UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI
FAKULTA ZDRAVOTNICKÝCH VĚD
Ústav fyzioterapie
Edita Navrátilová
Excentrická cvičení ve fyzioterapii
z pohledu EBM
Bakalářská práce
Vedoucí práce: Mgr. Barbora Kolářová
Olomouc 2012
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Název práce:
Excentrická cvičení ve fyzioterapii z pohledu EBM
Název práce v AJ:
Eccentric exercise in physiotherapy from the view of EBM
Datum zadání: 2012-01-31
Datum odevzdání: 2012-05-04
Vysoká škola, fakulta, ústav: Univerzita Palackého v Olomouci
Fakulta zdravotnických věd
Ústav fyzioterapie
Autor práce: Navrátilová Edita
Vedoucí práce: Mgr. Barbora Kolářová
Oponent práce: Mgr. Petra Bastlová, Ph. D
Abstrakt v ČJ:
Práce je zaměřena na vliv excentrické kontrakce a excentrických cvičení na pohybový
aparát a možné využití ve fyzioterapii. Specifika excentrické kontrakce jsou popsány
zejména ve vztahu k jiným typům kontrakce (izometrické, koncentrické). Cílem práce
je argumentovat důkazy o účinnosti těchto cvičení na podkladě aktuálních poznatků
z fyziologie o specificích excentrické kontrakce a jejich benefitů při využití v rámci
fyzioterapie u vybraných patologických stavů pohybového aparátu (tendinopatie,
osteoporoza, sarkopenie). Hlavní zdroje informací jsou články z recenzovaných
vědeckých časopisů.
Abstrakt v AJ:
The work is aimed on the effect of eccentric contraction and eccentric exercise on the
locomotive apparatus and possible utilising in physiotherapy. Specificity of eccentric
contraction are described concerning to other types of contraction (isometric,
concentric). The aim is to argue the evidence about the effectivity of these exercises on
the strenght of actual findings of physiology about specificity of eccentric contraction
and their benefits in the utilization in physiotherapy by chosen patological estates of
locomotive apparatus (tendinopathies, osteoporosis, sarcopenia). The main resources
of information are articles from criticised scientific journals.
Klíčová slova v ČJ:
Kontrakce excentrická, cvičení excentrická, fyzioterapie, tendinopatie, sarkopenie, síla
svalová, zranění.
Klíčová slova v AJ:
Contraction eccentric, exercise eccentric, physiotherapy, tendinopathy, sarkopenia,
strenght muscle, injury.
Rozsah: 54 s., 6 příl.
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jen
uvedené bibliografické a elektronické zdroje.
V Olomouci dne _______________ _______________________ podpis
Děkuji Mgr. Barboře Kolářové za trpělivost a odbornou pomoc při vedení
bakalářské práce.
6
OBSAH
ÚVOD............................................................................................................................. 8 1 PŘEHLED TEORETICKÝCH POZNATKŮ ...................................................... 10
1.1 Makroskopická stavba svalu............................................................................... 10 1.2 Molekulární struktura svalového vlákna............................................................. 11
1.2.1 Stavba myofibrily ........................................................................................ 11 1.2.2 Aktin a myozin............................................................................................. 12 1.2.3 Sarkoplazmatické retikulum ........................................................................ 12 1.2.4 Nervosvalová ploténka ................................................................................ 13
1.3 Molekulární podstata kontrakce.......................................................................... 13 1.3.1 Na úrovni nervosvalové ploténky................................................................ 14 1.3.2 Na úrovni svalového vlákna ........................................................................ 14 1.3.3 Na úrovni aktinu a myozinu......................................................................... 14 1.3.4 Biochemická podstata kontrakce svalu........................................................ 15
1.4 Metabolismus v průběhu svalové činnosti.......................................................... 16 1.5 Typy svalových kontrakcí v závislosti na délce svalu........................................ 17
1.5.1 Izometrická kontrakce.................................................................................. 17 1.5.2 Koncentrická kontrakce ............................................................................... 17 1.5.3 Excentrická kontrakce.................................................................................. 18
2 EXCENTRICKÁ KONTRAKCE .......................................................................... 19 2.1 Excentrická kontrakce v historickém kontextu................................................... 19 2.2 Utilizace mechanické energie při excentrické kontrakci .................................... 19 2.3 Specifika proprioceptivní aferentace během excentrické kontrakce .................. 21 2.4 Vliv excentrické kontrakce na svalovou sílu ...................................................... 21
2.4.1 Srovnání síly stahu u jednotlivých typů kontrakce...................................... 22 2.4.2 Vztah rychlost-síla ....................................................................................... 23
2.5 Strukturální změny v důsledku excentrické kontrakce ....................................... 24 2.5.1 Vliv na šlachu .............................................................................................. 24 2.5.2 Vliv na kost .................................................................................................. 25
2.6 Specifika nervového řízení během excentrické kontrakce ................................. 25 3 DISKUZE ................................................................................................................. 28
3. 1 Možnosti využití excentrických cvičení ve fyzioterapii z pohledu evidence based medicine.......................................................................................................... 28
3.1.1 Entezopatie................................................................................................... 28 3.1.1.1 Chronická tendinopatie Achillovy šlachy............................................. 28 3.1.1.2 Lateral epicondylitis ............................................................................. 31 3.1.1.3 Patelární tendinopatie ........................................................................... 33
3.1.2 Excentrická cvičení u starší populace .......................................................... 33 3.1.2.1 Efektivita excentrického tréninku u sarkopenie.................................... 34 3.1.2.2 Efektivita excentrického tréninku u osteopenie.................................... 35 3.1.2.3 Prevence pádů ....................................................................................... 35
3.2 Excentrická kontrakce - využití ve sportu .......................................................... 36 3.2.1 Excentrické posilování svalu ....................................................................... 36 3.2.2 Plyometrie .................................................................................................... 37
3.3 Možný negativní dopad excentrického cvičení .................................................. 37 ZÁVĚR ........................................................................................................................ 39 BIBLIOGRAFICKÉ A ELEKTRONICKÉ ZDROJE............................................ 41
7
SEZNAM ZKRATEK ................................................................................................ 46 SEZNAM OBRÁZKŮ ................................................................................................ 48 SEZNAM PŘÍLOH..................................................................................................... 49 PŘÍLOHY.................................................................................................................... 50
8
ÚVOD
V bakalářské práci se zaměřuji na využití excentrických cvičení v praxi. Hlavní
otázky, kterými jsem se zabývala jsou:
A. Jaký vliv má excentrické cvičení na pohybový aparát?
B. U kterých diagnóz je excentrické cvičení prokázáno jako účinná léčba?
C. Jaké jsou možné negativní dopady excentrického cvičení na pohybový aparát?
Cílem práce (vzhledem k hlavním otázkám) je:
A.
1. Předložit poznatky o excentrické kontrakci a specifických vlastnostech této
kontrakce.
2. Předložit poznatky o vlivu excentrické kontrakce na pohybovou soustavu,
zejména na: sval, šlachu, kostěné struktury a inervaci.
B.
1. Specifikovat možnost využití excentrických cvičení ve fyzioterapii.
2. Předložit důkazy o účinnosti excentrických cvičení u jednotlivých patologických
stavů a srovnat účinnost s jiným typem rehabilitační léčby.
C.
1. Specifikovat možné negativní dopady excentrických cvičení na pohybový aparát.
2. Určit za jakých podmínek může dojít k poškození svalu excentrickým cvičením.
3. Určit jak se vyhnout těmto negativním vlivům.
Vstupní studijní literatura pro mou práci byly souhrnné články: Význam
excentrické kontrakce pro posturu (Havlíčková, 1999), When Active Muscles
Lengthen: Properties and Consequences of Eccentric Contractions (Lindsted, LaStayo,
Reich, 2001) a Eccentric Muscle Contractions: Their Contribution to Injury,
Prevention, Rehabilitation, and Sport (LaStayo et al., 2003a).
K vyhledávání odborných článků a studií jsem používala databázi Google
scholar. Pro tvorbu teoretické části byla klíčová slova: eccentric contraction muscle
9
strenght (16 500 odkazů, volně dostupných 285, použitých 12), eccentric exercise
rehabilitation (22 200 odkazů, volně dostupných 258, použité 4).
Pro tvorbu diskuze byla klíčová slova pro vyhledávání: eccentric exercise
Achilles tendinopathy (1 460 odkazů, volně dostupných 111, použitých 6), eccentric
exercise lateral epicondylitis (890 odkazů, volně dostupných 55, použitých 5),
eccentric exercise jumper´s knee (415 odkazů, volně dostupných 73, použité 3),
eccentric exercise elderly population (20 400 odkazů, volně dostupných 765,
použitých 6).
V rámci otázky o možných negativních vlivech excentrického cvičení byla
klíčová slova: eccentric exercise muscle damage (22 600 odkazů, volně dostupných
1 060, použitých 7).
Vyhledávací období zdrojů pro bakalářskou práci bylo listopad 2011 – duben
2012. Několik článků týkajících se využití excentrických cvičení při laterální
epicondylitidě jsem měla vyhledáno již z dřívější doby, v rámci tvorby seminární práce
Excentrická cvičení při laterální epicondylitidě. Většina dostupných zdrojů je
v anglickém jazyce, česky psaný odborný článek jsem nalezla pouze jeden. Kromě
odborných článků a studií jsem k tvorbě práce použila i učebnice typu neurofyziologie
motoriky (Enoka, 2008) a biomechanika pohybu (Brinkmann, Robin, Leiseveth, 2002;
Hamill, Knutzen, 1995; Wilmore, Costill, 2004) a to zejména pro tvorbu teoretické
části.
10
1 PŘEHLED TEORETICKÝCH POZNATKŮ
Kosterní sval je tvořen 3 složkami: příčně pruhovanými svalovými vlákny,
vazivem a tzv. logistickými komponenty (cévy, nervy) (Dylevský, Druga, Mrázková,
2000, s. 188).
1.1 Makroskopická stavba svalu
Vazivo svalu je rozděleno na několik úrovní. Obaluje jednotlivá svalová vlákna
(pouze malá vrstva, dostatečná k tomu, aby se jednotlivé sarkolemy vzájemně
nedotýkaly). Dále obaluje jednotlivé primární a sekundární snopce (endomyzium)
a snopce vyšších řádů (perimyzium). Tyto obaly mají význam především pro látkovou
výměnu, neboť velké množství kapilár je umístěno právě zde. Vazivo na povrchu svalu
potom vytváří svalovou povázku (fascii). Ta odděluje jednotlivé svaly a pomocí
vazivových přepážek odděluje jednotlivé prostory. V těchto štěrbinách pak probíhají
kmeny cév a nervy (Dylevský, Druga, Mrázková, 2000, s. 188-189). Vazivo se jako
nekontraktilní komponenta svalu pasivně podílí na kontrole excentrické kontrakce
(Dean, 1988, s. 233).
Sval se ke kosti upíná pomocí šlachy. Přechod svalových vláken do šlachy
je tvořen tak, že vazivo svalu (endomyzium, perimyzium) se schodovitě zasouvá
do vmezeřeného vaziva šlachy. Tato stavba zajišťuje mimořádnou pevnost a také
elastický přenos síly kontrakce na kost. Šlacha se ke kosti připojuje svalovým úponem.
Svaly se upínají buď do periostu kosti (šlachy oválného a kruhovitého průřezu, šlachy
upínající se do diafýz kostí), nebo do kostní kompakty (svaly jdoucí do míst nekrytých
periostem) (Dylevský, Druga, Mrázková, 2000, s. 191-192).
Každý sval je tvořen příčně pruhovanými svalovými vlákny spojenými vazivem
(Dylevský, Druga, Mrázková, 2000, s. 185).
11
1.2 Molekulární struktura svalového vlákna
Každé svalové vlákno je tvořeno jedinou svalovou buňkou. Svalové vlákno
je mnohojaderný, 10-100 mikrometrů (µm) silný útvar. Je dlouhé průměrně
1-40 milimetrů (mm) (Alter, 1952, s. 13-14). Nejdelší svalová vlákna byla nalezena
v musculus (dále jen m.) sartorius (až 30 centimetrů). Na povrchu svalových vláken
je buněčná membrána nazývaná sarkolema (Dylevský, Druga, Mrázková, 2000,
s. 185). V cytoplazmě (sarkoplazmě) jsou jádra, další buněčné organely (mitochondrie,
sarkoplazmatické retikulum, kapénky tuku a glykogen) a podélně orientovaná vlákna
tzv. myofibrily. Z hlediska chemického složení obsahuje lidský sval 75 % vody, 24 %
organických látek a 1 % látek anorganických. Z organických látek jsou nejdůležitější
kontraktilní bílkoviny myozin a aktin a červené barvivo myoglobin. Z anorganických
látek jsou důležité ionty draslíku a vápníku regulující vlastní svalový stah a následný
proces relaxace (Klika, 1986, s.163-170).
1.2.1 Stavba myofibrily
Svalové vlákno je složeno ze stovek myofibril a každá z nich je členěna
na pravidelné úseky tzv. sarkomery. Sarkomera je základní funkční a strukturní
jednotka každé myofibrily a je ohraničena Z-disky na obou koncích. Délka sarkomery
je asi 2,5 µm v klidu (sval se může prodloužit až na 180 % své klidové délky), 10 mm
myofibrily představuje 4000 sarkomer v sérii (Enoka, 2008, s. 207). Myofibrily
se seskupují do svazků a jsou uloženy podél svalového vlákna. Právě myofibrily jsou
ty jednotky, které kontrahují, relaxují a prodlužují sval (Alter, 1952, s.13-14).
Kontrakci sarkomery realizují dvě bílkoviny – aktin a myozin (Dylevský, Druga,
Mrázková, 2000, s. 185).
Myofibrily jsou charakteristické svým příčným pruhováním, tedy střídáním
světlých a tmavých proužků. Je to způsobeno tím, jak se vzájemně překrývají aktinová
a myozinová myofilamenta (Enoka, 2008, s.207).
12
1.2.2 Aktin a myozin
Tenčí aktinové filamentum se ukotvuje kolmo do Z-disků (Alter, 1952, s. 13).
Středy silnějšího myozinu jsou spojeny bílkovinou, která je viditelná jako M-linie
(Trojan, 1999, s. 72). Světlý pruh nazýváme I-pružek (izotropní), měří přibližně
1,5 µm a je tvořen pouze aktinem. Tmavý pruh nazýváme A-proužek (anizotropní),
jeho délka je asi 1 µm a je to oblast, kde je i aktin i myozin. Střed každého
A-proužku je tvořen H-zónou, která je světlejší a je místem, kde se aktin a myozin
vzájemně nepřekrývají (Alter, 1952, s. 13-14).
Délka myozinu je asi 1,5 µm, průměr je 12 nanometrů (nm) a je po obou
stranách volný (Enoka, 2008, s. 207-208). Myozin vysílá směrem k aktinu četné boční
projekce, tzv. příčné můstky (z anglického cross bridges). Ty jsou významné
z hlediska mechanismu svalové kontrakce. Příčný můstek se skládá z 2 částí – hlavy
a ocasní (koncové) části (Alter, 1952, s. 14). Jako ocas nebo také násada se označuje
lehký meromyozin, který je tvořen dvěma vzájemně se obtáčejícími polypeptidovými
řetězci, na jejichž jednom konci je hlava myozinu. Globulární hlava se označuje jako
těžký meromyozin, má katalycké místo pro připojení ATP (adenosintrifosfát, dále jen
ATP) a vazebné místo pro spojení s aktinem. Část označovaná jako krček umožňuje
naklopení hlavy vůči ocasní části (Enoka, 2008, s. 207-208).
Aktinové myofilamentum měří v průměru 7 nm a délka je 1,27 µm. Skládá se
kromě aktinu také z troponinu a tropomyozinu. Je tvořen dvěma spirálovitými vlákny
tzv. F-aktinu tvořeného molekulami globulárního G-aktinu. Tropomyozin vytváří dva
řetězce, které jsou po stranách dvoušroubovice aktinu. Troponin je globulární struktura
skládající se ze 3 podjednotek: TN-C vážící Ca2+ ionty, TN-T spojující troponin
s tropomyozinem a TN-I bránící v klidu interakci myozinu s aktinem (Enoka, 2008,
s. 207-208).
1.2.3 Sarkoplazmatické retikulum
Sarkoplazmatické retikulum je hladké endoplazmatické retikulum, jehož hlavním
úkolem je skladovat vápenaté ionty nezbytné pro svalovou činnost. Vytváří volně
organizovanou síť obklopující myofibrily (Alter, 1952, s. 15). Čím rychleji je schopno
13
svalové vlákno reagovat, tím více sarkoplazmatického retikula obsahuje, a tím více
obsahuje také vápenatých iontů (Bernášková, 2000, s. 246).
Je součástí tzv. sarkotubulárního systému, který se skládá ze dvou komponent,
a to sarkoplasmatického retikula a T-systému. T-systém neboli transverzální tubuly
jsou tvořené membránou svalového vlákna, které se zanořují kolmo k myofibrilám.
V místě Z-linie se stýká T-systém a dvě sarkoplasmatická retikula a vytvářejí triádu.
Základní funkcí T-systému je komunikace mezi povrchem a nitrem svalového vlákna
(Alter, 1952, s. 15).
1.2.4 Nervosvalová ploténka
Vlákna příčně pruhovaných svalů jsou řízena přímo nervovým systémem. Pokud
není sval inervovaný, není funkční. Axony míšních motoneuronů a sarkolema spolu
vytváří nervosvalovou ploténku (podobná chemické synapsi). Její funkcí je přenos
vzruchu z nervového vlákna na svalové vlákno (Enoka, 2008, s. 190).
Šířka této synapse je 50-70 nm. Presynaptickou část tvoří axonální zakončení
motoneuronu, uložené v mělkých žlábcích, které se vytvořily invaginací sarkolemy.
Invaginace vede zejména ke zvětšení aktivní zóny synapse. V této části ploténky
se nacházejí váčky hromadící mediátor (acetylcholin). Postsynaptickou část tvoří
sarkolema svalového vlákna. Tato část ploténky obsahuje receptory (nikotinového
typu), které na sebe váží acetylcholin v případě jeho uvolnění (Bernášková, 2000,
s. 250-251). Hustota těchto receptorů je až 10 000 receptorů/µm2 (Enoka, 2008,
s. 190).
1.3 Molekulární podstata kontrakce
Svalová kontrakce je sled na sebe navazujících dějů, které se odehrávají na více
úrovních (Enoka, 2008, s. 190).
14
1.3.1 Na úrovni nervosvalové ploténky
Průchod impulsu nervovým vláknem způsobí otevření váčků s acetylcholinem
na presynaptické části nervosvalové ploténky. Acetylcholin se naváže
na postsynaptické receptory a způsobí otevření iontových kanálů pro sodné ionty.
Klidový membránový potenciál je -90 milivoltů (mV). Příliv sodných (Na+) a odliv
draselných (K+) iontů způsobí depolarizaci sarkolemy a může přerůst ve vznik akčního
potenciálu (až +40 mV) (Enoka, 2008, s. 190-191).
Acetylcholin se po přenosu uvolňuje z receptoru a je odbourán enzymem
acetylcholinesterázou. Pokud by k tomuto nedošlo, sval by zůstal ve stahu a ploténka
by byla vyřazena z další činnosti, neboť by se při dalším průchodu impulsu neměl
uvolněný acetylcholin kam navázat (Bernášková, 2000, s. 250-251).
1.3.2 Na úrovni svalového vlákna
Akční potenciál se šíří po postsynaptické membráně a prostřednictvím
T-systému i do nitra buňky. Rychlost šíření je až 6 m/s. Způsobí depolarizaci
sarkoplazmatického retikula, které uvolní velké množství iontů vápníku (Ca2+)
do sarkoplazmy. Vápenatý kationt se váže na troponin, čímž se změní jeho prostorová
konfigurace a umožní tropomyozinu zanořit se hlouběji mezi vlákna aktinu. Tímto
dojde k odkrytí aktivních (vazebných) míst a umožnění interakce aktinu a myozinu.
Děj, probíhající od elektrické stimulace svalu až k iniciaci svalové kontrakce se nazývá
spřažení excitace a kontrakce (Enoka, 2008, s. 210).
1.3.3 Na úrovni aktinu a myozinu
Po odkrytých aktivních místech aktinu se natahují hlavy myozinu a vytváří
se spojení mezi aktinem a myozinem neboli příčný můstek. Myozinové vlákno aktivně
přitahuje dvě aktinová vlákna zakotvená do Z-linií, a tím je k sobě přitahuje.
Výsledkem je zkrácení sarkomery, myofibrily a tedy i svalu (Enoka, 2008, 212-213;
Bernášková, 2000, s. 246).
15
Čím více hlav myozinu se spojí s aktivním místem aktinu, tím je svalová
kontrakce silnější. Čím více se přiblíží sousední Z-proužky, tím více se sval zkrátí.
Sval se může zkrátit až o 50-70 % své klidové délky (Bernášková, 2000, s. 244).
1.3.4 Biochemická podstata kontrakce svalu
Ukazuje se, že interakce mezi kontraktilními proteiny svalového vlákna
je výsledkem disinhibice Ca2+, která spustí sled biochemických událostí, které
nazýváme cyklus příčných můstků. Celý proces vyžaduje energii obsaženou v ATP
spotřebovanou globulární hlavičkou myozinu. Proces je postaven na přítomnosti Ca2+
(aktivovaný stav) nebo na nepřítomnosti Ca2+ (relaxovaný stav) (Enoka, 2008,
s. 210-211).
Celý cyklus začíná vazbou ATP na hlavu myozinu. ATP je hydrolyzován
na ADP (adenosindifosfát, dále jen ADP) a anorganický fosfát (Pi) a hlava myozinu
je slabě vázána na aktin (Enoka, 2008, s. 210-212). Míra hydrolýzy ATP se liší podle
typu svalového vlákna, největší je u tzv. rychlých vláken (Steinen et al. in Enoka,
2008, s. 212). Vazba Ca2+ na troponin umožní hlavám myozinu se přiblížit, dojde
k uvolnění Pi a k silné vazbě. Každý příčný můstek koná sílu okolo 2 pN několik
stovek milisekund právě během fáze silné vazby. Práce vykonána hlavami myozinu
umožní přemístění tenkého a silného myofilamenta o 5-10 nm v jednom cyklu
(Kitamuta et al.in Enoka, 2008, s. 212).
Práce, kterou vykonává sval, je vysvětlována jako mnoho opakujících se cyklů
příčných můstků, označuje se jako teorie můstků (Huxley in Enoka, 2008, s. 212-213).
Termín kontrakce označuje stav svalové aktivity, kdy se tvoří příčné můstky jako
odpověď na akční potenciál (Enoka, 2008, s. 213).
Když akční potenciál pomine, Ca2+ je aktivně odčerpán ze sarkoplasmy zpět
do sarkoplazmatického retikula. Čerpání probíhá proti koncentračnímu gradientu
a je tedy spojeno s hydrolýzou molekuly ATP (1 molekula ATP na dva ionty Ca2+).
Ca2+ je také uvolněn z vazby na troponin a dojde k opětovnému zakrytí vazebných
míst pro aktin a myozin tropomyozinem. Sarkomera se vrací do původní délky díky
elastické bílkovině titinu (Enoka, 2008, s. 210-211).
16
1.4 Metabolismus v průběhu svalové činnosti
Z hlediska energetického krytí hrají hlavní roli makroergní substráty tzn. lipidy,
glycidy a proteiny. Štěpí se na jednoduché látky a vstupují do transformačního procesu
intermediárního metabolismu a výsledkem je přeměna v ATP, bezprostřední zdroj
energie pro sval. Mezi limitující faktory energetického zisku patří kromě nedostatku
energetických zdrojů (substrátů) a poklesu průtoku krve také poměr makroergních
substrátů ATP/ADP. Menší klidová spotřeba ATP a tedy menší produkce ADP brzdí
další uvolňování energie. Naopak větší energetický výdej a větší tvorba ADP urychlují
uvolňování energie pro pohybovou činnost (Havlíčková, 1994, s. 3).
Při krátkodobých výkonech maximální intenzity (10-20 s) dochází k uvolnění
energie ze zásobních makroergních fosfátů ve svalové tkáni. Tyto zásoby jsou ale
velmi malé a vystačí pouze na několik sekund práce i přes to, že se ATP neustále
doplňuje reakcí s CP (kreatinfosfát, dále jen CP) získaným zejména odbouráním
volných mastných kyselin z krve (Havlíčková, 1994). U trénovaných jedinců
(sprinterů) dále dochází k tzv. laktátovému neoxidativnímu anaerobnímu způsobu
hrazení energie. Podkladem je aktivita glykolytických vláken svalu s vysokou
intenzitou stahu a vysokou unavitelností (Havlíčková, 1994, s. 5).
Při pohybových činnostech submaximální intenzity s nedostatečnou dodávkou
kyslíku je energie získávána laktátovým anaerobním systémem hrazení energie. Zisk
energie je zde poměrně malý. Schematicky:
glukósa (glykogen) + 2 P + 2 ADP → 2 molekuly kyseliny mléčné + 2 ATP.
Kapacita využití tohoto metabolického krytí je dána zejména schopností tolerance
důsledků metabolické acidózy (Havlíčková, 1994, s. 5).
Při zátěži o mírné až střední intenzitě s trváním činnosti nad 90 s je zisk energie
hrazen aerobním (oxidativním) způsobem. Nedochází ke zvyšování hladiny kyseliny
mléčné a kapacita oxidativního systému je teoreticky neomezená, dána především
typem pohybové činnosti a schopností oxidativního systému dodávat makroergní
fosfáty činným svalům. Schematicky:
Glukóza (glykogen) + 38 P + 38 ADP + 6 O2→ 6 CO2 + 44 H2O + 38 ATP
Kys. mléčná + 130 P + 130 ADP + 23 O2→16 CO2 + 146 H2O + 130 ATP
Podkladem této činnosti je aktivita pomalých vláken kosterního svalu (Havlíčková,
1994, s. 5).
17
Využití jednotlivých zdrojů energie se kombinuje. U krátkodobých výkonů
převažuje spotřeba zásobních ATP, CP a anaerobní glykolýza s tvorbou laktátu.
U vytrvalostního zatížení střední intenzity (2 - 11 minut) jsou využity hlavně glycidy
se střední tvorbou laktátu (oxidativní fosforylace), u dlouhých a velmi dlouhých
vytrvalostních zátěžích potom glycidy a lipidy s malou tvorbou laktátu (Havlíčková,
1994, s. 6).
1.5 Typy svalových kontrakcí v závislosti na délce svalu
Svalové napětí je odpovědí na výchozí postavení segmentu a toho, jestli
se segment zvedá, klesá, nebo sval pouze kontroluje výchozí postavení. Rozlišujeme
tři typy kontrakcí v závislosti na délce svalu (Hamill, Knutzen, 1995, s. 83-84).
1.5.1 Izometrická kontrakce
Pokud je sval aktivní, napětí se zvyšuje, ale není žádná vnější změna výchozí
pozice, nazýváme tuto kontrakci izometrickou (Komi in Hamill, Knutzen, 1995, s. 81).
Je to také kontrakce, kdy se vzdálenost začátku svalu a úponu nemění, nedochází tedy
ke změně délky svalu. Příkladem může být stálý stupeň flexe trupu, kdy zádové svaly
pracují izometricky proti gravitaci, díky které by se flexe zvětšovala (Hamill, Knutzen,
1995, s. 81).
Při izometrické kontrakci se produkuje právě takové množství příčných můstků,
aby došlo pouze ke stabilizaci segmentu. Vnější síla nedovolí svalu zkrácení. Pokud
by bylo zapojeno více příčných můstků, kontrakce by přešla v kontrakci dynamickou
(koncentrickou) (Wilmore, Costill, 2004, s. 53).
1.5.2 Koncentrická kontrakce
Při koncentrické kontrakci svaly aktivně vyvíjí sílu a zároveň dochází
ke zkracování svalu, zatížení svalu je tedy menší než vyvíjená síla (Havlíčková, 1999,
18
s. 9). Kosterní svaly se mohou zkrátit o 50-70 % jejich klidové délky. Průměrná
hodnota pro všechny kosterní svaly je 57 % (Bernášková, 2000, s. 246). Většina
pohybů vzhůru je produkována koncentrickou kontrakcí, kdy zároveň dochází
i k překonání gravitace. Svaly kontrolující (stabilizující) tuto kontrakci jsou agonisté.
Svaly konající koncentrickou kontrakci jsou i iniciátory pohybu a produkují aktivní
práci (Hamill, Knutzen, 1995, s. 82-83).
Molekulární podstatu koncentrické kontrakce vyjadřuje klasický model
kontrakce – teorie můstků (Wilmore, Costill, 2004, s. 53).
1.5.3 Excentrická kontrakce
Ve chvíli, kdy je zatížení svalu větší než je vyvíjená síla, dochází k prodlužování
svalu a tato kontrakce se nazývá excentrická (Komi in Hamill, Knutzen, 1995, s. 83).
Zdrojem většího zatížení je nejčastěji gravitace, nebo aktivita antagonistů svalu
(Billeter, Hoppeler in Hamill, Knutzen, 1995, s. 83). Excentrická kontrakce
je tzv. negativní práce, segment se většinou pohybuje směrem dolů (ve směru
gravitace), svaly pohyb dolů spíše kontrolují, ne iniciují. Excentrickou kontrakci
produkují svaly také při brzdění pohybu (decelerace) (Hamill, Knutzen, 1995, s. 83).
Excentrickou kontrakci nelze vysvětlit klasickým modelem svalové kontrakce.
Při excentrické kontrakci se zapojují další bílkoviny jako jsou titin a desmin. Propojení
mezi Z-liniemi je realizováno pomocí vláknitého titinu. Titin se protahuje a zkracuje
v místech, kde není fixován na myozinová filamenta a tím je vyvíjena tenze na Z-linie
a sarkomera se prodlužuje (Havlíčková, 1999, s. 10-11).
19
2 EXCENTRICKÁ KONTRAKCE
2.1 Excentrická kontrakce v historickém kontextu
První zmínky v nejstarších fyziologických studiích o excentrické kontrakci jsou
z roku 1882, kdy Adolf Fick objevil, že je sval schopen vykonat větší sílu zatímco
se prodlužuje, než jakou vykoná při koncentrické kontrakci. O padesát let později
A. V. Hill poukázal na to, že při excentrické kontrakci má sval nižší energetické
nároky něž při koncentrické nebo izometrické kontrakci (Lindsted, LaStayo, Reich,
2001, s. 256).
V roce 1952 Abbott et al. demonstrují funkční souvislosti pomocí 2-místného
bicyklového ergometru s jedním řetězem, kdy oba cyklisti šlapou proti sobě. Tento
pokus ukazuje, že i objektivně slabší cyklista (žena), vytvářející brzdnou sílu
(excentrie) je schopen vyvinout větší sílu než silnější cyklista šlapající vpřed. Jedná
se o jednu z prvních moderních studií o excentrické kontrakci (Abbott, Bigland,
Ritchie, 1952, s. 381-388).
V roce 1953 Erling Asmussen zavádí termín „excentric“ pro kontrakci, kdy
dochází zároveň k prodlužování svalu, složený ze slov „ex“ a „center“, tedy pohyb
od středu. Termín „eccentric“ , který se v angličtině používá dnes, byl zaveden
až později (Lindsted, LaStayo, Reich, 2001, s. 256).
2.2 Utilizace mechanické energie při excentrické kontrakci
Při excentrické kontrakci se svaly chovají jako pružiny nebo také tlumící
struktury. Jejich funkcí při excentrické kontrakci je vytváření brzdné síly, mluví
se o tzv. negativní práci (Lindstedt, LaStayo, Reich, 2001, s. 256-257). Tuto negativní
práci produkujeme denně při běžných činnostech jako je např. chůze (DeVita,
Hortobagyi; Enoka; Heglund, Cavagna; Hoffer et al.; Lindstedt, LaStayo, Reich
in LaStayo et al., 2003a, s. 558-559).
Při běžném pohybu svaly produkují téměř stejně pozitivní (zkrácení) i negativní
(prodloužení) práce (Heglund, Cavagna in LaStayo et al., 2003a, s. 558-559). Při
20
excentrické kontrakci prodlužující se sval absorbuje mechanickou energii. Tato
energie může být vydána ve formě tepla, nebo dočasně skladována jako zpětný
energetický potenciál tzv. deformační energie a následně využita. Sval je aktivně
prodloužen před následnou fází zkrácení (koncentrie) (Lindstedt, LaStayo, Reich,
2001, s. 256). Dochází ke kumulaci energie, která je přidána k následnému pohybu
a sval produkuje větší sílu. Tento cyklus (tzv. strech-shortening cycle) zlepšuje
ekonomiku svalové práce, výzkumy ukazují, že takto přednastavený sval produkuje
až o 50 % větší sílu (Hamill, Knutzen, 1995, s. 87-89). Význam tohoto
tzv. strech-shortening cycle ukazuje obr. 1.
Obr. 1 Graf závislosti rychlosti a síly při dvou skocích (Enoka, 1996, s. 2340)
Zobrazeny jsou dva skoky, kdy cílem bylo vyskočit co možná nejvýše. Prvnímu
skoku (horní linka) předcházela excentrická kontrakce před koncentrickým stahem
m. triceps surae a je prokazatelně vyšší. Při druhém skoku (spodní linka) byla zapojena
pouze koncentrická kontrakce (Enoka, 1996, s. 2340-2341). Takto ukládaná a následně
spotřebovaná energie je tedy důležitým faktorem ovlivňujícím výkon (podstata
plyometrie). Z tohoto pohledu se tedy svaly chovají jako pružiny, které opakovaně
absorbují a vydávají energii. Uložení energie je ale dočasné, pokud není spotřebována,
je vydána ve formě tepla (Lindsted, LaStayo, Reich, 2001, s. 256-257; Hamill,
Knutzen, 1995, s. 88-89).
21
Mechanická práce při svalové činnosti je definována jako: E = F (-∆L), kdy
F je síla a ∆L změna délky svalu. Pokud se sval zkracuje (koncentrie), ∆L je tedy
záporná a výsledná práce kladná. Pokud se sval prodlužuje (excentrie), ∆L je kladná
a výsledná práce záporná (negativní) (Brinkmann, Frobin, Leivseth, 2000, s. 151 ).
Z tohoto pohledu má excentrická kontrakce (negativní práce) menší energetickou
náročnost než koncentrická, a tedy i vyšší ekonomickou účinnost proti koncentrické,
vysvětlením je právě kumulace energie do elastických struktur svalu (Havlíčková,
1999, s. 11).
2.3 Specifika proprioceptivní aferentace během excentrické kontrakce
Za proprioceptivní aferentaci jsou zodpovědna dvě tělíska, svalové vřeténko
a Golgiho tělísko. Svalové vřeténko reaguje na protažení, při protažení dochází
reflexně ke kontrakci svalu (podstata napínacích reflexů). Síla odpovědi svalového
vřeténka je určena rychlostí protažení. Golgiho tělíska jsou uložena na přechodu svalu
do šlachy a fungují jako ochrana svalu před přetížením. K aktivaci tělísek dochází
napnutím šlachy (při kontrakci svalu) (Dylevský, Druga, Mrázková, 2000, s. 219-220).
Mohutnost proprioceptivní aferentace z příslušných svalů v průběhu excentrické
kontrakce je vyšší než u koncentrické. Důvodem je nadprahové podráždění jak
vřeténka (sval se prodlužuje), tak Golgiho tělíska (sval vyvíjí tenzi, a proto stoupá
napětí na přechodu svalu a šlachy). Při koncentrické kontrakci se neudržuje zvýšená
aferentace z obou typů receptorů, ale jeví reciproký vztah (Havlíčková, 1999, s. 11).
Mohutnější aferentace vede ke snížení prahu dráždivosti alfa motoneuronů,
a proto se excentrická kontrakce někdy označuje jako kontrakce s nejmohutnějším
náborem motorických jednotek (Havlíčková, 1999, s. 11).
2.4 Vliv excentrické kontrakce na svalovou sílu
Svalovou sílu můžeme měřit několika způsoby. Nejčastější je měření maximální
síly vyvinuté během izometrické kontrakce nebo maximální hmotnosti, jakou
dokážeme jedenkrát zvednout. Svalovou sílu lze měřit i určením točivého momentu
22
během kontrakce (Enoka, 2008, s. 364-365). Výsledný nárůst svalové síly pak závisí
na typu měření, ale také na tom, v jakém tréninkovém programu byl sval posilován
(Higbie et al., 1996, s. 2173).
Kosterní svaly jsou schopny vykonat maximální sílu během excentrické
kontrakce. Kontrakce se aktivně účastní svalová vlákna a pasivně také vazivové
struktury svalu (Dean, 1988, s. 233). Velká síla je podnětem pro zvětšení svalové
hmoty (Jensen, Fabio; LaStayo et al.; Lindstedt, LaStayo, Reich in LaSatyo et al,
2003a, s. 562) i nárůst síly (Johnson; Johnson et al.; Komi, Buskirk in LaStayo et al.,
1999, s. 611). Síla během excentrické kontrakce by tedy měla být nejsilnějším
stimulem pro zvýšení síly svalu (LaStayo et al., 2003a, s. 562).
Nickols-Richardson et al. (2006, s. 794-795) potvrdili názor, že k většímu
nárůstu svalové síly dochází po excentrickém cvičení a to u sportovců
i u netrénovaných jedinců. Po 5 měsících tréninku vzrostla svalová síla u koncentricky
trénovaného svalu o 18,6 % u dolní končetiny a o 12,5 % u paže, zatímco nárůst
u excentricky trénovaného svalu byl téměř dvojnásobný (28,9 % u dolní končetiny
a 24,6 % u paže).
Spurway et al. nechali trénovat skupinu mladých žen a mužů vždy jednu dolní
končetinu koncentricky a druhou excentricky po dobu 6 týdnů. Výsledný nárůst
svalové síly byl 31 % u dolní končetiny trénované excentricky a 18 % u končetiny
trénované koncentricky (Spurway et al., 2000, s. 374-375).
2.4.1 Srovnání síly stahu u jednotlivých typů kontrakce
Jednotlivé typy svalových kontrakcí neprobíhají izolovaně, ale kombinují
se. Izometrie typicky stabilizuje tělo a excentrie a koncentrie pracují na úrovni
tzv. strech-shortening cycle (Hamill, Knutzen, 1995, s. 83).
Tyto kontrakce jsou velmi odlišné ve spotřebě energie a vykonané síle.
Excentrická kontrakce vykoná stejně velkou sílu jako další dva typy kontrakce,
ale s menším počtem aktivovaných svalových vláken a tedy i s menší spotřebou
kyslíku. Submaximální excentrická zátěž vyžaduje pouze asi 1/6-1/7 množství kyslíku
než stejné zatížení v režimu koncentrie (Bigland-Ritchie, Woods in Lastayo et al,
1999, s. 611). Myofibrily, které jsou při excentrické kontrakci stimulovány
23
a protahovány jsou schopny vykonat větší sílu než je maximální izometrická síla
(Edman et al. in Hamill, Knutzen, 1995, s. 83).
Při koncentrické svalové práci je vyvinutá síla vždy menší než při izometrické.
Vysvětlení lze hledat na úrovni svalového vlákna, kdy o síle rozhodují počty
vytvořených příčných můstků. Zatímco u izometrické kontrakce je počet příčných
můstku stejný, u koncentrické dochází se vzrůstem rychlosti kontrakce ke zmenšování
počtu příčných můstků (Edman in Hamill, Knutzen, 1995, s. 83).
Při excentrické kontrakci je prodloužení svalu kontrolováno kontraktilními
komponenty svalu (svalovými vlákny) a pasivně také odporem elastických
nekontraktilních částí svalu (vazivem). Tyto elastické komponenty přispívají k čisté
síle svalu během excentrické kontrakce. Maximální vykonaná síla během excentrické
kontrakce bude tedy převyšovat tu, která je vykonaná během koncentrické nebo
izometrické kontrakce (Dean, 1988, s. 233-234).
2.4.2 Vztah rychlost-síla
Skutečná síla vykonaná během kontrakce závisí také na rychlosti s jakou sval
mění svou délku (viz obr. 3, příloha 1, s. 50). Se vzrůstající zátěží u koncentrické
kontrakce, se snižuje rychlost zkrácení, naopak pokud svaly pracují proti malému
odporu, rychlost stahu se zvyšuje. Jestliže se zátěž, proti které sval provádí kontrakci,
blíží k nule, je dosaženo maximální rychlosti kontrakce (Hamill, Knutzen, 1995,
s. 87-88).
Vztah mezi silou a rychlostí při excentrické svalové činnosti je opačný než
u kontrakce koncentrické. Excentrická svalová činnost je vyvolána antagonisty,
gravitací nebo nějakou vnější silou. V prvních fázích protahování svalu, kdy je zátěž
mírně větší než izometrické maximum, je rychlost protahování malá. Se vzrůstající
zátěží se zvyšuje rychlost excentrické kontrakce. Při excentrické svalové činnosti
se napětí zvyšuje s rychlostí prodlužování svalu. Maximální síla během excentrické
kontrakce není tolik ovlivněna rychlostí prodlužování svalu (Hamill, Knutzen, 1995,
s. 87-88).
24
Koncentrická kontrakce se uplatňuje intenzivně při hnací síle při běhu, skocích,
házení. Při běžném pohybu v rámci denních činností se uplatňuje spíše kombinace
koncentrických a excentrických kontrakcí (Komi in Enoka, 1996, s. 2339-2341).
2.5 Strukturální změny v důsledku excentrické kontrakce
Adaptace vzniká pokud je sval další excentrické zátěži vystaven do 1 týdne
od prvního cvičení. Tato vlastnost svalu přizpůsobit se excentrické zátěži, aby
se zabránilo poškození má velký význam pro klinickou praxi (Proske, Morgan, 2001,
s. 333).
Změny ve svalu, které způsobují adaptaci nejsou přesně známé. Předpokládá
se, že se sval adaptuje změnou své klidové délky, dochází ke zvýšení počtu sarkomer
v sérii a sval je schopen se více prodloužit (Brockett, Morgan, Proske, 2001,
s. 787-789). Druhá teorie říká, že po první intenzivní etapě excentrického cvičení jsou
slabá vlákna redukována a silnější a odolnější vlákna zůstávají a mají ochranný efekt
(Armstrong et al.; Fridén, Lieber in LaStayo et al., 2003a, s. 559).
Chronická excentrická zátěž způsobuje větší pevnost svalového vlákna. Tato
pevnost má význam při protahování svalu, kdy chrání sval před poškozením při
nadměrném tahu (Armstrong; Clarkson et al.; Ebbeling, Clarkson in LaStayo, 1999,
s. 611).
2.5.1 Vliv na šlachu
Pokud dochází k brždění pohybu, na přechod sval-šlacha působí obrovské síly.
Je-li tato síla větší než jakou dokáže sval sám vytvořit, může dojít k poškození svalu,
šlachy nebo připojení svalu ke kosti (LaStayo et al., 2003a, s. 562).
Adaptace na excentrickou zátěž se využívá při léčbě tendinopatií, protože působí
příznivě na stav svalu a šlachy. Předpokládá se, že buňky šlachy jsou stimulovány
excentrickým cvičením ke tvorbě kolagenu a zvýšené fibroblastické aktivitě. Dochází
také k normalizaci hladiny glykosaminoglykanů a šlacha se stává pevnější v tahu
(Khan et al.; Hawary et al.; Öhberg et al. in Stasinopoulos, Stasinopoulou, Johnson,
25
2005, s. 946). Mezi makroskopické změny patří zejména hypertrofie šlachy (Birch et
al.; Liu et al.; Woo et al.; Zamora, Marini in LaStayo et al., 2003a, s. 562). Ve šlaše
pak dochází ke ztluštění kolagenních vláken a ta jsou schopna lépe zvládat vysoké
napětí přenášené ze svalu na šlachu (LaStayo et al. 2003a, s. 563).
Jiní tvrdí, že excentrické cvičení působí preventivně na případná zranění
a to zvýšením schopnosti svalu absorbovat energii. Zvyšuje se velikost síly, která
způsobí selhání šlachy (Archambault et al.; Hasselman et al.; Plancher et al.; Stone
in LaStayo et al., 2003a, s. 562).
2.5.2 Vliv na kost
Síla a hustota kosti je ovlivněna mimo jiné tahem svalů, jejich napětím
a zatížením kosti (Hawkins et al.; Vincent, Braith in LaStayo et al., 2003a, s. 562).
Tvorbu kostních minerálů podporuje zejména cvičení se zátěží o vysoké síle
(Chambers et al.; Lanyon in LaStayo et al, 2003a, s. 562-563). Wolffův zákon říká,
že kost reaguje tak, že BMD (bone mineral density - hustota kostních minerálů)
je nejvyšší v oblasti největšího působení síly na kost. Tento efekt byl pozorován
i u sportovců s asymetrickou zátěží např. tenistů, kdy hrající končetina má větší BMD
a je i strukturálně silnější (Haapasalo et al. in Winters-Stone, Snow, 2006, s. 1203).
Excentrické silové cvičení působí na kost největší silou, lze tedy předpokládat,
že nejlépe stimuluje tvorbu kostní hmoty (LaStayo et al., 2003a, s. 562).
2.6 Specifika nervového řízení během excentrické kontrakce
Jak už bylo řečeno, sval je během excentrické kontrakce schopen vyvinout
maximální sílu, a to s minimální spotřebou kyslíku. Navíc během excentrické
kontrakce je vyžadována nižší úroveň volní aktivace svalu, aby byla dosažena daná
síla (viz obr. 4, příloha 2, s. 50) (Bigland, Lippold in Enoka, 1996, 2340-2342).
V podstatě k vytvoření stejně velké síly koncentricky a excentricky je potřeba aktivace
méně motorických jednotek u excentrické kontrakce. Z tohoto důvodu je také větší
riziko přetížení svalu u excentrie (Moritani et al. in McHugh, 2003, s. 89). Tento fakt
26
dokládá i měření elektromyografického záznamu (EMG) uskutečněné v kineziologické
laboratoři 10. dubna 2012 pod vedením Mgr. Kolářové (viz obr. 2).
Obr. 2 Změna elektromyografické aktivity m. biceps brachii v závislosti na typu
kontrakce
I. Koncentrická kontrakce, II. Přechod mezi koncentrickou a excentrickou kontrakcí,
III. Excentrická kontrakce
Adaptace nervového vlákna na excentrické cvičení se popisuje několika jevy.
Ukazuje se, že dochází ke zvýšení amplitudy na EMG signálu v poměru
k produkované síle (Komi, Buskirk; Hortobágyi et al. in McHugh, 2003, s. 91). Nárůst
svalové síly lze zdůvodnit nárůstem aktivace svalu (nárůstem aktivních motorických
jednotek), kterou lze prokázat na EMG záznamu (viz obr. 5, příloha 3, s. 51). Dochází
ke snížení frekvence signálu v důsledku lepší synchronizace jednotlivých motorických
jednotek (Hortobágyi, DeVita, 2000, s. 402-403).
Otázkou také je, zda nervový systém rozlišuje příkazy pro excentrickou
a koncentrickou kontrakci. Usuzuje se, že typ kontrakce je dán množstvím svalové
27
aktivace a tedy točivým momentem. Pokud je točivý moment menší než zatížení svalu,
výsledkem je excentrická kontrakce (Enoka, 1996, s. 2341-2342).
Druhým názorem je, že aktivace svalu se odlišuje v závislosti na typu kontrakce.
Pokud by to tak bylo, poněkud by to komplikovalo řízení pohybu, který je složen
z více typů kontrakcí. Tento názor potvrzuje mimo jiné tvrzení o odlišném náboru
motorických jednotek během excentrické kontrakce, o poklesu velikosti nervových
potenciálů při stimulaci tohoto typu kontrakce a o snížení aktivace svalu při maximální
excentrické kontrakci (Enoka, 1996, s. 2341-2342).
28
3 DISKUZE
3. 1 Možnosti využití excentrických cvičení ve fyzioterapii z pohledu evidence based
medicine
Z popsaných účinků a adaptačních mechanismů se nabízí využití excentrického
cvičení v praxi. Je ale třeba pamatovat na možné nežádoucí účinky a vyšší riziko
poškození svalu a dávkovat intenzitu cvičení opatrně (Öhberg, Alfredson, 2004,
s. 468-469).
3.1.1 Entezopatie
Entezopatie vznikají v důsledku patologických změn při úponech šlach, vazů
a kloubních pouzder do kosti. Entezopatie mohou vznikat náhle (akutní), nebo
pozvolna (chronické) při dlouhodobém přetěžování přechodu šlachy v kost. Základním
mechanismem je náhrada normálních kolagenních vláken šlachy za amorfní mucinózní
hmotu (Khan in Murrell, 2002, s. 392-393).
Využití excentrických cvičení při léčbě tendinopatií navrhl jako první Stanish
et al. v roce 1986. Koncept byl zaměřen na léčbu patelární tendinopatie a vycházel
zejména z poznatku, že excentrie může zvýšit mechanickou pevnost šlachy (Stanish
et al. in Croisier et al., 2007, s. 271).
3.1.1.1 Chronická tendinopatie Achillovy šlachy
Chronická tendinopatie Achillovy šlachy se projevuje jako bolestivé ztluštění
šlachy. Nejčastěji se vyskytuje u rekreačních sportovců ve středním věku, zejména
běžců v důsledku přetížení šlachy (Clement et al.; James et al.; Nelen et al.; Schepsis
et al.; Welsch, Clodman in Fahlström et al., 2003, s. 327). Dříve se tendinopatie
Achillovy šlachy považovala za zánětlivé postižení šlachy, dnes se od tohoto upouští
a mluví se čistě o degenerativním procesu (Khan in Fahlström et al., 2003, s. 327).
29
Histologicky byla nalezena zvýšená hladina glykosaminoglykanů, nepravidelná
struktura a uspořádání vláken, ale bez známek zánětu (Movin et al.; Alfredson et al.
in Langberg et al., 2005, s. 61). V extrémním případě může dojít k částečné nebo úplné
ruptuře šlachy (Khan et al. in Nørregaard et al., 2006, s. 133). Symptomy jsou zejména
ranní ztuhlost a bolest zabraňující pohybu, která je největší po cvičení (Nørregaard
et al., 2006, s. 133).
Mechanismem pozitivního účinku excentrických cvičení na chronické
tendinopatie Achillovy šlachy se v posledních letech soustředilo hned několik autorů.
Langsberg et al. se zabývali výsledky u 12 fotbalistů (6 zdravých představujících
kontrolní skupinu, 6 s postižením Achillovy šlachy) v průběhu 12 týdnů trvajícího
excentrického cvičení, kdy potvrdili efektivitu tohoto typu léčby. Prokázali,
že excentrickým cvičením dochází ke stimulaci syntézy kolagenu typu I v oblasti
poškozené šlachy. Zvýšení kolagenu typu I bylo shledáno pouze u nemocných
postižených entezopatií Achillovy šlachy. Předpokládá se tedy, že homeostáza
poškozených šlach je narušena a pozitivní efekt excentrického cvičení vychází
ze stimulace tvorby kolagenu I v rámci reparačního procesu šlachy. To rovněž
vysvětluje, proč u zdravých jedinců k těmto změnám nedošlo. Produkce kolagenu
je u nich dostatečná a není porušená homeostáza. V důsledku zlepšení struktury šlachy
dochází i k ústupu bolesti a adaptaci šlachy na zátěž (Langsberg et al., 2005,
s. 61-65).
Öhberg a Alfredson se zabývali souvislostí entezopatie Achillovy šlachy
a neovaskularizací. Pomocí ultrazvuku prokázali přítomnost nově tvořených cév
v oblasti změněné struktury šlachy. Podle nich lze usuzovat, že tyto neovaskularizace
mohou korelovat s bolestí šlachy (střední porce Achillovy šlachy). Demonstrovali také
zastavení průtoku těmito cévami při pasivní dorzální flexi (Öhberg, Alfredson, 2004,
s. 465-466). Rovněž provedení sklerotizace postižené oblasti mělo za výsledek
odstranění bolesti u většiny pacientů (Öhberg, Alfredson, 2002, s. 8). Jejich studie
se soustředila na souvislost mezi excentrickým cvičením a destrukcí nově tvořených
cév. Při excentrickém cvičení o dostatečné intenzitě (180 opakování denně), kdy
se pata nachází pod úrovní chodidla (dorsální flexe) se zastaví průtok nově tvořenými
cévami, ty jsou poškozeny a dochází k jejich zániku a ústupu bolesti (Öhberg,
Alfredson, 2004, s. 468-469).
30
Podle některých má vliv na tyto nově tvořené cévy tvorba kolagenu
typu I v důsledku excentrického cvičení. Lze spekulovat, že kolagen by se mohl
podílet na minimalizaci průtoku v těchto nově tvořených cévách (Langsberg et al.,
2005, s. 64).
Fahlström et al. (2003, s. 327-332) vytvořili cvičební jednotku (viz příloha
4, s. 52) využívající excentrické cvičení a streching a aplikovali ji na pacienty s bolestí
ve střední porci Achillovy šlachy (78 pacientů, 101 postižených šlach) a na pacienty
s úponovou bolestí této šlachy (30 pacientů, 31 postižených šlach) po dobu 12 týdnů.
U skupiny s bolestí střední části šlachy došlo po absolvované léčbě k ústupu bolesti
u 89 % z nich, a k návratu k dřívějšímu stupni aktivity. Zbývajících
11 % neodpovídajících na léčbu patřilo zejména ženám, často s vyšším BMI. Autoři
tedy předpokládají, že nadváha a ženské pohlaví by mohlo mít souvislost
s neúspěchem terapie.
U pacientů s úponovou bolestí šlachy výsledky nebyly tak dobré. Pouze
32 % šlach se zlepšilo natolik, že se pacienti vrátili na úroveň dřívějšího stupně zátěže.
Podle autorů důvodem rozdílnosti výsledků této skupiny může být rozdílný zdroj
bolesti (bursa, kost) a nikoliv šlacha (Fahlström et al., 2003, s. 332).
Mafi, Lorentzon a Alfredson (2000, s. 42-47) se zabývali rozdílnou efektivitou
exentrického a koncentrického cvičení. Excentrický tréninkový režim byl obdobný
jako u předchozí studie (viz. příloha 4, s. 52). Pacienti cvičili 2x denně po dobu
12 týdnů. Byli upozorněni, že v průběhu prvních dvou týdnů se může objevit svalová
bolest a únava. Postupem času byla přidávána zátěž ve formě závaží (batohu)
na zádech. Koncentrický tréninkový režim byl shodný v četnosti s excentrickým,
ovšem cviky byly po několika týdnech měněny. Před léčbou měli všichni pacienti
během chůze a běhu bolesti. U skupiny léčené excentrickým cvičením bolest odezněla
u 82 % z nich, u skupiny léčené koncentricky pouze u 36 %. Skupina léčena
excentricky tedy ukazuje prokazatelně lepší výsledky. To autoři zdůvodňují zřejmě
zvýšením excentrické síly, prodloužení jednotky sval-šlacha a adaptací svalu na tah.
Zajímavé je také to, že se studie zúčastnilo 43 % pacientů nesportovců
(19 ze 44), kdy se jejich pohybová aktivity skládá hlavně z chůze. Lze tedy říci,
že i chůze je u lidí se sedavým stylem života dostatečná k vyvolání entezopatie
Achillovy šlachy (Mafi, Lorentzon, Alfredson, 2000, s. 46).
31
3.1.1.2 Lateral epicondylitis
Bolest laterálního epicondylu humeru je poměrně častým jevem. Postihuje asi
3 % lidí bez ohledu na pohlaví, většinou starší 40 let (Goldie; Coonrad, Hooper;
Allander; Kivi in Svernlöv, Adolfsson, 2001, s. 328). Ve většině případů bývá
postižena dominantní strana (Svernlöv, Adolfsson, 2001, s. 328). Autoři, kteří
používají termín epicondylitis, předpokládají přítomnost zánětu v oblasti radiálního
epicondylu (Goldie; Nirschl; Power, Burke in Svernlöv, Adolfsson, 2001, s. 328 ).
To je některými považováno za mylné, protože mikroskopické hodnocení šlachy často
nevykazuje známky zánětu, ale spíše vazivové přestavby, a proto používají termín
epicondylalgia (Sölveborn in Svernlöv, Adolfsson, 2001, s. 328). Radiální
epicondylitida je postižení začátků extenzorů zápěstí (nejvíce m. extensor carpi radialis
brevis), extensorů prstů a m. supinator na radiálním epicondylu humeru a hlavičce
radia. Nejčastější příčinou je přetížení při sportu nebo při práci (Thorson, Szabo
in Finestone, Rabinovitch, 2008, s. 1115).
Po prokazatelném účinku excentrických cvičení při léčbě tendinopatie Achilovy
šlachy se autoři Svernlöv a Adolfsson zabývali efektivitou těchto cvičení
u laterální epicondylitidy. Třicet osm klientů rozdělili do dvou skupin, jedna byla
léčena excentrickým cvičením (viz. příloha 5, s. 53) a druhá protahovací technikou
kontrakce relaxace z PNF (proprioceptivní neuromuskulární facilitace) (další
z doporučených konzervativních postupů). Trénink trval 12 týdnů a následné
hodnocení vždy po 3, 6 a 12 měsících. K redukci bolesti a vzestupu svalové síly došlo
u 71 % pacientů léčených excentricky a 39 % pacientů léčených metodou kontrakce
relaxace po 12 týdnech. I po 6 a 12 měsících pak byli výsledky prokazatelně lepší
u excentrie. Autoři připisují pozitivní účinky zejména větší pevnosti svalu v tahu,
zvýšení svalové síly a snížení zátěže svalu v důsledku prodlužovacího účinku
excentrických cvičení. Nejlepší výsledky ale podle nich bude vykazovat kombinace
excentrického cvičení a strechingu (Svernlöv, Adolfsson, 2001, s. 328-334).
Dále se zabývali výzkumem zda na efektivitu excentrických cvičení má vliv
délka trvání problémů. Pacienti byli rozděleni podle příznaků na skupinu s problémy
déle než 1 rok a skupinu s problémy trvajícími méně než 1 rok a prováděli po dobu
více než tří let stejnou sadu cviků. Nicméně žádný rozdíl v úspěšnosti terapie zde
nebyl prokázán (Svernlöv, Adolfsson, 2001, s. 332).
32
Další studie prokazující účinnost excentrie u léčby laterální epicondylitidy
srovnávala efektivnost této metody s běžnou konzervativní léčbou. Léčba kontrolní
skupiny zahrnovala analgetické TENS (transkutánní elektroneurostimulace), negativní
termoterapii, ultrazvuk, masáže a streching. Excentrická cvičení byla prováděna
pomocí dynamometru a to zvlášť pro extensory předloktí a zvlášť pro m. supinator.
Na počátku léčby bylo cvičení prováděno o nízké intenzitě a rychlosti, která
se postupně zvyšovala. Navíc se pacienti důsledně vyhýbali bolesti. Ve srovnání
s kontrolní skupinou byly výsledky ve prospěch excentrické kontrakce. Byly zjištěny:
- výraznější snížení bolestivosti,
- absence snížení svalové síly ve srovnání se zdravou stranou,
- snížení tloušťky šlachy a zlepšení její struktury v 89 % případů (hodnoceno
pomocí ultrazvuku)
- a možnost pracovat, sportovat a realizovat volnočasové aktivity s výraznou
úlevou symptomů (hodnoceno pomocí dotazníku o disabilitě) (Croisier
et al., 2007, s. 269-275).
Podobnou studii jako předchozí prováděli také Tyler et al. Srovnávali efektivitu
standartní léčby (fyzikální terapie, streching, izotonické posilování extensorů
předloktí) a efektivitu standartní léčby doplněnou čistě excentrickým posilováním.
Dvacet jedna pacientů bylo rozděleno na dvě skupiny, nelišili se délkou trvání
příznaků ani délkou léčby. Při excentrickém tréninku bylo využito pružné tyče (např.
FlexBar), která je pro pacienty dostupnější než dynamometry využívané v ostatních
studiích. Ve výsledku větší zmírnění bolesti (81 % vs. 13 %) a snížení disability (76 %
vs. 13 %) bylo opět u excentrického cvičení. Zvýšení svalové síly u excentricky léčené
skupiny nebylo o tolik výraznější oproti standartní léčbě. Touto studií tedy autoři došli
ke stejným závěrům jako u předchozí, i když cvičební excentrický program byl
odlišný. Cvičební sestava byla sestavena tak, aby ji pacienti mohli provádět doma, bez
potřeby nákladných pomůcek a tedy, aby byla pro pacienty dostupnější než předchozí.
(Tyler et al., 2010, s. 917-922).
33
3.1.1.3 Patelární tendinopatie
Patelární tendinopatie (tzv. skokanské koleno) je poměrně častá u sportů, kdy jsou
kladeny velké nároky na extensory kolene. Nejvíce se tedy vyskytuje u basketbalistů,
volejbalistů a atletů, kdy může být postiženo až 40-50 % sportovců. Příznakem
je bolest pod patelou a to zejména po zátěži (chůze do schodů, skoky, dřepy), později
je zátěž bolestí znemožněna (Cook, Khan; Ferretti; Lian et al. in Visnes, Bahr, 2007,
s. 217).
Etiologie není přesně známá, ultrazvuk odhaluje změnu struktury šlachy
a novotvorbu cév, zánětlivý původ nebyl prokázán (Alfredson et al.; Cook et al.
in Jonsson, Alfredson, 2005, s. 847).
Mechanismus účinku je v podstatě stejný jako např. u tendinopatie Achillovy
šlachy. Je ale nutné stále myslet na riziko ještě většího poškození při nadměrné zátěži
šlachy (vysoké intenzitě cvičení). Je nutno dobře stanovit nebezpečnou - přílišnou
zátěž a zátěž bezpečnou - léčebnou (Wasielewski, Kotsko, 2007, s. 417-419).
Jonsson a Alfredson (2005) se zabývali rozdílnou efektivností excentrického
a koncentrického tréninku u 15 pacientů s dlouhodobým postižením ligamentum
patelae. Rozděleni na 2 skupiny prováděli cvičební jednotku dvakrát denně po dobu
12 týdnů. Excentrický (viz příloha 6, s. 54) i koncentrický trénink se skládal z jednoho
cviku prováděném ve třech setech, s 15 opakováními. Studie naplánovaná na 12 týdnů
byla po 6 týdnech přerušena pro chabé výsledky v koncentricky léčené skupině a pro
zvýšení bolestivosti šlachy. Dokončený excentrický trénink ukázal zmírnění bolesti
a návrat k předchozí (předúrazové) zátěži u 90 % pacientů. S odstupem 33 měsíců
po ukončení léčby se výsledek nezměnil a autoři prokázali dlouhodobý efekt
excentrického cvičení (Johnsson, Alfredson, 2005, s. 847-850).
3.1.2 Excentrická cvičení u starší populace
Excentrická kontrakce je kontrakce s nejmenší spotřebou kyslíku, metabolické
nároky jsou tak nízké, že tento způsob posílení svalů (excentrický režim) je vhodný
i pro osoby starší a osoby s kardiovaskulárními potížemi. Nárůst svalové síly je možno
34
docílit v nízkých zátěžích, vhodných i pro osoby s obstrukčními chorobami plic nebo
se srdečním selháním (LaStayo et al., 1999, s. 611).
3.1.2.1 Efektivita excentrického tréninku u sarkopenie
Ztráta svalové hmoty spojena se stárnutím organismu začíná již ve věku kolem
25 let. Udává se, že ve věku kolem 80 let člověk ztratí asi polovinu veškeré svalové
hmoty (Lexell, Taylor, Sjostrom in LaStayo et al, 2003a, s. 561). Ztráta svalové síly
je spojena zejména s hypomobilitou, instabilitou s větším rizikem pádů, omezením
až ztrátou soběstačnosti (Hortobágyi, DeVita, 2000, s. 401-410).
Odporový trénink je prevencí proti těmto rizikům, způsobuje nárůst svalové
hmoty a zvýšení svalové síly. Excentrický trénink zajišťuje velké zatížení svalu
s nízkým zatížením kardiovaskulárního systému a je tedy velmi vhodný pro starší
osoby s komorbiditou (LaStayo et al., 2003b, s. 561).
Efektivita byla prokázána při studii, které se účastnilo 21 seniorů (průměrný věk
80,2 let). První skupina se zúčastnila excentrického tréninku (excentrická ergometrie),
kontrolní skupina potom tradičního tréninku posilování svalů na přístrojích. Biopsií
m. vastus lateralis byl zjištěn 60 % nárůst průřezu svalového vlákna u excentricky
trénované skupiny (oproti 41 % u klasického tréninku). Izometrická síla extenze
kolenního kloubu vzrostla u excentrie o 60 % oproti 15 % u tradičního tréninku
(LaStayo et al., 2003b, s. 422-423).
Jak zdůrazňuje také Hortobágyi a DeVita (2000) největší předností, kterou
představuje excentrický trénink pro starší populaci je rychlejší nárůst svalové síly
za nejnižší nároky na kardiovaskulární systém. Na skupině 30 žen (průměrný věk
71,4 let) testovali odpověď jejich pohybového systému na excentrické cvičení
ve srovnání se standardním posilováním svalů. Po sedmi dnech tohoto cvičebního
programu se měřil nárůst maximální izometrické, koncentrické a excentrické síly.
Nárůst byl 1,8krát vyšší u excentricky léčené skupiny ve srovnání se standardní
skupinou. Zároveň kardiovaskulární nároky (hodnocené tepovou frekvencí, tlakem
krve a subjektivním vnímáním intenzity) kladené na pacienty byly nižší. Nárůst
svalové síly zdůvodňují zvýšením svalové aktivace. Touto studií prokázali nárůst
svalové síly během krátké doby a o nízké zátěži, proto je podle nich tento trénink
35
vhodný pro starší, chronicky nemocné a oslabené jedince (Hortobágyi, DeVita, 2000,
s. 401-410).
3.1.2.2 Efektivita excentrického tréninku u osteopenie
Jak už bylo řečeno, velikost nárůstu nové kostní hmoty je dána zejména
zatížením kosti. Síla a hustota kosti je dána místními svazky kostní tkáně, které
ovlivňuje zejména vysoká síla působící na kost (Hawkins et al.; Vincent, Braith
in LaStayo et al., 2003a, s. 562-563). Excentrické odporové cvičení jako cvičení
vytvářející největší sílu by mohlo stimulovat novotvorbu kostní tkáně nejlépe (LaStayo
et al., 2003a, s. 562-563).
V průzkumu, kdy bylo 12 žen vystaveno excentrickému silovému cvičení
o maximální intenzitě pro jednu dolní končetinu a koncentrickému pro druhou
končetinu po dobu 18 týdnů výsledky mluví ve prospěch excentrie. Hustota kostních
minerálů vzrostla o 3,9 % u excentricky trénované skupiny oproti 1,1 %
u koncentricky trénované skupiny. To potvrzuje předchozí myšlenku, že odporovaný
excentrický trénink poskytuje větší stimul pro osteogenezi (Hawkins et al. in LaStayo
et al., 2003a, s. 562-563).
3.1.2.3 Prevence pádů
Pády jsou obzvláště nebezpečné u starší populace, jejich následky mohou vést
k chronickým komplikacím i náhlým úmrtím. Mezi nejčastější patří zejména pády
ze schodů. Pro chůzi ze schodů je potřeba mít schopnost kvalitní excentrické
kontrakce, potřebnou pro sestup dolů. Právě tato schopnost je u starších často narušena
a přispívá k větší četnosti pádů (Bean et al.; Dickinson et al.; Hortobagyi et al.
in LaStayo et al., 2003a, s. 563). Excentrická kontrakce m. quadriceps femoris se také
uplatňuje výrazně při chůzi po rovině a obzvláště z kopce. Je to brzdná síla proti
hmotnosti celého těla. Proto je nezbytné u starší populace zachovat kvalitní schopnost
excentrické kontrakce (Havlíčková, 1999, s. 14).
36
Jedenácti týdenní studie, které se zúčastnilo 21 pacientů (průměrný věk 80,2 let)
s větším rizikem pádů, prokázala objektivní zlepšení stability a zlepšení schopnosti
chůze ze schodů a tím i snížení rizika pádů. Trénink probíhal pomocí excentrického
ergometru poháněném motorem, úkolem pacientů bylo tento pohyb brzdit (LaStayo
et al., 2003b, s. 419-424).
3.2 Excentrická kontrakce - využití ve sportu
3.2.1 Excentrické posilování svalu
Při posilování svalu čistě v excentrickém režimu je nutné se vyhýbat
koncentrické kontrakci. Jsou tři základní modifikace, jak toho dosáhnout (Cacek,
Lajkeb, Michálek, 2007, s. 18):
a) Klasický excentrický trénink – vyžaduje přítomnost druhé osoby, nebo speciálně
upravený přístroj. Partner pomáhá v koncentrické fázi zvednout závaží do horní
polohy, odtud cvičící sám pomocí vlastní síly brzdí pohyb excentricky. Zátěž
je tak velká, aby cvičící ubrzdil pohyb v celém rozsahu. V tzv. kritickém bodě
snese cvičící menší zátěž, protože dochází ke změně pákového mechanismu.
Hmotnost zátěže tedy musí odpovídat maximální zátěži v kritickém bodě.
b) Částečný excentrický (negativní) trénink – cvičení je vykonáváno v určitém
rozsahu (od začátku pohybu do kritického bodu, nebo od kritického bodu
do konečné pozice). Cvičící se tedy vyhne kritickému bodu a je schopen ubrzdit
daleko větší hmotnost než při komplexním pohybu. Tento druh tréninku
se využívá i jako prevence šlachových zranění, kdy cviky jsou sestaveny tak, aby
odpovídaly nejvíce namáhané oblasti u daného sportovce.
c) Excentrický trénink 2/1 - používá se v situacích, kdy nemáme k dispozici
partnera, který by nám pomáhal v koncentrické fázi cvičení. Pozitivní fázi cvičení
(koncentrii) provádíme pomocí obou končetin, zápornou fázi (excentrii) pouze
jednou končetinou.
Podle autorů je po excentrickém posilování svalu nutno regenerovat minimálně
72 hodin do dalšího tréninku. Jako nejvhodnější se jeví trénovat excentricky pouze
jednou týdně. Hlavní výhodou je podle nich zvýšení svalového potenciálu a prevence
muskuloskeletálních zranění (Cacek, Lajkeb, Michálek, 2007, s. 18).
37
3.2.2 Plyometrie
Plyometrické cvičení je forma tréninku, používaná zejména pro zlepšení výkonu
v atletice a jiných sportech. Je založeno na principu tzv. strech-shortening cycle.
Úkolem plyometrie je zlepšení nervosvalové aktivity a rozvoj rychlých svalových
vláken (pro vyvolání výbušné síly). Cvičení se nejčastěji dělí na dvě fáze – excentrické
a koncentrické, někdy se popisuje třetí fáze – fáze přechodu mezi koncentrií a excentrií
(tzv. amortizační fáze). Amortizační fáze je doba mezi excentrickou a výslednou
koncentrickou kontrakcí. Čím je amortizační fáze delší, tím větší je ztráta uložené
elastické energie. Plyometrický trénink usiluje o dosažení maximální hybné síly
v co možná nejkratším čase, efekt se označuje jako výbušná síla (Chmielewski et al.,
2006, s. 308-312).
3.3 Možný negativní dopad excentrického cvičení
Odpovědí na nezvyklé jednorázové excentrické cvičení je často opožděný nástup
bolesti svalů (tzv. DOMS z anglického delayed-onset muscle soreness). Bolest není
přítomna bezprostředně po zátěži, ale dostavuje se o několik hodin později s vrcholem
kolem 48 hodin po cvičení. Dochází k poškození svalu a objevují se známky zánětu
(Proske, Morgan, 2001, s. 333-334).
Tohle platí zejména pokud náhle vzrůstá intenzita nebo objem excentrického
cvičení, mění se tréninkový režim nebo je vykonáván nezvyklý pohyb o vysoké
intenzitě (Nosaka, Newton, 2002, s. 63-64). Tímto typickým nezvyklým pohybem
je chůze z kopce, kdy extenzory kolene kontrolují tento pohyb dopředu (Whitehead
et al., 1998, s. 615). Nicméně pokud excentrické cvičení je vykonáváno nejprve
o nízké intenzitě a postupně dochází ke zvětšování nároků na sval, k poškození
a bolesti nedochází. Pokud se bolest objeví je to tedy následek špatně vedeného
tréninku (LaStayo et al., 2003a, s. 559-560).
Tento stav poškození svalů je charakterizován sníženou svalovou sílou,
zvýšením hladiny kreatinkinázy v séru, poškozením struktury svalového vlákna,
zánětem, zvýšením aktivity proteolytických enzymů a bolestí (Stupka et al., 2001,
s. 2330).
38
K poškození svalu dochází dvěma mechanismy. A to narušením struktury
sarkomery a poškozením mechanismu spřažení excitace a kontrakce. Podle některých
je nejdříve porušena sarkomera přetížením (Proske, Morgan, 2001, s. 333). Podle
jiných ale jako první dochází k porušení spřažení excitace a kontrakce (Warren et al.
in Proske, Morgan, 2001, s. 333).
Pokud sval produkuje stejný točivý moment při koncentrické i při excentrické
kontrakci, je zapojeno méně motorických jednotek při excentrii. Proto se předpokládá
větší riziko poškození svalu a dalších pojivových tkání. Tzn. méně svalových jednotek
produkuje danou sílu, snáze dojde k přetížení a k poranění svalu (Armstrong,
Asmussen in Fitzgerald et al., 1991, s. 17; McHugh, 2003, s. 88-89). Náchylnější
k poškození jsou zejména tzv. rychlá svalová vlákna (Fridén et al. in McHugh, 2003,
s. 89).
Obecně platí, že pokud dojde k poškození měkkých tkání, neměly by být
vystaveny ve fázi reparace škodlivému faktoru znovu. Ale zdá se, že u excentrické
kontrakce tohle neplatí. Opakované vystavení excentrickému cvičení vede naopak
k menšímu poškození svalu. Dochází totiž k adaptaci svalových vláken na excentrické
cvičení. K adaptaci dochází, pokud je sval další excentrické zátěži vystaven před
úplným dokončením regenerace svalu. Nicméně pauza mezi cvičeními byla měla být
minimálně 24-48 hodin (Nosaka, Newton, 2002, s. 63-69).
Příkladem této adaptace je člověk pravidelně chodící z kopce, který nepociťuje
následnou bolest svalů. Naopak někdo vystaven excentrické zátěži výjimečně následně
trpí bolestí svalů, protože svaly nejsou na tento režim adaptovány (Nosaka, Clarkson
in LaStayo et al., 2003a, s. 559).
39
ZÁVĚR
Excentrická kontrakce představuje tzv. brzdnou (decelerační) sílu (Hamill,
Knutzen, 2009, s. 83). Dochází k prodlužování svalu, protože zatížení svalu je větší
než vyvíjená síla. Zdrojem tohoto zatížení je nejčastěji gravitace nebo antagonistický
sval (Billeter, Hoppeler in Hamill, Knutzen, 1995, s. 83). Ve srovnání s koncentrickou
kontrakcí sval provádí negativní práci (Brinkmann, Frobin, Leivseth, 2000, s. 151).
Velký význam při excentrické kontrakci má kumulace energie do elastických struktur
svalu. Při excentrické kontrakci (negativní práci) dochází k uvolnění mechanické
energie, ta je buď vydána ve formě tepla, nebo ji sval absorbuje a využije při následné
kontrakci. Tento cyklus absorpce energie při excentrii a o to silnější následné
kontrakce (koncentrické) se nazývá strech-shortening cycle a je využíván mimo jiné
při plyometrii (LaStayo et al, 2003a, s. 558-559; Lindstedt, LaStayo, Reich, 2001,
s. 256-257).
Další specifika excentrické kontrakce jsou mohutnější proprioceptivní aferentace
z důvodu podráždění jak svalových vřetének, tak Golgiho tělísek (Havlíčková, 1999,
s. 11). Velký význam pro praxi má také spotřeba kyslíku a energetická náročnost
excentrické kontrakce ve srovnání s ostatními typy. Excentrická zátěž vyžaduje pouze
asi 1/6-1/7 množství kyslíku než stejné zatížení v režimu koncentrie (Bigland-Ritchie
& Woods in Lastayo et al, 1999, s. 611). Excentrie vyžaduje také nižší úroveň řízení.
V podstatě k vytvoření stejně velké síly koncentricky a excentricky je potřeba nižší
volní aktivace právě u excentrické kontrakce a pracuje méně motorických jednotek
svalu (Enoka, 1996, 2340-2342). Tato energetická nenáročnost a malá zátěž
na kardiovaskulární aparát je hlavní výhodou, kterou představuje excentrická
kontrakce oproti jiným typům kontrakce (LaStayo et al., 2003a, s. 558-560).
Při excentrické kontrakci je prodloužení svalu kontrolováno kontraktilními
komponenty svalu (svalovými vlákny) a pasivně také odporem elastických
nekontraktilních částí svalu (vazivem). Tyto elastické komponenty přispívají k čisté
síle svalu, která je největší právě během excentrické kontrakce. Maximální vykonaná
síla během excentrické kontrakce bude tedy převyšovat tu, která je vykonaná během
koncentrické nebo izometrické kontrakce (Dean, 1988, s. 233-234). Z tohoto důvodu
je excentrie využívaná pro posilování svalů u sportovců, ale s výhodou i u starší
40
populace (nenáročnost na kardiovaskulární systém) (LaStayo et al., 2003a, s. 561,
Hortobágyi, DeVita, 2000, s. 401).
Velký význam pro praxi mají adaptační mechanismy svalu na opakované
excentrické cvičení. Sval se adaptuje změnou své klidové délky, dochází ke zvýšení
počtu sarkomer v sérii a je schopen se více prodloužit (Brockett, Morgan, Proske,
2001, s. 787-789). Pevnost, ke které vlivem excentrického cvičení dochází má význam
jako ochrana svalu při nadměrném protažení (Armstrong; Clarkson et al.; Ebbeling,
Clarkson in LaStayo, 1999, s. 611).
Excentrické cvičení se využívá zejména při léčbě tendinopatií (Achilovy šlachy,
ligamentum patelae, extensorů zápěstí). Předpokládá se, že buňky šlachy jsou
stimulovány excentrickým cvičením ke tvorbě kolagenu a zvýšené fibroblastické
aktivitě. Dochází také k normalizaci hladiny glykosaminoglykanů a šlacha se stává
pevnější v tahu (Stasinopoulos, Stasinopoulou, Johnson, 2005, s. 944). Ve šlaše pak
dochází ke ztluštění kolagenních vláken a ta jsou schopna lépe zvládat vysoké napětí
přenášené ze svalu na šlachu. Jiní tvrdí, že excentrické cvičení působí preventivně
na případná zranění a to zvýšením schopnosti svalu absorbovat energii. Zvyšuje
se velikost síly, která způsobí selhání šlachy (LaStayo et al., 2003a, s. 562).
Vliv na kost je využívána při osteopenii a osteoporóze. Excentrické odporové
cvičení působí na kost pravděpodobně největší silou, proto nejlépe stimuluje tvorbu
kostní hmoty (LaStayo et al., 2003a, s. 562).
Špatně vedený trénink, nebo příliš vysoká zátěž při excentrické kontrakci může
mít negativní dopad na sval. Při excentrické kontrakci je zapojeno méně motorických
jednotek než při stejné zátěži při koncentrické kontrakci. Proto je tu vyšší riziko
přetížení a poškození svalu. S přetížením při excentrickém cvičení je spojen termín
opožděného nástupu bolesti svalů (anglický termín DOMS). Bolest svalů se objevuje
několik hodin po zátěži, s vrcholem po 48 hodinách. Tento stav je charakterizován
bolestí, ztrátou svalové síly a sval jeví známky zánětu (Proske, Morgan, 2001,
s. 333-334). Proto by mělo správné excentrické cvičení začínat nejprve od nízkých
zátěží, s regenerací alespoň 24-48 hodin. Sval má čas se adaptovat a nedojde
k přetížení jako při jednorázové intenzivní excentrické zátěži (LaStayo et al., 2003a,
s. 559-560).
41
BIBLIOGRAFICKÉ A ELEKTRONICKÉ ZDROJE
ABBOTT, B. C., BIGLAND, B., RITCHIE, J. M. 1952. The physiological cost of negative work. The Journal of Physiology [online]. 117, 380-390. [cit. 20. únor 2012]. ISSN 1469-7793. Dostupné z: http://jp.physoc.org/content/117/3/380.full.pdf.
ALTER, M. 1952. Science of stretching. Champaign, IL: Human Kinetice Publisher.
ISBN 0-87322-090-0. BERNÁŠKOVÁ, K. 2000. Fyziologie svalů. In R. ROKYTA et al. Fyziologie: pro
bakalářská studia v medicíně, přírodovědných a tělovýchovných oborech. 1. vyd. Praha: ISV nakladatelství. ISBN 8085866455.
BRINKMANN, P., FROBIN, W., LEIVSETH, G. 2002. Musculoskeletal
Biomechanics. 3rd. ed.. Stuttgart: Thieme. ISBN 3-13-130051-5. BROCKETT, C. L., MORGAN, D. L., PROSKE, U. 2001. Human hamstring muscles
adapt to eccentric exercise by changing optimum length. Medicine & Science in
Sport & Exercise [online]. 33, 783-790. [cit. 13. březen 2012]. ISSN 1530-0315. Dostupné z: http://www.ecse.monash.edu.au/mucbe/Projects/Pubpdfs/2001 BrockettMSSE.pdf.
CACEK, J., LAJKEB, P., MICHÁLEK, J. 2007. Trénink síly v atletice (metoda
izometrická a excentrická). Atletika. Praha: Česká atletika s.r.o. 59(4), 17-19. ISSN 0323-1364.
CHMIELEWSKI, T. L., MYER, G. D., KAUFFMAN, D., TILLMAN, S. M. 2006.
Plyometric Exercise in the Rehabilitation of Athletes: Physiological Responses and Clinical Application. Journal of Ortopaedic & Sports Physical Therapy [online]. 36, 308-319. [cit. 20. březen 2012]. ISSN 0190-6011. Dostupné z: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/16715831.
CROISIER, J. L., FOILDART-DESSALLE, M., TINANT, F., CRIELAARD J. M.,
FORTHOMME, B. 2007. An isokinetic eccentric programme for the management of chronic lateral epicondylar tendinopathy. British Journal of Sports Medicine [online]. 41, 269-275. [cit. 26. listopad 2011]. ISSN 14730480. Dostupné z: http://msscentershop.info/content/41/4/269.abstract.
DEAN, E. 1988. Physiology and Therapeutic Implications of Negative Work. Physical
Therapy [online]. 68, 233-237. [cit. 12. březen 2012]. ISSN 1538-6724. Dostupné z: http://ptjournal.apta.org/content/68/2/233.short.
DYLEVSKÝ, I., DRUGA, R., MRÁZKOVÁ, O. 2000. Funkční anatomie člověka. 1.
vyd. Praha: Grada Publishing. ISBN 8071696811.
42
ENOKA, R. M. 2008. Neuromechanics of Human Movement. 4th ed. Champaign: Human Kinetics. 2008. ISBN 13: 9780736066792.
ENOKA, R. M. 1996. Eccentric contractions require unique activation strategies by
the nervous system. Journal of Applied Physiology [online]. 81, 2339-2346. [cit. 12. leden 2012]. ISSN 1522-1601. Dostupné z: http://jap.physiology.org/content/81/6/2339.short.
FAHLSTRÖM, M., JONSSON, P., LORENTZON, R., ALFREDSON, H. 2003.
Chronic Achilles tendon pain treated with eccentric calf-muscle training. Knee
Surgery, Sports Traumatology, Arthroscopy [online]. 11, 327-333. [cit. 25. leden 2012]. ISSN 1433-7347. Dostupné z: http://www.springerlink.com/content/ghftl9nk5ywqlv89/.
FINESTONE, H. M., RABINOVITCH, D. L. 2008. Tennis elbow no more: practical
eccentric and concentric exercise to heal the pain. Canadian Family Physician
[online]. 54, 1115-1116. [cit. 16. duben 2011]. ISSN 1715-5258. Dostupné z: <http://www.cfp.ca>.
FITZGERALD, K. G., ROTHSTEIN, J. M., MAYHEW, T. P., LAMB, R. L. 1991.
Exercise-Induced Muscle Soreness After Concentric and Eccentric Isokinetic Contractions. Physical Therapy [online]. 71, 505-513. [cit. 19. prosinec 2011]. ISSN 1538-6724. Dostupné z: http://www.physther.net/content/71/7/505.short.
HAMILL, J., KNUTZEN, K. M. 1995. Biomechanical Basis of Human Movement.
Batlimore: Williams & Wilkins. ISBN 0-68-303863-X. HAVLÍČKOVÁ, L. 1994. Fyziologie tělesné zátěže I. Obecná část. Praha:
Nakladatelství Karolinum. ISBN 80–7184–875–1. HAVLÍČKOVÁ, L. 1999. Význam excentrické kontrakce pro posturu. Rehabilitace
a fyzikální lékařství. Praha: Česká lékařská společnost J. E. Purkyně. 6(1), 9-14. ISSN 1803-6597.
HIGBIE, E. J., CURETON, K. J., WARREN, G. L., PRIOR, B. M. 1996. Effects of
concentric and eccentric training on muscle strength, cross-sectional area, and neural activation. Journal of Applied Physiology [online]. 81, 2173-2181. [cit. 16. prosinec 2011]. ISSN 1522-1601. Dostupné z: http://www.jappl.org/content/81/5/2173.full.pdf+htm.
HORTOBÁGYI, T., DEVITA, P. 2000. Favorable Neuromuscular and Cardiovascular
Responses to 7 Days of Exercise With an Eccentric Overload in Elderly Women. Journal of Gerontology: Biological Sciences [online]. 55A, B401-B410. [cit. 15. březen 2012]. ISSN 1758-535X. Dostupné z: http://biomedgerontology.oxfordjournals.org/content/55/8/B401.short.
JONSSON, P., ALFREDSON, H. 2005. Superior results with eccentric compared to
concentric quadriceps training in patients with jumper’s knee: a prospective randomised study. British Journal of Sports Medicine [online]. 39, 847-850.
43
[cit. 3. listopad 2011]. ISSN 14730480. Dostupné z: http://www.msscentershop.info/content/39/11/847.full.
KLIKA, E. 1986. Histologie. 1. vyd. Praha: Avicenum. LANGBERG, H., ELLINGSGAARD, H., MADSEN, T., JANSSON, J.,
MAGNUSSON, S. P., AAGAARD, P., KJAER, M. 2005. Eccentric rehabilitation exercise increases peritendinous type I collagen synthesis in humans with Achilles tendinosis. Scandinavian Journal of Medicine & Science in Sports [online]. 17, 61-66. [cit. 12. prosinec 2011]. ISSN 1600-0838. Dostupné z: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/16787448.
LASTAYO, P. C., EWY, G. A., PIEROTTI, D. D., JOHNS, R. K., LINDSTEDT, S. L.
2003b. The Positive Effects of Negative Work: Increased Muscle Strength and Decreased Fall Risk in a Frail Elderly Population. The Journal of Gerontology [online]. 58A, M419-M424. [cit. 26. leden 2012]. ISSN 1079-5006. Dostupné z: http://biomedgerontology.oxfordjournals.org/content/58/5/M419.short.
LASTAYO, P. C., REICH, T. E., URQUHART, M., HOPPELER, H., LINDSTEDT,
S. L. 1999. Chronic eccentric exercise: improvements in muscle strength can occur with little demand for oxygen. American Journal of Physiology [online]. 45, R611-R615. [cit. 20. leden 2012]. ISSN 1522-1539. Dostupné z: http://ajpregu.physiology.org/content/276/2/R611.full.pdf+html.
LASTAYO, P. C., WOOLF, J. M., LEWEK, M. D., SNYDER-MACKLER, L.,
REICH, T., LINDSTEDT, S. L. 2003a. Eccentric Muscle Contractions: Their Contribution to Injury, Prevention, Rehabilitation, and Sport. Journal of
Ortopaedic & Sports Physical Therapy [online]. 33, 557-571. [cit. 20. leden 2012]. ISSN 0190-6011. Dostupné z: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/14620785.
LINDSTED, S. L., LASTAYO, L. C., REICH, T. E. 2001. When Active Muscles
Lengthen: Properties and Consequences of Eccentric Contractions. News in
Physiological Sciences [online]. 16, 256-261. [cit. 3. prosinec 2011]. ISSN 1522-161X. Dostupné z: http://physiologyonline.physiology.org/content/16/6/256.full.
MAFI, N., LORENTZON, R., ALFREDSON, H. 2000. Superior short-term results
with eccentric calf muscle training compared to concentric training in a randomized prospective multicenter study on patiens with chronic Achilles tendinosis. Knee Surgery, Sports Traumatology, Arthroscopy [online]. 9, 42-47. [cit. 13. leden 2012]. ISSN 1433-7347. Dostupné z: http://www.springerlink.com/content/52whjglldmelxy09/.
MCHUGH, M. P. 2003. Recent advances in the understanding of the repeated bout
effects:the protective effect against muscle damage from a single bout of eccentric exercise. Scandinavian Journal of Medicine & Science in Sports [online]. 13, 88-97. [cit. 20. březen 2012]. ISSN 1600-0838. Dostupné z: http://www.bodybuilders.gr/data/main/forum/mainuploadsfolder/zilzil/201012 014429_Repeated_Bout_Effect.pdf.
44
MURRELL, G. A. 2002. Understanding tendinopathies. British Journal of Sports
Medicine [online]. 36, 392-393. [cit. 28. únor 2012]. ISSN 14730480. Dostupné z: http://msscentershop.info/content/36/6/392.full.
NICKOLS-RICHARDSON, S. M., MILLER, L. E., WOOTTEN, D. F., RAMP,
W. K., HERBERT, W. G. 2007. Concentric and eccentric isokinetic resistance training similarly increases muscular strength, fat-free soft tissue mass, and specific bone mineral measurements in young women. Osteoporosis International [online]. 8(6), 789-796. [cit. 20. leden 2012]. ISSN 1433-2965. Dostupné z: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/17264975.
NØRREGAARD, J., LARSEN, C. C., BIELER, T., LANGBERG, H. 2006. Eccentric
exercise in treatment of Achilles tendinopathy. Scandinavian Journal of Medicine
& Science in Sports [online]. 17, 133-138. [cit. 2. prosinec 2011]. ISSN 1600-0838. Dostupné z: http://prdupl02.ynet.co.il/forumfiles_2/23378056.pdf.
NOSAKA, K., NEWTON, M. 2002. Repeated Eccentric Exercise Bouts Do Not
Exacerbate Muscle Damage and Repair. The Journal of Strenght and
Conditioning Research [online]. 16, 117-122. [cit. 29. leden 2012]. ISSN 1064-8011. Dostupné z: http://ukpmc.ac.uk/abstract/MED/11834116.
ÖHBERG, L., ALFREDSON, H. 2004. Effects on neovascularisation behind the good
results with eccentric training in chronic mid-portion Achilles tendinosis? Knee
Surgery, Sports Traumatology, Arthroscopy [online]. 12, 465-470. [cit. 2. prosinec 2011]. ISSN 1433-7347. Dostupné z: http://www.springerlink.com/content/0h1yegg4grq89u2y/.
ÖHBERG, L., ALFREDSON, H. 2002. Ultrasound-guided sclerosing of neovessels in
painful chronic Achilles tendinosis: pilot study of a new treatment. British
Journal of Sports Medicine [online]. 36, 173-177. [cit. 10. prosinec 2011]. ISSN 14730480. Dostupné z: http://bjsportmed.com/content/36/3/173.full.
PROSKE, U., MORGAN, D. L. 2001. Muscle damage from eccentric exercise:
mechanism, mechanical signs, adaptation and clinical applications. The Journal of
physiology [online]. 537, 333-345. [cit. 29. leden 2012]. ISSN 1469-7793. Dostupné z: http://jp.physoc.org/content/537/2/333.full.
SPURWAY, N. C., WATSON, H., MCMILLAN, K., CONNOLLY, G. 2000. The
effect of strenght training on the apparent inhibition of eccentric force production in voluntarily activated human quadriceps. European Journal of Applied
Physiology [online]. 82, 374-380. [cit. 12. prosinec 2011]. ISSN 1439-6327. Dostupné z: http://www.koljavoelkers.de/literatur/articles/Spurway et al (2000).
STASINOPOULOS, D., STASINOPOULOU, K., JOHNSON, M. I. 2005. An exercise
programme for the management of lateral elbow tendinopathy. British Journal of
45
Sports Medicine [online]. 39, 944-947. [cit. 12. březen 2011]. ISSN 14730480. Dostupné z: http://www.msscentershop.info/content/39/12/944.abstract.
STUPKA, N., TARNOPOLSKY, M. A., YARDLEY, N. J., PHILLIPS, S. M. 2001.
Cellular adaptation to repeated eccentric exercise-induced muscle damage.
Journal of Applied Physiology [online]. 91, 1669-1678. [cit. 29. leden 2012]. ISSN 1522-1601. Dostupné z: http://jap.physiology.org/content/91/4/1669.short.
SVERNLÖV, B., ADOLFSSON, L. 2001. Non-operative treatment regime including
eccentric training for lateral humeral epicondylalgia. Scandinavian Journal of
Medicine & Science in Sports [online]. 11, 328-334. [cit. 26. listopad 2011]. ISSN 1600-0838. Dostupné z: http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1034/j.1600-0838.2001.110603.x/abstract.
TROJAN, S. 1999. Lékařská fyziologie. 3. vyd. Praha: Grada Publishing. ISBN
80-7169-788-5. TYLER, T. F., THOMAS, G. C., NICHOLAS, S. J., MCHUGH, M. P. 2010. Addition
of isolated wrist extensor eccentric exercise to standard treatment for chronic lateral epicondylosis: A prospective randomized trial. Journal of Shoulder and
Elbow Surgery [online]. 19, 917-922. [cit. 26. listopad 2011]. ISSN 1058-2746. Dostupné z: http://www.alimed.com/AlimedManager/Downloads/File/Tim% 20Tyler%20Study.pdf.
VISNES, H., BAHR, R. 2007. The evolution of eccentric training as treatment for
patellar tendinopathy (jumper’s knee): a critical review of exercise programmes. British Journal of Sports Medicine [online]. 41, 217-223. [cit. 3. listopad 2011]. ISSN 14730480. Dostupné z: http://bjsm.bmj.com/content/41/4/217.short.
WASIELEWSKI, N. J., KOTSKO, K. M. 2007. Does Eccentric Exercise Reduce Pain
and Improve Strength in Physically Active Adults With Symptomatic Lower Extremity Tendinosis? A Systematic Review. Journal of Athletic Training
[online]. 42(3), 409-421. [cit. 20. listopad 2011]. ISSN 1062-6050. Dostupné z: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC1978463/.
WHITEHEAD, N. P., ALLEN, T. J., MORGAN, D. L., PROSKE, U. 1998. Damage
to human muscle from eccentric exercise after training with concentric exercise. The Journal of Physiology [online]. 512, 615-620. [cit. 3. listopad 2011]. ISSN 1469-7793. Dostupné z: http://jp.physoc.org/ontent/512/2/615.short.
WILMORE, J. H., COSTILL, D. L. 2004. Physiology of sport and exercise. 3rd ed.
Hong Kong: Human Kinetice. ISBN: 0-7360-4489-2. WINTERS-STONE, K. M., SNOW, C. M. 2006. Site-specific response of bone to
exercise in premenopausal women. Bone [online]. 39, 1203-1209. [cit. 2. prosinec 2011]. ISSN 8756-3282. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S8756328206005631.
46
SEZNAM ZKRATEK
ADP adenosindifosfát
ATP adenosintrifosfát
BMD bone mineral density
Ca2+ vápenatý kationt
cm centimetr
CO2 molekula oxidu uhličitého
CP kreatinfosfát
DOMS delayed onset muscle soreness
EMG elektromyografie
H2O molekula vody
K+ draselný kationt
kg kilogram
KJ kilojoul
kys. kyselina
m metr
m. musculus
mm milimetr
mV milivolt
m/s metr za sekundu
Na+ sodný kationt
např. například
nm nanometr
obr. obrázek
O2 molekula kyslíku
P fosfát
pN pikonewton
PNF proprioceptivní neuromuskulární facilitace
s sekunda
s. strana
TENS transkutánní elektroneurostimulace
47
tzv. tak zvaný
tzn. to znamená
µm mikrometr
µm2 mikrometr čtverečný
°C stupeň Celsia
48
SEZNAM OBRÁZKŮ
Obr. 1 Graf závislosti rychlosti a síly při dvou skocích................................................ 20 Obr. 2 Změna elektromyografické aktivity m. biceps brachii v závislosti na typu kontrakce....................................................................................................................... 26 Obr. 3 Maximální svalová síla ve srovnání s rychlostí svalové kontrakce................... 50 Obr. 4 Rozdíl mezi svalovou aktivací při koncentrické a excentrické kontrakci nutné pro dosažení dané síly................................................................................................... 50 Obr. 5 Záznam z povrchové elektromyografie m. vastus lateralis, m. biceps femoris a m. vastus lateralis před (A) a po sedmidenním excentrickém tréninku (B) ................. 51 Obr. 6 Výchozí pozice .................................................................................................. 52 Obr. 7 Excentrická kontrakce se semiflektovaným kolenem ....................................... 52 Obr. 8 Zvýšení zátěže pomocí batohu neseném na zádech........................................... 53 Obr. 9 Excentrické cvičení při laterální epicondylitidě (9a výchozí pozice, 9b konečná pozice)........................................................................................................................... 53 Obr. 10 Výchozí pozice (A), konečná pozice (B)......................................................... 54
49
SEZNAM PŘÍLOH
Příloha 1 - Obr. 3 Maximální svalová síla ve srovnání s rychlostí svalové kontrakce. 50 Příloha 2 - Obr. 4 Rozdíl mezi svalovou aktivací při koncentrické a excentrické kontrakci nutné pro dosažení dané síly......................................................................... 50 Příloha 3 - Adaptace nervového systému ..................................................................... 51 Příloha 4 - Cvičební jednotka při tendinopatii Achillovy šlachy.................................. 52 Příloha 5 - Excentrické cvičení u laterální epicondylitidy............................................ 53 Příloha 6 - Excentrické cvičení při jumper´s knee........................................................ 54
50
PŘÍLOHY
Příloha 1
Obr. 3 Maximální svalová síla ve srovnání s rychlostí svalové kontrakce (Enoka, 1996,
s. 2340)
Příloha 2
Obr. 4 Rozdíl mezi svalovou aktivací při koncentrické a excentrické kontrakci nutné
pro dosažení dané síly (Enoka, 1996, s. 2340)
51
Příloha 3 - Adaptace nervového systému
Prvními příznaky adaptace na odporové cvičení je adaptace na neurální úrovni.
Následující EMG záznam (viz obr. 5) ukazuje adaptaci na 7 dní trvající excentrický
trénink. Sledujeme stav před začátkem týdenního tréninku (obr. 5 A) a po 7 dnech
(obr. 5 B) a aktivitu m. vastus lateralis, m. biceps femoris a m. vastus medialis (shora
dolů), dále produkovanou sílu a míru flexe kolenního kloubu u 81leté ženy
(Hortobágyi, DeVita, 2000, s. 403).
Obr. 5 Záznam z povrchové elektromyografie m. vastus lateralis, m. biceps
femoris a m. vastus lateralis před (A) a po sedmidenním excentrickém tréninku (B)
(Hortobágyi, DeVita, 2000, s. 403)
52
Příloha 4 - Cvičební jednotka při tendinopatii Achillovy šlachy
Při výchozí pozici (viz. obr. 6) stojí pacient celou váhou na postižené dolní
končetině, která je v plantární flexi. Odtud provádí kontrolovanou excentrickou
kontrakci a pata se pohybuje pod úroveň schodu. Cvik je prováděn ve dvou
modifikacích – s lehce flektovaným kolenem (viz. obr. 7) a s extendovaným kolenem.
Návrat zpět do výchozí pozice pacient provádí za pomocí druhé dolní končetiny nebo
za pomocí rukou (snažíme se vyvarovat koncentrické kontrakci postižené končetiny).
cviky provádíme ve třech setech s 15 opakováními denně. Zvětšit zátěž lze pomocí
činek nebo pomocí závaží (batohu) neseném na zádech (viz obr. 8, s. 53) (Fahlström et
al., 2003, s. 239-240).
Obr. 6 Výchozí pozice (Fahlström et al., 2003, s. 239)
Obr. 7 Excentrická kontrakce se semiflektovaným kolenem (Fahlström et al.,
2003, s. 239)
53
Obr. 8 Zvýšení zátěže pomocí batohu neseném na zádech (Fahlström et al.,
2003, s. 240)
Příloha 5 - Excentrické cvičení u laterální epicondylitidy
Excentrický tréninkový režim byl modifikován dle programu z roku 1984
(Curwin, Stanish in Svernlöv, Adolfsson, 2001). Na zahřátí autoři aplikují aktivní
pohyb zápěstím bez zátěže po dobu 2-3 minut. Následuje protahování extenzorů
předloktí třikrát po dobu 30 s. Excentrické cvičení (viz obr. 9) provádíme ve 3 setech
s 5 opakováními. Následuje závěrečné protažení (Svernlöv, Adolfsson, 2001, s. 328).
Obr. 9 Excentrické cvičení při laterální epicondylitidě (9a výchozí pozice, 9b konečná
pozice) (Svernlöv & Adolfsson, 2001, s, 328)
54
Příloha 6 - Excentrické cvičení při jumper´s knee
Výchozí pozicí (viz obr. 10A) je stoj na postižené dolní končetině na šikmé
desce (úhel alespoň 25°). Z této pozice je koleno pomalu flektováno (viz. obr. 10B) do
asi 70° flexe. Návrat do výchozí pozice provedeme pomocí druhé dolní končetiny, při
oboustranném poškození za pomocí rukou. Snažíme se maximálně vyhnout
koncentrické kontrakci (Johnsson & Alfredson, 2005, s. 848).
Obr. 10 Výchozí pozice (A), konečná pozice (B) (Johnsson & Alfredson,
2005, s. 848).
