Kultura a jinakost Anthropos a logos =člověk a rozum->nauka o člověku

Nauka o aspektech lidí, které nejsou dané, ale získané

Sociální antropologie srovnává kulturu v prostoru a čase

Komparativní věda, která se zabývá srovnáváním kultur v prostoru a čase (systémová

analýza – objevit školství (jednotku) a popsat vztahy v ní).

Uznáváme odlišný pohled na svět

Zájem o cizí kultury

Vznikla poznáním, že ekonomické, právní a estetické tvoří jeden celek, nemůžeme mu

porozumět, pokud ho vytrhne z celistvosti

Existuj něco, co je pro tuto kulturu neměnné?

Existuje něco, co spojuje všechny části světa?

Vznikla ze sociologie

Její počátky – Herbert Spencer – zakladatel, kladl důraz na věnování se jiným

(neevropským) společnostem, abychom pochopili, jak vznikaly počátky naší společnosti

Sociologie – vlastní společnost

Soc. antropologie – nevlastní

Časem se to změnilo, vyčerpaly se místa, kam by se dalo jezdit a mapovat kulturu jiných

zemí

Dnes - v rámci vlastní společnosti nebo země, kde již někdo působil

Metody výzkumu – čím se lišíme

Pohled osoby, která skupinu zkoumá, ale i popis pohledu zkoumané osoby

Etnografie - popisuje etnikum (popis krojů)

Etnologie – věda o etniku, zohledňuje etnografické poznatky (proč je to na tom kroji)

Etnocentrismus – jiné národy hodnotíme z vlastního hlediska a popisujeme je svými

vlastními pojmy, vlastnímu národu a kultuře připisujeme ústřední hodnotu, čímž ostatní

národy se jeví jako méněcenné napodobeniny toho našeho

Kulturní relativismus – podstatou je doktrína, že společnosti a kultury jsou kvalitativně

odlišné a mají svou jedinečnou vlastní vnitřní logiku, je metodologický – pomáhá nám

zkoumat a srovnávat společnosti, aniž bychom je vztahovali k intelektuálně morální

stupnici

Lingvistika, biologie, psychologie (částečně)

Lepší je zkoumat menší skupinu, kvůli úspěšnosti

Teoretická antropologie – zkoumání kultur, dokumentace

Aplikovaná antropologie – aplikované sociální vědy – neziskové organizace (nevládní

org., zemědělské, ekologické, zdravotnické), udržitelnost rozvoje, soukromé podniky

(IKEA, Sunar) – protlačení výrobků do jiné kultury, UNICEF, NATO

Kulturní vs. Sociální

Britská - sociální

Americká – kulturní

Postavené na tom, jak je pojata kultura

V Americe – všechny negenetické jevy - myšlenky, nápady

V Británii – důraz na studium vzniků sociální struktury – zachycuje co je přes všechny tyto

změny stabilní (sociální struktura - Zachycuje, co je ve společnosti přes všechny změny

relativně stálé, čím se jednotlivé společnosti odlišují, neboli je stabilní charakteristikou

daného sociálního systému. Obsahuje vzorce interakcí mezi jedinci a skupinami.

Umožňuje nám zařadit každou individuální bytost podle příslušných kategorií na jeho

místo ve společnosti, ke které náleží)

Kultura V 18. stol. považovali za univerzálně lidskou vlastnost lidé tvoří kulturu

Odhaluje schopnost logického myšlení lidstva

Psychologická jednota lidstva – má v počátcích stejný psychologický potenciál (může se

vyvíjet stejně), z bodu 0 se posouváme po přímce lineární, na bodě 0 jsme si všichni rovni

Montesquieu – Perské listy – první pokus o vylíčení Evropy, viděné očima fiktivních

neevropských návštěvníků, odmítl myšlenku evolucionistického vývoje, teorie kulturního

relativismu – funguje souběžně se sociologií na základě dvou teorií, přišel rozkol, buď

popisujeme, co vidíme, nebo naše idejetady se rozchází, obecný duch národa – nějaký

duch mě pojí s jinými lidmi z mého národa, duch každé kultury je jiný - má být

předmětem výzkumu, neexistuje jeden duch, který by měl být příkladem (prostor, místo,

čas)

Geertz – kultura nejen jako soubor idejí, ale i abstrakce

Durkheim - vnímá kulturu jako super organickou nezávislou na člověku, stává se

naplnitelem něčeho co už existuje

Vznikla v Evropě, postavena na křesťansko-katolickém základu

Rousseau – O původu nerovnosti mezi lidmi – má zájem o duši, snaží se definovat

přirozeného člověka, přirozená přirozenost – stejná pro všechny lidi, kontakt se

společností člověka přetváří a mění (řečí) v umělého člověka, ušlechtilý divoch – obraz

neposkvrněného člověka v cizině - kontakt s bělochem z něho vytvoří podlého člověka

poskvrní ho, dvojí nerovnosti mezi lidmi – 1.způsobena přírodou – fyzická síla,

zdraví,2.způsobena společností – morální, politická, společná mluva přináší pokrok, ale

prohlubuje nerovnosti, považoval společenské poměry u divochů za utopický ideál

Teorie evolucionismu – Darwin, zkoumání biologického a mentálního vývoje, předpoklad

psychologické jednoty lidstva, neznamená pohyb dopředu pro všechny společnosti

stejně, teorie přirozeného výběru funguje namátkově - nelze ji použít na předpověď

vývoje lidstva, dá se udělat jen zpětně

Maine – společnosti statusu (fungují na základě příbuzenství a mýtů) a smlouvy

(rozhodující jsou individuální zásluhy a úspěchy) dodnes vliv na antropologické myšlení

Morgan – evoluční schéma se 7vývojovými fázemi, typologie založena na technickém

pokroku, za klíč k pochopení společnosti považoval terminologii příbuzenství

Bastian – „všichni lidé uvažují stejným způsobem“ – tuto myšlenku rozvíjel Lévi –

Straussův strukturalismus

Evolucionisté vnímají moderní společnost jako přímku

Postavena na monogamní rodině (trvalý, dlouhodobý, věrný) - pracuje a vlastní věci

formou vlastního vlastnictví (soukromé), organizována jako teritoriální stát ohraničená

hranicemi řízený vládou

Moderní člověk je řízen vědecky – neexistuje náboženství

Primitivní společnost – pokrevní příbuzní (víc tatínků, víc maminek), sexuálně

promiskuitní, všichni mají všechno, pohybuje se více čí méně, prostor není ohrazen

hranicemi, člověk řízen magií a nelogickým myšlením

Frazer, Tylor – popis rozdílnosti, pozadí teorie evolucionismu

Primitivní společnost nikdy neexistovala – neexistuje shoda v terminologii primitivní

společnosti

Dafuzionismus – snaží se zkoumat společnosti a odkud tento svět pochází, odkud ty

kulturní jevy pochází, Elliot Smyth, intelektuálně filozofický počin, používané po 2.

Světové válce v procesech, důležitý argument, že neexistuje čistá rasa

Funkcionalismus - Malinowski, Radcliff – Brown, VB, myšlenkový styl, který reaguje na

evolucionismus, předmět zájmu - kulturní prvky z pohledu funkce, každá část

společnosti má nějakou funkci, části jsou vzájemně propojené, fungují jen v celku, pokud

je společnost nemocná necháme tělo, ať se zhojí – sebe obnovení bez zásahu, hlavním

zájmem je fungování celku

Malinowski

o Durkheim – hodně ho ovlivnil

o společnost jako sebe regulující se integrovaný systém, nezávislý na psychice

jednotlivce, výměnný obchod

o první antropolog, který se vydal do světa porovnávat jiné kultury, musel

emigrovat z Polska, žil v Austrálii, v Tichomoří, naučil se jazyky lidí, o kterých píše

o vzorem pro sběr etnografických údajů se stala jeho dvouletá práce na

Trobiandských ostrovech

o kladl důraz na jednání jednotlivce

o abychom poznali kulturu zevnitř, musíme se naučit jejich jazyk a zapojit se do

každodenního života dané kultury

o sociální strukturu považoval spíše za rámec jednání než za určující faktor

o každý společenský i kulturní jev by se měl studovat ve všech souvislostech

o hnací silou rozvoje společenských institucí jsou vrozené lidské potřeby

„biopsychologický funkcionalismus“

1930/25 1945 – 50 – kulturní relativismus (něm. Boas, Mead, Benedictová –

následovnice, z Ameriky), společnosti musí být porovnány jako celek, Benedictová –

3typy společnosti – Apolinská – mírumilovná kultura, bezkonfliktní, normy, zákazy,

pravidla chování v případě konfliktu – nastavení, co s tím (př. Když někdo někoho

zabijeudělají z něho strážce) , Dyonýzovská - divoká, násilná, vyzdvihuje potřeby a

přání jednotlivce, sebeprosazení, zařazení se, vášně, nadbytky, excesy, kanibalismus

(Indiáni), Kultura strachu – lidé jménem DOBU žijí v Guinei – určuje, řídí magie a strach,

dědí se majetek příjmením dětí v linii matky – děti přímé matky ne otce, neštěstíněkdo

uplatnil černou magii (na vině je někdo z druhého totemu) prosakují do organizace

rodiny

Boas

o stavěl se proti evolučním schématům Tylora, Morgana a jiných teoretiků, hájil

přístup zaměřený na jednotlivosti

o Každou kulturu je třeba chápat v jejích vlastních termínech

o Prosazoval historický partikularismus – všechny kultury a společnosti mají svou

vlastní jedinečnou historii

Boas kritizován Radcliffem Brownem za to, že sbírá data, texty, že popisuje jenom

podobnosti-povrchní práce, je důležité proč ne, popis, jestli používají to, co my

(etnographic, presence)

Mead

o Studentka Boase

o Její knihy kritizovány za etnografickou povrchnost

Sapir

o Lingvista, spolupracovník Boase

o Se svým žákem - Sapirovu – Whorfovu hypotézu – jazyk determinuje poznání,

jazyky světa se od sebe nesmírně liší

Nenechte se ošálit nahodilou podobností

Brown

o Obdivovatel Durkheima

o Věnoval se málo terénnímu výzkumu

o Strukturní funkcionalismus – činy jednotlivce relativně nedůležité, větší význam

mají společenské instituce

Pritchard – The Nuer – dokazovala patrně lépe než kterákoliv monografie intelektuální

sílu oboru, který kombinoval podrobnou etnografií, srovnání a vytříbené modely

Mauss

o nikdy se nezabýval vlastním terénním výzkumem

o čerpal ze svých rozsáhlých znalostí jazyků, kulturní historie a cizího

etnografického výzkumu

o inspirace Durkheimem – snažil se popsat a klasifikovat výrazně odlišná

společenství a hledat jejich strukturní podobnosti

Synchronní perspektiva - společnosti jako sobě rovné, zkoumají ve stejném čase funkci

strukturalismu

Diachronní perspektivy – teorie časové posloupnosti, evolucionisté

Po 2. Světové válce

Objevily se nové specializace – psychologická antropologie, politická antropologie,

antropologie rituálu

Zájem o jiná geografická místa

Zánik kolonialismu

Freud – výklad jeho snů – ovlivnil antropologii, kultura je transformací určitých

biologických jevů

Teorie výzkumu osobnosti

Oidipův komplex

Meadová – psychologická antropologie – zájem o názor jedince, feminismus, proslavila

se texty o dívkách, ženách, 1928 – dospívání na Samoi – řešila dospívání v Americe,

zjišťovala, jestli se vyskytují problémy s dospíváním dívek i na Samoi a zjistila, že ne

Freeman - udělal ten stejný výzkum o 50 let později, dívky, které zkoumala Meadová,

byly babičkami a řekly mu, že Meadová jim všecko sežrala, řekly jí nepravdivé informace,

největším problémem na Samoi je anomie,

Studie mentality národa – 1. Studie od Benedictové (Chryzanténa a meč) - nedívá se na

to objektivně, nedokáže vystoupit z předsudků, které zde byly, útok na Pearl Harbor, má

popsat Japonce, jak se chová, jestli je hrozbou pro Ameriku vznik analýzy sekundárních

dat – dřív než jede antropolog na výzkum

Malý český národ a velký český člověk - Holý

Strukturalismus

Intelektuální hnutí, které začalo v lingvistice

Předmětem kritiky, protože jeho závěry nelze testovat, připisuje lidskému myšlení jisté

neprokazatelné vlastnosti

Ferdinand de Saussere

1920- 60

Pozornost vědců od povrchních studií k hloubkovým studiím jazyka

Levi – Strauss

o aplikoval na kulturu, Smutné tropy (monografie)

o Obdivovatel Mausse

o Příliš se nezabývá terénními výzkumy

Dumont

o Maussův žák

o Zabýval se studiem sanskrtu a Indie

o Prováděl terénní výzkum na severu, kde žijí Árjové, i na Drávidy osídleném jihu

o Tvrdil, že Indové se nepovažují za svobodné jedince, ale za prvky neoddělitelně

začleněné do sítě závazků a společenských vztahů, která je v případě Indie

zřetelně hierarchicky uspořádaná

Kultura se všemi jednotlivostmi, způsobem vedení rozhovorů je možno odkrýt co je pod

povrchní vrstvou, pro Léviho jsou to binární opozice – většinou jedna – řídí kultury světa

(příroda – kultura, čisté – špinavéIndie, kastovní systém)

Strukturní funkcionalismus

o Leach – byl kontroverzní a nepředvídatelný myslitel, stal se hlavním

propagátorem a kritikem strukturalismu ve VB

o Firth – existuje rozdíl mezi sociální strukturou a sociální organizací, kterou

považoval za vlastní proces sociálního života, možnost volby a individuální

rozmary jsou v dynamickém vztahu se strukturálními omezeními

o Barth, Bailey – se inspirovali Firthovými úvahami a teorií her, a rozvinuli teorii

sociálního života soustředěného kolem aktéraz institucí a norem se stávají

kontextuální proměnné

Najít binární opozice každé společnosti a z tohoto pohledu je porovnávat, které

organizují chod společnosti

Nová etnografie – souhrnný název, teorie

Gluckaman – sociální struktura=volný soubor omezení, důraz na význam jednotlivých

aktérů

Geertz

o píše o prostředí Bali, politická antropologie, představitel kulturního relativismu

Sahlins - představitel kulturního relativismu, zdůrazňuje autonomii symbolismu, a tvrdí,

že kulturní rozmanitost nelze vysvětlit odvoláním se na materiální podmínky nebo

vrozené biologické vlastnosti člověka

Reagují na vědce, zabývající se jednotlivcem

3 směry:

o Kognitivní – vychází ze strukturální a psychologie, jazyk, kultura, chápání,

popisuje jakým způsobem a co si lidé sdílejí(slova, mimika) význam jak jazyk

propojuje kategorie

o Symbolický – považuje kulturu za soubor symbolů, věří, že význam vychází ze

záměru, přeložit záměry do kontextu

o Interpretativní – zhuštěný popisGeertz popisuje proces na Bali, poté co odmítl

jeden muž být náčelníkemexkomunikovali ho

Turner

o Rozpracoval komplexní analýzu iniciačních rituálů v afrických Ndembu v Zambii a

poukázal na jejich funkčně sjednocující aspekty, na aspekty užitečné pro

účastníky rituálu a na hlubší symbolický význam

Douglas

o Studentka Pritcharda

Emický (nativní hledisko) a etický přístup (analytický pohled antropologa) – zavedl Harris,

začal ji rozvíjet Pike

Příbuzenské systémy

Zabývá se otázkami, co je příbuznost a co ji určuje

○ – holka

∆- kluk

= - manželství

/ - mrtvý

Podstata studia tkví v tom, že pro antropologii jsou lidé spřízněni (biologicky) původ a

sňatek

Existuje 6 základních typů příbuzenských terminologických systémů:

Eskymácký

Podobný tomu, který se používá ve většině Evropy a Ameriky. Někdy nazývána lineární – označení se používá v rámci své

nukleární rodiny a rodové linie, nejsou použitelná pro příbuzné z vedlejší linie.

Nerozlišuje matčinu nebo otcovu stranu – bilateralita. Omezení terminologie na primární pokrevní příbuzné odráží

nadřazenost této jednotky a slabost ostatních vazeb. Súdánský

Pro každého člena rodiny je jiný příbuzenský termín. Rozlišení matčiny a otcovy strany. Jsou běžné v súdánské oblasti Afriky. Vyskytuje se nejspíše v těch společnostech, kde je příbuzenství

důležité a trvalé. Terminologie odpovídá detailním a rozvětveným vztahům (existovaly

u dávných evropských příbuzenství). K úpadku v Evropě došlo díky industrializaci a urbanizaci – většina Evropy přešla na eskymácký typ.

Havajský Rozlišuje příbuzné podle generace a pohlaví. Někdy nazýván jako generační systém. Hlavně v tichomořských ostrovech, ve společnostech

s neunilineárními skupinami. Je to systém velice široký, obecný až beztvarý. (lidé si nejsou jistí

svou náležitostí k určité skupině – je zařazen neurčitě.)→ což odpovídá nejasnému příbuzenskému postavení jedince.

Irokézský Vyskytuje se na americkém kontinentu a v Africe. Odděluje mateřskou rodovou linii od otcovské. Spojuje matku s její

sestrou a otce s jeho bratrem. Někdy nazýván ,, spojování rozdělením´´(bifurkací). Zatímco

súdánský typ je ,,souběžné rozdělení´´ - odděluje všechny sourozence rodičů.

Ve společnostech s unilineárními skupinami původu, a tam, kde se uzavírají sňatky mezi křížovými sestřenicemi a bratranci.

Crowský Blízký irokézskému. Vraní Indiáni (Crow) – matrilineární. Vyhýbají se generačnímu rozdělení (narozdil od 1-4) Matrilineární → není důležité pojmenovat potomstvo z otcovo linie. Silný princip původu.

Omažský Blízký irokézskému Omahové – patrilineární. Vyhýbají se generačnímu rozdělení (narozdil od 1-4) Patrilineární → není důležité pojmenovat potomstvo z matčiny linie. Silný princip původu.

Sňatek a původ – právní a sociální kategorie, důležitost biologie je etnocentrické a hlavně

v západní kultuře

Většina společností používá terminologii příbuzenskou

Některé terminologie nejsou mnohdy jasné (sourozenec, holka nebo kluk), je to pro

společnost nedůležité

Můžeme odlišit stovky typů příbuzenství

8 poznávacích znaků, které jsou obsaženy v příbuzenské teorii:

o Vyjádření vztahů generací

o Vyjádření pohlaví (výjimky sourozenec, cousin)

o Způsob, jakým jsme s danou osobou spřízněni:

Přímá linie – rodiče, sourozenci

Kolaterální – pokrevní – řada společností odlišuje bratrance a sestřenice,

neteře, babičky, dědy, syny, tety

Afinální – spřízněnost skrze manželství

Konagvinální – spřízněnost skrze původ – širší stojící nad kolaterární

o Relativní věk mluvčí osoby (starší, mladší)

o Pohlaví mluvčí osoby (manžel, manželka)

o Postavení společného příbuzného – odlišné manžel mladší sestry, manžel starší

sestry - v Indii manžel zemřelé musí pojmout za manželky mladší sestry své

zesnulé ženy, jiný vztah než kdyby byl manžel mladší sestry

Označení křížových nebo paralelních bratranců - u nás nedůležité, paralelní považování

za bratry, křížový – ideální partneři pro společný život (obrázek)

Je tam velký rozdíl mezi světem mužů a žen, mnohem důležitější jsou ekonomické a

právní svatby než ty z lásky.

Hlavní důvod – společensko-kulturní zázemí – předpokládá se, že se udrží snáz v tom,

kde jsou ty situace podobné

o Princip vzájemnosti („sourozenče“)

o Vyjadřuje vztah, ve kterém se příbuzný nachází – změnou stavu se mění

povinnosti (svobodný strýc-ženatý strýc) - jinačí přístup

Apačové v Americe – udržují vztahy výměnou manželek, jsou roztroušeni v malých

skupinách, označení pro matku, otce, dceru, syna, ostatní jsou rozděleni do skupin, které

se dělí dle generace, postavení

Totemismus rozděluje společnost na dvě kategorie, totem – jsem členem – zahrnuje

všecko, co se může jíst (určitá rostlina, zvíře), to co se nemůže jíst je pak považováno za

kanibalismus

Homoparetální rodina

Kmen URABUNNA – sever Austrálie, lidé rozděleni do dvou exogamních skupin, musí si

brát manželky a manžele z vnějšku (opakem endogamní)

Původ se určuje dle toho, do které skupiny budu patřit (určuje se podle matky

matrilineární)

Původ a majetek dětí se určuje po matce

Když matka zemře, postará se o děti matčin bratr (strýc dětí)

Mnohem pevnější systém

Způsoby jak se formuje domov:

o Nukleární (malá jednotka) – úplná, neúplná

o Rozvětvená rodina

Způsoby určování příbuznosti: (označují stejnou mírou osoby s různou mírou biologické

spřízněnosti – chlapci jedné generace v jednom rodu – „bratři“)

o Ambilineární – některé zdroje se přenášejí po matčině straně jiné po otcově, obě

linie zůstávají odděleny

o Matrilineární – výhradně po matčině linii, (z lat. mater, matka, a linea, rodová linie), také uterinní příbuzenství, je takové uspořádání tradiční společnosti, kde se osobní atributy, privilegia a majetek dědí v mateřské linii. Vyskytuje se v zemědělských společnostech, zejména Severní Ameriky, například u indiánů Hopi a u Irokézů. Evolucionističtí antropologové jsou přesvědčeni, že představuje starší stadium než jeho opak - patrilinearita. Ve velmi archaických společnostech s volnou organizací může souviset s tím, že jen matka je vždycky bezpečně známa.

o Patrilineární – výhradně po otcově linii, Je to nejrozšířenější typ příbuzenského

systému a v rozvinutějších společnostech se jiný nevyskytuje. Představuje

radikální vymanění z biologických vazeb dítěte s matkou a převládnutí vazby

kulturní - sňatku jako smlouvy, patrilinearita proto patrně souvisí s monogamií a

dítě se do společnosti nerodí, nýbrž je do ní teprve po porodu přijato otcem.

o Kognatické – mohou se přenášet po matčině i otcově linii, jsou bilaterární

o Paralelní – vzácný typ, muži předávají synům a ženy dcerám

o Křížové nebo alternující – vzácný typ, muži dávají dcerám a ženy synům

o Patrilokální virilokální Pár žije s rodinou manžela.→unilokální Rozšířená v mnoha společnostech. Přivádí nevěsty do ženichovy domácnosti → výsledkem je seskupení můžu

po otcově linii. Většinou k ní dochází tehdy, když jsou klíčové činnosti spojené s obživou

prováděny skupinou mužů. (hlavně kočovné pasení, obdělávání pluhem apod.) → příspěvek mužské práce je stěžejní.

Společnosti provozující kočovné pastevectví, zemědělské skupiny obdělávající půdu pluhem + někdy i lovecké skupiny (ti mají buď patri nebo bilokalitu).

Matrilokální –

o uxorilokální

o matka je ústředním bodem, otec zaujímá okrajové postavení, manželské

pouto je nestabilní, málokdy souvisí s děděním, následnictvím,

vytvářením skupin a příbuzenskou terminologií, může být

v patrilineárních, matrilineárních i kognatických společenstvích, v USA

mezi nejchudšími vrstvami

o Pár žije s rodinou manželky.→unilokálnío Vyskytuje se jich stejně, jako těch patrilokálních.o Většinou jsou matrilokální společnosti založeny na zahradnické činnosti

za použití motyk, někdy i lovecké, či sběračské.o Má za následek choulostivý systém bydlení → muži musí žít se svými

tchány → antagonismus. (to samé se děje ženám v patri, ale ty nejsou ústředními politickými osobnostmi, jejich nepřátelství neohrožuje řád.)

o Matrilokalita je u Nayarů

o Bilokalita Pár žije s příbuznými, ale výběr strany záleží na něm. Běžnější typ, vyskytuje se, když není důvod udržovat u sebe muže nebo ženy. Funguje dobře v ekonomickém prostředí, kde je třeba pružnosti

v rozhodování. Většinou ve volných společenských systémech. Novomanželé se pro matri

nebo patri rozhodnou podle situace. (půda, prestiž apod.) Bilokální společnosti jsou eklektické. (=čerpají z hodně zdrojů a kombinují je)

o Neolokální – manželé si vyberou, kde bydlí, Pár po svatbě vytvoří svou nezávislou domácnost. Hlavně USA a Evropa, v moderní společnosti příbuzenstvo již neslouží

k obraně a ekonomickým cílům x v jednodušších společnostech se novomanželé nemohou odstěhovat do nějaké neobydlené oblasti apod. (stali by se kořistí)→ od příbuzných mohou očekávat oddanost, podporu, spolupráci, důvěru.

Je logickým uspořádáním pro průmyslovou společnost. Je podmínkou pro izolaci nukleární rodiny – individualizace, převádí závislost

na rodině na závislost na stát a zaměstnavatele. Není samozřejmě úplně osamocená – často žijí příbuzní ve stejném městě

apod. + vliv má i společenská třída a zaměstnání. Ambilokální – pohybují se sem a tam, mezi ženinými rodiči a mužovými rodinami

Avunkulokalita

o Pár žije s bratrem manželovy matky.o Chlapec ve 12ti začne žít s bratrem své matky – pak se ožení – žijí u

strýce.o Výsledkem je domácnost, jejímž jádrem je skupina mužů spřízněna přes

ženskou rodovou linii Duolokalita

o Každý z manželů zůstane u své rodiny. Někde se po nějakém čase stěhují do svého.

o Je vzácná. (např. Ašantové)o Je to takové ,,poloviční manželství´

V patrilineárním systému se dědí z otce na dítě (většinou syna), kontinuitu

zajišťují manželky, v matrilineárním z matčina bratra na dceřina syna, kontinuitu

zajišťují sestry mužů

Existuje i dualita – matrilineární i patrilineární linie, kmen Herero v Namibii –

každý člověk je příslušníkem dvou samostatných rodů

Nemáme samostatné výrazy pro matku z otcovy strany a matku z matčiny strany,

ve skandinávských jazycích tyto rozdíly existují

Endogamie – ženění a vdávání se uvnitř skupiny (s paralelním), (z řeckého endon,

uvnitř a gamos, sňatek) je velmi rozšířené kulturní pravidlo, určující endogamní

skupinu, z níž si mladí muži a ženy mají vybírat své partnery. Endogamní skupinou

bývá kmen, kasta, národ nebo jinak vymezená skupina. Pravidlo endogamie je

tedy jakýmsi protějškem exogamie, pravidla, vymezujícího skupinu, z níž se

partneři vybírat nemají

Exogamie - ženění a vdávání se zvenčí (s křížovými), (z řeckého exó, vně a gamos,

sňatek) je velmi rozšířené kulturní pravidlo, určující exogamní skupinu, z níž si

mladí muži a ženy nemají vybírat své partnery. Exogamní skupinou může být

rod, klan, totem nebo jinak vymezená skupina. Pravidlo exogamie je tedy jakýmsi

rozšířením téměř univerzálního zákazu incestu, pohlavního styku mezi nejbližšími

příbuznými, a vyskytuje se hlavně v usedlých populacích. Protějškem exogamie

je endogamie, pravidlo, vymezující skupinu, z níž se partneři mají vybírat.

L. A.White

o ,,lidé se buď provdají nebo vymřou´´

o Endogamní skupiny uzavíraly sňatky ve svých hranicích→ uzavíraly se

před ostatními skupinami. Stávaly se slabšími a izolovanějšími.

o Exogamní skupiny hledaly partnery mimo své řady →uzavíraly se

skupinami, z kterých si našli partnery spojenectví. Časem tyto silné (díky

spojencům) tlupy vyhnaly endogamní skupiny, nebo vyvraždily.

C. Lévi-Strauss:

o Strukturalista, také kladl důraz na exogamii jako vytváření spojenectví.

o Vzájemná výměna je vlastní všem lidským společnostem, je základním

prostředkem vyrovnáním rozporů zapříčiněných rozdílnostmi.

o Zahrnuje sebeodříkání, dobročinnost, utváří komunikační strukturu.

o Absolutním darem, naprostou reciprocitou je darování ženy. Muž se

vzdal nároku na ženu z vlastní skupiny (sestru většinou), tu vyměnil za

sestru z jiného kmene. → získali tím spojence.

o Svazek se ženou se stal nejen párováním, ale smlouvou mezi muži.

o V první řadě šlo o svazek mezi muži, až pak mezi mužem a ženou.

Dogonové – příslušníky rodové linie jsou jen muži a děti, manželky a matky patří

k jiným rodovým liniím, které jsou soustředěné jinde, manželství dohodnou

otcové, kteří posilují své neformální přátelské vztahy, na úrovni rodů jsou

exogamní, objevují se zde i rozvodymuž a jeho rod si smí nechat děti

(patrilinearita)

V matrilineárních příbuzenských systémech zastávají nejvyšší úřady muži, kteří

také kontrolují významné ekonomické zdroje

Trobriandovské ostrovy – matrilinearita, příbuzenstvo matčiny matky patří do

jednoho rodu, otec určitého jedince patří do jiného rodu, bratr matky vychovává

děti, od otce se očekává, že bude vlídný a laskavý, novomanželé se usadí

s rodinou muže, ne ženy

Yanomamové jsou endogamní na úrovni své etnické skupiny na úrovni své

etnické skupiny, ale na úrovni klanu jsou exogamní, žení se a vdávají s osobami,

které nemají stejného společného předka, určují příbuzenství po mužské linii –

děti otcovy sestry a matčina bratra nepatří do stejného klanu, lze s nimi uzavřít

sňatek,

Beduíni preferují endogamní sňatek

V sociálních vědách člověk nemůže existovat sám o sobě, musí žít ve skupinách

Mezilidské vztahy formují pojem domov – základní organizační jednotka

společnosti, neužívá se termín rodina – protože rodina je různá

Variace na téma domov bývají odlišná

Domov je nejběžnější lidská organizace

Druhy příbuzenství – vztah skrze původ (otec – dítě, matka – dítě), skrze sňatek

(muž – žena) – základní organizační princip

Kombinací těchto 2 principů má vzniknout jednotka, která zaručuje dlouhotrvající

spolupráciv každé společnosti manželství je především sociálně kulturní vztah

(nikdy nezaměňovat se sexuálním vztahem)

MASÁJOVÉ – Keňa, dělí mužskou skupinu na bojovníky (chlapec od puberty,

odchází od své rodiny, tráví čas mimo masajskou vesnici v kempech – mají chránit

vesnici, dobytek, obyvatele, jídlo jim nosí mladé dívky, nevdané ženy, mohou mít

sex s masajskými bojovníky, když otěhotní zvyšuje to její prestiž, protože jde

vidět, že je plodná, sňatky domlouvají rodiče a rodiny, muž, který je o 10 – 15 let

starší (jsou sňatkově schopni ve chvíli, kdy se propracovali v roli bojovníků,

ukradli nějaký dobytek a nabízí ho rodině nevěsty), muž má dostatek prostředků,

dlouhodobá ekonomická spolupráce, ritualizovaný sňatek, zahrnují členy

příbuzenské linie, vstupují do obřadu, zaručují stabilní manželství

Většina společností uznává plnohodnotné manželství, až když se jim narodí dítě,

pokud se tak nestane, sňatek může být odvolánžena je vrácena

Manželství

soubor kulturních praktik, rodičovství, zabezpečit stabilní zázemí pro výchovu

dětí, plození

Berete si především rodinu své ženy, muže

Indie – kastovní společnost, sňatky domlouvány rodinami, stojí na představě, že

do lásky se musí dorůst

Masajové – považují příliš silnou romantickou lásku za značnou nevýhodu,

manželství je považováno za obchodní vztah, jehož účelem je vychovávat děti a

rozmnožit stádo, masajské ženy považují manželství za nezbytné zlo

Manželství ze vzplanutí – 50% funkční

Manželství z náklonosti – žena je po porodu více stigmatizována

Pravidla, která jsou při výběru uplatňována:

o Tabu incestu - všechny společnosti (přímá – matka, otec, bratr, sestra),

kulturní relativita – paralelní bratry a sestry - někde jo, někde ne, v naší

společnosti i negeneticky příbuzných (nevlastní bratr, sestra), není

objasněno z biologického pohledu, každá kultura má specifické objasnění

incestu, beduíny – upřednostňují sňatek paralelních bratranců, z důvodu,

že paralelní jsou děti jejich bratrů – silná skupina, válečné tajemství

zůstávají v rodině, Y. Talmon – v Izraeli, v kibucech, skupina, kde žijí

nejrůznější rodiny, majetek ve společném vlastnictví, žijí genderově a

generačně, děti mají všechny dospělé za rodiče, zkoumal do jaké míry

existuje nechuť nebo zábrana souložit s lidmi, s kterými vyrostli –

nedovedou si představit, že by založili rodinu, v Americe matky preferují

pro svého syna dívku od vedle (stejná společenská vrstva). (Hádej, kdo

přijde na večeři – film), Egypt – bylo dovoleno, protože panovník byl

považován za boha, není dovoleno lidem, výsada božstva (Inkové, řecké

báje a pověsti, faraóni)

Skrze dva jednotlivce formuje skupina ještě větší, která spolupracuje, především má

fungovat během krize, skrze sňatek povinnost pomoc v době krize

Spojení manželství je důležité pro děti, také ale i pro udržení majetku

Incest

o Negativní stránka manželství.

o Strach z incestu se vyznačuje dvěma rysy:

Vyvolává u lidí odpor.

Je považován za vrozený.

o Problémy teoretického množení v rámci rodiny:

Nevyrovnanost v poměru žen a mužů v rodu by zabránilo spravedlivému

přidělení partnerů.

Děti v jedné rodině nedospívají ve stejnou dobu.

Systematické množení v rámci jedné rodiny, by bylo obtížné dosahovat

po delší dobu. (proto je genetické poškození nepravděpodobné – muselo

by se takto množit po mnoho generací, a to není možné.)

Hrozí nebezpečí, že oba partneři budou nositeli recesivních genů

=smrtelné.

o Biologická intepretace zákazu incestu je ale problematická – bylo by třeba znát

mnoho činitelů.

o Také se liší pojetí incestu mezi společnostmi (např. Židé mohou uzavírat sňatek

mezi bratranci a sestřenicemi apod.). Většinou je ale shoda v tom, že je zakázaný

pohlavní styk a sňatek mezi přímými příbuznými (sourozenci, rodiče a děti).

o Sňatky mezi příbuznými byly uzavírány např. v Egyptě, u Inků, V Peru apod. Byly

však povoleny jen v královských rodech. Obyčejní lidé nemohli.

o Exogamie = vývoj sňatků mimo příbuzenský okruh.

o Westermarck:

lidé, kteří jsou vychováváni společně, o sebe po sexuální stránce nejeví

zájem.

o Malinowski:

funkcionalista, domníval se, že funkce zákazu incestu spočívá ve snaze

udržet stabilitu a integritu rodiny.

Sexuální vztahy mezi všemi by vedly k bojům a zničili by poklid. → to by

narušilo celou sérii ekonomických a dalších funkcí rodiny. → to by

zasáhlo celou společnost.

Tato teorie platí jen pro úzký rodinný okruh, dále nesahá.

o S. Freud:

tvrdost zákazu je úměrná nutkání dopustit se incestu.

Přímí předchůdci dnešního lidstva žili v hordách, skládajících se

z patriarchálního vládce, jeho žen a potomků. Patriarcha byl absolutním

panovníkem a měl výhradní sexuální právo na všechny ženy, včetně jeho

dcer. → synové ho nenáviděli, spojili se a zabili ho. Jeho tělo snědli, aby

získali jeho moc.

Po čase si to ale vyčítali.→ udělali ze svého otce symbol tak, že jej

ztotožnili s určitým zvířetem – totemem. → tento totem se stal znakem

rodu.

Také zakázali pohlavní styk mezi lidmi pocházející ze stejné totemické

skupiny. → muži dávali ženy jiným skupinám, které to opláceli.

Toto považoval Freud za předěl ve vývoji lidstva.→ vzešla z ní schopnost

sebeodříkání, pocitu viny, potlačování a instituce kultury.

Zákaz uzavírání sňatku mezi příbuznými = první zákon.

Víra v totemickou posloupnost = první náboženství.

Totemické skupiny = první kulturně ustanovené společenské jednotky.

Roztrhání velkých skupin (rodin) hlavně chudých společností vede k nějakým problémům

(prostituce, drogy)sociální dno

Druhy svazků:

o Vztah s širší rodinou partnera

o Závislé skupiny spolu spolupracují mnohem déle a lépe, když je stejná etnická

skupina, stejné náboženství – nebo na stejné bázi, vzdělání, věk – větší

pravděpodobnost, že manželství vydrží

2 praktiky:

o Levirát – v případě, že muž si vezme za ženu nebo za ženy manželky svého

zemřelého bratra, (z lat. levir, švagr) nebo levirátní sňatek je sňatek vdovy s

bratrem bezdětného zemřelého muže. Vyskytuje se v zemědělských

společnostech, které kladou velký důraz na zachování rodu a jeho jména

o Sororát – vdovec přijme za své nevdané sestry své zemřelé manželky (ani smrt

nemůže rozdělit toto pevné pouto manželství, spolupráce mezi lidmi přetrvává),

je v některých rodových společnostech obyčej, podle něhož dostane muž po

úmrtí ženy za manželku její mladší sestru

o Monogamie nejčastější forma manželství, je pravidlem v nejobydlenějších částech

zeměkoule →velká většina manželství na světě je monogamních. (Evropa, Asie, Austrálie, Amerika)

Ve většině tradičních afrických společností byla povolena polygynie, je to v souladu s muslimským právem, nicméně i zde jsou čím dál častější monogamní svazky.

Monogamie ustavuje mezi partnery jednoznačný dvoučlenný dyadický vztah, což vede k větší intenzitě, také má za následek vznik jedné z nejmenších a dnes nejčastějších rodinných jednotek = nukleární (manželské) rodiny.

Infanticida - je zabíjení dětí z obavy, že je nebude možné uživit Polygamie – více partnerů, mnoho k jednomu

o Polyandrie – mnohomužství, v oblasti Nepálu, Severní Indie, v Himalájích,

nedostatek jídla, chudoba, Pro mnoho lidí nepochopitelná, směšná.

Nejčastěji v oblastech, kde je nedostatek půdy, náročné přírodní

podmínky, život na hranici existenčního minima a kontrola porodnosti.

→ žena může mít x manželů, ale rodit může jednou za rok.

Markézské ostrovy, horské kmeny v Indii.

Tibetští pastevci: (=bratrská polyandrie)

První muž musel mít stádo, ale to trvalo dlouho. Takže muži se

staršími bratry, se k nim často přidají a poté, až se stanou

soběstačnými (mají stádo), vystoupí z tohoto polyandrického

svazku.

Způsob jak oddálit manželství a současně uspokojit sexuální

potřeby mladších mužů

o Polyginie

mnohoženství, mnohem častější, preferovaná forma soužití, pravidlo –

musí být zacházeno se všemi stejně – jsou si rovné, mnohem častější než

polyandrie

běžná v biblických dobách (král Šalamoun 700 žen)

je výsadou bohatých a mocných

žena může znamenat růst bohatství prostřednictvím práce

Muslimové mají horní hranici 4 ženy, schváleno prorokem Mohamedem,

se všemi 4 ženami muselo být nakládáno stejně, musel je být schopen

uživit.

Vztah mezi ženami jednoho muže je často velmi napjatý. Nejedná se ani

tak o žárlivost sexuální, ale o to, jak se muž chová ke svým ženám a

dětem. Otcova pozornost je rozptýlena → děti jsou ještě více vázány na

matku než v monogamních společnostech.

Kmen Hausa v Nigérii – sudé číslo žen, aby je měl po dvou=harmonie.

Nelze říci, že ženy v polygynii mají špatné postavení. Např. ženy

v západní Africe měli odjakživa právo na rozhodování o svých financích,

obchodovat, může mít majetek a neděli se o něj s mužem. Ve Francii

toto získaly až 1968. → i když žena žije s mužem a dalšími ženami, může

být hrdá a nezávislá.

Ženina prestiž v polygynii společností závisí na ekonomické situaci.

Když se narodí dítě v polyandrii, první dítě je prvního manžela (žena, která si bere dva

bratry, pořadí určené věkem), Čína, Muslimské státy

Skupinové manželství – dvě sestry si vezmou jednoho muže (nevdané sestry, nevdaní

bratři)

Floating marriage (neformální spojení) - muž žije v domácnosti matky, chodí navštěvovat

svou manželku a dcery, nesmí s nimi bydlet, nosí dárky

Polyandrie matriarchální – vždy má hlavní slovo muž, ne žena, role bratra, syna – vlivná

pozice

Klan

o (z gaelského clann, děti, potomci) je exogamní příbuzenská skupina, jež odvozuje svůj původ od společného předka; na rozdíl od rodu však nemůže tento původ doložit výčtem úplné posloupnosti předků. Společný předek je tak spíše jen předmětem společného přesvědčení a může být i v mýtickém dávnověku.

Věno, platba za nevěstu – praktiky, které kompenzují odchod ženy, odchází pracovní síla,

platba funguje jako pojistka, aby byl vztah trvalý, pokud se vrátí nevěsta je povinnost

vrátit platbu, i v naší republice (olašští Romové)

Věno – účelem je usnadnit dvojici začátek manželství,

Platba za nevěstu vždy je zde nějaká kulturní vložka, kdy může dívka odmítnout – fyzické

gesto

Zaplacení ceny za nevěstu vytváří mezi lidmi morální vztahy:

o Vznikají smluvní vazby mezi rody

o Posiluje solidaritu v platící skupině

Baganda – kmen – ve chvíli, kdy se dohodnou, nevěsta má rozlévat pivo, když nerozleje,

tak tím odmítá sňatek, musí se snažit, jinde v olašských kulturách je velký nátlak, drsné

praktiky, donucování, řešení únos nevěsty – olašská dívka uteče s klukem, nemohou jí

provdat, protože předpokládají, že je poskvrněna

Rozvod – žádná společnost nepovažuje rozvod za něco dobrého, muž i žena se může

rozvést, ale důvod se značně liší – nevěra – nebývá stejným důvodem pro ženy, jen

z pozice muže – mongolové, islámské země, možný všude, ale za různých podmínek pro

muže a ženy

Paralelní partner – stejného pohlaví jako rodič, jeho děti

Křížový – ideální partner, společný příbuzný rodičů je opačného pohlaví, jeho děti

Fulbové – západoafrická oblast sahel, rodiče vybírají partnery, mladíkovi je představena,

přistěhuje se k němu dokud neotěhotní, až otěhotní vrátí se domů, kde zůstává asi dva

roky, poté se vrací a zakládají i s dítětem vlastní domácnost, jsou muslimové muž může

mít až čtyři ženy, pro přežití bezdětné rodiny je často potřeba stádo o velikosti

jednadvaceti krav a jednoho býka, starost o tak velké stádo je nesmírně náročná a tak

rodina často dočasně splyne s rodinou mužova otce až do doby, než je nestarší syn

schopen pracovat jako pastevec, muž se s mí rozvést s ženou pokud nemá děti nebo jich

má málo, manželství je ekonomickou institucí, muž je povinen, aby se stádo rozrůstalo a

bylo zdravé, žena má za úkol rodit a vychovávat děti, pokud tomu tak není můžou se

rozvést

Yanomamové uplatňují systém sňatků, které bychom mohli nazvat bilaterární sňatek

s křížovou sestřenicí/bratrancem

Primogenitura – nejstarší syn dědí větší část majetku než mladší sourozenci, lat. primus -

první, gignere - rodit >> prvorozenství, také kognátická primogenitura, přesněji mužská

primogenitura) je dědický řád zajišťující přednostní právo prvorozeného při dědické

posloupnosti. Prvorozený příslušník dynastie tak získával nejdůležitější části státu nebo

právo na nástupnictví. V primogenituře jako následnickém systému mají přednost muži

před ženami, prvorozený syn před druhorozeným, prvorozená dcera před druhorozenou,

ale nejmladší syn před nejstarší dcerou

Ultimogenitura – nejmladší dědí nejvíc

Genealogickými systémy se neřídí např. Yanomamové, kde jsou náčelníci a šamani voleni

dle svých zásluh

Moiety – pokud se společenství skládá ze dvou příbuzenských skupin, které mezi sebou vyměňují ženy, panuje zde i dělba práce, je společnost rozdělená do dvou exogamních unilineárních skupin původu. Členství v moietě je uděleno člověku buď ve skupině otce nebo matky. Je zakázáno uzavírat sňatky uvnitř dané moiety a povinné vybírat si partnera v moietě opačné.Ambilineární společnost

Karierové žijící ve střední Austrálii, všichni se považují za příbuzné, patrilineární původ,

seskupeni do exogamních „manželských tříd“, člověk nesmí uzavřít sňatek s někým kdo

je považován za sourozence (paralelní bratranci a sestřenice)

Náboženství

Vztah mezi člověkem a nadpřirozenými jevy

W. E. Paden >> 4 kontextyo 1) jaká společnost, takové náboženství= sociokulturní perspektiva

-Emile Durkheime (Elementární formy náboženství): náboženství je vytvářeno společností, náboženství je společnost, zkoumal Aborigince>> náboženství jako projev kolektivního začlenění, mechanická/ organická solidarita

-Max Weber (Protestantská etika a duch kapitalismu): náboženství absorbuje a zpětně odráží etickou a ideologickou orientaci různých společenských vrstev

o 2) jaká duše takový bohové= psychologická perspektiva Freud: potlačený materiál společný celému světu se může projevit

v kulturní symbolice; mýty jako skupinové sny; vše vychází z nevědomí= náboženství je neurotická iluze

C. G. Jung: psyché= kolektivní vědomí; náboženství jako přirozený jazyk psyché= jak psyché symbolizuje sama sebe; náboženství vychází z ega

o 3) religionistika= srovnávací perspektiva prozkoumat jednotlivé formy a projevy v různých kulturách,

srovnávání

Eliade- náboženství je nejen projev společnosti, ale i tvůrce; náboženství musí byt chápáno ve vlastní rovině a vlastních představách

o 4) náboženská perspektiva musí být věřící; aktem víry; teorie náboženství, protože věří, ne

nejdřív teorie a pak věří P. Tillich: o bozích můžeme mluvit pouze na základě našeho

vlastního vztahu k nim Dělí se na:

o Ústní tradovaná – typické místní zakotvení, relativní nedostatek dogmat,

těsné sepětí s nenáboženskými sférami

o Písemné tradovaná – judaismus, křesťanství, islám – spojují svůj obsah

s texty, jsou oddělena od jiných společenských institucí

Antropolog měl rozlišit, které jevy jsou přirozené a které nadpřirozené

Všechny texty ovlivněné tím, že věda koriguje náš svět

Většina teorií není vědecká

Evolucionistické vysvětlení

Studium náboženství se soustředilo na:

o Kosmologii – poučení o chápání světa

o Skrze procesy – srovnávání praktik, aktivit, činností

Podmíněno a ovlivněno kulturou

Západní svět a my všichni přistupujeme jako ke škatulce, kterou můžeme objevit, to co je

pro nás náboženství hledáme i jinde v jiných kulturách, ale nenalezneme to, víra a

náboženství je něco jiného než osobní přesvědčení

Už od dob Římanů

Religion – označoval specifické úkony, které lidé měli vykonávat v chrámě římských bohů

Religio:

o Činnost

o Tabu – porušení přísahy – pokud člověk přísahal a pak to nedodržel, bylo to

synonymem pro religion

1. Století před kristem – cicero – začal teoretizovat religio, filozofie, náboženství se stalo

diskuzí, teoretizování

4.stol.po.kr. – křesťanství – začíná se výrazně definovat, kodifikovat, spisování nového

zákona, judaismus, islám, víra, která se stává vnitřní kvalitou každého věřícího, první

mučedníci

Renesance – 14-16.stol – vymezení křesťana jako člověka se sentimentalismem, misijní

cesty

2.pol.16.stol. – reformace církve – Luther, Kalvín – osobní přístup každého jednotlivce

k náboženství, od skupinové činnostikvalita a aktivity jednotlivce

Osvícenství – 18.stol. –humanismus, racionalismus, logika, myšlenka vychází z člověka,

náboženství - zcela osobní záležitostí jednotlivce

19.stol. – historickým konceptem a vědní disciplínou – studování zvenčí

Evans Pritchard – východní Afrika, Súdán, Etiopie, NUER, řada knih, Nuerové nemají

slovní spojení, které by se dalo přeložit já věřím, koncept víry jako vnitřní zkušenosti je

jedna z nejvíce relativních věcí pro západní civilizaci, poukazuje na to, jakým způsobem

můžeme hledat náboženství někde jinde, SAMOA – existuje mana znamená správný

způsob dělání věcí, lidé věří, že jejich činy tvoří tebe jako člověka (západní – naše vnitřní

esence ovlivňuje naše činy), chybou je, že se soustředíme pouze o část náboženství, buď

jenom o činnost nebo o myšlení, správné pochopení tkví v tom, že bychom neměli

pojímat jednosměrně ale jako celek myšlenka a činnost jsou neoddělitelné

Náboženství je to, co náboženství dělá – to, co se nedokáže vyzkoumat vědou,

vysvětlujeme náboženstvím, pokud je chaos, přijde nějaká nová praktika, která se stane

náboženstvím

Chappel – YORUBA – obrovská suma lidí (40mil.), 30% populace, Nigérie, fenomén

narození dvojčat – vnímají to jako zvláštní událost, je to převtělení se boha ESHU do

jednoho z dvojčat, rodina musí toho boha uctívat více než jiní, věc chvíle, kdy zemřou –

představuje zvláštní opatření, obě dvojčata se stávají bohem a dostávají se do země

boha, do roku 1850 to bylo úplně jinak, když se narodila dvojčata byla zabíjena, protože

si mysleli, že žena byla ovlivněna zaříkáním, stala se zvířetem, rodina považována za

zvířecí, žena musela projít očistným procesem, Chappel vysvětluje tuto změnu tím, že

zde působili misionáři, pod vlivem křesťanství změnili kosmologii i způsoby svého

náboženství (funkcionalistické vysvětlení)

Rosaldo - vysvětlení praktiky stínání hlav, JIVARO, ILONGOT – věří, že každý kmen má

omezené množství duší, duše můžete sehnat od nepřátel – čistým rituálem – useknutí

hlavy mačetou, oddělení hlavy od těla, misionáři potlačili tuto praktiku vymizení

těchto kmenů, mrtvý kmen – ILONGOT

Robin Horton – KALABARI – v jižní Nigérii, popisuje příběhy, které se váží k objevení

bílého muže, masivním rituální očišťování, museli své praktiky přehodnotit, do svého

světa přidali vznik další pramáti a to bílé jako sestru k tmavé

Náboženství je hledání a používání rozumu na základě kulturních znalostí a praktik

náboženství v evolucionistické perspektivě : o divošství, barbarství, civilizace

o J. Lubbock: neexistence náboženství v primitivním společenství; ateismus> fetišismus> totemismus> šamanismus> pohanství

o E. B. Tylor:původ v animismu (vše má svůj život a duši); animismus> fetišismus> polyteismus> monoteismus

o J. B. Frazer: magie> náboženství> věda- stadia lidského myšlení Neoevolucionista – jejich svět má 4 roviny, animismus, polyteismus, monoteismus -

pohybujeme se vzestupně, evolucionismus, Horton – mohou fungovat zaráz všechny

kategorie

Emil Durkheim – kolektivista, má soc. funkci – náboženství, společnost je utvářena rituály, souhrn jednotlivců vytváří společnost, každá společnost rozlišuje mezi posvátným a profánním, sféra posvátného, funkcí náboženství v primitivní společnosti bylo vytvářet solidaritu a podporovat integritu pomocí rituálů a kolektivních výkladů, E. Durkheime- pocit bázně>> reakce v souvislosti s některými věcmi, činnostmio 1.)profánní- automatikao 2) sakrární- bázeň, výjimečnosto promítnutí společenských vztahů do transcendentní roviny; bázeň promítnutá do

bohů, démonů M. Eliade – 2kocepty – náboženství – most mezi sakrálním a profánním světem

Náboženství je kolektivní aktivita, která nám umožňuje přecházet mezi dvěma těmito

světy a nepřijít o rozum – skrze rituál a mýtus (kosmologie), přemosťuje naše zkušenosti

mezi sakrálním a profánním světem

Pritchard – skupinová záležitost, náboženství způsob promýšlení věcí, vychází

z Durkheima a reaguje na evolucionisty, etnografický výzkum mezi Aznady a Nuery;

čarodějnictví, věštění, magie= součást života, vysvětlení pro negativa a nabízí řešení>

obnovení řádu; instituce umožňující fungování společnosti a podporující status quo

Freud – náboženství – iluzionální

Marxisté – matení mas, maskování moci, Marx – náboženství je opium lidstva – působí

jako droga a odvrací zájem od skutečných politických problémů

Geertz – kognitivní přístup, vychází z Durkheima a Webera (náboženství motivuje

k činnosti), náboženství je systém symbolů, definuje náboženství takto: systém symbolů,

který směřuje k ustavení mocných, všudypřítomných a dlouhotrvajících nálad a motivací

u lidí: dosahuje toho formulováním představ o obecném řádu a bytí a obklopuje tyto

představy takovou aurou faktičnosti, že nálady a motivace působí neobvykle realisticky,

(Interpretace kultur, 1973): důraz na kulturní rozměr analýzy náboženství; kultura jako

systém znaků a symbolů; interpretativní přístup, pro vědce – model něčeho, model pro

něco

Tatal Asad: reflexe na Geertze; G. Opomíjí dimenzi moci; navrhuje rozdílné sociální podmínky pro produkci vědění; náboženství je produkcí vědění a definuje samo sebe; definuje autoritu

Náboženství – nálada, činnost

Náboženství motivuje lidi k činnosti a symboly vyvolávají aktivitu, aktivitou utvrzujeme

náboženství

Giddens – rozpracoval dále

Náboženství vyjadřuje způsob aktivity, podle které se chovají, ale zároveň nevysvětluje

jak se něco děje, ale i proč se něco děje

Definice náboženství jsou nesčetné, co antropolog to definice

Lepší se je zaměřit co mají definice společného

První je myšlenka poté aktivita jednání

Více dokumentace je věnováno činnosti (rituál)

Myšlenka je prvotní a podstatná

Připisuje činnosti (rituálu) významnou moc – ovlivňování jedince (kromě Marxe)

Sakrální svět – smrt, most – mše, pohřeb, profánní – pochopení

Kosmologieo příběh o původu a povaze světa (důležitost pro orientaci ve světě)o Mary Douglas: čisté/ nečistéo Marvin Harris: potravinové tabu jako důsledek proměny ekosystému

Magieo použití zaklínadel,…, které by měly vést k žádanému účinkuo J. G. Frazer: sympatetická (mystika- příroda), homeopatická (voda- vodu),

kontaktní (wodoo) Totemismus

o ototema= „příbuzný se mnou“; způsob klasifikace fenoménuo Durkheim: prvotní forma náboženstvío C. Levi-Strauss: forma myšlení, totem vyjadřuje vztah mezi sociálními skupinami

Mýtuso mýtus předloha X rituál stvárněnío příběh, jehož hlavními protagonisty jsou jedinci, kteří uskutečňují něco

signifikantního pro stoupence, kteří jsou mu houževnatě věrnio Malinowski: ochrana od chorobo L.-S.: statická mytologie, ingredience>> recept

1)kosmogonický (původ a vznik světa) 2) teogonický (původ a zrození bohů) 3) etiologický (zvyky, jevy,…) 4) heroický (původ a založení kultury)

Milénaristická hnutí, Chiliasmuso náboženství jako hnací motor sociálních změn; válka, apokalypsa= návrat do

zlatého věku> hnutí vzniká pod vlivem kulturní změny (kolonie); tanec s vlky= Siuxové> Wowokovo proroctví

Šamanismus

šaman- pochází z mongolského jazyka, jeho základem je slovo „ša“ znamená vědět, být

rozrušen, vzrušen nebo pohnut

šaman na základě 2 různých přístupů:

o 1. Na základě role – právní, politická (vyjednává za celé kmeny), zdravotní, vždy

má rolí více

o 2. Na základě zkušenosti – extáze, vědění, tušení

M. Eliade – definuje jako ranhojiče a jasnovidce, šaman je člověk který se dovede dostat

do stavu extáze a podnikat cesty, komunikuje s božstvem, liminalita – stojí na pomezí

uprostřed mezi různými světy, projevuje se jak fyzicky tak spirituálně, jsou součástí

komunity a zároveň nejsou, jsou za hradbami, respekt lidí k němulidé se jich bojí,

skoro žádná interakce, mezi šamanem a běžným uživatelem drog je rozdíl, že šaman se

umí kontrolovat pod vlivem drogy, on je ten kdo to má v rukou, dobrovolně se pohybuje

mezi světy a může komunikovat i s lidmi, prostředek nemusí být vždy použití drogy, ale i

použití půstu, tance, umí spojit dvě části, které spolu normálně nekomunikují, L. Strauss

A. Butt – právní stránka šamanismu, roli mediátora, práva, zhojení společenských vztahů

než fyzické bolesti

šaman může být muž i žena, prostřednictvím schopnosti umí vstoupit do jiného stádia

vědění a v tomto stádiu se ovládat

2 základní linie odlišnosti šamanismu:

o 1. jihoamerický

o 2. sibiřský, asijský – Liší se technikami, praktikami, způsobem iniciačních rituálů,

neliší se prací, kterou vykonávají

Jihoamerický šamanismus - M. Harner – začínal mezi indiány, studoval šamanismus

s odstupem, jedním z 1. amerických šamanů, založil školu šamanismu, znovuobjevit sílu a

kouzlo šamanismu pro západní svět, studuje to, protože to funguje, Šamanova cesta –

knížka, upozorňuje na to, že bychom neměli opouštět studium drog, JÍVARO indiáni –

žijeme ve snu, ze kterého člověk procitne prostřednictvím šamanského poznání, šamani

mohou poznat pravou podstatu světa, výlučně nadpřirozenými jevy, všechny nenásilné

smrti jsou způsobeny šamanem, dva druhy šamanů – bílý (léčí) a černý (zabíjí),každý kdo

se chce stát šamanem neví, kterým šamanem bude – šamanem se může stát každý kdo

se pro to rozhodne, obdarujete šamana, on vám za to dát vypít magický nápoj a

podstoupí vám kus šamanské esence, jsou zde různé tabu – abstence sexu, jídla, pobyt

někde mimo civilizaci, tset – sek – šipka, něco co je primární impuls, aby na sobě

pracoval, musíte neustále obnovovat, doplňuje se stykem s nadpřirozeným světem, léčí

výhradně jednotlivce, zaměřují se na jednotlivce, specializují se na různé praktiky léčení –

ve chvíli, kdy šamani léčí, odhání, vykusují, vycucávají negativní energie - aby ti co jsou

léčeni, uvěřili, potřebujeme klamné reálné důkazy, že to léčení probíhá, šamanem může

být cokoliv živého často i neživé - o šamanech přemýšlet jako o přídavných jménech ne

jako o podstatných jménech, šaman je vlastnost, kvalita, kterou tvor získává tím, že

přemůže sám sebe

Hertz – přirozená smrt – řada kultur neuznává – žádná smrt v jejich pojetí není přirozená,

přirozená smrt je používaná pouze ve chvíli, kdy nebyl zjištěn žádný podíl někoho na této

smrti, pokud společnost věří na černé šamany, je smrt sváděna na šamany, naše

společnost trestá vědomé nakažení (AIDS), pokud někdo někoho nakazí chřipkou není

trestné, šaman se lépe z pozice antropolog zkoumá z pozice přídavného jména

P. Stoller – SONGHAY – nechtěl se stát jedním z nich, přel se s šamany a pak se mu stalo,

že 3 měsíce se nemohl pohnout, navštívil ho šaman, který mu řekl, že mu dovolí se

pohnout až tehdy až bude ochotný k nějaké debatě, pracuje s těmito lidmi i v NY

Smrt

Konečná stanice - nevěřící, relativně omezená doba, součást cyklického procesu –

nevystupujete jen sami za sebe, žijete tak, aby jste postoupili o stupínek výš, fyzická –

přirozená, závislá na věku, MERINA – děti nejsou považovány za lidské bytosti až do

chvíle, kdy jsou obřezány, ROMOVÉ – křest, aby se od něho zlý duchové odehnali, DYAK

– než je obřezáno, děti nejsou považovány za lidi, pokud umřou není pro ně truchleno,

tělo pověsí na strom, aby si mohli vzít duši a recyklovat ji, násilná – JIVARO – useknutí

hlavy mačetou, není pro ně násilná smrt, kdy to nastane?, INUITOVÉ – žijí v zimě, fungují

na bázi malých rodin, odejdou od své rodiny, umrznou nebo umřou hlady, ve chvíli, kdy

odejdou rodina o nich mluví v minulém čase, MERINA (Bloch) – starší lidé prodělávají

určité stejné rozhodnutí jako u Inuitů, když jsou staří tak se rozhodnou umřít dobrovolně,

leží v místě, kde chtějí zemřít, a leží tam, rodina o nich mluví jako o mrtvých, PARRY –

smrt nenastane, pro pozůstalé je důležitý rituál pohřbu, mají stanovenou dobu, kdy smrt

nastane, je to chvíle, kdy po spálení jsou vyňaty kosti a lebka (nejdůležitější), každá

rodina má profesionálního ukončovatele života – vezme lebku a rozmáčkne lebku

sociální smrt – OKELY – znamená exkomunikaci – konečné řešení, člověk je ořezán od

sociálních vazeb, kdyby to nebylo provedeno, stáhl by ostatní se sebou

pohřební rituály – návaznost na fyzickou i sociální smrt, BLOCH – provádí pohřební rituál

až za dva roky, protože věří, že lidé jsou poskládání ze dvou substancí měkké (žena) a

tvrdé (muž), pohřben může proběhnout ve chvíli, až jsou tyto substance odděleny, kosti

se ukládají do společné hrobky, ILONGOT a JIVARO – nepohřbívají, nemají pohřební

rituály, stěhují se co nejdál, všechny rituály mají společné to, že jsou praktikovány pro

pozůstalé – definují způsob chování pozůstalých, kdo bude dědit

co se stane s mrtvým? – transformace do jiné existence, která je konečná, angličtí

Romové věří, že smrtí vstupují do světa gadžů, ztrácí svoji cikánskost, způsob chování,

přemýšlení, praktik, mrtvá osoba se stává předkem (ancestr) – žije v nějakém světě,

který je prostřednictvím šamanů přístupný a živý, ale odlišný od naší reality, čeští

Romové věří, že z každého člověka se stane duch, který se 3 dny po smrti pohybuje

v prostoru kolem nás a není schopný se smířit s tím, že zemřel, po pohřbu zůstává ve

světě mrtvých lidí, olašští věří, že člověk, aby byl spokojený musí mít v hrobě všecko, co

měl rád, věří, že když nemáte s někým srovnané účty, že vás může chodit po smrti strašit

Azandové – mají představu o tom, že čarodějnice způsobují smrt i jiné nešťastné

okolnosti, kdykoliv je někdo obviněn z čarodějnictví, náčelník nebo šaman pomocí věštby

rozhodují, jak celou záležitost vyřešit, nejdůležitější je věštba jedem, kdy se vezmou dve

slepice, první se dá jed, pokud přežije člověk je nevinný, pokud umře, je obviněný vinen,

pravdivost verdiktu se ověří druhou zkouškou – podáním jedu druhému ptákovi,

Pritchard – víra v čarodějnice a podobné instituce existuje proto, že přispívá k sociální

integraci a kontrole deviantního chování

Rituál

rituál - 2kategorie :

o Jako symbol jako metaforu, zástupná aktivita

o Sleduje rituál jako ceremonii jako etiketu, něco co je běžné, přijímané

Rituál je soubor praktik, které mají věřící následovat a jak se mají chovat, v 19.století

sakrálnost a bůh, v 50.letech minulého století se tato definice odprošťuje a přijímá

činnost která se týká obecně vyšší moci a ducha, používá se i mimo věřící, dnešní

zahrnuje emoce a dá se použít na jakoukoliv činnost, která se opakuje

Strukturněfunkcionalistické popisy vysvětlovaly rituál jako projev, kdy společnost uctívá

sama sebe, a zdůrazňovali integrační funkci rituálu

Rituál obvykle odkrývá a snaží se vyřešit – na symbolické úrovni – rozpory ve společnosti

Rituály většinou souvisí s existenciálními otázkami, dramatizují je a vyjadřují – i když to

neznamená, že je řeší

Rituály jsou veřejné události svázané pravidly, jež tím či oním způsobem tematizují vztah

mezi pozemským a duchovním světem

Náboženství a politika jsou nerozdělitelné

V minulosti se k rituálu přistupovalo bez emocí

Soudobé texty – počítá se s emocemi vědce nebo průzkumníka, nebo jeho vlastní názor

Gluckman – u Svazijců při korunování krále, když se chystala korunovace od každého

občana se očekávalo, že se bude novému králi vysmívat a kritizovat ho, a že si bude

tropit posměšky z jeho neschopnosti, užitečnost rituálů vidí v tom, že transformují

konflikty neškodným směrem, mají-li být rituály vůbec možné musí účastníkům přinášet

silné prožitky

Rappaport – zkoumal Cembaga maringy

Tento kmen tvoří hortikulturalisté a chovatelé vepřů žijící ve skupinách o velikosti

dvou až třech stech členech. Jedinou autoritou je zde „velký muž“ a šaman. Často

jsou ve sporu s okolními kmeny a jsou považováni za bojechtivé. Rappaport tvrdí, že

mezi válečnými aktivitami a rituálním cyklem existuje vnitřní funkční vazba. Jednou

za dvanáct až patnáct let uspořádá tento kmen slavnost, která se nazývá kaiko. Tato

slavnost trvá celý rok a vrcholí vyhlášením války nepřátelům. Předchází jí řada oslav,

kde je obětováno velké množství vepřů. Členové si předávají slavnostně dary. Rituál

začíná, když mají k dispozici hodně prasat, jak říká tento kmen. Rappaport však tvrdí,

že rituál začíná, když prasat je tolik, že produkce masa je menší, než toho, co spasou.

Tento rituál lze tedy považovat za odezvu na parazitismus prasat. Toto

funkcionalistické vysvětlení, ale nevysvětluje, proč tyto rituály vůbec existují

Durkheim přišel s tím, že rituál je určitá forma reprezentace sociální struktury, jsou

v něm obsaženy pevně dané vazby, které jsou vyžadované či přípustné, nejdůležitější

funkce je integrační

Leach – kritizuje funkcionalistické vysvětlení ve své monografii o kajčínech, zjistil, že

nánožensko – rituální komplex v žádném případě nefungoval hladce, místo toho

vyvolával neshody a nerovnováhu, existují zde dva názory, jak by měla být společnost

vedena, gumlao se vztahuje k rovnostářské ideologii a Gumsa onačuje hierarchické

pojetí. Každá komunita svého patrona (mung nat), který je uctíván během

několikadenního rituálu, během období gumsa je považován za příslušníka náčelníkova

rodu, zato v rámci rovnostářského systému je považován za předka všech rodů, madai je

duch nebes a vládce světa duchů, který je jako jediný uznáván i v systému gumsa. Leach

argumentuje, že duchovní svět je chápán jako zrcadlový obraz společnosti, rituály, které

se skládají z veřejných i osobních obětí jsou nepřímým způsobem vyprávění o

společnosti, proto v rovnostářském období gumlao člověk neobětuje králi duchů, Leach

dokazuje, že rituály a mýty podporují nedostatek stability a to proto, že umožňují

rozporuplný výklad

Kapferer - navázal na jednu myšlenku Leach, a sice na to, co označoval Leach za

„symbolické výroky o společenském řádu“, zajímavou studií je vymítání démonů u

Sinhálců na Srí Lance, zde zdůrazňuje, že rituály umožňují účastníkům svět vidět jasněji

než obvykle, dále píše, že ta část, která je nejdále od místa děje se tohoto úkolu dokáže

zhostit nejlépe, lidi kolem pacienta a sám pacient jsou moc vtaženi do situace a nedokáží

o ní rozjímat, toto bylo opakem Geertze, který napsal, že ti co jsou v nejbližším kruhu

dění chápu nejvíce

E.V.T.Turner, Gluckman, Mc. Creede, P. Bourdieu – vychází z Durkheima

Naproti tomu – Bloch –rituál je odlišen tím, co se snaží říci, důležitý je záměr, rituál

obřízky – Merinové obřezávají své chlapce v útlém věku, rituálu se účastní prakticky celá

skupina, rodina dostává dary, celou noc zpívají a tančí, otec vykonává obřízku, matka má

odpovědnost za dítě během rituálu, samotný rituál může trvat několik dní, ostatní hosté

mají také své úkoly – dospívající chlapci si tropí lumpárny a žerty, muži obstarávají jídlo,

koná se v chladném období, rituály jsou události, které kombinují vlastnosti tvrzení a

činů

Bourdieu - Rituál činnost je produkt klasifikačních schémat, která si je ve své epoše

přizpůsobuje, rituál je pohyblivá a proměnlivá činnost, propojení těla a mysli, to jak

myslíme, proměňuje a formuje naše tělo

Creede – BOBANDA- rituál, bushmani, objevuje se v době krize v komunitě, kdy přijde

hlad, nenávist, rozvrat, účelem je vyřešit s konečnou platností tuto situaci, bushmani

vyznávají dvě druhy moci (muži a ženy) – musí být v harmonii – ženy nahání a muži loví

zvěř – dokážou sehnat a zajistit dostatečné množství jídla – společnost spolupracuje,

vztahy se obnoví a zacelí, skrze tanec vstupují do transu, vidí duchy, každý se může

dostat do stádia kdy duchy vidí a může s nimi komunikovat, získávají n/um – spočívá

v břiše, můžete použít jako sílu, která zažene problémy, rituál, který praktikuje jedna

skupina, vesnice, dvě vesnice vedle sebe

J. Kenrick – lovci a sběrači mají oproti nám strašně moc volného času, na to, aby přežili,

potřebují 4 hodiny denně – plný materiální společenský život, rituál je pro bushmani

jenom zábava a hra, která by vyplnila jejich volný čas – teorie, kterou nikdo neověřil ani

nevyvrátil

Přechodové rituály – Van Gennep navazuje na Durkheima, vychází to z knížky Van

Gennep – rituál způsobuje to, že určitým způsobem člověka vydělí ze společnosti, během

se nachází v přechodovém stadiu – transicion, na konci přichází integrační fáze –

povznesený člověk je integrován do stejné společnosti, rituály spojeny s přechodem,

posouvají nás dopředu, na tuto myšlenku navázal V. Turner – Ritual processes – rozšířil

tu teorii, použil jinak popis celé společnosti, liminalita a komunitas - mezistupeň,

společnost je proces přechodů mezi realitou a comunitasem, rituál je mostem, rituál je

sociopatický aspekt, komunitas – společnost nebo skupina noviců v jakékoliv činnosti,

komunitas obnažuje člověka, proměňuje a dává lidem společné prožitky, které upevňují

společnost, ISOMA – hojící rituál, jeho účelem je nastolit správné vztahy mezi mužem a

rodinou do které se přiženil, přivolat příchod dítěte, rituál pro jednu rodinu, vycházíme

ze společnosti, která je hierarchizovaná přechází do komunitasu, kde jsou si všichni

rovni, komunitas nemůže dlouho fungovat (ultimátní komunismus)

Přechodové rituály se dělí na:

o Odloučení (separace)

o Pomezí (liminalita) – aktér se ocitá v nebezpečné situaci, společnost podstupuje

riziko, že aktér se odmítne znovu začlenit a odvrhne její hodnoty a mocenskou

hierarchii, jedince zase riskuje anomii a společenskou nezařazenost

o Znovupřijetí (reintegrace)

Turner – přechodové rituály působí jako prostředek umožňující začlenění do společnosti

a současně dávají účastníkům pocítit mystický prožitek jednoty s duchovním světem a se

„společenským organismem“

Gennep - rituály se společnost reprodukuje, kritizoval Durkheima, ale převzal od něho

primární dělení na posvátné a profánní, nepřijal jeho odlišování magie a náboženství,

neboť pokládal magii za praktickou a náboženství za teoretickou stránku jediného

magicko – náboženského celku

Pohřební rituál – U Kagurů jsou spjaty se dvěma problémy, je třeba zajistit, aby byl

zesnulý bezpečně převeden ze země živých do světa duchů, nedávno zesnulí lidi jsou na

pomezí, proto je třeba k nim přistupovat s obezřetností, zesnulý je oholen na celém těle,

muži jsou položeni a pravý bok, ženy na levý, hlava obrácená vlevo směrem ke světu

duchů, mrtvá těla jsou pohřbeni ve velkém spěchu, protože jsou považována za

nebezpečná a nečistá, období truchlení trvá nejméně 4dny, druhý problém je dědictví –

které vztahy by se měli posílit a oslabit, úmrtí je příležitostí k přerozdělení společenských

závazků, majetku a společenského statusu

Nejvýznamnější přechodové rituály jsou ty, které označují přechod od dítěte nebo

adolescenta v dospělého muže či ženu

Charakteristické u přechodného rituálu je dočasné utrpení, strádání nebo zkoušky

Přechodový rituál lze považovat za zkoušku odolnosti, při níž má uchazeč ukázat, že si

zaslouží práva a povinnosti dospělého

V přechodové fázi získávají uchazeči také často znalosti důležité pro dospělý život,

proměňují se tak v nový typ osoby

Příkladem přechodového rituálu – biřmování, bar micve, první přijímání, svatba, pohřeb

Bloch – většina rituálů je spojena s nějakým textem, MERINA – iniciační rituál obřízky,

předchází formální proslovy a zaklínadla a naučený text, takto upravený jazyk

reprodukuje mocenské nastavení, jen určití lidé mají možnost pronášet tato slova,

prožitek je jiný než pro ty, kteří jsou jen účastníky, kritizuje Turnera, že se nevěnuje

jazyku

E. Turner, Humphrey a Laidlaw - neexistuje empirické vysvětlení, Turner byla vybrána

pro léčící rituál, úkol vyhnat posedlost a duchy z člověka který slyší hlasy, H a L říkají, že

jak se šamanismus stává věcmi šamanskými, obdobně bychom měli přemýšlet i o rituálu,

rituál – aspekt činnosti, ritualizace začíná tím, že modifikujete své záměry, spojují politiku

s náboženstvím, může být oproštěna od boha, modifikuje závěr nějaký prožitek, to jak

k tomu dospějeme je nedůležité, proces je nezajímá

Da Matta – používá Turnerovu představu o společenském dramatu, aby pochopil

dynamiku světa fotbalových fanoušků,

Archetti – analyzoval hru jako oslavu mužnosti a hvězdné hráče jako náboženské ikony

Výroční rituály

Pro mnoho národů je čas cyklický (pro nás lineární). Výroční rituály jsou dělícími body. Přerušuje jednotvárný průběh sezón. Zvyšuje společenskou solidaritu, oslavuje různé aspekty života. Činí určitý čas posvátným, umožnují lidem dostat se blíže

k posvátným silám

Ekonomie

Ekonomizování se týká pouze procesu, jako aktivity, které se týkají produkce, aktivace, -

nezahrnují hodnoty dobré vůle (dary, charity)

Peníze jsou společným jmenovatelem

Antropologie může definovat ekonomiku přinejmenším dvěma odlišnými způsoby:

o Systematický a vnímá ekonomiku jako výrobu, distribuci, spotřeba hmotného a

nehmotného zboží ve společnosti (substantivistický názor)

o Druhý se soustředí na aktéra a ekonomiku vnímá jako způsoby, jimiž aktéři užívají

dostupné prostředky k maximalizaci hodnoty (formalistický názor)

V západní společnosti 3 velké oblasti:

o MAXIMALIZACE- max výhody, návratnosti

o RACIONALIZACE- lidská kapacita produkovat nebo směnovat zboží, postavena na

racionálních možnostech jedince

o POPTÁVKA A NABÍDKA – hodnota zboží nebo služby

Firth – tyto tři kategorie je stejná a vyskytují se ve všech společnostech, protože vždycky

v sobě obsahuje princip – smlouvání

Substantivní teorie – Dalton, Bohannon – primitivní ekonomie neoperují klasickým způsobem

fungování trhu, nejdůležitější je ukotvena na principech vzájemnosti (nutnost oplatit někomu

službu) a redistribuce zboží a služeb (pravidla dle tradičních hodnot)

Malinowski – nikdy bychom neměli přemýšlet o premoderních společnostech jako na lidi,

kteří se lopotí a hledají jídlo (kratší doba než tomu věnujeme my)

Kuper – smýšlení primitivní společnosti – lovcům a sběračům stačí 2-3 hodiny práce,

k potřebě fyzické i sociální

Cook – kritika Malinowského a Kupera, poukazuje na to, že samotná ekonomická aktivita

není vytrhnutelná ze společnosti

3 otázky, kterými se zabývají antropologové:

o Jak se zboží produkuje – technologie, různé vzorce podle kterých fungují ekonomie,

gender – kdo dělá co a proč to tak dělá, moc – proč jsou některé služby přirozené

těm a těm, jaký mají vliv tyto činnosti, otázka specializace – do jaké míry je

preferována a proč, otázka vzdělávání jako systému,

o Jak se distribuuje – jak je vyprodukované zboží distribuováno, otázka lidské interakce,

kdo si co může dovolit, vazby na menšiny, kasty, subkultury,

o Jak se konzumuje

Nadbytek – ekonomika spojena s mocí společnosti

Produkce -proces , kterým se získává zboží z přirozeného prostředí, dílčí kroky:

o Možnosti využitelných zdrojů – nevyužívat nějaké zdroje není racionální důvod, je

založený na tradicích a konvencích

o Technologie, které máme k dispozici

o Energie – lidská i nelidská

o Představa - vlastní - čeho chceme dosáhnout

o Ziskuchtivost

Eskymáci - jeden z národů, kteří nejčastěji trpí hladem, mají nejrozvinutější tabu na různé

jídlo

Lovci a sběrači – jednoduchá technologie, dělba práce založená na genderu a věku, malé

rodinné skupiny, malé společnosti s rovnostářským politickým uspořádáním, produkují malé

přebytky, mají omezení možnosti skladování, ekonomika založena na okamžitém obratu –

Austrálie, jižní Afrika, lesy střední Afriky, JV Asie, povodí Amazonky, cirkumpolární oblasti

Pěstitelé – práce založena na věku a genderu, jednoduché zemědělské nástroje, mýcení a

vypalování porostů, hlavní zdroj výživy jsou hlízy, rýže, kukuřice, právo na půdu spojeno

s rodem, omezené možnosti skladovánímalé přebytky – Amazonie, Melanésii, na území

Afriky, JV Asie, Madagaskar

Zemědělci – užívají pluh a tažná zvířata, početnější komunity, dostatek přebytků, aby si mohli

dovolit složitější dělbu práce i profesní specialisty – kněží, vojáci, písaři, kováři, náčelníci,

právo na půdu je založeno na příbuzenství, hierarchická struktura

Pastevci - objevili se až po zemědělské revoluci, symbiotický vztah se zemědělci, dělba práce

závisí na genderu a věku, uspořádání společnosti může být stejné jako u lovců a sběračů,

protože souvisí s potřebou pohyblivosti a přizpůsobivosti, technologie výroby je pohyblivá a

flexibilní, hlavním ekonomickým zdrojem jsou zvířata (individuální vlastnictví)

Rolníci – zvláštní případ zemědělců, zemědělci částečně integrování do světové ekonomiky,

mnozí z nich musí platit nájem za půdu, půda se stala komoditou, vyrábějí potraviny pro

vlastní obživu, ale jsou závislý na nákupu a prodeji na trhu a platí univerzálními penězi

Průmyslové společnosti – složitá dělba práce, specializace vědění, oddělené politické a

ekonomické instituce, složitá mechanická technologie a sociální integrace v rozsáhlém

měřítku, výroba je organizována na základě individuálních pracovních smluv, nikdo

neprodukuje potraviny především pro svou potřebu, ústřední ekonomickou institucí je pro

každého anonymní trh zboží, centralizovaní státní zřízení, anonymní trh práce, psané zákony,

systém společenské kontroly, která sdružuje velké množství lidí na principech, jež nejsou

příbuzenské

Dělení úkonů podle pohlaví a věku – ve většině společností existují činnosti, které jsou

genderově dělené, o děti se starají ženy, o zabezpečení muži, někde děti pracují, stáří – řada

lidí, kteří nepracují, konec ekonomické produkce znamená smrt, centrální aktivita, která je

pro společnost důležitá, má podporovat společnou produkci a spolupráci – stahování zvířete,

sběr kukuřice, ve většině společností dělají fyzicky náročné práce - ženy – nošení vody, dřeva,

stavění domů, měli by to dělat muži, ale není tomu tak – výraz konvencí rituálů a tradic, které

se k fyzičnu většinou neváží, ale posilují vzájemné pouto

Indiáni mixe – závislý na kukuřici, ženy usuší, pomelou, dělají placky, všecko ostatní dělají

muži, obě aktivity trvají stejně, ženy neví, jak se pěstuje kukuřice a muži neví jak se suší a

dělají se z ní placky, mýtus biologického

Specializace – pravé dělení činností, nastává tehdy, když skupina disponuje takovými

technologiemi, které ji dovolí vyprodukovat nadbytek, ale i prodat nebo směnit, farmáři ve

vyspělých 20krát víc než sami snědí, jsou hůře živeni jak sběrači a lovci, kteří vyprodukují jen

jednou víc, než spotřebují

Distribuce – v subsistenční teorii – rodina sama svých potřeb vyprodukuje zkonzumuje,

pokud má někdo nedostatek řeší se to jinak než ve společnostech západních, směňuje se

nějaká komodita, postavena na darech na reciprocitě, akceptuje dar od někoho, komu se daří

lépe – povinnost zbavit se nadbytku ve prospěch někoho kdo má nedostatek, pokud tak

neudělám, není cesta zpět a je to neakceptovatelné, nesmím odpírat jiným, může fungovat i

s tržním hospodářstvím, dar buduje vztah mezi obdarovaným a tím co dává, funguje jen do té

doby než je splacen – závislostní vztah, nazývána primitivním komunismem, příkladem v naší

společnosti – daně

Romové a svatby – mají hrůzu ze svateb, protože dary, musí být hodně hodnotné, tyto dary

jsou zapisovány, dar – znamená pomoc, mohli bychom to označit jako pojištění do

budoucnosti

Obchod – zboží a služba vyměněna za jiné, očekávám z toho zisk, většinou vznikne trh – tržní

podmínky, trh musí existovat dřív, než se sejdou lidé, kteří chtějí směňovat, setkávání s jinými

podporuje trh, prostor pro sňatkovou politiku

KULA – „kruh“, způsob obchodu, který má tři formy – obchodní partnerství, obchodní cestující, organizované tržiště – Malinowski, spočívá ve dvou věcech, rituální obdarovávání a tržní obchod, trhy se pořádají dvěma způsoby – po směru hodinových ručiček (obchoduje se s červenými náhrdelníky) a proti směru (bílé náramky), obchodní cestující se pohybují bud proti směru či po směru, zajímají je náhrdelníky a normální zboží, je zahrnut do matrilinearity, tím je chráněn a cítí se v bezpečí trobriandská vesnice, cennosti vždy dostávají jméno podle svého předchozího majitele, Směna, interakce, ritualizovaná podoba směny, je stanoven způsob cirkulace (cyklování předmětů (náramky, náhrdelníky= hodnotu získávají časem a cirkulací), mezi ostrovy, ale i uvnitř nich samotných (kula na několika úrovních)

Trombriandké ostrovy (u vyšší společnosti, je zakázána kumulace předmětů= musí kolovat a musí tedy probíhat kula

Nabaluje na sebe normální obchod (i pro obyčejné lidi)- pomáhá meziostrovnímu obchodnímu styku

K. Polany: 3 fáze cirkulace daru1) Reciprocita, založena na rovnostářském principu, vzájemná souměřitelnost u

menších skupin, hierarchické moc, nepředpokládá nadbytek2) redistribuce: produkuje přebytek, feudalismus, válečnické společnosti,

hierarchické společnosti; směna založená na nerovnosti (politická moc dává víc, než mohou lidé oplatit >> závazek, reprodukce nerovnosti, oplácejí loajalitou, někdy též „klientelizmus“ (klient a patron)

3) tržní směna: už funguje ve velké společnosti, založeno na neosobním způsobu interakce (peníze,...), platí tam reciprocita i redistribuce

Potlač – kwakiutlové, soutěživá výměna darů, když náčelník B obdržel dar od náčelníka A, musel jeho dar překonat svým, tato soutěž mohla vyvrcholit zničením značného materiálního bohatství, probíhá hlavně v zimě, náčelníci se zvou na velké slavnosti, kde byla hojnost pití i jídla a hosté dostávali dary, kromě toho ničili cenné věci, vyhazovali solené ryby, zapalovali stany a rohože, Boas psal, že za starých časů dokonce házeli i otroky do moře, aby stavěli na odiv své bohatství, na oplátku druhý náčelník musel překonat předchozího hostitele svými ničitelskými schopnostmi, náčelník, který si mohl dovolit nejvíce toho zničit dosáhl nejvyššího postavení v oblastní hierarchii, Dary nemají stejnou hodnotu („předhánění se“), Indiánské kmeny u západního pobřeží USA a na Aliašce, darováním mohli získat určitou funkci ve společnosti, Gradace orgií až v 19. Století >> ničení darů, Podpora vztahů mezi kmeny, podpora zpracování příbytků, přerozdělení, ničení, kumulace

Některé formy obdarování mají ale i další funkce- ekonomická, politická, náboženská, morální, sociální, právní

Dar: povinnost (dávat, přijímat, oplácet), funkce sociálního tmelu (utvrzuje sociální solidaritu) Př.: sňatek> snubní prsteny Kargo kult – v Melanésii a Polynésii, politické nebo náboženské kulty se objevily v důsledku

stále častějších kontaktů s vnějším světem po první světové válce a některé z nich jsou ještě

mnohem mladší, mají dvojí cíl:

o Znovu nastolit tradiční autoritu

o Získat kontrolu nad nesmírným bohatstvím cizinců

Proslulým kargo kultem je hnutí Johna Fruma na Nových Hebridách, směsice křesťanství,

původního náboženství a konzumu, muži společenství Tanna organizovali setkání, na niž

čekali sdělení od proroka Fruma, doufali, že je osvobodí od britské nadvlády, zavede tradiční

obyčeje, zavede novou měnu, zajistí hojnost zboží a spotřebních předmětů, používali různé

magické nástroje (Bibli), hnutí bylo zakázáno a člověk, který si říkal Frum byl zatčen

Trobrianďané ve vesnici mají těsně po sklizni velké hromady jamů vystavené před mnoha

chatrčemi, nejsou to jamy z vlastní sklizně, ale dary od příbuzných (případně) politických

spojenců, z velikosti hromady lze usuzovat, jak je kdo mocný, směna jamů nesouvisí jen

s obnovou společenských či příbuzenských vztahů, ale má také i politickou stránku

Trobrianďané mají spoustu forem směn, nejproslulejší formy: Gimwali – tržní směna

připomínající kapitalistickou zbožní směnu, tímto způsobem se obchoduje s prasaty,

zeleninou a dalšími potravinami, smlouvání je přijatelné, Laga – platba za kouzelná zaklínadla

zakoupená od jiných lidí než příbuzných, Pokala – obvykle druh desátku, odváděný většinou

v podobě jamů společensky výše postaveným osobám, tento výraz také označuje platbu za

kouzelná zaklínadla koupená od příbuzných, Sagal – potraviny rozdělované zadarmo při

veřejných událostech, například pohřbu, Urigubu – jamy odevzdané sestřině nebo matčině

manželovi, Wasi – výměna ryb za zeleninu, která se odehrává mezi obyvateli pobřežních a

vnitrozemských vesnic

M. Mause – Esej o daru – co to je dar z pohledu substantivní teorie, ovlivnil pozdější

antropologické teorie o reciprocitě a směně, popisuje instituci potlače jako „zvrácenou“

formu rozšířenějšího zvyku reciprocity, který je v mnoha společnostech významnou

společenskou institucí

Má-li transakce definována jako dar musí být splněna určitá kritéria:

o Neexistující fixní cena

o Oplátka či protislužba by neměla následovat ihned

Aztékové - společnost vykazovala vysoký stupeň specializace, konfederace městských států,

trhy byly každý den, jednou za pět dní velký trh – specialisté ve formě dozorců – kontrola

šizení na váhy a míry, kakaové boby – jako platidlo, znali formu úvěrů, půjčovali si je bez

úroků, pokud jste ho nesplatili, byli jste zotročeni, cech obchodní – obchodoval se všemi části

aztécké říše, fungoval v ruku v ruce se špionáží, obchodní cestující – lidi na pomezí, pohybují

se mezi různými kulturami,

Konzumace – Eskymáci – žijí roztroušeně, když jsou ledy pevné loví ryby a živí se sami, jak

pukají ledy stahují se do vesnic, sdružují se do skupin, komunit, budují obydlí někde jinde,

pokud se narodí děti rychle za sebou, druhé narozené dítě se zanechá svému osudu, protože

by to vedlo k tomu, že dospělí by neměli dost a komunita by nepřežila, všechen nadbytek

rozdělen pro další členy, Bushmani – nebudují nadbytek, nemají ho jak přenášet, rituální

konzumace zboží – provázaný politickou mocí, Potlač – slavnost, indiánské kmeny na severu

kanady, v kanadě je muzeum národů, máte nadbytek – rozdáte a zbytek spálíte, řada těchto

kmenů se soudila s kanadou, aby mohli dostat tyto předměty zpátky, status je dědičný, ale

pokud ho nebudete skrze potlač upevňovat můžete o něho přijít, ekonomický dopad není

znám

Soutěživá hospitalita - Havlova vernisáž – dva muži se sejdou na večeři a předhánějí se kdo

co všechno doma má, vyvrcholení nabídne manželku

Snažíme se produkcí uživit

Ve svých klasických výzkumech 1966 Sahlins tvrdí, že nikdo nemůže použít obecné zásady

západních ekonomie na Hunter-společnosti sběrače. To je proto, že bohatství není měřeno

stejným způsobem. Nadměrné hmotné statky jsou často považovány za přítěž kočovných lidí.

Sahlin rozptýlil představu, že lovci-sběrači byli neustále na pokraji smrti hladem. Místo toho

se ukázalo, že v některých kulturách, jako je například Dobe! Kung měli spoustu jídla. Dále

Sahlins naznačuje, že lovec-sběrač strávil málo hodin týdně prací, a více času relaxací, než

průměrní pracující lidé v západních průmyslových zemích.

Bird-David kritizuje Sahlinse, ve svém článku 1992 s nápaditým názvem "Beyond" Společnost

hojnosti ". Bird-David obviňuje, že Sahlinsův výzkum nebyl příliš empirický, že velikost vzorku,

který používal (skupiny 9, 13, a 30 osob) je příliš malý na to, aby byl statisticky platný. Sahlin

dokumenty od Richarda Leea práce s Dobe! Kung, ve kterém byl výše uvedený požadavek, že

lovci-sběrači mají krátký pracovní týden. Bird-David uvádí, že Lee netvrdila, že příprava

potravin je jako práce, pouze potravinová akvizice za práci. Takže jakmile vezmete do úvahy

tyto věci jako přípravu jídla (a některé další práce dosud zahrnuty v Orignal počtu Leeho, ale

nutné pro přežití v poušti Kalahari: shromažďování dříví, stavební oheň, vaření jídla, a tak

dále) pracovní týden ! Dobe Kung se značně vyplní.

Politika, právo a moc

Dnes se většina výzkumů soustředí na vztah mezi státem a místními komunitami a často

ukazuje, jak příslušníci takových komunit vzdorují nadvládě ze strany státu

Politika se vztahuje k moci Moc je neustále přítomna v sociálních vztazích Skupiny mají tendenci vystavovat si společné cíle -> politické je to, co se snaží vymáhat různé

normy apod. Politika je přítomna i v „primitivních“ společnostech Minimalismus – musí existovat vydělená sféra speciálních institucí, aby existovalo politično Maximalismus – politično existuje i v celcích, které tuto sféru nemají (někde třeba nemají

právní systém, ale určité právo tam přesto funguje) Moderní společnosti mají vydělenou určitou sféru společnosti pro politično, předmoderní ne,

ale i tak zde politično existuje (sňatky u nás nemají politický charakter, jinde ne – sňatková politika; náboženství)

Sociální diferenciace = modernizační proces jako diferenciační proces Politika e ekonomika by měly být odděleny, ale ne vždy to lze Moc = schopnost vnutit svou vůli někomu jinému (parafráze Webera) Weber rozlišil jako formy moci i autoritu (požadavek přijímán dobrovolně) a vliv (jemnější

působení moci) Legitimita = sociálně uznaná moc -> Každý se snaží o legitimitu své moci, pokud je uznaná,

stává se autoritou Politická legitimita = oprávnění vládnout 3 základní formy legitimity podle Webera – panství charismatické, tradiční a legální

o Panství charismatické – vůdcem se stává někdo na základě své autority, charismatu, děje se tak v době sociálních zvratů, revolucí, problém nástupnictví

o Panství tradiční – legitimita a nástupnictví skrz tradici, řešeno biologicky (samozřejmě ne vždy – Řím – instituce adoptivních císařů) – příbuzensky, náboženský základ

o Panství legální – neřídí se tradicí, ale platnými normami (jak se má předávat následnictví, jak se legalizuje moc…)

Ideální typy: analytická konstrukce, v realitě nemusí existovat Ideologie – moc se vztahuje k ideovým základům (např. nutnost voleb) Ideologie = představa o uspořádání společnosti, jak má fungovat společnost jako celek, jak se

prosazují ustanovení, jak se řeší konflikty Ideologie mívá negativní konotace – něco, co maskuje něčí zájmy, ale reprezentuje se jako

dobro ideologie ve formě falešného vědomí (lidé vnímají realitu překrouceně, kořeny v marxismu) –

rizika: z lidí dělá nekompetentní aktéry, kteří neví, co činí, nekriticky podle ideologie řídí své jednání – forma kulturního determinismu v krajní poloze; zároveň má tento koncept má ale i určitý vysvětlující potenciál, analytický význam

Falešné vědomí předpokládá, že lidé mohou mít i „správné, pravé“ vědomí – Bourdieu: každé vědomí je podmíněné současnou sociální strukturou, neexistuje přesně dané objektivní vědomí, chápe lidi jako kompetentní aktéry, ne loutky – sice mohou jednat pod vlivem mocných, ale nejde zde o falešné vědomí

Stát – Weber: instituce mající monopol na výkon legitimního násilí Bourdieu: stát vzniká na základě násilí, daní, právního systému, byrokracie + symbolické

dominance Předstátní společnosti neměly legitimní monopol na vykonávání násilí (dříve to mohly dělat

různé instituce – např. feudál jako malý král na daném území) Stát = proces monopolizace násilí jak směrem dovnitř (policie), tak směrem ven (armáda) Daně – vybírání moci kvůli prostředkům na organizaci násilí Aby se daně daly vybírat, někdo to musí organizovat – právní systém a byrokracie Veřejný právní zájem prosadila byrokracie (právníci měli problém legitimizovat sami sebe) Republika = ideologie veřejné služby Symbolická dominance = idea státu se prosazovala postupně – státní struktury, které se toho

účastnily, vytvářely představu státu -> stát vytvářel představu o sobě samém (např. mapy)- existence státu se stává součástí našeho myšlení, skrz zejména školství šíří určitou ideologii (státní i vzdělávací) – na školních osnovách se odráží, že vládnou mocní, majetní, vzdělaní => „být myšlen státem“ (i sociální vědy jsou podle něj myšleny státem, stát jim podsouvá své problémy – např. Třetí říše)

Anomie o (z řeckého a = ne, nomos = zákon) je označení pro takový stav společnosti, kdy

přestávají platit pravidla a normy. Ve vztahu k jedinci vyjadřuje toto slovo stav

oslabení norem a morálních hodnot. Slovo vzniklo jako novotvar užívaný

v teologické literatuře pozdního středověku, kde byl užíván k označení bezzákonosti v

právním, ale i morálním smyslu. Anomie patří mezi klíčové pojmy sociologické teorie,

kam jej zavedl francouzský sociolog Émile Durkheim. Durkheim tak označoval

sociálně patologický stav nedostatečné sociální regulace

Moc je schopnost vlastní vůlí ovlivnit chování druhých lidí – Weber – lidé mají moc nad sebou

navzájem

Dle Webera je autorita považována za samozřejmost, zato moc je neustále zpochybňována a

je třeba ji neustále bránit

Bezmocnost – neschopnost uplatňovat jakoukoliv moc

Dle Lukese lze moc studovat na třech úrovních:

o Identifikovat v rozhodovacím procesu

o Moc lze studovat na příkladu neexistujících rozhodnutí

o „umlčené“ nebo bezmocné skupiny, o jejíchž zájmech se nikdy nevyjednává – tyto

skupiny si často vypracovaly vlastní strategie, díky nimž posílili kontrolu nad svým

životem

Pokud držitelé moci nevládnou prostřednictvím teroru a násilí, musí ospravedlnit a

legitimizovat svou moc – muži u Mundurucúů ospravedlňují svou moc nad ženami

prostřednictvím mýtů o tom, jak ovládli posvátné trumpety, Brahmánové v hinduistické

společnosti ospravedlňují své postavení odkazem na připsané statusy a posvátné texty,

v parlamentních demokraciích se zákonodárná shromáždění při prosazování nepopulárních

opatření mohou odvolávat na vůli lidu vyjádřenou volbami

Politická autorita vyrůstá z i ideologické legitimizace: musí být oprávněná, pokud jsou s touto

oprávněností srozuměni i občané, můžeme ve shodě s Weberem hovořit o legitimní autoritě

Ideologie se týká politiky, pravidel a rozdílu mezi správným a nesprávným¨

Společnost je řízena neformálními normami – především

V mnoha společnostech je klíčovou normou pravidlo „nebudeš krást“

Pozitivní a negativní sankce

Systém sankcí lze považovat za společenskou kontrolu

Normy se v průběhu času mění, dle toho jak se mění společnost

Rouhání je v křesťanských zemích považováno za porušení normy, ale není tak závažné jak

před několika sty lety

Existuje způsob jak projevit nevůli nad tím když se jednotlivec nechová podle forem chování

Politické procesy – zavést a prosadit normy chování, zavést a prosadit neznamená kodifikovat

Ne všechny kultury mají stejné instituce

Formální vs neformální (kdo jak bude nakládat s penězi v rámci rodiny)

Formy chování se utváří

o Legislativou – ne všechny zákony jsou veřejnosti známé a dodržované, neznalost

neomlouvá, zaváděna přes aktivní proces legislativy (vyhlášena, kontrolována a

vyžadována), Neformálními normami – těžko se ruší, protože nejsou kodifikované,

o Kontakt s nadpřirozenem – skrze šamana, faráře, v rámci naší společnosti – desatero,

islám, korán, australští domorodci věří, že existuje čas snění – poskytuje správnou

realitu a správnou instruktáž, skrze čaroděje, tanec duchů – komunikují

s nadpřirozenými duchy, získávají informace jak se zachovat v určitou chvíli

Antropologie opomíná neformální normy

Je výhodnější je dodržovat legislativní normy, budu-li dodržovat, budu ohodnocen

Nedodržování forem se nezvýrazňuje – různé komunity Eskymáků – snažili se ho ignorovat,

pak ho zabili, protože se jeho chování nedalo dál snášet, může být ohrožen náš život,

Muerové – výbušní a váleční lidi, neshody dávají podnět k boji, indiáni Hoppi – pokud někdo

překračuje normy chování člověk má dvě srdce – kamení můžete odstranit tak, že jste na

něho milí, přehnaná laskavost to druhé srdce zabije, Arunta – společnost vybírá obětního

beránkapokud překračujete normy, pokud se stane někomu něco v té komunitě tak

budete nejspíše vybrán jako pachatel, jižní Indie – zloděj trestán tím, že se posadí na veřejné

místo pověsí se mu tabulka na krk, kde je napsán jeho prohřešek, založen na pocitu viny a

svědomí

Konflikt

většina našich činů něco znamená

Konflikt je vždy regulovaný, musí mít formunejméně častá forma dialogu

Eskymáci - zatracují veškeré formy soutěživosti, aby předešli konfliktu, Hoppi, neumí řešit

konflikty, řeší to zabitím

Konflikt může být i pozitivní

Řada společností se snaží definovat konflikty v zárodkuzamezit jeho šíření – řada komunit

v jižní Indii – city a flirtování rozvrací manželství, na veřejnosti zakázané především pro

ženy, když žena utečemediátor – náčelník leopardí kůže – vyjednat cenu kolik kusu

dobytka agresora dat tomu koho zavraždili – musí zastavit konflikt a přivést ji zpátky do

rodiny – najít řešení přijatelné pro obě strany, aby se tento konflikt neopakoval a

neeskaloval, důležité je najít dohodu, která je udržitelná, oproti tomu stojí Evropa –

postavená na pravdě zákonu - dopídit se původu, agresora - formálně ho potrestat

Kmenový segment je politická skupina v opozici vůči ostatním segmentům stejného typu

(Nuerové)

Důležitější je, aby se konflikt neopakoval, než aby se viník potrestal

Nuerové se politicky integrují na různých úrovních skrze konflikty

Náčelník v levhartí kůži pochází z malého rodu, proto je považován za neutrálního, za své

služby získává nezanedbatelné bohatství v podobě dobytka – plnohodnotný politický

činitel, přestože stojí mimo konflikt, u Nuerů, náčelník vyslechne obě strany a nařídí jim

to, co považuje za vhodnou dohodu (Pritchard)

Paštunové – pokud chtějí získat víc půdy, potřebují politické početné stoupence, obdělávají

své pole, ale v případě potřeby je lze mobilizovat jako vojáky, spojenci a půda jsou hlavní

zdroje, o které se soupeří, protože nikde není žádná neobdělávaná úrodná půda,

soupeření o ni lze vnímat jako hru s nulovým výsledkem: co jeden hráč získá, druhý ztratí,

hra se hraje mezi jednotlivci, aliance a mocenské bloky vznikají zcela pragmaticky podle

situace (Barth)

Univerzální princip dle Renteln je „oko za oko, zub za zub“, zdá se, že všude existuje pravidlo

určující, že trest by měl odpovídat závažnosti činu

Způsoby trestu se liší, stejně jako představy o tom, které tresty jsou více či méně

zavrženíhodné

Fakta, i když se zdají jasná, mají za sebou nějakou historii nějaký vývoj, který stojí za to

zkoumat, protože odpovídá na spoustu otázek

Čas jako politický nástroj ovlivňuje spoustu věcí, veškerý náš život

Koncept času a antropologie je propojená, začíná do sebe zapracovávat koncepty sama

sebe, koncept času a historie je centrálním pojmem

Antropologie jako věda se institucionalizovala v době koloniálních časů

Terminologie je časově podbarvená

Do 70 let hledala něco jako neměnnou etnografická současnost – předpokládáme, že divoši

žijí pořád stejně

Cestopisy jsou prvotní společné zdroje antropologů a historiků

Antropologie začala potom klást důraz na analýzu cestopisů

Historie se soustředila na hodnotově nepodbarvené shromažďování faktů

Každá historická událost má mnoho rovin

Antropologové se dřív snažili hledat chronologii, ta byla posléze nahrazena lidskou pamětí,

neformální paměť představuje vedlejší zdroje, které jsou pro antropologa důležité –

emická forma historie, proti ní stojí etická historie (formální, ideologicky podbarvená)

Etická není objektivní

Price – přesun černochů a Afriky do Ameriky, snaha o rozlišení etické a emické historie,

důležitější je udržovat dialog mezi oběma formami historie, častěji se proměňuje etická

forma historie, osobní příběh zůstává konzistentní

Ilongo – čas, který prožili (je důležitější) a ten co byl předtím, jeden příběh může mít hodně

verzí, jeden člověk může bát zmítán více verzemi příběhu

Said – Orientalismus – jak si západ vytvořil orient, mluví o přehlížení nedůležitých otroků,

černochů a divochů, upozorňuje na to, že kolonizovaný země byly pokusným polem, na

kterém zkoušeli sociální inženýrství

Kolonizace neznamená jen získání nadvlády a moci, ale především pokus o sjednocení

myšlenkového rámce

Rozdělení a škatulkování usnadňuje dohled nad lidmi, sjednocuje kulturu

Indie – když přišli Angličani, vytvořili jednu zemi, sjednocení a přitom oddělení náboženství a

státu

Nacionalismus a národ

o Nacionalismus – silný koncept, který se nedá vyvrátit

o Dneska se hranice národních států považuje za něco, co existovala od pradávna,

opak je pravdou, velice moderní a nové koncepty

o V 19. Století

o Koncept národa přetrvává, ale rozšiřuje se

o Andersen – Pomyslná společnost 1981 – průlomové dílo – o každém národním

státě mluví jako o smyšlené společnost, argumentuje tím, že vysněna komunita

je něco samostatného která vymyslela národ, jako pojítko tabu které dřív

neexistovala mohla vzniknout jen díky moderním institucím, např. konceptu

kultury školství, koncept víry – my věříme tomu, co nám řeknou ve škole – proto

vysněná politická komunita, to je něco co se mohlo plně rozšířit až masivním

zavedení školstvím

o Postavený na třech paradoxech:

Nový nacionalismus vs bylo to tu od pradávna

EXKLUZIVITA VS INKLUZIVITA – každá osoba by měla být zařaditelná do

nějakého národa (inkluzivní koncept), koncept je používán zcela opačně

– vylučuje, ty nejsi náš ….(exkluzivita)

Myšlenka nacionalismu je filozoficky chudá, neexistuje místo, kde

bychom mohli říct, že byli odjakživa jen ti a ti lidé, neexistuje čisté

etnikum, které by šlo přiradit

o Politická moc je neskutečná

o Andersen – tato myšlenka je silná, je horizontální (zahrnuje všechny), lidé

dostávají jasnou a trvalou identitu

o Lidé ztotožňují národ, stát a státní hranice

o Řada společností žádný stát nemají (Romové, lovci, sběrači, beduíny, kočovné

kmeny, Židé)

o Andersen – nacionalismus není žádná forma psychologie a vědomí, je to forma

diskurzu (rozprava jako způsob vyjednávání),

o Kritici Andersena – vnímají nacionalismus jako ideologii, jednota ideálů, praktik a

aktivit, máme dvě možnosti – buď je přijmout, nebo nepřijmout, kodifikovaný

jazyk, státní symboly – rituály, způsob jakým se utvrzují aspekty ideologie –

politické symboly

o Během dvaceti let Romové vyvinuly řadu aktivit, aby byli uznáni jako samostatný

romský národ, důkazy byly prezentovány vlajka hymna mezinárodní den a zbytek

je předmětem debaty mohou být zpochybňovány, symboly nemohou být

zpochybňovány

o Foucault přestal chápat modernitu jako progresivní, patří k výrazným kritikům

modernity, modernitu kritizuje jako něco co nepřináší demokracii ani pokrok,

nerozvíjí svobodu člověka, měli bychom se na to podívat z hlediska nátlaku, moci

a kontroly, upozorňuje na technologie, které přináší do našeho světa a které se

maskují jako svobodné a svobodu podporující ale zároveň představují velkou

kontrolu nad lidmi, modernita skrze prostředky nás monitoruje a kontroluje,

paranoia moci je velice sugestivní a také úsměvná, jde ruku v ruce s myšlenou

abstraktního státu, který nás zabezpečuje a hlídá, poukazuje taky na vývoz

technologií do zbytku světa, říká teď nastává ta pravá kolonizace