Dokument popisující validitu diagnosticko-intervenčního · Dokument popisující validitu...

Dokument popisující validitu diagnosticko-intervenčního

systému Barvy života a metody barvových asociací

Zpracoval: Jiří Šimonek promovaný psycholog, Ing. Robert Bohoněk, Mgr. Jiří Šimonek, Mgr. Ernest Páleník

© DAP Services a.s. 2

Obsah

Úvod ................................................................................................................................................. 3

Diagnosticko-intervenční systém Barvy života ........................................................................... 6

Teoretická východiska CA method(metody barvových asociací) .................................. 6

Skládá se z ............................................................................................................ 7

Model OKAV - Základní postuláty pojetí vědomí ........................................................ 7

Technika CA ........................................................................................................ 11

Dálkové snímání dat (internetový snímač) .............................................................. 13

Validita prováděná nad modelem OKAV ................................................................................... 15

Konzistence preferenčních barvových škál .............................................................. 15

Oční strategie pro slovní objekt Já ......................................................................... 19

Základní popis Sebepojetí, Odměny a Školy ........................................................... 20

Věková analýza slovního objektu PÍŠU v závislosti na věku a pohlaví 6 až 16 let ........ 23

Konstruktová validita procesů STUDU a VINY ......................................................... 24

Trendy obsahově síťových vazeb lidského vědomí .................................................. 27

Validace Faktoru vlivu .......................................................................................... 29

Validační proces o vlivu počtu používaných slovních objektů ve snímacím modulu ..... 34

Asociační procesy a sémantická síť v somatickém subsystému vědomí ..................... 35

Analýza slovního objektu Rodina a potvrzení statistickými funkcemi ......................... 37

Časová stabilita CA profilů .................................................................................... 43

Simulace vztahu objektu Moje práce a věku ........................................................... 45

Ukázka reliability položky Stimulace ....................................................................... 47

Paralelní výzkumy ......................................................................................................................... 49

Antonio Damasio ................................................................................................. 49

Martin Lindstrom ................................................................................................. 49

Odkazy ........................................................................................................................................... 50


Úvod

Úkolem tohoto dokumentu je demonstrovat kvalitu použitého modelu OKAV. V první části

popisujeme diagnosticko-intervenční systém Barvy života, jak systém funguje a z čeho vychází. V druhé části pak provádíme validitu a reliabilitu některých zvolených parametrů, které dokazují kvalitu modelu.

V tomto dokumentu jsou popsány některé parametry z hlediska validity a reliability, všechny měřené parametry ve všech profilech jsou vytvářeny a validovány stejným způsobem. Tento dokument však validitu všech parametrů neobsahuje. Pro konkrétní důkazy platnosti produktů doporučujeme sledovat konkrétní webové stránky jednotlivých projektů.

Pokud narazíte na něco, co zde dle Vás nesmí chybět, napište nám, rádi to doplníme. Definice validity a reliability dle Doc. PhDr. Martina Kreidla, M.A., Ph.D.:

Kvalita kvantitativního sociálního výzkumu závisí kritickým způsobem na kvalitě dat. Kvalita dat má

dvě klíčové složky: reprezentativitu a kvalitu měření. Reprezentativita vypovídá o vztahu výběrového souboru a základní populace výzkumu, zatímco kvalita měření je klasicky posuzována pomocí konceptů reliability a validity. Rozumějme reliabilitou přesnost, konzistentnost měření, tj. schopnost dosáhnout stejného výsledku měření v případě, že se stav pozorovaného předmětu nezměnil, a validitou schopnost měřit koncept, který skutečně zamýšlíme měřit.

Reliabilita je podmínkou nutnou, nicméně nepostačující k dosažení validity. Protože jsou nástroje k měření reliability poněkud snáze dostupné, testují někdy výzkumníci pouze reliabilitu měřících instrumentů, ale nikoli už jejich validitu. Mezi základní čtveřici nástrojů ke zhodnocení reliability patří metoda v čase opakovaného měření (například Quasi-simplex model), která je založená na předpokladu, že se stav objektu v krátkém časovém intervalu nemění a proto by opakovaná měření měla dospět ke stejnému výsledku.

Druhou poměrně rozšířenou metodou měření reliability je mezi-položková reliabilita, neboli konzistence v odpovědích na baterii otázek určovaná například pomocí indexu Cronbachovo alfa.

Další běžnou metodou je reliabilita zjišťovaná pomocí alternativních forem jedné otázky, která se liší například formulací úvodního stimulu, množstvím nebo řazením nabízených odpovědí a podobně. Alternativní verze téže otázky se buď mohou objevit v tomtéž otazníku, kde na ně odpovídají titíž respondenti, nebo je každá verze nabídnuta jen části respondentů v tzv. split-halves designu.

Konečně poslední metodou zjišťování reliability je porovnání více pozorovatelů, kteří hodnotí stejnou situaci, nebo věc. Tato metoda je často používána např. ve školách, kdy je každá zkouška hodnocena nezávisle více než jedním hodnotitelem s použitím stejného nástroje, např. hodnotících instrukcí. Čím vyšší je mezi hodnotiteli shoda, tím lepší je reliabilita použitého nástroje.

Nástroje a postupy k měření validity jsou obecně vzácnější. Asi nejběžnější, nicméně také nejsnazší a nejméně uspokojivá je metoda zjevné validace. Zjevná validita je založena na intuitivním předpokladu, že výsledek měření skutečně odráží výzkumníkův koncept. Přístupy spoléhající na zjevnou validaci jsou zpravidla neuspokojivé, Disman (Jak se vyrábí sociologická znalost) je dokonce přesvědčen, že zjevná validace je jen eufemismem pro situace, kdy kontrola validity vůbec nebyla provedena.

Pojem obsahové validity se zaměřuje na úplnost významové domény jevu, který zkoumáme. Jak zjevná, tak obsahová validita nemohou být zkoumány jinak, než odkazem na existující literaturu, teorii daného jevu, předchozí empirický výzkum a mínění expertů.

Třetí ze skupiny nástrojů k určení validity, kriteriální validita, je naproti tomu objektivněji měřitelná, a to porovnáním s nějakým objektivním, již validovaným kritériem, a tu buď souběžně (tzv.


souběžná validita), nebo prospektivně (prediktivní validita). Například volební prognóza může být validována skutečnými volebními výsledky. Slabinou přístupů založených na kriteriální validitě je absence validovaných kritérií.

Posledním přístupem k určení validity je konstruktová validita. Konstruktová validita je doložena, pokud je v datech zjištěn takový vztah mezi daným indikátorem a dalšími proměnnými, jaký bychom a priori očekávali na základě teorie. Konvergentní validity je dosaženo, pokud je jeden indikátor zkoumaného konceptu asociován s dalšími, nicméně odlišnými, indikátory téhož konceptu. Diskriminační validity je naproti tomu dosaženo v případě, že hodnoty proměnné měřící daný koncept nejsou příliš silně asociovány s měřením odlišných, nicméně příbuzných konceptů.

Základním nástrojem k měření konvergentní a diskriminační validity jsou explorační a konfirmační faktorová analýza a jejich různé aspekty. Posledním, a teoreticky i metodologicky nejnáročnějším, přístupem k měření konstruktové validity je potom tzv. MIMIC model, který umisťuje zkoumaný měřící nástroj, zpravidla škálu, do kontextu jak konceptuálně příbuzných tak odlišných proměnných, přesně specifikuje možné kauzální vazby mezi proměnnými a kontrastuje v datech zjištěný vzorec vztahů s teorií. Pokud jsou v datech zjištěny vztahy odpovídající teorii, je toto zjištění bráno jako potvrzení konstruktové validity zkoumané proměnné.

Jak dosahujeme kvality při definici parametrů:

Representativu zaručuje velké množství již získaných snímků. V následujících grafech jsou počty

absolvovaných snímání dle věku a pohlaví. Počty jsou získány ke dni 4. 5. 2012.


Měření reliability provádíme buď porovnáním opakovaného měření, nebo zkonstruováním

rozložení nad souborem dat. Ukázky jednotlivých měření naleznete například v podkapitolách Časová stabilita CA profilů nebo Ukázka reliability položky Stimulace.

Součástí dokumentu jsou také ukázky validace některých parametrů OKAV. Způsoby validace jsou různé, některé se opírají o teorii, některé patří do kategorií zjevných validací apod. Model OKAV pracuje se čtyřmi subsystémy vědomí a proto porovnání s již existujícími výsledky měření jinými metodami, které pracují s menším počtem subsystémů, je nemožné, výsledky budou vždy rozdílné.


Diagnosticko-intervenční systém Barvy života

Teoretická východiska CA method(metody barvových asociací) Autor metody Jiří Šimonek vybral slovo JÁ, které používá drtivá většina současných živých jazyků

na světě k vyjadřování různorodých individuálních kvalit sama sebe, názorů, stanovisek, hodnocení, postojů, dovedností a zvláště pak jako výraz významové (sémantické) identifikace sama sebe jako jedinečného člověka, již od útlého dětství bez ohledu na pohlaví či národnost.

Vedle toho vybral 8 různých barev, které se liší svým přesně měřitelným vlnovým rozpětím (včetně identifikovatelnosti tzv. barevného prostoru – viz.materiál Popis barev a základy barvových prostorů - http://www.reprodukce-barev.org/?menu=3) a tvořily základ tzv. Malého Lüscherova barvového testu(viz. http://en.wikipedia.org/wiki/Max_L%C3%BCscher).

Pro experimentální zjišťování reakcí lidí na tyto dva předkládané podněty autor společně s programátory vytvořil speciálně strukturované percepční pole tzv. snímací masku - (viz. http://www.barvyzivota.cz/drupal/?q=snimac + podrobné položky v podmenu). Každé barvě autor přiřadil číselné označení, aby bylo možno jednodušeji a strojově zaznamenávat konkrétní reakce (odpovědi) lidí v kombinované podobě tří barvových reakcí na dané slovo, přičemž jde o nucenou volbu z hlediska pořadí (není možno volit jednu a tutéž barvu vícekrát k jednomu slovu). Takto vzniká možná škála 56 reakcí (barvových trojkombinací) na jedno konkrétní slovo. Možnost využít takto vytvořený nástroj pro zjišťování reakcí člověka je položen na základě doložené existence tzv. asociačních oblastí (viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Mozkov%C3%A1_k%C5%AFra), ve kterých leží Brocovo motorické a Wernickeovo senzorické centrum řeči.

Základ techniky barvově slovních asociací je tedy důsledně položen na neurobiologické rovině lidského mozku (strukturálně funkční) a nikoli na základě jakékoli psychologické teorie. Potud snad lze jasně rozeznat, že data jsou data opakovaně ověřitelná, kvantifikovatelná, třiditelná, porovnávatelná atd. (viz. 8 kritérií kvality metody a poznávání - F. Koukolík – Přednášky o třetí kultuře, Praha 2004).

Zásadní potíž nastala až v následné chvíli, kdy byly data zaznamenána a uspořádána do kontingenční (či speciální asociační) tabulky (teorie asociačních tabulek - http://www.stahroun.me.cz/interstat/kategorialni/asociace/index.htm). Ta bývá v běžných experimentech a měřeních používána jako tabulka 2x2. Naše škála měřitelných reakcí však může mít 56 konkrétních údajů, čili v detailní podobě nepracuje na bázi generalizovaného rozlišování pouhého ANO – NE. Bylo tedy nutno použít jiný přístup. Ten vyplynul z možností kvantitativně velkého sběru dat pro vyjádření frekvenčních podílů výskytu každé barvové trojice.

P řík lad: Autor shromáždil minimálně 1000 reakcí na slovo Já od různých konkrétních subjektů stejného chronologického věku a pohlaví v co nejkratším čase. Počítačově internetová forma získávání dat to umožňuje velmi dobře a rychle. Takto získanou frekvenční škálu 56 barvových trojkombinací autor nazval věkovým barvově asociačním profilem (BSA profil pro slovo Já). V této podobě se již dá vytvořit kontingenční tabulka o dvou sloupcích s typickou frekvencí použití 56 barvových trojic např. pro věk 4 let a 8 let. Jestli a jak se tyto dva BSA profily liší, anebo shodují lze pak dostatečně vyjádřit korelačním koeficientem.

Naprosto stejným způsobem byly získány BSA profily na další sémantické slovní pojmy, které jsou nazvány slovními moduly. Takže např. užitím slovního modulu o 60 slovech popisujících základní životní realitu (používány jsou v naprosté většině slovní druhy podstatných jmen a sloves, tedy lexikálně gramatických slov) lze získat typický sumovaný frekvenční BSA profil pro každý věk i pohlaví.

Uspořádáme-li popsaný BSA profil ryze podle frekvenčního kvantitativního podílu použitých reakcí, můžeme využít pro určení spolehlivosti a trendu získaných dat tzv. spojnice trendu. Běžný Microsoft Excel jich v současné době nabízí celkem 6. U naprosté většiny použitých slov jsou v BSA profilu naměřeny spojnice trendu mocninného, exponenciálního a logaritmického typu s dostatečnou hodnotou spolehlivosti R2(nad 0,9300), které se zcela běžně vyskytují a používají v biologii, medicíně, neurobiologii a podobně. Pouze zcela výjimečně typu lineárního (takovou vyjímkou je např. slovo Konkurence), která avizují klasickou distribuční křivku rozložení. Následuje konkrétní případ slova JÁ.

http://www.reprodukce-barev.org/?menu=3�

http://en.wikipedia.org/wiki/Max_L%C3%BCscher�

http://www.barvyzivota.cz/drupal/?q=snimac�

http://cs.wikipedia.org/wiki/Mozkov%C3%A1_k%C5%AFra�

http://www.stahroun.me.cz/interstat/kategorialni/asociace/index.htm�


Těmito statistickými výpočty lze dokladovat jak smysluplnost, tak důvěryhodnost získávaných dat i

měření bez ohledu, na jakoukoli psychologickou teorii či školu v rámci kvantitativních ukazatelů pro výpočty interpretačních norem.

Specificky sestavená a pevná struktura pořadí 56 barvových trojic podle výkladového modelu vědomí (OKAV – tedy nejen kvantitativní, ale i kvalitativní rovina měření) je pak již ryzím know-how naší soukromé společnosti a záležitostí současného mezinárodního patentování. Z logiky věci tedy není veřejně dávána k dispozici a ověřování jiným subjektům.

Skládá se z 1. Metoda OKAV (objektově komunikační analýza vědomí) 2. Technika CA (barevné asociace) 3. Dálkové snímání dat 4. Vyhodnocení nad modelem OKAV

Model OKAV - Základní postuláty pojetí vědomí

Vycházíme z tvrzení Evoluční psychologie, která formuluje požadavky života v souladu s tím, jaké bio-psycho-socio (kosmo) požadavky vytvářel dlouhodobý lidský vývoj. Stručně uvádíme základní body, které OKAV splňuje.

1. Primárními postuláty života vždy byly a jsou růst (expanze), sebezáchova a reprodukce

(replikace). 2. Směr vývoje jde neustále dvěma směry složité (spíše multivariabilní ve smyslu složitý a

obtížný) – jednoduché (skupinově prosté, snadné a účelné). V OKAV se jedná o směry individualistických asociačních stereotypů pomocí synergismů do skupinových dynamismů (složité – jednoduché) a zpětně z inovovaných skupinových asociačních dynamismů za pomoci interference do velkého množství individualizovaných variant (jednoduché – složité). Zákon dvojí kauzality vývoje.

3. Jsou užívány jednotlivé předmětné, specifické (doménové) mechanismy a podle toho se zapojují různé typy učení (jeho formy). V OKAV se jedná o mechanismy 4 systémů vědomí (somatický, energetický, mentální a sociální) v návaznosti na bod 9 a dva paralelní procesy učení, individuální a skupinový (spontánní a formální = poznávám + přejímám).

4. Souhra bodu 1 + 8 má přinést dostatečný a vyvážený úspěch (realizační efektivita - účelový užitek jedinci, účelný užitek skupině - druhu).

R² = 0,9401

0,0

5,0

10,0

15,0

20,0

25,0

30,0

35,0

40,0

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56

%podíl výskytu voleb u slova JÁ (ženy 4 až 55 let)

%podíl výskytu voleb u slova JÁ (ženy 4 až 55 let) Mocninný (%podíl výskytu voleb u slova JÁ (ženy 4 až 55 let))


5. Soustavně a stále více působí spolupráce, sdílení hodnot, pomoc, ochrana a altruismus (tedy skupinově sociální faktory, postoje a role).

6. Socializace (rozvoj citů + morálky) + výběrové sociální dovednosti a zkušenosti dodávají teprve úspěšnost pro intelektovou kapacitu. Pomocí OKAV modelu dokážeme změřit podíl a kvalitu skupinového vědomí a zvládání rolí.

7. Neustále dochází k interaktivním střetům tendence k setrvačnosti myšlenkových konstruktů (střety individuálních dynamických asociačních stereotypů přebrané ze skupinového vědomí jako snadné a jednoduché = variabilní postoje individuálního druhu) versus rychlé změny okolního prostředí (potřeba tvorby inovovaných skupinových asociačních stereotypů ve vědomí).

Dále existují body, které vycházejí z Evoluční psychologie, pouze jsou modifikovány.

8. Osobní potenciál jedince je dlouhodobě položen na Energii, Čase a Teritoriu = Prostoru. Riziko je pouze modifikovaný atribut všech tří složek (triáda ČEP). ČEP je zákonitost, která umožňuje primární měřitelnost obsahu vědomí na bázi asociací, Riziko je východiskový atribut evolučního vývoje, podobně jako selektivní výběr a jeho obsah i míra je závislá na té trojici měřitelných položek jako jejich důsledek

9. Na rozdíl od Evoluční psychologie, která pracuje pouze s útokem nebo útěkem, model OKAV rozšiřuje mechanismy útoku (zničení = 7, obrany = 6 a útěku = 0) ve spojení s motivačními moduly (typy konstruktivních forem asociací – Logika, Vitalita, Ambice, Kooperace, Participace a Dominance), což vede cílově k řešení problému. Pokud by rozhodnutí bylo pouze na jednom subsystému vědomí (krizové situace), pak bychom v tomto bodě odpovídali Evoluční psychologii (viz: Je „Nejlepší obranou útok“?)

10. Attachment - připoutávání + vazba blízkosti (Časová a Prostorová identifikace) umožňuje rozvoj každodenních interakcí (celková interaktivní komunikace = OKAV), tedy aktivní oboustranné oslovování.

Doplňující postulát Jiřího Šimonka st.:

11. Mechanismus vědomí Já a Ne-Já vylučuje skupinově nepoužitelné. Další obory, které napomáhali vzniku OKAV:

1. Sociální psychologie – ze Sociální psychologie využíváme hlavně postoje, role, poznatky sociální genetiky a skupinovou dynamiku. Přičemž se za ta léta ukázalo, že existují dynamické asociační struktury shodné pro malé i velké skupiny lidí, které jsou kotveny k Jáství, primárním sociálním skupinám, obývanému teritoriu, času apod. To představuje skupinové vědomí, které pak vyjadřujeme v rámci skupin – ve sportu u družstva, ve škole u třídy. Pan C.G. Jung (JUNG, Carl Gustav. Výbor z díla. 1. vyd. Brno : Nakladatelství Tomáše Janečka, 1997 2004, sv. 1-7. ISBN 80-85880-11-3) měl pravdu, že ve skupinách a společnostech existují shodné rysy, které fungují, ale to nepotřebujeme mít označováno za archetypy a skupinové podvědomí, které je velmi špatně měřitelné a navíc se dá většinou analyzovat až zpětně z důsledků a událostí. Soustředíme se na psychometricky podloženou analýzu, predikci a co nejpřesnější grafické a psychometrické výstupy.

2. Projektivní techniky - jsou zdrojem daleko hlubšího a kvalitativnějšího uchopení osobnosti člověka (tady se soustředíme na vyvrácení mýtu, že u těchto technik nejde nic psychometricky měřit), přičemž využívají druhově asociačních procesů (podíl skupinového vědomí) a projekce (aktivní část tvorby individuálního vědomí).

Je „Nejlepší obranou útok“?

Behavioristi, kognitivci, evolucionisti a možná i řada dalších odborníků, včetně běžných lidí zná a používá ve svém životě tři typy reakcí, chování a někdy i dokonce celé životní strategie. Útok, Obranu a Útěk. Všechny tři druhy chování jsou navíc považovány za nosné trio sebezáchovných aktivit, které

http://cs.wikipedia.org/wiki/Speci%C3%A1ln%C3%AD:Zdroje_knih/8085880113�


mají jak svůj oprávněný důvod, tak vysvětlitelný smysl. Největší problémy v komunikaci, životě, práci anebo partnerství s těmito druhy chování nevznikají ani tak proto, že je lidé mezi sebou používají, ale spíše z toho důvodu, že jsou nevhodně použity v kontextu různých životních situací a často jsou druhou stranou nebo okolím neočekávané, včetně následků pro jedince samotného.

Pojďme se spolu podívat do nitra českých dospělých hlav, jak jsou tyto tři druhy chování v našem vědomí asociačně klíčovány, v jakých souvztažnostech a podílech se objevují a jaké mají nakonec dopady.

Nejdřív si představme to, že v naší hlavě jsou uloženy a využívány všechny životní informace a ty tvoří jeden fungující celek. Ten si pak zkusme představit jako složený z pomyslných 100 životních dílků. To didakticky proto, ať se nám to lépe „počítá a chápe“.

• Útok, nebo útočné a nátlakové formy chování jsou připraveny se podílet na 43 dílcích. • Útěk, nebo úhybné a ústupové formy chování jsou připraveny se podílet na 51 dílcích. • Obrana, nebo defenzivní a obhajovací formy chování jsou připraveny se podílet na 57 dílcích.

Kauzální logici už tady začnou křičet. Co je to za blbost, jestli má něco 100 dílků, tak součet výše popsaných tří forem se do sta musí vejít. Jde přece o banální procenta. A tady je součet 151. Ano, bylo by tomu tak, pokud bychom naše vědomí a jeho „práci“ viděli jako kupecké počty a ještě u všech lidí stejně fungujících a složené z pevných škatulek. Ono naštěstí pracuje jako souvztažná síť a dovoluje i to, že se nám všechny tři formy uplatňují současně třeba v jednom celkovém postoji, který vyjádříme např. v názoru na peníze.

Uhneme (zcela pomineme) v něm před tím, že někdo je nemá vůbec, zaútočíme na ty, kteří jich mají daleko víc než já a ty svoje si bráníme zuby nehty. Není to nic nepředstavitelného a známe to v různých podobách všichni. Stačí si to jen přiznat. Naměřené hodnoty však avizují ještě jednu skutečnost. Budeme-li při sebezáchově využívat pouze některou její formu, byť třeba ve zbytnělé a vyhraněné formě, celkový rozsah sebezáchovy života se nám tím obsáhnout nepovede. Jednotlivé

Sebezáchovné asociační mechanismy vědomí

43

51

57

Útok Útěk Obrana


hodnoty samy o sobě se spíš pohybují na rovině, která se dá připodobnit tomu, že si můžeme hodit korunou a výsledek bude stejný. Prostě panna nebo orel, ano nebo ne, rub a líc či pravděpodobnost půl na půl.

Když dáme všechny tři druhy aktivit souladně dohromady (asociační profily klíčových slov to reálně matematicky dovolují) pak se celkově sebezáchovné aktivity podílejí na 65 životních dílcích. Jasně tedy už říkají, sebezáchova je pro člověka určitě důležitá a různě propojené formy těch základních tří aktivit mají v našem životě své nezastupitelné místo. Nejsnáze je pak rozpoznatelná obrana, protože se v ní lidé více sobě podobají (57 dílků), pak útěk (51 dílků) a nejméně „čitelné“, tedy více individualizované, budou formy chování útočného (43 dílků). Pokud bych měl už teď odpovědět na otázku položenou v nadpisu, pak bude odpověď znít následovně:

„Český dospělý člověk si obranou připravuje životní terén, pokud může tak se vyhne přímému konfliktu a když to nejde jinak, tak vyrazí do málo předvídatelného útoku a to jak kdy, jak proti komu a jak kde“.

Pokud si tento obecně naměřený podíl aplikujeme např. na fotbalovou oblast (fotbal jako týmová činnost), pak nejsnáze společně využitelný proces lidské sebezáchovy (neprohrát, nebýt poražen) je Obrana. Daleko hůře je společně (týmově) využitelný Útok. Nejúčinnější mechanismus je ovšem komplexní sebezáchova (65 dílků), tedy využití kombinace všech tří sebezáchovných mechanismů.

Když se na stejný problém podíváme z hlediska pohlaví, tak se v tom muži a ženy hodně výrazně liší. U mužů je to celých 85 pomyslných životních dílků sebezáchovy, které jsou aktivně propojeny do celkového chování, kdežto u žen je to jen 51 dílků. Dalo by se říci, že mužům „jde o sebe“ a uhájení si svého místa na slunci daleko více než ženám a jsou si v tom taky mnohem podobnější. Ženy jako lidská skupina prostě už od přírody tak „unifikované“ anebo ještě moderněji řečeno „předprogramované“ na sebezáchovu, nejsou.

Možná, že si to nejlépe asi představíte na takovém příkladu, jakým je jedna z nejagresivnějších forem skupinové sebezáchovy a to válka. Muži do ní jako skupina prostě půjdou velmi snadno, budou se podobněji chovat i myslet a dělat podobné věci, a to v dobrém i zlém. Oněch 85 životních dílků je už tak veliký podíl, že si tím můžeme být v jakémkoli čase (minulém, současném a bohužel i budoucím) a na kterémkoli místě aspoň v ČR jisti. Proto se tak ve zmiňovaném konkrétním případě fotbalu setkáváme s tím, že je u mužů jednak daleko masovější jak co do aktivních sportovců, tak co do fanoušků a nejoblíbenějším „heslem“ je bojovat!

Vedle toho takový vysoký podíl zaručuje i to, že muži budou jako skupina docela řiditelní a formovatelní. Tak proč takového skupinového potenciálu (celkové připravenosti k sebezáchově) nevyužít, že? Třeba ve formě taktiky a strategie, muži jsou v tom mnohem jako skupina tvárnější a evolučně vybavenější. Prostě boj a všechny tři sebezáchovné mechanismy jsou jim vlastnější (85 dílků) a vykazují vyšší unifikaci v jejich vědomí.

Naštěstí celý civilizovaný svět se snaží posouvat od skutečných válek (včetně směru profesionalizace armád, tedy odklon od automatické branné povinnosti všech mužů) k válkám spíše pomyslným a přeneseným. Tedy formám soupeření a soutěžení v rámci pravidel a bez tělesné likvidace. A tady se právě muži docela jako sociální skupina vyžívají ve velkém. Nejviditelnější je samozřejmě sport a hlavně kolektivní, ale co podnikání, politika, věda, tam se přece taky konkurenčně soupeří a soutěží jak může.

Na druhé straně je potřeba zase vzít do úvahy naměřený fakt o ženách. Neustálé lkaní nad tím, že je v různých oblastech profesního života (viz oblasti mužské soupeřivosti) málo žen, že jsou vlastně ze strany mužů diskriminovány až tak „pravdivým“ pojetím není. Prostě ženy mají obsahově formy sebezáchovy nasměrovány přirozeně jinam, a to směrem k zachování života, pečujícím a ochraňujícím profesím apod. Tedy směrem, kterému se dá souhrnně říci zamezování individuálních vnitřních ztrát.


Přirozeně tedy balancují na vyrovnanosti individuální sebezáchovy a sebeodměny. To muži jako sociální skupina prostě neumí a těžko v dohledné době i umět budou.

Pro základní životní potřebu vývoje a růstu člověka se ukazuje jako nejvýhodnější oba modely sebezáchovy propojit. Když to simulačně profilově provedeme (přirozeně by takovým potenciálem mohla disponovat rodina, kde se ženské a mužské pojetí může společně doplňovat a obohacovat), tak nám vyjde výsledek 73 životních dílků orientovaných na sebezáchovu. A to je jednoznačně víc než co ukázala sebezáchova jako obecný jev (viz 65 životních dílků), o hodně víc než co ukázala sebezáchova u žen (51 dílků) a konečně méně než co ukázalo příliš vysoké a unifikované pojetí sebezáchovy u mužů. Jedině v úplné rodině tedy můžeme vývojově získat jak vyhraněné modely pojetí sebezáchovy z hlediska pohlaví, tak model kombinovaný, který je výhodný a efektivní pro lidské skupiny.

Technika CA

Předložením jakéhokoliv podnětu (obrázek, video, zvuk, napsané slovo, které si člověk přečte…)

vyvoláme v člověku asociaci, jejíž vznik člověk vědomě nemůže ovlivnit, „zastrašit“ či zastavit. U člověka se tato asociace dostaví v nanosekundě. Z hlediska neuro-anatomického podkladu se ve

své podstatě jedná o aktivaci konkrétních neuronálních drah a propojení. Tento proces nelze racionálně zastavit. Asociace - myšlenka tedy vzniká v každém případě, a to bezprostředně po předložení podnětu.

Tuto asociaci pak člověk rozumově koriguje např. na základě své minulé zkušenosti nebo

očekávání ostatních. Klade si otázky: Jak je správné nyní reagovat? Co mám odpovědět, abych to bylo dobře? Když toto řeknu, jaké to bude mít následky?

Pokud se však zabýváme „necenzurovanými“ původními asociacemi, získáme zcela jiný, výrazně

hlubší a celistvější pohled. Technika CA je jedna z mála metod, které se zabývají měřením a vyhodnocováním právě těchto

„původních necenzurovaných asociací“. Díky této metodě je možné člověku předkládat podněty v nejrůznější formě (slova, obrázky, filmy, zvuky, popř. vůně). Tyto u něj vyvolávají asociace, na které ho necháváme reagovat prostřednictvím barev. Vyhodnocením jeho odpovědí a porovnáním s normami pak dokážeme přesně popsat psychologické charakteristiky jeho asociací.

Jak je možné toho dosáhnout pomocí osmi barev, resp. osmi barevných koulí? Barvy zde v této

diagnostické metodě nepoužíváme proto, aby ukazovaly na symboliku barev, jak si často lidé myslí. Nejsou tu proto, aby reprezentovaly barvu modrou, červenou, žlutou atd. jako takovou. Důvodem používání barev při zjišťování asociací a jejich vzájemné psychologické dynamiky ve složitě strukturovaném psychologickém poli je to, že každá z vybraných barev reprezentuje část fyzikálně exaktně měřitelného frekvenčního pole vyzařování barev. Proto mají barvy pro člověka rozlišovací schopnost.

Není ani podstatné, jak člověk danou barvu pojmenuje. Nezáleží na tom, zda konkrétní barevnou

kouli člověk pojmenuje jako rudou, červenou, oranžovou nebo ohnivou. Podstatné je, že barevné frekvenční vlnění projde lidským okem až do mozku. Prostřednictvím barev a podnětových objektů, respektive analýzy jejich asociačního propojení, je člověk schopen poskytnout specializovaným odborníkům podklady k tomu, aby bylo možné popsat dynamiku jeho vnitřního prožívání a zpracovávání jeho životní reality.


Použití barev: Barvy jsou využívány v oblasti psychologie již velice dlouho. Použití barev navazuje na myšlenky

starých čínských a sumerských myslitelů a dále na práci Johanna Wolfganga von Goetha, Maxe Plancka a Prof. Dr. Maxe Lüschera. Důvěryhodnost jeho výzkumů dokládají i nejnovější studie neuronových sítí provedených Antoniem Damasiem v USA.

Barvy jsou univerzální a transkulturní podnět dovolující „osahávat“ energeticko-somatický systém,

tedy primárně realizační kapacitu vědomí. Objekty (obrázek, video, zvuk, napsané slovo, které si člověk přečte…) jsou specificky lidské abstraktně významové konstrukty, které zase dovolují osahávat mentálně-sociální systém, tedy významovou orientaci a hierarchii vědomí = hodnotovou kapacitu. Přitom je můžeme variabilně nadefinovat tak, aby přesně vyjadřovaly oblast, kterou chceme snímat. Všechny čtyři systémy komunikují uvnitř i navenek jako jeden celek.

Nehomogenní barvová plocha místo plné homogenní barvy (Lüscher):

Tato specifika byla zvolena ze dvou důvodů. Tím prvním důvodem je to, že v empirické realitě

okolního světa (princip Non-Já), vyloučíme-li výtvory člověka, se téměř žádné homogenní barevné plochy nevyskytují, takže evolučně se lidský mozek v takovém prostředí funkčně nevytvářel. Takto barvově vyjadřovaný okolní svět, který v současnosti na člověka působí, je sice již neodmyslitelný, ale doba po kterou tomu tak je, je z evolučního hlediska zcela zanedbatelná a pranepatrná. Do budoucnosti tomu tak zřejmě nebude, ale ta je jednak závislá na tom, jestli lidstvo ještě dostatečně dlouho bude fungovat a třeba taky na tom, jestli si lidé náhodou neuvědomí ten fakt, že vyrábět, produkovat a snažit se o „absolutní dokonalost“ může být z vývojového hlediska cestou slepou a vedoucí k ukončení existence člověka jako živého druhu.

Druhým důvodem je to, že ani při snaze o dokonalost stejně žádnou spektrálně čistou barvu

nevytvoříme, protože vždy jde o užší, nebo širší vlnové pásmo a to podle toho, jakým způsobem interaguje světelný zdroj s prostředím. Vedle toho nové výzkumy mozku prokázaly, že pro vnímání barev existuje speciální distribuovaná (rozvětvená v mnoha částech mozku) neuronová síť, která neustále dekóduje a hlídá dva mozkové vyhodnocovací procesy (nejde tedy primárně o to, co a jak vidí naše oko, to je jen vstupní branou pro tyto procesy). Jednak stálost barvového spektra i jednotlivých barev (vlnové pásmo té které barvy) a jednak velikost odchylek v samotném vlnovém pásmu v rámci paměťově uložených záznamů o barvách okolního světa. Na základě těchto poznatků jsou pak pochopitelné a vysvětlitelné i tak rozdílné psychické jevy, jako je vidění barev i bez jejich přímého působení na naše oko (pouze v představě), ale i to, že i za velkého šera vidíme listy stromů jako zelené, i když už dávno oku takto nepřipadají. Ty listy jsou totiž připravené na to, že jsou „stále zelené“ (pokud se nezmění jejich vnitřní struktura a tím pádem nezačnou interagovat se světelným zdrojem jinak), stačí jen použít v běžné tmě „modifikovaný okulár“ a listy jsou opět viděny lidským okem jako zelené.

Vzhledem k tomu, že technika CA se snaží využívat asociačního spojení barev a objektů (obrázek,

video, zvuk, napsané slovo, které si člověk přečte), je výhodnější ke stimulaci těchto asociačních propojení využívat co nejširší vlnové pásmo pro jednotlivé barvy. Určitě si dokážete představit, že se velmi obtížně může při vývoji lexikální stránky jazyka stát to, že k jeho učení a ukládání informací dochází přesně stejným způsobem u všech jedinců. Jednak je již dokázán fakt, že žádný mozek nepracuje identicky a zrovna tak je pochopitelné, že podmínky okolního světa, při jehož interakcích k učení dochází, jsou natolik variabilní (svou pestrostí, proměnlivostí, časovými intervaly působení, četností atd.), že mozkový záznam ani identický být nemůže. Podnětový objekt je tím pádem použit pro škálu obecných lexikálních významů (ani tady však nikdy nejde jen o jeden výklad) a nehomogenní barva (spíše celé její pásmo) je ponecháno pro záznam celé šířky individuální variability asociace v čase a prostoru.


Tvar „simulované koule“ namísto čtverce (Lüscher): Tato záměna byla zvolena z důvodu toho, že vědní obory jako astronomie, fyzika, chemie, biologie

i další prokazují, že v reálně zobrazitelném a vnímatelném prostoru, kde zároveň dochází k různorodým dynamickým pohybům, změnám a interakcím, existuje výrazně zastoupený a přirozený tvar oblých bolidů. Tedy různorodých „nepřesných koulí“. Nikoli dvourozměrných ploch, nýbrž trojrozměrných těles. Z úhlu pohledu evolučně vývojových principů pro čas, energii a prostor (respektování asociační triády ČEP) tedy předpokládám, že technika CA a metoda OKAV by měla tuto zákonitost respektovat taktéž, pokud má stimulovat a mapovat psychické procesy vázané na neuronální mozkový systém a tvar samotný má vyvolávat co nejméně percepčních obran.

Jako nezanedbatelnou pak považuji i takovou „maličkost“, že velká část všemožných sportovních a

zábavných her, kde je pohyb a prostor primární součástí herního prostředí, taktéž využívá východ a přijatelnosti koule. Hra, jako princip lidské činnosti, je jednak v realitě velmi často a emočně pozitivně přijímána i využívána v průběhu celého života a jednak jde o činnost, u které zásadně nepřevažují uvědomované a řízené racionální procesy, nýbrž „celostní, integrované ponoření či vtažení do hry“. Vlastní charakter stimulačního materiálu pro CA, stejně tak jako instrukce ke snímání, by tak tyto specifiky měly pokud možno navozovat a využívat. Popisovaný aspekt je pak nabídnut i na úvodní obrazovce. Lidé, kteří snímání absolvovali bez ohledu na věk, velmi často aspekt hry (místo zátěžové zkoušky, tedy klasického testu, čím technika CA není a ani neaspiruje být) sami avizovali a popisovali.

Dálkové snímání dat (internetový snímač) Pro techniku CA došlo ke změnám Lüscherova barvového testu. Hlavním cílem navržené a nyní již

rutinně používané verze internetového snímače bylo změnit a přizpůsobit percepční pole při zadávání a volbě kombinovaných barvových asociací tak, aby „snímací maska“

• co nejvíce eliminovala percepční obrany • pokud možno nenavozovala prostorově percepční stereotypy • a tvarově i barvovou „plochou“ více vycházela či napodobovala přírodní empirii než lidské

výtvory Jak toho dosahujeme v internetovém snímači: • Nehomogenní barvová plocha • Tvar „simulované koule“ • Koule uspořádány do tvaru kruhu • Objekt uprostřed kruhu

Nehomogenní barvová plocha, Tvar „simulované koule: Popis je výše v kapitole technika CA.

Koule uspořádány do tvaru kruhu: Tato záměna byla zvolena hlavně z důvodu toho, aby se neprosazoval pouze naučený percepčně

pohybový okohybný stereotyp vznikající při čtení a psaní. Nelze jej využít ani z jednoho kulturně demografického prostředí Evropy, Ameriky, Asie, Afriky apod., tedy podle druhu písma (znakové, obrázkové), ani podle plošného postupu shora zleva – doprava dolů, ale ani toho opačného, jaký je použit např. v hebrejštině. Toto uspořádání může vést pouze k nápodobě stereotypu zobrazování času na hodinách, tedy v postupné rotaci doprava. Rotace doprava je ovšem jedním z univerzálních a téměř stoprocentně přítomných „přirozených pohybů“ hmotného světa. (viz Richard P. Feynman: O povaze fyzikálních zákonů, Aurora 2001). Předpokládáme, že by tedy neměla tvořit nepřirozený percepčně pohybový požadavek, který by inicioval zvýšený počet obranných mechanismů.


Uzavřený kruh navíc nemá svůj percepčně „stabilní prostorový začátek“, ten si první volbou klient

určuje a musí určovat sám. Pro vyjádření vlivu tohoto mechanismu je ve Snímači nastaven vnitřní kontrolní mechanismus záznamu volby preferenčních škál barev (úvodní a závěrečný výběr barev), který psychometricky sleduje podíl výskytu preferenčních barových škál volených souvislým, „postupně hodinovým stereotypem“.

Tvar kruhu zůstává v náznaku nadále přítomen i po provedené volbě a „zmizení“ barvové koule,

aby tento prvotně vnímaný tvar, alespoň zčásti zabraňoval lehkému vzniku tvarů neuzavřených v pracovní paměti.

Řazení barvových koulí v kruhu je uspořádáno tak, aby pokud možno souvisle nekopírovalo

nejobvyklejší a nejčastější preferenční řazení barev v populaci, a to ani na počátku, ani na konci takových řad. Stejně tak se vedle sebe nevyskytují barvy, které při vlastní volbě barvových trojkombinací na podněty vykazují statisticky silně zvýšený výskyt (barvová trojice Červená, Žlutá, Fialová; a barvová trojice Hnědá, Šedá, Černá). Není tedy podporován princip „snadnosti a prostorově pohybové úlevy“ ani v rozhodovací fázi volby, ani při pohybovém výběru myší či prstem na dotekové obrazovce.

Při vlastním průběhu snímání dochází po určitém počtu podnětových objektů k pootočení celého

kruhu barev o 90 úhlových stupňů doprava. Důvodem je narušení a nepodporování vznikajícího prostorově trvalého záznamu uspořádání barvových koulí v pracovní paměti. Vzhledem k tomu, že je průběžně sledován reakční čas při všech operacích snímání, lze po dostatečném množství snímků vyhodnotit, zda při pootočení dochází či nedochází k asociačním zárazům a změnám reakčních časů na následný podnětový objekt a tím nebyla znehodnocována vlastní informace o „asociačních zárazech“ na různé objekty.

Objekt uprostřed kruhu:

Z hlediska prostorového je snaha udělat z podnětového objektu pomyslný percepční střed

(dominantu) od něhož by existovala podstatně si podobnější vzdálenost k jednotlivým barvám, než je tomu v případě dřívějšího způsobu zobrazování. Měla by tím být opět oslabována tendence k využití principu „percepční snadnosti a prostorově pohybové úlevy rozdílnou blízkostí“ v rozhodovací fázi volby i při pohybovém výběru myší či dotekem na obrazovce.

Pokud bychom se zamysleli nad tím, jaký směr vykazuje proces při vzniku individuálního záznamu

podnětového objektu a spojení barev v mozku, pak půjde převážně o postupné dostředné ukládání záznamů z mnoha detailů (barev) do jednoho obecného středu (podnětový objekt). Vzhledem k tomu, že technika i metoda je projektivního rázu a pokouší se mapovat i respektovat individuální odlišnosti procesů uvnitř jedince, které pak onen jedinec používá pro interakci a komunikaci se světem (celý model objektově komunikačního vědomí je takto koncipován), bude mít proces projekce právě opačný prostorový směr. Tedy od středu (podnětový objekt) variabilně do okolí (barvy).

V duchu tohoto úhlu pohledu jsou koncipovány i oba výběry barvových škál (úvodní a závěrečný).

Ten úvodní se více blíží pojetí toho, jak a z čeho se skládá interakce okolního světa se mnou, ten závěrečný pak odpovídá více pojetí toho, jak a čím na interakci světa odpovídám já sám ze sebe, protože je sestavován až po proběhnutí stimulací všemi podnětovými objekty zvoleného snímacího modulu. Při zachování této prostorové konzistence pro oba výběry i vlastní barvové asociace lze předpokládat, že je ve výstupech zachycen jak proces toho z čeho se „učím“, tak proces toho co projikujeme (produkujeme a používáme) z naučeného.


Validita prováděná nad modelem OKAV

Konzistence preferenčních barvových škál

V září roku 2005 byla spuštěna inovovaná forma „podnětového pole“ internetového Snímače firmy DAPS pro využívání techniky CA (barvových asociací). Zásadní úpravy oproti dříve používané „snímací masce“ se týkaly jednak prostorového rozmístění barvové škály do kruhu, simulovaného 3D zobrazení barev v podobě koule, využití velkého rozpětí odstínů v každé vlnové délce jednotlivé barvy a umístění podnětového slova (objektu) doprostřed kruhu barev.

Všechny úpravy měly společného jmenovatele. Snížit výskyt uvědomovaných i neuvědomovaných

percepčních obran, které ovlivňují plynulost a autenticitu asociačních mozkových procesů a tím zvýšit, či zpřesnit vypovídací schopnost výstupů.

Ke dni 10. srpna 2006 bylo využito této inovované masky k nasnímání 13 795 individuálních

protokolů ve věkovém pásmu od 3 do 68 let. Subjektů ženského pohlaví bylo 6 636 a mužského pohlaví 7 159, což poměrově činí 48,1 ku 51,9 procentům. Převážná část vzorku je koncentrována do věkového rozpětí od 10 do 19 let věku (zhruba 75% respondentů), takže abychom byli přesnější, jde o konzistenci preferenčních škál dětí a dospívající mládeže v ČR (demograficky jsou zastoupeny všechny kraje, nejvyšší zastoupení pak tvoří kraj Moravskoslezský a Ústecký).

Z uváděného grafu lze vidět, že používaných 8 barev pro výběr preferenčních škál vytváří zhruba 4 kvalitativní skupiny. Nejvyšší konzistenci rozložení podle pořadí vykazují čtyři barvy v pořadí – Žlutá, Černá, Šedá, Hnědá. Samostatnou kvalitativní skupin tvoří barva Červená. Třetí kvalitativní skupinu tvoří dvě barvy v pořadí – Modrá, Zelená a čtvrtou kvalitativní skupinu s nejvyšší odlišností pak opět jedna barva, a to barva Fialová.

Můžeme tedy konstatovat, že navržený interakční, objektově komunikační model lidského vědomí

bude vykazovat nejvyšší konzistence a stabilitu v neustálé INTERAKTIVITĚ (nespecifická barva žlutá) mezi částmi VNĚJŠÍHO materializovaného (barva černá) i nematerializovaného (barva šedá) SVĚTA a celým vstupním somatosenzorickým subsystémem JEDINCE (barva hnědá).


Další, ještě stále výrazně konzistentní a stabilní prvek navrženého interakčního modelu lidského vědomí pak tvoří emočně ENERGETICKÝ subsystém (barva červená), který společně se somatickým subsystémem (barva hnědá) vytváří existenční základ autonomie člověka vzhledem k vnějšímu prostředí.

Kvalitativně již méně konzistentní a méně stabilní části navrženého modelu lidského vědomí

vytvářejí společně subsystémy SOCIÁLNÍ (barva modrá) a MENTÁLNÍ (barva zelená), které jsou tzv. přesahového typu a umožňují individuální existenční autonomii člověka obhájit, spojit i rozvíjet v rámci sociálních skupin (vztahově i rozumově).

Poslední, nejméně konzistentní i nejméně stabilní součást interakčního modelu vědomí pak avizuje

barva fialová, která je druhou nespecifickou barvou navrženého modelu a představuje ASOCIAČNÍ PROCESY či interakčně informační toky uvnitř individuálního vědomí člověka.

Z naměřených výsledků tedy můžeme vyvodit jakousi stabilizační škálu lidského vědomí, která

vypadá následovně: 1. neustálý interakční KONTAKT mezi vnějším a vnitřním světem 2. podporovaný stabilním ENERGETICKÝM hospodářstvím lidského organismu 3. umožňující co nejkvalitnější a nejstabilnější prosazení VZTAHOVĚ MENTÁLNÍ úrovně jedince v

sociálních SKUPINÁCH 4. se zachováním ROZMANITOSTI, variability i kolísavosti a nestability vnitřních ASOCIAČNÍCH

PROCESŮ jedince.

Má-li mít navržený model obecnou uplatnitelnost, neměla by se tato základní linie lišit z hlediska pohlaví. Podívejme se tedy na totéž rozložení z hlediska obou pohlaví.

V případě mužského pohlaví nedochází k výraznějším rozdílům u první kvalitativní skupiny tří barev – Žlutá, Černá a Šedá co do naměřených hodnot. Nedošlo ani k posunům v pořadí měřených barev.

Druhá konzistentní skupina se ovšem vytvořila ze dvou barev, a to reprezentantky somatického

subsystému (barva hnědá) a energetického subsystému (barva červená). Daleko výrazněji se tak spojily subsystémy zajišťující existenční autonomii člověka. Co do naměřených hodnot zůstává i pořadí stability stejné.


Třetí kvalitativní skupina barev se ovšem „rozpadla“. Zhruba na stejné kvalitativní úrovni zůstala barva Modrá (sociální subsystém), výrazný kvalitativní pokles však zaznamenala barva Zelená (mentální subsystém). I tady zůstává pořadí co do naměřené hodnoty identické s navrženým obecným modelem.

Nejnižší konzistenci pak vykázala barva Fialová (asociační procesy), tak jako v celém vzorku,

ovšem ještě s výraznějším kvalitativním poklesem.

V případě ženského pohlaví vykazují naměřené hodnoty celkově podstatně menší kvalitativní rozdíly v konzistenci výběrů u všech využívaných barev (všechny hodnoty korelací naměřeny nad 0,9). Můžeme tedy říci, že barvové škály jsou vnitřně „pevnější“, konzistentnější a jednoznačně kvalitativně kompaktnější než je tomu u mužů, ale i celkově oproti navrženému obecně lidskému modelu vědomí. Liší se tím jak od hodnot celkového vzorku, tak hlavně velmi výrazně od naměřené konzistence výběrů u mužského pohlaví. Kvalitativně pak vzniká pořadí barev – Žlutá, Černá, Šedá, Hnědá, Zelená, Modrá, Červená a Fialová.

První čtyři prvky navrženého interakčního modelu lidského vědomí jsou tedy identické co do

naměřených hodnot i pořadí (obecně celkově, u mužů i žen) a zaručují tak platnost základní premisy nebo osy neustálého KONTAKTU mezi vnějším a vnitřním světem. Stejně tak zůstává i z hlediska pohlaví identická pozice posledního, nejméně stabilního prvku vědomí, a to variability asociačních procesů.

Mezi pohlavími jsou tak viditelné základní rozdíly u tří vnitřních prvků modelu vědomí. Mužské

pohlaví vykazuje postupně oslabující konzistenci od energetického subsystému (barva červená) přes sociální subsystém (barva modrá) až k mentálnímu (barva zelená). Ženské pohlaví vykazuje konzistenci od mentálního subsystému (barva zelená) přes sociální subsystém (barva modrá) až k energetickému (barva červená).

Předpokládaná vnitřní integrita vědomí (viz principy funkční definice vědomí) má tak rozdílnou mužskou a ženskou variantu. Integrita mužů stojí na barvové kombinaci 312 (červená-modrá-zelená), integrita ženského varianty pak stojí na barvové kombinaci 213(zelená-modrá-červená). Jen tak, jakoby „náhodou“ vytvářejí komplementární zrcadlový jev s vazbovou barvou modrou (1), tedy sociálním subsystémem. Hodně zjednodušeně se tedy dá říci asi následující. Chcete konzistentní a


smysluplný model lidského vědomí i kvality života? Spojte do interakčního celku specifiky ženské a mužské varianty integrity vědomí přes sociální pojítka a máte po starostech.

Analyzujeme-li rozdíly mezi pohlavími na základě největších naměřených rozdílů, pak muži

(chlapci) a ženy (dívky) se nejvíce liší ve výběrových barvových škálách u barvy Zelené (mentální subsystém) a ještě vyhraněněji u barvy Fialové (asociační procesy), kde rozdíl v naměřených korelacích činí 0,2497 v neprospěch mužů (chlapců), tedy kvalitativně výrazně snížené konzistence a zvýšené variability asociačních informačních mozkových toků (procesů).

Z hlediska navrženého a ověřovaného objektově komunikačního modelu vědomí, jde o obě barvy,

které se podílejí na „monitorování“ vnitřního prostoru vědomí člověka. Barva zelená je dominantní barvou pro mentální subsystém, který navíc patří do dvojice se sociálním subsystémem (dominantní barva modrá) k tzv. přesahovým subsystémům vědomí pro interakce s vnějším světem, strukturaci vědomí, poznávací (učící) a integračně stabilizační funkce. Zvláště pak je významná pro využívání vnitřní řeči, pro procesy formálního (skupinového) učení a celkovou kvalitu životní seberealizace. Barva Fialová je barvou nespecifickou a zastupuje „systémové ladění“ probíhajících asociačních toků v celém integrovaném celku vědomí, ovšem jen v jeho vnitřní individualizované části.

Z pohledu „technického“ lze tedy konstatovat, že klíčovými barvami z hlediska pohlaví, jsou u

mužů 1,5,2 (modrá, fialová a zelená) s integrační variantou barvové trojice 312, u žen pak 1,5,3 (modrá, fialová a červená) s integrační variantou barvové trojice 213.

Z naměřených odlišností by tedy vyplývalo, že asociační mozkové procesy mužů (chlapců) ve

vědomí jsou: • výrazně individualizovanější, a to hlavně v oblasti udržení souladu celkové vnitřní integrity

vědomí (snadnost, plynulost, soudržnost a unifikovanost asociačně informačních toků ve vědomí),

• přičemž tato individualizace se bude kvalitativně a rozdílně nejvíce manifestovat v oblasti mentální i řečově myšlenkové výkonnosti a při celkové seberealizaci v rámci formalizovaných (skupinových) procesů učení a vzdělávání.

Porovnáme-li toto zjištění s empirickými daty a běžnou životní realitou nejen v ČR, ale minimálně v

Evropě, nelze přehlédnout např. taková fakta jako jsou: • výrazně vyšší a dlouhodobé zastoupení mužského pohlaví v oblasti heuristiky (objevy, patenty,

vynálezy) i superiorních výsledků v oblasti učení, • ale také výrazně vyšší a dlouhodobé zastoupení mužského pohlaví v rovině poškození výše

zmíněných procesů (vady řeči a výslovnosti, specifické výukové poruchy), • či výrazně vyšší zastoupení mužského pohlaví v celkově degradační či rezignační strategii na

seberealizaci (bezdomovci, gamblerství, majetkové či agresivní delikty, alkoholismus apod.).

Závěrem tedy lze konstatovat, že konzistence preferenčních barvových škál reflektuje: • jak celkové interakčně vývojové (evoluční) procesy probíhající druhově v lidském mozku =

obecný model • tak jasné specifiky obou pohlaví = varianty vnitřní integrity vědomí. Je-li již experimentálně dokázáno, že neuronové sítě pro barvy jsou neurobiologicky transkulturní,

pak celý navržený Objektově komunikační model lidského vědomí může být obecně využitelný k diferenciální diagnostice psychických (mozkových) procesů, bez ohledu na teritoriální rozdílnosti.


Oční strategie pro slovní objekt Já

Nechali jsme si udělat analýzu internetového snímače z pohledu oční strategie. Pro analýzu jsme využili nástroj 3M Visual Attention Service, http://www.3M.com/VAS. Nástroj na základě algoritmu predikuje výsledky snímáním oční kamerou (85-90% přesnost v porovnání s oční kamerou). Validační studie nástroje je k dispozici na stránkách poskytovatele nástroje.

Analyzovaný obrázek:

Rozložení pozornosti v prvních 3-5ti vteřinách (tepelná mapa):

Pravděpodobnostní mapa, kde skončí oční kontakt v prvních 3-5ti vteřinách:

http://www.3m.com/VAS�


Nejčastější oční cesta při sledování obrázku:

Pro porovnání jsme zjistili volby ke slovnímu objektu Já z databáze DAP Services a.s.:

• Doba sběru dat: databáze DAP Services a.s. 2007 až 2011 • Forma sběru dat: Internetový snímač DAP Services a.s. • Věk: 6 až 20 let, ZŠ a SŠ v ČR, každá věková kategorie 3000 osob • Počet žáků: 225 000; populační ročníky 2007/2011, každý ročník 45 000 osob • Počty, podle pohlaví: Mužů 112 050 (49,8%), Žen 112 950 (50,2%)

Zjištěná frekvence volených trojic:

1. 432 – 11,9% 2. 435 – 10,1% 3. 431 – 9,8% 10. 512 – 3,2% 31. 156 – 0,9%

Základní popis Sebepojetí, Odměny a Školy


Popis struktury dat:

• Doba sběru dat: databáze DAP Services a.s. 2007 až 2011 • Forma sběru dat: Internetový snímač DAP Services a.s. • Věk: 6 až 20 let, ZŠ a SŠ v ČR, každá věková kategorie 3000 osob • Počty, podle pohlaví: Mužů 112 050 (49,8%), Žen 112 950 (50,2%)

Vzhledem k tomu, že mladší a starší věkové kategorie byly snímány slovními moduly s rozdílným

celkovým počtem slov, byla sumární četnost barvově slovních reakcí (agregovaný počet voleb, tzv. CA profil) převeden podílovým koeficientem na zcela totožný počet v každé věkové kategorii. Pro výpočet těsnosti vztahu byla použita funkce RKQ (druhá mocnina Pearsonova korelačního koeficientu) pro optimalizaci regresních modelů a druhů rozložení jednotlivých kvalitativních parametrů.

Výsledky:

Interpretační závěry:

Nejstabilnější a nejvyšší průměrnou korelační těsnost v průběhu celého měřeného věkového období vykázal slovní objekt „Hladím se“, který byl již v dřívějších dílčích věkových analýzách ověřen v tom smyslu, že globálně významově zastupuje rozsáhlý mozkový neurobiologický korelát nazývaný „systém odměny“ (viz František Koukolík a jeho několik publikací o mozku - František Koukolík: Sociální mozek. Praha, Karolinum 2006; František Koukolík: Já (O vztahu mozku, vědomí a sebeuvědomování), Praha, Karolinum 2003, ISBN 80-246-0736-0). Jako doplňující a završující informaci uvádíme fakt, že i v průběhu měřeného věkového rozpětí dospělosti (21 až 65 let) vykazuje opětovně nejvyšší korelační těsnost na průměrné hodnotě 0,9445, na které se ustaluje právě kolem 20 roku věku.

Prvním zásadním zjištěním je tedy fakt, že člověk jako živý tvor je vývojově a životně nejsilněji

spjat s intenzitou i kvalitou funkčnosti neuronálního mozkového systému odměny. Není tedy primárně jen tvorem sociálním, ale zároveň tvorem vývojově závislým na prožitkově pocitové hladině odměny a jejím včlenění do integrovaného celku Sebepojetí (Tělo + Psychika + Já). Toto zjištění tedy pravděpodobně stojí za současným trendem ekonomicky rozvinutých zemí, kde se ústředním tématem mezioborového poznávání stává oblast „prožitku kvality života“ a nikoli jen „prostého bytí a žití“.

0,8

0,82

0,84

0,86

0,88

0,9

0,92

0,94

0,96

0,98

1

6 let 7 let 8 let 9 let 10 let 11 let 12 let 13 let 14 let 15 let 16 let 17 let 18 let 19 let 20 let Průměr

Vývoj faktoru SEBEPOJETÍ , ODMĚNY a ŠKOLY

Psychika Tělo Já Hladím se Škola Třída



Druhým zásadním zjištěním je fakt, že v průběhu celého sledovaného věkového období se jako

individuálně nejméně skupinově shodný (nejvíce variabilní, či nejméně determinovaná) ukazuje psychika, která je zároveň výrazně spojena s funkčností a kvalitou menší sociální skupiny – školní třídy. Psychicky formativní vliv školní třídy tak navazuje na období předškolního věku, kdy nejsilnější formativní skupinou je rodina a v ní pak sourozenci (podrobné hlubší i dřívější dílčí analýzy předškolního věku). Fakticky se tím jen podtrhuje důležitost toho, že člověk je nezpochybnitelně vývojově závislý sociálně skupinový tvor. V dospělosti podobné působení pak přebírají např. spolupracovníci, oddělení, tým apod. (dílčí analýzy pracovního prostředí).

Třetím významným zjištěním je fakt, že v průběhu sledovaného období postupně narůstá formativní vliv školy, jakožto největší sociální skupiny s jasnou kulminací mezi 11 až 14 rokem věku. Dále již jen stále klesá, kromě věku 16-ti let, které se časově kryje s obdobím nástupu do středních škol. Toto přerušení plynulého poklesu je však způsobeno zároveň měřeným vzorkem, který v sobě nezahrnuje vyrovnanou populační četnost mladistvých, kteří již ve vzdělávacím procesu dále nepokračují. Průměrné hodnoty souvztažnosti pak jasně avizují trojdimenzionální, vývojově kvalitativní potřebu náhledu. Systém neuronální mozkové odměny; systém Jáství somatického typu v rámci velkých institucionalizovaných celků; systém Psychický v rámci sociálních skupin menšího typu. Všechny tři části jsou kolem 20 roku života vývojově připraveny k dospělé integritě lidského Vědomí.

Prozatímní tři zmíněná celostní fakta lze shrnout do těchto závěrů:

• Lze potvrdit nutnost kloubení kvantitativně kvalitativního přístupu při „měření“ člověka • Lze potvrdit nutnost přistupovat k „měření“ člověka v souladu s vývojově evoluční teorií • Lze potvrdit nutnost respektovat člověka jako sociálního tvora s vysokou sociálně determinační

vazbou k neuronálně mozkovým korelátům „odměny“ a teorie připoutání • Je výhodné využívat interakčně dynamického modelu s časoprostorovým ukotvením, který

nejnověji definuje teorie implicitně – explicitních interakcí a vazeb • Je nutné přistupovat k „měření“ člověka celostně integračním způsobem bez jeho duálního

dělení na fyzickou a duševní rovinu bytí • Je nutné respektovat vývojově formativní a interakční vlivy všech typů i velikostí sociálních

skupin na kvalitu duševního rozměru života. Všechny tyto základní tvrzení technika barvově slovních asociací a metoda objektově komunikační

analýzy vědomí umožňuje respektovat. Dalším neméně závažným zjištěním je fakt, že v průběhu sledovaného věkového období vykazuje

„systém odměny“ dvě odlišné etapy (korelační maxima) s výrazným rozdělením ve 13-ti letech (korelační minimum), čemuž ještě věkově předchází individualizovaně variabilní období v předškolním věku.

Na výše zmíněná zjištění můžeme aplikačně navázat souvislost se školou a povinnou školní

docházkou. První otázka se tedy týká vhodnosti začátku, či nástupu do školy. Naměřené údaje avizují, že 6-ti letá populace jako celek ještě nemá asociačně vkomponován

systém odměny ke třem základním prvkům lidské integrity (Tělo + Psychika + Já), takže není vyzrálá k jeho synchronnímu využívání. K takové silné asociační synchronicitě dochází až v sedmi letech věku. Hlubší a podrobnější analýzou pak bylo zjištěno, že tento jev je způsobován zásadním rozdílem mezi chlapci a děvčaty. Děvčata se k tomuto „bodu asociačně integrační zralosti“ již blíží v 6 letech, kdežto chlapci ho dosahují až téměř v 8 letech. Toto zjištění by tedy mělo vést k tomu, že by nástup do školy měl být buď stanoven na 7 let chronologického věku bez ohledu na pohlaví, anebo podle pohlaví rozlišen na 6 let u děvčat a 7 let u chlapců. Jde v podstatě o velmi dobře známý, tradiční efekt rychlejšího vyzrávání děvčat jako celku a stejně tak efekt náhlé a rychlé kvalitativní změny v chování, myšlení i cítění dětí v průběhu i jen několika málo měsíců mezi šestým a sedmým rokem života. Oboje je ovšem prakticky i teoreticky podceňováno. Tohoto efektu se pak v našem vzdělávacím systému


využívá k odkladu školní docházky. Teprve uvolněním pravidel školského systému o tom kdo rozhoduje o faktickém nástupu do školy (rodiče + ředitel školy) došlo k tomu, že výše zjištěná skutečnost se výrazněji v praxi naplňuje. Dosvědčuje to údaj neustále rostoucího počtu odkladů školní docházky z roku na rok.

První období vyzrávání a integrování systému odměny do jeho kulminace v 9 letech je viditelně

spojeno z hlediska vzdělávacího systému s kvalitou jáství tělesného typu a zároveň s individualizací psychiky.

Věková analýza slovního objektu PÍŠU v závislosti na věku a pohlaví 6 až 16 let Popis struktury dat:

• Doba sběru dat: databáze DAP Services a.s. 2007 až 2011 • Forma sběru dat: Internetový snímač DAP Services a.s. • Věk: 6 až 16 let • Počty, podle pohlaví: Mužů 38 500 (50%), Žen 38 500 (50%), Celkem 77 000 • Věkové ročníky: Muži 3 500, Ženy 3 500, Ročník celkem 7000

Výpočty:

Pro výpočty byla použita funkce RKQ (druhá mocnina Pearsonova korelačního koeficientu), která je přesnější a odcloňuje to, že Personův koeficient mírně nadhodnocuje; navíc dovoluje použít proložení křivky trendu + regrese, který identifikuje kvalitu spolehlivosti naměřené a proložené spojnice trendu R2= Spolehlivost. Výsledky:

Interpretační závěry:

R² = 0,981

R² = 0,973

R² = 0,969

0,82 0,84 0,86 0,88

0,9 0,92 0,94 0,96 0,98

1

6 let 7 let 8 let 9 let 10 let 11 let 12 let 13 let 14 let 15 let 16 let

Asociační profil CA Píšu v závislosti na věku a pohlaví

Píšu Chlapci RKQ Píšu Děvčata RKQ Píšu věk RKQ Polyg. (Píšu Chlapci RKQ) Polyg. (Píšu Děvčata RKQ) Polyg. (Píšu věk RKQ)


1. Měření Asociační těsnost celkového CA profilu na slovo PÍŠU se od 6 let průběžně zvyšuje do maxima v 9

letech věku, a to bez ohledu na pohlaví žáků. Pak opět začíná klesat (individualizovat se), přičemž v 10 letech věku je zcela srovnaný trend chlapců i děvčat na dostatečně vysoké hladině korelační determinace 0,960. Následně dojde na této hladině determinace k ustálení u dívek, kdežto u chlapců křivka průběžně dál klesá. Proložené spojnice trendu polynomického typu vykazují velmi kvalitní spolehlivost. Měření tedy lze považovat za dostatečně přesné i statisticky průkazné.

2. Popis jevu Obecná dovednost psaní v průběhu školní docházky na ZŠ vykazuje několik kvalitativně

vývojových období. První kvalitativní období se váže od předškolního věku až do věku 7 let, kdy se různá úroveň

individuálních předpokladů postupně sladí i co do pohlaví. Dalo by se říci, že v 7 letech je významová i realizační hodnota ve vědomí žáků populačně sladěna na stejnou kvalitativní i dostatečně vysokou úroveň, aby mohly vznikat zralé a uvědomované psacích návyky.

Druhé období od 7let věku je charakteristické rychlým nárůstem těchto psacích návyků s kulminací

v 9 letech věku, přičemž tempo i celkovou kvalitu „udávají dívky“. Lze tedy empiricky konstatovat, že hodnotící a známkové „standardy psacích návyků“ by měly do konce třetí třídy průběžně respektovat vyšší variabilitu psaného projevu u chlapců, a to jak v čase, tak kvalitě.

Třetí období se týká 10 let (cca čtvrtá třída ZŠ). Tady dochází k druhému souladnému trendu ve

vědomí celé populace jak z hlediska věku, tak pohlaví. Lze tedy vyslovit empirické konstatování, že v 10 letech je skupinový proces vývoje psacích návyků (hodnotově i realizačně) ukončen do stadia vzniku standardní psací dovednosti.

Čtvrté období začínající 10. rokem věku pak již vykazuje výraznou odlišnost podle pohlaví. Dívky

jsou již schopny nadále a stabilizovaně vzniklou úroveň psací dovednosti nejen podobně využívat, ale i časově udržet. U chlapců je tomu jinak. Psací dovednost se dále individualizuje. Hodnotící a známkové „standardy psacích dovedností“ (rychlost a úprava) by tedy měly být v průběhu další školní docházky tolerovány a zohledňovány, protože na nich i závisí praktická využitelnost samostatného zápisu obsahu učiva v různorodých vyučovacích předmětech. Dívčí psací dovednost se po absolvování ZŠ individualizuje stejně jako u chlapců, jenže to se už vlastně školský standard písma dávno nehodnotí. Používá se jen v grafologických rozborech v dospělém věku a naznačený trend další věkové individualizace v dospělosti tuto oprávněnost a možnost potvrzuje.

Konstruktová validita procesů STUDU a VINY

Provedli jsme testování dvou hypotéz (odborných diagnostických konstruktů) Lawrene E. Shapiro, které jsou publikovány v knize Emoční inteligence dítěte a její rozvoj, Portál 1998, strana 65, ohledně problematiky studu a viny.


• Doba sběru dat: databáze DAP Services a.s. 2007 až 2008 • Forma sběru dat: Internetový snímač DAP Services a.s. • Věk: 8 až 65 let • Počty: 8 až 19 let 25 000, 20 až 65 20 000, Celkem 45 000


Oba procesy jsou ve zmíněné publikaci identifikovány pouze pro dětský věk. Dovolili jsme si experimentálně testování hypotéz rozšířit i na věkovou skupinu dospělých díky tomu, že v běžné empirii se oba procesy u dospělých lidí obdobně vyskytují.

STUD – validován slovním objektem Stydím se

V publikaci je stud definován jako „Druh extrémních rozpaků, které se objeví, když mají děti pocit,

že nejednaly tak, jak to od nich druzí lidé očekávají.“ L.E. Shapiro předpokládá a experimentálně dokazuje, že východiskem objevení se psychického

procesu, který je pojmenován jako STUD(Emoční inteligence dítěte a její rozvoj, Lawrence E. Shapiro, Portál, 1998, ISBN:8071782386, 9788071782384), je konfrontace mezi reálným chováním dítěte a známou či očekávanou kvalitou chování, jejíž hodnoty „nastavili druzí lidé“.

Vychází tedy z předpokladu, že dítě musí být schopno jak rozpoznat a uvědomovat si své vlastní

chování (kvalitní sebereflexe), tak musí být schopno rozpoznat a uvědomovat si měřítka nastavená „ z vnějšího skupinového světa lidí“ (kvalitní posouzení). Z vývojového hlediska by tedy stud byl vázán až na věk, kdy je dítě schopno uvědomování si a hodnocení rozdílů mezi různými druhy chování člověka. V této fázi nebudeme s takovým tvrzením polemizovat, abychom udrželi již tak složitou problematiku na relativně uchopitelné bázi.

V diagnosticko-intervenčním systému Barvy života (dále DIS BŽ) jsou pro zjišťování

„vnější realizační skupinové normy a kvality emočního přijetí a hodnocení“ definovány primárně barvy modrá a žlutá, vzájemně spojené do asociačního páru. Klíčovými slovními pojmy pro měření kvality takových vnějškově nastavených pravidel, pak slovní objekty Smím a Nesmím v sociálním subsystému vědomí. Takto komplexní a již integrované sebereflexní posuzování (způsob + význam chování) by mělo být „automatizovaně vkomponováno“ do celkového sebepojetí (Jáství), což v systému DIS BŽ reprezentuje měření centrálního vztažného slovního objektu JÁ

Dochází-li skutečně k takovému sebereflexnímu posuzování v integrovaném vědomí dítěte

při reálně probíhajících činech (hodnocení svého chování na základě stanovených norem jinými) a tím k vyvolání nebo nevyvolání procesu studu, měl by být tento „dynamický asociační stereotyp“ při použití DIS BŽ měřitelný. Pokud bychom chtěli diagnosticky odlišovat, zda se proces studu bude více manifestovat tělesnými anebo psychickými projevy, museli bychom k testování hypotézy použít i další dva centrální vztažné slovní objekty Moje tělo a Moje psychika. Pro tento účel pracujeme pouze se slovním objektem Já.

Objekt Já (centrální vztažný objekt vnitřní identity a integrity vědomí = uvědomovaný psychický

konstrukt všech čtyř základních subsystémů vědomí) by měl pak vykazovat s objektem Stydím se (topický slovní objekt pro měření procesu či probíhání studu)souvztažnost (korelaci) na úrovni vzniku skupinového jevu (L.E. Shapiro avizuje, že jde o proces vlastní všem dětem).

Kvalitativně číselná hranice souvztažnosti, která v systému DIS BŽ musí být naměřena, aby

avizovala, že se skutečně jedná o skupinově druhový jev (probíhá u všech dětí), byla standardizací na velkém vzorku dětí i dospělých (viz popis v úvodu) stanovena na +0,650pro všechny používané slovní objekty. Nedosahuje-li měření souvztažnosti objektů mezi sebou této číselné hranice, avizuje to proces individualizovaný (vlastní různému počtu jedinců) a ne skupinově druhový (vlastní populaci či věkové skupině jako celku).

Reálně byla systémem DIS BŽ naměřena korelace barvově asociačních profilů mezi objekty Já a

Stydím se u dospělé populace +0,6571 a u dětské populace +0,7192. Obě číselné hodnoty toto kritérium tedy splňují, přičemž u dětí je dosaženo vyšší kvality těsnosti či souvztažnosti.

Stud byl systémem DIS BŽ identifikován jako jev skupinově se vyskytující, a to jak u dětí, tak

dospělých. Lze tedy uvažovat o tom, že člověk má obecně (bez ohledu na věk) vkomponován proces


studu do sebereflexního hodnocení a lze s ním počítat při jakékoli práci se skupinami jako intervenující proměnnou.

Z provedeného testování hypotézy studu L.E. Shapiro (viz zmíněná publikace) za pomoci techniky

CA lze konstatovat, že zmíněný jev je reálně asociačně měřitelný.

VINA – validován slovním objektem Moje vina

Ve zmíněné publikaci je vina definována tak, že „se objevuje, když děti nesplní své vlastní vnitřní normy jednání.“

L.E. Shapiro předpokládá, že východiskem objevení se psychického procesu, který je pojmenován

jako VINA, je konfrontace mezi reálným chováním dítěte a známou či očekávanou kvalitou chování, jejíž hodnoty „si nastavilo dítě samo sobě“.

Vychází tedy z předpokladu, že dítě musí být schopno jak rozpoznat a uvědomovat si své vlastní

chování (kvalitní sebereflexe), tak musí být schopno rozpoznat a uvědomovat si měřítka nastavená pro toto chování „ sobě samému“ (kvalitní introspekce).

V systému DIS BŽ jsou pro zjišťování poznaných a uvědomovaných měřítek „vnitřního

autonomního světa“ definovány primárně barvy zelená a červená vzájemně spojené do asociačního páru. Klíčovými objekty pro měření kvality takových vnitřně nastavených pravidel pak slovní objekty Umím – Neumím v mentálním subsystému a propojením s objekty Chci – Nechci v energetickém subsystému vědomí. Takto komplexní a již integrovaná sebereflexní introspekce by měla být „automatizovaně vkomponována“ do celkového sebepojetí (Jáství), což v systému DIS BŽ reprezentuje centrální vztažný slovní objekt JÁ.

Dochází-li skutečně k takové sebereflexí introspekci v integrovaném vědomí dítěte při reálně

probíhajících činech (hodnocení svého chování na základě stanovených norem sobě samému) a tím k vyvolání nebo nevyvolání pocitu viny, měl by být tento „dynamický asociační stereotyp“ při použití DIS BŽ měřitelný.

Objekt Já (centrální vztažný objekt vnitřní identity a integrity vědomí = uvědomovaný psychický

konstrukt všech čtyř základních subsystémů vědomí) by měl pak vykazovat s objektem Moje vina (topický slovní objekt pro vyjádření procesu viny) souvztažnost (korelaci) na úrovni vzniku individuálního jevu, který je ovšem také podle L.E. Shapiro vlastní všem dětem.

Kvalitativně číselná hranice souvztažnosti, která v systému DIS BŽ musí být naměřena, aby

avizovala, že se skutečně jedná o individuálně druhový jev, byla standardizací (viz vzorek u analýzy objektu Stydím se) stanovena pod +0,200.

Reálně byla systémem DIS BŽ naměřena korelace barvově asociačních profilů mezi objekty Já a

Moje vina u dospělé populace +0,0306 u dětí pak +0,1018. Obě číselné hodnoty toto kritérium jasně splňují. Vina tedy byla systémem DIS BŽ jak u dětí, tak u dospělých identifikována jako jev měřitelný, ale ryze individualizovaně specifický.

Vina byla systémem DIS BŽ identifikována jako jev vyskytující se individuálně, a to jak u dětí, tak

dospělých. Lze tedy uvažovat o tom, že člověk má obecně (bez ohledu na věk) vkomponován proces viny do sebereflexně introspektivního hodnocení a lze s ním počítat při práci s jednotlivcem jako ryze individuální intervenující proměnnou.

Z provedeného testování hypotézy viny L.E. Shapiro (viz zmíněná publikace) za pomoci techniky

CA lze konstatovat, že zmíněný jev je reálně asociačně měřitelný.


Přehledová tabulka:

Proces Korelace Já - děti Korelace Já - dospělí Typ proměnné

STUD +0,7192 +0,6571 skupinová VINA +0,1018 +0,0306 individuální

Obdobným způsobem lze psychometriky konstruktově validovat jakékoli další slovní objekty, které

jsou standardně využívány při snímání technikou CA a k nimž je v databázi společnosti DAP Services a.s. uloženo dostatečně velké množství záznamů barvových trojkombinací.

Na tomto základě je pak možno konstruovat slovně významové faktory (soubory o více slovních

objektech zaměřených na specifickou oblast chování jedinců i skupin), které vykazují dostatečně vysokou vnitřní souvztažnost měření (reliabilitu nad 0,95). Tohoto jevu je společností následně využíváno při tvorbě různých specifických produktů (stresový potenciál, adaptační potenciál apod.).

Trendy obsahově síťových vazeb lidského vědomí Popis struktury dat:

• Doba sběru dat: databáze DAP Services a.s. 2007 až 2011 • Forma sběru dat: Internetový snímač DAP Services a.s. • Věk: dospělá populace • Počty: 36 000 snímků, 87 objektů snímání Na základě nejnovějších analýz vzorku dospělých mužů i žen jsme sestavili možnost měření a

zobrazování trendů v síťových vazbách lidského vědomí do šesti základních kategorií. Celé pojetí síťových trendů stojí na poznatku toho, že měřený korelační koeficient CA profilů používaných klíčových slov se pohybuje v reálně matematicky existujících hodnotách pouze u velmi malého množství podnětů bez ohledu na pohlaví, a to u slov Námaha, Kontrola, Konkurence, Stydím se, Riziko a Piju. Všechna další používaná a analyzovaná slova s dostatečným množstvím barvových trojkombinací v naší databázi nevykazují distribuční Gaussovo rozložení podle významnosti a překračují měřitelnou hranici korelací +1,0.

Dalším zjištěním je pak to, že síťové vazby vědomí těchto 6 klíčových slov se liší podle pohlaví,

přičemž základ odlišnosti stojí na poznatku, že mužské a ženské vědomí vykazuje specificky odlišnou strukturu vazeb pro objekt Riziko.


Šest smysluplných a měřitelných položek lidského vědomí:

1. Realističnost – položka se skládá ze souhrnného profilu tří klíčových slov Námaha + Kontrola + Konkurence, která vykázala reálná rozpětí měření i co do statisticky významného rozložení korelací do pásem normální distribuční křivky (Gaussova) a zároveň nejvyšší hodnoty korelační souvztažnosti mezi sebou navzájem.

2. Sebezáchova – položka se skládá ze souhrnného profilu tří klíčových slov Samota + Můj strach + Moje bolest, které vykázaly nejvyšší stresově sebeobrannou aktivitu a zároveň vysokou korelační souvztažnost mezi sebou navzájem.

3. Sebeodměna – položka se skládá ze souhrnného profilu tří klíčových slov Hladím se + Úspěch + Piju. První dvě klíčová slova vykázala nejvyšší mozkově asociačně měřitelnou souvztažnost s pocity slasti, štěstí a prožívání příjemnosti. Třetí klíčové slovo je k nim přiřazeno jako reprezentant reálné měřitelnosti. Zároveň všechny tři vykazují dostatečně vysokou korelační souvztažnost mezi sebou navzájem.

4. Sebepojetí – položka se skládá ze souhrnného profilu tří klíčových slov Já + Moje tělo + Moje psychika, které již od útlého dětství vykazují silnou autonomní nezávislost ve vědomí a tvoří základní celek centrálních pojmů pro vyjádření podstaty specificky lidského vědomí, přičemž vykazují dostatečně vysokou korelační souvztažnost navzájem mezi sebou.

5. Korekce – položka se skládá ze souhrnného profilu dvou klíčových slov Stydím se + Moje vina, která vykázala specificky lidské korekční mechanismy a to skupinového (Stydím se) a individuálního typu (Moje vina) + klíčové slovo Sebeřízení.

6. Riziko – položka je tvořena pouze profilem klíčového slova Riziko, které jednak vykázalo reálně měřitelnou škálu rozpětí korelací, zároveň je obecně uznáváno, jako trvale přítomná intervenční hodnota v prostředí po dobu celého evolučně vývojového procesu lidského vědomí a navíc vykázalo svou specifickou síťovou strukturu souvztažností zcela odlišnou od dalších pěti reálně měřitelných klíčových slov.

Těchto šest položek tvořených souhrnnými CA profily jsem koreloval se sumární platformou CA

profilů všech používaných klíčových slov (CA život) + sumární platformou CA profilů všech klíčových slov ryze popisujících tělesné orgány. Výsledky jsou použity jako „poměřovací norma souvztažnosti“ do sestaveného pavoukového grafu pro měření skupinových trendů. Pro měření jednotlivců jsem simulačně „poměřovací korelační normu souvztažností“ nastavil (ponížil) o mínus 0,1500, protože prozatím svými analytickými prostředky nejsem schopen přesně matematicky normu pro jednotlivce vytvořit. Ukázka reálného měření skupinového trendu u slova Skutečnost:


• Interakční rovnováha Skutečnosti v našem vědomí stojí na kvalitě a množství procesů sebeodměny (genotypového i fenotypového druhu).

• To co interakčně a přesahově prezentujeme do vnějšího prostředí jako „objektivní Skutečnost“ je pouze individualizovaný obraz našeho sebepojetí, které si vytváříme ve vnitřní realitě svého vědomí na základě toho, jak silné máme sebezáchovné mechanismy pro zvládání a korekci vnějšího životního rizika.

Závěr:

Naměřený výsledek dokladuje známý popis skutečnosti definovaný panem C.G. Jungem, že v

přísně psychologickém pojetí je jakákoli skutečnost ryze subjektivním výtvorem lidského vědomí a nikoli záznamem objektivní reality. V jiné rovině naměřený výsledek koresponduje s poznatky D. Dennetta ohledně využívání jazyka jako sebeprezentačně poznávacího a interakčního nástroje evolučního vývoje člověka a jeho vědomí. Vedle toho lze upozornit na ten fakt, že naměřený výsledek koresponduje s faktem, který do fyziky vnesl pan A. Einstein, že jakýkoli měřený objekt musí zahrnovat realitu pozorovatele, jako prvek relativizující vztah subjektu a objektu.

Validace Faktoru vlivu

Speciální potřeby člověka promítající se do kvality a strategie asociačních voleb Potřeba vlivu

Všichni chceme být vlivní, a to co nejvíc. A stejně tak potřebujeme prosadit sami sebe, a to svoje,

takoví jací jsme, jak nám to vyhovuje, jak to umíme a jak tomu rozumíme. Prostě po svém. Pokud se to daří ve shodě s okolím (rodiče, sourozenci, kamarádi, učitelé, spolupracovníci) a na ceněných aktivitách (vyučovací předměty, koníčky, volná zábava, rodinné povinnosti, práce), pak nemáme důvody zbytečně protestovat, bát se, nedůvěřovat a následně podvádět nebo zkreslovat, zatajovat, beze smyslu prověřovat, zuřivě bojovat, propadat depresi, nebo se cítit na všechno sám. Jednoduše řečeno být existenčně ohroženi ve svém pojetí vlivu. To jestli se nám svoje pojetí vlivu daří anebo nedaří životně prosadit a obhájit pak souvisí se dvěma podpůrnými procesy:

http://www.barvyzivota.cz/drupal/files/Ukazka_realneho_mereni_skupinoveho_trendu_u_slova_skutecnost .png�


1. kvalitě hodnocení a přijímání

Stejně jako chceme být vlivní a mít před ostatními co nejvyšší cenu, tak toužíme a potřebujeme být hodnoceni ze strany ostatních. A to hlavně od těch, které máme rádi, obdivujeme je, potřebujeme je a chceme být co nevíce z jejich strany přijímáni. Jenže to hodnocení si přejeme bohužel jen kladné, pochvalné, pozitivní. Ostatní je proti nám. Jakákoli kritika, výtka a negativní hodnocení nás bolí. Cítíme to jako nespravedlivé, potupné, trestající a záměrně škodlivé vůči nám. A tomu se prostě chceme vyhnout. Když je toho negativního hodnocení v našem životě moc, tak podlehneme klamu, že různé druhy pomsty jsou to nejsprávnější, co si ta druhá strana zaslouží. Prostě odveta. A když se nemůžeme pomstít „těm silným“, tak alespoň těm slabším anebo tam, kde se nám to jeví nejsnadnější.

2. kvalitě ochrany a obrany

Kdo by neznal ve svém životě spoustu situací, o kterých ví, že na ně nestačí. Že jsou nad jeho síly,

i když si moc přeje a chce je zvládnout, vydržet, pokořit a zvítězit. Přece vítězové jsou slavní, obdivovaní, mocní a bohatí. U sebe to sice většinou víme, ale druhým se s tím pokud možno nechlubíme. Maximálně těm nejbližším a největším kamarádům a přátelům, kde máme jistotu, že nás nepodrazí, anebo to na nás neprozradí. A tak se před důsledky takových zklamání prostě chceme ochránit předem – prostě si jakkoli to vítězství pojistit. Čestně přípravou, tréninkem, makačkou, ale i nečestně tajnou domluvou, pomluvou, intrikami – anebo, když už nastanou, tak se bráníme. Vymlouváme se, omlouváme se, vysvětlujeme, zuříme, zdůvodňujeme proč to nejde, napadáme anebo ty ostatní odepisujeme a vyřadíme je různě ze svého života. Hlavně však balamutíme, a to nejvíc sami sebe.


• Doba sběru dat: databáze DAP Services a.s. 2006 až 2008 • Forma sběru dat: Internetový snímač DAP Services a.s. • Věk: 20 let a výše • Počty: 9 000 snímků, mírně převažovaly ženy 53%

Závěry podkladové analýzy:

1. dospělá populace, která se hypoteticky snaží ovlivnit barvově asociační volby pomyslnou diferenciací na „ty správné a špatné“ vykazuje narušenou realizačně asociační plynulost vědomí u trojice slovních objektů Riziko – Moje chyby – Stydím se.

2. dospělá populace používá při úmyslném i neúmyslném uplatňování výše popsaných potřeb šesti barvových trojkombinací (tedy 10,7% z 56 možných) k tomu, aby se před světem tzv. „schovala za clonu iluze“ o předpokládaných pozitivních barvách. Příroda bohudík takovou iluzi dobrých a špatných barev nejen nezná, ale ani neuplatňuje. Pokud analyzujeme muže a ženy zvlášť, pak se ještě specificky ukážou další 2 u žen a 3 u mužů.

3. Další podrobnější analýzou se pak ukázaly následující spojitosti: • podkladovými, ale velmi hluboce před okolním ohrožujícím světem „utajovanými“

asociačními mechanismy se staly apriorní sebeobrana v kombinaci s výraznými ambicemi

• vztažnou skupinou, ke které se tyto mechanismy navazují je Moje rodina (narušení jak role mámy – „ochrana jistým vztahem“, tak role otce – „moudrý rádce a kouč“)

• vztažným formativním procesem, ke kterému se tyto mechanismy navazují je Výchova (zúžení do formy „tlak na povinnosti a výkon bez chápání smyslu“)

• vztažnými podmínkami, ke kterým se tyto mechanismy navazují, je existenční ohrožení konkurencí.

Nově měřený „Faktor vlivu“


Sestavili jsme na základě těchto zjištění nový sémantický faktor z osmi klíčových slovních objektů, které jsou běžně využívány (Riziko, Stydím se, Moje chyby, Námaha, Moje vina, Moje rodina, Výchova, Konkurence) a vytvořili jeho souhrnný barvově asociační profil ze všech voleb dostupných k těmto slovům v databázi dospělých snímků. Tím jsme stanovili hypotetický asociační profil 56 barvových trojkombinací, podle kterého jsme prověřili výše zmíněný náhodně vybraný vzorek dospělých jednotlivců. A tady jsou dosažené výsledky. Průměr korelace = 0,3700, Odchylka = 0,2006.

Naměřený výsledek rozložení je velmi uspokojující i přesto, že výsledná křivka je mírně četnostně

zploštělá na straně velmi vysokých hodnot korelací (nad +0,800). Čtyřmi svislými a plnými čarami v grafu jsou označeny hranice +/- 1 a 2 sigma (odchylek) od průměru (ten je označen čarou přerušovanou). Samotná hodnota naměřeného průměru leží v pásmu nízké korelace (+0,3700), takže můžeme konstatovat, že vytvořený faktor měří ryze individuální lidskou potřebu vlivu a jeho rozlišovací schopnost je velmi kvalitní (rozpětí naměřených hodnot), čímž poskytuje možnost pravděpodobnostně diferencovaného měření.

Na základě výsledků tedy můžeme sestavit kvalitativní škálu potřeby vlivu, či strategie ovlivňování barvově slovních asociací při snímání technikou CA a zcela standardně ji výsledkově u dospělé populace využívat a vyjadřovat. Škála se pohybuje od vysoce nezávislé a individualizované strategie voleb na straně jedné (až záporná korelace s faktorem vlivu) po vysoce záměrnou a unifikovanou strategii asociačních voleb na straně druhé (vysoká korelace s faktorem vlivu). Nejvyšší četnost (65,8% hodnot) se pak rozprostřela v běžném širokém průměru s intervalem korelací od 0,1695 až po 0,5707.

Vzhledem k tomu, že celý objektově komunikační model vědomí byl navržen a sestaven jako souhrn neustálých dynamických interakcí se svým okolím, ptejme se, co nám takové měření přinese pro praxi.

Reálný kvalitativní přínos bude v tom, že každý člověk je svým snímáním barvově slovních asociací identifikovatelný v tom, jak malou, anebo velkou potřebu vlivu vůči svému okolí má a naopak jak malou anebo velkou potřebu vlivu vůči němu vyjadřuje jeho okolí. Tedy v jakých interakcích je daný člověk „zvyklý dlouhodoběji žít“. Znázorněme si to zjednodušeně dvěma protikladnými interakčními silami:

stoupání individuální potřeby a životní strategie „mít na své okolí co největší vliv“


stoupání individuální potřeby a životní strategie „přenechat co největší vliv svému okolí“

Z grafu vidíme, že máme malou skupinku dospělých lidí, o kterých se dá říci, že takovou potřebu sami za sebe mají tak individualizovanou a mizivou, že vliv zcela přenechávají svému sociálnímu prostředí (četnost v grafu zcela vlevo). Taková životní situace jim může, ale taky nemusí vyhovovat. Pokud jim vyhovuje, tak se jí nijak nebrání a z hlediska okolí se taky „vůbec nic neděje“. Svůj vliv mají zacentrovaný do nějaké vysoce specifické oblasti, která není mezi lidmi nijak běžně rozšířená a okolí to prostě jen neví, nevnímá, toleruje anebo dokonce oceňuje (to je lepší varianta). A jinak jsou to prostě „totálně hodní, podrobivší a podřizující se lidé“, kterých si často ani nevšimnete. Označme si takový naměřený výsledek jako „strategii neviditelnosti“.

Horší je to v případě, když jim takové „rozložení sil vlivu“ nevyhovuje. Jejich obrany a pokusy změnit poměr sil ovšem zcela ztroskotávají. Z původně vysoce formativního a přijímaného vlivu (viz popis bodu tři v podkladové analýze) se stane vliv interakčně deformující až životně dezintegrující. V empirické praxi jsou to pak lidé s těžkými funkčními poruchami sociálního soužití ve smyslu osamělosti a uzavřenosti. Označme si tedy takový naměřený výsledek jako „strategii sebeničení“.

Další skupina dospělých lidí (četnost v grafu mezi silnými čarami vlevo) je již četností o něco větší a vyjadřuje i o něco vyšší potřebu svého individuálního vlivu na sociální okolí. Přesto stále a masivně převažuje interakční vliv okolí. A opět, tak jako v prvním případě, jim taková životní situace může, ale i nemusí vyhovovat. Pokud jim vyhovuje, tak si žijí svůj život, mají svoje soukromé libůstky a často i zvláštní zájmy, které nikoho neprovokují, ale taky téměř nikoho nezajímají. Označme si ji jako „strategii nenápadnosti“.

V opačném případě, kdy se jedinec takové situaci brání a nadměrný vliv okolí prožívá jako silně omezující i poškozující, ale poměr sil není schopen zvrátit, dochází k dlouhodobě rostoucí životní nespokojenosti nemající východisko a reálné řešení. Označme si tento jev jako „strategii utrpení“. V empirické praxi jsou to lidé s různorodými vleklými a prapodivnými životními problémy, které jim přinášejí psychické i tělesné utrpení, bolesti a strasti, na které sami nestačí, skrývají je a zároveň od svého okolí nedokážou přijímat i dobře míněnou pomoc a zájem. Najdeme mezi nimi valnou část chronických „klientů a pacientů“.

Suverénně největší část dospělých lidí tvoří skupinu (střed plochy grafu mezi dvěma vnitřními plnými čarami), která se snaží o to, aby si svůj vliv a potřeby vybalancovala s vlivem a potřebami svého okolí. Jak postupně stoupá naměřená korelace s faktorem vlivu, tak stoupají i jejich individuální potřeby vliv mít a získávat. Pomyslně se pak dělí na dvě zhruba stejné poloviny, kdy jedna je při jeho získávání pasivnější (vlevo od přerušované čáry) a druhá aktivnější (vpravo od přerušované čáry). A protože stále zůstáváme věrni zákonitosti toho, že jim taková životní situace může a nemusí vyhovovat, označme si ty životně spokojenější (nikoli jen ty pasivnější) tak, že vyznávají a uplatňují „strategii volené možnosti“. Žijí převážně ve shodě se sebou i svými představami o potřebě vlivu, nenárokují si něco víc, než co cítí, že jim patří a pro své okolí se jeví jako pohodoví, přijatelní a tolerantní. Velmi jednoduše by se dalo říci, že jsou to lidé, kteří znají „svoji míru možností“, kterou umí i životně kvalitně uplatnit.

Vedle toho je ovšem i v tomto pásmu velká skupina lidí, kterým taková životní situace různorodě nevyhovuje a cítí, že jejich bilancování vlivu já – okolí vyvážené není. Drtivě nejčastěji tuto nevyváženost vidí pro ně v nevyhovujících podmínkách, které jsou namířeny v jejich neprospěch. Označme si je tak, že uplatňují „strategii omezené možnosti“. Je to prostě ona velká armáda běžných životních nespokojenců, kteří svět kolem sebe vnímají a vidí vždy z té horší stránky a jedním z jejich nejčastěji užívaných slov je KDYBY…. Jenže ouha. Když jim okolí vyjde vstříc a podmínky vyrovná na jejich bilanční hladinu proklamované rovnováhy, k žádné trvalejší spokojenosti nedojde. Velmi brzy se objeví jiné KDYBY a kolotoč pocitů nespokojenosti, nevhodnosti podmínek, promarněných příležitostí a „vlády vlivu druhých“ je tady znovu.


Teď jsme se již přehoupli zcela na pravou stranu grafu mezi dvě silné čáry. Tady najdeme již počtem menší skupinu lidí, která svou individuální potřebu vlivu má významně vyšší a přirozeně ji chce ve svém okolí uplatňovat. Jsou to lidé, kteří jsou silně přesvědčeni o svých představách a kvalitách, cítí, že mohou a mají svému okolí co dát, snaží se dosáhnout vyšších společenských pozic a individuálního uznání. Často dokáží být svému okolí oporou i vzorem, kam a jak se to dá pracovně i společensky „dotáhnout“. I tady však platí, že jsou mezi nimi takoví, kteří svého vlivu dosahují prostě tím, jací reálně jsou a co dokážou pro ostatní udělat. Označme si je tak, že jde o lidi se „strategií autentického vlivu“. Jejich silnou životní stránkou je to, že okolí jim to nezávidí a nemá pocit, že je to na jejich úkor.

Ta druhá skupina by takovou pozici, uznání a vliv chtěla dosáhnout také, ale prostě a jednoduše řečeno, někde a něco jim k tomu chybí a bohužel chybět bude. A tak se snaží ten svůj „malý handicap“ za něco schovat. A to něco jsou obecně ceněné a uznávané hodnoty, obecně potřebné a společensky preferované činnosti či posty. Prostě hledají své „místo na slunci vlivu“ tam, kde se mohou zaštítit formálně platnými pravidly a řádem. A aby se tak svému okolí mohli jevit, musí začít „hrát svou společenskou hru potřebnosti, přijatelnosti a nezastupitelnosti“. Prostě se do takové role stylizují. A je jedno, jestli je to hra vykalkulovaná anebo z větší části neuvědomovaná. Označme si je tak, že uplatňují „strategii formálního vlivu“.

Poslední skupinou lidí (v grafu zcela napravo až za druhou plnou čarou) jsou ti, jejichž potřeba vlivu je tak mocná, že jsou pro to schopni udělat cokoli. Prostě potřebují mít vysoký vliv vždy a všude, ať na to mají nebo ne, ať jsou podmínky jakékoli, ať jsou v jakémkoli pracovním, profesním a společenském postavení. Ústředním motivem jejich vědomí je jejich vysoká cena, které se nedokážou zříct a nemají na ni reálný náhled. Označme si tuto skupinu lidí tak, že uplatňují svoje životní pojetí vlivu jako „strategii totální moci“. A protože jsou na tuto snahu hodně uvzatí, jsou tím taky pro své okolí hodně viditelní. A kdo má moc, tak má i pravdu. A kdo má pravdu, tak toho se má poslouchat a ne po něm chtít, aby naslouchal okolí on.

I zde však platí pravidlo, že se to jedněm může dařit víc a druhým méně, a proto se mezi nimi generuje i početně malá skupinka takových, kteří jakoukoli otevřenou konfrontaci vlivu s okolím neunesou, vždy ji skrývají anebo se jí vyhýbají, a tak jim nezbývá nic jiného než se zuřivě či zoufale životně bránit tak dlouho až upadnou do „strategie nemoci z vlivu“.

Postupně jsme si tedy v dospělé populaci vymezili základní podstatu deseti různorodých životních strategií, které se promítají a dají vyhodnocovacími postupy „vyčíst“ ze zvoleného způsobu barvově asociačních voleb a jsou experimentálně vytvořeným faktorem vlivu přesně měřitelné. Přehledová tabulka charakteru asociačních voleb

Ale pozor, čistě z didaktického hlediska jsme u žádné strategie neuplatnili ještě další rozměry

lidského vědomí. A to míru etiky, způsoby zacházení s pravidly, dispozic ke stresu, adaptabilitu, konstruktivní typy chování, sdílené sociální klima a tendence k životně náhražkovým aktivitám. Tyto jevy ve snímku měříme zcela samostatně.

1. pásmo 2. pásmo 3. pásmo 4. pásmo 5. pásmo

Struktura volby rozpadlá neuspořádaná pružná uspořádaná rigidní

Osobní vliv mizivý nízký běžný zvýšený vysoký

Vliv okolí vysoký zvýšený běžný nízký mizivý

Styl volby dezintegrační oslabený možnostní stylizační manipulační


Validační proces o vlivu počtu používaných slovních objektů ve snímacím modulu

Provedená analyticko statistická studie (viz její technický popis) nás opravňuje ke konstatování několika skutečností, které se promítají do běžné praxe při používání techniky barvových asociací (technika CA) a měření kvality potenciálu lidského vědomí.

S narůstajícím počtem použitých slovních objektů se hodnota naměřeného výsledku u jednotlivců i

skupiny neustále zpřesňuje. Již při použití slovního modulu o počtu 40 slovních objektů je výsledná hodnota natolik matematicky přesná, že ji lze považovat za reálně bezpečně platnou a opakovaně ověřitelnou.

Simulací intervenujícího vlivu každého dalšího použitého slovního objektu nad jejich základní počet

15 (do něho jsou zahrnuty slovní objekty rozhodovacího modelu TEMS – 9 objektů, centrální objekty – 4 a dva objekty vztahující se k nezávislým neuronovým mozkovým sítím pro řeč, Myslím a Mluvím) se jasně prokázala ta skutečnost, že jednotlivé slovní objekty mají rozdílnou intervenční váhu pro vznik a měření kvality asociačních procesů lidského vědomí. Jsou tedy schopny přesnost výsledku rozdílně ovlivňovat. Byly naměřeny dva základní trendy.

Slovní objekty s výrazným vlivem a slovní objekty s minimálním vlivem na výslednou přesnost

naměřené korelační hodnoty. V běžné praxi je tedy nutno pro přesnost a bezpečnou platnost výsledku zachovávat jejich proporcionální zastoupení ve snímacím modulu, aby bylo co nejvíce podporováno zjištění konstatované o počtu slov snímacího modulu. Vzhledem k tomu, že je nám jejich intervenční vliv již přesně a měřitelně znám, je možné tuto podmínku automaticky počítačově zajišťovat, kontrolovat a vyvažovat.

Třetí v praxi použitelný a užitečný výsledek pak přinesla provedená studie v tom, že při

opakovaném snímání jednotlivce i skupiny totožným slovním modulem v jiném čase, je možno naměřené rozdíly v hodnotách považovat za důsledek kvalitativních změn vědomí daného subjektu v kontextu a rámci jeho interakčního fungování v životě. Tím pádem je možno provádět se snímanými subjekty společnou empirickou zpětnou vazbu a kontrolu situací, událostí, prožitků i chování, které v daném mezičase proběhly a co nejvíce tento intervenční vliv objektivizovat. To je pak schopno tvořit platformu aktivně uvědomované korekční komunikace a přispívat k procesu sebepoznávání kvality svého života. Tato premisa je definována jako jeden ze základních cílů při používání techniky barvově slovních asociací a objektově komunikačního modelu vědomí.


Výše uvedené zjištění a konstatování podporuje již dříve matematicko statisticky ověřený poznatek, že relativně „pevný bod“ lidského vědomí je, bez ohledu na věk a pohlaví, položen na asociační ose tří slovních objektů: Já – Čas – Změna, což avizuje dva trendy lidského vědomí. Schopnost se v čase měnit a schopnost se v čase přizpůsobovat. Popis měření Popis struktury dat:

• Doba sběru dat: databáze DAP Services a.s. 2006 až 2009 • Forma sběru dat: Internetový snímač DAP Services a.s. • Věk: děti 6 až 14 let • Počty: 14 195 snímků, každý snímek musí obsahovat volby na vybraných 59 slov (slova z

obecných slovních objektů použitých u evaluace škol)

Vybrali jsme základní skupinu 15-ti slov, ta obsahuje všechny slovní objekty faktoru TEMS (9 slov) + po jednom slovním objektu z faktorů Sebepojetí já, Sociopatomix, Vnitřní ztráty, Rodinné prostředí, Procesy učení a Volné aktivity. Nyní jsme provedli korelace této skupiny z CA profily jednotlivců. V dalším kroku jsme do základní skupiny přidali jedno další slovo z faktorů Sebepojetí já a opět provedli korelace s CA profily jednotlivců. Postupně jsme přidávali další slova (postupně přes všechny faktory) až do finálního počtu 59 slov.

Výsledné hodnoty jsme uložili do tabulky a pozorovali změnu průměrné korelace v závislosti na

počtu slov ve slovní skupině.

Asociační procesy a sémantická síť v somatickém subsystému vědomí Popis struktury dat:

• Doba sběru dat: databáze DAP Services a.s. 2009 až 2011 • Forma sběru dat: Internetový snímač DAP Services a.s. • Věk: 21 až 65 let


• Počty: 38 244 snímků, poměr pohlaví 1:2 ve prospěch žen, každý snímek musí obsahovat volby na vybraných 93 slov

• Pro vyloučení vlivu nerovnoměrnosti vzorku z hlediska pohlaví, bylo provedeno matematické vyvážení kvantity asociačních voleb.

Budeme-li se specificky zabývat asociačními procesy pouze u somatického subsystému vědomí v

základních liniích vědomí jako celku (prozatím bez vazby na sémantickou strukturu asociací v integrační, poznávací, činnostní a komunikační linii vědomí), pak nám k tomu dostatečně poslouží níže uvedený graf šesti druhů procesů (somatizovaných konstruktivních typů chování) s jejich podílovým zastoupením.

Dílčí závěry:

Výrazně nejsilnějším četnostně zastoupeným asociačním procesem dospělých lidí je somatizovaná autoregulace (barvová trojkombinace 623, ve výkladovém modelu OKAV součinnost energetického a mentálního subsystému, tedy propojení mezi autonomní a přesahovou částí vnitřní reality vědomí). Podílově nejméně zastoupeným asociačním procesem je somatizovaná participace (barvová trojkombinace 614, ve výkladovém modelu OKAV součinnost sociálního subsystému vědomí a interakcí s okolím, tedy propojení mezi přesahovou částí vnitřní reality vědomí a okolním světem).

Mohli bychom tedy konstatovat, že somatický subsystém vědomí dospělých lidí jako takový se uplatňuje daleko mohutněji na „vstupu“ interakcí do vědomí a zároveň zpracovává procesy uvnitř celého vědomí v podobě součinnosti interakcí stimulace – strukturace – sociální vazba, přičemž nejvyšší podíl v konektivitě zapojení nesou mentalizační procesy včetně emotivity a sociálního zrání (Lidství: neuronální koreláty, František Koukolík, Galén, 2010 ISBN:807262654X, 9788072626540). Na druhé straně mnohem nižší podíl aktivity vykazuje „na výstupu“ interakcí vědomí do vnějšího okolního světa, přičemž zároveň nejnižší podíl v konektivitě nesou procesy přímé sociální vazby k okolí (viz Koukolík, Sociální mozek 2006). Z hlediska úhlu pohledu časoprostorových kritérií na možné interakce vědomí je vcelku snadné si uvědomit, že kvantitou i rychlostí budou vždy převládat ty, které se odehrávají v malém, ohraničeném a vymezeném prostoru (uvnitř našeho mozku), než ty, které se odehrávají ve velkém, nevymezeném a variabilním prostoru (ve vnějším existenčním prostředí) a jsou závislé na přímé interakčně sociální vazbě.

Podívejme se nyní na to, kolik a kterých slovních objektů je těmito procesy statisticky velmi významně zapojeno v sémantické struktuře vědomí. Celkově je takto zapojeno v síťové konektivitě 9 slovních objektů, což činí pouze 9,7% ze všech 93 analyzovaných slovních objektů vzorku. Samotný somatický subsystém sumárně v celé bázi asociační konektivity vědomí pokrývá 20,5 % ve všech procesech. Lze tedy předpokládat, že sémantická významnost se zúženě koncentruje do objektů, které


jsou vysoce významné na „interakčním vstupu“ do vědomí, na interakcích uvnitř vědomí a jen částečně na „interakčním výstupu“ z vědomí.

Z centrálních objektů jsou to slovní pojmy Moje tělo, Hladím se. Z hlediska osob a skupin osob je to objekt Muži*. Z hlediska existenčně zajišťujícího jsou to objekty Jím, Spím, Příroda, Majetek, Počasí. Poslední statisticky vysoce významný objekt je výrazně povahy prostorově ohraničené a „známé“, slovní pojem Doma.

Možná, že je pro čtenáře trochu překvapivé, že se zde nevyskytuje řada slovních pojmů, které jsou tradičně považovány za existenčně a vývojově velmi významné. Některé z nich se umístily již jen jako statisticky významné. Je jich celkově 14 (15,1% z 93 analyzovaných slovních pojmů) a tady je jejich výčet: Já, Moje psychika, Čas, Svět, Táta, Námaha, Piju, Lidé, Energie, Máma, Slast, Cítím, Sex, Moje obrana. Pokud doplníme předešlý výčet o tyto sémantické objekty, pak to vypadá následovně:

• Centrální objekty: Moje tělo, Hladím se, Já, Moje psychika, Čas, Energie. (jde o 6 objektů z 8, které byly v dřívějších analýzách detekovány jako centrální objekty vědomí. Chybí pouze Změna a Riziko).

• Osoby a skupiny: Muži, Táta, Lidé, Máma. • Existenční zajištění: Jím, Spím, Příroda, Majetek, Počasí, Piju, Námaha, Cítím, Slast, Sex, Moje

obrana. • Existenční prostor: Doma, Svět.

Podívejme se, zda statisticky významně skórující objekty ze sémantické síťové struktury vědomí

pokrývají zároveň principiální východisko modelu OKAV ohledně zákonitostí asociačních procesů, tzv. ukotvující triádu ČEP (Čas – Energie – Prostor). Všechny tři požadavky jsou zde splněny, přičemž prostor je zde zastoupen jak individuálně ohraničeným, tak obecně neohraničeným prostorovým objektem. Dalším východiskem modelu OKAV je integrita vědomí, která předpokládá zastoupení všech tří základních sémantických objektů Já – Moje tělo – Moje psychika. I tento požadavek je zde zcela splněn. Stejně tak bychom zde jasně identifikovali definovaný princip interaktivity a požadavku Já – Non Já (vnitřní a vnější realita), princip hmotné a nehmotné povahy vnějšího existenčního prostředí, metabolicky energetický a existenčně regenerační základ tělesna (Jím – Piju – Spím), konektivitu pocitových složek odměňovacího mozkového systému (Hladím se, Slast, Cítím), stejně tak jako tři základní evoluční principy expanze – replikace – sebezáchova.

Dá se tedy konstatovat, že somatický subsystém vědomí pokrývá obecně jak základní procesy

celého vědomí, tak se opírá v síťové neuronální konektivitě i o principiálně sémantické životní hodnoty v dostatečně široké variabilitě a tím pádem vyhovuje i podmínce ohledně celostní měřitelnosti vědomí definované A. Damasiem (Hledání Spinozy: radost, strast a citový mozek, Antonio Damasio, Dybbuk, 2004 ISBN:8090300197, 9788090300194), kdy je potřebné počítat se zastoupením obou základních složek lidského vědomí Pocit – Postoj. Na základě těchto poznatků je možné předpokládat, že somatický subsystém vědomí se lidsky (default) opírá o výše popsanou prožitkově sémantickou síť v modelu OKAV.

Analýza slovního objektu Rodina a potvrzení statistickými funkcemi

Nechali jsme si zpracovat validaci korelačních počtů nad slovním objektem Rodina. Analýzu zpracoval nezávislý statistik Mgr. Ernest Páleník. Popis struktury dat:

• Doba sběru dat: databáze DAP Services a.s. 2007 až 2011 • Forma sběru dat: Internetový snímač DAP Services a.s.


• Věk: 6 až 19 let, ZŠ a SŠ v ČR, každá věková kategorie 3 000 osob • Počty: 210 000; populační ročníky 2007/2011

Zpráva Ernesta Páleníka POKUS S LINEÁRNYM MODELOM

> dat <- read.delim("rodina_bsa.txt") > attach(dat) > names(dat)

[1] "S6let" "S7let" "S8let" "S9let" "S10let" "S11let" [7] "S12let" "S13let" "S14let" "S15let" "S16let" "S17let" [13] "S18let" "S19let" "BSAprumer"

Plot(S6let, BSAprumer)

To rozloženie bodov naznačuje vhodnosť lineárneho trendu. Body sú koncentrované v spodnej

časti, v hornej časti vidno nejaké odľahlé hodnoty. Tak použijeme lowess vyrovnávaciu neparametrickú krivku. Plot(lowess(S6let,BSAprumer))


Vypočítame lineárny model: > l1 <- lm(BSAprumer ~ S6let) > summary(l1)

Call: lm(formula = BSAprumer ~ S6let)

Residuals: Min 1Q Median 3Q Max

-251.24 -54.25 -0.66 25.19 611.63

Coefficients: Estimate Std. Error t value Pr(>|t|) (Intercept) 55.12355 27.36130 2.015 0.0489 * S6let 0.79409 0.08136 9.760 1.6e-13 *** ---

Signif. codes: 0 ‘***’ 0.001 ‘**’ 0.01 ‘*’ 0.05 ‘.’ 0.1 ‘ ’ 1

Residual standard error: 123.8 on 54 degrees of freedom Multiple R-squared: 0.6382, Adjusted R-squared: 0.6315 F-statistic: 95.27 on 1 and 54 DF, p-value: 1.602e-13

Model je celkom dobrý, podľa koeficienta determinácie vysvetľuje 63,82 percent variability, Model

ako celok je validný podľa ANOVA testu, F štatistika je signifikantná, tak cez tie body v ten predchádzajúcom grafe preložíme trendovú čiaru:


abline(l1,col="red")

Vyzerá to dobre, ešte urobíme analýzu reziduí, lebo predpokladom použitie lineárneho modelu je,

že reziduá sú normálne rozdelené (druhý graf), že predikované hodnoty versus reziduály (prvý graf) nevykazujú nejaký výrazný trend a rozptyl reziduí by mal byť konštantný.

> par(mfrow=c(2,2)) > plot(l1, which=1:4)


Táto analýza reziduí prináša lepšie výsledky ako v Poissonovskom modeli, len tri pozorovania sú

extrémne, identifikujeme ich a vylúčime v ďalšom modeli ( druhý a štvrtý graf).

> BSAprumer[3] [1] 777 > BSAprumer[7] [1] 513 > BSAprumer[56] [1] 1144 > l2 <- lm(BSAprumer ~ S6let, subset=-c(3,7,56), data=dat) > summary(l2)

Call: lm(formula = BSAprumer ~ S6let, data = dat, subset = -c(3, 7, 56))

Residuals:

Min 1Q Median 3Q Max -165.656 -46.910 3.708 30.454 194.044

Coefficients: Estimate Std. Error t value Pr(>|t|) (Intercept) 63.1935 17.4152 3.629 0.000659 *** S6let 0.7110 0.0574 12.386 < 2e-16 *** ---

Signif. codes: 0 ‘***’ 0.001 ‘**’ 0.01 ‘*’ 0.05 ‘.’ 0.1 ‘ ’ 1


Residual standard error: 75.02 on 51 degrees of freedom Multiple R-squared: 0.7505, Adjusted R-squared: 0.7456 F-statistic: 153.4 on 1 and 51 DF, p-value: < 2.2e-16

> par(mfrow=c(2,2)) > plot(l2, which=1:4)

Model ako celok je signifikantný, štandardná chyba modelu sa znížila zo 123,8 na 75,02, podiel

vysvetlenej variability vzrástol zo 63,82% na 75,05%, odľahlé hodnoty pozorovaní 4, 10 a 14 sú pod 1 Cookových vzdialeností. Zväčšil sa trend v rozptylovom diagrame odhadnuté hodnoty versus reziduály.

Celkový záver:

Metoda CA v podstate ani nepotrebuje Lineárnu regresiu. Korelácia meria vzájomný vzťah dvoch

premenných. Čím väčší je korelačný koeficient, tým je vzťah tesnejší. Regresná analýza predpokladá, že jedna z premenných je závislá - vysvetľovaná, a druhá nezávislá - vysvetľujúca. A v tomto prípade ťažko povedať, ktorá je závislá a ktorá nezávislá. Preto dostávame tie zrkadlové výsledky. To je v psychológii dosť bežné. V regresnej analýze je dobrý taký model, ktorý vysvetlí čo najviac variability, má najmenšiu štandardnú chybu modelu, model ako celok je signifikantný a vypočítaný regresný koeficent je tiež signifikantný. Koeficient determinácie R na druhú je vlastne umocnený r z korelačnej


analýzy na druhú. Má to potom aj svoju adjustovanú podobu, pre prípad, keď máš dvoj a viac faktorovú regresnú analýzu. Každý regresný model je určitým zjednodušením reality, a práve koeficient determinácie - označuje sa malé d povie, koľko percent variability ten model vysvetľuje. Lebo regresná rovnica je takáto:

y = k.x + a to y to sú predikované hodnoty, sú to hodnoty preloženej regresnej čiary, k je vlastne regresný koeficient, a to je konštanta. Možem povedať, aj to že y = vysvetlená variabilita + nevysvetlená variabilita. Tá vysvetlená je daná to regresnou rovnicou.

Pre určenie tesnosti vzájomného vzťahu dvoch premenných postačí teda len korelačný koeficient.

Časová stabilita CA profilů Průběžné sledování CA profilů a jejich časové stability (reliabilita) Popis struktury dat:

• Pohlaví: žena • Věk: 32 let při prvním snímání • Vzdělání: vysokoškolské, titul Bc. • Stav: vdaná poprvé, cca 2 měsíce před prvním snímáním • Děti: bezdětná • Povolání: OSVČ v oblasti zdravotnictví • Bydlení: vlastní byt 2+1, ve velkém městě • V průběhu sledování bez závažných onemocnění či pracovní neschopnosti, pouze běžně

nachlazená, viróza a kolísající stupně pracovní únavy • Forma sběru dat: Internetový snímač DAP Services a.s. • Měření prováděno na kalibrovaném slovním modulu pro dospělé (108 slov).

Porovnání jednotlivých měření:

CA profil 17. 6. 2009 11. 10. 2009 18. 10. 2009 1. 11. 2009 10. 1. 2010 30. 5. 2010

17. 6. 2009 x 0,91769 0,87715 0,85821 0,69130 0,49304

11. 10. 2009 0,91769 X 0,95059 0,95550 0,79707 0,55664

18. 10. 2009 0,87715 0,95059 x 0,94510 0,80406 0,57148

1. 11. 2009 0,85821 0,95550 0,94510 x 0,86404 0,66196

10. 1. 2010 0,69130 0,79707 0,80406 0,86404 x 0,88766

30. 5. 2010 0,49304 0,55664 0,57148 0,66196 0,88766 x

Obecně lze korelační hodnotu ve výši 0,85 považovat za dostatečně stabilní jako oporu pro interpretaci měřeného jevu, v tomto případě individuálního hloubkového profilu postojů jednotlivce (v tabulce hodnoty označeny modře).

Pokud mezi dvěma snímky neuplynul delší časový úsek jak 3 kalendářní měsíce, naměřená korelace tuto obecnou hranici většinou splňuje. Pokud se časový úsek mezi snímáním pohybuje do jednoho kalendářního měsíce, naměřená korelace se vždy pohybuje nad hodnotou 0,90 a výše. Zároveň lze jasně sledovat postupné klesání korelace prvního naměřeného CA profilu až k hodnotě 0,49 s posledním CA profilem v průběhu jednoho roku. To podporuje základní hypotézu navrženého modelu OKAV, který nejen respektuje, ale přímo předpokládá interaktivní změnový potenciál lidského vědomí v čase.

Využijme nyní pohledu na definici času, jejímž autorem je Jaroslav Pernica: „Čas lze definovat jako jistý způsob vnitřního uspořádání informace. Bude plynout v takové množině informací, ve které každá


informace obsahuje všechny "předchozí". Množina tedy musí splňovat jistou pyramidovitou strukturu“ (Zdroj: http://vlada.bloguje.cz/830359-definice-casu.php).

Budeme-li předpokládat, že každé klíčové slovo (jeho sémantický význam) je zakódován v dlouhodobé sémantické paměti člověka a barvová asociační trojkombinace nese naopak jeho realizační (dějovou) paměťovou komponentu, pak opakované korelační porovnávání dosaženého barvového profilu na stejná klíčová slova (kalibrované moduly) u stejného člověka nám bude vypovídat o jeho změnách ve vnitřním strukturálním uspořádání těchto informací.

V případě, že korelace bude dosahovat dostatečnou hranici „neměnnosti“ (obecná hranice korelace 0,85), můžeme prohlásit, že ve vnitřní strukturaci informací k příliš velké změně v čase nedošlo. Naopak, čím více bude korelační hodnota klesat, bude se vnitřní strukturace informací měnit. Tím bude docházet ke změně např. v hierarchickém a nebo preferenčním upořádání životních hodnot, které jsou s daným klíčovým slovem v paměti strukturálně uloženy.

V našem případě prováděného měření, v jehož průběhu nedošlo v reálném životě sledované ženy k žádným výrazným vnějším změnám (viz základní životní údaje), lze tedy konstatovat, že:

a) jeden kalendářní měsíc je v případě dospělého člověka velmi malý časový úsek na to, aby v jeho individuální strukturaci informací došlo k nějak závažné a vnějškově postřehnutelné změně (korelace CA profilů se pohybují nad hranicí 0,90 a výše).

b) V průběhu tří kalendářních měsíců již dochází k postupné změně vnitřní strukturace informací (hodnot), ale ještě stále ji lze považovat za dostatečně stabilní a porovnatelnou (korelace CA profilů se pohybuje kolem hranice 0,85).

c) každé další narůstání času mezi měřeními vykazuje neustále a relativně plynule se snižující hodnotu korelace CA profilů, tedy jednoznačnou identifikaci změny v individuální strukturaci informací a tím ke kvalitativní proměně např. hierarchie životních hodnot a k nim se vázajících pocitů i postojů. Mezi snímky ze dne 17. 5. 2009 a 30. 5. 2010 se hodnota dostala až na hladinu 0,493. V průběhu jednoho roku tedy došlo k jednoznačné kvalitativní změně ve vnitřní strukturaci informací.

Vzhledem k tomu, že pravděpodobně nejde o strukturální změnu vyvolanou vnějšími životními

podmínkami, muselo dojít k této změně ze samotné vnitřní a vědomě registrovatelné iniciativy měřeného jedince, tedy jeho pocitové roviny a zákonitě se bude projevovat i do pozorovatelné roviny v oblasti chování. Další měření nad jiným kalibrovaným slovním modulem (reliabilita):

Měření bylo opakovaně prováděno na kalibrovaném slovním modulu pro Energii dospělých osob (35 slovních objektů) v průběhu tří měsíců u téže ženy z předchozího popisu.

CA profil 12.11.09 23.11.09 1.12.09 29.12.09 10.1.10 13.1.10 25.1.10 17.3.10 Průměr 26.10.09 0,79650 0,77964 0,88074 0,84004 0,80162 0,75154 0,73849 0,78691 0,79694 12.11.09 x 0,94094 0,87975 0,93689 0,83434 0,84467 0,81113 0,93951 0,88389 23.11.09 0,94094 x 0,87150 0,92810 0,89563 0,77924 0,74596 0,91197 0,85540 1.12.09 0,87975 0,87150 x 0,92642 0,83567 0,79428 0,77268 0,86916 0,83964 29.12.09 0,93689 0,92810 0,92642 x 0,92459 0,86465 0,85473 0,93195 0,89398 10.1.10 0,83434 0,89563 0,83567 0,92459 x 0,84695 0,82378 0,88429 0,85167 13.1.10 0,84467 0,77924 0,79428 0,86465 0,84695 x 0,97041 0,95868 0,96455 25.1.10 0,81113 0,74596 0,77268 0,85473 0,82378 0,97041 x 0,92778 0,86944 17.3.10 0,93951 0,91197 0,86916 0,93195 0,88429 0,95868 0,92778 x Průměr 0,86029 0,87733 0,90786 0,85837 0,81356 0,81674 0,90128 0,86220

http://vlada.bloguje.cz/830359-definice-casu.php�


Obecně lze korelační hodnotu ve výši 0,85 považovat za dostatečně stabilní jako oporu pro interpretaci měřeného jevu, v tomto případě individuálního energetického profilu postojů jednotlivce (v tabulce hodnoty označeny modře).

• 19 hodnot ze 36 (52,8%) nad hranicí 0,85, z toho 11 hodnot (30,6%) nad 0,900. • 17 hodnot pod hranicí 0,85, přičemž nejnižší naměřenou korelaci 0,739 dosáhla souvztažnost

profilů z 26. 10. 2009 a 25. 1. 2010. • Mezi hodnotami 0,800 až 0,739 je 9 měření (25%). • Nejkoheznějších výsledků dosáhly profily z 29. 12. 2009 (průměr se všemi ostatními profily

0,90786) a 17. 3. 2010 (průměr se všemi ostatními profily 0,90128). Celkový průměr všech měření jednotlivých profilů navzájem mezi sebou dosáhl hodnoty 0,86, přičemž nejnižší průměr vykázal CA profil ze dne 26. 10. 2009, a to 0,79694, přičemž šlo o první měření.

Simulace vztahu objektu Moje práce a věku Popis struktury dat:

• Počet snímků: 24107 • Věk: 20 let a více • Forma sběru dat: Internetový snímač DAPS • Doba sběru dat: databáze DAPS 2005 až 2006

Korelován byl sumovaný barvový asociační profil (pro objekt Moje práce) dospělé populace

s asociačními barvovými profily jednotlivých věkových kategorií, které jsou využívány jako naměřená „populační norma“, tedy obvyklost asociačního výskytu barvových trojic z hlediska věku.

Je to taky ukázka toho, že DIS BŽ umí mapovat asociační mozkové procesy diferenciálně podle

věku, takže může být také plně věkově použitelný (neomezeně stejně jako např. EEG, EKG…) a užitečný.


Graf objektu Moje práce:

Uděláme-li jen hrubou interpretaci podle záchytných skupinových norem (viz tabulka korelací jako výuková pomůcka), pak vidíme následující trendy:

1. Z hlediska věku potřebujeme k „asociačně automatizovanému vzorci Moje práce“ postupně a plynule dozrát. V nízkém věku se asociační barvový profil vědomí tomu „pracovnímu“ ani trochu nepodobá.

2. Ke spodní skupinové hranici „běžnosti“ se objekt Moje práce ve vědomí dětí dostává až ve 12 letech, kdy překonává hranici +0,600 a až do 15 let se jen mírně zvyšuje. Čili teprve od 12 let začínají děti vnímat práci jakou běžnou součást života lidí a tudíž už mohou plně rozumět i tomu, když jsou například dospělým v kontaktu odmítnuty s argumentem „teď nemám čas, musím pracovat“.

3. V 16 letech nastává další kvalitativní skokový nárůst, který zhruba setrvává až do 19 let. Většina dospívajících tedy již s prací (zvláště tou budoucí) docela vážně ve svém vědomí počítá a uvědomuje si i její závažnost nejen pro sebe, ale i skupiny (rodinu, pracovní kolektiv).

4. Teprve ve 20-ti letech překonává korelace „magickou skupinovou normu“ +0,800 a stává se trvalou součástí života člověka v České republice. Věkově tedy slovní objekt Moje práce sleduje de facto hranici ukončení středoškolského vzdělání, což mimo jiné koresponduje, jednak s tím o co se snaží vzdělávací systémy ve vyspělých zemích (středoškolská úroveň

0,848

0,765

0,763

0,761

0,741

0,632

0,633

0,627

0,606

0,562

0,530

0,500

0,436

0,165

0,076

0,000 0,100 0,200 0,300 0,400 0,500 0,600 0,700 0,800 0,900

20 a více

19 let

18 let

17 let

16 let

15 let

14 let

13 let

12 let

11 let

10 let

9 let

7-8 let

5-6 let

3-4 let

Vývojový gradient sumovaného objektu Moje práce k věkovým profilům

Korelace


vzdělanosti a odborné přípravy na budoucí povolání), ale hlavně s tím, že evolučně se silně proměňuje jak spektrum profesí (odklon od manuálních řemesel), tak složitost vlastní náplně práce, používaných pracovních postupů a pracovních pomůcek a nástrojů.

Z výše uvedeného lze tedy dovozovat, že jednak měření sumovaných asociačních profilů je velmi

užitečnou a žádoucí pomůckou a jednak, že splňuje i východiskové kritérium DIS-BŽ, že barvově asociační profil (obsah a struktura vědomí) je interaktivně vázán na empirii života, tedy běžnou životní realitu a jeho měření technickou CA může odrážet kvalitativní rozlišnosti u jednotlivců i skupin.

Ukázka reliability položky Stimulace Popis struktury dat:

• Počet snímků: 24107 • Věk: 20 let a více • Forma sběru dat: Internetový snímač DAP Services a.s. • Doba sběru dat: databáze DAP Services a.s. 2006 až 2008 • Pohlaví: ve vzorku je skoro dvojnásobek žen proti mužům

Průměr = 0,786891188 Rozptyl = 33,01983581 Konkrétní měření položky v profilu tvorby postojů:

Položka Stimulace

0

50

100

150

200

250

300

350

-150 -100 -50 0 50 100 150



Paralelní výzkumy

Antonio Damasio

Antonio Damasio (1944) provádí ve své práci měření na neuronální bázi, což je ryze fyziologická technika. Jeho základním poznatkem z měření o emoční bázi (energetické báze ve vědomí) je zejména v tom, že emoční báze je „celostní“ a obsahuje stejně tak prvky rozumové, tělesné a sociální ve smyslu postojovém. Zjednodušeně řečeno, na tom, jak interagujeme, se nepodílí pouze rozum, ale je také potřeba vzít v úvahu i další systémy, jejichž měření např. dotazníkovými metodami není zkrátka možné. Toto můžeme považovat za paralelu s metodou OKAV – Objektově komunikační analýzou vědomí, která barvově slovní asociace vyhodnocuje. Metoda OKAV toto nejen respektuje, ale přímo vyžaduje, aby se takto s oblastí našeho vědomí pracovalo.

Martin Lindstrom

Martin Lindstrom (1970) je původem Dán, který se pohybuje na pomezí vědy a marketingu. Svou nauku nazývá neuromarketing, která v sobě spojuje marketing a neurovědu. Zatímco marketing a reklama jsou primárně o mozku a jeho stimulaci s cílem vyvolat požadovanou reakci, neurověda se zabývá tím, jak lidský mozek řídí vnímání, vědomí a chování. Lidstrom se se svým neuromarketingem snaží ukázat na přímou cestu mezi „viděným“ a „prožitým“ bez zprostředkování kritického či vědomého, k čemuž využíval poznatků čistě fyziologických procesů. V tom je podobnost s barvově slovními asociacemi, které se snaží o to stejné - zjistit původní myšlenku – původní asociaci bez rozumové korekce. Zatímco technika barvově slovních asociací pracuje s podněty a barvami umístěnými v on-line snímači, Lindstrom k nejednomu svému výzkumu použil přístroje mapující oblasti mozku – např. skener fMRI a jistou formu elektroencefalografu SST, který sledoval rychlé mozkové vlny v reálném čase. Tuto techniku zvolil např. u svého výzkumu na kuřácích v roce 2004.


Odkazy

1. http://www.barvyzivota.cz 2. http://www.camethod.com 3. Pernica Jaroslav, Definice času: http://vlada.bloguje.cz/830359-definice-casu.php 4. Martin Kreidl, Metody měření reliability a validity:

http://www.socioweb.cz/index.php?disp=teorie&shw=153&lst=106 5. Analýza internetového snímače (oční pohyb): http://www.3M.com/VAS 6. Validační studie 3M VAS:

http://solutions.3m.com/3MContentRetrievalAPI/BlobServlet?lmd=1272291661000&locale=en_WW&assetType=MMM_Image&assetId=1258566024761&blobAttribute=ImageFile

7. JUNG, Carl Gustav. Výbor z díla. 1. vyd. Brno : Nakladatelství Tomáše Janečka, 1997 2004, sv. 1-7. ISBN 80-85880-11-3

8. Richard P. Feynman: O povaze fyzikálních zákonů, Aurora 2001 9. František Koukolík: Sociální mozek. Praha, Karolinum 2006 10. František Koukolík: Já (O vztahu mozku, vědomí a sebeuvědomování), Praha,

Karolinum 2003, ISBN 80-246-0736-0 11. Emoční inteligence dítěte a její rozvoj, Lawrence E. Shapiro, Portál, 1998,

ISBN:8071782386, 9788071782384 12. Lidství: neuronální koreláty, František Koukolík, Galén, 2010 ISBN:807262654X,

9788072626540 13. Hledání Spinozy: radost, strast a citový mozek, Antonio Damasio, Dybbuk, 2004

ISBN:8090300197, 9788090300194

http://www.barvyzivota.cz/�

http://www.camethod.com/�

http://vlada.bloguje.cz/830359-definice-casu.php�

http://www.socioweb.cz/index.php?disp=teorie&shw=153&lst=106�

http://www.3m.com/VAS�

http://solutions.3m.com/3MContentRetrievalAPI/BlobServlet?lmd=1272291661000&locale=en_WW&assetType=MMM_Image&assetId=1258566024761&blobAttribute=ImageFile�






Společnost DAP Services a.s. pracuje neustále na dalším vývoji diagnostiky a diagnostických nástrojů. Mějte, prosím, pochopení pro to, že kdykoli mohou nastat změny ve formě snímání a měřících nástrojů, či koncových produktů. Tisk, rozmnožování nebo překládání či jiné užití tohoto díla nebo jeho části nejsou bez písemného souhlasu společnosti DAP Services a.s. dovoleny. Všechna majetková práva k tomuto dílu vyplývající z předpisů autorského práva vykonává výlučně společnost DAP Services a.s. Změny tohoto díla jsou vyhrazeny.

Vydal: DAP Services a.s.


Date post:	07-Jan-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	10 times
Download:	0 times

Dokument popisující validitu diagnosticko-intervenčního · Dokument popisující validitu...

Documents