|dok|rEvUE 2.10

dok.rEvUE 1

pokračování na str. 2

|úvodník|Představa, že vědci jsou zpravidla asociální, jespíš popkulturním stereotypem. Také hrají fot-bal a večer společně pijí, i když místo stolůpřehodí plachtu přes hromadu šanonů. I tohosi všiml student FAMU Jan Sacher, když natá-čel film o evropském výzkumném centru CERNa spuštění obřího urychlovače částic. V jehofilmu hovoří řada držitelů Nobelovy ceny za fyziku a jednoduchou formou popularizují evropský projekt výzkumu počátků vesmíru. Zestrany producentů často zaznívá argument, že na výrobu populárně-vědeckých filmů nenív Česku dostatek peněz – také proto se rozho-vor soustřeďuje i na podmínky natáčení. Profinancování dokumentárního filmu je klíčovýStátní fond pro podporu a rozvoj české kine-matografie – jeho předsedy Přemysla Šobyjsme se ptali na současnou situaci a strategiipro blízkou budoucnost. V minulém čísle jsmeuvedli žánr situační recenze – tentokrát sev dialogu nad filmem Katka potkali Renéa Marcela, další dvě postavy časosběrných do-kumentů Heleny Třeštíkové. A někde mezi ab-strakcemi teoretické fyziky a konkrétnostmimnohaletého příběhu hledá Jonas Mekas ma-ličkost, kterou promění v poetický artefakt.

Dok.revue

2.10Všechno senedá spočítatani v CERNuRozhovor s Janem V. Sacherem,režisérem filmu Cern neboli Továrna na absolutnoJak se stane, že student FAMU natočí jako svůjabsolventský film snímek o urychlovači částic,o laboratoři, která leží nedaleko Ženevy nafrancouzsko-švýcarské hranici? Původně jsem chtěl absolvovat hraným fil-mem s pasáží, kde na  pozadí běží dokumento urychlovači. Chtěl jsem si ho sám natočit,abych ho pro film nemusel kupovat. Kvůli tomujsem se o laboratoř začal zajímat. Přes Akademiivěd jsem se dostal k českému vědci, který tampracuje, a díky němu jsem získal povolení kevstupu do areálu. V tiskovém oddělení CERNujsem jim rovnou řekl, že bych chtěl natočit do-kument, že by to mohl být i časosběr, kdy by na-táčení pokračovalo dvacet třicet let. A tím, jakse blížilo spuštění urychlovače, tak všechno mu-selo jít rychle.

Bylo možné tak rychle zajistit financovánífilmu, zajistit štáb i potřebnou techniku?

Bylo jasné, že nedám dohromady štáb a že honemůžu financovat. Tak jsem poprosil spolu-žáka a svého nejlepšího kamaráda Adama Oľhu,s kterým jsme společně vyrazili do Švýcarska.Natáčeli jsme ve dvou a celou dobu kempovalivenku u řeky. Když nás probudila pohraničníhlídka, tak jsme jim vysvětlovali, že jsme chudíčeští studenti, že točíme dokument o urychlo-vači – oni jen říkali, aha, aha, tak to si dávejtepozor, aby vás nespolkla černá díra. Ten fórs černou dírou jsme pak slyšeli ze všech stran.

Určitě to byla průpovídka, která patřila kekonverzaci mezi vědci v  laboratoři. Vefilmu jich vystupuje několik, mezi nimii nositelé Nobelovy ceny. Jak jste mezi nimivybíral, jak jste se k nim dostal? Byla to většinou náhoda, ale musíte poznávatlidi, aby se něco mohlo začít dít a točit. Kdyžjsme si zase jednou jeli lehnout k řece, všimlijsme si, že za námi jede auto se slovenskou po-znávací značkou. Zabrzdil jsem, vyskočili jsmeven a zeptali se jich, jestli náhodou nejsou vědci.Oni, že jsou, ale že zrovna jedou koupit pivo naoslavu. Na oslavě srazili krabice s papíry a ša-nony k sobě, přehodili přes ně papírový ubrusa tady, nad plastovými kelímky s pivem, jsmepotkali pana Šafaříka, vedoucího fyzika experi-mentu Alice. Tak jsme se dostali k jeho týmu, aletaky k lidem, kteří se starají o obrovskou počí-tačovou síť, která experimenty zajišťuje. V do-kumentu jsem chtěl diváky seznámit předevšíms fakty celého experimentu.

2 dok.rEvUE

rozhovor Jan V. Sacher

Vědci si ale uvědomují nejmenší detaily svýchexperimentů. Jak se vám podařilo pochopit taksložité teorie? Hledali jsme ty, kteří by nám toho byli schopniříct co nejvíc a co nejsrozumitelněji. Jistěže kdyžzačnou něco vysvětlovat, tak tomu člověk nero-zumí. Tak jsem je poprosil, jestli by mi to nemohlivysvětlit jako laikovi. A většina z nich to umí vy-světlit jednoduše. To byl můj cíl, abych se dozvědělco nejvíc o vědě. Protože od okamžiku, když jstetam, mám na mysli tam dole, přímo v urychlovači,tak je všechno jako v sci-fi, najednou jste upro-střed románu, v němž se dovídáte, jak něco budejednou vypadat.

Jak na vás CERN zapůsobil, jak byste popsalcelý ten mechanismus s tisíci zaměstnanci? Zajímala mě věda a jen bokem jsem pozoro-val vztahy lidí přímo v areálu, který funguje jakovelký univerzitní kampus, kde vědci pracujía společně obědvají a večeří, kde chodí do ka-várny, kde mají školku i hřiště, takže tam můžoubýt se svými dětmi i manželkami. Tak se mohlostát, že jsme společně hráli fotbal, nebo třeba to,že když jeden z vědců vyrazil na kole do deštěa musel to vzdát, my jsme mu nabídli, že ho od-vezeme, proto jsme se ocitli u něj doma, kde námjeho žena přichystala rybu.

To vypadá skoro jako utopie o vědecké spolu-práci, na níž se podílejí vědci různých národ-ností. Takový ideál, jak by měla věda v zájmucelého lidstva fungovat. Ale je to opravdu tak,anebo se i sem promítají jiné zájmy? Nesmíte zapomenout, že se vedle evropskýchstátů na projektu podílejí taky Amerika, Indie,Čína, Rusko a další země. Tisíce vědců, tucty ná-rodností. Ale spíš než národní státy reprezentujeCERN celý souhrn současného světa, který je nějaknastavený společensky, politicky a hlavně ekono-micky. Objem financování určuje míru podílu, pro-tože každá země, která se toho účastní, do tohovkládá kousek svého hrubého domácího produktu.

Takže nejsilnější hlas mají ti, kdo do toho dá-vají nejvíc peněz? Přesně tak, stejně jako v  Evropské unii.

Musím se ale přiznat, že jsem k podobným insti-tucím skeptický, i když to je velká síla ocitnoutse v ohnisku, kde se soustřeďují mozky z celéhosvěta, aby se dobraly nějakého poznání. Takženárody se tam nerozdělují a všechny experi-menty jsou mezinárodní. Až na jeden, který sispravují Američani v podstatě sami. A když sevrátím ke svojí skepsi, tak pořád myslím na to,že všichni tam kalkulují s tím, co se může stát,co lze objevit. Všechny počítače a detektory jsounaprogramované na základě teorií a předpo-kladů, ale to ostatní, co se během experimentumůže odehrát a co teď nemůžeme pojmenovat,to je jenom kalkul.

V Česku máme tradici metaforického filmu, toznamená, že kdyby někdo jiný natáčel v urych-lovači částic, tak to pro něj bude spíš výcho-

disko pro asociace, co všechno může vypovídato našem světě, jak se energeticky mění naše ži-voty a podobně. Ale vy jste na to šel čistě, nato-čil jste v domácím kontextu výjimečný snímekpředevším o samotném projektu, což je popu-lárně-vědecký film, který u nás skomírá, pro-tože je náročný na financování. Jak jste sepotýkal s natáčením bez velkého rozpočtu? Taky mě baví přemýšlet v různých rovinách,ale tady jsem chtěl podat především informace,takže jsem byl donucen je vyložit populárně-vě-decky, jak se říká. Možná proto, že to je začátekčasosběrného natáčení, první díl. A abych mohlněkteré věci divákům přiblížit, tak jsem muselve filmu použít grafiku a animace. Natočit filmaž tolik nestojí, když máte vůli a kamarády.Film natočíte, protože kameru a střižnu mátedoma a zvukař má studio taky doma. Drahá jepostprodukce, protože jen ty 3D animace stálypřibližně půl milionu korun. Ale vím, že i ty ani-mace si jednou budu dělat sám. Chci dál na soběpracovat, protože to jsou další kroky k tomu,abych mohl být samostatnou jednotkou a bylméně závislý na prostředí.

A co vás na CERNu nejvíc fascinovalo? Proč muchcete věnovat třeba i deset dvacet let průběž-ného natáčení? Fascinuje mě nadšení lidí z toho, že chtějíněco poznat. Že nemusí dělat jenom pro profita hnát se, aby měli víc a víc matérie, která se pakstejně urychlí někde jinde. Líbí se mi to nadšení,ale přistupujik  němu kriticky,tedy v  takovénadšené kritič-nosti, protože tenentuziasmus jetaky posedlost,takže lidi, kteříchtějí posunoutfyziku, se moc ne-zabývají tím, žemy o tom nic ne-víme, neřeší našeotázky, jestli jerozumné vrtat sev  něčem, co pře-sahuje naše mož-nosti, jestli jesprávné jít tak da-leko v  té lidsképovznesenosti ,jako že jsme Bůha můžeme si stvo-řit vesmír, když chceme. No a tak dlouho na tombudu muset pracovat, protože výpočet výsled-ných dat bude trvat celou věčnost.

Ve filmu také vystupuje biochemik a teoretikchaosu Otto Rössler, který je významným kri-tikem urychlovače. Je pro vás důležité, abyfilm, který zprostředkovává poznání, v sobě za-hrnoval i kritickou perspektivu? Internet chrlí gigabity informací za vteřinua člověk se v tom musí orientovat, některé infor-

mace vynechat a jiné naopak cíleně hledat. A taknějak jsem přistupoval k filmu, něco jsem vědoměvynechal a něco do něj vědomě dal. Schválně jsemtam vnesl asymetrický moment v podobě panaRösslera. To nic nemění na tom, že jsem českýmdivákům chtěl především podat informaci o tom,co CERN vlastně je. A nechci tvrdit, že jsem jipodal úplnou. Ale jedním z principů filmu je takéjisté zpochybnění jako protipól představy, že sevšechno dá matematicky spočítat.

Na to se dá navázat otázkou, zda to, co se dáspočítat, lze vůbec sdělit. Jestli film dokážezformulovat očekávání a obavy kvantové fy-ziky, oboru tak vzdáleného, že teď asi nejsmeschopni posoudit pokrok, který nám CERNumožňuje. Nevím, nepronikl jsem k tomu ani ve filmu,

ani ve svém mozku. A myslím si, že k tomu úplněneproniknu ani tehdy, když po letech dodělámten časosběrný film. Musel bych to studovat a žíttím, a i tak bych pochopil možná jen fragment.

O nemožnosti něco poznat jste psal i ve své di-plomce, která má podtitul „Konec Srozumitel-nosti“. I když v ní netematizuji vědu, je to o mojichmožnostech uchopit realitu, která je nám jen me-diálně zprostředkovávána, je to o mojí cestě k po-znání iluze. Proto tam cituji Homérovu Odysseiu,v níž hrdina musí proplout kolem Sirén. Ty Sirényjsou pro mě celá dnešní doba, všechny ty infor-

mace, a já je chcivyslyšet, já chcivnímat tenhlesvět, chci naslou-chat těm Sirénám,a proto se musímnechat spoutat,abych jim nepro-padl. A pak musímproplout meziSkyllou a Charyb-dou. Skylla je promě hlavně entro-pie, kdy všechnoupadá z  vyššíhostavu organizacedo nižšího. A to jepro mě vlastněi obraz života. Ne-můžu ho pochopit,můžu ho jenompozorovat, kontro-lovat sám sebe,

dívat se a dělat to, co dělám. A snad se pak vyhnui Charybdě, tu známe všichni, v ní vidím naševlastní zlo, naši špatnost, v které si libujeme, kteráEntropii umocňuje. A téhle špatnosti se musímezmocnit a nesmíme se jí vzdát.

Film CERN neboli továrna na absolutno mů-žete v týdnu od 12. června vidět zdarma onlinena www.docalliancefilms.com.

-mh-as-pk-

Jan V. Sacher se narodil v roce 1980 v Mnichově, v SRN, kde bydlel do svýchpatnácti let. Dokončil ma-turitu v Praze, rok strávilna studjním pobytu v Dán-sku a poté byl přijat na ma-gisterské studium doku-mentární tvorby na FAMU.

Po dalších zahraničních po-bytech na filmových ško-lách v Německu a v USAukončil své studium kon-cem května 2010 filmemCERN neboli Továrna naabsolutno a teoretickouprací Newspeak neboliKonec Srozumitelnosti.

dok.rEvUE 3

tEXt Podporovat film se vyplatí. I ekonomicky

tXt

Podporovatfilm se vyplatí.I ekonomickyO systému podpory českéhofilmu, srovnání s okolními zeměmi a hrozící krizi O existenci Státního fondu pro podporu a rozvojčeské kinematografie se dozvěděla i nejširší veřejnostloni na jaře. Tehdy hrozilo, že se poslanci pro dalšífunkční období neshodnou na dostatečném počtu rad-ních, což by znemožnilo jakákoli rozhodnutí fondu.Český film by tak téměř přestal existovat. Fond kine-matografie má klíčový vliv nejen na vznik filmů, alei psaní scénářů, distribuční strategie dokončenýchsnímků i podporu širší distribuce v rámci vyprofilo-vané škály filmových festivalů a filmových institucí.

Vrátíme se o pět let

Nyní ohrožuje budoucnost českého filmu listopadpříštího roku. V tu chvíli vyprší takzvaná digitálnínovela, která ponechala České televizi možnost vysí-lat reklamu za podmínky, že měsíčně odvede dvanácta půl milionu korun právě fondu kinematografie. Tímpřispívá na vznik filmů, které následně využívají češtídistributoři, kinaři i jednotlivé televize včetně té ve-řejnoprávní. „Pokud k tomu dojde, bude fondu najednou chy-bět sto padesát milionů korun ročně. To by byl obrov-ský propad,“ upozorňuje Přemysl Šoba, předsedaFondu kinematografie a místopředseda Asociace pro-vozovatelů kin. „Fond i česká kinematografie by setím vrátily o pět let zpátky, kdy fond disponovalročně nějakými 70–80 miliony korun. Později státřešil podporu filmu dvěma přímými dotacemi ve výšisto milionů korun.“ Ukázalo se ale jako téměř ne-možné splnit podmínku pro čerpání peněz ze stát-ního rozpočtu: dokončit film a utratit dotaci v rámcidaného kalendářního roku. Bez odvodu z reklamy České televize by fond při-šel zhruba o dvě třetiny svého stávajícího rozpočtu.„Fond je jen redistributorem peněz, které potřebuječeská kinematografie. Záleží na politických jedná-ních, jak bude problém zdrojů fondu vyřešen. Jednouz možností je právě zachování reklamy u veřejno-právní televize za současných podmínek, mluví setaké o zapojení odvodů z hazardních her.“

Digitalizace malých kin

Jedním z nových úkolů pro současnou radu jepodpora digitalizace kin. Ta kinařům umožňuje na-hradit promítání filmů z celuloidových kopií za digi-tální nosiče. Podobná technologická revoluce se nynírozbíhá po celém světě včetně USA, Ruska či Číny.„Půjde-li to dobře, bude do konce roku digitalizovánona sto českých kinosálů. Z toho bude většina jedno-sálových kin. Budou-li digitalizována kina, má smysl,aby se i české filmy vydávaly na digitálních nosičích,“vysvětluje Šoba a dodává: „jinak by hrozilo, že multi-kina budou absolutně určovat, jaké filmy se budou

promítat, a jaké ne.“ Bez digitalizace by jednosálovákina byla až na výjimky technologicky odstavena,protože by nemohla uvádět nové filmové tituly, kterése již za pár let budou nejen z Hollywoodu rozesílatvýhradně na digitálních nosičích. Na digitalizaci malých kin rozdělil fond doposud zhruba šedesát milionů korun.

Nepodporujeme televizní dokumenty

Přestože se v posledních letech pohybuje početdokumentárních filmů v kinodistribuci na desetia více titulech, je předseda rady s jejich podporouzdrženlivější. „Teď mluvím jen sám za sebe. Jsou do-kumenty jako Katka, Oko nad Prahou, ObčanHavel či další, které si našly cestu do kin a zazname-naly divácký úspěch. Ale o podporu žádá i spoustatěch, které mají vysloveně televizní formát,“ přemýšlípředseda Šoba. „A je velká otázka, jak jim otevřítcestu do kin, jak k nim přitáhnout ještě větší pozor-nost. Nechceme podporovat filmy, které mají šancibýt odvysílány pouze v televizi, případně na které byv kinech přišlo jen několik desítek či stovek diváků.“A dodává, že zásadním kritériem je kvalita námětu,důležitost tématu i filmová řeč. Z hlediska úspěšnostipodpořených projektů jsou dokumentární filmy načelním místě.

Musíme si říct, jestli je film kultura

A má vůbec stát podporovat zvláštním fondems rozpočtem přes dvě stě milionů korun ročně svoukinematografii? „První věc je odpovědět si na otázku,jestli film je kultura. Pokud si odpovíme kladně, a jáse domnívám, že ano, pak je otázka jasnější: Má státpodporovat kulturu?“ ptá se Přemysl Šoba a sámhned odpovídá: „Ano. Protože se to vyplatí. Nejenz hlediska formování společnosti a udržování kul-turní tradice, vyplatí se to i ekonomicky. Ekonomovéspočítali, že koruna vložená do kultury vygenerujepět, šest korun na službách s tím souvisejících. Ať užjde o turistický ruch, či zaměstnanost.“ Podle Šoby semůžeme vracet k filmům prvorepublikovým, protek-torátním, těm z padesátých let či nové vlny. Z každététo epochy totiž zůstalo mnoho kvalitních snímků.„Byla by škoda, kdyby z dnešní dekády nezůstalo nic,za čím by se stálo ohlédnout. Skutečně komerčníčeské filmy, tj. ty, které se samy zaplatí, jsou nanejvýšjeden dva do roka. A kdo ví, zda by to byly zrovna tydva, které by se v daném roce natáčely. A přiznejmesi, tyto komerční filmy často nejsou těmi, které pře-trvají navzdory času.“

Evropské srovnání

A když se na závěr ptáme Přemysla Šoby, jak siČesko stojí s financováním kinematografie v porov-nání se zahraničím, přiznává, že „nejen v západníchstátech jsou objemy financí nesrovnatelné“. A připo-juje sen, že by „bylo velmi zajímavé udělat workshopvšech radních z Evropy, aby si vyměnili zkušenosti,jak to kde funguje“. Počtem obyvatel poloviční Dán-sko vyčlení na podporu kinematografie čtyřikrát více,šedesátimilionová Francie pak čtyřicetinásobek. I Pol-sko či Maďarsko mají rozpočty řádově trojnásobné.Pokud politici nezajistí od prosince 2011 kontinuitupříjmů, bude situace české kinematografie tragická.Ani dnes ale neodpovídá standardům okolních zemí.

Marek Hovorka

|sport|„Nalijme si čistého vína. Více financí do tvorby ne-bude. Jsme na vrcholu a objem prostředků budemuset jít dolu,“ řekl na panelu Český dokument Vác-lav Myslík, ředitel výroby České televize. Diskusi i dvoudenní přehlídku českých dokumentů pořádalajiž druhým rokem veřejnoprávní televize a osobně sejí účastnili jak členové jejího vrcholného vedení, takzástupci ministertstva kultury, státního fondu i češtírežiséři a producenti.

„Režiséři by měli přemýšlet o nové formě pro svétéma, než je klasický televizní dokument,“ vysvětlilaKateřina Fričová, ředitelka programu ČT, novou programovou strategii: „Příběh zůstává stejný, aleforma by se měla změnit“. Dokumentům uváděnýmna ČT 2 v hlavním vysílacím čase klesá sledovanost,proto se podle Fričové chystá Česká televize posu-nout jejich uvedení na jednadvacátou hodinu. A bu-doucí ředitel ČT 1 Radan Dolejš ji doplnil: „Budemepo vás chtít modernizovat žánr na docusoap a docu-drama.“ Pro hlavní kanál veřejnoprávní televize sijako původní český dokument představuje předevšímNejasná úmrtí a 13. komnatu. „Tyto osobnostní doku-menty jsou i pro ČT 1.“

Veřejnoprávní televize na podzim nabídne českým di-vákům původní docusoap. Právě ukázka připravovanéšestnáctidílné docusoap s názvem Ptáčata, která sle-duje žáky druhé třídy v průběhu celého školního roku,rozpoutala vášnivou diskusi. „Protože byla ve tříděvětšina romských dětí, napsali rodiče těch ’bílých’,že si nepřejí, aby jejich děti chodily právě do tétotřídy. To byl pro nás hlavní impulz, abychom všerychle začali natáčet. I dětem jsme rozdali pět malýchdigitálních kamer, vše tak sledujeme i jejich očima.“popisuje začátek projektu dramaturgyně Kamila Zla-tušková. „Tato situace naznačila, že když se někdonarodí jako outsider, má v této roli podle většinovéspolečnosti prožít celý život. “

„V podmínkách České televize je dokumentaristikanáročný koníček, takové velké hobby, protože zadeset natáčecích dnů a deset dnů ve střižně nejdestihnout udělat skutečný film,“ podělil se o svou čer-stvou zkušenost režisér Martin Dušek, který je takéspoluautorem snímku Poustevna, das ist Paradies!,oceněného Cenou pro nejlepší český dokumentárnífilm 2007.

„Myslím, že televize si bude muset uhájit svou po-zici. Jako veřejnoprávní subjekt by neměla jen vyrá-bět program s největší sledovaností. Ani filmy novévlny nepatřily v kinech k nejnavštěvovanějším, aledodnes je viděly miliony lidí. Stále se hrají na festi-valech, pravidelně je vysílají české i zahraniční tele-vize,“ oponoval bývalým kolegům bývalý dramaturgČT Brno Jan Gogola ml.

„Pro mě je nejdůležitější zvednout sledovanost. Přá-telé, pojďme s tím něco udělat,“ vyzvala emotivněvšechny přítomné Jana Škopková, která byla letosjmenována šéfdramaturgyní Centra publicistiky, do-kumentaristiky a vzdělávání.

O týden později odsouhlasila Rada České televize zahospodaření s vyrovnaným rozpočtem odměnu projejího generálního ředitele Jiřího Janečka ve výšivíce než 700 000 korun. Celkový rozpočet televizedosáhl téměř sedmi miliard korun. Pro srovnání vý-daje ministerstva kultury v tomtéž roce byly vyššíani ne o miliardu a půl.

sitUrEcE

4 dok.rEvUE

sitUační rEcEnzE Feťáky nesnáším

Feťáky nesnášímDokumentární film Katka Heleny Třeštíkové,popisující životní příběh narkomanky, navštívilov kinech již bezmála sto tisíc diváků. V následu-jícím textu se k filmu vyjadřují dvě postavy ji-ných časosběrných snímků režisérky – RenéPlášil a Marcela Haverlandová. Původně jsmechtěli jejich dialog o Katce natočit jako rozmluvu– ale rozhovor ve věznici, kde je právě René,nebyl povolen. S  Marcelou jsme se tedy sešlia René odpovídal v dopise.

René: Příběh Katky je dost popisný. Smutnýsnad ani ne. A poučný? O čem? Nebrat drogy?Holka, která drogy užívá, mi po shlédnutí Katkyřekla, že ona nikdy nebude taková „kráva“ jakoKatka. Tudíž poučný pro koho? A nemyslím si, žeby paní Třeštíková točila s tímhle záměrem. Příběhvypovídající, nepoučující. Marcela: Určitě je to poučné pro mladé. Vidět,jak s ní život zamával a jak ona skončila – to byměli – vidět, co droga může s člověkem udělat. Jeto strašně smutné. A já to odsuzuju, nemám rádalidi, co berou drogy. Je mi jí i svým způsobem líto.

René: Nemyslím, že by se mi při sledování jaké-hokoliv filmu Heleny Třeštíkové vybavilo cokolivve spojitosti z natáčení se mnou. Jsem jen dalšídivák – sledující, vnímající a nehodnotící. Tedypokud v  to nepočítám jisté posouzení záměrůa úmyslů režiséra. Proč tam dala tohle, tenhlezáběr, tuhle scénu… Marcela: Každý příběh i každé to natáčení jeúplně jiné. Z mého příběhu se taky někdo můžepoučit. Třeba že by lidi neměli být takoví troubovéjako já – jsem hrozně důvěřivý člověk. Pořád chcilidem pomáhat a pak to dopadne špatně. Vlastněbych řekla, že mě často využijí a nakonec se to ob-rátí proti mě. Mám takovou smůlu, že i kdybych sizasadila trpaslíka, je do rána čtyřmetrový. Ale snažím se bojovat za každou cenu. Myslím,že i Katka by mohla začít bojovat. Aby byla lepší,zvládla to, když ne s touto holčičkou, tak aby si za-ložila novou rodinu, přestala fetovat a hlavně sinašla práci, to by pak na drogy ani neměla čas.

K odsouzení René: Trilogie – název, který se vžil neustálýmprezentováním v médiích. Nevím, proč jsou tyto třifilmy takto označovány. Jediný společný faktor –autorka a režisérka Helena Třeštíková. A potommožná ještě jeden – jejich úspěšnost. Na rozdíl odaktérů – ale sám si nestěžuji. Marcela: Já jsem úplně jiná než Katka. Spojujínás pouze ty děti, já mám Tomáška a měla jsemIvanku. Katce se taky narodilo dítě, ale nezvládlato. To jí zazlívám. Že drogy jsou pro ni silnější nežmateřství. Taky jsem měla zkrat. Když se stalo to

s  Ivankou, pokusila jsem se o sebevraždu, takyjsem na Tomáše nemyslela. Ale když je to takovábolest, tak to prostě uděláte ani nevíte jak, a tojsem si vždy říkala – jak někdo může tady ty dětinechat? René: Katka neměla možnost postarat se o dítě,důvody neznáme. Ať to vypadá jakkoli, její řeči bylypravdivé a věřím, že je myslela vážně. Alespoň v tudanou chvíli, když o tom mluvila. Měla snahu. A tofeťáky nesnáším. Každý by měl alespoň k těm, kteříobklopují jeho život nejblíže, cítit schopnost jimpomoci. Katčina neschopnost je smutná, nedojí-mavá, k odsouzení. Marcela: Myslím, že Katka a René jsou si po-dobnější tím, že nemají stálý domov. René taky braldrogy, takže mají některé podobné zkušenosti. Alejá jsem vždycky měla domov, rodinu, práci, děti.Ale zas ke mně má Katka blíž v tom, že je bezpro-střední i před tou kamerou, i když byla na dně, takse Heleně snažila odpovědět. Kdežto René simožná tak trochu myslí, že je filmový hrdina. René: Soustředěnost člověka na sebe samot-ného nekončí nikdy. Jenom drtivá většina společ-nosti, jež má kde bydlet, co jíst a tak dále, si můžedovolit posuzovat cizí zodpovědnost za druhé.

Helena s lidmi nemanipuluje

René: Proč Katka nechala paní Třeštíkovou sle-dovat svůj život, netuším. Proč já? Přišlo mi to jakodobrý nápad – ve věznici za komunistů. Pak už sez toho jen setrvačností stala taková součást života. Marcela: Nikdy jsem to pro nedělala pro peníze,ale je to milé, když člověk něco dostane.

UačníEnzE

René: Dostávat peníze za natáčení, to jest zapráci – což natáčení jistě je, když kolikrát musímněkam jet, tohle mít oblečeno a tohle dělat – po-važuji za správné. Jestli si za to někdo koupí tele-vizi – jako já s Terezou – nebo drogy, už není věcírežisérky. Marcela: Honoráře jsme dostávali od začátku,od toho roku 1980, ještě když jsme vystupovaliv Televizním klubu mladých. Herci taky přeci do-stávají peníze. Ale to neznamená, že v tom filmuhraju, já to beru úplně normálně, přirozeně. Je tobez příprav. Neřeknou vám nic dopředu. Třeba při-jedou a řeknou – tak nás proveď po bytě. René: Manipulativní situace – dobrá otázka.Pokud se za ně považuje žádost o opakování zá-běru, domluva o setkání, co, kdy a kde se budetočit – pak se s objektem manipuluje. Marcela: Helena s lidmi nemanipuluje, necháje opravdu prožít to tak, jak to prožívají oni, necháje mluvit – prostě mluvíte furt stejně. René: A celkově jistě ovlivní natáčení průběhživota, ne však takovým způsobem, aby odpověd-nost za situaci nesl někdo jiný než sledovanáosoba, která dává souhlas k natáčení.

Blbá situace

Marcela: Když k nám přišli, připadalo mi toúplně normální, jako když přijde návštěva. Máprostě takový dar, že ji berete takovou, jaká je.I člověk se s ní chová takový, jaký je. Nemá potřebuse přetvařovat nebo kontrolovat. Helena nikdy ne-tlačila na pilu, nesnažila se – tohle musíš řícta tohle ne. Jen mi vždycky říkala: Zapal si a poví-dej. A ono to potom ve filmu vypadá, že hulím jakcikán za pařezem, jak se říká. René: Pokud bych spočítal klady a zápory na-táčení a hlavně pozdější „post-produkce“, sámnevím výsledek. Poslední zápor však znám – jsemv base, kde jsem už nikdy nechtěl být. Už dnes mám trest zhruba čtyři roky. A to ještěnemám ukončené všechny soudy. Za to, že mne sedmkrát kontrolovali policisté v autě, které mámrozsudkem zakázané řídit. Nikoho jsem nezranil,nezabil… Jen jsem jezdil. A protože jsem Plášil, ten

Plášil René, o kterém ví každý soudce, ukážemesvětu, jak máme přísné zákony. I když ostatní do-stávají pokuty, alternativní tresty a podobně, Plášildostane víc, než kdyby zase kradl. Blbá situace, alene manipulativní. Jenom reálná, víc než dokument. Marcela: Původně jsem nechtěla, aby ve filmuzaznělo, že moji dceru otec v osmi letech zneuží-val. Helena to tam chtěla nechat, a tak jsem to ne-chala na jejím uvážení. Nejdřív jsem nechtěla, abyto vyšlo najevo, ale ona mi potom tu otázku polo-žila a já jsem na ni prostě odpověděla, řekla jsem,jak mi to řekla dcera, a věřím tomu, že to tak bylo.

Miluji dokumenty

Marcela: Mě by ještě zajímalo, jaké měla Katkadětství, jaké měla rodiče, jestli měla těžký život,jaký byl přístup rodiny. Protože si myslím, žes těmi drogami to nepřijde jen tak. Musí tam býtněco, co člověka donutí udělat takovou hloupost. René: A proč lidi stále berou drogy? Proč sesnaží s tím přestávat? Proč se pořád na svůj stavvymlouvají? V kriminále sedí spousty feťáků, kterýnemají peníze, a tudíž ani možnost v base fetovat. Marcela: I mně vadí, že stát vynakládá velképrostředky na to, že feťáci mají všechno zadarmo.A třeba někdo jako moje maminka, která byla silnýcukrovkář – a za to člověk nemůže –, si léčbu musíplatit sám. To prostě nedokážu pochopit. René: V civilu se vyhazuje ohromná suma napomoc či udržení toxikomanie v jistých mezích.Proč? Má snad společnost tak velký strach, že ra-ději rozdává metadon, injekce a platy psycholo-gům a doktorům? Ale o tom film být neměl.Nesnáším feťáky. Marcela: Dokument by měl vzniknout o tom,jak si žijí ti nahoře. To by mě tedy opravdu zají-malo. René: Dokumentarista – jistě někdy zajímaváprofese. Sám bych ji doživotně dělat nechtěl. Mi-luji dokumenty, ne práci kolem nich. Napsatknížku je pohodlnější – postavy dělají, co chci.A okolnosti si utvářím sám.

-mh-as-pk-

dok.rEvUE 5

básEň sitUační rEcEnzE Feťáky nesnáším

Jonas Mekas

Odnikud: 2Je tady slovo

a hudbatoho slova.

A jsou tadyvěci,snya

obrazy.

Vybírámjednu věc,

ona sama

jepoezií,snem

askutečností:

arspoetica.

Jonas Mekas (1922), americký režisér litevského původu,je jedním z nejvýraznějších filmových básníků a experimen-tátorů světové kinematografie. Desítky jeho filmů se od počátku šedesátých let pohybují v širokém poli mezi kon-cepčními, filmově sebereflexivními eseji na straně jednéa spontánními deníkovými filmy na druhé. Pro americkýavantgardní film byla důležitá i jeho kritická a publikačníčinnost a také organizační aktivity. Spoluzakládal instituce,které avantgardnímu a nezávislému filmu pomohly dostatse k širšímu publiku i zůstat zachovány pro budoucnost: di-stribuční společnost Filmmakers Coop a archiv AnthologyFilm Archive. Svoje současné videodeníkové zápisky uve-řejňuje na stránce www.jonasmekas.com.

Redakční rada: Andrea Slováková, Petr Kubica, Marek Hovorka. Layout a sazba: Belavenir. Ilustrace: Michaela Kukovičová. Korektury:Jiří Fogl. Přepisy: Hanka Procházková. Font: Suitcasetype.com.Dok.revue vydává Mezinárodní festival dokumentárních filmů Jihlava ve spolupráci s  týdeníkem Respekt, za podpory Státníhofondu ČR pro podporu a  rozvoj české kinematografie a Ministerstvakultury ČR.

www.dokument-festival.cz

|dok|rEvUE 2.10

Ji.hlava International Documentary Film Festival26/10—31/10 2010

www.dokument-festival.cz