Z OBSAHU

Vánoce

P. Jan Bleša

- rozhovor

P. Josef Červenka

- rozhovor

Víra v rodině - oslavy

Co si přeje

Pán Ježíš?

Fotografie z dění

ve farnosti

Adventní duchovní

obnova

Vánoční rozpis

bohoslužeb

FARO FARNOST LIDEČKO

Číslo dvacáté, prosinec 2014

VÁNOCE

Co jsou vlastně Vánoce?

25. prosince se slaví narození Je-

ţíše Krista. V době sčítání lidu

v římské říši se odebral Josef

z Nazareta do judského Betléma,

aby se tu zaregistroval s Marií,

která v té době čekala dítě.

„Kdyţ tam byli, naplnily se jí

dny, kdy měla porodit. I porodila

syna a poloţila jej do jeslí, proto-

ţe v zájezdním útulku nebylo pro

ně místo..." (Luk 2,1-7). Tak se

narodil dlouho očekávaný a před-

povídaný Boţí syn, jehoţ jedním

z jmen je "Emmanuel" = "Bůh

s námi". Vánoce znamenají, ţe

Bůh k nám přišel v Jeţíši Kristu,

aby se s námi solidarizoval, aby

s námi zůstával ve všech našich

situacích, a aby kaţdému z nás

nabídl cestu k Bohu.

Kouzlo Vánoc nespočívá ani tak

v rozzářených výlohách a předvá-

noční nákupní horečce, ale v tom,

ţe se sejde celá rodina. Musí se

rozloţit jídelní stůl, aby se za něj

vešli i prarodiče a děti, a někdy

také blízcí přátelé nebo osamělý

soused. Kouzlo Vánoc, to je i ra-

dost z hraček, které děti našly

pod stromečkem, radost z dárku

od manţela, který dokázal vytu-

šit, co si jeho manţelka potichu

tolik přála. Je to radost z toho, ţe

mohu druhému něco dát, ţe ho

mohu něčím potěšit.

Svátky ale mohou člověku při-

nést i zklamání z nenaplněných

očekávání. Nemluvím o ranní ko-

covině, ţlučníkových záchvatech

z přejezení, či výdajích, které

nutně poznamenají lednový roz-

počet. Mám na mysli prázdná

místa u štědrovečerního stolu, jeţ

člověka tolik bolí: tady měl sedět

„marnotratný syn“, který dnes

prostě „musel“ za kamarády, tady

manţel, který i letos musí být

v práci, tady děti, které tento rok

slaví Vánoce u druhých tchánů. A

co teprve prázdná místa po na-

šich blízkých, kteří nás v tomto

roce navţdy opustili! Čím je člo-

věk starší, tím víc bolestně prázd-

ných míst kolem sebe má.

V mnoha lidech vzbuzuje toto

období všeobecného veselí spíše

obavy, protoţe o to více pociťují

svůj vlastní smutek. Je moţné

smutek a zklamání, které nás mo-

hou o svátcích čekat, přece jen

poněkud zmírnit? Vánoční svátky

nám především připomínají, ţe je

mnohem radostnější dávat neţ

brát, a proto si zaslouţí velký ob-

div ti, kdo navzdory všemu doká-

Zaplacením dobrovolné částky můžete přispět na výrobu časopisu (výrobní cena je 15 Kč).

Číslo dvacáté Stránka 2

JAN BLEŠA

Je tomu uţ několik let, kdy jsme se u nás roz-

loučili s otcem Janem Blešou, kdyţ byl poslán

do jiné farnosti. O prázdninách k němu však

zavítaly naše děti při putování po Zemi Neze-

mi s farním táborem a vy se s ním právě můţe-

te setkat v následujícím rozhovoru.

Otec Jan se narodil 21. března 1976

v Kroměříţi, kde také studoval na místním

gymnáziu. Moţná je pro mnohé z vás překva-

pivé, ţe se nejprve vydal na Lékařskou fakultu

Masarykovy univerzity v Brně, kde se ale roz-

hodl pro Teologický konvikt v Litoměřicích.

Na cestě ke kněţství pak pokračoval na Cyri-

lometodějské teologické fakultě Univerzity Pa-

lackého v Olomouci a studium zakončil na Pa-

peţské lateránské univerzitě v Římě.

V letech 2004-2005 pobýval jako jáhen

v Šumperku, poté následovalo dvouleté kap-

lanské období u nás a následně v Bílovicích u

Uherského Hradiště. Od roku 2009 působí ja-

ko farář v Kelči.

Co se ve Vašem životě změnilo od doby, kdy

jste opustil naši farnost?

Milí Lidčané a Lidečkovjané, přijde mi to ja-

ko chvilka, co jsem byl ustanoven při kněţ-

ském svěcení jako kaplan do farnosti Lidečko.

Aţ kdyţ mi na farním táboře školáci z Lidče

připomněli, ţe jsem některé z nich křtil, cítím

váhu těch devíti let. Na farářském místě mi

přibyla zodpovědnost za vedení pastorační a

ekonomické rady a ve valašskomeziříčském

děkanátu uţ šestý rok slouţím jako kaplan pro

mládeţ. Zhoršila se mi fyzička, coţ se pozná

při fotbale s ministranty, získal jsem nové zku-

šenosti, některé poněkud bolestně, ale pořád se

mám nezaslouţeně dobře.

ţou na svá trápení, smutek a těţkosti zapo-

menout a sdílet radost s druhými. Svatý Pa-

vel říká: „Plačte s plačícími,“ a hned dodává:

„Radujte se s radujícími se.“ Nejlíp je těm,

kdo mají vnímavé a soucitné srdce, a závist,

vlastnost tak lidskou a pochopitelnou, doká-

ţou odsunout stranou. Takoví lidé, kteří za-

pomenou sami na sebe, se pak mohou otevřít

radosti, jiţ proţívají ti druzí.

Sdílet radost s druhými a zapomínat na své

trápení: to je přece jeden z nejkrásnějších

projevů křesťanské lásky. Napodobujeme tak

nebeského Otce, který se o svaté noci rado-

val nad svým synem, děťátkem leţícím na

seně, jemuţ lidé jako přístřeší nabídli jen

ubohou chatrč. A jestliţe zapomenout na

vlastní bolest nám připadá jako nedosaţitel-

né hrdinství, jestliţe se opravdu radovat ne-

dokáţeme, můţeme si alespoň říci, ţe prav-

děpodobně proţíváme opravdové Vánoce –

podobné těm úplně prvním, kdy Panna Ma-

ria a svatý Josef v podmínkách, které si jen

těţko dokáţeme představit, poprvé spatřili

Vládce pokoje, Boţího Syna Jeţíše Krista.

Pokojné a poţehnané Vánoce

všem svým farníkům přeje

P. Josef

Faro Stránka 3

V Kelči už pobýváte delší dobu. Jak jste

však vnímal, když jste byl poslán do nového

místa služby? Jaké je pro kněze, když na

něj čeká nový začátek ve farnosti, kterou

nezná?

Začátek v Kelči je pro mě podobně blízký a

vzdálený zároveň jako působení v Lidečku.

Příchodem na samostatné místo dochází k vět-

ší změně, neţ kdyţ je kaplan ustanovený kap-

lanem v jiné farnosti. Tím pro mě byl snazší

přechod z Bílovic do Kelče, neţ odchod

z Lidečka do Bílovic. V Kelči uţ jsem neměl

„nad sebou“ faráře, musel jsem sám určit po-

řad bohosluţeb, vyjednat s řediteli škol, kdy a

kdo bude učit náboţenství, jednat se starosty a

úřady, které jsem ţádal o příspěvky či povole-

ní. Pamatuji se, ţe jsem do toho šel s chutí a

asi i po hlavě… Snad jsem teď uváţlivější.

Během prázdnin je Vaše fara oblíbeným

místem pro táborníky, takže máte často vel-

mi rušno nejen na farní zahradě. Myslíte si,

že i farní tábory vedou děti k tomu, aby lépe

poznaly, jak moc Bůh miluje každého z nás?

Fara v Kelči je skutečně prostorná, vyuţití

pro letní farní tábory se proto nabízí. Jsem rád,

ţe se u nás táborníkům líbí a snaţíme se jim

vylepšovat zázemí. Co se týká „účinku“ účasti

dětí na farním táboře, mám za to, ţe je to skvě-

lý způsob, jak dětem umoţnit proţít si modlit-

bu, mši svatou, ale i běţné jídlo mimo obvyklý

kruh rodiny a přitom v atmosféře víry. To dě-

tem umoţňuje zakusit, ţe víra je víc neţ

„rodinná tradice“. Křesťanský tábor je rozhod-

ně místo, kde je moţné zakusit, ţe mě má Bůh

rád, proto moc děkuju všem vedoucím, kteří se

o přípravu táborů snaţí.

Co máte na Kelči nejraději?

Adorace s moţností přijetí svátosti smíření po

mši svaté ve čtvrtek večer a páteční „dětské“

mše svaté spojené s přípravou na první svaté

přijímání, nedělní desátou.

Možná je to pro kněze mnohdy omílaná otáz-

ka, ale kdy jste poprvé začal přemýšlet nad

tím, jakou cestou se chcete v životě vydat?

Bylo Vaše rozhodnutí jasné, nebo jste váhal?

O cestě, po které půjdu v ţivotě, jsem pře-

mýšlel určitě uţ na základní škole. Snad mě

myšlenka na kněţství napadla uţ po prvním

svatém přijímání, ale zaplašoval jsem ji aţ do

konce gymnázia. V polovině studia stomatolo-

gie jsem se šel za otcem arcibiskupem spíš pře-

ptat, jestli bych „náhodou“ neměl změnit lé-

kařskou specializaci na léčení duší. Rozhodo-

vání na konci konviktu uţ nebylo těţké, byl

jsem si jistý, ţe jsem na místě, kam mě Bůh

pozval. O tu jistotu jsem, Bohu díky, nepřišel

ani při náročném studiu ani při nutnosti vyzná-

vat svoje nedostatky a hříchy.

Co byste chtěl na závěr vzkázat všem, kte-

rým se náš časopis dostane do rukou?

Moc zdravím všechny, kdo ţijí ve „svaté ze-

mi“ pod čertovskými skalami! Ať Vás ne-

přestane nikdy těšit, ţe jste se rozhodli dát Pá-

nu Jeţíši první místo ve svém ţivotě!

VÝTVARNÁ SOUTĚŽ PRO DĚTI

TAJEMSTVÍ VÁNOC

Rádi bychom přizvali k účasti ve výtvarné soutěţi všechny děti, které rády malují.

Nakreslete na jakýkoliv formát papíru svoji představu o narození malého Jeţíška a kresbu

odevzdejte v sakristii kostela v Lidečku nebo v Horní Lidči, nejpozději v neděli 25. ledna.

Na zadní stranu napište své jméno a věk.

Kresby budou vyhodnoceny farní radou a nejlepší z nich odměněny.

Číslo dvacáté Stránka 4

JOSEF ČERVENKA

Na podzim došlo k výměně administrátora

naší farnosti. Po pěti letech působení odešel

P. Jan Ston a místo něj nastoupil P. Josef

Červenka. Dovolili jsme si poloţit mu ně-

kolik otázek, které jej snad trochu předsta-

ví farníkům. Otázky směřují spíše k jeho

konání a tomu, jak chce věci dělat a proč.

Snad tento rozhovor přispěje k tomu, aby-

chom jej lépe poznali. Snaţme se vnímat co

nám chce říci a ne jak nám to říká. A zkus-

me vţdy hledat důvod, proč nám sděluje

právě to či ono a zda ta slova nejsou určena

právě nám.

Kdo vás v životě nejvíc ovlivnil? Koho si

nejvíc vážíte?

Pocházím ze Slovácka, z vesnice a farnos-

ti Újezdec u Luhačovic, která v době mého

narození v roce 1968 byla ještě samostat-

nou obcí. Aţ v roce 1976 se stala součástí

města Uherský Brod. Proţil jsem krásné

dětství uprostřed velké rodiny do které pat-

řili nejenom můj tatínek, maminka, mladší

bratr, obojí dědáčci s babičkami, které obě

chodily v kroji, ale také kmocháčci a všech-

ny tety a strýcové. Byla to doba pravidel-

ných návštěv, nedělních besed a setkání, při

kterých jsme my „soplivé děcka“ nabírali

moudra a zkušenosti starších, které, aniţ

jsme si to uvědomovali, později formovali

náš ţivot. V duchovním ţivotě do mě od

mala zasívala babička z matčiny strany.

Ona mě i bratra učila modlit se, dala mi pří-

klad hlubokého a odevzdaného ţivota s Bo-

hem. Zemřela však náhle v 62 letech, kdyţ

mi bylo 14 let. Po její smrti se postupně z

naší rodiny vytrácelo praktikování víry.

Přestěhovali jsme se do nového domu, od-

kud se jiţ nechodilo v neděli do kostela ani

ke svátostem. Víra vyhasla, ale plamínek

musel někde doutnat. Krátce po mých 17.

narozeninách jsem proţil duchovní událost

přirovnatelnou k povolání Mojţíše. Zcela

nepřipravený, nijak netouţící po změně ţi-

vota a uţ vůbec ne po setkání s Bohem

jsem se octnul před ním, na místě, kam

bych střízlivý v té době nevešel a po třech

čtyřech hodinách jsem byl přemoţen. Pro-

citnul jsem s modlitbou na rtech a vše to, co

kdysi do mě bylo babičkou vloţeno, se opět

stalo součástí mého ţivota a začalo nést

plody.

Protoţe podporu pro mé obrácení jsem do-

ma neměl, hledal jsem u kněţí. U nás půso-

bil v té době P. Alois Tkadlec, rodák z Fran-

covy Lhoty. Bodrý, kamarádský kněz, měl

pro kaţdého dobré slovo. Zastavil a

pozdravil se jak se staršími, tak i s námi

mladými. V jeho příkladu kněţského ţivota

nyní rozeznávám první semínka mého

kněţského povolání. Několik týdnů před

nástupem na vojnu v březnu 1988 mi Pán

poslal do cesty kněze, který zcela změnil

můj ţivot. Stal se mým zpovědníkem a du-

chovním vůdcem. Na ten okamţik se nedá

zapomenout a dodnes si oba připomínáme

datum 12. ledna 1988 odpoledne, kdy jsme

se poprvé setkali a ani jeden netušili, ţe na-

še setkávání a duchovní doprovázení bude

trvat dodnes.

Pro moji lidskou formaci byli rozhodující

dva muţi. Můj otec a můj křestní kmotr.

Oba dva Josefové a oba muzikanti a hlavně

poctiví chlapi. To, ţe jsem dnes věřící a

kněz je také jejich zásluha, i kdyţ ani jeden

v době mého dospívání nechodili do kostela

a ke svátostem. Byli přímí, nesnášeli faleš a

přetvářku. Jednali se všemi na rovinu, ale

zároveň dokázali kaţdému pomoct. Aţ poz-

ději, kdyţ jsme v semináři probírali sv. To-

máše Akvinského, jsem pochopil, ţe milost,

Faro Stránka 5

dar víry musí stát na poctivé lidské přiroze-

nosti. „Milost předpokládá přirozenost“. A

tu oba měli a myslím, ţe víc neţ mnozí rá-

doby křesťané. Důkazem tohoto tvrzení pro

mě je, ţe tatínek po pěti letech, kdy jsme

denně ve 21:00 s bratrem Radkem vysílali

modlitby za jeho obrácení, překonal svou

furiantskou zatvrzelost a ve stříbrné výročí

své svatby přijal na Svatém Hostýně po

mnoha letech svátosti. Maminka to zvládla

o pár roků dřív. To uţ jsem byl ve třetím

ročníku semináře. Kmocháčkovi dal Bůh

milost doţít se mé primice, kterou jiţ proţil

na lůţku, kde bojoval s krutou rakovinou.

Dříve neţ tento zápas v listopadu roku 1996

prohrál dal si svůj ţivot do pořádku. Za pl-

ného vědomí si mě, novokněze zavolal, po-

ctivě a kajícně se vyzpovídal, přijal svátosti

a smířen s Bohem odešel na věčnost. Bůh

mi ukázal lidský příklad jejich ţivota, na

kterém vyrostlo mé kněţství, kterým jim

pak oběma byla zprostředkována přímo ne-

bo nepřímo Boţí milost.

Na které události (spojené s kněžstvím)

rád vzpomínáte?

Určitě je to chvíle jáhenského a kněţského

svěcení. Také primice v mé rodné farnosti

Újezdci u Luhačovic a pak všechny místa,

kde jsem působil. Slavičín, Bílovice a Bře-

zolupy, Vyškov jako kaplan a ve Šternberku

a Morkovicích jako farář. Všude byla příle-

ţitost pracovat pro Boţí království, pozná-

vat nové lidi, přicházet s novými pastorač-

ními impulsy, které mnohým stejně jako

teď zpočátku neseděly. Opravdová víra ne-

můţe ustrnout, vyţaduje stálou změnu ve

smýšlení, větší aktivitu a pro mnohé úplné

obrácení. Často lidé v religiózním prostře-

dí, i kdyţ chodí ve velkém počtu do koste-

la, neţijí svůj ţivot s Bohem, ale jen ja-

kousi formu náboţenství. Právě to nové, co

jsem mohl do těchto farností přinést, dalo

vznik dodnes trvajícím přátelstvím lidí, kte-

ří se nově chytili, nastartovali a víra v Boha

se jim stala přirozenou součástí jejich ţivo-

ta, který se pro ně radikálně změnil. Ve Sla-

vičíně jsem poprvé vedl přípravu k biřmo-

vání. Vzpomínám na dobrou partu biřmo-

vanců, s některými se dodnes setkáváme. V

Bílovicích pak na přípravu dětí a jejich ro-

dičů k prvnímu svatému přijímání. Nespo-

kojil jsem se přitom jen s formálním přístu-

pem, ale ţádal jsem od rodičů příklad víry.

Mnozí si proto museli dát do pořádku i

manţelství, takţe k přípravě dětí přibylo

šest příprav ke Konvalinci manţelství. Do-

dnes na to některé dnes uţ dospělé děti

vzpomínají s humorem, ţe byli u přijímání,

kdyţ rodiče měli svatbu. Šternberk byl zce-

la jiný, farnost i město poznamenané odsu-

nem německých obyvatel a přílivem no-

vých lidí z vnitrozemí, často zlatokopů, kte-

ří přišli do pohraničí jen nakrást a pak se

vrátit. Farnost však byla ţivá, mladá, přibý-

valy rodiny. Velké společenství mládeţe,

převáţně vysokoškoláků na olomouckých

fakultách, kteří se sami, bez nucení vzdělá-

vali v duchovním ţivotě na duchovních ob-

novách, exerciciích. Několik společenství

manţelů, seniorů, františkánských terciářů

a silné společenství matek, které stály za

obnovou zvyku obětování svící a vzniku i

vám známých Hromničních poutí. O Mor-

kovicích někdy příště, protoţe dojmy jsou

ještě hodně čerstvé a musí vpravdě uzrát.

Zažil jste nějaké velké osobní vítězství a

naopak velkou osobní prohru?

Na velké osobní vítězství s vírou a nadějí

čekám. To bude aţ setkání s Pánem. Prohry

přináší ţivot stále. Důleţité je pro mě kaţdý

neúspěch pravdivě přijat, poučit se z něj a

nikdy se ničím nezatvrdit, a neztratit vůli

stále odpouštět. Naštěstí mám povahu, která

se rychle ze všeho otřepe, nevzpomíná špat-

né a jde zase dál. Tak mě to učili můj táta a

kmotr.

Číslo dvacáté Stránka 6

Z čeho máte v životě radost?

V knize Nehemjáš 8,10 je tento verš:

„Netrapte se! Radost z Hospodina bude va-

ší záštitou.“

V neděli Gaudete jsem kázal: Radost je

tedy něco jiného neţ dobrá nálada. Dobrou

náladu nelze poţadovat. Buď je, nebo není.

A kdyţ je, brzy přejde. S radostí je to jiné.

Je projevem Ducha svatého v nás, pokud

mu nebráníme. Je darem, který se nedává

bez boje. Radost je úkolem, naší křesťan-

skou povinností, a moţná i naší nejpotřeb-

nější askezí. Radost je námahou prorazit ke

světlu, je svědectvím – martyriem.

Mou radostí je svědčit druhým o víře, o

Kristu. A kdyţ to nevyjde, lidi to třeba ne-

zajímá, nebo jsou hluší, dnes stejně jako za

časů Jeţíše, tak mohu začít znovu a jinde.

Je to někdy martyrium, ale Bůh mě posílí,

povzbudí, neúspěchy zapomene, slabosti

odpustí. Není to úţasné? To je moje radost.

Která vlastnost vám na lidech nejvíce vadí?

Ţádná. Lidé jsou slabí a náchylní k hříchu

na základě dědičné viny. Za své slabosti,

pokud je nepřiznáme, nevyznáme a nezmě-

níme, se budeme jednou všichni zodpovídat

a krutě za ně pykat. Proč by mně mělo va-

dit, ţe někdo není upřímný, pomlouvá za

zády, nedokáţe říct do očí pravdu. Pokud

někdo takový je a nechce se změnit vytrestá

se sám. Neoblíbeností a osamoceností na

zemi a odsouzením na věčnosti. Spíš mi je

těch chudáků líto.

Měl jste obavy přijít do Lidečka?

Tato farnost je mým třetím místem, kde

působím jako samostatný duchovní správ-

ce, farář. Před tím jsem byl kaplan. Nikdy

jsem si farnost nevybíral a vědomý si slibu

poslušnosti nedokázal bych říct ne. V tomto

mimořádném případě, kdy můj předchůdce

poţádal o náhlé přeloţení bylo nutné situaci

rychle řešit. O návrhu mého přeloţení jsem

se dozvěděl v sobotu 27. září, pár hodin po

návratu z pouti do Medjugorje. Kdyţ mi

generální vikář oznámil tuto skutečnost, ni-

jak jsem nadšen nebyl, ale vybavila se mi

chvíle z modlitby růţence na Podbrdu, kdy

jsem u pátého desátku bolestného růţence

vyzval poutníky, aby přišli k vyobrazení ta-

jemství ukřiţování, pravou rukou se dotkli

Krista na kříţi a zcela se mu odevzdali slo-

vem „Přijímám“. Mohl jsem v tu chvíli tu-

šit, ţe za 24 hodin budu s tímto odevzdáním

bolestně konfrontován? Přesto jsem si vzal

do úterý čas na rozmyšlenou. Modlil jsem

se a probral to s mým duchovním vůdcem.

V úterý jsem přijel do Olomouce a výsle-

dek znáte. Obavy z Lidečka nemám. Je to

spíš starost o tuto specifickou farnost, ke

které mi kompetentními hodnostáři bylo jen

řečeno: „Musíš být na ně hodný.“ To se, ale

říká buď o dětech, které se mají teprve něco

naučit, nebo o starých lidech, od kterých se

jiţ nic neočekává. Ale takové snad Lidečko

není! Nedávno mě oslovila slova Tomáše

Halíka v jeho knize Smířená různost. Tuto

vizi bych rád s Boţí i vaší pomocí uskuteč-

ňoval v Lidečku. Být tvořivou, otevřenou,

dynamickou třeba i menšinovou farností,

ale nebýt ghetem, skanzenem neţivého ka-

tolicizmu.

„Lidé, kteří brali evangelium vážně byli

vždy v menšině. Pán Ježíš přirovnává křes-

ťany k soli. Soli nemusí být mnoho, dokonce

některá prostředí, kde je katolíky

„přesoleno“ mě spíš znervózňují, ale nemě-

li by tam chybět, a především by neměli

ztratit svou identitu, svou slanou chuť.

K čemu by pak taková zkažená sůl byla?

Myslím si, že nejméně duchovně zralý je ta-

kový typ katolicismu, který sice už dávno

není většinový, kde i mnozí z těch, kdo ze

zvyku a formálně navštěvují bohoslužby,

naplno a zcela nekriticky konzumují seku-

lární kulturní a morální mentalitu, nicméně

Faro Stránka 7

se stále za masový a lidový považuje a vy-

dává. Tam je často tradice zaměněna za

tradicionalismus, víra za folklór nebo bi-

gotnost, církev jako společenství víry za

spolky či politické partajnictví, teologie za

ideologii.

O to více je povzbuzující výzva papeže Be-

nedikta při jeho návštěvě v Česku roku

2009. Nebojte se být menšinou, ale buďte

tvořivou menšinou – nejzajímavější podněty

vždy pocházejí od menšin. Tvořivou, otevře-

nou a dynamickou minoritou, ale žádným

ghetem!“

Myslíte, že je nutné provádět tolik změn

v naší farnosti?

Co je to změna? Definice říká, ţe změna

je obecné označení pro pozorovatelný, mě-

řitelný nebo kvantifikovatelný rozdíl ve sta-

vu nebo vlastnosti nějaké entity v určité

vztaţné soustavě. Termín je velice obecný,

neboť neustálé změny jsou vlastností všech

přírodních dějů a procesů v celém známém

vesmíru. Protoţe - Panta rhei = Vše plyne.

Veškeré změny tak, jak je chápeme v běţ-

ném slova smyslu, tedy fakticky probíhají

v reálném a neustále měnícím se čase, jed-

ná se tedy o projev dynamiky a vývoje.

Rozličné změny bývají různými lidmi často

vnímány odlišně, jejich hodnocení bývá ve-

lice subjektivní. Ve společenské praxi se lze

setkat např. se změnou k lepšímu, která bý-

vá označována jako zlepšení, nebo se změ-

nou k horšímu, která bývá označována jako

zhoršení.

Chceme být tedy farností dynamickou ne-

bo strnulou? Farností, která se vyvíjí nebo

stagnuje?

Je pro křesťana katolické – všeobecné

církve dobré, kdyţ zná základy latinské li-

turgie, která se zpívá a modlí na celém svě-

tě, nebo to ve své strnulé pýše nepotřebuji, i

kdyţ naši biskupové jiţ několik let si přejí,

abychom to uměli. Je to změna k lepšímu,

nebo k horšímu umět latinsky modlitbu Ot-

če náš a další části ordinária?

Je pro mě dobré, kdyţ při nové liturgii,

která byla v církvi zaváděna od roku 1965

budu konečně chápat postoje a gesta, které

této nové liturgii přísluší, abych ji důstojně

slavil a zároveň i proţil? Nebo stále budu

praktikovat postoje a gesta převzaté z litur-

gie tridentské, které dnes mladá generace

jiţ nerozumí, ale je stále nucena se podle ní

při mši sv. chovat bez toho, aby jim někdo

adekvátně vysvětlil, proč teď stojí, proč teď

klečí, nebo sedí.

Je to pro mě změna k lepšímu, vědět, jak

se při nové liturgii chovat, co která část

znamená a tak ji opravdově proţít, i kdyţ u

sousedů je to jinak? Nebo je to změna k

horšímu, protoţe musím opustit své zaţité

postoje, pro které sám nemám odborné vy-

světlení, kromě toho, ţe se to tak nedělá

jinde.

Myslím si, ţe v naší farnosti došlo v po-

slední době jen k jedné velké změně, a to je

výměna kněţí. Všechno ostatní je jen přiro-

zený projev dynamiky a vývoje, který pro-

bíhá v stále se měnícím čase. A za to buď-

me vděčni, protoţe nestagnujeme.

Číslo dvacáté Stránka 8

CO SI PŘEJE K NAROZENINÁM PÁN JEŽÍŠ?

Všichni se o Vánocích těšíme, aţ se na Štědrý den rozsvítí vánoční stromek a my pod ním na-

jdeme nějaké dárky. Napadlo vás někdy zamyslet se nad tím, co by si přál k narozeninám Pán

Jeţíš, jehoţ narozeniny slavíme? Kdyţ do kříţovky napíšete správná pojmenování předmětů,

dozvíte se to z tajenky

Faro Stránka 9

Vystoupení scholičky na přehlídce Třebovický koláč

Tábor misijního klubka z Horní Lidče

Faro Stránka 10

Ministrantský tábor v Pozděchově

Tábor misijního klubka z Horní Lidče

Faro Stránka 11

Dětské putování se svatými v Horní Lidči

Mše svatá na setkání schol v Lidečku

Faro Stránka 12

Misijní jarmark v pastoračním centru v Horní Lidči

Schola z Lidečka zpívá pro nemocné v Nemocnici milosrdných bratří ve Vizovicích

Faro Stránka 13

VÍRA V RODINĚ – OSLAVY

Další zamyšlení z knihy Víra v rodině od

Christine Ponsardové přináší několik myšle-

nek ohledně proţívání oslav v našem ţivotě.

Oslava je jakýmsi předznamenáním po-

smrtného ţivota v nebi a je třeba, aby oslavy

měly v našich rodinách své pevné místo.

Pravá oslava se rodí z radosti, ţe jsme po-

spolu. Neslavíme, abychom zapomněli, ale

naopak abychom měli sílu ţít naplno. Oslava

nikoho nevylučuje. Je uspořádána tak, aby se

jí mohli zúčastnit všichni členové rodiny i

všichni přátelé, kteří mají chuť, ať uţ jde o

oslavu v úzkém kruhu (je důleţité, aby si

manţelé mohli udělat čas od času oslavu jen

sami dva, bez dětí), nebo o slavnost, jíţ se

účastní velké mnoţství lidí.

A co slavit? V první řadě sváteční den – ne-

děli, liturgické svátky a rodinné svátky – vý-

ročí (narozeniny, výročí svatby či křtu), jme-

niny a všechny události spojené s rodinnou

historií (uzdravení, úspěch u zkoušky a po-

dobně).

Neděle je den, který nám byl dán k tomu,

abychom nabrali dech a soustředili se na to,

co je podstatné. Kaţdý ví, ţe nedělní odpoči-

nek je stále častěji terčem útoků a ţe ho vět-

šina zaměňuje s víkendovým odpočinkem,

coţ je ale něco úplně jiného. Mnoho lidí

(včetně přesvědčených křesťanů) si na tento

stav zvyklo a jsou rádi, ţe jsou obchody ote-

vřené i v neděli, a to nejen proto, ţe jim to

usnadní nákupy, ale také proto, ţe neděle je

v mnoha rodinách ze všech dnů ten nejjed-

notvárnější, nejúmornější a nejnudnější.

Chceme-li v dětech vypěstovat smysl pro ne-

děli, musíme jim dát příleţitost, aby proţíva-

ly neděle hodné svého jména, tedy neděle

jako dny opravdu sváteční.

Začněme tím, co je (nebo by alespoň mělo

být) srdcem kaţdé neděle: nedělní mší sva-

tou. V mnoha rodinách bývá nedělní boho-

sluţba – která by přece měla být ve všech

ohledech nejvýznamnější událostí našich ne-

dělí – paradoxně zdrojem napětí, nebo do-

konce i hádek, které třeba ani nejsou nijak

váţné, ale k příjemnému ovzduší určitě ne-

přispívají. Připravit se na mši, to ale nezna-

mená jen umýt si ruce nebo vzít si hezké ša-

ty; znamená to také – především – připravit

se vnitřně a nalézt v sobě klid. Farář arský

říkal, ţe proto je potřeba přijít do kostela

čtvrt hodiny před začátkem.

Uţ v sobotu bychom si také měli promys-

let, co budeme v neděli dělat, jinak riskuje-

me, ţe polovinu nedělního odpoledne stráví-

me váháním a k rozhodnutí dospějeme příliš

pozdě, nebo se posté vydáme na stále stej-

nou procházku, kterou uţ všichni znají na-

zpaměť. Plánování a improvizace se vůbec

nevylučují. Například kdyţ při odchodu

z kostela nabídneme přátelům, aby k nám

přišli na oběd a jídlo se příjemně protáhne.

Aby se pro nás neděle skutečně stala dnem

odpočinku, musíme to sami chtít a zařídit.

Například musíme naučit školáky a studenty,

aby svou práci do školy udělali uţ v sobotu.

Samozřejmě, někdy je opravdu potřeba učit

se i v neděli, ale v naprosté většině případů

za tím není nic jiného neţ nedostatek pevné

vůle. Musíme si také uvědomit, ţe děti bu-

dou ochotny zasvětit neděli odpočinku jen

tehdy, kdyţ uvidí tutéţ ochotu i u nás. Co

nám brání přijmout v naší rodině rozhodnutí,

ţe zcela konkrétně uděláme všechno pro to,

aby se naše neděle staly skutečně dnem od-

počinku?

Slavení je něco, co člověk bytostně potře-

buje, a výročí jsou výbornou příleţitostí

k uspořádání rodinné oslavy. Kaţdé výročí

spojuje minulost, přítomnost a budoucnost.

Minulost proto, ţe nám poskytuje příleţitost

ohlédnout se zpátky, připomenout si příběh

Číslo dvacáté Stránka 14

ZVEME VÁS NA

FARNÍ PLESFARNÍ PLESFARNÍ PLES

7. ÚNORA 20157. ÚNORA 20157. ÚNORA 2015

SPOLEČENSKÉ CENTRUM LIDEČKO

HRAJEHRAJEHRAJE

MORKOVČANKA A DJ JOSÉMORKOVČANKA A DJ JOSÉMORKOVČANKA A DJ JOSÉ

VSTUPNÉ 120 KČ

VÝTEČNÉ OBČERSTVENÍ A BOHATÁ TOMBOLA

PŘEDPRODEJ VSTUPENEK ZAJIŠŤUJÍ OD 10. LEDNA 2015:

MILENA PAVLÍKOVÁ (SPOLEČENSKÉ CENTRUM LIDEČKO) - 603 556 472

VĚRA POVALAČOVÁ (KNIHOVNA HORNÍ LIDEČ) - 734 650 919

jednotlivce, manţelského páru či rodiny a

vzdát za vše Bohu díky. Přítomnost, protoţe

slavit něčí narozeniny znamená dát mu naje-

vo naši radost, ţe ho máme, a náš vděk za to,

čím je. A budoucnost proto, ţe výročí je

vţdy začátkem nového roku našeho ţivota,

je to den naděje.

Připravit na Vánoce bychom se měli samo-

zřejmě v první řadě duchovně a není správné

nechat se zahltit mnoţstvím předvánočních

povinností. Zároveň však má tato příprava i

svou zcela pozemskou stránku, zvláště kdyţ

připravujeme svátky pro celou rodinu, kdy

se mladí i staří shromáţdí u jesliček. Vyuţi-

jme kaţdého dne a připravme s dětmi různá

překvapení a drobnosti, díky nimţ budou

Vánoce opravdu nezapomenutelné. Děti – a

nejen ony – potřebují oslavy jako předzvěst

velké slavnosti v nebi. Světské prvky oslavy

Vánoc nejsou ani přepychem, ani ústupkem

„duchu doby“. Kdyţ je dobře chápeme a

dobře proţíváme, pak dětem pomohou najít

cestu k tajemství Boţího narození.

O Vánocích přichází Bůh, který se stal člo-

věkem, aby řekl kaţdému z nás: „Jsi pro mě

jedinečný a nenahraditelný. Mám tě rád ta-

kového, jaký jsi.“ Právě to bychom měli o

vánočních svátcích velice konkrétně proţí-

vat.

Faro Stránka 15

ADVENTNÍ DUCHOVNÍ OBNOVA

Dne 13. prosince se ve společenském centru

v Lidečku uskutečnila duchovní obnova naší

farnosti. Účast byla hojná. Obnovy se zúčastni-

lo na 130 věřících nejen z Horní Lidče a Lideč-

ka, ale i z širokého okolí. Duchovní obnovou

nás provázel P. Petr Vrbacký, kněz brněnského

kostela sv. Tomáše a téţ spirituál Teologického

Konviktu v Olomouci za přítomnosti našeho

duchovního otce P. Josefa Červenky, který ce-

lou akci zorganizoval a připravil, za coţ mu

patří velké díky.

Hned z počátku otec Petr upozornil, ţe du-

chovní obnova není přednáškou ve smyslu ob-

jevování nových věcí, ale jedná se o snahu o

oţivení nebo rozhýbání něčeho, co v našem

duchovním ţivotě jiţ zmrtvělo. Nebo v lepším

případě se jedná o obnovení něčeho, co stále

svou kvalitu má, ale co se můţe dále pro-

hloubit a zkvalitnit. V tomto světle se otec Petr

věnoval zdánlivě známým tématům, jako jsou

modlitba, četba Písma svatého či slavení svá-

tostí, která se však kaţdodenním opakováním

mohou neprávem zdát aţ příliš samozřejmými.

Významnou pozornost věnoval otec Petr i

hlavnímu tématu letošní adventní duchovní ob-

novy, tedy „Těšit se je nejhezčí“.

Celý program byl rozdělen do třech částí a

v závěru kaţdé z nich byl vyhrazen zhruba de-

setiminutový čas na meditaci nad právě probra-

nými tématy. Během výkladu se otec Petr s ot-

cem Josefem doplňovali, díky čemuţ program

odlehčili např. o ţidovské anekdoty, nebo stříp-

ky z výuky v konviktu či kaţdodenního ţivota

kněţí. Dozvěděli jsme se i odpovědi na své pí-

semné otázky na přítomné kněze.

Dětská radost a jejich těšení se na Vánoce

nám má být příkladem, abychom i my

s opravdovou radostí očekávali příchod Spasi-

tele. Doba adventní je často obdobím shonu či

příprav Vánoc jako tradičního svátku bez hlub-

ší podstaty, coţ by však nemělo platit pro nás

křesťany. Připravovat máme především svá

srdce. Všechny ostatní vnější přípravy mají být

pouze odrazem našeho láskou a očekáváním

naplněného nitra. Zamyšlením o správném

proţití doby adventní skončil první blok před-

nášek. Následovala krátká přestávka na občer-

stvení. Ve druhém bloku se otec Petr věnoval

úryvkům z Písma Svatého, které hovoří o pří-

chodu Mesiáše a dávají konkrétní návod, jak se

na něj připravit. Starozákonní prorok Izaiáš ří-

ká: „Připravte na poušti cestu Hospodinu! Kaţ-

dé údolí ať je vyvýšeno, kaţdá hora a pahorek

sníţeny.“ Tak i my máme odstranit hříchy, pý-

chu, nedostatek lásky a vyplnit prázdnotu naší

duše. K tomuto nelehkému úkolu nám můţe

pomoci pravidelná a vytrvalá modlitba.

Po druhém bloku přednášek následovala

modlitba růţence a oběd. Při polední pauze by-

la moţnost napsat dotazy přítomným kněţím,

zakoupit si duchovní literaturu nebo zapsat

mše svaté na další půlrok. Především byl tento

čas určený ke vzájemnému potkávání a sdílení.

Poté přišla na řadu třetí část přednášek a zod-

povězení námi poloţených otázek. Pak násle-

doval přesun do místního kostela, kde probíha-

la adorace a svátost smíření. Vrcholem celého

dne byla mše svatá.

Letošní adventní duchovní obnova se svým

„celodenním“ formátem poněkud lišila od

předchozích. Všechny zúčastněné potěšily plo-

dy poctivé přípravy a práce obou přednášejí-

cích kněţí. Důleţitá i milá zároveň byla pří-

tomnost a kvalita podávaného oběda a domá-

cích, ochotnými farníky nezištně připravených

zákusků. Nezbývá, neţ poděkovat všem, kteří

se jakkoli podíleli na přípravě i průběhu této

akce. Pán Bůh zaplať.

Jiţ teď můţeme všechny pozvat na postní du-

chovní obnovu, která proběhne 28. února 2015.

Těšit se můţeme na P. Marka Dundu, který je

koordinátorem časopisu Milujte se!

Římskokatolická farnost

Lidečko

Lidečko 37

756 15

Mobil farní úřad

(+420) 733 741 148

Mobil P. Josef Červenka

(+420) 731 621 105

E-mail

faralidecko@seznam.cz

Správné je správné,

i když to nikdo nedělá.

Špatné je špatné, i když

se v tom všichni mýlí.

(Gilbert Keith

Chesterton)

Navštivte náš web farnost.lidecko.cz

NA PŘÍPRAVĚ ČASOPISU

SE PODÍLELI P. Jan Bleša

Tereza Cahlová

P. Josef Červenka

Marek Filák

Ludmila Fusková

Adam Jeřábek

Sára Matůšová

Adam Pavlík

Ondřej Pospíchal

Pavel Vokřál

VÁNOČNÍ BOHOSLUŽBY VE FARNOSTI LIDEČKO

Štědrý den, středa 24. prosince 15:00 - mše sv. pro děti z vigilie Narození Páně

21:30 - mše sv. v Horní Lidči

23:00 - mše sv. v Lidečku

Slavnost Narození Páně - Boží Hod, čtvrtek 25. prosince 7:00 - jitřní mše sv. v Lidečku

9:00 - mše sv. v Horní Lidči

10:30 - mše sv. v Lidečku

13:45 - Te Deum a svátostné poţehnání v Horní Lidči

14:30 - Te Deum a svátostné poţehnání v Lidečku

Svátek sv. Štěpána, mučedníka, pátek 26. prosince 7:30 - mše sv. v Lidečku

9:00 - mše sv. v Horní Lidči

10:30 - mše sv. v Lidečku

Svátek sv. Jana Evangelisty, sobota 27. prosince 17:00 - mše sv. v Lidečku, ţehnání vína

Svátek Svaté rodiny Ježíše, Marie a Josefa, neděle 28. prosince po kaţdé mši sv. bude osobní poţehnání rodinám Nejsv. Svátostí

7:30 - mše sv. v Lidečku

9:00 - mše sv. v Horní Lidči

10:30 - mše sv. v Lidečku

Poslední den roku- děkovné bohoslužby, středa 31. prosince 16:00 - mše sv. v Horní Lidči

17:30 - mše sv. v Lidečku

23:30 - děkovná a smírná adorace za uplynulý rok v Lidečku,

po ní novoroční mše sv.

Slavnost Matky Boží Panny Marie - Nový rok, čtvrtek 1. ledna 2015 00:00 - svátostné poţehnání farnosti před kostelem v Lidečku

00:10 - mše sv. v Lidečku na zahájení nového roku 2015

7:30 - mše sv. v Lidečku

9:00 - mše sv. v Horní Lidči

10:30 - mše sv. v Lidečku