GEODETICKÝ a KARTOGRAFICKÝarchivnimapy.cuzk.cz/zemvest/cisla/Rok201103.pdf · 2011-06-11 ·...

G

EODE

TICK

Ýa

KART

OG

RAFI

CKÝ

3/2011

Český úřad zeměměřický a katastrálníÚrad geodézie , kar tograf ie a katastra

Slovenskej republiky

Praha, březen 2011Roč. 57 (99) ● Číslo 3 ● str. 45–72

Cena 24,– Kč 1,– €

Obrázky k článku Mičietová, E.–Iring, M.: Hodnotenie kvality digitálnych výškových modelov

Obr. 5 Lokalizácia hrubých globálnych polohových chýb v DMR3-10; zdroj polohopisných údajov: http://www.geoportal.sk

Obr. 6 Štruktúra kontrolných bodov podľa príslušnosti k areálom výškovej členitosti a k areálom foriem využitia Zeme

Geodetický a kartografický obzorročník 57/99, 2011, číslo 3 45

Obsah

Doc. RNDr. Eva Mičietová, PhD., Mgr. Martin IringHodnotenie kvality digitálnych výškových modelov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45

MAPY A ATLASY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 Z ČINNOSTI ORGÁNOV A ORGANIZÁCÍÍ . . . . . 63

OSOBNÍ ZPRÁVY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64

ZAJÍMAVOSTI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65

Z GEODETICKÉHO A KARTOGRAFICKÉHO KALENDÁŘE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66

Abstrakt

Metodika hodnotenia kvality digitálnych výškových modelov (DVM) podľa ISO 191131), ISO 191141), ISO 19138. Aplikácia metodiky na dvoch územných rozsahoch – 50 x 50 km a na celom území Slovenskej republiky (SR). Testovanie dvoch produktov: digitálneho modelu reliéfu 3. generácie (DMR3), ktorého distribútorom je Geodetický a kartografi cký ústav Bratislava a DVM ICAO (International Civil Aviation Organization), ktorý bol odvodený z DMR3 pre Letové prevádzkové služby SR. Hodnotenie kvality bolo realizované na viacerých nezávislých vzorkách kontrolných bodov. Na vykázanie kvality a tvorbu metaúdajov o produkte DVM boli aplikované technické normy ISO 191151), ISO 19139 a používateľské predpisy letových prevádzkových služieb. V zmysle týchto predpisov bol navrhnutý a implementovaný profi l metaúdajov pre produkt DVM.

Quality Assessment of Digital Elevation Models

Summary

Methodology of quality assessment of digital elevation models, according to ISO 19113, ISO 19114, ISO 19138. Methodology applied on two regional scales – 50 x 50 km and the whole territory of Slovakia. Testing of two products: digital elevation model of the 3rd generation (DMR3) distributed by the Geodetic and Cartographic Institute in Bratislava and DVM ICAO (International Civil Aviation Organization) derived from DMR3 for Air Traffi c Services of the Slovak Republic. Quality evaluation was carried out on several independent samples of control points. To prove metadata quality and creation of the product of digital elevation models technical standards ISO 19115, ISO 19139 and user regulations of air traffi c services were applied. In according with these regulations the metadata profi le for the product of digital elevation model was designed and implemented.

Keywords: absolute vertical accuracy, absolute horizontal accuracy, quality measures, metadata profi le, quality elements, quality assessment procedures, ICAO, DMR3

Hodnotenie kvality digitálnych výškových modelov

(23)528.4:528.7:528.9:910.27

Doc. RNDr. Eva Mičietová, PhD.,Mgr. Martin Iring,

Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského v Bratislave

1. Úvod

Článok prezentuje metodické postupy a výsledky hodnotenia kvality digitálnych výškových modelov (DVM) podľa ISO 191131), ISO 191141) a ISO 19138. Metodika bola aplikova-

ná na dvoch územných rozsahoch – na rozsahu 50 x 50 km a na celom území Slovenskej republiky (SR). Testované boli dva údajové produkty: digitálny model reliéfu 3. generácie (DMR3), ktorého distribútorom je Geodetický a kartografi cký ústav (GKÚ) Bratislava a DVM ICAO (International Civil Aviation Organization), ktorý bol odvodený z DMR3 pre Letové prevádzkové služby (LPS) SR, š. p. Hodnotenie na územnom rozsahu SR bolo vykonané ako súčasť riešenia vý-skumnej úlohy Ministerstva dopravy, pôšt a telekomunikácií

1) Norma už bola prevzatá do sústavy slovenských noriem (označenie STN EN).

Geodetický a kartografický obzorročník 57/99, 2011, číslo 346

SR „Vývoj a hodnotenie kvality DVM SR podľa špecifi kácií ICAO pre Priestor 1.“ v roku 2010. Odberateľom výstupov úlohy a zároveň poskytovateľom údajov o DMR3 boli LPS SR, š. p. Dodávateľom úlohy bola Univerzita Komenského v Bratislave, Prírodovedecká fakulta.

Na tvorbu produktu DVM ICAO, vykázanie kvality a tvorbu metaúdajov boli aplikované relevantné technické normy pre geografi cké informácie, ich metaúdaje a použí-vateľské predpisy LPS. Hodnotenie kvality bolo realizované na viacerých nezávislých vzorkách kontrolných bodov, kto-ré dodali autorizované subjekty GEO-KOD, s. r. o., GKÚ, EUROSENSE, s. r. o., a GEODIS SLOVAKIA, s. r. o. Bol navrhnutý a implementovaný profi l metaúdajov pre pro-dukt DVM, ktorý je dostupný na internetových stránkach dodávateľa a odberateľa výskumnej úlohy. Príspevok vzni-kol s podporou výskumných projektov VEGA č. 1/0469/10 a 1/0457/10.

2. Informačné zdroje

DVM charakterizuje povrch georeliéfu hodnotami nadmor-ských výšok v pravidelnej priestorovej mriežke lokalizovanej vo zvolenom referenčnom súradnicovom systéme. Príspevok sa okrajovo zaoberá metodikami tvorby DVM [15], [18], [24], zameriava sa hlavne na postupy hodnotenia kvality a na vykázanie vlastností údajového produktu DVM formou me-taúdajov.

Hodnotenie kvality DMR3 a DVM ICAO vychádza zo špecifi kácií technických noriem ISO. Prvky kvality údajov terénu sú analyzované a defi nované v súlade s ISO 191131), postupy hodnotenia kvality v súlade s ISO 191141). Miery hodnotenia kvality boli aplikované v súlade s ISO 19138. Údajový model metaúdajov pre produkt DVM bol navrhnutý a implementovaný podľa ISO 191151) a podľa požiadaviek LPS [9], ktoré pre SR spresňuje dokument L 15 Letecká in-formačná služba [16] v rámci dodatku 8 – Požiadavky na údaje o teréne a prekážkach. Dokument charakterizuje po-žiadavky na konceptuálny a výmenný model údajov o teréne a predstavuje rámec pre štandardizáciu popisu a distribúciu údajov o teréne. Kódovanie metaúdajov bolo realizované podľa ISO 19139.

Aplikované boli aj ďalšie informačné zdroje relevantné pre hodnotenie kvality geografi ckej informácie a DVM [2], [6], [21]. Polohovú presnosť, ako najdôležitejšiu charakteris-tiku kvality DVM, udávajú [3], [7], [17] a [20]. Štatistické metódy na hodnotenie polohovej presnosti DVM uvádza [1], [5] a [23]. Štandardizáciu hodnotenia kvality geografi ckej informácie prezentuje aj [4], [8] a [12]. Metódami výberu a štruktúrovania kontrolných vzoriek na hodnotenie poloho-vej presnosti DVM sa zaoberá [18]. Kontext priestorových informačných infraštruktúr vo vojenských aplikáciách pre-zentuje [22]. Testovanie metodiky bolo realizované v rámci [11].

3. Metodika

Tvorba DVM, hodnotenie a vykázanie jeho kvality predsta-vujú ucelenú metodiku, ktorá obsahuje tieto špecifi kácie: a) prvky, postupy a miery kvality geografi ckej informácie, b) metódy tvorby odvodených produktov DVM, c) metódy hod-notenia kvality DVM, d) popis vlastností a kvality údajových produktov DVM metaúdajmi.

3.1 Prvky, postupy a miery kval i ty geografickej informácie

Zásady popisu kvality geografi ckých údajov (GÚ) určuje ISO 191131) pomocou množiny komponentov kvality. Kom-ponenty sa delia na dve skupiny. Prvá sa zaoberá kvantita-tívnou stránkou kvality. Druhú skupinu tvorí množina prv-kov o nekvantitatívnej stránke kvality. K podrobnejšiemu vyjadreniu kvalitatívnych aspektov prvkov kvantitatívnej kvality je pre každý prvok kvality údajov defi novaná množi-na štandardných podprvkov: úplnosť (pridanie, vynechanie), logická konzistencia (konceptuálna, odborová, formátová, topologická), polohová presnosť (absolútna, relatívna, pres-nosť gridov), časová presnosť (presnosť merania, časová kon-zistencia, časová platnosť) a tematická presnosť (správnosť klasifi kácie, správnosť nekvantitatívnych atribútov, presnosť kvantitatívnych atribútov). Každý podprvok kvality charak-terizuje 7 deskriptorov kvality: rozsah, miera, metóda hodno-tenia, výsledok, typ hodnoty, jednotka hodnoty, kalendárny dátum.

Postupy hodnotenia kvality geografi ckej informácie usta-novuje ISO 191141), ktorá identifi kuje tieto prvky procesu hodnotenia: výber prvku kvality, identifi kácia miery kvali-ty, zvolenie a aplikácia metódy hodnotenia kvality, zistenie výsledku kvality, testovanie zhody. Výsledkom identifi kácií informácie o kvalite údajov je množina použiteľných kom-ponentov kvality GÚ. Táto množina obsahuje podmnožinu komponentov nekvantitatívnej kvality a podmnožinu kom-ponentov kvantitatívnej kvality GÚ. Postupy hodnotenia kvality sa využívajú pri druhej zo spomenutých podmnožín. Pre každý podprvok tejto podmnožiny to znamená aplikáciu všetkých 7 deskriptorov kvality. Postup hodnotenia je nasle-dujúci:– Každému podprvku kvality musí byť defi novaný minimál-

ne jeden rozsah kvality. V takom prípade hodnotíme pod-prvok kvality naraz pre celú množinu vstupných údajov. Ak predpokladáme, že kvalita v danom komponente je vo vstupných údajoch rôzna a poznáme faktory, ktorými to je spôsobené, je vhodné na základe týchto faktorov vymedziť rozsahov viac.

– Každému rozsahu kvality musí byť identifi kovaná aspoň jedna miera kvality. Množinou mier použiteľných pri hodnotení podprvkov kvality GÚ sa zaoberá ISO 19138 Geografi cká informácia – Miery kvality údajov, ktorá za-tiaľ nie je v SR implementovaná. Čiastočnú náhradu po-skytuje STN EN ISO 19114, ktorá vo svojej prílohe uvádza príklady mier kvality GÚ pre každý podprvok kvality na tematicky rôznych GÚ.

– Každej miere kvality musí byť zvolená jedna metóda hod-notenia kvality, jeden výsledok kvality a jeden kalendárny dátum.

– Každému výsledku kvality musí byť defi novaný jeden typ hodnoty výsledku kvality a jedna jednotka výsledku kva-lity.ISO 191141) špecifi kuje ďalej metódy hodnotenia kvality.

Metóda hodnotenia kvality je spôsob, akým bude zistená hodnota miery kvality v rozsahu hodnotenia GÚ. Metódy hodnotenia kvality delíme podľa dvoch základných kritérií na:– priame a nepriame: Priama metóda hodnotí kvalitu GÚ

porovnávaním medzi internými a externými referenčnými údajmi. Nepriama metóda využíva na hodnotenie kvality údajov rôzne dostupné informácie, napr. o ich vzniku;

– interné a externé: Interná metóda využíva pri hodnotení kvality iba údaje z hodnotenej množiny GÚ, kým externá metóda využíva aj údaje externé k tejto množine.

Mičietová, E.–Iring, M.: Hodnotenie kvality digitálnych…


Priama metóda hodnotenia kvality sa vykonáva:– úplnou kontrolou alebo vzorkovaním: Pri použití úplnej

kontroly sa zisťuje hodnota kvality pre každý údaj hodno-tenej množiny GÚ. Nie vždy je tento postup možný a nut-ný. Vzorkovanie je proces výberu reprezentatívnej vzorky údajov z hodnotenej množiny GÚ, pre ktoré bude zistená hodnota kvality a výsledok bude reprezentovať kvalitu ce-lej hodnotnej množiny GÚ. Pri tomto postupe sa využíva štatistický aparát výberového zisťovania. Existuje viacero stratégií vzorkovania;

– automatizovane alebo neautomatizovane: Delenie metód hodnotenia kvality podľa potreby zásahu osoby vykonáva-júcej hodnotenie do procesu hodnotenia kvality.ISO 19138 špecifi kuje miery kvality údajov, pričom iden-

tifi kuje dva druhy mier: miery pre spočítateľné údaje a mie-ry pre údaje s vlastnosťou neurčitosti. Pre spočítateľné údaje sú defi nované tieto základné miery kvality: indikátor chyby, počet položiek s chybami, počet správnych položiek, pomer správnych položiek a pomer nesprávnych položiek. Pre údaje s vlastnosťou neurčitosti sa používajú štatistické miery. Tieto sa aplikujú v prípadoch kontinuálne meraných veličín, kde nie je možné určiť pravdepodobnosť správnosti jednej hod-noty merania. Je však možné určiť pravdepodobnosť správnej hodnoty v rámci určitého intervalu, ktorý sa nazýva interval spoľahlivosti. Ten je daný hodnotou pravdepodobnosti, že správna hodnota leží v rámci horného a dolného limitu tohto intervalu. Táto pravdepodobnosť sa nazýva úroveň význam-nosti. ISO 19138 uvádza relevantné štatistické veličiny a ich vzťahy pre rôzne metódy hodnotenia polohovej chyby. Pre jednorozmernú náhodnú premennú (hodnotenie absolútnej vertikálnej chyby) sú stanovené základné štatistické miery v tab. 1, pre dvojrozmernú náhodnú premennú (hodnotenie absolútnej horizontálnej chyby) v tab. 2 a pre trojrozmernú náhodnú premennú (hodnotenie absolútnej priestorovej chy-by) v tab. 3.

Ak nie je známa štandardná odchýlka σ, ale poznáme hod-noty meraní premennej z na n nezávislých pozorovaniach (z

mi – i-tá hodnota meraná na modeli, z

ti – korešpondujúca

skutočná hodnota), je možné odhadnúť štandardnú odchýlku z týchto meraní:

Pre absolútnu alebo externú polohovú presnosť boli ďalej aplikované tieto miery polohovej neurčitosti pre interval spo-ľahlivosti 90 %: absolútna vertikálna chyba – LE 90, absolút-na horizontálna chyba – CE 90.

Tab. 2 Miery hodnotenia kvality pre absolútnu horizontálnu chybu (prevzaté z ISO 19138)

Pravdepodobnosť P

Základná miera kvality Názov

Typ hodnoty kvality

P = 50 % CE50 Miera

P = 90 % CE90 Miera

P = 95 % CE95 Miera

P = 99,8 % CE99.8 Miera

Tab. 3 Miery hodnotenia kvality pre absolútnu priestorovú chybu (prevzaté z ISO 19138)

Pravdepodobnosť P

Základná miera kvality Názov

Typ hodnoty kvality

P = 50 % SEP Miera

P = 61 % MRSE Miera

P = 90 %

90 % SAS

Miera

P = 99 % 99 % SAS

Miera

Relatívnu alebo internú polohovú presnosť špecifi kujú miery relatívna vertikálna chyba a relatívna horizontálna chyba. Pre niektoré aplikácie DVM je dôležitá point-to-point (alebo relatívna) vertikálna chyba. Relatívna vertikálna chy-ba vyjadruje náhodné chyby v produkte DVM. Je obzvlášť dôležitá pre odvodené produkty, ktoré využívajú miestne rozdiely medzi susednými hodnotami nadmorských výšok, ako napríklad uhol sklonu odvodený z DVM. Na určenie re-latívnej vertikálnej chyby sa generujú vzájomné páry bodov z celej vzorky kontrolných bodov a posudzujú sa rozdiely hodnôt nadmorských výšok modelu a etalónu pre každý pár.


Tab. 1 Miery hodnotenia kvality pre absolútnu vertikálnu chybu (prevzaté z ISO 19138)

Pravdepodobnosť P Kvantil Základná miera kvality Názov Typ hodnoty kvality

P = 68,3 % u68,3 % = 1 u68,3 % · σz

LE68.3 Miera

P = 50 % u50 % = 0,6745 u50 % · σz

LE50 Miera

P = 90 % u90 % = 1,645 u90 % · σz

LE90 Miera

P = 95 % u95 % = 1,960 u95 % · σz

LE95 Miera

P = 99 % u99 % = 2,576 u99 % · σz

LE99 Miera

P = 99,8 % u99,8 % = 3 u99,8 % · σz

LE99.8 Miera


Posudzovanie rozdielov modelu a etalónu metódou „point--to-point“ umožňuje zisťovanie vzťahu medzi vzdialenosťou bodov a hodnotami relatívnych chýb. Vyrovnané hodnoty relatívnej vertikálnej chyby pre rôzne vzdialenostné zóny párov indikujú homogénnu kvalitu, teda homogénny priebeh náhodných chýb DVM v celom územnom rozsahu modelu. Na určenie relatívnej horizontálnej chyby sa generujú vzá-jomné páry bodov z celej vzorky kontrolných bodov a posu-dzujú sa rozdiely vzdialeností medzi bodmi modelu a etalónu pre každý pár. Relatívna vertikálna chyba umožňuje zisťova-nie vzťahu medzi lokáciou singulárnych bodov povrchu na modeli a v skutočnosti. Vyrovnané hodnoty relatívnej hori-zontálnej chyby pre rôzne vzdialenostné zóny párov indiku-jú homogénnu kvalitu, teda homogénny priebeh náhodných chýb DVM v celom územnom rozsahu modelu. Výpočet re-latívnych vertikálnych a horizontálnych chýb nie je v tomto príspevku aplikovaný.

3.2 Metódy tvorby odvodených produktov DVM

DVM terénu defi nuje všeobecná rovnica topografi ckej plo-chy: z=f(x, y), kde z je hodnota nadmorskej výšky, ktorá je funkciou polohy uvažovanej v rovine XY. Analytický tvar modelujúcej funkcie f reprezentujú početné lokálne (naprí-klad interpolácia založená na nepravidelných trojuholníko-vých sieťach – model TIN) a globálne interpolačné metó-dy, napríklad regularizovaný splajn s tenziou, kriging [18]. V obidvoch prípadoch vstupné údaje na odvodenie analy-tického tvaru interpolačnej funkcie tvorí diskrétne výškové bodové pole.

Pod pojmom DVM ďalej rozumieme rastrovú alebo vekto-rovú údajovú štruktúru, ktorá charakterizuje nadmorské výš-ky ľubovoľného bodu vo zvolenom území. Priestorovú štruk-túru výškového modelu vytvárajú regulárne a singulárne body. Singulárne body sú vrcholy, sedlá a depresie, ktorých lokalizácia v modeli je vhodnou podmienkou hodnotenia absolútnej horizontálnej chyby DVM. Absolútnu vertikálnu chybu DVM predstavuje miera zhody medzi realitou a mo-delom meraná na vybraných bodoch vstupného diskrétneho výškového bodového poľa alebo na vybranej vzorke kontrol-ných bodov.

Kvalitu DVM podmieňujú vstupné údaje a modelujúca funkcia. Vstupné údaje – diskrétne výškové bodové pole má byť reprezentatívne a vhodne konfi gurované vo vzťahu k pri-márnej (údolnice a chrbátnice) a sekundárnej kostre terénu (hranice konvexných a konkávnych horizontálnych a nor-málových foriem). Globálne modelujúce funkcie pri vhodne nastavených parametroch interpolácie generujú kvalitnejšie modely ako lokálne modelujúce funkcie.

Úpravami DVM rozumieme najmä procedúry fi ltrovania, zjednodušenia a zmeny rozlíšenia DVM. Mnohé DVM sú odvodené produkty, ktoré vzniknú zmenou polohovej loka-lizácie a zmenou horizontálneho rozlíšenia mriežky originál-neho DVM generovaného globálnymi interpolačnými me-tódami z primárneho výškového bodového poľa. Na tvorbu odvodených produktov sa používajú jednoduchšie interpo-lačné metódy ako pri tvorbe pôvodného DVM. Proces zní-ženia horizontálneho rozlíšenia sa môže vykonať viacerými postupmi (obr. 1).

Prvý prístup je založený na všeobecnom (váženom) aritme-tickom priemere hodnôt pevne stanoveného počtu hodnôt najbližších uzlov pôvodnej mriežky, kde váha je vzdialenosť pôvodných uzlov od uzla novej mriežky. Podľa počtu pou-žitých vstupných uzlov potom hovoríme o metóde najbliž-šieho suseda (NN), keď sa berie do úvahy jeden najbližší

uzol pôvodnej mriežky. Bilineárna metóda (BIL) pracuje so štyrmi najbližšími uzlami pôvodnej mriežky a bikubická metóda (BIC) so šestnástimi. Metóda najbližšieho suseda za-chováva pôvodné hodnoty DVM, ale na miestach s veľkým sklonom georeliéfu nemusí dávať dobré výsledky. Bikubická metóda nezachováva pôvodné hodnoty DVM a výrazne zhla-ďuje priebeh hodnôt DVM, čo je veľkým negatívom hlavne v oblastiach s členitejším georeliéfom. Bilineárna metóda je kompromis medzi dvoma predošlými metódami. Nezachová-va pôvodné hodnoty DVM, ale poskytuje lepšie odhady hod-noty nadmorskej výšky DVM v oblastiach s väčším sklonom a zároveň úroveň zhladenia priebehu hodnôt DVM nie je taká veľká ako pri bikubickej metóde.

Druhý prístup nie je založený na presnom počte bodov vstupnej mriežky použitých na odhad hodnoty bodu novej mriežky. Na jej odhad sa využíva vážený aritmetický priemer hodnôt buniek, ktoré plošne zasahujú do plochy novej bun-ky, pričom ako váhu využíva veľkosť prieniku ich plôch. Pri tomto prístupe pri väčších hodnotách zmeny horizontálneho rozlíšenia dochádza k silnému zhladeniu priebehu hodnôt DVM. Zásadný rozdiel týchto prístupov je v tom, že prvý využíva na odhad hodnoty uzla novej mriežky iba hodnoty pôvodnej mriežky v defi novanom okolí jej stredu. Druhý využíva všetky hodnoty bodov pôvodnej mriežky nachádza-júcich sa v priestore bunky novej mriežky. Zvýšenie horizon-tálneho rozlíšenia je obdobný proces, použiteľný je však len prvý prístup.

3.3 Hodnotenie kval i ty DVM

V súčasnej dobe v SR ani v Európskej únii neexistujú vše-obecne záväzné štandardy v oblasti kvality DVM. V tomto smere sa očakáva zmena po vytvorení a implementovaní špe-cifi kácie DVM v rámci smernice INSPIRE [8], ktorá bola do slovenskej legislatívy prevzatá v decembri 2009 formou


Obr. 1 Spôsoby výpočtu hodnôt uzlov novej mriežky pri zmene horizontálneho rozlíšenia: a) metóda najbližšieho

suseda, b) bilineárna interpolácia, c) bikubická interpolá-cia, d) vážený aritmetický priemer na základe podielu plôch


prijatia zákona č. 3/2010 Z. z. o národnej infraštruktúre pre priestorové informácie (NIPI). DVM sa nachádzajú v prílo-he č. 2 tohto zákona. Do doby prijatia štandardov kvality DVM sa v zmysle tohto zákona vzťahujú na kvalitu priestoro-vých údajov iba všeobecné požiadavky. Všeobecne záväzné štandardy polohovej presnosti DVM predkladajú špecifi cké komunity – letectvo, armáda a pod. Zásadný vplyv z hľadis-ka ich aplikačného zamerania má absolútna polohová pres-nosť DVM. Relatívna polohová presnosť má výrazne menší vplyv.

3.3.1 Absolútna polohová presnosť DVM

Absolútna polohová presnosť vyjadruje zhodu polohy úda-jov v DVM s ich skutočnou polohou v krajine. Na hodnotu absolútnej polohovej presnosti DVM majú vplyv náhod-né a systematické polohové chyby údajov, ktoré obsahuje. DVM je reprezentáciou trojrozmerného priestorového sys-tému – georeliéfu. Uvažujeme o DVM v trojrozmernom karteziánskom súradnicovom systéme, kde osi X a Y ležia v zobrazovacej rovine (horizontálna zložka polohovej infor-mácie) a v smere osi Z nastáva zmena hodnôt nadmorskej výšky (vertikálna zložka polohovej informácie). Absolútnu polohovú presnosť DVM je možné hodnotiť v smere každej priestorovej dimenzie samostatne alebo v ich vzájomných kombináciách. Posudzuje sa: absolútna vertikálna chyba, absolútna horizontálna chyba, absolútna priestorová chyba – obr. 2.

Absolútna vertikálna chyba je najdôležitejšou charakteris-tikou kvality DVM. Je zhodná s absolútnou polohovou chy-bou DVM v smere osi Z. Vyjadruje presnosť určenia polohy údajov DVM v jednorozmernom priestore. Absolútna hori-zontálna chyba má pri hodnotení presnosti DVM doplnkový charakter k vertikálnej chybe. Medzi absolútnou horizontál-nou a absolútnou vertikálnou chybou je veľkostná závislosť. DVM nemôže byť absolútne vertikálne presný bez toho, aby bol absolútne horizontálne presný. V zmysle obr. 2 vyjadruje absolútna horizontálna chyba presnosť určenia polohy úda-jov DVM v rovine XY, teda v dvojrozmernom priestore. Ab-solútna priestorová chyba hodnotí polohovú presnosť DVM

komplexne. Nedelí sa na vertikálnu a horizontálnu zložku, ale hodnotí absolútnu polohovú chybu DVM v súradnicovom systéme X, Y, Z. Vyjadruje teda presnosť určenia polohy úda-jov DVM v trojrozmernom priestore.

3.3.2 Hodnotenie absolútnej polohovej presnosti DVM

Proces hodnotenia absolútnej polohovej presnosti DVM je založený na zhodnotení absolútnych polohových chýb, ktoré sa delia v zhode s teóriou chýb do troch základných kategó-rií:

Hrubé polohové chyby údajov DVM dosahujú najväčšie hodnoty a zároveň najmenšiu početnosť. Ich výskyt v DVM je nepredvídateľný. Vznikajú omylmi pri procese tvorby DVM, napr. zlým čítaním na meracom zariadení, nesprávnou iden-tifi káciou meraného objektu, nesprávnym umiestnením de-satinnej čiarky atď. Vzhľadom na túto skutočnosť sa výskytu hrubých chýb v polohe údajov DVM dá zabrániť opakovaním postupov v procese tvorby, pri ktorých vznikli. Identifi kácia hrubých polohových chýb v DVM býva jednoduchá a reali-zuje sa vizuálnou alebo štatistickou metódou. Pri štatistickej metóde sa hodnoty polohových chýb spriemerujú a za hrubé chyby sa potom považujú hodnoty polohovej chyby väčšie ako súčet priemernej polohovej chyby a 3-násobku smero-dajnej odchýlky polohových chýb [3]. Hrubé polohové chy-by je nevyhnutné z údajov DVM odstrániť pred samotným procesom hodnotenia absolútnej polohovej presnosti DVM, lebo ich prípadný výskyt by mal výrazný vplyv na výsledky hodnotenia.

Systematické polohové chyby sú chyby ovplyvňujúce abso-lútne polohy všetkých údajov DVM v rovnakom smere. Ich vznik súvisí s použitými postupmi v procese tvorby DVM a nie je možné ich odstrániť ani opakovaním postupov, pri ktorých vznikli. Priebeh hodnôt systematických chýb v polo-he údajov DVM môže mať určitý vzor, napr.: vplyvom naras-tania refrakcie so vzrastajúcou vzdialenosťou pri optických meraniach vstupných údajov, vplyvom zakrivenia Zeme pri satelitných záznamoch, vplyvom použitia lokálneho trans-formačného kľúča súradníc atď. Vplyv systematických chýb na polohovú presnosť údajov je možné eliminovať použitím vhodného matematického modelu [19]. Pokiaľ sa eliminácia systematických polohových chýb DVM nevykoná, je po-trebné s nimi uvažovať pri hodnotení absolútnej polohovej presnosti.

Náhodné polohové chyby údajov DVM majú náhodný cha-rakter. Ich vznik a veľkosť sú nepredvídateľné. Sú charakte-ristické tým, že záporné a kladné hodnoty sa vyskytujú s rov-nakou pravdepodobnosťou a menšie hodnoty sú početnejšie ako väčšie. Vzniku náhodných chýb v polohe sa pri procese tvorby DVM nedá zabrániť, t. z. že nepomôže ani opakova-nie postupov v procese tvorby DVM, pri ktorých vznikli. Na priek tomu, že náhodné chyby v polohe sú nepredvída-teľné, majú vlastnosti, ktoré sa dajú matematicky vyjadriť. Jednou z týchto vlastností je ich distribúcia v DVM. Pri práci s údajmi viažucimi sa na objekty fyzicko-geografi ckej sfé-ry Zeme má distribúcia náhodných polohových chýb tvar normálneho rozdelenia a môže byť matematicky vyjadrená funkciou hustoty pravdepodobnosti normálneho rozdelenia [3]. V praxi nie je potrebné poznať rovnice funkcií hustoty pravdepodobnosti normálneho rozdelenia polohových chýb a ich distribučné funkcie. Hodnotenie náhodných poloho-vých chýb prebieha podľa nasledujúceho postupu, pričom výpočet intervalov spoľahlivosti vychádza z tab. 1.

Výpočet vertikálnej, horizontálnej a priestorovej zložky polohovej chyby vychádza z priemernej hodnoty polohovej


Obr. 2 Prehľad absolútnych polohových chýb


chyby, smerodajnej odchýlky a odhadu strednej hodnoty roz-delenia polohovej chyby. Pri hodnotení boli aplikované tieto postupy:

Výpočet priemernej hodnoty polohovej chyby:

pričom určujú skutočnú polohu kontrolného bodu v súradnicovom systéme X, Y, Z a

ur-

čujú polohu kontrolného bodu v DVM.

Výpočet smerodajnej odchýlky:

,,

Odhad stredných hodnôt rozdelenia polohových chýb:

,

Výpočet vertikálnej zložky polohovej chyby pre 90 % interval spoľahlivosti:

, 1,645 .t zz Q kde Q

Výpočet horizontálnej zložky polohovej chyby pre 90 % interval spoľahlivosti:Kruh so stredom A a polomerom r, , kde

2 22,146 .2 x yr

Výpočet priestorovej zložky polohovej chyby pre 90 % interval spoľahlivosti:Pri guľovej distribúcii rozdelenia hodnoty priestorových polo-hových chýb DVM sa nachádzajú v guli so stredom A a po-lomerom r, , kde 0,833( )x y zr .

3.3.3 Rozsahy absolútnej polohovej presnosti DVM

Rozsah absolútnej polohovej presnosti predstavuje územný rozsah, v ktorom je DVM hodnotený. Musí byť defi novaný minimálne jeden rozsah – celé územie hodnoteného DVM. Pre komplexnejšie zhodnotenie absolútnej polohovej pres-nosti DVM je ale vhodnejšie aplikovať väčší počet rozsahov. Ak existuje relevantná charakteristika krajiny alebo postupu tvorby DVM, ktorá môže spôsobiť nehomogénny priebeh absolútnej polohovej presnosti DVM, mala by byť použi-tá na defi novanie ďalších rozsahov hodnotenia absolútnej poloho vej presnosti. [19] udáva 3 základné charakteristiky na vyčle nenie rozsahov hodnotenia absolútnej polohovej presnosti:– rozdielne vstupné údaje alebo rozdiely v postupe tvorby

DVM,– krajinná pokrývka,– výšková členitosť georeliéfu.

DVM, ktorý bol vytvorený z rôznych vstupných údajov, prípadne s použitím viacerých postupov tvorby, nemusí byť z hľadiska priebehu polohových chýb priestorovo homogén-ny. Je preto potrebné, ak sú známe informácie o pôvode DVM, vytvoriť na ich základe ďalšie rozsahy hodnotenia DVM.

Krajinná pokrývka je dôležitou charakteristikou krajiny, ktorá ma vplyv na priebeh hodnôt polohových chýb DVM vytvorených zo záznamov bezkontaktných snímacích sys-témov, prípadne mapových podkladov, ktoré boli vytvorené z týchto záznamov. Pri DVM vytvorených zo vstupných úda-jov získaných pozemným meraním geodetickými metódami nemá krajinná pokrývka žiadny vplyv na priebeh absolútnej polohovej presnosti v DVM. Príklad klasifi kácie krajinnej pokrývky na hodnotenie absolútnej polohovej presnosti DVM: otvorená krajina, les, riedka krovinatá vegetácia, an-tropogénne oblasti, nepoužiteľná oblasť. Zdrojom údajov na klasifi káciu krajinnej pokrývky môžu byť napríklad údaje z projektu CORINE Land Cover.

Členitosť georeliéfu je z hľadiska hodnotenia absolútnej polohovej presnosti DVM univerzálna charakteristika. Čím je členitosť georeliéfu väčšia, tým väčšie sú polohové chyby pri konštantnom priestorovom rozlíšení. Rozlišujeme verti-kálnu a horizontálnu členitosť georeliéfu. Vertikálna vyjad-ruje absolútnu zmenu hodnoty nadmorskej výšky v danej oblasti (väčšinou kruh s pevným polomerom), horizontálna členitosť je sumárna dĺžka depresných foriem georeliéfu v danej oblasti. Väčší význam pre hodnotenie absolútnej po-lohovej presnosti DVM má vertikálna členitosť georeliéfu. Na rozdiel od jej geomorfologickej aplikácie, kde sa používa kruhová oblasť s polomerom 2 km, je pri hodnotení abso-lútnej polohovej presnosti vhodné zistiť jej lokálnu hodnotu a z toho dôvodu použiť kruh s menším polomerom.

3.3.4 Metódy hodnotenia absolútnej polohovej chyby DVM

Absolútna polohová chyba by mala byť hodnotená priamou metódou s externými údajmi – externých kontrolných bodov s vyššou mierou polohovej presnosti. [19] udáva požiadavku na polohovú presnosť kontrolných bodov. Použitie interných kontrolných bodov, ktoré sú náhodnou podmnožinou vstup-ných údajov tvorby DVM a neboli použité pri tvorbe DVM, nespĺňa podmienku vyššej polohovej presnosti kontrolných bodov, a ako také nehovorí o polohovej presnosti DVM, ale o strate polohovej presnosti v priebehu tvorby DVM. Je tiež zrejmé, že hodnotením založeným na interných kontrolných bodoch nie je možné postihnúť prípadnú systematickú zložku polohových chýb údajov DVM, keďže túto obsahuje aj mno-žina interných kontrolných bodov.

Výpočet absolútnej polohovej chyby musí byť založený na externom vzorkovaní údajov DVM. Úplná kontrola DVM by si vyžadovala referenčný DVM s vyššou mierou polohovej presnosti. Nie je príliš pravdepodobné, že takýto DVM je pri postupe hodnotenia DVM k dispozícii. Využitie úplnej kon-troly absolútnej polohovej chyby má uplatnenie hlavne pri porovnávaní polohovej chyby DVM v jeho rôznych priesto-rových rozlíšeniach. V tomto prípade hodnotíme stratu polo-hovej presnosti DVM z dôvodu zmeny rozlíšenia.

Na hodnotenie absolútnej vertikálnej chyby DVM je naj-vhodnejšia priama externá metóda hodnotenia založená na vzorkovaní. Pri aplikácii rovnakej metódy na hodnotenie ab-solútnej horizontálnej a absolútnej priestorovej chyby DVM je problém s množinou kontrolných bodov na ich hodnotenie. Obidve metódy vyžadujú, aby boli hodnotené na dobre defi no-vaných kontrolných bodoch. To znamená, že musia byť identi-fi kovateľné v krajine, a zároveň v DVM. DVM reprezentovaný pravidelnou mriežkou priamo neobsahuje dobre identifi kova-teľné body, preto (ako udávajú [7] a [19]) na hodnotenie abso-lútnej horizontálnej chyby má byť použitá nepriama metóda hodnotenia. Keďže ale DVM obsahuje dobre identifi kovateľné kontrolné body nepriamo, použijeme priamu externú metódu


,, ,

kde , ,

,

,

,


hodnotenia absolútnej horizontálnej a absolútnej priestorovej chyby na týchto bodoch. Ide o singulárne body priebehu hod-nôt nadmorskej výšky v DVM, ktoré sú z hľadiska vzniku po-lohových chýb v údajoch DVM najcitlivejšie. Preto nám vý-sledok hodnotenia ich absolútnej polohovej chyby umožňuje vykázať zhodu s existujúcou špecifi káciou DVM.

3.3.5 Kontrolné body na hodnotenie absolútnej vertikálnej chyby DVM

Zvolená priama externá metóda hodnotenia absolútnej verti-kálnej chyby založená na vzorkovaní vyžaduje množinu kon-trolných bodov, pre ktorú platia tieto požiadavky:

Počet kontrolných bodov – pre každý rozsah absolútnej vertikálnej chyby by malo byť k dispozícii minimálne 30 kontrolných bodov (preferovaný počet podľa [19] a rovnako dostatočný počet na kvalitný odhad parametrov rozdelenia polohových chýb).

Priestorová distribúcia kontrolných bodov – kontrolné body by mali byť v rozsahu hodnotenia rozmiestnené rov-nomerne z priestorového hľadiska a aj z hľadiska početného zastúpenia v oblastiach vymedzených na základe predpokla-du nehomogénneho priebehu hodnoty absolútnej vertikálnej chyby podľa zastúpenia ich rozlohy v hodnotenom území. Každý kvadrant priestorového rozsahu obdĺžnikového tvaru by mal obsahovať aspoň 20 % z počtu kontrolných bodov. Kontrolné body by sa mali lokalizovať na rovinatom území, prípadne konštantne sklonených svahoch do hodnoty sklonu georeliéfu 20°. Nemali by byť lokalizované v blízkosti miest s náhlou zmenou hodnoty nadmorskej výšky. Pod pojmom blízkosť sa pri DVM vo forme pravidelnej mriežky myslí dvojnásobná hodnota horizontálneho rozlíšenia.

Absolútna vertikálna presnosť kontrolných bodov – má byť minimálne 3-krát vyššia ako odhadovaná absolútna vertikál-na chyba DVM.

Nie je pravdepodobné, že poloha kontrolného bodu sa bude zhodovať s uzlom pravidelnej mriežky DVM, prípadne vrcholom trojuholníka DVM v štruktúre TIN. Preto je nevy-hnutné pristúpiť k interpolácii hodnoty výšky z DVM v mies-te kontrolného bodu. Pre pravidelnú mriežku sa odporúča vy-užiť bilineárnu interpoláciu a pre TIN lineárnu interpoláciu v príslušnom trojuholníku [19].

3.3.6 Zdroje kontrolných bodov na hodnotenie absolútnej vertikálnej chyby

Pri hodnotení absolútnej vertikálnej chyby DVM je možné využiť existujúcu množinu dostatočne polohovo presne urče-ných bodov. Medzi takéto body patria body Štátnej trigono-metrickej siete, Štátnej nivelačnej siete a Štátnej priestorovej siete, ktoré spravuje a distribuuje GKÚ. Pri ich využití na tento účel treba zohľadniť existujúci rozdiel medzi hodnotou nadmorskej výšky značky, ktorou sú v teréne realizované a georeliéfom. Tiež je potrebné zohľadniť ich priestorovú dis-tribúciu v hodnotenom rozsahu DVM. V prípade, že existujú-ce množiny kontrolných bodov nie sú dostatočné, je potrebné pristúpiť k zberu ďalších bodov.

3.3.7 Kontrolné body na hodnotenie absolútnej horizontálnej a absolútnej priestorovej chyby DVM

Priama metóda hodnotenia absolútnej horizontálnej a abso-lútnej priestorovej chyby vyžaduje množinu kontrolných bo-

dov, ktoré sú identifi kovateľné v krajine aj v DVM. Takými bodmi sú už spomínané singulárne body modelu georeliéfu (časť 3.2). Sú identifi kovateľné v krajine a aj v modeli – z pr-vých parciálnych derivácií z

x a z

y, ktoré v singulárnych bo-

doch majú nulovú hodnotu. Identifi kácia singulárnych bodov v modeli je na obr. 3.

Z dôvodu identifi kácie v krajine sú pri hodnotení abso-lútnej horizontálnej a absolútnej priestorovej chyby DVM najvhodnejšie vrcholové body georeliéfu. Pri singulárnych bodoch georeliéfu je potrebné realizovať zber kontrolných bodov v teréne geodetickými metódami.

3.4 Metaúdaje produktu DVM

Prvky metaúdajov defi nuje ISO 191151). Niektoré rozšírenia pre produkt terén defi nuje [9]. Kódovanie a implementáciu XML schémy defi nuje ISO 19139. Profi l geopriestorových metaúdajov stanovuje spôsob, akým sú metaúdaje popísa-né. Vychádza prevažne z medzinárodného štandardu ISO 191151) v rozsahu povinných položiek a vybraných položiek prispôsobených požiadavkám [9]. Tvorba metaúdajov pre produkt DVM prebieha v týchto krokoch:– editácia profi lu metaúdajov v rozsahu uvedenom v podrob-

nej štruktúre,– naplnenie profi lu metaúdajov prázdnymi záznamami

a tvorba dokumentu, – validácia XML dokumentu podľa ISO 19139, – editovanie prvkov metaúdajov k zvolenému produktu,


Obr. 3 Identifi kácia singulárnych bodov v DVM


– validácia XML dokumentu metaúdajov k danému produktu podľa ISO 19139,

– distribúcia metaúdajov vo forme štandardu XML. Správu metaúdajov – editovanie, archiváciu, aktualizáciu,

distribúciu a integráciu zabezpečujú metainformačné kataló-gy, katalógové servery a katalógoví klienti. Metainformačné katalógy sú v prostredí priestorovej informačnej infraštruktú-ry interoperabilné relačné bázy údajov, ktorých údajový mo-del defi nuje profi l metaúdajov. Katalógové servery zabezpe-čujú publikáciu metaúdajov vo forme katalógových služieb (CSW – Catalogue Services for Web). Katalógoví klienti zabezpečujú vyhľadávanie, dopytovanie a integráciu meta-údajov prostredníctvom identifi kácie katalógovej služby.

Podmienkou interoperability metaúdajov je dodržiavanie štandardov popisu metaúdajov podľa ISO 191151) a štandar-dov ich kódovania podľa ISO 19139. Úplnú zhodu kódovania môžeme dosiahnuť len za predpokladu, že používame defi -nície prvkov metaúdajov výhradne podľa ISO 191151). [9] požaduje niektoré defi nície prvkov metaúdajov nad rámec ISO 191151) (http://www.geonet.sk/main_sk.htm, dokument metadata_ico.doc):– MD_Metadata (Acquistion Method, Horizontal Units, Ver-

tical Units, Recorded Surface, Penetration Level, Surface Type´Data Integrity),

– MD_CRS (Projection, Elipsoid, Datum), – MD_ProjectionParameters (falseEasting, falseEasting-

NorthingUnits, falseNorthing, HightOfProspective, Point -AboveSurface, altitudeOfProjectiveCenter, altitude Of-ProjectionOrigin, longitudeOfCentralMeridian, longitude-OfProjectionCenter, scaleFactorAtCenter, scaleFactorAt-Equator, scaleFactorAtProjectionOrigin, standardParallel, straightVerticalLongitudeFromPole, zone).V prípade defi nícií prvkov nad rámec ISO 191151) sa ná-

sledne identifi kujú rozdiely pri testovaní konformity XML dokumentov. V súčasnosti existuje viacero nástrojov na edi-táciu a testovanie konformity metaúdajov, napr. [10], [25].

4. Výsledky

Hodnotenie kvality produktov DMR3 a DVM ICAO bolo spracované pre dva územné rozsahy: R1 – segment 50 x 50 km a R2 – územie celej SR (obr. 4). Súradnice rozsahu R1 v UTM (univerzálne transverzálne Mercatorovo zobraze-nie) 34 N, WGS84 sú: juhozápadný roh X = 5 334 810 m, Y = 205 419 m, juhovýchodný roh X = 5 334 810 m, Y = 255 419 m, severozápadný roh X = 5 384 810 m, Y = 205 419 m, severovýchodný roh X = 5 384 810 m, Y = 255 419 m.

4.1 Vstupné údaje

Vstupné údaje pre obidva rozsahy R1 a R2 predstavuje pro-dukt DMR3 v rozlíšení 10 m (DMR3-10) v UTM 34 N. K produktu neboli zo strany producentov údajov dodané do-plnkové informácie o jeho vzniku ani o použitých vstupných údajoch, z ktorých bol vyvinutý.

4.1.1 Identifi kácia a oprava hrubých chýb vstupných údajov

Pri analýze vstupných údajov – modelu DMR3-10 pre roz-sah R2 boli zistené hrubé chyby v atribúte nadmorskej výš-ky. Priestorová identifi kácia hrubých lokálnych a hrubých

globálnych chýb (obr. 5, 2. str. obálky) v údajoch DMR3-10 bola realizovaná dvoma metódami: a) modelovaním DVM z DMR3-10 metódou regularizovaného splajnu s tenziou (RST) v technologickom prostredí GRASS verzia 6.4, s po-užitím dvoch rôznych nastavení zhladenia a tenzie. Výsled-kom boli dva rastrové DVM, ktoré boli následne spracované metódou OVERLAY (odčítanie), b) vyhodnotením absolút-nych výškových diferencií súboru DMR3-10 (UTM) v kon-trolných bodoch.

Hrubé lokálne chyby boli odstránené opakovaným mode-lovaním v oblastiach ich výskytu pomocou vhodného nasta-venia parametrov modelujúcej funkcie (GRASS verzia 6.4, funkcia RST). Hrubé globálne chyby (systematická chyba nadmorských výšok v oblasti Vysoké Tatry predstavovala cca 400 m, v oblasti Východ cca 200 m) boli odstránené dvo-ma spôsobmi. Objednávateľ (LPS SR) dodal opravné úda-je DMR3-10 z oblasti Vysoké Tatry v 2 verziách – verzia TOPÚ (Topografi cký ústav) a verzia GKÚ, špecifi kovaná ďalej ako DMR4. Verzia opravných údajov z TOPÚ však na-ďalej vykazovala nedostatočnú kvalitu, preto boli testované a aplikované opravné údaje DMR4.

Dodané údaje DMR4 boli testované na výskyt hrubých chýb. Chyby boli odstránené na základe doplnených údajov topografi ckých máp v mierke 1:25 000 (TM 25) dodávateľom úlohy. Pre oblasť výskytu hrubej globálnej chyby Východ bol vytvorený nový DVM, ktorým bol DMR3-10 (R2) v oblasti Východ prepísaný. Prípravu vstupných údajov pre oblasť Vý-chod zabezpečil dodávateľ z mapových podkladov TM 25.

4 .2 Špecifikácia kontrolnej vzorky na hodnotenie kval i ty DMR3-10 a DVM ICAO

Ako už bolo spomenuté v časti 4.1, k produktu DMR3-10 neboli zo strany producentov údajov dodané žiadne dopln-kové informácie o vzniku produktu a o použitých vstupných údajoch, z ktorých bol vyvinutý. Absencia týchto informá-cií významne podmieňuje možnosť objektívneho výberu kontrolných bodov (presnosť a externé vzorkovanie) a ná-sledne objektívnosť výberu mier na hodnotenie kvality DVM – absolútnej vertikálnej a absolútnej horizontálnej chyby pre interval spoľahlivosti 90 %. Hodnotenie tých-to chýb má byť realizované priamymi externými metódami, ktoré vyžadujú existenciu externých vzoriek – kontrolných bodov, ktorých vertikálna a horizontálna presnosť je 3-krát vyššia ako požadovaná kvalita produktu. V dôsledku absen-cie uvedených údajov boli všetky dodané a merané kontrolné body považované za externú vzorku.

4.2.1 Kontrolné body na hodnotenie absolútnej vertikálnej a absolútnej horizontálnej chyby – R1

Pre územný rozsah R1 boli aplikované 2 zdroje kontrolných bodov. Kontrolné body na hodnotenie absolútnej vertikálnej chyby dodal autorizovaný subjekt GEO-KOD, s. r. o., v sú-radnicovom systéme JTSK a baltskom výškovom systéme – po vyrovnaní, pričom udáva maximálnu polohovú chybu týchto bodov zodpovedajúcu 3. triede presnosti podrobného bodového poľa (m

= 0,06 m). Súbor po úprave obsahuje 1481

bodov. Kontrolné body na hodnotenie absolútnej horizontál-nej chyby – singulárne body (vrcholy) boli domerané GPS (Trimble GeoXH), digitálne korekcie boli realizované pros-tredníctvom SKPOS. Maximálna prípustná polohová chyba kontrolných bodov po post-processingu pre akceptáciu kon-trolného bodu bola m

xyz= 0,2 m. Produkt DMR3-10 bol hod-



notený z hľadiska požiadaviek používateľskej presnosti DVM LPS SR, ktoré pripúšťa vertikálnu chybu 30 m a horizontálnu chybu 50 m pre interval spoľahlivosti 90 %. V zmysle uve-deného obidva súbory kontrolných bodov splnili podmienku minimálne 3-krát vyššej absolútnej polohovej presnosti opro-ti očakávanému výsledku hodnotenia odvodeného produktu a podmienku externej vzorky. Kontrolné body boli rozdelené podľa príslušnosti k areálom výškovej členitosti a k areálom foriem využitia Zeme (obr. 6, 2. str. obálky).

4.2.2 Kontrolné body na hodnotenie absolútnej vertikálnej a absolútnej horizontálnej chyby – R2

Pre územný rozsah R2 boli aplikované kontrolné body autori-zovaných subjektov GKÚ, EUROSENSE, s. r. o., a GEODIS SLOVAKIA, s. r. o. Kontrolné body na hodnotenie absolút-nej vertikálnej a horizontálnej chyby dodané objednávateľom úlohy boli získané z GKÚ, z bázy údajov geodetických zá-kladov v štandardnej polohovej presnosti. Body neboli doda-né so špecifi káciou typov. Vlastnosti a kvalitu bodov uvádza [13]. Kvalita bodov zodpovedá požiadavkám na hodnotenie kvality produktu DVM ICAO. Celkovo bolo aplikovaných 13 168 bodov. Kontrolné body spĺňajú podmienku minimálne 3-krát vyššej absolútnej polohovej presnosti oproti očakáva-nému výsledku hodnotenia odvodeného produktu. Podmien-ku externej vzorky vzhľadom na absenciu metúdajov DMR3-10 nie je možné jednoznačne zamietnuť ani potvrdiť.

EUROSENSE, s. r. o., a GEODIS SLOVAKIA, s. r. o., poskytli 3 súbory kontrolných bodov vo WGS84 a S-JTSK:– Body1: 1434 lícovacích bodov s polohovou presnosťou do

15 cm, – Body2: 1000 bodov, ktoré boli generované z produktov

DTM22), DTM32) a ktoré charakterizujú výrazné formy te-rénu. EUROSENSE, s. r. o., deklaroval polohovú presnosť bodov 80 cm,

– Body4: 1000 náhodne vygenerovaných bodov z produktov DTM22) a DTM32), ktoré neležia na výrazných formách te-rénu. EUROSENSE, s. r. o., deklaroval polohovú presnosť bodov 80 cm.

4.3 Tvorba odvodeného produktu DVM ICAO

DVM ICAO bol vyvinutý podľa štandardov ICAO, ktoré špecifi kujú 4 priestorové rozlíšenia DVM. V tomto príspev-ku je prezentovaný vývoj a hodnotenie kvality DVM ICAO pre celé územie štátu (Area1) podľa týchto požadovaných špecifi kácií: referenčný systém WGS84, údajová štruktú-ra grid, horizontálne rozlíšenie gridu 3 sekundy, vertikálna chyba 30 m, horizontálna chyba 50 m, interval spoľahlivosti 90 %. DVM ICAO je odvodený produkt z modelu DMR3-10 (UTM 34N). Bol generovaný a testovaný na rozsahoch R1 a R2.

Tvorba odvodeného produktu DVM ICAO sa uskutočnila týmto spôsobom:– Vygenerovali sa body priesečníkov zemepisnej siete

WGS84 s krokom 3 sekundy. – Zemepisné súradnice priesečníkov zemepisnej siete

WGS84 s krokom 3 sekundy boli konvertované do UTM 34N, v ktorom sú polohovo lokalizované vstupné údaje pre R1 a R2. Na konverziu súradníc bola aplikovaná technoló-gia DTplus [26]. Technológia implementuje metódy, ktoré okrem globálnych transformačných parametrov využívajú pri transformácii aj rastre reziduálnych polohových zlo-žiek. Polohová chyba použitej transformácie je podľa [14] pre 95 % oblasť prijatia maximálne 0,09 m.

– Vykonal sa priestorový prienik uzlov zemepisnej siete do rastrovej štruktúry DMR3-10 (rozsahy R1 a R2).

– Metódami prevzorkovania (NN a BIL) boli interpolované hodnoty nadmorských výšok v bodoch zemepisnej siete z rastrových údajov DMR3-10. Dvoma metódami pre-vzorkovania boli vygenerované dva varianty DVM ICAO – DVM NN, DVM BIL.


2) Produkt fi riem EUROSENSE, s. r. o., GEODIS SLOVAKIA, s. r. o.

Obr. 4 Územný rozsah vstupných údajov R1 a R2 v UTM 34N


– Vzniknuté gridy hodnôt nadmorských výšok v prieseční-koch zemepisnej siete WGS84 s krokom 3 sekundy boli konvertované do digitálnych formátov ESRI GRID.

4.4 Výsledky hodnotenia absolútnej ver t ikálnej chyby pre DMR3 a DVM ICAO

Výpočet mier absolútnej vertikálnej chyby bol vykonaný na rozsahoch R1 a R2 pre produkty DVM NN, DVM BIL a DMR3. Postup pre obidva rozsahy je identický a predsta-vuje tieto kroky:– Transformácia súradníc kontrolných bodov z S-JTSK do

UTM 34N (vykonáva sa pre hodnotenie kvality DMR3-10) a do WGS84.

– Priestorový prienik kontrolných bodov do rastrovej/grido-vej štruktúry DMR3-10, DVM NN, DVM BIL.

– Interpolácia hodnôt nadmorských výšok z hodnotených produktov v kontrolných bodoch obidvoch rozsahov R1 a R2 viacerými metódami prevzorkovania – NN, BIL, BIC.

– Vyhodnotenie rozdielov medzi hodnotami nadmorských výšok nezávislej vzorky a hodnotami nadmorských výšok modelov odčítaných v kontrolných bodoch – externých vzorkách. Vytvorenie súborov diferencií nadmorských vý-šok.

– Štatistické spracovanie súborov pre produkty DVM NN, DVM BIL, DMR3 a rozsahy R1 a R2.

4.4.1 Hodnoty absolútnych vertikálnych chýb

Výsledky sú prezentované v tab. 4 až 13. Dosiahnuté vý-sledky sú pre rozsahy R1 a R2 interpretované a vyhodnote-né vzhľadom na požadované hodnoty absolútnej vertikálnej chyby podľa ICAO, ktoré sú pre územie SR ±30 m pre inter-val spoľahlivosti 90 %. Rozsah R1 – výsledky a hodnotenie Tab. 4 obsahuje absolútnu vertikálnu chybu DMR3 vyhod-notenú na kontrolných bodoch GEO-KOD. Tab. 5 obsahuje hodnotenie absolútnej vertikálnej chyby DMR3 podľa dopln-kových rozsahov hodnotenia na kontrolných bodoch GEO--KOD. Tab. 6 obsahuje hodnotenie absolútnej vertikálnej chyby DVM ICAO generovaného metódami NN, BIL a BIC z pôvodného DMR3 (v rozlíšení 10, 25, 50, 100 m) na kon-trolných bodoch GEO-KOD.

DVM ICAO generovaný z DMR3 pre územný rozsah R1, bez ohľadu na jeho priestorové rozlíšenie, spĺňa všetky po-žiadavky na absolútnu polohovú presnosť. Pri žiadnom rozlí-šení zdrojového DMR3, ani pri žiadnej metóde interpolácie nepresahuje interval spoľahlivosti absolútnych vertikálnych chýb pre 90 % oblasť prijatia hodnotu μ̂ ±10 m. Polohovo najpresnejší DVM_ICAO bol vytvorený z DMR3-10 pri vy-užití metódy NN. Pre 90 % oblasť prijatia bola dosiahnutá hodnota chyby ±10,3 m. Výsledok hodnotenia absolútnej vertikálnej chyby DVM_ICAO je výrazne lepší ako limit sta-novený smernicou ICAO, kde dolná a horná hranica (DH, HH) má byť v intervale ±30 m. Celkovo sú rozdiely v abso-lútnej vertikálnej chybe DVM ICAO vzhľadom na použité priestorové rozlíšenie zdrojového DMR3 malé. Rozdiel me-dzi najnižšou a najvyššou dosiahnutou smerodajnou odchýl-kou absolútnych vertikálnych chýb dosahuje približne iba 1 m v oblasti R1. Z metód priestorovej interpolácie hodnoty nadmorskej výšky na uzloch mriežky DVM ICAO boli naj-lepšie výsledky dosiahnuté metódou NN. Táto metóda má

v prípade tvorby DVM pre leteckú navigáciu aj tú výhodu, že nezhlaďuje hodnoty prípadných lokálnych výškových extrémov georeliéfu.

Rozsah R2 – výsledky a hodnotenie Tab. 7 obsahuje absolútnu vertikálnu chybu DVM NN a DVM BIL vyhodnotenú na kontrolných bodoch GKÚ. Tab. 8 obsa-huje absolútnu vertikálnu chybu DVM NN a DVM BIL vy-hodnotenú na kontrolných bodoch EUROSENSE, GEODIS SLOVAKIA. Tab. 9 obsahuje porovnanie a interpretáciu vý-sledkov hodnotenia absolútnej vertikálnej chyby DVM NN a DVM BIL externými vzorkami kontrolných bodov GKÚ, EUROSENSE, GEODIS SLOVAKIA. Na základe týchto vý-sledkov možno konštatovať, že produkty DVM NN a DVM BIL vyhovujú požadovanej kvalite pre rozsah R2 hodnotený na celom území SR.

Tab. 10 až 13 obsahujú absolútnu vertikálnu chybu DMR3 (v rozlíšení 10, 25, 50, 100 m) hodnotenú na externých vzorkách GKÚ, EUROSENSE, GEODIS na rôznych dopln-kových územných rozsahoch. Výsledky v tabuľkách pouka-zujú na nehomogenitu kvality DMR3 na celom území SR v dôsledku oblasti Vysokých Tatier. Aplikácia kontrolných bodov dvoch nezávislých autorizovaných subjektov priniesla porovnateľné výsledky hodnotenia DMR3. Aplikácia dopln-kových rozsahov výškovej členitosti poukázala na opodstat-nenosť takéhoto hodnotenia. Potvrdilo sa tým, že DMR3 má vo výškovo málo členitých oblastiach významne lepšiu kva-litu. V rovinatých oblastiach je absolútna vertikálna chyba v intervale -4 m až +2 m s 90 % úrovňou spoľahlivosti (podľa kontrolných bodov EUROSENSE, GEODIS SLOVAKIA).

4.4.2 Hodnoty absolútnych horizontálnych chýb

Absolútna horizontálna chyba bola hodnotená pre produkt DVM ICAO na rozsahu R2 len na vzorke kontrolných bodov GKÚ. Vzorka kontrolných bodov EUROSENSE, GEODIS SLOVAKIA nebola na tento účel vhodná, pretože body ne-boli lokalizované v okolí vrcholových bodov georeliéfu SR v rozsahu požadovanej veľkosti štatistickej vzorky (minimál-ne 30 bodov). Hodnoty absolútnej horizontálnej chyby na rozsahu R2 sú uvedené v tab. 14.

Z výsledkov hodnotenia absolútnej horizontálnej chyby možno konštatovať, že produkty DVM NN a DVM BIL vy-hovujú požadovanej kvalite pre rozsah R2 v presnosti rozlí-šenia hodnôt nadmorskej výšky na metre.

4.5 Metaúdaje DVM ICAO

Táto časť popisuje postup tvorby, metaúdaje produktu DVM podľa špecifi kácií [9]. Najskôr bol defi novaný profi l meta-údajov v súlade s obsahom a defi níciami prvkov metaúdajov. Implementácia profi lu metaúdajov bola vykonaná v dvoch verziách: a) verzia úplnej zhody s defi níciami ISO 191151), b) rozšírená verzia prvkov metaúdajov podľa špecifi kácií [9]. Implementácia obidvoch verzií bola uskutočnená s cielom interpretácie validity – formálnej správnosti štruktúry prv-kov metaúdajov a nastavenia ich správnych kódových hod-nôt podľa ISO 19139. Po testovaní a interpretácii validity profi lov bolo vykonané editovanie prvkov metaúdajov pre produkt DVM NN. Pri tvorbe metaúdajov pre produkt DVM NN boli generované prvky metaúdajov kvality samostatne pre územie SR bez oblasti Vysokých Tatier a samostatne pre oblasť Vysokých Tatier, pretože DVM NN v uvedených



subregiónoch vykazuje významne odlišnú kvalitu a vstupné údaje, z ktorých bol produkt DVM NN odvodený, nemali identický pôvod. Na editovanie profi lov metaúdajov, testo-vanie ich validity a editáciu metaúdajov boli použité nástroje [10] a [25].

4.5.1 Profi l metaúdajov produktu DVM

Profi l metaúdajov pre produkt DVM NN bol editovaný a tes-tovaný v obidvoch uvedených editoroch a validátoroch meta-údajov. Obidve prostredia používajú vlastný údajový formát.


Tab. 4 Absolútna vertikálna chyba DMR3 vyhodnotená na kontrolných bodoch GEO-KOD. Rozsah R1

DVM Metódaμ̂ d σ̂

Oblasť prijatia

50 % 68,27 % 90 % 95 % 99,73 %

[m] [m] [m] [m] [m] [m] [m] [m]

DMR3_10

BIL

-0,47 0,84 1,70 1,15 1,70 2,80 3,34 5,11

DMR3_25 -0,76 1,17 2,18 1,47 2,18 3,58 4,27 6,53

DMR3_50 -1,21 1,79 3,36 2,27 3,36 5,53 6,59 10,90

DMR3_100 -2,70 3,43 6,53 4,41 6,53 10,75 12,81 19,60

Tab. 5 Absolútna vertikálna chyba DMR3 vyhodnotená na kontrolných bodoch GEO-KOD. Doplnkové rozsahy hodnotenia v rámci R1

Rozsah kvality DVM Metódaμ̂ d σ̂

Oblasť prijatia

50 % 68,27 % 90 % 95 % 99,73 %

[m] [m] [m] [m] [m] [m] [m] [m]

Otvorená krajina

DMR3_10

BIL

-0,26 0,68 1,62 1,10 1,62 2,67 3,18 4,87

DMR3_25 -0,34 0,79 1,67 1,12 1,67 2,74 3,27 5,00

DMR3_50 -0,50 1,03 1,99 1,34 1,99 3,27 3,90 5,97

DMR3_100 -0,96 1,55 2,65 1,79 2,65 4,36 5,20 7,95

Antropogénne plochy

DMR3_10

BIL

-0,12 0,83 1,18 0,79 1,18 1,94 2,31 3,54

DMR3_25 -0,20 0,88 1,35 0,91 1,35 2,23 2,65 4,60

DMR3_50 -0,14 1,21 1,98 1,33 1,98 3,25 3,87 5,93

DMR3_100 -0,01 1,53 3,11 2,10 3,11 5,11 6,90 9,32

Riedka krovinatá vegetácia

DMR3_10

BIL

-0,27 0,49 0,67 0,45 0,67 1,11 1,32 2,20

DMR3_25 -0,27 0,70 0,95 0,64 0,95 1,56 1,86 2,84

DMR3_50 -0,55 1,92 2,73 1,84 2,73 4,49 5,35 8,19

DMR3_100 -0,93 3,51 4,94 3,33 4,94 8,13 9,69 14,83

Les

DMR3_10

BIL

-1,35 1,40 2,10 1,41 2,10 3,45 4,11 6,29

DMR3_25 -2,40 2,51 3,13 2,11 3,13 5,14 6,13 9,38

DMR3_50 -4,03 4,20 5,24 3,53 5,24 8,61 10,26 15,71

DMR3_100 -9,66 9,73 10,27 6,93 10,27 16,90 20,13 30,82

Vertikálne nerozčlenený reliéf

DMR3_10

BIL

-0,28 0,69 1,57 1,60 1,57 2,59 3,80 4,72

DMR3_25 -0,39 0,82 1,63 1,10 1,63 2,68 3,19 4,89

DMR3_50 -0,57 1,12 1,93 1,30 1,93 3,18 3,78 5,79

DMR3_100 -1,00 1,71 2,58 1,74 2,58 4,24 5,60 7,74

Vertikálne rozčlenený reliéf

DMR3_10

BIL

-1,75 1,85 1,97 1,33 1,97 3,23 3,85 5,90

DMR3_25 -3,17 3,42 3,44 2,32 3,44 5,65 6,73 10,31

DMR3_50 -5,43 6,21 6,41 4,33 6,41 10,55 12,57 19,24

DMR3_100 -13,79 14,7 11,76 7,93 11,76 19,34 23,50 35,28


Štandard distribúcie profi lu je formát CSV (čiarkami odde-lený formát), ktorý generujú obidve prostredia. Na obr. 7 je ukážka štruktúry prvkov metaúdajov, ktoré defi nuje ICAO nad rámec ISO 191151).

Pri editácii metaúdajov podľa navrhnutého profi lu meta-údajov je potrebné dodržať predpísané kódovanie niektorých atribútov metaúdajov. Preto je súčasťou profi lu aj zoznam atri-

bútov a relevantných kódov metaúdajov. Editory metaúdajov umožňujú naplnenie profi lu prázdnymi údajmi, generovanie tzv. prázdneho XML dokumentu metaúdajov. Jeho význam je v tom, že umožňuje prvú validáciu formálnej správnosti profi lu vo vzťahu k ISO 19139. Profi l metaúdajov pre pro-dukt DVM podľa špecifi kácií ICAO je dostupný na adrese http://www.geonet.sk/docs/DVM_metadata_profi l.xml.

Tab. 6 Absolútna vertikálna chyba DVM ICAO vyhodnotená na kontrolných bodoch GEO-KOD. Rozsah R1


Oblasť prijatia

50 % 68,27 % 90 % 95 % 99,73 %

[m] [m] [m] [m] [m] [m] [m] [m]

DMR3_10

NN -2,17 2,67 4,91 3,36 4,91 8,80 9,75 14,92

BIL -2,17 2,68 4,98 3,36 4,98 8,19 9,76 14,94

BIC -2,17 2,67 4,97 3,35 4,97 8,18 9,74 14,91

DMR3_25

NN -2,13 2,63 4,97 3,31 4,97 8,18 9,63 14,73

BIL -2,20 2,70 5,03 3,39 5,30 8,27 9,85 15,80

BIC -2,18 2,68 4,98 3,36 4,98 8,18 9,75 14,93

DMR3_50

NN -2,14 2,69 5,18 3,49 5,18 8,52 10,15 15,54

BIL -2,24 2,75 5,23 3,53 5,23 8,61 10,25 15,70

BIC -2,18 2,68 5,10 3,35 4,97 8,39 9,74 14,91

DMR3_100

NN -2,22 2,81 5,46 3,68 5,46 8,98 10,70 16,37

BIL -2,66 3,12 5,92 3,99 5,92 9,73 11,60 17,75

BIC -2,27 2,75 5,17 3,48 5,17 8,50 10,12 15,50

Tab. 7 Absolútna vertikálna chyba DVM NN, DVM BIL vyhodnotená na kontrolných bodoch GKÚ. Rozsah R2


Oblasť prijatia

50 % 68,27 % 90 % 95 % 99,73 %

[m] [m] [m] [m] [m] [m] [m] [m]

DVM_NNNN -3,10 3,48 5,64 3,80 5,64 9,28 11,06 16,92

BIL -4,37 4,50 5,87 3,96 5,87 9,66 11,51 17,61

DVM_BILNN -3,13 3,49 5,62 3,79 5,62 9,25 11,02 16,87

BIL -4,39 4,52 5,87 3,96 5,87 9,66 11,51 17,62

Tab. 8 Absolútna vertikálna chyba DVM NN, DVM BIL vyhodnotená na kontrolných bodoch EUROSENSE, GEODIS SLO-VAKIA. Rozsah R2


Oblasť prijatia

50 % 68,27 % 90 % 95 % 99,73 %

[m] [m] [m] [m] [m] [m] [m] [m]

DVM_NNNN 0,36 4,91 8,47 5,71 8,47 13,93 16,60 25,41

BIL 0,43 4,10 6,85 4,62 6,85 11,27 13,42 20,55

DVM_BILNN 0,35 4,90 8,43 5,68 8,43 13,86 16,51 25,28

BIL 0,42 4,11 6,85 4,62 6,85 11,27 13,43 20,55



Tab. 9 Porovnanie a interpretácia výsledkov hodnotenia absolútnej vertikálnej chyby DVM NN, DVM BIL externými vzorkami kontrolných bodov GKÚ, EUROSENSE, GEODIS SLOVAKIA. (Body1, Body2, Body4)

Kontrolné body GKÚ

DVM Metódaμ̂

Oblasť prijatia

Vyhovuje90 % DH HH

[m] [m] [m] [m]

DVM_NNNN -3,10 9,28 -12,38 6,18 Áno

BIL -4,37 9,66 -14,03 5,29 Áno

DVM_BILNN -3,13 9,25 -12,37 6,12 Áno

BIL -4,39 9,66 -14,05 5,28 Áno

Kontrolné body EUROSENSE, GEODIS SLOVAKIA

DVM Metódaμ̂

Oblasť prijatia

Vyhovuje90 % DH HH

[m] [m] [m] [m]

DVM_NNNN 0,36 13,93 -13,58 14,29 Áno

BIL 0,43 11,27 -10,84 11,69 Áno

DVM_BILNN 0,35 13,86 -13,51 14,21 Áno

BIL 0,42 11,27 -10,84 11,69 Áno

Tab. 10 Absolútna vertikálna chyba DMR3 vyhodnotená na kontrolných bodoch GKÚ. Rozsah R2

Celé územie SR


Oblasť prijatia

50 % 68,27 % 90 % 95 % 99,73 %

[m] [m] [m] [m] [m] [m] [m] [m]

DMR3_10NN -2,60 5,80 14,91 10,06 14,91 24,52 29,22 44,73

BIL -2,64 5,80 14,90 10,05 14,90 24,51 29,21 44,70

DMR3_25NN -3,24 7,53 15,41 10,40 15,41 25,35 30,21 46,24

BIL -3,27 7,52 15,32 10,33 15,32 25,19 30,02 45,95

DMR3_50NN -3,95 9,33 16,02 10,81 16,02 26,35 31,40 48,06

BIL -3,96 9,32 15,85 10,69 15,85 26,07 31,06 47,54

DMR3_100NN -7,11 17,58 19,71 13,29 19,71 32,42 38,63 59,13

BIL -7,12 17,57 19,47 13,13 19,47 32,02 38,16 58,41

Územie SR bez oblasti Vysokých Tatier


Oblasť prijatia

50 % 68,27 % 90 % 95 % 99,73 %

[m] [m] [m] [m] [m] [m] [m] [m]

DMR3_10NN -1,68 5,02 5,30 3,58 5,30 8,73 10,40 15,91

BIL -1,72 5,01 5,28 3,56 5,28 8,69 10,35 15,85

DMR3_25NN -2,28 6,74 6,32 4,26 6,32 10,40 12,39 18,97

BIL -2,31 6,73 6,17 4,16 6,17 10,14 12,09 18,50

DMR3_50NN -2,96 8,56 7,61 5,13 7,61 12,52 14,92 22,84

BIL -2,97 8,55 7,36 4,97 7,36 12,11 14,43 22,08

DMR3_100NN -5,96 16,85 13,32 8,98 13,32 21,90 26,10 39,95

BIL -5,97 16,84 13,05 8,80 13,05 21,47 25,58 39,15



Tab. 11 Absolútna vertikálna chyba DMR3 vyhodnotená na kontrolných bodoch EUROSENSE, GEODIS SLOVAKIA. (Body1 – lícovacie body)

Celé územie SR

DVM Metóda

μ̂ d σ̂Oblasť prijatia

50 % 68,27 % 90 % 95 % 99,73 %

[m] [m] [m] [m] [m] [m] [m] [m]

DMR3_10NN -1,39 2,38 9,49 6,40 9,49 15,62 18,61 28,48

BIL -1,38 2,38 9,45 6,37 9,45 15,54 18,51 28,34

DMR3_25NN -1,45 2,49 9,70 6,54 9,70 15,95 19,00 29,09

BIL -1,42 2,49 9,56 6,45 9,56 15,73 18,74 28,68

DMR3_50NN -1,42 2,66 9,76 6,58 9,76 16,05 19,13 29,28

BIL -1,37 2,66 9,55 6,44 9,55 15,71 18,72 28,65

DMR3_100NN -1,31 3,35 10,75 7,25 10,75 17,68 21,07 32,25

BIL -1,23 3,35 10,48 7,07 10,48 17,24 20,54 31,44



Oblasť prijatia

50 % 68,27 % 90 % 95 % 99,73 %

[m] [m] [m] [m] [m] [m] [m] [m]

DMR3_10NN -0,87 1,88 3,07 2,07 3,07 5,05 6,01 9,20

BIL -0,88 1,88 3,07 2,07 3,07 5,05 6,02 9,21

DMR3_25NN -0,90 1,96 3,18 2,14 3,18 5,23 6,23 9,54

BIL -0,90 1,96 3,14 2,12 3,14 5,17 6,16 9,43

DMR3_50NN -0,86 2,11 3,31 2,23 3,31 5,45 6,49 9,94

BIL -0,84 2,11 3,24 2,18 3,24 5,32 6,34 9,71

DMR3_100NN -0,75 2,77 4,27 2,88 4,27 7,02 8,37 12,81

BIL -0,70 2,77 4,24 2,86 4,24 6,97 8,30 12,71

Tab. 12 Absolútna vertikálna chyba DMR3 vyhodnotená na kontrolných bodoch GKÚ. Doplnkový rozsah hodnotenia v rámci R2: vertikálna členitosť – rovina


DVM Metóda


50 % 68,27 % 90 % 95 % 99,73 %

[m] [m] [m] [m] [m] [m] [m] [m]

DMR3_10NN -0,18 0,25 0,60 0,40 0,60 0,98 1,17 1,79

BIL -0,18 0,25 0,59 0,40 0,59 0,98 1,16 1,78

DMR3_25NN -0,22 0,30 0,63 0,43 0,63 1,04 1,24 1,90

BIL -0,22 0,30 0,63 0,42 0,63 1,03 1,23 1,88

DMR3_50NN -0,25 0,35 0,69 0,46 0,69 1,13 1,34 2,06

BIL -0,25 0,35 0,68 0,46 0,68 1,11 1,32 2,03

DMR3_100NN -0,38 0,52 0,89 0,60 0,89 1,47 1,75 2,67

BIL -0,38 0,52 0,88 0,59 0,88 1,44 1,72 2,63



Tab. 13 Absolútna vertikálna chyba DMR3 vyhodnotená na kontrolných bodoch EUROSENSE, GEODIS SLOVAKIA. (Body1 – lícovacie body). Doplnkový rozsah hodnotenia v rámci R2: vertikálna členitosť – rovina

Územie SR bez oblasti VysokýchTatier

DVM Metóda


50 % 68,27 % 90 % 95 % 99,73 %

[m] [m] [m] [m] [m] [m] [m] [m]

DMR3_10NN -1,04 1,26 1,73 1,17 1,73 2,84 3,39 5,18

BIL -1,04 1,26 1,72 1,16 1,72 2,84 3,38 5,17

DMR3_25NN -1,05 1,27 1,73 1,17 1,73 2,84 3,39 5,19

BIL -1,05 1,27 1,72 1,16 1,72 2,83 3,38 5,17

DMR3_50NN -1,05 1,27 1,73 1,17 1,73 2,85 3,39 5,19

BIL -1,05 1,27 1,73 1,17 1,73 2,84 3,39 5,18

DMR3_100NN -1,07 1,29 1,71 1,15 1,71 2,80 3,34 5,12

BIL -1,06 1,29 2,00 1,35 2,00 3,29 3,92 6,00

Tab. 14 Absolútna horizontálna chyba DVN NN, DVM BIL vyhodnotená na kontrolných bodoch GKÚ. Rozsah R2

DVM Metóda Súradnicaμ̂

Oblasť prijatia

Vyhovuje90 % DH HH

[m] [m] [m] [m]

DVM_NN NNN -5,11

45,13 -39,91 50,35Áno

E 1,07 Áno

DVM_BIL NNN -5,33

44,69 -39,41 49,97Áno

E 1,30 Áno

Obr. 7 Ukážka prvkov profi lu metaúdajov pre produkt DVM v I. M. E [10]



5. Záver

Na základe vyhodnotenia absolútnych vertikálnych chýb DVM ICAO (DVM NN, DVM BIL) možno konštatovať, že na účely zabezpečovania LPS je možné pre oblasť SR po-užívať produkt DMR3. Z výsledkov hodnotenia absolútnej horizontálnej chyby možno konštatovať, že produkt DMR3 vyhovuje požadovanej kvalite pre oblasť SR na účely zabez-pečovania LPS podľa štandardu L15 pre oblasť Area1.

Z výsledkov vyhodnotenia absolútnych vertikálnych chýb DMR3 v rozlíšení 10, 25, 50, 100 m možno konštatovať po-rovnateľné výsledky získané na externých vzorkách dvoch autorizovaných subjektov v rámci rozsahu R2. Hodnote-nie absolútnych vertikálnych chýb DMR3 na doplnkových územných rozsahoch a rozsahoch výškovej členitosti pouká-zalo na odlišnú kvalitu DMR3 v jednotlivých rozsahoch, čo má pozitívny dopad na operačný potenciál produktu DMR3. Podmienkou však je tvorba podrobných metaúdajov produk-tu DMR3 vytvorených pre rôzne územné rozsahy samostatne (celé územie SR, SR bez oblasti Vysokých Tatier, Vysoké Tatry), a tiež pre rôzne rozsahy výškovej členitosti. V rám-ci metaúdajov pre produkt DVM je potrebné popísať jeho pôvod vo vzťahu na body geodetických základov SR, čo je podmienka použiteľnosti týchto bodov ako externej vzorky na hodnotenie odvodených produktov DVM z DMR3. Na tvorbu metaúdajov odvodených produktov DVM je aplikova-teľný profi l metaúdajov vytvorený pre produkt DVM ICAO.

Pre hodnotenie kvality produktov DVM je potrebné za-bezpečiť kontrolné body merané na povrchu terénu s defi -novanou polohovou presnosťou a reprezentatívnou hustotou. Súčasne je pre hodnotenie horizontálnej chyby potrebné, aby reprezentatívna množina kontrolných bodov bola lokalizova-ná vo vrcholových bodoch georeliéfu. Z uvedeného vyplýva, že autorizované subjekty by mali kontrolné body poskytovať nielen so špecifi káciou súradníc polohy a nadmorskej výšky, ale aj s ďalšími tematickými atribútmi o mieste stabilizácie kontrolného bodu (vrchol, sedlo, depresia,…).

Realizovaný výskum potvrdil potrebu štandardného hod-notenia kvality produktov DVM a potrebu podrobných me-taúdajov produktov DVM, bez čoho nie je možné objektívne hodnotenie kvality odvodených produktov, ani ich operač-ných možností. S tým súvisí aj potreba budovania infra-štruktúry na podporu interoperability produktov DVM a ich metaúdajov. Ide o zabezpečenie distribúcie produktov DVM mapovými servermi interaktívne alebo pomocou mapových služieb (Web Map Service, Web Feature Service) a distribú-cie metaúdajov o týchto produktoch katalógovými servermi pomocou katalógových služieb (CSW).

LITERATÚRA:

[1] ACIC: Principles of error theory and cartographic applications. [Technical Report No. 96.] Aeronautical Chart and Informati-on Center 1968. 98 s. http://www.fgdc.gov/standards/projects/FGDC-standards-projects/accuracy/part3/tr96.

[2] ČULÁKOVÁ, K.: Testovanie presnosti digitálneho modelu reliéfu územia Kočín. 2004. http://www.fce.vutbr.cz/veda/dk2004texty/pdf/06_Geodezie%20a%20kartografie/6_01_Prakticke%20aspekt y%20geodezie%20a%20kartografi e/Cu-lakova_Katarina.pdf.

[3] DMA: Error Theory as Applied to Mapping, Charting, and Geodesy. [Technical report 8400.1.] Defense Mapping Agen-cy 1991. 109 s. http://earth-info.nga.mil/GandG/publications/tr84001.pdf.

[4] Content Standard for Framework Land Elevation Data. Fede-ral Geographic Data Committee 1999. 33 s. http://www.fgdc.gov/standards/projects/FGDCstandards-projects/elevation/elev_199.pdf/view.

[5] GREGOROVÁ, G.–FILLOVÁ, V.: Štatistické metódy v geo-grafi i. Bratislava, Geografi ka 2004, s. 117. ISBN 80-968146-6-4.

[6] FLORINSKY, I. V.: Errors of signal processing in digital ter-rain modelling. International Journal of Geographical Informa-tion Science, 15, 2002, č. 5. ISSN 1365-8816.

[7] ICSM: Guidelines for Digital Elevation Data. Version 1.0. In-tergovernmental Committee on Surveying and Mapping 2008. 49 s. http://www.icsm.gov.au/icsm/elevation/ICSM-Guideli-nesDigitalElevationDataV1.pdf.

[8] Smernica Európskeho parlamentu a Rady 2007/2/ES zo 14. marca 2007, ktorou sa zriaďuje Infraštruktúra pre priestorové informácie v európskom spoločenstve (INSPIRE). http://eur-lex.europa.eu/.

[9] Guidelines for Electronic Terrain, Obstacle and Aerodrome Mapping Information. 1981. 345 s. http://www.scribd.com/doc/14289696/Doc-9881.

[10] I. M. E. METADATA EDITOR. 2007. http://www.crepad.rca-naria.es/.

[11] IRING, M.: Hodnotenie presnosti digitálnych výškových mo-delov. [Diplomová práca.] Bratislava 2010. 128 s. – Univerzita Komenského. Prírodovedecká fakulta.

[12] IVANOVÁ, I.: Modelling of the data quality in the spatial do-main. Slovak Journal of Civil Engineering, Vol. 15, 2007, No. 2 , s. 28–34. ISSN 1210-3896.

[13] KLOBUŠIAK, M.: Moderné geodetické základy Slovenska a polohová presnosť geografi ckých objektov v GIS. In: Vo-jenský informačný systém o území a prax. Zborník referátov z konferencie konanej v Banskej Bystrici 2002, s. 85–106. http://topu.army.sk/aktivity/zbornik02/10_klobusiak.pdf.

[14] KLOBUŠIAK, M.–LEITMANNOVÁ, K.–FERIANC, D.: Realizácia záväzných transformácií národných referenčných súradnicových a výškového systému do Európskeho terestric-kého referenčného systému 1989. In: Geodetické siete a pries-torové informácie. Podbanské 2005. http://topu.army.sk/aktivi-ty/zbornik05/klobusiak.pdf.

[15] KRCHO, J.: Morfometrická analýza a digitálne modely geore-liéfu. Bratislava, Veda 1990. 426 s. ISBN 80-224-0018-1.

[16] L15 LETECKÁ INFORMAČNÁ SLUŽBA. Ministerstvo do-pravy, pôšt a telekomunikácií SR 2008. 103 s. http://www.fabryatc.net/civilnepredpisy/L15_D5_01AUG2008.pdf.

[17] LANGRIDDE, R. et al.: Terrain and Obstacle Data Manual. European Organization for the Safety of Air Navigation 2010. http://www.eurocontrol.int/aim/gallery/content/public/pdf/eTOD%20Guidance%20(1.0)%20Draft%20for%20Release.pdf.

[18] MITAŠOVÁ, H.–MITÁŠ, L.: Interpolation by Regularized Spline with Tension. I. Theory and implementation. Mathema-tical Geology, 25, 1993, č. 6, s. 641–655. ISSN 0882-8121. http://skagit.meas.ncsu.edu/~helena/gmslab/papers/MG-I-93.pdf.

[19] NDEP: Guidelines for Digital Elevation Data, Version 1.0. National Digital Elevation Program Technical Subcommittee 2004. 93 s. http://www.ndep.gov/NDEP_Elevation_Guideli-nes_Ver1_10May2004.pdf.

[20] Standards for Digital Elevation Models. National Mapping Program Technical Instructions. 1998. 70 s. http://rmmcweb.cr.usgs.gov/nmpstds/demstds.html.

[21] OFÚKANÝ, M.–KLOBUŠIAK, M.: DMR50 – prvý digitálny model reliéfu Slovenska v rezorte ÚGKK SR. Acta Montani-stica Slovaca, 10, 2005, č. 2, s. 167–180. ISSN 1335-1788. http://www.gku.sk/docs/referaty/2004/DMR50.pdf.

[22] PIROH, J.–FILIP, S.: E-government a geopriestorové údaje pri riadení štátu v krízovom manažmente. In: Geodetické siete a priestorové informácie. Podbanské 2005. http://topu.army.sk/aktivity/zbor05ob.html.

[23] SVOBODOVÁ J.–TUČEK P.–ONDRÁČKOVÁ J.: Evalu-ace digitálních modelů reliéfu metodami statistické analýzy. Geodetický a kartografi cký obzor, 55 (97), 2009, č. 9, s. 227–231. ISSN: 0016-7096.

[24] Digitálny model reliéfu úrovne 3 (DMR-3). 2010. http://topu.army.sk/projekty/dmr.htm.

[25] Altova XMLSpy metadata editor. 2010. http://www.altova.com/.

[26] DTplus. 2010. http://www.etrs.sk.

Do redakcie došlo: 23. 11. 2010

Lektoroval:Ing. Jaroslav Piroh, PhD.,

Slovenská agentúra životného prostredia,Banská Bystrica



MAPY A ATLASY

50 let souboru map Poznáváme svět371.673:528.9

V roce 2010 oslavila česká kartografi e významné výročí. Uplynulo 50 let od vydání prvního svazku souboru map Poznáváme svět. Jako první bylo představeno Československo, a to v základním měřítku 1:750 000. Stalo se tak v listopadu roku 1960 a vydavatelem byla Ústřední správa geodézie a kartografi e1).

Jím byla tato mapová edice představena takto: Soubor map „Poznáváme svět“ sestává z 25 publikací, které podávají podrob-ný a spolehlivý přehled o fyzicko-geografi ckých a politicko-admi-nistrativních poměrech jednotlivých států světa. Každá publikace bude mimo hlavní podrobné mapy obsahovati tematické mapy, plán-ky největších měst, doprovodný text, rejstřík názvů a hlubotiskové obrazové přílohy.

Soubor map „Poznáváme svět“ obsahuje:– prakticky a účelně uspořádanou sbírku nově zpracovaných

podrobnějších map států,– bohatství zajímavých geografi ckých, politických a hospodářských

údajů,– podrobný materiál k poznání světa, usnadňující čtenáři orientaci

v mezinárodních vztazích2).

Celkem však bylo nakonec zpracováno 30 svazků. Mapový soubor vznikl v době, na kterou stále ještě doléhala změ-

na politických poměrů v roce 1948, která sebou přinesla i omezení přístupu k mapám. Zájemce o podrobnější mapy větších měřítek, ať již našeho státu nebo zahraničí, se musel stále ještě spokojit pouze s mapami a atlasy starších vydání, mnohdy předválečných, současná domácí produkce nabízela jen mapy přehledné, málo obsažné, a to buď příruční, nebo atlasové, většinou malého měřítka.

Za této situace bylo tedy vydávání takovéhoto uceleného souboru relativně podrobných a aktuálních velkoformátových map v plynule navazující měřítkové řadě (výjimkou byla mapa Sovětského svazu) a jednotného grafi ckého provedení mimořádně přínosné.

Některé státy byly představeny dokonce na dvou základních mapách – fyzických a administrativních3). K tomu byly vyhotoveny ještě samostatné vedlejší mapy tematické a na rubu map základních, vedle dalších tematických map a k tomu i plánů měst, byly vytištěny ještě četné statistické tabulky, diagramy, grafy a kartogramy navy-šující objem předkládaných informací4).

Další území byla představena na obecně zeměpisných mapách, přičemž i zde byly plně využity jejich rubové strany.

Přílohou k mapám byly doprovodné texty – základní zeměpisný a stručný doplňkový historický popis území. Snadné vyhledávání v mapách umožňoval podrobný rejstřík. Přínosem byly na tehdejší dobu dostatečně kvalitní fotografi e, ať již významných sídel nebo částí krajinných celků5).

Mapy byly zpracovány jako příruční, byly složeny do formátu A4 a spolu s přílohami uloženy v pravé obálce téže velikosti. Ta nesla názvy zobrazených států, obrysové mapky a státní vlajky těchto stá-tů, na vnitřní záložce seznamy jak vydaných, tak i plánovaných map, na zadní straně později i jejich klady.

Postupně vyšly tyto svazky: (je uvedeno číslo svazku, název, rok prvního vydání, obsah svazku, měřítka map, počet a roky všech vydání)6).

1 ČESKOSLOVENSKO (1960)2 základní mapy v měřítku 1:750 000.6 vedlejších map v měřítku 1:2 250 000.Svazek vyšel celkem v 6 vydáních: 1960, 1962, 19657), 1967, 1973, 1977.

2 PŘEDNÍ INDIE (1960)1 základní mapa v měřítku 1:6 000 000.2 vedlejší mapy v měřítku 1:18 000 000 a 1:36 000 000.Svazek vyšel celkem ve 2 vydáních: 1960, 1965.

3 BLÍZKÝ VÝCHOD (1961)1 základní mapa v měřítku 1:6 000 000.2 vedlejší mapy v měřítku 1:18 000 000 a 1:36 000 000.Svazek vyšel celkem ve 3 vydáních: 1961, 1964, 1976.

4 ZADNÍ INDIE A INDONÉSIE (1961)1 základní mapa v měřítku 1:6 000 000.2 vedlejší mapy v měřítku 1:18 000 000 a 1:36 000 000.Svazek vyšel celkem ve 2 vydáních: 1961, 1964.

5 SOVĚTSKÝ SVAZ (1962)2 základní mapy v měřítku 1:10 000 000.3 (6) vedlejších (oboustranných) map v měřítku 1:24 000 000.Svazek vyšel celkem ve 4 vydáních: 1962, 1965, 1972, 1981.

6 SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ (1962)2 základní mapy v měřítku 1:6 000 000 a 1:18 000 000.3 (6) vedlejších (oboustranných) map v měřítku 1:18 000 000.Svazek vyšel celkem ve 3 vydáních: 1962, 1965, 1972.

7 VELKÁ BRITÁNIE, IRSKO A STÁTY BENELUXU (1963)1 základní mapa v měřítku 1:1 500 000.2 vedlejší mapy v měřítku 1:4 500 000 a 1:9 000 000.Svazek vyšel celkem ve 2 vydáních: 1963, 1969.

8 BALKÁNSKÉ STÁTY (1963)1 základní mapa v měřítku 1:1 500 000.2 vedlejší mapy v měřítku 1:4 500 000 a 1:9 000 000.Svazek vyšel celkem ve 3 vydáních: 1963, 1967, 1974.

9 AUSTRÁLIE A NOVÝ ZÉLAND (1963)1 základní mapa v měřítku 1:6 000 000.3 (6) vedlejších (oboustranných) map v měřítku 1:18 000 000.Svazek vyšel celkem ve 2 vydáních: 1963, 1978.

10 ČÍNA A MONGOLSKO (1967)1 základní mapa v měřítku 1:6 000 0002 vedlejší mapy v měřítku 1:18 000 000 a 1:36 000 000.Svazek vyšel v 1 vydání: 1967.

11 ŠPANĚLSKO A PORTUGALSKO (PORTUGALSKO A ŠPANĚLSKO) (1963)

1 základní mapa v měřítku 1:1 500 000.2 vedlejší mapy v měřítku 1:4 500 000 a 1:9 000 000.Svazek vyšel celkem ve 2 vydáních: 1963, 1978.

1) Hned nato, jako druhý, vyšel v prosinci 1960 svazek č. 2 Přední Indie. Poznámka autora.

2) Viz 1. vydání svazků 1–6.3) O obsahu těchto map podrobněji viz Mapy, atlasy, Soubor „Poznáváme

svět“. Geodetický a kartografi cký obzor, 9/51, 1963, č. 1, s. 28–29. SKOKAN, Ladislav: Soubor map „Poznáváme svět“: Československo 1:750 000. Lidé a Země, X, 1961, č. 5, s. 239–240.

4) V případě svazků č. 24 až 29 (světadíly) nebyly zadní strany základ-ních map využívány. Poznámka autora.

5) Počínaje svazkem č. 24 neobsahovaly doprovodné texty již žádné fo-tografi e. Poznámka autora.

6) S výjimkou 3. vydání svazku č. 1 ČESKOSLOVENSKO jsou součástí sbírek Ústředního archivu zeměměřictví a katastru (ÚAZK). ÚAZK je pracovištěm Zeměměřického úřadu v Praze. O archivu viz blíže: GRIM, Tomáš–KOSTKOVÁ, Pavla–KRONUS, Miroslav–ŘÍMALO-VÁ, Jitka: Ústřední archiv zeměměřictví a katastru. Praha 2010, s. 3–7. Též viz: http://archivnimapy.cuzk.cz. Mají inventární čísla II/2/972– – 1028.

7) Dle laskavého sdělení paní PhDr. Mgr. Evy Novotné – Univerzita Kar-lova v Praze. Autor jí za to děkuje.

MAPY A ATLASY


12 STŘEDNÍ EVROPA (1966)1 základní mapa v měřítku 1:1 500 000. 2 vedlejší mapy v měřítku 1:4 500 000 a 1:12 000 000.Svazek vyšel celkem ve 3 vydáních: 1966, 1971, 1984.

13 SKANDINÁVSKÉ STÁTY A ISLAND (1964)1 základní mapa v měřítku 1:3 000 000.2 vedlejší mapy v měřítku 1:9 000 000 a 1:18 000 000.Svazek vyšel v 1 vydání: 1964.

14 JAPONSKO A KOREA (1964)1 základní mapa v měřítku 1:3 000 000.2 vedlejší mapy v měřítku 1:9 000 000 a 1:18 000 000.Svazek vyšel v 1 vydání: 1964.

15 ITÁLIE (1967)1 základní mapa v měřítku 1:1 500 000.2 vedlejší mapy v měřítku 1:4 500 000 a 1:9 000 000.Svazek vyšel celkem ve 2 vydáních: 1967, 1969.

16 SEVERNÍ A ZÁPADNÍ AFRIKA (1965)1 základní mapa v měřítku 1:6 000 000.2 vedlejší mapy v měřítku 1:18 000 000 a 1:36 000 000.Svazek vyšel celkem ve 2 vydáních: 1965, 1974.

17 STŘEDNÍ AMERIKA (1966)1 základní mapa v měřítku 1:6 000 000.2 vedlejší mapy v měřítku 1:18 000 000 a 1:36 000 000.Svazek vyšel v 1 vydání: 1966.

18 FRANCIE A ŠVÝCARSKO (1968)1 základní mapa v měřítku 1:1 500 000.2 vedlejší mapy v měřítku 1:4 500 000 a 1:9 000 000.Svazek vyšel celkem ve 2 vydáních: 1968, 1980.

19 JIŽNÍ AFRIKA (1964)1 základní mapa v měřítku 1:6 000 000.2 vedlejší mapy v měřítku 1:18 000 000 a 1:36 000 000.Svazek vyšel v 1 vydání: 1964.

20 STŘEDNÍ AFRIKA (1967)1 základní mapa v měřítku 1:6 000 000.2 vedlejší mapy v měřítku 1:18 000 000 a 1:36 000 000.Svazek vyšel v 1 vydání: 1967.

21 ECUADOR, GUYANA, KOLUMBIE, PERU A VENEZUELA (1968) Obr. 1 (3. str. obálky)

1 základní mapa v měřítku 1:6 000 000.2 vedlejší mapy v měřítku 1:18 000 000 a 1:36 000 000.Svazek vyšel v 1 vydání: 1968.

22 BOLÍVIE A BRAZÍLIE (1969)1 základní mapa v měřítku 1:6 000 000.2 vedlejší mapy v měřítku 1:18 000 000 a 1:36 000 000.Svazek vyšel v 1 vydání: 1969.

23 ARGENTINA, CHILE, PARAGUAY A URUGUAY (1968)

1 základní mapa v měřítku 1:6 000 000.2 vedlejší mapy v měřítku 1:18 000 000 a 1:36 000 000.Svazek vyšel ve 2 vydáních: 1968, 1979.

24 EVROPA (1976)1 základní mapa v měřítku 1:6 000 000.Svazek vyšel ve 2 vydáních: 1976, 1982.

25 SEVERNÍ AMERIKA (1971)1 základní mapa v měřítku 1:12 000 000.Svazek vyšel v 1 vydání: 1971.

26 ASIE (1974)1 základní mapa v měřítku 1:12 000 000.Svazek vyšel v 1 vydání: 1974.

27 AFRIKA (1970)1 základní mapa v měřítku 1:12 000 000.Svazek vyšel ve 2 vydáních: 1970, 1977.

28 JIŽNÍ AMERIKA (1972)1 základní mapa v měřítku 1:12 000 000.Svazek vyšel ve 2 vydáních: 1972, 1985.

29 ANTARKTIDA, ARKTIDA A OCEÁNIE (1986)2 obecně zeměpisné mapy v měřítku 1:18 000 000.1 administrativní mapa v měřítku 1:18 000 000.Svazek vyšel v 1 vydání: 1986.

30 SVĚT (1991)1 základní mapa v měřítku 1:36 000 000.Svazek vyšel v 1 vydání: 1991.

Všechny mapy byly zpracovány neobyčejně pečlivě, kvalitně, jak obsahově, tak grafi cky, s využitím všech dostupných aktuálních podkladů, ať již map, atlasů, statistických přehledů, ročenek a dal-ších zdrojů.

Na jejich tvorbě se podílela řada vynikajících odborníků, geogra-fů a kartografů jak z vysokoškolských pracovišť, tak z oblasti přímé mapové tvorby.

Odpovědným redaktorem byl od počátku do konce kartograf a geograf RNDr. Jiří Novotný (obr. 2, 3. str. obálky).

Zájemcům byla poskytnuta domácí, velmi obsažná, plně sro-zumitelná, kvalitní, maximálně možná objektivní kartografi cká a následně tedy i geografi cká informace o příslušných územích. Zvolený způsob představení jednotlivých zemí umožnil jejich vzá-jemné srovnání, posouzení přírodních poměrů, ale i stupně rozvoje konkrétních států. Tyto mapy a doprovodné texty mohly sloužit jak laické, tak odborné veřejnosti, prostým zájemcům o cizí země, ale i studentům a pedagogům, výzkumníkům, ale i třeba pracovníkům státní správy.

Více s ohledem na stanovené náklady, než na technické možnosti a přístup k informacím ze strany zpracovatele bylo nutno učinit něk-teré ústupky od původního záměru. Aljaška nebyla zobrazena obecně zeměpisnou mapou ve stejném měřítku jako hlavní kmenové území Spojených států amerických, území Kanady bylo touto mapou zob-razeno jen z části, ne v úplnosti, a mapy světadílů a mapa světa byly podány, s výjimkou Antarktidy a Arktidy a v základní řadě Austrálie, jen jako mapy administrativní pouze s některými vybranými prvky fyzických map. Byly zakresleny bažiny, solné pánve, písečné pouště, pevninské ledovce, korálové útesy, činné sopky a na mapě světa úka-zy související se zamrzáním moří, hloubnice a hloubkové vrstvy.

Mapy byly velmi oblíbené a některé z nich byly vydány více-krát. Celkem vyšlo 58 vydání. Úhrný počet výtisků činil 980 840 ks. Doprovodné texty byly otištěny na 978 stranách a byly doprovázeny 1585 fotografi emi. Rejstříky obsahovaly 221 715 hesel8).

Tiskové podklady části vyhotovených map byly v různé míře využity k tvorbě četných odvozených map, k jiným navazujícím vydáním.

V jednotném měřítku 1:1 500 000 byly v omezeném obsahu a barevnosti jako automapy zpracovány a postupně v letech 1968 až 1981 vydány:JUGOSLÁVIE – 1968, 1970, 1977, 1981 BULHARSKO – 1968, 1971, 1973MAĎARSKO – 1969, 1972, 1974 NĚMECKÁ DEMOKRATICKÁ REPUBLIKA – 1969, 1971, 1974 POLSKO – 1969, 1972 RUMUNSKO – 1969, 1971, 1973, 1976ITÁLIE – 1970, 1977, 19819).

Obecně měly podobu administrativních map. Některé z nich měly stínováním naznačen reliéf. Mapy byly vlepeny do pestrobarevných lakovaných desek papíru větší gramáže ozdobených výtvarně pojed-nanými motivy typickými pro zobrazené území. Různě, na předních i rubových stranách byly doplněny plány vybraných měst, nebo mapami významných území.

8) Tyto údaje laskavě poskytl RNDr. J. Novotný. Autor mu za ně děkuje.9) Všechny tyto mapy jsou uloženy v ÚAZK a mají inventární čísla

II/2/3939 – 3960.

MAPY A ATLASY


Doprovodné texty byly vevázány jako samostatná příloha nebo v případě prvých vydání mapy JUGOSLÁVIE natištěny na rubu základní mapy.

Při příležitosti konání XIX. letních olympijských her v roce 1968 v městě Mexico byla operativně vydána, spíše jako zvláštní výtisk, obdobně zpracovaná mapa MEXICO v měřítku 1:6 000 00010). Rubová strana byla věnována hostitelské zemi a jejímu hlavnímu městu, byl zde jeho plán, navíc zde byly informace k olympijským hrám historickým i tehdy současným.

V souvislosti s politickým děním na Blízkém východě byla v roce 1970, ve zcela odlišné podobě, vydána malá obecně zeměpisná pří-ruční mapa BLÍZKÝ VÝCHOD. Byl to prostý výřez stejnojmen-né velkoformátové mapy v měřítku 1:6 000 000. Nově zpracovaná mapa byla doplněna plánkem Jeruzaléma. Na rubu byla administra-tivní mapa Izraele v měřítku 1:2 000 000, mapa Suezský průplav, plán Káhiry a plán Tel Avivu-Jafo. Mapa měla nepravou obálku a chyběl jakýkoli doprovodný text11).

V roce 1988 vyšly jako obecně zeměpisné mapy s nepravou obál-kou a v měřítku 1:5 000 000 tři mapy: ECUADOR, GUYANA, KOLUMBIE, PERU, SURINAM, VE NE-

ZUELA, BOLÍVIE, BRAZÍLIE, ARGENTINA, CHILE, PARAGUAY, URUGUAY.V roce 1989: ČÍNA, KOREA, MONGOLSKO, NEPÁL12).

Základní mapy byly doplněny plány vybraných měst, případně významných území. Na části rubové strany map byly umístěny základní údaje o jednotlivých zemích a rejstříky.

Tyto mapy byly zpracovány také v cizojazyčných verzích pro zahraniční vydavatele (Bartholomew – Velká Británie). Zadních stran nebylo nijak využito. Také ony byly vlepeny do lakovaných desek papíru větší gramáže s potištěnou přední a zadní stranou.

Zde uvedeme mapu ARGENTINA, CHILE, PARAGUAY & URUGUAY z roku 199613).

Na podkladě mapy souboru Poznáváme svět svazku č. 24 EVRO-PA byla pod stejným názvem a ve stejném měřítku 1:6 000 000 vydána v roce 1993 opět administrativní mapa EVROPA s označe-ním POLITICKÁ MAPA. Měla nepravou obálku a její rubová strana nesla řadu přehledných tabulek se statistickými údaji týkajícími se tohoto světadílu14). Mimo to zde byly přehledné mapky Kanárských ostrovů a mapa ostrova Madeira. Všechny v měřítku 1:1 500 000.

Pružnost vydavatele dosvědčuje další mapa navazující na výše zmíněný svazek č. 24. Je to rokem 1997 datovaná automapa s názvem EVROPA. I ona byla zpracována s využitím stejnojmenné administrativní mapy souboru map Poznáváme svět z roku 1976. Její měřítko bylo stejné 1:6 000 00015).

Mapová legenda byla přizpůsobena účelu mapy. Mapa měla nepravou obálku, postrádala doprovodné texty, pouze na rubu nesla svůj rejstřík.

Přehled map vzešlých z popisovaného souboru zakončíme mapou SVĚT s podtitulem POLITICKÁ MAPA S VLAJKAMI. Je to aktua-lizovaná mapa svazku č. 30 SVĚT, při dolním okraji mapy jsou v abecedním pořadí představeny vlajky všech států světa. Stejně jako její předloha i ona měla měřítko 1:36 000 000. Mapa, na které toto zpracování dokumentujeme, vyšla v roce 1998 již ve 4. vydá-ní16), byla vlepena do desek lakovaného papíru vyšší gramáže. Rubo-vá strana je prázdná, oproti své předchůdkyni nebyla nijak využita.

Všechny vzpomenuté mapy byly vždy velmi dobře vytištěny a na kvalitním papíře.

Soubor map Poznáváme svět byl vynikajícím mapovým dílem. Byl skutečnou zeměpisnou encyklopedií a příkladem skvělé práce za ne zcela, především z hlediska dostupnosti podkladů, příznivých podmínek. Ve své době předešel dobu a pomohl svým uživatelům, alespoň na dálku, „poznat svět.“ Mnohé, v něm obsažené údaje jsou

sice dnes již neaktuální, jeho vypovídací hodnota je však stále ještě velmi vysoká. V současnosti je to přinejmenším důstojná kartogra-fi cká památka.

Jak vyplývá z odkazů, jsou svazky souboru map Poznáváme svět samozřejmou součástí sbírek ÚAZK.

Nevhodným legislativním zásahem pozbyl ÚAZK v 90. letech 20. století právo získávání povinného výtisku a tak řadu map, atlasů a dalších výsledků kartografi cké činnosti, které od té doby vznikly a vznikají mimo rezort ČÚZK, ve svých sbírkách nemá.

Z tohoto důvodu ÚAZK nemá k dispozici všechny potřebné infor-mace a je takřka jisté, že mnohé další mapy, které mají svůj původ v právě připomínaném souboru, jsou zde pominuty a nepojednány. Toho lze pouze litovat.

Při příležitosti uvedeného 50letého výročí byla dne 5. 11. 2010 uspořádána v prostorách ÚAZK již obvyklá jednodenní výstava s názvem 50 LET SOUBORU MAP POZNÁVÁME SVĚT.

Byly vystaveny mapy 1. vydání všech zpracovaných 30 svazků spolu s jejich obálkami a doprovodnými texty (obr. 3, 3. str. obálky). Byly vystaveny i zmíněné mapy dalších upravených vydání a mapy vytvořené alespoň zčásti na jejich podkladě.

RNDr. Tomáš Grim, Ph.D.,foto: Petr Mach,

Zeměměřický úřad, Praha

10) Je uložena v ÚAZK a má inventární číslo II/2/1544.11) Mapu tohoto vročení vydala a vytiskla Slovenská kartografi a, n. p.,

Bratislava. Je uložena v ÚAZK a má inventární číslo II/2/3102. 12) Všechny tyto mapy jsou uloženy v ÚAZK a mají inventární čísla

II/2/2793 – 2796.13) Není ve sbírkách ÚAZK. Soukromá sbírka. Poznámka autora.14) Je uložena v ÚAZK a má inventární číslo II/2/4047.15) Je uložena v ÚAZK a má inventární číslo II/2/4012.16) Je uložena v ÚAZK a má inventární číslo II/2/4048.

MAPY A ATLASY

Z ČINNOSTI ORGÁNOV A ORGANIZÁCIÍ

Jubileum Slovenskej spoločnosti geodetov a kartografov061:528

Dňa 29. 11. 2010 sa vo Vysokých Tatrách – v Tatranskej Lomnici, pri príležitosti 20. výročia Slovenskej spoločnosti geodetov a kar-tografov (SSGK), konala slávnostná konferencia a VI. zjazd SSGK.

Viac ako 80 účastníkov si v príjemnom prostredí hotela Titris na úvod konferencie vypočulo pozdravné príhovory hostí, ktoré pred-niesli: Hedviga Májovská – predsedníčka Úradu geodézie, kartogra-fi e a katastra Slovenskej republiky (ÚGKK SR, obr. 1), Stanisław Cegielski – prezident sesterskej organizácie Stowarzyszenie Geode-tów Polskich, Vladimír Stromček – predseda Komory geodetov a kartografov, Vladimír Uhlík, predseda Zamestnávateľského zväzu geodézie a kartografi e, Juraj Gašinec, riaditeľ Ústavu geodézie, kar-tografi e a geografi ckých informačných systémov Fakulty baníctva, ekológie, riadenia a geotechnológií Technickej univerzity Koši-ce a Štefan Lukáč, predseda Slovenského zväzu geodetov (SZG). Š. Lukáč zároveň informoval o rozhodnutí ukončiť činnosť SZG smerujúcom k integrácii s SSGK. V tej súvislosti bola členom SZG ponúknutá možnosť preregistrovať sa do SSGK.

Obr. 1 Privítanie predsedníčky ÚGKK SR Ing. H. Májovskej


Potom odznelo 5 referátov. Dušan Ferianc, viceprezident Zväzu slovenských vedeckotechnických spoločností (ZSVTS) a predse-da Výkonného výboru (VV) SSGK pripomenul prítomným hlavné oblasti pôsobenia ZSVTS a v jej rámci aj SSGK za uplynulých 20 rokov. Odborný referát „SKPOS – fenomén dneška“ predniesol Mi-roslav Roháček (Geodetický a kartografi cký ústav – GKÚ Bratisla-va), „ZB GIS – nové štátne mapové dielo“ Ľuboslav Michalík (GKÚ Bratislava), „Aktuálne otázky katastra nehnuteľností“ Jozef Vlček (Technická univerzita Žilina) a „Laserskening v inžinierskej geodé-zii“ Jozef Beňo (Doprastav, a. s.). K referátom pokrývajúcim všetky prierezové oblasti činnosti nášho odboru sa rozprúdila živá diskusia.

Po prestávke otvoril D. Ferianc rokovanie VI. zjazdu SSGK správou o činnosti SSGK za obdobie rokov 2007 až 2010 (obr. 2). Podrobne bol prediskutovaný návrh aktualizácie stanov SSGK – po-četné zmeny boli plénom zjazdu schválené a opätovne sa vytvoril priestor na činnosť odborných skupín.

Po predstavení kandidátov do VV, revíznej komisie a na vedúcich odborných skupín bola tajným hlasovaním vykonaná voľba nových funkcionárov SSGK. Staronovým predsedom VV sa stal D. Ferianc, podpredsedami Ľubica Hudecová a J. Vlček. Členmi výkonného výboru sú Elena Beňová, Daniela Lvončíková, Š. Lukáč a Helena Stromčeková. Revízna komisia bude pracovať v zložení Andrej Voj-tičko (predseda), Anna Štrengerová a Jana Vernárska (členky). Od-bornú skupinu pre kataster a pozemkové úpravy povedie Ľ. Hudeco-vá, pre geodéziu a globálne navigačné satelitné systémy D. Ferianc, pre inžiniersku geodéziu J. Beňo a pre geografi cké informačné sys-témy Ľ. Michalíka.

V závere dňa sa uskutočnil spoločenský večer s kultúrnym pro-gramom, počas ktorého boli verejne ocenení dlhoroční a obetaví funkcionári SSGK. Plaketu SSGK si prevzali E. Beňová a Ľ. Hude-cová a prvýkrát v rámci SSGK udeľované ocenenie v podobe „Čest-ného členstva“ dostali Eduard Maták, A. Vojtičko a Jozef Marek. Nakoniec sa krstila aj najnovšia publikácia SSGK „Pohľad do histó-rie katastra na Slovensku“ autora J. Mareka.

Obetavými funkcionármi bezchybne pripravený celodenný pro-gram jubilejného stretnutia členov SSGK, milých hostí aj zástup-cov sponzorských organizácií skončil v družnej zábave v neskorých nočných hodinách.

Ing. Elena Beňová,GKÚ Bratislava

OSOBNÍ ZPRÁVY

K šedesátinám Ing. Karla Raděje, CSc.92.Raděj:528

Dne 16. 1. 2011 se dožil 60 let plk. v.z. Ing. Karel Raděj, CSc., ředi-tel Výzkumného ústavu geodetického, topografi ckého a kartogra-

Obr. 2 Staronový predseda SSGK Ing. D. Ferianc

Z ČINNOSTI ORGÁNOV A ORGANIZÁCIÍ

Návštěva delegace ÚGKK SR na ČÚZK061:351:528

Ve dnech 14. a 15. 2. 2011 navštívila Český úřad zeměměřický a katastrální (ČÚZK) delegace Úradu geodézie, kartografi e a kata-stru Slovenské republiky (ÚGKK SR). Slovenskou delegaci ved-la předsedkyně ÚGKK SR Ing. Hedviga Májovská a jejími členy dále byli ředitel katastrálního odboru Ing. Jozef Vlček a ředitelka legislativního odboru JUDr. Odeta Poldaufová (obr. 1). Jednání za

českou stranu vedl předseda ČÚZK Ing. Karel Večeře a zúčastnili se ho ředitel odboru kontroly a dohledu Ing. Lumír Nedvídek, vedoucí oddělení legislativy JUDr. Eva Barešová a ředitel Zeměměřického úřadu (ZÚ) Ing. Jiří Černohorský.

První den bylo jednání věnováno především problematice katas-tru nemovitostí, zejména oboustranným zkušenostem a poznatkům získávaným při procesu digitalizace katastrálních map, diskusi o české právní úpravě umožňující vlastníkům upřesnit hranice jejich pozemků a vzájemným informacím o aktuálním stavu i zamýšlené-mu vývoji katastrální legislativy v obou státech.

Druhý den byla předmětem jednání témata týkající se aktivit a novinek v oblasti zeměměřictví za účasti zástupkyně ředitele ZÚ Ing. Danuše Svobodové a vedoucího odboru geodetických základů Ing. Jana Řezníčka, Ph.D. V úvodu jednání byla přednesena prezen-tace o současných věcných úkolech a výkonnosti ZÚ, který zajišťuje osm oblastí zeměměřických činností ve veřejném zájmu. Na pre-zentaci navázala obsažná diskuse k vzájemné informaci o dalších postupech, výhledech do následujícího období a dopadech úspor-ných ekonomických opatření. Obě delegace podrobně vysvětlily a projednaly zejména poskytování dat a služeb GNSS ze sítí per-manentních stanic CZEPOS a SKPOS, praktické dopady z nových realizací souřadnicového systému ETRS89 v obou státech, aktuali-zaci geografi ckých databází ZABAGED® a ZBGIS, zajištění tvorby ortofot a problematiku zpracování nového výškopisu, meziresortní spolupráci apod.

Při vzájemném jednání se jen potvrdilo, že i po více jak 17 letech samostatného vývoje zeměměřictví a katastru nemovitostí v obou zemích zůstává stále mnoho témat a problémů v těchto oblastech společných nebo velmi blízkých. Vzájemnou výměnu podrobněj-ších informací a zkušeností je proto nutné vždy považovat za velmi užitečnou a inspirativní zejména, pokud probíhá s takovým porozu-měním a v tak přátelské atmosféře, jak tomu se slovenskými kolegy

bývá.

Ing. Lumír Nedvídek,ČÚZK,

Ing. Jiří Černohorský,foto: Petr Mach,


Obr. 1 Slovenská delegace (zleva J. Vlček, H. Májovská a O. Poldaufová)


fi ckého (VÚGTK), v.v.i., ve Zdibech, bývalý náčelník Geografi cké služby Armády České republiky (AČR), rodák z Hradce Králové. Po absolvování vojenského gymnázia studoval na Vojenské akade-mii (VA) v Brně na katedře geodézie a kartografi e. Školu ukončil s vyznamenáním a v roce 1974 zahájil jako příslušník Vojenského topografi ckého ústavu (VTOPÚ) v Dobrušce obvyklou několikaletou geodetickou praxi v terénu. V roce 1979 byl ustanoven náčelníkem Střediska geodetických základů VTOPÚ, poté působil ve Výzkum-ném středisku 090 – zprvu jako výzkumný pracovník, později jako zástupce náčelníka. V roce 1983 obhájil na VA v Brně kandidátskou disertační práci na téma „Převod souřadnic geodetických bodů do nového souřadnicového systému JAGS“. V průběhu řešení tohoto převodu vznikl celostátní zpřesněný souřadnicový systém S-42/83. Ing. Raděj podporoval šíření aktuálních teoretických informací a zavádění perspektivních technologií. Zabezpečoval např. průběh prvních geodetických družicových observací systému TRANSIT na území tehdejšího Československa a ve VTOPÚ vznikla za jeho přispění řada geodetických a geofyzikálních registrů, které dodnes slouží AČR.

V květnu 1990 byl pplk. Ing. Karel Raděj, CSc., ustanoven náčel-níkem tehdejší Topografi cké služby Čs. armády a následně Geogra-fi cké služby AČR. Za jeho působení byly podepsány první dohody o odborné spolupráci s tehdejší americkou DMA (Defence Mapping Agency), s německou geografi ckou službou a s dalšími službami NATO. Společně s civilní službou byly již v roce 1991 zakoupeny geodetické aparatury GPS a v roce 1992 proběhla společná měření k defi nování referenčního geodetického systému ETRS89 (European Terrestrial Reference System). V AČR byl zaveden WGS84 (World Geodetic System 1984) a zahájen přechod na standardy NATO plat-né pro geodézii a kartografi i. Za velice významné lze v rámci Geo-grafi cké služby AČR považovat rychlé zvládnutí digitálních techno-logií, technologií GIS a jejich zavedení do AČR. Vedle plnění těchto náročných odborných úkolů byl od listopadu 2000 také předsedou „Speciální studijní skupiny pro defi nici globálního výškového systé-mu“, která je podřízena „Pracovní skupině pro geodézii a geofyziku Geografi ckého výboru NATO“. Jeho angažovanost byla rozhodující zejména při řízení reorganizace Geografi cké služby AČR a také po rozdělení Československa při delimitaci podkladů mezi geografi c-kými službami České republiky a Slovenské republiky. Vedle tohoto se podílel na vydání řady publikací z oblasti fyzikální a vojensky orientované geodézie.

Od roku 2003 do ledna 2008 byl plk. Raděj přidělencem obrany AČR v Rumunsku a Moldavské republice. I při výkonu této diplo-matické funkce pokračoval a pomáhal v rozvoji spolupráce s geo-grafi ckými a topografi ckými službami těchto států. Navázané kon-takty z tohoto období využívá i v současné době pro mezinárodní spolupráci VÚGTK, v.v.i.

Po návratu do ČR nastoupil v červenci 2008 do VÚGTK, v.v.i. Na základě výsledků výběrového řízení byl od 1. 11. 2009 jmeno-ván rozhodnutím předsedy Českého úřadu zeměměřického a kata-strálního jeho ředitelem. Své odborné znalosti a bohaté praktické i organizační zkušenosti věnuje plnění vědecko-výzkumných úkolů pro potřeby resortu, ať již v oblasti základní a teoretické geodézie, katastru nemovitostí či informačních a lokalizačních systémů. Má významný podíl na výrazném posílení pozice VÚGTK, v.v.i., mezi organizacemi vědy a výzkumu, ale současně také nelehký úkol tuto pozici obhájit v současných podmínkách reformy vědy, výzku-mu a inovací v ČR. K tomu přejeme jubilantovi mnoho sil, zdraví a osobní pohodu.

ZAJÍMAVOSTI

Vánočka ve Zdibech po třinácté005:528

Dne 16. 12. 2010 odpoledne se opět po roce, na pozvání ředitele Výzkumného ústavu geodetického, topografi ckého a kartografi cké-ho (VÚGTK), v.v.i., Ing. Karla Raděje, CSc., sešli zástupci odborné geodetické veřejnosti ke slavnostnímu nakrojení vánočky (obr. 1). Pod touto záminkou se skrývá tradiční předvánoční akce, které se

termínově přizpůsobila řada akcí jiných, mj. i prosincové zasedání redakční rady GaKO. Je to výjimečná příležitost k setkání mnoha lidí, kteří jsou během roku vytíženi svou prací v civilním i vojen-ském sektoru, v zeměměřických či softwarových fi rmách, na katas -trálních pracovištích, na školách a ve výzkumných organizacích. I tentokrát se zde setkali současní i bývalí pracovníci a přátelé. Byli zde např. čtyři bývalí ředitelé VÚGTK, tři předsedové Českého úřa-du geodetického a kartografi ckého a nástupnického Českého úřadu zeměměřického a katastrálního (ČÚZK) a mnozí bývalí zaměstnan-ci výzkumného ústavu. Kromě tradičního občerstvení a doprovod-ného programu, ve kterém měly premiéru i děti z místní mateřské školy se svými koledami (obr. 2), vyslechli účastníci informaci ředi-tele VÚGTK o tom, jak se ústavu daří zvládat úkoly v podmínkách nové organizační struktury. Několika pracovníkům se za to dostalo oprávněně i veřejného ocenění. Předseda ČÚZK Ing. Karel Večeře se věnoval resortním úkolům, které čekají v roce 2011, a předseda Dozorčí rady VÚGTK, v.v.i., Ing. Karel Štencel, kromě poděkování za práci v roce 2010, připomněl s nadsázkou ono klasické fi lmo-vé „Musíte se víc snažit, pane řediteli“. A tato slova snad nejlépe charakterizují přátelskou předvánoční atmosféru, pro kterou také do Zdib jezdíme.

Ing. František Beneš, CSc.,foto: Petr Mach,


Pro příští GaKO připravujeme:

Monotématické číslo věnované 3. slovenským právnickým dňom so zameraním na kataster nehnuteľností (14. a 15. 4. 2011, Piešťany).

Obr. 1 Předseda ČÚZK Ing. Karel Večeře při krájení vánočky

Obr. 2 Děti z mateřské školy zpívají koledy

OSOBNÍ ZPRÁVY


Z GEODETICKÉHO A KARTOGRAFICKÉHO KALENDÁŘE

Výročí 50 let:

26. 12. 2010 – Ing. Ilona Janžurová, rodačka ze Zdobína (okres Trutnov), odborná asistentka katedry speciální geodézie Fakulty stavební (FSv) ČVUT v Praze. Po maturitě na gymnáziu ve Dvo-ře Králové absolvovala nástavbové studium na SPŠ zeměměřické v Praze. V roce 1985 zakončila promocí studium oboru geodézie a kartografi e na FSv ČVUT. Po praxi u Pražského projektového ústavu nastoupila roku 1994 na katedru speciální geodézie a zahá-jila úspěšnou pedagogickou dráhu. Vede mj. cvičení z několika předmětů pro studenty bakalářského a magisterského studia oboru geodézie a kartografi e i pro studenty bakalářského oboru stavební inženýr, je spoluautorkou skript, vedoucí řady diplomových a baka-lářských prací. Dále je spoluautorkou několika publikací a referátů na konferencích a seminářích v tuzemsku i v zahraničí. V ročních hodnoceních studentů se pravidelně umisťuje mezi nejlepšími a nej-oblíbenějšími pedagogy fakulty.

(leden, únor, březen)

Výročí 50 let:

25. 1. 2011 – Ing. Lubomír Týč, ředitel Katastrálního úřadu (KÚ) pro Liberecký kraj. Rodák z Frýdlantu v Čechách (okres Liberec). Po absolvování gymnázia v Liberci studoval v letech 1979 až 1983 obor geodézie a kartografi e na Fakultě stavební ČVUT v Praze. Od ukončení školy pracoval v organizacích resortu ČÚGK, dnes ČÚZK. Nastoupil do oddílu geometrických plánů na Středisko geo-dézie (SG) v Liberci Geodézie, n. p., Liberec. V letech 1983 a 1984 vykonal základní vojenskou službu ve VTOPÚ Dobruška a poté pokračoval na původním pracovišti. Od 1. 3. 1992 byl vedoucím SG Liberec, v letech 1993 až 2003 byl vedoucím odboru katastru nemovitostí KÚ v Liberci, v roce 2004 ředitelem Katastrálního pra-coviště Liberec. Ve stejném roce se stal vedoucím oddělení katastru nemovitostí odboru 22 ČÚZK, od 1. 1. 2006 byl jmenován ředitelem KÚ pro Liberecký kraj.

15. 2. 2011 – RNDr. Miroslav Kronus, vedoucí Ústředního archivu zeměměřictví a katastru (ÚAZK) v Zeměměřickém úřadu, Praha. Narodil se ve Vlašimi (okres Benešov). Studium oboru fyzická geo-grafi e a kartografi e na Přírodovědecké fakultě UK v Praze zakončil státní závěrečnou zkouškou v roce 1984 a titul RNDr. získal rigoróz-ní zkouškou na stejné fakultě v roce 1985. Do roku 1991 pracoval ve Státním ústředním archivu (dnes Národní archiv) jako správce Sbírky map a plánů. Od roku 1991 je zaměstnán v Zeměměřickém úřadu (tehdy ústavu) v ÚAZK. Od roku 2004 je jeho vedoucím. Zasloužil se hlavně o digitalizaci sbírkových fondů a propagaci ÚAZK v odborné veřejnosti.

16. 2. 2011 – Ing. Ivana Řeháková, ředitelka Katastrálního praco-viště (KP) Louny Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj. Narodila se v Teplicích. V roce 1985 ukončila studium geodézie a kartografi e na Fakultě stavební ČVUT v Praze. Od roku 1991, kdy nastoupila na Středisko geodézie v Mostě, pracuje v resortu ČÚZK. V roce 2005 se stala ředitelkou KP Louny.

Výročí 55 let:

1. 3. 2011 – Ing. Jitka Stoklasová, ředitelka Katastrálního úřadu (KÚ) pro Karlovarský kraj. Narodila se v Chebu. Studium geodé-zie a kartografi e na Fakultě stavební ČVUT v Praze ukončila státní závěrečnou zkouškou v roce 1981. Od toho roku až do roku 1989 pracovala jako geodetka a prováděla měřické práce, mj. v organi-zacích Výstavby hlavního města Prahy – Výstavba sídlišť Praha a ZKŠ, n. p., Blatná v Karlových Varech. V resortu ČÚZK (dříve ČÚGK) pracuje od 1. 9. 1989, kdy nastoupila do Geodézie Plzeň. Od 1. 1. 1991 do 31. 8. 1993 byla vedoucí oddílu na pracovišti KGKS Plzeň. Od 1. 9. 1993 pracuje na KÚ v Karlových Varech, do 31. 10. 1994 jako vedoucí oddělení katastrálních operátů, od 1. 11.

1994 do 31. 12. 2003 byla jeho ředitelkou, od 1. 1. 2004 je ředitel-kou KÚ pro Karlovarský kraj. Zasloužila se podstatnou měrou např. na úspěchu zasedání komise FIG v roce 2010, věnuje se aktivně i svým koníčkům – lyžování, cestování a horským kolům.

22. 3. 2011 – Ing. Petr Dvořáček, vedoucí odboru správy a užití geoinformací (OSUG), Zeměměřický úřad (ZÚ), Praha. Pražský rodák, studoval obor geodézie a kartografi e na Fakultě stavební (FSv) ČVUT v Praze, studium ukončil v roce 1980 státní závě-rečnou zkouškou. Téhož roku nastoupil do Geodézie, n. p., Praha, do provozu fotogrammetrie. V letech 1984 až 1994 pracoval jako odborný asistent na katedře mapování a kartografi e FSv ČVUT. Od roku 1995 uplatňoval svoje zaměření na fotogrammetrii v několika soukromých fi rmách. V roce 2004 se vrátil do resortu, do ZÚ na místo vedoucího OSUG, kde působí do současnosti. Fotogrammetrii se již nevěnuje jako své hlavní specializaci, dění v této oblasti však stále sleduje, mj. působí aktivně ve Společnosti pro fotogrammetrii a dálkový průzkum, je členem národního komitétu této společnosti.

Výročie 60 rokov:

19. 1. 2011 – doc. RNDr. Ján Feranec, DrSc., vedúci vedecký zamestnanec oddelenia kartografi e a geoinformatiky Geografi ckého ústavu (GÚ) Slovenskej akadémie vied (SAV) v Bratislave. Narodil sa v Pobedime (okres Nové Mesto nad Váhom). Po skončení odboru geografi a na Prírodovedeckej fakulte (PríF) Univerzity Komenské-ho (UK) v Bratislave v roku 1974 nastúpil do GÚ SAV, oddelenia geoekológie. V roku 1976 získal titul RNDr. a prešiel do oddelenia geoinformačných systémov a diaľkového prieskumu Zeme (DPZ), kde v rokoch 1989 až 1992 bol jeho vedúcim. Organizačné schop-nosti využil aj ako vedúci oddelenia kartografi e a geoinformatiky (1992 až 2002), súčasne zástupca riaditeľa (2001 a 2002) a riadi-teľ GÚ SAV (2002 až 2006). Ako riaditeľ sa pričinil o jeho roz-voj najmä v oblasti geoinformatiky. Vedeckú hodnosť kandidáta geografi ckých vied (CSc.) získal v roku 1982, za docenta sa habi-litoval v roku 1996 a vedeckú hodnosť doktora geografi ckých vied získal v roku 2007. V rokoch 1986 až 1996 externe prednášal na PríF UK predmet DPZ poslucháčom geografi e. Je školiteľom dokto-randov a doteraz vychoval 3 vedeckých zamestnancov. Je autorom alebo spoluautorom 9 monografi í, v ďalších 7 má 7 kapitol a 159 pôvodných vedeckých prác publikovaných u nás i v zahraničí (10 má aj v časopise GaKO). Ohlas na jeho práce predstavuje 970 ci-tácií. Spolupracoval na 10 medzinárodných vedeckých projektoch (ako koordinátor za GÚ SAV). V rámci štátneho plánu základného výskumu VEGA pracoval na 6 projektoch, z toho na 3 ako vedúci. Obsahom riešenia domácich i európskych projektov boli problémy analýzy a hodnotenia krajiny a jej zmien na báze leteckých a satelit-ných snímok. V rámci DPZ spolupracoval aj s Výskumným ústavom geodézie a kartografi e v Bratislave. Patrí k priekopníkom využívania údajov DPZ na Slovensku a možno ho zaradiť medzi popredných slovenských a aj medzinárodne uznávaných geografov. Je členom viacerých významných komisií. Okrem iných komisie na obhajobu doktorandských dizertačných prác odboru geodézia a kartografi a (od roku 2004) a technickej komisie Geodézia a kartografi a Slo-venského ústavu technickej normalizácie (od roku 2008). V rokoch 1990 až 2004 bol výkonným redaktorom Geografi ckého časopisu. Za vedeckovýskumnú a publikačnú činnosť bol spolu s ďalšími spo-lupracovníkmi viackrát ocenený (Cena SAV a Literárneho fondu).

18. 3. 2011 – Ing. Jiří Barták, ředitel Zeměměřického a katastrál-ního inspektorátu (ZKI) v Liberci. Narodil se v Praze. Studoval na Fakultě stavební ČVUT v Praze obor geodézie a kartografi e, zamě-ření fotogrammetrie, a studium zakončil v roce 1975. Poté nastoupil k provozu mapování Geodézie, n. p., Liberec a podílel se mimo jiné na vytyčovacích pracích při stěhování děkanského kostela v Mostě. V následné praxi prošel všemi etapami obnovy operátu a účelového mapování v Severočeském kraji. Na pracovišti Střediska geodézie v Děčíně se začal zabývat pozemní fotogrammetrií a v roce 1980 přešel na fotogrammetrické pracoviště v Liberci. Zde se věnoval především měření deformací a kalibrací fotogrammetrickými meto-dami, automatizaci zpracování analytické aerotriangulace a obnově operátu. V roce 1985 byl jmenován členem studijní skupiny FIG – 6C pro měření deformací. Po tříleté praxi v oddělení technicko-ekonomické přípravy výroby přešel v rámci reorganizace do oddě-



lení dohledu a inspekce KGKS v Liberci, kde zároveň absolvoval i stáž na ČÚGK. Po vzniku ZKI byl od 1. 1. 1993 zástupcem ředitele a od února 1994 je ředitelem ZKI v Liberci. Je držitelem úředního oprávnění pro ověřování prací dle § 13, odst. 1, písm. a, b, c zákona č. 200/1994 Sb. a je členem zkušební komise pro získání úředního oprávnění k ověřování výsledků zeměměřických činností. Ve vol-ném čase se věnuje zejména orientačnímu běhu, vysokohorské turis-tice a turistice spojené s rozhlednami.

Výročí 65 let:

7. 1. 2011 – Ing. Petr Polák, rodák z Prahy-Žižkova. V roce 1969 absolvoval obor geodézie a kartografi e na Fakultě stavební ČVUT v Praze. Do měřické praxe nastoupil u tehdejší Inženýrské geodé-zie, Praha, pozdější Geodézie, Praha. Od roku 1980 byl vedoucím oddělení přípravy výroby a odbytu, v letech 1991 až 1996 zástup-cem ředitele. V podniku, který byl zrušen bez likvidace, setrval jako poslední statutární zástupce až do 30. 9. 1997. Poté nastoupil do fi rmy GEOFOT ve Staré Lysé, od dubna 1999 do ledna 2001 byl zástupcem ředitele Geodézie ČR, s. r. o., a v letech 2003 až 2007 působil v oddělení správy nemovitého majetku Vojenské ubytovací a stavební správy Praha v resortu ministerstva obrany. Pracoval při technickém mapování a podrobném měření, při budování geodetic-kých sítí a vytyčování hranic pozemků i staveb. Získal velmi bohaté praktické i manažerské zkušenosti. Je autorem několika resortních metodických návodů bývalého ČÚGK z oblasti inženýrské geodézie, mikrofi lmu a podrobných bodových polí, v roce 1992 byl zástup-cem resortu při novele stavebního zákona a prováděcích vyhlášek. V období let 1990 až 1994 byl členem zkušební komise odpověd-ných geodetů. Členem dřívější Československé vědeckotechnic-ké společnosti byl od roku 1972, v roce 1990 se stal zakládajícím členem Českého svazu geodetů a kartografů (ČSGK), v období od listopadu 1993 do února 2006 byl jeho předsedou. V této funkci se významně zasloužil o mezinárodní úspěch pracovního týdne země-měřičů FIG Working Week Prague 2000. Nyní je členem revizní komise ČSGK. Je také členem zkušební komise ČÚZK pro udělová-ní úředních oprávnění zeměměřickým inženýrům (ÚOZI), lektorem VÚGTK pro vzdělávání ÚOZI a častým členem zkušebních komisí oboru geodézie a kartografi e při státních závěrečných zkouškách na Fakultě stavební ČVUT. Známá je i jeho bohatá publikační činnost v časopisu Zeměměřič a na odborných seminářích a konferencích.

3. 3. 2011 – doc. Ing. Jaroslav Šíma, PhD., vedúci Katedry geodé-zie (KG) Stavebnej fakulty (SvF) Žilinskej univerzity (ŽU) v Žili-ne. Rodák z okresného mesta Písek (Česká republika – ČR). Po absolvovaní odboru stavebná údržba a rekonštrukcia tratí na Fakulte prevádzky a ekonomiky dopravy a spojov (PEDaS) Vysokej školy dopravnej (VŠD) v Žiline v roku 1969 nastúpil na Katedru geodézie a geotechniky (od roku 1994 KG) Fakulty PEDaS (od roku 1990 SvF) VŠD (od roku 1980 Vysoká škola dopravy a spojov – VŠDS a od 23. 10. 1996 ŽU) ako asistent. V roku 1980 získal vedeckú hodnosť kandidáta technických vied a za docenta bol vymenovaný v roku 1990. V rokoch 1993 až 1997 vykonával akademickú funkciu prodekana SvF VŠDS/ŽU. Vedúcim KG SvF ŽU je od 1. 7. 2000. Má zásluhu na modernizácii výučby a prístrojového vybavenia KG SvF ŽU. Vo výskumnej činnosti sa zameral na oblasť inžinierskej geodézie, ktorú orientuje hlavne na rezort dopravy, a ktorá je často spojená s geodetickými meraniami. Je spoluautorom 3 dočasných vysokoškolských učebníc (skrípt), autorom alebo spoluautorom vyše 10 odborných prác a autorom metodického návodu. Úspešne referoval na konferenciách a sympóziách u nás i v zahraničí. Zná-my je tiež ako projektant sánkarských dráh. Projektoval sánkarskú dráhu v Smržovke (Jizerské hory – ČR) a sánkarský trenažér v Sta-rom Smokovci. Tiež vypracoval podklady na projekt rekonštrukcie skokanského mostíka na Štrbskom Plese, kde vykonal aj geodetické merania. Zaoberal sa aj návrhom na vytvorenie nových zjazdových tratí vo Vysokých Tatrách.

29. 3. 2011 – Ing. Michal Mucha. Narodil sa v Bánove (okres Nové Zámky – N. Z.). Po skočení odboru geodézia a kartografi a na Stavebnej fakulte (SvF) Slovenskej vysokej školy technickej v Bratislave v roku 1970 nastúpil do Oblastného ústavu geodézie v Bratislave – Stredisko geodézie (SG) N. Z., kde pracoval v oblas-ti evidencie nehnuteľností a vyhotovovania geometrických plánov

(GP). 1. 1. 1973 prešiel do Správy geodézie a kartografi e (SGK) v Bratislave ako vedúci SG N. Z. Od 1. 4. 1985 do 31. 8. 1990 pôsobil ako odborný poradca pre aktualizáciu katastra v Havane. Po návrate z Kuby pracoval do konca roku 1990 ako vedúci odbor-ný referent SG N. Z. SGK a v rokoch 1991 a 1992 opäť ako vedúci SG N. Z. SGK. Od 1. 1. 1993 do 23. 7. 1996 bol riaditeľom Správy katastra (SK) N. Z. Katastrálneho úradu (KÚ) v Bratislave. Od 24. 7. 1996 do 12. 12. 2000 bol vedúcim katastrálneho odboru Okresného úradu (KOOÚ) v N. Z. a od 13. 12. 2000 do 31. 12. 2001 pracoval v tomto KOOÚ ako pracovník referátu overovania GP a geodetických činností. V tejto funkcii pokračoval aj od 1. 1. 2002 do 31. 12. 2010, t. j. do odchodu do dôchodku, v SK N. Z. KÚ v Nitre. V rokoch 1999 až 2001 absolvoval 4 semestre štúdia pre súdnych znalcov v odbore geodézia a kartografi a na Ústave súdneho znalectva SvF Slovenskej technickej univerzity v Bra-tislave. V rokoch 2002 až 2006 bol členom Výkonného výboru Slovenskej spoločnosti geodetov a kartografov a zastával funkciu podpredsedu.

Výročí 70 let:

11. 1. 2011 – Ing. Josef Kamler, bývalý ředitel Katastrálního úřa-du (KÚ) v Šumperku. Narodil se v Hrabšíně (okres Šumperk). Po maturitě na Střední průmyslové škole stavební v Brně v roce 1959 nastoupil k bývalému Oblastnímu ústavu geodézie a kartografi e v Opavě, po jednoroční praxi odešel na základní vojenskou službu. Po ní vystudoval obor geodézie a kartografi e na Fakultě stavební ČVUT v Praze, studium ukončil v roce 1969. Nastoupil na Středis-ko geodézie (SG) v Šumperku. Na SG zastával různé funkce – byl odpovědným geodetem, vedoucím oddílu a od roku 1990 vedoucím SG, od roku 1993 KÚ, v Šumperku. Je držitelem oprávnění odpo-vědného geodeta a oprávnění na ověřování geodetických činností.

13. 2. 2011 – doc. Ing. Jozef Štubňa, PhD. Rodák z Pohorelskej Maše (dnes časť obce Pohorelá v okrese Brezno). Po skončení zememeračského inžinierstva na Stavebnej fakulte (SvF) Sloven-skej vysokej školy technickej v Bratislave v roku 1963 nastúpil do Ústavu geodézie a kartografi e v Žiline, kde vykonával fotogramet-rické práce. V roku 1968 prešiel na Katedru geodézie a geotechniky (od roku 1994 Katedra geodézie) Fakulty prevádzky a ekonomiky dopravy a spojov (od roku 1990 SvF) Vysokej školy dopravnej (od roku 1980 Vysoká škola dopravy a spojov a od 23. 10. 1996 Žilinská univerzita) v Žiline ako výskumný pracovník a od roku 1971 ako odborný asistent. V roku 1979 získal vedeckú hodnosť kandidáta technických vied a za docenta pre odbor geodézia bol vymenovaný v roku 1984. Vo vedeckovýskumnej činnosti sa zameral na oblasť inžinierskej geodézie. Je autorom alebo spoluautorom 1 knižnej publikácie (Žilina, EDIS 1998), 4 dočasných vysokoškolských učebníc (skrípt), 55 odborných a vedeckých prác a 25 výskumných správ. Mal úspešnú spoluprácu s praxou. Do dôchodku odišiel 14. 2. 2001, ale pedagogickú činnosť ďalej vykonával až do 31. 8. 2009.

Výročí 75 let:

20. 1. 2011 – Ing. Miroslav Roule, CSc., rodák z Brna v činné služ-bě, mj. ředitel (v letech 1990 až 1998) Výzkumného ústavu geodetic-kého, topografi ckého a kartografi ckého ve Zdibech. Po absolvování studia geodézie a kartografi e na Fakultě stavební ČVUT v Praze roku 1960 prošel bohatou praxí v provozu, výzkumu i v řídících funkcích resortu. Zabýval se především fotogrammetrií pro mapování ve vel-kých měřítkách a automatizací geodetických prací. Záslužná byla jeho činnost při automatizaci tehdejší evidence nemovitostí a sou-časného katastru, za kterou mu bylo v roce 1986 propůjčeno státní vyznamenání. Známá a bohatá je i jeho publikační, organizátorská a spolková činnost, např. v Radě a odborných komisích Českého svazu geodetů a kartografů. Od roku 1994 je členem předsednictva Asociace výzkumných organizací České republiky (ČR). Do roku 1999 zastával funkci místopředsedy Společnosti fotogrammetrie a dálkového průzkumu v ČR.

27. 1. 2011 – Ing. Otto Joska, absolvent zeměměřického studia na Fakultě stavební ČVUT v Praze roku 1960. V resortu prošel postup-ně od základní práce technika až po činnost výrobního náměstka dřívější Geodézie, s. p., Pardubice.



9. 2. 2011 – Ing. Vladimír Soviš, rodák ze Starého Města u Uher-ského Hradiště, absolvent zeměměřického studia na Fakultě stavební ČVUT v Praze. Od roku 1960 pracoval v bývalém Oblastním ústavu geodézie a kartografi e, Brno, od roku 1968 v Geodézii Brno jako provozní inženýr a výzkumný pracovník. V letech 1971 až 1978 byl externím učitelem Střední průmyslové školy stavební v Brně. Roku 1978 byl pověřen vedením Střediska geodézie (SG) ve Vyš-kově a od roku 1989 působil ve funkci vedoucího SG (od roku 1993 Katastrálního úřadu) v Uherském Hradišti. Funkci ředitele zastával do 30. 9. 1999.

15. 2. 2011 – Ing. Ján Vanko. Narodil sa v Makove na Kysu ciach (okres Čadca). Po absolvovaní zememeračského inžinierstva na Fakulte inžinierskeho staviteľstva Slovenskej vysokej školy tech-nickej (SVŠT) v Bratislave v roku 1959 nastúpil do Geodetického ústavu v Bratislave, kde pracoval ako vedúci nivelačnej a triangulač-nej čaty a v rokoch 1968 až 1972 ako vedúci prevádzky nivelácie a gravimetrie. Na tomto pracovisku získal odborný rozhľad a cenné skúsenosti v budovaní a modernizácii geodetických základov (GZ). V našej odbornej verejnosti patrí medzi priekopníkov štúdia recent-ných vertikálnych pohybov (RVP) zemského povrchu a s jeho menom je spojená problematika opakovaných nivelácií (ON) v Slovenskej republike (SR). Má zásluhu na začatí gravimetrických prác v SR. Od 1. 1. 1973 do 31. 1. 2001, t. j. do odchodu do dôchodku, pracoval vo Výskumnom ústave geodézie a kartografi e v Bratislave ako výskum-ný a vývojový pracovník, a tu 21. 12. 1976 dosiahol hodnosť vedec-ko-technického pracovníka (VTP), od 23. 1. 1989 vedúceho VTP. Je autorom a spoluautorom 27 výskumných správ, 81 odborných člán-kov, z toho 26 v zahraničí. Ďalej je spoluautorom 3 publikácií „Kapi-toly z histórie geodézie v Česko-Slovensku“, 2 učebníc „Geodézia 1 a 2“ pre stredné priemyselné školy (SPŠ – „Geodézia 2“, ktorej bol vedúcim autorského kolektívu, vyšla v 2. vydaní), Terminologic-kého slovníka geodézie, kartografi e a katastra a publikácie Geodeti a kartografi Slovenska 1700-2003 (2004) a Dodatok 2005. Referoval na 27 domácich a 19 zahraničných konferenciách a sympóziách. Je tiež autorom 5 technických predpisov a 2 slovenských technických noriem. K významným výsledkom jeho výskumnej činnosti patrí napr. zostavenie máp RVP Podunajskej nížiny, územia Západných Karpát (ZK) v SR, mapy gradientov rýchlostí vertikálnych pohybov ZK v SR a spoluautorstvo na tvorbe mapy RVP územia bývalého Česko-Slovenska, územia východnej Európy, v Karpatsko-balkán-skej oblasti (KBO – 2 máp) a mapy horizontálnych gradientov rých-lostí RVP v KBO. Výskum RVP zemskej kôry v KBO koordinoval za bývalú geodetickú službu Česko-Slovenska v rámci medzinárod-nej spolupráce a aktívne sa podieľal na medzinárodnej spolupráci najmä v oblasti veľmi presnej nivelácie a RVP zemského povrchu. V rokoch 1977 a 1979 bol za rezort geodézie a kartografi e vedúcim výpravy, ktorá sa zúčastnila výskumných expedícií v oblasti Pamí-ru. Od roku 1996 bol zodpovedným riešiteľom výskumných úloh integrovanej geodetickej siete a rozvoja integrovaných GZ SR. Bol členom viacerých komisií, spomeňme komisiu na obhajoby diplo-mových prác študijného odboru geodézia a kartografi a Stavebnej fakulty (SvF) SVŠT/Slovenskej technickej univerzity (STU) v Bra-tislave, terminologickú komisiu ÚGKK SR (1970 až 1999) a tech-nickú komisiu Geodézia a kartografi a Slovenského ústavu technic-kej normalizácie (1999 až 2007). Má zásluhy na tvorbe slovenskej odbornej terminológie. V rokoch 1972 až 1983 externe vyučoval na SPŠ stavebnej v Bratislave geodetické predmety. Známy je aj ako odborársky funkcionár. Čitateľom GaKO je známy ako spolutvorca tohto odborného a vedeckého časopisu. Od decembra 1976 bol čle-nom jeho redakčnej rady a od 1. 1. 1978 do 31. 12. 2007 zástupcom vedúceho redaktora. Založil a aj v súčasnosti vedie slovenskú časť „Geodetického a kartografi ckého kalendára“, prispieva do rubriky „Osobné správy“ a „Nekrológy“ a recenzuje príspevky. Je nositeľom rezortných vyznamenaní a Plakety prof. Gála SvF STU v Bratislave za dlhoročnú plodnú spoluprácu (2006).

16. 2. 2011 – doc. Ing. Jaroslav Michal, CSc. V rodné Praze absol-voval gymnázium a roku 1959 Zeměměřickou fakultu ČVUT. Do praxe nastoupil na Středisku geodézie v Rakovníku, později ve Sla-ném, kde byl od roku 1963 vedoucím pracoviště. V závěru roku 1964 se stal vedoucím oddílu Oblastního ústavu geodézie v Praze. V roce 1967 na základě konkurzu přešel na místo samostatného odborné-ho pracovníka ve Výzkumném ústavu geodetickém, topografi ckém

a kartografi ckém. Od roku 1972 působí, nejdříve jako odborný asi-stent, na katedře mapování a kartografi e na Fakultě stavební ČVUT v Praze. V dubnu 1977 obhájil kandidátskou práci, docentem pro obor mapování byl jmenován roku 1982. Je školitelem doktorandů, vedoucím diplomových prací a předsedou či členem komisí stát-ních závěrečných zkoušek; byl garantem bakalářského studia oboru katastr nemovitostí na stavební fakultě. Odborně se zaměřil zejména na oblast katastru nemovitostí a územních informačních systémů. Je autorem několika skript, spoluautorem monografi e a autorem řady výzkumných zpráv. Za svou pedagogickou činnost získal „Uznání rektora ČVUT“ a „Medaili ČVUT“.

22. 2. 2011 – RNDr. Vladimír Dolníček, rodák z Brna, absolvent oboru kartoreprodukční výroby Střední školy uměleckoprůmyslo-vé v Bratislavě (1964) a oboru fyzické geografi e a kartografi e Pří-rodovědecké fakulty University Jana Evangelisty Purkyně v Brně (1970). V letech 1954 až 1971 byl zaměstnancem resortu Minister-stva Národní obrany (VZÚ Praha a VKÚ Banská Bystrica), odkud přešel do dřívější Geodézie, n. p., Brno, kde působil od roku 1975 jako vedoucí provozu kartografi e, polygrafi e a mikrofi lmu. Od roku 1990 zastával funkci ředitele Kartografi ckého vydavatelství Geodé-zie, a. s., Brno a zaměřoval se zejména na tvorbu a vydávání orien-tačních plánů měst.

23. 3. 2011 – prof. Ing. Vlastimil Staněk, PhD. Rodák z Tetčic (okres Brno-venkov, Česká republika). Po skončení zememerač-ského inžinierstva na Fakulte inžinierskeho staviteľstva Slovenskej vysokej školy technickej (SVŠT) v Bratislave v roku 1959 s vyzna-menaním nastúpil do Riaditeľstva vodohospodárskeho rozvoja (teraz Vodohospodárska výstavba, š. p.) v Bratislave, kde vykonával a od roku 1964 ako vedúci geodetického oddelenia zabezpečoval geodetické práce pri výstavbe veľkých vodohospodárskych objek-tov. Ďalej realizoval merania posunov a pretvorení na priehradách a iných významných vodohospodárskych stavbách. 1. 10. 1968 prešiel na základe konkurzu na Katedru geodézie (KG) Staveb-nej fakulty (SvF) SVŠT ako odborný asistent. V roku 1977 získal vedeckú hodnosť kandidáta technických vied. Za docenta pre odbor geodézia bol vymenovaný 1. 6. 1981 a za profesora 25. 7. 1997. Od 1. 9. 1986 do 31. 1. 1991 vykonával funkciu vedúceho KG SvF SVŠT (od 1. 4. 1991 Slovenská technická univerzita – STU), v rokoch 1995 až 1998 bol členom akademického senátu SvF STU a v rokoch 1997 až 2003 členom vedeckej rady SvF STU. Od roku 1983 bol školiteľom vedeckých ašpirantov (teraz doktorandov), dlhoročným garantom doktorandského štúdia na odbore geodézia a kartografi a SvF STU a predsedom spoločnej odbornej komisie pre toto štúdium v Slovenskej republike. V pedagogickej a vo vedec-kovýskumnej činnosti sa zameral na oblasť inžinierskej geodézie (IG). Je autorom a spoluautorom 2 monografi í, 12 dočasných vyso-koškolských učebníc (skrípt), vyše 65 vedeckých a odborných prác a spoluautorom Terminologického slovníka geodézie, kartografi e a katastra (Bratislava 1998). Úspešne referoval na 40 konferen-ciách a seminároch u nás i v zahraničí. Bol zodpovedným rieši-teľom a spoluriešiteľom 11 výskumných úloh zameraných najmä na: vytyčovacie práce a kontrolné merania rozsiahlych a konštrukčne náročných stavebných objektov (diaľničné mostné objekty a estaká-dy, atómové elektrárne, priehrady, tunely, mosty a pod.), meranie posunov a pretvorení, ako aj určovanie geometrických parametrov stavebných objektov a optimalizáciu budovania sietí na účely IG. Mal rozsiahlu expertíznu a posudkovú činnosť. V rokoch 1997 až 2007 vykonával funkciu predsedu skúšobnej komisie Komory geo-detov a kartografov a od 27. 3. 2009 je jej čestným členom. Záslužná bola jeho činnosť aj vo vedecko-technickej spoločnosti. Je nositeľom viacerých vyznamenaní. Do dôchodku odišiel 1. 4. 2004, ale ďalej pôsobil ako pedagóg do 30. 6. 2010.

Výročie 80 rokov:

7. 1. 2011 – Ing. Július Cagáň. Narodil sa v Prievidzi. Po absol-vovaní zememeračského inžinierstva na Fakulte stavebného a zememeračského inžinierstva Slovenskej vysokej školy technic-kej v Bratislave v roku 1954 nastúpil do Geologického prieskumu, n. p., Banská Štiavnica. V roku 1966 nastúpil pedagogickú dráhu na Strednej priemyselnej škole stavebnej (SPŠS) v Banskej Štiavnici. Po dvoch rokoch prešiel na SPŠS v Žiline, kde pôsobil až do odcho-



du do dôchodku, t. j. do roku 1994, a pričinil sa o založenie študij-ného odboru geodézia. Ako dôchodca pôsobil na Katedre geodézie Stavebnej fakulty Žilinskej univerzity v Žiline do 30. 6. 2001. Popri pedagogickej činnosti sa venoval a ďalej venuje maľovaniu krajiniek a písaniu básní.

29. 1. 2011 – Ing. Jaromír Hudeček, dlouholetý pracovník resortu, vedoucí geodet specialista bývalé Geodézie, n. p., Opava. Věnoval se především zavádění výpočetní techniky do zeměměřických prací.

30. 1. 2011 – Ing. Josef Mach, rodák z Nového Města na Moravě, absolvent Vojenské technické akademie v Brně (1955). Do roku 1960 pracoval jako geodet Geologického průzkumu v Brně, poté přešel do Ústavu geodézie a kartografi e Brno. V letech 1971 až 1975 byl postupně vedoucím Střediska geodézie Brno-venkov a Brno-město, v roce 1976 byl jmenován výrobním náměstkem bývalé Geodézie, n. p., Brno a roku 1985 ředitelem Krajské geodetické a kartografi cké správy pro Jihomoravský kraj. Do důchodu odešel počátkem roku 1991, dále působil na pracovišti Katastrálního úřadu Brno-venkov v Židlochovicích.

30. 1. 2011 – RNDr. Jiří Novotný, rodák z Klatov, absolvent stu-dia oboru fyzické a regionální geografi e na Přírodovědecké fakultě University Karlovy. Po absolvování vysoké školy nastoupil do Kar-tografi ckého a reprodukčního ústavu, pozdější Kartografi e Praha, a. s., kde byl odpovědným redaktorem všeobecných zeměpisných map. K jeho základním dílům patří unikátní soubor Poznáváme svět, který vycházel v letech 1961 až 1991, a kapesní atlasy světa v čes-ké i v cizojazyčných mutacích. Jako specialista se cíleně věnoval výchově mladých redaktorů. Od roku 1948 je členem České geo-grafi cké společnosti.

1. 2. 2011 – prof. RNDr. Ing. Dr. h. c. Lubomír Kubáček, DrSc. Narodil se v Bratislavě. Zde studoval zeměměřické inženýrství na Slovenské vysoké škole technické (SVŠT) v letech 1950 až 1954. Po absolvování vysoké školy nastoupil do Geodetického ústavu v Bratislavě. V období let 1955 až 1964 jako mimořádný posluchač vystudoval matematickou statistiku a matematickou analýzu na Pří-rodovědecké fakultě (PřF) Univerzity Komenského, titul RNDr. zís-kal v roce 1969. V letech 1962 až 1981 pracoval v Ústavu teorie měření SAV a poté působil na Matematickém ústavu SAV ve funk-cích vedoucího oddělení matematické analýzy, ředitele a vedoucího vědeckého pracovníka. Od 1. 9. 1994 byl vedoucím katedry mate-matické analýzy a aplikací matematiky PřF Univerzity Palackého v Olomouci. Vědeckou hodnost kandidáta technických věd získal v roce 1965 a vědeckou hodnost doktora fyzikálně-matematických věd v roce 1980 z vědního oboru geodézie. Od roku 1987 byl členem korespondentem SAV a od roku 1988 členem korespondentem ČSAV jako matematik. Docentem a poté profesorem pro pravděpodobnost a matematickou statistiku byl jmenován v roce 1990. Přednášel exter-ně na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Komenského, kde byl i členem komise pro státní závěrečné zkoušky, komise pro rigo-rózní zkoušky a komisí pro obhajobu kandidátských a doktorských disertačních prací ve vědním oboru pravděpodobnost a matematická statistika. Významná byla jeho spolupráce s oborem geodézie a kar-tografi e na SVŠT. Dlouhou dobu vedl odborné semináře na aktuální témata z teorie odhadu a optimálního designu experimentu, souvi-sející s rozvojem geodézie, především geodetických sítí. Podobný charakter měla i jeho spolupráce s VÚGK v Bratislavě. Jeho vědecká a odborná činnost je bohatá po stránce tematické i počtem publikací, přednesených referátů, vyřešených výzkumných úloh, zastávaných funkcí, konzultací, recenzí aj. Je autorem či spoluautorem asi 245 publikací a 5 knižních monografi í. V mezinárodní geodetické asocia-ci (IAG) a v KAPG byl dlouholetým koordinátorem témat a členem mezinárodních studijních skupin. Aktivní byl v dalších 35 odborných a organizačních funkcích. Jeho práce byla oceněna mnohými vyzna-menáními a tituly, např.: 1. cena XI kongresu FIG v Římě (1965), Stříbrná čestná plaketa A. Stodoly za zásluhy v technických vědách (SAV), Čestný titul Zasloužilý člen JČSMF a JSMF, Pamětní medai-le 50. výročí založení SVŠT Za významné zásluhy o rozvoj mate-matiky a fyziky, Bolzanova medaile (ČSAV 1991), Zlatá Hroncova medaile (SAV 1991), medaile MFF Univerzity Komenského v Bratis-lavě (1991), Zlatá medaile Univerzity Palackého v Olomouci (2001) a Medaile za zásluhy o rozvoj vědy (SAV 2001).

25. 2. 2011 – Ing. Květoslav Spiller. Rodák z Opavy (Česká repub-lika). Po štúdiách zememeračského inžinierstva v Brne a v Bratisla-ve v roku 1954 nastúpil do Geodetického, topografi ckého a karto-grafi ckého ústavu v Bratislave, od 1. 1. 1957 Geodetický ústav, kde prešiel prácami v geodetických výpočtoch, v triangulácii a v kont-rolnom útvare. V roku 1970 bol vymenovaný za vedúceho novozria-deného rezortného výpočtového strediska. Túto funkciu vykonával do 31. 12. 1988. Od 1. 1. 1989 do 28. 2. 1990 bol vedúcim útvaru riadenia výroby Geodetického podniku, n. p. a š. p. (GP). Od 1. 3. 1990 do 30. 11. 1991, t. j. do odchodu do dôchodku, vykonával funkciu vedúceho ekonomického odboru GP a od 1. 1. 1991 Geode-tického a kartografi ckého ústavu. V rokoch 1972 až 1975 absolvoval prvý beh postgraduálneho štúdia odboru geodézia a kartografi a na Stavebnej fakulte Slovenskej vysokej školy technickej v Bratislave. Bol aktívnym zlepšovateľom a členom odborných rezortných komi-sií. Je nositeľom rezortných vyznamenaní.

12. 3. 2011 – Ing. Štefan Honti. Narodil sa v Bratislave. Po absol-vovaní zememeračského inžinierstva na Fakulte inžinierskeho sta-viteľstva Slovenskej vysokej školy technickej v Bratislave v roku 1954 nastúpil do Geodetického, topografi ckého a kartografi ckého ústavu v Bratislave, od 1. 1. 1957 Geodetický ústav, kde ako vedúci meračskej čaty vykonával vlícovanie a zhusťovanie bodov, topogra-fi ckú revíziu a trianguláciu. Od 1. 1. 1966 do 30. 9. 1969 pracoval v Inžinierskogeologickom a hydrogeologickom prieskume, n. p., Žilina, závod v Bratislave. Tu vykonával meranie profi lov, vytý-čenie a meranie prieskumných diel a tematické mapovanie. 1. 10. 1969 prešiel do Slovenskej správy geodézie a kartografi e, od 1. 7. 1973 Slovenský úrad geodézie a kartografi e a od 1. 1. 1993 Úrad geodézie, kartografi e a katastra Slovenskej republiky, kde ako vedú-ci odborný referent – špecialista pracoval v oblasti geodetických základov, inžinierskej geodézie, metrológie, normalizácie a medzi-národnej spolupráce. Bol členom skúšobných komisií na preverova-nie kvalifi kácie pracovníkov, ktorí majú overovať geometrické plány a iné výsledky geodetických prác a vykonávať funkciu zodpovedné-ho geodeta. 30. 6. 1994 odišiel do dôchodku. Je nositeľom rezortné-ho vyznamenania.

31. 3. 2011 – Ing. Jaromír Sýkora, rodák z Jičína, dlouholetý zasloužilý pracovník oboru, v letech 1966 až 1991 vedoucí Středis-ka Geodézie v Chomutově. Podílel se na technickém rozvoji oboru a zvelebení města. Jako důchodce pracoval do roku 1998 u Pozem-kového úřadu.

Výročí 85 let:

24. 2. 2011 – Ing. Jaroslav Kouba, CSc., rodák z Prahy, bývalý ředitel Výzkumného ústavu geodetického, topografi ckého a karto-grafi ckého (VÚGTK) v letech 1979 až 1986 a náměstek předsedy ČÚGK v letech 1970 až 1978. Po studiích na ČVUT v Praze prošel různými úseky výroby, kde získal bohaté praktické zkušenosti, které díky své vysoké odborné kvalifi kaci mohl plně uplatnit při vykoná-vání odpovědných řídicích funkcí, které mu byly postupně svěřo-vány od roku 1956, kdy nastoupil na bývalou ÚSGK. V roce 1966 absolvoval Vysokou školu ekonomickou. Své výborné jazykové schopnosti uplatnil při rozvíjení mezinárodní geodetické spolupráce resortu. Pro své odborné a organizační schopnosti byl v roce 1979 jmenován ředitelem VÚGTK. Úzce spolupracoval s vysokou školou, kde byl předsedou komise pro státní zkoušky a členem komise pro obhajobu kandidátských disertačních prací v oboru geodézie a kar-tografi e ČVUT. Bohatá je i jeho publikační činnost. Po řadu let byl předsedou Společnosti geodézie a kartografi e dřívější Českosloven-ské vědeckotechnické společnosti. Jeho práce byla oceněna řadou uznání a vyznamenání. V letech 1970 až 1976 byl členem redakční rady našeho časopisu a byl autorem překladů anotací do němčiny.

B l a h o p ř e j e m e !

Z dalších výročí připomínáme:

6. 1. 1921 – před 90 lety se narodil v Radvanicích (okres Přerov) prof. Ing. Dr. Ludvík Hradílek, DrSc., profesor Přírodovědecké fakulty University Karlovy (UK) v Praze. Po absolvování Matema-ticko-fyzikální fakulty UK vystudoval zeměměřické inženýrství na



ČVUT v Praze, po několik let byl asistentem akademika J. Ryša-vého. Po návratu na UK se plně projevily jeho mimořádné pedago-gické i vědecké schopnosti. Stal se světově uznávaným odborníkem v oboru určování tížnicových odchylek z trigonometricky měřených výškových sítí. Jeden rok pracoval jako hostující profesor v Kanadě. Byl členem našich i zahraničních významných vědeckých institucí. Z velmi široké publikační činnosti jmenujme alespoň známou knihu Vysokohorská geodézie. Zemřel 29. 4. 2002 v Praze.

9. 1. 1911 – pred 100 rokmi sa narodil v Suchej nad Parnou (okres Trnava) prof. Ing. Pavel Ilavský. Po absolvo vaní zememeračského inžinierstva na Českom vysokom učení technickom v Prahe nastúpil v roku 1939 do Katastrálneho meračského úradu v Bratislave. Na jeseň v roku 1946 prešiel na oddelenie zememeračského inžinier-stva odboru špeciálnych náuk Slovenskej vysokej školy technickej v Bratislave, kde prednášal geodéziu pre všetky inžinierske odde-lenia (smery štúdia). V roku 1952 odišiel s Baníckou fakultou do Košíc a s nevšedným elánom a príkladnou starostlivosťou budoval špecializáciu banského meračstva. Vykonával viaceré akademic-ké funkcie. Bol publikačne činný a vychoval mnoho geodetických a banských inžinierov. Zomrel v Košiciach 15. 1. 1965, pochovaný je v rodnej obci.

18. 1. 1916 – před 95 lety se narodil ve Dvorci u Nepomuku (okres Plzeň-jih) Ing. Karel Průcha, bývalý ředitel Krajské geodetické a kartografi cké správy v Plzni a funkcionář dřívější Československé vědeckotechnické společnosti. Zeměměřické studium absolvoval na ČVUT v Praze, prošel praxí u státních úřadů a od roku 1957 praco-val v resortu ve funkci vedoucího Střediska geodézie Plzeň-město, od roku 1968 ve funkci hlavního geodeta pro Západočeský kraj a od roku 1971 ve funkci náměstka ředitele dřívějšího Oblastního ústavu geodézie a kartografi e v Praze. Zemřel 7. 3. 1999.

23. 1. 1926 – před 85 lety se narodil v Brně doc. Ing. Miloslav Vese-lý, CSc., docent na katedře geodézie Fakultě stavební (FAST) Vyso-kého učení technického (VUT) v Brně. Svou pedagogickou dráhu začínal v roce 1948 jako asistent u prof. Štvána na tehdejší VŠT v Brně, kterou přerušil na 9 let praktickou činností v n. p. Hydropro-jekt a Ingstav Brno. V roce 1957 se vrátil na FAST VUT, kde v roce 1969 bylo obnoveno studium oboru geodézie a kartografi e. Vědec-kou hodnost CSc. a docenturu měl zaměřenou do oblasti inženýrské geodézie. Docentem byl jmenován v roce 1972. V letech 1976 až 1980 zastával funkci vedoucího katedry geotechniky. Funkci vedou-cího katedry geodézie (obnovené v roce 1960) zastával v letech 1981 až 1989. Kromě toho v letech 1976 až 1980 vykonával akademickou funkci proděkana FAST. Podílel se výrazně na obnově studia oboru Geodézie a kartografi e na VUT v Brně. Patřil k předním odborní-kům v oblasti inženýrské geodézie a v této problematice publikoval řadu odborných prací u nás i v zahraničí. Je autorem několika skript pro posluchače oboru geodézie a kartografi e i pro stavební obory. Je spoluautorem celostátní vysokoškolské učebnice „Inženýrská geodézie I“ (1984) a v roce 1985 pak další vysokoškolské učebnice „Geodézie I“. Významná byla také jeho rozsáhlá činnost expertizní pro podniky a organizace. Podílel se např. na odborných pracech při výstavbě Jaderné elektrárny v Dukovanech, přečerpávací elektrárně Dalešice aj. Dlouhá léta působil jako poslanec v orgánech města Brna. Do důchodu odešel v roce 1991. Zemřel 23. 9. 2004.

28. 1. 1876 – před 135 lety se narodil v Čáslavi brig. gen. Karel Rausch, první velitel Vojenského zeměpisného ústavu (VZÚ) v Praze v období 1919 až 1934. Absolvoval válečnou školu ve Vídni, působil na vyšších velitelstvích ve Vídni a Krakově. Jako setník generálního štábu byl roku 1909 přidělen k vídeňskému VZÚ. V následujících letech mapoval v Tyrolsku a v Bosně, stal se velitelem mapovacího oddělení. Po vzniku ČSR se stal jedním ze zakladatelů geodetické služby armády nového státu. Zasloužil se o vznik a organizaci VZÚ a zejména o jeho uznávané postavení v čs. armádě, mezi technickou veřejností i v kontextu mezinárodní spolupráce. Do generálské hod-nosti byl povýšen roku 1926. Zemřel v roce 1954.

29. 1. 1911 – pred 100 rokmi sa narodil v Spišskej Novej Vsi Ing. Elemír Bukovinský. Do štátnej zememeračskej služby nastúpil v roku 1940. Do roku 1950 ako pracovník Povereníctva techni-ky vykonával práce spojené s budovaním štátnej nivelačnej siete.

V týchto prácach pokračoval aj v Slovenskom zememeračskom a kartografi ckom ústave a v Geodetickom, topografi ckom a karto-grafi ckom ústave v Bratislave ako vedúci nivelačného oddelenia. V Geodetickom ústave v Bratislave vykonával funkcie vedúceho oddelenia technickej kontroly, projektanta, vedúceho mapovej doku-mentácie a vedúceho útvaru obrany. Z tejto funkcie odišiel v roku 1976 do dôchodku. Je spoluautorom známej geodetickej príručky „GEO-TOPO“, ktorá vyšla v dvoch vydaniach. Zomrel v Bratislave 13. 1. 2004.

30. 1. 1901 – pred 110 rokmi sa narodil v Prahe prof. RNDr. Jaroslav Mrkos. Po skončení odboru geofyzika na Prírodovedeckej fakulte Univerzity Karlovej v Prahe v roku 1925 nastúpil na Ústav vyššej geodézie a astronómie Českej vysokej školy technickej v Brne ako odborný asistent. Tu sa zúčastnil meraní tiažového zrýchlenia. Po zriadení Vysokej školy technickej Dr. M. R. Štefánika, ktorá v roku 1939 bola premiestnená do Bratislavy a dostala názov Slovenská vysoká škola technická, pôsobil v oddelení zememeračského inži-nierstva odboru špeciálnych náuk, kde prednášal vyššiu geodéziu. 24. 5. 1940 bol navrhnutý na mimoriadneho profesora pre odbor vyššia geodézia. Udalosti 2. svetovej vojny zapríčinili jeho predčas-nú smrť. Zomrel 13. 7. 1942 v koncentračnom tábore Mauthausen (Nemecko). V roku 1946 bol vymenovaný za mimoriadneho profe-sora in memoriam.

31. 1. 1911 – před 100 lety se narodil v Jimramově (okres Žďár n. Sázavou) Ing. Kamil Klimeš, absolvent Vysoké školy speciál-ních nauk ČVUT v Praze z roku 1934. Prošel bohatou a rozmanitou praxí ve státních úřadech a resortních organizacích na celém území tehdejší ČSR. Byl nositelem řady pracovních ocenění. Do důchodu odešel roku 1975 z funkce vedoucího Střediska geodézie v Olomou-ci. Zemřel 12. 11. 2004 v Litovli.

5. 2. 1916 – před 95 lety se narodil ve Čkyni (okres Prachatice) Ing. Dr. František Brož, CSc., v letech 1954 až 1966 první ředitel Výzkumného ústavu geodetického, topografi ckého a kartografi cké-ho a později ředitel technického odboru Českého úřadu geodetické-ho a kartografi ckého. Významný je zvláště jeho podíl na budování geodetických základů České republiky (včetně astronomicko-geo-detické sítě) a rozvíjení mezinárodní spolupráce. Na rozvoji geodé-zie a kartografi e se podílel i jako člen různých vědeckých a porad-ních sborů. S mimořádným zájmem sledoval rozvoj automatizace geodetických a kartografi ckých prací. Za odbornou aktivitu se mu dostalo státního vyznamenání a dalších uznání. Zemřel 12. 10. 2003 v Praze.

5. 2. 1916 – před 95 lety se narodil ve Volyni (okres Strakonice) Ing. Dr. techn. Ladislav J. Lukeš, vedoucí oddělení astronomie tehdejšího Geodetického a topografi ckého ústavu v Praze. Pracoval v triangulaci, v základní geodetické síti a v geodetické astronomii, podílel se na vybudování Geodetické observatoře na Pecném u Ondře-jova. Byl publikačně činný, je autorem knihy Základy geodetické astronomie (Praha, SNTL 1954), byl členem redakční rady GaKO a časopisu Studia geophysica et geodaetica a členem význačných odborných společností, komisí a úzkým spolupracovníkem Výzkum-ného ústavu geodetického, topografi ckého a kartografi ckého a Fakul-ty stavební ČVUT v Praze. Zemřel předčasně 15. 11. 1957 v Praze.

9. 2. 1911 – před 100 lety se narodil v Praze Ing. Antonín Trpka, bývalý pracovník resortu geodézie a kartografi e. Po vystudování zeměměřického inženýrství na ČVUT a skončení vojenské prezenč-ní služby byl zaměstnán jako bezplatný měřický aspirant u Generál-neho fi nančného riaditeľstva v Bratislavě. Od roku 1937 byl zaměst-nán u bývalého Katastrálneho meračského úradu v Bratislavě při novém měření. Poté nastoupil v Praze ke Katastrálnímu měřickému úřadu a prošel i dalšími pracovišti státní správy. Po vzniku samo-statného resortu bývalé Ústřední správy geodézie a kartografi e zde zastával řadu funkcí. Zemřel 23. 5. 1987 v Praze.

11. 2. 1916 – před 95 lety se narodil v Brně prof. Ing. František Hromádka, CSc., profesor inženýrské geodézie a dopravního sta-vitelství na Fakultě stavební (FAST) Vysokého učení technického (VUT) v Brně. Pedagogickou dráhu nastoupil po praxi u tehdejších Československých drah roku 1961, kdy byl jmenován docentem.



Profesorský titul získal roku 1970, v letech 1970 až 1974 zastával funkci děkana FAST a v letech 1974 až 1976 funkci prorektora VUT. V období 1952 až 1972 publikoval v GaKO a školních sbor-nících přes 25 odborných pojednání, většinou z tématiky trasování dopravních cest, vytyčování oblouků a přechodnic. Byl spoluauto-rem celostátní učebnice a autorem skript. Jeho působení bylo odmě-něno státním vyznamenáním a Zlatou medailí VUT. Do důchodu odešel v roce 1981. Zemřel 17. 8. 1997 v Brně.

12. 2. 1931 – před 80 lety se v Praze narodil Ing. Emanuel Kole-natý, CSc., absolvent zeměměřické fakulty ČVUT v Praze (1954). Praxi získal v provozu nivelace a triangulace Geodetického a topo-grafi ckého ústavu v Praze. Od prosince 1958 byl odborným asis-tentem katedry vyšší geodézie Fakulty stavební ČVUT, věnoval se především problematice velmi přesné nivelace. Kandidátskou prá-ci na téma zákonitostí nivelačních chyb obhájil v roce 1970. Byl publikačně činný a spoluautorem řady skript, spolupracoval s praxí. V roce 1996 přešel na katedru speciální geodézie, kde se podílel na výuce geodézie stavebních oborů. Mnoha absolventům je kromě svého pedagogického působení znám i jako zakladatel a ilusionista Čáry klubu, působícího po řadu let na fakultě. Zemřel 14. 12. 2004 v Praze.

13. 2. 1916 – pred 95 rokmi sa narodil v Turčoku (okres Revúca) Ladislav Ehn. Do štátnej zememeračskej služby nastúpil v roku 1953 do Slovenského zememeračského a kartografi ckého ústavu v Bratislave. V Bratislave ďalej pôsobil v Geodetickom, topogra-fi ckom a kartografi ckom ústave, v Správe geodézie a kartografi e na Slovensku, v Geodetickom ústave a v Slovenskej správe geodé-zie a kartografi e (SSGK – od 1. 7. 1973 Slovenský úrad geodézie a kartografi e). V týchto organizáciách pracoval na úseku ekonomiky a plánovania, kde prešiel rôznymi funkciami až po vedúceho eko-nomického odboru SSGK. V roku 1976 odišiel do dôchodku. Bol účastníkom Slovenského národného povstania. V roku 1974 sa stal nositeľom „Čestného uznania za zásluhy o rozvoj geodézie a karto-grafi e“. Zomrel v Bratislave 14. 7. 2007.

15. 2. 1931 – před 80 lety se narodil ve Zděchově (okres Vsetín) Ing. Miroslav Ezechýl. Vystudoval obor geodézie na Vojenské technic-ké akademii v Brně (1956), poté pracoval v Geodetickém ústavu v Bratislavě a Geodézii v Brně. Od roku 1970 až do své předčasné smrti působil jako středoškolský učitel geodetických předmětů na Střední průmyslové škole stavební v Brně. Byl výborným stolním tenistou a trenérem prvoligového družstva žen ve stolním tenise. Zemřel 3. 3. 1990.

15. 2. 1911 – před 100 lety se narodil Ing. Miroslav Tkáč, dlouho-letý vedoucí pracovník resortních okresních pracovišť, zejména na severní Moravě a ve Slezsku. V roce 1974, kdy odcházel do výsluž-by, zastával funkci vedoucího Střediska geodézie v Opavě. Zemřel 20. 10. 1995 v Opavě.

12. 3. 1861 – před 150 lety se narodil v Paříži Dr. h. c. Josef Jan Alexandr Frič, astronom, význačný český konstruktér a výrobce geodetických přístrojů. Zemřel 10. 9. 1945 v Praze.

27. 3. 1926 – pred 85 rokmi sa narodil v malej liptovskej obci Vrbie (okres Liptovský Mikuláš), dnes zaliatej vodnou nádržou Bešeňo-vá, prof. Ing. Ivan Rybársky, CSc. Po skončení zememeračského inžinierstva na Fakulte stavebného a zememeračského inžinierstva (FSZI) Slovenskej vysokej školy technickej (SVŠT) v Bratislave nastúpil v roku 1952 na Katedru geodetických základov a mapo-vania FSZI SVŠT ako asistent. Po vzniku Katedry mapovania a pozemkových úprav Fakulty inžinierskeho staviteľstva (od roku 1960 Stavebná fakulta) SVŠT (od 1. 4. 1991 Slovenská technická univerzita) v roku 1956 pôsobil na tejto katedre. V roku 1963 zís-kal hodnosť kandidáta technických vied, za docenta pre odbor geo-dézia bol vymenovaný 1. 4. 1966 a za profesora 1. 8. 1991. Bol uznávaným odborníkom v pozemkových úpravách a mal rozsiahlu expertíznu, posudkovú, prednáškovú, publikačnú (okolo 60 prác) a vedeckovýskumnú činnosť. Do dôchodku odišiel 31. 8. 1991. Významná bola jeho činnosť aj vo vedecko-technickej spoločnosti. Bol nositeľom čestných uznaní a vyznamenaní. Zomrel v Bratislave 28. 8. 1996.

28. 3. 1926 – před 85 lety se narodil v Broumově (okres Blansko) Ing. Jaroslav Culek, CSc., bývalý odborný asistent katedry geo-dézie Fakulty stavební Vysokého učení technického (VUT) v Brně. Po absolvování zeměměřických studií na VUT v Brně (1952) prošel praxí geodeta tehdejších Československých státních drah v Olomou-ci a v brněnském Hydroprojektu. Na VUT působil od roku 1962. Podílel se na obnově studia oboru Geodézie a kartografi e na VUT v Brně, kde zajišťoval především výuku fotogrammetrie. Kandidát-skou práci se zaměřením na blízkou fotogrammetrii obhájil v roce 1979. Byl autorem řady skript a učebních pomůcek. Zanedbatelná není ani jeho publikační činnost v domácím i zahraničním odborném tisku a ve sbornících z konferencí. Byl velkým milovníkem přírody. Do důchodu odešel v roce 1989. Zemřel 10. 2. 2009.

31. 3. 1946 – před 65 lety se narodil RNDr. Ing. Jaroslav Uhlíř, CSc., bývalý vedoucí oddělení centrální redakce odboru základní báze geografi ckých dat (ZABAGED) Zeměměřického úřadu (ZÚ), Praha. Pražský rodák, po absolvování zeměměřického studia na ČVUT v Praze nastoupil v roce 1969 do n. p. Kartografi e, Praha, kde završil své působení ve funkci odpovědného redaktora. V roce 1975 nastoupil do Výzkumného ústavu geodetického, topografi cké-ho a kartografi ckého, kde se stal v roce 1978 zakládajícím členem Střediska dálkového průzkumu Země (DPZ), které bylo v roce 1980 převedeno do Geodetického ústavu, později Geodetický a kartogra-fi cký podnik, Praha. Jako výzkumný pracovník přispěl k úspěšné-mu řešení dvou pětiletých úkolů státního plánu technického rozvoje v oblasti aplikací metod DPZ ve vybraných oborech národního hos-podářství se zaměřením na jejich ekologické aspekty. V roce 1978 absolvoval dálkové studium odborné geografi e na Přírodovědecké fakultě UK, Praha. Významná byla též jeho pedagogická a publi-kační činnost, od roku 1987 přednášel externě geografi i na Fakultě stavební ČVUT v Praze. Jako vedoucí redakce se aktivně podílel na tvorbě ZABAGED, budované v ZÚ od roku 1991. Jeho odborná fundovanost a bohaté kartografi cké zkušenosti byly velkým příno-sem pro řešení tohoto významného díla. Zemřel předčasně 27. 6. 2004 v Praze.

1836 – pred 175 rokmi sa narodil v Budíne (dnes časť Budapešti) Otto Čéti (tiež Cséti), profesor meračstva na Banskej a lesníckej akadémii (BLA) v Banskej Štiavnici. V roku 1862 absolvoval BLA. Potom pracoval na viacerých miestach. V roku 1872 sa natrvalo usa-dil v Banskej Štiavnici ako profesor na BLA a toto pôsobenie bolo najplodnejším obdobím jeho života. Skonštruoval viaceré meracie prístroje a pomôcky: štiavnický statív, centračný tanier, tachymeter, závesný nivelačný prístroj, sklonomer a iné. Význam jeho odbornej a vedeckej práce nespočíval len v konštrukčnej činnosti. Bol tiež autorom učebníc z geodézie a banského meračstva, ktoré sa využí-vali aj v praxi. V roku 1902 odišiel do dôchodku. Zomrel 9. 8. 1906 v Lučivnej v okrese Poprad.

1841 – pred 170 rokmi nemecký geodet Friedrich Wilhelm Bessel (1784–1846) určil rozmery zemského referenčného elipsoidu, ktorý nesie jeho meno. Konštanty elipsoidu [a = 6 377 397,155 08 m (hlavná polos), b = 6 356 078,962 90 m (vedľajšia polos), f = 1 : 299,152 812 853 (sploštenie)] určil z výsledkov stupňových meraní v Peru, v Európe a v Indii. Besselov elipsoid použili štáty strednej Európy, medzi nimi aj Česko-Slovensko (je na ňom počíta-ná Česko-slovenská trigonometrická sieť).

1871 – pred 140 rokmi založil Mikuláš Konkoly-Thege (1842–1916) v Hurbanove (okres Komárno) astronomické observatórium, zamerané na astrofyziku, spektroskopiu a hviezdnu fotometriu. Od roku 1893 sa v ňom vykonávajú aj geomagnetické merania. Na jeho činnosť nadväzuje Geomagnetické observatórium, ktoré je súčasťou Geofyzikálneho ústavu Slovenskej akadémie vied v Bratislave.

1961 – pred 50 rokmi bola zriadená permanentná Komisia pre recentné pohyby zemskej kôry (Commision on Recent Crustal Movements – CRCM) Medzinárodnej geodetickej asociácie (Inter-national Association of Geodesy – IAG). CRCM koordinovala výskum zameraný na odhaľovanie zákonitostí a príčin recentných pohybov. Išlo najmä o vlastné určovanie dynamiky blokov zemskej kôry globálneho alebo regionálneho významu, mapy recentných pohybov, výskumy na geodynamických polygónoch a pod.



GEODETICKÝ A KARTOGRAFICKÝ OBZOR

odborný a vědecký časopis Českého úřadu zeměměřického a katastrálního

a Úradu geodézie, kartografi e a katastra Slovenskej republiky

Redakce:

Ing. František Beneš, CSc. – vedoucí redaktor

Ing. Jana Prandová – zástupkyně vedoucího redaktora

Petr Mach – technický redaktor

Redakční rada:

Ing. Jiří Černohorský (předseda), Ing. Richard Daňko (místopředseda), Ing. Svatava Dokoupilová, doc. Ing. Pavel Hánek, CSc., prof. Ing. Ján Hefty, PhD., doc. Ing. Imrich Horňanský, PhD., Ing. Štefan Lukáč, Ing. Zdenka Roulová

Vydává Český úřad zeměměřický a katastrální a Úrad geodézie, kartografi e a katastra Slovenskej republiky v nakladatelství Vesmír, spol. s r. o., Na Florenci 3, 111 21 Praha 1, tel. 00420 234 612 395. Redakce a inzerce: Zeměměřický úřad, Pod sídlištěm 9, 182 11 Praha 8, tel. 00420 284 041 415, 00420 284 041 656, fax 00420 284 041 625, e-mail: [email protected] a VÚGK, Chlumecké-ho 4, 826 62 Bratislava, telefón 004212 20 81 61 86, fax 004212 20 81 61 61, e-mail: [email protected]. Sází Typos, závod VIVAS, Sazečská 8, 108 25 Praha 10, tiskne Serifa, Jinonická 80, 158 00 Praha 5.

Vychází dvanáctkrát ročně.Distribuci předplatitelům v České republice zajišťuje SEND Předplatné. Objednávky zasílejte na adresu SEND Předplatné, P. O. Box 141, 140 21 Praha 4, tel. 225 985 225, 777 333 370, 605 202 115 (všední den 8–18 hodin), e-mail: [email protected], www.send.cz, SMS 777 333 370, 605 202 115. Ostatní distribuci včetně Slovenské republiky i zahraničí zajišťuje nakladatelství Vesmír, spol. s r. o. Objednávky zasílejte na adresu Vesmír, spol. s r. o., Na Florenci 3, POB 423, 111 21 Praha 1, tel. 00420 234 612 394 (administrativa), další telefon 00420 234 612 395, fax 00420 234 612 396, e-mail: [email protected], e-mail administrativa: [email protected] nebo [email protected]. Dále rozšiřují společnosti holdingu PNS, a. s. Do Slovenskej republiky dováža MAGNET – PRESS SLOVAKIA, s. r. o., Šustekova 10, 851 04 Bratislava 5, tel. 004212 67 20 19 31 až 33, fax 004212 67 20 19 10, ďalšie čísla 67 20 19 20, 67 20 19 30, e-mail: [email protected]. Predplatné rozširuje Slovenská pošta, a. s., Stredisko predplatného tlače, Uzbec-ká 4, 821 06 Bratislava 214, tel. 004212 54 41 80 91, 004212 54 41 81 02, 004212 54 41 99 03, fax 004212 54 41 99 06, e-mail: [email protected]. Ročné predplatné 12,- € vrátane poštovného a balného.

Toto číslo vyšlo v březnu 2011, do sazby v únoru 2011, do tisku 11. března 2011. Otisk povolen jen s udáním pramene a zachováním autorských práv.

© Vesmír, spol. s r. o., 2011 ISSN 0016-7096 Ev. č. MK ČR E 3093

Přehled obsahuGeodetického a kartografi ckého obzoru

včetně abstraktů hlavních článkůje uveřejněn na internetové adrese

www.cuzk.cz

Chcete i Vy mít reklamu či prezentaci na obálce v Geodetickém

a kartografi ckém obzoru?

Kontaktujte redakci

+420 284 041 415+420 284 041 656+421 220 816 186

Obrázky k článku Grim, T.: 50 let souboru map Poznáváme svět

Obr. 1 Ukázka mapy, svazek 21

Obr. 2 Odpovědný redaktor souboru map J. Novotný Obr. 3 Z průběhu výstavy

Date post:	22-Apr-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	1 times
Download:	0 times

GEODETICKÝ a KARTOGRAFICKÝarchivnimapy.cuzk.cz/zemvest/cisla/Rok201103.pdf · 2011-06-11 ·...

Documents