Mezinárodní rozprava o duchovní · z 19. století, prakticky úplně opanovala pole ekonomiky a...

Velký regresMezinárodní rozprava

o duchovní situaci dneška

Heinrich Geiselberger (ed.)

1-12-predmluvaXXXXXXXXXX_Layout 1 22.03.2017 3:01 Stránka 3

Politika ve věku zloby a temný odkaz

osvícenství

Pankaj Mishra

Politická zemětřesení, která poslední dobou zažíváme – ať užjde o vítězství Donalda Trumpa, který se sám chvástá svou se-xuální dravostí a dává nepokrytě najevo svůj rasismus, o volbyv Indii a na Filipínách, které vynesly na piedestal moci Na -réndru Módího a Rodriga Duterteho, dvojici despotů obvi-něných z masových vražd, nebo o hromadné nadšení, které v Rusku a Turecku vzbuzují nelítostní samovládci a imperia -listé Vladimir Putin a Recep Tayyip Erdoğan – to všechnosvědčí o nahromadění obrovské, potlačované energie. Pocelém světě jako by docházelo k téměř simultánnímu nástupudemagogie, který signalizuje, že jsme se všichni ocitli v iden-tické situaci, jakkoliv jednotlivé tektonické praskliny (počínajeIslámským státem a konče brexitem) vznikají z celé řady lo-kálních příčin. Jedním z příznaků této situace je, že se všudena světě rozvolňují etické zábrany – a často se tak děje pod tla-

145

145-164-mishra_Layout 1 22.03.2017 3:28 Stránka 145

kem veřejného mínění. Dříve se hojně mluvilo o „muslimskézlobě“, za jejíž nositele se pokládaly bandy snědých mužůs hustým plnovousem. Dnes však tato zloba bují po celémsvětě, počínaje buddhisty v šafránově žlutých rouchách volají -cími po etnické čistotě v Myanmaru, a konče bílými naciona-listy v Německu. Freud kdysi napsal, že „primitivní, divošskáa pudová zášť lidstva se nikam nevytratila“, jen „v potlačenémstavu“ čeká, až se jí „naskytne příležitost znovu se projevit“. 1

Jak si však vysvětlit, že dochází k téměř univerzálnímu ko-lapsu, který jako by se neprojevoval jen morálně a emocio -nálně, ale stejnou měrou také politicky? Zdá se, že konceptya kategorie, jimiž nás vybavila tři desetiletí ekonomického li-beralismu, nedokážou explozi nekontrolovaných sil vůbec po-jmout – už jen z toho důvodu, že „masy“ najednou působímnohem tvárněji a nevyzpytatelněji, než jsme kdy předpoklá-dali. Velká část politických, podnikatelských i mediálních elittak jen zmateně krčí rameny a tone v rozpacích. Časopis Eco-nomist, spolehlivá zásobárna pravověrných úvah (z níž tito vy-volení čerpají), nejprve horlil nad „postfaktickou politikou“*i(pojem, který je nesprávný už sám o sobě), aby nás nedávno v duchu povídky Washingtona Irvinga Rip van Winkle prozměnu zase přivítal v éře „nového nacionalismu“.**ii Periodi-ka jako Vanity Fair působí jako parodie na New Left Review,když s křížkem po funuse vypočítávají rozsáhlá selhání glo-

* V orig. „post-truth politics“; někdy se také překládá jako „post-pravdivá politika“. (Pozn. překl.)** Hlavním hrdinou povídky je farmář Rip van Winkle, který usne nadvacet let a probudí se do doby těsně po skončení Americké revoluce,která přinesla Spojeným státům nezávislost. (Pozn. vyd.)

146

POLITIKA VE VĚKU ZLOBY A TEMNÝ ODKAZ OSVÍCENSTVÍ


bálního kapitalismu: zejména to, že nenaplnil příslib blaho-bytu pro všechny a nerespektuje demokratický princip rov-nosti.

Znovu se sahá do rétorického inventáře otřepaných páro-vých pojmů: pokrokový/zpátečnický, fašismus/liberalismus,racionální/iracionální. Jenomže zatímco si dodavatelé intelek-tuálních „trošek do mlýna“ hrají na babu s překotným vývo-jem událostí a lámou si hlavu nad unikavým smyslem lidskéhojednání, jen stěží se lze ubránit dojmu, že naše pátrání po ra-cionálních politických východiscích ze stávajícího chaosu jemožná fatálně ohroženo. Odpůrci nového politického „iracio -nalismu“, ať už jsou to centristé, pravičáci, nebo tíhnou k le-vici, se totiž pořád ještě nevymanili z předpokladu, že jedincise chovají racionálně, že sledují své vlastní hmotné zájmy, žejejich zloba vyvěrá z toho, že tyto zájmy nedošly svého napl-nění, a že je tudíž nejspíše upokojí, když k tomuto naplněnídojde.

Toto pojetí lidské motivace se původně zrodilo v dobáchosvícenství, které pohrdlo tradicí a náboženstvím a místo nichpřisoudilo ústřední úlohu lidské schopnosti racionálně roz-poznávat, co je a co není v individuálním nebo kolektivnímzájmu. Podle tohoto výkladového rámce, který přijímají lidévyznávající jak levicové, tak pravicové hodnoty ideologickéhospektra, představuje normativní podobu člověka prospěchář-ský měšťák, homo oeconomicus, subjekt nadaný svobodnou vůlí,který své tužby a svá puzení přizpůsobuje tomu nejhlavněj-šímu: snaze dosahovat štěstí a vyhýbat se strasti. Tato prostálogika odjakživa přehlížela řadu faktorů, které lidský život všu-dypřítomně prostupují: například strach, že ztratíme tvář, žepřijdeme o svou důstojnost či o své společenské postavení, ne-

147

PANKAJ MISHRA


důvěru vůči změnám či naopak jistotu, kterou nám dodávástabilita a pocit důvěrně známého. Nebylo v ní místo prožádné složitější motivace, jako je marnivost, snaha nedat na-jevo slabost nebo touha pěstovat si určitou „image“. Stejně taksi hyperracionalisté, posedlí materiálním pokrokem, neuvě-domili, jak svůdnou identitu propůjčuje „zpátečnictví“ a jakumíněně se někdy vyžíváme v roli ublížených.

Skutečnost, že tyto neekonomické pohnutky dodnes pře-hlížíme, je poněkud překvapivá, když si vzpomeneme, jak se„úzkoprsý racionální program“ individuálního štěstí, se kte-rým vyrukovalo osvícenství, stal na konci 19. století „terčemposměchu a opovržení“2 (jak to v roce 1922 charakterizovalRobert Musil). Literaturu, filozofii i umění moderny přece z převážné části charakterizuje to, jak vytrvale zdůrazňuje, želidské bytosti nelze redukovat jen na racionální egoismus, sou-peření a touhu vlastnit, že společnost nelze redukovat jen nasmlouvu uzavřenou mezi logicky uvažujícími a autonomnímijedinci a že politiku nelze redukovat jen na úkony neosobníchtechnokratů, kteří na základě dotazníků, průzkumů, statistiky,matematických modelů a techniky vytvářejí hyperracionálníplány pokroku. I za tou nejposlednější světskou transakcí se skrývá nekonečně rozlehlá říše nevědomí. Rozum, pově-řený racionálním uvažováním, je, řečeno Freudovými slovy,„vetchá a bezmocná věcička, hračka a nástroj našich pudůa emocí“.3

Tváří v tvář ohromujícím revolučním proměnám, kteréprávě zažíváme a nad nimiž bezradně žasneme, jsme nuce-ni opětovně nasměrovat své úvahy do sféry pudů a emocí.Chceme-li těmto otřesům porozumět, nežádá si to ničehomenšího, než abychom radikálně rozšířili naše chápání toho,

148



co to znamená být člověkem. Musíme se vypravit na cestu, ježbyla poprvé podniknuta před sto lety a která nás nevy hnutelnězavede daleko za hranice liberalismu a jeho údajných receptůna dosažení spravedlivého hospodářského růstu a distribu -ce. Tím nejlepším, co bychom v dnešní postkomunistické a postliberální době měli udělat, je vyjít z upřímného doznání Michaela Ignatieffa, liberálního internacionalisty (jak sám sebeoznačuje), jenž nedávno ve svém eseji o marxistickém mysli-teli Perrym Andersonovi prohlásil, že „světu, v němž žijeme“,nelze porozumět prizmatem „osvícenského humanis mu a his-torické vize“.4

Ať se na to podíváme jakkoliv, jde o obrovské intelektuálníselhání. Vždyť právě během posledních dvou dekád hektic-ké globalizace se liberální osvícenské ideje o univerzální tržní společnosti dočkaly svého zdaleka největšího naplnění.V 19. století se Marx mohl Jeremymu Benthamovi ještě vysmívat za to, že „ukazuje moderního šosáka, zvláště pak anglického šosáka, jako normálního člověka“.5 Jenže my samijsme se stali svědky toho, jak ideologie neoliberalismu, rei-fikovaná forma osvícenského racionalismu a utilitarismu z 19. století, prakticky úplně opanovala pole ekonomiky a po-litiky, zvláště když v roce 1989 zdiskreditovala svého socialis-tického konkurenta.

Úspěch neoliberalismu dokládá celá řada vymožeností z po-sledních pár desítek let, které jako by nám za tu dobu už do-konale přešly do krve. Růst HDP se stal nezastupitelnýmukazatelem moci a bohatství států; individuální svoboda sply-nula s představou širokého spotřebitelského výběru; nabídkuhodnotných výrobků a služeb má zajistit sám trh, zatímcoúkolem vlády je pouze zaručit spravedlivou soutěž. Tržní uka-

149

PANKAJ MISHRA


zatele úspěchu a nezdaru pronikly i do akademického a kul-turního života.

Širší intelektuální revoluce, která neoliberalismus provázela,nebyla o nic méně dalekosáhlá. Pád komunismu, onoho levo-bočka osvícenského racionalismu a humanismu, vzbudil v no-vinových komentátorech, ale i v politicích a podnikatelíchpocit, že kapitalismus a demokracie západního střihu vyřešilymoderní problém nespravedlnosti a nerovnosti. Globální eko-nomika, založená na principech volného trhu, konkurenčnísoutěže a individuální podnikavosti, měla podle této utopickévize minimalizovat etnické a náboženské odlišnosti a vést nacelém světě k míru a blahobytu. Iracionální překážky, které byšíření liberální modernity mohly stát v cestě (jako třeba islám-ský fundamentalismus), měly být dříve či později vymýceny.

Dnes však toto přesvědčení, které se prosadilo po studenéválce, leží v troskách. Po nejdéle trvajícím experimentu s osví-cenským modelem osobního prospěchu, založeným na maxi-malizaci štěstí a principech volného trhu, se v samém lůněmoderního Západu dostávají k moci bigotní fanatici. ThomasPiketty má možná pravdu, když tvrdí, že „Trumpovo vítězstvíje v prvé řadě důsledkem toho, že ve Spojených státech strměvzrostla ekonomická a geografická nerovnost“.6 Jenomže volit pa tologického sukničkáře se rozhodla také řada bohatýchmužů a žen, nemluvě o Afroameričanech a Hispáncích.V Indii, Turecku, Polsku či na Filipínách se místní demago-gové i navzdory svým čím dál nevyzpytatelnějším výstřelkůmtěší neochvějné podpoře dobře situovaných vrstev. Skutečnost,že se noví zastánci opomíjených a utlačovaných vozí pozlace-nými výtahy (jako Trump či Nigel Farage), nosí na rukou ro-lexky (jako zakladatel Islámského státu) a nechávají si šít

150



obleky na míru v Savile Row (jako Módí), jen dokresluje, jakse politika čím dál víc zvrhává v divadlo absurdity.

Gary Younge správně upozorňuje, že „souvislost mezi eko-nomickou nejistotou a pravicovým nacionalismem se možnáponěkud přeceňuje“.7 Mike Davis hovoří o prudkém nihilis-tickém zanícení, které vede některé lidi k tomu, že „chtějí veWashingtonu změnu za každou cenu, i kdyby měli do Oválnépracovny dosadit třeba sebevražedného atentátníka“.8 Jehoslova jako by potvrzoval i Barack Obama, podle kteréhoTrump dokázal vzbudit neodolatelný „dojem, že tady nenechákámen na kameni“. Voliči, kteří se po celém světě vzpírajípseudoracionálním průzkumům veřejného mínění a stavějína hlavu závěry datových analytiků, se tak nápadně začínajípodobat hrdinovi Dostojevského Zápisků z podzemí, bytostnězahořklému človíčkovi, jenž sní o pomstě na těch, které spo-lečnost vynesla nahoru.

Dostojevskij psal své dílo v šedesátých letech 19. století, tedyv době, kdy byl tehdejší liberalismus na samém vrcholu, a stalse jedním z prvních, kdo vyslovili podezření, které nás nynítak znepokojuje – totiž že racionální myšlení není rozhodují-cím faktorem lidského jednání. Své Zápisky z podzemí namířilproti myšlence racionálního egoismu, resp. sledování hmot-ných zájmů, která se vlivem nadšených čtenářů Johna StuartaMilla a Benthama dostala tou dobou do Ruska a vzbudila tamznačný ohlas. Dostojevského hrdina obsedantně napadá pozi-tivistické východisko přijímané jak kapitalisty, tak socialisty –totiž že lidé jsou zvířata řídící se racionálními úvahami:

Povězte, kdo to byl, kdo první prohlásil, že se člověk do-pouští zlých skutků jen proto, že nezná své skutečné

151

PANKAJ MISHRA


zájmy, že kdyby ho někdo poučil, ukázal mu, v čem spo-čívá jeho skutečný, normální zájem, člověk by hned přestalkonat zlo, hned by se stal dobrým a šlechetným, protožekdyby byl osvícený a chápal, co mu doopravdy prospívá,pochopil by, že dobro je mu prospěšné, a jelikož nikdo ne-může vědomě jednat proti vlastnímu prospěchu, konal by,abych tak řekl, z nevyhnutelnosti jen dobro?9

Dostojevskij udal tón myšlenkovému směru, který pozdějirozpracovali Nietzsche, Freud, Weber a Musil (abychom jme-novali alespoň některé z „mistrů podezření“) a který se rozvi-nul v plnokrevnou intelektuální revoltu namířenou protisamozřejmě přijímaným východiskům racionálních ideolo-gických systémů, ať už těch liberálních, demokratických, nebosocialistických. Robert Musil, původním vzděláním strojař,rozhodně nepatřil k zastáncům dobových neoromantickýchkultů a nacionalismu „krve a půdy“. Problém podle něj nebylv tom, že „pro samý rozum ztrácíme duši“, ale v tom, že „zá-ležitosti duše příliš málo rozumem zkoumáme“.10 Také ostatníspisovatelé a myslitelé fin de siècle, kteří se nebáli vykročit zahranice zjevné a racionální danosti, se zpravidla s velkou dáv-kou intelektuální preciznosti pouštěli do rozborů komplex-ních motivů pohánějících lidské jednání. Jejich nová a pečliváanalýza se nesoustředila jen na to, jak zastřené a potlačovanéovlivňuje náš osobní život, ale také na to, jakou úlohu hrajískryté síly ve společenském a politickém životě liberální de-mokracie. Skoro se až zdá, napsal Freud v Budoucnosti jednéiluze (1927), „že kultura je něco, co bylo uloženo zdráhající sevětšině menšinou, která se dokázala zmocnit donucovacíchprostředků“.11



... pokračování v knize

Odcivilizování:O regresivních tendencíchv západních společnostech

Oliver Nachtwey

Mnoho nechybělo a po prvním černošském prezidentoviUSA následovala žena. Místo toho je nyní tento úřad v rukoumisogynního, xenofobního a paranoidního podnikatele s ne-movitostmi, který nedokáže, ba dokonce snad ani nechce kon-trolovat své afekty. Donald Trump v mnoha ohledech ztěles-ňuje negaci toho, jak západní svět sám sebe popisuje: jakospolečnost sebekontroly, kde jsou hnacími silami sociální po-krok, osvícenost, rovnoprávnost a sociální integrace. Něco sev této společnosti zadrhlo, její vlastní obraz je otřesen. Poli-tická scéna je dnes zamořena hrubostí a nekontrolovaným běs-něním: nenávist se vyjadřuje beze studu, nebezpečné city,fantazie plné násilí, a dokonce touha zabíjet se mohou proje-vovat bez zábran.

Kontrola afektů se hroutí na mnoha místech: na internetu,na ulici, v každodenním jednání. Norbert Elias načrtl procescivilizace jako dlouhodobou tendenci k sociální integraci, jež

181

181-198-nachtwey_Layout 1 22.03.2017 3:41 Stránka 181

vede k větší kontrole afektů a seberegulaci. Pokud uvedenésymptomy shrneme, pak musíme konstatovat, že právě pro-cházíme nebezpečným procesem regresivního odcivilizování.

Jistě, fenomén „komnat ozvěn“ a filtrovacích bublin inter-netu resentimenty zesilují. Bylo by však nanejvýš ukvapenéspatřovat v těchto – doslova – sociálních médiích příčinu, a ni-koli jen formotvornou sílu resentimentu. Obviňovat algo-ritmy by bylo stejně pošetilé jako činit rozhlas odpovědnýmza Goebbelse. A neměli bychom zapomínat, že sociální médiabyla dříve vnímána jako zdroj síly demokratické vzpoury (na-příklad v kontextu arabského jara). Proto je nutné analyzovatsociální příčiny odcivilizování.

Základní konstelace, která západní společnosti do této sociální, politické a kulturní „blbé nálady“ zavedla,1 je cha-rakterizována značně nerovnoměrným vývojem, pokud jdeo způsob života, zrovnoprávnění a rovnosti vůbec. Dva pří-klady z USA: Střední délka života se sice celkově zvýšila, u bí-lých dělníků mužského pohlaví však klesla.2 Afroameričanédosáhli z hlediska zastoupení v sociálních, kulturních a poli-tických institucích velkého pokroku, v jižních státech uždávno nemusejí sedět ve zvláštních odděleních. Časy formálnísegregace jsou pryč – pokud se ovšem nepodíváme zblízka.Když to uděláme, zjistíme, že liberální rovnoprávnost jde rukuv ruce se systémem masové internace černochů ve vězenícha se vznikem stigmatizovaných nejnižších tříd.3

V následujícím náčrtu nemůžeme všechny tyto problémyobsáhle pojednat, ale přesto bych rád rozvinul některé histo-ricko-sociologické argumenty, jež snad přispějí k pochopenízvratů, jimiž nyní procházejí západní průmyslové státy (a ne -jen ony). Paradoxně je dnes pozorovatelný regres přitom ales-

182

ODCIVILIZOVÁNÍ


poň zčásti vedlejším důsledkem sociálního pokroku. Při tako-vém nerovnoměrném a protichůdném vývoji, kdy pokrokv sobě nese pohyb zpět, máme co činit s procesem „regresivnímodernizace“, který charakterizuje dnešní západní kapitalis-mus. Horizontální zrovnoprávnění skupin s rozdílnými znaky(například pohlaví či etnik) bývá často provázeno novými ver-tikálními nerovnostmi a diskriminací.4 Tato specifická kom-binace pokroku a regresu s sebou nese normotvorné civilizačnívýzvy a produkuje domnělé outsidery, kteří hledají únik v re-gresivních afektech odcivilizování.

Civilizování a odcivilizování

Jedna z ústředních teorií, které se zabývají procesem civilizace,pochází od Norberta Eliase. Moderní civilizace je pro Eliasevýsledkem celkové změny sociálních a osobnostních struktur,jež se vyznačuje sociální diferenciací a širokou propojenostílidské společnosti žijící ve vzájemné provázanosti. To vedek výraznější individuální seberegulaci a sebekontrole, k no-vému psychickému habitu v kontrole afektů, k rozšíření zónymyšlení a zejména k rezignaci na okamžité uspokojování po-třeb a ke schopnosti dlouhodobého myšlení.5

Výchozím bodem civilizačního procesu je vytvoření cen-trálních autorit spolu s konkurenčními a odlišovacími me -chanismy ve dvorské společnosti. Je však také výsledkempozdějšího vzestupu určitých sociálních skupin. Mezi 18. a 20.stoletím, kdy se střední buržoazie přibližovala šlechtě a velko-buržoazii (a zčásti s nimi splývala) a kdy nutila etablované elity,aby se s ní dělily o společenskou moc, zastávali její příslušníci

183

OLIVER NACHTWEY


především ideu pokroku. Navíc se vyznačovali optimistickýmpohledem do budoucnosti,6 přičemž s sebou zároveň strhávalidokonce i části průmyslového dělnictva. Díky tomuto vze-stupnému pohybu, kdy sice určité skupiny musely oželet sváprivilegia, avšak sociální modernizace strhávala všechny sku-piny, ustupovaly obvyklé konflikty mezi nimi do pozadí.7

Svou výchozí premisu sdílí Eliasova civilizační teorie s Dialektikou osvícenství od Maxe Horkheimera a Theodora W. Adorna:8 Ti se vracejí k předpokladu Sigmunda Freuda,podle něhož ruku v ruce s rozvojem kultury dochází k subli-maci pudů, takže jedinec nakonec pociťuje vnější donucováníjako vnitřní nutnost. Horkheimer a Adorno vycházejí z toho,že racionalizovaný svět je zároveň světem, v němž se ovládánístává anonymním.

Zatímco Adorno a Horkheimer analyzují tendenci k totál-nímu sociálnímu panství nad jedincem, Elias chápe proces in-dividualizace jako změnu osobnostní struktury, jež historickyzávisí na příslušné rovnováze moci ve společnosti. Elias všaknevidí civilizační proces jako nepřerušovaný vývoj, ani jakostálou evoluci směrem k pokroku, civilizace pro něj „nikdynekončí a je vždy ohrožená“.9 Proto jí stále hrozí její protiklad:odcivilizování. Takovým odcivilizováním se jako imanent-ním nebezpečím modernizace zabývali rovněž Horkheimera Adorno: „[místo] aby vstoupilo do skutečně lidského stavu“,obávají se, lidstvo „upadá do nového druhu barbarství“.10

V následujícím textu budu sledovat obě linie odcivilizování.Přitom se domnívám, že kombinace stanoviska Kritické teorie,která si všímá role dopadu systémového tlaku na jedince,a Elia sovy perspektivy, jež umožňuje pochopit proces indivi-dualizace a význam změny rovnováhy moci ve společnosti,

184

ODCIVILIZOVÁNÍ


představuje užitečný nástroj k pochopení aktuálně probíhají-cího procesu odcivilizování – jen jej musíme doplnit o spo -jovací článek: roli společenství a intermediárních skupin.V první fázi rozpracovávám diagnózu dopadů (neo)liberálníhosystémového tlaku na jedince a dezintegrační dynamiky v kon-textu regresivní modernizace. Ve druhé části se budu zaobíratrolí skupin a jednotlivců, kteří zažili sociální a ekonomickýpropad, načež obě argumentační linie propojím a uvedu dosouvislosti s decivilizačním procesem.

Individualizace a regresivní modernizace

Individualizace byla součástí civilizačního procesu: jedním zezákladních prvků, kterými se moderní společnost definuje, jeskutečnost, že její členové mohou jednat jako autonomní sub-jekty. Základem procesu individualizace je uvolnění tradičnícha svazujících sociálních forem: tradiční sociální vztahy, rodina,místní společenství, sousedské vazby, to vše ztratilo na vý-znamu. Paradoxem však je, že moderní jedinec se právě kvůliztrátě sociálních vazeb nakonec stává na společnosti závislej-ším.11 Protože se zvyšuje sociální mobilita, je stále častější, ženebydlíme ve stejné ulici jako naši rodiče a potřebujeme místove školce, kde se postarají o naše potomky, zatímco jsme v práci. Ale dekolektivizace sociálního státu a demontáž zá-chytných sítí solidarity znamená, že jedinec se dnes individu-alizuje negativně. Už není téměř nic, co by člověka chránilopřed pádem na sociální dno – a to je signum dnešního západ-ního kapitalismu.

Na tomto místě je třeba připomenout roli komunit a inter-

185

OLIVER NACHTWEY


mediárních skupin. Jakkoli mohlo někdejší sociální (třídní)prostředí vypadat staticky a „zatuchle“, skýtalo prostor, kde ne-příznivé události – například ztráta zaměstnání – mohly býtnahlíženy a interpretovány způsobem, který člověku přinášelúlevu: sociální rizika zde nebyla pokládána za výsledek indi-viduálního selhání, ale za sdílený osud. Spolky a kluby, tedymísta, jež bychom dnes pokládali za součást občanské společ-nosti, nabízely nejen útočiště a úlevu od tlaku společnosti, bylytaké místem, kde se mohla (byť v malém měřítku) společnost– nebo i antispolečnost – organizovat. To platilo stejně pro děl-nickou třídu jako pro spíše nižší střední vrstvy. Člověk tammohl zažívat pocit, že něco zmůže, bylo to místo, kde jehohlas platil. Zde mohl vyjádřit své resentimenty, ale zároveň tu nacházel určitou formu socializace, kolektivní identity,sociál ního zařazení a také sociální kontroly. Komunity a inter-me diární skupiny jsou v tomto smyslu vždy také školou de-mokracie a občanského života.12 Pokles významu těchto spo-lečenství a intermediárních skupin má za následek, že jedinecčasto čelí společenským tlakům a transformačním procesůmsám.

Zdá se, že dystopická perspektiva, kterou ve vztahu k indivi -dualizaci zaujali Adorno a Horkheimer, se v určitých oblastechpo tvrzuje. Po finanční krizi se sice z různých stran ozý va lyhlasy zvěstující konec neoliberalismu a do hospodářské poli-tiky se skutečně vracel stát, avšak neoliberalismus nebyl po -hřben, byl jen zajištěn. Trh je i nadále veličinou, na niž seodvolávají všechny oblasti života. Pierre Bourdieu nazýval ta-kové mechanismy symbolickým násilím:13 Přijali jsme trh jakosamozřejmost, zvnitřnili jsme jej a – zčásti z vlastní vůle, zčástiproti ní – s jeho logikou souhlasíme. V neoliberalismu je bře-

186

ODCIVILIZOVÁNÍ


meno sebepřinucení, permanentní sublimace, vskutku vysoké:Člověk se musí ochotně vrhat do konkurenčního boje, srov-návat se, poměřovat a optimalizovat. Vinu za bezohlednost,pokoření, ponížení a neúspěchy musí přičítat jedině sám sobě– a pak radostně čekat na další šanci. Obecně se tváří v tvářkulturním změnám cítí nejistě nejvíce tradicionalističtí aktéři,zejména pokud jde o platné standardy chování. A když se chceněkdo postavit neoliberalismu na odpor, trh a stát, svorní spo-jenci, ho potrestají. Řekové by o tom mohli vyprávět.

Neoliberalismus, tato kvazináboženská víra v trh, je ztěles-něním „instrumentálního rozumu“.14 V rámci vlády instru-mentálního rozumu je všechno, říká Horkheimer, podřízenoracionalitě účelu a prostředků, logice ovládnutí přírody i sebesama. Hluboce autoritářská víra v trh je „anonymní bůh, zo-tročující lidi“, protože sám sebe prezentuje jako jedinou alter-nativu.15 Tato Horkheimerova interpretace se ukazuje jakonanejvýš plodná pro pochopení obratu od autonomie k auto-ritářství: Protože k trhu neexistuje žádná alternativa, jedinecje nucen přijmout trh za svůj. Průkopníci osvícenství vycházeliz toho, že člověk může ovládnout svět. Pod egidou totálníhoinstrumentálního rozumu se však kontrola jednotlivce nadsvětem mění na kontrolu světa nad jednotlivcem. Tržně kon-formní individualita se stává společenským imperativem.

187

OLIVER NACHTWEY



Populistické pokušení

Slavoj Žižek

Ohledně současné společnosti kolují dvě mylná zevšeobec-nění. Podle prvního z nich žijeme v éře univerzalizovanéhoantisemitismu: úlohu, kterou kdysi hrál Žid, totiž antisemitskápostava Žida, hraje dnes, po vojenské porážce fašismu, která-koli cizí skupina, již pociťujeme jako hrozbu pro naši identitu:Latinoameričané, Afričané a obzvlášť muslimové, s nimiž dneszápadní společnost stále více nakládá jako s novým „Židem“.Druhé chybné zevšeobecnění říká, že pád berlínské zdi mělza následek zbudování četných nových zdí, jež nás mají od-dělovat od nebezpečného Jiného (zeď oddělující Izrael od Zá-padního břehu, plánovaná zeď mezi Spojenými státy a Me-xikem atd.) – jistě, ale mezi těmito zdmi existuje zásadní rozdíl. Berlínská zeď symbolizovala rozdělení světa v obdobístudené války, a ačkoli byla vnímána jako přehrada, která oby-vatelstvo „totalitárních“ komunistických států udržovala v izo-laci, byla zároveň signálem, že kapitalismus není jedinoumožností, že nějaká, byť nepovedená, alternativa k němu zdepřece jen existuje. Zdi, které jsou před našima očima budo-

279

279-312-zizek-vbXXXžžž_Layout 1 24.03.2017 2:34 Stránka 279

vány dnes, jsou naproti tomu zdmi, jejichž výstavbu spustilprávě pád berlínské zdi (tj. rozpad komunistického řádu), ne-symbolizují hranici mezi kapitalismem a komunismem, alehranici, která je přísně imanentní globálnímu kapitalistickémupořádku. Když kapitalismus zvítězil nad svým vnějším nepří-telem a sjednotil svět, vrátila se tato hranice elegantním hege-lovským pohybem do svého vlastního prostoru.

Pokud jde o první generalizaci, existuje docela zřejmý rozdílmezi vlastním fašismem a dnešním antiimigračním populis-mem.1 Připomeňme si základní premisu marxistické analý -zy kapitalismu: kapitalismus je vláda abstrakce; společenskévztahy jsou v něm prodchnuty, řízeny a ovládány abstrakcemi,jež nejsou jen abstrakcemi subjektivními (tedy takovými, kteréprovádí naše mysl), ale abstrakcemi „objektivními“, tedy ta-kovými, které vládnou společenské realitě samotné – tím, coMarx nazýval termínem Realabstraktionen, „reálné abstrakce“.Tyto abstrakce jsou v kapitalismu součástí naší společenskézkušenosti: svůj společenský život přímo zakoušíme, jako bybyl řízen neproniknutelnými mechanismy, které jsou nere-prezentovatelné, jež žádní jedinci nemohou ztělesňovat – do-konce i kapitalisté, kteří nahradili staré Pány, jsou otrokyvztahů, které se zcela vymykají jejich kontrole. Není se tedyco divit, že ideologická prosopopoeia jen kvete: trhy začaly znovumluvit jako živá osoba a vyjadřují své „obavy“ z toho, co sestane, jestliže volby nedokážou vygenerovat vládu, která budemít mandát k tomu, aby pokračovala v programu úspornýchdaňových opatření.

Tuto abstrakci ztělesňuje figura „Žida“, který je oním nevi-ditelným Pánem, jenž potají ovládá svět. Židé jsou do našíspolečnosti plně integrováni, předstírají, že jsou jedněmi z nás,

280

POPULISTICKÉ POKUŠENÍ


a podstatou problému i úkolem je tudíž jasně je identifikovat(vzpomeňte si na směšné nacistické pokusy s přesným měře-ním rasové totožnosti). Muslimští migranti NEJSOU Židydneška: nejsou neviditelní, nýbrž naopak až příliš viditelní, jezcela zjevné, že nejsou do našich společností začleněni, a ni -kdo netvrdí, že by potají ovládali svět, a pokud někdo v jejich„invazi do Evropy“ vidí tajné spiknutí, pak za ním musí státŽidé, jak jsme se mohli dočíst v textu, který nedávno vy -šel v jednom z hlavních slovinských pravicových týdeníků:„George Soros je jedním z nejzkaženějších a nejnebezpečněj-ších lidí dneška“, to on je zodpovědný za „invazi ne groidnícha semitských hord, a tudíž i za soumrak EU. […] [J]akožtotypický talmudo-sionista je smrtelným nepřítelem západnícivi lizace, národního státu a bílého, evropského člověka.“2

Jeho cílem je vytvořit „duhovou koalici složenou z lidí, kteřístojí na okraji společnosti, jako jsou homosexuálové, femi-nistky, muslimové a práce se štítící kulturní marxisté“, kteřínásledně provedou „dekonstrukci národního státu a EU pro-mění v mul tikulturní dystopii Spojených států evropských“.3

A které síly se Sorosovi staví na odpor? „Viktor Orbán a Vla-dimir Putin jsou prozíraví politici, kteří plně prohlédli So -rosovy machinace a logicky také působení jeho organizacízakázaly.“4 Podle slovinského komentátora je Soros navíc vesvém prosazování multikulturalismu nedůsledný:

Prosazuje ho výlučně v Evropě a v USA, zatímco v případěIzraele souhlasí – způsobem, který je z mého pohleduzcela oprávněný – s jeho monokulturalismem, latentnímrasismem a vybudováním zdi. Od Izraele také, na rozdílod EU a USA, nepožaduje, aby otevřel své hranice a přijal

281

SLAVOJ ŽIŽEK


„běžence“. Což je pokrytectví pro talmudo-sionismus do-ce la příznačné.5

Kromě ohromující rasistické přímočarosti tohoto textu by-chom si měli povšimnout dvou momentů. Za prvé antise-mitismus spojuje s islamofobií: Evropu ohrožují hordy mus-limských běženců, ale v pozadí tohoto chaotického jevu stojíŽidé. Za druhé, v konfliktu, který evropskou pravici rozdělujeve vztahu k Putinovi, zaujímá jasnou pozici: na jedné straněje Putin špatný, Evropu a zejména sousední postkomunistickézemě ohrožuje a svými machinacemi se pokouší podrýt EU;na druhou stranu prohlédl nebezpečí západního multikultu-ralismu a liberálnosti a moudře zabránil tomu, aby zaplavily i jeho zemi.

Jedině na tomto pozadí můžeme porozumět Trumpovu ne-důslednému postoji vůči Rusku: zatímco tvrdé jádro republi-kánů soustavně napadalo Obamu za to, že zastává příliš měkkýpostoj vůči Putinovi, toleruje vojenské agrese (v Gruzii, naKrymu…), a tím ohrožuje západní spojence ve východní Ev-ropě, Trumpovi stoupenci nyní volají po mnohem mírnějšímpřístupu k Rusku. Zásadní problém spočívá v tom, jak sjed-notit dvě ideologické opozice: opozici tradicionalistů vůči se-kulárnímu relativismu a onu druhou velkou ideologickouopozici, o niž se opírá veškerá legitimita Západu a jeho „válkyproti teroru“ – opozici mezi liberálně-demokratickými právyjedince a náboženským fundamentalismem ztělesňovanýmpředevším „islamofašismem“. Zde leží jádro symptomatickénedůslednosti amerických neokonzervativců: zatímco v do-mácí politice se profilují především jako bojovníci proti libe-rálnímu sekularismu (proti potratům, sňatkům homosexuálů

282

POPULISTICKÉ POKUŠENÍ


atd.), a jejich boj je tedy bojem takzvané kultury života protikultuře smrti, v zahraniční politice stojí na straně zcela opač-ných hodnot liberální kultury smrti.

283

SLAVOJ ŽIŽEK



AUTOŘI

Arjun Appadurai (*1949) je indický antropolog a badatel specia -lizující se na problematiku globalizace a oblast sociokulturních témat.Je profesorem New York University, kde působí na Katedře médií,kultury a komunikace. Jako hostující profesor působí také na Institutuevropské etnologie Humboldtovy univerzity v Berlíně. Je autoremřady knih a studií, nejnověji titulu Banking on Words: The Failure of Lan-guage in the Age of Derivative Finance, kde uchopuje ekonomický kolapsz roku 2008 jako důsledek selhání jazyka. Český čtenář může znát jehostať „Disjunkce a odlišnosti v globální kulturní teorii“, která vyšla vesborníku Postkoloniální myšlení IV (2013).

Zygmunt Bauman (1925−2017) byl renomovaný sociolog polsko--ži dovského původu. Ve svých studiích a úvahách se opakovaněvěnoval zejména reflexi modernity, v jejímž kontextu mimo jiné ana -lyzoval i téma holokaustu. Od roku 1972 působil jako profesor na Univerzitě v Leedsu, kde roku 2010 vznikl také institut nesoucíjeho jméno. Za své dílo obdržel řadu ocenění, mj. Cenu Theodora W. Ador na (1998), Cenu knížete asturského (2010) a v českémprostředí pak Cenu Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97(2005). K jeho nej známějším knihám, jež vyšly i v češtině, patří Moder-nita a holocaust (2010) a Tekutá modernita (2010).

Václav Bělohradský (*1944) je současný český filozof a sociolog. Jeprofesorem politické sociologie na univerzitě v Terstu. Působil téžjako hostující profesor na Fakultě sociálních věd UK v Praze. Je auto -rem řady knih a statí, k nejznámějším patří Přirozený svět jako politickýproblém (1991), Kapitalismus a občanské ctnosti (1992), Mezi světy & mezi -světy (1997) a Společnost nevolnosti. Eseje z pozdější doby (2007).

Nancy Fraserová (*1947) je americká filozofka zabývající se gen-derovými a politicko-společenskými tématy. Je profesorkou na uni -ver zitě New School v New Yorku, kde se věnuje politologii a so -ciologii. V češtině vyšla její kniha Rozvíjení radikální imaginace (2007)

307

279-312-zizek-vbXXX_Layout 1 22.03.2017 4:15 Stránka 307

a dále pak titul Přerozdělování nebo uznání? (2004), který napsala spolus německým filozofem Axelem Honnethem.

Heinrich Geiselberger (*1977) je německý redaktor působící odroku 2006 v berlínském nakladatelství Suhrkamp Verlag.

Eva Illouzová (*1961) působí jako profesorka sociologie na Hebrej -ské univerzitě v Jeruzalémě a na pařížské EHESS (École des hautesétudes en sciences sociales). Je autorkou řady oceňovaných prací, kterése často zaměřují na téma emocionality v kontextu společenských, kul-turních a ekonomických jevů či procesů. Pravidelně přispívá do izrael-ského deníku Haarec.

Ivan Krastev (*1965) je bulharský politolog, předseda Centra liberál-ních strategií v Sofii a stálý vědecký pracovník Institutu humanitníchstudií (IWM) ve Vídni. Svůj odborný zájem soustředí mj. na pro -blematiku proměn a výzev, jimž čelí současná demokracie. Od roku2015 pravidelně přispívá do mezinárodní edice New York Times.

Bruno Latour (*1947) je francouzský filozof a sociolog, který působíjako profesor na Pařížském institutu politických věd. Proslul zejménasvými sociálně-konstruktivistickými pracemi z oboru filozofie a socio -logie vědy. Za své dílo získal řadu ocenění; mezi ta nejprestižnější patříHolbergova cena z r. 2013. V češtině vyšel výbor jeho textů, nazvanýStopovat a skládat světy s Brunem Latourem (2016).

Paul Mason (*1960) je anglický televizní novinář a autor několikaknih, zabývajících se současnými společenskými, ekonomickými, kul-turními a politickými problémy. Dlouhodobě spolupracoval s BBC,později působil jako redaktor Channel 4 News. Za svou žurnalis tic koučinnost obdržel několik ocenění. V současné době je pravidelnýmpřispěvatelem deníku Guardian.

Pankaj Mishra (*1969) je indický spisovatel, literární kritik a autorpolitických a literárních esejů, jimiž mimo jiné přispívá do periodikNew York Times, New York Review of Books a Guardian. Za své dílo ob-držel několik ocenění, mj. Cenu Lipského knižního veletrhu za evrop-ské porozumění, která mu byla v roce 2014 udělena za knihu From theRuins of Empire: The Revolt Against the West and the Remaking of Asia.

308

AUTOŘI


Robert Misik (*1966) je rakouský novinář a spisovatel zabývající sepolitickými tématy. Přispívá do německy psaných periodik, jako jedeník Die Tageszeitung či týdeníky Falter a Profil. Na internetovýchstránkách deníku Der Standard se vyjadřuje k aktuálním tématůmprostřednictvím svého vlogu „FS Misik“. V roce 2009 obdržel ra -kouskou státní cenu za přínos v oblasti kulturní publicistiky.

Oliver Nachtwey (*1975) je německý sociolog působící na Tech-nické univerzitě v Darmstadtu. Jeho výzkum se zaměřuje na témataspjatá s fenomény práce, nerovnosti, demokracie a různých foremprotestu. Píše pravidelné příspěvky pro různé tištěné deníky a tý-deníky, jakož i internetové servery.

Donatella della Porta (*1956) je italská badatelka, profesorka poli-tologie a ředitelka Centra pro studium sociálních hnutí na ScuolaNormale Superiore ve Florencii. Kromě výzkumu v oblasti sociálníchhnutí se věnuje například problematice korupce či politického násilí.

César Rendueles (*1975) je španělský badatel a esejista, který před -náší sociologii na Universidad Complutense v Madridu. V roce 2013vzbudila ohlas jeho publikace Sociofobia: El cambio político en la era de lautopía digital (Sociofobie: Politická změna v éře digitální utopie), kdemimo jiné zpochybňuje přínosnost sociálních sítí a internetu prošíření pozitivních společenských impulzů.

Wolfgang Streeck (*1946) je německý sociolog. V letech 1995 až2014 působil jako ředitel Institutu Maxe Plancka pro spole čen -skovědní výzkum v Kolíně nad Rýnem. Věnuje se srovnávací politickéekonomii a teorii institucionální změny. Jeho články se pravidelně ob-jevují v akademickém časopise New Left Review.

David Van Reybrouck (*1971) je belgický spisovatel, dramatik,novinář, archeolog a historik. V roce 2011 založil občanskou iniciativuG1000, usilující o posílení demokracie v Belgii. Za svou knihu Congo:The Epic History of a People obdržel v roce 2012 několik literárních cen,včetně francouzské Prix Médicis. Jeho články vycházejí v periodicíchněkolika zemí, mj. ve francouzském Le Monde, italské La Repubblicači vlámském De Standaard.

309

AUTOŘI


Slavoj Žižek (*1949) je slovinský filozof, psychoanalytik a kulturníteoretik čerpající z filozofických tradic Hegela a především z psycho-analytické teorie Jacquese Lacana. Přednáší na European GraduateSchool v Birkbecku, na Londýnské univerzitě a na Univerzitě v Lublani. Mezi jeho nejznámější knihy patří: Less Than Nothing: Hegeland the Shadow of Dialectical Materialism (2012), Living in the End Times(2010), First as Tragedy, Then as Farce (česky pod názvem Jednou jakotragédie, podruhé jako fraška, 2011), Violence: Six Sideways Reflection (českypod názvem Násilí, 2013), The Parallax View (2006), The Puppet and theDwarf: The Perverse Core of Christianity (2002), Welcome to the Desert ofthe Real (2001), The Ticklish Subject: The Absent Centre Of Political On-tology (1999).

Poznámka vydavatele

Texty, které jsou součástí tohoto sborníku, jsou původními příspěvky,které nebyly dosud uveřejněny. Výjimku představují text NancyFraserové, který vyšel ve zkrácené podobě pod názvem The End of Pro-gressive Neoliberalism na internetovém serveru Dissent (www.dissent-magazine.org/online_articles/progressive-neoliberalism-reactionary-po pulism-nancy-fraser), dále pak text Pankaje Mishry, který vyšel 8. 12. 2016 pod anglickým názvem Welcome to the Age of Anger v inter-netovém deníku Guardian (www.theguardian.com/politics/2016/dec/08/ welcomeage-anger-brexit-trump), dále pak otevřený dopis DavidaVan Reybroucka, jenž byl uve řej něn v listopadu 2016 v řadě evrop-ských periodik, a konečně text Václava Bělohradského, který v upra -vené podobě vyšel v lednu tohoto roku v Salonu Práva a který jesoučástí pouze českého vydání tohoto sborníku.

310


ObsahPředmluva / Heinrich Geiselberger (přel. V. Čadský) . . . . . . . . . . 5

Arjun Appadurai / Únava z demokracie (přel. J. Prokeš) . . . . . . 13

Zygmunt Bauman / Symptomy hledání cíle a jména

(přel. J. Prokeš). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31

Nancy Fraserová / Progresivní neoliberalismus versus

reakční popu lismus: falešná dichotomie (přel. M. Vrba). . . . . . . . 51

Eva Illouzová / Od paradoxu osvobození

k úpadku liberálních elit (přel. J. Prokeš) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65

Ivan Krastev / Budoucnost pro většiny (přel. J. Prokeš) . . . . . . . 89

Bruno Latour / Útočiště Evropa (přel. V. Čadský) . . . . . . . . . . 109

Paul Mason / Překonávání strachu ze svobody

(přel. J. Prokeš). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121

Pankaj Mishra / Politika ve věku zloby a temný odkaz

osvícenství (přel. J. Prokeš) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145

Robert Misik / Odvaha k činu (přel. V. Čadský) . . . . . . . . . . . . 165

Oliver Nachtwey / Odcivilizování: O regresivních tendencích

v západních společnostech (přel. V. Čadský) . . . . . . . . . . . . . . . . 181

Donatella della Porta / Progresivní a regresivní politika

v podmínkách pozdního neoliberalismu (přel. J. Prokeš) . . . . . . 199

César Rendueles / Od globální regrese k postkapitalistickým

protihnutím (přel. Š. Zajac). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 221

Wolfgang Streeck / Návrat vypuzených jako začátek konce

neoliberálního kapitalismu (přel. V. Čadský) . . . . . . . . . . . . . . . . 241

David Van Reybrouck / Vážený pane předsedo Junckere

(přel. J. Prokeš). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 261

Slavoj Žižek / Populistické pokušení (přel. O. Sixtová) . . . . . . 279

Václav Bělohradský / Rozkoly postmodernosti . . . . . . . . . . . . . 297

Autoři . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 307

311


VELKÝ REGRESMezinárodní rozprava

o duchovní situaci dneška

Vybral a uspořádal Heinrich Geiselberger.Přeložili Vladimír Čadský, Jan Prokeš, Olga Sixtová,

Martin Vrba a Štěpán Zajac.Vydalo nakladatelství Rybka Publishers, V Jirchářích 6, 110 00,

v Praze roku 2017.www.rybkapub.cz


1-12-predmluvaXXXXXXXXXX_Layout 113-30-apaduraj_Layout 131-50-bauman_Layout 151-64-fraser_Layout 165-88-Illouz_Layout 189-108-Krastev_Layout 1109-120-latour_Layout 1121-144-mason_Layout 1145-164-mishra_Layout 1165-180-misik_Layout 1181-198-nachtwey_Layout 1199-220-porta_Layout 1221-240-rendueles_Layout 1241-260-streeck_Layout 1261-278-reybrouck_Layout 1279-312-zizek-vbXXX_Layout 1

Date post:	31-Jan-2021
Category:	Documents
Upload:	others
View:	0 times
Download:	0 times

Mezinárodní rozprava o duchovní · z 19. století, prakticky úplně opanovala pole ekonomiky a...

Documents