Jaroslav Vojta (J. V.): Jak tě ovlivnilomládí strávené v železničářské rodině? Netoužil jsi být něčím jiným než přírodovědcem?Začal jsem prostě s botanikou na kolejích.Bylo to tak, že otec – vesnické dítě se zá -jmem o přírodu, absolvent předválečnéobchodní akademie a jako mnoho míst-ních pak zaměstnanec tehdy největšíhostředoevropského železničního uzlu Čes-ká Třebová – byl amatérským pěstitelema množitelem dřevin, kterými zásobovalpřátele a známé. Protože sám nemohl veválečné době studovat předmět svého zá -jmu, podporoval něco podobného u mne.Tak vznikl nápad, abych zkusil jít do Brnana Vysokou školu zemědělskou a v Lednicise specializoval na zahradní architekturu.Jenže do toho vpadl o pár let starší absol-vent třebovského gymnázia (za našich časůtříleté Střední všeobecně vzdělávací školy)Leo Bureš se svou ženou Zuzanou, rovněžgeobotaničkou, že v Praze na Přírodovědec-ké fakultě Univerzity Karlovy se rozvíjí fan-tastický obor geobotanika – to nejvhodnějšístudium pro zájemce o terénní biologii.Tato navigace vedla k mé první „angažova -né“ publikaci v roce mé maturity v časopiseOchrana přírody (Jsou drobné devastacepřírody nevyhnutelné?, 1970). Článek kri-tický vůči několika případům ničení zeleněa botanických lokalit v místním měřítkuprobírali pak na národním výboru a za -chraňoval mě známý východočeský floristaa učitel František Vrbický, nesmírně hod-ný a respektovaný pán.

Železnice mě ovlivnila i tím, že jsem jakodítě z rodiny zaměstnance drah měl slevuna vlak (a dokonce 10 volňásků ročně třebak okružním jízdám – po socialistické Evro-pě, což jsme s kamarády využili – Maďar-sko, Rumunsko, Bulharsko…). Režijní cenazpáteční jízdenky na rychlík Česká Třebo-

vá – Praha byla 3,60 Kčs. Takže mi byloprominentně dáno poznat různé fytogeo-grafické a vegetační okrsky. Slasti černéhopasažéra v nákladním vagonu na uhlí jsemsi, podobně jako básník Josef Kainar, užíval.

A k úvodní větě: jedním z prvních ob -jektů botanického průzkumu pro mě bylstanovištně pestrý areál českotřebovské-ho nádraží s jeho překladišti, slepými nás-py k údržbě vagonů a točnami lokomotiv.Ohnisko šíření invazních druhů (řekli by -chom dnes). Nezávisle zkoumal nádražídalší z mých botanických učitelů Franti-šek Procházka, takže jsme nakonec svémateriály spojili a v pardubických Pracícha studiích vyšel v 70. letech náš společnýpříspěvek hodnotící zjištěné spektrumdruhů zavlékaných po dopravní ose z vý -chodu na západ (po r. 1989 se převažující

směr otočil). Mezi těmi asi 500 nalezený-mi taxony byly druhy pro naši flóru teprveobjevované a vzácné, o zcela novém nále-zu na území státu – strošku rozkladitém(Lappula patula) napsal zvláštní článek dočasopisu Preslia Josef Holub. Ještě pozdějibyl na fytocenologickém materiálu, kterýjsem v nádražním areálu pořídil, postavenmetodicky laděný článek sepsaný s JanemŠuspou Lepšem – šlo o srovnání různýchzpůsobů klasifikací a ordinací (viz Preslia1986: 151–163). To už jsem byl v geobota-nice, resp. ekologii po uši a rozhodně jsemnetoužil být nepřírodovědcem.

Ferroviatická migrace rostlin, a s ní spo-jené šíření invazních druhů, se dala odmých prvních nálezů v Podorličí dobřesledovat (Živa 2005, 1: 13–15). Ve spojenís herbochronologickou metodou datovánístruktury populací trvalek v kontextu po -vodní zasáhnuvších říční nivu včetně jejíželezniční osy vznikla kolem přelomu tisí-ciletí menší studie (s rukevníkem východ -ním – Bunias orientalis) spolu se studentemMartinem Křivánkem. Jinou publikací spo-jenou s vlivem konstrukčních změn na že -leznici v Českomoravském mezihoří bylapo r. 2000 diplomová práce Lenky Jandové(Journal of Landscape Ecology 2009).

Petr Sklenář (P. S.): Tvým hlavním oborem je krajinná ekologie. Jak budevypadat naše krajina za 25, 50, 100 let?Že mým hlavním oborem je ekologie kra-jiny, bych viděl jako nadsazené. Mým pri-márním zaměřením je geobotanika, resp.vegetační ekologie. A teprve po prolnutís jinými oborovými směry, které do krajinnéúrovně promlouvají, lze hovořit o krajinnéekologii tak, jak její základy položili Ale-xander von Humboldt, Carl Troll a jejichnásledovníci. Přestože krajinně-ekologickéstudie vzcházejí z různých disciplín, i z těchklasických, pokus o skutečně integrovanépole s oborovými akcenty přelévajícímise podle specifických otázek po fungováníkrajiny v její složitosti, jsem zažíval jenv prvních letech po ukončení studií. DoÚstavu krajinné ekologie, který vzniklz různých pracovišť Akademie věd r. 1971pod vlivem prof. Emila Hadače (Živa 2012,4: LXX–LXXI), mě přijali v r. 1975.

Roku 1977 začalo stěhování ústavu z Pra-hy, Říčan a Průhonic do Českých Budějovicpodle usnesení předsednictva Ústředníhovýboru KSČ (z 3. května 1974). Nepocho-pení kořenů, náplně a oborových cílů napozadí mladé globální historie oboru pů -sobilo od počátečního včlenění ústavu dojihočeského biologického centra potíže.Vleklost stěhování, vyhazovy i spontánníodchody pracovníků a jejich nahrazováníkádrovými posilami s hlavní motivací zís-kat byt na budějovickém sídlišti ústavutaké nepomohly. Sekvence ředitelů ústavuz nejrůznějších specializovaných oborův dalších letech a s nimi ode zdi ke zdi seměnící koncepce znamenaly v úhrnu stálýsestup navzdory dílčím cenným výsled-kům. Kolem přelomu tisíciletí jsme ses Ivanem Šetlíkem a mezinárodním gré -miem hodnotitelů pokusili při hodnoceníakademických ústavů přispět návrhemdoporučení k obrácení trendu. Jihočeskézakletí však bylo jakoby nezrušitelné. Poještě pozdější epizodě přejmenování insti-tuce v r. 2005 do nejobecnějšího možného

živa 5/2012 XCIII

Romana Prausová, Petr Sklenář, Petr Dostál, Jaroslav Vojta

Šedesát – rozprava (těch mladších)s Pavlem Kovářem

„Způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti v pracovněprávních vztazíchjako zaměstnavatel vzniká narozením.“ (Zákoník práce r. 2012, paragraf 10)

Prof. RNDr. Pavel Kovář, CSc., zaměřil svůj odborný zájem na obor geobotanika,tj. ekologická botanika, s přesahem do ekologie krajiny. Po vystudování Příro -dovědecké fakulty UK v Praze působil od r. 1975 v Československé akademiivěd, nejprve v Ústavu krajinné ekologie a poté v Botanickém ústavu. Od r. 1990až dosud přednáší a bádá na oddělení geobotaniky katedry botaniky PřF UKv Praze, kde se r. 1994 habilitoval a v r. 2002 byl jmenován profesorem. V letech2000–03 byl vedoucím katedry botaniky a 2003–09 zastával po dvě volební obdobífunkci děkana fakulty. V r. 2000 založil s kolegy Českou společnost pro ekologiikrajiny jako národní odnož Mezinárodní asociace krajinné ekologie (IALE)a stal se jejím prvním předsedou (do r. 2004). Od r. 1993 je členem redakční radyŽivy, v letech 1997–2009 byl jejím předsedou (více Živa 2002, 3: XXXV). Otázkyk dovršeným 60. narozeninám mu položili čtyři jeho bývalí studenti: RomanaPrausová, Petr Sklenář, Petr Dostál a Jaroslav Vojta, nynější kolegové.

1

1 Nocleh u pastvin ve španělskýchPyrenejích (2006)

názvu, leč přijatelnějšího pro deklarovánísounáležitosti s biologickými ústavy (Ústavsystémové biologie a ekologie) byly zbytkypůvodní vědecké instituce dále „zeštíhlo-vány“ a s transformačním přesunem doBrna někdejší pionýrský reprezentant dnessvětově respektovaného směru krajinnéekologie v Česku r. 2010 zanikl.

Krajinná ekologie mě institucionálnějaksi míjela: pod tlakem příliš mnoha fak-torů v průběhu „vymisťování“ mateřskéhoústavu jsem přešel do Botanického ústa-vu Akademie věd. V předtuše neveseléhoosudu oboru ekologie krajiny jsem se nej-prve pokusil alespoň v menším měřítkuzaložit jinou platformu v podobě sekcekrajinné ekologie na půdě Československébotanické společnosti. Tehdejší předsedaČSBS Slavomil Hejný to nakonec podpořils tím, že spolugarantem bude Věroslav Sa -mek. Sekce v r. 1988 vznikla a nějakoudobu vyvíjela poměrně pestrou činnost. Por. 1989 se vše měnilo a otevíraly se šancena mnohostrannější aktivity. Po nelehkémobdobí s vyvrcholením v pořadatelstvímezinárodní krajinně-ekologické konfe-rence v Praze (1998) jsme s kolegy z růz-ných institucí založili novou vědeckouspolečnost, která se zároveň s obvyklýmstatutem (občanské sdružení) stala národ-ní odnoží Mezinárodní asociace pro eko-logii krajiny (2000) a začlenila se do Radyvědeckých společností ČR. Dnes pořádáročně řadu akcí, zejména pro mladé adep-ty, má za sebou další konference včetnědruhé mezinárodní s širokým zahraničnímzastoupením (2010), vydává pátým rokemvědecký časopis s mezinárodní redakčníradou a zvedající se úrovní i zájmem o něj.Přestože podpořila a podporuje několikgrantových projektů, nemůže nahraditstandardní činnost vědeckého pracovištěs přesnou oborovou náplní.

Předpovídat změny v krajině na čtvrt-století nebo i dále dopředu se nedá. Napodobné záležitosti býval Prognostickýústav „staré“Akademie věd, jehož osazen-stvo se po zrušení instituce vrhlo do poli-tiky a dodnes zaplavuje v soustřednýchkruzích ohniska státních finančních tokův partajním rozptýlení od norných stěnu Vltavy až po Hrad. Patrně proto, abysvou činností popřeli, co kdysi prognózo-vali. Kdybychom uvedli třeba krajinářskévize, které se vyrojily v „zeleném“ publi-kačním boomu 60. let 20. stol., a srovnalije se současnou realitou po uplynutí 50 let,může to být poučné. V řadě titulů se před-pokládal hromadný útěk lidí z venkovado superměstských „galaxií“ a městskázástavba měla jít požadavku urbánního„komfortu“ naproti a začít v krajině pře-vládat (např. M. Ragon: Kde budeme žítzítra, Mladá fronta 1967, překlad z fran-couzského originálu z r. 1963). Extenzivnídoprava byla označena jako mrhání, de -centralizace funkčních okrsků v souvislézástavbě měla šetřit čas, auto bylo největšízlo spotřebovávající cenné pohonné hmo-ty využitelné jinak – a dnes, po půl století,lidé preferují bydlení ve venkovském nebosuburbánním prostoru, ovšem dojíždějídaleko za zaměstnáním, o které je nouze,a těžká doprava zboží třeba z Austrálie doEvropy ničí zemský povrch i „nadpovrch“.Ekonomicky se to vše vyplatí. Ekologickákritéria pro dobové fenomény, jako je

expanze „suburbánní kaše“, málokdo berevážně (tematiky jsem se dotkl v několika-leté srovnávací studii vývoje dvou přípraž-ských modelových území; Landscape andUrban Planning 1995, 32: 137–151). Nor-my využívání dnešní krajiny, která je u náshlavně skladištěm, nevznikají coby odrazpoznání krajinně-ekologických vztahů, ježby byly předmětem seriózního monito -ringu a bádání. Jak už bylo výše popsáno,výzkumné instituce takto oborově konsti-tuované krachují, protože nastavení „pro-vozu vědy“ nahrává jiným, méně složitýma redukcionisticky vedeným oborům. V tomkontextu upřednostňované omezení před-mětu na „nosný“ aspekt fungování kraji-ny, např. „ekologické energetiky“, se vůbecs krajinnou ekologií nemusí protnout –vylezeme na kopec a na jeho úpatí vidímerozsáhlé pole „fotovoltaiky“, za ním poúbočích protějšího hřebene nedozírnéplochy žlutě kvetoucí řepky, pěstované na„zelenou naftu“, a na horizontu špalír větr-ných elektráren. Co na to Evropská úmluvao krajině, ležící kdesi v šuplíku minister -stev? Sice souhlasím s Václavem Pačesemv interview (Věda v Čechách po 20 letech,Academia 2010), kde mu kladu otázku popříčinách neřízenosti, leč zřízenosti našíkrajiny, a on odpovídá, že za vše může ne -zralá demokracie a zcela volná ruka trhu.Ale nesouhlasím s bagatelizací absenceÚstavu ekologie krajiny a neexistencí ji -ných podobných subjektů. Vztah obecnéa aplikované vědy je u krajinné ekologiestejně těsný, jako např. u organické chemiezviditelněné u nás Antonínem Holým –teoretikem, který našel odbytiště výsled-ků se všemi zpětnými vazbami ve farma -ceutickém byznysu, jen charakter onohoodbytiště se po oborech liší. Česká krajin-ná ekologie stěží najde „kupce patentů“v Americe, leda když bude geniálně teore-tická, ale při její současné (ne)podpoře zapředchozího přidušení socialismem budespíše jen teoreticky „geniální“.

J. V.: Zdá se mi, že v současné krajiněrychle mizejí drobné detaily, malé

biotopy jako mokřady, staré sady, meze a krajina se stále homogenizuje. Pozoruješ podobný jev? Je na tomv tomto směru tvé oblíbené Polabí jinak než tvé oblíbené Poorličí?Jako generaci narozenou do socialismu násrežim vzdělával jinak docela zajímavoudětskou edicí naučných „kukátek“ (mi -niknížky nahlížející do různých oborů)a vzpomínám si na jednu, která se jmeno-vala Obři, kteří hory boří, zem přestavují.Byla o co největších strojích se silou měnita zpracovávat všechno možné, v důsledkuhlavně krajinu. Lidské opájení se mocítvořit „všecko veliké“, trvá bez ohledu narežim. Unifikace na jedné straně a frag-mentace krajiny jako druhá strana téžemince ničí i nás uvnitř, ztrácíme smysl prosouvztažnosti a pro míru věcí. Mimo jiné.

Je pravda, že dodnes „pendluju“ častomezi Polabím a Poorličím. Ale s oblíbe-ností kraje ses do černého úplně netrefil:mezi oběma se rozkládá fytogeografickýokres Českomoravské mezihoří, jehož pod -okresy (a některé přilehlé okresy) jsemkdysi pod kuratelou E. Hadače vymezovala pojmenovával pro vznikající fytogeo -grafické členění, jehož mapa je vloženado 1. dílu Květeny ČR (v době edice ještěČSR). Mezihoří dostalo nejvíce zabrat za„reálného socialismu“, kdy se masověmeliorovalo (nejen na loukách, ale až dolesa, protože za „zušlechtěnou“ plochu sebraly dotace). To vše ve jménu soběstač-nosti v produkci obilí (jež se tajně vyvá -želo do Sovětského svazu, někdejší ukra-jinské „obilnice Evropy“ zdevastovanésovětskými metodami správy). Dna říč-ních niv v kaňonech řek a potoků zaříznu-tých do převážně opukového podloží bylav době 70. až 80. let hodně poničena a zmi-zely mnohé biotopy tůní, mokřadů, bazi-filních slatin apod. Dnešní podnikání vevelkém je však členitým terénem dost účin-ně omezováno a novými problémy jsouspíše spontánní zarůstání „kulturní divo-činou“ a šíření invazních druhů. Nebez-pečím jsou velké dopravní stavby ve jménunové modly – rychlosti. Rezistence tohoto

XCIV živa 5/2012

2

typu krajiny je však přece jen větší nežu tradičních nejúrodnějších oblastí ČR.

Romana Prausová (R. P.): Jaké pozitivnía negativní změny ve vztahu meziochranou přírody a vědeckým poznáním jsi za znamenal za dobupůsobení v oboru?Do ochranářských aplikací současnosti sepromítly principy fungování biologickýchpopulací, genetiky a fylogeografie, poznat-ky o mezidruhových závislostech v inter-akční ekologii společenstva, prostorovéaspekty vymezování chráněných kategorií– např. ostrovní biogeografická teorie, zá -sady managementu založené na roli dis -turbancí a dalších dynamických režimův přírodě… Přinášejí je do praxe univerzit-ní odchovanci dobrých ekologických škol(zcela jistá záruka pozitiv to ovšem býtnemusí, pokud jim občas selže selský ro -zum). Negativem může být absolutizacejednostranného pohledu „geniálního“ pří-rodovědce na velké územní škále, pokudje podceněn víceoborový fundament kra-jinné ekologie coby nepěstovaný směruvažování. Zobecňující formulace je tuošidná, protože namíchání důrazů a ná -strojů dílčích disciplín se bude v drtivévětšině případů lišit podle konkrétníchgeografických souřadnic. Ale v ochraněpřírody v tom nejobecnějším smyslu mětrápí jiná věc. Stále více se rozevírajícínůžky národní a mezinárodní legislativy.Plyne z toho složitost a konfliktnost.

J. V.: Známé jsou zejména tvé studieprimární sukcese na odkalištích, věnuješ se však i dalším tématům, např. dřívější studie atmosférické depozicepolutantů, interakce mravenců

a rostlin, vegetační fenomény v okolívulkánů And, ekologie lučních zátopo-vých niv, plevelová a invazní ekologienebo sekundární sukcese na polích.Považuješ široký záběr za ideální profil geobotanika, nebo je výhodnější specializace?Čím se jedinec ve vědě zabývá, je skorovždy průnikem zájmů a možností. A takykoncepcemi zaměstnavatelských pracovišť,s případným „dovezením“ témat z navští-vených zahraničních institucí. Mou věr-nost prvnímu pracovišti narušil politickýzásah do kultury i vědy vnesením ideolo-gické manipulace s provozem vědy, kterýztratil přirozenost vývoje (vymístění pře-vážné části inteligence z Prahy jako odvetaza Pražské jaro 1968). V případě Akademievěd ale peníze na delimitaci oborů do kraj-ských měst vázly, takže plné realizace sedočkalo pouze jihočeské biologické cent-rum v Českých Budějovicích. Protisměrmé životní trajektorie pak vedl přes různéinstituce a týmy tematickými zastávkami,jak jsi je jmenoval. Každý další badatelskýokruh však mohl čerpat z předchozího,pozměňoval se úhel pohledu, organizačníhladina objektů a s tím také metodické pří-stupy. To jsem ještě netušil, jak užitečné tobude později při „učitelování“, což v mémpřípadě nastalo neplánovaně po r. 1989.

Z hlediska dnešní efektivity vědce hod-nocené podle metodiky Rady vlády provýzkum, vývoj a inovace tohle asi ideálnínení, daleko příznivější kariéře je specia-lizace a redukcionistická analytika smě-rem dovnitř modelového objektu (rostliny,buňky, genomu…). Povahu ekologie aleudává její prostorové a časové zacílení nahierarchii vyšších měřítek (scaling) celéhozemského povrchu a do minulosti. A jakoterénní obor studuje především zákonitostidiferenciace a různotvárnosti života (za -tímco laboratorní vědci se snaží odhalovatspíš to, co život sjednocuje – univerzálníprincipy na co možná nejnižší úrovni).Změny geobotanických témat člověka za -vedou na různá místa a pracoviště ve světě,což je pro rozvíjení a předávání zkušenostínezbytné. Ať už to byl projekt konstruo -vání „zeleného pásu“ severní Saharou, re -prezentující „ekologii extrémů“ (Alžírsko),nebo projekt studující nezelené paraziticképlevele ve Středozemí, tedy ekobiologie

důležitá pro interakce s plodinami (Egypt),nebo delší stáž s výzkumem čistící rolerůzných typů liniové zeleně v okolí zdrojůdusíku (Velká Británie) – odevšad se sléva-la oborová i lidská zkušenost do jednohoinspiračního a kvalifikačního proudu. Tak-že asi proto jsem se nedlouho po vznikugrantových agentur v ČR mohl odvážitkoncipovat návrh projektu pro GA ČR zkou-majícího vegetační kolonizaci různě sta-rých vulkánů v tropickém vysokohoří (jiho -americké Andy). Vyšel. Nevím, jestli vůbecexistuje (zda je přípustný) pojem geobota-nik-specialista – i když každému natureluvyhovuje různá šíře záběru.

R. P.: Které botanické disciplíny majípodle tvého názoru perspektivu pro budoucí generace a které jsou dnes za zenitem?Nejsem stoupencem takového cejchování.Zavání i účelovým zneužitím v boji o pení-ze na vědu – v předchozím režimu vrchnostrozhodla o dělení na obory progresivnía útlumové. Dnes v podobném smyslu by -rokratům ovládajícím financování vědydokonale pomáhá hodnotící metodika vědy(„kafemlejnek“) a činí to tak „objektivně“,resp. na tak obecné úrovni, že ignorujeodlišnosti oborů, tradice, časopisecké zá -zemí, vývoj oboru v našich podmínkáchatd. Velmi snadno lze zlikvidovat discip-línu, která se takzvaně přežila, ale nikdoneví, zda třeba při nejbližší, dnes nepřed -vídatelné přírodní katastrofě nebudemeprávě její výsledky potřebovat.

J. V.: Je nějaké další téma, které těv poslední době zaujalo a chystáš se mu věnovat?Rozhodně mě zajímá aplikační propojenínovodobých technik, např. průtokové cyto-metrie, do geobotanických otázek. Např.u skládek industriálních materiálů, kteréjsou jakýmisi terestrickými ostrovy v kra-jině s vnitřním (extrémním) prostředím. Jejistě smysluplné se ptát, jaké vlastnostiumožňují rostlinám kolonizovat nepříznivéprostředí deponií a jaké vlastnosti „zabrz-dí“ jiné rostliny vně hranic těchto ostrovů.Leccos už dnes víme, ale dá se hypoteti -zovat, že může být důležitá též velikostgenomu – první skupina (druhů v rámcirodu) by mohla při dobývání „ostrova“uspět s genomem malým, zatímco skupinatěch druhých by „byla spokojená“ s geno-mem větším (je tu otázka, na jaké taxono-mické úrovni bude hodnotitelná variabilita).Pokud testování takovou hypotézu potvrdí,jakou roli pak daná skutečnost může hrátv seskupování do porostů iniciálních suk-cesních stadií? Jak to ovlivní další sukcesi,přetrvávají v ní stejné vlastnosti genomůjako u pionýrských rostlin? Do jak pokro-čilého stadia sukcese (je klíčovým fakto-rem substrát nebo dosažené stadium suk-cese)? Atd.

P. S.: Krátce po listopadu 1989 ses vrátilna svou „domácí“ fakultu, kde působíšdodnes. Co tě přivedlo k návratu naakademickou půdu univerzity?Do značné míry „lidský faktor“. Apely geo-botaniček Jiřiny Slavíkové a Jany OsbornovéKosinové, jimž se podařilo udržet geobo-taniku na katedře i za velmi nepříznivýchvýkyvů za normalizace, kdy po vyhození

živa 5/2012 XCV

3

2 V Andách na lokalitě endemické klejovky Espeletia pycnophylla. VolcánChiles při hranici Ekvádoru s Kolumbií.Vpravo P. Sklenář3 P. Kovář byl v letech 2004–10 prezidentem Mezinárodního filmovéhofestivalu o životním prostředí, přírodníma kulturním dědictví Ekofilm. S moderá-torem ročníku 2009 J. Duškem a student-skou organizátorkou akcí na Jihočeskéuniverzitě v Českých Budějovicích A. Benedovou. Foto L. Sváček

Jana Jeníka a Jarmily Kubíkové hrozilaoboru likvidace. Posledně jmenovaní bylipo r. 1989 rehabilitováni a vrátili se doaktivního života katedry. Pro mě rozhodo-vání nebylo lehké, jednak při vědomí, žek obnově poměrů na geobotanice byli vy -zváni další absolventi, jsem předpokládal,že se objeví někdo, kdo nečekal na nicjiného než na tuto příležitost – dal bychmu přednost. A opustit po pěti letech kon-cepčního usilování tým s experimentálněladěnou tematikou (vztahy plevelů a pol-ních plodin), kdy se mi podařilo pro prů-honické pracoviště Botanického ústavuprosadit rozvoj investičního zázemí (ná -kup klimaboxů, analytických sad laborator -ního vybavení atd.) a publikační výstupyzačaly narůstat, také nebylo jednoduché.Rozhodnutí nastoupit 1. března 1990 v roliasistenta (v téměř 38 letech) na katedrubylo výslednicí množství vlivů, které by sedaly shrnout do slova výzva.

R. P.: Jak vnímáš úroveň současných studentů přicházejících studovat botaniku a jejich následné uplatnění po absolvování studia?Studentský živel je v podstatě stále stejný– v tom, že citlivě reaguje (zpravidla opo-zicí) na nějaký establishment, příliš vnuco-vanou metodu, necitlivosti vůči tomu, costudenty zrovna pálí. Za sebe musím říct,že právě tohle je životazáchovný prvek,který člověk na půdě univerzity ocení tepr-ve s ubíhajícími lety. Je pak pochopitelné,že se střídají vlny liberálně revolučníchstudentů, pak zase ročníky demonstrujícípříklon ke konzervativním hodnotám, resp.kruhy kojících matek s otci po ruce vždy-přítomných na přednáškách a semináříchi s domácím psem. Neschopnost státu seprojevuje v čím dál nižší stabilizaci učitel-ských sborů na středních školách, nedo -stačující kvalitě a zájmu vyučujících a tímmenší připravenosti uchazečů o vysoko-školské studium. Nerad bych se dopouštělpříliš odvážného zobecnění, protože napřírodovědě máme pořád dost kvalitníchstudentů, i když určité jednostrannostizaznamenat lze. A v uplatnění – navzdoryabsenci systémových statistik – můžemeříct, že absolventi jsou úspěšní, a pokud serozhodnou odejít z oboru, náš typ vzděláníjim spíš pomůže, než by je handicapoval.

Petr Dostál (P. D.): S tvou ženou Marcelkou jste iniciovali dlouhodobývýzkum vlivu terestrických mravencůna luční vegetaci ve Slovenském rudohoří. Pokud se nepletu, vůbec prvnízáznamy mravenišť vznikly během vašísvatební cesty. Později se na lokalituObrubovanec vrátilo několik student-ských exkurzí, aby zde postihly dlouhodobé změny kolonií mravencůa vegetace. Měli jste na počátku bádánípředstavu, jakým směrem se bude práce vyvíjet? A jak vlastně nápad na zajímavý vědecký projekt, kterýmsledování ve Slovenském rudohoří bezesporu bylo, vznikl?No, nevím, to jsme u memoárové literatu-ry… Evokuje mi to úvodní Jardovu otázku,protože prvních 10 let jsem prožil na nád-raží, kde dědeček, zastupující přednostustanice, měl svou zahrádku na rajčata a fa -zole. Asi tak tříletý jsem tam objevil, jak

jsou mravenci krásně experimentálně ma -nipulativní: stačilo přemisťovat placatékameny a oni se ochotně pod ně stěhovali.Kromě toho do hnízd nosili – podle obdo-bí roku – semena tu violek, tu dymnivkyžluté z přilehlé zídky… Ptáš se ale na námimnohem později studované pastviny. Ano,byla na nich mravenčí kupa vedle kupya objevili jsme je na geobotanickém tram-pu v mladé sestavě dnešních předníchbotaniků v r. 1978. Za rok jsme se tams mou nastávající na řadu dní vrátili doopuštěné salaše poblíž osady Sihla. Moježena právě ukončila studia na geobotaniceprací o roli půdního fosforu v genezi vege-tace. Takto kvalifikovaná se vrhla mezimravence. Vertikála je její prioritní dimen-ze, na rozdíl od mé horizontály cestujícíhopozemšťana. Takže jsme především kopaliprofily půdou (i dnes, víc než 30 let poz -ději, se nejvíc věcí v domě, kde bydlíme,přenáší neustále ze sklepa do vyššíchpater a naopak). Hluboko pod povrchempastviny jsme objevovali rozsáhlé prosto-ry, kde měli mravenci zásoby semen rozra-zilů nebo obilek trav – těch rostlin, kteréčastěji rostly v nadzemních mravenčíchstavbách. Analýzami textury půdy v růz-ných hloubkách pod mraveništi a jinde jsmezjistili, kolik jemných částic vynesli naho-ru na temena svých kup a jak výrazně cel-kově zasahovali do půdotvorného procesu.

Tehdy jsem o tom tolik nepřemýšlel, alepozdější životní realita naznačila, že každýz nás měl trochu odlišné motivace zabývatse mravenčími aktivitami, a také si něcojiného z toho odnesl. Sociální pospolitostmravenců s dalšími složitými vztahy k ji -ným živočichům konvenovala mé ženěv hodnotové přilnavosti k něčemu vyššímu,než je poměrně malá základní jednotkarodiny, která mantinely svého fungováníponěkud tísní. Mě fascinovala vícestrannárole protějšků ve vztahu rostlin a mraven-ců, a odtud začalo spontánní generováníotázek, do nichž každý nový poznatek vy -ústí. Nakolik mravenci zasahují do utvá-ření životních adaptací či strategií rostlina do formování společenstev, jsem si snadnejvíce uvědomil v tropech během projektuv Ekvádoru, kde nížinné deštné lesy horníAmazonie s obrovskou diverzitou vzájem-ných adaptací početných druhů mravenců

a ještě početnějších druhů rostlin stojí najedné straně, zatímco vysokohorské forma-ce andských páramos s absencí mravencůna druhé – ty jsou totiž determinovány pri-márně jinými faktory a konstruovány jinak.

Na počátku našeho zkoumání „mraven-čích pastvin“ jsme nemohli ani tušit, jakse vše vyvine – to bychom museli předví-dat, že za 10 let dojde k sametové revoluci,že přeběhnu z Akademie věd na univerzi-tu a že se tam sejde konstelace lidí, kterétyhle zárodky bádání zaujmou. Tím už jetrochu řečeno, jak podle tvých slov nápadna zajímavý vědecký projekt vzniká: Pře-rušme tradici „cestovních“ exkurzí a pro-ložme je pobytem na jednom místě, jež na -bízí ekologické zajímavosti, z nichž bychommohli pro studenty vytěžit trénink v řaděmetod měření a sběru dat a v konečnémvýstupu i jejich zhodnocení do publiko -vatelné podoby. Teď bych měl jmenovatvšechny zasloužilé – ale to už proběhlou sumarizujícího článku na „mravenčí“téma v minulé Živě (2012, 4: 205–209).

Faktem je, že mé nadšení trvá a zkoumá-ní interakcí mravenců a rostlin přenesenédo jiných prostředí, naposledy na nehos-tinné průmyslové deponie, odolávající podesetiletí přirozené sukcesi vegetace, ne -ustále překvapuje.

R. P.: Do jaké míry považuješ spontánnísukcesi za nejvhodnější metodu obnovyvegetace na poškozených stanovištích?Do té míry, jaká v každém konkrétním pří-padě umožní ušetřit náklady na běžnourekultivaci, dosažení maximálního mož-ného stupně podobnosti k ekosystému,který byl na místě předtím a dlouhodobéfungování takto vzniklé „přírody“. Kdyžspontánní sukcese odumře, nezříkal bychse asistované, a když je zátěž prostředí na -tolik silná, že vše předchozí selhalo, pakasi musí nastoupit ekologické inženýrství.

P. D.: Znám tě jako badatele, kterýpovažuje terénní pozorování jevů za životní nutnost pro vědu (ostatně jsito zmínil v Živě 1993, 1: 22). Nicméněse nemůžu zbavit dojmu, že současnávěda nutí spíše k experimentálním přístupům a pozorování se odsouvá na vedlejší kolej. Myslíš si, že observačnípřístup může i dnes přinést nové zásadní téma pro rostlinnou ekologii?Ve stejném textu – seriálu o ekologii, kdemě cituješ – se pak dál o pokusech hovoří.V tom smyslu, že jsou nezbytné k testováníhypotéz a k tomu, abychom se vyvarovalizdůvodňování a posteriori. Důraz na dobrépozorování, resp. na talent při odhalovánívztahů v okolním prostředí, tu nekladu vesmyslu protežování, ale podle mého ná -zoru je důležité pro další odvíjení úvaha volby postupů – má tedy stát na začát-ku. (S intuicí pro vidění a spojování věcív přírodě se člověk rodí, ale je stejně klíčo-vé absolvovat terénní školu s učitelemodpovídajícího formátu, a takové osobnostinaše generace zažila – někteří stále mezinámi chodí – vzpomeňme třeba Vojena Lož -ka.) Bez tohoto pozadí vnímavosti bývajíčasto kladeny otázky banální až absurdnía navzdory dokonale voleným metodikám,které zvládají velká množství dat, jsou pakobčas výsledkem pouhé triviality anebodokonce nesmysly (depresivní je, že dnes

XCVI živa 5/2012

4

už běžně najdeme recenzenty s podobným„mechanistickým“ přístupem, kteří logic-ky shledají zpracovaný článek za průchozípodle všech soudobých formálních kritériía pustí ho do tisku; spíše náhodně, třebapři syntézách tematicky spřízněných pra-cí, se občas přijde na to, že data byla špat-ná, slitá z nerovnocenných databází aneboneodpovídala položené otázce, v extrém-ním případě byla dokonce zfalšovaná).

V našem oborovém spektru bych neza-tracoval např. fytocenologii, ve své doběspíše praktickou nauku vedoucí k mapo-vání nebo k indikaci vlastností prostředí(tento význam byl po posunu k formali -zované klasifikaci společenstev potlačen,takže dnes už u nás ubylo lidí, od nichž sekvalifikovaně dovíme, co dotyčný porostvypovídá o podmínkách a historii místa).Měl jsem štěstí na (dohromady tři) diplo-mové konzultanty – dvě svérázné lukařky,Emilku Balátovou Tuláčkovou a DenisuBlažkovou, kde každá jiným způsobemviděla ekologické procesy skryté za „hoto-vým“ lučním společenstvem. První zejmé-na pod zemí a ve fytogeografickém rozmě -ru, druhá ve vlastnostech interagujícíchdruhů a dynamice porostu. Třetím byl ex -perimentátor v záležitostech znečištěníIvan Hajdúk – navedl mě právě k manipu-lativním pokusům, o nichž se zmiňuješ,jelikož část mé zadané práce souviselas dopady průmyslových odpadů na rost-linstvo. To se začínala psát 70. leta 20. stol.

Tehdy v té syntaxonomicko-ekologickéčásti studie jsem narazil na obtíž zařaditv první fázi některé snímkové soubory,potažmo nižší jednotky polabských nivníchluk do systému, který vybudovaly gene -race fytocenologů. Diagnostické druhy seobčas chovaly jinak, kombinovaly se s cha-

rakteristickými druhy jiných vyšších syn-taxonů – prostě některé porosty zůstávalyjakoby nezařaditelné, na pomezí řádů ažtříd. Když jsem si vynesl do časové řadyjeden z klíčových determinujících faktorůluk v nivě – průtok v řece coby korelativníukazatel kolísání hladiny podzemní vody,potažmo zaplavení – ukázalo se, že v řádudesetiletí už neplatí silná každoroční pra-videlnost ve vodní kulminaci, a naopakv přísušku. Cykly byly od dob melioracía břehových úprav rozkolísaně víceleté.To muselo vyústit v jistou selekci genotypůdruhových populací taxonů, které charak-terizovaly základní nivní společenstva,a ovlivnit i mezidruhové vztahy. Jak? To bybyla třeba jedna z otázek pro dnešek, kdydo instrumentální výbavy botaniků vstou-pila cytometrie nebo analýzy DNA a mohlby z toho vzejít zajímavý příspěvek k po -pulační biologii, resp. k její genetice. Po -dobně má smysl se ptát, jak se projeví jináfrekvence a intenzita stresu nebo distur-bancí u rostlin s odlišnou velikostí geno-mu. Jak tato vlastnost určuje výběr druhůpro kolonizaci těch či oněch stanovišť.

To vše má teoretické i praktické dopady.Je to tematika mezi dvěma hodně viditelný-mi a přitom si protiřečícími směry: na jednéstraně formalizované klasifikace spole -čenstev, jejíž užívané softwarové programystaví na předpokladu kontinentálně fix-ních a biologicky neměnných diagnostic-kých druhů, a na druhé straně „biologieinvazí“ předpokládající velkou a vyvíjejícíse dynamiku chování rostlin vpadajícíchdo společenstev z jiného kontinentu. Zdáse ale, že reflexe rozporu se začíná proje-vovat při studiu invazibility a role regio-nální zásoby druhů. U zmiňovaných luk sevšak ukázal problém, zda po desítkách letlze ještě tehdy sledované porostní typynajít. Můj diplomant a dizertant TomášČerný „lukařil“ ve stejném území po téměř30 letech a zaznamenával v drtivé většiněuž jen druhově ochuzené fragmenty luk napozadí rozorané zemědělské mozaiky. Snadjsem ale naznačil, že observačně získanáznalost reálií, zde zjednodušeně označitel-ná jako popis porostů s jejich proměnamiv čase a prostoru, nejlépe inspiruje k tvor-bě plodných domněnek, s nimiž se našeexperimentální hravost dá rozvíjet.

Když mě v době začátků studia tvéhoročníku napadlo navázat na dřívější pro-jekt výzkumu parazitických plevelů (záraz)v interakcích k plodinám ve spoluprácis kolegy v Káhiře, byla v tom také motivacevíce využít experimentální metody. Zajistési vzpomeneš na návštěvu Egypta, k nížjsem tě jako studenta s vizí na „plevelář-ské“ téma diplomové práce přizval, kdyale později založené pokusy v univerzitníBotanické zahradě Na Slupi zkrachovalyna nespolehlivosti personálu v zajištěníalespoň základní obslužnosti v době ne -přítomnosti experimentátora – nezbylonež zcela změnit diplomové téma.

P. S.: Měl jsi možnost setkat se a spolupracovat s řadou velikánů české(geo)botaniky, které mladší generacezná často už jenom z vyprávění. Kdo z nich tě nejvíce ovlivnil?Některá jména jsem zmínil, ale nedá se říci,že bych zůstával u jednoho dominantníhovzoru, měl jsem vždycky tendenci pozná-vat různé osobnosti a snažit se pochytit,o co byly ochotné se podělit. Kromě tohomi některé vlivem dobových okolností„unikaly“ – na pražskou jeníkovskou geo-botaniku mě nalákali přátelé ze staršíchstudentských ročníků a když jsem byl doPrahy navzdory nepříznivému kádrovémuprofilu přijat, tak v mém druhém ročníkuna fakultě museli z politických důvodůodejít osobnosti oboru, J. Jeník a J. Kubíko -vá. V ročníku třetím se sice Jiřina Slaví-ková pokoušela dojednat mi téma diplom-ky (dynamika pasekové vegetace) už podexterním vedením J. Jeníka, kterého mezi-tím přijali v Botanickém ústavu ČSAV, aleten, patrně pro jiné starosti, odmítl. Skon-čil jsem proto v loukách Polabí a v těžbouzdevastovaných Chvaleticích. Dneska jsemtomu rád, protože tady se rodila tématapozději celoživotně dotýkané ekologie ob -novy a sledované plochy tam mám dodnes.Přes jednu z diplomních konzultantek, jižzmíněnou E. Balátovou, jsem se dostalk brněnské skupině ekologických botani-ků, vedené Milenou Rychnovskou. Absol-voval jsem v Brně v těch časech povinnoustudijní praxi a přitom poznal řadu lidí,kteří pracovali na projektech Mezinárod-ního biologického programu (IBP), pozdějiČlověk a biosféra (MAB; mokřady v okolírybníka Nesyt, travinné ekosystémy vyso-činy u Kameniček) – např. Honyho Květa,Blanku Úlehlovou, Janu Jakrlovou, VlastuJankovskou. V Praze na botanice zatímnastoupil jako asistent Marcel Rejmánek,který vnesl do výuky svěží vítr kvantitativ-ních metod a mimo oficiální curriculumzval na besedy se studenty pestrou škáluosobností z různých oborů přírodních věd.

První kontakty s botanickou obcí vzni-kaly ale přes Československou botanickouspolečnost (ČSBS): její floristické kurzya pravidelné pondělní přednášky v Be -nátské. Hned po maturitě, kdy ještě ne -bylo jasné, zda budu, či nebudu přijat nafakultu, jsem absolvoval floristický kurzv Lanškrouně. A vzhledem k tomu, že částexkurzí procházela mně známým územím,Jindřich Houfek, Vladimír Skalický a Bo -humil Slavík coby vedoucí kurzu mně,naprostému elévovi, svěřili (spolu)vedenívybraných exkurzí (se Stanislavem Kuče-rou a V. Skalickým). Ze soutěže Natura

živa 5/2012 XCVII

5

4 Projekt ekologie obnovy v 90. letech20. stol. na rudním odkališti Chvaletice,který byl součástí dlouhodobého výzku-mu kolonizace a sukcese toxických substrátů v krajině organismy.5 Se studenty na úhoru v krasovémzávrtu poblíž Svaté Heleny v rumunskémBanátu (2012), kde se v rámci projektuEvropské unie studují procesy souvisejícís udržováním vysoké biodiverzity na opuštěné půdě.

Semper Viva jsem relativně slušně znalnapř. ostřice a věděl o lokalitách vzácnýchmokřadních nebo subxerotermních druhů.Poznal jsem tu kromě už jmenovanýchJosefa Holuba, Františka Mladého, Bohda-na Křísu, Jindřicha Chrtka seniora, EmilaHadače, Jaromíra Sofrona, Zdeňka Černo-horského, Josefa Dostála a „duchovníhostrážce“ Společnosti, jejího tajemníkaAdolfa Morávka.

Přednáškové sešlosti ČSBS bývaly v tédobě přitažlivými diskuzními fóry, trumfo-vali se tu každý svým stylem – matematic-ky přesný Z. Černohorský, nevyzpytatelnýS. Hejný, pronikavě bystrý a zároveň sofis-tikovaný Bohdan Slavík, razantní J. Jeník,tichým hlasem pomalu hovořící FrantišekNěmejc, bodrý Zdeněk Kropáč, zarputilýJaroslav Moravec, pragmatický Karel Ko -pecký a jiní. Byla to plejáda vyhraněnýchtypů. Z geobotaniků, kteří prožili obě svě-tové války, mi imponoval Miloš Deyl – jakobčanskými postoji, tak náhledy na vývojoboru (známé jsou jeho studie o vegetaci,půdách a klimatu Pop Ivanu, nebo o rodupěchava – Sesleria). V době mých studiípublikoval obsáhlý „provokativní“ rozborklasifikačních metod v geobotanice (Pres-lia 1974: 74–88) a měl na to téma v ČSBSpřednášku: vše vzbudilo rozruch. Nevím,jestli v dnešní internetové době někdo ještěvydrží souvisle přečíst takový text, ale připohledu do něj – i po dlouhém odstupu,kdy se změnila prioritní diskuzní témata –zjistíme, že v jiném kontextu jsou některépasáže možná aktuálnější než tehdy.

R. P.: Které negativní trendy ve vědě bys změnil?Trendy, které měly být ve vědě už 23 letopačné, ale přitom stále pokračují hrůznouměrou dál – formalizace, byrokratizace,ideologizace, glajchšaltizace osobnostníchtypů selektovaných vnějšími tlaky, vyhro-cená loktařina, účelové vymýšlení nástrojůpro byrokraty, které umožní některé oboryv nekalé konkurenci „utlumit“ a favorizo-vat jiné. A znechucování tvorby z radosti– vším výše jmenovaným.

Existují směry a lidé, kteří v nich praco-vali, trestaní v historii už podruhé. Nejsemsám, kdo (asi 10 let, ještě na půdě Akade-mie věd) bádal v ekotoxikologii, ve sféřeinterakčních mechanismů při depoziciznečištěnin v různých typech vegetace.V komunisty tabuizované oblasti vědy, kdese výsledky nesměly zveřejňovat, hlavněne cizojazyčně a už vůbec v západnímzahraničí (socialismus přece nemohl mítproblémy se znečištěným prostředím).Přesto se nám při jisté konspiraci podařilotu a tam dostat článek do mezinárodníhočasopisu. Vzpomínám, když jsme s kolegyv r. 1981 publikovali depoziční studiiv Atmospheric Environment a měli z tohoradost. Vzápětí nám ji zkazila soudružkakádrovačka, k níž musel na koberec nejennáš přímý nadřízený, ale k poradě i ředitelústavu. Za Gorbačova už to bylo snadnější,z té doby máme sérii publikací v několikazahraničních časopisech, především Scien -ce of Total Environment. Ale podmínkusrovnatelně vysokého Hirschova indexu(který se vypočítává na základě bilanceimpaktovaných publikací a jejich ohlasůve veřejně dostupných databázích za celýživot jedince) s lidmi kariérně ve vědě

nerušenými jinými činnostmi či okolnost-mi už nestihnu splnit. Radikální změnav nastavení hodnotících kritérií podlemého názoru dnes vyřazuje skupinu lidí(a oborů) z efektivní soutěže o financovánívlastního výzkumu a jde o jednu z nespra-vedlností nové doby. Nezbývá než některégrantové zdroje ignorovat a hledat jiné,nejspíš zahraniční. Jakási drobná nadějena zlepšení svitla, když média přinesla roz-hovor s nově jmenovaným hlavním vě -deckým poradcem ministra školství PetraFialy, renomovaným prof. Rudolfem Haň-kou, který plánuje snahu o návrat v hodno-cení výsledků po jednotlivých oborecha s využitím mezinárodních oborovýchgrémií.

P. S.: Nelze se nezeptat na děkanskéúřadování, které tě na řadu let v podstatě odstavilo od aktivní geobotaniky. Jak s odstupem času hodnotíš tuto zkušenost?Neřekl bych, že „odstavilo“ od vědy, pouzepřibrzdilo v některých činnostech, protožetaková funkce, pokud se bere jako služba,znamená víc než plný úvazek (souběžnějsem např. první tři roky vedl naši účast namezinárodním projektu 5. rámcového pro-gramu EU BioHab, z jehož stěžejních pub-likací dodnes přibývá asi nejvíce citací –např. Landscape Ecology 2008). Na rozdílod civilizovaného západního světa se u násk periodám manažerských zátěží ve for -malizovaných výkonových hodnoceníchex post nepřihlíží. Myslím ale, že dohleda-telné záznamy o faktech a konkrétní číslaz mých 6 let vedení PřF UK vypovídajío posunech fakulty exaktně. Roční finanč-ní obrat, na začátku období asi půl miliar-dy Kč se do konce období přibližně zdvoj-násobil a „růst“ fakulty by se dal ukázati na jiných parametrech. Fakulta bylav r. 2009 novému děkanovi předávána s re -zervou v řádu desítek milionů. Za možnánejvětší úspěch bych považoval vzkříšenípředtím odloženého projektu dostavbykampusu Albertov, a ve spolupráci s Mate-maticko-fyzikální a 1. lékařskou fakultouupraveného a prosazeného do priorit UK.Souběžně vznikal v dohodě s několikaústavy AV ČR projekt excelentního vědec-kého centra Biocev ve Vestci. Změnily se

mechanismy rozdělování institucionálníchfinancí ve smyslu větší objektivity, anižby byl potlačen princip solidarity za ne -předvídaných potíží některé části fakulty,kritéria pro udělování hodností se zveda-la a věkový průměr docentů a profesorůpostupně klesal.

Nelze si však dělat iluze, že se v téhlepozici lze věnovat převážně koncepčnípráci – převažují „údržbářské“ aktivity zaprovozu, který je narušován spoustou tech-nických, legislativních a lidských zádrhelů.Patrně největším existenciálním problé-mem bylo nepřidělení institucionálníchfinancí fakultě v podobě nových výzkum-ných záměrů (VZ, na 5–7 let) v r. 2005.Vedení fakulty bylo takřka ze dne na denpostaveno před rozhodnutí, zda propustitněkolik desítek právě těch nejschopněj-ších lidí z biologie a chemie. Bylo ovšemzjevné, že systém hodnocení návrhů naVZ selhal, že hodnotící grémia sestavenáprůřezově z odborníků různých institucí,včetně regionálních, použila výběrově pou-ze některá kritéria (např. pominula publi-kační úspěšnost navrhovatelských týmůz minulosti). Složitým jednáním s vede-ním univerzity a s jejím akademickýmsenátem se podařilo získat finanční „zalo-žení“ na jeden rok a dalším úsilím za pod-pory mnoha externistů v české vědecké obcidosáhnout u Ministerstva školství, mládežea tělovýchovy ČR vypsání nového „oprav-ného“ kola VZ o rok později. Návrhy no -vých VZ, koncipované s umocněnou peč-livostí a před podáním prošlé přísnouobhajobou všech finančních položek nacelouniverzitním senátu, z větší části uspě-ly a vědecky posouvaly fakultu až do letoš-ního roku, kdy končí. Vedlejším produktemprvotního neúspěchu s institucionálnímiprostředky však byl pozitivní fenomén – ná -sledně zvýšená frekvence žádostí o gran-ty s úměrným nárůstem v úspěšnosti.

XCVIII živa 5/2012

6

6 Jako děkan Přírodovědecké fakultyUK v Praze. Promoce v Karolinu (2004)7 Lokální odrůda jabloně „Košíkové“z Litomyšlska – význačná věkem dožitíaž 150 let a rozložitou korunou – „každávětev dá koš plodů“ (rodinná zahrada P. Kováře). Snímky z archivu P. Kováře,pokud není uvedeno jinak

Postupně na fakultě vznikla nová základnípracoviště, např. katedra aplikované geo -informatiky a kartografie (2003), parazito-logie (2004), ekologie (2004), buněčné biolo -gie (2007), Chlupáčovo muzeum historieZemě (2008) a další.

Přírodovědecká fakulta jako jedna z nej-větších na Univerzitě Karlově je zároveňstrukturně nejsložitější, navíc přežívají re -miniscence na varianty uspořádání v his-torii, včetně oddělení oborových skupin dojiných fakult. Vícestupňový model řízeníustavený po r. 1989 tvořil spíše přehradynež motivaci pro komplexnější spoluprácioborů v projektech a snižoval operativnostv rozhodování (což může být i pozitivem,pokud by se dostal do vedení autokrat, alek obraně proti zvůli slouží, aspoň zatím,jiné demokratické pojistky). Potřebu zjed-nodušit chod instituce do podoby vstříc-nější k získávání „velkých“ typů projektů,jak jsou nabízeny k soutěži ve světovýchprogramech, pociťovali zatím všichni po -revoluční děkani (v již zmíněné historiifakulty se najdou i osvědčené vzory konci -pování pracovišť). Najít však konsenzusve směřování až do podoby programovéhodokumentu je extrémně obtížné. S mýmkolegiem a ve spolupráci s tehdejším sená-tem se něco takového zdařilo až ve druhémfunkčním období. Dílčí kroky v jednotli-vých agendách „provozu“ postoupily dorůzného stadia schválení, ale poté, co sev dalších volbách fakultní senát obměnil,běžné demokratické procedury začaly drh-nout, takže základní koncepční návrh, u ně -hož se předpokládaly alternativní modifi-kace po diskuzi na fakultních grémiích, bybyl potřeboval více času k pochopení smys-lu. Alespoň jsme však s dosluhujícímpředsedou senátu připravili před volbounového vedení fakulty změnu, aby děkanpo zvolení mohl mít sehranější kolegium:teď se uchází o svůj mandát děkan současněse všemi proděkany, které si vybral, jaks obecnými agendami, tak sekčními, u nichžvelké pravomoce disponovat s rozpočtemtak docházejí jisté legitimizace.

Zkušenost s tím, že i v tak odpovědnéfunkci jsou dosažené vize zhruba z 50 %pomíjivé, protože jde přece jen o dočasnou

roli, frustruje. Na druhou stranu je to zku-šenost užitečná, poznáš kontakty s institu-cemi, k nimž bys jinak nedosáhl, dozvíš semnohé o chování lidí na různých úrovních,i sám o sobě.

J. V.: Jako jeden z mála vědců se věnuješ také literární činnosti. Vidíš nějakou paralelu mezi činnostívědce a spisovatele?Na téma srovnávání umění a vědy napsalyuž zástupy moudrých hlav mnohé; snadz vlastního prožívání tolik, že „krásno“ jeasi jednou z motivací tvořivě se zabývatjedním i druhým. Pracovní postupy se liší,ale intuice a tušení, kam jít za podstatounějakého jevu, stojí (možná zdánlivě para-doxně) jak na počátku literárního příběhui básně, tak i vědeckého experimentu nebosystematického pozorování v průběhu roč-ního cyklu. Poznal jsem řadu osobností odkumštu i z různých vědních oborů, ale jenmálo z nich pěstovalo „programový pře-kryv“ s nasazením, aby mířily k meziná-rodnímu ohlasu v obojím – příkladem bymohl být mikrobiolog a básník MiroslavHolub (do Živy jsem po jeho úmrtí napsalkrátký nekrolog a také v mé vzpomínce naprofesora Otakara Matouška v loňskémročníku je tematická zmínka – Živa 1985,5: LXXIV; 2011, 5: LXXIII–LXXIV). Kdyžjsem byl v r. 2007 pozván, abych jako„píšící vědec“ dělal „parťáka“ opravdové-mu spisovateli Arnoštu Lustigovi při Nocivědců v rámci České hlavy 2007, neodmítljsem to show hlavně z úcty k němu – pode -pisovali jsme své knížky pod žižkovskouvěží. On tam tehdy sdělil své přesvědčení,že „povaha literární a vědecké práce je sipodobná“ a přidal, že on má k vědě vztahpodobný jako k ženám – „Obdivuju je,nikdy je nedohoním a vím, že je dobré, žeexistují.“ Bylo to v září, foukal studený vítr,takže jsme spolu periodicky chodili do zá -zemí na svařák a povídali také o společ-ných známých – dozvěděl jsem se příhodyz mladších let Ladislava Fukse, který po -dobně jako Lustig psal o židovské proble-matice. Rozhodně budu vzpomínat na těchněkolik nekonvenčních hodin zakončenýchpři rozloučení typickým lustigovským (jako

mladšímu mi samozřejmě tykal): „A s touvědou to nepřeháněj, ty bejku.“ V průběhuřady let, intenzivně kolem r. 1989, jsem sepotkával s mnohými zajímavými posta -vami světa beletrie, novinařiny, scénáris-tiky apod. – jen namátkou s FrantiškemKožíkem, Nelly Rasmussenovou, MilošemHoranským, Olgou Sommerovou, OtouOrnestem, Zorou Berákovou. Těch o něcomladších – mých vrstevníků – by bylo bez-počet. Každý příběh takových kontaktů byněco přidal k odpovědi na tvou otázku.

P. S.: V rámci odborných aktivit jsi navštívil země na většině kontinentů.Kdyby sis mohl vybrat, ve které částisvěta bys chtěl prožít poklidný geobotanický důchod?Mám pocit, že sousloví poklidný geobota-nický důchod je zmnožený protimluv. Jed-nak geobotanika znamená nesetrvávat najednom místě (i když dlouhodobé monito-rování jednotlivých lokalit oboru přinášícenné výsledky), jednak se geobotanik stanedůchodcem teprve tehdy, kdy mu nejspíšfyzický stav zabrání v kontaktu s přírodou(pak už je tahle otázka bezpředmětná). Nic-méně – tak možná Středozem. Beztak sečlověk k stáru stává trochu Hobitem.

Děkujeme za rozhovor a do dalšíhotvůrčího života přejeme pevné zdraví,osobní spokojenost, nadšení a spoustuenergie k dalšímu bádání, objevování...,i k další práci s nadanými studentya s kolegy různých věkových kategorií.

Redakční rada a redakce by na tomtomístě chtěla Pavlovi Kovářovipoděkovat za vše, čím během svéhopůsobení v Živě obohatil nejen samotnýčasopis, ale svými postoji a názoryi každodenní redakční život. Přejeme ti Pavle hodně radostia úspěchů do dalších let!

� P. Dostál: V Botanickém ústavu AV ČR,v. v. i., zkoumá biotické interakce a jejichvýznam pro rostlinné invaze. Jako diplo-mant P. Kováře studoval opuštěné rudníodkaliště ve Chvaleticích a jeho kolonizacirostlinami. V dizertaci se zabýval vlivemterestrických mravenišť na rostlinná spo-lečenstva.� R. Prausová: Působí na katedře biologiePřírodovědecké fakulty Univerzity HradecKrálové. Tématem její dizertace na PřF UKv Praze, vedené P. Kovářem, byl Vývoj tra-vinobylinných ekosystémů v nivě Kněžnéna Rychnovsku.� P. Sklenář: Pod vedením P. Kováře vypra-coval diplomovou i dizertační práci. V prv-ní studoval vliv topolových výsadeb v lab-ské nivě na původní vegetaci. V doktorsképráci soustředil zájem na ekologii a fyto -geografii rostlin párama, a ekologii tropůna oddělení geobotaniky katedry botanikyPřF UK v Praze dále rozvíjí.� J. Vojta: Působí jako odborný asistent naoddělení geobotaniky. S P. Kovářem spolu-pracuje na výuce, organizaci studentskýchexkurzí i výzkumných projektech. Zaměřu-je se na vegetaci ČR, její vývoj a ovlivněníhistorií lidského hospodaření v krajině.

živa 5/2012 XCIX

7