EVROPSKÁ UNIE A EUROREGIONY

4. přednáška Rozhodovací procesy v EU,

instituce EU

Integrace je když … Integrace je sdružení svrchovaných států, které

v určité sféře (činnosti) formulují a uskutečňují společnou politiku a k tomuto účelu vytvářejí společné nadnárodní orgány (a instituce), na které vlády a parlamenty členských zemí přenášejí část svých pravomocí

V některých ohledech příslušné orgány integrací formulují a realizují vlastní legislativu a politickou (hospodářskou) aktivitu

Formální účast v integraci tedy vždy spočívá v tom, že svrchovaný stát přenese některý aspekt své suverenity na nadnárodní orgán / instituci integrace

Rozhodovací procesy ve formálních integracích Existují 3 možnosti, jakými může integrace

(mezinárodní organizace) přijímat rozhodnutí závazná pro své členy: Nadstátní (supranational) – nezávisle na

členech, bez nutnosti souhlasu všech členů (efektivnější, ale jen u hlubokých integrací)

Mezivládní (intergovernmental) – jednomyslným souhlasem všech členů (běžnější)

Kombinace obou (podle toho, o čem se rozhoduje – takto postupuje např. EU)

Jak rozhodovat / co zohlednit? V praxi se tedy vyvažuje „nadstátní“

(supranational) a mezivládní (intergovernmental) rozhodování

Cílem je efektivita celku s vysokou mírou respektu vůči zájmům členů To je technicky jednodušší v případě, že členové jsou

všichni přibližně stejně velcí (např. není problém ve vztahu USA – členské země)

Obtížnější je situace v případě, že mezi členy jsou značné rozdíly ve velikosti nebo ve vyspělosti (podobně jako např. dříve ve vztahu SSSR – svazové republiky)

Přehled členůRok Noví Celkem Státy

1952 6 6 Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko

1973 3 9 Británie, Dánsko, Irsko

1981 1 10 Řecko

1986 2 12 Portugalsko, Španělsko

1995 3 15 Finsko, Rakousko, Švédsko

2004 10 25 Česká republika, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko, Slovinsko

2007 2 27 Bulharsko, Rumunsko

Problém zámořských území

Závislá území členských zemí / Mimoevropská území členských zemí Obecně nejsou závislá území evropských členů

EU považována za součást EU, pokud neleží v Evropě Gibraltar je součástí EU (leží v Evropě), Falklandy

nejsou (leží v Americe); výjimka: Faerské ostrovy součástí EU nejsou

Součástí EU jsou ale části území evropských států, které leží mimo Evropu Francouzská Guyana (přímá součást Francie) je

součásti EU Francouzská Polynésie (francouzské závislé území)

není součástí EU

Problém výjimek Z 27 členů participuje většina na všech politikách

a programech EU, existují ale dočasné nebo trvalé výjimky: A) výjimky pro celý členský stát B) výjimky pro určitá jejich území – z historických,

geografických nebo politických příčin „Nejviditelnější“ jsou výjimky z používání

společné měny (Británie, Dánsko, Švédsko …) drobná území s výjimkami mají: Francie,

Portugalsko, Finsko, Německo, Řecko, Itálie, Španělsko

Nejvzdálenější regiony EU (Outermost regions, OMR) 9 území, které jsou součástí EU, mají ale některé

výjimky z práva EU z důvodů odlehlosti, malé rozlohy, ekonomické závislosti, apod. Azory a Madeira – v praxi žádnou výjimku neuplatňují, i

když na ni mají právo (mají jen nižší DPH než kontinentální Portugalsko, ale v rámci EUVATA)

Kanárské ostrovy – v praxi není součástí EUVATA (mají DPH jen 5 %)

4 francouzské zámořské departementy (F. Guyana, Guadeloupe, Martinik a Réunion) a 2 francouzská zámořská společenství (Saint Barthélemy a St. Martin) – nejsou součástí Schengenu a EUVATA

Drobná území s výjimkami Většinou velmi malá území, která

zpravidla nejsou součástí EUVATA a/nebo celní unie:

Ålandy – mimo EUVATA, restrikce na svobodu pohybu a nákup nemovitostí, separátní referendum o přístupu k EU (důvod: tato práva mají ostrovy zaručena mezinárodní dohodou na Finsku)

Büsingen am Hochrhein – mimo EUVATA a celní unii, je v celní unii se Švýcarskem (německá exkláva na území Švýcarska)

Campione d'Italia a Livigno – mimo EUVATA a celní unii, Campione d'Italia i mimo eurozónu (italská exkláva ve Švýcarsku, používá švýcarskou měnu)

10 km

Drobná území s výjimkami Ceuta a Melilla – mimo EUVATA a celní unii, mimo

společnou zemědělskou a rybářskou politiku, mimo Schengen

Helgoland – mimo EUVATA a celní unii Mount Athos – mimo EUVATA, omezení svobody

pohybu (zákaz vstupu žen) Gibraltar – mimo EUVATA a celní unii, mimo společnou

zemědělskou politiku, mimo volný pohyb v Schengenské zóně, do roku 2004 také obyvatelé nevolili Evropský parlament (změněno rozhodnutím Evropského soudu pro lidská práva – nyní volí ve volebním obvodu Jihozápadní Anglie), nepoužívají euro

Kypr … zmatek nad zmatek Kyperská republika je součástí

EU od 1. 5. 2004 Problém: vláda Kyperské republiky kontroluje jen

2/3 území ostrova, zbytek je pod jurisdikcí: 1/3 Severokyperská turecká republika

Na jejím území je evropské právo „pozastaveno“, místní obyvatelé jsou ale občany Unie a mají právo se účastnit – spíš teoreticky – voleb do EP (ty ale na severu nejsou organizovány)

3 % suverénní britské základny Plně začleněny do EU, byť v některých případech

(Schengen, Eurozóna) jen de facto Nárazníková zóna OSN

Téměř 9 tis. obyvatel, vztah k EU není definován

Kypr … zmatek nad zmatek

Tak napůl: Normanské ostrovy a Man Oficiálně součástí EU

nejsou Příslušnost k EU je

„částečná“: Jsou součástí

svobodného pohybu zboží (ale ne lidí, služeb a kapitálu), patří k celní unii

mimo Schengen, Normanské ostrovy i mimo EUVATA (nemají DPH), mimo eurozónu

Zámořské země a území (Overseas Countries and Territories, OCT) Zvláštní vztah závislých území členů k EU Jde o 12 britských, 6 francouzských, 2 nizozemská

a 1 dánské území (Grónsko) Tato území mají zpravidla zvláštní preferenční

přístup na jednotný trh EU Obyvatelé mají většinou občanství evropské

země, která vykonává nad OCT suverenitu, jsou proto zároveň i občany EU

francouzská území se navíc účastní voleb EP (paradoxně: evropské právo v těchto územích je aplikováno naprosto minimálně) Mayotte a St. Pierre a Miquelon navíc používají euro

Problém rozhodování v EU Výjimky, „nesynchronní“ integrace

U jednotlivých rozhodnutí se liší území, na které jsou aplikována (v některých případech i s přesahy do nečlenských zemí – např. EUVATA, Schengen, eurozóna)

Mají např. „neeurové“ země co mluvit do záležitostí společné měny?

Obrovské rozdíly ve velikosti členů „zlobivé“ nebo nepředvídatelné státy

(Řecko, občas ČR, Polsko)

„Překrývání“ integrací

„Populační“ síla Dohromady 501,3 mil. obyvatel (2010) Německo má 81,8 mil. (16,31 %), Malta

jen 416 tis. lidí Německo počtem obyvatel převyšuje

součet 16 nejmenších zemí ČR odpovídá součtu obyvatel 7 nejmenších

zemí

„Ekonomická“ síla HDP celkově 12 506 778 mil. euro Německo má z toho 2 495 800 mil. (19,96

%) Německo výškou HDP odpovídá 20

„nejchudším“ zemím EU HDP ČR odpovídá součtu HDP 6½

nejmenších ekonomik

Schéma vývoje EU

Hlavní instituce EU – rozhodovací instituce od funkce Zastupuje

zájmyzpůsob

rozhodování

Evropská rada 1986 určuje základní směr politiky EU

členských států jednomyslnost

Rada EU 1952 Schvaluje legislativu a rozpočet, volí čelné představitele EU

členských států jednomyslnost / kvalifikovaná většina

Evropská komise

1952 Navrhuje legislativu, sestavuje a spravuje rozpočet, má výkonné pravomoci (hlavně při regulaci společného trhu), kontroluje dodržování práva EU

EU jako celku kvalifikovaná většina

Evropský parlament

1952 Schvaluje legislativu a rozpočet, schvaluje složení institucí

občanů EU kvalifikovaná většina

Evropská rada Evropská rada je složena z nejvyšších

volených politických zástupců členských států, zpravidla: předsedů vlád (monarchie a parlamentní republiky) prezidentů (parlamentně-prezidentské a prezidentské

republiky) Určuje základní směry evropské integrace,

schází se v průměru čtyřikrát za rok Volí předsedu Evropské rady, který

reprezentuje unii navenek („prezident EU“), a vysokého představitele Unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku („evropský ministr zahraničí“)

Předseda Evropské rady Herman Van Rompuy Výslovnost [ˈɦɛɾmɑn vɑn

ˈɾɔmpœyg] Nastoupil 1. 12. 2009 (na

2½ roku) belgický vlámský politik,

dříve předseda belgické vlády

Rada Evropské unie / Rada ministrů XYZ Rada EU je klíčovou rozhodovací institucí,

schvaluje zákony EU a její rozpočet (sdílené pravomoci spolu s Evropským parlamentem)

Tvoří ji zástupci vlád členských zemí (zpravidla pověření ministři)

podle předmětu jednání se schůze účastní příslušní rezortní ministři – a schůzka se pak nazývá např. Rada ministrů životního prostředí, apod. – celkem jde o 10 různých konfigurací Rady EU

Pokud není předmět jednání resortní, označuje se Rada jako Rada pro obecné záležitosti (General Affairs Council) – ta se schází jednou za měsíc, účastnící se ministři mohou být vysláni bez ohledu na funkci v národní vládě

Vedení Rady Evropské unie Radě EU předsedá vždy

ministr ze země, která zastává půlroční rotující předsednictví EU

Výjimkou je Rada pro zahraničí záležitosti (Foreign Affairs Council), které předsedá stálý vysoký představitel Unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku

Budova Rady EU (Justus Lipsius) v Bruselu

Předsednická země Předsednictví Rady se mění v

šestiměsíčních intervalech Představitel předsednické země předsedá

všem schůzkám, podporuje přijímání legislativních a politických rozhodnutí a zprostředkovává kompromisy mezi členskými státy

Současným předsednickým státem je Španělsko

Vysoký představitel Unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku (High Representative of the Union for Foreign Affairs and Security Policy) Vedle předsedy Evropské rady

další stálý představitel Unie navenek

jmenuje ho Evropská rada, jmenování musí schválit EP

Funkce existuje od roku 2009, kdy byl spojen post vysokého představitele pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a komisaře pro vnější vztahy

vysoký představitel je zároveň místopředsedou Komise

Od 1. 12. 2009 je vysokou představitelkou Catherine Ashtonová (Británie, S&D)

Catherine Margaret Ashton, baronka Ashton of Upholland

Princip rozhodování v Evropské radě a Radě EU Dnešní princip rozhodování byl určen smlouvou z

Nice při rozhodování o otázkách národních zájmů

(daně, obrana, azylová politika, zahraniční politika) a o důležitých změnách základních právních dokumentů EU se hlasuje podle principu jednomyslnosti,

většina návrhů se ale přijímá podle principu kvalifikované většiny

Jen výjimečně (o technických otázkách) se hlasuje absolutní většinou

Princip rozhodování v Evropské radě a Radě EU Hlasování podle principu kvalifikované většiny brání

tomu, aby byl přijat návrh nepřijatelný pro příliš velkou skupinu zemí, zároveň ale nemůže jeden stát blokovat přijetí návrhu vyhovujícího naprosté většině ostatních zemí

každá země disponuje počtem hlasů odvozeným z její populační síly, ale se značným zvýhodněním malých států (celkem 345 hlasů)

k přijetí návrhu se vyžaduje souhlas nadpoloviční většiny zemí (tj. alespoň 14 z 27) disponujících alespoň 255 hlasy (74 %)

členský stát může (ale nemusí) navíc požadovat ověření toho, zda hlasy vyslovené „pro“ představují alespoň 62 % celkového počtu obyvatel Unie

Počty hlasů pro hlasování podle principu kvalifikované většinyzemě počet hlasůFrancie, Itálie, Německo a Británie 29

Polsko a Španělsko 27

Rumunsko 14

Nizozemsko 13

Belgie, Česká republika, Maďarsko, Portugalsko a Řecko 12

Rakousko, Bulharsko a Švédsko 10

Dánsko, Finsko, Irsko, Litva a Slovensko 7

Estonsko, Kypr, Lotyšsko, Lucembursko a Slovinsko 4

Malta 3

celkem 345

Míra zvýhodnění malých států Německo : 16 malých ≈ 29 : 112 ČR : 7 malých ≈ 12 : 30 Přijetí rozhodnutí „blokuje“ 90 hlasů,

kterými disponuje: 15 „nejmenších“ států 3 „největší“ státy + kterýkoliv další

Další vývoj Popsaný princip má být v platnosti do 30. 10.

2014 Podle Lisabonské smlouvy pak bude hlasování

probíhat podle systému dvojí většiny: Pro přijetí rozhodnutí se bude muset vyslovit 55 %

členských států (15 států z 27) reprezentujících současně 65 procent obyvatel EU

Trochu matematiky: Německo, Francie, Itálie a Británie mají dohromady téměř 54 % obyvatel

do 31. 3. 2017

Češi v Evropské radě Členem Evropské rady za ČR je

předseda vlády – aktuálně Jan Fischer (nezáv.)

ČR bylo předsednickou zemí od 1. 1. do 30. 6. 2009, v té době to bylo spojeno s funkcí předsedy Evropské rady (Mirek Topolánek, od 8. 5. 2009 Jan Fischer – jediné střídání předsedy ER během předsednictví v dějinách EU)

Vzhledem k rotaci by ČR bylo předsednickou zemí podruhé někdy kolem roku 2023

Jan Fischer

Evropská komise Evropská komise má

přibližně roli vlády EU, vedle toho:

poskytuje administrativní servis členským státům,

vypracovává legislativní návrhy (ty předkládá Radě a EP)

kontroluje dodržování práva EU (např. iniciuje žaloby proti porušení pravidel EU u Evropského soudního dvora).

Budova Berlaymont – sídlo Evropské komise

Evropská komise Komise má 27 členů: je tvořena předsedou,

kterého volí na 5 let Evropská rada a musí ho schválit poslanci Evropského parlamentu (střídají se představitelé velkých a malých členských států), a dále komisaři, které jmenuje předseda komise a jako celek je schvaluje Rada a opět Evropský parlament

Komise je politicky odpovědná Parlamentu, který má právo podat návrh na vyslovení nedůvěry

Každý členský stát EU má v Evropské komisi jednoho zástupce.

Členové komise neprosazují zájmy svého státu, ale odpovídají vždy za jeden konkrétní rezort nebo funkci

Činnost Komise Evropská komise má za úkol:

navrhovat právní předpisy Parlamentu a Radě; řídit a provádět politiky EU a rozpočet;

Jde např. o společnou zemědělskou politiku, politiku hospodářské soutěže (např. dbá na to, aby země EU nepodporovaly svá průmyslová odvětví způsobem, který by narušoval hospodářskou soutěž), …

Studentům nejbližším program řízeným Komisí je „Erasmus“ pro podporu celoevropské studentské výměny

vymáhat evropské právo (společně se Soudním dvorem);

zastupovat Evropskou unii na mezinárodní scéně, např. vyjednáváním dohod mezi EU a ostatními zeměmi

Historie Evropských komisí 1958–1967 Walter Hallstein Německo Křest. dem.

1967–1970 Jean Rey Belgie Lib. demokraté

1970–1972 Franco Maria Malfatti Itálie Křest. dem.

1972–1973 Sicco Mansholt Nizozemsko Socialisté

1973–1977 François-Xavier Ortoli Francie Křest. dem.

1977–1981 Roy Jenkins Británie Socialisté

1981–1985 Gaston Thorn Lucembursko Lib. demokraté

1985–1995 Jacques Delors Francie PES

1995–1999 Jacques Santer Lucembursko EPP

1999 Manuel Marín Španělsko PES

1999–2004 Romano Prodi Itálie Lib. demokraté

2004– José Manuel Barroso Portugalsko EPP

První předseda …

Walter Hallstein(1901–1982)Německo, CDU

Češi v Evropské komisi 2004 Pavel Telička (dříve

velvyslanec ČR při EU, nezávislý), (spolu)komisař pro zdravotnictví a ochranu spotřebitelů

2004–2010 Vladimír Špidla (dříve předseda české vlády, PES/ČSSD), komisař pro sociální záležitosti

2010–(2014) Štefan Füle (dříve ministr české vlády, S&D/ČSSD), komisař pro rozšiřování EU a politiku sousedství

Štefan Füle

Evropský parlament Evropský parlament je

tvořen 736 přímo volenými poslanci

Reprezentuje zájmy občanů Unie

Je volen na 5 let, ČR reprezentuje 22 poslanců

Jde o jediný řídící orgán EU, který odvozuje svou legitimitu přímo od občanů (a také proto je asi nejznámější)

Evropský parlament Označení „parlament“ je poněkud zavádějící: na

rozdíl od klasických „národních“ parlamentů nemá totiž toto těleso právo zákonodárné iniciativy (tato pravomoc přísluší pouze Evropské komisi) a nemá také přímou kontrolní funkci vůči Evropské komisi.

Parlament má v současnosti 3 sídla: Štrasburk (tam probíhají plenární zasedání), Brusel (jednání výborů a mimořádná zasedání) a Lucemburk (sídlo sekretariátu).

Pravomoci EP schvaluje evropské právní předpisy

(společně s Radou) zpravidla procesem „spolurozhodování“ v některých oblastech (např. zemědělství, hospodářská

politika, víza a imigrační politika) má legislativní pravomoc jen Rada, EP je pouze konzultován

vykonává demokratický dohled nad ostatními orgány EU, zvláště pak nad Komisí

disponuje pravomocí schválit nebo zamítnout jmenování komisařů a má také právo odvolat Komisi jako celek.

Pravomoci EP Rozpočtová pravomoc

EP schvaluje společně s Radou rozpočet EU, může tedy ovlivňovat výdaje EU; v poslední fázi procedury přijímá nebo odmítá celkový rozpočet

EP každoročně rozhoduje o tom, zda schválí způsob, jakým Komise v předchozím finančním roce s rozpočtem nakládala (tzv. „udělení absolutoria“)

Evropský parlament – vývoj Předchůdce EP – Shromáždění – existuje

od r. 1958 Původně byli členové voleni nepřímo,

přímé volby zavedeny v roce 1979

Princip rozhodování Počet poslanců je odvozen od počtu

obyvatel (Německo 99, Malta 5), malé státy jsou ale zvýhodněny: Německo : 16 malých ≈ 99 : 197 ČR : 7 malých ≈ 22 : 50

Evropský parlament

84

Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE)

265

Evropská lidová strana (EPP)

35Evro

psk

á s

jednoce

ná levic

e a

Severs

ká z

ele

ná levic

e

(G

UE/

NG

L)

55

Zelení – Evropská svobodná aliance (Greens/EFA)

55184

Pokroková aliance socialistů a demokratů (S&D)

Evropští konzervativci a reformisté (ECR)

32 Evro

pa s

vobody a

dem

okr

aci

e (

EFD

)

26

Evropský parlament – vedení Předsedou

Evropského parlamentu pro 2,5leté funkční období (2009–2012) je Jerzy Buzek (Polsko, EPP)

Jde o prvního politika z postkomunistického státu v čele instituce EU

Jerzy Buzek

Češi v EPStrana

VolbySkupina

2004 2009

ODS 9 9 2004: Evropská lidová strana (EPP) / 2009: Evropští konzervativci a reformisté (ECR)

ČSSD 2 7 2004: Socialisté (PES) / 2009:Pokroková aliance socialistů ademokratů (S&D)

KSČM 6 4 Evropská sjednocená levice a Severská zelená levice (GUE/ NGL)

KDU-ČSL 2 2 Evropská lidová strana (EPP)

SNK – Evropští demokraté

3 0 Evropská lidová strana (EPP)

Nezávislí 2 0 Nezávislost/Demokracie (Železný), mimo skupiny (Bobošíková)

24 22

Češi v EP Zejména v období

2004–2009 několik kontroverzních poslanců

Funkčně „nejvýše“ se občané ČR dosud dostali na pozici jednoho ze 14 místopředsedů EP: 2009– Libor Rouček

(S&D/ČSSD)

Libor Rouček

Kontrolní instituce EU Kontrolní instituce EU sídlí

v Lucemburku. Jde o: Soudní dvůr Evropské unie (Court

of Justice of the European Union) [1] (dbá na dodržování evropského práva)

Účetní dvůr (The Court of Auditors) (kontroluje hospodaření institucí EU a dohlíží na správnost finančních toků).

[1] nezaměňovat s Evropským soudem pro lidská práva sídlícím ve Štrasburku – jeho činnost nemá s EU žádnou souvislost

Soudní dvůr Evropské unie úkolem Soudního dvora je zajišťovat, aby právní předpisy

EU byly vykládány a uplatňovány ve všech zemích EU shodně

Soudní dvůr také zajišťuje, aby členské státy a orgány EU jednaly v souladu s požadavky evropského práva, řeší právní spory mezi členskými státy EU, orgány EU, podniky i fyzickými osobami

Soudní dvůr se skládá z jednoho soudce z každého členského státu (jmenováni na 6 let vládami), pouze Soud pro veřejnou službu má 7 členů jmenovaných Radou v zájmu efektivnosti obvykle zasedá jako „velký senát“ složený

pouze ze 13 soudců, nebo v senátech po pěti nebo třech soudcích

Soudní dvůr EU má 3 soudní tělesa: Soudní dvůr (Court of Justice) Tribunál (General Court) –

rozhoduje převážně žaloby fyzických osob, společností a některých organizací, a věci týkajících se práva hospodářské soutěže

Soud pro veřejnou službu (Civil Service Tribunal) – rozhoduje pracovní spory mezi Společenstvím a jeho zaměstnanci

Soudní dvůr Evropské unie

Βασίλειος Σκουρής prezident Soudního dvora od roku 2003

Češi v Soudním dvoru EU Soudcem Soudního dvora je pro období 2004–

2010 Jiří Malenovský Členkou Tribunálu (do r. 2009 název Soud

prvního stupně) je pro funkční období 2004–2010 Irena Pelikánová

V Soudu pro veřejnou službu zastoupení nemáme

Účetní dvůr Účetní dvůr byl založen v roce

1975 Úkolem ÚD je kontrolovat, zda

finanční prostředky EU jsou vynakládány v souladu s právními předpisy, hospodárně a pro plánovaný účel

ÚD má právo kontrolovat jakoukoli osobu nebo organizaci, která nakládá s finančními prostředky EU

ÚD po jednom auditorovi z každého členského státu, jmenováni jsou na základě jednomyslného rozhodnutí Rady po konzultaci s EP na 6 let Prezident ÚD pro

období 2008–2011 Vítor Manuel da Silva Caldeira (Portugalsko)

Češi v Účetním dvoru Auditorem Účetního dvora

pro období 2004–2010 Jan Kinšt

Finanční instituce Finanční instituce EU mají

za úkol hlavně správu společné měny – eura.

Hlavní finanční institucí EU je Evropská centrální banka (ECB), která sídlí ve Frankfurtu nad Mohanem.

Existuje též nezisková Evropská investiční banka (EIB)

sídlo ECB, Frankfurt, Německo

Evropská centrální banka ECB byla založena v roce

1998 Smlouvou o Evropské unii

jejím úkolem je: vydávání společné měny –

eura zabezpečovat stabilitu cen v

eurozóně – tj. předcházet inflaci (cca 2/3 obyvatel EU) – v praxi regulace úrokových sazeb

definovat a provádět hospodářskou a měnovou politiku EU

Evropská centrální banka – řízení Výkonná rada

prezident ECB, viceprezident a 4 další členové jmenováni na 8 let na základě dohody zemí eurozóny

odpovídá za provádění měnové politiky, jak ji definuje Rada guvernérů

Rada guvernérů tvoří ji šest členů Výkonné rady a guvernéři centrálních

bank eurozóny jejím úkolem je definovat měnovou politiku eurozóny,

a zejména určovat úrokové sazby Generální rada

sestává z prezidenta a viceprezidenta ECB a guvernérů národních centrálních bank všech 27 členských států EU

Má pouze poradní funkci, pomáhá připravovat budoucí rozšíření eurozóny

Evropská investiční banka Byla založena v roce 1958 Římskou

smlouvou EIB je vlastněna členskými státy

Evropské unie, státy společně upisují kapitál banky na základě klíče, jenž odráží jejich hospodářský význam v unii

EIB se samofinancuje prostřednictvím půjček na finančních trzích

Oficiálně „nezisková banka, jejíž činnost sleduje politicky stanovené cíle“ posláním banky je půjčovat peníze na projekty evropského

zájmu (jako například železniční a silniční spojení, letiště nebo projekty v oblasti životního prostředí), zejména v méně bohatých regionech, v kandidátských zemích a v rozvojovém světě

poskytuje také úvěry na investice malých podniků

Řídící orgány EIB Banka je řízena jako a.s., členské státy EU jsou jejími

akcionáři Rada guvernérů je složena z ministrů (obvykle ministrů

financí) všech členských států EU; určuje obecnou úvěrovou politiku banky

Správní rada schvaluje výpůjční a zápůjční operace – skládá se z 28 členů – každý členský stát EU jmenuje jednoho a jeden je jmenován Evropskou komisí

Řídící výbor je výkonným orgánem banky. Řídí každodenní činnost EIB a má devět členů.

Výbor pro audit je nezávislý orgán přímo odpovědný správní radě, jehož úkolem je prověřovat řádnost operací a účetnictví banky

Podíl ČR činí 1,259 mld. EUR, což jí dává váhu hlasu ve výši 0,764 %

v Radě guvernérů zastupuje Českou republiku ministr financí, členem Správní rady banky za ČR je Ing. Zdeněk Hrubý

Poradní instituce Poradní instituce mají poměrně malé

pravomoci, slouží hlavně ke shromažďování a poskytování informací rozhodovacím institucím (názory veřejnosti, profesních svazů, obchodních organizací, regionů)

Evropský hospodářský a sociální výbor byl založen v roce 1957 Římskou smlouvou zastupuje zaměstnavatele, odborové svazy, zemědělce,

spotřebitele a další zájmové skupiny, které společně tvoří „organizovanou občanskou společnost“ Členové jsou nominováni na 4leté období vládami EU, pracují

ale politicky zcela nezávisle předkládá jejich stanoviska a chrání jejich zájmy

v politických rozhovorech s Komisí, Radou a Evropským parlamentem – tyto instituce musí rozhodnutí se sociálními nebo ekonomickými dopady s výborem konzultovat

EHSV má 344 členů – počet zástupců z každé země EU přibližně odráží počet jejího obyvatelstva (Francie, Itálie, Německo a Británie 24, ČR 12, Mata 5)

Výbor regionů Výbor regionů byl založen v roce 1994 Smlouvou

o Evropské unii je složen ze zástupců evropských regionálních a

místních úřadů Členové jsou nominováni vládami EU, pracují ale

politicky zcela nezávisle; Rada Evropské unie je jmenuje na funkční období čtyř let

Výbor regionů je třeba konzultovat před rozhodnutím EU v otázkách místní a regionální správy (např. regionální politika, životní prostředí, vzdělávání a doprava)

VR má 344 členů – počet zástupců z každé země EU přibližně odráží počet jejího obyvatelstva (odpovídá EHSV)