RIS3 Finální dokument final...Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných...

Finální dokument

Komplexní analýza bariér aplikovaného a orientovaného výzkumu, experimentálního vývoje a inovací v České republice a návrh implementace nastavených opatření v programovém období 2021–2027 pro Národní RIS3 strategii 2021+

31. 3. 2020

Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných opatření Národní RIS3 strategie 2021+ - Finální dokument 1

Obsah

Úvod ............................................................................................................................................. 4

Shrnutí realizovaných aktivit a dalších kroků ............................................................................... 5

1. etapa (květen–červen 2019) .............................................................................................. 5

2. etapa (červenec–prosinec 2019) ....................................................................................... 5

3. etapa (leden–březen 2020)................................................................................................ 7

Aktualizace východisek RIS3 strategie ........................................................................................ 8

Makroekonomická východiska ČR ........................................................................................ 8

Znalostní intenzita a inovativnost ekonomiky ČR ................................................................ 14

Znalostní intenzita ........................................................................................................... 14

Inovační výkonnost .......................................................................................................... 15

Vybrané indexy konkurenceschopnosti ........................................................................... 17

Megatrendy .......................................................................................................................... 22

Demografické změny ....................................................................................................... 22

Ekonomika ....................................................................................................................... 23

Globalizace ...................................................................................................................... 23

Klima a životní prostředí .................................................................................................. 24

Politika a vláda ................................................................................................................ 24

Společnost ....................................................................................................................... 24

Zdraví .............................................................................................................................. 24

Zdroje .............................................................................................................................. 25

Technologie ..................................................................................................................... 25

Analytická část ........................................................................................................................... 26

Výzkum, vývoj a inovace pro podnikání .............................................................................. 27

Závěry provedených analýz ............................................................................................ 27

SWOT analýza ................................................................................................................ 32

Veřejný výzkum a vývoj ....................................................................................................... 35


SWOT analýza ................................................................................................................ 41

Lidé a chytré dovednosti ...................................................................................................... 44


SWOT analýza ................................................................................................................ 49

Digitální agenda ................................................................................................................... 52


SWOT analýza ................................................................................................................ 56

Strategická část – klíčové oblasti změn ..................................................................................... 58

Vize a cíle Národní RIS3 strategie....................................................................................... 58


Klíčové oblasti změn ............................................................................................................ 60

Výzkum, vývoj a inovace pro podnikání .......................................................................... 60

Veřejný výzkum a vývoj ................................................................................................... 65

Lidé a chytré dovednosti ................................................................................................. 70

Digitální agenda............................................................................................................... 76

Vztah Národní RIS3 strategie k dalším strategickým dokumentům a programům .................... 81

Inovační strategie České republiky 2019-2030 ................................................................... 81

Národní politika výzkumu, vývoje a inovací České republiky 2021+ ................................... 82

Fondy EU ............................................................................................................................. 82

Vazba Národní RIS3 strategie na OP Technologie a aplikace pro konkurenceschopnost 82

Vazba Národní RIS3 strategie na OP Jan Amos Komenský ........................................... 85

Vazba Národní RIS3 strategie na Integrovaný regionální operační program ................. 88

Vazba Národní RIS3 strategie na OP Zaměstnanost plus .............................................. 88

Národní programy VaVaI...................................................................................................... 88

Komunitární programy Evropské unie ................................................................................. 91

Seznam grafů Graf 1 Podíl hrubé přidané hodnoty (HPH) a zaměstnanosti v průmyslových odvětvích ....................... 8

Graf 2 Podíl exportu zboží z výrobního sektoru na HDP ........................................................................ 9

Graf 3 Export dle vybraných cílových zemí v 2019 ............................................................................... 10

Graf 4 Růst HDP a rozdíl HDP vůči průměru EU mezi 2010-2018 ....................................................... 11

Graf 5 Přehled míry zaměstnanosti a nezaměstnanosti v ČR .............................................................. 11

Graf 6 Růst produktivity práce v ČR a rozdíl oproti EU 28 ................................................................... 12

Graf 7 Zahraniční přidaná hodnota v hrubých exportech ve zpracovatelském průmyslu .................... 13

Graf 8 HPH dle typu vlastnictví a sektoru ............................................................................................. 13

Graf 9 Srovnání zemí dle znalostní intenzity ekonomiky a výdajů na VaV na obyvatele v paritě kupní

síly v r. 2017 .......................................................................................................................................... 14

Graf 10 Podíl výdajů VaV na HDP dle sektoru ..................................................................................... 15

Graf 11 Výkonnost inovačních systémů členských zemí EU v r. 2018 ................................................. 16

Graf 12 Přehled dílčích indikátorů v European Innovative Scoreboard ................................................ 16

Graf 13 Pořadí zemí V4 v rámci GCI 2019 – vybrané dílčí indikátory .................................................. 18

Graf 14 Přehled vybraných dílčích indikátorů v Doing Business Indexu .............................................. 19

Graf 15 Přehled vybraných dílčích indikátorů v Talent Attractiveness Indexu dle skupin obyvatel ...... 20

Graf 16 Přehled vybraných dílčích indikátorů v Social Progress Indexu ............................................. 21

Seznam obrázků Obrázek 1 Přehled umístění ČR ve vybraných mezinárodních indexech konkurenceschopnosti ....... 17

Obrázek 2 Přehled megatrendů ............................................................................................................ 22


Seznam zkratek AV ČR Akademie věd ČR

BERD Podnikové výdaje na VaV

ČSÚ Český statistický úřad

DESI Digital Economy and Society Index

DIH Digital Innovation Hubs

EDP Entrepreneurial discovery process

EIS European innovation scoreboard

EK Evropská komise

EOSC European Open Science Cloud

ESIF Evropské strukturální a investiční fondy

ESPAS European Strategy and Policy Analysis System

EU Evropská unie

FTE Full-time equivalent

GA ČR Grantová agentura ČR

GERD Hrubé domácí výdaje na VaV

HDP Hrubý domácí produkt

HPH Hrubá přidaná hodnota

ICT Informační a komunikační technologie

ITIF Information Technology and Innovation

Foundation

KET Klíčové technologie

MPO Ministerstvo průmyslu a obchodu

MPSV Ministerstvo práce a sociálních věcí

MSP (SME) Malé a střední podniky

MŠMT Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

NÚKIB Národní úřad pro kybernetickou a informační

bezpečnost

OECD Organizace pro hospodářskou spolupráci a

rozvoj

RVVI Rada vlády pro výzkum, vývoj a inovace

TA ČR Technologická agentura ŠR

TiVA Trade in Value Added

VaV (R&D) Výzkum a vývoj

VaVaI Výzkum a vývoj a inovace

WEF Světové ekonomické fórum


Úvod

Projekt „Komplexní analýza bariér aplikovaného a orientovaného výzkumu, experimentálního vývoje a inovací v České republice a návrh implementace nastavených opatřené v programovém období 2021-2027 pro Národní RIS3 strategii 2021+“ je realizován na základě smlouvy mezi Ministerstvem průmyslu a obchodu (dále také „MPO“ nebo „Zadavatel“) a Ernst & Young, s.r.o. (dále jen „EY“) ze dne 20. 5. 2019.

Finální dokument je závěrečnou zprávou Projektu. Ve zprávě jsou shrnuty všechny dosavadní výstupy, a to v podobné struktuře, jakou má současná Národní RIS3 strategie.

Finální zpráva obsahuje následující kapitoly:

• Shrnutí realizovaných aktivit

• Aktualizace východisek RIS3 strategie

• Analytická část

• Strategická část – klíčové oblasti změn

• Vztah národní RIS3 strategie k dalším strategickým dokumentům a programům.

Zpráva zahrnuje i Přílohy, které obsahují analytické podklady Projektu.

Příloha 1. Analytická část – popis tematických okruhů

Příloha 2. Analýza SWOT – detail

Příloha 3. Obecné stanovisko k oblastem specializace


Shrnutí realizovaných aktivit a dalších kroků

1. etapa (květen–červen 2019)

V období od podpisu smlouvy v květnu do konce června 2019 byly společně EY a MPO realizovány následující aktivity:

• Úvodní schůzka projektového týmu EY s týmem MPO dne 24. 5. 2019.

• Další schůzky projektového týmu EY s týmem MPO.

• Dne 18. 6. 2019 proběhlo jednání Expertní pracovní skupiny zahrnující zejména zástupce relevantní implementační struktury stávajícího i nadcházejícího programového období, zástupce poskytovatelů národní podpory a zástupce podnikatelské a výzkumné sféry. Diskutovány byly výsledky mezinárodního srovnání RIS3 strategií, návrh struktury nové Národní RIS3 strategie 2021+, vyhodnocení plnění dlouhodobé vize Národní RIS3 strategie, návrh nové vize a návrh dalšího postupu. Byla domluvena spolupráce s členy Expertní pracovní skupiny v průběhu přípravy Národní RIS3 strategie 2021+.

EY zpracovalo analytické podklady pro výše uvedená jednání.

Výstupem první etapy byl dokument Předběžný koncept v zadané struktuře zpracovaný k 30. 6. 2019. Tento dokument obsahoval zejména:

• metodiku přístupu k tvorbě komplexní analýzy a harmonogram prací

• shrnutí výstupů desk research strategické dokumentace a zahraničních RIS3 strategií

• návrh struktury aktualizované Národní RIS3 strategie

• vyhodnocení plnění dlouhodobé vize Národní RIS3 strategie.

2. etapa (červenec–prosinec 2019)

V této etapě byly společně EY a MPO realizovány následující aktivity:

• Individuální jednání se členy expertní pracovní skupiny a dalšími aktéry inovačního ekosystému. V tomto období proběhlo celkem devět samostatných jednání se členy expertní pracovní skupiny, na kterých bylo diskutováno zejména očekávání od nové Národní RIS3 strategie, její zaměření, slabá místa českého inovačního systému a bariéry jeho rozvoje. Dále byla diskutována také opatření a klíčové nástroje potřebné pro další rozvoj inovačního prostředí.

• Revize stávající kapitoly 3 Národní RIS3 strategie Východiska strategie inteligentní specializace ČR a vypracování nového textu Východisek pro hodnocení konkurenceschopnosti, makroekonomického rámce a s rozšířeným přehledem světových megatrendů (společenských a technologických trendů). Hlavními zdrojovými dokumenty byly:

• Country Report 2019

• EIS a RIS 2019

• Ease of doing business

• Global Innovation Index (Světová banka)

• Global Competitiveness Report (Světové ekonomické fórum)

• Science, Technology and Industry Scoreboard (OECD)

• Analýza stavu VaV 2018

• Makroekonomická data z ČSÚ, EUROSTAT, OECD, ČNB

• Analýza megatrendů – např. Globální megatrendy pro aktualizovaný Strategický rámec udržitelného rozvoje (Centrum pro otázky životního prostředí a TC AV ČR), OECD Science, Technology and Innovation Outlook 2018 (OECD), What’s after what’s next? (The upside of


disruption, Megatrends shaping 2018 and beyond, EY), Table of radical innovation breakthroughs (Evropská komise) atd.

• Revize stávající SWOT analýzy, zpracování návrhu nové SWOT analýzy a její prioritizace.

• Hlavní vstupy pro zpracování SWOT analýzy byl desk research strategických a analytických dokumentů, podklady pro zpracování Východisek strategie inteligentní specializace, rozhovory s členy expertní pracovní skupiny a podklady pro zpracování nových operačních programů poskytnuté zástupci MPO a MŠMT.

• První verze SWOT analýzy byla připomínkována zejména ze strany členů Expertní pracovní skupiny. Za tímto účelem byly v průběhu srpna a září realizovány tzv. fokusní skupiny (např. se zástupci Svazu průmyslu a dopravy, Asociace výzkumných organizací a se zástupci krajů).

• Na základě připomínek byla následně SWOT analýza dopracována a jednotlivé body SWOT analýzy byly prioritizovány. Prioritizace byla sestavena na základě zaslání SWOT analýzy členům Expertní pracovní skupiny v online dotazníkovém nástroji, kde byl každý bod SWOT analýzy zhodnocen z hlediska významnosti pro Národní RIS3 strategii (k hodnocení byla nastavena škála 0-10, kde 0 = bod by neměl být ve SWOT analýze zařazen, 1 = nejméně prioritní pro řešení Národní RIS3 strategií, 10 = patří mezi klíčové priority Národní RIS3).

• SWOT analýza byla předložena na zářijový kulatý stůl se členy Expertní pracovní skupiny, a to včetně výsledků prioritizace (u každého bodu bylo uvedeno průměrné hodnocení za všechny členy Expertní pracovní skupiny).

• Pro zvýšení vypovídací hodnoty byla následně SWOT analýza zaslána k prioritizaci dalším vybraným respondentům po dohodě se Zadavatelem, např. zástupcům krajů a členům NIP. Body ve SWOT analýze uvedené níže byly seřazeny podle výsledků prioritizace (medián získaných bodů).

• Zpracování popisu problémových okruhů. Na základě již vzniklých analytických podkladů a v návaznosti na zpracování SWOT analýzy byl zpracován popis čtyř základních problémových okruhů / klíčových oblastí změn (ve stávající Národní RIS3 strategii kapitola 4 – Analytická část).

• Konkrétně byly využity podklady a zdrojové dokumenty uvedené v kapitole 4 Předběžného konceptu v zadané struktuře (zpracovaného k 30. 6. 2019). Popis problémových okruhů vznikl dle struktury SWOT analýzy (tj. čtyři základní problémové okruhy).

• Vypracování návrhu soustavy cílů a opatření. Na základě zpracovaných analytických podkladů, realizovaných rozhovorů s experty a zástupci resortů připravujících nové programové období ESIF byl vypracován první návrh strategických a specifických cílů, klíčových nástrojů a souboru opatření nové Národní RIS3 strategie. Návrh soustavy cílů byl následně diskutován a připomínkován zejména ze strany členů Expertní pracovní skupiny

• Provázání návrhu soustavy cílů s intervenční logikou operačních programů. Analogicky k současnému pojetí byla zapracována vazba cílů na intervenční logiku nových operačních programů (v méně detailní míře také vazba na národní programy podpory, resortní a komunitární programy).

• Zpracování dalších částí Národní RIS3 strategie. Dopracovány byly další požadované části strategie, jako je vztah RIS3 k dalším koncepčním a strategickým dokumentům (v současném dokumentu kapitola 6) a dílčí doporučení k inteligentní specializaci na základě revize stávající kapitoly 8.1 – Oblasti inteligentní specializace v ČR a kapitoly 10.2 – Priority výzkumu, vývoje a inovací zjištěné prostřednictvím EDP procesu v rámci Národních inovačních platforem.

• Jednání s Expertní pracovní skupinou a dalšími aktéry. V rámci této etapy byly realizovány dva kulaté stoly se členy Expertní pracovní skupiny. Na zářijovém jednání byla finalizována SWOT analýza a byl diskutován návrh vize, soustavy cílů a opatření. Na prosincovém jednání byl představen a diskutován předběžný závěrečný dokument.

• Dále se uskutečnilo setkání se zástupci krajů, na kterém byl představen průběh a dosavadní výstupy tvorby Národní RIS3 strategie a diskutován přístup ke zpracování krajských strategií.


• Uskutečněny byly také další jednání se zástupci MŠMT a MPO připravujících nové programové období. V říjnu se EY zúčastnilo kulatého stolu se zástupci Evropské komise, na kterém byl představen přístup ke zpracování Národní RIS3 strategie.

3. etapa (leden–březen 2020)

V této etapě byly společně EY a MPO realizovány následující aktivity:

• oponentura (připomínkování) předběžného závěrečného dokumentu ze strany zadavatele, členů Expertní pracovní skupiny a případně dalších zainteresovaných aktérů

• fokusní skupiny se zástupci Expertní pracovní skupiny a dalšími relevantními experty k diskuzi o navrhovaných cílech a opatřeních Národní RIS3 strategie. Byly realizovány celkem 3 fokusní skupiny:

• 5. 2. 2020 v 10:00 fokusní skupina pokrývající klíčové oblasti změn Výzkum, vývoj a inovace pro podnikání a Veřejný výzkum a vývoj

• 5. 2. 2020 ve 13:00 fokusní skupina pokrývající klíčovou oblast změny Lidé a chytré dovednosti

• 10. 2. 2020 v 9:30 fokusní skupina pokrývající klíčovou oblast změny Digitální agenda, kam byli pozváni nad rámec členů expertní skupiny rovněž zástupci soukromého sektoru a institucí zabývajících se digitalizací

• dne 27. 2. 2020 proběhl poslední kulatý stůl s Expertní pracovní skupinou, během kterého byly diskutovány výsledky proběhlých fokusních skupin a byla také vedena diskuze nad zněním vize pro Národní RIS3 strategii

• po jednání Expertní pracovní skupiny proběhlo připomínkování textů (zejména analytické části, strategické části, vazby na operační programy a analytické přílohy) jejím členy. Obdržené připomínky byly vypořádány a zapracovány do finálního dokumentu

• k 31. 3. 2020 byla předána finální verze studie včetně zkrácené verze, manažerského přehledu a prezentace (vše česky a anglicky).


Aktualizace východisek RIS3 strategie

V následujících kapitolách prezentujeme výsledný návrh aktualizovaných texů pro kapitolu 3 stávající RIS3 strategie. Tyto texty vznikly na základě podkladových analýz, zpracovaných v rámci aktualizace RIS3 strategie.

Makroekonomická východiska ČR

• Jsme průmyslová země!

I na konci druhého desetiletí 21. století se na základních charakteristikách české ekonomiky nic zásadního nezměnilo a Česká republika je dále ekonomikou založenou na průmyslových odvětvích. V roce 2018 dosahoval podíl osob zaměstnaných v průmyslu takřka čtvrtiny celkového počtu zaměstnaných osob, přičemž od odeznění celosvětové hospodářské krize tento poměr pomalu stoupá na předkrizovou úroveň. Obdobná situace a vývoj panuje i v případě hrubé přidané hodnoty, kde podíl produkce a průmyslu v České republice dosahuje zhruba 30 %, byť toto číslo od roků 2015 pomalu klesá. V kontextu Evropské unie jsme však považováni za jednu z nejprůmyslovějších zemí, kdy vyšší podíl průmyslových odvětví na hrubé přidané hodnotě vykazuje pouze Irsko.

Graf 1 Podíl hrubé přidané hodnoty (HPH) a zaměstnanosti v průmyslových odvětvích

Zdroj: Eurostat, ČSÚ

Zpracovatelský průmysl je pro ČR zásadní i co se týče inovačních aktivit a rozvoje výzkumu a vývoje. Zejména firmy z odvětví elektrotechniky a elektroniky jsou často součástí nadnárodních koncernů s vysoce rozvinutými VaV aktivitami. Ve strojírenství pak můžeme v Čechách nalézt řadu domácích firem s ambicemi hrát významnější roli při adaptaci na technologické změny nebo vytváření nových trhů

díky vývoji nových řešení.1

Orientace české ekonomiky na průmysl bývá vysvětlována mimo jiné vysokým přílivem přímých zahraničních investic v druhé polovině 90. let v důsledku příznivých nákladových podmínek. V současné době objem přímých zahraničních investic stále roste, v posledních letech pak tempem převyšujícím růst HDP. Poměry mezi jednotlivými složkami investic, tj. základním kapitálem, reinvestovaným ziskem a ostatním kapitálem, jsou stabilní, kdy investice do základního kapitálu

1 Technologická agentura České republiky; Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 –

Mapování inovačních kapacit).


představují 50 % a reinvestovaný zisk pak 43 % celkového objemu investic. Vysoký vliv přímých zahraničních investic zejména silných nadnárodních firem na formování charakteru české ekonomiky měl mnohé pozitivní dopady působící doteď, jak uvádíme níže v textu, vedl však k určitému zakonzervování pozice ČR jako průmyslové země a „montovny“ a obtížnější změně kurzu směrem ke znalostní a inovační ekonomice.

• Co hodně vyváží…

Vysoký podíl průmyslu s sebou přináší rovněž silnou orientaci na export (zjednodušeně lze silný export ilustrovat na poměru exportu k HDP, jež nyní dosahuje více jak 80 %). Odraz charakteru české ekonomiky popsaný v textu výše je pak možné pozorovat v komoditní struktuře exportu, kdy hlavní složkou vývozu jsou stroje a dopravní prostředky tvořící více jak 55 % celkového objemu. Vedle strojů a dopravních prostředků lze za hlavní artikly vývozu označit polotovary a materiály nebo průmyslové a spotřební zboží.

Graf 2 Podíl exportu zboží z výrobního sektoru na HDP Zdroj: Eurostat

Struktura vývozu z hlediska obchodovaných skupin komodit se za deset let změnila jen nepatrně, zato objem obchodovaného zboží a jeho hodnota narostly značně. Podíl zahraničního obchodu na HDP dlouhodobě roste a ilustruje rostoucí otevřenost české ekonomiky. V poslední dekádě vzrostl podíl exportu zboží na HDP zhruba o 20 %. Vyšší míra otevřenosti ekonomiky na jednu stranu umožňuje větší zapojení se do světových výrobních a obchodních řetězců, na druhou stranu vyšší otevřenost znamená i vyšší citlivost na vnější ekonomické šoky.


Graf 3 Export dle vybraných cílových zemí v 2019

Zdroj: ČSÚ

Tyto parametry popisující otevřenost české ekonomiky jsou ještě podpořeny silnou závislostí na obchodních vztazích s Německem, do kterého míří takřka třetina celkového objemu vývozu. Ochlazení německé ekonomiky tak může vést k výraznému snížení vývozu a zhoršení obchodní bilance, nicméně dosavadní zkušenosti ukazují, že vývoj v exportu v ČR kopíruje ekonomickou situaci v Německu s určitým zpožděním.

V letech 2008 a 2010 měla Česká republika negativní bilanci zahraničního obchodu, od roku 2011 je bilance kladná. Celková hodnota vývozu zboží v 1. čtvrtletí roku 2019 dosáhla 937,9 mld. korun, což je o 37,4 mld. více než ve stejném období minulého roku. Meziročně rostl vývoz všech klíčových artiklů. Dovoz však rostl rychleji než vývoz, což vedlo také k mírnému zhoršení přebytku bilance obchodu se zbožím o 1,8 mld. korun na 54,3 mld.

• …a možná proto se nám tak daří...?

Z pohledu základních makroekonomických ukazatelů je současná ekonomická situace České republiky velmi dobrá. Kromě již zmiňovaného vývozu zboží a služeb roste i hrubý domácí produkt, byť za období 2013–2018, tedy již po odeznění důsledků hospodářské krize, patří Česku 11. příčka mezi zeměmi EU28 z hlediska průměrného růstu reálného HDP. Vysoké hodnoty tempa růstu z let 2015 a 2017 jsou však často připisovány jednorázovým vlivům a údaje za rok 2018 spolu s výhledem na rok 2019 predikují spíše postupné zpomalování.


Graf 4 Růst HDP a rozdíl HDP vůči průměru EU mezi 2010-2018 Zdroj: Eurostat

Česká ekonomika je však v současnosti v dobré kondici a dle aktuální prognózy poroste nadále. Růst bude tažen především spotřebou domácností, kterou umožňuje zvyšování jejich příjmů. Vedle toho bude růst podpořen vývojem celkových investic. Vládní investiční výdaje dále porostou v důsledku čerpání evropských fondů a firemní investice budou nadále motivovány rostoucí poptávkou a stále více se projevujícím nedostatkem volné pracovní síly.

Co se úrovně HDP na hlavu týče, v posledních letech, resp. od definitivního odeznění důsledků ekonomické krize, Česká republika náskok EU (průměr EU28) postupně snižuje. V roce 2012 zaostával HDP na obyvatele v porovnání s průměrem unie o zhruba 18 %, v roce 2018 už jen o necelých 10 %.

Tvorbu prognóz ekonomického růstu komplikují přetrvávající a prohlubující se nejistoty vnějšího prostředí, zejména hrozba dalšího zpomalování německé ekonomiky, kde jsou v odhadech postupně zhoršovány předpokládané hodnoty tempa růstu HDP pro rok 2019. A jelikož je díky silné provázanosti české a německé ekonomiky růst u nás do jisté míry tažen růstem v Německu, jde o bezesporu nejvýznamnější vnější riziko. Opomenout nelze ani očekávané zpomalování čínské ekonomiky, která je pro německé a tím zprostředkovaně i pro české firmy jedním z nejvýznamnějších exportních trhů.

Graf 5 Přehled míry zaměstnanosti a nezaměstnanosti v ČR Zdroj: ČSÚ


Na trhu práce je situace rovněž pozitivní, jelikož jak míra nezaměstnanosti, tak míra zaměstnanosti dosahují rekordních hodnot za dobu existence samostatné České republiky. Aktuální výhled pro rok 2019 pak počítá s pokračujícím poklesem míry nezaměstnanosti a stagnací nebo mírným poklesem u míry zaměstnanosti. Míra nezaměstnanosti byla v roce 2018 v ČR dokonce nejnižší ze všech členských zemí Evropské Unie

• Některé problémy však přetrvávají

Tato situace se nicméně projevuje zejména obecným nedostatkem zejména kvalifikované pracovní síly, který rezonuje veřejným prostředím již několikátým rokem. Rovněž zástupci firem v Česku vnímají tento nedostatek síly jako jednu z nejvýznamnějších bariér pro rozvoj VaVaI, jak vyplývá ze zmíněného šetření INKA provedeného v letech 2017–2018. Kromě nemožnosti nalézt pracovníky jde pak zejména o jejich kvalitu a ochotu učit se nové věci, což jsou obecně vnímané předpoklady pro úspěch inovací.

S výše uvedeným nedostatkem pracovníků souvisí růst nominální hrubé mzdy, která od roku 2014 zvyšovala tempo růstu, až po 1. čtvrtletí 2019, kdy se tato hodnota zastavila na zhruba 7,5 %. Přesto ČR zůstává z hlediska nákladů práce 10. nejlevnější zemí EU a jednotkové mzdové náklady dosahovaly v roce 2018 zhruba 46 % průměru EU 28, byť tempem růstu této veličiny patří k nejrychleji rostoucím zemím v EU.

Graf 6 Růst produktivity práce v ČR a rozdíl oproti EU 28 Zdroj: Eurostat

Výrazný růst mezd však není zatím doprovázen růstem produktivity práce, ve které jsme se za posledních devět let nepřiblížili výrazně průměru EU28. V roce 2005 dosahoval tento ukazatel pouze 73,7 % a oproti roku 2010 vzrostla v ČR tato hodnota v roce 2018 o 11,7 p.b., což ukazuje na konvergenci směrem k průměru EU, nicméně tempo přibližování je o poznání pomalejší než ve většině zemí z regionu střední a východní Evropy s výjimkou Slovinska.

Tento problém souvisí s průmyslovým charakterem země popsaným v úvodu analýzy a rovněž s velkou exportní orientací, která je podpořena silnou pozicí zahraničních firem v české ekonomice a postavení českých firem v globálních dodavatelských řetězcích, kdy hlavní část přidané hodnoty vytvořené aktivitami na počátku a konci řetězce je dovezena a v ČR je přidaná hodnota vytvářena převážně v rámci výroby.


Graf 7 Zahraniční přidaná hodnota v hrubých exportech ve zpracovatelském průmyslu Zdroj: OECD

Tyto aspekty se projevují například původem přidané hodnoty na objemu exportu, kdy u ČR, stejně jako u podobně orientovaných zemí jako Slovensko nebo Maďarsko, představuje největší podíl exportu přidaná hodnota vytvořená a dovezená ze zahraničí. Například ve zpracovatelském průmyslu tvoří tato hodnota v ČR více než 44 % exportu, a přestože se nejedná v EU o nejvyšší číslo, tento ukazatel vypovídá o poměrně velké závislosti české ekonomiky na zahraničních faktorech. Porovnání situace s vybranými zeměmi střední Evropy a vývoj v čase ukazuje následující graf, výrazný rozdíl je pak zejména u Německé ekonomiky, která v posledních 10 letech výrazně snížila podíl dovezené přidané hodnoty v exportech.

Graf 8 HPH dle typu vlastnictví a sektoru Zdroj: ČSÚ

Silný vliv zahraničních společností je ilustrován i na jejich podílu na celkové hrubé přidané hodnotě, resp. HDP, kdy data Českého statistického úřadu pro rok 2016 uvádějí tento podíl těsně pod úrovní 30 %. V některých odvětvích je však tento poměr znatelně vyšší, kromě zpracovatelského průmyslu se jedná zejména o informační komunikační činnosti a peněžnictví a pojišťovnictví. Zatímco ve zpracovatelském průmyslu je podíl zahraničních společností stabilní a spíše mírně roste, v dalších dvou


jmenovaných odvětvích tento podíl od roku 2008 citelně klesl, což ukazuje na rostoucí aktivitu domácích firem.

Firmy se zahraničními vlastníky jsou kromě podílu na HPH rovněž důležitou součástí inovačního ekosystému, jelikož pomáhají rozvíjet technické know-how a modernizovat tak průmyslově orientované podniky. Často se také jedná o významné investory do VaVaI, byť skutečný dopad těchto investic na ČR je diskutabilní (možné negativní vlivy zahrnují např. odsávání pracovních sil z tuzemských MSP, snížení autonomie domácích podniků blížící se „práci ve mzdě“, výstavba hal na orné půdě apod.).

Znalostní intenzita a inovativnost ekonomiky ČR

Znalostní intenzita

Znalostní intenzita ekonomiky ČR, vyjádřená např. podílem celkových výdajů na VaV na HDP (GERD), ukazuje spíše průměrnou pozici země v mezinárodním srovnání. S poměrem investic do VaV ve výši 1,93 % HDP se ČR podle předběžných dat Eurostatu v roce 2018 zařadila na 10. místo v rámci EU, přičemž zejména rozdíl oproti nejsilnějším inovátorům, kteří vynakládají více jak 3 % HDP, je značný. V roce 2018 se tedy celkové výdaje na vědu a výzkum dostaly takřka na úroveň roku 2014, kdy bylo dosaženo historicky nejlepších hodnot.

V případě použití obecně uznávanější kombinace ukazatele GERD s výší výdajů na VaV v přepočtu na obyvatele v paritě kupní síly, je pozice ČR o něco horší. Jak můžeme vidět v grafu níže, ačkoliv se znalostní intenzita Norska ve srovnání s ČR liší o přibližně čtvrt procentního bodu, výdaje na VaVaI na obyvatele jsou dvakrát tak vyšší. Česká republika se po přepočtu na obyvatele nachází lehce pod průměrem EU, byť má relativně blízko k vyspělým ekonomikám jako jsou např. Kanada či Velká Británie. V horních příčkách můžeme naleznout státy jako jsou Izrael, Jižní Korea, Švýcarsko či Švédsko.

Graf 9 Srovnání zemí dle znalostní intenzity ekonomiky a výdajů na VaV na obyvatele v paritě kupní síly v r. 2017 (Pozn. MX a IE data z r. 2016) Zdroj: OECD

Samotnou znalostní intenzitu je vhodné rovněž doplnit o strukturu výdajů na VaV podle oblasti financování. V případě podnikatelských výdajů na výzkum a vývoj, měřených například tzv. ukazatelem BERD, ČR vykazuje rostoucí trend v porovnání se západními zeměmi EU, nicméně značně ztrácí dynamiku v porovnání se středo – a východo – evropskými konkurenty. I tak je většina investic do VaVaI realizována v soukromém sektoru, což je vzhledem k relativní stagnaci podílu ostatních sektorů (vládní, univerzitní) pro ČR dobrá zpráva.


Graf 10 Podíl výdajů VaV na HDP dle sektoru Zdroj: Eurostat

Nicméně podíl výdajů podnikatelského sektoru na celkových výdajích na výzkum a vývoj je stále nižší než v zavedených tržních ekonomikách. Většina výdajů na výzkum a vývoj je realizována podniky pod zahraniční kontrolou a podle dat Českého statistického úřadu jejich podíl na celkových podnikových výdajích na výzkum a vývoj dokonce stoupá. Tuto skutečnost potvrzují rovněž data Eurostatu, kde podíl zahraničních zdrojů financí na VaVaI mezi roky 2016 a 2018 stoupl z 24 % na takřka 32 %. Naopak podíl soukromých domácích zdrojů v roce 2018 pravděpodobně klesl a dosahuje obdobné úrovně jako podíl vládního financování, tedy jedné třetiny všech výdajů. Příklad zemí řazených mezi inovační leadery (Holandsko, Švédsko, Finsko, Dánsko) pak ukazuje, že v Česku je významný prostor pro zvýšení soukromých investic do VaVaI, jelikož tyto země vykazují podíl soukromých výdajů v rozmezí 50 % - 60 %.

Inovační výkonnost

Specifickou oblastí je konkurenční postavení z hlediska inovační výkonnosti, která je nejčastěji měřena odbornou veřejností uznávaným European Innovation Scoreboard (EIS), jehož vydání pro rok 2018 řadí Česko (opět) mezi středně inovativní ekonomiky a na čtrnácté místo mezi zeměmi EU28. To jej prezentuje jako nejúspěšnější zemi střední a východní Evropy. Ze států přistoupivších do EU po roce 2004 se výše umístilo pouze Estonsko, které je již řazeno do kategorie „Strong innovators“. Nicméně v porovnání s nejvíce inovativními státy (Švédsko, Finsko, Dánsko ad.) dosahuje ČR o třetinu až polovinu nižších hodnot.


Graf 11 Výkonnost inovačních systémů členských zemí EU v r. 2018 Zdroj: Evropská komise

Při bližším pohledu na jednotlivé komponenty EIS vychází nejlépe hodnocení v oblastech Dopady zaměstnanosti, Inovátoři a Investice firem, kde ČR dosahuje skóre nad průměrem EU (první jmenovaná oblast), resp. se mu přibližuje z více než 94 % (zbylé dvě oblasti).

Graf 12 Přehled dílčích indikátorů v European Innovative Scoreboard Zdroj: Evropská komise

Z hlediska historického vývoje vykazuje ČR největší pokrok v porovnání s výsledkem roku 2011 v oblastech Inovační prostředí a Výzkumné systémy. V prvně jmenované oblasti se však relativní pozice ČR vůči průměru EU v roce 2018 oproti roku 2011 zhoršila, což ukazuje, že ostatní země dosáhly v tomto ukazateli vyšší dynamiky růstu. U výzkumných systémů došlo jak k největšímu posunu oproti situaci v roce 2011, tak se zlepšila relativní pozice ČR vůči průměru EU. Celkově vykazují negativní


trend vývoje v obou pohledech zejména Financování a podpora2 a Inovátoři (kde je však pozice vůči průměru EU relativně dobrá).

Vybrané indexy konkurenceschopnosti

Výchozí situaci České republiky je možné doplnit i pohledem vybraných indexů mezinárodní konkurenceschopnosti, které často v jednotlivých pilířích řeší témata a oblasti relevantní pro VaVaI a mohou tak nabídnout ucelený pohled na situaci v zemi.

Global Competitiveness Index je jedním z nejpoužívanějších nástrojů k měření mezinárodní konkurenční pozice země. Podíváme-li se navíc na pozici České republiky z hlediska pozice v konkrétněji zaměřených indexech Doing Business, Indicators of Talent Attractiveness a Social Progress Index, pak získáme obraz o zemi s relativně vysokou kvalitou života, nepříliš přívětivými podmínkami pro podnikání a se spíše průměrnou schopností přilákat talentované studenty, vysoce kvalifikované zaměstnance nebo podniky. Lidské zdroje jsou přitom neodmyslitelnou částí inovačních kapacit dané ekonomiky. Získávání, a především pak udržení si talentovaných jedinců hraje stěžejní roli v budoucí prosperitě země. Vytváření příznivých podmínek pro rezidenty v dané zemi umožňuje společnosti posunout se kupředu, mj. i v oblasti výzkumu a vývoje, inovací, využití nových technologií, zvyšování produktivity apod.

Následující obrázek shrnuje pozici ČR v nejaktuálnějším vydání daného indexu a změnu oproti poslednímu měření.

Obrázek 1 – Přehled umístění ČR ve vybraných mezinárodních indexech konkurenceschopnosti

Ve 2 z uvedených indexů Česká republika zaznamenala v posledním měření propad v umístění (Talent Attractiveness byl v této podobě vydán poprvé). Podrobnější pohled na jednotlivé indexy pak odhalí konkrétní oblasti, kde ČR vyniká či naopak zaostává za jinými vyspělými zeměmi.

• Global Competitiveness Index

Z hlediska mezinárodní konkurenceschopnosti, souhrnně vyjádřené například skrze Global Competitiveness Index, každoročně zpracovávaný Světovým ekonomickým fórem, ČR obsadila ve zprávě za rok 2019 32. pozici. To je v porovnání s předchozím rokem o 3 příčky níže. Tento index je postaven na 4 hlavních pilířích – nezbytné prostředí, lidský kapitál, trhy a inovační prostředí – dále dělených do desítek dílčích indikátorů. Česká republika dosahuje nejlepších výsledků v oblastech

2 Tento ukazatel je však v roce 2018 zásadně ovlivněn nepřirozeně nízkou hodnotou indikátoru Výdaje na

rizikový kapitál, který značně zkresluje a znevěrohodňuje interpretaci této oblasti. Ve druhém indikátoru v této oblasti, tj. veřejných výdajích na výzkum a vývoj, naopak zaznamenala ČR relativní zlepšení pozice vůči EU oproti roku 2011.


Makroekonomické stability, Zdraví a Infrastruktury. Mezi oblasti s výrazným potenciálem ke zlepšení pak spadá Inovační schopnost, Instituce nebo Trh produktů.

Graf 13 Pořadí zemí V4 v rámci GCI 2019 – vybrané dílčí indikátory Zdroj: WEF

V rámci Visegrádské skupiny je na tom z pohledu tohoto indexu nejlépe Česká republika (32. místo), následována Polskem (37.), Slovenskem (42.), nejhůře v roce 2019 dopadlo Maďarsko (47.) První příčku v hodnocení uvnitř skupiny neobsadila Česká republika pouze ve třech oblastech – Osvojení ICT, Trh produktů a Velikost trhu.

Co se týče výše zmíněného nízkého skóre v oblasti inovací, ČR sice je hodnocena slabě, celosvětově však medián těchto hodnot je rovněž velmi nízký (38 ze 100). Pouze 4 země dosahují hodnocení většího než 80 p. b. Těmi jsou Německo, USA, Švýcarsko a Taiwan (Čína). Tento fakt není nijak překvapující vzhledem k tomu, že vytvořit fungující a efektivní inovační ekosystém vyžaduje komplexní přístup a opatření v mnoha rozličných oblastech. Inovační prostředí v ČR je hodnoceno negativně především z důvodů negativního postoje českých firem k podstupování podnikatelských rizik, nízké diverzity pracovní síly, slabšího růstu inovativních firem či nízké kultivovanosti českých spotřebitelů.

• Doing Business Index

K rozvoji a růstu stávajících a nových firem je zapotřebí příznivého podnikatelského prostředí. Mimo to, jak již bylo zmíněno, důležitou roli v české ekonomice, mj. i v oblasti VaV, sehrávají zahraniční společnosti. To, zda zahraniční společnost vstoupí či přesídlí na český trh, velmi úzce souvisí s podmínkami a jednoduchostí podnikání v cílové zemi. V hodnocení podmínek pro podnikání Doing Business dle kritérií Světové banky se Česká republika v tomto roce zařadila na 35. místo, oproti roku 2013, kdy skončila na místě 65., je to tedy značný posun. Nejlépe byla hodnocena úroveň řešení insolvence a obchodování přes hranice. Historický vývoj vybraných kategorií můžeme sledovat v grafu níže.


Graf 14 Přehled vybraných dílčích indikátorů v Doing Business Indexu Zdroj: Světová banka

V obchodování přes hranice Česká republika obsadila dokonce první příčku, což lze vnímat jako jeden z mnoha důkazů o otevřenosti české ekonomiky. Většina exportu směřuje do zemí EU. Schopnost firem prosadit se na zahraničních trzích, především pak na těch náročných, kde se vyskytuje vyšší míra i kvalita konkurence, patří mezi hlavní faktory úspěšných ekonomik. Nicméně jedná se pouze o dílčí oblast tohoto indexu. Výrazný posun po žebříčku vzhůru je dále pozorován v oblasti placení daní, kde Česko drží v současnosti 45. příčku, tedy polepšení o 75 pozic od roku 2013. Skokově se Česko zlepšilo v roce 2017, tedy poté, co byla zavedena EET.

Naopak vyřizování stavebních povolení, zahájení podnikání nebo vymahatelnost smluv v hodnocení propadly, přičemž ve všech oblastech se ČR spíše zhoršuje a např. v případě vyřizování stavebního povolení patří ČR 156. pozice ze 190 zemí a hodnocení v tomto ukazateli je horší než v roce 2013. Obdobná situace a zhoršení oproti roku 2013 je patrné u vymahatelnosti smluv, což je oblast důležitá pro příliv zahraničních investic s vyšší přidanou hodnotou i rozvoj domácího podnikání.

• Talent Attractiveness

Dle indexu Indicators of Talent Attractiveness, který zkoumá schopnost zemí přilákat zahraniční podnikatele, studenty či univerzitně vzdělané zaměstnance Česká republika příliš nevyniká, spíše naopak. Z 36 zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci (OECD) obsadila v dílčích indikátorech horší jak 30. příčku celkem v pěti případech.


Graf 15 Přehled vybraných dílčích indikátorů v Talent Attractiveness Indexu dle skupin obyvatel Zdroj: OECD

Pro všechny typy zkoumaných cílových skupin, tedy pro vzdělané zaměstnance, studenty a pro podnikatele, Česko obdrželo negativní hodnocení v oblasti rodinného zázemí a inkluze. To ukazuje na nepříznivé životní podmínky pro rodinné příslušníky a na celkové nízké počty zahraničních studentů či pracovníků v Česku a jejich přívětivé přijetí českou společností. Dále data ukazují, že pro zahraniční studenty patří ČR k velmi neatraktivním zemím. Naopak zahraniční podnikatelé v Česku ocení příznivou situaci v oblasti příjmů a daní, k čemuž přispívá stabilní cenová hladina a nízké náklady na mzdy. Pro vysoce vzdělané pracovníky nabízí Česko příležitosti k získání kvalitní práce odpovídající jejich kvalifikaci.

• Social Progress Index

Dle ukazatele společenského vývoje Social Progress Index, který měří celkovou kvalitu života, patří Česko mezi vyspělé země, což potvrzuje i každoroční vysoké umístění v mezinárodním žebříčku. Ve většině dílčích indikátorů se každoročně zlepšujeme a v oblastech výživy a základního zdravotní péče, osobních práv a přístupu k pokročilému vzdělávání je v posledních letech zaznamenán i skokový posun o více jak 10 bodů z celkového počtu 100 bodů ve sledovaném období. Ovšem ne všechny aspekty kvalitního života se v Česku zlepšují. Zhoršení lze pozorovat v přístupu k informacím a kvalitě životního prostředí, která zaznamenala v současném roce dramatický propad.

Souhrnné skóre společenského vývoje se ve zkoumaném období, tedy mezi lety 2014 a 2019, zlepšilo, nicméně v celkovém pořadí 146 zemí jsme se neposunuli, což naznačuje celkový pozitivní mezinárodní vývoj v této oblasti. V roce 2019, posledním sledovaném období, je možné porovnat Česko se zeměmi s podobným HDP na osobu a získat tak relativní přehled. Data ukazují nadprůměrně vysoký podíl studentů na mezinárodně uznávaných univerzitách. Naopak v oblasti online státní správy či emisích skleníkových plynů vykazujeme podprůměrné výsledky.


Graf 16 Přehled vybraných dílčích indikátorů v Social Progress Indexu Zdroj: Social Progress Imperative


Megatrendy

Z hlediska vnějších faktorů, které ovlivňují nebo mohou v budoucnu ovlivnit konkurenceschopnost České republiky, patří tzv. megatrendy. Přístup k jejich definici, počet i míra dopadu se napříč odbornou literaturou značně liší, nicméně obecně lze identifikovat celkem 24 základních trendů v 9 širších oblastech, ilustrovaných na obrázku níže. Trendy jsou mezi sebou často propojené, podporují se nebo vzájemně vyvažují. Zároveň není možné trendy jednoznačně zařadit mezi příležitosti nebo hrozby, jelikož většina trendů v sobě nese skrytou příležitost objevit nové ekonomické modely fungování, zrychlit technologický pokrok nebo poptávku po efektivnějších řešeních současných problémů. Zároveň však žádná nebo nedostatečná reakce na změny může být zásadní hrozbou pro konkurenceschopnost, ať již z hlediska přímých dopadů daných trendů nebo relativním zaostáváním za okolními státy, které budou v nových odvětvích a na nových trzích úspěšnější.

Obrázek 2 Přehled megatrendů Zdroj: Vlastní zpracování

Pro účely RIS3 strategie dále v textu shrnujeme hlavní očekávané dopady uvedených trendů na Českou republiku, s důrazem zejména na podnikatelské prostředí, vědu výzkum a inovace. Vzhledem k povaze a cílům této strategie je převažujícím pohledem identifikace příležitostí, které megatrendy představují, byť hlavní hrozby nejsou zcela opomenuty.

Demografické změny

Česká republika čelí v oblasti demografických změn zejména stárnutí populace, kdy podíl seniorů na populaci bude rychle narůstat. Tento proces bude mít dva hlavní důsledky. Prvním je zvyšující se tlak na veřejné rozpočty, který může nakonec vést i k ohrožení veřejného financování vědy a výzkumu. Postupné hledání alternativních modelů financování založených zejména na soukromých prostředcích je tedy jednou z cest, jak této hrozbě čelit. Druhým důsledkem stárnutí populace bude změna a nárůst poptávky po nových typech služeb pro seniory, zejména v oblasti zdravotnictví a sociálních služeb.

Světové ekonomické fórum3 pak zmiňuje jako jeden z možných dopadů i zvýšenou averzi k riziku u

3 https://www.weforum.org/agenda/2019/10/ageing-economics-population-health

https://www.weforum.org/agenda/2019/10/ageing-economics-population-health


starší populace, která může celkově přispět k nižší inovační a podnikatelské aktivitě, což je obecně i jeden ze stávajících problémů českého inovačního a výzkumného prostředí.

Druhým aspektem souvisejícím s demografickými změnami je rovněž urbanizace, která s sebou v českém kontextu nese příležitost pro rozvoj menších měst postavenou na konceptu „smart city“, případně „smart region“ u vyšších územně správních celků, které využívají moderní a inteligentní technologie, včetně inovativních způsobů řešení, jež umožňují značné úspory energie, zvyšují životní úroveň jejich obyvatel, minimalizují dopad na životní prostředí, optimalizují dopravu nebo umožňují efektivní využití dat pro veřejné účely. V současnosti je však podpora těchto konceptů spíše fragmentovaná a v gesci jednotlivých měst. Větší koordinace a podpora rozvoje chytrých řešení, např. podobnou formou, jako projekt „Smart Česko“ může celý proces zrychlit a zefektivnit.

Ekonomika

Trendy v globální ekonomice je jen velmi obtížné odhadnout nebo zobecnit, vzhledem k nepředvídatelnosti ekonomických krizí. Na čem se však současné studie shodují, je růst střední třídy a přesun ekonomického gravitačního centra světa. V ČR je podíl obyvatel řadících se do střední třídy relativně vysoký a její bohatství roste nadprůměrným tempem. Lze tak očekávat zvyšující se poptávku zejména po luxusnějších statcích, ale stejně tak i poptávku po efektivnějších, k životnímu prostředí šetrnějších řešeních a inovacích, které jsou obecně s růstem významu střední třídy spojovány.

Rostoucí bohatství v rozvojových zemích a jejich výrazně rostoucí výdaje na VaVaI pak představují riziko přesunu některý výzkumných aktivit velkých nadnárodních koncernů z České republiky dále na východ, zejména do Číny nebo Indie. Rostoucí konkurence na trhu inovací a nových technologií pak vyžaduje vyšší patentovou ochranu domácích produktů, což je oblast, kde Česká republika rovněž zaostává za konkurencí vyspělejších zemí. Vyšší otevřenost a snazší mobilita pak zvyšuje konkurenci pro domácí vědce a podnikatele v mezinárodních výzkumných týmech a na zahraničních trzích, na druhou stranu může být příležitostí motivovat kvalitní výzkumníky z rozvojových zemí k působení v České republice a podpořit tak internacionalizaci českého výzkumu.

Globalizace

Globalizace je svým způsobem nadřazeným megatrendem, jelikož zasahuje do všech ostatních v textu zmiňovaných oblastí. Specifickými důsledky, související s větší propojeností, provázaností a závislostí jednotlivých ekonomických, sociálně-kulturních, finančních, výrobních, environmentálních a jiných systémů, jsou vznik a růst nových aktérů a zvyšující se lidská mobilita.

Novými aktéry, kteří oproti 20. století rychle nabývají na síle v globálním měřítku, jsou zejména transnacionální, nevládní či jiné organizace. Ty mohou významně ovlivňovat např. poptávku po určitém typu řešení či technologie (velmi patrný je vliv zejména v oblasti zlepšování životního prostředí) a být iniciátory i tahouny inovací v zemi. Jejich zapojení např. do tvorby veřejných politik podpory výzkumu a inovací tak může přinést pozitivní synergie. V České republice je obecně značný vliv velkých nadnárodních společností jak na ekonomiku, tak na prostředí VaVaI. Sílící globalizace může tento vliv dále posilovat, ale zároveň může být impulzem a příležitostí pro rychlý rozvoj nových domácích firem.

Mizející hranice a snižování vzdálenosti mezi lidmi díky digitálním technologiím pak kromě výše zmiňované konkurence rozvojových zemí přináší šanci pro české firmy i výzkumné instituce podpořit internacionalizaci, zatraktivnit pracovní prostředí díky větší flexibilitě, např. podporou práce na dálku a tím zajistit vyšší produktivitu.

Opačným směrem pak působí antiglobalizační tendence, mezi které je možné zařadit např. Brexit nebo současná politika amerického prezidenta Donalda Trumpa. Tyto dvě skutečnosti spojuje právě jejich antiglobalizační charakter. Velká Británie patří mezi klíčové zahraničněobchodní partnery ČR a její odchod z EU ovlivní české firmy i ekonomik, zejména pak automobilový průmysl, pro který může mít zdrcující dopad případná obchodní válka mezi Evropou a Spojenými státy.


Klima a životní prostředí

Klimatická změna je na jednu stranu zásadním ohrožením pro značnou část světové populace, na druhou stranu s sebou nese příležitost v podobě důrazného akcentu této oblasti ze strany Evropské unie (nejnověji například v podobě tzv. Green Deal) i dalších významných hráčů na světovém trhu, zejména Číny. Tento akcent se projevuje radikálním zvyšováním výdajů směřující do prevence a zmírňování klimatické změny a podpoře životního prostředí obecně. Tyto prostředky jsou příležitostí pro ČR zaměřit se ve výzkumu a vývoji na odvětví, kterých se tento trend dotkne, tedy zejména bioekonomika, cirkulární ekonomika, nízkouhlíkové technologie, energetika atd.

V souvislosti s pokračující degradací ekosystémů, snižováním biodiverzity a problémy s kontaminací půdy je další klíčovou oblastí zemědělství, kde bude obrovský prostor pro vývoj a zavádění inovativních, k přírodě šetrných postupů. Díky k intenzivnímu charakteru zemědělství v České republice a vysokou průměrnou velikostí farem bude adaptace na nové trendy v zemědělství klíčovým faktorem jeho úspěšného rozvoje, vzhledem k sílicí podpoře menších hospodářství.

Politika a vláda

V oblasti politiky a vládnutí je očekávaná pokračující polarizace společnosti, která může být v České republice podpořena zejména odhadovanou ztrátou pracovních míst z důvodu robotizace a automatizace. Tato hrozba může vést k posílení extremistických politických hnutí, zeslabení stávajících vládnoucích garnitur a tlaku proti inovacím, technologickému pokroku a globalizaci obecně.

S politikou souvisí i způsob vedení válečných konfliktů, který má mezinárodním poli stále častěji hybridní povahu a klade tak nové nároky na obranu státu, zejména v oblasti kyberbezpečnosti. I v ČR je zaznamenáván strmě rostoucí počet případů kyber-kriminality, přičemž kyber-útoky je možné registrovat napříč sektory, včetně například zdravotnictví. Vývoj nových prostředků obrany proti těmto hrozbám a posilování zabezpečení celé ekonomiky je tak z hlediska státu kritickou záležitostí.

Specifickou součástí moderních konfliktů je i boj na poli informací, kdy je stát vystaven cílenému náporu záměrně lživých informací, tzv. dezinformací. Zvyšování informační i IT gramotnosti obyvatelstva, stejně jako podpora a prosazování vědeckého přístupu a politiky založené na důkazech, mohou působit jako vhodné nástroje prevence těchto konfliktů.

Společnost

Změn ve společnosti je v souvislosti s megatrendy značné množství, z těch nejvýraznějších je možné zmínit sílící vliv jednotlivců a malých skupin obyvatel. Stále více informací je volně dostupných v důsledku intenzivnějšího prosazovaní tzv. open access a evidence-based přístupů, které mimo jiné umožňují rychlejší šíření nových poznatků a znalostí. Souvisejícím efektem je pak posilování postavení žen na trhu práce či složení domácností a rodin. V ČR existuje poměrně velká mezera mezi mírou zaměstnanosti žen a mužů, a tak zvýšení ženské participace na trhu práce by mohlo alespoň částečně kompenzovat budoucí úbytek ekonomicky aktivního obyvatelstva v důsledku populačního stárnutí. Role žen ve VaVaI, zvyšování jejich počtu ve výzkumných týmech a zejména na manažerských pozicích v české vědě je pak výzvou do budoucna a prostředkem, jak obecně zvýšit počet kvalitních pracovníků ve výzkumu a vývoji.

Zdraví

Zdravotní stav obyvatel je v současnosti ovlivňován jinými faktory, než tomu bylo v minulosti, což vede k nárůstu civilizačních chorob. Ty vyžadují odlišný způsob léčby a zejména skýtají příležitost pro posilování prevence. Nové technologie pak představují příležitost pro potravinový průmysl k vývoji stále zdravějších potravin a doplňků, ale i pro zdravotnictví v rámci stále efektivnějšího monitorování zdravotního stavu, předpovídání a odhalování příčin nemocí, jako jsou rakovina, cukrovka nebo srdeční choroby.

Tyto problémy pak způsobují tlak na udržitelnost současného financování zdravotnictví, které je z velké míry v rukou státu. Zvyšování efektivity, úspora nákladů a posilování prevence a zájmu občanů o vlastní


zdravotní stav s pomocí moderních postupů a digitálních technologií jsou tak příležitosti, jak této hrozbě předcházet.

Zdroje

Tenčící se zdroje jsou celosvětovým tématem, v České republice problém v poslední době rezonuje zejména v souvislosti s energetikou, zásobami vody a vzácnými nerostnými surovinami. Podpora deklarovaná ze strany Evropské unie obnovitelným zdrojům energie je tak zásadní příležitostí změnit energetický mix České republiky směrem k větší diverzitě. Vývoj technologií zejména pro uchovávání energie z obnovitelných zdrojů je pak klíčovým odvětvím, které bude udávat trend v této oblasti i do budoucna. I vzhledem k zásadní roli, kterou v ČR hraje automobilový průmysl, je výzva související s postupným přechodem na elektromobily a zajištění dostatku energie pro jejich provoz (ideálně z obnovitelných bez uhlíkových zdrojů) příležitostí být v budoucnosti významným hráčem na tomto poli.

Efektivnější využívání stávajících zdrojů, ekologická recyklace surovin, snižování spotřeby vody a nástroje na její zachycování jsou pak trendy napříč odvětvími celé ekonomiky, které mohou pomocí inovací vhodně podpořit i ekonomický růst.

Technologie

Dynamika technologické změny vykazuje stále rostoucí trend, v současnosti je však možné pozorovat zkracování jejich difuze a přijetí většinovou společností. Předvídat nástup nových technologií je tedy stále těžším úkolem, byť jsou v dnešní době dostupnější pokročilé projekční techniky založené např. na umělé inteligenci. Průběžně sledovat a vyhodnocovat technologické trendy napříč odvětvími je tedy nezbytnost pro nastavení jejich rozumné podpory ze strany státu. S digitálními inovacemi a ostatními silami pak dochází k rozpouštění hranic mezi různými oblastmi ekonomiky, vznikají tak v podstatě nová odvětví, která nelze řádně nebo velmi stěží zařadit do tradičních odvětvových kategorií.

Společným jmenovatelem nových technologií je zejména digitalizace, která prostupuje napříč sektory a bude i do budoucna udávat směr vývoje. Náklady na vybavení a počítačovou techniku budou nadále klesat, zatímco nárůst využití metod „open source“ vývoje poskytne větší příležitost pro úspěch nových firem, jednotlivců a podnikatelů na nových trzích. V ČR na toto téma reagoval veřejný sektor strategií Digitální Česko, která představuje komplexní koncepci digitalizace České republiky pro nadcházející léta.

Technologických trendů existuje v současnosti nepřeberné množství, dalece přesahující rozsah této kapitoly. Proto je nutné pro jejich sledování a předvídání nastavit systém, který by měl být nedílnou součástí samotné RIS3 strategie. Výchozími parametry pak mohou být přístupy ke kategorizaci technologií aplikovaných OECD (4 základní kategorie – digitální technologie, biotechnologie, pokročilé materiály, energie a životní prostředí) nebo Evropskou komisí v konceptu KETs (materiály a nanotechnologie, fotonika a mikro-/nano-elektronika, technologie přírodních věd, umělá inteligence, digitální bezpečnost a propojenost) a FET (Future emerging technologies) v rámci komunitárního programu Horizon (např. grafén, lidský mozek, kvantové technologie …).


Analytická část

Analytická část je členěna do čtyř klíčových oblastí:

• Výzkum, vývoj a inovace pro podnikání

• Veřejný výzkum a vývoj

• Lidé a chytré dovednosti

• Digitální agenda

Do stejných klíčových oblastí jsou členěny i samotné cíle Národní RIS3 strategie. Toto členění vychází částečně z minulé verze Národní RIS3 strategie pro období 2014-2020 a také z priorit Evropské komise pro nové programové období 2021+.

Tato kapitola je postavena na desítkách různých zdrojů dat a existujících analýzách. Konkrétně bylo využito přes 70 dokumentů. Výsledný text tak je do jisté míry metaanalýzou a shrnutím stávajících analýz, která z části pracuje se zdrojovými daty a z části přebírá texty již existujících analýz. Zároveň je nutné konstatovat, že byla v poslední době přijata řada opatření nebo jsou tato opatření v současnosti připravována, takže některá konstatování tak mohou pozbýt platnosti.

Analytická část obsahuje pro každou ze čtyř klíčových oblastí shrnutí a SWOT analýzu. Detailní popis každé klíčové oblati změny je z důvodu rozsahu uveden v Příloze 1.

Přístup k tvorbě SWOT:

• Co se myslí silnou a slabou stránkou, příležitostí a hrozbou:

• obecně silné a slabé stránky popisují stávající stav (a jsou spíše interní, námi – ve smyslu veřejné správy – ovlivnitelné), zatímco příležitosti a hrozby se vztahují k budoucnosti, s výhledem v horizontu 5–7 let (a jsou spíše externí, tj. ne vždy na jejich výskyt máme vliv)

• silné a slabé stránky – jsou podložené zdroji, daty a statistikami (zároveň se nejedná o kompletní výčet dokumentů, kde lze stejnou informaci nalézt), příležitosti a hrozby jen v některých případech (zde je větší prostor pro expertní úsudek)

• hranice mezi hodnocením stávajícího stavu a budoucím vývojem však není ostrá; některé body mohou být zařazeny různě, záleží na úhlu pohledu – např. bod „podpora start-upů a služeb pro růst MSP“ může být slabou stránkou, ale zároveň může být i příležitostí – pokud chceme zdůraznit, že nějaké aktivity v této oblasti se již realizují, hodnotíme je pozitivně a je žádoucí je dále rozvíjet.

• Zpracování:

• snahou bylo na základě dostupných podkladových dokumentů, informací a dat vydefinovat klíčové charakteristiky daných oblastí

• cílem bylo postihnout vše podstatné, ovšem zároveň zachovat SWOT analýzu dostatečně přehlednou a stručnou (tj. nebylo cílem zaměřit se na maximální možnou míru detailu)

• snahou také bylo zachovat u jednotlivých bodů podobnou míru detailu, což však zároveň nebylo možné dodržet ve všech případech a některé body jsou detailnější než jiné

• v rámci SWOT analýzy jsme se zaměřili zejména na slabé stránky (bariéry rozvoje dané oblasti), které byly základním podkladem pro tvorbu soustavy horizontálních cílů a navazujících opatření

• jednotlivé body SWOT analýzy jsou řazeny dle priorit, které vyšly z průzkumu mezi členy Expertní pracovní skupiny a dalšími stakeholdery; detailní výsledky prioritizace jsou uvedeny v Příloze č. 2.


Výzkum, vývoj a inovace pro podnikání

Závěry provedených analýz

Podpora aktivit výzkumu, vývoje a inovací je klíčová pro každý stát, a to nejen z pohledu podpory hospodářského rozvoje a růstu, ale také z pohledu rozvoje společnosti a její schopnosti reagovat na aktuální trendy a výzvy. Politika státu je v tomto ohledu velmi důležitá, protože stát vytváří jak podmínky pro podnikání a hospodářský rozvoj, tak svojí inovační politikou definuje způsob podpory výzkumu,

vývoje a inovací a jeho zaměření. 4

Pro správné zacílení inovační politiky je však nutné znát aktuální stav. Obecnější ekonomická charakteristika českého hospodářství je uvedena v předchozí kapitole. Důležité je však se podrobněji zaměřit také na inovační výkonnost českých podniků, která je v mezinárodním srovnání nízká.

Příčin tohoto stavu je hned několik. Těmi obecnějšími a mimo působnost samotných firem je zejména nedostatečná výkonnost a kvalita veřejného výzkumu a vývoje, nedostatečná kvalita vzdělávání (těmto oblastem se věnujeme v následujících kapitolách) a podnikatelské prostředí s řadou bariér. Překážkami pro podnikání se myslí zejména nedobudovaná dopravní infrastruktura, chybějící stabilní a motivující podnikatelské prostředí a také nedostatečná efektivita a výkonnost veřejné správy a vysoká administrativní zátěž.

Příčiny nízké inovační výkonnosti firem vycházející ze samotného podnikatelského sektoru pak mají historické kořeny. Česko má silnou průmyslovou tradici sahající až do dob Rakouska-Uherska, která nicméně byla narušena druhou světovou válkou a následným politickým a hospodářským vývojem (komunistická diktatura spojená se znárodněním podniků a centrálně plánovaným hospodářstvím). Přechod od centrálně plánované ekonomiky po roce 1989 byl charakterizován privatizací, přílivem přímých zahraničních investic a postupným přerodem k modelu exportně orientované ekonomiky s levnou pracovní silou, zároveň však i nízkou přidanou hodnotou.

České hospodářství se tak postupně měnilo v tradiční tržní ekonomiku, která v dlouhodobém horizontu vykazovala růst. Zároveň je ale současný stav českého hospodářství možné charakterizovat nedostatečně silným endogenním podnikatelským sektorem, postavením českých firem na nižších úrovních globálních dodavatelských řetězců, dominancí zahraničních firem a také pozicí českých poboček (s omezenou podnikatelskou autonomií) v rámci nadnárodních koncernů. České firmy zároveň nemají dostatečně rozvinuté tržní kompetence, do jisté míry mají pouze nízké aspirace a jsou vzdálené

koncovým zákazníkům na mezinárodních trzích. 5

Ve výsledku se tak české podniky zaměřují na inovace nižších řádů, v porovnání s vyspělými ekonomikami mají nízkou produktivitu a přidanou hodnotu. V porovnání se zahraničím tak celkově podnikový sektor na aktivity výzkum a vývoje vynakládá méně, přičemž tyto investice jsou většinově realizovány velkými (zahraničními) společnostmi.

Na uvedený stav je nutné reagovat. S postupně narůstající digitalizací a robotizací (nejen) průmyslu a také technologickým rozvojem mimoevropských zemí (např. v jihovýchodní Asii) se model hospodářské konkurenceschopnosti založené na levné a kvalifikované pracovní síle postupně vyčerpává, což může mít za následek odchod zahraničních investorů a přesunutí výroby do jiných zemí. To by mělo významný dopad na celé hospodářství a jeho růst, výši nezaměstnanosti atd. Vedle potřebné změny orientace na aktivity spojené s vyšší přidanou hodnotou je nutné také reagovat na aktuální technologické a společenské trendy.

Na základě provedených analýz, rešerší a diskusí se stakeholdery (klíčovými hráči) byly identifikovány tyto čtyři hlavní problémové okruhy:

1. Nízká přidaná hodnota a zaměření na inovace nižších řádů

2. Slabý endogenní podnikatelský sektor

4 Marianna Mazzucato; Mission-Oriented Research & Innovation in the European Union


Mapování inovačních kapacit)


3. Nevyhovující prostředí pro podnikání

4. Nutnost reakce na technologické a společenské trendy

Problémový okruh 1: Nízká přidaná hodnota a zaměření na inovace nižších řádů

Česko je vysoce exportní zemí, a to mimo jiné v důsledku již zmíněné transformace centrálně plánované ekonomiky a s tím spojeným významným přílivem zahraničních investic. Zahraniční podniky využívaly a stále využívají Česko jako výrobní základnu obsluhující primárně evropský trh. Podniky pod zahraniční kontrolou také často patří k nejvýznamnějším exportérům v klíčových odvětvích našeho hospodářství.

S výše uvedeným souvisí fakt, že přes probíhající změny a vývoj českého hospodářství je náš ekonomický model stále postaven na využívání levné a zároveň kvalifikované pracovní síly. Oproti vyspělým ekonomikám orientujícím se na znalostně náročné aktivity a aktivity s vysokou přidanou hodnotou tak dosahujeme nižší přidané hodnoty a také nižší produktivity. Právě lokalizace výrobních kapacit zahraničních investorů a na ně navázaných subdodavatelů (ať už českých nebo zahraničních) na jednu stranu vedla k růstu zaměstnanosti a celkové výkonnosti hospodářství, na druhou stranu však jsou tyto firmy v rámci globálních hodnotových (dodavatelských) řetězců na nižších pozicích, což má řadu konsekvencí – právě včetně nižší přidané hodnoty, nižší inovační aktivity a produktivity.

Konkrétně v případě produktivity dosahujeme 79 % průměru zemí Evropské unie, respektive 75 % průměru zemí OECD, což nepřímo odkazuje na nízkou znalostní náročnost naší ekonomiky. V případě přidané hodnoty bylo v roce 2016 vytvořeno v Česku pouze 62 % hodnoty exportovaných produktů. Země jako Německo nebo Rakousko vytváří podstatně větší část přidané hodnoty exportovaných produktů přímo ve vlastní ekonomice (např. v případě Německa se jedná o více jak 80 % hodnoty exportovaných produktů). Důvodem je i to, že firmy v těchto zemích mají funkční specializaci mnohem více zaměřenou na aktivity na začátku a konci produkčních řetězců, kde je vytvářena rozhodující část

přidané hodnoty. 6

V českých firmách jsou slabě zastoupeny vyšší řády technických inovací, respektive se české podniky zaměřují na inovace nižších řádů. Slabou poptávku firem po inovacích vyšších řádů (respektive nedostatečně intenzivní využití výsledků VaV) nepřímo dokládá významně nižší podíl podniků na celkových výdajích na VaV. V roce 2018 podle srovnání European Innovation Scoreboard dosáhly

podnikové výdaje v Česku 83 % průměru zemí Evropské unie.7

Také mapování inovačních kapacit realizované Technologickou agenturou České republiky potvrdilo, že řada firem patřící v Česku k inovační špičce ke svým inovačním aktivitám nepotřebuje rozsáhlé VaV aktivity. Soustředí se na realizaci inovací nižších řádů, často formou přejímání cizích inovací technické povahy a jejich úpravou pro speciální trhy nebo jejich optimalizaci a efektivnější využití za nižších

nákladů.8

Slabé zastoupení vyšších řádů technických inovací dokládají dále také například data o vývozu znalostně náročných služeb, jejichž součástí jsou výnosy z prodeje patentů a licencí k užití průmyslového vlastnictví. Z těchto dat vyplývá, že Česko v roce 2018 dosahovalo v podílu vývozu služeb založených na znalostech na celkovém exportu služeb pouze přibližně poloviny hodnoty

průměru EU.9


Mapování inovačních kapacit), strana 28-36 7 Evropská komise; European Innovation Scoreboard 2019


Mapování inovačních kapacit), strana 173-174 9 Technologická agentura České republiky; Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 –

Mapování inovačních kapacit), strana 168-169


Problémový okruh 2: Slabý endogenní podnikatelský sektor

Celkové výdaje na výzkum a vývoj v podnicích v posledních letech rostou a v roce 2018 činily takřka 58 mld. Kč. Valnou většinu těchto výdajů však realizovaly podniky pod zahraniční kontrolou, přičemž podíl podniků pod zahraniční kontrolou na výdajích na VaV roste (v roce 2013 činil podíl výdajů podniků pod zahraniční kontrolou na celkových podnikových výdajích na VaV 56 %, zatímco v roce 2018 již 66 %). Nižší úroveň vlastních investic do VaV u domácích podniků dokládá také odlišný poměr financování VaV v podnicích z veřejných zdrojů, kde v roce 2018 takřka dvě třetiny veřejných zdrojů mířily do domácích podniků (ve výsledku tak veřejné zdroje v případě domácích podniků představovaly 15 % výdajů na VaV v těchto podnicích, zatímco v případě podniků pod zahraniční kontrolou se veřejné

zdroje podílely na výdajích VaV přibližně pouze ve výši 1 %).10

Uvedený stav je hrozbou, že podnikovému VaV budou dominovat podniky pod zahraniční kontrolou a nebude tak docházet k žádoucímu rozvoji endogenních firem, jejich znalostní intenzity a přidané hodnoty. Hrozbou je především fakt, že o aktivitách, zaměření a business modelu podniků pod zahraniční kontrolou rozhodují mateřské firmy v zahraničí, které zároveň mohou rozhodnout o stažení svých aktivit z Česka. Zároveň však platí, že přítomnost zahraničních koncernů, rozvoj jejich aktivit v oblasti výzkumu a vývoje a investice do aktivit s vyšší přidanou hodnotou jsou pro Česko příležitostí.

Nejvýznamnějšími aktéry podnikového výzkumu a vývoje jsou velké firmy, které si díky své velikosti mohou dovolit rozsáhlé VaV kapacity. Díky tomu se oproti MSP mohou ve větší míře věnovat budoucím technologiím, které nemají bezprostřední komerční přínos. Přitom právě VaV aktivity s nízkou úrovní připravenosti uvedení na trh jsou spojeny s vyššími řády technických inovací a je v nich také větší prostor pro spolupráci podnikového sektoru s tím výzkumným. Českým specifikem pak je navíc koncentrace výzkumných kapacit do relativně malého počtu velkých firem, které jsou navíc často pod zahraniční kontrolou (například Škoda Auto představuje značnou část podnikových výdajů do VaV). Česko tak nedisponuje širší základnou technologicky vyspělých společností nacházejících se

v globálních hodnotových řetězcích na pozicích s vyšší přidanou hodnotou.11

Nedostatečnou sílu endogenního podnikatelského sektoru ilustruje také rozdíl v přidané hodnotě mezi domácími podniky a podniky pod zahraniční kontrolou. Například ve výrobním odvětví vytváří podniky pod zahraniční kontrolou přibližně dvě třetiny přidané hodnoty, v automobilovém průmyslu pak tento podíl přesahuje dokonce 90 %. Na jednoho zaměstnance vykazují podniky pod zahraniční kontrolou sice o 25 % vyšší náklady, ale zároveň výrazně vyšší produktivitu práce a obrat. Navíc se rozdíly v produktivitě práce a přidané hodnotě mezi domácími podniky a podniky pod zahraniční kontrolou od

roku 2008 takřka nemění.12

Překážkou posilování endogenního podnikatelského sektoru jsou nedostatečné tržní kompetence (například nižší schopnost identifikovat nové obchodní příležitosti), nedostatečně rozvinuté dovednosti pro podnikání i samotný „podnikatelský duch“ (enterpreneurial spirit). V souvislosti s postavením v rámci nadnárodních koncernů i v rámci globálních dodavatelských řetězců (kde se soustředí primárně na výrobu) mají české firmy menší povědomí o potřebách koncových zákazníků, což je v důsledku

bariéra většího zaměření na inovace vyšších řádů.13

Problémem (a zároveň bariérou rozvoje endogenního podnikatelského sektoru) je také ne zcela rozvinutý systém rizikového kapitálu a financování start-upů a ne vždy jasná a celkově složitá pravidla pro vytváření spin-off firem.

Problémový okruh 3: Nevyhovující prostředí pro podnikání

Významnou bariérou pro inovace a podnikání obecně je nedostatečná efektivita a výkonnost veřejné

10

Český statistický úřad; Výzkum a vývoj v roce 2018, strana 15-16 11

Technologická agentura České republiky; Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit), strana 177-178 12

Evropská komise; Zpráva o České republice 2019, strana 38 13

Technologická agentura České republiky; Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit), strana 167-171


správy a také značná administrativní a regulační zátěž. Právě v těchto aspektech se Česku nedaří významněji zlepšovat. Podle bleskového průzkumu Eurobarometr z roku 2018 vnímá 69 % českých

firem administrativní a regulační zátěž (jinou než náklady) jako významnou překážku pro investice.14

S nedostatečně fungující veřejnou správou souvisí i další problém, kterým je chybějící stabilní, předvídatelné a motivující podnikatelské prostředí. V hodnocení podmínek pro podnikání Doing Business dle kritérií Světové banky se Česká republika v roce 2019 zařadila na 35. místo, takže jsme

pod průměrem zemí OECD.15

Prostor pro zlepšení existuje také v oblasti snížení roztříštěnosti podpory malých a středních podniků. Podle studie Světové banky je způsob řízení podpory pro malé a střední podniky v Česku složitý, poznamenaný značnou fragmentací a překryvy činností. V oblasti tvorby politik vůči malým a středním

podnikům má roli několik ministerstev a agentur, svoji roli má také územní samospráva.16

Další z bariér šíření inovací je chybějící infrastruktura umožňující testování výsledků výzkumu a vývoje pro jeho další využití do finální produkce. Přestože v České republice existují centra vybudovaná například v rámci Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace a různé vědecko-technické parky, zejména malé a střední podniky mají k této infrastruktuře do jisté míry omezený přístup a často je navázán na osobní kontakty. Otevřenost vybudovaných infrastruktur, jejich nabídky i povědomí o ní je stále nedostačující. Dále chybějí komplexní specializované služby pro inovativní podniky, ať už z hlediska zmiňované dostupnosti testovací infrastruktury, tak z hlediska služeb odborníků. Například v oblasti digitalizace by pro malý podnik bylo přínosné, pokud by mohl využít služeb experta, který by firmu a její procesy zanalyzoval z pohledu digitalizace a následně navrhl řešení na míru pro daný podnik (tyto služby jsou ve vyspělých inovačních zemích poměrně snadno dostupné).

Problémový okruh 4: Nutnost reakce na technologické a společenské trendy České podniky i hospodářství jako celek nezbytně musí reagovat na celosvětový vývoj, a to v mnoha různých aspektech. Model hospodářské konkurenceschopnosti založený na nákladovém diferenciálu (primárně nízkých mzdách) se vyčerpal, navíc Česko i Evropu stále více ohrožují technologicky

a průmyslově se rozmáhající státy jihovýchodní Asie.17

18

Další růst a rozvoj české ekonomiky do jisté míry brzdí nedostatek pracovních a výrobních kapacit. Investice do technologií jsou tak jednou z možností kompenzace nedostatku pracovních kapacit, zároveň však i cestou k potřebnému zvýšení produktivity.

Roboti a automatizace jsou jednou z nejdůležitějších technologií, které mohou zvrátit globální trend snižování růstu produktivity. Zlepšení produktivity v mnoha průmyslových odvětvích bude záviset na mnohem lepších a levnějších robotech. Podniky na celém světě investují do automatizace a robotizace. Přestože české podniky investují do automatizace vice, než je průměr EU, za světovými průmyslovými

lídry (jako je například Jižní Korea, Německo a Japonsko) stále zaostáváme.19

Nezbytností tak je zachytit relevantní technologie a technologické trendy (vedle samotné robotizace, automatizace a digitalizace se jedná například o umělou inteligenci, strojové učení, blockchain, rozšířenou a virtuální realitu, internet věcí a další), jejichž uplatnění je jak v průmyslu, tak při řešení aktuálních společenských výzev (jako je například klimatická změna, stárnutí populace, cirkulární ekonomika apod.). Investice do těchto nejpokročilejších technologiích rovněž nejsou v ČR na

14

Evropská komise; Zpráva o České republice 2019, strana 39 15

https://www.doingbusiness.org/en/reports/global-reports/doing-business-2019 16

Světová banka; Czech Republic: Assessment of the SME Policy Mix, strana 52-55 17

Technologická agentura České republiky; Analýza makroekonomických a mikroekonomických dat (INKA 2 – Mapování inovačních kapacit) 18

Evropská komise; Re-finding Industry, Defining Innovation; 2018 19

Information Technology and Innovation Foundation; Which Nations Really Lead in Industrial Robot Adoption?, strana 1-5


dostatečně vysoké úrovni, jak popisujeme dále v části Digitální agenda. Potřebu zaměření na nové technologie, trendy a přelomové inovace zdůrazňuje také materiál Evropské komise 100 Radical Innovation Breakthroughs for the future, který shrnuje hlavní technologické trendy

a výzvy.20

Zachycení a využití technologických trendů je pro Česko na jednu stranu nezbytností, ale zároveň také velkou příležitostí k dalšímu rozvoji hospodářství i společnosti jako takové.

Shrnutí hlavních bariér pro šíření inovací v oblasti Výzkum, vývoj a inovace pro podnikání

• Nižší inovační výkonnost domácích podniků

• Nedostatečná efektivita a výkonnost veřejné správy, administrativní zátěž

• Nízká přidaná hodnota českých firem a jejich postavení v globálních dodavatelských řetězcích, nezmenšující se deficit v obchodě s high-tech zbožím, chybějící plán pro posun v globálních dodavatelských řetězcích

• Zaměření na inovace nižších řádů a nižší kontrola mezinárodních trhů

• Aktivity výzkumu, vývoje a inovací firem pod zahraniční kontrolou jsou často realizovány mimo ČR

• Chybějící stabilní, předvídatelné a motivující podnikatelské prostředí

• Rozdíl v produktivitě práce a přidané hodnotě na pracovníka oproti vyspělým ekonomikám, nižší produktivita domácích firem

• Celkový podíl financování VaV ze strany podnikatelského sektoru nižší než v zavedených tržních ekonomikách

• Nedostatečné tržní kompetence a nedostatečně rozvinuté dovednosti pro podnikání

• Absence moderní infrastruktury pro testování poloprovozů a výsledků VaV z pohledu jejich aplikovatelnosti do výroby, omezený přístup firem k této infrastruktuře a snížená dostupnost služeb pro MSP v oblasti digitalizace a nových technologií

• V porovnání s jinými státy relativně nízká míra robotizace a automatizace, nedostatečné zavádění špičkových technologií do MSP

• Roztříštěnost podpory MSP

20

https://ec.europa.eu/info/files/100-radical-innovation-breakthroughs-future_en


SWOT analýza

Silné stránky

1.1.5 Průmyslová a technická tradice spojená s technickou kreativitou podporující technické inkrementální inovace

1.1.3 Otevřenost ekonomiky a silný export

1.1.6 Investice do automatizace (5 % nad průměrem EU)

1.1.1 Hospodářský růst / růst HDP založený na investiční aktivitě

1.1.7 Výhodná geografická poloha ve středu Evropy

1.1.4 Zdravý a stabilní bankovní systém

1.1.2 Dobrý stav veřejných financí

Slabé stránky

1.2.8 Nižší inovační výkonnost domácích podniků, investice do VaVaI většinově realizovány zahraničními společnostmi

1.2.5 Nedostatečná efektivita a výkonnost veřejné správy, administrativní zátěž

1.2.6 Nízká přidaná hodnota českých firem a jejich postavení v globálních dodavatelských řetězcích, nezmenšující se deficit v obchodě s high-tech zbožím, chybějící plán pro posun v globálních dodavatelských řetězcích

1.2.13 Slabé zastoupení vyšších řádů technických inovací (respektive zaměření na inovace nižších řádů) a nižší kontrola mezinárodních trhů

1.2.10 Koncentrace podnikového VaV v malém počtu velkých firem, absence širší základny technologicky vyspělých podniků

1.2.4 Nedobudovaná dopravní infrastruktura

1.2.19 Chybějící stabilní, předvídatelné a motivující podnikatelské prostředí

1.2.9 Rozdíl v produktivitě práce a přidané hodnotě na pracovníka oproti vyspělým ekonomikám, nižší produktivita domácích firem


1.2.11 Celkový podíl financování VaV ze strany podnikatelského sektoru nižší než v zavedených tržních ekonomikách

1.2.18 Nedostatečné tržní kompetence a nedostatečně rozvinuté dovednosti pro podnikání

1.2.17 Absence moderní infrastruktury pro testování poloprovozů a výsledků VaV z pohledu jejich aplikovatelnosti do výroby, omezený přístup firem k této infrastruktuře a snížená dostupnost služeb pro MSP v oblasti digitalizace a nových technologií

1.2.7 Nerozvinutý systém rizikového kapitálu a financování start-upů, nízký počet globálně úspěšných start-upů

1.2.14 V porovnání s jinými státy relativně nízká míra robotizace a automatizace, nedostatečné zavádění špičkových technologií do MSP

1.2.1 Nedostatek pracovních a výrobních kapacit

1.2.15 Nízká míra internacionalizace / mezinárodní spolupráce MSP

1.2.12 Nízký podíl financování VŠ a vládního VaV ze strany podniků

1.2.2 Nerovnoměrný hospodářský růst v jednotlivých krajích, včetně rozdílné intenzity výdajů na VaV a rozdílné vyspělosti inovačních ekosystémů

1.2.16 Roztříštěnost podpory MSP

1.2.3 Vysoká závislost na exportu a zahraničních investicích

Příležitosti

1.3.4 Růst počtu globálně úspěšných domácích firem

1.3.5 Investice do technologií jako kompenzace nedostatku pracovní síly a cesta k vyšší produktivitě

1.3.7 Využití nových technologií a technologických trendů (např. umělá inteligence, strojové učení, blockchain, rozšířená a virtuální realita, internet věcí, robotizace a autonomní stroje aj.), zavedení principů Iniciativy Průmysl 4.0

1.3.2 Rozšiřování výzkumných a vývojových aktivit nadnárodních i domácích firem

1.3.6 Reakce na megatrendy, využití interdisciplinárního / multidisciplinárního přístupu, využití kreativních průmyslů a využití technologií pro řešení společenských výzev, využití bioekonomiky

1.3.8 Podpora MSP v jejich rozvoji a zvyšování přidané hodnoty, rozvíjející se podpora start-upů a služeb pro růst MSP

1.3.1 Posun z kvantitativní do kvalitativní fáze přímých zahraničních investic (zaměření na VaV a vyšší přidanou hodnotu)


1.3.3 Zlepšování pozice českých poboček v rámci nadnárodních koncernů

1.3.10 Vyšší míra využití systému daňových odpočtů na VaV

1.3.12 Nové trendy v automobilovém průmyslu a příležitosti s tím spojené (redukce CO2, autonomní řízení, elektromobilita atd.)

1.3.13 Re-industrializace – návrat výrobních aktivit do tradičních regionů, vč. Evropy

1.3.9 Podpora multilaterální spolupráce firem

1.3.11 Snížení „závislosti" na dotacích a přechod k finančním nástrojům

Hrozby

1.4.9 Rostoucí konkurence východoasijských zemí v průmyslových odvětvích založených nejen na levné pracovní síle, ale i na znalostně a technologicky náročných aktivitách

1.4.7 Závislost ekonomiky ve smyslu omezené podnikatelské autonomie (mnoho firem nerozhoduje o předmětu, zákaznících ani ceně své produkce)

1.4.6 Narůstající dominance zahraničních společností ve VaV, zvyšující se „únik" znalostí / duševního vlastnictví vytvořených pracovníky z ČR do zahraničí a zvyšující se procento přidané hodnoty realizované mimo ČR

1.4.5 Konec modelu hospodářské konkurenceschopnosti založené na nákladovém diferenciálu oproti vyspělým ekonomikám (rostoucí mzdové náklady) a s tím spojené riziko přesunu výroby do zahraničí

1.4.1 Stagnace či nová hospodářská krize

1.4.8 Vyšší podíl spolufinancování projektů financovaných z Fondů EU, nepřizpůsobení se trendu snižování objemu Fondů EU podporujících VaV v příštích programových obdobích

1.4.2 Globální politická nejistota, riziko obchodních válek a nestability hospodářských systémů

1.4.3 Ohrožení průmyslu, energetiky a zemědělství klimatickými změnami

1.4.4 Zvýšení hospodářských a sociálních rozdílů mezi regiony


Veřejný výzkum a vývoj


Existence fungujícího systému veřejného výzkumu a vývoje produkujícího kvalitní výsledky je jednou z hlavních podmínek pro fungování inovačního ekosystému potřebného pro rozvoj hospodářství založeného na znalostech, přidané hodnotě a schopnosti reagovat na aktuální technologické a společenské trendy. Zároveň platí, že veřejný výzkum a vývoj nemůže fungovat jen sám pro sebe, ale musí mít přínos pro společnost. Proto by mělo být jeho základní prioritou informování co nejširšího spektra společnosti o aktuálním stavu poznání a o nově získávaných poznatcích. Jedním z potřebných přínosů veřejného výzkumu a vývoje je pak kromě šíření znalostí a informací o výsledcích výzkumu i přenos konkrétních poznatků (know-how, technologií) do praxe, a to včetně komerčního využití. Proto musí fungovat účinná spolupráce mezi výzkumnou, akademickou a aplikační sférou; aplikační sférou se nemyslí jen ta komerční a podniková.

Přestože je možné v oblasti veřejného výzkumu a vývoje sledovat spoustu pozitivních změn, jeho celková výkonnost a kvalita stále není dostatečná, a to i v porovnání se zahraničím. Příčin tohoto stavu je více, patří mezi ně například nedostatečná velikost výzkumných týmů a roztříštěnost realizace výzkumu (mnoho projektů, týmů, pracovišť a institucí, ale chybějící kritická koncentrace špičkových kapacit). Dále také nevhodně nastavený a fungující systém řízení výzkumu a vývoje, který je příliš komplikovaný a fragmentovaný. Zároveň trpí vysokou administrativní zátěží a potřebou modernizace související legislativy. Nedostatečně fungují také systémy řízení na úrovni samotných výzkumných organizací, což je markantní zejména v oblasti řízení a rozvoje lidských zdrojů.

Problémem souvisejícím s nedostatečnou výkonností výzkumu a vývoje je jak nedostatečná vzájemná informovanost, nedostatečná otevřenost veřejného výzkumu a jeho kapacit ve vztahu k aplikační sféře, tak i nedostatečná spolupráce mezi výzkumnou a aplikační, respektive podnikovou sférou. To zákonitě souvisí s nízkou inovační poptávkou ze strany podniků, ale také s odlišnými představami o spolupráci a vzájemnou nedůvěrou. Spolupráce tak často má krátkodobý charakter a zaměřuje se na testování. Ve výsledku pak dochází k nedostatečnému využití výsledků výzkumu a vývoje v praxi a také příjmy z komercializace výsledků jsou nízké.

Dalším problémem je také stále nízká míra internacionalizace výzkumu. Ta souvisí se slabým zapojením do komunitárních programů (Horizon2020 a dalších) a nízkým počtem zahraničních výzkumníků u nás. Příčinou slabého zapojení do komunitárních programů pak je zejména nízká motivace českých institucí a týmů a také vysoká konkurence spojená s nízkou mírou úspěšnosti v mezinárodních programech. Nedostatečná je také kapacita administrativní podpory, takže spoustu administrativy musí vyřizovat samotní výzkumníci a výzkumnice. Slabá administrativní podpora spolu s nedostatečnou kvalitou řízení lidských zdrojů a nedostatkem podpůrných nástrojů pro výzkumníky (např. ve formě welcome office, školek, nízké platové úrovně apod.) stojí i za zmíněným nízkým počtem zahraničních výzkumníků u nás.

Dalším z důvodů nedostatečné výkonnosti a kvality veřejného výzkumu a vývoje jsou nedostatky ve vzdělávacím systému a nedostatek kvalitních výzkumníků, což je popsáno v následující kapitole (klíčová oblast změn Lidé a chytré dovednosti) a také nedostatek ambiciózních (high risk/high gain) projektů. Jednou z příčin je nastavení grantů, kdy je často vyžadováno splnění předem definovaného cíle a výsledku.

U výše uvedených nedostatků českého veřejného výzkumu a vývoje je třeba pracovat na jejich odstranění, respektive zlepšení současného stavu. V opačném případě hrozí, že i přes narůstající objem prostředků mířících do výzkumu nebudou tyto prostředky vynaloženy dostatečně efektivně a účelně a nebudou mít žádoucí přínos. Jak konstatujeme v úvodu, fungující systém veřejného výzkumu a vývoje produkující kvalitní výsledky je základním předpokladem pro celý inovační ekosystém, jehož fungování a inovační výkonnost celého hospodářství potřebujeme také zlepšit (viz předchozí klíčová oblast změn Výzkum, vývoj a inovace pro podnikání).



1. Nedostatečná kvalita veřejného výzkumu

2. Nedostatečná spolupráce výzkumné sféry s aplikační

3. Nízká míra internacionalizace

4. Nevhodný systém řízení systému VaV a výzkumných organizací

Problémový okruh 1: Nedostatečná kvalita veřejného výzkumu

Jednou z hlavních slabých stránek veřejného výzkumu a vývoje je jeho většinově nedostatečná výkonnost a kvalita, jež má různé projevy a příčiny. Jednou z možností, jak hodnotit kvalitu výzkumu, je srovnat publikační aktivitu. Pokud se například zaměříme na mezinárodní srovnání kvality publikačně oborových skupin v Česku a porovnáme Česko s velikostně srovnatelnými evropskými zeměmi Rakouskem, Nizozemskem, Dánskem, Belgií a dále také s průměrem EU15, tak se nacházíme na úrovni podprůměru.

K obdobným závěrům došla také Rada pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI), která je poradním orgánem vlády České republiky. Ta provedla v roce 2018 Analýzu dopadů grantové podpory Grantové agentury České republiky (GA ČR), která se mimo jiné snažila zjistit, zda intervence GA ČR vedou k tvorbě excelentních výsledků a zda existuje v této oblasti rozdíl mezi jednotlivými skupinami grantových projektů. Závěrem této analýzy bylo, že ve většině významných oborů v ČR intervence GA ČR nevedou k realizaci hraničního výzkumu a vysoce citované práce a články v nejprestižnějších časopisech v příslušných oborech vznikají v nedostatečném počtu. Dochází tak k podpoře průměrnosti. V mezinárodním kontextu se ani v případě excelentních grantů nejedná o rozdílové výsledky, které by

výrazněji převyšovaly průměr všech výsledků v Rakousku nebo v Belgii.21

Nutno dodat, že ve srovnání se státy EU13 je kvalita a výkonnost českého výzkumu nadprůměrná.

Nedostatečná kvalita českého výzkumu je částečně zachycena také v nejnovějším European Innovation Scoreboard 2019, kde jeden ze sledovaných parametrů v kategorii atraktivnost výzkumného systému je počet publikací v nejvíce citovaných publikacích. V této kategorii dosahujeme pouze 44 %

průměru Evropské unie (pozitivním faktem je, že od roku 2011 jsme se zlepšili z původních 37 %).22

Jedním z důvodů nedostatečné výkonnosti a kvality výzkumu může být nedostatečná velikost výzkumných týmů a roztříštěnost realizace výzkumu (a to ve smyslu roztříštěnosti tematického zaměření výzkumu, velkého množství malých výzkumných projektů). Oproti původním očekáváním (formulovaným například v Operačním programu Výzkum a vývoj pro inovace 2007-2013 a také v ostatních strategických dokumentech) z různých důvodů nedošlo k plánované koncentraci výzkumných kapacit do excelentních pracovišť a ustanovení kritické masy v jednotlivých oborech. Někdy naopak došlo k rozdrobení kapacit, duplicitám a další fragmentaci systému – což se týká

především veřejných vysokých škol.23

Z rozhovorů s experty také vyplynulo, že dalším z problémů českého veřejného výzkumu je nedostatek rizikového výzkumu (respektive realizace výzkumných projektů tzv. na jistotu). To znamená, že nové, riskantní nápady se v grantových soutěžích objevují poskrovnu a rizikový výzkum je realizován jen ve velmi malé míře. Není zájem o realizaci dlouhodobých výzkumných záměrů (projektů), které jsou rizikové (protože jsou realizovány například v nové oblasti, s novým přístupem atd.), časově a finančně náročné, ovšem následně s potenciálem daleko vyšších přínosů – z hlediska vzniku unikátních výsledků, know-how i z hlediska následné komercializace.

21

Rada pro výzkum, vývoj a inovace; Analýza stavu výzkumu, vývoje a inovací v České republice a jejich srovnání se zahraničím v roce 2017, strana 101-112 22

Evropská komise; European Innovation Scoreboard 2019 23

EACE; Ex-post evaluace programového období 2007 – 2013 v oblasti výzkumu a vývoje, strana 67


V neposlední řadě je problémem také nevyrovnaná výkonnost výzkumu mezi jednotlivými regiony a nedostatečná rozvinutost regionálních inovačních systémů. Konkrétně je nejvíce financí na výzkum a vývoj vynakládáno v Praze, avšak významný podíl na celkových výdajích v České republice mají také Jihomoravský a Středočeský kraj. Naopak nejmenší podíl mají Karlovarský kraj, Kraj Vysočina

a Ústecký kraj.24

Rozdíly v inovační výkonnosti krajů dokládá také Regional Innovation Scoreboard Evropské komise. Z výsledků za rok 2019 vyplývá, že nejsilnějším regionem je Praha, která je zařazena do kategorie silných inovátorů. Další regiony (kategorie NUTS II) jsou průměrnými inovátory. Nejslabším

z tohoto pohledu je region Severozápad (Karlovarský a Ústecký kraj).25

Přes značný rozvoj infrastrukturního zázemí pro realizaci kvalitního výzkumu a vývoje neodpovídá podle Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy infrastruktura pro výzkum a vývoj v ČR prozatím stále ještě plně aktuálním a budoucím potřebám, a to zejména s ohledem na rychlost vývoje infrastrukturního zázemí pro realizaci excelentního výzkumu a vývoje v Evropě a ve světě.

Problémový okruh 2: Nedostatečná spolupráce výzkumné sféry s aplikační

Nedostatečná spolupráce výzkumné sféry s podnikovou je do jisté míry „evergreenem“ české výzkumné politiky, který trvá již mnoho let. Nízkou spolupráci mezi výzkumným a aplikačním sektorem lze poměrně dobře ilustrovat prostřednictvím finančních toků (respektive výdajů), které byly na VaV aktivity veřejných výzkumných organizací vydány podnikatelským sektorem. Podnikatelské zdroje byly totiž téměř výhradně využívány v podnikatelském sektoru, podpora veřejného sektoru VaV z tuzemských podnikatelských zdrojů byla velmi malá, v průměru za vysokoškolský a vládní sektor

dosáhla necelé 2,7 mld. Kč (tj. 0,75 mld. Kč a 1,9 mld. Kč).26

Také podle údajů European Innovation Scoreboard 2019 zaostáváme v oblasti spolupráce podnikové sféry s akademickou za průměrem Evropské unie. Konkrétně v parametru Private co-funding of public R&D exp. jsme na 71 % průměru

EU.27

Naopak podíl objemu prostředků z podnikových zdrojů, které financují výzkum realizovaný vysokými školami a neuniverzitními výzkumnými institucemi (např. Akademií věd) vztažený k celkovým výdajům privátní sféry na výzkum je plně srovnatelný například s Německem. Problémem z tohoto úhlu pohledu tak jsou spíše nižší podnikové výdaje na VaV v porovnání s vyspělými zeměmi.

Nedostatečnou spolupráci výzkumné sféry s podnikovou potvrzuje také nedostatečné využití výsledků VaV v praxi a nízké příjmy z komercializace výsledků. Podle údajů Českého statistického úřadu dosáhla výše celkových příjmů z licenčních poplatků za patenty v roce 2017 výrazného propadu o 1,4 mld. Kč. Poměrně nízké jsou také licenční příjmy z nových (tj. v daném roce nově uzavřených) licencí. Jedním z hlavních problémů, který stojí za nízkým využitím výsledků VaV v praxi je podle některých expertů fakt, že není dostatečně podporována fáze mezi výsledkem výzkumu a navazujícími

aktivitami vedoucími k jeho komercializaci.28

Dalším z určujících faktorů může být i délka procesních postupů při transferu znalostí do praxe (např. délka a náročnost patentových řízení, “opatrnost” při vstupu do rizik spojených s transferem znalostí a spoléhání se a vyčkávání na dotační tituly podporující transfer znalostí a s tím spojená krátkodobost spolupráce mezi konkrétními subjekty akademické a aplikační sféry). Problémy způsobují také ne vždy zcela jasná pravidla veřejné podpory, která odrazují oba typy subjektů od intenzivnější spolupráce, a dále problematika hospodářských a nehospodářských činností vysokých škol a výzkumných organizací, které je odrazují od komerční spolupráce.

Pro posílení spolupráce výzkumné a aplikační sféry je důležitá role jednotlivých subjektů veřejné správy. V zahraničí (například v USA) je jedním z významných aktérů v inovačním ekosystému také stát a státní

24

ČSÚ; Výzkum, vývoj a vyspělé technologie v číslech, strana 5 25

Evropská komise; Regional Innovation Scoreboard 2019 26



Český statistický úřad; Licence na předměty průmyslového vlastnictví, strana 7


(veřejné) agentury, a to z hlediska poptávky po využití výsledků výzkumu a vývoje a z hlediska poptávky po inovačních řešeních. Z tohoto pohledu je v českém veřejném prostoru významná příležitost dalšího rozvoje spolupráce výzkumných organizací a institucí veřejné správy, například zvýšením poptávky po inovačních řešeních ze strany veřejné správy a využití výsledků VaV ve veřejné správě a ve veřejném prostoru (včetně strategického plánování, rozvoje regionů a sociálních inovací).

Dalším problémem je celkově nízká patentová aktivita (zejména tedy u firem). V Česku se ve srovnání s nejvyspělejšími zeměmi nedostatečně využívá nástrojů ochrany duševního vlastnictví, což se

projevuje nízkým počtem udělovaných národních a zahraničních patentů.29

Příležitostí tak je další rozvoj nástrojů podpory ochrany duševního vlastnictví, mimo jiné zvýšením povědomí o ochraně duševního vlastnictví (spoluprací se vzdělávacím systémem, aktivitami v komerční sféře), zvýšením využívání ochrany duševního vlastnictví, zejména patentů s komerčním potenciálem a využíváním patentové informace před formulací vědeckých, výzkumných a inovativních záměrů. Z tohoto pohledu je také klíčová role státu při prosazování a podpoře open access.

Před vytvořením Metodiky hodnocení výzkumných organizací a programů účelové podpory výzkumu, vývoje a inovací (Metodika 17+) nebyl aplikovaný výzkum realizovaný ve veřejném výzkumném sektoru adekvátně hodnocen. Konkrétní způsob implementace (respektive aplikace) Metodiky 17+ v segmentu vysokých škol a vyhodnocení zkušeností a přínosů této metodiky zatím nejsou známy, neboť samotný proces hodnocení výzkumných organizací v segmentu vysokých škol teprve v roce 2020, kdy je sepisován tento dokument, začíná. Rizikem tak do jisté míry zůstává absence adekvátního hodnocení výsledků aplikovaného výzkumu a jejich užití. Tato absence by mohla mít za následek nejen nízkou spolupráci výzkumného a průmyslového sektoru, ale i nízkou patentovou aktivitu, nízké využití výsledků v praxi a další nedostatky popisované výše. Příležitostí tak naopak je využít novou Metodiku 17+ takovým způsobem, aby právě výzkumné organizace a jednotliví aktéři (vedení výzkumných organizací, výzkumných týmů i samotní výzkumníci) byli ve svých společenských rolích motivováni také k dlouhodobější a užší spolupráci s komerční (respektive aplikační) sférou, transferu technologií a využití výsledků VaV v praxi.

Problémový okruh 3: Nízká míra internacionalizace

Přestože dochází k postupnému zlepšování, stále je český veřejný výzkum slabě zapojen do komunitárních programů a také vykazuje oproti vyspělým zemím menší zapojení do mezinárodní výzkumné spolupráce. To se odráží zejména v nízkém čerpání zdrojů z evropských komunitárních programů (ve stávajícím období jde zejména o program Horizon 2020). Příčiny tohoto stavu mohou být například nízká kvalita podávaných výzkumných projektů, chybějící systémové pobídky k účasti v mezinárodních programech (na úrovni celého systému i jednotlivých institucí) nebo také dostatek financí na výzkum a vývoj z národních prostředků i Fondů EU, na které je zároveň jednodušší dosáhnout.

Dalším důvodem nízké úspěšnosti ve výzvách je často nedostatečná kapacita a malá znalostní základna administrativních pracovníků na českých VaV institucích, kteří poskytují podporu vědeckým pracovníkům při předkládání projektů do rámcových programů. Česko tak do programu Horizon 2020 více přispívá, než kolik z něho čerpá. V tomto ohledu patříme mezi šest nejhorších zemí Evropské

unie.30

Česká úspěšnost v programu Horizon 2020 i v jeho předchůdci Rámcovém programu 7

se v posledních letech v podstatě zásadně nemění.31

Mezi příčinami tohoto stavu může být i fakt, že je pro české výzkumné týmy obtížné proniknout do etablovaných (západo)evropských sítí výzkumných konsorcií, která tyto projekty opakovaně získávají.

Vzhledem k obecně nízké míře zapojení do komunitárních programů je příležitostí využít prostředky, které v novém rozpočtovém období v těchto nástrojích budou k dispozici. Jelikož nový program v oblasti VaV Horizon Europe má podle předpokladů disponovat rozpočtem až 100 mld. EUR, je na místě

29

https://vedavyzkum.cz/blogy-a-rozhovory/cesky-statisticky-urad/patentova-stastika-za-rok-2017-ii 30

https://www.nature.com/articles/d41586-019-01566-z 31

EACE; Ex-post evaluace programového období 2007 – 2013 v oblasti výzkumu a vývoje, strana 24


motivovat české výzkumníky a podniky nejen k co největšímu zapojení do tohoto programu, ale i k účasti a zapojení se do přípravy jeho nového zaměření v příslušných mezinárodních strukturách. Cílem pak není jen využít disponibilní finanční prostředky, ale také navázat trvalejší mezinárodní partnerství a obecně tak přispět ke zvýšení kvality výzkumu a následnému uplatnění výsledků VaVaI v praxi. Klíčovým přínosem internacionalizace na úrovni zapojení do mezinárodních projektových konsorcií je pravidelný kontakt s evropskými výzkumnými partnery v oboru a tím přímá vazba na aktuální evropský výzkum. Vlastní finanční přínos tak může být až druhořadý.

Další z indikátorů internacionalizace výzkumu a zároveň významné měřítko kvality publikací je působení českých autorů v mezinárodních autorských kolektivech vědeckých publikací. V posledních pěti letech došlo ke zvýšení podílu kvalitních publikací vytvořených v mezinárodním kolektivu autorů, oproti výhradně českým publikacím. Nicméně stále jsme podle European Innovation Scoreboard 2019

v parametru International scientific co-publications na 91 % průměru Evropské unie.32

Nutno však konstatovat, že statistiky publikační činnosti v této oblasti mohou být problematické, především kvůli tzv. velkým kolaboracím.

Slabá internacionalizace českého výzkumu se odráží i v relativně nízkém počtu zahraničních výzkumníků působících v Česku. Jak vyplývá z nejnovějších dat Českého statistického úřadu, v roce 2018 ve vysokoškolském sektoru působilo 10 % pracovníků ze zahraničí, ve vládním sektoru to bylo 16 % (zároveň je nutné dodat, že největší skupinou zahraničních výzkumníků jsou pracovníci ze

Slovenska).33

Mezi příčinami tohoto stavu je zejména nedostatečná připravenost výzkumných institucí na fungování se zahraničními pracovníky, ať už se to týká jazykové vybavenosti (interní komunikace probíhá většinou v češtině, podpůrný personál často neumí dostatečně komunikovat v cizích jazycích apod.), platové úrovně, kvality řízení lidských zdrojů nebo podpory zahraničním pracovníkům při příchodu (hledání bydlení, škol a školek, zaměstnání pro partnera nebo partnerku apod.).

Problémový okruh 4: Nevhodný systém řízení systému VaV a výzkumných organizací

Současný systém řízení VaVaI se vyznačuje poměrně nepřehlednou situací v úloze a odpovědnostech jednotlivých orgánů státní správy za dílčí aspekty řízení a implementace výzkumné a inovační politiky. To je již několikrát pojmenovaný problém, který chtěla řešit například Národní politika výzkumu, vývoje

a inovací České republiky na léta 2016 – 2020.34

Jak však vyplývá z hodnocení jejího plnění, stav

komplikovaného a roztříštěného systému řízení a financování VaVaI trvá a musí být dále řešen.35

Obdobný názor zastává také Evropská komise, která ve své Zprávě o České republice 2019 konstatuje, že v důsledku nedávných institucionálních změn se odpovědnost za výzkum a inovace dále rozdělila

mezi různé vládní orgány a celková koordinace je omezená.36

Z rozhovorů s experty vyplynula jako slabá stránka celé oblasti veřejného výzkumu a vývoje také nedostatečná kvalita řízení samotných výzkumných organizací. Jednou z příčin mohl být dřívější způsob hodnocení výzkumných organizací, který nedával dostatečně důraz na kvalitu výsledků (ale spíš na kvantitu) a vlastně celkovým pojetím byl nedostatečným impulzem pro zlepšování strategického řízení výzkumných organizací (ve smyslu jejich dlouhodobého koncepčního rozvoje) i ve smyslu rozvoje institucionálního prostředí dané organizace. Ze strany výzkumných organizací pak je vnímán jako významný problém velmi vysoká míra závislosti jednotlivců i celých týmů na účelovém financování. S tím souvisí praktická nemožnost nastavit a uplatňovat kariérní řády a systematicky pracovat s lidskými zdroji. Nedostatečně kvalitní řízení výzkumných organizací (respektive v tomto případě spíš nedostatečně rozvinuté institucionální prostředí) se dále projevuje například v administrativní zátěži výzkumných pracovníků a v oblasti řízení lidských zdrojů.

32


Český statistický úřad; Výzkum a vývoj v roce 2018, strana 26 34

Úřad vlády ČR; Národní politika výzkumu, vývoje a inovací České republiky na léta 2016 – 2020, strana 34-36 35

Rada pro výzkum, vývoj a inovace; Zpráva o hodnocení plnění opatření Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací České republiky na léta 2016 – 2020, strana 4-6 36

Evropská komise; Zpráva o České republice 2019, strana 42


Problémem je také zastaralá legislativa a vysoká administrativní zátěž napříč celým VaV systémem. Příprava nového zákona, který by umožnil modernizaci celého systému podpory VaVaI, včetně například snížení doby "time to grant" nebo snížení administrativní zátěže, podle posledních informací nedávno začala (a zároveň se jedná o jeden ze záměrů Inovační strategie České republiky 2019-2030). Vysoká administrativní zátěž vyplývá vedle zastaralé legislativy také z mnohdy formalistického přístupu řady aktérů (poskytovatelů dotací, ale i samotných výzkumných organizací) a z již uvedeného složitého a fragmentovaného systému řízení a financování VaVaI.

Shrnutí hlavních bariér pro šíření inovací v oblasti Veřejný výzkum a vývoj

• Zastaralá legislativa, vysoká administrativní zátěž a formalistický přístup

• Nedostatečná spolupráce výzkumné sféry s podnikovou (financování, společné výsledky VaV, spolupráce obecně, nedostatečná otevřenost veřejné výzkumné sféry a její nedostatečné zapojení do systému transferu technologií), málo případů dlouhodobého partnerství výzkumné a podnikové sféry

• Nedostatečné využití výsledků VaV v praxi, nízké příjmy z komercializace výsledků a transferu znalostí, nízká úroveň patentové aktivity

• Slabé zapojení do komunitárních programů, slabá internacionalizace

• Nedostatečné podpůrné nástroje pro výzkumníky

• Komplikovanost a roztříštěnost systému řízení a financování VaVaI

• Nedostatečná kvalita řízení výzkumných organizací

• Málo rizikového výzkumu (high risk-high gain), realizace výzkumných projektů "na jistotu"

• Nedostatečná (kritická) velikost českých výzkumných týmů, roztříštěnost realizace výzkumu a velké množství organizací zabývajících se výzkumem

• Nevyrovnaná výkonnost výzkumu mezi jednotlivými regiony, nedostatečná rozvinutost regionálních inovačních systémů a nedostatečně robustní aktivity „měkkých infrastruktur" na podporu jejich rozvoje


SWOT analýza

Silné stránky

2.1.1 Existence kvalitních výzkumných zařízení a infrastruktury vybudované nebo modernizované v posledních letech (ve veřejném i podnikovém sektoru)

2.1.3 Existence excelentních výzkumných týmů a pracovišť

2.1.2 Dynamický rozvoj výzkumného sektoru – relativně rychlý růst výdajů na VaV i počtu výzkumníků ve veřejném sektoru

Slabé stránky

2.2.3 Zastaralá legislativa, vysoká administrativní zátěž a formalistický přístup

2.2.7 Nedostatečná spolupráce výzkumné sféry s podnikovou (financování, společné výsledky VaV, spolupráce obecně, nedostatečné zapojení do systému transferu technologií), málo případů dlouhodobého partnerství výzkumné a podnikové sféry

2.2.8 Nedostatečné využití výsledků VaV v praxi, nízké příjmy z komercializace výsledků a transferu znalostí, nízká úroveň patentové aktivity

2.2.6 Slabé zapojení do komunitárních programů, slabá internacionalizace

2.2.1 Komplikovanost a roztříštěnost systému řízení a financování VaVaI

2.2.5 Nedostatečná kvalita řízení výzkumných organizací

2.2.12 Málo rizikového výzkumu (high risk-high gain), realizace výzkumných projektů "na jistotu"

2.2.2 Nedostatečná (kritická) velikost českých výzkumných týmů, roztříštěnost realizace výzkumu a velké množství organizací zabývajících se výzkumem

2.2.4 Většinově nedostatečná výkonnost a kvalita výzkumu


2.2.9 Nedostatek odborníků v oblasti výzkumu, vývoje a inovací a specificky v oblastech klíčových technologií (ICT apod.)

2.2.11 Nejasná / složitá pravidla pro vytváření spin-offs

2.2.10 Nevyrovnaná výkonnost výzkumu mezi jednotlivými regiony, nedostatečná rozvinutost regionálních inovačních systémů a nedostatečně robustní aktivity „měkkých infrastruktur" na podporu jejich rozvoje

Příležitosti

2.3.1 Využití kvalitní a špičkově vybavené výzkumné infrastruktury pro ekonomickou transformaci, navázání mezinárodní spolupráce, zvýšení kvality a efektivity veřejného výzkumu a provázanosti výzkumu s poptávkou firem a společnosti po inovacích

2.3.4 Rozvoj výzkumu věnujícího se megatrendům, rozvoj výzkumu v oblasti KETs, nových technologií a technologických trendů (např. umělá inteligence, strojové učení, blockchain, rozšířená a virtuální realita, internet věcí, robotizace a autonomní stroje aj.)

2.3.2 Rozvoj poptávky po inovačních řešeních ze strany veřejné správy a využití výsledků VaV ve veřejné správě a ve veřejném prostoru (včetně strategického plánování, rozvoje regionů a sociálních inovací), rozvoj třetí role univerzit

2.3.8 Vznik a rozvoj technologických a inovačních gravitačních center / hubů kolem výzkumných center (nad)národního významu – vznik/příchod technologických firem a souvisejících služeb

2.3.10 Rozvoj marketingu / PR výsledků VaV a činnosti výzkumných organizací

2.3.6 Využití finančních prostředků a nástrojů komunitárních programů

2.3.5 Využití Metodiky hodnocení výzkumných organizací a programů účelové podpory výzkumu, vývoje a inovací 17+ pro adekvátní hodnocení základního a aplikovaného výzkumu a využití výsledků VaV v praxi

2.3.9 Rozvoj nástrojů podpory ochrany duševního vlastnictví

2.3.7 Využití principu open access / open science

2.3.3 Propojování společenských a humanitních věd a umění s technickými obory, podpora interdisciplinarity


Hrozby

2.4.5 Nevhodné nastavení nových nástrojů podpory VaV (Fondů EU a národních programů)

2.4.6 Nedostatečná koordinace a spolupráce všech aktérů ve VaV

2.4.4 Uzavřenost českého výzkumného prostředí v případě marginalizace mezinárodní spolupráce a obecného nedostatku lidských zdrojů

2.4.2 Náročnost údržby a dalšího rozvoje vybudované výzkumné infrastruktury

2.4.3 Snížení přínosu (relevance) výzkumu pro řešení potřeb společnosti a hospodářské sféry

2.4.1 Vyšší podíl spolufinancování projektů financovaných z Fondů EU, nepřizpůsobení se trendu snižování objemu Fondů EU podporujících VaV v příštích programových obdobích


Lidé a chytré dovednosti


Pro zvyšování inovační výkonnosti firem a zvyšování kvality výzkumu a vývoje je nezbytným předpokladem dostupnost dostatečně kvalifikované pracovní síly. S ohledem na stávající stav trhu práce, demografický vývoj a také nedostatečně kvalitní systém vzdělávání je však právě kvalifikované pracovní síly nedostatek.

Nedostatek kvalifikované pracovní síly souvisí s mnoha faktory. Jedná se například o nízký podíl vysokoškolsky vzdělaných lidí, nízkou dostupnost a relevanci flexibilních forem dalšího vzdělávání, nízké propojení vzdělávacího systému s praxí a zatím nedostatečný rozvoj kompetencí potřebných pro uplatnění na trhu práce 21. století.

Dostupnost kvalifikované pracovní síly v oblasti výzkumu a vývoje pak ovlivňuje nízké zastoupení žen ve výzkumu, chybějící motivace mladých lidí se zapojit do výzkumu související také s nízkou mírou dokončení doktorandského studia a nedostatečnými podmínkami pro zahraniční i české výzkumníky.

Jednou z hlavních příčin tohoto stavu je podfinancování českého školství ve všech jeho úrovních, které vede mimo jiné také k nedostatečnému zájmu o pedagogickou praxi. Společně se stále přetrvávajícími tradičními formami výuky, nesystematickou prací s nadanými studenty a značnými rozdíly v kvalitě vzdělávání mezi regiony i mezi jednotlivými školami má pak český vzdělávací systém v porovnání se zahraničím slabé výsledky, a to na všech jeho úrovních.

Významným problémem jsou slabé výsledky českého vzdělávacího systému, který v porovnání se zahraničím dosahuje pouze průměrných výsledků (jak naznačují například výsledky mezinárodního srovnání PISA). Také české vysoké školy mají v mezinárodním srovnání nízkou kvalitu a prestiž. Příčinou tohoto stavu je do značné míry celková podfinancovanost českého školství a také nedostatečné přizpůsobení moderním trendům.

Z pohledu trhu práce a rozvoje hospodářství jako takového je potřeba, aby vzdělávací systém dokázal rozvíjet kompetence potřebné pro uplatnění na měnícím se trhu práce. Trh práce také čekají změny související s novými technologiemi (a netýká se to jen dopadů automatizace a robotizace), což s sebou ponese zvyšování nároků na vzdělávání v průběhu celé kariéry a života. Proto je potřeba na identifikované bariéry a slabé stránky reagovat – bez kvalifikované pracovní síly nebude možné posilovat naši inovační výkonnost, což by mělo vliv na hospodářství i rozvoj společnosti jako takové.


1. Slabé výsledky českého vzdělávacího systému

2. Nízká kvalita a prestiž českých vysokých škol v mezinárodním srovnání

3. Nedostatek kvalifikované pracovní síly dle potřeb trhu práce

4. Nedostatek kvalifikované pracovní síly v oblasti výzkumu a vývoje

Problémový okruh 1: Slabé výsledky českého vzdělávacího systému

Český vzdělávací systém má celkově slabé (nebo v lepším případě průměrné) výsledky. Toto hodnocení vyplývá jak například z mezinárodního srovnávacího šetření PISA (Programme for International Student Assessment), tak ze srovnání digitální gramotnosti nebo jazykové vybavenosti. Z dat OECD a výsledků PISA vyplývá, že české výsledky jsou v rámci OECD v souhrnu průměrné, navíc v matematice

a přírodních vědách se výsledky mezi lety 2006–2018 zhoršily a ve čtení víceméně stagnují.37

Z průzkumu Světového ekonomického fóra mezi byznysovými lídry pak vyplývá, že i subjektivní hodnocení stavu českého školství není dobré a Česko je v evropském kontextu považováno za

37

http://www.oecd.org/pisa/data/


podprůměrnou zemi.38

Z pohledu hodnocení digitální gramotnosti jsme v rámci Evropské unie rovněž pouze průměrní. Z pohledu jazykové vybavenosti výrazně zaostáváme v procentu lidí hovořících alespoň jedním cizím jazykem plynně.

Jednou z příčin tohoto stavu je fakt, že je české školství na všech jeho stupních do značné míry podfinancované. Z dat Eurostatu vyplývá, že Česko vynakládalo v roce 2016 na vzdělávání 3,8 % svého

hrubého domácího produktu, zatímco průměr Evropské unie činil takřka 5 %.39

Nedostatek financí má samozřejmě spoustu důsledků – zejména co se týká platů učitelského sboru a s tím související jeho kvalitu, přes počet studentů na jednoho vyučujícího po zájem o učitelské povolání.

Jednou z příčin slabých výsledků je i fakt, že český vzdělávací systém do značné míry stále využívá klasické vzdělávací metody (např. frontální výuku a důraz na memorování poznatků) a naopak v nízké

míře využívá moderní metody práce (např. interaktivní práci v menších skupinách).40

Zároveň český vzdělávací systém nedokáže systematicky pracovat s nadanými žáky a studenty. Ve srovnání se vzděláváním dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami je tato oblast v praxi škol méně akcentována a mnohem méně propracována.

V Česku jsou dále značné rozdíly ve výsledcích vzdělávání mezi regiony, respektive v kvalitě

jednotlivých škol. V rámci OECD jsme zemí s devátým největším rozdílem v kvalitě škol.41

Ten je způsoben jak socioekonomickými rozdíly mezi regiony, tak paralelní existencí základních škol a víceletých gymnázií. Prakticky to znamená, že žákovi se dostává jiné kvality vzdělávání v závislosti na kraji. Zároveň český vzdělávací systém nedokáže systematicky pracovat s nadanými žáky a studenty. Mezi důvody jsou kromě nefungující koncepční práce s talenty rovněž nedostatečné

vzdělání pedagogů v této oblasti.42

Problémový okruh 2: Nízká kvalita a prestiž českých vysokých škol v mezinárodním srovnání

České vysoké školy mají v mezinárodním srovnání nízkou kvalitu a prestiž. Například podle žebříčku QS World University Rankings 2020 máme v žebříčku prvních pěti set světových univerzit pouze tři vysoké školy. Nejslabší výsledky mají české vysoké školy v míře citovanosti vědců a také v podílu zahraničních zaměstnanců. Nejlépe z hodnocení vychází parametr podílu zahraničních studentů. Nejlépe hodnocenou českou vysokou školou zůstává Univerzita Karlova. Na jejím příkladu však je vidět, že v delším časovém horizontu k velkému zlepšení nedochází. Univerzita se ještě v roce 2014 nacházela v tomto žebříčku na 233. místě, do roku 2019 postupně klesala až na 317. místo, aby si poté

mírně polepšila.43

Vedle již zmíněného podfinancování českého školství je jedním z důvodů stavu vysokých škol i fakt, že způsob řízení vysokých škol nepodporuje jejich progresivní rozvoj. Česko je možné charakterizovat jako zemi s výraznou autonomií škol a celkově decentralizovaným systémem řízení školství. Zároveň však v případě vysokých škol platí, že systém řízení je mnohaúrovňový, zapojující mnoho aktérů a do značné míry velmi citlivý na případy, kdy někteří aktéři rozhodovací procesy paralyzují. Následně pak je v případě významnějších změn a progresivních opatření velmi náročné a složité tyto změny prosadit. Snížená, respektive rozptýlená mezi mnoho orgánů je také odpovědnost za kvalitu a hospodárnost, která zároveň není spojena s adekvátními pravomocemi.

38

https://www.evropavdatech.cz/clanek/11-ceske-rucicky-a-hlavicky/ 39


IDEA; Dopady vzdělávacích metod na výsledky a sociálně-emoční schopnosti žáků: klasika vs. moderna, strana 3 41

Eduzměna; Analýza výzev vzdělávání v České republice, strana 12 42

Česká školní inspekce; Tematická zpráva: Vzdělávání nadaných, talentovaných a mimořádně nadaných dětí a žáků, strana 30 43

https://vedavyzkum.cz/ze-zahranici/ze-zahranici/devet-ceskych-vysokych-skol-se-umistilo-mezi-tisicovkou-nejlepsich


Významným problémem vysokého školství je studijní neúspěšnost. Ve vztahu k oblasti výzkumu a vývoje je pak problematická i nízká míra dokončení doktorandského studia, která se pohybuje okolo 45 % (to znamená že více jak polovina studentů doktorského studia ho nedokončí). Studijní neúspěšnost a s tím spojená celková neefektivita je zatěžující i pro bakalářské a magisterské stupně

vzdělání.44

Problémový okruh 3: Nedostatek kvalifikované pracovní síly dle potřeb trhu práce

Z pohledu trhu práce a rozvoje hospodářství jako takového je potřeba, aby vzdělávací systém dokázal rozvíjet kompetence potřebné pro uplatnění na měnícím se trhu práce. Současný vzdělávací systém tuto úlohu neplní dostatečně, vzdělávání nereflektuje dostatečně různé potřeby a nároky na něj kladené. Jedním z možných důvodů je nízká úroveň spolupráce se zástupci praxe při přípravě studijních

programů i při samotné realizaci výuky.45

Právě slabé propojení českého vzdělávacího systému s praxí je jeho nedostatkem. Přitom úzké propojení akademického a soukromého sektoru v rámci vzdělávacího systému je jednou z podmínek jeho úspěšného rozvoje, zvyšování kvality a reagování na potřeby zaměstnavatelů. Vzdělávání založené na poznatcích z podniků dokáže studentům lépe přiblížit praxi. Toto konstatování platí jak pro vysoké školy, tak pro nižší stupně vzdělávání.

Trh práce čekají změny související s novými technologiemi (a netýká se to jen dopadů automatizace a robotizace), což s sebou ponese zvyšování nároků na vzdělávání v průběhu celé kariéry a života. Současná nabídka různých forem vzdělávání (od kombinovaného studia po kurzy celoživotního vzdělávání) je sice poměrně široká, zároveň ne vždy jejich podoba a dostupnost odpovídá zájmu a potřebám zájemců, respektive potřebám trhu práce. Nabídka dalšího vzdělávání související s novými technologiemi a změnami plynoucími z přechodu na Průmysl 4.0 je jen omezená.

Další slabou stránkou Česka, vyplývající z jeho vzdělávacího systému, je nízký podíl vysokoškolsky vzdělaných lidí, který u obyvatel ve věku 25-64 let činí 24 %, zatímco průměr zemí OECD je 37 % (ve věkové kategorii 25-34 máme podíl vysokoškolsky vzdělaných lidí 33 %, zatímco průměr OECD je 44 %). Na druhou stranu platí, že máme mezi zeměmi OECD největší podíl obyvatel s ukončeným

sekundárním stupněm vzdělání (takřka 70 % obyvatel ve věku 25-64 let oproti průměru OECD 42 %).46

Přitom prognózy zaměstnanosti naznačují, že se bude zvyšovat potřeba vysoce kvalifikovaných pracovníků, zatímco poptávka po zaměstnancích s nízkou a střední kvalifikací poklesne. Kvalifikovaní

pracovníci se přizpůsobí měnícímu se prostředí a zároveň zvýší odolnost vůči automatizaci.47

Z hlediska trhu práce tak je problémem všeobecný nedostatek kvalifikované pracovní síly, ať už pro potřeby firem, tak pro výzkumné organizace. Přestože například počet ICT specialistů neustále roste, stejně jako specialistů v oblasti vědy a techniky, tak jejich věková struktura naznačuje, že více jak

čtvrtina specialistů je ve věku 50 let a vyšším.48

Naopak počet studentů přírodovědných, technických a ICT oborů klesá (obdobně jako celkový počet studentů VŠ, což je důsledek demografických změn) a

podíl těchto oborů na celkovém počtu studentů VŠ stagnuje.49,50

Podobný obrázek je i v případě absolventů těchto oborů.

Dále je s ohledem na výše uvedené potřebná podpora malých a středních podniků z hlediska zvyšování

44

Centrum pro studium vysokého školství; Doktorské studium v ČR, strana 4-8 45


https://data.oecd.org/eduatt/population-with-tertiary-education.htm#indicator-chart 47

OECD; Hospodářské přehledy, Česká republika, strana 41-43 48

Český statistický úřad; Výzkum, vývoj a inovace ve statistikách a analýzách, strana 15, 18, 20 49

Český statistický úřad; Proměny věkového složení obyvatelstva, Vývoj věkové struktury ČR v letech 2001–2017, strana 11 50

Výkonové ukazatele (MŠMT, vysoké školy) - https://dsia.msmt.cz/vystupy/vu_vs_f2.html


kvalifikace jejich zaměstnanců, respektive podporou odborné přípravy a rekvalifikace, a to se zaměřením na digitální dovednosti, dovednosti potřebné pro průmyslovou transformaci, a také dovednosti v oborech inteligentní specializace. Jako ne zcela vyhovující jsou hodnoceny některé aspekty v oblasti trhu práce – je potřeba posilovat nástroje usnadňující návrat do práce, rozvoj péče o děti v předškolním věku a flexibilnější pracovní prostředí a zvýšit tak flexibilitu trhu práce.

Dalším aspektem souvisejícím se vzděláváním, inovacemi a podnikáním je tzv. podnikatelský duch (enterpreneurial spirit), respektive podnikavý a podnikatelský styl myšlení (mindset). V tomto ohledu Česko právě nevyniká, což vychází i z naší historie. Tomuto tématu zatím není věnována adekvátní pozornost, respektive je třeba se na rozvoj vzdělávání (na všech stupních vzdělávací soustavy) v této

oblasti zaměřit a posílit jej.51

Problémový okruh 4: Nedostatek kvalifikované pracovní síly v oblasti výzkumu a vývoje

V oblasti lidských zdrojů ve výzkumu a vývoji je možné konstatovat, že je dlouhodobým pozitivním trendem růst počtu výzkumníků, a to jak ve veřejném výzkumu a vývoji, tak v podnikovém sektoru. V roce 2018 ve výzkumu pracovalo celkem 113 tisíc osob, respektive 75 tisíc FTE. Tento pozitivní trend

však ohrožuje několik faktorů.52

Jedním z nich je chybějící motivace mladých lidí se zapojit do výzkumu, což souvisí mimo jiné s výše uvedenou nízkou studijní úspěšností studentů doktorandského studia. Pokud je doktorandské studium do značné míry podmínkou pro výzkumnou kariéru (alespoň ve veřejném výzkumu), pak neúspěšnost doktorandského studia je vlastně i vyjádřením nedostatečné motivace mladých lidí se zapojit do

výzkumu, respektive pokračovat v akademické kariéře.53

Příležitostí a možným řešením současného napětí na trhu práce (vysoká míra zaměstnanosti, respektive nízká míra nezaměstnanosti spojená s nedostatkem kvalifikovaných pracovníků) a demografického vývoje a stárnutí populace je přilákání talentovaných studentů i vysoce kvalifikovaných pracovníků ze zahraničí, za tímto účelem je třeba mimo jiné využít nově vybudovaná špičková výzkumná centra. Pro schopnost přilákat výzkumníky ze zahraničí, respektive udržet ty, co zde již pracují, je však klíčové odstranit stávající slabou stránku, kterou jsou nedostatečné podmínky pro zahraniční i české výzkumníky (úroveň platů, chybějící welcome office, mateřské školky atd.), ale také další existující bariéry administrativního charakteru (např. zdlouhavé vízové procedury apod.).

Negativní charakteristikou českého výzkumného prostředí je nízké zastoupení žen ve výzkumu, a to jak ve výzkumných týmech, tak ve vedení těchto institucí. Český výzkum není dlouhodobě schopen dát příležitost kvalifikovaným ženám. Zbytečně tak přicházíme o potenciál, který by nás jako společnost posunul dál. Zastoupení žen mezi výzkumníky dlouhodobě klesá, hodnoty z let 2016 a 2017 byly nejnižší od roku 2000, kdy se data v rozlišení podle pohlaví začala sbírat. V mezinárodním srovnání patří úroveň zastoupení žen mezi výzkumníky v České republice k celkově nejnižším ze všech zemí

EU.54

Slabou stránkou celé oblasti veřejného školství i veřejného výzkumu a vývoje je nedostatečná kvalita řízení vysokých škol a výzkumných organizací. Samostatnou a problémovou oblastí je řízení lidských zdrojů, kde má většina vysokých škol a výzkumných organizací slabá místa. To se projevuje jak v ne zcela vhodně nastavených kariérních řádech, schopnostech přilákat a udržet mladé výzkumníky,

výzkumníky ze zahraničí nebo české výzkumníky vracející se ze zahraničí.55

51

Evropská komise; 2018 SBA Fact Sheet & Scoreboard, strana 6 52


Česká asociace doktorandek a doktorandů; Doktorské studium v ČR 54

http://genderaveda.cz/zeny-ve-vede/ 55

INSEAD; The Global Talent Competitiveness Index, strana 11


Jako nedostatečná je také hodnocena podpora dlouhodobého profesního rozvoje, nedostatečné

podmínky pro skloubení práce a soukromého života a také otázka akademického inbreedingu.56

V souvislosti s nedostatečným řízením lidských zdrojů na vysokých školách a ve výzkumných organizacích je příležitostí využít motivací k získání HR Excellence in Research Award ke skutečnému zlepšení řízení lidských zdrojů ve výzkumných organizacích.

Shrnutí hlavních bariér pro šíření inovací v oblasti Lidé a chytré dovednosti

• Nesystematická práce škol s nadanými žáky a studenty

• V mezinárodním srovnání slabé (pouze průměrné) výsledky českého vzdělávacího systému všech úrovní škol, např. v oblastech digitální gramotnosti, jazykové vybavenosti, soft-skills nebo obecně výsledcích PISA, PIAAC

• Slabé propojení vzdělávacího systému s praxí

• Vzdělávací systém nedostatečně rozvíjí kompetence přímo relevantní pro uplatnění na trhu práce 21. století

• Způsob řízení vysokých škol nepodporuje jejich progresivní rozvoj

• Chybějící motivace mladých lidí se zapojit do výzkumu

• Podfinancování českého školství a v důsledku nízká atraktivita pedagogické praxe

• Všeobecný nedostatek kvalifikované pracovní síly (kvalitní a kreativní pracovníci) pro podnikání, VaV a inovační aktivity, a to zejména v ICT sektoru

• Nedostatečné podmínky pro zahraniční i české výzkumníky (úroveň platů, chybějící welcome office, mateřské školky atd.)

• Nízká míra dokončení doktorandského studia a jeho nízká efektivita a v některých případech i kvalita

• Ne zcela rozšířený podnikatelský mindset / enterpreneurial spirit

• Nedostatečné řízení lidských zdrojů na VŠ a výzkumných organizací, nízká mobilita výzkumných pracovníků, akademický inbreeding

• Nízká prestiž českých VŠ v mezinárodním měřítku

• Flexibilní formy vzdělávání jsou málo dostupné a relevantní pro potenciální zájemce

• Výrazné rozdíly ve výsledcích vzdělávání mezi regiony a jednotlivými školami

• Nízké zastoupení žen ve výzkumu, zejména ve vedoucích pozicích. Bariéry návratu po rodičovské dovolené a nedostatečná pozornost věnovaná tomuto problému z úrovně výzkumných institucí i státní správy

• Nízký podíl vysokoškolsky vzdělané populace oproti vyspělým zemím

56

Tůma F., Knecht P.; Akademický inbreeding jako rakovina vysokého školství, nebo nezbytnost? Přehled zahraničních výzkumů a implikace pro českou vysokoškolskou politiku, strana 21-22


SWOT analýza

Silné stránky

3.1.3 Rostoucí podíl výzkumníků v soukromé sféře

3.1.2 Počet výzkumných pracovníků vykazuje dlouhodobě rostoucí trend

3.1.1 Vysoký podíl doktorandů studujících technické nebo přírodovědné obory

3.1.4 Velice nízké procento mladých lidí mimo vzdělávání, zaměstnání či odbornou přípravu (NEETs)

Slabé stránky

3.2.5 Nesystematická práce škol s nadanými žáky a studenty

3.2.1 V mezinárodním srovnání slabé (pouze průměrné) výsledky českého vzdělávacího systému všech úrovní škol, např. v oblastech digitální gramotnosti, jazykové vybavenosti, soft-skills nebo obecně výsledcích PISA, PIAAC

3.2.4 Slabé propojení vzdělávacího systému s praxí

3.2.12 Vzdělávací systém nedostatečně rozvíjí kompetence přímo relevantní pro uplatnění na trhu práce 21. století

3.2.15 Způsob řízení vysokých škol nepodporuje jejich progresivní rozvoj

3.2.16 Chybějící motivace mladých lidí se zapojit do výzkumu

3.2.2 Podfinancování českého školství a v důsledku nízká atraktivita pedagogické praxe

3.2.11 Všeobecný nedostatek kvalifikované pracovní síly (kvalitní a kreativní pracovníci) pro podnikání, VaV a inovační aktivity, a to zejména v ICT sektoru

3.2.14 Nedostatečné podmínky pro zahraniční i české výzkumníky (úroveň platů, chybějící welcome office, mateřské školky atd.)


3.2.7 Nízká míra dokončení doktorandského studia a jeho nízká efektivita a v některých případech i kvalita

3.2.17 Ne zcela rozšířený podnikatelský mindset / enterpreneurial spirit

3.2.10 Nedostatečné řízení lidských zdrojů na VŠ a VO, nízká mobilita výzkumných pracovníků, akademický inbreeding

3.2.8 Nízká prestiž českých VŠ v mezinárodním měřítku

3.2.13 Flexibilní formy vzdělávání jsou málo dostupné a relevantní pro potenciální zájemce

3.2.3 Výrazné rozdíly ve výsledcích vzdělávání mezi regiony a jednotlivými školami

3.2.9 Nízké zastoupení žen ve výzkumu, zejména ve vedoucích pozicích. Bariéry návratu po rodičovské dovolené a nedostatečná pozornost věnovaná tomuto problému z úrovně výzkumných institucí i státní správy

3.2.6 Nízký podíl vysokoškolsky vzdělané populace oproti vyspělým zemím

Příležitosti

3.3.2 Vyšší zájem talentovaných zahraničních výzkumníků a nadaných studentů o uplatnění a studium v ČR (brain gain)

3.3.9 Využití nově vybudovaných špičkových výzkumných center pro získávání talentů z ČR i ze zahraničí pro práci v oborech působnosti těchto center

3.3.8 Zlepšení přístupu založeného na praxi v odborném vzdělávání a přípravě a v systému vysokoškolského vzdělávání, který podporuje vazby mezi školami a podniky

3.3.7 Podpora růstu SMEs prostřednictvím specifické odborné přípravy a rekvalifikace pro oblasti inteligentní specializace a řízení inovací, a budování správní kapacity (se zvláštním zaměřením na digitální dovednosti a průmyslovou transformaci)

3.3.5 Uvolňování kapacity lidských zdrojů pro kreativnější pracovní činnosti s vyšší přidanou hodnotou lidské práce v důsledku vyšší automatizace a robotizace

3.3.3 Zvyšování míry participace věkové skupiny 55+ v ekonomickém i společenském životě

3.3.4 Využití potenciálu změny preferencí nastupující generace Y/mileniálů, zaměřující se na intelektuální práci s přidanou hodnotou a inovace


3.3.1 Rozvoj aktivní politiky zaměstnanosti usnadňující návrat do práce, rozvoj péče o děti v předškolním věku, flexibilnější pracovního prostředí (přijímání reforem zacílených na zvýšení flexibility trhu práce)

3.3.6 Využití motivace získání HR Excellence in Research Award ke zlepšení řízení lidských zdrojů ve VO

Hrozby

3.4.3 Odliv mozků (brain drain) a zároveň neschopnost získávat zahraniční talenty

3.4.1 Zavádění nepromyšlených reforem a změn v klíčových systémech – vzdělávání a vysoké školství, důchodový systém

3.4.5 Destabilizace trhu práce a potřeba nových kompetencí v důsledku technologických změn. S tím související hrozba nedostatek takto kvalifikované pracovní síly pro potřeby (nejen) průmyslu budoucnosti

3.4.2 Nekontrolovaný nárůst sociálních výdajů (např. na penzijní systém) na úkor investic do VaV

3.4.4 Pokračující pokles počtu studentů i absolventů VŠ v důsledku demografických změn


Digitální agenda


Masivní rozvoj digitálních technologií je příležitostí pro zefektivnění fungování veřejného i soukromého sektoru, respektive jednotlivých institucí a firem. Jedná se zejména o technologie jako jsou umělá inteligence, blockchain, cloud computing, big data, robotika, internet věcí, kvantový computing, modelování a simulace, virtuální realita apod. Všechny tyto technologie (i technologie dosud neexistující a nepojmenované) mají značný disruptivní potenciál. Příležitostí (zároveň však i nutností) tak je využít tyto technologie pro efektivnější fungování hospodářství a společnosti jako celku.

Současný stav v oblasti digitální agendy není bezproblémový, a to jak v podnikové, tak veřejné sféře. Konkrétně u podniků je zřejmé, že zatím dostatečně nevyužívají příležitostí nových technologií a potenciálu spojeného s digitalizací a investicemi do nových technologií. Příčinou je ze strany samotných podniků uváděna výše investic potřebných pro pořízení nových technologií, obavy spojené s návratností těchto investic a také nedostatek kvalifikovaného personálu. Příčinou nízkých investic do nových technologií je také (v klíčové oblasti Výzkum, vývoj a inovace pro podnikání zmíněné) postavení českých firem v rámci globálních dodavatelských řetězců, s tím související nízká autonomie v rozhodování a dosud fungující model hospodářské konkurenceschopnosti založený na nákladovém diferenciálu (nízké mzdy a nízká přidaná hodnota zatím nenutí firmy k nákladným investicím do technologií).

V oblasti eGovernmentu pak Česko značně zaostává za vyspělými zeměmi. Přestože máme již dlouhou dobu funkční základní infrastrukturu v podobě základních registrů a datových schránek, míra elektronizace veřejné správy je stále nízká. Ve výsledku tak je i nízká míra využívání elektronických služeb jak ze strany občanů (což částečně souvisí také s nízkou mírou využívání internetu), tak ze strany samotných úřadů. Rychlejšímu rozvoji brání také nedostatečné pokrytí domácností, škol i firem vysokorychlostním internetem.

V případě, že se nám nepodaří odstranit identifikované bariéry a reagovat na aktuální trendy, tak v podnikové sféře hrozí, že si nedokáže udržet svoji konkurenceschopnost, nebude rozvíjet svoji inovační výkonnost a bude čelit mnohým hrozbám – například přesunu výroby do zahraničí, zachování modelu ekonomiky založeném na nákladovém diferenciálu apod. Na straně státu (respektive veřejné správy) pak bez rozvoje elektronizace hrozí, že nebudou využity příležitosti ke snížení byrokracie, snížení nároků kladených na občany a firmy a zvýšení efektivity státem realizovaných činností a tím i vynakládaných finančních prostředků.

Na základě provedených analýz, rešerší a diskusí se stakeholdery (klíčovými hráči) byly identifikovány tyto tři hlavní problémové okruhy:

1. Nedostatečná elektronizace veřejné správy

2. Nedostatečná komunikační infrastruktura

3. Nedostatečně využití potenciálu digitalizace ze strany firem a nízké investice do nových technologií

Problémový okruh 1: Nedostatečná elektronizace veřejné správy

Z hlediska podmínek pro rozvoj eGovernmentu se Česká republika může odrazit od existence základní infrastruktury, která byla dokončena v minulých letech. Základním pilířem je Informační systém datových schránek, který byl spuštěn v roce 2009. Dále fungují tzv. základní registry, které poskytují aktuální a právně závazné referenční údaje o obyvatelích, právnických osobách, orgánech veřejné moci a dalších subjektech. Tyto registry tvoří jádro eGovernmentu a jejich funkčnost je tedy nezbytným

předpokladem pro jeho další rozvoj.57

57

https://www.mvcr.cz/clanek/zakladni-registry-a-sprava-zakladnich-registru.aspx


Kromě relativně dobrého stavu základní infrastruktury pro eGovernment však Česká republika v ostatních parametrech značně ztrácí. Na vině je celkově nízká elektronizace veřejné správy a nízká míra využívání těchto služeb uvnitř jednotlivých úřadů. Evropská komise na základě souhrnného indexu DESI (Digital Economy and Society Index) řadí Česko v roce 2019 v části indexu popisující úroveň digitálních veřejných služeb ČR až na 20. místo. V používání služeb eGovernmentu (podíl elektronicky

vyplněných formulářů) je dokonce až na 22. místě.58

Podíl úkonů veřejné správy vykonávaných čistě elektronicky je velice nízký – u samospráv činí 38 %, u centrální správy 29 % ze všech úkonů. S tím se také pojí objem duplicitně vykonávané práce (tedy jak elektronicky, tak "ručně") – u samosprávy to je 31 % všech úkonů, v případě centrální správy 51 %

úkonů.59

Špatná situace ohledně dostupnosti služeb eGovernmentu vede i k jejich nízkému využívání ze strany občanů, vzhledem k nízké nabídce těchto služeb ze strany veřejné správy. Dle zprávy Evropské komise za evropský semestr 2019 pouze 52 % českých uživatelů internetu zpravidla zasílá orgánům veřejné

správy vyplněné formuláře prostřednictvím internetu, což je pod průměrem EU ve výši 64 %.60

Příležitostí pro další rozvoj eGovernmentu je přijetí zákona o právu na digitální službu. Tento zákon by měl občanům garantovat možnost komunikovat s orgány veřejné správy čistě elektronicky a může tak být důležitým motivačním prvkem pro zavádění nových eGovernment služeb. I bez tohoto zákona je mnoho aktivit již realizováno, je potřebné je dotahovat do konce a přicházet s dalšími iniciativami. Příkladem takových iniciativ mohou být například digitální mapa, elektronizace zdravotnictví v souvislosti s připravovaným zákonem o elektronizaci zdravotnictví, koncept Smart Cities, podpora aktivit typu "open data" apod. Je však nutné racionalizovat procesy a úkony veřejné správy a celkově je zefektivnit, zajistit interoperabilitu relevantních technologií a systémů a minimalizovat hrozbu prodlužování a prodražování veřejných ICT zakázek.

Kromě aktivit realizovaných čistě veřejnou správou je nutné rozvíjet spolupráci se soukromou sférou na rozvoji digitalizace. Jedním z aktuálních příkladů může být projekt SONIA, jehož cílem je ve spolupráci státní správy s bankovními domy umožnit autentifikaci a tím i přístup ke službám eGovernmentu pomocí internetového bankovnictví. Tento projekt může v případě úspěšné realizace zásadním způsobem rozšířit povědomí a přístup k digitálním službám eGovernmentu mezi občany.

K dalšímu rozvoji a využívání digitálních technologií je podmínkou odstranit jistou neochotu veřejného sektoru k inovacím pramenící například z obavy z možných důsledků neúspěšných projektů nebo z celkové rigidity státní správy. Právě slabá inovační poptávka ze strany veřejného sektoru je do jisté míry bariérou inovací v této oblasti, protože bez ní nemůže docházet k potřebné stimulaci inovačního ekosystému.

V souvislosti s rozvojem digitálních technologií je dále nutné věnovat se rostoucímu riziku útoků na

kybernetickou bezpečnost a zvýšenému výskytu kyberkriminality.61

Kyberbezpečnost se prolíná veřejným i soukromým sektorem a je součástí národní bezpečnosti. Česká republika však trpí nedostatkem expertů a specialistů zabývajících se kyberbezpečností.

Problémový okruh 2: Nedostatečná komunikační infrastruktura

Pro celou oblast digitální agendy je klíčový stav základní infrastruktury pro digitální komunikaci. V Česku

je sítěmi 4G pokryto 99 % území62

, což nás řadí na třetí pozici v EU. Nicméně využití 4G sítě dosahuje na pouhých 82 % a je tak výrazně pod průměrem EU ve výši 96 %. Dá se předpokládat, že nižší využití

58

Evropská komise; Digital Economy and Society Index (DESI), Country profile – Czech Republic, 2019 59

CEEC Research; Studie veřejné správy, 2019 60

Evropská komise; Zpráva o České republice 2019 61

NÚKIB, Zpráva o stavu kybernetické bezpečnosti ČR – 2018, str. 8, 57-58 62

Opensignal; The State of Mobile Network experience; 2019


4G sítě je způsobeno především vyššími cenami dat, které patří k nejvyšším v Evropě.

V souvislosti s relativně vysokým pokrytím signálem 4G je značnou příležitostí dosáhnout potřebných parametrů také při budování sítí nové generace 5G. V současnosti rozvoj mobilních sítí 4. a 5. generace slibuje, mimo vyšší rychlosti, stability a nižší latence připojení, také nové možnosti propojování zařízení a služeb všech sektorů ekonomiky. Rozvoj 5G sítí umožní vznik nových funkcí a aplikací s vysokou přidanou hodnotou, a to jak na ekonomické, tak i sociální úrovni.

Zatímco pokrytí ČR signálem 4G je relativně silné, u pevného vysokorychlostního internetu ukazují statistiky opačné výsledky, pokrytí domácností, firem a škol i například hlavních dopravních koridorů je zatím nedostatečné. Dle dat Eurostatu mělo v roce 2017 v ČR pevné připojení k vysokorychlostnímu internetu 83 % domácností, což je pod průměrem EU. ČSÚ dále uvádí, že v roce 2018 mělo připojení k internetu 98 % podniků (s více jak deseti zaměstnanci). K vysokorychlostnímu internetu (> 30Mb/s) ovšem bylo připojeno pouze 35 % firem, tj. o více jak 8 p.b. pod průměrem EU28 (a zároveň se jedná

o pátou nejnižší hodnotu v Evropské unii).63

V Česku je v současné době přibližně 7 tisíc tzv. bílých míst (tj. míst, kde je vysokorychlostní přístup na internet možné zajistit na méně než 40 % adres), což

tvoří přibližně třetinu sídelních jednotek.64

Tempo budování infrastruktury pro vysokorychlostní internet je nedostačující.

Řídčeji obydlené oblasti nebo oblasti, které z pohledu investorů nejsou příliš atraktivní, by tak mohly zůstat v důsledku nedostatečného přístupu k vysokorychlostnímu internetu dlouhodobě vyloučeny z hospodářského rozvoje, což by se negativně projevilo na hospodářském potenciálu Česka jako celku. Periferní oblasti by následně mohly v důsledku nedostatečného pokrytí ztrácet atraktivitu pro nové a stávající rezidenty a negativní dopady na dané území by se ještě více prohlubovaly.

Problémový okruh 3: Nedostatečně využití potenciálu digitalizace ze strany firem a nízké investice do nových technologií

Pozitivním trendem v Česku je růst počtu ICT subjektů i jejich podíl na podnikatelském sektoru. Mezi lety 2012 a 2017 se počet ICT podnikatelských subjektů zvýšil téměř o 10 tisíc ze 42,5 tisíc na 52 tisíc. Zároveň ve stejném období vzrostl jejich podíl na českém podnikatelském sektoru obecně, a to z 3,7

% na 4,4 %. Podíl tuzemských ICT firem z celkového počtu ICT subjektů dosahuje 96 %.65

Výborně si vede Česko také ve srovnání zemí EU s podobnou velikostí populace. V rámci vybraných států je Česká

republika na druhém místě, co se týká celkového počtu ICT ekonomických subjektů.66

Zároveň existuje v Česku řada příkladů globálně úspěšných firem v nových rychle rostoucích odvětvích. Konkrétně například v odvětvích herního průmyslu a kyberbezpečnosti je v Česku možné nalézt řadu příkladů domácích firem, které se staly globálně úspěšnými a mohou tak sloužit jako příklad pro případné následovatele.

Přes uvedená pozitiva má Česko v této oblasti řadu slabých stránek. Mezi ty nejvýznamnější patří neschopnost firem naplno využít potenciálu digitalizace. Zatímco start-upům se daří poměrně pružně reagovat na tuto změnu a nacházejí uplatnění i v mezinárodním prostředí, klasické, zejména pak výrobní společnosti, nejsou zatím schopné ani zdaleka využít potenciál těchto nových technologií. Dle průzkumu zaměřeného na Průmysl 4.0 v ČR české firmy přistupují k rozvoji digitalizace v jejich prostředí příliš omezeně. České společnosti vnímají zejména pak nedostatek kvalifikované pracovní síly jako hlavní překážku implementace nových technologií, dále pak nedostatečnou návratnost či výši celkové

investice.67

63

ČSÚ; ICT infrastruktura 64

https://www.mpo.cz/cz/rozcestnik/pro-media/tiskove-zpravy/dostupnost-vysokorychlostniho-internetu-v-cr-se-musi-zvysit--mpo-vyhlasi-novou-vyzvu-na-pokryti-bilych-mist-a-chysta-dalsi-formy-podpory--248763/ 65

ČSÚ; Odvětví informační ekonomiky v ČR, 2005 - 2017 66

ČSÚ; ICT sektor v zemích EU, 2008 – 2016 67

EY; Průzkum Průmysl 4.0 z pohledu české praxe, 2018


Změny vyplývající z digitalizace a automatizace mohou vést (například právě v případě nedostatečného využití potenciálu digitalizace a nových technologií) také ke změnám v produkčních (dodavatelských) řetězcích. Firmy, které se nedokážou přizpůsobit moderním trendům a požadavkům svých odběratelů budou přicházet o své pozice. Tato hrozba se týká jak jednotlivých podniků, tak jednotlivých regionů či zemí jako takových.

České podniky dále zaostávají v míře digitalizace obchodních transakcí. Dle dat ČSÚ z roku 2018 elektronickou fakturaci umožňující automatizované zpracování dat zaslalo 14,4 % českých firem, tj. 9 p.b. pod průměrem EU.68 Rovněž míra využití zabezpečeného intranetu a extranetu pro komunikaci uvnitř i vně firmy není v Česku příliš vysoká.

České firmy se soustřeďují především na tzv. nízkou digitalizaci (nákup nových technologií, modernizace uživatelských rozhraní a zaškolování zaměstnanců). Podniky se tak nedostatečně věnují "vyšší úrovni digitalizace," tj. komplexnější a hlouběji zasahující do fungování a celkové struktury daného podniku, která je pro budoucí rozvoj klíčová. Projekty spadající do této oblasti tak mohou mít vliv na podobu celých business modelů a značně zvýšit potenciál pro možné zefektivnění podnikových procesů, kterého nelze dosáhnout pouhou modernizací webových stránek, přítomností na sociálních sítích či obnovou informačních systémů. Podniky si většinou pod pojmem digitalizace představí zejména přenesení dokumentace z papírové podoby do té digitální, nicméně toto je pouze první fází

tohoto procesu. V dlouhodobém horizontu se tento přístup může ukázat jako zcela nedostačující.69

Teprve až vyšší úroveň digitalizační transformace přináší znatelně vyšší přidanou hodnotu, a to jak pro podniky samotné, tak pro jejich zákazníky. Přitom právě osvojení digitálních technologií, jejich implementace a efektivní využívání zejména v sektoru malých a středních podniků (MSP) bude mít pro české hospodářství klíčový význam. Klesající konkurenceschopnost českých MSP by mohla mít fatální následky na celou ekonomiku. V současnosti je však patrná absence systematické podpory v digitální oblasti pro MSP. Dokument Digitální Česko konstatuje, že v ČR existuje pouze "nesourodá síť podpory výzkumu a inovací, která může pro mnoho MSP znamenat velice nerovný přístup k digitalizačním centrům a poradenství" a chybí šablony pro standardizovanou digitalizaci napříč průmyslovými

sektory.70

Shrnutí hlavních bariér pro šíření inovací v oblasti Digitální agenda

• Nízká elektronizace veřejné správy a nízká míra využívání těchto služeb uvnitř jednotlivých úřadů

• Nízká míra využívání eGovernmentu občany

• Slabá inovační poptávka veřejného sektoru

• Neschopnost firem naplno využít potenciálu digitalizace, nízké investice do umělé inteligence, strojového učení, velkých dat nebo blockchainu

• Absence systematické podpory v digitální oblasti pro MSP

• Vysoké ceny za mobilní služby vč. dat

• Nedostatečné pokrytí domácností, firem a škol vysokorychlostním internetem

• Nízká míra digitalizace obchodních transakcí

68

ČSÚ; Informační technologie v podnikatelském sektoru, https://www.czso.cz/csu/czso/podnikatelsky_sektor 69

Digitální Česko – vládní program digitalizace České republiky 2018+, 2018 70

Digitální Česko – vládní program digitalizace České republiky 2018+, 2018


SWOT analýza

Silné stránky

5.1.5 Existence příkladů úspěšných firem aktivních v rychle rostoucích digitálních odvětvích (kybernetická bezpečnost, herní průmysl)

5.1.3 Trvale rostoucí počet ICT podnikatelských subjektů i jejich podíl na podnikatelském sektoru, vč. silné pozice v mezinárodním srovnání

5.1.2 Relativně vysoké pokrytí ČR signálem 4G

5.1.1 Vysoká míra využívání služeb eGovernmentu firmami

5.1.4 Komunikační infrastruktura informačních systémů veřejné správy, funkčnost základních registrů a datových schránek

Slabé stránky

5.2.6 Nízká elektronizace veřejné správy a nízká míra využívání těchto služeb uvnitř jednotlivých úřadů

5.2.4 Neschopnost firem naplno využít potenciálu digitalizace, nízké investice do umělé inteligence, strojového učení, velkých dat nebo blockchainu

5.2.7 Absence systematické podpory v digitální oblasti pro MSP

5.2.2 Vysoké ceny za mobilní služby vč. dat

5.2.1 Nedostatečné pokrytí domácností, firem a škol pevným vysokorychlostním internetem

5.2.5 Nízká míra využívání eGovernmentu občany

5.2.3 Nízká míra digitalizace obchodních transakcí

Příležitosti

5.3.6 Rozvoj 5G sítí


5.3.1 Zvyšující se poptávka po inovacích ve veřejné i soukromé sféře

5.3.9 Rozvoj elektronizace veřejné správy a veřejného prostoru (např. digitální mapa, elektronizace zdravotnictví v souvislosti s připravovaným zákonem o elektronizaci zdravotnictví, koncept Smart Cities, podpora aktivit typu "open data", apod.)

5.3.7 Podpora integrace a zavádění digitálních technologií v malých a středních podnicích, včetně infrastruktury a služeb

5.3.2 Vznik endogenních firem využívajících digitalizace a nové technologie pro vznik nových produktů a služeb (např. blockchain, data analytics, robot process automation, atd)

5.3.3 Nástup IT technologií umožňující efektivnější organizaci a fungování ekonomiky a společnosti

5.3.8 Možnosti podpory inovační a digitální infrastruktury (např. Digitálních inovačních hubů) z evropských i národních zdrojů

5.3.10 Prioritizace digitální agendy skrze národní strategie (Digitální Česko, Národní strategie umělé inteligence) a možnost financování z programů na evropské úrovni k dalšímu rozvoji digitální agendy (Digital Europe)

5.3.5 Spolupráce soukromého a veřejného sektoru na digitalizaci (projekt SONIA)

5.3.4 Přijetí zákona o právu na digitální službu

Hrozby

5.4.5 Zvyšující se rizika v oblasti kyberbezpečnosti / kyberkriminality

5.4.6 Změna produkčních řetězců vyplývající z nastupující digitalizace a automatizace

5.4.2 Vysoká rizikovost prodlužování a prodražování veřejných ICT zakázek

5.4.3 Riziko nekontrolovaného rozvoje digitálních služeb ve veřejném sektoru bez zajištění interoperability

5.4.1 Slabá inovační poptávka veřejného sektoru

5.4.4 Akcent na zvýšenou ochranu osobních údajů v souvislosti s přijatým Nařízením EK (GDPR) s potenciálem zbrzdit rozvoj digitálních služeb


Strategická část – klíčové oblasti změn

Stejně jako podkladové analýzy a SWOT analýza jsou také cíle Národní RIS3 strategie rozděleny do

čtyř klíčových oblastí změn – Výzkum, vývoj a inovace pro podnikání, Veřejný výzkum a vývoj, Lidé

a chytré dovednosti a Digitální agenda.

Toto členění vychází částečně ze členění minulé verze Národní RIS3 strategie pro období 2014-2020

a také z priorit Evropské komise pro nové programové období 2021+.

Níže uvádíme nejdříve vizi Národní RIS3 strategie a schéma strategických a specifických cílů. Následně

uvádíme ke každé klíčové oblasti změn strategický cíl a specifické cíle, včetně intervenční logiky

shrnující, jaké problémy je třeba řešit a na co se zaměřuje Národní RIS3 strategie. Dále jsou uvedeny

ke každému specifickému cíli nástroje a podporované aktivity a také indikátory.

Vize a cíle Národní RIS3 strategie

V návaznosti na Inovační strategií České republiky 2019–2030 je vizí Národní RIS3 strategie:

Významně zvyšovat inovační výkonnost České republiky a přiblížit se k evropským inovačním

lídrům

Vyhodnocení plnění takto stanovené vize je jednoduché – bude vycházet z European Innovation

Scoreboard vydávaného Evropskou komisí každý rok. V aktuálním vydání pro rok 2019 se Česko

nachází ve třetí ze čtyř skupin tzv. Moderate Innovators.

Uvedené vize by mělo být dosaženo prostřednictvím realizace následujících strategických cílů:

1. Zvýšení inovační výkonnosti firem

2. Zvýšení kvality veřejného výzkumu a prostředí pro realizaci výzkumu

3. Zvýšení dostupnosti kvalifikované pracovní síly pro výzkum, vývoj a inovace

4. Zvýšení využití nových technologií a digitalizace

Tyto strategické cíle jsou mezi sebou navzájem provázané. Lze konstatovat, že mezi podmínky pro

zvýšení inovační výkonnosti firem patří zvýšení kvality veřejného výzkumu, zvýšení dostupnosti

kvalifikované pracovní síly, ale také důraz a zaměření na digitalizaci a obecně nové technologie.

Obdobně pro zvýšení kvality veřejného výzkumu je nutné zvýšení dostupnosti kvalifikované pracovní

síly.


Schéma cílů Národní RIS3 strategie


Klíčové oblasti změn

Výzkum, vývoj a inovace pro podnikání

Stávající model hospodářské konkurenceschopnosti založené na nákladovém diferenciálu oproti vyspělým ekonomikám se již vyčerpal. S tím je spojené riziko přesunu výroby do zahraničí i rostoucí konkurence například východoasijských zemí v průmyslových odvětvích založených nejen na levné pracovní síle, ale i na znalostně a technologicky náročných aktivitách. Proto je nutná reakce ze strany státu v rámci jeho inovační politiky.

V návaznosti na výše uvedené a v návaznosti na definované problémové okruhy (nízká přidaná hodnota a zaměření na inovace nižších řádů, slabý endogenní podnikatelský sektor, nevyhovující prostředí pro podnikání a nutnost reakce na technologické a společenské trendy) byl v oblasti Výzkum, vývoj a inovace pro podnikání stanoven strategický cíl Zvýšení inovační výkonnosti firem se záměrem zvýšit u podniků jejich přidanou hodnotu a produktivitu práce, změnit jejich zaměření na inovace vyšších řádů, zlepšit jejich postavení v rámci nadnárodních koncernů a globálních dodavatelských řetězců a podpořit využití nových příležitostí a tím i vznik a rozvoj nových firem. Zároveň by mělo dojít k posílení endogenního podnikatelského sektoru.

Základním předpokladem pro zvýšení inovační výkonnosti firem je zlepšení fungování inovačních ekosystémů (na národní i regionální úrovni) a obecně zlepšení prostředí pro podnikání. Stejně tak je nutné reagovat na průmyslovou transformaci a stávající technologické a společenské trendy.

Strategický cíl Zvýšení inovační výkonnosti firem bude naplněn prostřednictvím realizace tří specifických cílů:

1. Zvyšování přidané hodnoty stávajících firem a reakce na průmyslovou transformaci, technologické a společenské změny

Tento cíl je zaměřen na podporu rozvoje již existujících podniků, a to ve smyslu zvyšování jejich inovační výkonnosti, zvyšování investic do aktivit výzkumu, vývoje a inovací a zaměření na zvyšování přidané hodnoty. Smyslem je podporovat podniky v rozvoji nevýrobních aktivit hodnotového řetězce, podporovat zlepšení jejich postavení v rámci globálních dodavatelských řetězců a v případě podniků pod zahraniční kontrolou i v rámci jejich nadnárodních koncernů.

Podporovány by měly být primárně malé a střední podniky, v rámci některých nástrojů může podpora mířit i na tzv. mid-caps (tj. podniky formálně již nespadající pod MSP, ale z pohledu globálních trhů se nejedná o velké podniky) a v odůvodněných případech také na velké podniky.

Podporovány budou také investice do nových technologií jako součást nutné reakce na probíhající průmyslovou transformaci (zejména digitalizaci, automatizaci a robotizaci). Zároveň budou (zejména malé a střední) české podniky podporovány v jejich snaze o pronikání na zahraniční trhy a posilování mezinárodní spolupráce.

Tento cíl by měl vést ke zvýšení tržeb a tím k ekonomickému růstu ČR, zvýšení v Česku vytvářené přidané hodnoty a zlepšení postavení v rámci hodnotových (dodavatelských) řetězců.

2. Vznik a růst nových firem a využití nových příležitostí

Tento cíl je zaměřen na zajištění vhodných podmínek pro vznik a rozvoj (nejen) technologických firem v oblastech s vysokým růstovým potenciálem, vyšší přidanou hodnotou a také reagujících na nové příležitosti související s aktuálními technologickými a společenskými trendy. Zahájení podnikání zejména v technologických oborech je často investičně náročnější a rizikovější a zakladatelé těchto firem k realizaci podnikatelského záměru potřebují různorodé specifické služby a podmínky. Ty se různými způsoby snaží vytvořit prakticky všechny rozvinuté země ve světě.

V rámci cíle bude proto podpořen rozvoj systému financování inovací a řešena potřeba celostátního systému podpory funkčního prostředí pro vznik a růst nových firem, start-upů a spin-offů. Podporován bude také vznik a rozvoj firem s globálními ambicemi zaměřených na pronikání na zahraniční trhy.


Předpokládaným výsledkem bude zvýšení míry nové podnikatelské aktivity a větší počet nových firem v technologických oborech. Tato změna je významným předpokladem budoucího většího počtu velkých českých firem, které budou táhnout růst ekonomiky.

3. Zlepšení fungování inovačních ekosystémů na národní i regionální úrovni

Podmínkou pro zvyšování přidané hodnoty stávajících firem a jejich reakce na technologické trendy a také vzniku nových firem a využívání nových příležitostí (tj. prvních dvou specifických cílů) je zlepšení fungování národního i regionálních inovačních ekosystémů.

Pro úspěšný rozvoj malých a středních firem je nutný rozvoj podpůrných služeb, a to včetně podpory potřebné infrastruktury a služeb umožňující například testování výsledků výzkumu a vývoje. Rozvíjet je nezbytné také spolupráci jak mezi podniky navzájem, tak i mezi podnikovou a výzkumnou (akademickou) sférou a podporovat transfer technologií a výsledků výzkumu a vývoje do praxe.

Na straně státu pak je třeba sjednotit a zjednodušit systém podpory MSP, podpořit využívání daňových odpočtů na VaV a také podpořit inovační poptávku ze strany veřejné správy. V neposlední řadě je důležitá podpora tržních kompetencí a dalších dovedností pro podnikání.

Tento cíl by měl podpořit naplnění ostatních dvou specifických cílů a přispět tak k vyšší inovační výkonnosti Česka (jak ji měří například European Innovation Scoreboard).

Z uvedených specifických cílů vyplývá, že je kladen důraz na rozvoj stávajících firem, zvyšování přidané hodnoty, zlepšování jejich pozic v rámci globálních dodavatelských řetězců a případně také v rámci jejich mateřských nadnárodních koncernů. Současně je potřeba, aby tyto firmy reagovaly na současný vývoj, průmyslovou transformaci, technologické a společenské změny.

Na druhou stranu je však také potřeba klást důraz na vznik, růst a rozvoj nových firem, které budou reagovat na nové příležitosti vývojem nových produktů a služeb, případně budou rozvíjet nové obchodní modely a hledat mezery na trhu nebo tržní niky.

Budoucnost českého hospodářského modelu tedy spatřujeme v kombinaci rozvoje starého (stávající firmy) a vytváření nového (nové firmy a příležitosti). Pro obojí je nezbytně nutné rozvíjet a zlepšovat fungování inovačních ekosystémů, a to jak na národní úrovni, tak na té regionální (krajské, místní).

Pro vyhodnocení naplnění tohoto strategické cíle navrhujeme následující indikátory:

• Hrubá přidaná hodnota na pracovníka (zdroj: Evropská komise)

• Export dle zdrojů vytvořené přidané hodnoty (zdroj: OECD)

• Podíl podnikových výdajů na VaV na HDP (zdroj: ČSÚ)

• Podíl MSP na výdajích na VaV a jejich celková výše (zdroj: ČSÚ)

• Počet robotů na 10 tisíc pracovníků (zdroj: ITIF)

• Míra internacionalizace MSP (zdroj: SBA Factsheet)

• Počet firem v žebříčku nejrychleji rostoucích technologických firem (zdroj: Deloitte, Technology Fast 50)

• Zvýšení inovační výkonnosti na národní úrovni i jednotlivých krajů (zdroj: Evropská komise, European / Regional Innovation Scoreboard)


Schéma intervenční logiky


Přehled specifických cílů, nástrojů a typových podporovaných aktivit a indikátorů

Strategický cíl 1. Zvýšení inovační výkonnosti firem

Specifický cíl 1.1 Zvyšování přidané hodnoty stávajících firem a reakce na průmyslovou

transformaci, technologické a společenské změny

Nástroje a typové podporované aktivity Indikátory

Podpora investic do technologií, podpora robotizace a automatizace, využití nových technologií a technologických trendů, zavádění principů Průmyslu 4.0 (nejen v průmyslu, ale i v dalších odvětvích a sektorech – například v energetice, dopravě, stavebnictví, zemědělství apod.)

Podpora aktivit podnikového výzkumu, vývoje a inovací a zvýšení investic do VaVaI ze strany podniků

Podpora zlepšování pozic českých firem v globálních dodavatelských řetězcích

Podpora zlepšování pozice českých poboček v rámci nadnárodních koncernů (včetně například podpory spolupráce s endogenními MSP, spolupráce státu a nadnárodních koncernů ve vybraných tématech apod.)

Podpora rozvoje VaV aktivit zejména u MSP

Podpora exportu, zvýšení internacionalizace a mezinárodní spolupráce zejména u MSP

Podpora inovací (produktů, služeb, procesů a organizačních inovací)

Podpora rozvoje nevýrobních aktivit hodnotového řetězce (tj. aktivit s vyšší přidanou hodnotou)

Podpora interdisciplinárních přístupů, kreativních průmyslů a propojování společenských a humanitních věd s technologiemi

Stávající návrh operačních programů

neobsahoval návrh indikátorů. Nutné

doplnit dle aktuálních verzí operačních

programů

Specifický cíl 1.2 Vznik a růst nových firem a využití nových příležitostí


Rozvoj celostátního systému podpory prostředí pro vznik a růst nových firem, start-upů a spin-offs (např. podpora kvalitních služeb od podpory podnikavosti až po rychle rostoucí mladé firmy; podpora rozvoje systému financování inovací – rizikového kapitálu a dalších finančních nástrojů)

Podpora podnikání, jeho rozvoje a rozvoje podnikavosti

Podpora využití nových příležitostí reagujících na společenské výzvy a technologické trendy

Podpora pronikání na nové trhy a podpora mezinárodní působnosti českých firem




programů


Podpora interdisciplinárních přístupů, kreativních

průmyslů a propojování společenských a humanitních věd

s technologiemi

Specifický cíl 1.3 Zlepšení fungování inovačních ekosystémů na národní i regionální úrovni


Podpora rozvoje služeb pro MSP

Podpora multilaterální spolupráce firem (včetně spolupráce v rámci klastrů a technologických platforem)

Podpora spolupráce podniků s akademickou sférou, včetně podpory transferu technologií

Podpora infrastruktur a služeb pro testování výsledků VaV (např. testbedy, living labs apod.)

Sjednocení podpory firem ze strany veřejné správy a podpora aktivit rozvoje národního inovačního ekosystému (včetně podpory Enterpreneurial Discovery Process, technology assessment a technology foresight)

Podpora rozvoje regionálních inovačních ekosystémů

Podpora rozvoje tržních kompetencí a dovedností pro podnikání

Podpora inovační poptávky chytrých (smart) řešení ze strany veřejné správy

Podpora rozšíření využití systému daňových odpočtů na VaV (případně jiných nástrojů nepřímé podpory VaV) a podpora finančních nástrojů




programů


Veřejný výzkum a vývoj

Zvýšení kvality veřejného výzkumu je jednou z hlavních podmínek pro úspěšný rozvoj celého

inovačního ekosystému. Pokud chceme klást důraz na zvyšování inovační výkonnosti firem,

neobejdeme se bez fungující a výkonné výzkumné sféry produkující kvalitní výsledky. Potřeba je ale

také funkční spolupráce obou světů (tj. výzkumné a aplikační sféry). Zvýšení kvality veřejného výzkumu

pak není možné bez zlepšení podmínek pro jeho realizaci.

Konkrétně by strategický cíl Zvýšení kvality veřejného výzkumu měl vést zejména ke zvýšení počtu

publikací mezi nejvíce citovanými publikacemi, zvýšení počtu účastí na mezinárodních publikacích

a vyššímu zapojení do komunitárních programů. V důsledku zlepšení spolupráce mezi výzkumnou

a podnikovou sférou by měl vzrůst podíl podnikových výdajů na veřejný výzkum, mělo by dojít ke

zvýšení příjmů z komercializace výsledků a také k většímu (a účelnějšímu) využívání nástrojů duševního

vlastnictví.

Z hlediska kvality prostředí pro realizaci výzkumu by mělo dojít ke snížení administrativní náročnosti,

úpravám legislativy a také ke zlepšení celého systému řízení oblasti veřejného výzkumu a vývoje,

včetně systému řízení implementace samotné Národní RIS3 strategie. Nutné bude se zaměřit na nové

trendy související se zpřístupňováním výsledků výzkumu a vývoje v režimu Open Access, podporu

implementace iniciativy EOSC (European Open Science Cloud) a zpřístupňování dalších informačních

zdrojů pro VaVaI v souladu s principy Open Science. Na úrovni výzkumných organizací by pak mělo

dojít ke zvýšení kvality jejich řízení, s důrazem na zlepšení řízení lidských zdrojů a rozvoj nástrojů

podpory výzkumných pracovníků a pracovnic.

Strategický cíl Zvýšení kvality veřejného výzkumu bude naplněn prostřednictvím realizace dvou specifických cílů:

1. Zvýšení kvality a společenské relevance veřejného výzkumu

Tento cíl se zaměřuje na identifikované slabé stránky a aspekty veřejného výzkumu, jejichž odstranění by mělo vést jak ke zvýšení kvality a výstupů výzkumu, tak ke zvýšení jeho společenské relevance.

Nástrojem pro naplnění tohoto cíle je zejména podpora zvýšení míry internacionalizace českého výzkumu (a to například jak ve smyslu většího zapojení do mezinárodních programů a projektů, tak ve smyslu zvýšení počtu zahraničních výzkumníků u nás), dále pak podpora a rozvoj spolupráce výzkumné sféry s aplikační sférou (s důrazem na rozvoj dlouhodobé spolupráce) a transfer technologií.

Podporováno bude také posílení profilace zaměření výzkumu za využití již vybudovaných výzkumných infrastruktur (a to ve smyslu většího tematického zaměření výzkumu i snižování velkého množství malých výzkumných projektů). Také bude důležité se zaměřit nejen na podporu výzkumné excelence, ale také na podporu tzv. high-risk / high-gain projektů.

V minulých programových obdobích došlo k zásadním investicím do vybudování a rozvoje výzkumných organizací, avšak v souvislosti s rychlým vývojem v oblasti technologií je třeba vybavení neustále doplňovat, upgradovat a přizpůsobovat novým trendům. Ambici ČR dostat se mezi státy s největší vědecko-výzkumnou výkonností v Evropě lze naplnit pouze v případě, že infrastruktura pro excelentní výzkum a špičkový výzkum aplikovatelný v praxi bude odpovídat náročným požadavkům na aktuálnost technologií. Klíčová infrastruktura by pak měla být maximálně využitelná napříč výzkumnými organizacemi v režimu Open Access. Z důvodu efektivity i soustředění se na prioritní oblasti je nutné dlouhodobě udržet zcela jedinečnou znalostní a technologickou úroveň tzv. velkých výzkumných infrastruktur vyžadujících průběžnou modernizaci tak, aby dlouhodobě dosahovaly mezinárodně konkurenceschopné úrovně.

Tento cíl by měl vést ke zvýšení kvality výsledů výzkumu a vývoje, jejich relevance v mezinárodním měřítku i z pohledu společnosti.


2. Zvýšení kvality prostředí pro realizaci veřejného výzkumu

Tento cíl je zaměřen na zajištění vhodných podmínek pro rozvoj veřejného výzkumu a zvýšení jeho kvality. V rámci tohoto cíle bude pozornost zaměřena jak na samotný systém řízení výzkumu, vývoje a inovací (na národní i regionální úrovni), tak na zlepšení kvality prostředí v samotných výzkumných organizacích.

Z hlediska systému řízení výzkumu, vývoje a inovací je nutné podpořit aktivity vedoucí k jeho zjednodušení a také ke snížení administrativní zátěže (přičemž tyto aktivity spolu souvisí), a to ruku v ruce s potřebnou úpravou stávající legislativy, včetně (upřesnění a vyjasnění) pravidel veřejné podpory. Cílem je mimo jiné zajistit předvídatelnost výkladu pravidel, jejich harmonizace napříč poskytovateli, zjednodušování pravidel a snižování formalismu při dokladování / reportingu projektů.

V rámci vytvoření funkčního systému řízení Národní RIS3 strategie bude podporován tzv. Enterpreneurial Discovery Process na národní i regionální úrovni a další aktivity rozvoje inovačního ekosystému (např. analytické a evaluační aktivity, technology foresight apod.).

V rámci výzkumných organizací bude podporována široká škála aktivit zaměřených například na zvýšení kvality řízení, rozvoje institucionálního prostředí vysokých škol i výzkumných organizací (podporujícího například transfer znalostí a spolupráci s podniky, vytváření spin-offs, rozvoj kultury práce s duševním vlastnictvím apod.), podporu internacionalizace prostředí (např. formou welcome office pro zahraniční pracovníky) nebo na budování potřebných administrativních kapacit podporujících výzkumné týmy (aby mohli výzkumníci zkoumat a nemuseli se věnovat administrativě nad minimální potřebnou míru). Podporován bude také přechod na nový způsob zpřístupňování výsledků výzkumu a vývoje v režimu Open Access, podpora implementace iniciativy EOSC (European Open Science Cloud) a zpřístupňování dalších informačních zdrojů pro VaVaI v souladu s principy Open Science.

Předpokládaným výsledkem bude snížená administrativní náročnost, efektivní a funkční systém řízení výzkumu, vývoje a inovací podpořený dobře nastavenou legislativou. Dále by mělo dojít ke zvýšení kvality řízení samotných výzkumných organizací.

Oba specifické cíle jsou provázané, respektive druhý specifický cíl zaměřený na zvýšení kvality prostředí

pro realizaci veřejného výzkumu je jednou z hlavních podmínek pro samotné zvýšení kvality

a společenské relevance veřejného výzkumu.


• Zvýšení počtu publikací mezi nejvíce citovanými publikacemi (zdroj: Analýza VaV)

• Zvýšení počtu účastí na mezinárodních publikacích (zdroj: Analýza VaV)

• Zvýšení zapojení do komunitárních programů (zdroj: Analýza VaV)

• Zvýšení podílu podnikových výdajů na veřejný výzkum (zdroj: Český statistický úřad)

• Zvýšení příjmů z komercializace výsledků (zdroj: Český statistický úřad)

• Počet vzniklých spin-offů s obratem 1 mil. EUR po pěti letech fungování

• Růst počtu a podílu zahraničních výzkumníků na celkovém počtu výzkumníků ve veřejném výzkumu (zdroj: Český statistický úřad)





Strategický cíl 2. Zvýšení kvality veřejného výzkumu

Specifický cíl 2.1 Zvýšení kvality a společenské relevance veřejného výzkumu


Podpora mezinárodní spolupráce, mezinárodní mobility a zapojení do komunitárních programů

Podpora zvyšování profilace a koncentrace výzkumu a zvyšování velikosti výzkumných týmů (větší tematické zaměření výzkumu i vytváření týmů s kritickou velikostí)

Podpora transferu znalostí a komercializace výsledků, včetně podpory vzniku spin-offů

Podpora výzkumu zaměřeného na megatrendy (společenské výzvy a technologické trendy)

Podpora interdisciplinárních přístupů a propojování společenských a humanitních věd s technologiemi

Podpora poptávky po inovačních řešeních ze strany veřejné správy a využití výsledků VaV ve veřejné správě

Podpora rozvoje třetí role univerzit

Podpora modernizace a dalšího rozvoje VaV infrastruktury výzkumných organizací včetně páteřní infrastruktury v podobě velkých výzkumných infrastruktur

Podpora vzniku a rozvoje technologických a inovačních gravitačních center / hubů kolem výzkumných center

Podpora spolupráce výzkumné a aplikační sféry, zejména podpora dlouhodobé spolupráce

Podpora spolupráce výzkumné a aplikační sféry specificky zaměřená na digitální technologie a digitalizaci

Podpora excelence ve výzkumu

Podpora rizikových (high-risk / high-gain) projektů




programů


Specifický cíl 2.2 Zvýšení kvality prostředí pro realizaci veřejného výzkumu


Snižování administrativní zátěže ve výzkumu

Zjednodušení systému řízení VaVaI

Úprava („modernizace“) legislativy

Budování administrativních kapacit pro podporu výzkumných týmů

Podpora zvýšení kvality řízení výzkumných organizací a rozvoje institucionálního prostředí (včetně podpory vytváření podmínek a motivace pro vznik spin-off firem a spolupráci s podniky, rozvoj kultury práce s duševním vlastnictvím apod.)

Podpora internacionalizace prostředí výzkumných organizací

Vytvořit funkční systém pro efektivní řízení a koordinaci realizace Národní RIS3 strategie

Podpora a rozvoj EDP na národní i regionální úrovni, posílení spolupráce podnikatelské, akademické a veřejné sféry

Podpora aktivit rozvoje národního inovačního ekosystému (včetně podpory rozvoje analytických a evaluačních aktivit, technology assessment a technology foresight)

Podpora přechodu na nový způsob zpřístupňování výsledků výzkumu a vývoje v režimu Open Access, podpora implementace iniciativy EOSC (European Open Science Cloud) a zpřístupňování dalších informačních zdrojů pro VaVaI v souladu s principy Open Science

Propagace výsledků výzkumu a vývoje v Česku i v zahraničí




programů


Lidé a chytré dovednosti

Zajištění dostupné kvalifikované pracovní síly je klíčovou podmínkou pro úspěšný rozvoj hospodářství, inovačního ekosystému i pro rozvoj a zlepšování výkonnosti veřejné výzkumu a vývoje. Pro zajištění kvalifikované pracovní síly je nutné mít kvalitní a fungující vzdělávací systém, který reaguje na aktuální trendy (technologické i společenské) a také umí reagovat na potřeby trhu práce.

Konkrétně by strategický cíl Zvýšení dostupnosti kvalifikované pracovní síly pro výzkum, vývoj a inovace měl vést zejména k modernizaci vzdělávacího systému a zlepšení jeho schopnost připravovat lidské zdroje pro výzkum, vývoj a inovace.

Také by mělo dojít k rozvoji odborného vzdělávání zaměstnanců v oblasti dovedností potřebných pro chytrou specializaci, průmyslovou transformaci a zavádění nových technologií. V souvislosti s tím by mělo dojít také k rozvoji flexibilních forem vzdělávání, zvýšení podnikatelských dovedností, rozšíření podnikatelského mindsetu a rozvoji tržních kompetencí.

Dále by mělo dojít ke zvýšení odborného potenciálu pracovníků ve výzkumných organizacích, a to například obecně rozvojem internacionalizace prostředí vysokých škol i výzkumných organizací, zvýšením schopnosti přilákat (a udržet) talenty a kvalifikované pracovníky a také prostřednictvím zvýšení podílu žen ve výzkumu.

Obecně by tento cíl měl vést ke zvýšení podílu výdajů HDP na školství, zvýšení podílu populace s vysokoškolským vzděláním a zvýšení kvality vzdělávání (v mezinárodním srovnání).

Strategický cíl Zvýšení dostupnosti kvalifikované pracovní síly pro výzkum, vývoj a inovace bude naplněn prostřednictvím realizace tří specifických cílů:

1. Zlepšení schopnosti vzdělávacího systému připravovat lidské zdroje pro výzkum, vývoj a inovace

Tento cíl se zaměřuje zejména na podporu modernizace (a digitalizace) vzdělávacího systému s důrazem na rozvoj klíčových kompetencí žáků a studentů relevantních pro dlouhodobé uplatnění na trhu práce 21. století.

Podporován bude rozvoj dovedností STEAM posilujících priority inteligentní specializace a rozvoj digitálních i podnikatelských dovedností. Cílem bude také zlepšit systém řízení vysokých škol, zvýšit jejich internacionalizaci, snížit vysokou míru studijní neúspěšnosti a zvýšit zájem o pedagogické obory a následnou praxi.

Podporováno bude také propojování škol a praxe v rámci vzdělávacího systému. Rozvíjen bude také systém práce s nadanými žáky a studenty. Zároveň je potřeba podporovat střední a vysoké školy v jejich zapojování do celoživotního vzdělávání.

Tento cíl by měl vést ke zlepšení výsledků v mezinárodním šetření PISA, zvýšení kvality vysokých škol v mezinárodním srovnání, zvýšení podílu populace se základními digitálními schopnostmi, zvýšení podílu firem zapojených do odborného vzdělávání a vyššímu propojení vzdělávacího systému a praxe.

2. Rozvoj dovedností pro chytrou specializaci, průmyslovou transformaci a podnikání

Tento cíl se zaměřuje na rozvoj flexibilních forem vzdělávání, a to včetně potřebného zvýšení jejich dostupnosti a zároveň relevance (tj. aby bylo vzdělávání dostupné v těch oblastech, kde je současně na trhu práce poptávka). S tím souvisí nutná podpora odborného vzdělávání zaměstnanců podnikové sféry v oblasti dovedností pro zavádění nových technologií, průmyslovou transformaci a chytrou specializaci.

Podporováno bude také rozvíjení všech dovedností potřebných pro podnikání, a to včetně tržních kompetencí a obecně rozvíjení podnikatelského mindsetu.

Předpokládaným výsledkem bude zvýšená kvalifikace pracovníků v podnikové sféře v oblastech chytré specializace a také zlepšení dovedností potřebných pro zavádění nových technologií, průmyslovou transformaci a podnikání.


3. Zvýšení potenciálu a motivace pracovníků ve výzkumných organizacích

Tento cíl se zaměřuje na zajištění a udržení kvalitních výzkumníků, kteří jsou podmínkou pro zvyšování kvality a výkonnosti celého systému veřejného výzkumu. K tomu je potřeba zlepšovat institucionální prostředí ve výzkumných organizacích a zlepšovat tak podmínky práce výzkumníků. Stejně tak je potřeba pracovat na zvýšení internacionalizace prostředí výzkumných organizací (ve smyslu zapojení do mezinárodní spolupráce a výzkumných projektů, ale také ve smyslu zvýšení počtu zahraničních výzkumníků u nás). K tomu je také nutné vytvořit vhodné podmínky a prostředí (např. komunikací v angličtině, existencí tzv. welcome office, konkurenceschopnými platovými podmínkami apod.) a také výzkumné instituce i samotné výzkumníky k rozvoji internacionalizace motivovat.

Cílem však není jen zajistit nové výzkumníky a udržet ty stávající, ale také zvyšovat jejich odbornost – například prostřednictvím podpory mobility (do zahraničí, ale i do podnikové / komerční sféry). Nutné je také se zaměřit na nastupující výzkumnou generaci, podpořit změnu postavení doktorandů a obecně zvýšit motivaci mladých lidí se zapojit do výzkumu a ve výzkumné sféře následně i setrvat.

Předpokládaným výsledkem bude zvýšení schopnosti přilákat a udržet talenty a kvalifikované pracovníky, zvýšení podílu zahraničních výzkumných pracovníků a zvýšení podílu žen ve výzkumu.

První specifický cíl se zaměřuje zejména na zlepšení vzdělávacího systému a jeho schopnost připravovat lidské zdroje pro výzkum, vývoj a inovace, zatímco druhý specifický cíl míří spíše na podporu aktivit propojujících vzdělávání a potřeby trhu práce (jako je podpora rozvoje flexibilních forem vzdělávání, podpora odborného vzdělávání zaměstnanců apod.) a třetí specifický cíl se pak zaměřuje na rozvoj pracovníků a jejich dovedností přímo ve výzkumných organizacích.

V této kapitole uvedené cíle, nástroje a opatření v oblasti vzdělávání jsou vázány zejména na Strategii

vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ a na Strategický záměr pro oblast vysokých škol 2021+. Národní

RIS3 strategie má pro oblast vzdělávání pouze doporučující charakter a věnuje se pouze dílčím

aspektům ve vzdělávání v oblastech relevantních pro misi Národní RIS3 strategie. Intervence ve

vzdělávání (které mají širší záběr a reagují na výše uvedené vzdělávací strategie) tak mohou přispívat

k plnění cílů NRIS3 pouze dílčím způsobem.



• Podíl výdajů HDP na školství (zdroj: ČSÚ, OECD)

• Podíl populace s vysokoškolským vzděláním (zdroj: ČSÚ, OECD)

• Podíl studentů pedagogických oborů na celkovém počtu VŠ studentů (zdroj: MŠMT)

• Podíl VŠ vzdělaných obyvatel hovořících plynně alespoň jedním cizím jazykem (zdroj: Eurostat)

• Úspěšnost dokončení vysokoškolského studia (zdroj: MŠMT)

• Kvalita vysokých škol v mezinárodním srovnání (zdroj: QS World University Rankings)

• Výsledky PISA (zdroj: OECD)

• Rozdíly ve výsledcích PISA mezi kraji (zdroj: OECD)

• Podíl populace s alespoň základními digitálními schopnostmi (zdroj: Eurostat)

• Podíl firem zapojených do odborného vzdělávání (zdroj: Eurostat)

• Podíl na celkové zaměstnanosti podle náročnosti zaměstnání (zdroj: OECD)

• Podíl zahraničních výzkumných pracovníků (zdroj: ČSÚ)

• Podíl žen ve výzkumu (zdroj: ČSÚ)

• Schopnost přilákat talenty a kvalifikované pracovníky (zdroj: IMD World Talent Ranking)

• Využití částečných úvazků (zdroj: Eurostat)





Strategický cíl 3. Zvýšení dostupnosti kvalifikované pracovní síly pro výzkum, vývoj

a inovace

Specifický cíl 3.1 Zlepšení schopnosti vzdělávacího systému připravovat lidské zdroje

pro výzkum, vývoj a inovace


Podpora modernizace vzdělávacího systému s důrazem

na rozvoj klíčových kompetencí žáků, studentů a

pedagogů relevantních pro uplatnění na trhu práce 21.

století

Podpora rozvoje žáků v oblasti STEAM posilujících priority

inteligentní specializace

Podpora rozvoje digitální gramotnosti a informatického

myšlení žáků, studentů a učitelů

Posilování podnikatelských dovedností a podnikavosti

žáků a studentů

Podpora zájmu o pedagogickou praxi

Podpora rozvoje kompetencí pedagogů

Podpora propojování škol a praxe (podniků, výzkumných

organizací) v rámci vzdělávacího systému

Podpora mobility žáků, studentů a učitelů (např. do

soukromého, veřejného nebo výzkumného sektoru, do

zahraničí)

Podpora zapojování středních a vysokých škol do

celoživotního vzdělávání

Podpora propojování formálního a neformálního

vzdělávání, podpora inovativních forem výuky

Podpora rozvoje systematické práce s nadanými žáky

a studenty

Podpora zlepšení systému řízení vysokých škol

Podpora internacionalizace škol

Podpora zlepšení kvality doktorského studia a úspěšnosti

jeho dokončení




programů


Specifický cíl 3.2 Rozvoj dovedností pro chytrou specializaci, průmyslovou transformaci

a podnikání


Podpora odborného vzdělávání zaměstnanců podnikové

sféry v oblasti dovedností pro zavádění nových

technologií a průmyslovou transformaci, včetně

problematiky transferu znalostí z veřejné sféry

Podpora činností Center pro digitální inovace (či institucí s

expertízou v oblasti digitální agendy) zaměřených na

rozvoj dovedností spojených s digitalizací

Podpora zlepšení strategického řízení, akcelerace růstu

a řízení inovací v podnikové sféře

Podpora rozvoje podnikatelského mindsetu, rozvoje

tržních kompetencí a dovedností pro podnikání

Podpora rozvoje flexibilních forem vzdělávání a dalšího

vzdělávání, zvýšení jejich dostupnosti a relevance




programů

Specifický cíl 3.3 Zvýšení potenciálu a motivace pracovníků ve výzkumných organizacích


Podpora získání a udržení kvalitních výzkumných

pracovníků, včetně podpory jejich profesního růstu

Podpora internacionalizace výzkumných organizací,

včetně prostředí pro zahraniční (i české) výzkumné

pracovníky (welcome office apod.)

Podpora mobility výzkumných pracovníků (např. do

soukromé sféry, do zahraničí)

Podpora zvýšení zastoupení žen ve výzkumu

Podpora změn v postavení doktorandů a zvýšení

motivace mladých lidí zapojit se do výzkumu




programů


Digitální agenda

V souladu s dokumentem Digitální Česko (respektive jeho částí Digitální ekonomika a společnost) lze

konstatovat, že je digitální transformace pro Česko šancí k vnitřní modernizaci, přechodu na

vzdělanostní ekonomiku a vznik domácích inovativních podniků s vysokou přidanou hodnotou.

Proto je součástí Národní RIS3 strategie strategický cíl Zvýšení využití nových technologií

a digitalizace. Tento cíl by měl vést u podniků k investicím do technologií, robotizaci a automatizaci

a zavedení principů Průmyslu 4.0. Dále také k rozvoji systematické podpory malých a středních podniků

v této oblasti, a to včetně potřebné infrastruktury a služeb, podpoře budování a rozvoje Center pro

digitální inovace (Digitálních inovačních hubů) a investic komplementárních s evropským programem

Digital Europe. Dále by tento cíl měl vést ke vzniku endogenních firem využívajících nové technologie

pro vznik nových produktů a služeb.

V oblasti veřejné správy by mělo dojít k rozvoji eGovernmentu a zvýšení elektronizace veřejné správy,

v důsledku pak zvýšení využívání elektronických služeb ze strany občanů, firem i samotných úřadů.

Klíčové je také zvýšení pokrytí vysokorychlostním internetem, a to opět jak pro občany, tak pro firmy

a další subjekty (školy, dopravní koridory apod.).

Obecně bude v rámci tohoto strategického cíle podporováno také plnění cílů a aktivit souvisejících se

strategií Digitální Česko – vládní program digitalizace České republiky 2018+ a budou podporovány

investice komplementární s programem Digital Europe.

Strategický cíl Zvýšení využití nových technologií a digitalizace bude naplněn prostřednictvím realizace dvou specifických cílů:

1. Podpora digitalizace a využití nových technologií v podnikání

Vzhledem k dosud nedostatečným investicím do nových technologií je tento specifický cíl zaměřen právě na podporu rozvoje digitalizace (včetně investic do technologií), podporu robotizace a automatizace, reagování na nové technologické trendy a zavádění principů průmyslu 4.0 (nejen v průmyslu, ale i v dalších odvětvích a sektorech – například v energetice, dopravě, stavebnictví, zemědělství apod.).

V této souvislosti je nutné se zaměřit také na rozvoj podpory integrace a zavádění digitálních technologií v malých a středních podnicích, včetně související infrastruktury a služeb. Současně bude snahou také využít možnosti podpory inovační a digitální infrastruktury (například Digitálních inovačních hubů – DIH) z evropských i národních zdrojů. Vzhledem k dosavadní spíše roztříštěné podpoře MSP v digitální oblasti ze strany státu je cílem tuto podporu systematizovat.

V návaznosti na dynamické technologické změny a zkracující se dobu difuze nových technologií bude podporován vznik a rozvoj endogenních firem využívajících digitalizace a nové technologie (případně i open data veřejné správy nebo data mobilních operátorů) pro vznik nových produktů a služeb (např. blockchain, datová analytika, robotizace, automatizace apod.).

Důsledkem všech výše zmíněných aktivit bude zvýšení počtu firem zaměřených na ICT a zvýšení jejich podílů na podnikatelském sektoru a obecně také zvýšení využití digitálních technologií v podnikatelské sféře.

2. Podpora digitalizace a využití nových technologií ve veřejné sféře

Tento specifický cíl je zaměřen na podporu rozvoje elektronizace veřejné správy a veřejného prostoru, s cílem zvýšit jak nabídku služeb eGovernmentu ze strany veřejných institucí, tak poptávku občanů po těchto službách. Budou podporovány aktivity obecně zvyšující poptávku po inovativních řešeních a řešeních založených na digitálních technologiích a umělé inteligenci, jako je například koncept Smart Cities, open data apod. Nutným předpokladem pro zvýšení poptávky i nabídky digitálních řešení je také zvýšení pokrytí a dostupnosti vysokorychlostního internetu a rozvoj oblastí souvisejících s kybernetickou bezpečností. Klíčové také bude zjednodušit a modernizovat procesy veřejné správy (tj. neelektronizovat stávající postupy, ale zároveň je upravit a zjednodušit, případně společně s relevantní legislativou).


Předpokládaným výsledkem bude vyšší míra využívání internetu ve vztahu k veřejné správě ze strany firem i občanů, ale i zvýšení elektronické komunikace a užívání elektronických služeb mezi úřady navzájem. Dále by mělo dojít ke zvýšení podílu domácností a firem s vysokorychlostním připojením k internetu.

Oba specifické cíle jsou podobné, liší se zejména ve svém zaměření – první na podnikovou (komerční)

sféru, zatímco druhý se zaměřuje na veřejnou správu. První specifický cíl je navíc provázán s cíli

v klíčové oblasti změn Výzkum, vývoj a inovace pro podnikání.


• Výsledky Digital Economy and Society Index (zdroj: Evropská komise)

• Počet ICT subjektů a jejich podíl na podnikatelském sektoru (zdroj: ČSÚ)

• Míra digitalizace obchodních transakcí (zdroj: ČSÚ)

• Míra využívání internetu ve vztahu k veřejné správě firmami (zdroj: ČSÚ)

• Míra využívání internetu jednotlivci při jednání s veřejnou správou (zdroj: ČSÚ)

• eGovernment Development Index (zdroj: Organizace spojených národů)

• eParticipation Index (zdroj: Organizace spojených národů)

• Podíl domácností a firem s vysokorychlostním připojením k internetu (zdroj: ČSÚ)





Strategický cíl 4. Zvýšení využití nových technologií a digitalizace

Specifický cíl 4.1 Podpora digitalizace a využití nových technologií v podnikání


Rozvoj systematické podpory firem v digitální oblasti,

včetně infrastruktury a služeb

Podpora budování a rozvoje sítě Center pro digitální

inovace (Digitálních inovačních hubů)

Podpora vzniku nových a rozvoje stávajících endogenních

firem využívajících nové technologie pro vznik nových

produktů a služeb

Podpora rozvoje digitalizace (včetně investic do

technologií), podpora robotizace, automatizace a umělé

inteligence, využití nových technologií a technologických

trendů, zavádění principů Průmyslu 4.0 (nejen v průmyslu,

ale i v dalších odvětvích a sektorech – například v

energetice, dopravě, stavebnictví, zemědělství apod.)

Podpora rozvoje digitalizace obchodních transakcí

a digitální komunikace uvnitř i vně firem

Podpora plnění cílů vládních strategií zaměřených na

podporu digitální agendy (např. strategie Digitální Česko –

vládní program digitalizace České republiky 2018+)

Podpora komplementárních aktivit s programem Digital

Europe a dalšími komunitárními nástroji

Podpora aktivit výzkumu, vývoje a inovací v oblasti

digitální agendy




programů


Specifický cíl 4.2 Podpora digitalizace a využití nových technologií ve veřejné sféře


Podpora rozvoje eGovernmentu, elektronizace

a racionalizace procesů veřejné správy a veřejného

prostoru (včetně například konceptu Smart Cities, open

data, zavádění umělé inteligence apod.)

Podpora zvýšení využití eGovernmentu ze strany občanů

i mezi jednotlivými úřady

Podpora zvýšení pokrytí vysokorychlostním internetem

a jeho dostupnosti

Podpora rozvoje kybernetické bezpečnosti

Podpora rozvoje spolupráce veřejného a soukromého

sektoru na digitalizaci

Podpora aktivit výzkumu, vývoje a inovací v oblasti

digitální agendy pro potřeby veřejné správy

Podpora plnění cílů vládních strategií zaměřených na

podporu digitální agendy (např. strategie Digitální Česko –

vládní program digitalizace České republiky 2018+)

Ukazatele výstupů:

30500 Počet pořízených informačních

systémů

Ukazatele výsledků:

RCR 11 Uživatelé nových veřejných

digitálních služeb produktů a procesů

30515 Nová funkcionalita informačního

systému

30400 Nové nebo modernizované

prvky k zajištění standardů

kybernetické bezpečnosti


Vztah Národní RIS3 strategie k dalším strategickým

dokumentům a programům

Národní RIS3 strategie má formovat intervence a návrhy, jejichž cílem je zefektivnění využívání

výzkumu a vývoje (zejména veřejného) v inovacích. V tomto smyslu ji lze chápat jako národní strategii

orientovaného a aplikovaného výzkumu. Nejedná se o strategický dokument, jehož účelem by bylo

ovlivňovat celou politiku výzkumu, vývoje a inovací (VaVaI) v ČR. Národní RIS3 strategie tak je

provázána s dalšími klíčovými dokumenty v oblasti VaVaI, konkrétně Inovační strategií České republiky

2019-2030 a Národní politikou výzkumu, vývoje a inovací České republiky 2021+.

V Národní RIS3 strategii jsou dále formulovány některé intervence pro oblasti vzdělávání. Je tomu tak

proto, že kvalitní vzdělání je považováno za nejvýznamnější průřezový faktor pro rozvíjení podnikového

i veřejné výzkumu a vývoje. Intervence v oblasti vzdělávání jsou vázány zejména na Strategii vzdělávací

politiky ČR do roku 2030+ a na Strategický záměr pro oblast vysokých škol 2021+. Národní RIS3

strategie má pro oblast vzdělávání pouze doporučující charakter a věnuje se pouze dílčím aspektům

ve vzdělávání v oblastech relevantních pro misi Národní RIS3 strategie. Intervence ve vzdělávání (které

mají širší záběr a reagují na výše uvedené vzdělávací strategie) tak mohou přispívat k plnění cílů NRIS3

pouze dílčím způsobem.

V oblasti digitální agendy pak je Národní RIS3 strategie v souladu s vládním programem digitalizace

České republiky 2018+ Digitální Česko. Národní RIS3 strategie má též vazbu na Strategii regionálního

rozvoje 2021+ a její relevantní cíle.

I vzhledem k tomu, že je vznik a implementace Národní RIS3 strategie základní podmínkou pro podporu

z Fondů EU v rámci cíle 1 „Inteligentnější Evropa díky podpoře inovativní a inteligentní ekonomické

transformace“, má tento dokument silnou vazbu na relevantní operační programy pro programové

období 2021-2027, zejména na Operační program Technologie a aplikace pro konkurenceschopnost

(řídicí orgán Ministerstvo průmyslu a obchodu) a Operační program Jan Amos Komenský (řídicí orgán

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy).

Národní RIS3 strategie má také vazbu na realizaci národních programů účelové podpory výzkumu,

vývoje a inovací a komunitární programy.

Inovační strategie České republiky 2019-2030

Inovační strategie České republiky 2019–2030 byla schválena Usnesením vlády ČR ze dne 4. února

2019 č. 104. Jedná se o strategický rámcový plán, který předurčuje vládní politiku v oblasti výzkumu,

vývoje a inovací a má pomoci České republice se během dvanácti let posunout mezi nejinovativnější

země Evropy.

Inovační strategie se skládá z devíti navzájem provázaných pilířů, které obsahují východiska, základní

strategické cíle a nástroje vedoucí k jejich naplnění. Jsou jimi oblasti: Financování a hodnocení výzkumu

a vývoje, Inovační a výzkumná centra, Národní start-up a spin-off prostředí, Polytechnické vzdělávání,

Digitalizace, Mobilita a stavební prostředí, Ochrana duševního vlastnictví, Chytré investice a Chytrý

marketing.

Inovační strategii zpracovala vládní Rada pro výzkum, vývoj a inovace v úzké spolupráci s více než

třicetičlenným týmem osobností z řad podnikatelů, vědců, akademiků a zástupců veřejné správy.

Součástí Inovační strategie je zavedení nové značky The Czech Republic: The Country For The Future.

Národní RIS3 strategie je v Inovační strategii Česká republika 2019-2030 uvedena (bez dalších

informací) jako nástroj její implementace, a to v následujících pilířích:

▪ Financování a hodnocení výzkumu a vývoje

▪ Národní startup a spin-off prostředí

▪ Digitální stát, výroba a služby


▪ Inovační a výzkumná centra

Národní politika výzkumu, vývoje a inovací České republiky

2021+71

Národní politika výzkumu, vývoje a inovací České republiky 2021+ (NP VaVaI 2021+) je zastřešujícím

strategickým dokumentem na národní úrovni pro oblast výzkumu, vývoje a inovací. Představuje

strategický rámec pro rozvoj všech složek výzkumu, vývoje a inovací v České republice (základního

výzkumu, orientovaného a aplikovaného výzkumu, experimentálního vývoje a inovací) a využívá jejich

společného působení k rozvoji znalostní společnosti a podpoře ekonomického, environmentálního,

kulturního a sociálního rozvoje České republiky.

Dle samotné NP VaVaI 2021+ naplňuje Národní RIS3 strategie část úkolů NP VaVaI 2021+ v rovině

orientovaného a aplikovaného výzkumu a pohybuje se uvnitř jejího rámce.

NP VaVaI 2021+ stanovuje šest strategických cílů, s nimiž jsou zároveň cíle Národní RIS3 strategie

v souladu:

1. Nastavit strategicky řízený a efektivně financovaný systém výzkumu, vývoje a inovací.

2. Zvýšit motivaci lidí z ČR a ze zahraničí k vědecké kariéře napříč celým spektrem výzkumu,

vývoje a inovací v ČR.

3. Zvýšit kvalitu/excelenci výzkumu a vývoje v České republice.

4. Podpořit rozšíření spolupráce mezi výzkumnou a aplikační sférou v oblasti výzkumu, vývoje a

inovací.

5. Dosáhnout zvýšení otevřenosti a atraktivity České republiky jako místa pro mezinárodní výzkum

a vývoj.

6. Dosáhnout zvýšení významu výzkumu, vývoje a inovací v podnicích a zajistit podporu ze strany

státu.

Fondy EU

Jednotlivé strategické a specifické cíle Národní RIS3 strategie mají silnou vazbu na cíle Operačního

programu Technologie a aplikace pro konkurenceschopnost (OP TAK) a Operačního programu Jan

Amos Komenský (OP JAK). Dále má Národní RIS3 strategie vazbu také na Operační program

Zaměstnanost plus a Integrovaný regionální operační program pro období 2021-2027. Konkrétní vazby

jsou uvedeny v následujícím textu.

Vazba Národní RIS3 strategie na OP Technologie a aplikace pro

konkurenceschopnost

Strategický cíl

NRIS3

Specifický cíl

NRIS3

Priorita

OP TAK

Specifický cíl

OP TAK

1. Zvýšení

inovační

výkonnosti firem

1.1 Zvyšování

přidané hodnoty

stávajících firem a

reakce na

průmyslovou

transformaci,

technologické a

společenské

změny

1. Posilování výkonnosti

podniků v oblasti výzkumu,

vývoje a inovací a jejich

digitální transformace

2. Rozvoj podnikání a

konkurenceschopnosti MSP

1.1 Posílení výzkumných a

inovačních kapacit a

zavádění pokročilých

technologií

1.2 Využití přínosů

digitalizace pro občany,

podniky a vlády

71

Národní politika výzkumu, vývoje a inovací České republiky 2021+ je stále v přípravě, dosud nebyla schválena Radou vlády pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI) ani vládou ČR. Tento text vychází z verze předložené na jednání RVVI v září 2019.


Strategický cíl

NRIS3

Specifický cíl

NRIS3

Priorita

OP TAK

Specifický cíl

OP TAK

1.2 Vznik a růst

nových firem a

využití nových

příležitostí

2.1 Posílení růstu a


1.3 Zlepšení

fungování

inovačních

ekosystémů na

národní i

regionální úrovni

3. Zvýšení

dostupnosti

kvalifikované

pracovní síly pro

výzkum, vývoj

a inovace

3.1 Zlepšení

schopnosti

vzdělávacího

systému

připravovat lidské

zdroje pro

výzkum, vývoj a

inovace





1.3 Rozvoj dovedností pro

inteligentní specializaci,

průmyslovou transformaci a

podnikání

3.2 Rozvoj

dovedností pro

chytrou

specializaci,

průmyslovou

transformaci a

podnikání

3.3 Zvýšení

odborného

potenciálu

pracovníků ve

výzkumných

organizacích

4. Zvýšení využití

nových

technologií

a digitalizace

4.1 Podpora

digitalizace

a využití nových

technologií

v podnikání





2. Rozvoj podnikání a


1.1 Posílení výzkumných a

inovačních kapacit a

zavádění pokročilých

technologií

1.2 Využití přínosů

digitalizace pro občany,

podniky a vlády

1.3 Rozvoj dovedností pro

inteligentní specializaci,

průmyslovou transformaci a

podnikání

2.1 Posílení růstu a



Schéma vazeb Národní RIS3 strategie na OP Technologie a aplikace pro konkurenceschopnost


Vazba Národní RIS3 strategie na OP Jan Amos Komenský

Strategický cíl

NRIS3

Specifický cíl

NRIS3

Priorita

OP JAK

Specifický cíl

OP JAK

1. Zvýšení

inovační

výkonnosti firem

1.3 Zlepšení

fungování

inovačních

ekosystémů na

národní i


1. priorita zaměřená na cíl

politiky 1

Inteligentnější Evropa

díky podpoře inovativní a

inteligentní ekonomické

transformace

SC 1.4 Rozvoj dovedností

pro inteligentní

specializaci, průmyslovou

transformaci a podnikání

2. Zvýšení kvality

veřejného

výzkumu

a prostředí pro

realizaci výzkumu

2.1 Zvýšení kvality

a společenské

relevance výzkumu


politiky 1




transformace

SC 1.1 Posílení

výzkumných a inovačních

kapacit a zavádění

pokročilých technologií


pro inteligentní



2.2 Zvýšení kvality

prostředí pro

realizaci výzkumu

3. Zvýšení

dostupnosti

kvalifikované

pracovní síly pro

výzkum, vývoj

a inovace

3.1 Zlepšení

schopnosti

vzdělávacího

systému


zdroje pro výzkum,

vývoj a inovace


politiky 1




transformace

SC 1.1 Posílení





pro inteligentní



3.1 Zlepšení

schopnosti

vzdělávacího

systému


zdroje pro výzkum,

vývoj a inovace


politiky 4

Sociálnější Evropa díky

provádění evropského

pilíře sociálních práv

SC 2.2 Zvýšit kvalitu,

účinnost a relevantnost

systémů vzdělávání a

odborné přípravy na trhu

práce, aby se podpořilo

získávání klíčových

kompetencí včetně

digitálních dovedností

SC 2.3 Podporovat rovný

přístup ke kvalitnímu

a inkluzivnímu vzdělávání

a odborné přípravě

a jejich úspěšnému

ukončení, a to zejména

pro znevýhodněné

skupiny, od předškolního

vzdělávání a péče, přes

všeobecné vzdělávání

a odborné vzdělávání

a přípravu až po terciární

úroveň, jakož i vzdělávání


Strategický cíl

NRIS3

Specifický cíl

NRIS3

Priorita

OP JAK

Specifický cíl

OP JAK

a studium dospělých,

včetně usnadnění

vzdělávací mobility pro

všechny

SC 2.4 Podporovat

celoživotní učení,

zejména flexibilní

možnosti rozšiřování

dovedností

a rekvalifikace pro

všechny s ohledem na

digitální dovednosti, lépe

předvídat změny

a nové požadavky na

dovednosti vycházející

z potřeb trhu práce,

usnadnit přechody mezi

zaměstnáními

a podporovat profesní

mobilitu

3.2 Rozvoj

dovedností pro

chytrou

specializaci,

průmyslovou

transformaci a

podnikání


politiky 1




transformace


pro inteligentní



3.2 Rozvoj

dovedností pro

chytrou

specializaci,

průmyslovou

transformaci a

podnikání


politiky 4

Sociálnější Evropa díky

provádění evropského

pilíře sociálních práv

SC 2.2 Zvýšit kvalitu,

účinnost a relevantnost

systémů vzdělávání a

odborné přípravy na trhu

práce, aby se podpořilo

získávání klíčových

kompetencí včetně

digitálních dovedností

3. Zvýšení

dostupnosti

kvalifikované

pracovní síly pro

výzkum, vývoj

a inovace

3.3 Zvýšení

odborného

potenciálu

pracovníků ve

výzkumných

organizacích


politiky 1




transformace

SC 1.1 Posílení





pro inteligentní




Schéma vazeb Národní RIS3 strategie na OP Jan Amos Komenský


Vazba Národní RIS3 strategie na Integrovaný regionální operační

program

Národní RIS3 strategie má prostřednictvím svého strategického cíle 4 Zvýšení využití nových

technologií a digitalizace vazbu na Integrovaný regionální operační program pro období 2021-2017

(IROP 2021-2027) a jeho prioritu 1 Zlepšení výkonu veřejné správy.

Konkrétně pak mají vzájemnou vazbu specifický cíl Národní RIS3 strategie 3 4.2 Podpora digitalizace

a využití nových technologií ve veřejné sféře a specifický cíl 1.1 IROP 2021-2027 Využití přínosů

digitalizace pro občany, podniky a vlády.

Vazba Národní RIS3 strategie na OP Zaměstnanost plus

Národní RIS3 strategie má prostřednictvím svého strategického cíle 3 Zvýšení dostupnosti

kvalifikované pracovní síly pro výzkum, vývoj a inovace vazbu na Operační program Zaměstnanost plus

2021-2027 (OP Z+) a jeho prioritu 2 Budoucnost práce.

Konkrétně pak má vzájemnou vazbu specifický cíl Národní RIS3 strategie 3.2 Rozvoj dovedností pro

chytrou specializaci, průmyslovou transformaci a podnikání a specifický cíl OP Z+ 1.4: iii bis) prosazovat

přizpůsobení pracovníků, podniků a podnikatelů změnám, aktivní a zdravé stárnutí a zdravé

a přiměřené pracovní prostředí s ohledem na zdravotní rizika.

Národní programy VaVaI

Jednotlivé strategické a specifické cíle Národní RIS3 strategie mají silnou vazbu na národní programy

účelové podpory výzkumu, vývoje a inovací. Konkrétně se jedná zejména o programy v gesci

Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstva průmyslu a obchodu a Technologické

agentury České republiky.

V následující tabulce uvádíme přehled programů účelové podpory VaVaI s vazbou na strategické

a specifické cíle/další oblasti Národní RIS3 strategie řazený podle jednotlivých poskytovatelů. U

každého poskytovatele jsou uvedeny všechny aktuální programy, vyhodnocení, zda jsou významněji

tematicky nebo sektorově zaměřeny a pak je zhodnocena jejich vazba na strategické a specifické cíle

Národní RIS3 strategie.

Do přehledu byly zahrnuty ty programy, u kterých se plánuje vyhlášení veřejných soutěží (tzn. nebyly

zahrnuty ty programy, jejichž projekty jsou v realizaci, ale žádné nové soutěže se neplánují).

Grantová agentura České republiky v přehledu uvedena není, protože vyhlašuje veřejné soutěže ve

výzkumu, experimentálním vývoji a inovacích na podporu grantových projektů v základním výzkumu

a následně poskytuje podporu na řešení těchto projektů. Nejedná se tedy o klasické programy podpory

jako u ostatních poskytovatelů.

Při zpracování této podkapitoly jsme vycházeli zejména z veřejně dostupných informací a textu

samotných programů.


Vazby národních programů účelové podpory VaVaI na Národní RIS3 strategii

ANO/NE Specifický cíl NRIS3 Komentář k vazbě programu na cíle NRIS3

ERC CZ NE ANO


Specifický cíl 3.3 Zvýšení potenciálu a motivace pracovníků ve výzkumných

organizacích

- podpora excelence

- podpora lidských zdrojů

- podpora mezinárodní spolupráce a internacionalizace

INTER-EXCELLENCE NE ANO Specifický cíl 2.1 Zvýšení kvality a společenské relevance veřejného výzkumu - podpora mezinárodní spolupráce

Ministerstvo průmyslu a

obchodu (MPO)The Country for the Future ANO ANO

Specifický cíl 1.1 Zvyšování přidané hodnoty stávajících firem a reakce na

průmyslovou transformaci, technologické a společenské změny


Specifický cíl 1.3 Zlepšení fungování inovačních ekosystémů na národní i




- podpora start-upů (hi-tech start-up, jejich škálování)

- podpora vzniku digitálních inovačních hubů

- podpora inovací a podpora transferu znalostí a

komercializace výsledků

- podpora spolupráce podnikové sféry s akademickou

Ministerstvo vnitra (MV) IMPAKT 1 ANO ANO



organizacích

- rozvoj spolupráce a integrace výzkumných aktivit, vytváření

širších klastrů

- podpora lidských zdrojů a mladých výzkumníků

- podpora internacionalizace výzkumu

Ministerstvo

zdravotnictví (MZdr)

Program na podporu

zdravotnického

aplikovaného výzkumu

ANO ANO



organizacích

- podpora mezinárodní spolupráce

- podpora rozvoje mladých výzkumníků

Ministerstvo

zemědělství (MZe)ZEMĚ ANO ANO



organizacích

- rozvoj spolupráce a integrace výzkumných aktivit

- podpora transferu technologií a využití výsledků v praxi

- podpora mladých výzkumníků

Poskytovatel ProgramPotenciální vazba na

vertikální část RIS3

Vazba na strategické a specifické cíle NRIS3

Ministerstvo školství,

mládeže

a tělovýchovy (MŠMT)


ANO/NE Specifický cíl NRIS3 Komentář k vazbě programu na cíle NRIS3

BETA 2 NE ANO Specifický cíl 2.1 Zvýšení kvality a společenské relevance veřejného výzkumu- podpora poptávky po inovačních řešeních ze strany veřejné

správy a využití výsledků VaV ve veřejné správě

DELTA 2 NE ANO Specifický cíl 2.1 Zvýšení kvality a společenské relevance veřejného výzkumu - podpora mezinárodní spolupráce

DOPRAVA 2020+ ANO ANO


Specifický cíl 4.2 Podpora digitalizace a využití nových technologií ve veřejné sféře

- podpora rozvoje digitalizace

- podpora aktivit výzkumu, vývoje a inovací v oblasti digitální

agendy pro potřeby veřejné správy

ÉTA ANO ANO





- podpora interdisciplinárních přístupů a propojování

společenských a humanitních věd a umění s technologiemi

- podpora spolupráce výzkumné a aplikační sféry

GAMA 2 NE ANO Specifický cíl 2.1 Zvýšení kvality a společenské relevance veřejného výzkumu- podpora systémů transferu znalostí a využití výsledků VaV

v praxi

KAPPA NE ANO Specifický cíl 2.1 Zvýšení kvality a společenské relevance veřejného výzkumu- podpora mezinárodní spolupráce

- podpora spolupráce výzkumné a aplikační sféry

Národní centra

kompetenceNE ANO






- podpora dlouhodobé spolupráce mezi výzkumnou a

aplikační sférou

- podpora spolupráce podniků s akademickou sférou, včetně

podpory transferu technologií

- koncentrace výzkumných kapacit

Prostředí pro život ANO Specifický cíl 2.1 Zvýšení kvality a společenské relevance veřejného výzkumu

- podpora poptávky po inovačních řešeních ze strany veřejné


- podpora spolupráce výzkumné a aplikační sféry, zejména

podpora dlouhodobé spolupráce

THÉTA ANO ANO Specifický cíl 2.1 Zvýšení kvality a společenské relevance veřejného výzkumu

- podpora poptávky po inovačních řešeních ze strany veřejné


- podpora spolupráce výzkumné a aplikační sféry, zejména

podpora dlouhodobé spolupráce

TREND ANO ANO






- posílení výzkumné a vývojové kapacity podniků

- podpora spolupráce podniků s akademickou sférou, včetně

podpory transferu technologií

- rozvoj nových oblastí digitalizace a nových technologií

ZÉTA NE ANO



organizacích

- podpora zvýšení motivace mladých lidí zapojit se do

výzkumu

- podpora zvýšení zastoupení žen ve výzkumu

- podpora spolupráce výzkumné a aplikační sféry a transferu

know-how

Technologická agentura

České republiky (TA ČR)

Poskytovatel ProgramPotenciální vazba na

vertikální část RIS3

Vazba na strategické a specifické cíle NRIS3


Komunitární programy Evropské unie

Aktuální komunitární programy Evropské unie poběží do konce roku 2020. V současnosti běží příprava

nových programů. Národní RIS3 strategie má vazbu zejména na program zaměřený na výzkum, vývoj

a inovace Horizon Europe a Digital Europe Programme.

Připravovaný program Horizon Europe má mít tři pilíře – Excelentní věda, Globální výzvy a evropská

průmyslová konkurenceschopnost a Inovativní Evropa.

• Pilíř 1 Horizon Europe Excelentní věda má vazbu zejména na strategický cíl 2 Národní RIS3 strategie Zvýšení kvality veřejného výzkumu.

• Pilíř 3 Inovativní Evropa má vazbu zejména na strategický cíl 1 Národní RIS3 strategie Zvýšení inovační výkonnosti firem.

• Pilíř 2 Horizon Europe Globální výzvy a evropská průmyslová konkurenceschopnost pak je zaměřen na podporu konkrétních výzev a témat.

• Průřezový pilíř Rozšříření účasti a posílení Evropského výzkumného prostoru pak má vazbu zejména na strategický cíl 2 Národní RIS3 strategie Zvýšení kvality veřejného výzkumu a také strategický cíl 3 Národní RIS3 strategie Zvýšení dostupnosti kvalifikované pracovní síly pro výzkum, vývoj a inovace.

Podle dostupných informací bude Digital Europe Programme zaměřen zejména na podporu

superpočítačů (supercomputing), umělou inteligenci, kyberbezpečnost, pokročilé digitální dovednosti a

podporu širšího využití digitálních technologií napříč hospodářstvím a společností. Z tohoto pohledu lze

konstatovat, že značná část cílů Národní RIS3 strategie má na Digital Europe Programme vazbu. Jedná

se zejména o následující cíle:

• Specifický cíl 1.1 Zvyšování přidané hodnoty stávajících firem a reakce na průmyslovou transformaci, technologické a společenské změny

• Specifický cíl 1.2 Vznik a růst nových firem a využití nových příležitostí

• Specifický cíl 1.3 Zlepšení fungování inovačních ekosystémů na národní i regionální úrovni

• Specifický cíl 2.1 Zvýšení kvality a společenské relevance veřejného výzkumu

• Specifický cíl 3.2 Rozvoj dovedností pro chytrou specializaci, průmyslovou transformaci a podnikání

• Specifický cíl 4.1 Podpora digitalizace a využití nových technologií v podnikání

• Specifický cíl 4.2 Podpora digitalizace a využití nových technologií ve veřejné sféře

EY | Assurance | Tax | Transactions | Advisory Informace o EY EY je předním celosvětovým poskytovatelem odborných poradenských služeb

v oblasti auditu, daní, transakčního a podnikového poradenství. Znalost

problematiky a kvalita služeb, které poskytujeme, přispívají k posilování důvěry

v kapitálové trhy i v ekonomiky celého světa. Výjimečný lidský a odborný potenciál

nám umožňuje hrát významnou roli při vytváření lepšího prostředí pro naše

zaměstnance, klienty i pro širší společnost.

Název EY zahrnuje celosvětovou organizaci a může zahrnovat jednu či více

členských firem Ernst & Young Global Limited, z nichž každá je samostatnou

právnickou osobou. Ernst & Young Global Limited, britská společnost s ručením

omezeným garancí, služby klientům neposkytuje. Pro podrobnější informace o naší

organizaci navštivte prosím naše webové stránky ey.com.

© 2019 Ernst & Young, s.r.o. | Ernst & Young Audit, s.r.o. | E & Y Valuations s.r.o.

Všechna práva vyhrazena.

ey.com

Date post:	11-Sep-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	5 times
Download:	0 times

RIS3 Finální dokument final...Komplexní analýza východisek a návrh implementace revidovaných...

Documents