EKONOMIE VEŘEJNÉHO SEKTORU

1. PŘEDNÁŠKAEKONOMICKÉ SYSTÉMY

- zvykový – různé, všichni se podílejí, ale ne všichni stejně; rovnost X rovnostářství- příkazový – centrální plán určuje celou triádu, nejsou samostatně jednající ek. subjekty, nefunguje cenový systém

nedostatková ekonomika- tržní – trh rozhoduje o alokaci vzácných zdrojů, ochrana soukromého vlastnictví- smíšený – nejrozšířenější, veřejné vlastnictví existuje vedle soukromého- zopakovat problém nominálního měnového kurzucíl: zvykového systému = nakrmit kmen

tržního systému = ziskpříkazového systému = splnit plán (5ti letý plán)

1) tradiční zvykový ekonomický systém - lze jím popsat společnost v období, kdy společnost vzniká; kdy převládají prvky racionálního myšlení, ale kdy velkou roli

hraje intuice, kdy se společnost chová jako stádo, které rozděluje své zdroje tak, aby intuitivně přežilo i těžké časy- systém primitivních národů je založen na intuici a myšlenkovém vnímání, který se neustálým opakováním přeměňuje ve

zvyky a tradice- řeší problém, který definuje tzv. Samuelsonova triáda (= říká, co a kolik vyrábět, jak a pro koho vyrábět)

o co a kolik vyrábět : problém alokace zdrojů, k čemu využít zdroje společnosti tak, aby byly maximálně uspokojeny potřeby společnosti

o jak vyrábět : problém efektivnosti a technologií, způsob spojení přírodních zdrojů, výrobních faktorů, práce a kapitálu, aby výsledný produkt byl co největší, je to způsob kombinace inputů, aby vedl k maximalizaci outputů

o pro koho vyrábět : problém distribuce, problém rozdělování produktů; produkt společnost rozděluje podle různých kritérií – existovaly různé teorie jako „každému podle potřeb“ apod., tyto ideologie byly vyvráceny, problém rozdělování je velmi choulostivý, ekonomie ho nemusí řešit, když má dobré ek. nástroje, které platí; o alokaci zdrojů rozhoduje nesilnější a nejmoudřejší

2) příkazový systém- model centrálně plánované ekonomiky byl založen na tom, co nemohlo existovat; hospodářství měla řídit vláda pomocí

institucí, která určuje co a kolik se má vyrábět; z centra bylo řízeno vše => plán se tak dlouho upravoval až se splnil, plán nefungoval, protože plánovači nikdy neměli všechny informace, takže postupně se plánovaná ekonomika změnila na příkazovou (plánovaný – teoretický model, kt. nikdy nakonec nenastal na 100%, nebyla šance všechno ohlídat změna na příkazový s.)

- ? Jak se liší centrálně plánovaná ekonomika od centrálně příkazové ekonomiky? - př. Sovětský svaz, totalitní režimy, Kuba, Severní Korea- některé prvky se začínají míchat i do našeho smíšeného systému- v takovém systému neexistují samostatně rozhodující a jednající jedinci, kteří by vstupovali legálně do směny; je to dáno

znárodněním (v bývalém Československu bylo znárodnění 100%ní - proto jsme také jedni z nejzaostalejších)- co a kolik vyrábět mělo být v souladu s plněním plánu, nebylo tvořeno podle potřeb lidí (vyrobené množství nebylo

ovlivněno cenou ani poptávkou) => nedostatková ekonomika, nebylo vůbec nic (problém odložené spotřeby)- byl zde převis poptávky, ten byl řešen tzv. přídělem nebo černým výměnným obchodem- bohatli ti, kteří měli v ruce nějaké služby či zboží a mohli ovlivňovat trh- plánování handlování ředitelů podniků o plánu – zvýšení či snížení plánované produkce- bony (= duplicitní měna, jako stravenky) – veksláci- nelegální směna kvetla- všichni si byli rovni, ale někteří si byli rovnější vznikla skupina „vyvolených“- ek. svoboda a z ní odvozované rozhodování jednotlivce bylo velmi omezené nebo žádné- plánovací úřady vůbec nebrali v potaz jakýkoliv vývoj poptávky, bylo jednoduší sestavit plán výroby a spotřeby, čím byla

stálejší, tím to bylo jednodušší,- plány byly sestavovány centrálním plánovacím úřadem (stát rozhodoval o množství zaměstnanců, dodavatelů atd.); plán

skončil v informačním zajetí – ztráta s realitou- usilovalo se o splnění plánu za každou cenu, buď změkčováním systému, nebo handlováním v systému, což nahrazovalo trh- směna na základě barteru, deformace národního hospodářství autarkií – vystačili jsme si, nulový vývoz, nulový import

(Albánie), deformace velikost firem, umělé struktury, technická zaostalost, destrukce životního prostředí, bránění svobodného šíření informací

- vedlo to k implozi systému – zhroutil se do sebe a prohrál s tehdy fungujícím modelem tržním/smíšeným modelem západní Evropy, nemožnost naplnit základní potřeby a neudržitelná politická situace vedla k sesutí systému jako nefunkčního.

Otázky k testu: Je trh součástí centrálně plánované ekonomiky?? NE – je to jen model, není možno ho naplnit, není možno informace sebrat

a nahradit spontánnost procesu a předvídat naprosto neočekávané chování ekonomických hráčů.- 1 -

Je trh součástí centrálně příkazové ekonomiky?? ANO -> proč? (ek. korigovaná spontánním trhem, kt. je nepředvídatelný – viz. handlování o plánu)

Jak se liší centrálně plánovaná ekonomika od centrálně příkazové ekonomiky?? – liší se o trh, centrálně příkazová je centrálně plánovaná kontrolovaná spontánním trhem, handlování mezi centrální autoritou a subplánovači, co má být děláno a jak a tam vstupovali prvky tržního vyjednávání, jak ředitelé podniku vyjednávali s plánovači velikost výstupu. Cíl maximalizace užitku bylo aby podnik splnil plán, pokud ho splnil, dostal vedle své mzdy prémie, které byly motivační položkou. Plánovač musel postavit plán, aby ty položky byly vyšší než v uplynulém období, protože to neodpovídalo růstu naplánované socialistické ekonomiky, ale nemohly být tak vysoké, aby to nemohli splnita oni spolu vyjednávali, handlovali, aby oba subjekty byli spokojené (plánovač i ředitel podniku) a toto handlování je trh, který byl zabudován do toho plánování.

3) tržní systém- na rozdíl od příkazového je postaven na vlastnictví výrobních činitelů; výrobní činitelé jsou propojeny trhem; vlastníci

výrobních činitelů vystupují na trh a předvádí vlastnosti svých výrobních činitelů (prodávají vlastnosti svých činitelů)- trh je instituce, která umožňuje směnu , poskytuje informace o té směně, o ceně a cena je vyjádřením vzácnosti; pokud je trh

něčím deformován, deformují se informace a to má významný vliv na naše rozhodování- vláda by měla do tržního mechanismu zasahovat co nejméně, protože s každým zásahem deformuje tuto instituci a

pozměňuje informace, které z ní vycházejí- postaven na koncepci minimálního státu :

o vláda by měla do tržního mechanismu zasahovat co nejméněo soukromé vlastnictví je převládajícím typem vlastnictví

- kapitalismus laissez faire – je to popsaný model, kde byla snaha vysvětlit škodlivost státních zásahů do ekonomiky; nikdy v ideální podobě nefungoval, i když říkáme, že nejblíže se tomu blížila Anglie (příp. i Skotsko) v 19. století; jakýsi společenský systém, vrchol tržního systému

4) smíšený systém- nejrozšířenější systém ve všech státech, - vláda si ponechala některé oblasti, na kt.trh nestačí a do kt.zasahuje (školství, zdravotnictví, turismus) a řeší tzv. tržní selhání- vláda po celou tu dobu ale selhávala a selhává, protože má také omezené informace a nemá pravomoci, aby přikazovala

soukromým systémům => je omezena z podstaty v rozhodovacím procesu- příčiny vládního selhání :

o omezené informaceo omezená kontrola nad reakcí soukromého sektoru (nepružný VS)o omezená kontrola nad vlastním biologickým aparátem (úředníci mají jiné cíle)o omezenost z podstaty politického procesu (opoždění rozhodnutí vlády, polit. cyklus)

- velký vliv na posazení se smíšeného systému má J.M.Keynes- v době válek a v době krizí se vždy projevila diskuze o prosazování příkazového systému- ek. systém se dělí na:

o uzavřený (autarkie; nemá navázány žádné ekonomické vztahy, žádný import a export)o otevřený (volný pohyb zboží, služeb a lidí přes hranice => předpoklad naplnění dnešních svobod)

- obsahuje trh s jeho součástmi a také státní zásahy, jež regulují volný trh- představuje koexistenci soukromého vlastnictví s veřejnými institucemi- ovlivňování celého procesu pomocí regulací- důležitá kooperace vlády a soukromých subjektů, které mají vlastnictví výr. faktorů (Po a FO), vláda realizuje pomocí

veřejných služeb (těžká definice)- veřejné služby (kdo ale ví, co to je?) – spravováno veřejnou správou, jejíž legitimita je dána předchozími volbami, a ta

legitimace spravovat veřejnou správu je dána také volbami; přes veřejné služby 2/5 HDP; dnes je to 40% veškerého produktu- vzdělávání, zdravotnictví, energetika, doprava…. to se nabalilo na zákl. funkce státu; alokace souvisí s problémem vzácnost

VEŘEJNÝ SEKTOR- velký politický a společenský problém je: vymezení veřejného sektoru (nerozhodují o něm jen politici)- jsou země, kde je veřejný sektor větší, což je často dané přírodními podmínkami (historicky) (skandinávské země –

kooperace je vynucená drsnými životními podmínkami, nemohou se spolehnout jen sami na sebe)- má být takový, aby vytvořil prostředí, v němž jsou lidé šťastni, aby nebyl příliš velký, aby nebuzeroval administrativou,

byrokracií a nevytvářel velké překážky pro podnikání apod. expandovaný sektor nevytváří příjemné podmínky ani k životu a ani k podnikání

- měl by garantovat právní systém + vynutitelnost zákonů (pokud toto musí být, značí, že něco není v pořádku, že zákony nejsou dodržovány; jen proto, že to někdo schválí, tak to nemá charakter zákona, který ovlivňuje ekonomické chování a jednání)

- vyrábí – má vůbec veřejný sektor vyrábět? => většinou slýcháme, že pokud něco vyrábí veřejný sektor, není to kvalitní a je to dražší než od soukromníků

o je to drazší protože : legislativa, redundantní (zbytečné) stavby (např. nadjezdy nad silnicí, přechody pro krtky a ježky), korupce při soutěži, krádeže při výstavbě

- spotřebovává – neexistuje silná motivace k úsporám (stát nakupuje nejdráže; když nakupuje stát, nehledá levné ceny)

- 2 -

- přerozděluje – díky daním a poplatkům snižuje příjem jedněch subjektů a díky sociálním a dotačním programům zvyšuje příjmy jiných subjektů

- klíčová otázka: má stát podnikat? => NEo vychází to z koncepce minimálního státuo neměl by vést úvahu „když podpořím vzdělávání, tak se mi to projeví ve zvýšení příjmů díky růstu produkce, růstu

mezd apod.“ o stát ale není podnikatelský subjekt a transakce, které tam probíhají nejsou podobné jako v soukromém sektoru (daně

nejsou adresné platby = daňový poplatník si nemůže činit nárok na cokoli, protože nevíme, co za peníze z daní bylo koupeno)

o omašličkované daně – jsou účelově použity – dividendy z ČEZu na důchody- VS jako poskytovatel veřejných statků, eliminátor externalit

Důvody růstu veřejného sektoru- A) občané poptávají veřejné statky , tzn. jiné než nabízí soukromý sektor - tato poptávka závisí na:

o jejich individuálním příjmu (růst bohatství zvýšení spotřeby)o vztahu relativních cen veřejných statků k soukromým statkům ( růst pokud jsou veř. statky relativně levnější)o proměnlivých preferencích

- preference popsal Dani Rodrik o základ růstu veřejného sektoru viděl v rozvoji přerozdělovacích a pojišťovacích programů => welfare state (stát

blahobytu)o vychází to tedy ze společenské situace, kt. byla v Evropě v 19. st.: pojistit a sociálně zabezpečit nově vznikající

společenskou třídu „dělníky“, které by vymanila ze života v chudobě v rozvíjející se až rozvinuté společnostio v USA se welfare state rozvíjel později až v období Velké deprese v programu New Deal, což byla odpověď státu

na ek. kolaps- B) efekt západky (ratchet effect) = vznikne-li nějaká instituce státu blahobytu (nebo soc. dávka), tak je velice obtížné tuto

instituci odstranit (stát blahobytu se už jen rozšiřuje) politicky nepopulární rozhodnutí, tkž pokud je jednou přijata, jsou obvykle neblahé rozpočtové následky

o významná byla v této problematice urbanizace – ta si vyžadovala společné hromadné náklady na kanalizace, potrubí, budování infrastruktury apod. => tato poptávka ze strany jednotlivců a firem vedla k růstu veřejného sektoru (=> větší výběr daní)

o přesunem obyvatelstva vznikají větší nároky na dopravní služby, které byly často spojeny se státem, s veřejným sektorem

- C) Baumolův efekt o vysvětluje důvody rozšíření veřejného sektoruo vychází z toho, že roste cena statků a služeb, které jsou poskytovány vládou (vzdělání, bezpečnost, obrana…)o proč roste ta cena? roste proto, že vzdělání a bezpečnost jsou statky, jejichž poskytování je personálně vysoce

náročné (tj. pracovně, mzdově) (těžká substituce práce kapitálem) o problémem je, že v těchto odvětvích příliš nenarůstá produktivita práceo díky růstu produktivity práce v jiných odvětvích a cenovému růstu rostou ceny i v těchto odvětvích a většinou i

ceny rostou rychleji, než v těch odvětvích, kde roste produktivita práce (roste cena, aby uspokojila poptávku)o produktivita vládního sektoru služeb je nižší, než produktivita soukromého sektoru služeb => proto jsou ceny ve

vládním sektoru vyšší, než v soukromém sektoruo James Buchanan - držitel Nobelovy ceny z Baumolova efektu odvozuje, že díky tomu, že ve vládním sektoru je

nižší produktivita, proto musí početně růst a dosahuje takové efektivity, jaké dosahuje - mezinárodní srovnání ukazuje, že ekonomiky s nízkou mírou státních intervencí jsou ekonomicky výkonnější, patří

k nejbohatším zemím světa => efektivní stát = minimální stát

STÁTNÍ SEKTOR Daně a odvody

- daně = zákonem určená povinná (tzn. jejich neplacení = trestný čin) nenávratná vynucená pravidelná platba do veř. státního rozpočtu, kt. se vyznačují neúčelností a neekvivalentností, neexistuje protihodnota (stát nemá nárok plnit plátci cokoliv)

- = zákonem určená povinná platba do veřejného rozpočtu, která se vyznačuje neúčelovostí a neekvivalentností, tzn. ukládá se jako jednostranná povinnost bez nároku plátce na plnění ze strany státu. Daně jsou placené pravidelně v určitých intervalech nebo při určitých okolnostech, např. darování nebo dědění. (viz Wikipedie)

- X poplatky = nejsou povinné a platíme jimi službu, kterou požadujeme- Rothbard – stát si to bere bezdůvodně a je to tedy krádež X daně jsou legální a legitimní- slouží k udržení vlastnického práva- nutná míra solidarity

- Přímé daně : - daně z příjmů (2011: FO = 15% ze základu daně, PO = 19% ze základu daně)- majetkové: daň z nemovitosti

daň dědickádaň darovací

- 3 -

daň z převodu nemovitostisilniční daň

- Nepřímé daně : - DPH (2011: snížená sazba = 10%, základní sazba = 20%)- spotřební daň- daně z neřesti (= sin tax) (20Kč na láhev coca coli v Maďarsku, z hamburgerů, z čokolády)

(jakákoliv prohibitivní daň vede ke kriminalitě)(+ ekologická daň)

- (pozn. také daně, i když se tak nejmenují – je to vynucené: pojistné na soc. zabezpečení + clo + ostatní daně a poplatky)- příjmy veřejných rozpočtů:

o příspěvky na sociální zabezpečení skoro 40% - obrovská částka (nenávratnost sazby, nedostaneme nic jako protislužbu)

- státní dluh:o výdaje máme stále větší než příjmy => bude to fungovat do té doby, dokud budeme schopni obhospodařovat náš

státní dluho je to otázka důvěry, že stát v budoucnosti dostojí svým závazkůmo v současnosti kolem 39% HDP (2010: 37,8% HDP)

2009 se rozevřely nůžky kvůli krizi; byly vysoké mandatorní výdaje, zvýšil se deficit a dluh (Lotyšsko 42% HDP X Itálie přes 100% HDP, ale investoři věří tomu, že dostanou za obligace zaplaceno)

o každá země má jinou schopnost pokrývat svůj dluh, platí se jen úroko úkolem vlády je zastropovat růst vlády a v ekonomickém růstu ho umořovato v momentě, kdy investoři ztratí důvěru ve schopnost země platit své dluhy, se prodraží placení úroků dluhuo problémem ČR je to že tak jak jsou nastaveny mandatorní výdaje, nepřináší možnost ty nůžky zpátky zavřít, je to

jeden z hlavních úkolů budoucích vlád.

- proč na velikosti veřejného sektoru záleží? o kde vládní výdaje přesahují 60% HDP, tak tam je roční tempo růstu 1,6%o když jsou vládní výdaje poměrně malé (do 25% HDP – nebo do 50%?), tak země dosahují v průměru 6,6% růstu

ročněo to je jasná korelace velikosti veřejného sektoru a ekonomického růstu => když země má nižší tempo ek. růstu,

mohou si dovolit menší deficity státního rozpočtu, pokud dosahují většího růstu, mohou si deficit dovolit

Testové otázky:- Jak je možné, že jsou výdaje dlouhodobě větší než příjmy? díku tomu, že roste HDP byli jsme schopni udržet dluhovou

službu, ekonomický růst, ale v té době by se měli tvořit přebytky. Ale ekonomika nastartovaná tak není, aby mohla v době růstu umořit dluh. Východiskem je růst HDP, ne splácení a umořování dluhu, fakticky zůstane dluh přes 1,3 bilionu.

Měření ekonomické svobody –Frasers institut vs Herritage foundation- snaha exaktně vyjádřit vztah mezi velikostí vlády (měříme podle 5 různých kritérií) a důsledků, které z toho vyplývají (vč. korupce)- ek. svoboda - definice – neexistuje jedna ideální a platná definice; všechny popisují podmínky, kt. je nutno dodržet, abychom

společnost mohli označit za svobodnou- vláda nezasahuje do volného pohybu zboží, práce, kapitálu a ani nebude korigovat a intervenovat volný pohyb zboží, práce,

kapitálu- vláda do té míry, aby tento systém udržela a uchránila- Index ekonomické svobody by Frasers institut

= nástroj, který vypracovává Fraser Institut v Kanadě od roku 1975 ze 150 zemí světaHlavní rozdíl mezi Fraserovým indexem a indexem Heritage spočívá v metodice. Je sestaven z pěti oblastí, které jsou rozčleněny do celkem 21 složek a mnoha podsložek. Bodové ohodnocení je rozšířeno od jedné do deseti. - maximální hodnota je 10- jedním z autorů je Milton Friedman, pro něhož je svoboda nejdůležitější hodnotou - složení indexu ekonomické svobody:1) státní sektor podle výdajů, daní a státních podniků = dle velikosti2) právní stát a ochrana vlastnických práv3) neinflační prostředí – jak jsou centrální banky schopny zajistit měnovou stabilitu4) mezinárodní obchod – bezbariérový/komplikovaný5) regulace úvěru, trhu práce a podnikání- sílu korelace mezi indexem svobody a HDP neměříme, ale ona je (Hong Kong je na 1. místě, ale HDP má až na 24. místě)- existuje korelace mezi velikostí (rozlohou) státu a bohatstvím- státy Skandinávké jsou bezpochyby bohaté země, jsou to země o nichž víme, že tam je velký sociální stát (= skandinávský

model), přes tento jev, velkou míru přerozdělování, jsou tyto země velmi vysoko v indexu ekonomické svobod – jak to??? - 1. místo Hong Kong, 2. Singapur, 3. Austrálie, 4. Nový Zéland, 5. Švýcarsko (celkem srovnáno 183 zemí)- ČR je na 28. místě (vysoké vládní výdaje a korupce, ale jinak OK)- 2009 komparace ČR a Řecka: ČR je níž než Řecko a HDP ještě větší rozdíl, ale veřejný dluh je obrovsky větší v Řecku,

protože ČR investoři stále věří, ale další rok je tomu jinak, index se rapidně změnil, zvýšil se i dluh proto je EVS významnou disciplínou, která ovlivňuje soukromý sektor, může celou ekonomiku paralyzovat

- 4 -

- Index ekonomické svobody by -Herritage Foundation spolu s Wall Street Journal- měří a publikuje Herritage Foundation spolu s Wall Street Journal- Heritage Foundation vydává každoročně od roku 1995 spolu s listem The Wall Street Journal index ekonomické svobody.

Index je sestaven podle deseti faktorů ekonomické svobody, které se dále dělí na 50 samostatných položek. Faktory nejsou váženy (jejich proměnné však ano) a mají přirazenou hodnotu od jedné do pěti, přičemž čím nižší hodnota, tím větší ekonomická svoboda.

- Výslede indexu: 1-největší svoboda, 5-nejmenší- 10 komponentů:

1) svoboda podnikání- kolik dní, procedura nákladů je třeba vynaložit na: založení podnikání, získání licence, ukončení podnikání

2) svobodný obchod (free trade)- výše cel = tarifní překážky (teď docela klesá)- netarifní překážky (ty dost rostou) – technické požadavky na výrobky (např. balení, sanitární požadavky), subvence, přímé podpory vlády, dotace, regulace koupě urč. výrobku

3) fiskální svoboda (fiscal freedom)- úroveň daňového zatížení – nevyšší míra uvalena na důchod soukr. subjektů + nejvyšší míra uvalena na důchod korporátních subjektů + celkové příjmy státu na daních ku HDP = daňová kvóta

4) vládní výdaje (government spending)- podíl vládních výdajů na HDP (nula neznamená nejlepší diktátorské režimy) – ti, co mají moc málo, jsou ve výpočtu indexu penalizováni

5) měnová svoboda (monetary freedom)- inflace, míra zásahů do cen

6) investiční svoboda (investment freedom)- sleduje volný pohyb kapitálu a zda mu vláda tvoří restrikce

7) finanční svoboda (financial freedom)- zásahy státu na finančním trhu- banky v soukr. či veřejném vlastnictví- regulace fin. institucí (tvorba rezerv, vydávání bankovních licencí, vstup zahraničního kapitálu, …)

8) korupce (freedom from corruption)- přebraný výpočet od organizace (Transparench International), kt. sleduje index vnímání korupce- příliš subjektivní, neměří vůbec skutečnou míru

9) svoboda na trhu práce (labor freedom)- poměr mezi min. mzdou a přidanou hodnotou pracovníka- překážky a složitost při přijímání a propouštění přebytečných zaměstnanců- odchodné- omezené nastavení prac. týdne (např. krátký pracovní týden ve Francii)

10) omezení vlastnických práv (property rights)- zda dochází k vyvlastnění, efektivnost soudního systému v oblasti vlastnických práv a smluv

2. PŘEDNÁŠKA- úkol EVS: řešit tržní selhání (existence veř. statků, externality, struktury jako monopol a oligopol, asymetrické informace)- metodologie stejná jako doposud (nebudeme se učit nic jiného)- i dnes v tradičních „tržních“ ekonomikách proteče přes VS velké množství peněz (kolem 40% HDP)- cíl politika: být znovu zvolen musí max. počet svých voličských hlasů X cíl úředníka: max. rozpočet svého úřadu- směna v rámci VS: voliči směňují s politiky své hlasy za polit. program, kt. jednotliví politici nabízejí

Selhání trhu- problematika termínu - termín poměrně nepřísný, má odůvodňovat státní zásahy do ekonomiky- trh = prostor, kde dochází ke směně statků a služeb = místo, kde se obchoduje s vlastnickými právy = místo, kde pomocí

cen získáváme info o tom, jaké statky jsou vzácné ( pomáhá nám to rozhodovat se, alokovat svůj čas, získat statek)- trh sám o sobě nemůže mít cíleProblémy napravování trhu:- někteří si myslí, že opravování trhu by vedlo ještě k větším potížím- ti, kteří mají trh napravovat, mají také limity a také selhávají (politik argumentuje tím, že polit. proces je příliš krátký na řešení

problému – než se problém vyřeší, ekonomika může být úplně jinde) => omezení z   důvodů zpoždění - navíc politikové nemají o nic lepší info o trhu než normální spotřebitelé, zákazníci, výrobci a ostatní, proto není důvod si myslet,

že politik rozhodne lépe- problémy se řeší v   rámci byrokratického aparátu (byrokrat chce max. rozpočet svého úřadu jeho cíl se při realizaci zcela liší od

cílů politiků, častokrát v rozporu) (úředník má výhodu, jelikož sedí v úřadu dlouhou dobu, kdežto politikové se střídají po 4 letech…velká asymetrie informací!)

- dá se těžko odhadnout reakce soukromého sektoru - racionální neznalost (voliči si uvědomují, že je jich mnoho, takže jejich hlas má „malou“ váhu, ochota nést náklady na studium

volebních programů je nízká neznalý volič)

EXTERNALITY

- 5 -

Definice externalit- typ „tržního selhání“ dle mainstreamovské ekonomie (spolu s VS a nedokonalými tržními strukturami)- zn. situaci, kdy spotřební nebo produkční aktivita jednotlivce či firmy má nezamýšlený dopad na užitek či produkční

funkci dalšího spotřebitele resp. firmy- k externalitám dochází, pokud nějaký subjekt provádí činnost, kt. není v rozporu s vlastnickým právem a přitom nenese

úplně důsledky této své aktivity- pozitivní externalita subjekt nepřijímá veškeré výnosy - negativní externalita subjekt nenese veškeré náklady- pro někoho může být daná externalita pozitivní, pro někoho negativní (př. metalová hudba)- externality jsou způsobeny tím, že nejsou vymezena veškerá vlastnická práva (nebo špatně) a že existují volné statky

(zdroje) (každý má právo statek využít takovým způsobem, jaký se mu zlíbí)- problém využívání volných zdrojů = může měnit charakter daného statku- př. řeka a továrna – tím, že továrna řeku znečišťuje, působí škody rybáři, který nemůže lovit ryby- vznikají náklady na to, aby se škoda statku odstranila a statek mohl být dál využívám- příčina existence externalit: špatně nebo vůbec vymezená vlastnická práva!!!! - u některých statků vlastnická práva vymezit nejde (nebo velmi špatně)- aby mohl existovat trh, musí existovat vlast. práva pokud jsou nevymezená vlast. práva, nemůže existovat trh => externality

nelze považovat za selhání trhu, páč externality nevznikají na trhu- externality vznikají v důsledku selhání práva, společenského řádu- řešení: - ex ante = zamezovat prapůvodní příčině => vylepšit právní systém, vymezit vlast. práva (sociální sankce – např.

soc. vyloučení z komunity kvůli nevhodnému oblečení)- ex post

- grafy:- D…poptávková křivka (užitky spotř. ze statku)

- Sf…soukromá nabídka (= bez dodatečných nákladů 3. stran vyvolaných výrobou statku, se kt. je spojena externalita)- Ss…společenská nabídka (= s dodatečnými náklady)- Qf…množství statku dodávané firmami spojené s NE za výrobní cenu Pf- Qs…množství statku, kt. je společ. optimální za společ. optimální cenu Ps- Ps(f)…společ. cena, kde jsou zap. (nižší) náklady vyvolané danou činností- růžová úsečka…mezní daň: Ps – Pf(s)- obdélník…celková daň, kt. bude na škůdce uvalena- NE = Ps(f) – Pf- MC > MU vyrábí se nadbytečné množství (Qs < Qf)- Paretovské zlepšení = pokud dojde k realokaci vzácných zdrojů, sníží se množství na Qs

= internalizace externalit (řešení např. Pigouvská daň)

- Df…soukromá poptávka po statku- množství statku Qf vyráběné za cenu Pf- Pf(s)…celkový společ. užitek při Qf- růžová úsečka…mezní dotace- obdélník…celková dotace, kt. by měl dostat původce externality- PE = Ps(f) – Pf- Qs > Qf - společ. MU = MC na jeho produkci (firmy nezahrnovali externí výnosy všech členů své firmy, proto firma vyráběla málo statků)

- 6 -

- řešení externalit:- Piguovské řešení - je těžké určit výši dotace daně/subvence- řešení pomocí vyjednávání => Coaseho teorém – k internalizaci externalit dochází na základě soukromého vyjednávání =>

musí platit: nízké TN na vyjednávání (chyba v písemkách – lidé píšou, že musí být ještě vymezena vlastnická práva – ale to je blbost, pak by externalita nevznikla!!!) k opt. řešení dojde, jsou-li práva na straně výrobce, ale i spotřebitele (je to jedno) dojde se ke stejnému výsledku práva na straně výrobců – posune se křivka MRf doprava nahoru (způsobeno kvůli TN, zvýší nutnou kompenzaci,

pokud nejsou nulové) při vyšší TN se dohodne vyšší Qs (více množství s externalitou) práva na straně poškozených – zvýšení TN zvýší kompenzaci, kterou musí zaplatit – posun MCs doleva nahoru vyšší

náklady optimální množství je nižší než původní Qs (méně množství s externalitou) => takže pokud existují TN, záleží, kdo je na straně práva

ŘEŠENÍ PRO NEGATIVNÍ EXTERNALITU:- MRf…čisté mezní výnosy producenta statku- MCs…čisté mezní náklady 3. subjektů (= externalita)- Ef …mezní ext. před internalizace při produkci Qf- Es…mezní ext. po internalizace při produkci Qs poškození nabízejí kompenzaci, aby „škodili“ snížili výrobu výše kompenzace musí být min. ve výši ztráty MRf (nabízejí poškození) bod (Qs, Es): MRf = MCs - úsek na MCs od Qs a Qf je v rámci vyjednávání- množství pod Qs nebudou vyjednávat, páč kompenzace je vyšší než ty vzniklé náklady (MCs > MRf)- pro všechna množství větší než Qs…MRf < MCs- pro všechna množství menší než Qs…MRf > MCs- je jedno, na čí straně stojí právo, vždy by mělo dojít k Es

PRO NENULOVÉ TN: - podle toho, na čí straně je právo, strana obdrží vyrovnání MU/MC, druhá strana platí- T…transakční náklady- na obrázku jsou obě varianty – TN nesou producenti i uživatelé- při existenci TN není externalita odstraněna, ale pouze zmenšena- někdy jsou TN tak vysoké, že k vyjednávání vůbec nedojde

- příklady externalit: chemička vypouští do vody odpad z průmyslové výroby a pro pivovar, který leží dál na stejné řece, to znamená

zvýšené náklady na čistění vody zasadím si strom na zahradě, abych měl stín ve své ložnici a zkazím tím výhled sousedů na okolní krajinu „tisíce“ známých učebnicových příkladů a ještě více z vlastní zkušenosti vzdělání :

je to externalita? Je to investice do lidského kapitálu není to volný zdroj je to pozitivní externalita? Pro někoho nemusí být, využívání znalostí by ale mohlo být externalitou a nevíme

jestli pozitivní nebo negativní mělo by být financováno z veřejných zdrojů? Ne, je to investice do vlastního lidského kapitálu, nesplňuje

definici VS (vylučitelnost)

STIGLITZ: str. 255 - 280

Veřejné statky- statky z jejichž užívání nemůže být nikdo vyloučen (resp. vyloučení je natolik nákladné, že není prakticky možné) - (např. televizní vysílání); jakási „pozitivní externalita“; MC=0- vzniká problém černého pasažéra (free rider) – využívá statek, aniž by za to platil => racionální spotřebitel vždy preferuje nižší

cenu před vyšší, proto si statek „vezme“ zdarma - výrobci nejsou schopni vybrat od spotřebitele peníze na výrobu tohoto statku výrobci nejsou schopni financovat produkci těchto

statků jejich prodejem či pronájmem- TN na vyloučení ze spotřeby a jeho využívání jsou příliš vysoké pokud to statek nesplňuje, jedná se o statek soukromý - nezáleží na tom, kdo daný statek produkuje či vlastní označit statek za soukromý či veřejný lze jen na základě jeho

charakteristiky, záleží jen splňuje-li definici- 7 -

- zcela objektivní (pozitivní) určení, zda jde o statek veřejný či naopak soukromý- ani zestátněním či privatizací se nestane ze soukromého statku veřejný a naopak- VS není vše, co poskytuje stát stát financuje i mnoho soukr. statků (např. vysokoškolské vzdělání) - např. nova – veřejný statek = televizní vysílání + soukromý statek jako komplement = reklama způsob jak poskytovat veř. statek

ne z veřejných rozpočtů- pojem „veřejné statky“ zavedl do teorie P. Samuelson ve své slavném článku: Pure Theory of Public Expenditure, Review of

Economics and Statistics díky jeho slavné učebnici „ekonomie“ pak převzala tuto definici většina mainstreamových ekonomů Samuelson ve své učebnici považuje za základní vlastnost tzv. nerivalitnost mezi spotřebiteli a nevylučitelnost pak za její

derivát později se přiklání k tomu, že jsou tyto vlastnosti nezávislé a že základní definiční vlastností je právě tzv. nevylučitelnost Samuelson však nebuduje svoji teorii jako pozitivní popis, ale jako odůvodnění existence veř. sektoru (chtěl vnuknout

veřejnosti, že tyto statky mají být poskytovány veř. sektorem)- mainstreamové učebnice říkají, že veř. statky musí produkovat stát (financovat z daní, páč lidé je nebudou kupovat díky vysokým

TN na prodej, resp. kvůli vysokému rozdílu mezi výrobní a prodejní cenou)- existuje ale řada příkladů, kdy jsou veř. statky poskytovány soukromým sektorem…viz TV, dále např. pojišťovny připlácí na

úpravu sjezdovek)- Buchanan – public choice, kritérium - kolektivní volba- co s veř. statkem? veř. statek musí být financován z jiných zdrojů, nebo bude vyroben v takovém množství za cenu, aby se MU =

MC nebo statek nebude vyroben vůbec

Možnosti financování veř. statků:1) z veřejných rozpočtů – problém: jelikož se statek neprodává, nemůžeme fakticky poznat poptávku po tomto statku, resp. lze

zjistit její jediný bod. Víte který? Ten, když je cena nula - vzniká výrazný alokační problém, není možné určit společ. optimální množství statku; pomocí polit. procesů si voliči vybírají množství veř. statků (v rámci polit. programů jednotlivých stran) => méně efektivní proces- další problém: financován z   daní – daně jdou na něco, co třeba ani nechceme- výhodou je, že odstraňuje TN, dokáže najít prostředky na jejich financování- vytváří alokační neefektivnost a nespravedlnost

2) prodej (pronájem) s pomocí komplementů - předpoklad: veř. statek musí být komplementu blízký, komplement nesmí být sám o sobě VS- výhoda: odbourány potíže s   alokací, s   morálním hazardem, racionální neznalostí, hypertrofií (zvětšení), problémy pána a správce

3. PŘEDNÁŠKAVeřejné statky z   úhlu pohledu teorie her - opakování:!!!!

- Paretovské kritérium = materiální blahobyt nebo jakékoli kvality (morální či nábož.) lze zvýšit, lze-li ve společ. učinit takovou změnu, která bude výhodná pro všechny členy společ., nebo jen pro některé z nich, ale aniž by znevýhodňovala ostatní- Paretovské optimum = když ek. zdroje a společ. produkty jsou alokovány takovým způsobem, že žádná realokace nemůže zlepšit situaci jednoho, aniž by zhoršila situaci druhého („nejlepší možná situace pro všechny“)- Paretovské zlepšení = taková realokace zdrojů, ek. situace, kt. zlepšuje situaci alespoň jednoho člověka ve společ., aniž by zhoršovala situaci těch ostatních („zlepšíme jednoho a nezhoršíme jiné“)

Teorie her- směna a obchodování = hra s pozitivním výsledkem- indiv. rozhodnutí v čistě sobeckém zájmu – v této směně mají prospěch oba- využívá se, páč se blíží k chování a interakci lidí- nejjednodušší hra: hodíme si korunou – pravděpodobnost je 50%- př. hra na 3 jeskyně: jeskyně a,b,c a v jedné z nich je poklad

1. kolo…33% šance na úspěch2. kolo…strategie: a) zachovat volbu z 1. kola = 33% šance; b) změna = 66% šance páč ta jedna

možnost už byla vyřazena)- pomáhá vysvětlit chování (motivaci, strategii) jednotlivých subjektů - předpoklad výhodnosti směny: abstrahuje od alternativních možností, kt. oba subjekty mají - možnosti směny:

- kooperovat spolu budou na tom lépe, budou mít více bohatství- nekooperovat (a vyrábět si každý všechno sám)- oba si můžou navzájem škodit a krást

- pozitivum cenového systému = díky cenovému systému směna přešla z naturálií i do služeb- možnosti:

- subjekty kooperují = hra s kladným výsledkem (získá A i B)- subjekty se navzájem okrádají = v nejlepším případě hra s nulovým výsledkem (co A získá, to B ztratí)

dohromady si nepolepší

- 8 -

- strategie krádeží – jednotlivé subjekty si toho budou všímat a budou se tomu snažit bránit čas a jiné zdroje budou vynakládat tak, aby se vyhnuli okrádání (= náklady na obranu) méně zdrojů a času mohou alokovat na produktivní činnost = hra se záporným součtem (výsledkem)

Důvod pro kolektivní vyjednávání – alokační efektivnost- př. krádež jako vězňovo dilema

Subjekt 2nekrade krade

Subjekt Anekrade

1 (10,9) 4 (7,11)

krade 2 (12,6) 3 (8,8)

- pole 2,4 - v dané chvíli si oba polepší mají tendenci krást oba a dostanou se do buňky 3- výhoda vyjednávání- pole 3 - představuje přirozenou distribuci (Hobbesův přirozený stav – kdyby nikdo nic nevěděl) – vysvětlit (V TESTU)

- Cournot-Nashova rovnováha – jediné políčko, které je Pareto optimální- dominantní strategií je pro A i B krádež (v anarchii – popsal už Hobbes)= bellum omnium contra omnes = boj všech proti všem

- existuje cesta, jak si oba mohou polepšit: 3 1 (Paretovské zlepšení) = vyzvednutí subjektů z H. přirozeného stavu = 2 subjekty se musí dohodnout, že nebudou krást (dohoda oficiální či neoficiální/tichá)- dohoda se uskuteční tehdy, pokud NÁKLADY s ní spojené (na její uzavření) budou MENŠÍ než ty VÝNSOY („užitky“) z dané dohody- posun a dohoda má konstituční povahu = konstituční smlouva, kt. definuje a vymezuje vlastnické právo (stanovuje omezené chování, limity, druhých v rámci společ.) = nutná podmínka pro existenci trhu a fungování směny (J.S.Mill – harm principle)- 3 1 = kolektivní volba

- problém kolektivní volby přichází s opuštěním Hobbesovy anarchie- souvisí s rozeznáním skupin

Veřejný statek - Samuelsonův VS - spotřeba jednoho nevede ke snížení spotřeby u jakéhokoli jiného jednotlivce u téhož statku = nerivalita MC=0

- je nákladné někoho vyloučit ze spotřeby = nevylučitelnost - největší výnos z VS ti, co ho využívají nejvíc podnikatelské příležitosti

- problém černého pasažera – neochota platit za VS- ve stejném množství musí být poskytnut celé společ.

Spotřeba Vylučitelná NevylučitelnáRivalitní „čistý soukromý statek“Nerivalitní „čistý veřejný statek“

- společné náklady poskytování VS:- AC u VS klesají rozdělují se mezi více obyvatel- VS se poskytují i když AC klesají a MC≠0 (např. vodovodní přípojky)- za daných společ. nákladů je nutné poskytovat VS veřejně

Subjekt 2Platí za Neplatí za

Subjekt APlatí za 1 (10,9) 4 (7,11)Neplatí za 2 (12,6) 3 (8,8)

Charakteristiky veř. statků:- spojité náklady (fixní výrobní náklady) - je jedno, kolik subjektů jej využívá (např. veř. památník)- nevylučitelnost ze spotřeby = nemožnost dobrovolného (altruistického) poskytování veř. statků (nejsme schopni zkontrolovat, zda všichni platí důvod pro kolektivní volbu

= dobrovolná (soukromá) nabídka VS je nemožná- pokud platí jen spojité náklady, ale neplatí nevylučitelnost – např. most (ty, co přes most pojedou mohou platit) - preference A: 2 1 3 4- preference B: 4 1 3 2 pro každého zvlášť je nejlepší 2 nebo 4 a pak posun do 3 - právo je typ veř. statku = spotřeba dalšího občana nesnižuje spotřebu kohokoliv jiného - veř. statek = statek musí být poskytován ve stejném množství všem (policie, hasiči)- V TESTU:

- spojitost nákladů (= joint supply) o výše nákladů nezávisí na počtu subjektů, kt. statek budou spotřebovávat (most) (jen fixní náklady, mezní náklady

jsou nulové př. pomník) o (pokud mezní náklady kladné a fixní náklady – problém kolektivní volby) potenciální zisk z kooperace (3 1) –

podmínkou, aby statek byl poskytován efektivně- 9 -

o proti kolektivnímu jednání hraje princip selhání vyloučení, kt. dává pobídku chovat se nekooperativně kooperativní jednání je výhodné pro všechny

- nemožnost či (neefektivita) vylučitelnosti ze spotřeby (např. národní park) o selže poskytování na schématu dobrovolnosti (rozlišuje technickou a ekonomickou vylučitelnost) o nemožno vyloučit = národní obranao neefektivní vyloučit = národní park

vede ke kooperativnímu jednání- pokud je splněna jen 1 podmínka projeví se preference důvod pro kolektivní volbu

- př. budování plotu v modelu jestřáb-hrdlička - důvod pro kolektivní vyjednávání – alokační efektivnost- každý hráč preferuje nepřispět tomu druhému nevyřeší se problém (chicken game = hra na zbabělce – jedou proti sobě 2 auta)

Spotřeba Přispěje na budování plotu NepřispějePřispěje na budování plotu 1 (3,3) 4 (2;3,5)Nepřispěje 2 (3,5;2) 3 (1,1)

- pole 1 je natolik nejisté, jelikož každý z hráčů má touhu se odklonit (nepřispět) – je to jeho přirozené chování- nejvýhodnější je vyjednávat v hospodě, ale to se nestává, většinou jeden plot postaví a to je výhodné pro oba- např. konflikt S a J korea (díky chicken game se to „vyřešilo“)

- vězňovo dilema – dominantní strategie = nekooperovat(pozn. dominantní strategie = v jednotlivé hře, nezávislé na strategii jiného hráče, je nejlepší strategií)

- preference subjektu A: 2 > 1 > 3 > 4- preference subjektu B: 4 > 1 > 3 > 2- sektor 3: cournot-nashova rovnováha = jediný výsledek vězňova dilematu, kt. není Pareto optimální (páč s posunem 3 1 si polepší oba)- jednorázová hra- jak upravit podmínky, abychom se dostali ke kooperativní strategii? udělat ze hry jednorázové hru s   opakováním - 2 strategie, jak toho dosáhnout: (nezávisí to na tom, zda-li spolu subjekty komunikují nebo ne)

1) strategie oko-za-oko: 2) strategie, že každý hráč bude hrát kooperativní hru do té doby, dokud ji bude hrát spoluhráč, pokud to poruší, tak ho

potrestá v obou případech dosaženo hry s opakováním díky hrozbě trestu

- Pareto optimální je buňka č. 1,2,4- v malých skupinách hráčů je snazší chování soupeře zjistit, předpovědět a reagovat kooperace se prosadí snadněji + snazší odhalit nekooperativní chování

(pozn. superhra = opakování vězňova dilematu – posun rovnováhy do kooperačního řešení bez explicitní dohody hráčů)- aplikace teorie her na veř. statky:

- sankce za neplacení jsou vynutitelné jen v   malé společ . veř. statky poskytovány na základě dobrovolných plateb, odměn za placení jsou možné jen v malé společ. (všichni se znají) X ve větší společ. nastává problém černého pasažéra

- kooperativní strategie na základě formálního vyjádření – společ. prostřednictvím zastupitelských orgánů řekne, kolik má zaplatit naznačí kooperativní strategii

- potřeba zavést odměny a sankce ale oslabuje ty původní principy, přibývá černých pasažérů- demokracie jako forma vlády má smysl ve společ., kt. je velká

KOORDINAČNÍ HRY- každý hráč zná všechny výsledky – chování je více závislé na chování druhých

G D Strategie A Strategie BStrategie A 1 (a,a) 4 (0,0)Strategie B 2 (0,0) 3 (b,b)

- hra s pozitivním součtem (pokud zvolí stejnou strategii)- 1. předpoklad: b > a pro oba subjekty, a > 0 preferují strategii b,b (= Shellingův bod)- pokud b=a hodí si korunou, oba jsou indiferentní co se týče zvolené strategie, pokud jeden něco navrhne, pak se podle toho pojede- „opt-out“ – kolik bude stát vystoupení urč. lidí ze systému- odlišení od věznova dilematu v tom, že model je velmi stabilní- Pareto optimální strategie se prosadí rovněž při opakování- jednotliví hráči neuvažují kombinaci strategií, nevědí o volbách strategií, kt. hráči udělali v minulosti a neznají ani jejich současnou volbu jediná info pro hráče = info jaká byla jeho strategie v   konečném počtu předchozích her a jaké přínosy z   těchto strategií měl

- 10 -

- opakováním se hráč učí a postupem času si vybere takovou variantu, která mu nejvíce vydělala= adaptivní učení – součást tzv. evoluční teorie her (indiv. jednání jako adaptivní učení)- volba strategie závisí na přínosech, které hráč realizoval v minulosti- ukáže nám to, jak řeší společ. konvence nějaký koordinační problém bez potřeby státního zásahu – např. oblast dopravy a jízda aut vpravo

DÚ: 157-180 Stiglitz téma veř. statků, podívat se na externality (+ úkol, dodělat pozitivní externalitu)

- 11 -

4. PŘEDNÁŠKA Kolektivní volba

- důvody pro kolektivní volbu: externality, VS, přerozdělování - problém volby je v tom, že je příliš komplexní- tam, kde nerozhoduje soukr. sektor, nastupuje volba- pravidla o rozhodování poskytování VS – pravidlo jednomyslnosti (jednohlasnosti), většinové, …

Přerozdělování- přerozdělování je důvodem pro kolektivní volbu- dochází k němu spontánně i v rodinně (rodiče dávají příjmy do jednoho rozpočtu a společně se to čerpá na cokoliv, rodiny

nemívají pravidla na „fungování“ rodinného rozpočtu)- ve společenstvích (kmen, klub, okres, obec, stát) také dochází k přerozdělování – ve spontánně vzniklých společenstvích

pravidla rozhodování určoval náčelník (kolik kdo co musí poskytnout => rozhodoval o dani) (nejdříve anarchie nejlepší bojovník náčelníkem kmene = autorita pro výběr dávky)

- společné prostředky používali na ochranu před vnějším nepřítelem (konkurujícím kmenem), na rozšiřování území (na dobývání, na válečné činnosti)

- společenství má ambici uspokojovat (kolektivní) potřeby svých členů, takovouto ambici má i firma - uspokojování potřeb svých potenciálních zákazníků – nutno rozlišovat PŘEROZDĚLOVÁNÍ x ALOKAČ. EFEKTIVNOST:

o stát = > přerozdělovánío firma => alokační efektivnost

alokace soukromých statků – proto, aby byla uspokojena poptávka, alokace probíhá v souladu se Smithovou neviditelnou rukou trhu, probíhá spontánně, anarchicky - to přirozené, co vede k uspokojování potřeb lidí, je zisk (musí uspokojit jak množstvím, tak kvalitou)

alokace probíhá v prostoru uvnitř křivky produkčních možností, formou Paretovských zlepšení se dostaneme na křivku produkčních možností => dostaneme Pareto optimální stav

k vzájemným interakcím v prostoru pod křivkou dochází slepě intuitivně v rámci trhu, aniž by zde byl nějaký koordinátor takto to nefunguje v rámci VS

- k   dosažení P. efektivnosti alokaci VS je potřeba jiný mechanismus než je nabídka a poptávka (= trh) => jiným mechanismem je kolektivní volba – je méně anarchická než trh

o spontánní přístup je nahrazen vědomým rozhodováním, volbou o množství každého VS, kt. má být vyroben, a o finančních zdrojích, kt. mají být na výrobu tohoto VS použity (= kolektivní volba)

o k tomu, aby mohli být vyrobeny VS, kt. slouží všem a na něž členové společnosti nepřispívají rovnoměrně (každý odvádí jiné daně) (problém zdrojů a využívání = problém kompenzace)

- přerozdělování závisí na :o lidských preferencích – společnost musí dát najevo co chce (silnici či větší bezpečnost?)o averzi vůči riziku – nikdo nesmí nosit zbraně X každý může být ozbrojen? Která společnost je bezpečnější? Např.

letecká doprava – velké náklady na bezpečnost, páč zbraně nemá mít nikdo; požární ochrana jako VSo míře altruismu ve společnostio podřízení se platným normám – míra spravedlivosti, slušnosti

- jedná-li se o nějakou instituciolizovanou entitu, tak přerozdělování by mělo vést ke zlepšení alokační efektivnosti tím se má zlepšit situace všech členů společnosti

- graf: Pavel a Udoo oba pěstují obilí, společnost má k dispozici množství půdy, Pavel je

2x produktivnějšío bod A: Pavel má málo půdyo bod A´: není-li možnost změnit alokaci, začnou si krást přemýšlí co

a jak ukradnout, jak tomu zabránit vedle produkční činnosti se věnují ještě něčemu jinému

o stát by měl tomuto chování zabránit a měl by přispět k tomu, aby omezené zdroje bylo možné přerozdělit tak, aby finálních produktů bylo více (mělo by dojít ke směně půdy mezi Pavlem a Udem, aby produkce pro společenství mohla být vyšší)

o fixní množství půdy , kt. měla společ. k dispozici, bylo přerozděleno a na celkové produkci se více podílí Pavel, Udo trošku méně celkový produkt je vyšší (bod B), v tomto neanarchistickém systému došlo k   dohodě , Udo dal Pavlovi víc půdy a Pavel dal Udovi pak obilí, oba jsou na tom lépe, než byli předtím

o přesun z A do C lze realizovat pomocí soukr. smlouvy (Pavel převážně nakupuje zdroje od méně produktiv. Uda)- transfery zdrojů mezi ek. subjekty jsou každodenním jevem v tržní společnosti, bez existence pravidel by tento transfer nebyl

možný – za přesun zdrojů bude následovat kompenzace- P. zlepšení směny půdy za obilí lze dosáhnout konstituční dohodou mezi subjekty, kt. je založena na tom, že

produktivnější dostane půdu (výr. faktor) a garantuje, že se o výsledný produkt podělí s tím méně produktivním jenom tak je možné dosáhnout P. zlepšení, bez kompenzace by nešlo o P. zlepšení

- 12 -

- aplikace příkladu: tzv. Keynesův sklon ke spotřebě o přerozdělování ve společ., kt. je motivována „základním psychologickým zákonem“ (vzrůstem příjmu mezní sklon

ke spotřebě klesá)o rozdělování HDP je nerovnoměrné: nízké % se výrazně podílí na HDP a vysoké % se podílí málo (vezmeme to těm,

kdo má nízký sklon ke spotřebě a dáme to těm, kt. mají vysoký sklon ke spotřebě)- další příklad: vzdělání – stává se VS, vychází se z toho, že čím více vzdělaní jsou členové společ., tím větší společenský

produkt jsou schopni vytvořit (platí to určitě pro základní vzdělání, ale netýká se to už středoškolského vzdělání – vzděláním připravujeme ekonomiku do nějaké struktury a ta struktura tomu musí odpovídat; vysokoškoláci X řemeslnické práce) (daně od bohatých, vzdělání chudým)

- APLIKACE, UŽITÍ V TESTU

VOLEBNÍ MECHANISMY, ZPŮSOBY, PRAVIDLA atd.- způsob hlasování a pořadí návrhů má vliv na výsledek

Jednohlasné pravidlo- vyplývá z toho, že z VS mají prospěch všichni- nestudujeme to, kdo se na spotřebě VS podílí- „Wicksellova daň“ = „Wicksellův princip zdanění“ – jedná se o jednohlasné pravidlo spočívající v tom, že každý VS musí

být financován zvláštní daní, tzn. že zavedení každého dalšího VS by muselo být spojeno se souhlasem společ., ta by musela odsouhlasit zavedení nové daně a ten souhlas by musel být jednohlasný (ale rozpor – daň je neadresná platba!)

- (daně X berně – určitá částka z půdy???) - např. internet do škol - grafy:

o X…množství soukromých statkůo G…množství veřejných statkůo společnost tvoří 2 jedincio osoba A má příjem YA a funkci užitečnosti UA (XA, G)o osoba B má příjem YB a funkci užitečnosti UB (XB, G)o G je financován z daní – daně t platí osoba A, daně (t-1) platí osoba B

XA = YA – tG XB = YB – (1-t)G UA = UA(YA – tG, G) …funkce užitečnosti jedince A UB = UB(YB – (1-t)G, G) …funkce užitečnosti jedince B

Kolik bude mít jedinec A statků?- množství statků XA je dáno příjmem YA a z toho je stržena daň na pořízení veřejných statků tG- množství soukr. statků XB, které mu umožní příjem po odvedení daní na VS- substitucí do funkcí užitečnosti, která je definovaná t (daňová sazba) a G (veř. statek)- důležité jsou individuální preference o spotřebě VS, ty se vytvářejí na základě názorů, které si jednotlivci vytvářejí

o graf zobrazuje IC v prostoru vymezeném G a Xo předpokládejme IC=A:

ceny X a G jsou takové, že kdyby A platil sám za VS, pak by to bylo t1 a křivka rozpočtového omezení by byla (YA,t1) a bude dostávat množství G1

pokud bude A platit jen ½ nákladů na VS (tzn. polovinu daní), pak bude křivka rozpočtového omezení (YA,t0,5) a bude dostávat množství VS G0

reziduální množství – spoustu kombinací (např. bude-li platit 1/3 pak křivka rozp. omezení bude (YA,t0,33)

o nad IC – mapování volících preferencí v prostoru vymezeném VSo dolní graf: kombinace proporcí placení daní:

bod 1: hodně X; bod 2: hodně G- jednomyslné pravidlo je jediné volební pravidlo, kt. vždy vede k   P. optimálnímu výsledku v   množství poskytovaných VS a

v   daňovém rozdělení (v získání zdrojů na jejich financování)- co se děje, když není zapotřebí?

o „Wicksellovo donucení minorit“ – pokud všichni nehlasují pro, tak ti, co to neschválili, tak jsou na tom pravděpodobně hůř

o obrovské náklady na jednomyslný souhlas: náklady, kt. nesou postižení (přehlasovaní), se rovnají nákladům nutným na redefinování předmětu rozhodování (= kalkulace konsensu), aby mohlo být rozhodnutí přijato jednohlasně => externí náklady rozhodování (= náklady na hledání konsensu) (do teorie je vnesl J. Buchanan a G. Tullock)

o rozdíl mezi jednohlasým a většinovým rozhodováním je v NÁKLADECHo optimální pravidlo = pravidlo, pro nějž lze získat jednohlasnou shodu s   nulovými náklady (tzn. že cena času

potřebná na jeho formulaci a vysvětlení je rovna nule)o existuje trade-off (zaměnitelnost) mezi externími náklady rozhodování a náklady času na rozhodování

- 13 -

- graf: OPTIMÁLNÍ VĚTŠINA N…počet jednotlivců, jejichž souhlas je požadován pro

kolektivní rozhodnutí PE(c)…očekávané náklady rozhodnutí C…funkce externích nákladů – oček. ztráta užitečnosti

díky vítězství rozhodnutí, s nímž jedinec nesouhlasí = Wick. donucení minorit

D…náklady rozhodovacího času potřebného k dosažení většiny k přijetí rozhodnutí

náklady se liší případ od případu (náklady na vodovod, na chodník) rozdílný počet oponentů při rozhodování o vodovodu či chodníku => nelze mít pro ně stejnou optimální majoritu

C+D… funkce velikosti požadované majority K…vertikální součet křivek C+D zde dosahuje minima

– počet lidí, jejichž souhlas je nutný pro společnoakci (collection action)

optimální většina (= optima majority): K/N (je podíl z počtu lidí N, kt. je potřebný k získání většiny ke schválení kolektivního rozhodnutí) oček. výnos užitečnost při redefinici návrhu (zákona), aby získal ještě 1 dodatečný hlas, je rovný oček. ztrátě nákladů času úsilí z této činnosti

J. Buchanan – s růstem počtu N (skupiny rozhodujících) se křivka D posune doprava - je pravděpodobné, že větší počet lidí bude mít stejné preference optimální majorita se bude blížit k počátku (k nule) (K0)

o 2 póly: jednohlasnost - předpokládá, že každý jedinec může zabránit jakékoli dohodě, pokud s ní není spokojen externí

náklady rozhodování při jednohlasném pravidle jsou nula každý jednotlivec rozhoduje sám, žádné časové prodlevy (jako u rozhodování o soukromých statcích), ale externí

náklady, kt. umožňují každému jednotlivci rozhodovat za společ., jsou nekonečně vysoké - pravidlo sice nikomu neškodí, ale je zatíženo vysokými TN na hledání shody v rámci komunity, kterou zkoumáme- u rozhodnutí, kde se očekávají veliké ztráty (schvalování práv např.) se bude vyžadovat větší majorita- minorita = jednotlivci, kt. mají preference odlišné – požadují silnější většinové pravidlo, aby byly ochráněny jejich zájmy- jak to bude s jednotlivci, kteří mají vyšší náklady obětované příležitosti? tito jednotlivci budou požadovat nižší optimální

majoritu (při získávání větší majority, tedy silnějšího souhlasu, jsou vyšší náklady volného času a pro toho, kdo má vyšší náklady OP, je to nepřijatelné, proto požaduje nižší majoritu)

Většinové pravidlo - zpátky k jednomyslnému pravidlu:

- jako jeden jediný možný systém hlasování, během kt. jsou respektována přání všech, kt. kolektivní volbě podléhají- jediné pravidlo, kde neklesne užitek žádného člena kolektivu

X jakékoliv většinové pravidlo – vždy zbyde minorita, kt. se bude muset výsledku podřídit, návrh nemusí být v souladu s preferencemi, zájmy výsledná volba může znamenat snížení užitku, ale té vítězné většině naroste užitek- je to rychlé rozhodování- možnost zacyklení – výsledek může být determinován institucionálními detaily, příp. šikovným sestavením agendy- př. rozhodnutí soudce

p = 0,6 že verdikt bude správnýa) rozhoduje 1 soudce: p = 0,6b) jednomyslné rozhodnutí 3 soudců: p = 0,63 = 0,216 (zbytek případů žádné nebo špatné rozhodnutí)c) stačí prostá většina: p = 0,648 (???)

- pravděpodobnost zvyšuje růst počtu členů v plénu

Vybrané aspekty většinového pravidla kolektivní volbyA) redistribuce jako nedílná součást a charakteristika většinového pravidla

- i náš stát můžeme označit jako redistributivní – většinové hlasování- potřebujeme znát preference voličů – prostřednictvím kolektivní volby je poznáme v tzv. ordinálním vyjádření (seřadíme na

stupnici od nejhorších po nejlepší) – ale neznáme míru intenzity preference (a neznáme mezní míru substituce) (X trh a cenový systém – v soukromé sféře zjistíme i tu míru intenzitu preferencí)

- proto na soukr. trhu jsme schopni zjistit P. optimální bod- kombinace VS a soukr. statků není optimální vzhledem k jejich ceně

B) problém „zacyklení“ (cycling)- př. 3členná skupina kt. se musí rozhodnout, jak mezi sebe rozdělit 100Kč, hra s nulovým součtem

- volič V1, V2, V3- volič 2 a 3 se rozhodnou, že si mezi sebe rozdělí tu stovku v poměru 60:40 V1 to vidí a snaží se situaci zvrátit: nabídne

V3 poměr, kdy si rozdělí stovku 50:50 předpokládáme, že se V1 a V3 spolčí V2 nabízí V1 poměr 45:55 pro V1 je to výhodnější

- poražení mají motivaci na tom, aby se stali členy vítězné koalice a chtějí odsunout svého konkurenta do prohrané koalice

- 14 -

- pokud výsledek dopadne 50:50 optimální Neuman-Morgenstein výsledek řešení – může se objevit ve 3 variantách, neexistuje způsob, jak odhadnout, jak to dopadne (jestli V1+V2, V1+V3 nebo V2+V3), nejde odhadnout ani skutečnost, zda k němu ty hráči dospějí => každý přehazuje subjekt, který bude v té vítězné koalici

- dojde k zacyklení – předpoklad: možné přesuny v rámci vítězné a poražené koalice- hrozí vždy, když orgán rozhoduje o rozdělení příjmu či bohatství - problém efektivní alokace – může se přeměnit na problém redistribuce, hrozí riziko, že ti, kt. rozhodují, z toho udělají

problém redistribuční, aby mohli spekulovat a díky tomu roste to riziko zacyklení- pokud tomu chtějí zabránit, nemůžou mít svobodu měnit charakter otázky o čem hlasují- s myšlenkou přišel Condorcet (1995) Condorcetův (volební) paradox

o 3 subjekty, různé preference, záleží na pořadí hlasování (nejsou schopni dojít k řešení) ¨o = nemožnost získat většinu hlasů pro žádnou variantu (aby došlo k řešení, musí se však rozhodovat o více než

dvou programech a musí existovat volič s vícevrcholovou resp. dvouvrcholovou preferencí, pak ale vzniká nebezpečí cyklických voleb nebo manipulace výsledků)

o Volič V1 a V3 mají jednovrcholové preference X volič V2 má dvouvrcholové preference příčinou zacyklení nedojde k řešení kolektivní volby

o rovnováha při většinovém rozhodování: pokud jsou preference voličů jednovrcholovéo pokud se nám podaří přesvědčit V2 nebo by změnil preference a všichni voliči by měli jednovrcholové

preference, pak varianta, kt. by byla odhlasována, by se blížila k mediánovému voliči- V1 a V2 by si nechtěli představit, že se bude produkovat množství větší než m a

naopak V4 a V5 nechtějí množství menší než m (pokud je počet voličů lichý a jejich preference jednovrcholové, pak rozhodnutí odpovídá optimu mediána)

o graf…

volič - varianty x y z x

V1 > > <V2 > < >V3 < > >

community > > >

c) mediánový volič – viz. níže

d) logrolling = obchodování s hlasy- je to zakázáno, ale porušuje se to - různé míry preferencí, obchodují se za různé protislužby- jak na úrovni voličů, tak na úrovni zastupitelských tělesech- proč k tomu často dochází v rámci zastupitelstvem?

o děje se to odjakživao chování zákonodárců není vedeno veřejným blahem, ale žene je sobecký užitek zákonodárceo směna se šíří poměrně přirozeně (A. Smith), tkž i v rámci politiky (směna, která je pro oba účastníky výhodná)

- když se nebude obchodovat, tak pro společ. bude přírůstek 0, když jo, tak +3

5. PŘEDNÁŠKATeorie kaskád - popisuje rozhodovací proces s   neúplnými info , která je založena na kaskádách – autorem této teorie je T. Kuran a C. Sunstein- 1. kaskáda = informační

o „něco na tom musí být, když to tak říkají“ => lidé si myslí to, co si myslí většinao lidé se dají ovlivňovato „na každém šprochu je pravdy trochu“o např. globální oteplování (spekulace) = typická informační kaskáda (když to říkají vědci, noviny, tak na tom musí něco

být)- 2. kaskáda = reputační

o názor, který je vyvolán, je natolik rozšířený, že se dostáváme do reputačního rizika a prezentujeme-li názor opačný, stává se z nás extrémista

o myslíme si to, co se od nás očekává, páč je to pohodlnější- 3. kaskáda = příležitostná

o založena již na většinově potvrzených (nezvratných) názorech, podporována businessmany, je nákladná- „platí, že je dobré, že je lepší mít dobrý plán dnes než vynikající plán zítra“ (Topolánek) co to má společného s problémem

globálního oteplování? = časové rozlišení současnosti a budoucnosti o problém časových preferencí = problém diskontování – vyjadřuje míru rizika do budoucnostio 100Kč dnes je více než 100Kč v budoucnu, páč nevím co bude za rok, je pravděpodobnější, že dojde k znehodnocení

- 15 -

o tyhle nejistoty a rizika bereme v úvahu, výrazně si je uvědomujeme, proto dbáme na to, aby finanční volné prostředky byly úročeny reálně kladně (nejen nominálně)

o předběžná opatrnost – problém ocenění změn, ke kt. má dojít – i když nevíme co se stane, investujeme do toho tolik, páč je to tak rizikové (?) (ek. zásahy do situace, kterou neumíme predikovat, přesto do ní investujeme, aniž bychom diskontovali riziko)

o (Steinova zpráva – zpráva o globálním oteplováním)

Lorenzova křivka- jeden ze způsobů, jak značit diverzifikaci- při znázorňování nerovnoměrnosti rozdělení důchodů či bohatství v populaci

nějakého celku- jak se lidé staví k daním z toho vyplývá stratifikace společnosti- lidé, kt. chtějí vyšší daně, očekávají vyšší podíl VS X nižší daně – lidé nechtějí

VS nebo je nepotřebují- graf: Hrubé peněžní příjmy domácností v   ČR na osobu (2008)

o černá diagonála = rovnoměrné rozložení označuje naprostou rovnost = teoretická Lorenzova křivka

o červená křivka = rozložení příjmů v ČR je to skutečná LK – míra nerovnosti ve společ. při rozdělování příjmů

- např. Rakousko a Německo více rovnostářská společnost oproti VB

Giniho koeficient- je to číselná charakteristika diverzifikace- G = A / (A + B)- je to poměr plochy mezi LK a diagonálou jednotkového čtverce (A) ku

celkové ploše pod diagonálou (A+B)- hodnoty <0; 1> …čím blíže 0, tím je rozdělení rovnější a tím je společnost

rovnostářštější - úseč vyjadřuje: kolik % mezd by bylo třeba vyplatit navíc, aby bylo dosaženo

dané diferenciace - ČR je z tohoto pohledu jedna z nejvíce rovnostářských zemí (potřebuje 25%

k tomu, aby se stala společnost úplně rovnostářskou)- větší rozdíly jsou v zemích, které jsou chudší z hlediska HDP- snaha zachytit relativní nerovnost mezi domácnostmi, tedy poměřuje

skutečnou LK s křivkou ideální v procentuelním vyjádření- z LK a Giniho koeficientu vychází Robin Hood Index (Hoover Index)

o snaží se najít a kvantifikovat největší rozdíl mezi ideálním a skutečným rozdělením důchodu ve společnosti

o měří nejdelší absolutní vzdálenost mezi skutečnou (empirickou) LK a linií dokonalé rovnosti (přímka se 45° sklonem)

o říká nám, jak velkou část důchodu společnosti by bylo třeba redistribuovat od bohatých k chudým, pokud bychom chtěli dosáhnout ve společnosti absolutní rovnosti, tedy absolutně rovnostářské společnosti => kolik % mezd by bylo třeba přerozdělit, aby měli všichni stejně

Arrowův teorém = teorém nemožnosti = Arrowův paradox- není žádný volební systém, kt. by dokázal zrušit Cordocetův paradox- neexistuje žádný hlasovací mechanismus založený na většinovém principu, který by zaručoval přijetí efektivního rozhodnutí

= neexistuje neutrální způsob hlasování, který by rozhodl o seřazení preferencí voličů ( nelze jednoduše stanovit většinové preference a vzniká tak určitý hlasovací paradox. Výsledek by v tomto případě musel být stanoven direktivním (arbitrážním, "diktátorským") rozhodnutím)

jednotlivé volby - voliči: A B CI 1 2 3II 3 1 2III 2 3 1

- proč vznikl: reagoval na společ. funkci blahobytu, jejímž autorem je A. Bergson (1938), cílem bylo exaktní vyjádření hodnotových stanovisek, kt. vedou k odvození podmínek pro dosažení max. ek. blahobytu = jedná se o formulaci programu, kt. má vést k max. společenského blahobytu

- tento program vzniká spontánně ve spontánní volbě – funkce užitků se nedají sčítat, přesto se snažíme nelézt společný cíl- Bergson – popisoval společnost (a tu funkci blahobytu) jako celek (množství vyráběných a spotřebovávaných zboží a služeb,

množství potřebných zdrojů vč. práce)o aby ta funkce společ. blahobytu mohla být vytvořena je nezbytné splnit podmínky pro max. její hodnoty: 1) mezní hodnota blahobytu vyjádřená v penězích je pro každého jedince a pro každou komoditu shodná

(neuvažujeme různé preference)

- 16 -

2) mezní ztráta z hodnoty práce vyjádřené v penězích je rovna pro každou komoditu vyrobenou každým pracovníkem (všichni lidé, pokud dojde ke ztrátě, utrpí stejnou ztrátu)

3) mezní náklady každé jednotky zdrojů jsou rovny mezní produktivitě této jednotky- kdy se zvyšuje ek. blahobyt?:

o růst ek. blahobytu nastává, když se alespoň jeden člen společnosti posouvá do více preferované pozice, aniž by se jakýkoli jiný člen dostal do méně preferované pozice Paretovské zlepšení

o ke zlepšení blahobytu na zákl. společ. funkce blahobytu podle Bergsona může dojít i tehdy když si někteří jednotlivci zlepšili svou pozici na úkor jiných jednotlivců tzn. že funkce společ. blahobytu obsahuje prvek rovnosti (hodnota sama o sobě) – Bergson uznává, že může k tomu dojít i na úkor jiných (a to ve formě zdanění)

- Bergson – slavný americký ekonom, během 2. sv. v. byl vedoucím úřadu sovětských strategických služeb, po návratu práce na národních účtech (výpočet společ. produktu bez tržního oceňování zdrojů, výpočet vycházející z nákladových cen) – myšlenka přerozdělování zdrojů, možnosti formulace společenského cíle, kt. se jedinci ve společnosti podřizují a své preference tomuto cíli přizpůsobují

- žádný způsob volby není spravedlivý - každá (hierarchická-uspořádaná) volební metoda je chybná - jediná volební metoda, která není chybná, je diktatura - „žádný volební systém nemůže agregovat hierarchicky uspořádané individuální preference do systému hierarchicky

uspořádaných společenských preferencí“ – proč to nejde? Protože každý má jinak uspořádané preference (= rozdílná váha našich „tužeb“)

- Příklad dělení koláče:1. volba A nic, B a C každý ½2. volba B nic, A a C každý ½3. volba C nic, A a B každý ½4. volba dělení koláče na 3 stejné

celky- jestliže se každý z nich snaží dosáhnout maxima možného, tak ta 4. volba bude vždycky až 3. preferencí každého

z nich 4. volba znamená situaci, kdy 2 ztratí a 1 získá (ten co neměl nic) - všechny tyto volby jsou Pareto-opt. proto si tu 4. volbu nikdy nevyberou, přestože ve volbách 1-3 jeden nemá nic

- Arrowův teorém říká, že deterministický (tj. neobsahuje žádnou náhodu, něco co je předurčeno) preferenční volební mechanismus (tj. takový, kde pořadí preferencí je jedinou informací v hlasování) a jakýkoli možný soubor hlasů dává jedinečný výsledek, kt. nemůže splnit všechny podmínky výše uvedené najednou! (za daných podmínek vede systém vždy ke stejnému výsledku)

- rozhodující je pořadí preferencí, které je informací hlasování - jaké jsou nezbytné podmínky:

1) ne-diktatura – společ. funkce blahobytu by měla respektovat rozdílná přání všech nových voličů, nemůže brát v potaz jen přání jednoho z nich

2) univerzalita – pro každý soubor individuálních volebních preferencí společ. funkce blahobytu platí, že ústí (končí) v jedinečné a kompletní pořadí společ. voleb – nezbytné 2 podmínky:

a) musí ústit v to společné kompletní pořadí preferencíb) pro stejné pořadí dle deterministického modelu každé volební preference musí existovat stejný výsledek

3) nezávislost na irelevantních alternativách – společ. preference mezi alternativami X a Y by měla záviset jen na individuálních preferencích subjektů X a Y => tzv. párová nezávislost – změny v individuálních pořadích irelevantních (bezvýznamných) alternativ, to jsou změny, které stojí mimo zkoumanou podmnožinu, nemá vliv na společ. uspořádání té podmnožiny

4) pozitivní spojení společenských a individuálních hodnot – když každé individuum přizpůsobuje své preferenční pořadí na prosazení nějaké volby (možnosti), pak to společ. preferenční pořadí by mělo na to individuum reagovat, pokud se jedná o povýšení preferencí, tak to individuum reaguje povýšením preferencí a následně se to projevuje v tom společ. pořadí těch preferencí, tzn. jednotlivec by neměl nikoho poškodit svou volbou (tím že usiluje o povýšení svých preferencí)

5) individuální suverenita – každá možná preferenční škála je dosažitelná určitým souborem individuálních preferencí, tzn. že společ. funkce blahobytu má neomezený cílový prostor, společ. funkce blahobytu není deterministicky omezená modelu, kt. vychází ze zdrojů které jsou k dispozici

Kámen – nůžky - papír- analogií Cordocetova paradoxu je „kámen nůžky papír“ a zpochybňuje tranzitivitu (tj. mělo by platit: A > B a B > C C > A) - za těchto okolností jakákoli agregace, kt. je v souladu u základních většinových požadavků, že kandidát, kt. získá většina hlasů

musí vyhrát volby, selhává podle kritéria nezávislosti irelevantních alternativ, jestliže se požaduje, že společ. preference jsou tranzitivní (necyklické)

- to neplatí, neboť je vytvořen cyklus A > B, B > C, C > A, který je v protikladu s požadavkem tranzitivity- Arrow odmítl použití kardinalistiké formy užitku u společenského blahobytu (kardinální = měřitelný) - Bergson je kardinalista- Arrow je ordinalista – předpokládá, že indiv. a společ. preference jsou kompletní (obsahují všechny možné preference) a

tranzitivní- pokud preference je vyjádřena funkcí užitečnosti, tak ta její hodnota je ordinální užitečnost, pokud srovnáme 2 hodnoty, jedna je

vyšší a druhá nižší ta vyšší hodnota označuje lepší alternativu v té indiv. preferenci

- 17 -

- předpoklad ordinalistických preferencí: nejsou srovnatelné- postaveno na nesrovnatelnosti individuálních preferencí a teorém nemožnosti vytvořit společ. funkci blahobytu z individuálních

preferencí

TEORIE MEDIÁNOVÉHO VOLIČE (A. Dawns)- - mediánový = nejčetnější- názory na demokracii:- demokracie dává voličům to, co chtějí

- demokracie nedává voličům to, co chtějí- demokracie selhává právě proto, že jim dává to co chtějí

- problém: výběr jednotlivců na post zastupitele - škola veřejné volby – zkoumá 3 aspekty:

o chování kandidátů během volební kampaně a následně chování politiků v administrativě (o tom, co ty strany slibují a jaký program představují)

o chování voličů při výběrů kandidátů (jakým způsobem vzniká jejich výběr, jaké preference upřednostňují)o charakter reprezentativních výsledků (výstupů), které ta zastupitelská demokracie vytváří - teorie, že obyč lidi vědí, co chtějí a zaslouží si, aby to dostali- princip školy předpokládá, že jak volič, tak kandidáti jsou racionálně jednající subjekty, kt. maximalizují svůj užitek- volič: užitek je max. funkcí koše VS, který spotřebuje- političtí reprezentanti: složitější formulovat, co maximalizují

- Dawns Fundamental Hypothesis: strany formulují politiku (programy) za účelem volební výhry spíše než by se snažily o výhru ve volbách za účelem formulace vlastní politiky

- Hottelingův teorém (1929) = 1. median voter theory – původní úvaha: 2 stánkaři na náměstí soupeří o zákazníkyo když se výrobce A posune více ke středu, přebere část zákazníků výrobci B, ten ale udělá to samé a tak se postupně

přibližují ke středu)o vysvětluje, proč se dnes levicové a pravicové strany více méně

podobají jedna druhéo rizika tohoto trendu (proces sbližováíní levice a pravice):

malé odlišení programů, snaha odlišovat se ale mediálně vymezování stran je agresivní v rámci médií

radikálně levicoví/pravicoví si řeknou, že už nemá smysl jít volit, když vidí, že ta jejich strana je ve středu nižší volební účast

vzniká tu prostor pro extrémní politické strany- předpoklady modelu: - politický názor jsou pouze pravice/levice

- každý volič má jednu preferovanou pozici- symetrické a jednovrcholové rozdělení voličů a jejich preferencí- všichni voliči volí (Gaussova křivka rozdělení)- volič nejvíce preferuje pozici ve spektru a čím více se mu kandidát vzdaluje od jeho pozice, tím menší má potřebu jej volit předpoklady těžce naplnitelé

- osa x …znázorňuje politické preference (levice/pravice)- osa y…četnost voličů preferujících danou pozici- motivace voliče nevolit - posunem k sobě jsou si pak strany tak blízké, že je jedno, která

vyhraje pak nejsou motivováni volit vůbec- otázkou je, jestli se straně podaří oslovit voliče, které ji obvykle nevolí- soutěž o mediánového voliče zplošťování ideologie- odcizení – politik se příliš vzdálí svému původnímu zaměření

6. PŘEDNÁŠKAStředový volič = volič medián

- může to být v každých volbách někdo jiný; je to tzv. nejčetnější volič- tomu se strany snaží přizpůsobit svůj program => diktatura mediánového voliče = diktatura

někoho jiného a ten někdo jiný se vytváří spontánně- na čem závisí vznik mediánu? – snaha, aby byla společnost byla spokojená; aby došlo k co

nejefektivnější alokaci statků = aby se alokace veřejných statků přizpůsobila alokaci soukromých

- mechanismus, který nám sděluje preference voliče = volby- pokud bychom měli volby v nějakém předchozím období a volič medián by byl M1 a

najednou poté máme v dalším období mediánového voliče M2 o důvody, proč se to posouvá: věk o do pozice mediánového voliče se čím dál tím víc blíží senioři – jejich preference jsou jednoznačné politické strany

pak budou ve svém programu zásadně ovlivňovat preference a chování právě mediánového voliče (tj. uzpůsobovat strategii před volbami)

o senioři mají jiné preference než studenti například

- 18 -

- Condorsetův paradox – rozhodování – záleží na tom, v jakém pořadí se bude hlasovat to pak umožňuje logrolling – vytváření balíčků, kdy si jednotlivci vyjdou vstříc

SYSTÉM VÍCE NEŽ DVOU STRAN- hledá se zastoupení (zastupitelstvo), u něhož je každý občan zastoupen někým, jehož preference jsou identické- odmítáme ideální typ vlády, kterým je aténská demokracie – tj. o každém veřejném problému se veřejně hlasuje a každý má

právo se o tom vyjádřit aby takovýto systém fungoval, tak musí být splněna jedna podmínka = tj. musí být malý počet problémů = omezený počet veřejných statků

v dnešní smíšené ekonomice je počet VS tak velký a hlasování tak časté, že tak nelze něco takového zorganizovat – to umí jen švýcarsko (je to dáno historicky a uspořádáním země – že je to konfederace a kantony jsou poměrně malé)

- zastupitelská demokracie je nezbytná tam, kde veřejný sektor je tak velký, že znemožňuje občanům rozhodovat přímo- zastupitelé v zastupitelské demokracii by měli svým názorem obsáhnout názory všech lidí – všech voličů, kteří by se jinak

hlasování v přímé demokracii zúčastnili- vycházíme z rozdílných preferencích občanů, které se projevují v cílových funkcích konkurujících si kandidátů - s růstem počtu voličů je váha voličské preference v cílové funkci kandidáta malá, proto se pak ta cílová funkce kandidáta

může lišit a liší od voličské preference + protože ti kandidáti, kteří většinou zosobňují politické strany, si konkurují a soupeří spolu opakovaně, tak si vlastně nekonkurují v   programových specifikách (jako ve výši výdajů), ale konkurují si v   ideologických postojích (ty vyjadřují jejich názor v celé šíři)

- model (poměrný volební systém): předpokládejme, že občané jsou rozděleni do skupin podle svých volebních preferencí, těch skupin je s skupiny se liší rozdílným počtem občanů, ale má homogenní preference ohledně VS počet občanů je Ni, aby to shromáždění bylo skutečně reprezentativní, tak by z každé té skupiny musel být jeden

zástupce + aby jeho síla hlasu odpovídala počtu členů té skupiny (zástupce skupiny má počet hlasů = ni) shromáždění nemůže být moc velké (aby bylo možné je svolat), ale zároveň nemůže být ani tak malé, aby ty skupiny

bylo možno zmanipulovat u nás existuje konstituční dohoda, že to shromáždění bude mít 200 členů (= poslanecká sněmovna – poměrný volební

systém) a 81 členů (= senát – většinový volební systém) pokud je shromáždění tak velké, že nepůjde zmanipulovat:

1) velikost shromáždění může být omezena počtem m členů, tzn. umožníme m kandidátům s určitou funkcí, která představuje preference voličů, aby zasedli v tom shromáždění = fixní počet míst ( u nás 200)

2) nebo se stanoví minimální procento hlasů, které je třeba na získání místa v s zastupitelském sboru = variabilní počet míst, založený na počtu hlasů potřebných pro úspěšnou volbu

v systému počtu limitů nám prošli volbami pouze někteří kandidáti, pouze oni splnili ty podmínky tzn. že máme další kandidáty a když máme kandidáty tak musíme mít i voliče s preferencemi, jejichž volba nebyla úspěšná a jejichž hlasy propadli X volba byla úspěšná pro všechny co se tam dostali

i pro ty, kteří se tam nedostali, existuje řešení: ty hlasy se dostávají do skrutinia, což je soutěž mezi vítězi 1. kola a hlasy se rozdělují mezi ty vítěze - přesto, že to zastoupení není dokonalé, tak je blíže ideálu – co nejčetnější zastoupení voličských preferencí, než umožňuje většinový systém 2 stran

např. pouze v Izraeli a Holandsku mají voliči stejné kandidátky ve všech volebních obvodech v ostatních zemích jsou lidé rozděleni do volebních obvodů, které mají svoje různé zástupce (tj. liší se

počtem obvodů i počtem zvolených zástupců)- ideální systém poměrného zastoupení , který nejlépe reprezentuje tu strukturu a hierarchii voličských preferencí, je jedno-

obvodový volební systém (tj. stát = 1 volební obvod) čím méně je volebních obvodů a čím více zastupitelů je zvoleno za volební obvod, tím více se geograficky etablovaný

systém podobá ideálu, tzn. zastoupení voličských preferencí- v každém systému,v němž je za obvod zvolen více než 1 kandidát, musí existovat mechanismus – nejznámějším mechanismem

je d´Hondt, Have, Imperiali, který umožňuje převádět hlasy získané ve volbách na počet míst v parlamentu existuje odlišnost mezi počtem míst získaných ve volbách (tj. počtem hlasů vzešlých z voleb) a počtem míst obsazených

v parlamentu pokud je ten přepočet, tak tam vždy dochází k necelým procentům, to je dáno přepočtem, který zvyšuje proporcionalitu

systému a buď bonifikuje nebo znevýhodňuje volené strany 3 parametry, které ovlivňují korelaci mezi hlasy a počtem mandátů:

o hranice potřebná pro vstupo počet volebních obvodůo přepočítávací formule (ta určuje, jak se dorozděluje v jednotlivých obvodech)

v ČR znevýhodnění malých stran – eliminace malých stran, pokud voliči nejsou regionálně koncentrováni (urbanistický princip – etnicita, náboženství – hrají v koncentraci roli)

- 19 -

Volební pravidla a počty stran- Duvergurův zákon

lidé volí strategicky předpokládáme, že o hlas soutěží kandidáti 3 stran a volič se rozhoduje podle předvolebních průzkumů a výsledků

předchozích voleb a odhaduje pravděpodobnost vítězství jednotlivých kandidátů tak, že A > B > C (A je největší pravděpodobnost pro kandidáta A)

předpokládejme, že pravděpodobnosti úspěchu B a C jsou dost těsné a zároveň pravděpodobnost vzniku koalice mezi A a B je daleko vyšší, než pravděpodobnost vzniku A a C, to znamená, že volič v obavě, aby nepřišel o hlas, tak nebude ten svůj hlas dávat straně C (protože má nižší koaliční potenciál, existuje menší pravděpodobnost, že vstoupí do koalice se stranou A) volič odevzdá tedy svůj hlas nejspíše straně A nebo straně B => pluralitní pravidlo – v jeho rámci opouštějí voliči menší strany ve prospěch větší strany

pluralitní pravidlo vede k eliminaci malých stran, které nemají regionálně koncentrované voliče => vede tedy k systému dvou stran

Duvergerovo pravidlo je zobecněno pro systémy, kde je možno volit 2 nebo více zastupitelů za volební obvod a vede k obecné predikci, že bude více soutěžících stran než dvě, když je z každého volebního obvodu zvolen více než 1 zastupitel

o Duvergerovo pravidlo selhává, když se stranická voličská síla v jednotlivých volebních obvodech liší – když je tam strana s významnou regionální koncentrací (CSU v Bavorsku, Lidová strana na jižní Moravě) pokud k rozdílům dochází, tak jsou spojeny s etnickou nebo náboženskou rozdílností

Hypotéza racionálního voliče – říká, že není příliš pravděpodobné, že volič půjde k volbám kvůli nízké pravděpodobnosti, že jeho hlas může něco ovlivnit a

vidí náklady, které bude muset nést, když půjde k volbám, místo toho aby dělal nějakou jinou činnost, nebo že bude muset se seznamovat s informacemi a nabídkou stran (=> náklady na to volit jsou větší než užitek z volby)

– tato hypotéza je teorií veřejné volby– autoři: Downs (1957), Tullock (1967), Riker and Ordeshook (1968 a 1973)– stejně tak jako na klasickém spotřebitelském trhu i volič jako spotřebitel čelí rozhodování mezi jednotlivými kandidáty a čelí

odlišným rysům užitku, které jsou odvozeny z politik slíbenými jednotlivými stranami– každý volič kalkuluje očekávaný užitek vítězství každého kandidujícího kandidáta/strany a protože předpokládáme racionálního

voliče, tento volič přirozeně volí takového kandidáta, který mu slibuje nejvyšší možný užitek a právě benefit volby B značí rozdíl v očekávaném užitku politik 2 kandidujících stran

– je velmi málo pravděpodobné, že by 1 hlas voliče rozhodl volby, každý individuální hlas bude mít vliv na tu volbu pouze v případě, že:

(tyto dva případy mohou platit zároveň) a) kandidátovi by chyběl ve volbách právě 1 hlas b) hlasy jsou rovnoměrně rozděleny mezi 2 kandidáty

o pokud jsou hlasy rozděleny rovnoměrně, tak 1 převážío když by volič nešel volit tak by kandidát nemusel být v dané volbě zvoleno pravděpodobnost, že volič ovlivní volby je P = P1 + ½ P2o P*B – benefit volby vynásobený pravděpodobnostío výpočet té pravděpodobnosti, který bude platit pro neideální situaci, byl teoretiky konstruován při úvaze, že by

byly z tašky tahány balonky, ty balonky by byly od sebe navzájem odlišeny, část balonků q by byla označena jedním z kandidátů a 1 – q by byla označena druhým kandidátem. Volič by věděl celkové p

o faktory, které povedou k poklesu pravděpodobnosti, že volič rozhodne konkrétní volby: s růstem počtu voličů klesá pravděpodobnost, že daný volič rozhodne volby čím méně bude rovnoměrné rozdělení mezi kandidáty, tedy bude více divergované, tím více bude

pravděpodobnost také klesat– racionální volič půjde k volbám, když očekávaný užitek (tedy kdy je ho pravděpodobnost ovlivnit volby a ten benefit výhry

kandidáta) bude po odečtení nákladů na volbu větší než nula: P*B – C > 0 PB – očekávané benefity vítězství preferovaného kandidáta C – náklady na volbu

– pravděpodobnost přejetí automobilem je stejná, jako PP jednotlivce rozhodnout volby– racionální volič k volbám nepůjde, ale přesto velká část voličů chodí co s tímto nesouladem teorie v praxi aneb 3 cesty, jak se

s tím vypořádat: 1) redefinovat výpočet racionálního voliče – to znamená opustit základní předpoklad teorie 2) opustit self-interest předpoklad – že nebude maximalizovat svůj osobní prospěch 3) opustit předpoklad racionality – není příliš prostoru …ale toto celkem vlastně moc nejde, proto si to musíme vysvětlit jinými důvody: A) může to ovlivnit buď chuť jít volit – volič může mít užitek ze samotného aktu volby ,je pro něj důležitý nejen

ten výsledek, který volby přinesou, ale i ten princip, že se volebního procesu může aktivně zúčastnit – patriotismus např.: P*B + D – C > 0 (kde D je ten osobní benefit ze samotné volby nejen z jejich konsekvencí)

B) nebo si každý volič může říct, že když ostatní nepůjdou volit, protože se budou chovat racionálně, tak já jako jedinec můžu volby ovlivnit, protože všichni ostatní nepůjdou a takhle si to můžou říct všichni = „voting as a game of cat and mouse“

- 20 -

C) minimax regret strategist – založena na strategickém rozhodování, řekne si, že není důležité, aby vyhrál ten jeho nejvíce preferovaný volič, ale radši si vybere nějaký kompromis jen proto, aby nevyhrál ten nejméně preferovaný kandidát, volí například svou 2. nejlepší preferenci (může zajistit i volbu někoho, kdo je lepší než koho nechceme)

The paradox of Voting 1) expresive voter hypothesis - hypotéza voliče, který se nám snaží zachránit teorii racionálního voliče; říká nám, proč volič

volí: pro voliče není důležitý výsledek té volby, ale přináší mu užitek jen to, že vyjádří preference a náklonnost pro konkrétní stranu nebo kandidáta (=> to samotné mu přináší užitek)

2) ethical voter hypotesis - etický volič; vysvětluje jak volič volí; volí tak, jak mu napovídají jeho etické preference míra etičnosti jednotlivých voličů může být různá, tak jako jsou různí lidé a mají různé povahové rysy krajní případ plně etického voliče je takový, že volí tak, aby maximalizoval agregátní užitek společnosti, ze které on

pochází a jako člen společnosti pak čerpá užitek pro sebe nesrovnatelně nižší etický volič si myslí, že čím větší počet voličů volí, tím lepší výsledek ta procedura přinese a tím zlepší bohatství a

užitek společnosti racionálně etický volič volí i přes to, že ví, že tam bude nízká účast, volí tedy proto, že si myslí, že tím chrání

demokratické instituce ve státu a drží je při životě 3) behaviorální psychologie – snaha nalézt, proč lidé chodí volit, jaké musejí mít charakteristiky a proč právě volí toho

daného kandidáta vychází ze zkušeností, původu, vlivu prostředí (=> něčím mi je ta určitá strana sympatická - volí ji kamarádi, kandidát je z kraje, kde jsem se narodil, kandidát chce pomoci kraji, který mám rád; maminka ho učila, že to a to je důležité a strana to zastává apod.) => takto sestavíme parametry a podmínky, na jejichž základě bychom lidi rozřadili do jednotlivých skupin; tento přístup se zabývá za konstrukcí podmínek preferencí toho daného voliče (někteří autoři si myslí, že je to konkurenční přístup oproti těm předchozím či že je to komplement, že ty psychologické přístupy mohou vysvětlit proč volí ten etický volič)

Racionální ignorace (neznalost)- existuje informační asymetrie, morální hazard, problém pána a správce- teorie informací: info jsou rozptýlené + existují náklady na info => každý spotřebitel ať už spotřebovává statky nebo je na

volebním trhu si zjišťuje jen takové množství informací, u něhož bude MR > MC - to vede k tomu, že bude nejspíš volit racionálně neznalý volič a to proto, že seznamování s volebním programem nese náklady

a ty očekávané výnosy z volby nejsou příliš vysoké, proto bude získávat informace o stranách jen do té míry, kdy MR > MC, kdy se mu to vyplatí

- polit. strany toho využívají, předpokládají, že mediánový volič nečte programy – např. platí třeba i při nákupu auta nebo tak.., ale tady se nám vyplatí ty informace získat (páč výnos je zde vyšší než u voleb)

- vysoká míra iracionality chování voličů – Bryan Caplan – voliči se v zásadě většinově mýlí ve 4 věcech:o postoj k trhu („trh selhává“)o vztah k cizincům („cizinci ohrožují pracovní místa“)o plná zaměstnanosto katastrofické scénáře (lidé jim zásadně věří)

- „voliči nejsou racionálně neznalí, ale jsou blbí, proto se mýlí naštěstí politikové lžou a sliby neplní “- specializace (Stigler) – získávat info ze svého oboru a ne vše, co potřebuje vědět existuje informační asymetrie - př. M. Thatcherová – privatizace nemovitostí volili jí pak vlastníci, aby jim levice nenasadila vysoké daně- článek: Akerlof: Market of Lemons

o spotřebitel předem tuší, že prodejce zná víc info a podvede ho, neřekne mu všechno a tak ten spotřebitel si systematicky už vybírá horší automobil a nesahá po těch nejlepších, ale aby snížil riziko toho že bude napálen, tak automaticky sahá po o trochu horších autech, kde cítí riziko rozdílu menší, což ve svém důsledku vede k efektu => nepříznivý výběr – na daném trhu se neprosadí nejlepší automobily, protože prodejci je nebudou nabízet a na trhu se budou nejvíce nabízet průměrné automobily

o to lze převést i na politický trh, kde je také asymetrie informací: volič netuší, jestli to co politik říká je pravda, i zde platí, že volič nebude zkoumat volební program do podrobnosti a i to povede k nepříznivému výběru a dominanci průměrnějších stran

- všechny tyto úvahy, hypotézy a z nich vyplívající důsledky, které se týkají informací, vycházejí z vícero dalších ekonomicko-vědeckých důležitých bádáních a to po bádání po informacích jako takových (Hayek, Stigler) - aby jejich následovníci mohli dospět k těmto úvahám, tak tito průkopníci museli ukázat společnosti, že informace se chová jako jakýkoliv jiný statek a má důležitou vlastnost a to že:

o informace jsou rozptýlené, tzn. nejsou soustředěné na jedno místo a už samotná rozptýlenost způsobuje to, že informace jsou vzácným statkem, tzn. že na něj musíme vynakládat určité náklady - to ukázal Hayek:

přispěl úvahou o rozptýlenosti informací v debatě o centrálním plánování: debata, jestli lze ekonomiku centrálně řídit, centrální plánovači vycházeli z úvahy, že mohou soustředit informace o chování spotřebitelů do jednoho centra a na základě těchto informací mohou vyřešit co, jak, kolik a kde se má vyrábět X Hayek se snažil tuto představu rozbourat tím, že i když díky neuvěřitelnému rozvoji informačních technologií ani ty nejlepší technologie nedokáží ekonomiku řídit, protože nedokážou tam všechny ty informace dostat, protože informace po světě létají

o informace není zadarmo – přímé a nepřímé náklady (zaplatit nebo vyhledat)

- 21 -

-------

- 22 -