I. / Vánoční číslo prosinec-leden FÉNIX Neboj se být jedním z nás Úvodník Milí čtenáři, právě držíte v ruce první číslo našeho nového školního časopisu Fénix, který jsme se pro Vás v letošním školním roce rozhodli vydávat v pravidelných dvouměsíčních intervalech. Na stránkách časopisu se budete setkávat s románem na pokračování od Markéty B. ze třídy 9. C, s rozhovory s jednotlivými učiteli nebo s různými anketami, ale i s něčím, co rozvíjí Váš postřeh a všeobecné znalosti. Tentokrát jsme se zaměřili na dobu adventu a Vánoc, na které se všichni těšíme a jejichž přípravami se asi zabýváte. O tom, jak stráví letošní Vánoce, se s námi podělili – paní učitelky Jílková a Harajdová a pan učitel Prušák. Maminku můžete překvapit něčím sladkým podle receptů našich redaktorek. Budeme rádi za Vaše příspěvky, které můžete zasílat na redakční email: [email protected], anebo se k nám můžete připojit během redakčních schůzek, jejichž konání zjistíte na webových stránkách naší školy. Věříme, že náš časopis si získá hodně čtenářů i přispěvatelů z Vašich řad. Redakční rada Mezi Vámi aneb rozhovor s našimi učiteli Paní učitelka Jílková (učitelka českého jazyka a dějepisu) Paní učitelka Jílková slaví Vánoce s man- želem a rodinou. Nedodržuje žádné vánoční zvyky, jen takové klasické, jako vánoční stromeček, rybu a bramborový salát. Vánoce pro ni znamenají odpočinek, setkání s blízkými a radost z dárků. Není příznivcem Vánoc u televize, ale vždy se podívá na pohádku S čerty nejsou žerty. Neví, jak tenhle rok bude trávit Silvestra, ale asi s přáteli a manželem. Nedává si novoroční předsevzetí, protože je nedodrží. Paní učitelka Harajdová (učitelka hudební výchovy) Paní učitelka Haraj- dová slaví Vánoce s manželem a rodi- nou. Jediné vánoční zvyky, co dodržuje, je k večeři ryba a salát, dárky, stromeček a setkání s rodinou. Vánoce pro ni znamenají shon, strávený čas s rodinou a vánoční atmosféru. Nikdy si nenechá ujít pohádku Petr Pan a S čerty nejsou žerty. Silvestra bude trávit s přáteli a rodinou. Novoroční předsevzetí si moc nedává, protože je nesplní. pokračování na straně 2
Transcript
I. / Vánoční číslo
prosinec-leden
FÉNIX Neboj se být jedním z nás
Úvodník
Milí čtenáři,
právě držíte v ruce první číslo našeho nového školního
časopisu Fénix, který jsme se pro Vás v letošním
školním roce rozhodli vydávat v pravidelných
dvouměsíčních intervalech. Na stránkách časopisu
se budete setkávat s románem na pokračování
od Markéty B. ze třídy 9. C, s rozhovory
s jednotlivými učiteli nebo s různými anketami,
ale i s něčím, co rozvíjí Váš postřeh a všeobecné
znalosti.
Tentokrát jsme se zaměřili na dobu adventu a Vánoc,
na které se všichni těšíme a jejichž přípravami
se asi zabýváte. O tom, jak stráví letošní Vánoce,
se s námi podělili – paní učitelky Jílková a Harajdová
a pan učitel Prušák. Maminku můžete překvapit
něčím sladkým podle receptů našich redaktorek.
Budeme rádi za Vaše příspěvky, které můžete zasílat
se k nám můžete připojit během redakčních schůzek,
jejichž konání zjistíte na webových stránkách naší
školy.
Věříme, že náš časopis si získá hodně čtenářů
i přispěvatelů z Vašich řad.
Redakční rada
Mezi Vámi aneb rozhovor s našimi učiteli
Paní učitelka Jílková (učitelka českého jazyka
a dějepisu)
Paní učitelka Jílková
slaví Vánoce s man-
želem a rodinou.
Nedodržuje žádné
vánoční zvyky, jen
takové klasické, jako
vánoční stromeček,
rybu a bramborový salát. Vánoce pro ni
znamenají odpočinek, setkání s blízkými a radost
z dárků. Není příznivcem Vánoc u televize, ale
vždy se podívá na pohádku S čerty nejsou žerty.
Neví, jak tenhle rok bude trávit Silvestra, ale asi
s přáteli a manželem. Nedává si novoroční
předsevzetí, protože je nedodrží.
Paní učitelka Harajdová (učitelka hudební
výchovy)
Paní učitelka Haraj-
dová slaví Vánoce
s manželem a rodi-
nou. Jediné vánoční
zvyky, co dodržuje,
je k večeři ryba
a salát, dárky,
stromeček a setkání s rodinou. Vánoce pro ni
znamenají shon, strávený čas s rodinou a vánoční
atmosféru. Nikdy si nenechá ujít pohádku Petr
Pan a S čerty nejsou žerty. Silvestra bude trávit
s přáteli a rodinou. Novoroční předsevzetí si moc
nedává, protože je nesplní.
pokračování na straně 2
Školní časopis Fénix / Vánoční číslo
- 2 -
pokračování z hlavní strany
Mezi Vámi aneb rozhovor s našimi učiteli
Pan učitel Prušák (učitel informatiky)
Pan učitel Prušák slaví Vánoce s přáteli a rodinou. Mezi jeho vánoční
zvyky patří den půstu, rozkrajování jablek a chození na procházky.
O Štědrém dnu večeří rybu a salát, rybí polévku. Když byl malý, těšil se
na dárečky, zlaté prasátko, na sníh a na strávený čas s rodiči na chalupě
a na horách. Nyní se netěší na dárky, ale na radost svých blízkých, chvíle
rodinné pohody strávené u pohádek nebo na lyžích a také celkové vnímaní
Vánoc. Je příznivcem Vánoc u televize. Nejraději má Popelku, S čerty
nejsou žerty, Anděl páně, Princ a Večernice. Silvestra bude asi trávit s přáteli a rodinou a novoroční
předsevzetí si nedává, protože je nedodržuje.
Text a fotografie: Karolína Č. a Natálie J., 9. C
Článek na téma
VÁNOCE A ADVENT
Advent je předvánoční období, jehož symbolem je adventní věnec. Rozsvěcování svíček na něm
znamená, že příchod Krista do života přináší světlo. Svícen symbolizuje čtyři adventní neděle, které
jsou nazývány jako železná, bronzová, stříbrná a zlatá. Původní barva adventu je fialová,
ale nahradila ji červená. Datum první adventní neděle je pohyblivé, protože poslední adventní neděle –
čtvrtá – připadá vždy na neděli před 25. prosincem. A tento den ale je každý rok v jiném dni v týdnu,
tak i 1. adventní neděle má každý rok jiné datum. Advent vždy trvá do půlnoci dne 24. 12.
Vánoce jsou křesťanské svátky narození Ježíše Krista a patří, spolu s Velikonocemi a Letnicemi,
k nejvýznamnějším křesťanským svátkům. Slavnost Narození Páně připadá tradičně na 25. prosince
a Vánoce se v římskokatolické tradici slaví od jejího předvečera (večer 24. prosince) do svátku Křtu
Páně (první neděle po 6. lednu).
Školní časopis Fénix / Vánoční číslo
- 3 -
Vznik a historie Vánoc
Původně šlo o pohanské svátky související se zimní slunovratem. Pohané věřili, že se každý rok touto
dobou, v noci z 24. na 25. prosince, kdy po několika měsících dochází k prodlužování dne, opět zrodí
bůh Slunce. Slunovrat oslavovali půstem, nočním bděním a nejrůznějšími obřady, které měly usmířit
bohy a zajistit bohatou úrodu.
Začátky Vánoc spadají do přelomu třetího až čtvrtého století. První zmínku máme v kalendáři řeckého
umělce Furia Dionysia Philocala z roku 354. Kalendář ovšem vznikl podstatně dříve, takže
se předpokládá slavení Vánoc v Římě už kolem roku 330. V Římě se narozeniny významných mužů,
pokud nebylo známé přesné datum jejich narození, slavily v některý jiný významný den a z této tradice
později vycházeli i křesťané. Když chtěli pravidelně
uctívat narozeniny Ježíše Pána, ale z evangelia
nebylo možné zjistit, kdy se skutečně narodil, zvolili
nakonec 25. prosinec. Vysvětlení je poměrně
jednoduché. Jan Křtitel se narodil o letním
slunovratu, Kristus byl počat o jarní rovnodennosti
a musel se tedy narodit o zimním slunovratu – 25.
prosince. Tento den byl i v starém Římě významný,
protože slunce nabíralo novou sílu, a tak to byl ten
nejlepší den pro uctívání Krista, který pro křesťany
byl, je a zůstane „Světlem světa“.
Vánoce ve světě
Ve Velké Británii naděluje dárky Father
Christmas (Otec Vánoc). Na Štědrý večer chodí
od domu k domu a rozdává dárky. Děti věší
punčochy na krb anebo prázdné povlaky
od polštářů na rohy postelí. Ráno se probouzejí
a doufají, že právě jim tam zanechal spoustu
dárků. Děti také píšou Otci Vánoc dopisy, které
vhodí do krbu. Jedině tak mohou dopisy
vzlétnout a dostat se až na severní pól, kde budou
jejich přání vyslyšena. Ráno 25. prosince rodina
nejprve společně rozbaluje dárky a pak
připravuje slavnostní oběd. Ten obvykle začíná
přípitkem a symbolickým rozlomením
tzv. christmas crackers (jedná se o papírové tuby,
v nichž se ukrývá drobný dárek). K obědu
se podává pečený krocan s kaštanovou nádivkou
se zeleninou a omáčkou. Na slavnostní tabuli
nesmí chybět ani dezert, tzv. „Christmas puding“
(s naším pudinkem nemá nic společného,
připomíná spíše tmavou bábovku plněnou
švestkami, ořechy, rozinkami, atd.). Po obědě
se všichni členové rodiny odeberou do obývacího
pokoje a sledují tradiční vánoční projev královny
Alžběty II.
Ve Spojených státech amerických večer
24. prosince děti nachystají pro Santu Clause
sušenky a sklenici mléka. Přidají k tomu dopis,
ve kterém prosí Santu o různé dárky. Vánoce
se však slaví hlavně 25. prosince, kdy je státní
svátek. Celý den se odpočívá a navštěvují se
příbuzní. Popíjí se horká čokoláda, punč nebo
vaječný koňak. Ráno se rozdávají dárky, které
přes noc přivezl Santa Claus na saních,
do kterých je zapřaženo osm sobů. Během Vánoc
jsou Američané štědří k lidem, kteří na tom
nejsou tak dobře jako oni sami. Posílají peníze
do nemocnic, sirotčinců a charit, které pečují
a o znevýhodněné občany.
Oproti tomu v Austrálii oslavy Vánoc připadají
na nejteplejší část roku. Dárky dětem podle
legendy nosí Otec Vánoc, ukládá je do punčoch
na krbu či do povlaků na polštář zavěšených
v rohu postele. Dům je ozdoben slaměnými
ozdobami, jmelím a často umělým vánočním
stromečkem. Text: Simona D. a Nicola K., 9. C
Obrázky: Nelly Hrazdirová, 3. A
Školní časopis Fénix / Vánoční číslo
- 4 -
Sladké potěšení v rukou začínajících kuchařek
ZÁZVORKY
Ingredience 2 celá vejce
2 žloutky
250 g moučkového cukru
1 lžička mletého zázvoru
250 g hladké mouky
½ lžičky kypřícího prášku do pečiva
Postup Vejce a žloutky utřeme s cukrem. Přidáme mletý zázvor a hladkou mouku s kypřícím práškem.
Vypracujeme pevné hladké těsto, které necháme odpočinout 10 minut při pokojové teplotě. Těsto
rozválíme na plát asi 3 mm silný a vykrájíme tvary zázvorek. Rozložíme na plech a necháme zhruba
2 hodiny schnout. Poté pečeme při 160 °C asi 20 minut. Po upečení necháme vychladnout.
ZIMNÍ BUCHTA
Ingredience 250 g polohrubé mouky
250 g cukru
100 ml oleje
100 ml mléka
4 celá vejce
prášek do pečiva
Na povrch 2 pudinky
4 zakysané smetany
skořicový cukr
2 vanilkové cukry
Postup Nejdříve vše smícháme a nalijeme na vymazaný plech. Na syrové těsto nalijeme ½ l horkého pudinku
bez cukru. Když je to moc husté, naředíme vodou. Pečeme na 170 °C, až okraje budou dozlatova.
Na horký piškot rozetřeme 3 zakysané smetany, které smícháme se dvěma vanilkovými cukry. Poté
zasypeme skořicovým cukrem a prudce zchladíme.
Text a fotografie: Eliška H. a Lenka K., 8. A
Text a obrázky: Vít N., 7. A
Školní časopis Fénix / Vánoční číslo
- 5 -
Ze školního webu a něco navíc
Čestický brambor Ve čtvrtek dne 24. 11. se uskutečnilo v Česticích slavnostní vyhodnocení XXII. ročníku literární a výtvarné soutěže Čestický brambor. Z naší školy obdrželo pozvání celkem 23 soutěžících, kteří se umístili na 1. – 3. místě ve třech věkových kategoriích. 1. místo ve výtvarné části soutěže získal zaslouženě kolektiv třídy 7. A za svoji knihu Z pohádky do pohádky a v jednotlivcích si “vykreslila“ 1. místo Rozárka Zvrškovcová ze 3. A. Z literárních prací porotu nejvíce zaujaly příběhy Adély Knížkové z 5. B a Tomáše Havla z 9. M. Oba jmenovaní získali ve své kategorii 1. místo. Umístění dalších oceněných kolektivů i jednotlivců:
Výtvarné soutěže 2. místo v I. kategorii kolektivní práce – třída 2. D 2. místo ve III. kategorii kolektivní práce – Jolana Beranová, Daniela Galljamova z 9. M 2. místo ve II. kategorii prostorové práce – třída 4. C; Kristýna Němejcová ze 6. A a třída 4. D 3. místo ve II. kategorii prostorové práce – Anežka Krásová, Diana Marešová, Lucie Lazarová ze 6. M; Eliška Hammerbauerová, Tereza Mikasová z 5. B; třída 6. B 2. místo v I. kategorii jednotlivci-výkresy – Antonín Bílek ze 3. A 3. místo v I. kategorii jednotlivci-výkresy
– Ivan Ryba z 2. A 2. místo ve II. kategorii jednotlivci-výkresy – Kristýna Němejcová ze 6. A 2. místo ve III. kategorii jednotlivci-výkresy – Simona Walterová ze 7. C 3. místo ve III. kategorii jednotlivci-výkresy – Veronika Kozáková ze 7. M Literární soutěže 3. místo ve II. kategorii poezie – Jaroslav Zahradník ze 6. M 2. místo ve III. kategorii poezie – Kamila Kůtová z 9. M Zvláštní ocenění – kolektivní práce třídy 8. D
Text a fotografie: Jana D.
Oceněná literární práce v rámci soutěže Čestický brambor
Pohádkový svět Svět, ve kterém žijí všechny pohádkové postavy, je obrovská bublina, která se dělí na dvě části. V tmavé a chladné části žijí všechny zlé bytosti. Rumburak hraje s kostlivcem šachy. Kostlivci
každou chvíli vypadne zub a Rumburak se vzteká, že si je plete s figurkami, a ať si laskavě dojde k Ďábelské zubařce. Nebo kostlivec Chrastikost hledá svou levou nohu, aniž by tušil, že si ji právě zahrabává lidožravý pes Mauxis v domnění, že je to lidská kost a že mu z ní co nevidět vyklíčí strom plný lidí. Zatím co v části zlých bytostí panuje zmatek, obyvatelé se hádají a perou. V části hodných bytostí vládne mír, klid a všichni se tam mají rádi.
Je půl osmé ráno a chlapec Filip jede na svém vozíčku do školy. Jeho rodiče zemřeli při autohavárii, a tak musí bydlet v dětském domově. Nemá to tam rád. Dětský domov leží uprostřed velkoměsta, ale Filip je venkovský typ. V hloubi duše věří, že existuje Pohádkový svět, ve kterém žijí jeho rodiče a ve kterém by mohl chodit a kde by mohl být v přírodě. Zrovna když se rozjíždí na přechod, napadá ho, že určitě existuje nějaký způsob, jak se tam dostat. Při troše štěstí by se mu to mohlo povést. Je z toho tak rozrušený, že si nevšimne projíždějícího auta. Jakmile ho zpozoruje, začíná panikařit, pokusí se zacouvat, ale jeho vozíček se převrátí na stranu. Slyší klakson, nějakou ránu, zděšené výkřiky…? Má dojem, že ho něco uchopilo, ale už je toho příliš. Padá do bezvědomí…
Něco zářivého ho nutí otevřít oči. Udělá to a zjistí, že leží na voňavé louce. Rozhlédne se kolem sebe a vidí své rodiče. Zalije ho vlna radosti, ale i strachu. Co když je mrtvý? „Ne, neboj se, nejsi
Školní časopis Fénix / Vánoční číslo
- 6 -
mrtvý,“ říká jeho matka. „Ale kde to vlastně jsem?“ otázal se Filip po dlouhém objímání a vyprávění. „Jsi ve světě, o kterém sníš od svého dětství,“ říká jeho otec, „jsi v Pohádkovém světě.“
Filip se cítí báječně. Za jeden den se mu plní všechny sny. Vidí své rodiče, umí chodit a je pryč z města. Může běhat, aniž by potřeboval pomůcky a nemusí se rozhlížet, jestli někde nejede auto. Zkrátka je přesvědčený, že ho čeká nesmírné dobrodružství. To se ani trochu nemýlí.
Během několika minut se kolem Filipa tvoří hlouček. Vidí vedle sebe Shreka s Fionou a oslíkem; Elsu a Annu; Petra, Zuzanu, Edmunda, Lucii a jiné hrdiny z Narnie; Pata a Mata, Maxipsa Fíka a mnoho jiných pohádkových postav. Během chvilky se dozvídá, proč tu vlastně je. Pohádková země je ohrožena a on je jediný, kdo jim může pomoci.
Druhý den se brzy ráno vydává hledat v převleku Ďábelské zubařky kouzelné zrcátko, ve kterém se ukáže, jak zabránit zkáze Pohádkové země.
Zrcátko hlídá mumie, která se trhání zubů bojí natolik, že když vidí nějakého zubaře, s křikem běží pryč. Tohle vše si Filip pamatuje, a i když se bojí, ví, že to musí udělat. Z dáli slyší něčí hlas. „Čau, Zubatko! Nevidělas někde moji levou nohu?“ „Né, neviděl… Chci říct, neviděla,“ říká Filip co nejskřehotavěji. Ale strašně se poleká, protože ten někdo je kostlivec. „To je škoda,“ utrousí kostlivec, který, jak si jistě vzpomínáte, se jmenuje Chrastikost.
Filip jde dál a kromě Chrastikosta nepotká už nikoho. Když dorazí do Prokletého údolí, kde každý kleje, uvidí spoustu hrůzostrašných strašidel. A konečně i mumii, která hlídá nějakou truhlu. Hned jak ho zahlédne, zavřeští a chce odejít, pak si ale vzpomene, že hlídá truhlu, zatne zuby a zůstane stát. „No nazdar!“ leká se Filip. „Ona asi pryč nepůjde.“ Pak se mu ale v hlavě zrodí skvělý plán. Ví, že je to velmi riskantní, ale vsadí vše na jednu kartu. „Tak co?“ řekl skřehotavě. „Nebolí tě zoubek, co?“ Mumie se zachvěje. Zdá se, že to vyjde. „Né, díky, já už půjdu.“ Vezme truhlu a upaluje pryč. Toho Filip využívá a přišlápne mumii konec obvazu, který jí čouhá z paty. Nic netušící mumie běží asi šest metrů, ale pak se rozvine. Filip skočí po truhle, ale to už se tam žene Mauxis s výstražným vrčením. Teprve teď si Filip uvědomí, že ho někdo svlékl z masky. Nestačí se ani podivit a už musí utíkat. Mauxis není jediný, kdo ho honí. Čarodějky a ježibaby na něj posílají prokletí a různé choroby, ale Filip se jim obratně vyhýbá. Draci na něho chrlí oheň, a tak je celý popálený. Když už si myslí, že je ztracený, něco měkkého ho chytí a vznese nad zem. Ohlédne se a zjistí, že je to létající drako-pes z Nekonečného příběhu. Za chvíli už vysvětluje všem hodným pohádkovým bytostem, co se událo v Prokletém údolí. „Ten oblek ti nejspíš nějakým kouzlem odkryla jedna z těch podezíravých ježibab. Předtím jsem tě zapomněl varovat,“ řekl Filipův otec, „ale teď rychle na to zrcátko, čas se nám krátí.“ Filip ho vyndává z truhly, ale kupodivu v něm všichni kromě Filipa vidí jen svůj vlastní obličej. Když se do něho zadívá Filip, uvidí podivný nápis:
Filipe, ty věř si, věř, jednou budeš šťastný přec. Nejprve ochranu země vybuduj, nad svým neštěstím neběduj. Ochrana v podobě stromu má být, neváhej už ani o píď.
Jakmile to Filip přečte ostatním, je chvíli zmatek, ale pak někdo řekne: „Podle mýho bysme měli oddělit Prokleté údolí od našeho údolí lesem.“ S tím všichni souhlasí a jdou hned sázet les. Jen Filip s rodiči zůstávají v chaloupce. Maminka mu ošetřuje rány a tatínek připravuje něco k snědku. Brzy poté Filip usíná. Když se vzbudí, leží v nemocnici. Myslí si, že se mu vše jen zdálo, ale vedle něj leží kouzelné zrcátko s nápisem: Stačí se do mne ponořit „Aha,“ pochopí Filip, „tím se dostanu zpět. Co kdybych to udělal hned, abych to vyzkoušel?“ 3, 2, 1 a ponoří hlavu do zrcátka…
Text: Adéla Knížková, 5. B
Obrázek: Václav Petele, 5. B
Školní časopis Fénix / Vánoční číslo
- 7 -
Oceněná literární práce v rámci soutěže Čestický brambor
Pohádkou V krajině ze snů a her, kde dětství nás všech spává, v barevných kruzích duhových sfér duše tvá byla by ráda. Princezno ve věži z červánků, střevíčku lesklého obuj, ve stínu šedivých přízraků v bárce své děravé odpluj. Hladoví draci krky své stahují, saň na potravu čeká,
princeznu přece však nevzbudí, nekouše, jenom tak štěká. Vlnky hřív plaváků nesouce loďku naráží do chladných divokých skal. Dívenku sledují harpyje z krytů, kvítek však proplouvá bezelstně dál. Úsvit se chýlí, den je již blízko, není už čas nástrahy klást. Na souši tvoje bezpečné jisto, i ty se můžeš pohádkou stát.
Text: Kamila Kůtová, 9. M
Anketa na téma
Vánoce Pokládali jsme na prvním stupni ve vybraných třídách v každém ročníku jedné holce a jednomu
klukovi tyto otázky:
1) Co si přeješ k Vánocům? 2) Jaký nejlepší dárek jsi kdy dostal/a k Vánocům?
3) Jaké je tvé nejoblíbenější vánoční cukroví?
„No, ještě nevím, co chci, a nejlepší dáreček byl plyšák lišák. Chutnají mi třeba vanilkové rohlíčky.“
Jana Masáková, 1. C
„K Vánocům si přeji CD. Můj nejlepší dárek je asi hračka auta a chutná mi linecké.“
Matyáš Bláha, 1. C
„Přeju si Lego Friends – péče o štěňátka, můj nejlepší dárek je hračka pejska. Mám ráda vosí hnízda.“
Anastázie Rozhonová, 2. B
„Co budu chtít k Vánocům, ještě nevím. Líbilo se mi, když jsem dostal sedací vak, dobré jsou perníčky.“
Marek Vaněček, 2. B
„Chtěla bych živou kočku, dostala jsem morčata a nejlepší jsou vosí hnízda.“
Zuzana Kratochvílová, 3. A
„Zatím nevím, co chci, nejlepší dárek byl robot a mám rád vosí hnízda.“
Tobias Bízek, 3. A
„Přeju si televizi do pokojíku. Lego Friends se mi líbilo a mám hodně ráda linecké.“
Eliška Jechová, 4. A
„Zatím netuším, co bych chtěl. Se sestrou jsme dostali Xbox a výborné jsou perníčky.“
Kryštof Brand, 4. A
„K Vánocům nevím, co bych chtěla. Dobrý dárek byl mobil a mám ráda třeba linecké.“
Vivien Voldřichová, 5. D
„Chci ponožky, dostal jsem Xbox, mám rád perníčky.
Jan Havel, 5. D
Text: Iveta K., 7. M a Marika K., 3. A
Školní časopis Fénix / Vánoční číslo
- 8 -
Hrátky s křížovkou a osmisměrkou
Tajenka křížovky: _________________________
stromeček cukroví kapr
věnec sníh Vánoce
jmelí vítr Ježíšek
zima silvestr iglú
listopad knihy mašle
led dárky noc
čepice krb čaj
dům
Vánoce by se měly trávit s rodinou
nebo ___________________________
Text: Simona D. a Nicola K., 9. C
Obrázky: Rozárka Zvrškovcová,
3. A
Na Vánoce pečeme vánoční …
Zdobíme vánoční …
K večeři jíme rybu a bramborový …
Dárky nosí …
Na Vánoce dostáváme …
Ryba, která se jí na Štědrý večer, je …
N V C R E Á H Í N S
O Á U E T K R B I T
C N K D N Í Ř L G R
K O R A L Ě V E L O
E C O P I E V D Ú M
Š E V O S Č A J P E
Í L Í T E C I P E Č
Ž Š R S Y H I N K E
E A M I Z T R P A K
J M E L Í Y K R Á D
Školní časopis Fénix / Vánoční číslo
- 9 -
Kulturní a sportovní výběr událostí v naší škole a ve Strakonicích
v prosinci 2016 a lednu 2017
Školní kolo olympiády v německém jazyce Kdy: 7. 12. 2016 (od 13:30) Setkání Baltíků Kdy: 9. – 10. 12. 2016 Jihočeský pětiboj v Českých Budějovicích Kdy: 13. 12. 2016 IT SLOT v Praze Kdy: 14. 12. 2016
Školní kolo olympiády v anglickém jazyce Kdy: 14. 12. 2016 Florbal chlapců 8. – 9. ročníků Kdy: 15. 12. 2016 Vánoční turnaj 8. – 9. ročníků ve volejbale Kdy: 20. 12. 2016 Vánoční turnaj ve stolním tenise Kdy: 21. 12. 2016
Andělské vábení - vánoční výstava DDM Kdy: 11. 11. 2016 – 15. 12. 2016 (celý den) Kde: hrad Strakonice, zámecká galerie Czech press photo Kdy: 4. 12. 2016 – 30. 1. 2017 (celý den) Kde: Maltézský sál a sál U Kata Anděl páně 2 Kdy: 5. – 6. 12. 2016 (od 17:30) Kde: kino Oko Strakonice Cena: 130 Kč Vánoční koncert školních sborů Kdy: 8. 12. 2016 Kde: Dům kultury Cena: 50 Kč Adventní farmářské trhy Kdy: 11. 12. 2016 (od 13:00) Kde: Velké náměstí Vánoční koncert sboru Hlasoň a Pošumavské dudácké muziky
Kdy: 11. 12. 2016 (od 19:00) Kde: rytířský sál Přednáška o Gruzii, Arménii a Turecku Kdy: 12. 12. 2016 (od 17:30) Kde: promítací sál gymnázia Česko zpívá koledy Kdy: 14. 12. 2016 (od 18:00) Kde: Velké náměstí Křest nového cd kapely Cela pro Klárku Kdy: 16. 12. 2016 (od 20:00) Kde: Habeš PRVNÍ KRAMPUS VE STRAKONICÍCH (čertovský rej, ohnivá show) Kdy: 17. 12. 2016 Trasa: z Velkého náměstí na prostranství pod Hvězdou Loutkové divadlo - Sněhová královna Kdy: 18. 12. 2016 (od 14:30 a 16:30)
Kde: kino u Mravenčí skály Cena: 20 Kč Janek Ledecký Vánoční tour 2016 Kdy: 22. 12. 2016 Kde: Dům kultury Cena: 450 Kč Novoroční ohňostroj a otužilci Kdy: 1. 1. 2017 (od 16 hodin) Kde: lávka u hradu Tříkrálový koncert Kdy: 6. 1. 2017 (od 19 hodin) Kde: kostel svaté Markéty Loutkové divadlo - Jak Mecháček s Berníčkem neposlechli strýčka Kdy: 8. 1. 2017 (od 14:30) Kde: kino u Mravenčí skály Hana Zagorová a Petr Rezek se skupinou Jiřího Dvořáka Kdy: 18. 1. 2017 Kde: Dům kultury Cena: 500 Kč
Text: Kateřina K. a Eva P., 9. C
Školní časopis Fénix / Vánoční číslo
- 10 -
Tajemný příběh Evžena Smitha
na pokračování Probudila jsem se a užívala si, že nemusím do školy. Pak mi došlo, že se dnes budeme stěhovat
a hned se mi proto zhoršila nálada. „Já do toho Česka nechci. Kdo se jim o to prosil, z Londýna do takového zapadákova,“ mumlala jsem.
„Jesico! Jesico! Vylez z té postele, musíme stihnout letadlo,“ slyším křičet matku a ještě ke všemu česky. Tak jsem naštvaně začala vylézat z postele a oblékat se. Učesala jsem si své hnědé vlasy a šla do kuchyně.
„Jess, no tak, šup, jdi si dobalit,“ pobízí matka. „Jó, půjdu, ale prvně se najím.“ „Najíš se cestou, protože nestíháš,“ vytrhla mi z ruky toastový chléb. „No jo,“ otočila jsem se a šla do pokoje, kde jsem si do batohu hodila mobil, mp3, nabíječky,
sluchátka a knížku. „Jess, šup, už je tu taxi,“ volal táta. „Jo, už letím,“ obula jsem si boty, popadla batoh a doběhla dolů, kde už stálo taxi, do kterého táta
s mámou házeli kufry. Vlezla jsem si do auta, když se ozvalo: „Jess, no tak, kde jsi, dělej!“ „Jsem v autě, čeká se jen na vás.“ „Aha, jasně, promiň.“ Nasedli do auta. Po půl hodině už jsme seděli v letadle do Prahy. Zavřela jsem oči a přemýšlela, co se stalo
za poslední půl rok. Umřel mi děda, kterého jsem měla moc ráda, a taťka po něm zdědil dům v Čechách. Samozřejmě se rozhodlo, že se budeme stěhovat. Česky prý umíme a práci tam taky najdou, takže to není problém, ale jim vůbec nezáleží na tom, že tu mám kamarády a školu. Z toho všeho přemýšlení jsem se unavila a usnula.
Najednou jsem cítila chvění, tak jsem otevřela oči, „sakra vždyť jsme v letadle,“ uvědomila jsem si.
„Dámy a pánové, omlouváme se za nepříjemnosti, ale budeme muset nouzově přistát. Prosíme vás, nepanikařte, vše je v pořádku. Zapněte si pásy, přistáváme,“ ozvalo se, a jak to normálně bývá, začala obrovská panika. Během půl hodiny jsme přistáli.
„Paní, prosím vás,“ volala jsem na letušku, „kde jsme to přistáli?“ „Na nějakém ostrově, ale neboj, za chvíli už budeme zase odlétat,“ odpověděla mi a tvářila se,
že je normální, že mezi Londýnem a Prahou jsou ostrovy. No, oni se tak tvářili všichni. „Fajn, tak já se jdu zatím projít,“ řekla jsem, sundala si boty a šla na procházku po písečné pláži.
Po chvíli jsem nohou narazila do něčeho v písku. Třeba to bude mušle, pomyslela jsem si, a tak jsem začala hrabat. Hm, tak ne, je to nějaká stará kniha. To, co mě na ní zaujalo, bylo, že na deskách měla zlatě napsáno – Evžen Smith. Vždyť je to přesně to samé příjmení, které mám já. Jo, vím, že Smithů může být spoustu, ale…
„Jess, pojď už,“ zavolal táta a tím mi přerušil myšlenky. „Jó, už jdu,“ vzala jsem tu knížku, strčila si ji do kapsy a šla za tátou. „Jess, vstávej, už jsme přistáli,“ budí mě táta. Uf, takže se mi to zdálo, pomyslím si. Postavím se a sáhnu si do kapsy pro telefon, abych
se podívala, kolik je hodin. Co to je, pomyslím si, a vyndám to. Sakra, je to ta knížka, o které se mi zdálo. Jak-se-mi-dostala-do-kapsy? To je divné.
„Jess, pojď.“ Hodím si knížku do batohu a jdu. Budu to řešit později.
Co je v deníku a jaký to bude mít dopad na Jesicy nový život? Jak si poradí s prvním dnem ve škole? TO VŠE A JEŠTĚ TROCHU NAVÍC SE DOZVÍTE PŘÍŠTĚ!
Text a přepis: Markéta B. a Šárka P., 9. C Na čísle spolupracovali a patří jim velký dík: Jana Drnková, Jaroslava Erhartová, Josef Němec; Markéta Buchvaldková,
