E D I TO R

John Julius Norwich

MĚSTAKTERÁ UTVÁŘELASTAROVĚKÝ SVĚT

V Y Š E H R A D

OBSAH

ÚVOD 6Vznik života ve městechJohn Julius Norwich

Blízký východ 15

URUK 16Nejstarší město na světěMargarete van Essová

UR 20Mezopotámské centrum moci a bohatstvíMarc van de Mieroop

CHATTUŠA 24Bašta Chetitské říšeTrevor Bryce

TRÓJA 28Mýtus a skutečnostBettany Hughesová

BABYLÓN 34Nabukadnezar a Visuté zahradyJoan Oatesová

NINIVE 40Paláce a chrámy asyrských králůJulian Reade

PERSEPOLIS 44Srdce Perské říšeMarc van de Mieroop

PERGAMON 48Centrum helénistické kultury Stephen Mitchell

JERUZALÉM 52Město založené na vířeMartin Goodman

PETRA 58Architektonický zázrak zrozený z obchoduJane Taylorová

EFEZ 64Svatyně a chrám bohyně ArtemidyStephen Mitchell

PALMÝRA 70Mezi Římem a PersiíNigel Pollard

Vyobrazení na titulní dvoustraně:

pohled na amfiteátr v Leptis Magna

Published by arrangement

with Thames & Hudson Ltd, London

Cities that Shaped the Ancient World © 2014

Thames & Hudson Ltd

pp. 126–31 text © Bettany Hughes

pp. 172–75 text © W. J. F. Jenner

Text of following sections appeared previously

in The Great Cities in History, Thames & Hudson,

2009: Uruk; Hattusa; Babylon; Nineveh; Jerusalem;

Memphis; Thebes; Carthage; Alexandria; Meroë;

Athens; Rome; Mohenjodaro; Teotihuacan; Tikal.

This edition first published in Czech Republic

in 2016 by Vyšehrad, Prague

Odborná revize:

Mgr. Zuzana Marie Kostićová, Ph.D.,

Mgr. Kateřina Šašková, Th.D.,

Prof. PhDr. Ladislav Bareš, CSc.,

Doc. PhDr. Svetislav Kostić, Dr.,

PhDr. Vladimír Liščák, CSc.,

PhDr. Pavel Titz, Ph.D.

Czech edition © 2016, Vyšehrad

Translation © 2016, Jana Šimonová,

Kateřina Zerzánová, Veronika Zerzánová,

Denis Kostomitsopoulos, Aleš Valenta

Vydalo nakladatelství Vyšehrad, spol. s r.o.,

roku 2016 jako svou 1470. publikaci.

Odpovědný redaktor Filip Outrata

Vydání první. Stran 240

Vytiskla tiskárna C & C Offset Printing Co Ltd, Čína

Nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o.,

Praha 3, Víta Nejedlého 15

e-mail: info@ivysehrad.cz

www.ivysehrad.cz

ISBN 978-80-7429-694-9

Afrika 77

MEMFIS 78Rovnováha obou zemíIan Shaw

THÉBY 82V srdci zlatého věku EgyptaBill Manley

AMARNA 88Krátký život města slunečního bohaBarry Kemp

KARTÁGO 94Fénické a římské městoHenry Hurst

ALEXANDRIE 96Hlavní město řeckého EgyptaAlan B. Lloyd

MEROE 100Núbijské královské městoRobert Morkot

LEPTIS MAGNA 104Majestát a krása v severní AfriceNigel Pollard

AKSÚM 110Etiopské královské obchodní městoMatthew C. Curtis

Evropa 115

KNÓSSOS 116Palácový komplex mínojské civilizace na KrétěColin F. Macdonald

MYKÉNY 122Paláce a hrobky králů-válečníkůBettany Hughesová

ATHÉNY 126Kolébka demokracieBettany Hughesová

AKRAGÁS 132Město oplývající luxusem a nadbytkemTony Spawforth

PAESTUM 138Příběh dvou koloniíNigel Pollard

ŘÍM 144Augustovo město z kameneNigel Pollard

POMPEJE 152Hektické provinční město římské říšePaul Roberts

NÎMES A PONT DU GARD 160Mistrovská díla architektury a technologieSimon Esmonde Cleary

TREVÍR 164Od provinčního města k císařské rezidenciSimon Esmonde Cleary

Asie 169

MOHENDŽODARO 170Záhada civilizace v údolí InduRobin Coningham

LIN- C’ 172Čínská města v Období válčících státůW. J. F. Renner

SIEN-JANG 176První císařské hlavní městoFrances Woodová

PÁTALIPUTRA 182Hlavní město maurjovské říšeRobin Coningham

ANURÁDHAPURA 186Ostrovní hlavní město a poutní místoRobin Coningham

Ameriky 195

CARAL 196Dávné monumentální centrum v PeruDaniel H. Sandweiss

LA VENTA 202Královské a obřadní středisko OlmékůRichard A. Diehl

MONTE ALBÁN 206Na vrcholu svaté horyJavier Urcid

TEOTIHUACAN 210Kde plynou čas a vodaSusan Toby Evansová

TIKAL 216Ohnisko mayské civilizaceSimon Martin

PALENQUE 220Královské město mayského zlatého věkuGeorge Stuart

Mapy 226Autoři 228Výběrová literatura 231Zdroje citací 235Zdroje ilustrací 236Rejstřík 237

Voda byla v každé době kritickým faktorem pro existenci a růst města Nîmes, zalo-ženého v polovyprahlé krajině Provence v jižní Francii. Vydatný, po celý rok nevy-sychající vodní zdroj na úpatí hory Mont Cavalier, který odedávna

lákal člověka k usídlení, se měl stát jádrem velkého římského komplexu, přičemž nejslavnější památkou je akvadukt, dnes známý jako Pont du Gard, přivádějící vodu ze severu. Když Římané dobyli v roce 125 př. Kr. Provence, místo bylo již důležitým střediskem, ohlašují-cím se vysokou věží (Tour Magne) na vrcholu Mont Cavalier. Nîmes se stalo římskou colonií (osadou veteránů legií) snad za Julia Cae-sara a určitě dříve než v roce 28 př. Kr., kdy zde byly raženy mince, na nichž je město nazýváno Col(onia) Nem(ausus). Na spodní straně Augustových mincí je vyobrazen krokodýl pod palmou, což nazna-čuje, že tu byli usazováni veteráni z císařových východních tažení.

Za Augustovy vlády (31 př. Kr. – 14 po Kr.) se Nîmes stalo jedním z nejdůležitějších měst jižní Galie, kde vznikla některá dosud existující díla monumentálního stavitelství. Výše cito-vaný nápis, pocházející z roku 16 př. Kr., připomíná dar městu v podobě pásu hradeb, skoro 6 km dlouhého a zahrnujícího Tour Magne. Jednalo se o prestižní projekt, mnohem rozsáh-lejší než město potřebovalo k vlastní obraně; hlavní brána, Porte d’Auguste, nesoucí onen nápis, byla příkladem okázalé architektury. Uprostřed hradeb se nacházel chrám, známý dnes jako „Maison Carrée“; nápis na fasádě zasazuje jeho zasvěcení do let 2–3 po Kr. Je to jedna z nejlépe dochova-

NÎMES A PONT DU GARD

Mistrovská díla architektury a technologie

SIMON ESMONDE CLEARY

Augustus uděluje kolonii brány a hradby v osmém roce své tribunské moci.

NÁPI S NA HL AVNÍ BRÁNĚ ŘÍMSKÉHO MĚSTA , 16 PŘ . KR .

Bronzová Augustova mince, ražená

v Nîmes. Na lícní straně jsou hlavy Augusta

a jeho generála Agrippy, na zadní straně

je krokodýl, připoutaný řetězem k palmě

s nápisem Col Nem, což znamená Nîmes.

Krokodýl je dodnes symbolem města.

Amfiteátr v Nîmes z ptačí

perspektivy, se dvěma řadami

vnějších oblouků a dochovanými

sedadly uvnitř. V aréně se stále

pořádají divadelní produkce a býčí

zápasy (corrida). Před amfiteátrem

se nacházejí podélné základy

římské městské hradby.

ných chrámových staveb, pocházejících z římského starověku. Spočívá na vyvýšeném podiu a vyznačuje se tzv. hexastylem – prů-čelím o šesti sloupech korintského typu. Chrám patrně tvořil část mnohem většího celku.

V téže době byl pramen na úpatí hory Mont Cavalier – la Fontaine – včleněn do ohromného monumentálního vodního komplexu, sestávajícího z velké vodní nádrže, z níž byla voda vedena kolem pravděpodobného oltářního fundamentu a vod-

ního chrámu (nymphaeum). Po straně se tyčí dobře zachovaný „Dianin chrám“, jehož funkce je nejasná – podle jednoho výkladu byl součástí zaniklého většího areálu, podle jiného šlo o knihovnu. Poslední velkou dochovanou stavbou ve středu města je amfite-átr, postavený ke konci 1. století po Kr. Na základě jeho rozměrů (133 m délky a 101 m šířky), což se blíží velikosti amfiteátru konkurenčního města Arles, se odhaduje, že mohl pojmout až 24 000 diváků. Svou architekturou připomíná římské Koloseum. Amfiteátr je v mimořádně dobrém stavu, takže se dochovaly četné detaily včetně toho, jakým způ-sobem byla z ohromné stavby odváděna dešťová voda a jak byla zajišťována hygiena pro početné davy návštěvníků.

163NîMES A PoNT DU gArD

Voda dala popud ke vzniku nejslavnější stavební památky Nîmes, Pont du Gard, jež přivádí vodu z městečka Uzès přes roklinu řeky Gardon. Most, který je emblémem toho, co si dnes představujeme pod označením „římský vodovod“, se skládá ze tří nad sebou umístěných řad polokruhových oblouků o celkové výšce 49 m. Nejnižší řada šesti oblouků překonává řeku samotnou (sou-běžná silnice pochází z 18. století), zatímco druhá řada jedenácti

oblouků dosahuje výše potřebné k umístění nejvyšší řady 47 malých oblouků (dochovalo se jich 35), které nesly specus, vodní kanál vystavěný z kamene a vyzděný hydraulickým betonem. Stavba si vyžádala přes 50 000 tun vápence z místního lomu, přičemž velké bloky byly pospojovány bez použití malty nebo kovových skob. Most, jehož vznik znalci dlouho spojovali s vládou císaře Augusta, spadá ve skutečnosti pravděpodobně až do druhé poloviny 1. století po Kr.

Když voda dorazila do města, byla shromažďována v dosud patrné castellum aquae (vodní věži), odkud potrubím zásobovala veřejné lázně (známo jich je devět) a další objekty. Jakkoli monumentální, most byl relativně neforemným architektonickým dílem, protože chytré užití betonu by bylo bývalo zamezilo nutnosti „nakupit“ řady oblouků. Navíc voda z oblasti Uzès byla bohatá na uhličitan vápenatý, který se usazoval a „ucpával“ specus, což si vynucovalo časté čištění, aby byl vodovod provozuschopný. Když na konci starověku tato činnost ustala, přestal být akvadukt využíván.

Pont du gard z ptačí perspektivy.

Tři nad sebou umístěné řady

oblouků, nejvyšší z nich zdaleka

nejmenší, vedou vodní kanál

(specus) akvaduktu přes příkré

údolí řeky gardon, severovýchodně

od Nîmes.