G y m n á z i u m N a P r a ž a č c e č í s l o 4 | L i s t o p a d 2 0 1 1

Poezie | Designblok ´11 recenze | Macela rozhovor | Čtyři ku čtyřem

Nezlobte se, alekdo z Vás to má?

Sponzoruje Klub rodičů a přátel školy

Tajemné dveře - Baron, část I. (strana 10 )

+ 4 STRANY SPECIÁL: KOMIKS ZAHRÁDKÁŘ

inzerce 9

amatuji si, že když jsem začal chodit na naše gymnázium, byl jsem okamžitě okouzlen atmosférou, která zde panovala. Tolik tvořivých, alternativních lidí, kteří měli zájem něco dělat. Na

každém místě vás prostoupil ten zvláštní duch celého kolektivu, který jsme společně tvořili. Nebyli jsme stovky studentů chodící do stejného ústavu, měli jsme něco navíc. Byli jsme jedineční a originální, byli jsme z Pražačky. Školní život nebyl jen docházkou. Halloween, Akademie, Poslední zvoně-ní a kdoví co ještě, to vše nás stmelovalo. Ale tyto akce mohly vzniknout jen díky zájmu a ochotě nás všech. A naopak, zase díky nim panovala na Pražačce tak skvělá atmosféra. Poslední dobou ale (avšak podotýkám, že to může být pouze zkreslený pohled senilního starce) mám pocit, že nás obklopila barevná šeď. Onen duch výjimečnosti se jaksi vytratil a zanechal nám jen znu-děné obličeje potkávající se na chodbách. Máme tolik mimoškolních aktivit – sbor, dramatický kroužek, Klub mladého diváka nebo školní časopis. Proč ale na nich neustále potkávám ty samé lidi? Kam se poděl všechen zájem, všechna aktivita? To ale není problém pouze našeho gymnázia. Tohle se týká celé společ-nosti. Šeď. Nezájem. Falešné přesvědčení o vlastní bezmoci. To tuhle společnost ničí - dělá z politiků cyniky moci a z nás nezúčastněné chodí-cí mrtvoly bez špetky zájmu či podílu na veřejných věcech. Je jen jedna cesta z takové situace – zájem, zvídavost, ochota a porozumění. Duch Pražačky umírá. A dopustíme-li, aby se tak stalo, přijde-me o všechno, co tuto školu dělalo tak jedinečnou – ne nejlepší výsledky nebo nejlepší fotbalový tým, ale naše tvořivost.

Elementcasopis1@centrum.czissuu.com/element-prazackaGymnázium Na Pražačcewww.gymnazium-prazacka.cz

sponzoruje Klub rodičů a přátel školy

e-mail redakce casopis1@centrum.cz

šéfredaktor Honza Staněkšéfredaktor v zálozeLucka Medková

grafická úprava Vítek Jebavý

redakční radaKatalynAnna MyškováZuzana Tůmová

korektura Ničitel

fotografuje Anička MyškováKryštof Krupanský

ilustruje Anička DobřemyslováEliška Surmová

spolupracují Jakub Dantiére, Adalbert, Marie Müllerová, Mladá básnířka, Filip Rattich, Trixie, Niky

připravuje pro tisk AdAm Studio

tiskne JDS Tiskárna

LISTOPAD 2011 \ 3

Č Í S L O 4

Honza Staněk

EDITORIAL

Haloween (strana 4 )reportáž, rozhovor

Čtyři ku čtyřem (strana 8 )čtyři otázky pro čtyři profesory

Tajemné dveře - Baron, část I. (strana 10 )

Poezie (strana 12 )básně

Designblok ´11 (strana 16 )recenze

Zahrádkář (strana 18)komiks

OBSAHOBSAH

ŠKOLA

EXTRA

KULTURA

P

SPECIÁL

Jen co jsme utrhli další mě-síc z kalendářů, přišel ten den, kdy každý má možnost alespoň na chví-li být někým jiným, svou vysněnou postavou, chrabrým rytířem, nin-jou, avatarem, rusalkou, andělem, banánem, prostě čímkoliv vás na-padne. Fantasii se meze nekladou.Přemýšleli jste však někdy o tom, co stojí za tím vším? Kolik prá-ce a času musel někdo vynaložit, aby takový Halloween vůbec mohl vzniknout? I pro mě samotnou je to dosti nepředstavitelné, avšak právě proto si toho také tak vážím. Letos (ale i v předešlých le-tech) jsem si však nebyla zcela jis-tá, zda si toho všeho váží i ostatní. Občas jsem potkávala lidi na chod-bách se skleslým obličejem, kteří vypadali, jako že je to opravdu ob-těžuje a nudí. Někteří se dokonce ani neobtěžovali přijít. Berete to někteří snad jako povinnost? Ale tak to určitě není.

Na Halloween nechodíte z nutnos-ti, ale za odměnu. Tento svátek se jen tak někde neslaví a myslím, že u nás nenajdete moc škol, které by daly studentům den volna za úče-lem Halloweenu, a toho byste si měli vážit. Rozhodně by nestálo moc času toto vše zrušit. Probíhala by pak normálně celý den výuka, profesoři by nepřišli o své hodiny, nikdo by se nemusel zabývat s pří-pravami, atd. Pak by určitě všichni protestovali, že chtějí Halloween. A vidíte, když ho máme, tak si ho ani pořádně nevážíme. A kritika letošního Hallo-weenu? To by si neměl dovolit ni-kdo jiný než ti, kdo ho sami při-pravovali. Někteří možná kritizují, jsou nespokojení, neukojení, ale kritizovat umí každý. Každý dovede být nespokojen, avšak málo kdo dokáže takový výkon ocenit a poděkovat těm, kdo strávili hodi-

ny a hodiny nad veškerou organiza-cí, těm, kdo v pondělí zůstávali ve škole až do večera a v úterý časně ráno už byli zase ve škole a celé od-poledne vše uklízeli a jsou to právě maturanti, kteří letos organizují Halloween, vánoční akademii, ma-turitní ples, poslední zvonění a to nemluvím o tom, že je čeká matu-rita a přijímací zkoušky na vysoké školy. Nikdy se samozřejmě organi-zátoři nezavděčí všem. Každý jsme jiní a každému se líbí něco jiného.To, co jsem chtěla sdělit, se však netýká pouze Halloweenu, ale i ja-kýchkoliv jiných aktivit, které nám jsou na škole umožněny. Važte si toho, nebo všechny tyto tradice na škole vymizí. Na závěr mi v hlavě zůstává už jen jediná otázka. Kam se ztrácí společný duch kolektivu studentů na Pražačce? Je to snad v nás?

ŠKOLA | HALLOWEEN | REPORTÁŽ

4 / ELEMENT

ZUZANA TŮMOVÁ

Škola ti může otevřít dveře, ale vstoupit do nich musíš ty sám.

Fotky: Anička Myšková

nadp

is: N

iky

A pak, že nám škola nikdy nedá nic užitečného do života! A pak, že nám škola nikdy nedá nic užitečného do života! Den čarodějnic, vlkodla-ků, upírů a ztracených duší. Den dýní, svíček a lidských lebek pou-žitých jako domácí dekorace. Den, kdy se neživí plazí ze svých hrobů, aby nám následně stanuli za zády, páchnoucím dechem ovanuli naše hrdlo, hnijící rukou sevřeli naši paži a ukázali nám, že Halloween je .... den, kdy se Gymnázium na Pražačce proměnilo v peklo. Každý z nás už určitě nej-méně jednou v životě pronesl větu, že „Škola je peklo“ nebo „Tahle profesorka je ďábel“. Nikdy to ale nebylo myšleno tak, že naše lavice stojí uprostřed proudu žhavé lávy, za katedrou sedí rohatá pekelnice a školník do nás zezadu bodá vi-dlemi za každou špatnou odpověď na její otázky. Když jsme podepsali písemku, věděli jsme, že naše duše nepropadne peklu, když jsme šli na záchod, měli jsme naprostou jisto-tu, že nás nesežere záchodová mísa.

Všechna tato přesvědčení padla za vlast, když jsme ráno 1. listopadu léta Páně 2011 dorazili do školy a namísto důvěrně známé-ho „Gymnázium Na Pražačce“ nás uvítala brána do pekel se smrtkou číhající za dveřmi. A nebylo to jen gymnázi-um, co se proměnilo; i z nás se rá-zem staly zrůdy a stvůry pekelné (můžete namítat, že to jsme byli už předtím, ale teď to myslím doslov-ně). Vedle mě si to mašíroval pad-lý Anděl s Bohem. (Ó hrůzo!) Za mnou se plížil Nekromancer, kolem mě se prohánělo hejno pekelných lehkých žen, přede mnou se kolébal párek zombií, já byla za démo-na a panu profesorovi O. Poláčkovi narostla druhá hlava. Po sehnání celého našeho stáda čerstvých rekrutů dohroma-dy jsme se vydali na cestu peklem. Pouť to byla nezapomenutelná. Z plastelíny jsme si vyrobili vlast-ního bůžka, který nás měl ochra-ňovat (tomu našemu ale následně upadla hlava, takže se obávám, že moc ochrany nám už neposky-tl). Z novin a časopisů jsme měli možnost vytvořit koláž na téma „smyslnost“, při hledání tří zla-tých mincí jsme se hrabali v živých cvrčcích, červech a něčem, o čem si nikdo netroufl hádat, co to je a tři věštci nám poodhrnuli roušku neznalosti a dali nám nahlédnout do záhadných časů budoucích, což

ocenily hlavně dívky, z nichž deva-desáti procentům byla přislíbena láska, devíti štěstí a jedné vyvole-né se dostalo varování, aby si na mne dávala pozor, neb jsem bytost navýsost zkažená, podlá a prolezlá červotočem zla. Setkali jsme se s Hitlerem, Stalinem, teroristou a Darth Vade-rem, kteří nás po strašlivém mučení v podobě zpívání karaoke odměnili tím, že oba dva zpěváky popravili. A záhy jsme byli svědky lí-tého souboje dvou udatných váleč-níků, kteří zkřížili své meče ve jmé-nu slávy a hlavně alkoholu. Boj to byl dlouhý a nelítostný, ale nako-nec si přece jen získal svého vítěze: pár korbelů piva, pohlednou dívku a poklidný prostor pod stolem… Celá akce byla zakončena občerstvením a společnou fotkou všech zbylých/ přeživších/ nepře-živších/ přítomných příšer z naší třídy, které se následně jedna po-druhé postupně přeměnily zpět do své lidské podoby a šly si po svých. Sextánům vděčíme nejen za skvělou zábavu, ale i za něco, co se nám v životě bude opravdu hodit: předběžná průprava peklem pro začátečníky a seznámení s našimi budoucími posmrtnými podmínka-mi. A pak, že nám škola nikdy nedá nic užitečného do života!

www.gymnazium-prazacka.cz

LISTOPAD 2011 / 11

MARIE MÜLLEROVÁ

O odpuštění a smrti s Jiřím Macelou

Kde má Halloween svůj původ? Proč byl slaven a jaké tradice s ním byly původně spjaty?Je to taková synkretická záležitost. Spojuje se v něm pohanství Říma-nů, ti slavili parentálie, slavnosti mrtvých. Keltové slavili Samhain, kdy končí čas, přebírá se a hodno-tí, co je dobré a co je špatné, jak to dělá astrologická Panna. Zároveň se rodí nový čas a v tom mezičase, tou škvírou času se sem dostávají mrt-ví. A to je někdy dobré, jako třeba o Dni mrtvých v Mexiku, protože s nimi můžete navázat kontakt, a oni se vracejí, aby nám pomohli. Někdy je možno přímluvou pomoci spíš jim. A zároveň je to celé nějak děsivé, ten příchod mrtvých, a tak se lidé mas-kovali, aby mrtvými nebyli jako živí poznáni. Proto se líčili hrozným způ-sobem - a ta halloweenská monstro-zita souvisí právě s tím, že když vy-padáte strašně a mrtvě, nebudou vás mrtví považovat za živé a nebudou vás obtěžovat. Křesťané do toho času přenesli svůj Svátek Všech svatých a Památku věrných zemřelých, Du-šičky. A pak to Irové vyvezli na dý-ňové lucerně do Ameriky a Ameri-čané nám teď vracejí Halloween v moderní podobě, tak, jak ji už znáte. A jaký má Halloween význam dnes, pro jednotlivce a společnost?Já si myslím, že svátek mrtvých se slaví hlavně proto, abychom se mohli smířit s lidmi, které jsme neměli rádi a kteří zemřeli. Protože na ty, které máme rádi, myslíme pořád. Ale ty, které jsme neměli rádi, si neseme jako břímě. Halloween nám umožňuje se k nim dostat a nějak se s nimi vy-rovnat. A je to také příprava na naši vlastní smrt. Mně se Halloween líbí, pro-tože je vlastně docela poetickej, ty

tykve a cukroví. Já peču perníkové lebky. A je to barevné a veselé, jako v Mrtvé nevěstě. Mám pocit, že pro moji generaci je Halloween hodně komerční záležitost, možná i proto, že toho o Halloweenu ve skutečnosti příliš nevíme.To je problém tohohle světa, který se odposvátňuje a odduševňuje, takže dneska už je komercí i láska a Váno-ce, nejen Halloween… To jsou ukra-dené svátky. Já si myslím, že můžete udělat vzpouru a nesurfovat na vlně té komerce. Můžete si péct svoje per-níky a dlabat svoje dýně a vůbec, udělat si to tak, jak to vaše duše po-třebuje. Já vím, že je to těžké, dusat proti stádu, ale je to možné a stojí to za to. A vaše duše bude ráda. Proč se Halloween slaví na Pražačce?První Halloween se tu slavil v roce ´89, jenže to nebyl Halloween, ale ko-nec komunismu. A první Halloween jsme slavili v předjaří roku ´90 jako maso-pust čili karne-val, dát masu vale. Není to tak daleko, Svátek mrt-vých mučedníků i parentálie se na podzim dostaly dodatečně. No a pak se rej masek přenesl na ang-ličtináře a od té doby se slaví jako Halloween. Jenže ten původní vypa-dal úplně jinak. Dnes je to představe-ní pro ostatní studenty, ale my jsme to vymysleli jako ozvláštnění výuky. Čili se učilo – ale halloweenským způ-sobem. Studenti i učitelé byli v maskách a nebylo to rekreační, ale kreační, nebylo to „podívat se, jak to pro mě připravili“, ale „my všichni děláme Halloween“. A kdy se to přesmyklo v to, co známe teď?Postupně, jak se tradice vyprazdňo-vala. Nejdřív to dělali všichni, potom mnoho studentů pro málo studentů, předloni málo studentů pro mnoho

studentů, vloni už to bylo jen pro-mítání filmů a letos to byla trochu bojovka. Nevím, jestli to tak mají nebo měly i ostatní třídy, ale nám (našemu ročníku) to přijde jako hrozná škoda Halloween zrušit, nechceme se toho vzdát, pořád věříme, že máme na to udělat to pořádně, něčím to na-plnit.Já myslím, že by byla chyba se ho vzdát. Ale vyžaduje to ohromné úsi-lí, strašnou práci. A protože tradice je přetržená, tak vy tuhle zkušenost už nemáte. Kdysi to bylo tak, že ti starší to učili ty mladší. Ale dnes ne-máte na co navázat. Musíte to znova celé vymyslet a to je mnohem těžší než pokračovat. Letošní nápad byl bezva, Dante je samozřejmě úžasný, ale naplnit jednotlivé partie Božské komedie je už složitější. A když to nevyzkoušíte, tak to prostě selže. Na druhou stranu, tím, že tu není tak silná tradice, máme šanci udělat to všechno úplně jinak, po svém, v tom máme větší svobodu. Ale je dů-ležité se jí chopit. Takže aby se příští Ha-lloween vydařil, měli bychom s přípravami začít už letos?Myslím, že jo. Protože letos bylo vi-dět, jak si někdo dal ohromnou práci s přípravou, ale realizace toho potom spoustu zahubila. To je mi líto, vi-dím práci, hodně práce, ale výsledek je nuda. Obrovský potenciál, který byl zahuben, to je smutné. Ale tře-ba právě to je ta zkušenost, kterou jste potřebovali učinit. Třeba to je tak, že teď, na konci času, končí i nezájem, lenost a apatie a studen-ti se obrodí, znovu se ujmou touhy své duše, odhodí vlažné rozkoše stáří a zazáří novým světlem… o příštím Halloweenu.

ŠKOLA | HALLOWEEN | ROZHOVOR www.gymnazium-prazacka.cz

6 / ELEMENT

FILIP RATTICH

foto: Anička Myšková, Vít Jebavý

4:4 ČTYŘI KU ČTYŘEM Barvy podzimuMilí čtenáři,po měsíční pauze se opět vracíme s rubrikou „Čtyři ku čtyřem“. Jako vždy jsme se ptali čtyř profesorů na čtyři stejné otázky. Není tomu dlouho, co se u nás v Pekle potulovali různí divní tvorové. Ano, prá-vě Halloweenu jsme věnovali první otázku, protože i Vás jistě zajímá, co si o něm myslí někteří z našich profesorů. A protože je listopad a podzim už je v plném proudu, zaměřili jsme otázky prá-vě na to, jak prožívají chvíle podzimu naši profesoři. A tady je výsledek.

1. JAK SE VÁM LÍBIL LETOŠNÍ HALLOWEEN?Kaňková: Letošní Halloween mi hodně připomněl hned ten první, který jsem tady na Pražačce ab-solvovala v roce 2007/2008 (snad jsem to dobře spočítala), kdy jsem nastoupila, stejně jako moje třída, do primy. I letos měl myšlenku, která ho celý provázela, ale bohužel bylo trošku znát, že organizátorům nějak docházejí síly a organizova-li ho hodně narychlo (taky na to byly jen 3 maturitní třídy, kdežto tenkrát „poprvé“ jich bylo myslím 5). Nejvíc se mi líbily místnosti, ve kterých účastníci něco tvořili, ať už výtvarného nebo zpívali.;-)

Poláček: Idea dobrá, zpracování nebylo dobré. Průvodce a obsluhy bran většinou nedostatečně moti-vovali (a má třída měla potenciál si to užít, ale většinou nevěděla jak). Přibližně půlka bran byla plytkých, nedořešených, nudných. Vyvrcholení to mohlo spravit a za-jistit celkový úspěch, ale lze za něj považovat dortík a čaj? Uvědomuji si náročnost zadání, jsem ochoten

ocenit dílčí angažování, ale na teambuildingový den pro svou firmu bych si toto nezvolil.

Plajnerová: Ano, moc se mi líbil. Byl to návrat ke starším tradicím Halloweenu u nás na škole. Některé aktivity byly povedenější a některé méně, ale to vyplývá z celkové po-vahy věcí.

Libá: Smekám před několika nad-šenci, kteří jsou ochotni obětovat čas, nápady a energii pro druhé.

2. CO SE VÁM NEJVÍCE LÍBÍ NA PODZIMU?Kaňková: Kdybych si měla vybrat jen jedno roční období, které mám nejraději, asi by to byl podzim (nebo jaro?;-)). Na podzimu se mi nejvíce líbí barvy, zvlášť letošní podzim se, myslím, dost vyvedl, nejprve dlouhé „babí léto“, a i teď, v půlce listopadu, je pořád dost sluníčka, ale není už vedro k pad-nutí. Taky se mi líbí, jak se příroda „ukládá do zimního spánku“ a hned bych to udělala s ní;-). Ale to bych se ošidila o zimní radovánky. Moji

podzimní náladu dost dobře vysti-huje písnička „Podzimní zpráva“ („ já malíř podzim jsem tu zpát-ky“), kterou mám moc ráda. A teď jsem si konečně pro účely tohoto rozhovoru našla, kdo ji zpívá - sku-pina Smolaři, kterou vlastně ani neznám, ale tahle jejich písnička tak nějak zlidověla...

Poláček: Líbí se mi každý čtvrtrok mého života nezávisle na období. Podzim má několik specifik, kte-rá si jindy neužiji. Například není už takové vedro, ale člověk nemusí ještě nosit pět vrstev oblečení, to je fajn. A ty barvy samozřejmě - - kolikrát i v Praze úchvatné. Chtěl bych napsat i to o tom chození skrz spadané listí, ale nedělám to, pro-tože se bojím těch psích bobků pod tím.

Plajnerová: Nostalgické slunce, barevné listí...nesmí však být ten hnusný smog. Zjišťuji, že čím jsem starší, tím se mi více líbí ta nostal-gie podzimu a klid. Není to taková ta akčnost léta a člověk se najed-nou zastaví.

ŠKOLA | 4 : 4

8 / ELEMENT

Lilie ze Strženého mlýna

4:4 Libá: Neodpustím si parafrázovat svého milovaného básníka: na pod-zim se otvírá kniha dešťů, nohaté stromy předčítají tiše zápisy října s iniciálou psího vína, u barokních oltářů mračen poklekne šeření a já jdu v laskání padajícího listoví....

3. JAK BYSTE SI PŘEDSTAVO-VAL(A) IDEÁLNĚ STRÁVENÝ PODZIMNÍ VEČER?Kaňková: Můj ideálně strávený podzimní večer následuje po dni stráveném v podzimní přírodě, doma, po koupeli v horké vaně se skleničkou dobrého vína, u dobré-ho filmu a s mými blízkými...(jen ti moji puberťáci - synové - mi to ně-kdy trošku narušují). Zrovna včera se mi takový den i večer vydařil. Jen to víno byl svařák, protože bo-juji s nějakým nachlazením...

Poláček: Jsem ženatý, dětný, vytí-žený a tudíž se má představa neho-dí do školního časopisu.

Plajnerová: V anglické vesnici, ve staromódním obýváku, u krbu, ve kterém by praskala hořící pole-na, u nohou by mi ležel chrt, v ruce sklenku s horkým punčem a fran-couzským oknem bych se koukala ven na padající listí. Je to takový můj sen, jak strávit důchod.

Libá: ...a pak jen světlo svic, vůně vína a ticho - bez jediné myšlenky.

4. MÁ NA VÁS NĚJAKÝ VLIV POSUN ČASU? BYL(A) BYSTE PRO ZRUŠENÍ KAŽDOROČNÍ-HO POSUNU?Kaňková: Pro zrušení každoroč-ních posunů času hlasuju všemi 10. Teď na podzim to ještě šlo, to mě rozhodilo jenom tak asi na týden, ale ten jarní:-((. Jsem typická sova a sovy prý to snášejí hůř, nevím, ale minimálně měsíc mám vždy se změnou času velké problémy. Nic-méně jsem již četla mnoho rozbo-rů, ve kterých bylo dokazováno, že co se ušetří na svícení díky tomu,

že se vstává do světla, tak to se prohýří v klimatizaci, která je v parném létě v provozu o hodinu déle...Takže kdo ví, třeba se to už brzy zruší.

Poláček: Velký vliv to na mne mělo, než jsem se (někdy po třicít-ce) naučil kam a kdy se ty ručičky přetáčí. Teď už jsem smířen, i když na podzim víc než na jaře. Zrušení bych konzultoval s ekonomy a energetiky, mé maličkosti to je asi úplně jedno.

Plajnerová: Posun času na mě žád-ný velký vliv nemá. Nemám pocit, že bych byla více unavená. Pokud by se měl posun času zrušit, tak mi to bude více méně jedno. Ekono-mický smysl to stejně asi nemá a já nepatřím k lidem, které rozho-dí, když se jim o hodinu posune čas.

Libá: Život je plný posunů a mnohé mi vadí víc než časový. Akceptuji ho a nemám s tím žádný problém. Zrušila bych úplně jiné věci:-)))

www.gymnazium-prazacka.cz

LISTOPAD 2011 / 9

Fotky: Zuzka Tůmová

Tajemné dveře – Baron, část I.

EXTRA

10 / ELEMENT

V minulém čísle jsme vám odhalili skandální případ zpronevěry toaletního papíru na naší škole, za kterou dle dosavadního vyšetřování stojí pan Plánička.Ale opravdu za tím vším stojí jen náš pan škol-ník? Jak to, že ho za celou dobu nikdo neod-halil? Nebo se mu dostávalo krytí od někoho vyššího? Ze zkušenosti víme, že na projektech takovéto velikostí většinou pracuje spíše organi-zovaná skupina než jednotlivci. Opravdu pan školník zvládal všechno sám? Přesuny takového množství balíků, odhad cen na trhu, hledání vhodného kupce, utajení… Na tom všem se přece muselo podílet mnohem více lidí – uklízečky, pečlivě vybíraní stu-denti, a hlavně – paní Rybková. Právě u ní jsem začal své pátrání, protože nevšimne-li si někdo, že chybí patnáct tun to-aletního papíru ročně, něco je špatně… Bylo říjnové ráno a venku byla mlha, že by se dala krájet. Přišel jsem do školy brzo, abych si s paní Rybkovou mohl v klidu a přátelsky „popovídat“. Když jsem však vešel do

její kanceláře, byla zabraná do rozhovoru s panem profesorem Krejčím. Držel ji za rameno a zrovna říkal: „Někdy je prostě třeba jedno měření škrtnout, aby výsledek zůstal správný…“ v tu chvíli mě zpozoroval. „Jsem rád, že jsme si tohle vyjasnili. Pře-ji pěkný den.“, a rychle odešel. Paní Rybková mi nejprve odmí-tala cokoliv sdělit. Odpovědnost nesou vyšší místa a objednávka toaletních potřeb je prý plně v pravomoci školníka. Samé vý-mluvy. Vytáhl jsem tedy svůj trumf. Naší redakci se totiž poda-řilo získat sérii velice zajímavých fotek, pořízených v somálském luxusním letovisku Kal-Am-Aj-ka, kde paní hospodářka trávila letos svou dovolenou. (Již to je podivné.)

Jsme seriózní časopis, a proto jsme se rozhodli zmíněné fotografie neotisknout, ale hlavní roli v nich hrála šlehačka, slon a člen Britské královské společ-nosti. Jakmile paní Rybko-vá spatřila ony fotografie, celá zbledla. „Jak jste se k tomu dostal? To-hle nikdy nemělo být pořízeno!“„Klid paní Rybková, kdo nedělá divné věci, že? Ale když budete mluvit, dostanete zpět všechny záznamy. Tak kdo za tím vším stojí?“ „Zbláznil jste se? Dobře, ale tady to není bezpečné. Sejde-me se dnes večer před Sárou.“ S těmi slovy mě vystrčila na chod-bu. Vyučování se ten den táh-lo, a já jsem nemohl přestat my-slet na onen podivný případ. Co když je pan Plánička jen nastr-čenou loutkou? Kdo všechno je v tom vlastně zavlečen? Co třeba Kalač? Nevynášel papír v kufří-ku? Z těchto úvah mě probu-dilo až zazvonění. Oblékl jsem si kabát a pomalým krokem zašel do Sáry na pár skleniček šťá-vy. Mlha si tentokrát ponechala Žižkov ve svém království a od Památníku vál studený vítr, až člověka mrazilo.

Filip Rattich

Když jsem o hodinu poz-ději vyšel ven, mlha ještě zhoust-la, takže jsem sotva dokázal ro-zeznat obrysy domů. Na druhé straně ulice stá-la postava. „Konečně jste tady. Nemáme moc času…“ s těmi slo-vy ke mně vykročila. Náhle se tmou ozvalo zatů-rování motoru a v mlze se rozsvíti-la světla. Z oparu se vyřítil zelený trabant, a než stačila hospodářka uskočit, ozvala se strašlivá rána. Rozeběhl jsem se doprostřed silni-ce, ale peklostroj již zmizel v mlze. Sklonil jsem se k umírající ženě a uchopil její hlavu do náručí. Zkrvavený obličej se křivil bolestí, když se mi snažila něco říct. Už se jí to však nepodařilo a ústa jí zalil proud krve. Byla mrtva, aniž mi stačila cokoliv sdělit. Teď už jsem však věděl...

www.gymnazium-prazacka.cz

LISTOPAD 2011 / 11

Autor

Fotky: ZuzkaTůmová

Sbohem a šátečekMLADÁ BÁSNÍŘKA

V té nejkrásnější chvíli, která se zdá být nekonečná,pomalu taháš červený šátekz mé náprsní kapsy…Otevřeným oknem se k nám dostává svěží noční vánek,bere šátek na svá křídlaa odnáší ho pryč, do neznáma…

Snáší se na ulici, propadá temnotě, toulavý vlčák ho bere do zubů,začíná pršet, všude je mlha a vlhko, zvedá se vítr…Šátek je v parku plném rozkvetlých růží, na místě tak romantickém, už se blýská na lepší časy.. Najdeš ho?

Trny rúží si ho berou mezi sebe, trhají ho na cáry rudé jako krev vřící v mých žilách,už nikdy nebude jako dřív, celý, ne-porušený..

Konečně přicházíš – už ho vidíš, jdeš stále blíž a blíž,shýbáš se pro něj.. ale nezvedáš ho. Jen ho zadupeš do země a mně se zdá,jako by to byl konec světa.Bez jediného pohledu se ke mně oto-číš zády a odejdeš.

Sbohem.A šáteček je mé srdce...

EXTRA | POEZIE www.gymnazium-prazacka.cz

12 / ELEMENT

Zahrada BožíADALBERT

Sedíc u zahrady boží,dumal jsem nad životem.Bezpočet navštívil jsem loží,přesto jsem sám osamocen.

Snad kdesi v zářném budoucnu,tam, kde láska vládne.Tam na mne láska čeká,čeká, neuvadne.

Prožil jsem jen málo leta k moudrosti mám daleko.Neviděl jsem celý svět.Na hlavu nepadlo mi jablko.

A přesto jsem znám vášní různých,vášní slastných, odvěkých.Však vášně bez lásky jsou prázdné, ač ze slastných nebo odvěkých.Tak sedíc u zahrady boží,zadumán ve svých myšlenkách.Dospělým snad ve všech kruzích. Dítětem v lásky osvětách.

Všem básníkůmJAKUB DANTIÉRE

Je tomu tak mnoho let,snad od doby, co vznikl světže básník a poetana svých citech ulétá.

Horor, aneb jak to vidí profesořiJAKÝ JE VÁŠ OBLÍBENÝ HOROROVÝ (HRŮZNÝ) FILM?Šimon Brejcha: Já se na horory moc nedívám, ale vybavuje se mi jeden, který mě zaujal. Rodriguez, a je to film Od soumraku do úsvitu (From Dusk Till Dawn).

Sylvie Ošťádalová: Osobně vy-hledávám raději filmy, u kterých se nemusím lekat ani bát, takže se nedívám na žádné horory ani akční filmy, ale zaujal mě jeden opravdu dobrý, který jsem si dokonce legál-ně pořídila. To byl The Blair Witch Project (Záhada Blair Witch). Ten se mi opravdu líbil, protože je chyt-ře udělaný a vážně povedený.

Ondřej Poláček: Oblíbený horor je rozhodně Mlčení jehňátek (The Silence of the Lambs), protože je to umělecký dílo, krásnej film, dobře

udělanej, formálně, profesionálně, úžasný.

Lenka Pejčochová: Oblíbenej horor nemám, protože na horory nekoukám, mě se todle téma vůbec nelíbí.

Milena Pacáková: Já si nepama-tuju jak se to jmenovalo, ale byl to nějakej ostrov…osamělej ostrov, nebo takhle nějak se to jmenuje (zřejmě Prokletý ostrov / Shutter Island – pozn.red.). Já se jinak na horory moc nekoukám. No a ještě myslim, že sem viděla nedáv-no omylem film, kterej se jmenuje Vřískot, nevim proč, a to bylo tako-vý zvláštní, protože sme byli v Paří-ži, pustili sme si ve Formuli televizi a tam běžel tenhleten film a bylo to

takový zajímavý, protože tam hrála Linda Rybová tehdy, v Paříži čes-kou herečku na francouzský televi-zi, tak to bylo takový jako první a natáčelo se to v Praze (možná jde spíš o film Bazén, o Lindě Rybové v souvislosti s filmem Vřískot není ani zmínka a podobnost mezi těmi-to dvěma filmy je značná – pozn.red.), na to sem se teda chvilku koukala, ale pani Rybová tam dlou-ho nehrála.

Blanka Čechová: Horor? Jo, to sem kdysi viděla Hitchcocka, ale teď si nevzpomenu, jak se to me-novalo. Já rači ty starší horory vět-šinou, ale nevim, já se na to moc nekoukám, nemám na to čas.

LISTOPAD 2011 / 13

ŠKOLA | JEDNA OTÁZKA www.gymnazium-prazacka.cz

Trixie

Gymnázium J. Seiferta pořádá osmý ročník nesoutěžní přehlídky vybraných divadelních souborů pražských gymnázií PEREME SE S THÁLIÍ v Divadle Na Prádle 25.- 27.11. 2011

Přijďte podpořit SBOR GNP pod vedením D. Emanovské s cyklem Ze života J. Ježka v pátek 25. 11. v 18:00 hodin do kavárny Divadla!

NA PRAŽAČCE ŘÁDÍ ZLODĚJ. POZNÁVÁTE HO?

inzerce 9

Italská expediceKatalyn

Francie 2011

Zájezd začal velice slib-ně. Dne 25. října 2011 se všichni účastníci shromáždili na předem smluveném místě, místo našeho autobusu na nás však čekalo malé a staré vozítko, které nás po do-mluvě paní profesorky Pacákové a pana řidiče odvezlo do Rozvado-va, kde jsme všichni přeskákali do autobusu nového a velkého. Mohli jsme se tedy vydat přes Německo na dlouhou cestu k cíli. Náš auto-bus byl lůžkový, což mně osobně vyhovovalo, ale mým přerostlým spolužákům jistě již méně. Každo-pádně jsme to nakonec všichni ve zdraví přežili. První den nás autobus vyplivl před muzeem na Omaha

Beach, jedné z pěti pláží, na které se vylodili američtí vojáci v roce 1944. Odpoledne jsme se přesunuli na Mont Saint Michel - přílivový ostrov, na němž najdeme nádherné středovéké památky. Na noc jsme se ubytovali do Formule v bretaňském městeč-ku St. Malo, které jsme si další den prohlédli, společně s blízkou ústři-covou farmou. Ráno jsme se sbalili a vy-razili k městu Carnac. Tam jsme se porozhlédli po pár menhirech (dlouhých kamenech) a odjeli do Cannes, Následovala malá prohlídka města Rennes a přes noc jsme vyrazili do Paříže. Tam jsme navštívili ta nej-

známější místa: Louvre, Vítězný oblouk, Eiffelovu věž, Lucembur-ské zahrady, Notre Dame, Sacre Coeur, Moulin Rouge, Muzeum d‘Krsat… Z těchto míst na mě nej-větší dojem udělala Eiffelovka, na jejíž vrchol jsme vyjeli výtahem, a Vítězný oblouk. Z jeho střechy byl úžasný pohled na noční Paříž, především na moderní čtvrť La Defense a promenádu Champs--Élysées. Bylo to dokonalé zakon-čení dokonalého výletu.Tímto bych chtěla poděkovat paní profesorce Pacákové a panu pro-fesoru Kalačovi, kteří nám tento fantastický výlet zorganizovali. Děkuji!

EXTRA | ZE SVĚTA

14 / ELEMENT

Anna Myšková, Katalyn

V čase podzimních prázd-nin, tedy 25.-30. října 2011 se konal zájezd do Pompejí, organizovaný profesorkami Válkovou a Ko-mardinovou. Na cestu lehátkovým autobusem s nimi vyrazilo 36 stu-dentů z různých tříd - od sekundy po sextu. Prvním velkým zážitkem byla hned první noc na cestě. Páni

řidiči totiž přeměnili obyčejný au-tobus na komickou noclehárnu, v níž se okamžitě strhl tvrdý boj o to, kdo bude spát dole a kdo naho-ře. Na pisatele tohoto článku zbylo dolní „lůžko“, tedy málo vzduchu a místa nad hlavou. Spaní sice ne-bylo růžové, rozhodně je však mož-no tuto část zájezdu označit za dobrý stmelovací prvek.

V sedm hodin ráno dalšího dne nás coby rozespalce vyhnali z autobusu a bylo nám dovoleno na-snídat se a připravit se na celoden-ní prohlídku Ravenny. Tady jsme navštívili muzeum mozaik, Teo-doríchovo mauzoleum, mauzoleum Gally Placidie či ariánské křtitelni-ce, a zavítali jsme také k Dantovu hrobu.

9 Další den, tedy ve čtvrtek dopoledne jsme podnikli výpravu na Vesuv. Pod ním se rozléhá Neapol, o níž jsme po zhlédnutí dokumen-tárního filmu o erupcích v letech 79 a 1944 usoudili, že patří k místům, kam bychom se jen neradi stěhovali. Samotný Vesuv je opravdový záži-tek, pocit, že se člověk prochází po zemi, která může ve vteřině vyletět do vzduchu, dodávala celému výstu-pu nádech nebezpečí a možné neopa-kovatelnosti. Protože člověk je tvor přizpůsobivý a rád se nechá ukolí-bat pocitem bezpečí, po vyfunění k první kótě, a samozřejmě k prvnímu stánku se suvenýry, přestala většina z nás brát sopku jako možné nebez-pečí a zbytek trasy vedoucí po okraji jícnu si užívala nádherný výhled na moře a Neapol. Bylo vyfotografo-váno mnoho míst, zejména kameny, vyvřelá skaliska a samozřejmě kráter, kvůli němuž jsme výstup podnikli. První pohled do něj autora článku poněkud zklamal, laicky řečeno kula-tá díra v kopci s kamením na dně. To by byl první pohled. Při těch dalších se ovšem daly dobře rozpoznat vrst-vy vyvřelin, síra čpěla z puklin a ze stěn se působivě valil dým. Rozměr kráteru po erup-ci roku 79 n. l. je ohromující, jeho mladší bratříček se v porovnání s ním zdá docela malý, když se nad tím člověk zamyslí, je to vlastně krá-ter v kráteru. Teprve ve chvíli, kdy člověk může na vlastní oči porovnat velikosti, si uvědomí, jak ohrom-

ná musela být erupce, která zničila Pompeje a Herculaneum, vesničku v téměř bezprostřední blízkosti vulká-nu, kterou jen několik málo hodin po výbuchu zalila žhavá vlna pyroklas-tik. Právě zmiňované Hercula-neum se stalo naším odpoledním cí-lem. Pro všechny, kteří by sem rádi zavítali, má tvůrce článku důvěrné doporučení - do rozvalin jedině s průvodcem, což samozřejmě platí i o Pompejích. Italové sice o své památ-ky pečují s dojemnou starostlivos-tí, ale ve značení domů a italských popiscích aby se čert vyznal. Kromě tohoto drobného nedostatku si ne-bylo nač stěžovat. Herculaneum nás uchvátilo. Oproti Pompejím má totiž několik výhod - není příliš rozsáhlé, domy jsou době zachované - ve vět-šině z nich je možno obdivovat řím-ské fresky - a návštěvník se dostane téměř všude. Tato svoboda pohybu předznamenala lehké zklamání, kte-ré zavládlo po našem příjezdu do Pompejí. Tam jsme strávili náš před-poslední den zájezdu, devět hodin času. Plni očekávání jsme se vyda-li město prozkoumat, ale čekala nás zrada - mnoho budov mělo místo vchodu mříže, takže sošky, fresky a atria jsme mohli obdivovat leda na fotkách v průvodci. Kromě zamřížo-vaných budov skýtají Pompeje sa-mozřejmě i zajímavější věci, ať už je to amfiteátr, cvičiště vojáků, forum, nebo divadlo, kde si někteří vyzkou-

šeli onu pověstnou akustiku starově-ké architektury. Kromě klasických velkolepostí jsme objevili přechody pro chodce (velké balvany ležící za sebou napříč ulicí) a k našemu úžasu i starověké fastfoody - ve většině ulic v centru byl aspoň jeden. Posledního dne ráno nás au-tobus vysadil ve Florencii. Zde nás paní profesorka provedla centrem, viděli jsme Most zlatníků, ohromují-cí dóm Santa Maria del Fiore, který se svou barevností liší od klasických katedrál jak jen je to možné, a vy-stoupili jsme na Giottovu zvonici, odkud je nádherný výhled na celé město. Zbytek dne jsme kromě zhru-ba dvou hodin rozchodu strávili v galerii Ufizzi, která skýtá rozsáhlou sbírku italského výtvarného umění od antického Říma po baroko. Pedagogický dozor nám pro-zíravě rozdal pracovní listy, což mělo dva efekty. Pozitivní stránka byla, že nikdo nemohl sbírky bez povšimnutí projít, všichni se museli nad vybra-nými díly aspoň trochu zamyslet. Na druhou stranu, ti, kteří se o malby seriózně zajímali, neměli dost času prohlédnout si všechna díla, čehož autor článku hořce lituje, má však díky tomu o důvod víc vrátit se do Florencie a pány Botticelliho, da Vinciho, Dürera, Rembrandta nebo Buonarottiho si pořádně vychutnat. Poslední noc jsme také (jak překva-pivé) strávili v autobusu zkroucení na lehátkách a ráno nás už uvítala nedělní Praha a jásající rodiče.

www.gymnazium-prazacka.cz

LISTOPAD 2011 / 15

fotk

y A

ničk

a M

yško

vá

Designblok ´11Dojem z výstavní akce

Tato výstavní akce se koná jednou za rok v měsíci říjnu. V rám-ci Designbloku si můžete prohléd-nout nejen designové novinky čes-kých a zahraničních návrhářů jako například nábytek, bytové doplňky nebo šperky, ale také nové kolekce

módních značek jako je Adidas, či Novesta.sk. Expozice jednotlivých výrobců jsou rozesety po mnoha místech po Praze, nicméně celá akce byla letos rozdělena do zóny Karlín, Holešovice a Staré a Nové Město. Hlavní výstavní prostory, do kterých je soustředěna největší

pozornost návštěvníků, bývají ob-vykle dva. Letos představoval jeden z nich Studio Futurama Karlín, kde ateliéry vystavovaly nábytek, svíti-dla a bytové doplňky. Hned v pří-zemí jste ale také mohli navštívit

výstavu Klubová epopej, kde jed-notliví výtvarníci přepracovali vy-brané malby z Muchovy Slovanské epopeje do moderny a street artu. Druhý výstavní prostor bylo Stu-dio Šporkovský palác, plný módy, šperků, ale i tiskovin. Ve Špor-kovském paláci byl pro jednotlivé

kolekce vyčleněn zvláštní pro-stor. Proto také mnozí autoři pracovali s atmosférou svého výstavního místa, díky které jsem si zde mohl na jít sou-kromí, i když zde bylo mnoho lidí.

Pozastavil jsem se nad několika věcmi. První z nich byla židle Bombolo od Da-vida Pacáka, která mi svým vzhledem připomínala ilustra-ci průřezu cévy, kde jsou zná-zorněny vrstvy její stěny jak v nějaké vědecké knize. 9

KULTURA | RECENZE

16 / ELEMENT

PO-SET se dá použít prakticky na cokoliv.Dekorace zavěšená na vlascích.

fotk

y: K

ryšt

of K

rupa

nský Po bitvě u Grunwaldu

Vítek Jebavý

Navrhni si vlastní PO-SET 9

9 Druhá věc, která mě překvapi-la multifunkčností, byl PO-SET od tvůrčí skupiny Posedlí, kterou bych si hned koupil na svůj psací stůl. Skládala se z jednoduché ko-vové konstrukce, ale nakonec se z „ posedu“ mohl stát například od-

padkový koš, či přívěšek na krk. Za další jsem si všimnul koutku firmy Aqua-Trade, která pracuje se so-bím mechem, jenž prý roste v per-mafrostu ve sněhu a pod ledem a vydrží dlouhá léta žít zabudovaný například ve stěně skříně. Firma má hned několik přirozených ba-

revných variant v katalogu. Klient si tedy může sestavit dekoraci na zeď z živého mechu. Z výstavy

Klubová epopej mě zaujalo pře-pracované dílo Muchy „Po bitvě u Grunwaldu“, kde podle některých teorií Žižka přišel o oko. Cítil jsem z něj jak atmosféru po skončení hudebního festivalu, tak i hrůzu z následků bitvy. Tyto dvě roviny ale vyjadřují stejnou myšlenku, i

když se staly úplně v jiné době. Designér Maxim Velčovský, který zde vystavoval kasičku na na-

dační fond, v rozhovoru na ČT24 v Hyde parku oceňoval studentské práce z VŠUP a jiných škol, které se nacházely v nejhornějším patře Studia Futurama. Pro mě osobně byl Designblok velmi inspirativní a doporučuji vám ho navštívit za rok.

www.gymnazium-prazacka.cz

LISTOPAD 2011 / 17

Po bitvě u Grunwaldu Židle Bombolo, David Pacák Sobí mech na stěnu od Aqua-Trade.

SPECIÁL KOMIKS ZAHRÁDKÁŘ | ANIČKA DOBŘEMYSLOVÁ

SPECIÁL KOMIKS ZAHRÁDKÁŘ | ANIČKA DOBŘEMYSLOVÁ

SPECIÁL KOMIKS ZAHRÁDKÁŘ | ANIČKA DOBŘEMYSLOVÁ

SPECIÁL KOMIKS ZAHRÁDKÁŘ | ANIČKA DOBŘEMYSLOVÁ

Slovo Autorky

Zahrádkář byl vytvořen jednoho nudného letního dne, asi před sedmi lety. Nyní už má kolem 15 čísel a toto číslo nebude jistě konečné. Tento ,, časopísek“ je nakreslen na A6 a svázán provázkem. Většinou je kres-len ve škole a objevují se v něm jak aktuál-ní problémy, tak i různé vtípky a narážky. Pokud bych měla doporučit nějaký komiks, byl by to určitě Maus či série Králíčkových sebevražd.

Anička Dobřemyslová

UŽIJ SI O PŘESTÁVCE !

MÍSTO NA PIŠKVORKY

MÍSTO NA PIŠKVORKY

Sudoku Ultim

ate 2.3

Sudoku Ultim

ate 2.3

22 ELEMENT - LISTOPAD 2011

Držte si klobouky, Vánoce se blíží! Již v

příštím Elementu.

Další číslo vyjde v poloviněprosince.

ELEMENT TĚ POTŘEBUJE !

Baví tě psát? Už nechceš skládat poezii do šuplíku? Umíš používat kouzelnou obrázkovou skříňku? Rád otročíš ? Kreslíš? Element tě potřebuje! Nebuď líný a připoj se k tvorbě školního časopisu a dostaň možnost pracovat po boku takových velikánů, jako je Filip Rattich, 250ml nebo Katalyn.

VÍCE INFORMACÍ

na casopis1@centrum.cz, www.issuu.com/element-prazacka 9 Archív Elementu a také odkaz na náš Facebook.