DĚJINY EU
Evropská integrace 1984-1992
Klíčové problémy Společenství na poč. 80. let
Institucionální Posílení exekutivní role Komise Posílení role Evropského parlamentu
v legislativním procesu hlasování v Radě ministrů (překonání
lucemburského kompromisu)Rozvoj společných politik a EPSRozpočet
nárůst výdajů na CAP, vyřešení britské vratky, přistoupení Španělska a Portugalska
Návrhy rozvoje Společenství
1975 – Tindemansova zpráva Rada – posílení většinového hlasování Posílení exekutivních pravomocí Komise a posílení role
předsedy Komise Rozšíření pravomocí ESD Zapojení EP zvoleného v přímých volbách více do
legislativního procesu 1976 – jednání ER v Haagu, zde fakticky odmítnuta
1981 – Genscher-Colombův plán Navrhl, aby vlády přijaly tzv. evropský akt, ve kterém by
vlády potvrdily, že chtějí rozvoj a posílení Společenství Rozvoj společné zahraniční politiky Posílení mezivládní spolupráce ve Společenství
Návrhy rozvoje Společenství
Slavnostní deklarace o Evropské unii (Stuttgart, 1983) Nejvýznamnější vyústění jednotlivých návrhů, deklarace se
opírala zejména o Genscher-Colombův plán Nezávazná deklarace
Rozvoj hospodářských politik – společná obchodní politika, CAP, EMS, rozvoj regionální a sociální politiky
EPS – prohloubení konzultací, definice společných zájmů Institucionální otázky – posílení konzultací EP, častější delegace
kompetencí na Komisi, překonání Lucemburského kompromisu v Radě
V otázce Lucemburského kompromisu se objevily nejvýznamnější rozpory mezi členskými státy
Dánsko, VB, Francie, Irsko a Řecko ho chtěly zachovat Zbývající země naopak prosazovaly většinové hlasování
Návrhy rozvoje Společenství
Projekt Evropské unie (přijat v r. 1984 Evropským parlamentem) A. Spinelli Alternativní návrh rozvoje Společenství Návrh federální ústavy, která by spojila všechny tři zákládající
smlouvy Komise = exekutiva, posílení nezávislost na státech Rada a Parlament = legislativa
Rada – Komora států, kde by hlasovalo většinově Parlament – Komora národů
Princip subsidiarity – Společenství bude řešit jen ty otázky, u nichž není možné efektivní řešení na nižší úrovni
Vymezení kompetencí mezi Společenstvím a státy Výlučné a konkurenční
Vlády o tomto návrhu nejednaly
Jednání ER ve Fontainebleau (1984)
Odblokování rozvoje Společenství
Politické změny V r. 1981 se francouzským prezidentem stává
socialista Francois Mitterand 1982 se německým kancléřem stává křesťanský
demokrat Helmut Kohl I přes ideologické rozdíly se vytváří tandem
Mitterand-Kohl
Jednání ER ve Fontainebleau (1984)
Vyřešení rozpočtového problému (francouzsko-německá dohoda) Zvýšení odvodu z DPH z 1 na 1,4 % Ústupky Francie v CAP – zavedení kvót (mléčné kvóty), zavedení zásady
rozpočtové disciplíny Britská vratka – 2/3 rozdílu mezi odvody na DPH a jejími příjmy z rozpočtu Snížil se příspěvek Německa, zvýšil se příspěvek Francie
Ustavení Adonninova výboru Otázka evropské identity a demokratického deficitu
Ustavení Doogeova výboru – reforma institucí, Doogeova zpráva Návrh na vytvoření Evropské unie dokončení vnitřního trhu vytvoření společné zahraniční politiky (institucionalizace) Rada – překonat Lucemburský kompromis a realizovat praxi většinového
hlasování (x odpor VB, Dánska a Řecka) Komise – posílení exekutivních pravomocí pro dokončení vnitřního trhu EP – spolurozhodování s Radou
Jednání ER ve Fontainebleau (1984)
Vlády se rozcházely v otázce, zda vypracovat novou smlouvu, revidovat stávající smlouvy nebo si vystačit se stávajícími smlouvami Revize odmítala zejména VB – návrh gentlemanských dohod
mezi vládami, které by zlepšily spolupráci mezi vládami Naopak revizi smluv chtěla Itálie a země Beneluxu Otázka Lucemburského kompromisu – proti VB, Dánsko,
Řecko
Jednání ER v Miláně v 6/1985 Rozhodnutí o svolání mezivládní konference Všichni pro s výjimkou VB, Dánska a Řecka, ale nakonec se
mezivládní konference zúčastnily
Mezivládní konference a Jednotný evropský akt
Od 9/1985 – 2/1986 (Lucemburk) Aktivita lucemburského předsednictví a
Komise, které předsedal Jacques Delors Komise prosazovala závěry Bílé knihy o vnitřním
trhu (lord Cockfield, 1985) Vytvořit „prostor bez hranic“, skutečné naplnění 4 svobod Popis stávajícího stavu a identifikace překážek (279
překážek), které brání jeho dokončení Zároveň je nutné vyřešit institucionální otázky Zájem o vytvoření vnitřního trhu překonal odmítavé
stanovisko Velké Británie a Dánska k institucionálním reformám
Mezivládní konference a Jednotný evropský akt
JEA podepsalo v 2/1986 9 z 12 zemí (Benelux, Německo, Francie, Velká Británie, Irsko, Španělsko a Portugalsko)
Ostatní: Dánsko – referendum, protože dánský parlament
s podpisem JEA nesouhlasil Itálie – nutný souhlas parlamentu s podpisem Řecko – čekalo na výsledek dánského referenda Irsko – Nejvyšší soud rozhodl, že JEA odporuje irské ústavě
Referendum 5/1987 – většina občanů pro
Jednotný evropský akt
Institucionální otázky Rada – používání praxe většinového hlasování (překonání
LK), jednomyslnost ale byla v některých případech zachována
Komise – posílení exekutivních pravomocí na základě delegace Radou (delegovaná legislativní pravomoc) Posílení tzv. komitologie – systém výborů, ve kterých zástupci
členských zemí kontrolují výkon delegovaných pravomocí
EP – zavedena procedura spolupráce (posílení, ale nezískal právo veta) a souhlasu (např. přijímání nových členských států)
Jednotný evropský akt
Vnitřní trh jako prostor bez hranic Odstranění fyzických bariér = odstranění kontroly
pohybu osob a zboží na hranicích členských států Slaďování technických norem Sbližování v daňové oblasti Impuls k vytvoření HMU Rozvoj politik – sociální, regionální, průmyslová,
životní prostředí
Zahraniční politika Institucionalizace EPS, ale nepokročila dále
Realizace vnitřního trhu
Odstranění fyzických překážek 1985 – tzv. Schengenská dohoda o volném pohybu
osob Francie, Německo, Benelux Harmonizace vízové politiky (udělování víz příchozím ze
třetích zemí, aby jedna země neměla slabší opatření než jiná)
Boj proti ilegální imigraci Právo na azyl (odmítnutí v jednom státě znamená
odmítnutí i v dalších) 1990 – schválena aplikační dohoda K dohodě později přistupují Itálie, Řecko, Španělsko a
Portugalsko, mimo zůstaly Velká Británie, Dánsko a Irsko
Realizace vnitřního trhu
Slaďování technických norem Volný osob – uznávání kvalifikací, usazování osob Volný pohyb zboží – stanovení společných standardů
na průmyslové zboží (výrobní normy), normy pro ochranu spotřebitele (zdraví, bezpečnost) a životní prostředí Rozhodnutí ESD z r. 1979 (Cassis de Dijon)
Produkt, který se vyrobí a se kterým se obchoduje v jedné členské zemi, nesmí být odmítnut v jiném členském státu
Rozvoj politiky hospodářské soutěže Společenství (x státy zvyklé na státní zásahy do hospodářství a protekcionismus – Francie, Itálie, Španělsko)
Odstranění překážek pro poskytování finančních služeb
Realizace vnitřního trhu
Slaďování daní (odstraňování fiskálních bariér) Harmonizace nepřímých daní, zejména DPH
Státy se dohodly, že budou usilovat o sblížení DPH v letech 1992-1997 a stanoví minimální sazby
Společný boj proti fiskálním podvodům Cíl, aby se kapitál nepřeléval ze zemí, kde je zdaněný více, do
zemí, kde je zdaněný méně (x Lucembursko
Rozpočtové reformy Delorsův balík 1 (1988)
Období 1988-1992 Přijetí dalšího zdroje financování (podíl z HDP jednotlivých
zemí) Stropy na výdaje politik – omezení výdajů na CAP, zvýšení
naopak u regionální politiky
Hospodářská a měnová unie
V druhé polovině 80. let opět návrhy na zavedení společné měny (Francie) X Německo – nechtělo se vzdát silné marky, ochotno
ustoupit za předpokladu, že evropská měna bude spravována nezávislou institucí po vzoru Bundesbanky
HMU projednávána zvláštní skupinou guvernérů centrálních bank členských států a Komise Doporučení měnové konvergence a nakonec zavedení
společné měny Výhody: měnová stabilita, silnější pozice ve vztahu
k dolaru, cenová stabilita, zvýšení investic a hospodářský růst
Hospodářská a měnová unie
6/1989 – zasedání ER v Madridu zahájení první etapy HMU od 7/1989 = příprava
mezivládní konference, jejímž výsledkem by měla být smlouva o HMU
Velká Británie odmítla smlouvu o HMU, ale nebyla proti mezivládní konferenci
12/1989 - ER ve Štrasburku v 12/1989 Rozhodla o konání mezivládní konference v 12/1990
Vytvoření HMU Institucionální otázky Společná zahraniční politika
Mezivládní konference o Smlouvě o Evropské unii
Změny v politické situaci Znovusjednocení Německa
3. 10. 1990, konference 2+4 – smlouva, ve které velmoci uznaly sjednocení Německa Rozšíření ES, ale beze změny smluv
1990 – změna politické reprezentace ve Velké Británii - nástup Johna Majora (příznivěji nakloněn evropské integraci)
Pro jednání významné iniciativy Mitteranda a Kohla První v 4/1990 – témata, o kterých by se mělo diskutovat Druhá v 11/1990 – nástin politické unie, která měla směřovat k federaci
Rozšíření pravomocí Společenství – rozvoj politik, nové politiky Zavedení evropského občanství EP – spolurozhodování Evropská rada – orgán rozhodující o strategických směřováních EU Rada – kvalifikovaná většina Zahraniční politika – vazba na ZEU (evropská obrana)
Průběh od r. 1991 do 2/1992, lucemburské a nizozemské předsednictví Vyjednávání Smlouvy o Evropské unii
Lucemburský návrh tzv. chrámu
Evropské společenství (komunitární model)
Zahraniční politika (mezivládní model)
Justice a vnitro (mezivládní model)
Mezivládní konference o Smlouvě o Evropské unii
Mezivládní konference o Smlouvě o Evropské unii
Model chrámu kritizován Komisí i některými členskými státy (Belgie, Nizozemsko, Řecko) obavy, aby se Unie nerozpadla na oddělené
oblasti Naopak VB, Francie, Dánsko a Portugalsko
preferovaly oddělení ZPV 6/1991 byl ER v Lucemburku schválen
model chrámu jako základ pro další jednání ZP i justice a vnitro se mohly časem
komunitarizovat, tj. posunout do prvního pilíře
Mezivládní konference o Smlouvě o Evropské unii
Nizozemské předsednictví Konkurenční model stromu Odmítnutí pilířů
EHS – kmen stromu, ze kterého vyrůstají nové větve (nové oblasti spolupráce) Odmítnuto
Klíčová témata: Zahraniční politika – role ZEU jako obranné složky EU, vazba na NATO
Spory mezi atlanticisty (VB, Dánsko, Portugalsko, Nizozemsko) a evropeisty (Francie, Španělsko, Německo, Belgie, Lucembursko, Řecko)
HMU – přechod do druhé a třetí fáze, nutnost splnit konvergenční kritéria VB – odmítla jednotnou měnu, Dánsko chtělo o otázce rozhodnout v referendu
Sociální politika – Sociální charta a Protokol o sociální politice x VB Institucionální otázky – hlasování kvalifikovanou většinou v Radě (na
které oblasti se bude vztahovat jednomyslnost)7. 2. 1992 – podpis Maastrichtské smlouvy
Smlouva o Evropské unii
Hybridní charakter EU kombinace nadnárodního a mezivládního modelu Nemohlo být zmíněno úsilí o federalizaci EU x VB (= centralizace) EU nezískala právní subjektivitu, nemohla vystupovat
v mezinárodních vztazích Právní subjektivitu mělo pouze ES
Definován institucionální rámec tak, jak jej v podstatě známe dnes
3 pilíře ES
klíčové zahrnutí HMU Vyjasnění kompetencí Společenství a členských států v jednotlivých
politikách Princip subsidiarity Evropské občanství – práva pro občany členských států (např. právo
svobodně se pohybovat a usazovat v členských státech, právo volit a být voleb – EP, místní volby atd.)
Smlouva o Evropské unii
Institucionální rámec (1. pilíř) Rada – rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou, ale zároveň v mnoha oblastech
zachována jednomyslnost (zájmy jednotlivých zemí) EP
Kontrolní pravomoci – možnost odvolat Komisi jako celek, schvalování Komise Rozšíření procedury spolupráce Zavedení procedury spolurozhodování – omezený počet oblastí
HMU – nejvýznamnější změna Klíčová úloha RM, konzultace EP Hospodářská politika – dodržování společných pravidel, tzv. konvergenční kritéria,
bylo možné udělit sankce, když stát neplní konvergenční kritéria, ale zároveň finanční pomoc v případě hospodářských problémů
Měnová politika – udržení cenové stability 1994-1996 – druhá etapa HMU, splnění konvergenčních kritérií Přechod ke třetí etapě od r. 1996 nebo nejpozději k 1.1. 1999 ECB – nezávislý orgán jak na vládách, tak na komunitárních institucích
Propojení s národními centrálními bankami (= Evropský systém centrálních bank) Emise jednotné měny, udržení cenové stability (protiinflační politiky – zájem hlavně
Německo)
Smlouva o Evropské unii
SZBP – mezivládní charakter ER – strategické směry, aktuální problémy Rada – jednomyslnost, společné pozice a společné akce Minimální pravomoci pro Komisi a EP, ESD žádné pravomoci Předsednictví zajišťovalo reprezentaci Unie navenek Deklarace o ZEU – společná obrana
Justice a vnitro – mezivládní charakter Ochrana vnějších hranic, posílení spolupráce mezi justičními a
policejními orgány, azylová politika, imigrační politika, vízová politika, boj s organizovaným zločinem a další
Rada – členské státy se vzájemně informují a konzultují, společná stanoviska se přijímají na základě jednomyslnosti, společné akce
Omezená role Komise, konzultace EP, žádné pravomoci pro ESD
Ratifikace Maastrichtské smlouvy
Dánsko – první země, kde ratifikace probíhala Folketing nedosáhl 5/6 nutných pro schválení smlouvy, proto
bylo nutné vyhlásit referendum Zamítnutí smlouvy, překvapivé (83 % účast, 50,7 % proti, 49,3 %
pro) Příčiny: nesouhlas se vznikem politické unie, ale ano hospodářské
unii Zasedání ER v Edinbourghu v 12/1992 (Edinbourghské záruky)
Výjimka ze vstupu do 3. fáze HMU a přijetí jednotné měny (VB a Dánsko má trvalou výjimku z přijetí jednotné měny)
Výjimka z podílu na evropské obraně, ale nebude bránit jejímu rozvoji U spolupráce v justičních a vnitřních záležitostech bude přesun
suverenity vyžadovat 5/6 většinu ve Folketingu Potvrzení, že evropské občanství nenahrazuje dánské občanství
5/1993 druhé referendum (56,8 % hlasů pro a 43,2 % hlasů proti)
Ratifikace Maastrichtské smlouvy
Francie Prezident Mitterand rozhodl o konání referenda Ne – gaullisté i někteří socialisté, Národní fronta, KS
Stavěli na dánském odmítnutí smlouvy, kladli důraz na národní suverenitu, vyvolávali obavy, že vláda nebude schopná řídit francouzské hospodářství, hovořili o dominanci Bruselu a bruselské technokracii
Ekonomická krize ve Francii - vina svalena na Evropu Ano – v defenzívě 9/1992 – referendum – účast téměř 70 %
Ano – 51 %, ne – 49 % - velmi těsné Prezidentovi Mitterandovi vyčítáno, že referendum
vůbec vyhlásil, nebylo to nutné
Ratifikace Maastrichtské smlouvy
Německo Kritika týkající se vytvoření HMU - ztráta silné německé
marky, příliš velké dotace Německa do rozpočtu Společenství Požadavek větší demokratické legitimity EU Spolkové země kritizovaly přesun některých pravomocí na
nadnárodní instituce – revize ústavy, která dala spolkovým zemím právo dohledu na evropskou politiku
Smlouva byla přijata parlamentem, ale někteří ji předložili k jednání německému ústavnímu soudu, aby posoudil slučitelnost se Základním zákonem Rozhodnutí až v 10/1993 – označil ji za slučitelnou
Smlouva o EU vstoupila v platnost k 1. 11. 1993