duchovnÌ dÏjiny - ivysehrad.cz · Pron·öÌ p¯i-tom pr·vÏ tato slova, jeû sehr·la...

V Y ä E H R A D2 0 1 4

Friedrich Heer

EvropskÈduchovnÌ

dÏjiny

Europ‰ische Geistesgeschichte © Friedrich Heer, 1953 Translation © Martin éemla, 2014

ISBN 978-80-7429-470-9

Kniha vych·zÌv roce 80. v˝roËÌ zaloûenÌnakladatelstvÌ Vyöehrad

|1934 ñ2014 |

OO BB SS AA HH

P¯edmluva /9

I. ⁄zkosti poË·tku /13Nadvl·da V˝chodu (2.ñ5. stoletÌ)

II. Od Boethia k Eriugenovi /35

III. TisÌc let evropskÈ jednoty a 10. stoletÌ /61

IV. Revoluce z ÿÌma /85

V. ZrozenÌ dÏjin /97

VI. SvÏt t¯Ì prsten˘ /115Z·padoevropskÈ budov·nÌ St¯edomo¯Ì

VII. ÑLev·ì a Ñprav·ì lidov· n·boûensk· hnutÌ /133a) Od por·ûky Bernarda z Clairvaux ke zniËenÌ olt·¯e ÑsvatÈhoì Pungilupa roku 1300

b) Od jesliËek sv. Frantiöka k ÑVelkÈmu umÏnÌì Raimunda Lulla

VIII. Hodina sv. Tom·öe (1225ñ1274) /167

IX. Vzpoura proti kuri·lnÌmu univerzu (1282ñ1348) /185

X. PrvnÌ nÏmeckÈ hnutÌ na evropskÈ p˘dÏ /199

XI. Sp·sa skrze lid, skrze mÏsto, skrze ducha (1380 ñ1464) /213ÑNov˝ Kristusì a nov· Panna. Koncily, devotio moderna a Kus·nsk˝

XII. Od Danta k Machiavellimu /235Italsk˝ politick˝ humanismus (1300ñ1527)

XIII. DruhÈ nÏmeckÈ hnutÌ, mezi V˝chodem a Z·padem /261Luther a Maxim ÿek

XIV. »lovÏk jako bitevnÌ pole /297Vzestup a p·d öpanÏlskÈho ducha

XV. ProtireformaËnÌ It·lie (1527ñ1870) /349

XVI. Od KalvÌna k Descartovi a Pascalovi (1490ñ1661/2) /389

XVII. Protiv·ha Evropy: Anglie /433

XVIII. Moûnosti Evropy: Francie (1650ñ1794) /489

XIX. ÿÌöe nitra: NÏmecko (1601ñ1800) /551

XX. äifry naöÌ doby /617Ñ19. stoletÌì (1789ñ1945)

Doslov /685

Pozn·mka p¯ekladatele /689

Seznam ilustraËnÌch vyobrazenÌ /690

Pozn·mky /691

Rejst¯Ìk /755

PP ÿÿ EE DD MM LL UU VV AA

O evropsk˝ch duchovnÌch dÏjin·ch lze dnes ps·t jen stÏûÌ. Nejen proto, ûe je-jich vnit¯nÌ i vnÏjöÌ rozpÏtÌ p¯ekraËuje moûnosti autora. A nejen proto, ûe po-drobnÈ zkoum·nÌ jejich d·ln˝ch cest z˘st·v· dosud znaËnÏ pozadu. Edice la-tinskÈho Aristotela, PlatÛna a Averroa jsou v poË·tcÌch, nem·me kritick·vyd·nÌ nejv˝znamnÏjöÌch pracÌ evropsk˝ch duchovnÌch dÏjin. SpodnÌ proudneortodoxnÌ duchovnosti a vÌry, kter˝ od dob pozdnÌ antiky ñ a v mnohaohledech jeötÏ od mnohem d¯ÌvÏjöÌch dob ñ aû do 19. stoletÌ nese na sv˝ch vln·ch Evropu jako malou loÔku, je sotva prozkoum·n. To platÌ nap¯Ìkladpro tisÌcilet˝ evropsk˝ manicheismus, na kter˝ snad trochu p¯ÌmÈho svÏtlavrh· v ranÏ karolÌnskÈ dobÏ Ñpraûsk˝ sakrament·¯ì1 a bez nÏhoû nelze tisÌcile-t˝ evropsk˝ spiritualismus a materialismus pochopit. PlatÌ to pro archaickouspoleËnost a pro öirokÈ oblasti evropskÈho podzemÌ, kterÈ se zviditelÚujepouze p¯ÌleûitostnÏ ve vln·ch, jeû s sebou p¯in·öejÌ Ñrevoluceì, a v duchovnÌchsystÈmech vrcholn˝ch myslitel˘. Tyto velikÈ a z·vaûnÈ problÈmy vöak leûÌ vestÌnu z·sadnÌ ot·zky: co jsou ÑevropskÈ duchovnÌ dÏjinyì?

Byly vytvo¯eny nÏmeck˝mi spiritualisty v Ñdevaten·ctÈm stoletÌì, kterÈzahrnuje dobu zhruba od roku 1789 do roku 1945, a sv˘j vrchol nalezlyv Diltheyovi. Tvo¯Ì odnoû protestantskÈ teologie, jejÌû v˝chozÌ pozice jsou ˙z-ce spjaty s pozdnÌ devotio moderna a ideologiÌ muû˘ mezi SebastianemFranckem a Gottfriedem Arnoldem. Jejich snahou bylo uk·zat cesty boûskÈ-ho Ducha v dÏjin·ch, p¯iËemû st·le vÌce ztotoûÚovaly Ducha a ducha, DuchaBoûÌho a ducha lidskÈho, stÌraly rozdÌl mezi genialitou a svatostÌ a zahlazova-ly spiritu·lnÌ dimenzi do zajÌmav˝ch (ale naprosto nerovnocenn˝ch) rovinlidskÈ duchovnosti a duchovnÌho bohatstvÌ. MÏly tak pronikav˝ ˙spÏch, ûe nÏ-meck˝ jazyk uû dnes v˘bec nem· slovo pro to, ËÌm se evropskÈ duchovnÌ dÏ-jiny stanou zÌtra, vezmou-li samy sebe jaksi v·ûnÏ: Histoire spirituelle, zkoum·nÌa zaznamen·nÌ spolup˘sobnosti Ducha a ducha, spiritu·lnÌ dimenze a lidskÈ,svÏtu imanentnÌ dimenze ducha. Spiritualismus, tento vÌtÏz svÏtov˝ch dÏjina nejhroznÏjöÌ nep¯Ìtel Ducha, kterÈho p¯enechal ducha-plnÈmu ËlovÏku,odebral nÏmeckÈmu jazyku slovo pro duchovno (Geistige). Pojem ÑduchovnÌì(geistlich) klesl na ˙roveÚ pojmu oznaËujÌcÌho jistou pozici a byl vyhrazen(niûöÌ) odbornÈ a ˙¯ednÌ ¯eËi ÑkonfesnÌchì cÌrkevnÌch ˙¯ednÌk˘. Protoûe prospiritualismus existuje jenom jeden duch, totiû lidsk , zadusil d˘slednÏ bÏhemstalet˝ch z·pas˘ starÈ dobrÈ nÏmeckÈ slovo ÑduchovnÌì (geistlich), jeû pr·vÏohlaöovalo svÈbytnost ducha, tÈto nejniternÏjöÌ a nejËistöÌ, nejhluböÌ i nejvyööÌdimenze, v r·mci Ducha.

Dnes uû je vöak patrnÈ, ûe vzruöujÌcÌ problematiËnost velk˝ch evrop-sk˝ch myslitel˘ Eckharta, Kus·nskÈho, Leibnize, Kanta, Hegela a Marxe, Des-carta a Pascala, Locka Ëi Huma se osvÏtlÌ teprve tehdy, bude-li b·d·nÌ schop-no prozkoumat jejich myölenÌ v souvislosti s jejich ûivotnÌ duchovnÌ cestou. Toznamen· nazÌrat v˝voj myölenÌ v dialektickÈm spojenÌ s utv·¯enÌm a ztr·toupodstaty osoby, s jejÌmi Ñvztahyì k Bohu, k Ty, ke spoleËnosti a k vÏcem. Ne¯Ì-kejme, ûe nÏco takovÈho nenÌ moûnÈ: co by se poda¯ilo uû dnes sdostatekpr˘kaznÏ uk·zat u muû˘ jako Dostojevskij, Sigmund Freud, Max Scheler, Ril-ke a C. G. Jung, kdyby jen nebyl takov˝ nedostatek duöevnÌch pracovnÌk˘ s du-chovnÌ zkuöenostÌ a vÏdeckou v˝zbrojÌ, toho budou zÌtra moci novÈ duchovnÌdÏjiny dos·hnout na dalek˝ch cest·ch uplynulÈho tisÌciletÌ, kdyû si koneËnÏuvÏdomÌ svÈ ˙koly a zaËnou vypracov·vat ¯·dn˝ pojmov˝ apar·t. PrvnÌm a nej-v˝znamnÏjöÌm cÌlem pak bude muset b˝t p¯evedenÌ spiritu·lnÌho jazykovÈhobohatstvÌ starÈ Evropy a v nÏm uloûen˝ch zkuöenostÌ Ducha do ¯eËi, kteroum˘ûe upot¯ebit vÏdec a jÌû rozumÌ Ñlaikì.

Douf·me, ûe tento poûadavek spiritu·lnÌch duchovnÌch dÏjin nebudemylnÏ pochopen: zmÌnÌme-li se v nich, jak to vyûaduje povaha vÏci, Ëasto o ob-rovsk˝ch a hrozn˝ch omylech pr·vÏ tÏch nejvÏtöÌch gÈni˘ a duchovnÌch mys-litel˘, nechceme p¯itom p¯edv·dÏt cosi jako poslednÌ soud z pozice nÏjakÈn·boûenskÈ strany nebo jinÈ z·jmovÈ skupiny.

VÌme o tom, ûe tÏmto duchovnÌm dÏjin·m budoucnosti jsme dosud vel-mi vzd·leni. N·ö esej je pokusem uk·zat nÏkterÈ siloË·ry a zachytit nÏkterÈ bodymezi vËerejökem a zÌt¯kem, mezi star˝mi a nov˝mi duchovnÌmi dÏjinami, kte-rÈ byly pro duchovnÌ osud Evropy urËujÌcÌ. ÑEvropuì p¯itom ch·peme v ˙z-kÈm smyslu jako po-¯eckou z·padnÌ Evropu mezi Konstantinem a Hitlerem,p¯iËemû vÏdomÏ vynech·v·me onu okrajovou Evropu na V˝chodÏ (jiû n·mpr·vÏ znovu p¯edstavil Oskar Halecky), Rusko a mocn˝ euroafrick˝ z·klad.Tematicky, navenek i vnit¯nÏ je tedy tato pr·ce esejem. Je to pokus d·t St¯e-doevropan˘m, NÏmc˘m, podnÏt k tomu, promyslet historickÈ cesty Evropya NÏmecka.

VÌdeÚ, 22. dubna 1953

F. H.

OOdd DD aa nn tt aa

kk MM aa cc hh ii aa vv ee ll ll ii mm uu

II ttaallsskk˝ ppooll ii tt ii cckk˝ hhuummaanniissmmuuss((113300 00 ññ11552277))

Non aspettar mio di piu, ne mio cenno:

Libero, dritto e sano e tuo arbitrio.

E fallo fora non fare a suo senno:

Per chíio te sopra te corono e mitrio.*

PotÈ, co proöel pozemsk˝mi dÏjinami (jeû takÈ proDanta, Poggia Ëi Machiavelliho p¯edstavovaly bar-barstvÌ, zloËiny a peklo na zemi), uvedl Vergilius(coby Ñst·tì a pozemsk˝ rozum!) vnit¯nÏ osvoboze-nÈ duchovnÌ J· do pozemskÈho r·je. Pron·öÌ p¯i-tom pr·vÏ tato slova, jeû sehr·la klÌËovou ˙lohuv italskÈm politickÈm humanismu v obdobÌ meziDantem a vÌtÏzstvÌm Francouz˘, äpanÏl˘ a protire-formaËnÌch vl·dc˘ nad svobodami italsk˝ch mÏst

K A P I T O L A X I I .

* Boûsk· komedie, OËistec, zpÏv 24., 139ñ142; viz autor˘vp¯ekl. nÌûe.

a mÏstsk˝ch st·t˘1: ÑNeËekej jiû na m· pouËenÌ a na mÈ rozkazy, politickÈi lidskÈ rozhodov·nÌ tvÈ v˘le je svobodnÈ, pr·voplatnÈ a naplnÏnÈ sp·sou.Nebylo by spr·vnÈ, nedat mu prostor k svobodnÈmu rozvÌjenÌ. Proto tÏ ko-runuji cÌsa¯em a papeûem sebe samotnÈho!ì2

Dante se p¯i svÈm sebenalÈz·nÌ dovol·v· pomoci spiritualizovanÈhocÌsa¯e, guelfskÈ 14. stoletÌ se jeötÏ Ëasto dovol·v· kurie; v 15. stoletÌ pochopÌFlorencie a Ben·tky Ñsvobodu It·lieì jako rovnov·ûn˝ systÈm nez·visl˝ch st·-t˘, sk˝tajÌcÌ prostor obËansk˝m svobod·m uvnit¯ p¯etrv·vajÌcÌch republik.3

Tato Ñsvoboda It·lieì m· b˝t vydobyta jakoûto svoboda politicky a duchovnÏsvÈbytnÈho individua, jeû si proti ÑscholastickÈmu a barbarskÈmu klÈruì vy-bojov·v· sv˘j posv·tn˝ jazyk, ciceronskou latinu, stavÌ proti jejich ÑzkaûenÈìteologii svÈ sp·snÈ b·snÏnÌ a nab˝v· svÈho sp·snÈho vÏdÏnÌ o lidstvu, p¯Ìro-dÏ a spoleËnosti v opozici k vrchnostensk˝m ideologiÌm cizÌch i dom·cÌchbarbar˘ (nÏmeck˝ch cÌsa¯˘, italsk˝ch Ñtyran˘ì a papeû˘).4 Tito ÑhumanistÈìbyli zamÏ¯eni proti cÌsa¯i, klÈru, absolutismu a st¯edovÏku a pr·vÏ v tÈto svÈopozici byli s tÏmito pozicemi a mocnostmi hluboce spjati, takûe se na kon-ci svÈho ûivota mohli bez problÈm˘ st·vat knÌûecÌmi sekret·¯i Ëi papeûsk˝miprel·ty. MyölenÌ a tvorba tÏchto intelektu·l˘ od Danta po Machiavelliho,to je jedin , obËas velkolep˝ a velmi Ëasto zoufal˝ z·pas o to, pochopit mocÌducha krutou politickou realitu a zap¯Ìsah·nÌm, napomÌn·nÌm, proklÌn·nÌmËi velebenÌm obr·tit jejÌ mocip·ny k duchu a p¯ipomenout jim jejich z·vazek,jÌmû je blaho lidu. Vöichni jsou to mravok·rci, kazatelÈ (coby n·slednÌcia konkurenti ûebrav˝ch mnich˘), vychovatelÈ, laiËtÌ mniöi a papeûötÌ cÌsa¯i ñDante a Rienzo, Savonarola a Machiavelli, ti velcÌ otev¯enÏ a zjevnÏ ve sv˝chdÌlech, ti menöÌ skrytÏ ve sv˝ch Ñfilologick˝chì a Ñkritick˝chì Ñpozn·mk·chì.

Vöechny tendence tohoto politickÈho humanismu jsou p¯Ìtomnyve vzruöenÈm napÏtÌ uû u Danta. Tento û·k Sigera a Tom·öe, katharsko-albi-genskÈ ölechty a svÈho dolce stil nuovo, fraticelli˘ a öpanÏlsko-arabskÈ inteli-gence svÏta t¯Ì prsten˘, jeho mystiky a intelektuality, tento ûidovsk˝ prorok,etrusk˝ knÏz a ¯Ìmsk˝ imperialista5, tento Ñhrd˝ h¯ÌönÌkì (magnanimus pecca-

tor, jako jeho protÏjöek Bonif·c VIII.) je rozerv·n smyslnostÌ, zlobou a p˝-chou (lussuria, ira, superbia). Od Dantov˝ch dob existujÌ hrdinovÈ zla.6 Sebesama zachycuje Dante v podobÏ svÈho p¯edka Farinaty degli Uberti. Tentoaverroista, kter˝ spolu se Sigerem nevÏ¯Ì v nesmrtelnost duöe, stojÌ ve svÈ tra-gickÈ velikosti klidnÏ a zp¯Ìma uprost¯ed pekla, mÏsta heretik˘, a opovrhujepeklem i BoûstvÌm, jeû mu p˘sobÌ muka.

Dantovy nen·vistnÈ hymny proti ÑËernÈ bestiiì, Bonif·covi VIII., protivöem jeho nep¯·tel˘m, proti upadlÈ cÌrkvi a mravnÏ zpustlÈ ¯Ìöi vyr˘stajÌz jeho frantiök·nskÈho spiritualismu (jeho Ñp˝chaì je pr·vÏ tak velk·, jakoje tomu u Rogera Bacona). Invektivy v˘Ëi koncilu ve Vienne (srv. R. John)

F R I E D R I C H H E E R

((223366 ))

i prorocky zaklÌnaËsk˝ tÛn jeho dÌla, jehoû cÌlem je zmÏnit svÏt, svÏdËÌ o tom,ûe je û·kem a partnerem onÏch prorok˘ dÏjin, Ñp¯ÌrodovÏdc˘ì a duchovnÌchmyslitel˘ mezi Olivim, Ubertinem da Casale, Arnoldem z Villanovy a Rai-mundem Lullem, kte¯Ì vöichni chtÏli reformovat cel˝ systÈm svÏta.7 Nen·vist-n· l·ska ke svÏtu otc˘ oduöevÚuje tohoto v˘dce (dux ñ n·boûensk˝ v˘dce)patn·cti generacÌ emigrant˘.

Vöichni italötÌ humanistÈ a reform·to¯i byli sv˝m zp˘sobem Ñfuoruscitiì,vnÏjöÌ Ëi vnit¯nÌ emigranti, kte¯Ì hledali novÈ, ryzÌ a neporuöenÈ jmÈno proBoha, ËlovÏka, st·t, cÌrkev i spoleËnost, a proto si museli zvolit novÈho otce.ÑRenesance se zrodila z emigrantsk˝ch n·lad.ì8 Dante si vybral Vergilia, je-hoû naz˝v· sv˝m otcem. Romanum imperium de fonte nascitur pietatis9: ÿÌmsk·¯Ìöe m· sv˘j p˘vod v BoûÌm milosrdenstvÌ a v proz¯etelnosti, kter· s jejÌ po-mocÌ vychov·v· ËlovÏka k civilitas, politickÈ, n·boûenskÈ a ÑobËanskÈì vzdÏ-lanosti.10

Tuto maximu antickÈ ¯ÌmskÈ sp·snÈ vÌry zprost¯edkovali Dantovi Au-gustin (korunnÌ svÏdek tak¯ka vöech italsk˝ch humanist˘) a silvestrovsko--konstantinovsk· legenda ze 4. stoletÌ. CÌsa¯ je opatrovnÌkem sp·sy civilizova-nÈho svÏta (curator orbis11), asketick˝m vynucovatelem dobra a Ñn·hradnÌkemve vl·dÏ nad svÏtem, jiû je t¯eba cÌrkvi p¯i jejÌ oËistÏ odejmoutì12, jehoû ˙ko-lem je povznÈst lidstvo (srv. 9. nebe v R·ji) k onÈ duchovnÌ ¯Ìöi humanity,ve kterÈ se pohanÈ, kacÌ¯i i k¯esùanÈ sjednocujÌ v duchu, vzdÏlanosti, politi-ce a l·sce.13 To je novÈ spoleËenstvÌ svat˝ch, vzdÏlanc˘ ducha, v nÏmû jsouvöichni vyvolenÌ dob¯Ì lidÈ z·roveÚ ÑÿÌmanyì, Ñk¯esùanyì, Ñfrantiök·nyì, ÑIta-lyì a Ëleny prosvÏtlenÈ ¯Ìöe a cÌrkve.

Nov˝ JeruzalÈm, ¯Ìöe vzdÏlanosti a kultury spiritu·lnÌho jedince, se sn·-öÌ ve t¯pytu apokalyptick˝ch barev na zem a nese jeötÏ (ve 14. stoletÌ z d˘vo-d˘ rozliËn˝ch ohled˘ a z prozÌravosti) vzneöenou masku cÌsa¯e konce svÏtaa andÏlskÈho papeûe. Dantova oslava ÑûivoucÌhoì cÌsa¯e Jind¯icha VII., nakterÈho vztahuje v˝öe uvedenou sp·snou maximu14, a jeho proklÌn·nÌÑmrtv˝chì papeû˘ n·s nesmÌ m˝lit v tom, jak˝ byl nejvnit¯nÏjöÌ smysl celÈhojeho dÌla. Nov˝m knÏzem a prorokem, prost¯ednÌkem sp·sy a jejÌm znalcem,papeûem i cÌsa¯em se st·v· nov˝ jedinec se sv˝m spiritu·lnÌm vychov·nÌma klasick˝m ¯Ìmsk˝m vzdÏl·nÌm, se svou znalostÌ sp·sy, svou pÈËÌ o antick· slo-va a sv˝m sp·sn˝m zpÏvem. Z chv·ly Scipiona v R·ji15 zaznÌv· invektiva svatÈ-ho Petra proti jeho vlastnÌm nepoda¯en˝m n·sledovnÌk˘m! B·snÏnÌ a latini-zace obnovujÌ pravou teologii. Proto se Dante Ñsrovn·v·ì s Kristem, neboùtato nov· duchovnÌ persona se st·v· n·stupcem Kristova cÌsa¯skÈho a papeû-skÈho vik·¯e.

Pro spr·vnÈ zhodnocenÌ italskÈho humanismu je d˘leûitÈ podrûettoto zvl·ötnÌ sepÏtÌ utopicko-eschatologickÈho elementu (sahajÌcÌho aû po

O D D A N T A K M A C H I A V E L L I M U

((223377 ))

Campanellu a Vika) se st¯Ìzliv˝m dÏjinn˝m a politicko-spoleËensk˝m mo-mentem. Stranick· politika v nejuûöÌm a nejnepatrnÏjöÌm smyslu a velk· re-formnÌ svÏtov· politika s perspektivami p¯esahujÌcÌmi vöechny duchovnÌ kon-tinenty se sjednocuje v jedinÈ osobÏ. Typicky italsk˝ nikodemismus p¯itomobojÌ zast¯eöuje onou nutnostÌ zahalit prvnÌ i poslednÌ a vyslovit je pouzeskrytÏ a nap˘l v symbolech a alegoriÌch.

V Dantov˝ch nejsmÏlejöÌch vizÌch se jeötÏ oz˝vajÌ hovory o Bohu, svÏtÏa politice, kterÈ vedli ölechtici a mÏöùanÈ v pal·cÌch a vil·ch ve Florencii,napodobujÌce tak diskuse na dvo¯e Fridricha II. a soutÏûÌce s nimi16 ñ z nichposlÈze vznikajÌ italskÈ akademie. S·m Dante dosvÏdËuje svou ˙Ëast na roz-hovorech tÏchto filosofanti; byl jejich z·stupcem coby v˘dce novÈ ölechtymravnÌ osobnosti, promlouval k laick˝m kruh˘m, kterÈ uû dlouhou dobutouûily po vlastnÌ ÑvzdÏlanostiì a vlastnÌm sp·snÈm stavu, a ukazoval jim, ûevykoupenÌ zaËÌn· uû na zemi ve spr·vnÈm a ctnostnÈm ûivotÏ v humana civi-

litas, jeû nenÌ odk·z·na na cÌsa¯e, papeûe ani mniöskÈ od¯Ìk·nÌ. Protopo Dantovi st·le vÌce vystupovala do pop¯edÌ jako n·pomocnÈ sÌly stoa, Epi-kuros a antick· rÈtorika, zatÌmco starÈ sp·snÈ mocnosti (cÌsa¯ a papeûsk· cÌr-kev) byly nejprve v lesku a z·¯i spiritu·lnÏ zruöeny a poslÈze svÏtovÏ-historic-ky kritizov·ny jako bohapr·zdnÈ. Tato cesta vede p¯es Colu di Rienzoa Petrarku ke ÑkritickÈ filologiiì a historickÈ kritice 15. aû 18. stoletÌ.

Cola di Rienzo, ¯Ìmsk˝ tribun lidu, lÌËÌ s·m sebe jako druhÈho Frantiö-ka, kter˝ chtÏl podep¯Ìt upadajÌcÌ impÈrium.17 Tento ÑrytÌ¯ Ducha svatÈhoì,kter˝ chce b˝t p¯edevöÌm prokur·torem imperi·lnÌho papeûstvÌ a imperi·lnÌ-ho cÌsa¯stvÌ, si p¯isvojil n·pis na peËeti Oty III.18 a obnovil jeho kult a pojetÌÿÌma. Z onÈ ÑjedinÈ svatÈ cÌrkveì19, pro kterou Bonif·c VIII., jak doufal, svoubulou Unam sanctam zÌskal spiritu·lnÌho ËlovÏka naplnÏnÈho Duchem sva-t˝m, se vöak pro Rienza brzy st·v· Ñposv·tn· jednota ¯ÌmskÈho liduì (sancta

unitas populi Romani).20 MarnÏ tento ¯Ìösk˝ spr·vce obou star˝ch ¯ÌöÌ apelovalna cÌsa¯e v MnichovÏ a Praze a na papeûe v Avignonu, aby spolu s nÌm vytvo-¯ili t¯etÌ ¯Ìöi vÏËnÈho mÌru na zemi.

Rienzo se s nejvÏtöÌm propagandistick˝m ˙silÌm, jakÈ kdo kdy vynaloûila jakÈho se kdo p¯ed revoluËnÌmi liturgiemi ÑnovÏjöÌch staletÌì odv·ûil, snaûilvybudovat demokratickÈ italskÈ cÌsa¯stvÌ ve spojenÌ s komunami, sp·snou na-dÏjÌ humanist˘, vÌrou lidu ve vykupitelskou moc ÿÌma (potvrzujÌ to prvnÌÑsvat· lÈtaì 1300 a 1350: pouù do ÿÌma p¯in·öÌ odpuötÏnÌ vöech h¯Ìch˘)a ve spojenÌ s dÏjinn˝mi proroctvÌmi protipapeûsk˝ch spiritualistick˝ch mni-ch˘21, k nimû pozdÏji, po svÈ exkomunikaci papeûem a vyobcov·nÌ cÌsa¯em,prch· na posv·tnou horu Morrone, ze kterÈ roku 1294 sestoupil ÑandÏlsk˝papeûì Celestin V.

Tento humanista usiloval, zcela v duchu Jany z Arku, o to, Ëerpat sp·suz lidu, z prastarÈ k¯esùanskÈ a pokrevnÌ sp·snÈ moci ÿÌma a jeho spirituality.


((223388 ))

Tuto d¯ÌmajÌcÌ potenci hodlal probudit sv˝mi velkolep˝mi liturgiemi v ÿÌmÏmezi letnicemi a sv·tkem sv. Petra v okovech roku 1347. Po uchopenÌ mociv ÿÌmÏ zaËÌn· spolu s Ñparlamentemì na Kapitolu vyn·öet rozhodnutÌ o z·-kladnÌch reform·ch v italskÈ ¯Ìöi (Ñvytvo¯enÌ arm·dy, novÈ uspo¯·d·nÌ finan-cov·nÌ a soudnictvÌ22, rychle fungujÌcÌ trestnÌ justice, z·kony na ochranuproti n·vratu odstranÏnÈ ölechtickÈ vl·dy, usnadnÏnÌ obchodu a dopravy, za-vedenÌ soci·lnÌ pÈËe a mravnÌ p¯Ìsnosti pro klÈrusì23). Sv˘j vrchol proûÌv·zemÏ na Ñsynoduì italskÈ n·rodnÌ svobody (od 1. srpna), kde se italsk˝ lidz moci svÈho antickÈho a k¯esùanskÈho spasitelnÈho bohatstvÌ prohlaöujeza lid sp·sy a vykoupenÌ.

Tento muû, kterÈho vÏznil cÌsa¯ v Roudnici nad Labem a jenû ûil v Avig-nonu v ochrannÈ vazbÏ papeûe, se pozdÏji jeötÏ jednou jako bezohledn˝ kon-dotiÈr typu Cesare Borgii pokusil uchv·tit moc nad ÿÌmem. Vykon·v· krvavÈsakr·lnÌ soudy a snaûÌ se fascinovat kouzlem hr˘zy, nestrpÌ nad·le v parla-mentu, ve frantiök·nskÈm kl·öte¯e Kapitolu (rovnÏû klub a Konvent Fran-couzskÈ revoluce zÌsk·vajÌ svÈ jmÈno podle frantiök·nskÈho kl·ötera*),podobnÏ jako Robespierre û·dn˝ odpor a konËÌ straölivou smrtÌ na hraniciz bodl·ËÌ, pokrmu osl˘, p¯ed Augustov˝m mauzoleem. éidÈ, tento desakra-lizovan˝ vyvolen˝ n·rod, zde musel tohoto apoötola novÈho lidu sp·sy up·lita jeho popel odevzdat Tiberu.

Rienz˘v osud se stal velk˝m mementem pro italskÈ humanisty, kte¯Ìod Danta po Machiavelliho usilovali v z·sadÏ o totÈû, co on. NynÌ se vöak uk·-zalo, ûe Ñp¯Ìm· cestaì, kterou se tento politick˝ humanista katexochÈn sna-ûil kr·Ëet, nenÌ moûn·. Ñ»lovÏk duchaì (v nÏmû se z frantiök·nskÈ spiritua-lity st·v· humanistick˝ duchovnÌ ËlovÏk) m˘ûe budovat novou ¯Ìöi pouzeÑoklikouì, prost¯ednictvÌm umÏnÌ slova, b·snÏnÌ a svobodn˝ch kr·sn˝chumÏnÌ. Nakolik je vöak jeötÏ celÈmu italskÈmu humanismu 14. stoletÌ vzoremRienzova syntÈza, ukazuje veröovan· epiötola Franceska Petrarky24, muûe,kter˝ opatrnÏ, s dojetÌm a obdivem sledoval Rienzovu cestu z Avignonuke Klementovi VI.25 N·boûensk· oddanost, uctÌv·nÌ relikviÌ, n·rodnÌ patosideje obrozenÌ a kultu ÿÌma tu spl˝vajÌ s ˙ctou k antickÈ minulosti a jejÌmposv·tn˝m pomnÌk˘m a ruin·m. Boccaccio napsal Jakobu Pizzingovi26: ¯Ìm-skÈ impÈrium se zhroutilo, naöi p¯edkovÈ vöechno zanedb·vali (srv. desidia

jako z·kladnÌ pojem v cÌsa¯sk˝ch jmenovacÌch listin·ch mezi Otony a Fridri-chem II.)27 a nechali se cizÌmi barbary vyko¯enit anebo poöpinit. Proto sem· nynÌ ÿÌm n·hradou za padlÈ impÈrium snaûit o vybudov·nÌ novÈho ma-jest·tu z Kapitolu za pomoci svÈho umÏnÌ a svÈ poezie. Pak chce Boccaccio


((223399 ))

* Konvent byl p˘vodnÏ ¯eholnÌ komunitou nap . u dominik·n˘ nebo u minorit˘, tj. frantiö-k·n˘.

v taneËnÌm reji zanotovat pÌseÚ znovuzrozenÌ svÏta, starÈho ÿÌma, VergiliovuËtvrtou eklogu.

Tento humanismus 14. stoletÌ je charakteristick˝ nep¯·telstvÌm v˘ËiÑbarbar˘mì a p¯etrv·vajÌcÌ nadÏjÌ, ûe se papeûovÈ stanou ochr·nci svobodv It·lii a obrozujÌcÌho se lidstvÌ. ÑBarba¯iì ñ jako n·sledovnÌk ¯eho¯ovsk˝chreform·tor˘ dodal Inocenc III. v boji proti Fridrichovi II. tÈto starÈ sakr·lnÏpolitickÈ nad·vce specifickÈ, protinÏmeckÈ lidovÈ zabarvenÌ a z·roveÚ tÌmnasmÏroval sp·snÈ nadÏje italskÈho lidu na ÑpravÈho cÌsa¯eì, papeûe. Petrar-ca tento ˙tok proti barbar˘m ve sv˝ch dopisech nÏmeck˝m souËasnÌk˘mzduchovnil28: barbar je pouze ten, kdo s·m sebe dobrovolnÏ vyluËuje z po-ûehn·nÌ jedinÈ posv·tnÈ, ¯Ìmsko-k¯esùanskÈ vzdÏlanosti duöe a ducha. Rozli-öuje ostatnÏ jasnoz¯ivÏ mezi humanistick˝m NÏmeckem v oblasti karolÌnskÈ-ho j·dra Z·padu a barbarsk˝m v˝chodem NÏmecka na druhÈm b¯ehu Labea Dunaje! Petrarca, coby û·k frantiök·nsk˝ch spiritu·l˘, razÌ pojem st¯edovÏ-ku, podle kterÈho je cel· doba od Konstantina aû po souËasnost barbar-stvÌm.29 Projevuje jeötÏ vÏtöÌ radik·lnost neû Dante30, kdyû Konstantina zatra-cuje do pekel31 ñ od jeho dob pr˝ byla Ëist· cÌrkev zkaûen· a bohapr·zdn·.V PetrarkovÏ Liber sine nomine 32 se avignonsk· kurie st·v· peklem a babylÛn-skou dÏvkou, papeû Antikristem, navr·tivöÌm se Neronem, Juli·nem a Nim-rodem. ZnovuzrozenÌ barbarstvÌ dÏsÌ vöechny humanisty aû po Voltaira. Jedi-nou posv·tnou starobylostÌ, jeû m· nynÌ dojÌt obrozenÌ prost¯ednictvÌmreformy ¯Ìöe, cÌrkve a studiÌ, je Ñprad·vn· doba k¯esùanstvÌ, ide·lnÌ podobaprvotnÌ cÌrkve, a mravnÌ ide·l staro¯ÌmskÈ ctnostiì.33

Na prvnÌ pohled se zd· nesnadnÈ uËinit po pr·vu tomuto typickÈmuintelektu·lovi, kter˝ vyrostl jako syn florentskÈho vyhnance v avignonskÈmpapeûskÈm teritoriu a jenû ûil z papeû˘ a tyran˘, proti kter˝m psal. OpÌralse o Augustina (De contemptu mundi), nechal si od nÏho vyt˝kat svÈ baûenÌ pol·sce a sl·vÏ34 a pak Augustinovo bohost¯ednÈ J· obr·til v solipsismus, jenûv jeho sbÌrce Il canzoniere, v symbolice Laura-Lauro (ÑzboûÚovan· Lauraìa Ñvav¯Ìny sl·vyì korunovanÈ milovanÈ J·)35 uzn·v· po vzoru Narcise ñ a po-dobnÏ jako Rilke ñ pouze jedinou realitu, obdivujÌcÌ a velebÌcÌ sebe samu(ÑMnÏ k oslavÏì). Toto J·, jeû jako asketick˝ mnich a mudrc (De vita solitaria)napodobuje obdivovanÈho Jeron˝ma, se stalo n·stupcem str˘jce sp·sy starÈ-ho svÏta, asketickÈho knÏze. Je pochopitelnÈ, ûe Petrarkovo ÑpatologickÈvÏËnÈ zaobÌr·nÌ se sebou sam˝mì36 jde nÏkomu na nervy; je to nov· svÏtsk·,cele k pozorov·nÌ J· urËen· poustevna ñ ve Vaucluse, SelvapianÏ a Arqua ñ,v nÌû se tento asoci·lnÌ a egocentrick˝ kritik velk˝ch mocnostÌ distancovalod ÑnevzdÏlanÈho liduì neznalÈho posv·tnÈ latiny37 a vytvo¯il novou vrstvuÑvzdÏlanc˘ì.38

Pr·vem se poukazuje na problematiËnost tohoto novÈho lidskÈho typuintelektu·la, kter˝ zpochybÚuje cel˝ svÏt kromÏ svÈho J·, aËkoli mu st·le kla-


((224400 ))

de ot·zky, a kter˝ m· nynÌ jakoûto dÏdic prorok˘ a knÏûÌ nÈst ve svÈm ûivotÏvöechny antinomie onÏch existencÌ, rozpor mezi myölenkou a Ëinem, meziuËen˝m Ètosem a praktick˝m ûivotem. Slabiny tohoto novÈho stavu jsou dnesdostateËnÏ zn·my. Bude proto dobrÈ pouk·zat na historickou ˙lohu a v˝-znam jeho prvnÌho velkÈho nositele v z·padnÌ EvropÏ.

Petrarkova nen·vist v˘Ëi averroist˘m, lÈka¯˘m, astrolog˘m, vöem de-terminist˘m, scholastik˘m, Ñpr·zdn˝m dom˝öliv˝mì legist˘m a teolog˘mzahrnuje zprvu negativnÏ jeho prav˝ a ryzÌ z·kladnÌ poûadavek: osvobozenÌosoby (jeû se m˘ûe sama se sebou setkat pouze v odstupu) od fikcÌ, zn·silÚo-v·nÌ a vynucenÈho sebeodcizenÌ ve sluûb·ch neËist˝m velk˝m mocnostem,jeû se staly bezduch˝mi a bohapr·zdn˝mi. V aristotelskÈm systematickÈmmyölenÌ a ve scholastice spat¯uje Petrarca odcizenÌ ËlovÏka od Boha a odsebe samÈho, nebezpeËnÈ vÌtÏzstvÌ p¯ÌrodnÌch vÏd, imanence a fatality nadsvobodou a lidskostÌ. ZjevnÏ se tak obracÌ proti averroistickÈ Pa¯Ìûi a Ben·t-k·m a proti Avignonu posedlÈmu astrologiÌ a magiÌ. Jeho nep¯·telstvÌ zejmÈ-na v˘Ëi scholastice v sobÏ spojuje dva svÏtodÏjnÈ proudy. Simplisticko-mystic-kou n·boûenskost, jeû poukazuje nazpÏt k Frantiökovi z Assisi, j·chymovc˘m,Bernardovi z Clairvaux a Augustinovi a pokraËuje p¯es florentskÈ platoniky,francouzskÈ humanisty kolem Fabre d'Etapla, anglickÈ humanisty okoloColeta a NÏmce z okolÌ Mutiana aû k Erasmovi. K tomu se p¯idruûuje jakodruh˝ smÏr poûadavek Ñryzostiì a Ëistoty vysloven˝ kritick˝mi filology a vÏd-ci. Tato linie vede od veronsk˝ch objevitel˘ k Poggiovi, Vallovi, Pomponazzi-mu a Descartovi39, k Port-Royalu a Pascalovi.

V z·pase o svÈbytnost osoby, kriticky otev¯enÈ Bohu i svÏtu, usilujePetrarca o vytvo¯enÌ novÈ laickÈ etiky (De viris illustribus), neboù ûivotopisycÌrkevnÌch otc˘ a p¯Ìklady z bible se pro vedenÌ praktickÈho ûivota uk·zalyjako nedostaËujÌcÌ. V ¯ÌmskÈm, k¯esùanskÈm a spiritu·nÌm duchu formulujeobËanskÈ ctnosti40, Ñpoctivostì (probitas ñ z Livia), ÑËestnostì (honestas, srv.prud'homme Jany z Arku) a ÑvÌruì (uû ne jako n·boûensko-politick˝ feud·lnÌpojem, n˝brû jako syntÈzu loajality a vz·jemnÈ d˘vÏry, jako ztÏlesnÏnÌ poli-tickÈ humanity) ve smyslu onoho novÈho patriotismu, kter˝ p¯edstavil svÏtuve svÈ Africe 41 a jenû se nynÌ pomalu st·val vnit¯nÌm domovem intelektu·l˘z·padnÌho svÏta: Plenus sum Italicarum rerum.*42 ÑNikoho nezraÚovat, d·vatkaûdÈmu, co je jeho, a ûÌt ËestnÏ.ì K tÈto maximÏ ¯ÌmskÈho pr·va se hl·sÌmuû43, sledujÌcÌ s hlubok˝m pesimismem, jak svÏt tone v korupci, hladupo moci, fatalismu, pseudovÏd·ch, povÏr·ch a ˙zkosti. Pochybnost Petrarky,tohoto jedince, kter˝ v protestu nalÈz· sebe sama, nenÌ menöÌ neû pochyb-nost Pascalova Ëi Kierkegaardova.


((224411 ))

* Jsem pln italsk˝ch z·leûitostÌ.

ÑMnÏ staËÌ b˝ti b·snÌkem.ì44 Jak· historick· v˝zva se skr˝v· v tÏchto Pe-trarkov˝ch slovech, ukazuje jeho p¯Ìtel Boccaccio. Tento student pr·v, naro-zen˝ v Pa¯Ìûi jako nemanûelsk˝ syn florentskÈho obchodnÌho agenta a pohy-bujÌcÌ se uprost¯ed lascivnÌho dvorskÈho ûivota Neapole, vidÌ italskouspoleËnost bez iluzÌ. BohatÌ mÏöùanÈ jsou bigotnÌ, konzervativnÌ a oportunis-tiËtÌ, ölechta je skeptick·, frivolnÌ a zrovna tak bigotnÌ. ObÏ strany, mÏöùan-stvo i ölechta, se spojily ku spoleËnÈmu uûitku a prospÏchu s ûebrav˝mi ¯·dya vytvo¯ily dohromady nesvatou Trojici, kterou Boccaccio ostouzÌ ve svÈmDekameronu. V tomto protipÛlu BoûskÈ komedie se odhaluje, podobnÏ jako veveökerÈm mÏöùanskÈm tendenËnÌm b·snictvÌ od dob Gottfriedova Tristana,ne˙Ëinnost sp·sy starÈho sakr·lnÌho svÏta a bezmocnost jeho mor·lky. Niko-demicky se zde poukazuje na to, ûe uprost¯ed tÈto zkaûenosti vyr˘st· nov ,zdravÏjöÌ, p¯irozenÏjöÌ, jednoduöe mladistv˝ svÏt.

Toto myölenÌ a b·snictvÌ je antikuri·lnÌ a antiklerik·lnÌ. Boccacciovaslavn· obhajoba poezie nenÌ niËÌm jin˝m neû obhajobou laickÈho myölenÌv˘Ëi teologii.45 Prav˝mi teology jsou b·snÌci a hlasatelÈ ryzÌho slova BoûÌho,posv·tnÈ latiny. Politick˝ humanismus florentsk˝ch st·tnÌk˘, vych·zejÌcÌchz Dantovy, Petrarkovy a Boccacciovy ökoly, charakterizuje uspokojenÌ a sobÏ-staËnost, jeû nepostr·dajÌ ressentiment a û·rlivÏ se st¯eûÌ p¯ed cizÌmi Ñbarba-ryì a Ñkr·lyì i p¯ed klÈrem a papeûem, kte¯Ì jsou s nimi tak Ëasto ve spojenÌ.

Coluccio Salutati46 (Ü 1406) se jako florentsk˝ kanclÈ¯ zdr·hal vyjedn·-vat s kuriÌ. S mocÌ, jeû poruöuje vöechny smlouvy, nelze jednat.47 Florenciepro nÏj p¯edstavuje dÏdiËku ÿÌma, neboù je ztÏlesnÏnÌm svobody. »lovÏkje bytost spoleËensk· (Salutatiho hluboce ovlivnil Tom·ö, Augustin a stoa),jeû m· mÌt duchovnÌ ˙Ëast v rodinÏ, spoleËnosti a vlasti a m· projÌt mravnÌv˝chovou. Fortuna se svou z·ludnostÌ (Dante ji zaklÌn· jako vl·dkyni pekel)nem˘ûe zm·st Ñ¯·dnÈho ËlovÏkaì, kter˝ v sobÏ samÈm nosÌ odmÏnu za svÈctnosti.48 Symbolem novÈho politickÈho, aktivnÌho ËlovÏka se st·v· Her-kules, jemuû Salutati vÏnuje nÏkolik sv˝ch spis˘, ËlovÏk jako Ëinitel trpÏliv˝a trpÌcÌ.

K poezii jako univerz·lnÌmu prost¯edku v˝chovy se hl·sil Salutatihop¯Ìtel Lionardo Bruni, jeho n·stupce v kanclÈ¯skÈm ˙¯adÏ (Ü 1440). Bruni,û·k Manuela Chrisolarase, p¯ekladatel Aristotela a milovnÌk ÑpravÈho PlatÛ-naì, je tv˘rcem kritickÈ filologie 15. stoletÌ, vÏdy laickÈho vir spiritualis*, kte-r˝ s jejÌ pomocÌ zbavuje knÏûskou teologii a pÌsemnictvÌ jejich moci, neboùje shled·v· bohapr·zdn˝mi. Reforma jazyka zde vystupuje jako reforma ûivota,

jako nov˝ obraz Boha a jako celkov· kritika velk˝ch politick˝ch a cÌrkevnÌchmocnostÌ!


((224422 ))

* duchovnÌho ËlovÏka

Velmi Ëasto a velmi brzy se tento obecn˝ poûadavek novÈ kritickÈ filo-logie umenöuje, neboù politickÈ a cÌrkevnÌ pomÏry vytlaËovaly pr·ci huma-nistick˝ch filolog˘ na vedlejöÌ kolej, k vedlejöÌm tÈmat˘m, a zakazovaly histo-rickou a biblickou kritiku. Kam vöak tato laick· vÏda ve sv˝ch z·kladechsmÏ¯ovala, uk·zal Lorenzo Valla (kter˝ umÌr· roku 1457 jako papeûsk˝ ka-novnÌk). Jeho kult jazyka, v nÏmû oslavuje jazyk jako Ñvelkou sv·tostì a zna-menÌ sp·sy (magnum sacramentum, magnum numen: Elegantiarum libri...), lzesrovnat s kultem ¯eËi arabsk˝ch uËenc˘ svÏta t¯Ì prsten˘, je vöak ˙zce spjats jeho kritikou bible (kterou vyd·v· Erasmus roku 1516), s jeho trakt·temo faleönosti Konstantinovy donace49 a s jeho novou etikou a uËenÌm o ûivotÏ.Nejde o to ubÌrat jeho spisu o KonstantinovÏ donaci hodnotu jako objedna-nÈmu propagandistickÈmu spisu pro neapolskÈho kr·le proti Evûenovi IV.50

a pouk·zat na to, ûe uû Kus·nsk , Peacock a Ene·ö Silvius Piccolomini o nÏmhovo¯ili jako o ÑpadÏlkuì. ⁄sty tohoto magistra umÏnÌ v Pavii a Neapoli tupromlouv· star· z·öù spiritu·l˘ v˘Ëi papeûskÈ vrchnostenskÈ cÌrkvi, jeû je nynÌ odÏ-

na nikoli do h·vu dÏjinn˝ch proroctvÌ, n˝brû vÏdy51 (obÈ vöak pat¯Ì k sobÏ, stejnÏ jako

Savonarolova mravok·rn· k·z·nÌ a Machiavelliho historick· k·z·nÌ namÌ¯en· pro-

ti papeûi!). TaktÈû Valla chce oproti Ñvöemocnosti papeûeì, kter˝ vede obameËe k bezpr·vÌ, h·jit ÑvÏc spravedlnostiì, vÏc BoûÌ, a odliöuje Ñ¯Ìmskou cÌr-kevì od ÑcÌrkve BoûÌì (Ecclesia spiritualis). Konstantinova donace je obrovsk·leû, vymyölen· z hlouposti, nenasytnosti a panovaËnosti, jeû zkazila cÌrkevmocÌ a bohatstvÌm. é·dnÈ n·boûenstvÌ v dÏjin·ch svÏta nezneuctilo Boha takjako papeûstvÌ.

Touto nesmÌrnÏ prudkou invektivou se Valla snaûil p¯edevöÌm osprave-dlnit politick˝ odpor ÿÌman˘ Ñproti novÈ tyranii papeûeì. Nejvnit¯nÏjöÌm d˘-vodem vöak byla snaha zÌskat ospravedlnÏnÌ pro jeho uËenÌ o ûivotÏ, jak je vy-hlaöuje ve svÈ prvotinÏ De voluptate (1431). Tento spis nezap¯e p¯Ìbuznosts idejemi Cosmy Raimondiho, kter˝ roku 1435 sp·chal v Avignonu sebevraû-du a jenû poch·zel pravdÏpodobnÏ z katharskÈho rodu ñ z Vallovy ˙cty ke zvÌ-¯at˘m52 lze rovnÏû usuzovat na podobnÈ p¯ÌbuzenstvÌ. P¯Ìroda, jako jedin·uËitelka ËlovÏka, jako ospravedlnÏnÌ smyslov˝ch a rozumov˝ch pud˘ a rados-tÌ, je zde p¯edstavena coby staronov· bohynÏ. Ironickou, skeptickou a bur-lesknÌ maökar·du, rozdÏlenÌ jednÈ ¯eËi ve VallovÏ hlavnÌm dÌle, jeû bude mÌtna budoucnost velice siln˝ vliv, do r˘zn˝ch rolÌ, je t¯eba ch·pat jako nikode-mickÈ skr˝v·nÌ tohoto opravdovÈho poûadavku.

Vallovo myölenÌ je urËeno praktick˝m ztroskot·nÌm pozdnÏ st¯edovÏkÈ-ho monasticismu a politickÈho stavovskÈho antiklerikalismu italsk˝ch laik˘.MniöstvÌ zaniklo v p¯etv·¯ce a imoralitÏ, veöker· existence klÈru a mnich˘spoËÌv· v rafinovanÈm egoismu. Nov , zdrav˝ laick˝ k¯esùansk˝ ûivot je moû-n˝ pouze tehdy, jestliûe bude p¯Ìroda plnÏ p¯ijata do ûivota a uzn·na za z·-kladnÌ mravnÌ moc. ÑCo vytvo¯ila p¯Ìroda ..., nem˘ûe b˝t jinÈ neû posv·tnÈ


((224433 ))

a chv·lyhodnÈ.ì53 P¯i svÈ obhajobÏ posv·tnosti p¯Ìrody se Valla odvol·v·na cÌrkevnÌho otce Lactantia (De opificio Dei): ˙pln , celistv˝ ËlovÏk prvnÌhoa druhÈho r·je ûije z plnÈ moci pozemsk˝ch a nebesk˝ch radostÌ. Voluptas,to je nebesk· a p¯irozen· blaûenost, kterou uû AristotelÈs spat¯oval v BoûstvÌsamotnÈm54 a jiû nynÌ Valla pozn·v· v b·snÏnÌ, filosofii, vÏdÏ i ûivotÏ jakoz·klad vöeho lidskÈho snaûenÌ. Poûitek (delectatio) je cÌl vöech vÏcÌ, jedin·prav· a skuteËn· ctnost, aù uû ho nazveme jakkoli. ÑCharitasì, k¯esùansk·a p¯irozen· l·ska, je poûitek, l·ska, naplnÏnÌ.

U Vally musÌme mÌt ËastÏji na mysli Mandevilla, Hobbese Ëi Vika ñnejen Bruna, Campanellu a Telesia, Agricolu, Erasma, Vivese a Rama, jeûovlivnil v prvÈ ¯adÏ. P¯esto bychom neporozumÏli jeho naturalistickÈmu mo-nismu, pokud bychom nemÏli trvale p¯ed oËima fakt, ûe jde vpravdÏ o zes-vÏtötÏn˝ a svÏtsk˝ spiritualistick˝ monismus, pro nÏjû neexistuje rozdÌl meziBohem a p¯Ìrodou (idem est enim natura quod deus, aut fere idem*55), klÈrema laiky.

Kdyû se Valla dobÌr· ostrÈ kritiky t¯ech evangelijnÌch rad (chudoba, Ëis-tota, posluönost) a vöechny je zavrhuje56 (De professione religiosorum), kdyû ña to bude pro budoucÌ kritiku d˘leûitÈ ñ chce dok·zat, ûe nic nenÌ pro ËlovÏ-ka nezdravÏjöÌho a neuûiteËnÏjöÌho neû panenstvÌ, pak i to ËinÌ proto, ûe chcedok·zat nezp˘sobilost ÑstarÈhoì h¯ÌönÈho knÏûskÈho ËlovÏka ke sp·se a sna-ûÌ se obh·jit svou polemikou pr·vo na sp·su ÑnovÈhoì k¯esùanskÈho ËlovÏka,kter˝ ve svÈm ûivotÏ harmonicky spojuje Boha s p¯Ìrodou.

Vall˘v nesmi¯iteln˝ protivnÌk, Poggio Bracciolini, kter˝ p˘sobil pades·tlet jako ˙¯ednÌk kurie, je mu vnit¯nÏ velmi blÌzk , jak uû tomu Ëasto pr·vÏmezi souËasn˝mi odp˘rci, kte¯Ì stojÌ ve vz·jemnÈm vztahu, b˝v·. Velkou Ë·stklÈru tvo¯Ì i podle nÏj ÑtlustÌ a lÌnÌ pokrytciì ñ ËÌm jsou prospÏönÌ lidu, ËÌmvÌ¯e? (Dialogus contra hypocrisi; srv. tÈû Mateo Palmieri, Della vita civile 57). Pro-ti ¯eholnÌk˘m, kte¯Ì dennÏ vst·vajÌ k pochybn˝m modlitb·m, stavÌ rolnÌky,kte¯Ì musejÌ vst·vat brzy r·no k orbÏ a setbÏ. Tuto kritiku je t¯eba vidÏt v ˙zkÈsouvislosti s Braccioliniho spisem Facetiae, kde se svÏt zvrh·v· ve smÌch, ob-scÈnnosti a ûertov·nÌ. Jako Boccacci˘v n·sledovnÌk odhaluje zde takÈ onpokrytectvÌ star˝ch sp·sn˝ch a vl·dnoucÌch stav˘, klÈru, uËenc˘ a ölechtic˘.

Co se zde vöak jeötÏ velmi m·lo bere v ˙vahu, je fakt, ûe se tu ke slovuhl·sÌ archaick˝ z·klad, na nÏmû stojÌ pr·vÏ florentötÌ a severoitalötÌ humanis-tÈ 14. a 15. stoletÌ a kter˝ je z¯etelnÏ patrn˝ v m·jov˝ch obrazech Botticelli-ho, Ghirlandaia, Giorgiona a dalöÌch. Co bylo t¯eba poznamenat uû u Janyz Arku o Francii 15. stoletÌ, musÌme potvrdit i zde: tento humanismus nevy-jad¯uje ve svÈ z·libÏ v Ñoplzlostechì, falick˝ch ûertech, po¯·d·nÌ karneval˘


((224444 ))

* vûdyù p¯Ìroda je totÈû nebo tak¯ka totÈû co B˘h

a sexu·lnÌch grotesk·ch nic jinÈho neû svou otev¯enost smÏrem dol˘ ñ je za-ko¯enÏn v archaickÈ spoleËnosti mnohem silnÏji, neû bychom si p¯·li. JeötÏv 15. stoletÌ ve Florencii vnucuje archaick· spoleËnost v ritu·lech plodnosti,m·jovÈho kr·lovstvÌ a v kouzlech vöeho druhu svou starou mentalitu samot-n˝m vl·dc˘m (Medici) a ideolog˘m ÑnovÈhoì. Tolik vz˝van· Ñnov·ì svÏtskost,

Ñpaganismusì nÏkter˝ch humanist˘ nenÌ niËÌm jin˝m neû pono¯enÌm do z·kladnÌch

archaick˝ch vztah˘, kde kosmos, sexus, zvÏ , p¯Ìroda i ËlovÏk ve spoleËnÈm rejia pansexu·lnÌch vztazÌch pÏjÌ rolnÌk˘m a mÏstsk˝m statk·¯˘m hymnus naprimavera, Ñposv·tnÈ jaroì. VÏtöina humanist˘ 14. a 15. stoletÌ poch·zÌ Ñz do-muì nejen prost˝ch lidÌ, n˝brû vesnick˝ch sedl·k˘.58 Nov· nenÌ jejich ÑsvÏt-

skostì, n˝brû jejich Ñduchovnostì a duöevnost, jejich poctiv˝ pokus o samostatnouv˝chovu sebe sama prost¯ednictvÌm cÌrkevnÌch otc˘, stoicismu, Epik˙ra, p¯Ì-rody a PlatÛna ke k¯esùanskÈmu ûivotu, ovÏ¯ujÌcÌmu se v Ëinu, ve svÏtÏ, v Èto-su. SvÏt je tak ost¯e zpytov·n, protoûe m· b˝t duöevnÏ, to znamen· duchov-nÏ zvl·dnut a protoûe öablony scholastiky a starÈ askeze byly uzn·ny jakonedostaËujÌcÌ a nehodÌcÌ se k danÈmu p¯edmÏtu.

Poggio je bdÏl˝ pozorovatel. ÑNe¯estì ÑlakomstvÌì a ÑziskuchtivostiìmusÌ podle nÏj plnit v˝znamnÈ spoleËenskÈ a hospod·¯skÈ funkce, financo-vat ve¯ejnÈ stavby a celkovÈ hospod·¯stvÌ (De avaritia, 1429). Spiritualisticko--humanistick· kritika spoleËnosti (De infelicitate principium: vl·dci a papeûovÈneuËinili nic pro pravÈ vzdÏl·nÌ) a prvnÌ srovn·vacÌ sociologie (panoramaevropskÈ ölechty v dÌle De nobilitate, pohlÌûejÌcÌm ost¯e na starou a nevzdÏla-nou nÏmeckou, francouzskou a anglickou mÏstskou ölechtu) slouûÌ jedi-nÈmu poûadavku: sebev˝chovÏ k pravÈmu vnit¯nÌmu ölechtictvÌ sm˝ölenÌ,rozumu, zdatnosti, Ëinu a ctnosti. Sami neseme vinu na mnoha neöùastn˝chud·lostech v naöem ûivotÏ, neboù nen·sledujeme Ñspr·vn˝ rozumì (recta ra-

tio; De miseria humanae conditionis). Kdo vöak ûije za naöich dnÌ tÌmto ûivotemz ducha a pravÈ vÌry a umÌr· pro nÏ, uölechtileji neû vöichni stoikovÈ a takhrdÏ, ûe SÛkratÈs i Scaevola blednou tv·¯Ì v tv·¯ takovÈ smrti? Jeron˝m Praû-sk , ÑkacÌ¯ì, up·len˝ v Kostnici! OËitÈ svÏdectvÌ Poggia, o nÏmû pÌöe Bruni-mu59, vzruöuje a rozechvÌv· myölenÌ italskÈho humanismu a zah·nÌ je poslÈzejeötÏ hloubÏji do nikodemismu. Jeho n·boûensk˝ poûadavek se v 15. stoletÌobr·ûÌ v diskusi o pravÈm ölechtictvÌ, v jeho vychovatelskÈ v·öni a v jeho Ñpla-tonismuì. V˝chova probÌh· prost¯ednictvÌm rozhovoru ve spoleËnosti (Gio-vanni da Prato v dÌle Paradiso degli Alberti), prost¯ednictvÌm shody pravÈ ¯eËia pravÈho ûivota (duchovnost gramatiky jako v˝chovn· moc: De ingenuis mo-

ribus Pietra Paola Vergeria).Hlubokou vÌrou v moc pravÈ v˝chovy je prodchnut Guarino Veronese,

kter˝ celÈ z·padnÌ EvropÏ otev¯el svou ¯eckou ökolu, a Vittorino da Feltre,jehoû humanitas christiana usiluje o harmonickÈ vzdÏl·v·nÌ tÏla i duchaa o k¯esùanskou zkuöenost svÏta, l·sku k Bohu a k bliûnÌmu. V tomto k¯esùan-


((224455 ))

skÈm stoicismu m· b˝t prost¯edkem v˝chovy k dobru a k blaûenÈmu ûivotu(bene etiam beateque vivere) chv·la a povzbuzov·nÌ (Matteo Vegio, De educatio-

ne liberorum), nikoli hr˘za a zotroËov·nÌ. Tato v˝chova ÑnovÈho ËlovÏkaì smÏ-¯uje proti starÈmu Bohu zastraöov·nÌ a sakr·lnÏ politickÈho panstvÌ a ûijez frantiök·nskÈho sm˝ölenÌ a klasickÈho vzdÏl·nÌ.

Bernardino da Siena oslavuje niternou ¯Ìöi ËlovÏka: svobodu muûe, jenûsi je s·m sobÏ vychovatelem, nem˘ûe omezit û·dn· vnÏjöÌ moc. Bernardinok·ûe proti Welf˘m a ghibellin˘m, proti duchu politickÈho sekt·¯stvÌ a protiÑtyran˘mì. SvÏt s jeho ne¯estmi i ctnostmi obzÌr· hlubok˝m a radostn˝m po-hledem, s vizion·¯skou velkorysostÌ nahlÌûÌ moc a velikost vÏdy i nesmÌrnÈschopnosti ËlovÏka: ÑV˘le je cÌsa¯em univerzaì (La volunta e imperadrice di tut-

to líuniverso). Tento hrd˝ spiritualismus se svou vÌrou v pokrok a se sv˝m on-tologick˝m optimismem tvo¯Ì p¯edstupeÚ onoho humanismu francouzsk˝chmystik˘ 17. stoletÌ, kter˝ poloûÌ n·boûenskÈ z·klady vrcholnÈho osvÌcenstvÌ18. stoletÌ.

Velmi brzy se v It·lii od tÈto moûnosti, tÏhotnÈ budoucnostÌ, odboËÌ.Tlak politick˝ch a cÌrkevnÌch ÑpomÏr˘ì si vynutÌ zmÌrnÏnÌ ñ n·boûensk˝ po-ûadavek se odÌv· do Ñplatonismuì. ÑItalskÈ umÏnÌ p¯edstavuje konfederacirebelantsk˝ch temperament˘: umÌrnÏn˝ch a ironick˝ch LombarÔan˘ a mo-ralistnÌch a d˘leûit˝ch Piemonùan˘, nadmÌru p¯Ìsn˝ch a spiritu·lnÌch Flo-renùan˘, v·öniv˝ch a dialekticky uvaûujÌcÌch Neapolit·n˘, aristokratick˝chobyvatel st¯ednÌ It·lie, prudk˝ch a smrtelnÏ v·ûn˝ch Sicili·n˘ i zamlkl˝cha ustraöen˝ch Sardinc˘ (srv. M. Brandon-Albini, La cultura italiana).

Na vrcholku 15. stoletÌ v duchovnÌ geografii It·lie, jeû nynÌ usilovalao obranu svÈ libertas v podobÏ rovnosti mÏstskÈho st·tu a republiky oproti pa-peûi a cizÌm kr·l˘m, ost¯e proti sobÏ vystupovaly tyto ˙tvary: od roku 1404s koneËnou platnostÌ ben·tsk· Padova (se sv˝mi p¯ÌrodnÌmi vÏdami, aver-roismem a antitomismem), ÿÌm jakoûto papeûskÈ mÏsto a sÌdlo protiknÏû-skÈ aû ateistickÈ inteligence, jeû se shromaûÔovala v ¯Ìmsk˝ch akademiÌch(Quirinalis) v okolÌ Platina, a proti¯Ìmsk·, protipapeûsk·, osvÌcensky agresÌv-nÌ a Ñmaterialistick·ì Neapol (Pontano, Manetti). Uprost¯ed mezi nimia proti vöem st·la Florencie se sv˝m platonismem (1459 florentsk· akademie,1464 Ü Cosimo Medici, 1494 Ü Giovanni Pico della Mirandola, 1499 Ü Fi-cino). VnÏjöÌm podnÏtem k jejÌmu r˘stu se stal p¯Ìliv ¯eck˝ch teolog˘, p¯i-ch·zejÌcÌch na jedn·nÌ o unii s ¯Ìmskou cÌrkvÌ (koncil ve Florencii a Ferra¯eroku 1438), kter˝ se v dobÏ p·du Konstantinopole (1453) rozrostl v mocnÈemigrantskÈ hnutÌ.

ÑSlovo renesance vymyslela v It·lii byzantsk· klika.ì 60 ByzantötÌ humanis-tÈ jako NikÈforos Choronos (Ü 1328) a uËenci z doby Palaiolog˘61 si vysoce v·-ûili starÈ sakr·lnÏ politickÈ ideologie Ñobnovy klasick˝ch studiÌì a z·roveÚuû velmi brzy rozdmychali boj o PlatÛna Ëi Aristotela jakoûto v˘dËÌ hvÏzdy


((224466 ))

myölenÌ, kter˝ p¯enesli do emigrace (Gennadios a GeÛrgios z Trapezuntu po-lemizujÌ proti ÑplatÛnsk˝m pohan˘mì PlÈthÛnovi a Bessarionovi). Za svÈ v¯e-lÈ p¯ijetÌ ve Florencii, v jejÌch ölechtick˝ch pal·cÌch a mÏöùansk˝ch domech,vdÏËÌ tito emigranti a emisa¯i skuteËnosti, ûe jejich hrdÈ duchovnÌ n·boûen-stvÌ p¯esnÏ odpovÌdalo politick˝m, n·boûensk˝m a duchovnÌm poûadavk˘mölechtic˘ a arivistick˝ch laik˘.62 Onen platonismus se zde totiû ch·pal jakolaickÈ n·boûenstvÌ a filosofie. Tento vöeobecn˝ teismus koneËnÏ umoûÚovalospravedlnÏnÌ faktickÈho ûivota s jeho ûÌznÌ po poûitku a po kr·se (Ficin˘vspis De voluptate, 1457), jakoû i politiky italsk˝ch mÏst, v jejichû spoleËenstvÌchspolu od 12. do 15. stoletÌ ûili Turci, nevÏ¯ÌcÌ, kacÌ¯i i pohanÈ, se kter˝miv r·mci svÈ zahraniËnÌ politiky uzavÌrala pakty a obchodnÌ smlouvy.

ImanentnÌm smyslem tohoto Ñplatonismuì bylo opÏtovnÈ spojenÌ svÏtaa Boha, smÌ¯enÌ ducha s p¯Ìrodou a zajiötÏnÌ politickÈho a n·boûenskÈhoblaûenÈho stavu pro jedince. Marsilio Ficino63, philosophaster, jak ho pr·vemnaz˝v· jiû Vives, obdivuje Areopagitu, Scota Eriugenu, Avicennu a Algazela,uctÌv· PlatÛna jako teologa a v protikladu ke Kus·nskÈho ÑuËenÈ nevÏdo-mostiì rozvÌjÌ svÈ ÑuËenÈ n·boûenstvÌì (docta religio). VÏ¯Ì, ûe musÌ hlubocepokleslou vÌru svÈ doby zachr·nit svou n·boûenskou filosofiÌ (Theologica Pla-

tonica, 1474). V˝pravy, jeû podnik· jeho myölenÌ, zakotvenÈ v mysticismu,okultismu a astrologii, proti nimû podnik· zd·nlivÈ v˝pady, aniû by se p¯itomdok·zal vymanit z jejich pout64 (pÌöe proti nim deset let p¯ed tÌm, neû se Picodella Mirandola rozhodne k velkÈmu ˙toku, kdy uû se Ficino zase horlivÏ od-d·v· astrologick˝m praktik·m) ñ to vöe nenÌ uû dlouho t¯eba br·t tak v·ûnÏ,jak o to usilovalo ÑburûoaznÌì nadöenÌ renesancÌ v letech 1860 aû 1930 (vËet-nÏ jeho dneönÌch americk˝ch odnoûÌ).65

Ficinova extatick· filosofie l·sky (l·ska jako z·kladnÌ moc stvo¯enÌ, vöese rozpl˝v· v l·sce) se öÌ¯Ì po It·lii jako sladk˝ jed (srv. Rousseau a Wagnerv It·lii) v podobÏ v·gnÌho senzualistickÈho a intelektualistickÈho panerotis-mu66, kter˝ promÏÚuje karolÌnskÈho boûskÈho hrdinu Rolanda ve sluûebnÌ-ka novÈ l·sky (Boiardo, Ariosto). Tento Ñhluboce st¯edovÏk˝ì67 antiintelektu-alista prozrazuje nÏkterÈ z poûadavk˘ onÏch kruh˘, jeû se snaûÌ vytvo¯itsi z platonismu ideologii: umÏnÌ (jakoûto nov· teologie) mÏnÌ vztah meziBohem a svÏtem a zakl·d· tak novou teodiceu. Boha je moûnÈ uctÌvatve vöech n·boûenstvÌch, proto je nutn· tolerance (odvaha teoreticky myslet tole-

ranci se objevuje teprve potÈ, co ji bylo v tÏchto mÏstech nutnÈ po staletÌ praktikovat).»lovÏk m· moc st·t se vöÌm, zvÌ¯etem, rostlinou, Bohem Ëi dÈmonem

(odtud vypl˝vajÌ ony intimnÌ vztahy k nÏmeckÈmu myölenÌ, k Paracelsovia Bˆhmovi). Zvl·ötnÌm prost¯ednÌkem mezi Bohem a ËlovÏkem je (namÌstoKrista a jeho knÏûÌ) hrdina, hÈros. Coby B˘h na tÈto zemi zm˘ûe ËlovÏk vöe-chno, oË se opravdu snaûÌ. SvÈ zboûötÏnÌ a posvÏcenÌ urychlÌ nejlÈpe pomo-cÌ ÑvÏdyì, Ñmoudrostiì a Ñmagieì.


((224477 ))

Zde nav·ûe z·zraËnÈ dÌtÏ Giovanni Pico della Mirandola.68 Od Ëtrn·ctilet do sebe tento syn ¯ÌöskÈho hrabÏte (proto ona ghibellinsk· protipapeûsk·tradice) a dÏdic velkÈho majetku (proto ona nez·vislost) vst¯eb·val na uni-verzit·ch v Bologni, Ferra¯e, PadovÏ a pozdÏji v Pa¯Ìûi vÏdÏnÌ svÏta t¯Ì prste-n˘. Nenajdeme u nÏj Ñmyölenkuì, jeû by se nevyskytovala uû u jeho uËitel˘a vzor˘. T¯icet let p¯ed nÌm zast·vali G. Manetti a L. B. Alberti jeho n·zoro sebevÏdomÈm a tv˘rËÌm ËlovÏku (srv. G. Gentile a A. Janner)69, za to nej-lepöÌ vdÏËÌ Kus·nskÈmu.

Pico chtÏl navötÌvit NÏmecko, aby se sezn·mil s knihovnou Kus·nskÈ-ho.70 Ve svÈm zn·mÈm trakt·tu De dignitate hominis obnovuje starÈ pelagi·n-skÈ pozice: h¯Ìch je nutn˝ korel·t lidskÈ velikosti. »lovÏk h¯Ìch pot¯ebuje,utv·¯Ì se s jeho pomocÌ (sui ipsius quasi arbitrarius honorariusque plastes et fictor).Tento trakt·t je ˙vodem k jeho 900 tezÌ (Conclusiones), jeû zve¯ejnil v prosin-ci roku 1486 v ÿÌmÏ a k disputaci nad nimiû hodlal na svÈ n·klady sezvatuËence z celÈho svÏta. Tento pravzor baroknÌ v·önÏ pochopit vöechno ve vöemzde neusiluje o nic menöÌho neû o syntÈzu Tom·öe a Averroa, Scota, Avicen-ny, PlatÛna, Aristotela a dalöÌch. Prost¯ednictvÌm spojenÌ svobodn˝ch duch˘celÈho svÏta m· b˝t shrom·ûdÏno veökerÈ filosofickÈ vÏdÏnÌ svÏtov˝ch dÏjin ñpax philosophica * (namÌsto pax Romana starÈ ¯Ìöe a pax Christi starÈ cÌrkve).

Pico odmÌt· uctÌv·nÌ k¯Ìûe jako modl·¯stvÌ, polemizuje proti jakÈmu-koli ÑvnÏjöÌmu kultuì cÌrkve, uvaûuje kriticky o transsubstanciaci (jeho syno-vec Giovanni Francesco Pico zprost¯edkov·v· jeho vÏdÏnÌ sp¯·telenÈmuZwinglimu!) a obhajuje ”rigena. V jeho myölenÌ se v˝znamn˝m a osobit˝mzp˘sobem mÌsÌ starÈ katharskÈ a valdenskÈ kacÌ¯skÈ ideje a ressentiment, jakbyl vÏrnÏ tradov·n italskou ölechtou, s extrÈmnÌm racionalismem pa¯ÌûskÈprovenience, za nÏjû Pico vdÏËÌ sv˝m scholastick˝m studiÌm, a s novoplatÛn-sk˝m panteismem, kter˝ vnÌm· Boha jako Ñvöechno ve vöemì. P¯Ìroda, filo-sofie, n·boûenstvÌ a evangelium tvo¯Ì vnit¯nÌ jednotu. Pico pateticky prohla-öuje: ÑNenÌ û·dnÈ vÏdy, jeû by n·m poskytla jistÏjöÌ vÏdÏnÌ o KristovÏ boûstvÌneû magie a kabala.ì71 Pico hled· ve vöech vÏcech ÑboûskÈì (to theion). Hlav-nÌ d˘raz klade na kosmologii, ontologii a teodiceu a nepozoruje, ûe v leskutohoto divadelnÌho p¯edstavenÌ, jeû p¯edv·dÌ jeho myölenÌ, ztr·cÌ B˘h, p¯Ìro-da i ËlovÏk svÈ mÌsto a ûe zde uû nenÌ kde nav·zat vÏcnou teologii, antropo-logii a p¯ÌrodovÏdu.

Tento mladÌk (kter˝ umÌr· v 31 letech), zako¯enÏn˝ stejnÏ jako Ficinov magii a okultnu, hledal sl·vu v neposlednÌ ¯adÏ prost¯ednictvÌm polemic-kÈho spisu proti astrologii (In astrologiam), vyhlaöoval slavnostnÏ svoboduËlovÏka a s·m p¯itom z˘stal zapleten v imanenci svÏta a fatalismu. OdstranÌ-


((224488 ))

* filosofick˝ smÌr

me-li jeho Ëarovnou slovnÌ n·dheru, zbyde ˙zk˝ a vyschl˝ racionalismus, kte-r˝ se snaûÌ pomocÌ magickÈho umÏnÌ slova a myölenkovÈ hry ukr˝t s·m p¯edsebou, a zoufal· duöe, ûÌznÌcÌ po pravÈm setk·nÌ s Bohem a hledajÌcÌ ˙toËiö-tÏ u Savonaroly. Tento florentsk˝ platonismus je vnit¯nÏ bezv˝chodn˝; z·niksvobod florentskÈ republiky po francouzkÈ invazi znamenal pouhÈ zpeËetÏ-nÌ osudu, kter˝ si tamnÌ platonismus s·m p¯ipravil.72

Budeme vöak posuzovat toto snÏnÌ u florentsk˝ch krb˘ mÌrnÏji, pad-ne-li n·ö pohled na okolnÌ svÏt. Pak bude patrn· tv·¯ tohoto Ñidealismuì, ma-jÌcÌ podobu zoufalÈ reakce humanistickÈ rÈtoriky, poezie a laickÈ teologieproti st·le silnÏjöÌ frontÏ lÈka¯˘, politik˘, p¯ÌrodovÏdc˘, technik˘ a Ñmateria-list˘ì. V samotnÈ Florencii prohlaöuje Galeotto Marzio da Narni platÛnskÈmagicko-alchymickÈ n·boûenstvÌ za pseudovÏdu a p¯izn·v·, ûe je û·kem Aris-totela a Padovy (Gaetano da Thiene!) a ryzÌm vÏdeck˝m materialistou.(ÑKde nenÌ tÏla, nenÌ ani lidskÈho ûivotaì; De doctrina promiscua).

Marzio kritizuje v z·kladech vöechny dobovÈ metafyzickÈ filosofie (De

incognitis vulgo)73, vysmÌv· se nesmrtelnosti duöe a hlouposti nevzdÏlan˝chmas (sama nevÏdomost je onÌm h¯Ìchem). K¯esùansk· vÌra nenÌ neû povÏroua d˘vÏ¯ivostÌ. Divy a z·zraky existujÌ ve vöech n·boûenstvÌch, ve vöech m˘ûeËlovÏk dojÌt blaûenosti, je-li dobr . Toto dobro je vöak vÏcÌ ËlovÏka, naöÌ svo-body a racionality. Proûitek Boha prost¯ednictvÌm l·sky je moûn˝ pouze dÌkyvÏdÏnÌ a svÏdomÌ. ÑOsvÌcenecì Marzio se znovu a znovu odvol·v· na Augus-tina. D˘leûitÈ je, ûe velmi Ëasto v z·sadÏ klade pouze odliönÏ d˘raz; i u Pikadella Mirandola leûÌ v z·kladech svÏton·zor, poch·zejÌcÌ ze svÏta t¯Ì prsten˘.

Jeho velk˝ p¯edch˘dce, Giannozzo Manetti, vyslanec florentskÈ repub-liky u Alfonse z Aragonu, cÌsa¯e Fridricha III., kurie, v Ben·tk·ch a JanovÏ,vyhlaöoval rovnÏû ñ p¯esvÏdËen o boûskÈ d˘stojnosti lidskÈho tÏla a jeho ro-zumu ñ vl·du ËlovÏka nad vöemi vÏcmi (Homines omnium Domini), p¯iËemûse v prudkÈ polemice proti Inocencovi III. (jehoû trakt·t De miseria vitae hu-

manae* vyvracÌ ve ËtvrtÈ knize De dignitate et excellentia Hominis**) odvol·valna Augustina a Lactantia. Vöechny kr·sy svÏta byly stvo¯eny pro laickÈho Ëlo-vÏka, kter˝ nepot¯ebuje papeûe. Sv˝mi vyn·lezy a sv˝m umÏnÌm (nikoli kuri-·lnÌ ideologiÌ) dokonËuje ËlovÏk BoûÌ stvo¯enÌ a pokraËuje v nÏm d·l. Manet-ti sepsal svÈ dÌlo O d˘stojnosti ËlovÏka (tj. laika ñ pod pojmem homo je zde t¯ebavûdy rozumÏt laickÈho ËlovÏka, kter˝ se uû nehodl· nechat hanobit jako vetus

homo*** coby h¯Ìön˝ a beznadÏjn˝) roku 1452 na v˝zvu Alfonse z Aragonu (vy-tiötÏno mohlo b˝t teprve roku 1532 v protestantskÈ Basileji, ve äpanÏlskuje na indexu jeötÏ v roce 1584).


((224499 ))

* O bÌdÏ lidskÈho ûivota** O lidskÈ d˘stojnosti a znamenitosti*** star , d¯ÌvÏjöÌ ËlovÏk

Beccadelli, k pohanstvÌ smÏ¯ujÌcÌ b·snÌk, zaloûil v tÈto aragonskÈ Nea-poli akademii. Zde je domov Giovanni Pontana (Ü 1503), po nÏmû nese aka-demie pr·vem svÈ jmÈno (Academia Pontaniana). Tento vÏrn˝ sluûebnÌk svÈ-ho kr·le, vystupujÌcÌ proti papeûi a baron˘m, je, jak o tom svÏdËÌ jeho bustai jeho dÌlo, p¯Ìsnou, do sebe uzav¯enou osobnostÌ, jeû Ëerp· siln˝ politick˝Ètos z Aristotela, Cicerona a Seneky. Je sebevÏdom˝m b·snÌkem a minis-trem, nepodd·vajÌcÌm se ran·m osudu (vöechny jeho dÏti zem¯ely p¯ednÌm; roku 1495 dobyl Neapol Karel VIII.), a ztÏlesÚuje tak ÑhrdÈho ËlovÏ-kaì (De magnanimitate), kter˝ je, coby dÏdic star˝ch kr·l˘ a knÏûÌ, s·m sobÏz·konem (ipse sibi lex est ñ jak vypl˝v· z ˙vodnÌ kapitoly pojedn·nÌ De magna-

nimitate).Tento ÑopatrovnÌk svobodyì je pozemsk˝m Bohem, nenÌ vöak Ñjedin˝ì.

Ve svÈm nep¯·telstvÌ ke vöemu kl·öternÌmu a samot·¯skÈmu ûivotu vyslovujekrÈdo politickÈho humanismu: ÑJ· vöak p¯izn·v·m, ûe jsem ËlovÏkem, ûijÌcÌmv obËanskÈ spoleËnosti, ve spoleËenstvÌ lidÌ, zab˝vajÌcÌm se mnoha vÏcmi.ì73a

TÏmito vÏcmi jsou: st·t a vlada¯ (De principe), rodina (De amore coniugali), p¯Ì-roda (jeû urËuje povahu a temperament ËlovÏka), ctnosti a zdatnosti (virtus

p¯edstavuje p¯izp˘sobenÌ vnÏjöÌ moci a odpovÏÔ na ni; De prudentia). Ponta-no nezn· nesmrtelnost duöe (v averroistickÈ Neapoli!) a bojuje proti povÏ-r·m lidu a klÈru, jeû povaûuje za politicky i lidsky nebezpeËnÈ (Charon,1467).

TÈto neapolit·nskÈ sfÈ¯e byla blÌzk· ta ¯Ìmsk· inteligence, jeû se sou-st¯edila v Ñ¯ÌmskÈ akademiiì (Sodalitas Quirinalis). Filippo Buonaccorsi, zva-n˝ Callimaco, nejvÏtöÌ z jejÌch myslitel˘, byl z·stupcem tamnÌch protiplatÛn-sk˝ch, protipapeûsk˝ch a protiautorit·¯sk˝ch tendencÌ. Jako vicekanclÈ¯polskÈho kr·le radil pozdÏji panovnÌkovi, aby uËinil z cÌrkve svou st·tnÌ cÌr-kev a z prel·t˘ st·tnÌ ˙¯ednÌky (Consilium Callimachi).

Roku 1486 byli z povÏ¯enÌ Pavla II. nejv˝znamnÏjöÌ ËlenovÈ tÈto akade-mie zatËeni a obûalov·ni jako nevÏ¯ÌcÌ, nemor·lnÌ a jako spiklenci proti pa-peûi. Mezi zatËen˝mi byl ñ vedle Pomponia Laeta ñ takÈ Platina (Bartolome-o Sacchi, Ü 1481). Tento oblÌbenec papeûe Pia II. a Gonzag˘v vÏnoval svÈdÌlo O nepravostech papeû˘ Sixtovi IV., za jehoû vl·dy se stal papeûsk˝m histo-rikem a spr·vcem vatik·nskÈ knihovny (po roce 1475). PodobnÏ jako Ber-nard z Clairvaux Ëi Petrarca vyt˝kal tento humanista klÈru jeho lakotu, smy-slnost, dom˝ölivost, lenost a neznalost sebe sama a vÏrouky a vyz˝val ket¯ÌbenÌ ûivota (emendatio vitae) filosofii jakoûto laickou teologii. PravÈ uölech-tilosti lze dos·hnout pouze prost¯ednictvÌm stoicko-k¯esùanskÈ ctnosti (De

vera nobilitate). V jeho knize De principe, podle nÌû se vlada¯ musÌ prosazovatbez jak˝chkoli ohled˘, najdeme vÌcero p¯edznamen·nÌ Machiavelliho.

ObjasnÏme si cestu, jeû vede od tohoto politickÈho humanismu k Ma-chiavellimu, na t¯ech jejÌch pr˘kopnÌcÌch: Frulovisim, Piccolominim a Savo-


((225500 ))

narolovi. Tito Livio de Frulovisi, kter˝ poznal svÏt bÏhem svÈho dobrodruû-nÈho ûivota v It·lii, Anglii a v Orientu, vyhlaöuje ve svÈm pojedn·nÌ De re pu-

blica (p¯ed rokem 1434) p¯Ìsn˝ politick˝ aristotelismus, kter˝ upomÌn· naMarsilia a francouzskÈ legisty. St·t reprezentuje ducha v jeho konkrÈtnÌ uni-verzalitÏ a n·leûÌ mu nejvyööÌ v˝chovn· moc nad lidmi, kte¯Ì mu byli svÏ¯eni.St·t po¯·d·, ¯ÌdÌ a vidÌ vöe ñ pracovnÌ povinnost pro vöechny stavy! StejnÏjako pozdÏjöÌ velcÌ utopistÈ (Bruno, Campanella a dalöÌ) velebÌ Frulovisi pr·-

ci, a zvl·ötÏ rolnictvÌ, jako nov˝ opus dei. Sv˝m siln˝m st·tem chce zlomit p¯e-silu cÌrkve. ÑZa uËitele n·boûenstvÌ si p¯eji knÌûataì (Religionis magistrum prin-

cipem velim). KnÌûe jmenuje biskupy a knÏûÌ a udrûuje st·tnÌ a n·rodnÌ cÌrkevpod p¯Ìsnou kontrolou. Je pozoruhodnÈ, jak se tento etatistick˝ absolutis-mus u Frulovisiho spojuje s (frantiök·nsk˝m) spiritualismem: spravedlnostlze zachr·nit uû jen s pomocÌ st·tu, neboù ¯Ìmsk· vrchnostensk· cÌrkev jii veökerÈ politickÈ pomÏry bohapustÏ zniËila (viz jeho komedie zvanÈ Ñora-toriaì). MÌr, touha po mÌru je koneËn˝m Frulovisiho motivem a tento mÌr lzevytvo¯it pouze s pomocÌ st·tu, tohoto despoty vynucujÌcÌho si dobro.

NejvyööÌ labilita a senzibilita humanistickÈho intelektu·la, kolÌsajÌcÌhona hranÏ historickÈho rozhodnutÌ (do sluûby kterÈho mocip·na m· vstou-pit?), se ukazuje u Ene·öe Silvia Piccolominiho.74 Je to politik, ûurnalista a li-ter·t, kter˝ do sebe vst¯eb·v· protiklady, aniû by je p¯ekon·val. FascinovanÏlÌËÌ uspÏchan , neklidn˝ a ne¯estn˝ ûivot na kr·lovsk˝ch a papeûsk˝ch dvo-rech.75 (Toto lÌËenÌ p¯ipomÌn·, ûe dnes jsou Ñkr·liì a Ñpapeûiì vöichni lidÈ.Chvat a û·dostivost, jeû se tu popisujÌ, se od dvor˘ rozöÌ¯ily do vöech dom˘,mÏst a ulic.) Hn·n dÈmonem aktivismu (Inocenc III., 1205: Ñ»in je lepöÌ neûkontemplaceì) angaûuje se nejprve pro koncilnÌ absolutismus (zast·v· se vesv˝ch prvnÌch spisech autority koncilu nad papeûem), pozdÏji jako sekret·¯pro cÌsa¯sk˝ absolutismus a nakonec pro absolutismus papeûsk . Jeho politic-kÈ myölenÌ konËÌ v bezpodmÌneËnÈm cÈzarismu, podle nÏjû panovnÌk stojÌnad kaûd˝m z·konem. ÑJsme p¯esvÏdËeni, ûe st·ty se udrûujÌ zbranÏmi, nikoliz·kony.ì Toto koneËnÈ vyzn·nÌ v jeho Historia bohemica opakuje co do obsa-hu dopis Ë. 105.

Pro tohoto intelektu·la ñ kter˝ se, i pozdÏji jako papeû Pius II., odvol·-v· na zakladatele ÿÌma, pia Aenea Vergiliova (jehoû si za otce vyvolil Dante)coby n·boûensko-politickÈho otce ñ kouzlo moci spl˝v· s kouzlem ducha.ÑOË chceö, sta¯eck˝ papeûi, jeötÏ bojovat?ì UmoûÚuje tak vznÈst proti sobÏ sa-mÈmu n·mitku, ûe se chyst· k v·lce s Turky: Ano, chci bojovat, a nejen mo-dlitbami, n˝brû zbranÏmi! Jako zbranÏ ve sluûbÏ vrchnostenskÈho st·tu uzn·-v· vöak takÈ vÏdy a b·snictvÌ, Boûsk˝ dar, kter˝ je prop˘jËen m·lokomu.Proto majÌ knÌûata podporovat studia (srv. Piccolominiho dopisy nÏmeck˝ma uhersk˝m p·n˘m) a uspÌöit tak n·boûensko-politickÈ obrozenÌ k¯esùanstvaa klasickÈ vzdÏlanosti.


((225511 ))

Pius II. poukazoval na Julia II., kter˝ vjÌûdÏl do bitvy jako papa terrible,a z·roveÚ chtÏl s pomocÌ sv˝ch umÏlc˘ Raffaela a Michelangela zbudovatÿÌm zevnit¯ jako pal·c znovuzrozenÈho kosmu. Julius II. umÌr· v roce 1513,v roce, kdy Machiavelli napsal svou knihu o Ñvlada¯iì. Roku 1519 umÌr· Leo-nardo, temn˝ protihr·Ë tÈto papeûskÈ renesance svÏta, roku 1520 umÌr· Raf-fael, v roce 1527, kdy cÌsa¯ vyplenil ÿÌm, umÌr· Machiavelli. KonËÌ tak jednoobdobÌ. ObdobÌ, kdy se frantiök·nskÈ myölenÌ v ÿÌmÏ naposledy st·le vÌcerozm·halo, podporov·no frantiök·nsk˝mi gener·ly, ze kter˝ch se st·valipapeûi.

Roku 1482 byl svato¯eËen Bonaventura. Raffael sledoval v ÑatÈnskÈ öko-leì uËenÌ frantiök·n˘ a Kus·nskÈho.76 Julius II., kter˝ se odvol·val na JuliaCaesara jako na svÈho p·na a otce, podporoval rovnÏû z osobnÌch d˘vod˘frantiök·nskou filosofii. DuöevnÌmu obzoru tÏchto papeûsk˝ch mocip·n˘77 ñjejichû ÑPossessoì Later·nu (coby antikizujÌcÌ triumf·lnÌ pr˘vod oslavujÌcÌuchv·cenÌ moci) po dosednutÌ na tr˘n ve Vatik·nu napodobovalo vÌtÏznÈ ta-ûenÌ Coly di Rienzo z 31. Ëervence 1347* ñ je asketick· mniösk·, spiritu·lnÌa politick· reforma, boj, k¯ÌûovÈ taûenÌ, celkov· obnova svÏta, cÌrkve i poli-tickÈ spoleËnosti cizorod˝m prvkem pr·vÏ tak m·lo, jako duöevnÌmu obzorujim blÌzk˝ch a k nim p¯in·leûejÌcÌch reformnÌch myslitel˘ Savonaroly a Ma-chiavelliho! Jsou to oba politiËtÌ humanistÈ, bolestnÏ vzpomÌnajÌcÌ na ztrace-n˝ zlat˝ vÏk politickÈ Ëistoty, svobody a obËansk˝ch ctnostÌ, jejû znovu hl·sajÌzvrhlÈmu pokolenÌ.

Savonarolov˝m duchovnÌm otcem je augustini·nsk˝ mnich Luigi Mar-sili, poradce kanclÈ¯e Salutatiho, kter˝ ve svÈm Ñdopise proti ne¯estempapeûskÈho dvoraì78 poûadoval öirokou demokratizaci bible a teologie, jeûnemÏly nad·le z˘st·vat v˝sadou vl·dnoucÌ ideologie a ÑtajnÈho vÏdÏnÌì hie-rarchie, n˝brû mÏly p¯ipadnout celÈmu n·rodu, kter˝ je pot¯ebuje ke svÈmuobËanskÈmu a politickÈmu zdravÌ. Savonarol˘v vlastnÌ dÏd, Michael Savona-rola, profesor v PadovÏ (Ü ve Ferra¯e roku 1464) a osobnÌ lÈka¯ rodu d'Esteve Ferra¯e, se ve sv˝ch vÏdeck˝ch pracech osvÏdËil jako st¯Ìzliv˝ pozorovatelp¯Ìrody, fyziognomie ËlovÏka, lÈËiv˝ch ˙Ëink˘ koupelÌ a miner·lnÌch prame-n˘ i jako kritik autorit.79 Girolamo Savonarola80, kter˝ chtÏl ÑflorentskÈmuliduì vydob˝t a zajistit pro nÏj sp·su, byl jakoûto kritik svÈ doby ûiv z invektivrebelantskÈho a j·chymismem ovlivnÏnÈho ducha a dÌla p¯Ìtele GiovannihoPika della Mirandola, jistÈho Giovanni Nesiho, a onÈ florentskÈ inteligence,


((225522 ))

* Bojovn˝ Julius II. usiloval o upevnÏnÌ cÌrkevnÌho st·tu a svÏtskÈ moci papeûe a tÌm o zno-vuobnovenÌ papeûskÈ nez·vislosti. PotÈ, co se dostal do sporu s francouzsk˝m kr·lem Lud-vÌkem XII., svolal V. later·nsk˝ koncil (1512) jako odpovÏÔ na protipapeûsk˝ snÏm svolan˝LudvÌkem. Later·nsk˝ koncil skonËil roku 1517, kdy Lev X. uzav¯el konkord·t mezi StolicÌApoötolskou a Frantiökem I., LudvÌkov˝m n·stupcem.

jeû se, podobnÏ jako filosofanti kolem Danta, vpravila do diskusÌ v kl·öte¯eSan Marko, stejnÏ jako ve FicinovÏ akademii.

Kdyû Savonarola s·hl v trakt·tu proti astrolog˘m, v apologetice poeziepravdÏpodobnÏ p¯Ìmo k Pikovi della Mirandola81 a popsal v dopise UgolinoVerinovi sv˘j pozitivnÌ postoj k rÈtorice a poezii, pak mu ölo, podobnÏ jakopolitick˝m humanist˘m mezi Dantem, Petrarkou a Salutatim, o skuteËnoupÈËi o studia humanitatis, jeû bylo moûnÈ zachovat duchovnÏ a duöevnÏ v je-jich ryzosti a ËistotÏ pouze tehdy, pokud se octnou v bezpeËÌ politickÈ spoleË-nosti, oËiötÏnÈ od veökerÈ korupce mrav˘, rod˘, svÏtskÈ i cÌrkevnÌ moci.Za svou reform·torskou p¯Ìsnost vdÏËÌ Savonarola politick˝m humanist˘mranÈho quattrocenta, tÏmto st·tnÌm kanclÈ¯˘m a mnich˘m, bojujÌcÌmza svobodu florentskÈho lidu proti Ñtyransk˝mì Visconti˘m, a rezistenci fra-ticelli˘ a sp¯ÌznÏn˝ch spiritualist˘ v˘Ëi ¯ÌmskÈmu babylÛnu. JejÌ ko¯eny tkvÌv p¯ÌsnÈm AristotelovÏ a Tom·öovÏ myölence o absolutnÌm prim·tu obecnÈ-ho dobra p¯ed dobrem osobnÌm (Trattato circa il regimento e governo della citta

di Firenze).Roku 1529, t¯icet let po up·lenÌ tohoto reform·tora a sto let potÈ,

co Jana z Arku zah·jila svÈ taûenÌ ve jmÈnu nebeskÈho kr·le za posv·tnouFrancii, zvolil florentsk˝ lid znovu, ve svÈ mysli, Krista za Ñkr·le florentskÈholiduì. Guicciardini, spolu s Machiavellim nejpronikavÏjöÌ a nejp¯ÌsnÏjöÌ poli-tick˝ myslitel It·lie (Ü 1540), si po¯izoval peËlivÈ v˝pisky ze Savonarolov˝chk·z·nÌ a obr·til ÑSavonarolova apokalyptick· tÈmata v zu¯ivÈ polemice spisuRicordiì proti ¯ÌmskÈ cÌrkvi.82 Guicciardini a Machiavelli vyzr·li v politickÈmyslitele na z·kladÏ sv˝ch z·ûitk˘ krize florentskÈ republiky a papeûstvÌ. Tytoud·losti byly pochopeny jako n·rodnÌ tragÈdie italskÈho lidu a staly se pod-kladem jejich dÏjinnÈho a politickÈho myölenÌ.

Jestliûe u Savonaroly bylo z d˘vodu dÏjinnÈho porozumÏnÌ t¯eba zd˘-raznit realistickÈ, politickÈ a humanistickÈ str·nky jeho projevu, pak u tÏch-to dvou tolik zmiÚovan˝ch prototyp˘ politickÈho realismu jsme museli vysu-nout do pop¯edÌ jejich iracion·lnÌ, prorocko-fantastickÈ a transhumanistickÈmotivy.

Roku 1498 byl Savonarola up·len a Machiavelli se stal sekret·¯em st·t-nÌ kancel·¯e. Pr·vem byl zd˘razÚov·n v˝znam traumatu, poranÏnÌ tÏla Evro-py, jejÌho myölenÌ a jejÌ duöe, zp˘sobenÈho hrozbou asijskÈho vp·du do Ev-ropy, p¯Ìtomnou od dob p·du Konstantinopole, pro rychlÈ rozöÌ¯enÌmachiavellismu v evropsk˝ch st·tnÌch kancel·¯Ìch.83 äoky, v·lky a obavy p¯edobËansk˝mi v·lkami urychlily v˝voj absolutistickÈho myölenÌ (srv. Hobbesa Donoso Cortes), jeû s ˙zkostÌ vyhlÌûelo Ñjednoì sp·snÈ jmÈno, sp·snÈhov˘dce, sp·sn˝ meË a sp·sn˝ systÈm.

äokujÌcÌ zkuöenostÌ Machiavelliho a Guicciardiniho byly beznadÏjnÈpolitickÈ a n·boûenskÈ pomÏry v It·lii. Machiavelli se ˙pornÏ snaûÌ demas-


((225533 ))

kovat Ñk¯esùanstvÌì jako politickou ideologii kurie a knÏûskÈ cÌrkve, Guicciar-dini chce spat¯it svÏt osvobozen˝ od Ñtyranie tÏchto niËemn˝ch knÏûÌì84 (takkolem roku 1530 v Ricordi politici e civili, Nr. 236). Spolu s nimi s obavou a na-pÏtÌm nahlÌûelo za fas·du cÌrkve laickÈ a mniöskÈ svÏdomÌ spiritu·l˘. P¯i hle-d·nÌ pravÈ sp·snÈ moci se Machiavelliho dozadu obr·cenÈ proroctvÌ ohlÌûÌna Ñsp·suì ryzÌ ¯ÌmskÈ republiky, öv˝carskÈ demokracie.85

Vytv·¯Ì si p¯itom z·pornou postavu Ñtyranaì v symbolickÈ podobÏ Cas-truccia Castracaniho86 a kladnou postavu uomo virtuoso*, jehoû straölivÈa plodnÈ sÌle nemohou odporovat nebesa ani zemÏ, v obraze svÈho Ñvlada¯eì(Il principe, 1513), kter˝ m· b˝t z·roveÚ liökou i lvem. Uû Burckhardt87 roz-poznal u Machiavelliho doktrin·¯skÈ a fantastickÈ prvky. ÑLiökaì a Ñlevì, tytost¯edovÏkÈ symboly dobra a zla v lidov˝ch politick˝ch k·z·nÌch (srv. Gliche-zarovu b·seÚ Reineke Fuchs proti Fridrichovi I.), d·vajÌ poznat, oË tomuto osa-mÏlÈmu kazateli ölo v jeho spiritualistickÈm odhalenÌ zlÈho svÏta jako brut·l-nÌho boje o moc mezi velk˝mi a zl˝mi zvÌ¯aty!

SpoleËnÏ s Janou z Arku p¯izn·v· Machiavelli, ûe svou vlast miluje vÌcneû svou duöi.88 Z tÈto zoufalÈ osamÏlosti jednotlivce se pozdÏji rodÌ n·bo-ûenstvÌ nacionalismu. Machiavelli vöak chce vyprostit ËlovÏka i n·rody z tÏch-to svÏtov˝ch dÏjin, v nichû se vöichni stejnou mÏrou a neust·le p¯ikl·nÏjÌke zlu (srv. Augustin, Orosius, Voltaire). Tyto zlÈ svÏtovÈ dÏjiny, o tom je p¯e-svÏdËen spolu se spiritu·ly, je vöak zapot¯ebÌ p¯edvÌdat a p¯edem urËovat ñnynÌ pomocÌ politickÈ vÏdy, jeû v dÏdictvÌ a n·slednictvÌ dÏjinn˝ch proroctvÌ j·-chymovc˘ ch·pe svÏtovÈ dÏjiny jako zkouöku, slouûÌcÌ vÏdÏ k ovÏ¯enÌ teoriÌa doktrÌn. SvÏtovÈ dÏjiny m˘ûe ovl·dnout ËlovÏk znal˝ sp·sy, kter˝ za pomo-ci n·boûenstvÌ, z·konod·rstvÌ a arm·dy vymanÌ lidstvo z chaosu a p¯ivede jek ÑobecnÈmu blahuì.

P¯Ìliö Ëasto a p¯Ìliö jednostrannÏ se zd˘razÚovalo, ûe Machiavelli a Guicciar-dini oceÚovali kaûdÈ n·boûenstvÌ (k¯esùanskÈ, stejnÏ jako pohanskÈ) Ñpouzeìjako etickou a politickou sÌlu, po¯·dajÌcÌ moc a zdroj dobr˝ch z·kon˘ a zvy-k˘89, ûe nevÏ¯ili na BoûskÈ zasahov·nÌ do lidsk˝ch z·leûitostÌ a ÑpravÈì i Ñfa-leönÈ z·zrakyì povaûovali za prakticky rovnocennÈ. UËÌ snad ÑosvÌcen˝ì k¯es-ùansk˝ humanismus Jana ze Salisbury, Raimunda Lulla, Cosima a LorenzaMedici, Manettiho, Ficina nebo Salutatiho nÏco jinÈho? UsilujÌ n·boûensko--politick· k·z·nÌ italsk˝ch reform·tor˘, Kate¯iny, Bernardina ze Sieny ËiSavonaroly jemnÏji o rozËarov·nÌ svÈho publika neû tento republik·nsk˝moralista? VyhlaöujÌ kuri·lnÌ kanonistÈ po Tom·öovi mÈnÏ neomezenÏ onuvöemocnost ÑobecnÈho dobraì?


((225544 ))

* ctnostnÈho ËlovÏka

Ragione di stato ñ sp·sa spoleËnosti skrze laick˝ rozum, znal˝ politikyi sp·sy. Machiavelli stojÌ uprost¯ed cesty vedoucÌ od mniösk˝ch utopist˘okolo Libro delle Figure p¯es Danta a Rienza ke Campanellovi, a uprost¯eddavu proslul˝ch i bezejmenn˝ch hlasatel˘ st·tnosti a mor·lky v It·lii 13. aû16. stoletÌ. TakÈ proto neuËinil v It·lii û·dn˝ dojem, jako jeden z mnoha bylsotva povöimnut, zatÌmco ve Francii a v Anglii dos·hl nesmÌrnÈho vlivu, ne-boù czÌm zemÌm zprost¯edkoval zkuöenost italskÈho politickÈho humanismu14. a 15. stoletÌ s jeho pesimismem (srv. znovu pesimismus poËÌnajÌcÌs Petrarkou), zklam·nÌm a st·le nov˝mi probuzenÌmi a nadÏjemi na sp·su ve

spoleËenstvÌ lidÌ.

Machiavelli a Guicciardini psali v lidovÈm jazyce, protoûe chtÏli politic-ky ovlivnit laick˝ lid. Nakolik se jejich myölenÌ snaûÌ uchopit realitu Ñst·tuì,Ñpolitikyì a ÑdÏjinì, natolik je nemoûnÈ p¯ehlÈdnout, jak mnoho jsou i onijeötÏ spjati s typologiÌ, vrchnostenskou ideologiÌ a duchovnÌm jazykem la-tinsko-¯Ìmsko-k¯esùanskÈho humanismu, jehoû principy tu majÌ b˝t znovus koneËnou platnostÌ p¯edloûeny. Latina je Ñsp·sa svÏta (salus orbis terrarum)a z·ötita cesty k jakÈkoli moudrosti. Naöe n·boûenstvÌ je vÏËnÈ a vÏËn· budei latinsk· literaturaì.90 ÑÿÌmskÈ impÈrium je vöude tam, kde vl·dne ¯Ìmsk·¯eËì (Ibi namque Romanum imperium, ubicumque romana lingua dominatur).91

Profeso¯i svobodn˝ch umÏnÌ a teologovÈ majÌ studovat, jak bylo stanovenouû ve statutech pa¯ÌûskÈ univerzity92, pouze latinsky Ña nemajÌ ËÌst ani mluvitv jazyce liduì (nec loquantur in lingua populi).

TÌm byla p¯edznamen·na cesta latinsk˝ch humanist˘ k proklamacivrchnostenskÈ ideologie kurie, kr·l˘, cÌsa¯˘ a ölechty. Od 16. do 19. stoletÌkonËÌ humanistÈ jako rÈto¯i, ¯eËnÌci na oslav·ch narozenin a kraso¯eËnÌci.PojÌm·nÌ reality p¯Ìrody, vÏcÌ a ËlovÏka a nikoli ÑidejÌì a Ñduchaì m· sv˘j po-Ë·tek u protivnÌk˘ tÏchto humanist˘, u lÈka¯˘, kte¯Ì jsou hn·ni do empiric-k˝ch zkoum·nÌ, u experimentujÌcÌch ¯emeslnÌk˘ (matematik˘, optik˘, me-chanik˘, konstruktÈr˘ dÏl a inûen˝r˘ v Ben·tk·ch a Mil·nÏ) a umÏleck˝ch¯emeslnÌk˘ (v dÌln·ch Brunelleschiho, Luky della Robbia, Massaccia a Dona-tella ve Florencii) a v neposlednÌ ¯adÏ ñ a to zde budiû zvl·ötÏ zd˘raznÏno ñu improvizujÌcÌch b·snÌk˘, pamfletist˘, pisatel˘ komediÌ a vydavatel˘ novinv lidovÈ ¯eËi.

To, co p¯ipravila Pa¯Ìû ve 13. a Oxford s Pa¯ÌûÌ ve 14. stoletÌ, dozr·valov hospod·¯skÈ a politickÈ svÈbytnosti hornoitalsk˝ch mÏst ve spojenÌ Aristo-telovy p¯ÌrodovÏdy a padovskÈ medicÌny 15. stoletÌ.93 RozkvÏt p¯ÌrodnÌch vÏdna konci 16. stoletÌ je v˝sledkem pr·ce deseti generacÌ badatel˘ zde v sever-nÌ It·lii. Galilei, kter˝ vyuËoval v PadovÏ v letech 1592 aû 1610, ko¯enÌ v tÈtouniverzitÏ, na nÌû studovali Kus·nsk , Peuerbach, Regiomontanus a Koper-nÌk a kter· pod ochranou Ben·tek, tohoto vedoucÌho antiklerik·lnÌho a pro-tipapeûskÈho italskÈho st·tu, uËinÌ onen krok od ideologickÈho myölenÌ


((225555 ))

ke zkoum·nÌ p¯Ìrody a od d˘kazu p¯ÌËin k experiment·lnÌ metodÏ. Upro-st¯ed mezi latinsk˝m humanismem a zkoum·nÌm p¯Ìrody, obracejÌcÌm sek lidu, stojÌ, nanejv˝ö charakteristicky pro 15. stoletÌ, L. B. Alberti, LucaPacioli a Leonardo da Vinci. Santa cosa la masserizia, dom·cÌ n·¯adÌ je posv·t-nÈ ñ ono starÈ jednoduchÈ n·¯adÌ, pomocÌ nÏhoû se ËlovÏk realizuje v rodi-nÏ (Della famiglia) jako p·n svÈ duöe, svÈho tÏla, hospod·¯stvÌ, pr·ce a Ëasu.

Alberti,94 potomek florentskÈho ölechtickÈho a obchodnickÈho rodu,poch·zejÌcÌho pravdÏpodobnÏ z Janova, jenû str·vil dlouhou dobu v exilua zbohatl z obchod˘ ve Francii, poznal nedostaËivost latiny pro v˝povÏÔ o ûi-votnÌ a duchovnÌ zkuöenosti ËinnÈho ËlovÏka. Jestliûe ËlovÏka v jeho podsta-tÏ ch·pal jako obËana obce (cittadino primario) v protikladu k ÑsoukromÈmuìËlovÏku (uomo privato), ölo prostÏ jeötÏ o aristotelismus. Vöechny starÈ vztahyvöak opouötÌ, kdyû nech·v· ËlovÏka, aby nalezl sebe sama prost¯ednictvÌmpr·ce, manu·lnÌ Ëinnosti a ovl·dnutÌ p¯Ìrody, kterÈ odhaluje vöechny fikcepolitik˘ a n·boûenstvÌ a vede k pravÈmu p¯irozenÈmu ûivotu (Momo, o del

principe). »lovÏk se m· vychov·vat prost¯ednictvÌm pr·ce k pr·ci jakoûtonaplnÏnÌ ûivota. V utrpenÌ ñ ve zkuöenosti kaûdodennÌho odporu vÏcÌ, Ñob-jekt˘ì ñ byl nynÌ rozpozn·n znamenit˝ vychovatel k objektivitÏ, prost¯edekutvrzov·nÌ, trÈninku a otuûov·nÌ ËlovÏka. Toto pojetÌ je propastnÏ vzd·lenoutrpenÌ k¯esùanskÈho ËlovÏka, kter˝ se ut·pÌ ve sledov·nÌ sv˝ch h¯Ìch˘. »lo-

vÏk se st·v· ËlovÏkem jakoûto ÑpracujÌcÌì (proto usiloval Sombart o to, vidÏtv Albertim zakladatele burûoaznÌho ekonomickÈho myölenÌ) a umÏlec, utv·-¯ejÌcÌ svÏt sv˝ma rukama a sv˝m duchem.

Platonismus starÈ ölechtickÈ Evropy slavÌ nynÌ, v pam·tnÈm svazkus ranÏ technick˝m ch·p·nÌm vÏcÌ, jeötÏ jeden velik˝ triumf v malÌ¯stvÌ, jakovrcholu vöeho umÏnÌ, kde se ËlovÏk st·v· Ñtak¯ka druh˝m Bohemì.95 Kr·satu vöak uû nenÌ totoûn· s pasivnÌm, kontemplativnÌm nazÌr·nÌm Boha, n˝brûs p˘vabem, leggiadria, jeû pozorovanÈ a spat¯ovanÈ vÏci ch·pe velmi podob-nÏ jako osvÌcensk˝ Ñd˘vtipì v tÏsnÈm sepÏtÌ s rozumem a duchem a vnucujejim kr·snou formu umÏleckÈho dÌla. I kr·su tedy v posledku vytv·¯Ì pr·ce,pot a experiment ducha.

TÌm se ocit·me v centru problematiky spjatÈ s Leonardem da Vinci,kter˝ jako nemanûelsk˝ syn not·¯e a selskÈ dÌvky ve sv˝ch t¯in·cti letechp¯ich·zÌ do Verrocchiovy dÌlny, kde se st·v· ¯emeslnÌkem a jemn˝m mecha-nikem. P¯ÌrodovÏdn˝ z·jem se ve Florencii soust¯edil do ¯emeslnick˝ch kr·-m˘. SjÌûdÏli se sem lÈka¯i a umÏlci s empirick˝mi z·jmy, stejnÏ jako tÈmÏ¯o 200 let pozdÏji do Mersennovy a Descartovy Pa¯Ìûe. UmÏnÌ a umÏleck·¯emesla tvo¯ila ve Florencii politicko-spoleËenskou jednotu. Roku 1293 dalaFlorencie umÏlc˘m stejn· ˙stavnÌ pr·va jako lÈka¯˘m, lÈk·rnÌk˘m a uËen-c˘m. Florentsk˝ lid vychov·val po sto let ñ od roku 1294, kdy probÏhlo lido-vÈ hlasov·nÌ o vybudov·nÌ katedr·ly ñ sebe sama i svÈ umÏlce v soutÏûi o v˝-


((225566 ))

stavbu a v˝zdobu t¯ech monument˘ svÈ politickÈ svÈbytnosti a velikosti*

(dÛmu, zvonice a baptisteria, Dantova Ñil mio bel San Giovanniì). SebevÏdomÌLeonarda da Vinci jakoûto experiment·tora, kter˝ sv˝ma rukama a sv˝m po-uËen˝m intelektem samostatnÏ ch·pe p¯Ìrodu, vÏci i jevy, je sebevÏdomÌmtohoto lidu a jeho umÏleck˝ch ¯emeslnÌk˘. Nakolik je vöak toto Ñch·p·nÌìjeötÏ zatÌûeno situacÌ duchovnÌch dÏjin tÈ doby, ukazuje Leonard˘v uËitel,nejvÏtöÌ matematik It·lie 15. stoletÌ, Luca Pacioli96, s nÌmû Leonardo udrûo-val velmi ˙zkÈ styky zvl·ötÏ v letech 1496 aû 1499.

Uû jako dom·cÌ uËitel v Ben·tk·ch, jeû jako jedinÈ mÏly st·tnÌ katedruobchodnÌ aritmetiky, projevoval tento frantiök·n, poch·zejÌcÌ z malomÏöù·c-kÈ rodiny ze starÈho hnÌzda spiritu·l˘ Borgo San Sepolcro, siln˝ z·jem o ku-peckÈ poËty. BÏhem svÈho koËovnÈho ûivota propagoval na vöech dvorecha univerzit·ch It·lie v matematick˝ch p¯edn·ök·ch svou vÏdu a stÏûoval si,ûe matematikou se zab˝vajÌ pouze technikovÈ a umÏlci, nikoli vöak uËenci(humanistÈ a teologovÈ). Pacioliho spis Summa de Arithmetica Geometria, Pro-

portioni et Proportionalita (sic!; 1494, Ben·tky) novÏ vyd·v· jeötÏ Galile˘v bez-prost¯ednÌ p¯edch˘dce Fed. Commandino. V tomto spise Pacioli rovnÏû po-jedn·v· o kaûdÈm ËÌsle z hlediska dÏjin p¯Ìrody a kosmografie, dogmatickya sv·tostnÏ, zcela ve smyslu francouzskÈ ËÌselnÈ mystiky a jejÌho spojov·nÌeschatologie, apokalyptiky a magie, jak se zrodilo mezi Chartres, Dantem97,Kus·nsk˝m a kabalisty svÏta t¯Ì prsten˘.

Tento p¯ÌrodnÌ myslitel vpravuje do svÈ vÏdeckÈ prÛzy celÈ veröe z Dan-ta a Petrarky, rozvÌjÌ svÈ uËenÌ o matematick˝ch proporcÌch jakoûto mÏ¯Ìtkup¯irozenÈho i nadp¯irozenÈho svÏta z ideje svÏtovÈ harmonie (Divina Propor-

tione, opera a tutti glíingegni perspicaci e curiosi necessaria ..., Ben·tky, 1509).NejvzneöenÏjöÌm org·nem pozn·nÌ je pro Pacioliho oko (jako br·na, per la

qual lo intellecto intende e gusta**), jeû je pro pozn·nÌ hodnotnÏjöÌ a d˘leûitÏjöÌneû ucho. A uû je p¯ipraven Luther, kter˝ oko desakralizuje a za lidsk˝ org·nsp·sy a pozn·nÌ prohl·sÌ ucho, jeû slyöÌ slovo BoûÌ. NonkonformnÌ, sekt·¯ötÌa kalvinistiËtÌ HolanÔanÈ a Z·padoevropanÈ brzy zaËnou toto desakralizo-vanÈ oko vyzbrojovat dalekohledem a mikroskopem, aby mohlo pozorovatnejmenöÌ i nejvÏtöÌ ÑtajemstvÌì p¯Ìrody, jeû se zjevujÌ vÏdeckÈmu zraku. Meziutopicko-spiritualistick˝m, platÛnsko-augustini·nsk˝m okem starÈho svÏtaa onÌm nov˝m, zcela vÏdeck˝m okem s jeho ryzÌ a objektivnÌ st¯Ìzlivosti, vy-hlÌûÌ oko Leonarda da Vinci. P¯edstavuje org·n pozn·nÌ a demiurga, stvo¯i-tele svÏta, myslitele svÏta i mÌru k Ñch·p·nÌì vöech vÏcÌ.


((225577 ))

* Tj. arcibiskupskÈho Ñduomo di S. Maria del Fioreì, zvonice (Ñcampanileì) a bazilikysv. Jana s k¯estnÌ kaplÌ (ÑBattisterioì) San Giovanni in Fonte. Vöechny t¯i stavby stojÌ na tÈm-ûe n·mÏstÌ.** skrze niû duch ch·pe a okouöÌ

Leonardo je intelektu·l, kter˝ chce vöechno nahlÈdnout, pochopita udÏlat. NenÌ n·hodou, ûe tuto nebezpeËnou smÏsici m·ga, vizion·¯e, tech-nika, malÌ¯e, filosofa a konstruktÈra svÏta nahlÌûejÌ nejost¯eji Francouzi, jakonap¯Ìklad Paul ValÈry, Raymond Bayer, Marcel Briond, P. Mesnard a A. Va-lensin.98 KaûdÈ umÌrnÏnÌ a zneökodnÏnÌ tohoto gÈnia kalÌ pohled na his-torickÈ d˘sledky jeho nespoutanÈ intelektuality. Nepoznav otce, v hloubizap¯Ìs·hl˝ mate¯skÈmu svÏtu, magii zemÏ a archaickÈ spoleËnosti s jejÌmsmÏöov·nÌm lidÌ, zvÌ¯at i vÏcÌ (srv. P. Mesnard), vnÌm· ËlovÏka i zvÌ¯e (konÏ)jako naprosto rovnocennÈ.99 Androgyn, obûalovan˝ dvakr·t ze sodomie, kter˝vidÌ po paracelsovskÈm zp˘sobu pohyby srdce pospolu s pohyby zemÏ, krev-nÌ obÏh v ËlovÏku pospolu s kolobÏhem vody, prod·v· svÈ kouzelnÈ doved-nosti kondotiÈr˘m Sforzovi a Cesaru Borgiovi, kte¯Ì chtÏjÌ svou v˘lÌ a s po-uûitÌm svÈ moci zmÏnit svÏt ñ Ñio servo chi mi pagaì, ÑslouûÌm tomu, kdomÏ platÌì. Leonardo, tento ÑkondotiÈr umÏnÌ a technick˝ch dovednostÌì, tom˘ûe vyslovit, neboù vÌ, ûe jeho Ñtitanismusì (to v jeho dopisech, stejnÏ jakou Bacona a Campanelly, znamen·: ÑvÌmì ..., Ñmohuì ..., Ñchciì ...) je podob-n˝ jejich, a ponÏvadû douf·, ûe je vöechny oö·lÌ. Proto ono obscÈnnÌ znejas-Úov·nÌ, jeû hovo¯Ì z jeho obraz˘! Odv·ûÌme-li se jen podÌvat opravdovÏ najeho Monu Lisu, Jeron˝ma Ëi Jana K¯titele, pak vöechny tyto obrazy budouprozrazovat buÔto ÑextrÈmnÏ prof·nnÌho, bu¯iËskÈho, snad bohorouhaËskÈ-ho duchaì100, nebo p¯inejmenöÌm magicko-technick˝ experiment chladnÏplanoucÌ dychtivÈ hlavy a vÏtöinou obojÌ v tÏsnÈm sepÏtÌ. ÑOd teorie stÌnuse dost·v· k MadonÏ ve skalnÌ sluji, od anal˝zy svÏtla k öerosvitu Mony Lisy,od pojedn·nÌ o pohybu k zu¯ivÈ rytÌ¯skÈ bitvÏ u Anghiari, od kasuistiky v·ö-nÌ k dramatu PoslednÌ veËe¯e.ì

Leonardo experimentoval s lidmi, zvÌ¯aty, plody, stromy, oblaky. OdonÏch dnÌ svÈho ml·dÌ, kdy v blÌzkosti Verrocchiovy dÌlny pitval jist˝ Polla-juolo mrtvoly, aby mohl namalovat ölachy, klouby a svaly, nezn· rozdÌlu meziÑûiv˝miì a Ñneûiv˝miì vÏcmi.101 Podle jednoho ˙daje naplnil Leonardo sv˝mianatomick˝mi studiemi 120 svazk˘. TÌmtÈû pohledem se ch·pe novÈ kon-strukce dÏl102, hlavy madony (srv. obraz KleËÌcÌ madona, pero, okolo 1478)103,odlÈvanÈho modelu konÏ104, vÌru proudÌcÌ vody105 i mÏstskÈho pl·nu Imoly(kolem roku 1502).106 Chce si podrobit mechaniku ËlovÏka (ËlovÏka a zvÌ¯ejako stroj), jak je patrnÈ z jeho studiÌ k letovÈ technice (Codex Atlanticus),k lidskÈmu hrtanu107, TrhacÌ st¯ely a luËiötnÌci (pero, Pa¯Ìû, …cole des Beaux-Arts)108, obÏöenÈho Bandiniho (1476, Bayonne, MusÈe Bonnat), Studie hlavy

a n·vrhy stroj˘ (pero, 1478, Uffizie) a z neht˘ andÏla na ZvÏstov·nÌ v galeriiUffiziÌ!

Jeho prvnÌ malbou je ÑStroj, kter˝ m· vyvol·vat strachì.109 TakovÈ z˘st·vajÌvöechny jeho obrazy. Leonardovo umÏnÌ a jeho technika spoËÌv· v tom,ûe za pomoci technick˝ch, propoËten˝ch a dob¯e promyölen˝ch prost¯edk˘


((225588 ))

(jeû majÌ po dokonËenÌ obrazu zmizet, majÌ b˝t odstranÏny jako odlÈvacÌ for-ma p¯i v˝robÏ dÏla a ob¯Ìho triumf·lnÌho konÏ pro Sforzu!) budÌ hr˘zu,˙ûas a fascinujÌcÌ blaûenost. Leonardo provozuje malÌ¯stvÌ a techniku jakomagii ñ jeho Ètos je zcela urËen tÌm, ûe on s·m, podvodnÌk, kter˝ je nakonecs·m podveden, se nech·v· fascinovat sv˝mi vlastnÌmi dÌly a myölenkami, ne-ch·v· se pohltit sv˝mi Ñobjektyì, podlÈh· jejich kouzlu a je jako jejich zajatecvyd·n bezmocnÏ na pospas nov˝m obraz˘m, tv·¯Ìm a mocensk˝m operacÌm.Otrava vlastnÌm slovem a dÌlem se od tÈ doby st·v· prokletÌm mnoha mono-maniack˝ch evropsk˝ch intelektu·l˘!

Tento mechanik a konstruktÈr n·stroj˘, v jehoû tlust˝ch z·pisnÌcÌchnenÌ ani stopy po studu nebo zoufalstvÌ z politickÈho ztroskot·nÌ jeho zemÏ ñjeû Michelangela zneklidÚuje dnem i nocÌ ñ p¯ech·zÌ ihned po por·ûce svÈ-ho velkÈho mecen·öe Ludovika Sforzy k vÌtÏzi, kr·li Frantiökovi I. PosmÌv·se Ñle bugiarde scienze mentaliì, lh·¯sk˝m a podvodn˝m pseudovÏd·m, tomis-tickÈ a platÛnskÈ metafyzice, a p¯itom s·m vÏzÌ po krk v lidov˝ch kosmologic-k˝ch m˝tech, apokalyptick˝ch utopiÌch, technicko-magickÈ fantazii a blouz-nÏnÌ. MÏsÌc tone ve sv˝ch elementech jako ûloutek ve vajeËnÈm bÌlku. ZemÏje jist˝m Ñdruhem rybyì, podobnÏ jako ûralok nebo velryba, d˝ch· namÌstovzduchu vodu (srv. m˝ty Ñprimitiv˘ì), z jejÌ pokoûky vyr˘stajÌ, podobny vla-s˘m a vous˘m, tr·va, stromy, zvÌ¯ata i lidÈ, jejÌmi kostmi jsou kameny. SÌlu de-finuje Leonardo110 jako Ñnadsmyslovou schopnost, neviditelnou moc ..., jeûje zp˘sobena n·hodnou pohybujÌcÌ se vnÏjöÌ mocÌ a vkl·d· se a vlÈv· do tÏles,kter· jsou (pak) odvr·cena a odvedena od svÈho p¯irozenÈho stavu. P¯itomjim p¯ed·v· podivuhodnÏ p˘sobÌcÌ Ëinn˝ ûivot a nutÌ vöechny stvo¯enÈ vÏcik promÏnÏ tvaru a polohyì (srv. ËetnÈ listy z vyd·nÌ A a B v Codex Trivulzia-

nus). SÌla je tedy vlÈvajÌcÌ se milostÌ p¯Ìrody! Leonardo pod·v· mÌsty orgias-tick˝ a dÈmonologick˝ popis toho, jak sÌla sebe sama sûÌr· a zabÌjÌ.

I on vÌ, co je strach. TÛn jeho ÑproroctvÌì je nez¯Ìdka apokalyptick˝111

a p¯ipomÌn· Bacona, frantiök·nskÈ spiritu·ly, Campanellu Ëi D¸rerovu Ñvidi-nuì. PokouöÌ se vöak tento strach zvl·dnout popisov·nÌm, nap¯Ìklad lÌËenÌmpotopy svÏta112, a p¯estavÏt jej technick˝mi stavebnÌmi z·zraky, utopick˝mikonstrukcemi, fantastick˝mi chr·my, mÏstsk˝mi pl·ny, opevnÏnÌmi, kostely,mauzoley a st·le znovu stroji. ÑPrimitivovÈì kdysi svÈ prvnÌ Ñdomyì stavÏliproto, aby odehnali a usmÌ¯ili smrt, mrtvÈ a bohy; stavebnÌ a konstruktÈrsk·n·ruûivost Ñtyran˘ì, dikt·tor˘, samovl·dc˘ a osamÏl˝ch myslitel˘ evropskÈmoderny, jejich atlantickÈ valy a svÏtovÈ systÈmy majÌ sv˘j vzor v ne˙navnÈËinnosti Leonarda da Vinci, kter˝ vyËerp·n na smrtelnÈ posteli dozn·v·, Ñjakvelice h¯eöil proti Bohu i lidem, neboù n·leûitÏ nepeËoval o umÏnÌì.

Vasari referuje v prvnÌm vyd·nÌ sv˝ch éivot˘ nejv˝znamnÏjöÌch italsk˝ch

architekt˘, malÌ¯˘ a socha¯˘ (Vite deípiu eccellenti pittori, architetti e scultori italiani

da Cimabue sino ai tempi nostri, 1550, p¯eprac. vyd. 1568) o LeonardovÏ n·vratu


((225599 ))

ke k¯esùanstvÌ na smrtelnÈ posteli a s·m pohlÌûÌ fascinovanÏ na Ñpodivuhod-nÈho a nebeskÈho Leonardaì, na Ñjeho kr·lovsk˝ a velkoduön˝ charakterì.113

LÌËÌ jej jako div svÏta, p¯ipisuje mu vöechny vlastnosti, kterÈ v ˙ûasu a hr˘zespat¯ovali souËasnÌci u Fridricha II. Ve druhÈm vyd·nÌ mu d·v· zem¯Ìt v n·-ruËi francouzskÈho kr·le Frantiöka I.114 Na kr·lovskÈm z·mku Amboise, kdese narodil italsk˝ tyran Karel VIII., umÌr· 2. kvÏtna 1519 Leonardo, muû bezotce a vlasti, jako dvornÌ malÌ , inûen˝r a aranûÈr slavnostÌ uprost¯ed lasciv-nÌho, zh˝ralÈho a n·dherymilovnÈho ÑrenesanËnÌhoì svÏta francouzskÈhodvora. Odtud se vyd·v· na cestu zmaten˝ a ot¯esen˝ mlad˝ muû, kter˝se chce osvobodit od tohoto ÑnecudnÈhoì smÏöov·nÌ Boha se svÏtem ñ JanKalvÌn.


((226600 ))

Abd ar-Rahm·n III. 86, 301¡bel 29AbÈlard 14, 29, 80, 93, 106, 123,

125, 128, 129, 158, 169, 173,194, 195, 207, 277, 485, 492

Abraham ben David Halevi 124Abraham ben David z Posquières

124Ab˙ Maíöar 118Acarie, madam 421Acontius, Jacobus 361, 364ñ366,

458Acton 677Adalbert z BrÈm 311, 508Adams, John 461Adelhard z Bathu 126, 127Adler 633Adorno, Th. W. 535Aelred z Rievaux 336, 410Agatho 386Agobard z Lyonu 55, 57, 58,

118, 136, 141, 404Agrippa z Nettesheimu 228,

284, 391Akacius 295Alanus z Lille (Alanus ab Insulis)

130, 136, 164, 173Alberich 178Albert Sask˝ 225Albert Velik˝ (Albertus Magnus)

73, 172ñ176, 198, 203, 206,210, 230, 277, 290, 556, 572

Alberti, L. B. 248, 256Albornoz, Alvar de 302Albornoz, Sanchez 341Alcaraz 308, 318Aldus Manutius 289Alevisio 295Alexandr (patriarcha) 24Alexandr z Roes 224Alexandr Velik˝ 353Alexandr I. 548, 550, 623, 624Alexandr III. 68, 72, 126ñ128,

135, 383Alexandr IV. 174Alexandr VI. 289, 320Alexis (cÌsa¯) 138Alexius (cÌsa¯) 103Al-F·r·bÌ 116, 118, 119Alfons Aragonsk˝ 249

Alfons UËen˝ 167, 168Alfons VI. (kr·l) 122Alfonso, Pedro 122AlfrÈd Velik˝ 60, 435, 439, 442Algazel (Al-Ghaz·lÌ) 121, 123,

179, 247Al-Idrisi 126Al-KindÌ 119Alkuin 50, 52, 54ñ56, 86, 90,

164, 194, 598Al-KuöajrÌ 121Alonso de Virues 318Al-Ramadi 301AlûbÏta (falckrabÏnka) 561AlûbÏta Falck· 567AlûbÏta I. (anglick· kr·lovna)

366, 444, 445, 448, 455AlûbÏta ze Schˆnau 134Amalar z Met 57Amalrich z Bène 147, 172, 226Amar 543Ambroû 25, 27, 28, 41, 190, 216Ames 455Ammianus Marcellinus 28Ampère 550Andreae, J. V. 353, 556Andreas Capellanus 178Angela z Foligna 285, 559Angelo z Clarena 157, 158, 186Angelus Silesius 345, 558Angilbert 56Anna Amalie (vÈvodkynÏ) 568Annet 471, 472Anselm z Canterbury 66, 125,

181Anselm z Havelbergu 97, 101,

106ñ110, 126, 232Anselm z Lukky 92Antoinette díOrlÈans 421, 422Antolinez, P. 331Antonio de Lebrixa 297Antonio de Marchena 321Apollinaris Sidonius 37Arbogast 37ArchimÈdÈs 367Ariosto 247, 374AristidÈs 17Aristippus z Catanie 127Aristodios 138AristotelÈs 38, 63, 64, 116, 119,

122, 127, 171, 172, 174ñ177,182, 184, 187, 195, 203, 242,244, 246, 248ñ250, 253, 255,266, 274, 283, 313, 323, 368,372ñ374, 377, 381, 387, 314,407, 455, 466, 556, 635, 640,651,

Arentino 216Arius 23, 25, 179Armengaud 127Arminius 412ñ415Arnauld, A. 416, 428, 429, 505Arnauld, H. 429Arnauld, I. 428Arnauld, J. C. A. 505Arnauldov·, J. M. A. 428, 429Arnd (Arndt), J. 285, 559, 561Arndt, M. 580Arno ze Salcburku 55Arnobius 21Arnold z Brescie 106, 128, 383Arnold, Gottfried 19, 103, 278,

295, 370, 541, 554, 564ñ566,586, 605, 614

Arnold, Matthew 481Arnold ze Selenhofenu 274Arnold z Villanovy 159, 163,

167, 186, 188, 237, 321, 382,391

Arriaga 284Arteveld, J. 200Ashley 467, 639Asriel ben MenahemAsserac, mark˝z de 494Aö-äiblÌ 301Athanasius 25AthÈnagor·s 17Augustinus 16, 20, 28, 29,

30ñ33, 44, 47, 48, 49, 63, 64,80, 88, 97, 99ñ101, 109, 110,152, 179, 186, 190, 192, 193,203, 204, 216, 229, 237,240ñ242, 249, 254, 264, 269,271, 289, 299, 305, 316, 318,325, 376, 385, 426, 429, 435,455, 468, 471, 473, 491, 495,504, 509, 525, 579, 676

Aulus, Gellius 192Aureoli 191Austen, J. 481

JJ MM EE NN NN ›› RR EE JJ SS TT ÿÿ ÕÕ KK

Avempace 119Averroes (Ibn Ruöd) 119, 120,

123, 124, 127, 169, 170,172ñ174, 176, 179, 248

Avicebron (Ibn Gabirol) 86,116, 123

Avicenna (Ibn SÌn·) 86, 116,119, 127, 247, 248

Ayala 415Baader, Franz von 206, 332, 365,

368, 425, 548, 552, 557, 566,620, 623, 626, 649

Bacon, F. 193, 317, 352, 379,380, 409, 427, 434, 445ñ447

Bacon, R. 60, 66, 73, 159, 160,162ñ164, 167, 172, 185, 188,225, 237, 258, 259, 352, 354,375, 382, 420, 427, 433, 437,446, 486, 487, 490, 520, 531,568, 609, 614, 641

Bahrdt, K. F. 600Bach, J. S. 589, 633Bach, V. 589Bachofen, J. J. 540, 653Baillie 414, 452, 455Baily 561Balde, J. 558Ball, J. 200, 215, 224Balthasar, H. U. v. 678Balzac 416, 652Banks 487Bañez 325Baratov· 454Barclay 352, 561Baretti 381Barth, K. 556, 591, 595, 671BasilidÈs 20, 139Basilius z Caesareje (Velik˝) 14,

49, 287Bassompierre 419Bauer, B. 650B‰uerle 615Baupère, Johannes 225Baxter 460Bayer, R. 258Bayle 139, 430, 463, 496, 497,

499, 574, 586Beanus 557Beaumarchais 500Bebel 279Beccadelli 250Beccaria 381Becker 552Becket, Thomas 128, 170, 274,

435Bekker 397, 571Bellarmin 325, 327

Bellay 371Bembo 351BÈnard 294, 492Benedikt z Aniane 57Benedikt z Canfeldu 421Benedikt z Monte Soracte 76Benedikt z Nursie 37, 38, 42, 43,

47, 145, 146, 326Benedikt VII. 81Benedikt XIII. 217Benedikt XIV. 146, 384, 522Bengel, I. A. 561, 626Benito Jeronimo FeijÛo y Mon-

tenegro 342Benjamin z Tudely 123, 293Benn, G. 629ñ631Bentham, J. 437Bentivenga 190Bentley 471BÈrengar z Tours 88, 89, 93Berens 589Bernanos 312, 512, 525, 632,

678Bernard z Arezza 225Bernard z Clairvaux 77, 87, 94,

107, 120, 125, 128, 129, 134,142ñ144, 152, 169, 192, 206,229, 241, 250, 277, 363, 394,507

Bernard z Chartres 129Bernardi della Mirandola 351Bernardin ze Sieny (Bernardino

da Siena) 246Bernardino Bonifacio 364Bernardus Silvestris 129, 130,

131Bernegger 380Berni, Francesco 374Bernini 383Berquin, Louis de 401Berthier 503Berthold z Mosburgu 186, 203BÈrulle 417, 421, 491, 495, 496,

504, 508Bessarion 163, 247, 294, 289Bessels, G. 614Beza 403Biandrata 361, 363, 365Biel, Gabriel 198, 263Binet 492Biringucci, Vannoccio 372Bismarck, O. v. 65, 552, 646, 675Blake, W. 486Blanco, J. M. 341Blok, A. 548Bloy, L. 512, 678Boccaccio 239, 242, 244

Bodin, Jean 122, 272, 282,405ñ409

Boethius 37, 38, 39, 47, 181,195, 226, 305, 330, 453, 599

Bˆhme, Jakub 139, 188, 190,217, 272, 281, 365, 368, 425,450, 467, 481, 484, 538, 540,548ñ550, 556ñ572, 597, 620,623, 626, 635, 647, 649

Boiardo 247Boisgelin 540, 542Bolingbroke 433, 469ñ471, 478,

520Bolzano 610Bonagratia z Bergama 196Bonaventura 98, 153, 154, 172,

174, 175, 177, 203, 226, 252,336

Bonhours, P. 574Bonif·c 45, 50, 52, 59, 232, 435,

544Bonif·c VIII. 158, 185ñ188, 193,

236, 238, 435Bonif·c IX. 189Boofl 622Borgia, Cesare 239, 258, 313Bornitz, J. 405Borrhaus, M. 362Bosch, Hieronymus 315Bosch-Gimpera 302Boso 98, 111Bossuet 31, 63, 99, 338, 490,

495, 499, 500, 508ñ511, 522,526, 540

Bottari, G. Gaetano 384Botticelli 244Boudon 517Boulton 486Bourdaloue 522Bourignonov·, A. 564Bovillus (Charles de Bovelles)

305, 406Boxhorn 412, 475Boyle, R. 449, 458, 469, 466,

471, 487Bracciolini, Poggio 216, 244Bradwardine 435Brancaleone 148BrÈbeuf, Georges de 493Bredin 550Brecht, B. 400Brentano, Bettina von 210, 396Breughel, Pieter 315Brewster 450BriÁonnnet z Meaux 318, 401,

403Briond, Marcel 258


((775566 ))

Brocke 577, 586Broch 628Bromley 566BrontÎ, Charlotte 481Brooke 455, 470Brooke, Henri 484Brousson, Claude 403Brown, R. 455Brunelleschi 255, 369Bruni, Lionardo 242Bruno, Giordano 163, 244, 245,

251, 330, 349, 368, 369, 375,381, 382, 411, 427, 449

Bruto 364Bruun (Candidus) 56Buber, M. 98, 219, 628, 657Bucer 319Buckingham, J. S. 651, 661BudÈ 14, 316, 391, 392, 401Buchanan 405, 454B¸chner 631Bultmann, R. 673Bunyan, J. 464, 480Buohler 640Buonaccorsi, F. 250Buonaiuti 18, 388Burckhardt, J. 254, 272, 350,

362, 418, 522Burdach 215Burgundio z Pisy 126Buridan, Jan 225Burke, E. 440, 484ñ486, 490Bury 449Bufl, F. J. v. 640Butler, Joseph 472Butzer 358Cabet 550Caboche 200Caccini, Tommaso 375Caesalpinus 350, 352Caesar, Julius 226, 252, 353Caesarius z Arles 49Cagliostro 188, 383, 539Cajetan 318CalderÛn 65, 300, 345, 346, 441Calixt, G. 284, 412Calvin viz KalvÌnCampanella 112, 158, 163, 169,

237, 244, 250, 254, 258, 259,280, 344, 349, 351ñ356, 358,367, 372, 375, 380, 381, 382,394, 413, 420, 427, 439, 449,460, 498, 530ñ532, 559

Camus, A. 523Camus, J. P. 383, 409, 492Canitz 577Cano, Melchor 308, 317, 330, 331

Capece, Scipione 360Capelain 420Capeluche 200Capella, Martianus 441Caracciolo 360Cardano, Hieronymus 350, 351,

372, 375Cardo, Carles 341Carino 148Carlyle 270, 465Carnesecchi 360Carranza 304, 319, 331Carsoni, Lorenzo 384Carus 442, 633Cary, Lucius 453Caselius, Johannes 284Cassianus 48, 49, 326Cassiodorus 37, 38, 39, 41, 42Castellio 362, 376Castiglione 312, 370Castro, Amerigo 341, 343Castruccio Cartracani 254Cavalier, Jean 516Cavendish, H. 449, 487Cavour 385Cazalla, Juan 305, 306, 308Cazalla, MarÌa 308, 309, 318Cecco díAscoli 282Celestin V. 238, 386Cellini 352Celtis 279Cervantes 300, 345, 346Cicero 27, 28, 64, 250, 283, 305,

310, 317, 386, 469, 496Cino z Pistoie 191Cisneros, Francisco XimÈnez de

297, 304ñ306, 308, 315, 318,319, 323, 326, 329, 331, 336

Cisneros, Garcia de 267, 329Clarenbaldus 129Claudian 28Claudius z TurÌna 57, 58, 118,

136Clausewitz 64ñ66, 516, 585,

662ñ665ClÈment 522Cloots, Anacharsis 544Coccejus 561Cola di Rienzo 84, 252Coleridge 440, 448Colet, J. 215, 241, 267, 309, 442Collins 471Colonna, Vittoria 357, 360Combe, T. 474Comenius viz Komensk˝Commandino, F. 257Comte, A. 106, 353, 549

Condillac 21, 490, 491, 507, 517Condorcet 353, 462, 485, 494,

542Condren, Charles de 491,

495ñ497, 504, 508Conink 200Conring 552Constantino 26, 319Contarini 324, 360Cook 482Coornaert 395Corneille, P. 441, 493, 519Cornelius, Peter 458Cornelius (Pudentus) 45Coronel, L. N. 307Correggio 442Corsoni, Lorenzo 463CortÈs, Donoso 253, 310, 347,

490, 549Coton 500, 501Cotton, Pierre 327Couplet, Ph. 501, 502Court de GÈbelin 540, 541Court, Ant. 403, 516, 517Cousin, Victor 607Covarruvias 415Coyer 529, 530Cramer, Thomas 444, 587Cremoni, Cesare 352Creutzer 540Crispin, Gilbert 125Croce, B. 350, 383, 388Cromwell, Oliver 200, 438, 452,

453, 456ñ463, 476Crusius, Ch. A. 577Cudworth, Ralph 463, 464Culloch, M. 477Cumberland 412Curione, Celio Secundo 350,

362ñ364Curtius, E. R. 64Cybò, Catarina 357, 360Cyprian 32Czepko, D. v. 558díAlembert 462, 491, 503, 523,

536, 537, 541, 584, 585DalÌ, S. 346Dalton, J. 486Damasus 37, 49Damiani 91Daniel (metropolita) 293, 294Dante 37, 112, 117, 150, 154,

174, 186, 189, 191, 196, 217,221, 232, 235ñ240, 242, 251,253, 255, 257, 297, 302, 310,320, 321, 330, 364, 369, 374,400, 442, 466, 527, 598, 638

R E J S T ÿ Õ K

((775577 ))

Danton 490, 545Darwin, E. 486, 549Darwin, Ch. 282, 399, 433, 447,

450, 470, 477, 486, 487Daun 347David z Dinantu 147, 172David, Gerard 315David, J. L.Dawson, Ch. 490Decker, Matthew 475Defoe, Daniel 480Demetrias 47DÈmosthenÈs 310Denk 138, 230, 264, 265, 277Descartes 66, 129, 164177, 179,

194, 197, 241, 256, 271, 328,338, 349, 350, 353, 364, 372,380, 395, 410, 416ñ418,420ñ428, 430, 462, 497, 520,526, 536, 557, 567, 568, 571,574, 587

Desiderius 47Desmarets de Saint-Sarlin, Jean

417, 498, 499DÏtmar 83Deza, Diego de 321Diaz, Juan 319Dickens, Ch. 481Diderot 352, 353, 410, 467, 490,

491, 503, 536ñ538, 544, 547,605

Dietrich z Freiberku 185, 203,205

Dietrich z Niemu 224Digby 571Dilthey 672Dini, Piero 376Dinis Portugalsk˝ 167, 168Dio Cassius 13Diodati, Elia 380Diokletianus 146Dion˝sius Areopagita 32, 59,

203ñ205, 247Dion˝sius ze Syrakus 269Dippel 567Doddridge 481Dolat 391Dolcino, Fra 157, 158, 490díOllando, Francisco 356Dˆllinger 677Dominik 127, 143, 144, 209, 326Donatello 255Donatus 32Doni, A. F. 371Doria, P. Nikolaus 336Dornitz, J. 552Dositheus 293

Dostojevskij 292, 365, 441, 450,565, 623, 627, 654

Douceline 159Drake 449Drechsel 275Du Moulin 414Dubois, Pierre 174, 176, 187,

420Duns Scotus, Jan 155, 175, 186,

191ñ194, 203, 214, 225, 269,272, 290, 426, 433, 577

Duplessis-Mornay 412, 414Durand-Serre, Marie 517Durandus z Huesky 144D¸rer, A. 259, 373Dury, J. 449Eberhard z Bamberka 54Ebner F. 628, 657Ebreo, L. 125, 330, 411Eck, M. 277, 287Eckartshausen 548Eckhart 22, 48, 59, 63, 80, 121,

125, 165, 174, 181, 187, 199,201ñ210, 227, 230, 231, 233,264, 272, 275, 278, 411, 453,559, 560, 572, 597, 617, 619

Edelmann, J. Ch. 563, 586ñ588Efraim z Bonnu 123Egidius z ÿÌma 187Eguia, Diego de 309Eguia, Miguel de 309Einhard 56Ekbert ze Schˆnau 97, 100,

102ñ104, 142, 202, 208Ekkehard z Aury 98Eleonora (hrabÏnka z Toulouse)

142Elias Ir 59, 188Eliot, G. 481Eliot, T. S. 442Elipand (biskup v Toledu) 54Elpidius 50Elzevir 372Engels, Bed¯ich 64, 365, 439,

479, 601, 635ñ641, 645, 646,648, 663

Enriquez, Fadrique 309Epik˙ros 238, 245, 437Erasmus Rotterdamsk˝ 14, 22,

28, 32, 63, 65, 73, 135, 154,208, 215, 226, 228, 241, 243,267ñ280, 283, 287, 289, 294,298, 304ñ319, 324, 326ñ332,336, 340, 341, 345, 362, 364,391, 392, 401, 405, 406, 411,425, 430, 436ñ439, 514, 521,524, 587

Eriugena, Jan Scotus 23, 60, 86,88, 105, 147, 203, 247, 248, 598

Essex 453Estella, Diego de 330Etelbert 44Etienne díAnse 136Etienne de Cambrai 390Eugenius Vulgarius 47EukleidÈs 64, 466Euler 584Eusebius z Caesareje 24, 25, 32Eusebius z Vercelli 25Eustrat z NÌkaje 126Evelyn 449Everard 439, 459Evûen (princ savojsk˝) 468Evûen III. 126Evûen IV. 243Faber, Petrus 267Fabre díEtaples 241, 268Fabre díOlivet 549Fabre de Pech-Hermer 139Falconi, Juan 330, 340Falk, J. D. 608Faraday 450Farel, G. 403Faustus z Lerinsu 48, 364, 505Felix z Urgelu 54, 58, 118FÈnelon 57, 189, 207, 338, 490,

491, 497, 499, 508, 511ñ514,518, 522, 525ñ527, 540, 545,550, 564, 566, 619

Fernando de Texeda 341Ferdinand Svat˝ 147, 168Ferdinand I. 307Ferdinand II. Aragonsk˝ (Katolic-

k˝) 298, 300, 313, 321Ferdinand VII. 303Feuerbach, L. 474, 590, 631,

637, 650Ficino, Marsilio 20, 247, 248,

253, 254, 350, 367Fichte, J. G. 209, 405, 450, 482,

491, 541, 549, 551, 552, 554,557, 559, 566, 587, 594, 597,598, 618ñ620, 622, 648, 654

Filangieri 382Filip Dobr˝ 315Filip II. (öpanÏlsk˝ kr·l) 298,

315, 330ñ332, 336, 443, 554Filip II. August (francouzsk˝ kr·l)

143, 171, 430, 475Filip III. (öpanÏlsk˝ kr·l) 341Filip IV. (öpanÏlsk˝ kr·l) 341Filip IV. SliËn˝ (francouzsk˝ kr·l)

146, 177, 186, 187, 430Filmer 465


((775588 ))

Fioravanti, A. 295Fisher, John 269, 442Fischer z Erlachu, J. B. 612Flaccius Illyricus 296Flachslandov·, KarolÌna 575Flaminio, Marc Antonio 318,

360Fleischbein 541Fogazzaro 678Foggini, Pietro Francesco 384Fonseca 284, 308, 311Fotius 293Fourier, Ch. 353, 550Fox, G. 436, 561Fracastoro 350, 356, 375, 480Francisco de Enzinas 319Francisco díOsuna 308Franck, Sebastian 103, 228,

264ñ279, 282, 370, 378, 422,554

Francke, A. K. 561, 562, 564,566

Franklin, Benjamin 519, 540Frantiöek z Assisi 31, 98, 135,

136, 139, 140, 149ñ164, 175,195, 217ñ221, 238, 241, 261,262, 265, 279, 286, 295, 326,334, 335, 370, 397, 421, 528,543

Frantiöek Salesk˝ 29, 93, 317,338, 409, 490ñ492, 500, 504,507, 572

Frantiöek I. (francouzsk˝ kr·l)70, 259, 260, 392, 401

Frantiöek I. (nÏmeck˝ cÌsa¯) 551Frantiöek I. (rakousk˝ cÌsa¯) 606Frantiöka ze Chantal 29, 93Fray Melchor 305, 306Fredegisius 56Freud, S. 442, 628, 633, 634Freytag, G. 563Fridrich Moudr˝ 643Fridrich VilÈm I. (prusk˝ kr·l)

562Fridrich VilÈm II. (prusk˝ kr·l)

539Fridrich I. Barbarossa 65, 92,

102, 104, 107, 127, 146, 168,221, 254, 383

Fridrich II. (cÌsa¯) 78, 84, 92,98, 148, 155, 156, 167, 169,173, 173, 178, 190, 238ñ240,353, 355

Fridrich II. Velik˝ (prusk˝ kr·l)51, 84, 190, 206, 347, 355, 519,522, 537, 539, 556, 579ñ587,590, 596, 598, 604

Fridrich III. (cÌsa¯) 241Frobisher, sir Martin 474Frulovisi, Tito Livio 250, 251Fuchs, Claus 656Fuller, Th. 453Gaetano da Thiene 249GalÈnos 64, 283Galeotto Marcio da Narmi 249Galilei, Galileo 64, 225, 255,

257, 349, 353, 357, 359,371ñ381, 385, 401, 417, 423,427, 448, 462, 466, 467, 495,571

Gall, Th. 467Gamba, Marina 374Ganivet, A. 661Gansfoort 228, 230, Garbett 435Garcia Lorca 346Gassendi 163, 353, 423, 437,

568, 570Gaston Orle·nsk˝ 418Gattinara 307, 316Gay 520Gebeno z Eberbachu 106Geber (Ibn Gabirol) 179Gellert, Ch. F. 577Gelli, Giovanni B. 369Gennadios 247Genovese 382Gentile 248, 361, 415Georg z Trabzonu 247George, Stefan 631Gerald z Walesu 173Gerardino z Borgo San Donino

156, 188Gerbert z Aurillaku 81Gerbert z Remeöe 81, 83Gerhard II. (arcibiskup z Lippe)

78Gerhard z AbbÈville 175Gerhard z Cremony 127Gerhoh z Reichersbergu, F. 54,

97, 100, 103ñ105, 134Gerlach, Stephan 287Gerle, Dom 543Gerson, J. 219, 224ñ227, 330,

340Gevara 343Ghirlandajo 244Giacomo da Pienza 191Giannone, P. 381Gibbon, Edward 103, 470, 481,

484Gide, A. 400, 602, 683Gichtel, G. 567Gilbert 134, 375, 448, 449

Gilbert (vÈvoda) 76Giorgione 244Giotto 151, 369, 370Giovanni da Fiesole 370Giovanni da Prato 245Giovanni z Mantovy 190Giroi, Alonso 331Godescalc 56, 59Godwin, W. 477, 551, 553ñ555,

559, 565, 566, 575, 576, 587,589, 595, 598ñ600, 602,604ñ609, 617, 629, 654

Goethe, J. W. v. 19, 97, 174, 295,347, 352, 375, 490, 492, 500,528, 539, 549

Goetze 579, 624, 634Gonzaga, Julia 359Gonzov Genadij 293, 295Goodman, Chr. 454Goodwin 453, 484, 485Gordianus 37Gorlaeus 570Gˆrres, J. 540, 573, 677Goflner 622Gott, Samuel 457, 460Gottfried z Fontaine 185, 186Gottfried z Monmouth 98Gottfried ze ätrasburku 94, 95,

112, 173, 196, 204, 205, 242,344, 400, 406, 441, 492, 572

Gottfried z Viterba 98, 211Goutte, abbÈ 541Goya, F. J. 300, 302, 311, 339, 347Graci·n, Baltazar 300, 344Graci·n, Jeronimo 336, 338Graci·n, Thomas 336Gramsci, V. 388Granvella 324Grassi 374Graswinckel 412, 475Grazzini, A. F. 369Greco 346Greene, J. 504, 638Gregoire, abbÈ 328, 541Gresham, sir Thomas 449Greulich, J. 561Gribaldi 363Grillparzer, Franz 575, 615Grimaldi 328Grimm, J. 286GrimmovÈ (brat¯i) 477Gropius 667Grosseteste, Robert 160, 193,

214, 435Groote, Geert 228, 229, 411Grotius, Hugo 229, 317, 380,

409, 412ñ415, 526

R E J S T ÿ Õ K

((775599 ))

Gryphius, Christian 556Guarino, Veronese 245Guardini, Romano 653, 676,

677Guevara 337Guicciardini 253ñ255, 381Gullick 655G¸ther z Bamberku 73Gunzo z Novarry 81Gustav Adolf (övÈdsk˝ kr·l) 378Guttenberg 229Guyon, panÌ de 513, 525, 541,

564, 566, 623Hadrianus (cÌsa¯) 49Hadri·n I. 45Hadri·n VI. 307, 316Haeckel, E. 631Hagedorn, Friedrich von 577Hahn, Ph. M. 626Hakluyt, Richard 448Haller, A. von 577Halley 433Hamann, J. G. 292, 549, 557,

559, 578, 588ñ590, 637, 640Hamerling, R. 276, 627Hamilton, W. G. 481Hanserd 457Hare, John 438Harley 484Harnack, A. v. 18, 63, 103, 271,

364, 565, 593, 672Harrington, James 353, 457,

460, 461, 469Harsdˆrfer 564Hartlib 439, 449, 458Harvey 461, 470, 483Hastings 485Hatzer 264Haugwitz 540Hayen, H. 560Haynenfoe, Julien 500Heerbrand, J. 552Hegel, G. F. W. 64, 94, 97, 98,

106, 110, 182, 190, 204, 230,289, 313, 342, 361, 365, 405,450, 479, 528, 532, 534, 541,556ñ558, 566, 570, 573, 595,598, 621, 624, 626, 635, 636,641, 645, 646, 650, 654

Heidegger (teolog) 193, 565Heidegger, M. 583, 622, 667Heimerich z Campa 230Heine, H. 575Heiric z Auxerre 58, 59Held, A. 640Helisachar 90Hello 512, 678

Helmold 127Helmont, J. v. 571, 641Heloise 29, 93, 128Helvetius 517, 537HÈrakleitos 63Herberstein 292, 295Herbert z Cherbury 409, 412,

448Herbster, Hans 138Herder, J. G. 282, 292, 295, 296,

371, 382, 453, 467, 492, 534,553, 558, 559, 566, 575,588ñ596

Herdtrich 501Hereford, Mikul·ö 215Hermann z Dalm·cie 127Hermann z Korutan 129Hernandezov·, Frantiöka 308Hernando de Talavera 304Herp, Jind¯ich (Harphius) 330,

331, 339, 421, 491Herrera 308Hervey, lord 521HÈsiodos 14, 42Hefl, M. 532, 636, 637Hilarius z Poitiers 25, 26, 27Hildegarda z Bingen 70, 95, 97,

100, 105ñ107, 110, 134, 142,163, 202, 205, 208, 224, 229,230, 338

Hinkmar z Remeöe 56, 59, 60HippokratÈs 64Hippolytos, P. 337Hita, Arciprest de 632Hitler, A. 276, 433, 516, 530,

543, 627, 628, 629, 666Hobbes, Th. 60, 122, 178, 193,

244, 253, 345, 394, 413, 423,427, 457, 462ñ466, 534, 568,569, 571, 586, 640

Hoffmann, Daniel 284Hoffmann, J. A. 576Hofmannsthal, H. v. 628, 683Hohburg, Ph. 561Holbach 537Hˆlderlin 282, 556, 590, 619,

632, 649HomÈr 14, 20, 29, 182, 472, 485Honorius Augustodunensis 57Honorius II. 172Honorius III. 149, 153Hooker, R. 181, 412, 445, 448Horatius 28, 36, 37, 64, 331, 345Horkheimer 535Horningk 552Hosios z CÛrdoby 24Hotomanus 405

Hoyos, LÛpez de 345Hrabanus Maurus 50, 56, 97,

100, 278Hrotsvitha z Gandersheimu 80,

92Huber 412Huberov·, Marie 526, 528Hubert, Jean 405, 524Hubmaier 277Hugo z Digne 159Hugo Etheriusi 126Hugo van der Goes 315Hugo Hostiensis 94Hugo de Noeriis 77Hugo ze SvatÈho Viktora 75, 97,

100, 101, 196Hugo ze Santally 127Hugo, Victor 171, 492Humbert ze Silva Candida 26,

58, 87ñ91,103, 133, 152, 208Humboldt 555Hume, David 120, 225, 282,

380, 433, 460, 461, 471ñ474,476, 477, 479, 571

Hus, Jan 78, 84, 158, 198, 199,215ñ219, 224, 287

Hutcheson 478Huxley, Th. H. 450Huygens 416, 427, 571Chamberlein, H. S. 631Chamberlen 458Chammurapi 353Charron, Pierre 393, 405, 409,

410Chartier, Alain 390, 391Chassebeuf de Volney, C.ñF.

494, 539, 546ñ548Chastellain 315Châtelet, mark˝za de 521Chaucer 122, 217Chauvelin, mark˝z de 523Cherbury, H. E. 445Chillingworth 453Chrisolaras, Manuel 242Chytraeus 276Ibañez, Blasco 341Ibn Abbad 302Ibn Ar·bÌ 297Ibn Dûam·a z Damaöku 122Ibn Ezra, Moses 122, 123Ibn Maöarra 297Ibn Nub·ta 301Ibn Pakuda 123Ibn Sabin 169Ibn Zuhr 123Ign·c z Antiochie 16, 326Ign·c z Loyoly 30, 45, 65, 288,


((776600 ))

298ñ300, 302, 309, 310, 318,323ñ329, 346, 347, 357, 393,395, 424

Inocenc III. 84, 94, 126, 133,135, 143ñ145, 149, 151, 152,240, 249, 251, 326, 455

Inocenc IV. 172Inocenc XI. 574Intorcetta 501Irenaeus 16Irenicus 279Isabela (kr·lovna) 298, 300, 304Isabella z Brienne 190Isidor Sevilsk˝ 49Ivan III. 285, 289, 292, 294Ivan IV. Hrozn˝ 294, 296, 400, 624Iz·k Casaubon 284Iz·k de la CruzIz·k Iselin 541Iz·k ben Melchisedech 123Jackson 486J·chym z Fiore 54, 97, 101, 106,

107, 110ñ112, 120, 150, 155,156, 158, 159, 175, 192, 230,232, 306, 321, 361, 532

Jacob Anatoli 127Jakob ben Mahir 127, 367Jacobi 579, 580, 589, 593, 594,

605Jakub z Ben·tek 126Jakub z Viterba 149, 187Jakub I. (anglick˝ kr·l) 125,

353, 439, 450, 451, 454, 557Jakub II. 471Jan z Avily 337Jan z Brescie 127Jan z Damaöku 152, 290Jan z Harlemu 543Jan z Jandunu 177, 186, 191, 196Jan z Kastelu 205Jan od K¯Ìûe 298, 302, 311, 315,

318, 331, 338, 564Jan z Mirecourtu 225, 411Jan z Monte Corvina 158Jan z Pa¯Ìûe 187Jan z Pian dei Carpini 158Jan z Ruperscissy 188Jan ze Salisbury 98, 111, 126,

128, 134, 254Jan Scotus viz EriugenaJan ze Sevilly 127Jan ze Sterngassenu 206Jan ze St¯edy 215Jan z Weselu 230Jan Zlato˙st˝ (Johannes Chryso-

stomus) 192, 216, 218, 287,354, 509, 510

Jan II. Komnenos 126Jan III. 45Jan VIII. 46, 76Jan XXII. 81, 157, 187, 189, 196,

201, 210, 230Jana z Arku 156, 192, 199, 200,

213, 218ñ226, 238, 241, 244,253, 254, 261, 262, 265, 275,276, 279, 286, 335, 336, 357,390, 391, 409, 422, 433, 455,490, 543, 545

Janner 248Jansen, Zacharias 416Jansenius 384, 417, 423,

427ñ429, 504, 506Jaroslav Moudr˝ 86Jaspers, Karl 427Jean de Belles-mains 136Jean de Meung 173, 174Jean Paul 344, 492, 549, 578Jean Quidort 185Jehuda HalÈvi 123Jelogin 548Jenyn 481Jeron˝m 14, 16, 28, 29, 80, 240,

305, 318, 374, 497, 505Jeron˝m Praûsk˝ 158, 215, 216,

218, 245, 287Jessey 457Jind¯ich z Albana 134Jind¯ich Aristippos z Catanie

126Jind¯ich Bate 127Jind¯ich z Beauvais 142Jind¯ich z Gentu 185, 186Jind¯ich z Lausanne 135Jind¯ich Navarrsk˝ 327, 405Jind¯ich I. (anglick˝ kr·l) 122Jind¯ich II. (anglick˝ kr·l) 170Jind¯ich II. (cÌsa¯) 81, 146, 582,

583Jind¯ich III. (francouzsk˝ kr·l)

87, 407, 789Jind¯ich IV. (francouzsk˝ kr·l)

327, 404, 413, 419, 489, 491,500, 520

Jind¯ich IV. (nÏmeck˝ kr·l) 87,91, 92, 104, 116, 210

Jind¯ich V. (cÌsa¯) 104Jind¯ich VII. (anglick˝ kr·l) 434Jind¯ich VII. (cÌsa¯) 237Jind¯ich VIII. (anglick˝ kr·l)

307, 434ñ437, 442, 443, 474Johannes Argyropulos 294Johannes Diaconus 46Johnson, Samuel 480, 481Johst, H. 631

Jˆrg 640Joris, David 362Josef z Volokolamsku 285, 294Josef II. (cÌsa¯) 65, 428, 431,

606, 614Joseph le Clerc du Tremblay

(Otec Joseph) 378, 420ñ423,450, 496, 497, 547

Jouvenal, Jean 390Juan de la Cruz viz Jan od K¯ÌûeJuan de Los Angeles 329, 330Julianus Argentarius 40, 240Julius II. 252, 273, 356Jung, C. G. 190, 633, 634J¸nger, E. 353, 669, 682, 683Jung-Stilling 548, 558, 564, 601,

602, 623Jurieu, P. 499, 515, 565Justin 17, 18, 22Justini·n 23, 26, 39, 40, 41, 146Juvenalis 28Kafka, F. 628, 657Kalixt II. 104KalvÌn, Jan 65, 139, 171, 215,

260, 264, 268, 273, 279, 282,287, 294, 312, 323, 357,360ñ363, 371, 372, 390ñ397,399, 401, 402, 404, 405, 408,413ñ415, 417ñ419, 422, 423,425, 426, 428, 429, 460, 495,504, 524

Kant, I. 63, 66, 94, 125, 178,207, 208, 225, 230, 274, 392,424, 425, 473, 523, 525, 528,551, 553, 555, 559, 575ñ578,589, 591, 594ñ599, 607, 612,615, 618, 642, 666, 677

Karel Emanuel III. Savojsk˝ 385Karel LudvÌk Falck˝ 567Karel SmÏl˝ 314, 315Karel Velik˝ 25, 45, 51ñ55, 58,

65, 80, 83, 206, 220, 293, 386,509, 522, 573, 584

Karel I. (anglick˝ kr·l) 156,450ñ453

Karel I. (rakousk˝ kr·l) 74Karel II. (anglick˝ kr·l) 450Karel II. Hol˝ 58, 60, 157, 293Karel III. (öpanÏlsk˝ kr·l) 347Karel IV. (cÌsa¯) 215, 462Karel V. (cÌsa¯) 84, 90, 99, 102,

146, 268, 279, 298, 302, 306,307, 310, 313ñ316, 318, 319,323, 324, 328ñ331, 336, 343,412, 436

Karel VI. (anglick˝ kr·l)Karel VI. (cÌsa¯) 218, 613

R E J S T ÿ Õ K

((776611 ))

Karel VII. (cÌsa¯) 390Karel VIII. (cÌsa¯) 250, 260, 391Karlstadt 264, 265, 268ñ270,

275Kate¯ina z La Rochelle 221Kate¯ina Medicejsk· 404Kate¯ina ze Sieny 254, 539, 541Kate¯ina II. Velik· 51, 519, 623Katzenstern 565Kegel 285Kepler 375, 557Kerullarius (patriarcha) 89Ketteler 466, 640Kierkegaard 21, 193, 218, 241,

481, 566, 589, 632, 633, 645,649, 669, 670

Klages 367Kl·ra z Montefalka 189, 190Klee, P. 667Klemens Alexandrijsk˝ 14, 20,

22, 120, 326, 354Klement I. 91Klement II. 91Klement IV. 160, 162Klement V. 162Klement VI. 188, 191, 211, 239Klement VII. 307Klement VIII. 63, 146, 325Klement IX. 430Klement XI. 574Klettenberg, Susanne von 600Klopstock 540, 601Knox 279, 454Knut Velik˝ 86Kolumbus, F. 307Kolumbus, K. 159, 160, 298,

299, 302, 306, 312, 320ñ322Komensk , J. A. 317, 345, 449,

500, 571Konfucius 501, 502Konr·d II. (nÏmeck˝ kr·l) 86Konradin 156, 170Konstantin 23, 24, 25, 29, 37,

44, 46, 54, 117, 142, 240, 291,353, 355, 369, 386, 509, 573

KopernÌk, M. 255, 279, 349, 356,359, 367, 376, 466, 495, 556

Kopylov 291Kotzebue 608Kraus 628, 683Kraus, Karl 407Krause 347Kristina Tosk·nsk· 376Kr¸denerov·, baronka 548, 549,

623, 624Kuhlmann, Q. 558, 560, 566, 568K¸nkels, F. 317

Kurbskij, A. 289, 296KurljatÏv, Nil 296Kus·nsk , Mikul·ö 82, 94, 125,

126, 131, 163, 165, 174, 181,203, 219, 226ñ233, 243, 247,248, 252, 255, 257, 267, 268,272, 275, 279, 305, 328, 351,367, 378, 391, 392, 405, 406,411, 423, 425, 426, 557, 569,597

La Marche 315La Mettrie 21, 424, 517, 522,

526, 537, 584Labadie 458, 561, 565Labroussov·, Suzette 541, 543Labsin 548Lacroix, mark˝za de 543Lactantius 244Lafayette, Marie de 421Lagarde 633Lagrange 462Laguna, Andres de 344, 406LaÌnez 326Lambert 297, 401, 584Lambertini 588Lamennais, F. de 510, 512, 541,

677Lana, F. de 328Langbehn, J. 633Langermeier 622Languet, Hubert 405, 412Laplace 129, 393, 424Laredo, Bernardino de 329Las Casas, B. de 298, 302,

314ñ316, 319ñ321, 323Lasalle, F. 637, 640Latimer, William 215Latini, Brunetto 191Laud, G. 451, 452, 455Laurac, Blanche de 143Laurent de Paris 493Lavater 538, 539, 548, 605, 606Law, William 481, 482, 538, 540Lawrence, Th. E. 400, 447, 683Le Franc de Pompignan 523Le Maitre 505, 506Le Moyne 500Le Roye 407Le Tellier 509Leadov·, Jane 467, 566Leal, Valdes 302Lebrixa 268, 305Leclerc, Pierre 403, 421, 430Lee, Francis 467Leeuwenhoek 416Lefèvre 72, 392, 401Leibniz 14, 63, 66, 70, 82, 94,

163, 165, 179, 181, 188, 225,231, 332, 356, 417, 422, 423,425, 468, 509, 523, 524, 534,539, 567ñ574, 579, 584, 595,597, 600, 612, 635

Leidrad z Lyonu 55Leland 471Lenin 64, 365, 450, 548, 566,

584, 627, 646, 663, 665Leo Tosk·nec 126Leonardo da Vinci 138, 252,

256ñ260, 357, 358, 370, 373,379, 440, 442, 531

Leopardi, Giacomo 386Leopold I. (cÌsa¯) 574Lerma, Pedro de 318Lessing 98, 103, 110, 116, 407,

506, 575, 576, 578ñ580Leto, Pomponio 250Lev z Vercelli 83Lev I. Velik˝ 41, 45, 90, 145, 146Lev II. 45Lev III. 53Lev X. 252, 289, 290, 351, 357,

370Lev XIII. 62, 146, 185, 388, 676,

678, 680Levi, Carlo 72Liberius (papeû) 25, 28Lichtenberg, G. Ch. 551Lilburne, John 457Linacre 215Lindl 622Lipsius, Justus 341Liselotte Falck· 500, 517List, Fr. 405Locke, John 179, 193, 197, 415,

433, 437, 461, 463ñ468, 471,478, 520, 565, 568, 571

Lodoli, Carlo 382Loges, madame des 405, 420Loos, A. 666Lothar 107Lope de Vega 345, 346LÛpez, Gil 308LÛpez, Juan 318Lorenzo degli Angeli 370Lorini, Fra Nicolo 376Losada 320Lucas z Leydenu 315Lucifer z Cagliari 25, 26Lucius II. 91Lucius III. 146Lucretius 368, 374Ludendorff 627, 662LudvÌk I. Poboûn˝ (cÌsa¯) 55,

56, 57, 58, 59, 92, 293


((776622 ))

LudvÌk IV. Bavor (cÌsa¯) 158, 310LudvÌk VI. (francouzsk˝ kr·l) 98LudvÌk VII. (francouzsk˝ kr·l)

142, 146LudvÌk IX. (francouzsk˝ kr·l)

125, 513LudvÌk XI. 222, 390LudvÌk XII. (francouzsk˝ kr·l)

252, 273, 360, 391LudvÌk XIII. (francouzsk˝ kr·l)

405, 418LudvÌk XIV. (francouzsk˝ kr·l)

57, 310, 338, 343ñ345, 353,403, 417ñ419, 426, 429, 433,462, 475, 490, 497ñ502,505ñ516, 519, 521, 567, 574,584, 585,

LudvÌk XVI. (francouzsk˝ kr·l)156, 489, 503

Luis de Granada 301, 330Luis de LeÛn 301, 331, 332L˙ki·nos 28, 49, 374Lullus, Raimundus 159,

163ñ169, 186, 237, 254, 268,304, 305, 321, 344, 352, 354,367, 405, 406, 425, 426, 568

Lupus z Ferrières 58, 59, 86Luther 32, 65, 66, 84, 136, 155,

179, 180, 193, 198, 199, 205,211, 217, 233, 257, 261ñ267,269ñ279, 281ñ288, 290, 293,294, 296, 297, 303, 305, 307,309, 311, 316, 318, 319, 323,324, 330, 332ñ335, 339,356ñ358, 370, 372, 387, 392,400, 401, 412, 413, 424, 425,429, 444, 453, 457, 514, 524,543, 552, 553, 559, 560, 563,566, 580, 643, 647, 648,672ñ674,

Luther z Brunöviku 582Lydia ze SolunÏ 80Mabillon 384Mably 491Macpherson 484Madariaga 67, 320, 341Maecenas 36Maffei, Scipione 381Magalhães 377Mach, E. 66, 164Machiavelli 41, 122, 235, 236,

239, 243, 251ñ255, 311, 313,381, 484, 584

Maimonides, Moses 122ñ125,169, 174, 179

Maintenon, mark˝za de 419,500, 513

Maistre, Joseph de 548, Maldonado, Juan 311Malebranche 120, 495, 497Malthus, T. R. 450, 477, 603Manasses z Remeöe 91Mandeville, B. de 244, 354, 399,

473, 475, 476, 481, 596Manetti, G. 246, 248, 249, 254,

369Manrique, R. 308, 312, 316Manzoni, A. 385, 386, 678Mapes, Walther 73Marat, J. P. 490, Marc, F. 668Marcel, Gabriel 678Marcolini 379Marcus Aurelius 207Maria Celeste 374Marie Antoinetta 77Marie Terezie 67, 581, 606Marillac 417, 419Maritain, R. 678MarkÈta Navarrsk· 392ñ394, 406MarkiÛn 18, 19, 139, 179, 271Marlow, Ch. 445Marot 392Marotia 76Marsili, Luigi 252Marsilius z Padovy 177, 186,

187, 190ñ192, 196, 251Martialis 49Martin de Azpilcueta 304Martin Toursk˝ 223Martini, C. 284Marx, K. 164, 182, 188, 226,

282, 313, 361, 365, 394, 399,439, 450, 476, 493, 519, 522,528, 532, 537, 548, 549, 558,566, 584, 595, 596, 635ñ637,641, 642, 644ñ652, 655, 663

Masaryk, T. G. 215Masen, J. 614Massaccio 255MatÏj z Janova 216Mathilde díOrlÈans 541Matteo da Gubio 191Maupertuis 556, 584Mauriac, F. 504Mauritius 43Maurras, Ch. 351, 549, 680Maxim ÿek (Michael Trivolis)

288ñ296, 297, 306, 308, 318,365

Maximian z Ravenny 40, 41Maximili·n I. 84Mazarin 338, 417Mazzini 385, 620

Mede, John 457Medici, Cosimo 246, 254Medici, Lorenzo 80, 254, 406Medici, Maria de 417, 418, 425Mechthilda z Hackebornu 202Mechthilda z Magdeburku 199,

202Melanchthon 56, 63, 262, 263,

267, 268, 270, 273, 275, 277,283, 284, 287, 296, 310, 316,319, 324, 552, 553

Meleto, Francesco 359Mendelssohn-Bartholdy, F. 633Mendez de Segura, Diego 322Mendoza, LÛpez de 284, 311Menendez Pidal, Ramon 341Mercier 550Mersenne 162, 256, 353, 416,

422, 423, 425ñ427, 462, 492Meslier, Jean 517, 540Mesmer 539, 540Mesnard, P. 258Metastasio 381Metternich, K. L. von 490, 624Meung, J. de 176Micer Gonzalo de Santa MarÌa

305Middleton, C. 471, 472Midi, Nicolas 225Migetius 54,Michael Apostolius 294Michael Cesena 158, 189, 196Michael von LoÎn 599Michael Scotus 127, 168, 169Michelangelo 252, 259, 270,

321, 356ñ358, 367, 370ñ372,401, 542

Michele Lando 200Michelet 382Michels, E. 317Mikul·ö z Amiens 130, 164Mikul·ö z Autrecourtu 225Mikul·ö KopernÌk viz KopernÌkMikul·ö Kus·nsk˝ viz Kus·nsk˝Mikul·ö z L¸becku 295Mikul·ö z Oresme 225Mikul·ö ze ätrasburku 203Mikul·ö I. 60Mikul·ö V. 229, 357Mill, James 477Mill, John Stuart 474, 651Milton, John 130, 345, 457,

460ñ462, 469, 479, 480, 486Minas 23Minutius, Felix 21Miona 309Mitterer, A. 679

R E J S T ÿ Õ K

((776633 ))

Mˆhler, A. 677Moleschott 631Molesworth, lord 468Moleyns, Adam de 434MoliÈre, J. B. 500Molina, Luis de 320, 324, 325,

328, 500Molinet 314Molinos, Miguel de 330, 340,

525, 564, 566Moltke 662Montaigne, M. E. de 272, 330,

340, 352, 393, 405, 406,408ñ410, 425, 536

Montaigu 526Montano, Arias 332Montesquieu, Charles de 231,

272, 282, 394, 484, 490, 502,506, 517, 523, 540

Montorsoli, Giovanni Agnolo370

More, Henry 467, 571, 598More, Thomas 163, 215, 280,

306, 312, 316, 344, 352, 371,406, 434, 436ñ439, 442, 446,453, 480, 487, 521, 532, 554,569

Morellov·, Juliane 494Morelly, abbÈ 491, 517, 550Morin, Simon 495Moritz, K. Ph. 563, 601, 602,

637Moritz, Peter 560Morone, kardin·l 267, 318, 324,

330Mo¯ic Nassavsko-Siegensk˝ 413Mo¯ic Oranûsk˝ 398, 413Mo¯ic äpanÏlsk˝ 147Mˆser, J. 282, 578, 596, 602ñ604Moser, J. J. 484, 485, 534, 600Moser, Karl von 600Moses z Bergama 126Moses ibn Tibbon 127Mozart, W. A. 551, 615Muhammad 116ñ118, 302, 522Muhammad al-RiqutÌ 168M¸ller, Adam 541, 607, 609,

620, 623Mumford, L. 62, 396, 398M¸ntzer, Tom·ö 265, 276ñ278Muratori 381, 384Murillo 302Musil 628Mussato, Albertino 190Mussolini, Benito 628Mutian 241, 267Nadler, J. 540

Napoleon 303, 433, 544, 551,663, 675

Nathin 198Nauclerus 279Naumann, Hans 540Naves 324Necker 549Nelson 486Nesi, Giovanni 252Neumann, Kaspar 569Newman, J. H. 658, 677Newton, Isaac 328, 356, 375, 433,

434, 449, 463, 466, 467, 471,482, 520, 568, 571, 598, 666

Nicole, Pierre 490, 506, 507Nietzsche, Friedrich 162, 178,

204, 218, 226, 344, 355, 361,367, 450, 453, 472, 494, 532,534, 538, 545, 546, 552, 554,590, 592, 602, 604, 617, 622,623, 625ñ627, 631, 633

Nifo, Agostino 174, 289, 351Nikeforos Chronos 246Niketas 108, 139Nikon 565Nilus 83Nivard z Gentu 134Noailles 507Noodt 412Norbert z Xanten 135Norman, Robert 449North 475Nostic, H. v. 640Notker z Lutychu 82Novalis 442, 537, 540, 541, 547,

549, 552, 558, 623, 634, 649Novatianus 37Novikov 548Oastler, R. 635Obrecht, Georg 405, 552Occhino 318, 357, 360, 362, 365Ockham, VilÈm 156, 158, 175,

186, 187, 189, 194ñ198, 214,225, 263, 272, 282, 426, 433

Odilo z Cluny 91Oekolampad 179, 271Oetinger 556ñ558, 626Oldenbarneveldt 413Olivi, Petrus Johannis 157, 159,

186, 188, 196, 222, 237, 321,370

Oncken 437Ordeix, Pey 318Ordericus Vitalis 98”rigenÈs 14, 20, 22, 23, 25, 32,

53, 64, 139, 141, 179, 248, 268,278, 471

Orosius 49, 57, 254, 271Ortega y Gasset, J. 313, 316,

343, 346, 658Ortiz, Francisco 308Ortiz, dr. Pedro 318Osorio 299, 331Ossa 405, 552Osuna 329Oto z Bamberka 108Oto z Cluny 76Oto z Freisingu 32, 93, 94,

97ñ102, 106, 110, 112, 211, 224Oto I. Velik˝ (cÌsa¯) 65, 76, 81,

82, 87, 211Oto III. (cÌsa¯) 80, 82ñ84, 86,

91, 155, 164, 238, 598Ovidius 37, 64, 374Oviedo 284Pacioli, Luca 256, 257Pafnutij z Borovska 291Pagano, Mario 382Palacios, Asin 297, 302Paleario, Antonio 360, 367Palestrina 356, 383Papebroch, Daniel 327Papini 320, 388Paracelsus 66, 124, 163, 174,

188, 277, 279ñ284, 364, 556,564, 641

Pascal, Blaise 21, 66, 120, 338,350, 383, 408, 417, 418, 423,427, 428, 430, 431, 472, 473,490, 496, 497, 499ñ501, 504,506, 507, 520, 521, 527, 536,540, 545, 557, 569, 587, 633

Paschasius Radbertus 56, 100Pasquali, Martinez 538Patritius, Francesco 350, 449Patrizzi viz PatritiusPaulus Diaconus 90Pavel (apoötol) 16, 19, 23, 87,

91, 151, 192, 268, 269, 309,345, 353, 409, 465, 471, 491,502, 511

Pavel II. 250, 324Pavel III. 350, 356, 358, 360, 443Pavel IV. 146, 330, 355, 373Pavel V. 325Payne, Thomas 486Paz, Alvarez de 494Peacock, Reginald 243, 436Peckham, John 177, 214Pedro de Osma 305Pedro de Quintana 298PÈguy, Ch. 317, 512, 678Pelagius 31, 32, 47, 48, 429, 435Pelagius II. 43


((776644 ))

Pelisson 515Penn, W. 434Penz 138Perez, Juan 310Periers 391ñ393Perkins 455Pernety 539, 541Perrault 477Perthes 600Pestalozzi 608Petahiah z ÿezna 123Peters, Hugh 457Petersen, J. W. 561Petersenov·, E. 560Petr z Abana 186, 190, 191, 283,

373Petr z Ailly 160, 218, 219,

224ñ226Petr Aragonsk˝ 144Petr z Blois 125, 126Petr z Bruys 135, 142Petr Ctihodn˝ 125, 129Petr Hisp·nsk˝ 195Petr MuËednÌk 148Petr ValdÈs 135, 136Petr Velik˝ 51, 568, 592Petrarca 14, 29, 63, 73, 80, 126,

154, 189, 228, 229, 238ñ242,250, 253, 255, 257, 305, 362,425

Petrus z Alcantary 330Petrus Damiani 88, 134Petrus de Vinea 224Petty, sir William 449, 457, 476Peuerbach 255Peutinger 279Pez, Bernhard 614Pez, Hieronymus 614Pflug 324Picasso, P. 341, 346Piccolomini ze Sieny, Alessandro

368Piccolomini, Enea Silvio 243,

251Pico della Mirandola, Giovanni

246ñ249, 252, 253, 290, 350,351, 367, 375, 392

Pieter de la Court 412, Pio, Albert 316Piranesi 498, 664Pirckheimer, W. 267, 279Pius II. 250, 252Pius IV. 146Pius V. 355, 404Pius VI. 384, 385, 675Pius VII. 675Pius IX. 675, 676, 678

Pius X. 388Pius XII. 63, 108, 678Pizzinghe, Jakob 239Plato z Tivoli 127PlatÛn 15, 18, 20, 30, 38, 63, 64,

107, 194, 196, 203, 210, 230,242, 245ñ248, 331, 354, 367,368, 372ñ374, 387, 394, 437,466, 640

PleöËejev 548PlÈthÛn, Gemistos 247Plinius 369PlÛtÌnos 23, 48, 63, 64, 121, 203,

278, 368Pl˙tarchos 64, 409, 527Poggio 216, 235, 241, 245PoincarÈ, H. 424Poiret, P. 425, 564, 568, 571Pole 330, 357, 360Pollajuolo 258Polycarpe de la Rivière 492Pombal 347Pomponazzi 241, 313, 351Ponce de LeÛn, Basilio 331Pontano, Giovanni 246, 250Pope, Alexander 471, 478, 483,

520, 523Pordage, John 467, 566PorÈe 519Porfyrios 195Postel, Guillaume 358, 366, 405,

406Postl, Karl 532Prato, G. 245Preston 455Price, Richard 486Priestley, Joseph 465, 470, 484,

486Priscillianus 50Proklos 63, 64, 184, 204, 210Prudentius 49, 50, 336Prynne, William 452Psichari, Ernest 550, 678Ptolemaios 64, 374Pucci, Francesco 366, 367, 458Pufendorf 556Pungilupo, Armanno 149Pym 451, 452, 453P˝thagor·s 20Quesnay 517Quesnel, P. 383, 384, 428, 430Quevedo 341Quinones 49, 311Rabaut Saint-Etienne 403, 484,

518Rabelais 154, 344, 391ñ393, 405,

406, 408, 419

Raffael 252, 370Rahner, K. 500, 680Raimondi, Cosmo 243Raimund Sabunda viz SabundaRaimund I. (arcibiskup v Toledu)

126, 127, 297Raimund VI. (hrabÏ v Toulouse)

142, 143, 171Raimund VII. 144Rainald z Dasselu 102, 533Raleigh 439Rampolla 66Ramsey 512Ramus, P. 244, 456Ranke, L. v. 671Rastell, John 439Rather z Verony 81Ratramnus Maurus 56Ravaillac 522Raynal 491Rebmann, Andreas G. F. 601Recaredo 44Regiomontanus 255Reimarus, Hermann Samuel

578, 579Reitz, J. H. 560Rembrandt 345, 416Remigius z Girolami 187Renan, Ernest 508, 550Renato, Camillo 362Restif de la Bretonne 353, 547Reuchlin 124, 267, 268, 283,

394Rhodes, Cecil 447, 552Ribera 302Ricardo 477Ricci, Matteo 66, 328, 501Rienzo, Cola di 236, 238, 239,

255, 274Richard II. 200, 215Richardson 455Richardson, Samuel 470, 483Richelieu 65, 77, 338, 353, 378,

405, 417ñ422, 450, 451, 454,495ñ498, 500, 504, 530

Rilke, R. M. v. 240, 581,626ñ628, 631, 675, 682

Ringseis 633Robert z Arbrisselu 135Robert z Chesteru 127, 129Robert Poboûn˝ 146Robertson 396Robespierre 139, 280, 353, 394,

459, 496, 504, 527, 533,542ñ546, 548

Robinson 455Rock z Memmingen 587

R E J S T ÿ Õ K

((776655 ))

Rodney (admir·l) 460Roger, John 458Roger z Marstonu 214Roger II. 126Roh, Mies van der 667Romano, Giulio 357Romuald 83Rosa z Viterba 156Roscellin 195Rosenberg, Alfred 367, 452,

592, 603Rosenstock, E. 65, 317, 394Rosmini 351Rougemont 501Rousseau, J. J. 77, 87, 189, 192,

193, 207, 221, 247, 278, 332,333, 363, 391, 394, 410, 411,416, 430, 467, 471, 483, 484,490ñ493, 495, 503, 505, 506,508, 511, 512, 517, 518, 521,523ñ533, 536, 540, 542, 543,545, 549, 550, 564, 575

Roussel, Gerald 392Roustan 530Rudloff 582Rudolf z Brugg 127Ruffino, Fra 219Rufinus 22, 29Ruge 652Ruiz de la Mota, Pedro 307Rupert z Deutzu 97, 100, 107,

110, 125, 152, 278Rutherford 453Rutilius Namantianus 28Ruysbroeck 226, 229, 230, 231,

330, 339, 411, 421Ruzzante 374ÿeho¯ z Nazianzu 14, 28ÿeho¯ z Nyssy 14ÿeho¯ z Tours 79ÿeho¯ I. Velik˝ 24, 37, 38, 39,

40, 41, 43, 46, 47, 52, 53, 105,145, 146, 216, 295

ÿeho¯ II. 45ÿeho¯ IV. 92ÿeho¯ VII. 27, 47, 84, 87ñ95,

103, 105, 134, 135, 145, 146,155, 156, 164, 182, 208, 385,418

ÿeho¯ IX. 78, 125, 148, 153, 189ÿeho¯ XII. 195, 217ÿeho¯ XVI. 144, 183, 373, 386,

387, 675Sabunda, Raimund 285, 305,

409, 560Sacconi Raynier 148Sacchi, mark˝z de 250

Sade, mark˝z de 343, 344, 534,538

Sagredo 376, 377Sailer, J. M. 623Saint-Beuve 504Saint-Cyran 496, 504Saint-Just 504, 533, 542, 545Saint-Marthe 506Saint-Martin 539, 540, 542, 543,

548Saint-Pierre, abbÈ de 491, 492,

533, 572Saint-Simon, H. 353, 515Saint-Vincent, Gregoire de 328Salcedo, Frantiöek de 333Salimbene 169Salio z Padovy 127Salle, A. de la 315Sallust 64SalmerÛn 324Salutati, C. 126, 242, 252ñ254Salviati 376, 377, 380Sanchez 393, 405, 410Santayana, Georges 342Sarpi, Paolo 360, 381, 383Sartre, J. P. 523, 656Saurin, E. 565Savonarola, G. 41, 276, 279,

288, 290, 294, 295, 305, 330,357, 366, 383

Savonarola, Michael 41, 243,249, 252ñ254, 371

Say, lord 455Scaevola 245Scaliger, Josef J. 284Scipio 237Seckendorff 552Sedulius Scotus 59, 60, 70, 105,

610Seeberg 270Sega 336SÈguir, Pierre 516Seillère, E. 524, 657Semler, J. S. 233, 563, 571, 579Seneca 47, 49, 64, 107, 179, 181,

305, 321, 337, 340, 341, 409, 425Sennert, Daniel 570Sep˙lveda, Juan GinÈs de 298,

313, 314, 316, 319, 320, 323Sergius III. 47Servan, J. 530Servet 361, 362Seton-Wattson 655Seuse viz SusoSforza, Ludovico 258, 259Shaftesbury, A. A. Cooper 468,

475, 478, 494, 599

Shakespeare, William 122, 401,439ñ442, 445, 450

Sherlock 480Scheeben, M. 677Scheibler, Chr. 555Scheicher 640Scheiner, P. 375Schelling 174, 450, 549, 556,

557, 597, 598, 605, 621, 623,626, 619

Schickhardt, W. 380Schiller, Fr. 441, 554, 566, 576,

601, 620, 629Schinzel 640Schlegel, A. W. 467, 549, 552Schlegel, Friedrich 483, 552,

604, 607, 670Schlegelov·, Dorothea 609Schleiermacher 453, 467, 525,

551, 670ñ673Schlˆzer 601Schopenhauer, A. 595, 607, 626Schubarth, A. F. D. 601Schwartzov·, S. 558Schwarz, H. 620Schwarz, R. 667Schweitzer, AlbertSchweitzerov·, Madeleine 539Schwenckfeld, Kaspar von 230,

264, 265, 277Siculo, Giorgio 361, 362Sidney 469Siegebert z Gembloux 82Sieyes 461, 491, 530Siger z Brabantu 73, 172ñ177,

191, 214, 225, 236, 351, 411,420

Siguenza, JosÈ de 332Silvestr II. 83Silvia 37Simeon 86Simon de Brion 177Simon, Jules 640Simon, Richard 139, 495, 497Sixtus V. 146Smith, Adam 474, 477ñ479, 648Smith, John 463Smith, Thomas 449Sofie (hannoversk· kurfi¯tka)

567Sofie Charlotta (prusk· kr·lovna)

468, 567, 568SÛkratÈs 15, 20, 222, 589Solari, P. A. 295Sorskij, Nil 285, 294, 296Soto, Domingo de 316, 320,

323, 405


((776666 ))

Soto, Pedro de 324Soutom 561Sozzini, Fausto 363ñ366Sozzini, Lelio 361ñ363Spener, Ph. J. 561, 562, 566, 571Spengler, O. 162, 546Speroni, Sperone 371Spinoza, B. 22, 122, 125, 178, 194,

330, 345, 411, 416, 567, 636, 640SreËkoviË 199Staccia, Pietro 152StaÎl, panÌ de 518, 549St‰hlin, W. 674Stagelov·, Elsbet 210Stalin, J. V. 435, 628, 653Staupitz 198Steding, Chr. 620, 621Steffen 640Stehr, H. 631Stellato, Palingenio 360, 367Sterne, Laurence 483Sterngassen, Joh. von 579Steuchus, Augustinus 350Stiefel, Esajas 589Stilicho 37Storch 275Strabo, Walafried 58Strafford 453, 454, 462Stranitzky 615Straufl, D. F. 631, 650, 673Straw, Jack 200St¸bner 275Sturm 310Sturzo 388Su·rez 64, 284, 285, 316, 317,

320, 323, 325, 405, 415, 555Suger ze St. Denis 98S¸flmilch 569Suso, Jind¯ich (Heinrich Seuse)

199, 202, 210, 211Swedenborg 188, 538, 539, 542,

543, 548, 594, 655Swift 480, 520Symmachus 27, 45, 190äachmatov 291äimon M·g 31ätÏp·n z Antiochie 76, 126ätÏp·n VI. 76Taillen 545Talavera 305, 321Talleyrand 389, 526Tanchelm 76, 135Tansillo 367Tartaglia, Nicolò 372Tasso, T. 374, 450Tatianus 18Tauler, J. 199, 202, 205,

207ñ209, 211, 227, 229, 264,275, 278, 308, 310, 330, 331,339, 340, 392, 410, 411, 421,425, 491, 559, 564

Telesio, Bernardino 244, 352,449

Tempiers (pa¯Ìûsk˝ biskup) 174,176

Terezie z Avily 29, 48, 63, 65,298ñ301, 311, 314, 315,330ñ347, 380, 404, 429, 513,541, 564, 568, 571, 594

Terezie z Lisieux 334ñ336, 359,513

Tersteegen, G. 567Tertullianus 19, 20, 21, 103,

112, 141, 179, 268, 361, 363,509, 579

Theodora (cÌsa¯ovna) 76Theodorich 37, 39, 40, 41, 43,

46Theodosius 27, 28, 37, 49, 509Theodulf Orle·nsk˝ 53, 90Theofano (cÌsa¯ovna) 80Theofilos 17Theofilos (cÌsa¯) 53ThÈotov·, K. 542, 543, 545, 548Thierry ze Chartres 129ñ131,

230Thietmar viz DÏtmarThomasius, Chr. 552, 556ThouliÈ 519Th˙kydidÈs 97Th¸nen 578Tindal 471Tiraboschi, G. 381Toland 468, 469, 471, 567Tom·ö Akvinsk˝ 64, 73, 89, 125,

156, 167, 168, 170ñ198,203ñ205, 229, 230, 236, 242,248, 253, 254, 266, 269, 272,276, 283, 290, 313, 320, 322,323, 353, 366, 392, 425, 426,445, 468, 491, 577, 595, 598,635, 640, 679

Tom·ö z Courcelles 225Tom·ö Kempensk˝ 228, 411, 550Tom·ö ätÌtn˝ 216Tombes 457Tournemine 519Tovar, Bernardino 308, 309, 318Traianus 49Trakl 628Treitschke 582Treuer, G. 557Trivolis, Michael viz Maxim ÿekTroeltsch 137, 645, 672

Trollope 481Tr¸steud 620Truyol y Serra, Antonio 314Tucker, Abraham 478Tucker, Josiah 475, 477, 478TurgenÏv 548Turgot 462Tychonius 99Tyler, Wat 199, 200, 213, 215,

436Tyndale 434, 444, 450Ubertino z Casale 186, 190, 237Unamuno 346Urban II. 103, 131Urban IV. 156Urban VIII. 353, 376, 378, 379,

417Urbanus Rhegius 273, 274, 284Ure, Andrew 478V·clav IV. 217, 218Vadier 543ñ546Vairass 353Valdes, Alonso de 297, 307,

311ñ318Valdes, Fernando de 330Valdes, Juan de 297, 311, 318,

331, 360, 357Valensin, A. 258Valentinian 27ValÈry, P. 258, 683Valla, Lorenzo 241, 243, 244, 437Vallière, Jean 401Valois, RenÈe de 360Vanderhuit 475Vanini 349Va-nu-pieds, Jean 454Vasari, G. 259, 356, 369ñ371Vasilij III. (velkoknÌûe) 289,

291ñ293V·squez 284, 405, 415Vecchi, Fabio 384, 385Vegetius 173Vegio, Matteo 246Vel·zquez 300Veneto, Pablo 351Vergara 307, 308, 310, 318Vergerio, Pier Paolo 245Vergilius 36, 37, 42, 64, 235,

237, 240, 251, 310, 336, 358,360, 374

Vermigli 360Verocchio 256, 258Versino, Ugolino 253Vetterinov·, A. 560Viau, Theophile de 492Vico, G. 66, 110, 158, 244,

381ñ383, 550

R E J S T ÿ Õ K

((776677 ))

Vignola 357Viklef 78, 158, 198ñ200, 213,

214, 216, 217, 224, 268, 330,387, 433ñ436

VilÈm z Blois 126VilÈm z Conches 129, 131VilÈm Dobyvatel 459VilÈm z Durandu 293VilÈm z Chartres 129VilÈm de la Mare 214VilÈm z Moerbeke 184, 187,

204, 411VilÈm Oranûsk˝ 3394, 410, 412,

413VilÈm ze Saint-Amour 175VilÈm ze Shyreswoodu 195VilÈm I. (nÏmeck˝ cÌsa¯) 126,

586, 676VilÈm II. (nÏmeck˝ cÌsa¯) 624,

625, 646VillalÛn, Cristobal de 334Villanovanus viz Arnold

z VillanovyVilleca Pacheco, mark˝z de 308Villiers, de 412, Villon 419Vincenc de Paula 504Vincenc z Beauvais 131Vincenc z Lerinsu 49, 117Vincent, abbÈ 491Virgil (arcibiskup) 59Virnes 310Vitoria, Francisco de 316, 320,

322, 323, 415Vitrier, Jean 268Vitruvius 52, 64Vittorino da Feltre 245Vives, J. L. 244, 247, 279, 297,

315ñ317VojtÏch Praûsk˝ 83Volney viz Chassebeuf de VolneyVolockij, Josif 292Voltaire 31, 63, 99, 102, 231,

240, 254, 271, 282, 312, 410,411, 463, 471, 481, 490, 493,

495, 496, 501ñ503, 508, 512,517ñ524527, 533, 535, 536,540, 541, 543, 579, 605

Wace 77Wadd·h al-Dûaman 118Waechter 540Wagner, R. 247, 383, 552, 628,

631Wagner von Wagenfels, Hans

Jakob 614Walker 486Wallace 477Walter z Chatillonu 73Walter z Lille 134, 173Walter z Malvernu 127Walter de Merton 214Walter von der Vogelweide 95,

134, 201, 396Wandalbert z Pr¸mu 58Warburton, William 472Warens, panÌ de 189, 490, 524,

526, 527Warriston 455Warwick 455Watt, James 481, 486Watteau 471Waugh, E, 504Weber, Max 137, 396Weese, J. de 324Weigel, V. 103, 264, 571Weizs‰zker, V. von 317Weckherlin 601Werner, M. 672Werner, Zacharias 549Wesley, J. 470, 472, 481, 482,

483, 525Wetter, G. A. 681Wezelin 105Wheatstone 450Whichcote 463Whitefield 482Whitehead 470, 525Wibert z Nogentu 125Wieland 596, 608Williams, Roger 455, 544

Wilson 456, 481Wimpheling 279Winckelmann, J. J. 370, 523,

587, 588Winkopp, P. A. 601Winstanley, G. 353, 439, 459,

460, 565Wireker, Nigellus 134Wiszowati, B. 364Witelo 184, 185Witt, Jean de 412, 568Wittgenstein 610, 683Woellner 540Wolff, Christian 556, 570, 577,

584Wolfram z Eschenbachu 95,

201, 345, 571Wollstonecraftov·, M. 485Wright 667WroÚski, HoenÈ 549, 550Wullenweber, J¸rgen 278Xaversk , Frantiöek 298, 327,

339, 347Xilifin 293Ydros, Bernardus 136Young, Edward 483Yves de Paris 493ñ495, 540Zabarella 352, 373Zachari·ö (papeû) 59Zacharie de Lisieux 494Zasius 267ZbynÏk ZajÌc z Hazemburku 217Zedlitz 583Zeno, Apostolo 381Zikmund August Polsk˝ 363Zimmermann, J. I. 576Zinzendorff 567, 586ZoÈ-Sofia 289, 293Zu~niga, Diego LÛpez 307Zumarraga, Juan de 322Zurbar·n 302Zwingli, H. 181, 248, 271, 273,

283, 284, 287, 290, 307, 317,330, 392, 560


((776688 ))

Z nÏmeckÈho origin·lu Europ‰ische Geistesgeschichte,vydanÈho nakladatelstvÌm W. Kohlhammer GmbH, Stuttgart v roce 1965,

p¯eloûil Martin éemla.Ob·lka a grafick· ˙prava Anna Cuhrov·

Vydalo nakladatelstvÌ Vyöehrad, spol. s r. o.,roku 2014 jako svou 1266. publikaci

OdpovÏdn˝ redaktor B¯etislav DanÏk (Ü) a Martin éemlaVyd·nÌ druhÈ, opravenÈ. Stran 768

Vytiskly Tisk·rny HavlÌËk˘v Brod, a. s.DoporuËen· cena 798 KË

NakladatelstvÌ Vyöehrad, spol. s r. o.,Praha 3, VÌta NejedlÈho 15e-mail: [email protected]

www.ivysehrad.cz

ISBN 978-80-7429-470-9

EvropskÈduchovnÌ

dÏjinyFriedrich Heer

Date post:	31-Mar-2018
Category:	Documents
Upload:	ngodien
View:	223 times
Download:	5 times

duchovnÌ dÏjiny - ivysehrad.cz · Pron·öÌ p¯i-tom pr·vÏ tato slova, jeû sehr·la...

Documents