Rohan radostně diktátunové módy, podle níž docházejí svého štěstív závěru hned tři zamilované dvojice.

jeho nezáviděníhodné situace je vášnivázpěvačka Lucette, lvice pařížských šantánů,kterou jistě s šarmem ztvární Andrea Čer-ná. Šperky a květinami ji bude zahrnovattemperamentní generál, jemuž stačí málo,aby sáhl po zbrani, v podání Martina Strán-ského. A svou skutečně neobvyklou, byťne zcela duchaplnou píseň do toho přijdekrásné umělkyni nabídnout snaživý Bouzin(Antonín Procházka). A to ještě nebyla řečo budoucí Fernandově tchýni, která právěčeká v salónu, ani o rozkošné Viviane,prahnoucí po muži – zhýralci.To vše v režii Pavla Šimáka, dlouholetéhošéfa činohry Národního divadla moravsko-slezského v Ostravě, který nyní uměleckypovede Divadlo Na Fidlovačce. Vystudovalpražskou konzervatoř a hrál pak něko-lik let v Divadle ABC. Následně se pustildo studií režie na JAMU, kde mezi jehopedagogy patřil i slavný Petr Scherhaufer.

Spolupracoval mj. s Divadlem Husa naprovázku, s MD Zlín nebo i se sluchověpostiženými herci v divadle Neslyším.Na čas z divadelního světa poodstoupil,aby se do něj – po rozsáhlé zahraničnícestě i práci vychovatele v dětském domo-vě – s nadhledem i nesrovnatelně většímrozhledem vrátil. Tato originální osobnostse tedy v Plzni chopí Feydeauovy jiskrnékomedie o konci jednoho a začátku dru-hého milostného románku. Vždyť, jak říkásám autor, „muži volí v životě mezi dvěmazly. Většinou to mladší, nebo to hezčí.“Irena Hamzová Pulicarová

Georges Feydeau

PR

EM

IÉR

Y•

RŮ

ŽE

ZA

RG

EN

TIN

Y

ULIČNICE, 2008 – režie a choreografie Martin Pacek

2 5

JUB

ILE

UM

VÝZNAMNÁ OSOBNOST V HISTORIIPLZEŇSKÉ ČINOHRY28. září letošního roku uplyne 90 let odnarození herce a režiséra Václav Špidly.Přestože v plzeňském divadle působilpouhých 9 let, stal se osobností, na kterouse nezapomíná.Byl z prvních studentů nově vznikajícípražské Akademie múzických umění.Pro vstupní angažmá v Divadle česko-slovenské armády (dnešní Divadlo naVinohradech) byla určující spolupráces legendárním režisérem Jiřím Frejkou, odněhož se Václav Špidla jako herec mnohonaučil. Do Plzně nastoupil za šéfování inte-ligentního režiséra Luboše Pistoria v roce1954. Špidlovo herectví se vyznačovalotemperamentem a smyslem pro nadsázku.Pistorius brzy rozpoznal jeho smysl pro vy-hraněnost žánru a dal mu příležitost k re-žijní práci. Z nejzajímavějších Špidlovýchinscenací byly Choynovského Základy napísku, Višněvského Optimistická tragédie,Shakespearův Romeo a Julie a SimmelůvSpolužák. Václav Špidla dokázal v těchtoinscenacích sugestivními a neotřelými pro-středky rozvíjet ústřední téma. Sám herec,dokázal ve svých interpretech probouzetnadšení pro vlastní hledání výrazovýchprostředků. Nesnášel polovičatost, lhostej-nost a myšlenkovou nevyhraněnost. Po šes-ti letech se stal šéfem činoherního souborua v l. 1960-1963 prokázal životaschopnostsvého uměleckého programu. Divadlo sepod jeho vedením podílelo na hledání novétváře společnosti nesešněrované ideologií.Nedostatek současných her nahrazovalkvalitním klasickým repertoárem, nikdynepodcenil vizuální složku inscenace. Zajeho šéfování nastoupil do angažmá režisérOta Ševčík nebo herci Jana Hlaváčová,Renáta Olárová a Alexandr Postler.Z Plzně odešel Václav Špidla jako režisérdo Národního divadla, ale protože bylvyloučen z komunistické strany, dostávaljenom okrajové umělecké úkoly. Těžce tosnášel, a proto posledních sedm let (1972-1979) strávil jako herec a režisér v oblast-ním Divadle J. Průchy v Kladně, kde dostalvětší plochu pro uměleckou práci. Tady nasebe upozornil zejména inscenacemi Fausta Návštěva staré dámy.Z jeho dvanácti filmových rolí byla tou nej-větší postava věčně nespokojeného holičev Schormově psychologickém podobenstvíDen sedmý, osmá noc, které se však prosvou nekonformní politickou výpověď naplátna kin nedostalo a na dlouhá leta bylouvězněno v trezoru.Václav Špidla zemřel 21. června 1979 v ne-dožitých sedmapadesáti letech.Marie Caltová

Neusiloval o to být osobností, protože jíbyl. Sám herec, miloval Vašek Špidla hercea všechno, co souviselo s divadlem. A kdyžjako vynikající muzikant zasedl po premi-éře ke klavíru, dovedl strhnout všechnypřítomné k bujaré veselici zpravidlakončící až druhý den. Sdružoval lidi, anižby si to uvědomoval. Žádný humor munebyl cizí. Na příklad mě jako dramaturgadivadla si s gustem obsazoval do malýchroliček – a tam se vydováděl, protože na

mně předváděl, jak se divadlo hrát nemá.Pro mne to mělo velkou cenu, protožejsem si na vlastní kůži ověřil, jak těžkáa složitá je hercova práce, a taky to, žeherec je na divadle to hlavní.Vašek Špidla dokázal šířit radost ze životaa inteligentní humor, kterého nikdy nenídost.Miroslav Doutlík

JUBILEUMVÁCLAV ŠPIDLA

VÁCLAV ŠPIDLA VE VZPOMÍNCE MIROSLAVA DOUTLÍKA

2 6

FE

SIV

AL

20. ROČNÍK MEZINÁRODNÍHO FESTIVALU DIVADLOPlzeň 12. - 20. září 2012

„Otmorozki se říká mladým lidem, kteří senarodili v době kolapsu Sovětského svazu,vyrostli v bezzákonných, kriminálníchdevadesátých letech a dnes vyšli do ulicbojovat za spravedlnost. Poprvé se setkávajís láskou, zradou, smrtí,“ říká k názvu ruskéinscenace moskevského Sedmého studiaKamila Černá, vedoucí dramaturgické radyfestivalu. „Jde o skutečné současné divadlo– aktuální téma, skvěle a s velkým nasaze-ním zahrané, o čemž svědčí i nejprestižnějšíruské ocenění,“ vyzdvihává Kamila Černá.Ivanov je nejslavnější inscenace budapešť-ského Divadla J. Katony posledního desetile-tí. Špičkový evropský režisér Tamás Aschervyužívá hereckého mistrovství, senzibilitya energie souboru a inscenuje Ivanova jakoprecizně vedenou choreografii silných citůa vášní. „Tato inscenace objela celý svět, jehvězdným příkladem moderního činoherní-ho herectví,“ dodává Kamila Černá.

Jedním z nejzajímavějších představení letošního ročníku se stane inscenace Otmorozki režiséra Kirilla Serebrennikova v podání moskev-ského Sedmého studia. Inscenace, kterou společně napsali Kirill Serebrennikov a jeden z nejpopulárnějších současných ruských spiso-vatelů Zachar Prilepin na motivy Prilepinova díla (včetně kontroverzního románu Saňkia), vypráví o mladých lidech, kteří demonstrujív ulicích za spravedlnost. Představení absolventů akademického studia MCHAT získalo letos nejvyšší ruské divadelní ocenění Zlatoumasku. K dalším zahraničním lákadlům letošního ročníku budou patřit inscenace Čechovova Ivanova budapešťského Divadla J. Katony,která hostovala na špičkových festivalech několika kontinentů, dále inscenace dle filmu Ingmara Bergmana Šepoty a výkřiky Maďarskéhodivadla v Kluži, monodrama Sunken Red divadla Toneelhuis z belgických Antverp kombinující několik druhů speciálních projekcí a insce-nace Kukura bratislavského Divadla Aréna v režii Rastislava Balleka.

ŠEPOTY A VÝKŘIKY

OTMOROZKI

2 7

FE

ST

IVA

L

S inscenací Šepoty a výkřiky se do Plzněvrátí skvělé Maďarské divadlo z rumunskéKluže. Andrei Şerban, proslulý rumunskýrežisér, se inspiroval scénářem Bergmanovafilmu a nastudoval inscenaci, v níž se snažípostihnout vztah divadla, filmu a realityi mystérium vzniku stěžejního díla filmovéhistorie dvacátého století. Neporušil tímvšak subtilnost a dramatickou sílu příběhučtyř žen – umírající Agnes, jejích sesterKarin a Marie a služebné Anny. Zajímavostíje, že v Serbanově pojetí v představení

vystupuje samotný Bergman režírující svůjfilm. „Šepoty a výkřiky se staly rumunskouinscenací roku,“ vyzvedává Kamila Černá.Po dlouhé době uvidí plzeňští diváci souborz Belgie – přijede antverpský Toneelhuis.Režisér Guy Cassiers, mezinárodní hvězda,držitel evropské divadelní ceny Nové realitya uznávaný tvůrce především hudebníhodivadla a oper, v představení objevuje novécesty divadla v kombinaci několika druhůspeciálních projekcí, které v monodrama-

tu Sunken Red tvoří pozadí vynikajícímuhereckému výkonu Dirka Roofthoofta.„Scénář vznikl podle slavného holandskéhorománu Jeroena Brouwerse, v němž hlavníhrdina vzpomíná, jak ho v dětství za válkys matkou internovali v japonském zajatec-kém táboře,“ vysvětluje Kamila Černá.Zajímavé srovnání s domácí tvorbou na-bídne Divadlo Aréna Bratislava s inscenacíhry Martina Čičváka Kukura v režii Ras-tislava Balleka. Oproti inscenaci uváděnév pražském Činoherním klubu zde nehrajetitulní roli sám Juraj Kukura, ale hnedčtyři jiní herci. „Skandální výpověď o sta-vu, v němž se nachází (nejen) slovenskákultura. Hra, přímo inspirovaná působe-ním, postojem a osobností Juraje Kukury,pojednává výsostně divadelním způsobemo tom, co dnes divadlo ohrožuje a ničí,“uzavírá Kamila Černá.Z domácího programu diváci uvidí výběrtoho nejzajímavějšího, co vzniklo za po-slední sezónu – Pražské komorní divadlo,Slovácké divadlo, Divadlo v Dlouhé, Dej-vické divadlo, Divadlo Husa na provázku,Národní divadlo moravskoslezské, Národnídivadlo – Reduta, Naivní divadlo a inscena-ce hostujících plzeňských divadel.Program tradičně doplní alternativní offprogram – VOSTO5, Handa Gote, BocaLoca Lab, Buranteatr, DAMU – DivadloDISK a Športniki – a dále workshopy,výstavy, projekce a koncerty.Jiří Sedlák

IVANOV

KUKURA

2 8

MO

ZA

IKA

MOZAIKAVÝROČNÍ ZASEDÁNÍ UMĚLECKÉ RADY DJKT

Na svém výročním zasedání v dubnu 2012 se umělecká rada kromě hodnocení činnosti DJKT v uplynulém roce a posouzení výroční zprávy za rok2011 zabývala především projednáním strategie rozvoje Divadla J. K. Tyla na léta 2012– 2017 v návaznosti na nové funkční období ředitele DJKTa plánovanou výstavbu nového divadla. V této souvislosti přišly pochopitelně na přetřes i obecnější problémy, týkající se způsobu financováníregionálních divadel.Jednání se zúčastnili členové UR Jana Hlaváčová, senátoři Tomáš Töpfer a Jiří Šneberger, režisér a čestný člen DJKT Ladislav Smoček, Prof. PhDr.Jaroslav Vostrý, DrSc., ředitel Ústavu scénické tvorby DAMU, soudkyně Ústavního soudu JUDr. Vlasta Formánková, Pavel Ďumbala, scénograf KarelGlogr, Prof. PhDr. Viktor Viktora, Csc., Prof. MUDr. Jiří Valenta, Dr. Sc. Přítomni byli rovněž zástupci Magistrátu města Plzně a Krajského úřaduPlzeňského kraje.

Šéf činohry Juraj Deák, Anna Baxová, Vladimír Líbal, Helena Knížová

J. Šneberger, E. Herinková. J. Burian, V. Formánková, T. Töpfer

Jiří Šneberger, šéf orchestru Petr Kofroň, šéf baletu Jiří Pokorný

Jan Burian, Tomáš Töpfer

M. Krejsová, J. Vostrý, L. Smoček, V. Viktora, K. Glogr, P. Ďumbala, J. Baxa, P. Kalousová

Vlasta Formánková, Tomáš Töpfer, Jana Hlaváčová

2 9

MO

ZA

IKA

ZÁKLADNÍ KÁMEN NOVÉ DIVADELNÍ BUDOVY V PLZNI

Slavnostním poklepáním na základní kámen byla 13. června 2012 v Plzni zahájena výstavba nové divadelní budovy. Dodavatelem stavby za 818,5milionů korun je společnost HOCHTIEF CZ. Stavět bude podle projektu navrženého architektonickou a projekční kanceláří Helika, který vycházíz původního návrhu portugalské architektonické kanceláře Contemporânea Lda. První představení v novém divadle by se mělo odehrát v září roku2014, kdy by měla také poprvé hostit Mezinárodní festival Divadlo.

Primátor Martin Baxa a ředitel DJKT Jan Burian při slavnostním projevuZástupce společnosti HOCHTIEF Ing. František Kubát, Jan

Burian, Martin Baxa, Eva Herinková, Petr Rund

3 0

MO

ZA

IKA

BASTIEN A BASTIENKA V PRAZE

110 LET VELKÉHO DIVADA

DIVADLO – VĚČNÁ INSPIRACE

Slavnostní galakoncert ke 110. výročí otevření historické budovy Velkého divadla připravuje DJKT na sobotu 22. září. V průběhu večera budoupředány ceny za pozoruhodné umělecké výkony z období posledních dvou let. Uznáním za významný umělecký přínos pak bude udělení CenyVendelína Budila, jehož 165. výročí narození si při této příležitosti připomeneme.Neodmyslitelnou součástí oslavy bude i neformální setkání diváků se členy uměleckých souborů DJKT a jejich nezapomenutelnými předchůdci.

Pod tímto vše postihujícím názvem se uskutečnila ve foyeru Velkého divadla výstava dvou výtvarníků stejného příjmení – otce a syna, jenž evident-ně nepadl daleko od stromu.Plakáty a programy, které k inscenacím Divadla J. K. Tyla navrhli Zdeněk a Michal Světlíkovi, byly k vidění po celý červen 2012. Pro jubilujícíhoZdeňka Světlíka byla výstava dodatečným dárkem k jeho květnovým osmdesátinám a zároveň poděkováním za letitou spolupráci, zahrnující iněkolik výjimečných výstav divadelních plakátů, které připravil v rámci Mezinárodního festivalu Divadlo.

Zdeněk a Michal Světlíkovi Pavla Kalousová předává kytici jubilantovi, uprostřed synové-výtvarníci Jiří a Michal

S vřelým ohlasem se setkalo vystoupení mladých pěvců plzeňské ope-ry v podmanivém prostředí rezidence francouzského velvyslanectvína Malé Straně. 19. dubna 2012 tu Petra Tionová, Ivana Klimentováa Miroslav Bartoš za klavírního doprovodu Ivany Janečkové uvedliminioperu dvanáctiletého Mozarta Bastien a Bastienka, jejíž komorníinscenace v režii Lilky Rybářové Ročákové měla premiéru v rámci31. Smetanovských dnů 2011.Slavnostní pražské představení se odehrálo v nádherném hudebnímsále, v němž Wolfgang Amadeus Mozart sám několikrát koncertoval.Zúčastnila se ho zhruba stovka významných osobností z oblasti poli-tiky a podnikání, mezi nimiž byl také velvyslanec Pierre Lévy a prvnírada francouzského velvyslanectví Nicolas de Lacoste.

3 1

PR

OG

RA

M•

ZÁ

ŘÍ

20

12

PROGRAM ZÁŘÍVELKÉ DIVADLO KOMORNÍ DIVADLO

01. So nehraje se

02. Ne nehraje se

03. Po nehraje se

04. Út RAYMONDA balet V1

05. St LA GIOCONDA opera / -TIT- V10

06. Čt LAKOMEC činohra V11

07. Pá MACBETH (11:00) činohra zadáno

RAYMONDA balet V12

08. So PŘIŠEL NA VEČEŘI činohra

09. Ne RIGOLETTO (14:00) opera / -TIT- N2

10. Po nehraje se

11. Út nehraje se

12. St FESTIVAL MFD

13. Čt FESTIVAL MFD

14. Pá FESTIVAL MFD

15. So FESTIVAL MFD

16. Ne FESTIVAL MFD

17. Po nehraje se

18. Út LAKOMEC činohra V5

19. St LA GIOCONDA opera / -TIT- V14

20. Čt LA GIOCONDA opera / -TIT- V3

21. Pá DON GIOVANNI opera / -TIT- V4

22. So GALAKONCERT K 110. VÝROČÍ VD zadáno

23. Ne MACBETH činohra

24. Po nehraje se

25. Út NÁPOJ LÁSKY opera / -TIT- V9

26. St RAYMONDA balet V2

27. Čt KOUZELNÁ FLÉTNA (11:00) opera zadáno

LAKOMEC činohra V7

28. Pá RIGOLETTO opera / -TIT- S2

29. So TURANDOT opera / -TIT- pro seniory

30. Ne V KÁRNÉM TÁBOŘE opera

KLUB KOMORNÍHO DIVADLA

27 Čt AMAZONIE činohra

28 Pá ENIGMATICKÉ VARIACE činohra

01. So nehraje se

02. Ne nehraje se

03. Po nehraje se

04. Út KOUZLO 4D činohra K1

05. St PYGMALIÓN činohra K10

06. Čt nehraje se

07. Pá PYGMALIÓN činohra

08. So ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA muzikál

09. Ne EDITH – VRABČÁK Z PŘEDMĚSTÍ balet

10. Po nehraje se

11. Út nehraje se

12. St FESTIVAL MFD

13. Čt FESTIVAL MFD

14. Pá FESTIVAL MFD

15. So FESTIVAL MFD

16. Ne FESTIVAL MFD

17. Po nehraje se

18. Út FESTIVALOVÝ EPILOG

19. St FESTIVALOVÝ EPILOG

20. Čt FESTIVALOVÝ EPILOG

21. Pá ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA muzikál K4

22. So KOUZLO 4D činohra

23. Ne EVITA muzikál K17

24. Po nehraje se

25. Út PYGMALIÓN činohra K9

26. St PYGMALIÓN činohra K2

27. Čt SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ balet K7

28. Pá SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ balet K8

29. So RŮŽE Z ARGENTINY opereta premiéra, A

30. Ne NOC NA KARLŠTEJNĚ (14:00) muzikál N1/3

Změna programu vyhrazena.

Začátky představení od 19 hodin, není-li uvedeno jinak.

Předprodej vstupenek na zářijová představení DJKT od pondělí 20. srpna 2012

–TIT– u cizojazyčných operních titulů je použito titulkovací zařízení.

3 2

PR

OG

RA

M•

RÍJ

EN

20

12

PROGRAM ŘÍJENVELKÉ DIVADLO KOMORNÍ DIVADLO

01. Po nehraje se

02. Út LAKOMEC činohra V13

03. St LAKOMEC činohra V6

04. Čt ZVONÍK OD MATKY BOŽÍ balet S5

05. Pá DON GIOVANNI opera / -TIT- V8

06. So NETOPÝR opereta S9

07. Ne KONCERTNÍ MATINÉ (10:30) foyer

RAYMONDA balet V17

08. Po nehraje se

09. Út LAKOMEC činohra V1

10. St RAYMONDA balet V10

11. Čt LA GIOCONDA opera / -TIT- V11

12. Pá LA GIOCONDA opera / -TIT- V12

13. So ŽIVOT JE SEN činohra

14. Ne nehraje se

15. Po nehraje se

16. Út LA GIOCONDA opera / -TIT- V5

17. St ZVONÍK OD MATKY BOŽÍ balet S4

18. Čt PŘIŠEL NA VEČEŘI činohra

19. Pá PRODAVAČI SNŮ muzikál

20. So MONTY PYTHON´S SPAMALOT muzikál

21. Ne MACBETH (14:00) činohra N1/3

22. Po nehraje se

23. Út MONTY PYTHON´S SPAMALOT muzikál

24. St LAKOMEC činohra V14

25. Čt RAYMONDA balet V3

26. Pá MACBETH činohra

27. So TAJEMSTVÍ opera premiéra, P

28. Ne NETOPÝR (14:00) opereta N2

29. Po JAK SE DĚLÁ JAZZ (11:00)

30. Út O RUSALCE (10:00), (11:30) opera pro děti zadáno

RAYMONDA balet V9

31. St O RUSALCE (10:00), (11:30) opera pro děti zadáno

NÁPOJ LÁSKY opera / -TIT- V2

01 Po nehraje se

02 Út FANTOM MORRISVILLU

03 St ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA muzikál K6

04 Čt HROBKA S VYHLÍDKOU činohra M1

05 Pá EVITA muzikál S18

06 So KOUZLO 4D činohra

07 Ne nehraje se

08 Po nehraje se

09 Út MILUJU TĚ, ALE… muzikál S3

10 St KOUZLO 4D činohra K14

11 Čt ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA muzikál KMD

12 Pá FYZIKOVÉ činohra S6

13 So EDITH – VRABČÁK Z PŘEDMĚSTÍ balet

14 Ne RŮŽE Z ARGENTINY opereta

15 Po nehraje se

16 Út NOC NA KARLŠTEJNĚ muzikál K13

17 St MILUJU TĚ, ALE… muzikál

18 Čt SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ balet K11

19 Pá PORCIE COUGHLANOVÁ činohra K12

20 So TAKOVÁ ŽENSKÁ NA KRKU činohra premiéra, A

21 Ne EVITA (16:00) muzikál Z1

22 Po nehraje se

23 Út PYGMALIÓN činohra K5

24 St nehraje se

25 Čt PYGMALIÓN činohra K3

26 Pá NOC NA KARLŠTEJNĚ muzikál K4

27 So TAKOVÁ ŽENSKÁ NA KRKU činohra

28 Ne PORCIE COUGHLANOVÁ činohra K17

29 Po nehraje se

30 Út PORCIE COUGHLANOVÁ činohra K9

31 St nehraje se

KLUB KOMORNÍHO DIVADLA04 Čt ENIGMATICKÉ VARIACE činohra

31 St AMAZONIE činohra

–TIT– u cizojazyčných operních titulů je použito titulkovací zařízení.

PR

OG

RA

M•

LIS

TO

PA

D2

01

2

PROGRAM LISTOPADVELKÉ DIVADLO KOMORNÍ DIVADLO

01. Čt MACBETH činohra V7

02. Pá TAJEMSTVÍ opera

03. So DON GIOVANNI opera / -TIT-

04. Ne nehraje se

05. Po nehraje se

06. Út DON GIOVANNI opera / -TIT- M1

07. St LA GIOCONDA opera / -TIT- V6

08. Čt ŽIVOT JE SEN činohra S5

09. Pá ZVONÍK OD MATKY BOŽÍ balet naposledy, S2

10. So JAZZ BEZ HRANIC

11. Ne KONCERTNÍ MATINÉ (10:30) foyer

LAKOMEC činohra V17

12. Po nehraje se

13. Út PRODAVAČI SNŮ muzikál V1

14. St LAKOMEC činohra V10

15. Čt PRODAVAČI SNŮ muzikál KMD

16. Pá LA GIOCONDA opera / -TIT- V8

17. So ANNA KARENINA balet premiéra , P

18. Ne PŘIŠEL NA VEČEŘI činohra naposledyN2

TURANDOT opera / -TIT-

19. Po nehraje se muzikál

20. Út O RUSALCE (10:00), (11:30) opera pro děti zadáno

LA GIOCONDA opera / -TIT- V13

21. St O RUSALCE (10:00), (11:30) opera pro děti zadáno

RIGOLETTO opera / -TIT- naposledy, S4

22. Čt PRODAVAČI SNŮ muzikál V11

23. Pá PRODAVAČI SNŮ muzikál V12

24. So MACBETH činohra

25. Ne nehraje se

26. Po JAZZ BEZ HRANIC - SEMAFOR

27. Út PRODAVAČI SNŮ muzikál V5

28. St NÁPOJ LÁSKY opera / -TIT- V14

29. Čt LAKOMEC činohra V3

30. Pá NÁPOJ LÁSKY opera / -TIT- V4

01 Čt ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA muzikál K7

02 Pá EVITA muzikál K8

03 So KOUZLO 4D činohra

04 Ne KOUZLO 4D činohra

05 Po nehraje se

06 Út PYGMALIÓN činohra K13

07 St PYGMALIÓN činohra K6

08 Čt ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA muzikál K11

09 Pá FYZIKOVÉ činohra naposledy, S18

10 So RŮŽE Z ARGENTINY opereta

11 Ne nehraje se

12 Po nehraje se

13 Út HROBKA S VYHLÍDKOU činohra S3

14 St ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA muzikál K2

15 Čt TAKOVÁ ŽENSKÁ NA KRKU činohra S7

16 Pá EVITA muzikál S6

17 So MILUJU TĚ, ALE… muzikál

18 Ne ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA (14:00) muzikál N1/3

19 Po nehraje se

20 Út PYGMALIÓN činohra K1

21 St KOUZLO 4D činohra K10

22 Čt PORCIE COUGHLANOVÁ činohra naposledy, K3

23 Pá PYGMALIÓN činohra K12

24 So EVITA muzikál

25 Ne nehraje se

26 Po nehraje se

27 Út KOUZLO 4D činohra K5

28 St PYGMALIÓN činohra K14

29 Čt NOC NA KARLŠTEJNĚ muzikál S9

30 Pá PYGMALIÓN činohra K4

KLUB KOMORNÍHO DIVADLA13 Út ENIGMATICKÉ VARIACE činohra

18 Ne AMAZONIE činohra

–TIT– u cizojazyčných operních titulů je použito titulkovací zařízení.

Změna programu vyhrazena.Začátky představení od 19 hodin, není-li uvedeno jinak.Předprodej vstupenek na říjnová představení DJKT od pátku 14. září 2012Předprodej vstupenek na listopadová představení DJKT od pondělí 15. října 2012

0 4