+ All Categories
Home > Documents > globá l ní cirk ulace at · 2016-06-24 · na sucho nej l épe adap tova ný m zá upce po uš tn...

globá l ní cirk ulace at · 2016-06-24 · na sucho nej l épe adap tova ný m zá upce po uš tn...

Date post: 28-Feb-2019
Category:
Upload: truongdan
View: 216 times
Download: 0 times
Share this document with a friend
2
Toto slovo v s vyvolává fasci nu jícího plného do- brodružství mezi vysokými žlutými dunami, lada "muslim- ského jak ji známe z pláten kin. Ale je jiná. oblasti v pouštích zaujímají jen jejich plochy. a nejsušší pouští je stud e Antarktida (15 mi- km 2 ), která je dvakrát než horká Sahara. Co jsou a kd e jso u Na celém se nal ézá mn oho pou- ští. V ysky tuj í se v st ech, kde je nedostat ek srážek. Na j ít jedinou defi nici, která by char ak- teri zovala veškerou variabilitu obl astí, není jedn oduch é. V se p oušrozumí ú zes úh rn em s žek menším n 250 mm. mohou být h orké, mohou být s tu- den é, ale dy mut such é. Nedostatek vo- dy že v o bl astech pomechanichorn in n ad chemickým. zaujímají 15 až 30 p rocent p ovrchu souše. na Zemi n ejsou om eze- ny ani a ni l- kou, ani výškou. v se n achází n ejvýše pol ožeQa idam (2600 m n. m.) a jedna z nej n íže p oložen ých p ouští na Turp an (- 150 m n. m.). Jak podnebí vzni ku pouští hraje roli at- mosféra, res p ek tive které v ní p robíhaj í. Podnebn edosta tku vody moh ou t v nh nýc h suchýc h obl ast ech velmi r oz- díl né tlakových út varC t, globální cirkul ace a tmos f éry a td.). V p asátových obl as- t ech m ezi rovkem a 30° severní a j ižní vzni ka t zv. saharského typu (viz foto). jejich vzni ku j sou t epsuché van oucí od k rovníku (pasáty}, které zesi luj í místn í such o. Za vysoký mi je zase vysou šena tepmi suchými t zv. ny. Jní Ameriky a j ižní Afriky vzni ka j í v di' tsledku van oucích nad s tuden ými proudy. Ty to se n ad t eplou p evni nu tak že n e- jen že n ejsou schopobl aky, z nichž by vy padávaly srážky, ale naopak veš kerou vlhkost p ohlcují. Proto Namib a At aca- ma k n ejsu šším n epolámím místi' tm na Ze- mi. Mon zun ové vz nikaj í ve s žkových s n ech m onzun í' t. v obdoléta mon zun do Indi e ži vo tocl ámé srá ž- ky. Avšak výc h odní svahy Aravalli Ran ge vez- mou monz unu j eho veškerou vlá hu , které se p ak n edostává v západní Indi ckého s ub- kontine ntu v Th arské p oušti. V porn ích ob- las tec h jsou, v globální cirkulace at- mosféry, resp. stálým polárním tlakovým vý- ším a vel mi n ízké vzdušné vlhkosti zpí' t sobené mal ým p arem, srážky velmi malé a z míst pou štní oblast i na Polá rní nemu se t pokryty led em. Známá jsou tzv. suchá údolí s kameni t ým a skalnatým pokryvem v kteráj sou obkl opena ledovcem. Ty to pol á rní maj í cel kovou r ozlohu kolem 5 mi lioni't km 2 Charakterisky poušP ísek p okrývá pou ze 20 procent p ovrchu n e- poch pouští. P ísek i zol ovan ých dun ši roké kde duny velké vl n y. Více než 50 procent n epol ámích pou ští plochy, odkud byl drobmateri ál odvát defla- ce). Na povrchu pak ležící kame- ny a balvany, které unášepísek opra- covává clo ri' tzn ých bi zardní ch Zbývající povrch n eporn íc h pouští je vystupujícími homina mi podl oží, poušt mi pi'tdami, sedi me nty, pl ayemi, pouštmi jezery a oázami. V ystupující podl oží charakter n e- vel kýc h mal ýc h obklop e- ných ši roký mi ero zn ími plani nami. Pouš tní pi' t dy jsou velmi chudé na org ani c- kou složku a ob sahuvelké množství solí, kte- v p i't dním hori zon tu n ápadné vr st- vy. Calcrele je tv rvrs t va, která mí' t že být mocvíce n 50 a která je vysráženým penat ým. Na chu- dých pouštních pi't cl ách roste vegetace su- chomi ln ýc h a slanomi ln ýc h rostlin. Na p ohy- bujících se dunách v centrálních t ech pou ští neroste ni c. R os tliny žijící v nehosti nnýc h podmín kác h pouští strat egi í j ak získat ži votodá mou vodu. které si uch ovávají zásoby vody ve svých li s- t ech, ston cích Ji svými dlo uhý- mi proni kaj í do hlo ubek, kde p odzemn í v odu. kaktu sy n e- jsou ani a ni ani na sucho n ej l épe adapt ovaným zástupcem potn í flóry, mezi ne jpopulár- a suchomilné ros tli ny. So- le genda c;;;::] ostatnl oblasti 1:::::::1 scmlarladnl oblasti - andnl oblasti - andnl oblasti ZDROJE INFOR M BWLEY, M. (1995): AnatGmle Zemi . 121 s. BRADSHAW, M., WEAYER, R. (1995): Physkal Geography. Wm. t Brown que 44h ONhiRA, J. ad. (1983): Enqklop6dla Zeme. Bratislava, 717 s. Folo: Yallc6 J1Wn6 pM( a v Upraveno podl e: M. Beazl eY
Transcript

Pouště Toto slovo v nás vyvolává představy fascinujícího prostředí, plného do­brodružství mezi vysokými žlutými písečnými dunami, nálada "muslim­ského světa", jak ji známe z pláten kin. Ale skutečnost je jiná. Písečné oblasti v pouštích zaujímají jen část jejich plochy. Největší a nejsušší pouští je studená Antarktida (15 mi­lionů km2

) , která je téměř dvakrát větší než horká Sahara.

Co jsou a kde jsou pouště Na celém světě se nalézá mnoho typů pou­

ští. Vyskytuj í se v místech, kde je nedostatek srážek. Naj ít jedinou definici, která by charak­terizovala veškerou variabilitu těchto oblastí, není jednoduché. V podstatě se pouští rozumí území s ročn ím úhrnem srážek menším než 250 mm. Pouště mohou být horké, mohou být stu­dené, ale vždy musí být suché. Nedostatek vo­dy způsobuje, že v oblastech pouští převládá mechanické zvětráván í hornin nad chemickým.

Pouště zauj ímají přibližně 15 až 30 procent povrchu souše. Pouště na Zemi nejsou omeze­ny ani zeměpisnou šířkou, ani zeměpisnou dél­kou, ani nad-mořskou výškou. Napřík lad v Čí­ně se nachází nejvýše položená poušť Qaidam (2600 m n. m.) a jedna z nejníže položených pouští na světě, Turpan (- 150 m n. m.).

Jak ovlivňuje pouště podnebí Při vzniku pouští hraje nejdů ležitější roli at­

mosféra, respektive děje, které v ní probíhají. Podnební příčiny nedostatku vody mohou být v nh ných suchých oblastech Země velmi roz­dílné (rozmístění tlakových útvarCt, globální cirkulace atmosféry atd.). V pasátových oblas­tech mezi rovníkem a 30° severní a j ižní š í řky

vznikaj í pouště tzv. saharského typu (viz foto). Příč i nou jejich vzniku j sou teplé suché větry vanoucí od obratn íků k rovníku (pasáty}, které zesi luj í místn í sucho. Za vysokými pohořími je zase země vysoušena teplými suchými větry, tzv. fény. Pobřežn í pouště Jižní Ameriky a j ižní Afriky vznikaj í v di'tsledku větrů vanoucích nad studenými mořskými proudy. Tyto větry se při přechodu nad teplou pevninu tak ohřej í , že ne­jenže nejsou schopné tvořit oblaky, z nichž by vypadávaly srážky, ale naopak ještě veškerou vlhkost pohlcují. Proto pouště Namib a Ataca­ma patří k nejsušším nepolámím místi'tm na Ze­mi. Monzunové pouště vznikaj í ve srážkových stínech monzuní't. Např . v období dešťí't během

léta přináší monzun do Indie životoclámé sráž­ky. Avšak východní svahy Aravall i Range vez­mou monzunu j eho veškerou vláhu, které se pak nedostává v západní části Indického sub­kontinentu v Tharské poušti. V polárních ob-

lastech jsou, v clůs leclku globální cirkulace at­mosféry, resp. stálým polárním tlakovým vý­ším a velmi nízké vzdušné vlhkosti zpí'tsobené malým výparem, srážky velmi malé a či ní

z těchto míst největší pouštní oblasti na světě.

Polární pouště nemusej í být pokryty ledem. Známá jsou tzv. suchá údolí s kamenitým a skalnatým pokryvem v Antarktidě, která j sou obklopena ledovcem. Tyto nezaledněné polární pouště maj í celkovou rozlohu kolem 5 milioni't km2

Charakterisky pouští Písek pokrývá pouze 20 procent povrchu ne­

polámích pouští. Písek kromě izolovaných dun vytváří široké pláně písečných moří , kde píseč­

né duny připomínají velké mořské vlny. Více než 50 procent nepolámích pouští tvoří plochy, odkud byl drobný materiál odvát větry defla­ce). Na povrchu pak zůsta ly volně ležící kame­ny a balvany, které větrem unášený písek opra­covává clo oblázků ri'tzných bizardních tvarů. Zbývající povrch nepolárních pouští je tvořen vystupujícími hominami podloží, pouštními pi'tdami, říčn ími sedimenty, playemi, pouštními jezery a oázami.

Vystupující podloží má často charakter ne­velkých výchozů či malých pohoří obklope­ných širokými erozními planinami.

Pouštní pi'tdy jsou velmi chudé na organic­kou složku a obsahuj í velké množství solí, kte­ré vytvářejí v pi'tdním horizontu nápadné vrst­vy. Např. Calcrele je tvrdá vrstva, která mí'tže být mocná více než 50 metrů a která je tvořena vysráženým uhličitanem vápenatým. Na chu­dých pouštních pi'tclách roste řídká vegetace su­chomilných a slanomilných rostlin. Na pohy­bujících se písečných dunách v centrálních čás­tech pouští neroste vůbec nic. Rostliny žijící v nehostinných podmínkách pouští vytvořil y

řadu strategií j ak získat ži votodámou vodu. Ně­které si uchovávají zásoby vody ve svých lis­tech, stoncích či kořenech. Jiné svými dlouhý­mi kořeny proni kají do značných hloubek, kde čerpají podzemní vodu. Přestože kaktusy ne­jsou ani nejpočetnějším, ani nejčastějším, ani na sucho nej lépe adaptovaným zástupcem pouštní flóry, patří rozhodně mezi nejpopulár­nější a nejzaj ímavější suchomilné rostliny. So-

l egenda c;;;::] ostatnl oblasti 1:::::::1 scmlarladnl oblasti - andnl oblasti - extrémně andnl oblasti

ZDROJE INFOR M BWLEY, M. (1995): AnatGmle Zemi. 121 s. BRADSHAW, M., WEAYER, R. (1995): Physkal Geography. Wm. t Brown que 44h ONhiRA, J. ad. (1983): Enqklop6dla Zeme. Bratislava, 717 s.

Folo: Yallc6 J1Wn6 pM( a ~idy v rc.o:LM~W

Upraveno podle: M. BeazleY

I

. PROBLÉMY, UDÁLOSTI, KOMENTÁŘE ~

norská poušť v USA je domovem nejznáměj­ších kaktusl'1 Saguaro. Tyto kaktusy vytvářejí pověstné saguárové pouštní lesy a poskytují ve svých dutinách útulek pro pouštní ptáky. Stál'í těchto až 15 metrů vysokých a až I O tun těž­

kých kaktusů běžně přesahuje 200 let. V chlad­ných pouštích jsou dominantními zástupci ve­getace nenáročné trávy a odolné křoviny .

Déšť se v poušti vyskytuje jen občas, mnoh­de neprší celá léta, avšak pouštní bouře, které přinášejí vláhu, bývají silné a často vyvolají ná­hlé a nečekané zátopy. Tyto zátopy j sou velmi nebezpečné, což dosvědčuje i to, že více lidí na poušti utonulo než zemřelo žízní. Rekordní množství srážek, které spadly během j ednoho deště, bylo 44 mm za tři hodiny na Sahaře. Bě­hem těchto silných srážek se normálně suchá údolí (vádl) proměn í v koryta rozbouřených

vod, která unášejí velké množství bahna a pís­ku (plavenin). Po opadnutí vody je tento unáše­ný materiál ukládán v oblastech s nižším sklo­nem v podobě náplavových kuželú a širokých plání. Po takovýchto nepravidelných deštích se vyprahlá poušť alespoií na krátkou chvíli změní v kvetoucí zahradu.

Voda z občasných pouštních řek je často od­váděna do bezodtokých pouštní pánví (playt}, do kterých j sou z okolních pohoří občasnými vodními toky přinášeny nejjemnější plaveniny. Po odpaření vody zi:1stává j en slaný jíl, který tvoří velmi tvrdou kúru (krustu). Takto vznika­jí přírodní rovné pevné plochy, které lidé vyu-

žívají jako př i stávací dráhy pro letadla i raketo­plány (Roger Lake Playa v Kalifornii) nebo ja­ko závodní dráhy pro automobily (Great Salt Lake hardpan). Během dešťú pokrývají dno playí slaná jezera nebo močály. Pouštní jezera j sou mělká, teplá a slaná. Mnoho současných pouštních j ezer j e zbytkem jezer, púvodně značně rozlehlých. Například dnešní j ezera Great Salt Lake, Utah Lake a Sevier Lake

Taulka č. 1: Významné pouště světa (bez polárních oblastí)

Název pouště Podnebné Typ Průměrný roční pásmo úhrn srážek (mm)

Atacama tropické, subtrop. písečný a slaniskový do 50 Dašte Margo subtropické štěrkový, jílovitý, místy písečný 55-100 Gobi mírné skalnatý a písečný do 100 Gibsonova poušť tropické skalnatý 125-250 Karakum mírné písečný a jílovito-písečná 70-150 Karoo tropické skalnatý 10G-125 Kyzylkum mírné jílovito-písečný 70-180 Mangyšlak mírné štěrkový se sádrovcovými povlaky SG-150 Mohavská poušť subtropické skalnatý a jílovitý 75-100 Nafúd tropické písečný do 100 Namib tropické písečný na severu, skalnatý na jihu 25 Rub al Chálí tropické písečný do 100 Sahara tropické štěrkový, skalnatý, písečný, v tom: jílovito-písečný, slaniskový 25-200 Libyjská poušť tropické písečný, štěrkový do 100 Núbijská poušť tropické písečný 25 Arabská poušť tropické skalnatý 25 Simpsonova poušť tropické štěrkový na severu, písečný

ve střední části , jílovitý na jihu 10G-250 Sonora tropické skalnatý 5G-250 Syrská poušť subtropické písečný a skalnatý do 150 Taklamakan mírné písečný do 75 Thár tropické písečný do 150 Velká písečná poušť tropické písečný, místy skalnatý (Austrálie) a jílovito-písčitý 125-250 Velká písečná poušť (USA) mírné písečný a slaniskový 195 Velká solná poušť (lrán) subtropické slaniskový, jílovito-písečný do 100 Velká Viktoriina poušť tropické písečný 125-250

Upraveno podle: J. Cinčura, Encyklopédie Zeme {upraveno).

- - -~--

v USA tvoři la během poslední doby ledové je­diné jezero, Lake Bonneville, o rozloze 52 000 km2 a hloubce 300 m. Oblasti pouštních jezer a playí tedy nesou svědectví o změnách podne­bí během čtvrtohor.

Oázy jsou místa v poušti , která na rozdíl od okolí mají dostatek vody a bohatší vegetaci. Oázy vznikly tam, kde je vysoká hladina pod­zemní vody, prameny, vodní toky, nebo na mís­tech, která se uměle zavlažují kanály či artéz­skou vodou.

Paleopouště a desertifikace Během geologických dob docházelo ke

změnám klimatu. S tím se měnrla rozloha a roz­místění pouští. Velké světové pouště vznikaly a zanikaly přírodními procesy během poměrně

dlouhých období nezávisle na lidské akti vitě. Řada území, které v současné době leží mimo zónu pouští, byla dříve pouštěmi a obráceně mnohé dnešní pouště byly pokryté vegetací. V dobách ledových se i na našem území roz­prostíraly studené pustiny, po kterých nám zby­ly dodnes patrné přesypy vátých pískú a spra­šové akumulace. Před 18 000 lety pokrývala pí­sečná moře téměř 50 % povrchu pevniny mezi 30° s. š. a 30° j . š .. Dnes j e to jen I O%. Přesto lidé musejí čeli t procesu zvanému desertifikace (rozšiřování pouští) , na kterém mají sami roz­hodující podíl. Přechodné zóny mezi pouštěmi ,

tzv. semiaridní oblasti, j sou velmi křehké a cit­livé ekosystémy. Avšak lidské aktivity přesáhly hranice, s nimiž si j e ekosystém semiaridních oblastí schopen sám poradit, a zpúsobily jeho kolaps, který má za následek rozšiřování pou­ští. Extenzivní chov dobytka, spojený s likvida­cí vegetace, způsobuje, že pastevci, snažící se uchránit svá stáda před pouští, ji ve skutečno­sti "vozí pořád s sebou". Na některých místech afrického Sahelu a v Číně se lidé snaží postu­pující poušti a pohybujícím se písečným dunám zabránit širokými pásy odolné vegetace.

Marek Křížek, katedra fyzické geografie a geoekologie PřF UK Praha


Recommended