Etika pro vědecko-výzkumné pracovníky

Tato prezentace je spolufinancována Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

Etika pro vědecko-výzkumné pracovníky

Mgr. Martin Zielina



Základní situace etiky

Představme si, že můžeme celý lidský život redukovat na sled za sebou jdoucích rozhodnutí, přičemž každá volba vede k určitému jednání. Samotné rozhodování je nevyhnutelné. Můžeme tedy volit mezi jednotlivými alternativami jednání, ale samotné volby se vzdát nemůžeme (i to je volba).



Chování a jednání

Chování – jakákoliv aktivita organismu, která nepodléhá vůli (např. napětí hladké svaloviny, hormonální sekrece apod.)

Jednání – taková činnost, které předchází rozhodnutí, popř. je alespoň principiálně možné (např. zatleskat, mluvit apod.)



Etika a výklad světa

Prastará otázka, zda naše jednání vychází z přirozenosti (fysis), tzv. determinismus; nebo pouze ze vzájemné dohody (nomos), tzv. svoboda vůle.

Nejstarší definice etiky:

„Ctnost mravní (éthiké) vzniká ze zvyku, odtud obdržela i jméno, které se jen málo odlišuje od slova zvyk (éthos).“

Aristotelés, EN 1103a17 an.



Příklad vztahů etiky a výkladu světa



Historické souvislosti etiky

Světonázor Období Princip

Kosmos antika krása uspořádání

Univerzum středověk,

novověk,

moderna

řád uspořádání

Diverzum,

Multiverzum

postmoderna pluralita

uspořádání



Pravda

„Pravda je jenom jedna.“ To nemusí být vždy pravda…

Objektivní pravda – je chápaná jako něco neproměnlivého, co vždy stejně platí.

Subjektivní pravda – v tomto smyslu spíše „pravdivý soud“, který vyplývá pouze z našeho individuálního přesvědčení.

Příklad: Země je kulatá.



Teorie pravdy

Lze rozlišovat minimálně tři teorie pravdy:

Korespondenční – adequatio rei et intellectum (korespondence věci a mentálního stavu)

Koherenční – nerozpornost tvrzení v systému Pragmatická – pravdivost s ohledem na naše

cíle



Etické předporozumění

Socializace, enkulturace, popř. akulturace Biologický determinismus (pudy a potřeby)



Etické předporozumění

Etické předporozumění: v běžných rozhovorech se vyskytují slova vyjadřující mravní skutečnost: např. DOBRÉ-špatné; NEZIŠTNÉ-egoistické; UŠLECHTILÉ-hrubé atd.

Přirozený zákon (lex naturalis)



Základní etické principy

Konat dobro a nečinit zlo. Jak ovšem rozlišit,

co je dobré a co zlé?

Příklad: zabití, sex, lež

TIZIANO, Vecellio – Adam a Eva (1550)




Deontologie – tzv. etika podle smýšlení. Činit „dobro“ znamená řídit se podle předem deklarovaných principů (desatero, právní normy, názory autority apod.)

Konsekvencionalismus – tzv. etika podle odpovědnosti. Takové jednání je „dobré“, které přináší větší množství výhod než nevýhod.



Deontologie

Mezi přijaté zásady může patřit i tzv. zlaté pravidlo (jednej tak, jak chceš, aby se k tobě chovali jiní) nebo tvz. společenská smlouva.



Konsekvencionalismus

V tomto případě hrozí orientace jen na své vlastní potěšení (hédonistická orientace), popř. ryze osobní pomstu.




Beneficience neboli dobřečinění. Aktivně předcházet poškození, odstraňovat je a současně podporovat dobro.

Nonmaleficence neboli neškodění, popř. nepoškozování, zakazuje ublížit, poškodit nebo dokonce usmrtit jiné.

Zásada: Primum non nocere! Nonmaleficence má předost před beneficiencí.



Etický problém vs. etické dilema

Problém – jedna z nabízených alternativ řešení krizové situace je výrazně lepší než ostatní.

Dilema – každá alternativa má svá pro a proti. Nelze ani po uvážlivém zvážení vybrat, která z možností je lepší než ostatní.



Etická dilemata



Etika a vztah k účastníkům výzkumu

3 oblasti: 1) Etické nakládání s účastníky výzkumu 2) Etické nakládání s informacemi 3) Etika jakožto odpovědnost vůči společnosti

Zdroj: Komenda, 2004, s. 97



Etické nakládání s účastníky výzkumu

Nejčastější etický problém Sociální a osobní hodnoty (např. svoboda,

soukromí atd.) ve střetu s vědeckými hodnotami (např. objev, neotřelost)

Přístupy: Deontologický (autority, kodexy apod.) Teleologický (účelnost a morálnost činů vzhledem

k cílům)




Princip autonomie – pohlížet na každého účastníka výzkumu jako na nezávislou osobu schopnou samostatného jednání.




Zachování důstojnosti člověka – základní lidská práva jsou připsaná každému člověku bez rozdílu věku, pohlaví, zdravotního stavu, sociální situace.

V 10 článku Listiny základních práv a svobod je uvedeno: „Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.“ Respektování osobní integrity Zamezení fyzickému či duševnímu zneužívání Dodržování zásad slušného chování




Čtyři oblasti neetického přístupu k účastníkům výzkumu:

1) možné poškození subjektu 2) absence jeho poučeného souhlasu 3) klamání účastníka 4) narušení soukromí subjektu



Možné poškození subjektu

Účastník výzkumu má právo na zajištění bezpečnosti

Poškození je někdy obtížné rozpoznat



Absence jeho poučeného souhlasu

Účastníci výzkumu mají svobodnou volbu, zda se ho zúčastní či nikoliv.

Oprávněné rozhodnutí mohou učinit pouze na základě znalosti všech relevantních skutečností.

Je obtížné určit, o čem přesně má být účastník výzkumu informován (každý výzkum je jiný).



Klamání účastníka

Úzce souvisí s vypracováním informovaného souhlasu.

Podáním všech informací se výzkumník vzdává zkoumání některých otázek.



Milgramův experiment

Experiment, který předstíral, že se jedná o novou učební metodu za použití elektrických šoků.



Pokusy s malým Albertem

J. B. Watson (zakladatel behaviorismu) klasickým podmiňováním vypěstoval u dítěte fobii z malých, bílých a chlupatých věcí.



Narušení soukromí subjektu

Opět souvisí s kvalitně vypracovaným informovaným souhlasem.

Např. není dovoleno sledovat jedince skrytou kamerou na soukromém místě bez jeho dovolení.

Ochrana soukromí účastníků výzkumu se zpravidla zajišťují anonymitou (záznamy bez uvedení jména a příjmení apod.).



Etické nakládání s informacemi

1) Princip objektivnosti a pravdivosti – vědec by měl předložit všechna fakta a zjištění, k nimž dospěl. Tedy (i) nezamlčovat, ani (ii) nepřidávat.

2) Princip osobní poctivosti a čestnosti – vědec by měl poctivě nakládat se zdroji, ze kterých čerpá. Tedy správně citovat (ISO 690).




3) Princip originality (původnosti) – vědec přináší nový poznatek, byť pouze dílčí. Tedy žádné plagiáty

4) Princip zásadovosti a nekompromisnosti – vědec by měl projevovat odvahu, např. v obtížných situacích. Tedy nepřizpůsobovat výsledky vědecké práce, tak aby se vyhnul problémům.




5) Princip sebekritičnosti a názorové tolerantnosti – vědec by měl být schopen přiznat chybu, popř. sebekriticky uznat nesprávnost svých závěrů.

6) Princip skromnosti – vědec by měl mít ochotu přijímat cizí názor. Tedy překonat pýchu z vědecké práce a jejich výsledků.



Etika jakožto odpovědnost vůči společnosti

1) Princip solidarity – upravuje vzájemný poměr mezi jednotlivými členy společnosti („všichni jsme na jedné lodi“).

2) Princip subsidiarity – uspořádává vztah společenského celku k jednotlivci nebo jednotlivých společenských skupin.

3) Princip obecného blaha



Vztah etiky a práva

Etika je původním základem práva

Právo je minimum etiky

Legalita = shoda legislativní a mravní normy

Právní předpisy nemusí vždy korespondovat s etikou – např. Myslivec na Táborsku zastřelil zraněného jelena. Nimrod však neměl povolení k odstřelu (stíhán za pytláctví).

Zdroj: www.novinky.cz, 15.10.2010



Etické kodexy

Etický kodex – systematické shrnutí etických norem a principů do přehledných definic.

Např. Desatero

Hippokratova přísaha



Hippokratova přísaha „Přísahám při lékaři Apollonu, při Hygieii a Panacei, volám za svědky všechny bohy a

bohyně, že ze všech sil a s plným svědomím budu plniti tento slib: Budu si vážiti svého mistra v tomto umění jako svých vlastních rodičů, budu se s ním děliti o svůj příjem, budu mu dávati to, čeho bude míti nedostatek, budu pokládati jeho děti za své bratry pokrevné a ze své strany vyučím je v tomto umění bez odměny a bez závazků. Umožním účast na vědění a naukách tohoto oboru především svým synům, dále synům svého mistra a potom těm, kdo zápisem a přísahou se prohlásí za mé žáky, ale nikomu jinému. Aby nemocní opět nabyli zdraví, nařídím opatření podle svého nejlepšího vědění a posouzení a budu od nich vzdalovati všechno zlé a škodlivé. Nehodlám se pohnouti od nikoho, ať je to kdokoliv, abych mu podal jedu nebo abych mu dal za podobným účelem radu. Nedám žádné ženě vložku do pochvy s tím úmyslem, abych zabránil oplodnění nebo přerušil vývoj plodu. Svůj život i své umění budu ceniti jako posvátné, nebudu dělati operace kamene, a vstoupím-li do domu, vejdu tam pro blaho nemocných, zdržím se všeho počínání nešlechetného, neposkvrním se chlípným dotekem s ženami, muži, se svobodnými ani s otroky. O všem, co uvidím a uslyším při léčení samém, nebo v souvislosti s ním, zachovám mlčení a podržím to jako tajemství, nebude-li mi dáno svolení k tomu, abych to řekl. Udržím-li pevně a dokonale věrnost této přísaze, buď mi za to dán šťastný život pro všechny časy, kdybych však se proti této přísaze prohřešil, ať mě postihne pravý opak."



Etické kodexy

Vznik novodobých etických kodexů zapříčinila především 2. světová válka.

Zločiny proti lidskosti. Norimberský kodex Nejvíce etických kodexů v současnosti upravuje

biomedicínský výzkum: např. Ženevská deklarace (1948), Principy pro ty, kteří se podílejí na výzkumu a experimentování (1954), Všeobecná deklarace o lidském genomu a lidských právech (1997), Mezinárodní deklarace o lidských genetických datech (2003)



Etické kodexy

Shrnutí základních rysů etických kodexů upravujících biomedicínský výzkum:

1) Zásady respektování autonomie 2) Ochrana osob se sníženou nebo narušenou autonomii 3) Prospěšnost – maximalizovat užitek, minimalizovat zisk 4) Non maleficence – zákaz úmyslného poškozování

zkoumaných osob 5) Distribuční spravedlnost – spravedlivé rozdělení zátěže i

užitku 6) Podrobný popis zásad Informovaného souhlasu 7) Výběr účastníků výzkumu, důvěrnost, odškodnění,

sponzoring, popis fází klinických zkoušek



Děkuji za pozornost

Date post:	23-Jan-2016
Category:	Documents
Upload:	duane
View:	47 times
Download:	0 times

Etika pro vědecko-výzkumné pracovníky

Documents