Gramatika německého jazyka

Sprachcoaching Deutsch Mit Vergnügen lernen, mit Erfolg kommunizieren

klara tschek

2

A

ú v o d

Tato učebnice je určena česky mluvícím studentům, kteří studují němčinu od základní úrovně. Příručka je určena pro objasnění specifických otázek i k systematickému studiu.

Obsahuje velké množství příkladů s českým překladem a odlišuje-li se struktura německé věty od české, je v uvozovkách připojen i doslovný překlad..

Dieses Buch gehört mir. Tato kniha je má. «Tato kniha náleží mě».

V úvodu každé kapikoly jsou na příkladech objasněny gramatické termíny, s nimiž se v dané lekci pracuje.

Struktury, ktreré se v češtině liší významově, a proto představují větší obtíže - jsou jako celé kapitoly nebo samostatné jevy zvýrazněné zeleným písmem.

Všiměte si, že v němčině neexistují modální slovesa odpovídající slovesům líbit se, upřednostňovat. Odpovídajícím ekvivalentem je věta s příslovci gerne/ lieber /am liebsten.

Ich tanze gerne. Rád tancujiIch bleibe lieber zu Hause. Raději zůstanu doma

Některé rozsáhlejší vysvětlivky, stejně tak jako návody ke studiu jsou označeny šedou barvou.

Tímto symbolem jsou označeny informace, které se týkají řešení syntaktické pozice.

3

ú v o d

Tato učebnice je určena česky mluvícím studentům, kteří studují němčinu od základní úrovně. Příručka je určena pro objasnění specifických otázek i k systematickému studiu.

Obsahuje velké množství příkladů s českým překladem a odlišuje-li se struktura německé věty od české, je v uvozovkách připojen i doslovný překlad..

V úvodu každé kapikoly jsou na příkladech objasněny gramatické termíny, s nimiž se v dané lekci pracuje.

Struktury, ktreré se v češtině liší významově, a proto představují větší obtíže - jsou jako celé kapitoly nebo samostatné jevy zvýrazněné zeleným písmem.

Některé rozsáhlejší vysvětlivky, stejně tak jako návody ke studiu jsou označeny šedou barvou.

Tímto symbolem jsou označeny informace, které se týkají řešení syntaktické pozice.

1. SLOVESO

ÚVOD - I. SLOVESNÝ RÁMEC - II SLOVESA SEIN, WERDEN A HABEN 8 - III. SLOVESA PŘEDPONOVÁ – IV. SLOVESA PRAVIDELNÁ A NEPRAVIDELNÁ –

1. 1 SLOVESNÉ TVARY PŘÍTOMNÉHO ČASU

1.2 NEURČITÉ SLOVESNÉ TVARY

I. INFINITIV – II. PŘÍČESTÍ PŘÍTOMNÉ – III. PŘÍČESTÍ MINULÉ - IV. UŽITÍ INFINITIVNÍCH SLOVESNÝCH TVARŮ

1.3. TVARY OSTATNÍCH ČASŮ

I. PRÉTERITUM (PRATERITUM) - II. PERFEKTUM (PERFEKT) - III. ČAS PŘEDMINULÝ (PLUSQUAMPERFEKT) - IV. 1. ČAS BUDOUCÍ (FUTUR I) A 2. ČAS BUDOUCÍ (FUTUR II)

1.4. UŽITÍ ČASŮ

ZPŮSOBY: IMPERATIV A „KONJUNKTIV“ 21

1.5. ROZKAZ

1.6. KONJUNKTIV II

I. TVARY KONJUNKTIVU II - KONJUNKTIV II JEDNODUCHÝ - KON-JUNKTIV II SLOŽENÝ - OPISNÁ VAZBA S WÜRDE + INFINITIV - II. UŽITÍ KONJUNKTIVU II

1.7. KONJUNKTIV I - 29

1.8. TRPNÝ ROD 31 -

TVOŘENÍ TRPNÉHO RODU – TRPRNÝ ROD PRŮBĚHOVÝ - TRPNÝ ROD STAVOVÝ - II. ZMĚNA ČINNÉHO RODU NA TRPNÝ - III. OMEZENÍ V TVOŘENÍ TRPNÉHO RODU - IV. UŽITÍ TRPNÉHO RODU

1.9. ZVRATNÁ SLOVESA 35

4

A

1.10. MODÁLNÍ SLOVESA (ZPŮSOBOVÁ SLOVESA) – VÝZNAM A UŽITÍ 35

I. OBJEKTIVNÍ MODALITA - II. SUBJEKTIVNÍ MODALITA - III. SLOŽENÉ TVARY ZPŮSOBOVÝCH SLOVES - IV. SLOŽENÝ KONJUNKTIV II MODÁLNÍCH SLOVES

1.11. SLOVESA S INFINITIVEM 39

I. INFINITIV BEZ ZU - II. INFIFNITV S ZU - III. TVOŘENÍ SLOŽENÝCH ČASŮ

JMENNÝ RÁMEC -

PODSTATNÁ JMÉNA, PŘÍDAVNÁ JMÉNA, DETERMINANTY - 45

2. PODSTATNÉ JMÉNO - 46

2.1. ROD 47

2.2. ČÍSLO 50

2.3. PÁDY 52

I. SKLOŇOVÁNÍ PODSTATNÝCH JMEN - II. 2. PÁD (GENITIV)

2.4. PŘÍSTAVEK 56

3. DETERMINANTY, ZÁJMENA, ČLENY – 58

3.1. ZÁJMENA OSOBNÍ – 60

3.2. ČLEN URČITÝ, NEURČITÝ A NULOVÝ – 61

3.3. ZÁJMENA EIN- A WELCH- 63

3.4. ČLENY A ZÁJMENA PŘIVLASTŇOVACÍ - 64

3.5. ZÁJMENA UKAZOVACÍ - 67

3.6. ZÁJMENA TOTALIZUJÍCÍ KVANTUM, MÍRU (TOTALIZÁTORY) – 68

3.7. ZÁJMENA NEURČITÁ - „IDENTIFIKAČNÍ“ – 70

5

3.8. ZÁJMENO ETWAS

3.9. ZÁJMENA JEMAND [NĚKDO] A MAN

3.10. ZÁJMENA ES A DAS

4. PŘÍDAVNÁ JMÉNA

I. PŘÍČESTÍ VE FUNKCI PŘÍDAVNÝCH JMEN - II. PŘÍDAVNÁ JMÉNA A ZPODSTATNĚLÁ PŘÍČESTÍ

4.1. SKLOŇOVÁNÍ PŘÍDAVNÝCH JMEN

4.2. STUPŇOVÁNÍ PŘÍDAVNÝCH JMEN

4.3. ROZVÍJEJÍCÍ ČLENY PŘÍDAVNÉHO JMÉNA

5. ČÍSLOVKY

ZÁKLADNÍ ČÍSLOVKY - ŘADOVÉ ČÍSLOVKY - NÁSOBNÉ ČÍSLOVKY

- UŽITÍ ČÍSLOVEK

6. PŘÍSLOVCE

6.1. PŘÍSLOVCE MÍSTA A SMĚRU

6.2. PŘÍSLOVCE ČASU

6.3. PŘÍSLOVCE ZPŮSOBU (MODÁLNÍ)

6.4. PŘÍSLOVCE MNOŽSTVÍ

6.5. PŘÍSLOVCE VYJADŘUJÍCÍ FOKUS

6.6. SPOJKOVÁ PŘÍSLOVCE

7. PŘEDLOŽKY

7.1. PŘEDLOŽKY MÍSTA A SMĚRU

I. PŘEDLOŽKY, KTERÉ SE POJÍ SE DVĚMA PÁDY - II. PŘEDLOŽKY KTERÉ SE POJÍ POUZE S JEDNÍM PÁDEM

6

A

7.2. PŘEDLOŽKY ČASU

7.3. OSTATNÍ PŘEDLOŽKY

8. MODÁLNÍ ČÁSTICE

9. SPOJKY A JINÉ KONEKTORY

ČÁST B: SYNTAX

10. VĚTNÉ ČLENY A PRAVIDLA SLOVOSLEDU

10.1. VĚTNÉ ČLENY

I. PŘÍSUDKOVÁ ČÁST - II. PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ

10.2. POŘADÍ SLOV VE VĚTĚ

I. POSTAVENÍ SLOVESA - SLOVESNÝ RÁMEC - II. POSTAVENÍ OSTAT-NÍCH VĚTNÝCH ČLENŮ

11. TÁZACÍ VĚTA

I. OTÁZKA ZJIŠŤOVACÍ - II. OTÁZKA DOPLŇOVACÍ -

12. ZÁPOR

I. PROSTÝ SOUHLAS A ZÁPOR - II. ZÁPOR S NICHT - III. ZÁPOR S KEIN - IV. OSTATNÍ ZÁPORNÁ ZÁJMENA A PŘÍSLOVCE

13. SOUVĚTÍ SOUŘADNÁ

14. SOUVĚTÍ PODŘADNÁ

14.1. VEDLEJŠÍ VĚTY PŘÍSLOVEČNÉ

I. VĚTY PŘÍČINNÉ, ZPŮSOBOVÉ, PŘÍPUSTKOVÉ, DŮSLEDKOVÉ A RESTRIKTIVNÍ - II. VĚTY PODMÍNKOVÉ - III. KONSTRUKCE S INFINI-TIVEM / VĚTY VEDLEJŠÍ - IV. VĚTY ČASOVÉ

14.2. VĚTY SROVNÁVACÍ

14.3. VĚTY PŘEDMĚTNÉ A PODMĚTNÉ

7

I. VĚTY S DASS [ŽE], OB [JESTLI] A TÁZACÍ VÝRAZY - II. NEUVOZENÉ VEDLEJŠÍ VĚTY - NEPŘÍMÁ ŘEČ S KONJUNKTIVEM I)

14.4. VĚTY VZTAŽNÉ

8

A

ČÁST A: SLOVNÍ DRUHY

1. SL O V e S O

Slovesa jsou slova, která vyjadřují jednání (arbeiten – pracovat), děje (sterben – umřít) a stavy (liegen – ležet).

► Přísudek může tvořit jedno časované sloveso (Ich liebe dich – Miluji tě) nebo časované sloveso a jedno nebo více sloves v infinitivním (neurčitém) tvaru:

Ich habe dich geliebt. [Měl jsem tě rád.] Kannst du mir helfen? [Můžeš mi pomoci?]

► Sloveso řídí další větné členy, proto je pro velkou část struktury věty určující (Základní větné členy jsou:

PODměT Die Vögel singen. Ptáci zpívají. PřÍmý PřeDměT Ich liebe ihn. Miluji ho. NePřÍmý PřeDměT Ich danke ihm. Děkuji mu. PřeDměT V PřeDLOžkOVém PÁDě Ich denke an ihn. Myslím na něj.

Rozvíjející větné členy přísudku viz kapitola 10

► Sloveso se skládá z kořene a koncovky: lieb-en [mil-ovat]; ich lieb-e: mil-uj-i; ihr lieb-t: mil-uj-ete

► Rozlišují se tvary finitní (časované) a infinitivní (neosobní)

Časovaná slovesa vykazují následující kategorie:

OSObA (1., 2., 3.) ich liebe, du liebst, er liebt miluji, miluješ, milujeČÍSLO (jednotné, množné) ich glaube, wir glauben myslím, myslímeČAS ich sehe, ich habe gesehen,

ich werde sehenvidím, viděl jsem, uvidím/ budu vidět

ZPůSOb du gehst, geh!, du würdest gehen. jdeš, jdi!, šel bys ROD ČiNNý / ROD TRPNý er liebt, er wird geliebt miluje, je milován

Časovaná slovesa se shodují v rodě a čísle s podmětem. V němčině neexistuje nevyjádřený podmět. Ich lese die Zeitung. [Čtu noviny./ nikoliv: *Lese Zeitung.] Er liest ein Buch. [Čte knihu. ]

9

Neurčité tvary sloves jsou:

iNfiNiTiV lieben, wachsen milovat, růstPřÍČeSTÍ PřÍTOmNé liebend, wachsend milující, rostoucí PřÍČeSTÍ miNULé geliebt, gewachsen milován, vyrostlý

i. SLOVeSNý RÁmec

Je-li přísudek tvořen více než jedním slovem, k čemuž v němčině dochází velmi často, rozděluje se na dvě části: v jednoduché větě oznamovací je časovaná část přísudku na druhé pozici a část infinitivní na poslední. Tento jev typický pro německou větu se nazývá slovesný (nebo větný) rámec.

[Petr se včera pohádal se svou sestrou.] [Ute s tebou chce jet do Paříže.]

Peter hat sich gestern mit seiner Schwester gestritten. Ute will mit dir nach Paris fahren.

SLOVeSNý RÁmec Viz 10.2. Postavení slovesa ve větě

ii. SLOVeSA sein, werden A haben

► Slovesa sein, haben a werden mohou mít funkci pomocných sloves, které se používají k tvoření složených časů a trpného rodu:

miNULý ČAS Ich habe dich geliebt. Er ist gestern angekommen.

Miloval jsem tě. Včera přijel.

bUDOUcÍ ČAS Ich werde bald gehen. Brzy půjdu. TRPNý ROD Hier wird ein Haus gebaut. Zde se staví.

Die Tür ist geöffnet. Dveře jsou otevřené.

► Slovesa sein a werden mohou mít funkci sponových sloves a tvořit přísudek spolu s dalším větným členem závislým na podmětu.

♦ Sloveso sein [být] se váže se sponou, přívlastkem a příslovečným určením.

PODSTATNé jméNOPaul ist Lehrer. Paul je učitel.

PřÍDAVNé jméNO Bist du müde? Jsi unavený?PřÍSLOVce Ich bin hier. Jsem tady.PReDLOžkOVý PÁD Was bist du von Beruf? Co jsi povolanim?

10

A

♦Sloveso werden se pojí s předmětem v nominativu a přívlastkem.

Sloveso werden vyjadřuje změnu stavu nebo děj/ vývoj. Jeho ekvivalentem v češtině je sloveso vyjadřující změnu stavu (1-3), být v budoucím čase (4), stát se (5) nebo zvratné sloveso (6).

1 Ich werde verrückt. Já se z toho zblázním. 2 Sie wird alt. Stárne.3 Er wurde sehr krank. Vážně onemocněl.4 Es wird regnen. Bude pršet.5 Er wurde berühmt. Stal se slavným. 6 Er wurde sehr wütend. Velmi se rozčílil.

► Sloveso haben se může chovat jako plnovýznamové sloveso ve významu mít. V těchto případech se váže s přímým předmětem.: Hast du einen Bruder? [Máš bratra?]

iii. SLOVeSA PřeDPONOVÁ

Předpony jsou morfémy, které jsou připojené před sloveso.kommen [jít, jet], ankommen [přijít, přijet], bekommen [dostat].

Předpony mohou změnit nebo přenést význam sloves a mění také počet a druhy větných členů, které sloveso řídí.Ich danke ihm. / Ich bedanke mich bei ihm. [Děkuji mu.]

Existují předpony, které se ve finitním (určitém) tvaru oddělují od kořene slovesa a tvoří druhou část slovesného rámce.

[Zítra přijdu v pět hodin ráno.]

ankommen [přijít, přijet]: Ich komme morgen um fünf Uhr an.

Neodlučitelné předpony naopak stojí vždy před kmenem slovesa

[Zítra dostanu peníze.]

bekommen [dostat]: Ich bekomme das Geld morgen.

V infinitivu (1), příčestí (2) a ve vedlejších větách, kde je sloveso umístěné na konci věty (3), zůstávají i odlučitelné předpony spojené se slovesem.

11

1 Wann wirst du ankommen? Kdy přijedeš?2 Ich bin gestern um fünf Uhr angekommen. Přijel jsem včera v pět.3 Er schreibt, dass er morgen ankommt. Píše, že přijede zítra.

Rozlišujeme tři skupiny předpon – předpony vždy odlučitelné, předpony neodlučitelné a předpony částečně odlučitelné a částečně neodlučitelné.

Předponami odlučitelnými mohou být předložky nebo příslovce. Jsou vždy přízvučné. Odlučitelné předpony jsou::

♦ předpony předložkové: ab-, an-, auf-, aus-, bei-, entgegen-, entlang-, mit-, nach-, vor-, zu-

♦ předpony příslovečné:da-, dar-, ein-, fort-, her-, hin-, los-, weg-, zusammen-, zurück-

♦ spojení obou předpon: herab-, herauf-, heraus, herbei-, herein-, herüber-, herum-, herunter-, hervor-; hinab-, hi-naus-, hinein-, hinüber-, hinunter-, hinzu-

zuhören Warum hörst du mir nie zu? Proč mě nikdy neposloucháš?annehmen Ich nehme dieses Geschenk nicht an. Tento dar nepřijmu.darstellen Was stellt diese Skulptur dar? Co znázorňuje tato socha?hineingehen Geh hinein! Jdi dovnitř!

Předpony neodlučitelné jsou vždy nepřízvučné (vyjma miss-). Od slovesa se nikdy neoddělují následující předpony:

♦ be-, emp-, ent-, er-, ge-, hinter-, miss-, ver-, zer- ♦ cizího původu: de-, des-, dis-, in- re-

besuchen Ich besuche dich bald. Brzy tě navštívím.verstehen Du verstehst mich nicht. Nerozumíš mi.

Existují předpony, které mohou být přízvučné a odlučitelné od slovesa a ale též nepřízvučné a neodlučitelné:

♦ durch-, über-, um-, unter-, wider-, wieder-

wiederholen Wiederholen Sie den letzten Satz. Zopakujte poslední větu. wiedergeben Wann gibst du mir das Buch wieder? Kdy mi vrátíš tu knihu?

V případě pochybností informuje o odlučitelnosti předpon slovník.

12

A

iV. SLOVeSA PRAViDeLNÁ (SLAbÁ) A NePRAViDeLNÁ (SiLNÁ)

Většina německých sloves jsou pravidelná a nedochází u nich ke změně v kořeni.

Nepravidelná (silná) slovesa jsou taková, u nichž dochází ke změně kmenové samohlásky v préteritu, příčestí minulém a případně v některých tvarech přítomného času. Jejich koncovky se částečně liší od pravidelných (slabých) sloves.

Existuje skupina nepravidelných sloves, u nichž k hláskové změně dochází, ale koncovky mají shodné s koncovkami pravidelných sloves (= smíšená slovesa)

iNfiNiTiV Př.ČAS (3.osoba)

PRéTeRiTUm PřÍČeSTÍ

PRAViDeLNÁ (SLAbÁ) lieben er liebt er liebte geliebt milovatNePRAViDeLNÁ (SiLNÁ) fahren er fährt er fuhr gefahren jetSmÍšeNÁ kennen er kennt er kannte gekannt znát

Nejvíce nepravidelností se vyskytuje u pomocných a způsobových sloves: sein [být]; er ist; er war; er ist gewesen

Zda-li je sloveso pravidelné či nepravidelné nelze vyvodit z infinitivu slovesa. Na nepravdelnost sloves upozorňuje slovník.

V. VYkÁNÍ A TYkÁNÍ

Němčina rozlišuje tvary pro vykání a tykání. Vykání je na rozdíl od českého zájmena Vy, které odpovídá 2. osobě množného čísla, vyjádřeno zájmenem ve 3. os. množného čísla Sie. Stejně jako v češtině je psáno velkým počátečním písmenem. Sloveso přejímá tvar 3. osoby množného čísla, aniž by se rozlišovalo, zda se obracíme k jedné či více osobám. Sprechen Sie Deutsch? [Mluvíte německy?]

13

1.1. SLOVeSNé TVARY PřÍTOmNéHO ČASU

Pravidelná (slabá) slovesa

Tvary přítomného času se tvoří připojením následujících koncovek ke kořeni slovesa.

lieben [milovat], ankommen (s odlučitelnou předponou) [přijít/přijet]

ich liebe miluji komme an přicházím du liebst miluješ kommst an přicházíš er/ sie liebt miluje kommt an přichází wir lieben milujeme kommen an přicházíme ihr liebt milujete kommt an přicházíte sie/ Sie lieben milují/ milujete (Vyk.) kommen an přicházejí/ přicházíte

(Vyk.)

Zvláštnosti

♦ Končí-li slovesný kmen na –t nebo –d, vsouvá se pro usnadnění výslovnosti ve 2. a 3. osobě j. č. a 2. os. mn. č. e: arbeit-en [pracovat] → du arbeit-e-st [pracuješ], er arbeit-e-t, ihr arbeit-e-t

♦ Je-li kmen zakončen souhláskou (s výjimkou / a r + n nebo m) dochází ke stejné změně: atm-en [dýchat] → du atm-e-st, er atm-e-t, ihr atm-e-t

♦ Slovesa, jejichž kmen končí sykavkou –s, -ss, -ß o –z, mají ve 2. os. j. č. v koncovce namísto –st pouze –t: hass-en [nenávidět] → du hass-t

♦ U sloves zakončených v infinitivu na –eln nebo –ern, se tvoří slovesný kmen oddělením -n: handeln [hrát ] → handel-, säubern [uklízet] → säuber- . K tomuto kmeni se v 1. a 3. os. mn. č. přidává pouze -n (tvary shodné s infinitivem): wir handeln [hrajeme], sie säubern [uklízejí]

♦ Slovesa na –eln navíc v 1. os. j. č. nemají kmenové –e- : ich handle

neravidelná (silná) slovesa

Většina nepravidelných sloves mají stejné tvary přítomného času jako pravidelná slovesa. U některých sloves dochází ve 2. a 3. os. j. č. ke změně kmenové samohlásky, ostatní tvary jsou pravidelné. Kmenová samohláska se může měnit různým způsobem: ♦ přehláska: a → ä (zřídka: o → ö; au → äu) ♦ e → i, e → ie (zřídka: ä / ö → i / ie)

14

A

Další příklady:

fahren [jet], sprechen [mluvit]

Pomocná slovesa jsou zcela nepravidelná: haben [mít], sein [být], werden [stát se]

fahren sprechen haben sein werdenich fahre spreche ich habe bin werdedu fährst sprichst du hast bist wirster/sie fährt spricht er/sie hat ist wirdwir fahren sprechen wir haben sind werdenihr fahrt sprecht ihr habt seid werdetsie/Sie fahren sprechen sie/Sie haben sind werden

Nepravidelná jsou v přítomném čase také způsobová slovesa:

♦ Kmenová samohláska se mění u všech osob jednotného čísla (s výjimkou slovesa sollen).

♦ 1. a 3. os. j. č. má stejný tvar a nerozlišujeme osobní koncovku.♦ Sloveso möchte je odvozené od slovesa mögen; proto neexistuje infinitiv *möchten (ich

möchte je tvar Konjunktivu II od slovesa mögen).♦ Sloveso wissen [myslet] není modální sloveso, ale má shodné časování.

können müssen dürfen wollen sollen mögen wissenznát muset smět chtít mít chtít chtěl(a)

bychvědět

ich kann muss darf will soll mag möchte weißdu kannst musst darfst willst sollst magst möchtest weißter/sie kann muss darf will soll mag möchte weißwir können müssen dürfen wollen sollen mögen möchten wissenihr könnt müsst dürft wollt sollt mögt möchtet wisstsie/Sie können müssen dürfen wollen soll en mögen möchten wissen

1.2. NeURČiTé SLOVeSNé TVARY

i. iNfiNiTiV

Infinitiv je slovesný tvar, který se objevuje ve slovníku. Infinitiv je složený ze slovesného kmene + –en, je-li kmen slovesa zakončený –el nebo –er: + –n: lieb-en [milovat ]; ankomm-en [přijít/ přijet]; handel-n [jednat, obchodovat] Infinitivy pomocných sloves jsou:

15

sein, haben, werden

ii. PřÍČeSTÍ PřÍTOmNé (PARTiciPiUm i)

Příčestí přítomné se tvoří infinitivem + -d: lieben [milovat ] → liebend (milující); ankommen [přijít/ přijet] → ankommend (příjíždějící)

iii. PřÍČeSTÍ miNULé (PARTiciPiUm ii)

Příčestí minulé odpovídá českému příčestí minulému: geliebt [milován]. Podle druhu sloves rozlišujeme různé tvary příčestí minulého:

Pravidelná slovesa: iNfiNiTiV PřÍČeSTÍ miNULé

ge + kořen + t vyjma slovesa zakončená na -ieren

lieben ge lieb t

Končí-li sloveso na –t nebo –d nebo jinou souhlásku (s výjimkou -r nebo y) + m nebo n pro usnadnění výs-lovnosti se vkládá –e-:

arbeiten ge arbeit et

atmen ge atm et

nepravidelná slovesa: ge + kořen příčestí + en sprechen

findengege

sprochfund

enen

Smíšená slovesa se mění v kmenové souhlásce a připojuje se koncovka -t

kennen ge kann t

Slovesa s předponou odlučitelnou: předpona + ge + kořen + t (pravidelná); předpona + ge + kořen v příčestí + en (nepravidelná)

auslachenankommen

ausan

ge ge

lachkomm

ten

předpona + ge + kořen v příčestí + t (smíšená) mitbringen mit ge brach t

Slovesa s předponou neodlučitelnou: předpona + kořen + t (pravidelná); předpona + kořen v příčestí + en (nepravidelná)

versuchenverlieren

verver

suchlor

ten

předpona + kořen v příčestí + t (smíšená) verbringen ver brach t

Slovesa zakončená na -ier: (jedná se o slovesa cizího původu, jsou vždy pravi-delná): kořen + t

studieren studier t

16

A

Pomocná slovesa mají následující příčestí: sein: gewesen, haben: gehabt, werden: geworden / worden

Způsobová slovesa mají následující příčestí: können: gekonnt; wollen: gewollt; müssen: gemusst; dürfen: gedurft (Perfektum se ve větách se způsobovými slovesy ovšem tvoří infinitivem). viz 1.11)

iV. UžiTÍ iNfiNiTiVNÍcH SLOVeSNýcH TVARů

► Infinitiv se užívá v následujících vazbách:

♦ tvoření budoucího času (futura) (1) ♦ spojení s určitými druhy sloves: způsobová slovesa (2) a slovesa, s nimiž tvoří

slovesné vazby za pomoci infinitivu, a případně též předložky zu (3).

1 Ich werde an dich denken. Budu na tebe myslet.2 Sie dürfen hier nicht parken. Tady se nesmí parkovat.3 Er bat mich, morgen zu kommen. Požádal mě, abych přišel.

Infinitiv může zastávat funkci podstatného jména a v těchto případech se píše s velkým písmenem. Zpodstatnělý (substantivizovaný) infinitiv je rodu středního.Reden ist Silber, Schweigen ist Gold. [Mluviti stříbro, mlčeti zlato]

► Příčestí minulé se užívá k tvoření perfekta (1), plusquamperfekta (2), futura II (3) a trpného rodu (4+5).

1 Ich habe an dich gedacht. Myslel jsem na tebe.2 Ich hatte an dich gedacht. Myslel jsem na tebe.3 Er wird an dich gedacht haben. Asi/ určitě na tebe myslel.4 Er wurde betrogen. Byl oklamán.5 Die Tür ist geöffnet. Dveře jsou otevřeny.

Příčestí minulé může zastávat funkci přídavného jména:: der geliebte Mann [milovaný muž], ein verspäteter Zug [zpožděný vlak] nebo podstatného jména: das Gesagte [to vyřčené], die Geretteten [zachránění].

► Příčestí přítomné má omezené užití. Používá se jako přídavné jméno: der liebende Mann [milující muž], er trat lachend ein [vstoupil smějíc se], nebo jako podstatné jméno - die Wartenden [čekající].

17

Podstatná a přídavná jména odvozená od příčestí se skloňují stejně jako přídavná jména v závislosti na členu nebo determinantu, které stojí před nimi:

ein gerettetes Kind [zachráněné dítě], das gerettete Kind; ein Geliebter, der Geliebte Skloňování přídavných jmen viz 4.1

1.3. TVARY OSTATNÍcH ČASů

Němčina rozlišuje šest slovesných časů: přítomný čas, minulý čas – préteritum, per-fektum, plusquamperfektum – a budoucí čas – futurum I, futurum II. Přítomný čas a préteritum mají tvary jednoduché (kmen + koncovka: ich liebe, ich liebte), ostatní časy jsou tvořené složenými tvary (pomocné sloveso nesoucí osobní koncovky a k tomu slovesný tvar neurčitý: ich habe geliebt, ich werde lieben) (viz též neurčité slovesné tvary)

i. PRéTeRiTUm (PRATeRiTUm)

Tvary préterita u pravidelných sloves se tvoří z kořene slovesa + te + osobní koncovka. Koncovky jsou podobné jako u přítomného času (s výjimkou 3. osoby jednotného čísla).

Příklad: lieben [milovat]

Končí-li kořen slovesa na –t nebo -d ( nebo jinou souhlásku kromě l nebo r následované m nebo n): kořen + ete + koncovka. Příklad: arbeiten [pracovat]

ich liebte arbeitetedu liebtest arbeitetester/sie liebte arbeitetewir liebten arbeitetenihr liebtet arbeitete tsie/Sie liebten arbeiteten

U nepravidelných sloves dochází ke změně kmenové samohlásky. Tvoří se ze slovesného kmene préterita + koncovky: kommen → du kamst

♦ Koncovky jsou shodné s koncovkami časování pravidelných sloves kromě 1. a 3. os. mn. č., kde se kvůli výslovnosti přidává -e.

18

A

♦ Slovesa smíšená, mají hláskovou změnu v kořeni a mezi kořen slovesa a osobní koncovku se vkládá –te (nebo –ete). Osobní koncovky jsou zcela shodné s časováním pravidelných sloves. kennen → du kanntest, wir kannten

ZměNA kmeNOVé SAmOHLÁSkY POmOcNÁ SLOVeSAAfahren sprechen kennen haben sein werden

Příklad: fahren [jít,řídit], sprechen [mluvit], kennen [znát]

ich fuhr sprach kannte ich hatte war wurdedu fuhrst sprachst kanntest du hattest warst wurdester/sie fuhr sprach kannte er/sie hatte war wurdewir fuhren sprachen kannten wir hatten waren wurdenihr fuhrt spracht kanntet ihr hattet wart wurdetsie/Sie fuhren sprachen kannten sie/Sie hatten waren wurden

Zvláštnosti nepravidelných sloves:

♦ Je-li kmen préterita zakončen na –t/-d, kvůli výslovnosti se vkládá –e- mezi kořen a osobní koncovku u 2.os. jč a mn. č.: bitten [žádat]: ich bat, du batest, ihr batet

♦ Končí-li kořen na sykavku -s, -ss nebo -ß, vkládá se -e- ve 2. os. jč.: lesen [číst]: ich las, du lasest

♦ V následujících slovesech se kromě samohlásky mění i poslední souhláska kořene: gehen [jít, chodit]: ich ging, du gingst, er / sie ging, wir gingen, ihr gingt, sie / Sie gingen; stehen [stát]: ich stand; sitzen [sedět]: ich saß; bringen [přinést]: ich brachte; denken [myslet] ich dachte; mögen [mít rád] ich mochte; leiden [trpět]: ich litt; tun [dělat]: ich tat; ziehen [táhnout] ich zog

Způsobová slovesa

U slovesa mögen se mění kmenová souhláska; mochte, können, müssen a dürfen ztrácí infinitivní přehlásku; wollen a sollen jsou úplně pravidelná.

können müssen dürfen mögen wollen sollen ich konnte musste durfte mochte wollte solltedu konntest musstest durftest mochtest wolltest solltester/sie konnte musste durfte moch te wollte solltewir konnten mussten durften moch ten wollten solltenihr konntet musstet durfte t moch te t wollte t sollte tsie/Sie konnten mussten durften moch ten wollten sollten

19

ii. PeRfekTUm (PeRfekT)

Prefektum se tvoří pomocí slovesa haben nebo sein (časovaná forma) + příčestí minulé slovesa.

Příklad: lieben [milovat]; ankommen [přijít, přijet]

ich habe geliebt ich bin angekommen du hast geliebt du bist angekommen er/sie hat geliebt er/sie ist angekommen wir haben geliebt wir sind angekommen ihr habt geliebt ihr seid angekommen sie/Sie haben geliebt sie/Sie sind angekommen

U většiny sloves se tvoří tvary perfekta pomocí haben, a to u všech tranzitivních sloves (sloves, po nichž následuje přímý předmět).

Was hast du gestern gemacht? Co jsi dělal včera? Ich habe Max seit Wochen nicht gesehen. Maxe již jsem neviděl týdny.

Pomocí sein tvoří perfektum:

♦ Intranzitivní slovesa pohybu, která vyjadřují přemístění, např.: gehen [jít, chodit], fahren [jít, řídit], fliegen [létat], kommen [přijít, přijet] (1)

♦ Slovesa, která vyjadřují změnu stavu, např.: wachsen [růst], sterben [zemřít], verblü-hen [zvadnout] (2)

♦ Slovesa sein [být], bleiben [zůstat], werden [stát se] (3)

1 Ich bin 1995 nach München gekommen. Dein Zug ist schon abgefahren.

Přijel/a jsem do Mnichova v roce 1995. Tvůj vlak již odjel.

2 Goethe ist 1832 gestorben. Goethe zemřel v roce 1832. 3 Wo bist du gewesen?

Klaus ist sehr dick geworden. Kde jsi byl/a? Klaus hodně přibral.

Pozor! Pomocí haben tvoří perfektum:

♦ Tranzitivní slovesa pohybu (s přímým předmětem) (1)♦ Slovesa pohybu, která nevyjadřují přemístění (2)

1 Sie hat das Auto zur Werkstatt gefahren. Odvezla auto do servisu. 2 Wir haben die ganze Nacht getanzt. Protancovali jsme celou noc.

20

A

iii. ČAS PřeDmiNULý (PLUSqUAmPeRfekT)

Plusquamperfektum se tvoří pomocným slovesem haben nebo sein v préteritu + příčestí minulé slovesa.

Příklad: lieben [milovat]; ankommen [přijít, přijet]

ich hatte geliebt ich war angekommen du hattest geliebt du warst angekommen er / sie hatte geliebt er/sie war angekommen wir hatten geliebt wir waren angekommen ihr hattet geliebt ihr wart angekommen sie/ Sie hatten geliebt sie/Sie waren angekommen

Pomocná slovesa haben a sein, se řídí stejnými pravidly jako v perfektu.

Ich hatte mich schon daran gewöhnt. Již jsem si na to zvykl/a. Max war zuvor noch nie krank gewesen. Max nikdy předtím nebyl nemocný.

iV. 1. ČAS bUDOUcÍ (fUTUR i) A 2. ČAS bUDOUcÍ (fUTUR ii)

1. čas budoucí se tvoří pomocným slovesem werden + infinitiv:

Příklad: kommen [přijít]

ich werde kommen wir werden kommendu wirst kommen ihr werdet kommener/sie wird kommen sie/Sie werden kommen

Ich werde die ganze Nacht für die Prüfung lernen. Na zkoušku se budu učit celou noc.

2. čas budoucí se tvoří pomocí werden + příčestí minulé slovesa + pomocné sloveso perfekta v infinitivu:

lieben: ich werde geliebt haben, du wirst geliebt haben, er/sie wird geliebt haben, wir werden geliebt haben, ihr werdet geliebt haben, sie werden geliebt haben

kommen: ich werde gekommen sein, du wirst gekommen sein, er wird gekommen sein, wir werden gekommen sein, ihr werdet gekommen sein, sie werden gekommen sein

21

1.4. UžiTÍ ČASů

Přítomný čas

Přítomný čas je nejpoužívanější čas. Používá se když:

♦ Děj probíhá v okamžiku promluvy. (1-2)♦ Děj je trvalý nebo obecně platný. (3-4)

1 Ich bin müde. Jsem unavený. 2 Peter ist im Wohnzimmer.

Er schreibt gerade einen Brief. Peter je v místnosti. Píše dopis.

3 Die Erde ist rund. Planeta Země je kulatá. 4 Lydia besucht mich jeden Samstag.

Thomas arbeitet bei Siemens. Lydia mě navštěvuje každou sobotu. Thomas pracuje ve firmě Siemens.

Přítomný čas se dále může používat:

♦ pro vyjádření budoucího děje (vyžaduje se časové vymezení). (5)♦ pro vyjádření děje minulého (prézens historický) (6)

5 Ich gehe morgen ins Theater. Zítra půjdu do divadla. 6 1492 beginnt die Eroberung Amerikas. V roce 1492 začalo dobývání Ameriky.

Préteritum, Perfektum, PlusquamPerfetkum

Préteritum, pertektum a plusquamperfektum se užívají především pro vyjádření minulosti. Velmi často se perfektum a préteritum mohou užívat bez rozlišení, nicméně perfektum se užívá častěji, především v mluveném jazyce.

► Perfektum se užívá při zdůraznění výsledku vyjádřeného slovesem.

Ich habe dieses Buch nicht gelesen. Tuto knihu jsem nepřečetl. Hast du die Hausaufgabe abgegeben? Odezdal jsi ten úkol?

► Préteritum se užívá:

♦ při vyprávění, když klademe důraz na průběh (1)♦ přednostně u některých základních sloves, především sein [být], haben [mít] a

způsobových sloves (2)♦ přednostně, aby se zabránilo tvoření složitých slovesných rámců, např. v trpném rodě

(3)♦ ve větách časových, spolu s plusquamperfektem viz níže

22

A

1 In einem großen Walde wohnte ein armer Mann mit seinen zwei Kindern; der Junge hieß Hänsel und das Mädchen Gretel.

V jednom hlubokém lese žil jeden chudý muž a jeho dvě děti. Chlapec se jmenoval Jeníček a dívka Mařenka.

2 Ich wollte mir ein Auto kaufen, aber ich hatte kein Geld.

Chtěl jsem si koupit auto ale neměl jsem peníze.

3 Paul wurde bei einer Schlägerei verletzt. Paul se při rvačce zranil.

► Perfektum, se výjmečně používá i pro popis děje v budoucnosti, pokud chceme zdůraznit, že v určitý moment bude děj ukončen.

Bis nächste Woche habe ich die Arbeit beendet.

Příští týden budu mít již práci dokončenou.

► Plusquamperfektum (čas předminulý) se používá:

Pro vyjádření časových vztahů v textech nebo složených souvětích. Plusquamperfekt přitom označuje děj, který probíhal v minulosti a dříve než jiný děj (vyjádřený v préteritu).

Nachdem wir unser Haus verkauft hatten, zogen wir aus Berlin weg.

Potom co jsme prodali náš dům jsme se odstěhovali z Berlína.

Als ich ankam, war er schon gegangen. Když jsem přišel, byl již pryč.

Viz také 14.1.VI., věty časové

1. čas budoucí (futur i) a 2. čas budoucí (futur ii)

►Vyjadřují převážně děj v budoucnosti.

Často se pro vyjádřezí budoucnosti ovšem používá přítomný čas s časovým výrazem – zabráníme tak tvorbě slovesného rámce.

Ich gehe bald nach Hause. Zu Weihnachten fahren wir in die Schweiz.

Za chvilku jdu domů. O Vánocích pojedeme do Švýcarska.

► 1. čas budoucí se užívá:

♦ bez časového vymezení (1) ♦ v přídadě určité nejistoty vzhledem k vyřčené výpovědi (2) ♦ pro vyjádření dějů v přítomnosti, pokud se jedná o domněnku (3)

1 Ich werde dich vermissen. Bude se mi po tobě stýskat.

23

2 Er wird morgen kommen. Es wird bald regnen.

Zítra přijde. Za chvilku bude pršet.

3 Sie wird noch nicht zu Hause sein. Asi ještě není doma.

► 2. čas budoucí se požívá velmi zřídka. Používá se:

♦ pro vyjádření děje v minulosti, pokud se jedná o domněnku (1)♦ pro vyjádření děje v budoucnosti, pokud se jedná o děj ukončený. (2) (Toto užití je velmi

zřídké, v současné němčině se dává přednost užití perfekta.)

1 - Vorhin hat es geklingelt. - Das wird der Briefträger gewesen sein.

- Před chvilkou zazvonil zvonek. - To byl asi pošťák.

2 Nächstes Jahr werde ich die Arbeit abge-schlossen haben.

Příští rok budu mít již práci ukončenou.

ZPůSObY: imPeRATiV A „kONjUNkTiV“ (PODmiňOVAcÍ ZPůSOb)

Způsobem se určuje postoj mluvčího ke sdělované výpovědi. V němčině existují tři způsoby: oznamovací způsob (Indikativ) vyjadřuje věcné zjištění, konstatování. Rozkazovací způsob (Imperativ) vyjadřuje rozkazy, žádosti nebo rady.

konjunktiv: V němčině existují dva základní typy Konjunktivu: Konjunktiv II se používá pro vyjádření přání, možností, podmínek a sdělení nereálných. Odpovídá českému podmiňovacímu způsobu.

V nepřímé řeči a při citování cizích výroků se používá Konjunktiv I. V češtině se často používá částice prý.

Ich komme um 7:00 Uhr. Přijdu v sedm hodin. OZNAm.ZPůSObKommen Sie! Přijd‘te! ROZkAZ Wenn Klaus bald käme, könnten wir essen gehen.

Kdyby Klaus přišel, mohli bychom jít na oběd.

kONjUNkTiV ii

Er sagt, er komme bald. Říká, že prý přijde brzy. kONjUNkTiV i

Čeština nemá způsob, který by naprosto odpovídal německému „Konjunktivu“, z tohoto důvodu se používá německý termín „Konjunktiv“.

24

A

1.5. ROZkAZ

Pomocí rozkazu se zpravidla obracíme na posluchače nebo čtenáře. Proto je paradigma imperativu zkrácené.

schweigen Mlčet.2 .os.j.č. Schweig! Mlč!2.os.mn.č. Schweigt! Mlčte!vykání Schweigen Sie!

2.os.j.č.se tvoří pomocí samotného kořene slovesa.

schreib-en → schreib [piš]

kommen → komm [přijď]

odlučitelná předpona se klade za kořen

anfangen → fang an[začni]

aufhören → hör auf[skonči]

Zvláštnosti:

♦ V mnoha případech se přidává koncovka –e:

Povinně, pokud kořen má více než dvě slabiky anebo pokud by výslovnost bez –e byla obtížná: entscheide [rozhodni], öffne [otevři].

Volně u většiny sloves: lauf / laufe [bež].

♦ U nepravidelných sloves se změnou e → i(e) v přítomném čase dochází k této změně rovněž u rozkazu; v těcho případech se nepřipojuje koncovka –e (kromě slovesa werden: werde)sprechen – du sprichst → sprich [mluv], lesen – du liest → lies [čti]

♦ U ostatních nepravidelných sloves nedochází ke změně tematické samohlásky: fahren – du fährst → fahr [jed]

♦ Slovesa s infinitivem na –eln o –ern, tvoří rozkaz odtržením koncovky -e: handeln → handle [jednej]

2. os. mn.č. je shodná s tvarem oznamovacího způsobu přítomného času. Užívá se bez osobního zájmena.

schreibt [pište]

entscheidet [rozhodněte]

Zdvořilostní tvary jsou shodné s oznamovacím způsobem přítomného času. Osobní zájmeno stojí za slovesem.

schreiben Sie [pište]

entscheiden Sie [rozhodněte]

25

Sloveso sein [být] má vlastní tvary: 2.os.j.č.: sei 2.os.mn.č.: seid vykání: seien Sie

Méně používáný je rozkaz 1.os.mn.č.. Tvoří se stejně jako oznamovací způsob přítomného času, zájmeno se klade za sloveso: Gehen wir! [Pojďme!] Seien wir leise! [Buďme zticha!]

užití rozkazu

Rozkaz se používá pro vyjádření příkazu, žádosti nebo rady.

♦ U vět rozkazovacích, sloveso klademe na první místo ve větě. (1)♦ Pouze slovo bitte [prosím] může stát před slovesem. (2)♦ Odlučitelné koncovky sloves stojí na konci věty. (3) ♦ U vět rozkazovacích se často používají částice doch a mal, které upravují důraz

sdělení. (4)

1 Halt den Mund! Kommt nach Hause! Fahren Sie nicht so schnell!

Drž pusu! Pojďte domů! Neřiďte tak rychle!

2 Bitte kommen Sie! Přiďte, prosím. 3 Hör mir zu!

Fangen Sie bitte an! Poslouchej mě! Začněte, prosím.

4 Seid doch leise! Kommen Sie uns doch mal besuchen!

Buďte už zticha!Přijďte nás navštívit.

Alternativy k rozkazovacímu způsobu:

Ve zdvořilostních situacích se místo tvarů rozkazu používají věty tázací se způsobovými slovesy v Konjunktivu II. Könnten Sie mir bitte helfen? / Würden Sie mir bitte helfen? [Mohl byste mi prosím pomoci?]

Pro vyjádření důraznějšího rozkazu se často používají neosobní tvary, např. tvary infini-tivní, tvary s příčestím a částicemi.: Stehen bleiben! [Zastavte se!]; Hier geblieben! [Zůstaň tady!]; Raus! [Ven!]

nepřímá výzva:

Pokud se výzvou obracíme nikoli na adresáta ale na třetí osobu (1), anebo je-li výzva vyjádřená třetí osobou (2), nepoužívá se rozkazu ale věta s modálním slovesem sollen: 1. Ute soll mir mein Geld zurückgeben. [Ute mi má vrátit peníze.]

26

A

2. Du sollst deine Frau anrufen. [Máš zavolat manželce.]

1.6. KonjunKtiv ii

i. TVARY KonjunKtivu ii - KonjunKtiv ii jednoduchý

Konjunktiv II se tvoří pomocí tvarů préterita. (Osobní koncovky jsou shodné s tvary préte-rita).

Pravidelná slovesa: kořen + te + koncovka: lieben → du liebtestToto paradigma má stejné tvary jako oznamovací způsob préterita a z důvodu vyloučení dvojznačnosti se nepoužívá. Užívá se opisného tvaru s würde. Jedinou výjimkou je sloveso brauchen, užívá se tvar bräuchte [potřeboval bych].

nepravidelná slovesa: kořen préterita + e + osobní koncovka préterita: rufen [volat] - préteritum: du riefst → Konjunktiv II: du riefest

U většiny nepravidelných sloves (sloves s tematickou samohláskou a, au, o, u v préteritu (včetně pomocných sloves), dochází k přehlásce: fahren [jít, řídit] - du fuhrst → du führest

infinitiv fahren rufen haben sein werdenpréteritum: ich fuhr rief hatte war wurdeich führe riefe hätte wäre würdedu führest riefest hättest wärest würdester/sie führe riefe hätte wäre würdewir führen riefen hätten wären würdenihr führet riefet hättet wäret würdetsie/Sie führen riefen hätten wären würden

Konjunktiv II způsobových sloves:

infinitiv können müssen dürfen sollen préteritum: ich konnte musste durfte sollteich könnte müsste dürfte solltedu könntest müsstest dürftest solltester/sie könnte müsste dürfte solltewir könnten müssten dürften solltenihr könntet müsstet dürfte t sollte tsie/Sie könnten müssten dürften sollten

♦ Slovesa, u kterých nedochází k přehlásce se liší v oznamovacím způsobu préterita ve všech osobách kromě 1. a 3. os. mn.č.

27

♦ Slovesa, u kterých dochází k přehlásce mají naprosto odlišné tvary od préterita oznamovacího způsobu.

♦ U sloves smíšených (v préteritu: změna samohlásky + te+ koncovka), pokud je to možné, dochází k přehlásce: bringen [přinést] – préteritum: ich brachte → Konjunktiv II: ich brächte Pokud nedochází k přehlásce, tvary jsou shodné s oznamovacím způsobem préterita a nepoužívají se.

♦ Způsobová slovesa können, müssen, dürfen mají jiné tvary než v préteritu. Slovesa wollen a sollen mají shodné tvary s préteritem (ich wollte, ich sollte). Tvar ich sollte se používá ve funkci Konjunktivu II (= měl bych), tvar ich wollte ve funkci préterita (= chtěl jsem). Ve funkci Konjunktivu II se místo toho používá tvar ich möchte (= chtěl bych).

♦ U některých sloves se zcela mění kmenová samohláska: stehen [stát, nehýbat se] - préteritum: ich stand → Konjunktiv II: ich stünde; sterben [zemřít] - → ich stürbe; helfen [pomoci] - ich half → ich hülfe;kennen [znát] - ich kannte → ich kennte. (všechny tyto tvary se ovšem málo používají, nahrazují se opisným tvarem s würde)

konjunktiv ii složený

Složené tvary s Konjunktivem II se tvoří pomocí tvarů oznamovacího způsobu plus-quamperfekta: pomocná slovesa haben nebo sein ve tvaru Konjunktivu II + příčestí minulé slovesa.

Paradigma se liší od plusquamperfecta:

Příklad: sagen [říci]; fahren [jít, řídit]

ich hätte geliebt ich wäre gefahrendu hättest geliebt du wär(e)st gefahrener /sie hätte geliebt er/sie wäre gefahrenwir hätten geliebt wir wären gefahrenihr hättet geliebt ihr wär(e)t gefahrensie/Sie hätten geliebt sie/Sie wären gefahren

28

A

oPisná vazba s würde + infinitiv

Opisná vazba s würde se tvoří pomocí slovesa werden v Konjunktivu + infinitiv

Příklad: lachen [smát se]

ich würde lachen wir würden lachendu würdest lachen ihr würdet lachener / sie würde lachen sie/Sie würden lachen

Konjunktiv s würde + infinitiv se používá:

♦ U pravidelných sloves: ich würde lachen místo: ich lachte

♦ Především v hovorovém jazyce převažuje užití opisné vazby s würde před užitím jednoduchých tvarů Konjunktivu II

nepoužívá se opisná vazba s würde se slovesy sein a haben, s modálními slovesy se slovesy brauchen a wissen. U ostatních sloves se dá použít opisná vazba s würde.

Je velmi důležité naučit se zpaměti tvary Konjunktivu II pomocných a způsobových sloves. V ostatních případech se dá použít tvarů s würde + infinitiv.

29

ii. UžiTÍ kONjUNkTiVU ii

Konjunktiv II vyjadřuje přání, možnosti, podmínky.

Zatímco Konjunktiv II jednoduchý (odvozený od préterita) a opisná vazba s würde vyjadřuje děj možný, reálný, Konjunktiv II složený (odvozený od plusquamperfecta) vyjadřuje děj nemožný, ireálný.

Konjunktiv II se používá především v následujících případech:

► Zdvořilostní žádosti; často se používá způsobových sloves:

♦ když adresáta o něco žádáme (1-2) ♦ když radíme, především se slovesem sollen (3)♦ obecně se vyjadřují pomocí Konjunktivu II rady a přání - také v 1. a 3. osobě. (4)

1 Könnten Sie mir sagen, wie spät es ist? Könntest du mir bitte helfen?

Mohl byste mi říci kolik je hodin?Mohl bys mi pomoci?

2 Dürfte ich Ihr Telefon benutzen? Mohl bych si od Vás zavolat? 3 Du solltest weniger rauchen.

Der Junge sollte nicht so viel fernsehen. Neměl bys tolik kouřit. Chlapec by se neměl tak často dívat na televizi.

4 Ich müsste mal meine Frau anrufen. Wir sollten jetzt gehen.

Měl bych zavolat manželce. Měli bychom odejít.

► Pro vyjádření přání. Nejčastěji se používá s příslovcem gern(e), v češtině často odpovídá spojení chtěl bych/ rád bych. (5) Konjunktivu II složeného se používá pro vyjádření nereálného přání v minulosti. (6)

5 Ich hätte gern mehr Zeit für dich. Er würde dir gerne helfen.

Chtěl bych mít na tebe více času. Chtěl by ti pomoci. Rád by ti pomohl.

6 Sie wäre gerne Schauspielerin geworden. Chtěla se stát herečkou. / Ráda by se byla stala herečkou.

♦ Méně se v běžném jazyce používají věty vyjadřující možnost nebo pravděpodobnost pomocí wenn nebo časovaným slovesem na prvním místě (pořádek slov ve větě nemění význam). V těchto větách se často užívají způsobové částice doch, nur, bloß – často se překládají jako sousloví uvozená kéž by, ať. (7) V případě nereálného přání v minulosti se používá Konjunktivu II složeného. (8)

7 Wenn ich doch nur reich und schön wäre! Wäre ich doch nur reich und schön!

Kéž bych byla bohatá a krásná!

30

A

8 Hätte ich doch gestern nur nicht so viel getrunken.

Kéž bych včera býval nepil tolik!

► V podmínkových větách: Ve větě vedlejší je vyjádřena podmínka, aby se splnilo to, co je řečeno ve větě hlavní. Tato podmínka může být reálná nebo pravděpodobná (9), předpokládaná, (očekávaná, obávaná, atd.) (10), nebo nereálná, která vyjadřuje děj v minulosti (11). V závislosti na okolnostech se používá oznamovacího způsobu (9), Konjunktivu II jednoduchého (10) nebo Konjunktivu II složeného (11).

9 Wenn du willst, kaufe ich dir einen neuen Anzug. Jestli chceš, koupím ti nový oblek..10 Wenn ich im Lotto gewänne, würde ich dir

einen neuen Anzug kaufen. Kdybych vyhrál v loterii, koupil bych ti nový oblek.

11 Wenn du in der Schule mehr gelernt hättest, könntest du dir deine Anzüge selbst kaufen.

Kdyby si se byl ve škole více učil, mohl by jsi si své obleky kupovat sám.

► Ve větách vedlejších s hypotetickým srovnáním [jako kdyby]:

12 Er benimmt sich, als ob er ein kleiner Junge wäre.

Chová se jako kdyby byl malý kluk.

. Viz. podmínková souvětí a hypotetické srovnání 14.1.II a 14.2

►V nepřímé řeči, ve funkci Konjunktivu I, v případě že tvar Konjunktivu I se neliší od oznamovacího způsobu:

13 Sie sagten, sie hätten nichts gewusst. Říkají, že nic nevěděli. místo: Sie sagten, sie haben nichts gewusst.

► Konjunktiv II složený se užívá s příslovci fast, beinahe [téměř, málem].

14 Fast hätte ich den Zug verpasst. Málem mi ujel vlak.

31

1.7. KonjunKtiv i

tvary KonjunKtivu i - KonjunKtiv i jednoduchý

S jedinou výjimkou, slovesem sein, se Konjunktiv I tvoří pomocí oznamovacího způsobu přítomného času: kořen + e + osobní koncovka préterita. Tvary jsou většinou identické s tvary oznamovacího způsobu přítomného času. Tvary, které se liší jsou označeny tučně.

pravidelná nepravi-delná

POmOcNÁ ZPůS.

lieben lesen haben sein werden könnenich liebe lese habe sei werde könnedu liebe st lese st habe st seist werde st könnester/sie liebe lese habe sei werde könnewir liebe n lese n habe n seien werde n könnenihr liebe t lese t habe t seiet werde t könnetsie/Sie liebe n lese n habe n seien werde n können

♦ U sloves nepravidelných nedochází ke změně kmenové samohlásky: lesen [číst] → du lesest, er lese; fahren [jít, řídit] → du fahrest, er fahre

♦ Slovesa způsobová a sloveso wissen se liší od oznamovacího způsobu také v 1.os.j.č.: ich könne, ich müsse, ich dürfe, ich solle, ich wolle, ich wisse

♦ Pomocné sloveso sein má v oznamovacím způsobu vlastní tvary

Užívají se pouze tvary, ketré se liší od tvarů oznamovacího způsobu, především 3.os. j.č. U slovesa sein se užívají všechny tvary.

KonjunKtiv i složený (konjunktiv i Předminulého času)

Konjunktiv I složený se tvoří pomocí sloves haben nebo sein (podle pravidel ke tvoření perfekta) ve tvaru KonjunktivuI + příčestí minulé.

du habest geliebt, er habe geliebt, ihr habet geliebt;ich sei gekommen, du sei(e)st gekommen, er sei gekommen, wir seien gekommen, ihr seiet gekommen, sie seien gekommen

KonjunKtiv budoucího času

Konjunktiv budoucího času se tvoří pomocí slovesa werden + infinitiv. du werdest lieben, er werde lieben

32

A

užití KonjunKtivu i

Konjunktiv I se užívá v nepřímé řeči, prostřednictvím které nám mluvčí představuje děj, který byl vyřčen, myšlen, přečten, vyslechnut, atd. Konjunktiv I nemá jako gramatický jev v češtině obdobu. Nejčastěji se používá v nepřímé řeči při citování cizích výroků.

Ich habe gehört, Paul sei krank. Zaslechl jsem, že Paul je nemocný. Er sagte, er habe nichts gewusst. Řekl, že nic nevěděl. Der Zeuge erklärte, er sei gegen zehn Uhr am Bahnhof angekommen. Dort habe er einen Streit zwischen zwei Männern bemerkt. Einer der beiden habe plötzlich ein Messer gezogen. An das Aussehen der Männer könne er sich nicht erinnern.

Svědek řekl, že přijel na nádraží kolem desáté. Tam si všiml hádky mezi dvěma muži. Jeden z nic náhle vytáhl nůž. Svědek si nemohl vzpomenout jak muži vypadali.

Konjunktiv I se užívá především v psaném jazyce. V češtině se často vyjadřuje pomocí částice prý Více viz nepřímá řeč 14.3.

Kromě nepřímé řeči se Konjunktiv I užívá v určitých ustálených spojeních, například Gott sei dank [Díky bohu]

U Konjunktivu I je důležitá především receptivní (pasivní) znalost, to znamená důležité je, tomuto tvaru porozumět a správně ho interpretovat. V aktivním použití se v běžných textech pro citování dá použít vedlejší věta se spojkou dass a sloveso v oznamocím způsobu: Ich habe gehört, dass Paul krank ist. Er sagte, dass er nichts gewusst hat.

33

1.8. TRPNý ROD

Němčina stejně tak jako čeština rozlišuje rod činný a trpný.

Faust verführt Gretchen. Faust svede Markétku. ČiNNý RODGretchen wird gerettet. Markétka se zachrání / je

zachráňena.TRPNý ROD PRůběHOVý

Gretchen ist gerettet. Margarita je zachráněna. TRPNý ROD STAVOVý

Hlavní funkcí trpného rodu je zdůraznit děj / proces, často na úkor původce děje.

i. TVOřeNÍ TRPNéHO RODU

Průběhový trPný rod (vorgangspassiv)

Průběhový trpný rod se tvoří pomocí slovesa werden a příčestí minulého.

Příklad: gefragt werden [být tázán]

ich werde gefragt wir werden gefragtdu wirst gefragt ihr werdet gefragter/sie wird gefragt sie/Sie werden gefragt

Průběhový trpný rod se používá ve všech časech, v oznamovacím způsobu i v Kon-junktivu.

činný rod trpný rod PRéTeRiTUm sie fragte sie wurde ... gefragtPeRfekTUm sie hat gefragt sie ist ... gefragt wordenPLUSqUAmPeRfecTUm sie hatte gefragt sie war ... gefragt worden1. ČAS bUDOUcÍ sie wird fragen sie wird ... gefragt werden2. ČAS bUDOUcÍ sie wird gefragt haben sie wird ... gefragt worden sein

činný rod trpný rod KonjunKtiv ii jeD. ---------------------- sie würde ... gefragtOPiSNÁ VAZbA S würde sie würde fragen -----------------------------KonjunKtiv ii SLOžeNý sie hätte gefragt sie wäre ... gefragt worden KonjunKtiv i jeDNODUcHý sie frage sie werde ... gefragt KonjunKtiv i SLOžeNý sie habe gefragt sie sei ... gefragt worden KonjunKtiv Futur sie werde fragen sie werde .... gefragt werden

34

A

Všiměte si:

♦ Příčestí, na rozdíl od češtiny, se nemění v závislosti na rodu a čísle: sie wurde ausgewählt [ona byla vybrána] / er wurde ausgewählt [on byl vybrán].

♦ Pomocné sloveso u složených časů (perfekta, plusquamperfekta a 2. budoucího času) je vždy sein.

♦ Příčestí minulé slovesa werden ve složených časech je worden (místo geworden).

trPný rod stavový (Zustandspassiv)

Trpný rod stavový se tvoří pomocí sein a příčestí minulého:

Příklad: gerettet sein [být zachráněn]

ich bin gerettet wir sind gerettet

du bist gerettet ihr seid geretteter/sie ist gerettet sie/Sie sind gerettet

činný rod trpný rod

PRéTeRiTUm sie rettete sie war ... gerettetKonjunKtiv ii jeD. (sie würde retten) sie wäre ... gerettet KonjunKtiv i jeD. sie rette sie sei ... gerettet

Složené tvary jsou stejné s tvary trpného rodu průběhového, zaměňuje se pomocné sloveso werden za sein, např. v perfektu: Sie ist gerettet gewesen. Tyto tvary se ovšem téměř nepoužívají.

ii. ZměNA ČiNNéHO RODU NA TRPNý

ČiNNý ROD Der Professor prüft Karl. Der Professor prüft die Studenten.

Profesor zkouší Karla / studenty.

TRPNý ROD Karl wird vom Professor geprüft. Die Studenten werden vom Professor geprüft.

Karl je zkoušený / studenti jsou zkoušeni profesorem.

♦ Věta v trpném rodě je tvořena slovesným rámcem. Karl wird von dem Professor geprüft.

Složité slovesné rámce, jako např. v budoucím čase se používají jen zřídka. Je-li to možné, nahrazují se jednoduššími vazbami: Karl wird morgen geprüft, místo: Karl wird morgen geprüft werden.

35

♦ Ve větě s činným rodem Karl nebo die Studenten jsou přímým předmětem. Přímý předmět se stává podmětem věty v trpném rodě. Karl wird geprüft. Die Studenten werden geprüft.

♦ Ve větě s činným rodem der Professor je podmětem formálním i logickým. (Určuje tvar sloves a je nositelem děje zkoušet). U změny na trpný rod je možné včlenit tento podmět prostřednictvím vazby s předložkou von + dativ: Karl wird vom (von dem) Professor geprüft. Karl je zkoušen profesorem.

Pokud podmětem věty je zdroj nebo nástroj, užívá se předložky durch + akuzativ: Die Zeitung informierte ihn. → Er wurde durch die Zeitung informiert. [Byl informovám z tisku.]

♦ U ostatních částí věty ke změně nedochází. Der Professor prüft Karl morgen in Geographie. → Karl wird morgen in Geographie geprüft. [Karl bude zítra zkoušen ze zeměpisu]Ute hat ihm den Hund geschenkt. → Der Hund wurde ihm von Ute geschenkt. [Toho psa mu darovala Ute]

Trpný rod stavový:

♦ Včlenění činitele děje je v trpném rodě stavovém málo běžné. Ve vyjímečných případech je činitel včleněn pomocí předložkové vazby s von + dativ, durch + akuzativ.

♦ Kromě slovesa sein, také slovesa bleiben [zůstat] y scheinen [vypadat, zdát se] slouží pro vyjádření trpného rodu stavového: Die Tür bleibt geschlossen. [Dveře zůstanou zavřeny.]Peter scheint nicht verletzt. [Peter nevypadá zraněn.]

iii. OmeZeNÍ V TVOřeNÍ TRPNéHO RODU

Trpný rod průběhový

♦ Trpný rod tvoří pouze slovesa, která mají podmět, nebo vyjadřují děj. Trpný rod netvoří slovesa, která nemají logický podmět a nevyjadřují děj, např. regnen [pršet], blühen [kvést].

♦ Nelze vytvořit trpný rod u zvratných sloves

♦ Typické je použití trpného rodu ve větách, v nichž není vyjádřen činitel děje.

Hier wird jeden Donnerstag getanzt. [Zde se tancuje každý čtvrtek.]

36

A

Běžné je používání trpného rodu obzvláště v odborných a techických textech.

Die Befragung wurde mehrmals wiederholt. [Pokus byl proveden několikrát.]

♦ Některá slovesa jako haben, bekommen, sein, bleiben y werden, trpný rod netvoří.

Trpný rod stavový

Tvoření trpného tod stavového je omezeno. Tvoří jej pouze slovesa u kterých lze vytvořit dějový trpný rod a navíc jsou tranzitivní (např. věta *Hier ist getanzt, je gramaticky chybná). Další podmínkou je, aby sloveso v činném rodě vyjadřovalo změnu stavu přímého předmětu.

(Např. věta *Du bist verstanden je agramatická, neboť sloveso verstehen [rozumět] nevyjadřuje změnu stavu přímého předmětu)

iV. UžiTÍ TRPNéHO RODU

Trpný rod se užívá mnohem častěji v němčině než v češtině.

1 In Bayern wird viel Bier getrunken. V Bavorsku se pije hodně piva. 2 Hier werden Wohnungen verkauft. Zde se prodávají byty. 3 Peter wurde gestern überfallen. Včera přepadli Petra. 4 Bei dem Unfall wurde ein Kind verletzt. Při nehodě bylo zraněno dítě. 5 Das Gebäude wurde im Krieg zerstört. Budova byla zničena za války.

Trpný rod průběhový klade důraz na děj, trpný rod stavový klade důraz na výsledek děje.

TRPNý ROD PRůb. Das Haus wurde 1920 gebaut. Dům byl postaven v roce1920. TRPNý ROD STAVOVý Das Haus ist aus Holz gebaut. Dům je postaven ze dřeva.

Trpného rodu se užívá, když je podmět obecný, nebo nehraje v kontextu roli. Trpný rod se nejčastěji používá v technických a odborných textech.

Die Ergebnisse der Untersuchung werden morgen veröffentlicht.

Výsledky výzkumu budou zveřejněny zítra.

Farbstoffe werden aus Mineralien und Pflanzen hergestellt.

Barvy se získávají z minerálů a rostlin.

1980 wurde ihm der Nobelpreis verliehen. V roce 1980 mu byla udělena Nobelova cena.

37

1.9. ZVRATNÁ SLOVeSA

Zvratná slovesa jsou ta, která se pojí se zvratnými zájmeny a vztahují se na podmět: sich irren [zmýlit se], sich schämen [stydět se]

V němčině zvratné zájmeno závisí na osobě: er irrt sich, ich irre mich, ihr irrt euch. Osobní zájmena stojí v akuzativu (mich, dich, uns, euch), nebo v dativu (mir, dir, uns, euch).

Příklad: akuzatv: sich freuen [mít radost, být potěšen]; dativ: sich etwas vorstellen [něco si představit]

ich freue mich ich stelle mir vordu freust dich du stellst dir vorer/sie freut sich er/sie stellt sich vorwir freuen uns wir stellen uns vorihr freut euch ihr stellt euch vorsie/Sie freuen sich sie/Sie stellen sich vor

U většiny sloves se zvratné zájmeno používá v akuzativu.

Existují slovesa, která se používají pouze ve zvratné formě. Většina těchto sloves souvisí s psychickými stavy, např. sich schämen [stydět se], sich freuen [mít radost]

Ich freue mich über deinen Besuch. Mám radost z tvé návštěvy. Sie fürchtet sich vor Hunden. Bojí se psů.

Jiná slovesa se používají bud' s předmětem, nebo ve zvratné formě např. sich waschen [mýt se], sich etw. kaufen [koupit si něco]

Hast du dich schon gewaschen? Už ses umyl? Ich will mir ein neues Kleid kaufen. Chci si koupit nový oblek.

Některá německá zvratná slovesa nemájí v češtině zvratný ekvivalent, např. sich erholen [odpočívat], Naopak řada sloves téhož významu jako v češtině nejsou v němčině zvratná, např.:ablegen [odložit si], baden [koupat se], fragen [ptát se], geschehen [udát se, přihodit se], gelingen [(po)dařit se], heiraten [vdát se, oženit se], heißen [jmenovat se], lachen [smát se], werden [stát se]

38

A

1.10. mODÁLNÍ SLOVeSA (ZPůSObOVÁ SLOVeSA) – VýZNAm A UžiTÍ

Tvary způsobových sloves viz 1.1. (přítomný čas) a 1.3. (ostatní časy)

Ve větě se tvoří slovesný rámec s časovaným modálním slovesem a infinitivem.

Sloveso v infinitivu je nositelem významu, zatímco modální sloveso je prostředníkem děje (přání, povinnosti, možnosti, atd.) (objektivní modalita) (1) nebo vyjadřuje stupeň pravdivosti výpovědi (subjektivní modalita) (2).

1 Du musst mir helfen. Ich kann morgen nicht kommen.

Musíš mi pomoci. Zítra nemohu přijít.

2 Das kann stimmen. To je možná pravda. / To může být pravda.

V některých případech mohou modální slovesa (místo infinitivu) řídit jiné větné členy.

1 Ich muss los. Musím odejít.2 Ich will nach Hause. Musím jít domů. 3 Er darf nicht weg. Nesmí odejít.

i. ObjekTiVNÍ mODALiTA

können

♦ Slovesol können vyjadřuje, podle kontextu, možnost (1) nebo schopnost (2); odpovídá slovesům moci a umět.

♦ Tvary Konjunktivu II se užívají pro vyjádření žádosti (3).

1 Kannst du mich morgen besuchen? Tut mir leid, ich kann nicht kommen.

Můžeš mě zítra navštívit?Je mi to líto, memohu přijít

2 Er kann hervorragend skifahren. Umí výborně lyžovat. 3 Könnten Sie mir sagen, wie spät es ist? Mohl byste mi říci kolik je hodin?

müssen

♦ Sloveso müssen vyjadřuje nutnost. (1, 2) ♦ Místo záporu s müssen, se často užívá slovesa brauchen. Toto sloveso se používá s

infinitivem s zu. (3) Sloveso brauchen - potřebovat- se jako modální sloveso dá použít pouze v negaci.

39

1 Du musst mehr lernen. Ich muss dich sehen.

Měl bys více studovat. Musím tě vidět.

2 Du musst nicht mit uns gehen. Nemusiš jít s námi. 3 Du brauchst mir nicht zu helfen. Nemusíš mi pomáhat.

dürfen

♦ Sloveso dürfen znamená „smět“ (1), (2)♦ Vyjadřuje zdvořilostní žádost (3), především pomocí Konjunktivu II.

1 Der Junge darf bis zehn Uhr fernsehen. Darf man hier rauchen?

Kluk se smí dívat na televizi do deseti.Smí se tady kouřit?

2 Du darfst das nicht so ernst nehmen. Neměl bys to brát tak vážně. 3 Dürfte ich mal telefonieren? Mohl bych si od vás zavolat?

sollen

♦ Sloveso sollen se používá pro vyjádření nepřímé výzvy, vyjadřuje tedy povinnost vnesenou třetí osobou. (1)

♦ Častěji se používá tvarů Konjunktivu II, ve významu směl/a, při žádostech nebo doporučení. (2)

1 Daniel, du sollst nach Hause gehen. Du sollst nicht töten.

Danieli, máš už jít domů. Nezabiješ.

2 Wir sollten jetzt gehen. Du solltest nicht so viel rauchen.

Měli bychom již odejít.Neměl bys tolik kouřit.

wollen

♦ Sloveso wollen vyjadřuje přání, záměr nebo úmysl. (1)♦ Pokud se obracíme na druhou osobu, místo infinitivu se používá vedlejší věta s dass.

(2)

1 Ich will im Sommer nach Rom fahren. Ich will nicht mehr so viel arbeiten.

V létě chci jet do Říma. Již nechci tolik pracovat.

2 Ich will, dass du nicht mehr so viel arbeitest. Nechci, abys tolik pracoval.

40

A

mögen

Sloveso mögen vyjadřuje přání nebo přednost. Užívá se především jako sloveso tranzi-tivní (2), často s příslovcem gern.

1 Ich mag darüber jetzt nicht sprechen. Nechci o tom teď mluvit. 2 Ich mag dich sehr gern. Mám tě velmi rád.

möchte

möchte [chtěl bych] je tvar Konjunktivu II slovesa mögen. Užívá se pro vyjádření přání a tvoření otázek a nabídek.

1 Ich möchte im Sommer nach Rom fahren. V létě bych chtěl jet do Říma. 2 - Was möchtest du trinken?

- Ich möchte ein Bier, bitte. - Co si dáš k pití?- Dal bych si pivo, prosím.

Při vyjádření přání / obliby se místo modálního slovesa často používá příslovce gern.

Ich tanze gerne. Rád tancuji Ich bleibe lieber zu Hause. Raději zůstanu doma.

Viz 6.3

ii. SUbjekTiVNÍ mODALiTA

Modální slovesa se používají pro vyjádření věrohodnosti výpovědi. Užívá se sloves müssen a können v oznamovacím způsobu a Konjunktivu II. Používá se dürfen pro vyjáření záporu od slovesa müssen v Konjunktivu II.

Du musst sehr müde sein. Asi jsi velmi unavená. Sie müsste schon zu Hause sein. Už by měla být doma. Das kann / könnte ein Problem sein. To bude/mohl by být problém. Das dürfte kein Problem sein. To by neměl být problém.

Sloveso sollen (pouze v oznamovacím způsobu) vyjadřuje zprostředkovanou informaci.

Sie soll sehr viel Geld haben. Říká se, že je bohatá.

Sloveso wollen (pouze v oznamovacím způsobu, většinou spojeno s minulým infinitivem) vyjadřuje, že někdo o sobě něco tvrdí.

Sie will sehr reich gewesen sein. Tvrdí, že byla bohatá.Er will davon nichts gewusst haben. Tvrdí, že o tom nic nevěděl.

41

iii. SLOžeNé TVARY ZPůSObOVýcH SLOVeS

Složené tvary (Perfekt, Plusquamperfekt) se tvoří:

♦ Pokud se jedná o objektivní modalitu:vyčasované pomocné sloveso, infinitiv významového slovesa, infinitiv modálního slovesa (místo příčestí minulého) (1).

Většinou se místo komplikované formy perfekta ovšem používá préteritum. (2)

1 Ich habe leider nicht zu deinem Fest kommen können.

Bohužel jsem nemohl přijít na tvoji oslavu.

2 Ich konnte leider nicht zu deinem Fest kommen.

♦ Pokud se jedná o subjetivní modalitu, složené tvary se tvoří pomocí vyčasovaného modálního slovesa a minulého infinitivu pomocného / významového slovesa. Sie soll sehr krank gewesen sein. [Říkají, že byla velmi nemocná.]

♦ Pokud se modální slovesa užívají jako tranzitivní slovesa (s přímým předmětem, bez infinitivu, především mögen a wollen), složené tvary se tvoří pomocí pomocného slovesa haben a příčestí minulého modálního slovesa . Das habe ich nicht gewollt. [To jsem nechtěl.]

iV. SLOžeNý kONjUNkTiV ii mODÁLNÍcH SLOVeS

Děje v minulosti, které oproti očekávání neproběhly, se vyjadřují pomocí složeného Kon-junktivu II modálních sloves. Jedná se o tvary Konjunktivu II slovesa haben (tedy hätte), infinitiv a infinitiv způsobového slovesa.

Dieses Buch hättest du lesen müssen. Měl jsi si přečíst tuto knihu. Eigentlich hätte er mir helfen können. On mi s tím mohl pomoci. Ich hätte es wissen müssen. Měla jsem to vědět.

42

A

1.11. SLOVeSA S iNfiNiTiVem

Vedle sloves modálních i jiná slovesa mohou tvořit slovesné rámce spolu se slovesem v infinitivu. V některých případech se klade před infinitiv částice zu.

i. iNfiNiTiV beZ zu

Infinitiv bez částice zu je možné používat u následujících typů sloves:

♦ Slovesa pohybu gehen [jít], kommen [přijít], fahren [jet, řídit]

Komm jetzt essen! Pojď jíst. Ich gehe heute nicht arbeiten. Dnes nepůjdu pracovat.

♦ Sloveso bleiben [zůstat] spolu se slovesy stavovými: stehen, sitzen, liegen, hängen

Bleib doch liegen, wenn du krank bist. Zůstaň v posteli (zůstaň ležet), když jsi nemocný.

Kann ich hier sitzen bleiben? Mohu tady zůstat sedět?

♦ Slovesa vnímání hören [slyšet], sehen [vidět], spüren, fühlen [cítit] rvyžadují přímý předmět s infinitivem:

Ich hörte dich nicht hereinkommen. Neslyšel jsem tě vejít.

♦ také sloveso lassen [nechat něco udělat] vyžaduje přímý předmět s infinitivem:

Lass ihn doch hereinkommen. Nech ho vstoupit. Warum hast du mich so lange warten lassen? Proč jsi mě nechal čekat tak dlouho? Lass doch das Auto reparieren. Nech spravit auto.

U tohoto typu vět, v perfektu a plusquamperfektu sloveso lassen netvoří příčestí minulé ale infinitiv.

S iNfiNiTiVem Ich habe dich nicht eintreten sehen. Neviděl jsem tě vejít. Er hat mich warten lassen. Musel jsem kvůli němu

čekat. beZ iNfiNiTiVU Ich habe dich nicht gesehen. Neviděl jsem tě.

Ich habe das Buch auf dem Tisch gelassen. Nechal jsem knihu na stole.

♦ Slovesa lernen, lehren (přímý předmět) a helfen (s předmětem v dativu) se pojí s infini-tivem bez předložky zu, pokud se jedná o větu krátkou.

43

Das Kind lernt gerade sprechen. Dítě se učí mluvit. Ich helfe dir kochen. Pomůžu ti s vařením.

Pokud se jedná o složitější sloveso (např. s odlučitelnou předponou, zvratné sloveso) nebo při více rozvíjejících členech je nutné zu:

Lerne, dich zu verteidigen. Nauč se sám sebe bránit. Lehre ihn, sich zu benehmen. Nauč ho jak se má chovat. Wir helfen dir, das Geschirr zu spülen. Pomůžeme ti umýt nádobí.

ii. iNfifNiTV S zu

Částice zu stojí před infinitivem: Er hofft zu gewinnen. [Doufá, že vyhraje.]

U sloves s odlučitelnou předložkou se zu klade mezi předponu a kořen: Er hofft, pünktlich anzukommen. [Doufá, že přijde včas.]

Slovesa s zu + infinitiv:

♦ scheinen [vypadat]:

Er scheint sich wohlzufühlen. Vypadá že se cítí dobře. Sloveso scheinen + infinitiv netvoří tvary perfekta. Místo perfekta se užívá tvarů préterita.

♦ Slovesa, která vyjadřují začátek, konec nebo průběh nějakého děje, případně návyk: anfangen, beginnen [začít], aufhören [(s)končit], fortfahren [pokračovat], gewohnt sein [být zvyklý]

Hör doch endlich auf zu rauchen! Nech už toho kouření ! Ich bin nicht gewohnt zu streiten. Nemám ve zvyku se hádat.

♦ Slovesa, která vyjadřují modalitu (např. nejistotu) glauben [myslet], zweifeln [pochybovat], hoffen [doufat], fürchten [mít obavu], sich freuen [být potěšen/těšit se]. V češtině větsinou s vedlejší větou.

Er glaubt, dich zu lieben. Myslí si, že tě miluje. Sie fürchtet zu verlieren. Obává se, že prohraje.

44

A

♦ Slovesa, která vyjadřují akt promluvy bitten [požádat], raten [poradit], vorwerfen [vyčítat], empfehlen [doporučit], erlauben [dovolit], verbieten [zakázat], behaupten [tvrdit], überzeugen [přesvědčit]. V češtině s vedlejší větou.

Ich empfehle dir, noch zu warten. Radím ti, abys ještě počkal. Er bat mich zu kommen. Požádal mě, abych přišel.

♦ Slovesa, která vyjadřují postoj: versuchen [pokoušet se], planen, vorhaben [plánovat], zögern [váhat], ablehen [odmít-nout], sich weigern [zdráhat se]

Er versucht mich zu betrügen. Pokouší se mě podvést. Er weigert sich die Wahrheit zu sagen. Odmítá říci pravdu.

iii. TVOřeNÍ SLOžeNýcH ČASů

Infinitiv bez zu se nachází uvnitř slovesného rámce. Er lässt mich lange warten. → Er hat mich lange warten lassen.

Infinitiv s zu se nachází mimo slovesný rámec.Ich versuche zu kommen. → Ich habe versucht zu kommen.

45

46

A

jm e N N ý R Á m e c - PO D S T A T N Á j m é N A, P ř Í D A V N Á j m é N A, D e T e R m i N A N T Y

Jmenný rámec je tvořen podstatným jménem, které může být rozvinuté determinantem (členem), dalším podstatným jménem ve 2. pádě, podstatným jménem s předložkou, přídavnými jmény, příslovcem nebo vedlejší větou vztažnou.

PODSTATNé jméNO V 1.P. Fisch schmeckt mir nicht. Ryby mi nechutnají.DeTeRmiNANT Das Kind weint.

Kennst du meinen Vater?Dítě pláče.Znáš mého otce?

PODST. jm. Ve 2.P. Das ist Peters Schwester / die Schwester eines Freundes.

To je Petrova sestra/ sestra kamaráda.

PODST. jm.S PřeDLOžkOU

Kennst du den Mann mit der Brille?

Znáš toho pána s brýlemi?

PřÍÍDAVNé jméNO Paul ist ein guter Student. Paul je dobrý student.PřÍSLOVce Wer ist der Mann dort

hinten? Kdo je ten muž tam vzadu?

VeDLejšÍ VěTA VZTAžNÁ Die Frau, die dort hinten sitzt, war meine Französischlehrerin.

Ta žena, která sedí vzadu, byla moje učitelka francouzštiny.

► Jmenný rámec může být nahrazen osobním zájmenem: Kennst du meinen Vater? - Nein, ich kenne ihn nicht. [Ne, neznám ho].

► U podstatných jmen, determinantů a zájmen existují gramatické kategorie vyjadřujících rod, číslo a pád.

Rod (mužský, střední, ženský) je součástí podstatného jména, číslo (jednotné a množné) je dáno významově, pád (1.- 4. pád) závisí na funkci, kterou zastává podstatné jméno nebo zájmeno ve větě a závisí na slovese, předložce nebo přídavném jménu.

Kategorie rodu, čísla a pádu jsou vyjádřené pomocí koncovek determinantu/členu, přídavného jména a podstatného jména nebo zájmena. )

1. PÁD Das ist mein Freund. To je můj přítel.4. PÁD Hast du meinen Freund gesehen? Viděl jsi mého přítele?3. PÁD Hast du mit meinem Freund gesprochen? Mluvil jsi s mým přítelem? 2.PÁD Dank meines Freundes konnten wir das

Problem schnell lösen. Díky mému příteli jsme ten problém mohli rychle vyřešit.

47

U částí, které tvoří jmenný rámec (determinant, přídavná a podstatná jména) dochází ke shodě v rodě, čísle a pádě.

Znaky skloňování se ovšem projevují jen některých z nich.

mUžSký ROD STřeDNÍ ROD žeNSký ROD 1.P. jeDNOTNéHO ČÍSLA der Hund

[pes]das Tier [zvíře]

die Katze [kočka]

3.P. jeDNOTNéHO ČÍSLA dem Hund dem Tier der Katze1.P. mNOžNéHO ČÍSLA die Hunde die Tiere die Katzen

2. PO D S T A T N é j m é N O

Podstatná jména jsou jádrem jmenného rámce. Označují osoby, zvířata věci, jevy, pojmy a další. V němčině se všechna postatná jména píší s velkým počátečním písmenem.

Podstatná jména jsou:

VLASTNÍ jméNA (jména osob, zeměpisné náz-vy, obyvatelská jména, apod.)

Hans, Herr Müller [pan Müller], die Alpen [Alpy], Deutschland [Německo], die Deutschen [Němci]

ObecNÁ jméNA (označují druhy osob, zvířat, předměty, pojmy nebo jevy)

Hund [pes], Sauerstoff [kyslík], Polizei [policie], Anarchie [anarchie]

Obecná jména dělíme na:

kONkRéTNÍ Hund [pes], Baum [strom] AbSTRAkTNÍ Leidenschaft [vášeň], Sozialismus [socialismus]POČiTATeLNÁ Buch [kniha], Hand [ruka] NePOČiTATeLNÁ Feuer [oheň], Milch [mléko], Polizei [policie]

U podstatných jmen rozlišujeme kategorie rodu, čísla a pádu.

2.1. ROD

V němčině existují tři rody: mužský (maskulinum), ženský (femininum) a střední (neu-trum).

48

A

U většiny slov nelze rod vyvodit z tvaru podstatného jména. Rod je většinou vyjádřen členem. V množném čísle je člen die platný pro všechny tři rody.

jeDNOTNé ČÍSLO mNOžNé ČÍSLO mUžSký ROD der Mann [muž] die Männer [muži]STřeDNÍ ROD das Kind [dítě] die Kinder [děti]žeNSký ROD die Frau [žena] die Frauen [ženy]

S výjimkou podstatných jmen označující osoby je rod arbitrární a často se liší od rodu v češtině. Například:

der Löffel (mužský) lžíce der Stuhl židle das Messer (střední ) nůž die Sonne (ženský) slunce

Rod je třeba se naučit a zapamatovat spolu s podstatným jménem. Proto je smysluplné, se pod-statná jména učit s určitým členem. (Neurčitý člen nevyjadřuje v 1. pádě rozdíl mezi mužským a středním rodem: ein Mann - mužský rod - ein Kind - střední rod).

U složených podstatných jmen je rod určen posledním slovem:

das Auto + der Schlüssel der Autoschlüssel klíč od auta das Haus + die Tür die Haustür domovní dveře

Pravidla Pro určení rodu

U některých druhů podstatných jmen lze rod odvodit pomocí určitých pravidel. Rod může být daný podle slovního významu (měsíce jsou mužského rodu) nebo formálně (podstatná jména s příponou –heit jsou vždy ženského rodu).

♦ Rod u osob obvykle odpovídá pohlaví.

der Junge kluk die Großmutter babička

Výjimkou jsou podstatná jména středního rodu das Kind [dítě], das Mädchen [dívka] a das Weib [ženská]

♦ Společenské funkce jako povolání jsou většinou mužského rodu. Přechýlením - obvykle pomocí přípony -in / přehláska + -in – se vytváří ženský rod.

der Arzt - die Ärztin lékař/ lékařka der Lehrer - die Lehrerin učitel / učitelka

der Kunde - die Kundin zákazník/zákaznice

der Student - die Studentin student/ studentka

49

♦ Akademické tituly se nepřechylují. Dr. Müller [doktor Müller/ doktorka Müller]

Vždy mužského rodu jsou

podle významu slova:

♦ názvy ročních období, měsíců a dnů v týdnu:der Winter [zima], der März [březen], der Mittwoch [středa]

♦ světové strany: der Norden [sever]♦ většina klimatických jevů a větrů:

der Regen [déšť], der Schnee [sníh], der Orkan [uragán]♦ nerosty: der Diamant [diamant]♦ automobilové značky: der BMW, der Mercedes♦ vína a destiláty: der Wein [víno], der Cognac

podle tvaru (slovotvorné přípony):

♦ slova cizího původu zakončená na -us nebo -ismus: der Phallus, der Sozialismus výjimkou jsou lingvistické termíny das Tempus [čas], das Genus [rod]

Vždy středního rodu jsou

podle významu slova:

♦ názvy barev: das Blau [modrá]♦ většina kovů, chemické prvky a fyzikální jednotky:

das Eisen [železo], das Kilowatt [kilowatt]♦ města, světadíly a země většinou u sebe nemají člen (Rom [Řím], Österreich

[Rakousko]); rod je vyjádřen členem pouze pokud jsou rozvinutá přídavným jménem nebo podstatným jménem v 2. pádě: das antike Rom [starověký Řím], das Österreich des XIX. Jahrhunderts [Rakousko 19. století]

podle tvaru (slovotvorné přípony nebo způsobu tvoření):

♦ podstatná jména zakončená na -chen a -lein (zdrobněliny): das Kätzchen [kočička], das Büchlein [knížečka]

♦ podstatná jména hromadná s předponou Ge-: das Gebirge [pohoří ] ♦ podstatná jména přejatá , která končí na -et, -il, -ma a -um: das Komma, das Zentrum ♦ zpodstatnělé infinitivy: das Rauchen [kouření], das Handeln [jednání]

50

A

Vždy jsou ženského rodu

podle významu slova:

♦ většina stromů a rostlin: die Buche [buk], die Rose [růže]♦ značky a názvy motocyklů, letadel a lodí: die Kawasaki, die Boeing ♦ číslovky základní jako podstatná jména: die Eins [jednička], die Tausend [tisícovka]

podle tvaru (slovotvorné přípony nebo způsobu tvoření):

♦ většina podstatných jmen zakončených na -e: die Schule [škola], die Vase [váza]

♦ podstatná jména zakončená na -ei, -heit, -keit, -schaft, -ung: die Partei [strana], die Freiheit [svoboda], die Freundschaft [přátelství], die Verachtung [touha]

♦ slova cizího původu s několika málo výjimkami, zakončená na -age, -anz, -ät, -enz, -ie, -ik, -ion, -ur: die Garage, die Diät, die Kopie, die Politik, die Kultur

dvojí rod

Existuje několik podstatných jmen s dvojím rodem. Změna rodu mění v některých případech význam slova.

der See jezero die See moře das Steuer volant die Steuer daň

51

2.2. ČÍSLO

V němčině existují tak jako v češtině dvě čísla: jednotné a množné.

množné číslo je vyjádřeno především ve tvaru podstatného jména. Určitý člen je vždy die, neurčitý v množném čísle neexistuje (= ”člen 0”, nulový člen).

j.č.: ein Mann / der Mann [muž]; eine Frau / die Frau [žena]mn.č.: Männer / die Männer [muži]; Frauen / die Frauen [ženy]

tvoření množného čísla

Množné číslo se tvoří přidáním koncovky ke kořenu (s možností „nulové koncovky“) a v některých případech přehláskou.

existuje osm druhů množného čísla. V množném čísle přidáváme koncovku:

–e s přehláskou nebo bez

♦ Mnoho podstatných jmen rodu mužského a středního. Ve středním rodě dochází k přehlásce jen velmi zřídka.

♦ Mnoho jednoslabičných podstatných jmen ženského rodu, většina s přehláskou.♦ Podstatná jména ženského a středního rodu zakončená na –is (v množném čísle se

zdvojuje s: –isse)

–en nebo -n bez přehlásky

♦ Většina podstatných jmen ženského rodu (pokud jsou zakončená na -in zdvojuje se -n: -innen).

♦ Všechna podstatná jména mužského rodu typu Student (s koncovkou –n ve všech pádech kromě 1. pádu jednotného čísla). Koncovku –n přibírají podstatná jména zakončená v jednotném čísle na –e. U ostatních se mění koncovka na –en.

bez koncovky („nulová koncovka“) s přehláskou nebo bez

♦ V mužském rodě všechna zakončená na -er. ♦ Ve středním rodě všechna zakončená příponami -chen y -lein (zdrobněliny).

–er pokud je to monžné - s přehláskou

♦ Mnoho podstatných jmen středního rodu. Žádná podstatná jména ženského rodu.

52

A

–s bez přehlásky

♦ Mnoho přejatých slov, především středního rodu. Podstatná jména zakončená samohláskou (kromě e) a zkratky.

Tabulka tvarů množného čísla. Nejčastější modely jsou označeny tučně.

rod: m: mužský, s: střední, ž: ženský

koncovka bez přehlásky s přehláskou -e m

der Monat [měsíc] - die Monate der Sohn [syn] - die Söhne

s das Jahr [rok] - die Jahre ž die Ersparnis - die Ersparnisse [úspory] die Hand [ruka] - die

Hände -en / -n m der Junge [kluk] - die Jungen

s das Bett [postel] - die Betten ž die Woche [týden] - die Wochen

„-“ (0) m der Sommer [léto] - die Sommer der Vater [otec] - die Väter

s das Mädchen [dívka] - die Mädchen

- er m der Leib [tělo] - die Leiber der Mann [muž] - die Männer

s das Kind [dítě] - die Kinder das Haus [dům]- die Häuser

- s m der Opa [dědeček] - die Opas s das Kino [kino] - die Kinosf die Kamera - die Kameras

Doporučuje se tvar množného čísla naučit spolu s podstatným jménem

výjimky ve tvoření množného čísla

Existuje skupina podstatných jmen, u nichž jednotné nebo množné číslo nelze vytvořit.

Pouze jednotná jsou:

♦ Vlastní jména (jména osob a zeměpisné názvy): Hans, München, die Schweiz;Je možné vytvořit množné číslo u příjmení: die Müllers [Müllerovi]

53

Některé zeměpisné názvy, zejména hory mají pouze tvar množného čísla: die Alpen, die Anden

♦ Podstatná jména označující látku nebo hmotu: die Milch [mléko], das Eisen [železo], das Blut [krev]

♦ hromadná jména: die Polizei [policie], die Bevölkerung [obyvatelstvo]

♦ Méně obvyklé je také množné číslo u podstatných jmen označujících abstraktní pojmy: die Freiheit [svoboda], das Gewissen [vědomí]

Zmnožení látek, hromadných podstatných jmen a abstraktních pojmů lze vyjádřit složeninami: die französischen Käsesorten [francouzské sýry], verschiedene Altersstufen [různé věkové skupiny]

♦ Zpodstatnělé infinitivy a přídavná jména množné číslo nemají: das Lernen [učení], das Gute [to dobré]

Pouze množná jsou:

♦ některá podstatná jména, která odkazují na skupinu osob: Eltern [rodiče], Leute [lidé], Geschwister [sourozenci]

♦ některé svátky: Ostern [Velikonoce], Weihnachten [Vánoce]

2.3. PÁDY

i. SkLOňOVÁNÍ PODSTATNýcH jmeN

V němčině existují čtyři pády: 1. pád (nominativ), 2. pád (genitiv), 3. pád (dativ), 4. pád (akuzativ).

Gramatický pád vyjadřuje vztah mezi podstatným jménem nebo podmětem a ostatními větnými členy. Je determinován slovesem, předložkou, přídavným nebo jiným podstatným jménem a odpovídá na otázky uvozené tázacími zájmeny wer? was?[kdo? co?], wen? was? [koho? co?], wem? [komu, čemu?] a wessen? [koho, čeho?].

2. pád se od ostatních odlišuje tím, že rozvíjí podstatné jméno ve funkci přívlastku: das Haus meines Vaters [dům mého otce].

54

A

skloňování Podstatných jmen mužského rodu

Pro rod mužský existují dva typy skloňování.

► Většina slov mužského rodu se skloňuje podle vzoru Mann. Tvar podstatného jména se mění 2. pádě jednotého čísla (koncovky –es nebo –s) a v 3. pádě množného čísla (koncovka –n). V ostatních případech je pád vyjádřen pouze členem.

Mann [muž] jeDNOTNé ČÍSLO mNOžNé ČÍSLO1. pád ein / der Mann die Männer4. pád einen / den Mann di e Männer3. pád einem / dem Mann den Männern2. pád eines / des Mannes der Männer

► Některá podstatná jména mužského rodu označující živé bytosti (často povolání nebo národnost) dostávají koncovky –n o –en en tve vševh případech s výjimkou 1. pádu jednotného čísla.

Mensch [člověk] jeDNOTNé ČÍSLO mNOžNé ČÍSLO

1. pád ein / der Mensch die Menschen4. pád einen / den Menschen di e Menschen3. pád einem / dem Menschen den Menschen2. pád eines / des Menschen der Menschen

♦ koncovka –n se přidává u podstatných jmen zakončených na –e: 1. pád der Junge [chlapec] - 4. pád den Jungen; 1. pád der Kunde [zákazník] - 4. pád den Kunden

♦ Koncovky –en, -ent, -et, -ist se přidávají k některým podstatným jménům zakončeným na souhlásku, včetně některých jednoslabičných slov a slov přejatých zakončených na –ant, -at:1. pád der Mensch [muž] - 4. pád den Menschen1. pád der Student [student] - 4. pád den Studenten

Výjimka: podstatná jména Name [jméno], Wille [vůle] a Gedanke [myšlenka] se skloňují jako Mensch, ale k přidává se jim ve 2. pádě jednotného čísla koncovka -s:číslo jednotné: 1. pád, der Name; 4. pád. den Namen; 3. pád. dem Namen; 2. pád des Namensčíslo množné: ve všech pádech: Namen

55

Podstatná jména středního rodu

Podstatná jména středního rodu se řídí modelem mužského rodu podle vzoru Mann; tvar podstatného jména se mění ve 2. pádě jednotného čísla a 3. pádě mnoného čísla.

Kind [dítě] jeDNOTNé ČÍSLO mNOžNé ČÍSLO 1. pád ein / das Kind die KinderAcusativo ein / das Kind di e KinderDativo einem / dem Kind den KindernGenitivo eines / des Kindes der Kinder

Zvláštnosti skloňování:

♦ U podstatných jmen zakončených na -is se v 2. pádě zdvojuje -s- : das Geheimnis - des Geheimnisses [tajemství]

♦ Výjimka: podstatné jméno středního rodu Herz [srdce]1. pád+ 4. pád jednotného čísla das Herz, 3. pád dem Herzen, 2. pád des Herzens; množné číslo ve všech pádech: Herzen

2. pád jednotného čísla u podstatných jmen mužského rodu podle vzoru Mann a všechna středního rodu se tvoří s koncovkami –s o –es. ♦ Koncovka -es je povinná, pokud je podstatné jméno v 1. pádě jednotného čísla

zakončené na –s, -ß, -sch, -z.das Haus [dům] – des Hauses; der Witz [vtip] – des Witzes

♦ Jednoslabičná podstatná jména.das Kind [dítě] – des Kindes; der Mann – des Mannes

3.pád množného čísla se nemění pokud podstatné jméno končí na -en nebo pokud množné číslo končí na -s:

1. pád j.č. der Graben [příkop]; 3. pád mn.č.: den Gräben 1. pád j.č. das Mädchen [dívka]; 3. pád mn.č. den Mädchen 1. pád mn.č. die Taxis; 3. pád mn.č. den Taxis

Podstatná jména ženského rodu

U podstatných jmen ženského rodu (s výjimkou vlastních jmen) se nepřidává koncovka v žádném pádě.

Frau [žena] jeDNOTNé ČÍSLO mNOžNé ČÍSLO 1. pád eine / die Frau die Frauen4. pád eine / die Frau di e Frauen3. pád einer / der Frau den Frauen

56

A

2. pád einer / der Frau der Frauen

Vlastní jména přibírají ve 2. pádě -s: 1. pád: Ute - 2. pád Utes

ii. 2. PÁD (geNiTiV)

2. pád podstatného jména zastává (podobně jako v češtině) funkci přívlastku rozvíje-jícího jiné podstatné jméno:

2.pád nese následující významy:

VLASTNicTVÍ NebO PřiNÁLežiTOST

das Haus meines Vatersdie Straßen Berlins

dům mého otceulice Berlína

PůVODce/ AUTORSTVÍ die Filme Godards Martins Doktorarbeit

filmy Godardadoktorandská práce Martina

VýSLeDek der Autor dieses Buches der Erfinder des Buchdrucks

autor této knihyvynálezce knihtisku

ČÁST ceLkU* ein Teil meines Geldeseinige der Studenten

část mých penězněkteří ze studentů

Narozdíl od češtiny se neužívá 2. pádu ve vztahu celku a části, pokud se jedná o údaj míry: eine Tasse Tee [šálek kávy], ein Kilo Tomaten [kilo rajčat].

2. pád se užívá také u podstatných jmen odvozených od sloves.

Peter klagt. [Peter si stěžuje] → Peters Klagen [stížnosti Petra]Ich lese ein Buch. [Čtu knihu] → die Lektüre des Buches [četba knihy].

2. Pád vlastních jmen

U všech vlastních jmen, i v ženském rodě, se v 2. pádě přidává koncovka –s: Utes Freunde [kamarádi Ute]; Frau Müllers Geheimnis [tajemství paní Müllerové]

Koncovka -s se přidává u zeměpisných názvů bez členu (a bez určení rodu): die Archi-tektur Berlins [architektura Berlína]; ale: die Ufer der Donau [břehy Dunaje]

Stejně tak nabývají koncovky -s podstatná jména označující rodinné příslušníky: Mutters Kleider [šaty matky]

Pozice 2. Pádu

57

2. pád obvykle stojí za podstatným jménem, které rozvíjí. die Ansichten eines alten Mannes [názory starého muže]

Před podstatným jménem stojí v případě vlastních jmen a příbuzenských vztahů: Peters Schwester [Petrova sestra]; Vaters Kindheit [dětství otce]

vazby s von

2. pád se nahrazuje vazbou von + 3. PÁD:

♦ s osobními zájmenyein Buch von ihm [jeho kniha], ein Freund von mir [můj kamarád, jeden z mých kamarádů]

♦ pokud podstatné jméno nemá člen ani není rozvinuté přívlastkem shodným: die Ansichten von Schülern [názory studentů]; der Anbau von Wein [pěstování vína]

2. pád vlastních jmen zakončených na –s, -ß o –z je možné v psané formě vyznačit apostrofem. V mluvené řeči se nejčastěji volí vazba s předložkou von: Hans´ Freunde / die Freunde von Hans [kamarádi Hanse]; die Museen von Paris [muzea Paříže]

Substituce touto vazbou je častá rovněž u ostatních vlastních jmen a podstatných jmen bez členu rozvitých přídavným jménem: Utes Freunde / die Freunde von Ute [kamarádi Ute, Utiny kamarádi]die Ansichten deutscher Schüler / die Ansichten von deutschen Schülern [názory německých studentů]

V mluvené řeči 2.pád často ustupuje vazbě s von a to i v případech, kdy se v psané formě 2. pád užívá.

2.4. PřÍSTAVek

Přístavek vysvětluje nebo specifikuje podstatné jméno, ke kterému se vztahuje. Stojí za podstatným jménem.

Der Direktor, ein älterer Herr, ist oft krank. [Ředitel, starší pán, je často nemocný.].

Přístavek volný je vždy oddělen čárkami. Pokud má spřežka jmenný charakter, bude její pád stejný jako u podstatného jména, k němuž se vztahuje.:

58

A

4. PÁD Kennst du seinen Vater, den Schau-spieler Kroll?

Znáš jeho otce, herce Krolla?

3. PÁD Er kam mit seinem Hund, einem häßlichen Köter.

Přišel se svým psem, ošklivým podvraťákem.

Přístavek těsný se neodděluje čárkami.

Jedná se o:

♦ Vlastní jména a názvy měsícůHerr Schmidt ; Kanzler Kohl; der Monat Mai [měsíc květen]; die Stadt Berlin [město Berlín]; die Insel Rügen [ostrov Rügen]

♦ množství + hmota nebo látka: ein Kilo Kartoffeln [kilo brambor]; ein Glas Wein [sklenička vína]

59

3. De T e R m i N A N T Y (Č L e N Y) A Z Á j m e N A

Determinanty (členy) jsou slova, která nenesou téměř žádný význam a stojí před pod-statným jménem (1). Mezi determinantem a podstatným jménem mohou stát i jiná slova, zejména přídavná jména (2). Determinant se shoduje s podstatným jménem v rodě, čísle a gramatickém pádě.

1 Kannst du mir einen Gefallen tun? Hast du meine Brille gesehen?

Můžeš mi udělat laskavost?Neviděl jsi moje brýle?

2 Trier ist eine sehr alte Stadt. Wer ist denn dieser komische Typ?

Trier je velmi starobylé město.Kdo je ten zvláštní chlápek?

Skloňování podstatných jmen je do značné míry vyjádřeno právě determinantem (3). V množném čísle jsou determinanty všech tří rodů stejné (4).

3 durch die Straße auf der Straße

ulicína ulici

4. PÁD 3. PÁD

4 die Söhne Sarahs die Töchter Sarahs

synové Sáry dcery Sáry

mN.Č. mUžSkéHO RODU mN.Č. žeNSkéHO RODU

► Rozlišujeme několik druhů determinantů:

URČiTý ČLeN das Buch, die Bücher kniha, knihyNeURČiTý ČLeN ein Buch kniha „NULOVý ČLeN“ Bücher knihy PřiVLASTňOVAcÍ DeTeRm. mein Buch, Ihr Buch moje kniha, Vaše kniha UkAZOVAcÍ DeTeRmiNANT dieses Buch tato knihaTOTALiZÁTORY viele Bücher, einige Bücher mnoho knih, některé knihy iDeNTifikAČNÍ DeTeRm. ein anderes Buch další kniha TÁZAcÍ DeTeRmiNANT welches Buch? která kniha? 11ZÁPORNý DeTeRm. kein Buch žádná kniha 12VZTAžNý DeTeRmiNANT dessen Buch jehož kniha 14.4.

► Velká část determinantů se mění v závislosti na rodě, čísle a pádě, jiné jsou částečně nebo zcela nesklonné.

Zájmena jsou slova, která zastupují podstatná jména (1-2) nebo předchozí (3) či následující výpovědi (4).

1 Wer ist denn dieser komische Typ? Ich habe ihn hier noch nie gesehen.

Kdo je ten zvláštní chlápek? Nikdy jsem ho tady neviděl.

60

A

2 Trier ist eine sehr alte Stadt. Sie wurde von den Römern gegründet.

Trier je starobylé město. Bylo založené Římany.

3 - Wie spät ist es? - Das weiß ich nicht.

- Kolik je hodin?- To nevím.

4 Es ist wichtig, dass du rechtzeitig kommst. Je důležité, abys přišel včas.

Výjimku tvoří osobní zájmena 1. a 2. osoby, která zastupují mluvčího a posluchače

Kann ich dir helfen? Mohu ti pomoct?

► Přestože determinanty i zájmena mají odlišné gramatické funkce, používají se z velké části stejná slova.

- Kennst du die Frau dort? - Znáš tu paní tamhle? DeTeRm./ČLeN - Nein, die kenne ich nicht. - Ne, neznám ji. ZÁjmeNO- Ich kann mein Buch nicht finden. - Nemohu najít svou knihu. DeTeRmiNANT- Ich leih dir meines. - Půjčím to svoji. ZÁjmeNO

► Následující zájmena jsou odvozená od členů: neurčitá, přivlastňovací, ukazovací, totalizující, identifikační, tázací, záporná.

► Kromě zájmen odvozených od determinantů, existují tyto druhy zájmen:

ZÁjmeNAOSObNÍ

Ich komme gleich. Hast du ihn gesehen?

Přijdu hned.. Viděl jsi ho?

ZÁjmeNA NeURČiTÁ

Jemand hat nach dir gefragt. Někdo se na tebe ptal. Ist hier niemand? Ich weiß nichts.

Je tady někdo?/Nic nevím.

12

Hier kann man nicht arbeiten Tady člověk nemůže pracovat.

Ich habe es vergessen. Es regnet.

Zapomněl jsem to.. Prší.

Was ist das? Das weiß ich nicht.

Co je to?To nevím.

ZÁjmeNA ZVRATNÁ

Ich schäme mich.Er wäscht sich.

Stydím se. Myje se.

1.10

ZÁjmeNA VZTAžNÁ

Das Mädchen, das im Garten spielt, ist meine Nichte.

Holčička, která si hraje na zahradě, je moje neteř.

14.4

61

Všimněte si, že v některých případech němčina vyžaduje zájmeno, zatímco čeština nikoliv.

♦ Osobní zájmena ve funkci podmětu: Bist du müde? [Jsi navený?]♦ Zájmeno welch-:

Ich habe keine Zigaretten. Hast du welche? [Nemám cigarety. Ty máš? Máš nějaké?] ♦ Zájmeno zastupuje následující výpověď (korelát):

Es freut mich, dass Peter wieder Arbeit hat. [Mám radost, že má Peter opět práci.].

3.1. ZÁjmeNA OSObNÍ

Nejčastěji užívaná zájmena jsou zájmena osobní (ich [já], sie [ona], apod.).

skloňování osobních zájmen

SiNgULAR PLURAL osoba 1. 2. 3. 1. 2. 3.

já ty on ono ona my vy oni/ony Vy1.p. ich du er es sie wir ihr sie Sie4.p. mich dich ihn es sie uns euch sie Sie 3.p. mir dir ihm ihm ihr uns euch ihnen Ihnen2.p. meiner deiner seiner seiner ihrer unserer eurer ihrer Ihrer

užití osobních zájmen

► Zájmena ve 3. osobě (jednotného a množného čísla) zastupují osoby a věci.

- Wo ist Peter? - Er ist in der Schule. - Kde je Peter? - Je ve škole. - Wo ist mein Mantel? - Er ist in der Reinigung.

- Kde je můj kabát? - Je v čistírně.

► Osobní zájmena jsou vždy vyjádřená, včetně zájmen ve funkci podmětu (s výjimkou vět rozkazovacích).

Ich bin müde. Jsem unavený.Hast du Hunger? Máš hlad?

► Vykání vyjádřené zájmenem Sie označuje pro jednotné i množné číslo Vy. Narozdíl od češtiny se kombinují se slovesem ve 3. osobě množného čísla. Píše se s velkým písmenem.

Haben Sie noch Fragen, Herr Maier? Máte ještě nějaké otázky, pane Maier?

62

A

Haben Sie noch Fragen, meine Herren? Máte ještě nějaké otázky, pánové? Hat man Ihnen nichts gesagt? Nic Vám neřekli?

ZÁjmeNA A PřeDLOžkY

Osobní zájmena se používají s předložkami místa, pokud odkazují k osobě.

Das ist meine Mutter. Hinter ihr steht meine Tante.

To je moje matka. Za ní je moje teta.

Pokud se nejedná o osobu, namísto předložky + zájmeno se užívají zájmenná příslovce.

Leg den Koffer aufs Bett und den Anzug neben ihn daneben.

Polož kufr na postel a oblek vedle něj.

Das ist unser Haus. Hinter ihm Dahinter ist ein Garten.

To je náš dům. Vzadu za ním je zahrada.

viz 6.7. Zájmenná příslovce

3.2. ČLeN URČiTý, NeURČiTý A NULOVý

Nejčastěji používanými determinanty v němčině je člen určitý (der, das, die / množné číslo die), neurčitý (pouze v jednotném čísle: ein, ein, eine) a „0“ (nulový člen, chybějící člen).

skloňování členu určítého (der, das, die)

jeDNOTNé ČÍSLO mNOžNé ČÍSLOmužský rod střední rod ženský rod stejné pro

všechny rody1. pád der Mann das Kind die Frau die Leute4. pád den Mann das Kind die Frau die Leute3. pád dem Mann dem Kind der Frau den Leuten2. pád des Mannes des Kindes der Frau der Leute

S výjimkou množného čísla a 2. pádu se užívají stejné tvary ve funkci zájmena ukazovacího, viz 3.5

63

skloňování neurčitého členu (ein, ein, eine)

jeDNOTNé ČÍSLO množné číslo mužský rod střední rod ženský rod (bez členu)

1. pád ein Mann ein Kind eine Frau Leute4. pád einen Mann ein Kind eine Frau Leute3. pád einem Mann einem Kind einer Frau Leuten2. pád eines Mannes eines Kindes einer Frau Leute

Všimněte si, že neexistuje člen neurčitý v množném čísle (eine Frau – žena; Frauen – ženy). Užívá se tvz. „nulový člen“.

omezení Použití 2. Pádu množného čísla

2. pád (genitiv) množného čísla se dá použít pouze v případě, že před podstatným jménem stojí člen nebo přídavné jméno, které vyjadřují pád.: die Ansichten einiger Schüler [názory některých studentů]die Ansichten deutscher Schüler [lnázory německých studentů]

V ostatních případech se užívají jiné tvary:

♦ Pokud genitiv rozvíjí podstatné jméno, užívá se místo něj předložkové vazby von + 3. pád : die Ansichten von Schülern [názory studentů;

♦ V předložkových konstrukcích (s wegen, statt, etc.) se užívá 3. pád množného čísla: 2.pád j.č.: wegen eines Schülers; mn.č.: wegen Schülern

užití členu určitého, neurčitého a „nulového“ členu“

Určitý člen se užívá, pokud odkazuje k něčemu známému z kontextu (1), vyvoditelnému ze situace (2), jedinečnému (3) nebo obecně platnému (4).

1 Ist das der Film, den du mir empfohlen hast? To je ten film, který jsi mi doporučil? 2 Das Mädchen dort ist Peters Schwester. Tamhleta dívka je Petrova sestra. 3 Warst du mal auf dem Oktoberfest? Byl jsi někdy na Oktoberfestu?4 Der Walfisch ist ein Säugetier. Velryba je savec.

neurčitý člen (a “nulový člen” v množném čísle) odkazuje k dosud neurčenému (1), nebo k libovolnému zástupci druhu nebo třídy (2).

1 Ich fahre mit einem Freund / mit Freun-den nach Spanien.

Jedu s kamarádem/ kamarády do Španělska.

64

A

2 Du bist ein Trottel. Ty jsi blbec/idiot.

„nulový člen“ se užívá:

♦ pokud se jedná o jména látková, hromadná a abstraktní (1), kromě případů, kdy před nimi musí stát určitý člen (1a)

♦ Ve funkci spony v přísudku jmenném se sponou (ve větách se slovesy sein, werden, bleiben) označující povolání, náboženství a národnost (2), pokud není rozvinutá dalšími členy (2a),

♦ u vlastních jmen (3). ♦ u názvů obcí, kontinentů a většiny zemí (4), pokud nejsou rozvinuté jiným členem

(4a) - u některých zeměpisných názvů jako jsou řeky a hory stojí určitý člen (4b)

1 Wir brauchen noch Wein und Wasser. Er hat Charme.

Ještě potřebujeme víno a vodu. Má kouzlo.

1a Hol den Wein aus dem Keller. Přines víno ze sklípku.2 Er ist Arzt. Er ist Schweizer. Je lékař. Je Švýcar. 2a Er ist ein guter Arzt. Je to dobrý lékař. 3 Wo ist Thomas? Kde je Thomas? 3a Hast du den Thomas gesehen? Viděli jste Thomase?4 Er lebt in Montreal/ Kanada. Žije v Montrealu / v Kanadě. 4a das heutige Montreal

das französischsprachige Kanada dnešní Montreal frankofonní Kanada

4b der Montblanc, die Alpen, der Rhein, die Türkei

Montblanc, Alpy, Rýn, Turecko

3.3. ZÁjmeNA ein- a welch-

Neurčitý člen se užívá ve funkci zájmena. Tvary se liší v 1. pádě mužského rodu: einer a v 1. pádě a 4. pádě středního rodu: ein(e)s

Ich trinke ein Glas Wein. Möchtest du auch eins?

Dám si skleničku vína? Dáš si také?

V množném čísle se užívá tvar welche

Zájmeno welch- existuje pouze ve tvarech 1. a 4. pádu

m n f mn.č.1.p. welcher welches welche welche4.p. welchen welches welche welche

65

Zájmeno welcher/welches/welche zastupuje v jednotném čísle podstatná jména nepočitatelná (látky, hmoty).

- Haben wir kein Brot?- Doch, hier ist welches.

- My nemáme žádný chleba?- Ale ano, tady je.

V množném čísle se užívá namísto zájmena ein-.

- Hast du Zigaretten?- Ja, auf dem Tisch liegen welche.

- Máš cigarety?- Ano, jsou na stole.

3.4. ČLeNY A ZÁjmeNA PřiVLASTňOVAcÍ

Členy a zájmena přivlastňovací označují vztah náležitosti:

Mein Auto ist in der Werkstatt. Moje auto je v servisu. DeTeRmiNANTKannst du mir deines leihen? Můžeš mi půjčit svoje? ZÁjmeNO

Přivlastňovací determinanty a zájmena jsou odvozené od osobního zájmena. Kořen závisí na “vlastníkovi”

Peter und sein Vaterdas Kind und sein Vater

Petr a jeho otec dítě a jeho otec

mUžSký A STřeDNÍ: er / es → sein

Ute und ihr Vaterdie Kinder und ihr Vater

Ute a její otecděti a jejich otcové

žeNSký A PLURAL: sie → ihr

♦ koncovka se liší podle rodu „vlastněného“

sein Vater; ihr Vater jeho otec; její otec mUžSký R. (der Vater)seine Mutter; ihre Mutter jeho matka; její matka žeNSký R. (die Mutter)

Paradigma Přivlastňovacích determinantů (v 1. Pádě) ich du er/es sie wir ihr sie Sie

m otec mein dein sein ihr unser euer ihr Ihr Vaters dítě mein dein sein ihr unser euer ihr Ihr Kindž matka meine deine seine ihre unsere eure ihre Ihr e Muttermn.č. rodiče meine deine seine ihre unsere eure ihre Ihre Eltern

Všimněte si, že má-li tvar euer koncovku, ztrácí kmenové e.

66

A

skloňování Přivlastňovacích detrmninantů

Přivlastňovací člen se skloňuje. Model je shodný s tvary členu neurčitého (ein / ein / eine) - ale narozdíl od něho má tvary množného čísla.

Skloňování: kořen (tvar v 1. pádě) + koncovka. Příklad mein

mužský rodjeDNOTNé ČÍSLO

střední rod ženský rod mNOžNé ČÍSLO

pro všechny 3 rody1.p. mein Vater mein Kind meine Mutter meine Eltern4.p. meinen Vater mein Kind meine Mutter meine Eltern3.p. meinem Vater meinem Kind meiner Mutter meinen Eltern 2.p. meines Vaters meines Kindes meiner Mutter meiner Eltern

Ostatní zájmena přivlatňovací se skloňují stejným způsobem4. pád: deinen Vater / seinen Vater / euren Vater3. pád: deinem Vater /seinem Vater / euerem Vater2. pád: deines Vaters / seines Vaters / eueres Vaters

st. rod, 1.p. Sein Buch hatte großen Erfolg. Jeho kniha měla velký úspěch. st. rod.1.p. Er nahm sein Fahrrad und fuhr weg. Popadl své kolo a odjel.ž.rod, 3.p. Bitte sprechen Sie mit Ihrer Frau. Prosím Vás, promluvte si se svou

ženou.m.rod, 3.p. Ich will nicht ihrem Vater begegnen. Nechci se setkat s jejím otcem. mn.č., 2.p. Wegen deiner dummen Ideen muss

ich jetzt Strafe zahlen. Kvůli tvým stupidním nápadům teď musím zaplatit pokutu.

Skloňování přivlastňovacíh zájmen je identické se skloňováním přivlastňovacích determinantů. Výjimku tvoří 1. pád j.č. rodu mužského a středního a také 4. pád j.č rodu středního. Rod je vyjádřen koncovkami -er a -es. 1. pád mUžsKého rodU jednotného čísla: meiner / deiner / seiner atd..

viz 4.1 1. + 4. pád středního rodU jednotného čísla: mein(e)s / dein(e)s / sein(e)s atd..

2. pád u přivlastňovacích zájmen neexistuje.

67

Ich habe mein Buch vergessen. Kannst du mir deines leihen?

Zapomněl jsem si svoji knihu. Můžeš mi půjčit svoji?

sPecifika užití Přívlastňovacích determinantů a zájmen

♦ Determinanty a zájmena přivlastňovací odvozená od zájmena Sie (vykání) se píší s velkým písmenem.

Schicken Sie uns bitte Ihren Lebenslauf. Pošlete nám, prosím Vás, Váš životopis.

♦ Zájmeno přivlastňovací se používá bez členu.

- Mein Auto ist kaputt. - Dann fahren wir mit meinem.

- Moje auto je rozbité.- Tak pojedeme mým.

Tvar determinant + přivlastňovací zájmeno existuje také, i když se užívá méně často. Zájmeno přivlastňovací v tomto případě přejímá koncovky slabého skloňování přídavného jména. Wir fahren mit dem meinen. [Pojedeme mým.].

♦ Vlastnictví vyjádřené v češtině být + přivlastňovací zájmeno, odpovídá v němčině slovesu gehören + osobní zájmeno ve 3. pádě.

Dieses Buch gehört mir. Tato kniha je moje. «Tato kniha mi náleží.».

► Přivlastňovací determinanty mohou stát spolu s dalšími rozvíjejícími členy. Je třeba dodržovat pro jejich postavení ve větě následující pravidla:

♦ alle [všichni/všechny] stojí před přivlastňovacím determinantem.alle meine Freunde [všichni moji kamarádi]

♦ Tvary jeder/jedes/jede [každý] v jednotném čísle a viele [mnoho/hodně], meh-rere [několik], einige [někteří], manche [někteří/mnozí] v množném čísle stojí před přivlastňovacím determinantem. Přivlastňovací determinant přibírá koncovku 2. pádu množného čísla. jeder meiner Freunde [každý můj kamarád]mehrere meiner Freunde [několik mých kamarádů]

♦ Naopak za přivlastňovacím determinantem stojí tvar ganz [všechen] a číslovky. meine ganze Kraft [všechna moje síla], seine zwei Schwestern [jeho dvě sestry], ihr dritter Mann [její třetí manžel]

68

A

3.5. DeTeRmiNANTY A ZÁjmeNA UkAZOVAcÍ

Determinanty a zájmena ukazovací označují věci, osoby a jevy v určité situaci nebo textu.

Determinanty a zájmena ukazovací jsou:

dieser [tento], jener [onen], der [ten]

jener [onen] se téměř výhradně užívá v psaném textu; v mluvené řeči se nahrazuje der (identický tvar k určitému členu, ale narozdíl od něj je přízvučný), často spolu s příslovcem: der dort [tamten, ten tamhle], der hier [tento, ten tady].

DeTeRmiNANT Dieser Mantel gefällt mir nicht. Tenhle kabát se mi nelíbí.ZÁjmeNO Der dort ist viel schöner. Tamten je mnohem hezčí.

tvary ukazovacích determinantů / zájmen

Ukazovací determinanty a zájmena mají stejné koncovky jako určitý člen.

mužský střední ženský mn.č.1.p. dieser dieses diese diese4.p. diesen dieses diese diese3.p. diesem diesem dieser diesen2.p. dieses dieses dieser dieser

Zvláštnosti

♦ U zájmen ukazovacích nelze vytvořit 2.pád

♦ Ukazovací zájmeno der přibírá v 3. pádě množného čísla jinou koncovku než determinant: determinant ukazovací: mit den Männern; zájmeno ukazovací: mit denen

užití ukazovacích determinantů a zájmen

Willst du etwa diesen Typen heiraten? Ty si snad chceš vzít tohodle chlapa? Mit dieser Frisur gehst du nicht aus dem Haus. S tímhle účesem ven nepůjdeš.. Ich ertrage dieses Leben nicht mehr. Já už takový život nevydržím. - Hast du keine anderen Schuhe?- Doch, aber mit denen hier kann ich gut laufen.

- Nemáš nějaké jiné boty? - Ano, ale v těchto se mi dobře chodí.

69

Zájmeno ukazovací der se užívá namísto zájmena osobního ve 3. osobě, vyžaduje-li zvláštní důraz. Narozdíl od osobních zájmen stojí ve větě i ve 3. a 4. pádě na prvním místě.

- Weißt du etwas von Andreas? - Andreas? Den habe ich seit Monaten nicht gesehen.

- Víš něco o Andreasovi? - Andreas? «Toho» jsem neviděl už několik měsíců.

- Kannst du mir dein Auto leihen? - Tut mir leid, das brauche ich heute selbst.

- Můžeš mi půjčit svoje auto?- Bohužel, to dnes sám potřebuji.

3.6. DeTeRmiNANTY A ZÁjmeNA TOTALiZUjÍcÍ kVANTUm A mÍRU

(TOTALiZÁTORY)

Totalizátory se vztahují k:

♦ množství počitatelného: viele Frauen [mnoho žen], alle Frauen [všechny ženy]

♦ individuální počitatelné jednotky: jede Frau [každá žena]

♦ část nebo celek nepočitatelného (abstrakta, látky): die ganze Menschheit [celé lidstvo], viel Geld [mnoho peněz]

Totalizátory tvoří gramaticky různorodou skupinu.

► viel [hodně], wenig [málo] ein wenig / ein bisschen [trochu], mehr [víc], weniger [méně] y genug [dost] se používají v jednotném čísle. Vztahují se k nepočitatelnému. Jsou neměnná (včetně rodu).

DeTeRmiNANT Er hat viel Geld. Má hodně peněz.Mit ein bisschen Fleiß schaffst du das. S trochou píle to dokážeš.

ZÁjmeNO - Haben wir noch Milch?- Ja, aber nur wenig. Wir sollten mehr kaufen.

- Máme ještě mléko? - Ano, ale málo. Měli bychom koupit víc.

► viele [hodně], wenige [málo], mehrere [několik], alle [všichni/ všechny/ všechna], einige [někteří/ některé/ některá] a beide [oba/ obě] se vztahují k věcem a osobám počitatelným. Užívají se pouze v množném čísle. Skloňují se.

1.p. viele / einige4.p. viele / einige3.p. vielen / einigen2.p. vieler / einiger

DeTeRmiNANT Ruth hat viele Freunde. Ruth má hodně kamarádů.Er kam mit allen seinen Kindern. Přišel se všemi svými dětmi.

70

A

ZÁjmeNO Peter mißtraut allen. Peter nikomu nedůvěřuje. Einige haben sich beschwert. Někteří si stěžovali.

Před determinanty viele a wenige stojí často příslovce sehr [velmi], so [tak], ziemlich [docela] zu [příliš].

Ich habe sehr wenig Zeit. Mám velmi málo času. Das kostet zu viel Geld. Stojí to příliš mnoho peněz. Es waren sehr viele Menschen da. Bylo tam velmi mnoho lidí.

► jeder [každý] existuje pouze v jednotném čísle. Skloňuje se jako určitý člen: jed- + koncovka.

mužský střední ženský1.p. jeder jedes jede4.p. jeden jedes jede3.p. jedem jedem jeder2.p. jedes jedes jeder

U zájmen nelze vytvořit tvar 2. pádu.

U determinantu mancher [mnohý] se přidávají stejné koncovky. Užívá se i v množném čísle (1. + 4. pád manche, 3. p. manchen, 2.p. mancher) [někteří].

DeTeRmiNANTJeder Student muss einen Aufsatz schreiben.

Každý student musí napsat jednu esej.

Manchen Studenten fällt das Schreiben schwer.

Některým studentům jede špatně psaní.

ZÁjmeNO Das weiß doch jeder. To ví každý.

► der/die/das ganze [veškerý/á/é] je složený tvar: der se skloňuje jako určitý člen, ganze podle tvarů slabých přídavných jmen. ( Viz 4.1 stejně jako derselbe v násle-dujícím rámečku). Užívá se jednotném čísle.

Wir haben die ganze Nacht gestritten. Hádali jsme se celou noc.Max hat den ganzen Wein ausgetrunken. Max vypil celé to víno.

3.7. DeTeRmiNANTY A ZÁjmeNA iDeNTifikAČNÍ A NeURČiTÁ

Determinanty a zájmena identifikační a neurčitá jsou složené ze členu určitého nebo neurčitého a dalšího tvaru.

71

Determinanty a zájmena identifikační a neurčitá jsou (tvary mužského rodu):

derselbe [ten samý], der gleiche [stejný], der andere [ten druhý], derjenige [ten, který]; ein anderer [jiný]; ein ähnlicher [podobný]; so ein [takový]; irgendein [jakýsi]

Determinanty a zájmena identifikační a neurčitá mění tvar v závislosti na rodě, čísle a pádě. Tvary skloňování jsou poměrně složité, protože se skloňuje nejen člen der nebo ein, ale i tvar stojící za ním (podle příslušného vzoru skloňování přídavných jmen).

skloňování determinantů a zájmen neurčitých a identifikačních

► derselbe, der gleiche, der andere, derjenige:

Skloňování určitého členu + koncovka za ním stojícího tvaru podle vzoru skloňování slabých přídavných jmen.

mužský rod střední rod ženský rod množné číslo1.p. derselbe dasselbe dieselbe dieselben4.p. denselben dasselbe dieselbe dieselben3.p. demselben demselben derselben denselben2.p. desselben desselben derselben derselben

► ein anderer, ein ähnlicher:

Skloňování členu neurčitého + koncovka za ním stojícího tvaru podle vzoru skloňování smíšených přídavných jmen.

mužský rod střední rod ženský rod množné číslo 1.p. ein anderer ein anderes eine andere andere4.p. einen anderen ein anderes eine andere andere3.p. einem anderen einem anderen einer anderen anderen 2.p. eines anderen eines anderen einer anderen anderer

► irgendein, so ein:

Tvar irgend / so je nesklonný. Člen ein se skloňuje. V množném čísle se používá irgendwelche pro irgendein a solche pro so ein.

mužský rod střední rod ženský rod množné číslo1.p.. irgendein irgendein irgendeine irgendwelche4.p. irgendeinen irgendein irgendeine irgendwelche

72

A

3.p. irgendeinem irgendeinem irgendeiner irgendwelchen2.p.. irgendeines irgendeines irgendeiner irgendwelcher

Zájmena mají tvary, které se liší v:

1. pád mUžsKého rodU: irgendeiner, so einer1. a 4. pád středního rodU: irgendeins, so eins

užití determinantů a zájmen neurčitých identifikačních a neurčitých

► derselbe, der gleiche [totéž/ to samé]

A. Du hast mir dieselbe / die gleiche Frage schon einmal gestellt.

Už jsi mi tutéž/ tu samou otázku jed-nou položil.

P. Es ist immer dasselbe / das gleiche. Je to stále totéž/ to samé.

Zatímco derselbe znamená úplnou stejnorodost (1), der gleiche označuje společné vlastnosti (2).

1 Er trägt immer denselben Mantel. Vždycky nosí týž kabát. 2 Ich habe den gleichen Mantel wie du. Mám ten samý kabát jako ty.

Toto pravidlo se ovšem velmi často nedodržuje, zejména v mluvené řeči, kde se oba tvary používají jako synonima.

► der andere [ten druhý], ein anderer [jiný]

DeTeRm. Die andere Farbe gefällt mir besser. Ta druhá barva se mi líbí víc. Haben sie das Kleid in einer anderen Farbe? Máte ty šaty v jiné barvě?

ZÁjmeNO Die anderen sind schon hineingegangen. Ostatní už šli dovnitř.

► so ein / Pl. solche [takový]

Warum gehst du mit so einem Idioten? Proč chodíš s takovým idiotem? Solche Fragen mag ich nicht. Takový druh otázek nemám rád.

► irgendein [nějaký]

DeTeRm. Hast du noch irgendeinen Wunsch? Máš ještě nějaké přání? Irgendwelche Mädchen fragten nach dir. Ptaly se na tebe nějaké holky.

ZÁjmeNO Irgendeiner muss es ja getan haben. Někdo to musel udělat.

73

► derjenige se v současné němčině používá zřídka. Užívá se zejména ve funkci prono-minální a stojí před větou vztažnou, aby nedocházelo k opakovanému užití der/das/die//die.

Diejenigen, die fertig sind, können gehen. Ti, co skončili, mohou odejít.. Namísto: (Die, die fertig sind, können gehen).

3.8. DeTeRmiNANT A ZÁjmeNO etwas

Determinant a zájmeno etwas je nesklonné.

► Determinant stojí před podstatnými jmény (nepočitatelnými) v jednotném čísle [trochu]:

Haben wir noch etwas Milch? Ještě máme nějaké mléko?Leih mir bitte etwas Geld. Půjč mi, prosím tě, nějaké peníze.

► Zájmeno s možnou alternativou irgendetwas, se vztahuje k neurčeným věcem nebo konceptům [něco]:

Hier stinkt irgendetwas. Něco tady páchne. Hast du etwas von Karl gehört? Slyšel jsi něco o Karlovi?

Determinantu/ zájmenu etwas můžou následovat zpodstatnělá přídavná jména a infini-tivy s zu:

Weißt du etwas Neues? Víš něco nového?Haben wir etwas zu essen? Máme něco k jídlu?

Zápor zájmena etwas je nichts (nesklonné)

Nichts ist wie früher. Nic není jako dřív.Nein, wir haben nichts zu essen. Ne, nemáme nic k jídlu.

Zápor viz kapitola 12.

74

A

3.9. ZÁjmeNA jemand [někdo] a man

► jemand [někdo] a niemand [nikdo] se mění v závislosti na pádu. Přidávají se koncovky určitého členu mužského rodu.

1.p. jemand niemand4.p. jemanden niemanden3.p. jemandem niemandem2.p. jemandes niemandes

Ve funkci podmětu stojí zájmena se slovesem ve 3. osobě jednotného čísla.

Ist hier jemand? Je tu někdo?Hast du jemanden gesehen? Viděl jsi někoho? Hast du mit jemandem darüber gesprochen? Mluvil jsi o tom s někým?

Zápor zájmena jemand je niemand. Všimněte si, že na rozdíl od češtiny v němčině neexistuje dvojí zápor.

Ich habe mit niemandem darüber gesprochen. S nikým jsem o tom nemluvil.

► man je neurčité osobní zájmeno. Ve funkci podmětu se pojí se slovesem ve třetí osobě jednotného čísla. Jeho 4. pád je einen, 3. pád einem. 2. pád se neužívá.Jeho význam je „jeden/ člověk“, často se ale v češtině nahrazuje i zvratnými nebo neo-sobními tvary.

Man kann nie wissen. Jeden nikdy neví. In Deutschland trinkt man viel Bier. V Německu se hodně pije pivo. Man kann das auch anders sehen. Člověk to může vidět i jinak.

man je typické zéjméno pro mluvenou řeč. V psaném projevu se dává přednost trpnému rodu: In Deutschland wird viel Bier getrunken.

3.10. ZÁjmeNA es A das

Zájmeno es je osobní zájmeno středního rodu a zároveň má funkci korelátu, to znamená, že zastupuje prvky, které mu předcházejí nebo nastávají.

► es představuje, co bylo zmíněno předtím (ve funkci přímého předmětu slovesa). V češtině mu odpovídá zámeno to.

V této funkci es nemůže stát ve věte na prvním místě.

Ich wollte Peter anrufen, aber ich habe es vergessen.

Chtěl jsem zavolat Petrovi, ale zapomněl jsem na to.

75

Ich habe es dir doch schon gesagt. Už jsem ti to řekl.

► es představuje to, co bylo zmíněné v předchozí větě (ve funkci podmětu). Nelze ho vypustit. V češtině zde běžně zájmeno nestojí.

Ve větě stojí na první pozici.

♦ Ve větách přísudkových se slovesem sein, jejichž podmětem je vedlejší věta.

Jedná se o věty typu: sje dobré/ zajímavé/naléhavé ..., aby Srovnejte: Podmět jako: Podstatné jméno Diese Information ist wichtig. Tato informace je důležitá.Vedlejší věta Es ist wichtig, dass du kommst. Je důležité, abys přišel.

Viz také 14.3

Vedlejší věta může být uvozená dass, ob, tázacím zájmenem (wie, wohin, warum apod.) nebo - méně často - větou podmínkovou uvozenou spojkou wenn.

Es ist schön, dass du hier bist. Je hezké, že jsi tady. Es ist unwichtig, was er darüber denkt. Není důležité, co si o tom myslí.Es ist nicht klar, ob er kommen kann. Není jasné, jestli může přijít.Es wäre gut, wenn wir uns einigen könnten. Bylo by dobré, kdybychom se mohli

dohodnout.

♦ s určitými slovesy, které vyjadřují pocity a postoje mluvčího jako freut mich [těší mě], es ärgert mich [vadí mi], es tut mir leid [je mi líto, mrzí mě], es ist mir egal [je mi jedno], es interessiert mich [me zajímá mě]

Osoba, která tyto pocity zažívá je vyjádřena předmětem přímým: es freut mich [těší mě] nebo nepřímým: es tut mir leid [je mi líto]; vedlejší věta zastává funkci podmětu.

Es ärgert mich, dass er unsere Arbeit kritisiert. Vadí mi, že kritizuje naši práci. Es interessiert mich nicht, wo du warst. Nezajímá mě, kde jsi byl.

► es [ono, se] má funkci normálního podmětu. V češtině se nepoužívá. Nelze jej vypustit.

Ve větě stojí na prvním místě.

Jedná se o slovesa a věty bez logického podmětu. Es představuje podmět, protože i v těchto případech je vyjádření gramatického podmětu povinné.

76

A

♦ v případě neosobních sloves. Jedná se zejména o slovesa týkající se počasí.

Es regnet. Es schneit. Prší. Sněží.

♦ v přísudkových větách, které vajadřují počasí nebo čas:

Es ist heiß / kalt / schön. Je horko/ zima/ hezky.. Es ist 7:00 Uhr. Je sedm. Es ist schon spät. Už je pozdě.

♦ ve výrazu es gibt [je tady] Gibt es hier eine Bäckerei? Je tady někde pekárna?

♦ ve výrazu es geht Wie geht es dir? Mir geht es gut. Jak se máš? Mám se dobře.

zájmeno das

Vedle určitého členu a ukazovacího zájmena (středního rodu), das se objevuje v násle-dujících situacích:

♦ V otázkách po totožnosti osoby a v představování osob; v informacích o a otázkách po povaze věci.

- Wer ist das? Kdo je to? - Das ist Maria. Das ist Paul. - To je Maria. To je Paul. - Was ist das? - Das ist eine Kaffeemaschine.

- Co je to? - To je kávovar.

♦ v otázkách na cenu: Was kostet das? Kolik to stojí?

♦ Zájmeno das může také zastupovat předchozí informaci (ve funkci přímého předmětu).

Na rozdíl od es stojí das v této funkci ve větě na prvním místě.

- Hast du Peter angerufen?- Nein, das habe ich vergessen.

- Zavolal jsi Peterovi? - Ne, zapomněl jsem na to.

- Wo ist Paul?- Das weiß ich nicht.

- Kde je Paul?- To nevím.

77

A Clases de Palabras

78

A

4. Př Í D A V N Á j m é N A

Přídavná jména jsou slova, která rozvíjejí podstatná jména nebo slovesa a pojme-novávají jejich vlastnosti. ein schöner Tag [hezký den]; gute Freunde [dobří přátelé]

Přídavná jména: skloňují se podle rodu, čísla a pádu

ein schöner Mann; eine schöne Frau für gute Freunde; mit guten Freunden

dají se stupňovat gute Freunde, bessere Freunde [lepší kamarádi], die besten Freunde [nejlepší kamarádi]

mohou být rozvité dalšími členy Er ist stolz auf seine Kinder [Je hrdý na svoje děti.]

Rozlišujeme tři funkce:

► Přívlastek. Shoduje se s podstatným jménem v rodě, čísle a pádě. Stojí před podstatným jménem, k němuž se vztahuje. Das ist ein gutes Buch. [To je dobrá kniha]. Das sind gute Bücher [Jsou to dobré knihy].

► Spona v přísudku jmenném se sponou (ve větách typu: je/ zdá se + přídavné jméno)V této funkci je přídavné jméno nesklonné - nedochází ke změnám v rodě a čísle.Das Buch ist gut. [Kniha je dobrá]. Die Bücher sind gut. [Knihy jsou dobré].

► Příslovečné určení. Přídavné jméno rozvíjí sloveso a je nesklonné. Er arbeitet sehr gut. [Pracuje velmi dobře]. Sie sieht schlecht. [Špatně vidí].

i. PřÍČeSTÍ Ve fUNkci PřÍDAVNýcH jmeN

Rozlišujeme přídavná jména jako taková a příčestí, která mohou zastávat funkci přídavných jmen. Nejčastěji k tomu dochází u příčestí minulých. Příčestí minulé může mít funkci přívlastku (1) a přísudku (2).

1 der geliebte Mann, die verlorene Zeit milovaný muž, ztracený čas 2 Der Brief ist geschrieben.

Das Fenster bleibt geschlossen. Dopis je napsaný/ napsán.Okno zůstává zavřené.

Méně již vystupuje jako přídavné jméno příčestí přítomné (participium I). Participium I může plnit funkci přívlastku (1) a příslovečného určení (2), ale nikoliv přísudku.

1 ein schreiendes Kind „křičící“ dítě / dítě, které křičí

79

2 Er trat singend ein. Vstoupil zpívajíc /a zpíval si. Pro více informací o příčestí viz 1.2

ii. PřÍDAVNÁ jméNA A ZPODSTATNěLÁ PřÍČeSTÍ

Přídavná jména a příčestí se mohou stát podstatnými jmény. V tomto případě se píší s velkým písmenem: das Gute und das Schöne [to dobré a krásné]; das Beste [to nejlepšíl]; ein Geliebter [milenec]

Zpodstatnělá přídavná jména a příčestí se skloňují jako přídavná jména, nikoli jako podstatná jména.: ein Geliebter, der Geliebte Skloňování závisí na determinantu / členu nebo zájmenu stojící před nimi (skloňování slabé, silné nebo smíšené).

Zpodstatnělá přídavná jména jsou také uvozená zájmeny alles [všechno], nichts [nic], etwas [něco], viel [hodně], wenig [málo]: alles Schöne [vše krásné], nichts Besseres [nic lepšího]

4.1. SkLOňOVÁNÍ PřÍDAVNýcH jmeN

Ve funkci přívlastku se přídavná jména skloňují, a sice i ve tvarech 2. a 3. stupně stupňování. existují tři různé typy skloňování přídavných jmen; gramatický pád bývá v jmenném rámci vyjádřen koncovkou pouze jednohu členu, tvar přídavného jména proto závisí na determinantu, který stojí před ním.

Přídavné jméno nese koncovky rodu, čísla a pádu: silné skloňování

Hier wird schöner Schmuck verkauft. [Zde se prodávají krásné šperky].

Rod, číslo a pád jsou vyjádřené členem: slabé skloňování

Der schöne Schmuck, den sie trägt, ist gestohlen. [Ty krásné šperky, co má na sobě, jsou kradené].

silné skloňování

Silné skloňování nese kategorie rodu, čísla a pádu. Koncovky odpovídají neurčitému členu, vyjma 2. pádu mužského a středního rodu jednotného čísla.

A Clases de Palabras

80

A

mužský rod střední rod ženský rod množné číslo

1.p. guter Wein gutes Bier gute Milch gute Speisen4.p. guten Wein gutes Bier gute Milch gute Speisen3.p. gutem Wein gutem Bier guter Milch guten Speisen2.p. guten Weins guten Biers guter Milch guter Speisen

Silné skloňování se užívá:

♦ pokud před ním nestojí člen: mit frischer Milch [s čerstvým mlékem]die Ansichten alter Männer [názory starých mužů]

♦ v jednotném čísle: stojí-li před ním nesklonné zájmeno (jako etwas, viel, wie viel?, genug) mit etwas / viel / genug frischer Milch [s trochou / hodně / dost čerstvým mlékem]

♦ stojí-li před zpodstatnělým přídavným jménem zájmena etwas, viel, nichts, wenig: nichts Neues [nic nového], etwas Besseres [něco lepšího]

♦ v množném čísle: s číslovkami základními a se zájmeny einige, wenige, viele, mehreredrei alte Damen [tři staré dámy], wegen einiger großer Probleme [kvůli nějakým velkým problémům]durch viele schöne Städte [přes mnoho krásných měst]

♦ se zájmeny dessen, deren, wessenFranz, dessen ältere Brüder du kennst [Franz, jehož starší bratry znáš]

slabé skloňování

Slabé skloňování neurčuje kategorie rodu, čísla a pádu - ty již nese determinant. Přidávají se pouze koncovky –e a –en.

mužský rod střední rod ženský rod množné číslo

1.p. der gute Wein das gute Bier die gute Milch die guten Speisen4.p. den guten Wein das gute Bier die gute Milch die guten Speisen3.p. dem guten Wein dem guten Bier der guten Milch den guten Speisen2.p. des guten Weins des guten Biers der guten Milch der guten Speisen

Slabé skloňování se užívá:

♦ se členem určitým die alten Leute [staří lidé], mit den alten Leuten

♦ se zájmeny složenými se členem určitým: derjenige, derselbe, der gleiche [ten samý]die gleichen dummen Bemerkungen [tytéž hloupé komentáře]

4Los Adjetivos

81

♦ se zájmeny ukazovacími: dieser, jener [tento, onen]wegen dieser schlechten Angewohnheit [kvůli tomuto špatnému návyku]

♦ se zájmeny jeder, mancher, solcher, welcher?jeder neue Tag [každý nový den]; welcher alte Mann [jaký starý pán]

♦ v množném čísle: s welche a z něj složená zájmena (irgendwelche, was für welche): irgendwelche alten Leute [někteří staří lidé]

♦ v množném čísle: s die meisten, die wenigstendie meisten alten Leute [většina starých lidí]

♦ v množném čísle: se zájmeny alle, beide alle alten Leute [všichni starý lidé]

smíšené skloňování

Některé determinanty jako člen neurčitý a přivlastňovací nevykazují rod systematicky. Proto přídavné jméno přibírá rodovou koncovku v 1. pádě mužského rodu a 1. a 4. pádě rodu středního. V ostatních případech se skloňuje podle slabého skloňování.

mužský rod střední rod ženský rod množné číslo 1.p. ein netter Mann ein nettes Kind eine nette Frau keine netten Leute4.p. einen netten Mann ein nettes Kind eine nette Frau keine netten Leute3.p. einem netten Mann einem netten Kind einer netten Frau keinen netten Leuten2.p. eines netten Mannes eines netten Kindes einer netten Frau keiner netten Leute

Smíšené skloňování se užívá:

♦ s neurčitým členem (pouze v jednotném čísle, protože v množném neurčitý člen neexistuje)ein guter Freund [dobrý kamarád]; mit einem guten Freund [s dobrým kamarádem]

♦ s determinanty / členy přivlastňovacími mein bester Freund [můj nejlepší kamarád]; für seinen besten Freund [pro jeho nejlepšího kamaráda]

♦ se záporným determinantem / členem keinfür keinen guten Freund; mit keinem guten Freund

Zvláštnosti:

♦ Přídavná jména zakončená na -e ztrácejí -e- ve funkci přívlastku : dunkel → das dunkle Zimmer [tmavá místnost]

♦ U přídavného jména hoch se mění souhláska v kořenu: das hohe Gebäude [vysoká budova]

♦ Přídavná jména zakončená na -e nepřibírají ve skloňování další -e: böse → ein böses Kind [zlobivé dítě] leise → ein leiser Schritt [tichý krok]

82

A

♦ Některá přídavná jména cizího původu, zakončená na samohlásku se neskloňují: rosa, lila, sexy → ein rosa Kleid [růžové šaty]

4.2. STUPňOVÁNÍ PřÍDAVNýcH jmeN

Přídavná jména lze srovnávat, to znamená, že mohou vyjadřovat různé míry určité vlastnosti.

1. STUPeň (POZiTiV) eine gute Tänzerin dobrá tanečniceMaria tanzt gut. Maria dobře tančí.

2. STUPeň (kOmPARATiV) eine bessere Tänzerin lepší tanečniceMaria tanzt besser als Eva. Maria tančí lépe než Eva.

3. STUPeň (SUPeRLATiV) die beste Tänzerin nejlepší tanečniceGudrun tanzt am besten von allen.

Gudrun tančí nejlépe ze všech.

2. stupeň vyjadřuje vyšší míru ve srovnávání dvou vlastností a 3. stupeň vyjadřuje nejvyšší míru vlastnosti nejméně u srovnávání tří jednotek.

Stupňování se týká třech funkcí: přívlastku, přísudku a příslovečného určení.

PřÍVLASTkOVÁ Maria ist eine bessere Tänzerin als Eva. [Maria je lepší tanečnice než Eva].Gudrun ist die beste Tänzerin. [Gudrun je nejlepší tanečnice.]

PřÍSUDkOVÁ Eva ist jünger als Maria. [Eva je mladší než Maia.]Gudrun ist die jüngste von allen. [Gudrun je nejmladší ze všech]

PřÍSLOVeČNÁ Maria tanzt besser als Eva. [Maria tančí lépe než Eva.]Gudrun tanzt am besten von allen. [Gudrun tančí nejlépe ze všech.]

tvary 2. stuPně

Tvary 2. stupně přídavných jmen získáme připojením koncovky –er ke kořeni. U přídavných jmen zakončených na -el se vypouští e; jsou-li zakončená na -e připojuje se pouze -r.

schön → schöner hezčí dunkel → dunkler tmavší reich → reicher bohatší leise → leiser tišší

Ve funkci přívlastku se skloňuje. Koncovka skloňování následuje za koncovkou stupňování.:

der schönere Tag ein schönerer Tag die schöneren Tage schönere Tage

83

tvary třetího stuPně

3. stupeň se tvoří připojením koncovky -st nebo -est ke kmenu:

schön → schönst- reich → reichst- dunkel → dunkelst- leise → leisest-

Koncovka -est se přidává u jednoslabičných přídavných jmen a u přídavných jmen, která jsou vždy zakončená přízvučnou slabikou nebo je-li poslední souhláskou -d, -t, -s nebo -z. Užívá se také u přídavných jmen zakončených jednou z přípon -los a -haft. V ostatních případech je koncovka -st.

beliebt → beliebtest- [oblíbené] sorglos → sorglosest- [bezstarostný]

Ve funkci přívlastku se přídavné jméno ve 3. stupni skloňuje. Koncovka skloňování násle-duje za koncovkami stupňování:

der schönste Tag die reichste Frau die ältesten Freunde

Ve funckci příslovečného určení je 3. stupeň uvozen předložkou am a připojuje se koncovka -en:

Gudrun tanzt am besten. Robert fährt am schnellsten.

Ve funkci přísudku existují dvě možnosti:

Maria ist die gescheiteste. Maria je nejchytřejší. Maria ist am gescheitesten.

Zvláštnosti:

U některých jednoslabičných přídavných jmen dochází ve 2. a 3. stupni k přehlásce.

alt - älter - am ältesten starý jung - jünger - am jüngsten mladý lang - länger - am längsten dlouhý kurz - kürzer - am kürzesten krátký schwach - schwächer - am schwächsten slabý stark - stärker - am stärksten silný kalt - kälter - am kältesten studený warm - wärmer - am wärmsten teplý klug - klüger - am klügsten chytrý dumm - dümmer - am dümmsten hloupý groß - größer - am größten velký hart - härter - am härtesten tvrdý scharf - schärfer - am schärfsten ostrý arm - ärmer - am ärmsten chudý

Dochází ke změně kmenové souhlásky:

gut - besser - am besten [dobrý] viel - mehr - am meisten [hodně]

84

A

Dochází ke změně kmenové souhlásky a přehlásce:

hoch - höher - am höchsten [vysoký] nah - näher - am nächsten [blízký]

užití stuPňování

► 1. stupeň

1. stupeň se užívá pro pojmenování vlastnosti:

der begabte Student talentovaný student Meine Sekretärin ist faul. Moje sekretářka je líná.

Srovnávají-li se dvě stejné míry, užívá se 1.stupeň a tvary (genau)so ... wie.

Peter tanzt genauso gut wie Maria. Peter tančí tak dobře jako Maria. Dein Vater ist nicht so streng wie meiner. Tvůj otec není tak přísný jako můj. Er ist so dumm, wie ich dachte. Je tak hloupý, jak jsem si myslel.

Je-li třeba uzpůsobit význam, přidávají se příslovce sehr [velmi], zu [příliš], ziemlich [dost].

eine sehr schöne Stadt velmi hezké město ein zu langer Vortrag příliš dlouhá přednáška Du fährst zu schnell. Řídíš příliš rychle.

► 2. stupeň

2. stupeň se užívá pro srovnání dvou vlastností.

Maria und Eva sind Schwestern. Maria ist die ältere.

Maria a Eva jsou sestry. Maria je starší.

Kannst du nicht langsamer fahren? Nemůžeš řídit pomaleji?

Srovnávají-li se dvě nestejné míry, užívá se 2. stupeň a spojka als.

Mein Vater ist strenger als deiner. Můj otec je přísnější než tvůj.Peter tanzt besser als Eva. Peter tančí lépe než Eva. Er ist dümmer, als ich dachte. Je hloupější, než jsem si myslel.

Pro uzpůsobení významu je možné použít příslovce viel [velmi], wesentlich [podstatně].

Dieses Bier ist viel besser als das andere. Tohle pivo je mnohem lepší než to druhé.

85

Podobně jako v češtině se 2. stupeň používá i k vyjádření menší intenzity: ein alter Herr [starý pán], ein älterer Herr [starší pán]

► 3. stupeň

3. stupeň vyjadřuje nejvyšší míru vlastnosti u jednoho z alespoň tříčlenné skupi-ny nositelů této vlastnosti. Ve funkci přívlastku se vždy užívá člen určitý, případně zájmeno přivlastňovací. Skupi-na se může připojit 2. pádem nebo předložkou von:

Maria ist meine beste Freundin. Maria je moje nejlepší kamarádka. Der Montblanc ist der höchste Berg der Alpen.

Montblanc je nejvyšší hora Alp.

Wer von Ihnen fährt am schnellsten? Kdo z vás řídí rychleji?

Stupňování pomocí příslovcí mehr, am meisten se používá v podstatě jenom u příčestí:

der am meisten zitierte Dichter [nejcitovanější básník] das am meisten diskutierte Problem [nejdiskutovanější problém]

V záporném stupňování se užívá 2. a 3. stupeň wenig [málo]: weniger, am wenigsten

der am wenigsten begabte Student nejméně nadaný studentIch bin darüber weniger begeistert als du. Z toho jsem méně nadšený než ty.

4.3. VALeNce PřÍDAVNéHO jméNA

Některá přídavná jména (zejména příčestí) se dají rozvíjet vazebným doplněním, tj. předmětem (ve 4., 3., 2. pádě nebo s předložkovou vazbou)

Doplnění stojí před přídavným jménem

existují různé druhy doplnění přídavného jména:

♦ Ukazatel míry s přídavnými jmény se 4. pádem alt [starý], breit [široký], dick [tlustý, silný], groß [velký, vysoký], hoch [vysoký], lang [dlouhý], schwer [těžký], tief [hluboký], weit [dlouhý], wert [cenný]

Das Baby ist einen Monat alt. Miminko je staré jeden měsíc.»Dieser Ring ist nichts wert. Tento prstýnek je bezcenný Der Turm ist 30 m hoch. Věž je 30 m vysoká. ein zwei Meter breiter Graben dva metry široký příkop

86

A

♦ Přídavná jména se 3. pádem: ähnlich [podobný], bekannt [známý], böse [naštvaný], dankbar [vděčný], egal [stejný], treu [věrný]

Meinem Mann ist das egal. Mému muži je to jedno.Bist du mir böse? Jsi na mě naštvaný?

♦ Přídavná jména s 2. pádem: würdig [hodný], sich bewußt [vědomý si], verdächtig [podezřelý]

Er ist des Diebstahls verdächtig. Je podezřelý z krádeže.Er ist sich keiner Schuld bewusst. Necítí se vinnen.

«Není si vědom žádné viny».

♦ Přídavná jména s předložkami (nejčastěší)

Na rozdíl od ostatních případů, doplnění zde může stát za přídavným jménem.

Paul ist stolz auf seine Kenntnisse. Paul je pyšný na své znalosti. Er ist auf seinen Freund eifersüchtig. Žárlí na svého kamaráda. Ich bin an diese Kälte nicht gewöhnt. Nejsem zvyklý na takovou zimu.

S výjimkou ukazatele míry se přídavná jména s doplněním užívají zejména ve funkci přísudku. Ve funkci přívlastku je užití omezené ( a patří do vybraného způsobu vyjadřování. Ve funkci příslovečného určení se nepoužívají.

87

5. Č Í S L O V k Y

Číslovky mohou plnit různé gramatické funkce:

DeTeRmiNANT zwei Söhne, neunzehn Schüler dva synové, devatenáct žákůPřÍDAVNé jméNO der zweite Sohn druhý syn

ZÁjmeNO- Wieviele Äpfel möchten Sie?- Nur einen bitte.

- Kolik jablek si budete přát?- Pouze jedno, prosím.

PřÍSLOVce Erstens habe ich keine Zeit, und zweitens interessiert mich das nicht.

Za prvé nemám čas,a za druhé mě to nezajímá.

PODST. jméNO Ist das eine Eins oder eine Sieben? Toto je jednička anebo sedmička?

základní číslovky

0 null 13 dreizehn 50 fünfzig 1 eins 14 vierzehn 60 sechzig 2 zwei 15 fünfzehn 70 siebzig 3 drei 16 sechzehn 80 achtzig 4 vier 17 siebzehn 90 neunzig 5 fünf 18 achtzehn 100 (ein)hundert6 sechs 19 neunzehn 110 (ein)hundertzehn 7 sieben 20 zwanzig 200 zweihundert 8 acht 21 einundzwanzig 1.000 (ein)tausend9 neun 22 zweiundzwanzig 10.000 zehntausend

10 zehn 30 dreißig 100.000 (ein)hunderttausend 11 elf 34 vierunddreißig 1.000.000 eine Million 12 zwölf 40 vierzig 1.000.000.000 eine Milliarde

. Jednotky se připojují k desitkám pomocí und. ♦ V číslovkách do 100 ve spojení s číslovkou 1, odpadá -s: einunddreißig. ♦ Číslovky tvoří jeden grafický celek, složené číslovky se píší dohromady:

523 fünfhundertdreiundzwanzig 3.478 dreitausendvierhundertachtundsiebzig♦ Million, Milliarde, Billion jsou podstatná jména ženského rodu: eine Million einhundert-

tausend; množné číslo tvoří pomocí -en: zwei Millionen

Číslovka 1 (může být zájmenem nebo neurčitým členem), mění své koncovky podle rodu a pádu.

88

A

DeTeRmiNANT - Wie viele Kinder hast du? - Zwei. Eine Tochter und einen Sohn.

- Kolik máš dětí?- Dvě. dceru a syna.

ZÁjmeNO - Wie viele Kinder hast du? - Nur eins.

- Kolik máš dětí?- Pouze jedno.

řadové číslovky

Řadové číslovky se tvoří:

♦ nepravidelně (1 až 3) ♦ přidáním koncovky -t (4 až 19)♦ přidáním koncovky -st (od 20)

V číselné podobě se píší s tečkou.

der / das / die der / das / die der / das / die 1. erste 7. siebte 21. einundzwanzigste2. zweite 8. achte 30. dreißigste3. dritte 10. zehnte 100. (ein)hundertste4. vierte 11. elfte 110. (ein)hundertzehnte5. fünfte 20. zwanzigste 1000. tausendste

Řadové číslovky se skloňují jako přídavná jména, přidáním koncovky odpovídající skloňování slabému, silnému nebo smíšenému:

das erste Kind první ditě mein erstes Kind mé první dítězum ersten Mal poprvé an dritter Stelle na třetím místě

zlomky

1/2 halb; eine/die Hälfte 2/3 zwei Drittel 1/3 ein/das Drittel 3/4 drei Viertel 1/4 ein / das Viertel 1 1/2 anderthalb (eineinhalb) 1/5 ein / das Fünftel 2 1/2 zweieinhalb

Ich habe eine halbe Stunde gewartet. Čekal jsem půl hodiny. Ich möchte ein Viertel Kilo Schinken. Chtěl bych čtvrt (kila) šunky.

Na rozdíl od jiných zlomků, halb (ale nikoli: anderthalb, zweieinhalb atp.) se skloňuje jako přídavné jméno: ein halber Tag, der halbe Tag; ein halbes Leben, das halbe Leben

89

násobné číslovky

Násobné číslovky vyjadřují opakovanost. Tvoří se přidáním morfému –mal k číslici: 1x einmal 5x fünfmal

Das habe ich dir schon hundertmal gesagt. Už jem ti o řekl stokrát. Wir haben uns dreimal verlaufen. Už jsme se třikrát ztratili.

užití číslovek

► V matematice

1 + 4 = 5 eins plus vier ist gleich fünf 10 - 3 = 7 zehn minus drei ist gleich sieben2 x 9 zwei mal neun 42 : 6 zweiundvierzig geteilt durch sechs

► Určování času

Rozlišuje se označení času neformální a formální (které se užívá například v rádiu).

NefORmÁLNÍ fORmÁLNÍ 19:05 fünf (Minuten) nach sieben neunzehn Uhr fünf19:15 viertel nach sieben / viertel acht neunzehn Uhr fünfzehn 19:30 halb acht neunzehn Uhr dreißig 19:45 dreiviertel acht / viertel vor acht neunzehn Uhr fünfundvierzig 19:50 zehn vor acht neunzehn Uhr fünfzig

- Wie spät ist es, bitte? - Es ist gleich halb zehn.

- Kolik je hodin, prosím?- Bude půl desáté.

Beeil dich! Es ist schon fünf vor zwölf. Pospěš si! Už je za pět minut dvanáct. - Wie lange dauert der Vortrag?- Eine Viertelstunde / eine halbe Stunde/ anderthalb Stunden.

- Jak dlouho bude trvat porada?- Čtvrt hodiny / půl hodiny / hodinu a půl.

Ich komme um acht Uhr an. Přijedu v osm. Das Geschäft ist von neun bis achtzehn Uhr geöffnet.

Obchod je otevřen od devíti do osmnácti hodin.

► U ozančení dat se užívá řadových číslovek.

23.5. der dreiundzwanzigste Mai 8.12. der achte Dezember

Řadové číslovky v datech se skloňují V odpovědi na otázku Wann? se užívá předložka an se 3. pádem ( viz 7.2)

90

A

Ich habe am neunzehnten Juli Geburtstag. Mám narozeniny devatenáctého června. Ab sechsten Februar habe ich Urlaub. Od šestého února mám narozeniny.

Číslovky označující letopočet. Století od 1100 do 1999 se vyjadřují počítáním stovek:

1100 elfhundert 1789 siebzehnhundertneunundachtzig 1945 neunzehnhundertfünfundvierzig 2012 zweitausendzwölf

Přesný letopočet se vyjadřuje pomocí základních číslovek. Desetiletí a století pomocí číslovek řadových:

Ich bin (im Jahr) neunzehnhundertsiebzig geboren. Narodil jsem se v roce1970. Das ist ein Film aus den achtziger Jahren. Je to film z osmdesátých let Diese Kirche wurde am Anfang des zwölften Jahrhunderts gebaut.

Tento kostel byl postaven na začátku XII. století.

► označení množství a míry

Všimněte si že podstatná jména jež označují množství jsou rodu mužského nebo středního a používají se v jednotném čísle.

Kannst du mir hundert Euro leihen? Můžeš mi půjčit sto eur? Ich möchte anderthalb Kilo Rindfleisch und ein-hundert Gramm Schinken, bitte.

Chtěl bych kilo a půl hovězího masa a sto gramů šunky, prosím.

Das Grundstück ist vierhundert Quadratmeter groß. Pozemek měří čtyři sta metrů čtverečních.

91

6. P ř Í S L O V c e

Příslovce jsou slovní druhy velmi různorodé. Mohou vyjadřovat okolnosti místní, časové, způsobové, příčinné; mohou určovat postoj mluvčího k výpovědi (modální příslovce); stupeň kvality: intenzity děje, atp. Příslovce jsou obecně neohebná (neskloňují se), některá se ale stupňují.

PřÍSL. ČASU Ich bin nie in Rom gewesen. Nikdy jsem nebyl v Římě. PřÍSL. mÍSTA Warst du dort? Byl jsi tam?PřÍSL. mODÁLNÍ Ich würde gerne hinfahren. Rád bych tam jel. PřÍSL. STUPNě Thomas arbeitet viel. Thomas mooc pracuje.

Příslovce mohou modifikovat sloveso, přídavné jméno, jiné příslovce nebo podstatné jméno. Příslovce se rovněž mohou vztahovat k výpovědi jako celku. Příslovce dále dělíme na ta, která mají funkci zájmennou, odkazují na výpověď předešlou nebo následující (příslovce předložková) a příslovce, která uvádějí věty tázací (příslovce tázací).

mODifikUje SLOVeSO Ich habe hier studiert. Studoval jsem zde. - PřÍDAVNé jméNO ein sehr guter Film (Jeden) Velmi dobrý film.- DALšÍ PřÍSLOVce Franz trinkt zu viel. Franz příliš pije. SPOjkOVé PřÍSLOVce Deshalb ist er immer so müde. Proto je vždy tak

unavený. ZÁjmeNNé PřÍSLOVce Davon habe ich nichts gewusst. O tom jsem nic nevěděl. PřÍSLOVce TÁZAcÍ Woher kommst du? Odkud přicházíš?

Postavení příslovce ve větě záleží na jeho funkci ve větě.

♦ Příslovce, která doplňují přídavná jména nebo jiná příslovce stojí obvykle před tímto slovním druhem: sehr schön [velmi pěký], sehr viel [velmi mnoho],

♦ Příslovce tázací vždy stojí na začátku věty nebo uvádějí větu vedlejší.

Wo bist du? [Kde jsi?]Sag mir bitte, wo du bist. [Prosím, řekni mi kde jsi].

♦ Co se týče ostatních příslovcí, pravidla postavení jsou relativně složitá. V každém odstavci se označuje, jestli se příslovce klade na začátek věty (předchází vyčasované sloveso) nebo stojí-li uvnitř věty.

92

A

Uspořádání větných členů uvnitř větného rámce je vysvětleno v kapitole 10.2.

Některá příslovce (především, místa, směru a času) mohou sloužit jako příslovečné určení (funkce atributativní).

Der Mann dort ist mein Deutschlehrer. Ten pán tam, je můj učitel němčiny. Der Weg hierher ist sehr schön. Cesta sem je velmi hezká. Der Vortrag gestern war langweilig. Včerejší přednáška byla nudná.

STUPňOVÁNÍ PřÍSLOVcÍ

Stupňují se pouze následující příslovce:

viel [velmi, moc] - mehr - am meisten wenig [málo]- weniger - am wenigstenoft [často] öfter - am öftesten selten [zřídka] - seltener - am seltenstenbald [brzy]- früher / eher - am frühesten spät [pozdě] - später - am spätestenlang [dlouho] - länger kurz [krátce] - kürzer gern [rád] - lieber - am liebsten

Kannst du nicht früher kommen? Nemůžeš přijít dříve?Am meisten stört mich sein Geruch. Nejvíce mi vadí jeho zápach.Ich bleibe am liebsten zu Hause. Nejraději zůstávám doma.

6.1. PřÍSLOVce mÍSTA A SměRU

Příslovce místa

da [tady, zde], dort [tam], hier [zde];irgendwo [někde], nirgendwo [nikde], überall [všude], woanders/anderswo [jinde]; oben [nahoře], unten [dole]; hinten [vzadu], vorne [vpředu];draußen [venku], drinnen [uvnirř], außen [venku], innen [uvnitř];links [vlevo], rechts [vpravo]nebenan [vedle], gegenüber [naproti], drüben [naproti, na druhé straně]Tázací příslovce: wo? [kde?]

Er ist hier nicht sehr glücklich. Není zde moc šťastný. Wer ist denn der Typ dort? Kdo je ten chlápek tamhle?

93

Oben sind die Schlafzimmer, das Wohnzim-mer ist unten.

Nahoře jsou ložnice, obývací pokoj je dole.

Wo warst du gestern? Kde jsi byl včera?

Často používané, ale významově nejednoznačné je příslovce da [tady / tam].

Warum warst du gestern nicht da? Proč jsi tu včera nebyl. Ich fahre im Urlaub nach Rügen. Da kann man sich gut erholen.

O prázdniach pojedu na Rügen. Tam si člověk pořádně odpočine.

Příslovce da, kromě svého významu místního také může shrnovat to, co bylo řečeno dříve (může odkazovat na informaci, která byla vyjádřena dříve):

- Peter ist heute nicht gekommen. - Da kann man nichts machen.

- Petr včera nepřišel. - To se nedá nic dělat.

Příslovce místa mohou stát na začátku nebo uprosrřed věty. Dort steht Paul. Paul steht dort. [Paul stojí tam.]

Příslovce směru

Příslovce směru vyjadřují směr nebo původ.

♦ Některá příslovce místa se mohou pojit s předložkami nach [do, k] a von [z]: nach / von oben, nach / von unten; nach / von hinten, nach / von vorne; nach / von außen, nach / von innen; nach / von links, nach / von rechts;

♦ Jiná příslovce místa se pojí pouze s předložkou von, protože místo nach se užívají tvary her y hin: von da, von dort, von hier; von überall, von woanders/anderswo; von drinnen, von draußen

Komm doch mal nach vorne. Pojď dopředu. Ich komme nicht von hier. Nejsem odsud.

Další příslovce směru se tvoří pomocí předložek her a hin.

Příslovce her označuje směr k mluvčímu. Příslovce hin vyjadřuje vzdálení, odstup od mluvčího.

94

A

her a hin lze kombinovat s ostatními příslovci místa. Ve většině případů se zachovává původní význam: her: směr k mluvčímu; hin: vzdálení od mluvčího.

hierher [sem, (směr k mluvčímu)]; dorthin [tam] herein - hinein [dovnitř]heraus - hinaus [ven] herauf - hinauf [nahoru] herunter - hinunter [dolů] herüber - hinüber [na druhou stranu] irgendwoher - irgendwohin [od / někam/ nějakým směrem]nirgendwoher - nirgendwohin [od / nikam]

Komm herauf!

Geh hinunter!

V češtině je rozdíl pouze ve slovesech pohybu : Přijít (směr k mluvčímu) X Jít (směr od mluvčího).

Kommen Sie herein!

Vstupte! «Pojď te dovnitř» Gehen Sie hinein!

Vstupte! «Jďete dovnitř»

Komm herunter! Pojď dolů! «Sejdi dolů» Geh hinuter! Jdi dolů!

Ich gehe hinaus in den Garten. Jdu ven, na zahradu. Geh mal hinunter in den Keller und hol drei Flaschen Wein.

Sejdi do sklípku a přines tři láhve vína.

Komm mal herunter in den Keller und hilf mir mit den Kisten.

Sejdi (za mnou) do sklípku a pomoz mi s krabicemi.

Příslovce her a hin y jsou příslovce která lze kombinovat. Lze je použít jako oddělitelnou předložku mnoha sloves pohybu, např.:l herkommen, hingehen, herausfahren, hinuntergehen, hinausfliegen

Příslovce směru se kladou téměř vždy na začátek věty

♦ Jako tázací příslovce směru se užívají woher [odkud] a wohin [kam]. Slova lze oddělit. Příslovce které je druhé v pořadí se klade na konec věty.

Woher kommst du? / Wo kommst du her? Odkud přicházíš/ Odkud jsi? Wohin gehst du? / Wo gehst du hin? Kam jdeš?

95

6.2. PřÍSLOVce ČASU

Příslovce času klademe na začátek nebo na konec věty. Heute besuche ich dich. Ich besuche dich heute. [Dnes Tě navštívím]

Příslovce času dále dělíme na:

♦ Příslovce, která vyjadřují děj v čase:

heute [dnes], gestern [včera], vorgestern [předevčírem], morgen [zítra], übermorgen [pozítří]; früh [brzy (ráno)]; spät [poozdě]

bald [za chvilku, brzy], dann [potom, pak], gleich [hned, okamžitě], jetzt, nun [teď] sofort [okamžitě, ihned];

bisher [dosud], damals [tenkrát], früher [dříve], irgendwann [někdy], nie [nikdy], seitdem [od té doby], später [potom, poté];

endlich [nakonec], plötzlich [najednou], schließlich [konečně]Tázací příslovce: wann? [Kdy?]

♦ Příslovce, která vyjadřují trvání nebo frekvenci:

kurz [krátce], lange [dlouze]immer [vždy], manchmal [občas, někdy], nie [nikdy] wieder [znovu], oft [často], selten

[zřídka]montags, dienstags, mittwochs, donnerstags, freitags, samstags, sonntags [(každé)pondělí, úterý, atd.]; morgens, vormittags, mittags, nachmittags, abends, nachts [každé ráno, odpoledne, večer]; Tázací příslovce: wie oft? [Kolikrát? Jak často], wie lange? [Jak dlouho?]

♦ Příslovce, která spojují různé děje:

inzwischen [zatímco], nachher [potom], vorher [dříve, předtím], zuerst [nejprve], zuletzt [nakonec]

♦ Příslovce, která vyjadřují některá očekávání

erst [sotva, stěží], noch [ještě, ani], schon [již, už]

Ich fahre heute / bald nach Hamburg. Dnes / brzy jedu do Hamburku. Er geht oft / selten ins Kino. Často / zřídka chodí do kina. Er geht nie ins Kino. Nikdy nechodí do kina. Du gehst einkaufen und ich wasche inzwischen das Geschirr.

Ty dojdeš nakoupit, zatímco já umyji nádobí ( a já zatím umyji nádobí).

96

A

Co se týče vyjádření budoucnosti budoucnosti v němčině, často se užívá sloveso v přítomném čase, budoucnost je vyjádřena pomocí příslovce nebo podstatného jména.

Morgen arbeite ich nicht. [Zítra nepracuji].

dny a časti dne

Užívají se příslovce montags, dienstags, ... / morgens, mittags ... pokud odkazujeme na děj jež se odehrává obvykle ve stejný den (čas) (každé) pondělí ... / dopoledne....).

Sonntags besuche ich meine Eltern. Každou neděli navštěvuji své rodiče. Ich arbeite am liebsten abends. Nejraději pracuji večer (ve večerních

hodinách).

Užívá se spojení předložka + podstatné jméno ve významu: příští / minulé pondělí, dnes večer.

Am Sonntag habe ich meine Eltern besucht. V pondělí jsem navštívil své rodiče.Am Abend muss ich arbeiten. Večer musím pracovat.

Před a Poté

früher, vorher, davor - später, nachher, danach

früher, vorher a davor znamenají dříve; später, nachher a danach potom. Nicméně tato příslovce nelze libovolně zaměnit. Vorher / davor a nachher / danach spojují větu s událostí, která již byla zmíněna dříve – zatímco früher odkazuje na minulost, später na budoucnost.

Früher habe ich bei einer Bank gearbeitet. Dříve pracoval v bance. Seit Januar arbeite ich bei einer Versiche-rung. Davor / vorher habe ich bei einer Bank gearbeitet.

Od ledna pracuji v pojišťovně. Před tím jsem pracoval v bance.

Ich komme später. Přijdu později. Ich gehe jetzt essen, und danach / nachher ins Kino.

Teď se jdu najíst a potom do kina.

Příslovce, která vyjadřují očekávání

schon, erst, noch (noch nicht, nicht mehr)

Příslovce schon, noch, erst, a jejich tvary v záporu odkazují na různá očekávání mluvčího nebo posluchače. Užívají se také v jiném významu než časovém.

97

♦ schon [již, už] (1,2); zápor: nicht mehr [již, už ne] (3)♦ erst: ve spojení s časovým údajem [ani, sotva, stěží] (4); [až] (5, 6); mimo časový

kontext: [teprve] (7)♦ noch: [ještě] (8); mimo časový kontext [ještě] (9); negace: noch nicht [ještě ne] (10)

1 Es ist schon acht Uhr. Ute ist schon angekommen.

Už je osm hodin. Ute již přišel.

2 Du hast schon fünf Glas Vodka getrunken. Už jsi vypil pět panáků vodky. 3 Trink nicht mehr so viel! Nepij už tolik! 4 Es ist erst sieben Uhr. Není ještě ani sedm. 5 Ute kommt erst um halb acht. Ute přijede až v půl osmél. 6 Wir sind erst gestern gekommen. Přijeli jsme teprve včera. 7 Ich habe erst vier Glas getrunken. Dal jsem si jen čtyři skleničky. 8 Ute ist noch unterwegs. Ute je stále na cestě. 9 Ich möchte noch ein Glas Vodka. Chci ještě jednu skleničku vodky. 10 Ich bin noch nicht betrunken. Ještě nejsem opilý.

6.3. PřÍSLOVce ZPůSObU (mODÁLNÍ)

Příslovce způsobu mohou vyjadřovat:

♦ Způsob, kterým se vyjadřuje děj vyznačený slovesem.

anders [jinak], gern(e) [rád], irgendwie [nějak], so [tak, takto], umsonst, vergebens [zbytečně], ungern [nerad]

Tyto příslovce (s výjimkou „irgendwie“ nestojí na prvním místě ve větě. (1)

♦ Postoj mluvčího k výpovědihoffentlich [snad], leider [bohužel]

♦ Stupeň pravdepodobnosti výpovědi

angeblich [prý], bestimmt [určitě], möglicherweise [možná], natürlich [samozřejmě], offensichtlich [evidentně], scheinbar [zřejmě], selbstverständlich [samozřejmě], sicher [určitě], vielleicht [možná], wahrscheinlich [pravděpodobně], wirklich [skutečně]

Příslovce z posledních dvou skupin často stojí na prvním místě ve větě. (2,3)

98

A

1 Du musst das anders machen. Musíš to udělat jinak.2 Leider kann ich dich nicht begleiten. Bohužel tě nemůžu doprovodit.3 Vielleicht sehen wir uns am Freitag. Možná se uvidíme v pátek.

Příslovce gerne a jeho stuPňování: lieber, am liebsten

Příslovce gern(e), lieber, am liebsten + sloveso odpovídá českému „rád(a)“ + sloveso

Ich schwimme gern. Ich laufe lieber, und am liebsten tanze ich.

Rád plavu. Já radši běhám, a nejradši tančím.

Ich esse gerne Fisch. Rád jím ryby.Ich mag dich gern. Aber mich selbst mag ich noch lieber.

Mám tě ráda. Ale ješte radši mám sebe sama.

6.4. PřÍSLOVce mNOžSTVÍ

Příslovce množství označují množství či stupeň.

♦ Vztahují se na stupeň kvality vyjádřené v přídavném jménu nebo příslovci.

ein bisschen [trochu], fast [skoro], ganz [úplně / dostatečně], genug [dost], sehr [hodně], ziemlich [docela / dost];

so [tak], zu [příliš]wie? [jak?]

genug stojí za přídavným jménem nebo příslovcem, na které se vztahuje. Ostatní příslovce stojí před ním. Er ist sehr klug. [Je velmi chytry]. Er ist klug genug. [Je dostatečně chytrý].

Ich bin ziemlich / sehr müde. Jsem dost unavená.Ich arbeite nicht so gern. Nepracuji moc rád.

♦ Vztahují se na sloveso:

viel [hodně] a stupňování: mehr, am meisten; wenig [málo] a stupňování: weniger, am wenigsten; genug [dost], kaum [sotva]; so viel [tolik], zu viel [příliš]

Ich habe viel / genug gelernt. Studoval jsem hodně / dostatečně. Rauch nicht so viel! Iss mehr! Nekuř tolik! Víc jez!

99

♦ Některá slovesa (vyjadřující záliby či emoce jako mögen, lieben, hassen, gefallen, sch-mecken) se používají s příslovci sehr (místo viel), so, so sehr, zu sehr (místo so viel, zu viel):

Ich habe mich sehr gefreut. Der Film hat mir sehr gefallen.

Měl jsem velkou radost. Film se mi velmi líbil.

Er hat dich so geliebt! Tolik tě miloval!

6.5. PřÍSLOVce VYjADřUjÍcÍ fOkUS

Tyto příslovce kladou zvláštní důraz na slovo, na které se vztahují. Mohou se vztahovat na slovesa, přídavná jména, jiná příslovce, podstatńá jména / zájmena, ale i na celou větu.

auch [také], ausschließlich [výhradně], besonders [obzvláště], genau [přesně], höchstens [nanejvíš], nur [pouze], sogar [dokonce], wenigstens [alespoň]

Stojí před přídavným jménem (1) a příslovcem. Pokud se vztahují na podstatné jméno, stojí před celým jmenným rámcem. (2-3). Pokud se vztahují na sloveso (4) či celou větu (5), nacházejí se v na začátku věty nebo uvnitř větného rámce.

1 Hier isst man besonders gut. Tady se jí zvlášt´ dobře. 2 Auch ich dachte das. I já jsem si to myslel 3 Du solltest wenigstens 100 Euro mitnehmen. Měl bys vzít alespoň 100 Eur.4 Das kann ich nicht genau sagen. Nemohu to říci přesně. 5 Ich dachte das auch. Myslel jsem si to také.

100

A

6.6. SPOjkOVÁ PřÍSLOVce

Spojková příslovce slouží ke spojení sdělení v textu. Existují různé typy spojení.

♦ kopulativní:auch [také] v negaci auch nicht [také ne] außerdem [kromě toho, navíc]

Wo ist Petra? Das weiß ich auch nicht.

Kde je Petra?Taky to nevím.

Kommst du mit ins Kino? Nein, ich habe keine Zeit. Außerdem habe ich den Film schon gesehen.

Půjdeš s námi do kina?Ne, nemám čas. Kromě toho jsem ten film už viděla.

♦ kauzální: nämlich [totiž]; daher, deshalb, deswegen, darum [proto, kvůli tomu]

Příslovce nämlich se nachází ve větě uvádějící důvod (1). Ostatní kauzální příslovce se nachází ve věte uvádějící následek (2).

nämlich se nachází uvnitř větného rámce. Ostatní kauzální příslovce se můžou nacházet na pozici 1 (nejběžnější) nebo uvnitř větného rámce.

Ich habe furchtbaren Hunger. Ich habe nämlich seit gestern nichts gegessen.

Mám hrozný hlad. Od včerejška jsem totiž nic nejedl.

Karl hat Kopfschmerzen. Daher / deshalb kann er nicht zur Schule gehen.

Karla bolí hlava. Proto nemůže jít do školy.

♦ přípustkové:trotzdem, dennoch [přesto]

Das Wetter war schlecht. Trotzdem / Dennoch sind wir ans Meer gefahren.

Bylo špatné počasí. Přesto jsme jeli k moři.

♦ podmínkové: sonst [jinak]; vyjadřuje nežádaný následek

Du musst mehr lernen, sonst bestehst du die Prüfung nicht.

Musíš se více učit, jinak nesložíš zkoušku.

101

6.7. ZÁjmeNNÁ PřÍSLOVce

Zájmenná příslovce se tvoří pomocí příslovce da(r) nebo tázacího příslovce wo(r) + předložek. r se vloží, pokud předložka začíná na samohlásku.

Zájmenná příslovce mají funkci zájmena, jelikož zastupují podstatné jméno (věc, nikoliv osobu) nebo se vztahují na kontext (předešlý nebo následující).

Zájmenná příslovce se mohou tvořit s těmito předložkami:

an: daran, woran; auf: darauf, worauf; aus: daraus, woraus; bei: dabei, wobei; durch: dadurch, wodurch; für: dafür, wofür; gegen: dagegen, wogegen; in: darin, worin; mit: damit, womit; nach: danach, wonach; über: darüber, worüber; um: darum, worum; unter: darunter, worunter; von: davon, wovon; vor: davor, wovor; zu: dazu, wozu

Jedině s da: dahinter, daneben, dazwischen.

► Zájmenná příslovce s lokálním významem zabrání opakování podstatného jména.

Stell den Tisch hier an die Wand und häng das Bild darüber.

Postav stůl tady ke zdi a pověs obrázek nad něj.

► Zájmenná příslovce ve funkci větného členu rozvíjejí sloveso např. u sloves : warten auf [čekat], denken an [myslet], träumen von [zdát se]

Denk nicht mehr daran. Už na to nemysli. Worauf wartest du? Na co čekáš?

Viz též 10.1.I

♦ V oznamovacích větách můžou odkazovat zpětně, na předešlou výpověd.

- Wohin willst du denn im Urlaub fahren?- Ich weiß nicht. Ich habe noch nicht darüber nachgedacht.

- Kam pojedeš o dovolené?- Nevím. Ještě jsem o tom nepřemýšlel.

- Ich habe die Prüfung nicht bestanden. - Damit hast du doch gerechnet.

- Neudělal jsem zkoušku. - Ale s tím si přece už počítal.

102

A

♦ Můžou poukazovat dopředu, na výpověd následující ve vedlejší větě se spojkou dass (1) nebo v nepřímé otázce (2+3). V němčině je v těchto případech použití zájmenného příslovce obligátní, zatímco v češtině často není nutné použít příslovce (4+5)

1 Denk daran, dass wir heute Abend ins Theater gehen.

Mysli na to, že dnes večer jdeme do divadla.

2 - Kommst du heute Abend mit ins Theater? - Das kommt darauf an, ob ich mit der Arbeit fertig bin.

- Půjdeš s námi dnes večer do divadla?- Záleží na tom, jestli dokončím práci

3 Wir diskutieren darüber, wer die näch-sten Wahlen gewinnen wird.

Diskutujeme o tom, kdo vyhraje přístí volby.

4 Ich warte darauf, dass Anna anruft. Čekám, až zavolá Anna. 5 Ich denke darüber nach, wie ich es ihm am

besten sage. Přemýšlím, jak mu to nejlépe říci.

Viz též 14.3

♦ Zájmenná příslovce tázací slouží k uvedení otázky (přímé či nepřímé):

Woran denkst du? Na co myslíš? Ich weiß nicht, worauf du noch wartest. Nevím, na co jěště čekáš.

Když se vztahujeme k osobě, musí se použít předložka + zájmeno:

An wen denkst du? Na koho myslíš?Wo bleibt nur Hans? Seit zwei Stunden warte ich auf ihn.

Kdepak je Hans? Čekám na něj už dvě hodiny.

Da sitzt meine Schwester, und neben ihr mein Neffe.

Tady sedí moje sestra a vedle ní můj synovec.

103

7. Př e D L O ž k Y

Předložky jsou slova, která spojují větné členy, zájmena a méně často příslovce a určují gramatický pád. Těmito pády mohou být akuzativ (4.pád), dativ (3.pád) a genitiv (2.pád).

AkUZATiV Hans arbeitet für seinen Vater. Jan pracuje pro svého otce. DATiV Hans lebt bei seinem Vater. Jan bydlí u svého otce. geNiTiV Wegen einer Verletzung darf er

keinen Sport treiben. Kvůli zranění nemůže sportovat.

► Předložka a větný člen / zájmeno / příslovce tvoří jednotku - předložkový rámec - který nelze rozdělit.

PřeDLOžkOVý RÁmec, ZAČÁTek VěTY Am Samstag besuche ich dich. V sobotu Tě navštívím.PřeDLOžkOVý RÁmec, UVNiTř VěTY Ich besuche dich am Samstag.

Většina předložek se klade před podstatné jméno. Výjimky jsou popsány v následujících odstavcích.

► Předložkový rámec může vyjadřovat okolnosti místní a časové; může vyjadřovat příčinu, podmíku, způsob, atd.

Der Zug kommt aus München. Vlak přijede z Mnichova. In einer Viertelstunde fährt er weiter. Za patnáct minut pojede dál.Trotz der langen Reise ist er nicht müde. I přes dlouhou cestu není unaven.

► Předložka v češtině nemá přesný ekvivalent v němčině a naopak:Srovnejte:

Gestern war ich bei einem Fest / auf der Post / an der Uni.

Včera jsem byl na oslavě / na poště / na univerzitě.

► Mnoho sloves, některá přídavná jména a podstatná jména vyžadují doplnění předložkovou vazbou. Předložka zároveň určuje pád podstatného jména. V těchto případech je sémantická hodnota předložky téměř nulová.

Ich habe von dir geträumt. Zdálo se mi o Tobě. Er hat über dich gesprochen. Mluvil o Tobě. Er ist stolz auf seine Kinder. Je pyšný na své děti.

Informaci o tom, s jakým pádem se daná předložka pojí, nalezeme ve slovníku.

104

A

► Mnoho předložek slouží i jakou předpony sloves – ve většině případů odlučitelné.

kRÁceNÍ PřeDLOžkY A ČLeNU

U některých předložek a určitého členu dochází ke krácení:

předložKa aKUzativ, stř. rod dativ, mUž. a stř. rod dativ, žen. rod an an + das → ans an + dem → am in in + das → ins in + dem → im bei bei + dem → beim von von + dem → vom zu zu + dem → zum zu + der → zur

Sie ist im Garten. [Je na zahradě]. Ich gehe ins Kino. [Jdu do kina].

7.1. PřeDLOžkY mÍSTA A SměRU

i. PřeDLOžkY, kTeRé Se POjÍ Se DVěmA PÁDY

Předložky an [v], auf [v, na], hinter [za], in [v, do, za], neben [vedle], über [nad], unter [pod], vor [před], zwischen [mezi] se mohou pojit s dativem nebo akuzativem. Záleží na tom, jestli se vztahují k místu (wo? kde dativ) nebo poukazují na směr (wohin? směrem kam akuzativ).

Wo?místo dativ

- Wo bist du? - Ich bin im Garten / in der Küche.

- Kde jsi?- Jsem na zahradě / v kuchyni.

Zwischen dem Schrank und dem Regal steht ein Tisch. Auf dem Tisch liegen Bücher. Über dem Tisch hängt ein Bild.

Mezi skříní a poličkou je stolek. Na stolku jsou knihy. Nad stolem visí obraz

Wohin?směr akuzativ

- Wohin gehst du? - Ich gehe in den Garten / in die Küche.

- Kam jdeš?- Jdu na zahradu / do kuchyně.

Stell den Tisch zwischen den Schrank und das Regal. Leg die Bücher auf den Tisch. Häng das Bild über den Tisch.

Postav stůl mezi skříň a polici. Polož knihy na stůl. Pověs obraz nad stůl.

105

in: ve významu místním: v, uvnitř; směr: na, do

(1) Die Kugel liegt in der Kiste.

♦ směr dovnitř (uzavřený prostor) (1 - 3)♦ omezený otevřený prostor (zahrada, dvůr, les) ♦ místo: se zeměpisnými názvy (vesnice, města, kraje,

země, kontinenty) (4) ♦ směr: zeměpisné názvy se členem(5)

2 m. Ich bin in der Küche / im Bad. Jsem v kuchyni / koupelně. 3 sm. Wir gehen ins Kino. Jdeme do kina. 4 m. Sie lebt in Deutschland / in München. Bydlí v Německu / Mnichově.5 sm. Ich fahre in die Schweiz / in die Alpen. Jedu do Švýcarska / Alp.

♦ V abstraktnějším významu odkazuje na okruh znalostí a komunikace.

Ich habe eine Prüfung in Physik geschrieben. Složil jsem zkoušku z fyziky. Wir sind in einer Besprechung. Jsme na schůzi.

další kontext: časový: v , za

auf: ve významu místním: v, na; směr: do, na

(1) Die Kugel liegt auf der Kiste.

♦ odkazuje na horizontální povrch ♦ plochu obrazu, tabule, stránky (2)♦ volný prostor (kromě s předložkou in) (3)♦ veřejné instituce (4)

2 m. Was siehst du auf dem Bild? Co vidíš na tom obraze? 3 m. Wir sind auf dem Balkon. Jsme na balkóně. 4 sm. Ich gehe auf die Bank / auf die Post. Jdu do banky / na poštu.

♦ další užití: když odkazujeme na jazyk: Wir unterhielten uns auf Russisch. [Mluvili jsme rusky].

106

A

an: místo: na, v, u ; směr: na

(1) Das Bild hängt an der Wand

♦ odkazuje na kontakt s plochou (s výjimkou na ní) (1-2)♦ v zeměpisu: pojí se se jmény řek a moří♦ odkazuje na práci v nějaké vzdělávací nebo výzkumné instituci,

nebo výzkumném projektu (4)

2 sm. Setz dich an den Tisch. Posaď se ke stolu. 3 m. Köln liegt am Rhein. Kolín se nachází na břehu Rýna. 4 Er arbeitet an der Universität / an

seiner Doktorarbeit. Pracuje na univerzitě / na své doktorské práci.

další kontext: časový

über: místo: nad; směr: nad, přes

(1) Das Bild hängt über dem Tisch

♦ nad (bez přímého kontaktu) (1)♦ směr: přes plochu (2)♦ směr: přes, skrz nějaké místo (3)

2 Er ging über die Straße. Přešel přes ulici. 3 Der Zug fährt über Köln. Vlak jede přes Kolín.

další význam: množství a kvalita: více než

unter: místo a směr: mezi

♦ pod (něčím) (1)♦ mezi více než dvěma osobami, věcmi, koncepty (2, 3)

1 Dein Buch liegt unter dem Fenster. Tvá kniha leží pod stolem. 2 Unter den Gästen waren auch Schriftsteller. Mezi pozvanými byli také spisovatelé. 3 Er hat mir unter anderem gesagt, dass er

geschieden ist. Mimo jiné mi řekl, že je rozvedený.

jiný význam: množství a kvalita: méně než

107

zwischen: místo, směr: mezi

Mezi pouze dvěma osobami, věci nebo institucemi (1) nebo pokud se klade zvláštní důraz na vztah mezi větší skupinou osob (2).

1 Das Kaufhaus befindet sich zwischen dem Theater und dem Bahnhof.

Nákupní středisko se nachází mezi divadlem a nádražím.

2 Zwischen den Mietern in unserem Haus gibt es oft Streit.

Mezi nájemníky našeho domu jsou často spory.

jiný význam: časový, množství a kvalita: mezi

Další předložky místa a směru (dva pády)

Místo: dativ Směr:akuzativ Ruth steht [R. je] ... Ruth geht [R. jde] ......neben dem Haus. neben das Haus. neben [vedle / směrem k]hinter dem Haus. hinter das Haus. hinter [za / směrem za]vor der Tür. vor die Tür. vor [před / směrem dopředu/před]

Všechny ostatní předložky se pojí pouze s jedním pádem.

ii. PřeDLOžkY kTeRé Se POjÍ POUZe S jeDNÍm PÁDem

Předložky Původu

ab + dativ (často se užívá také bez pádu): z, od

♦ označuje výchozí místo (používá se především se zeměpsnými názvy a příslovci)

Der Zug hat ab Kehl einen Schlafwagen. Od města Kehl má vlak lůžkový vagón. Ab hier müssen wir zu Fuß gehen. Od tohoto místa budeme muset

pokračovat pěšky. jiný význam: časový: od, z

aus + dativ: z

♦ směr zevnitř ven (1)♦ z, ze (místo původu) (2) Nelze používat s příslovci (v těchto

případech se používá von).♦ označení materiálu (3)

108

A

1 Kommst du aus der Schule? Přicházíš ze školy?2 Ich komme aus Frankfurt. Jsem z Frankfurtu.3 Die Ohrringe sind aus Gold. Náušnice jsou ze zlata.

jiný význam: příčina, důvod: pro, kvůli

von + dativ: od, z, ze

♦ původ (1), osoba (označení původce, dárce) (2)♦ von ... bis... [od ... do....] (3)♦ místo původu s příslovcem (4)

1 Kommst du vom Bahnhof? Přicházíš od nádraží? 2 Ich habe Geld von meiner Oma bekommen. Dostal jsem peníze od babičky. 3 Der Zug fährt von Frankfurt nach Köln. Vlak jede z Frankfurtu do Kolína. 4 Ich bin nicht von hier. Nejsem odsud.

jiný význam: časový: od

Předložky směru

bis bez pádu: do, až do

♦ používá se se zeměpisnými názvy bez determinantů a příslovcí (1-2)♦ používá se s ostatními předložkami ( které se pojí s určitým pádem)

1 Kommen wir heute noch bis Hamburg? Dorazíme dnes až do Hamburku? 2 Bis dorthin sind es achthundert Kilometer. Až tam je to 800 kilometrů 3 Wie weit ist es bis zu dir? Jak daleko je to k tobě (domů)?

jiný význam: časový, kvalita a množství: zž

durch + akuzativ: skrze

Im Sommer bin ich durch Peru gereist. V létě jsem procestoval Peru.. jiný význam: prostřednictvím

gegen + akuzativ: proti, do, za

♦ směr: proti (1)♦ proti (někomu, nějakému názoru), atd. (2)

1 Er ist gegen einen Baum gefahren. Narazil do stromu. 2 Alle sind gegen mich. Všichni jsou proti mě.

jiný význam: časový: okolo, přibližně

109

nach bez pádu: a, hacia

♦ se zeměpisnými názvy bez determinantu (1), označení světových stran (2)♦ s příslovci místa (3) ♦ nach Hause: (k sobě) domů (4)

1 Im Sommer fahre ich nach Frankreich. V létě pojedu do Francie. 2 Wir müssen nach Osten fahren. Musíme jet směrem na východ.3 Gehen Sie nach rechts / nach vorn . Jděte doprava / dopředu. 4 Um 8:00 Uhr gehe ich nach Hause. V osm půjdu domů.

jiný význam: časový: po; modální: podle

zu + dativ: do, na, k, ke

♦ směr a udání směru k cíli (1) ♦ ve spojení s různými institucemi (2) a událostmi (3) ♦ s osobami: když odkazujeme na něčí dům (4) ♦ zvláštní, tzv. pevná spojení: zu Hause: (u sebe) doma (5)

1 Ich fahre zum Bahnhof. Jedu na nádraží. 2 Mein Sohn geht noch zur Schule. Můj syn dosud chodí do školy. 3 Gehst du zu Annas Fest? Půjdeš na oslavu Anny? 4 Gehen wir zu dir? Půjdeme k tobě (domů)? 5 Ich bin seit 8:00 Uhr zu Hause. Od osmi budu doma.

jiný význam: časový, kvalita a množství: a; final: para, por

Předložky místa

bei + dativ: v, u, při, blízko, s

♦ se zeměpisnými názvy: vedle, blízko (1) ♦ v bytě jiné osoby (2) ♦ pokud odkazujeme na práci, instituci nebo firmu (3)

1 Freising liegt bei München. Freising leží blízko Mnichova. 2 Ich bin bei Peter. Jsem u Petra (doma). 3 Er arbeitet bei Siemens. Pracuje v Siemensu (ve firmě Sie-

mens). jiný význam: časový: v; podmínka: v případě

außerhalb des Hauses außerhalb + Genitiv: mimoinnerhalb des Hauses innerhalb + Genitiv: v, uvnitř

110

A

Ich gehe entlang des Flusses / den Fluss entlang spazieren.

entlang: podél + Genitiv (pokud stojí před podstat-ným jménem) + aKUzativ (pokud stojí za ním)

der Kirche gegenüber / gegenüber der Kirche

gegenüber + dativ [naproti] (předložka může stát před nebo za podstatným jménem)

nördlich / südlich / östlich / westlich von München

na sever / jih / východ / západ od

rechts / links vom Bahnhof vpravo / vlevo od um das Haus (herum) um + akuzativ + herum: okolo

7.2. PřeDLOžkY ČASU

ab + dativ: od - ve spojení s budoucností (odkazuje na děj v budoucnosti)

Ab Mai werde ich nicht mehr hier arbeiten. Od května již tady pracovat nebudu. Ich bin ab sechs Uhr zu Hause. Od šesti budu doma.

jiný význam: místo, kvalita a množství: od

an + dativ: na, v

♦ odkazuje na část dne (s výjimkou in der Nacht [v noci]) (1)♦ den v týdnu (2)* ♦ konkrétní datum (3)♦ na začátek / na konec (4)

1 Ich komme am Nachmittag. Přijdu odpoledne. 2 Am Samstag hatten wir Besuch. V sobotu jsme měli návštěvu. 3 Ich habe am 15. August Geburtstag. Mám narozeniny 15. srpna. 4 Am Anfang war das Wort. Na počátku bylo slovo.

V případě opakovaného děje (o sobotách, vždy v poledne), se užívá odpovídajíc příslovce bez předložky. Ich arbeite nur nachmittags. [Pracuji pouze odpoledne.]Samstags gehen wir ins Kino. [Kažkou sobotu chodíme do kina.] jiný význam: místní: v

bei + dativ

♦ v: ve spojení s událostmi a cestami (také lze používat auf + dativ) (1,2)♦ zatímco, během: ve spojení s událostni (3) ♦ s: ve spojení s počasím, klimatem (4)

111

1 Wir haben uns bei/auf einem Fest kennen-gelernt.

Poznali jsme se na jedné oslavě.

2 Bei / Auf dem Ausflug haben wir Vögel beobachtet.

Na výletě jsme pozorovali ptáky.

3 Stör mich nicht beim Arbeiten. Neobtěžuj mě při práci (když pracuji). 4 Sie kamen bei Regen an. Přijeli za deště.

jiný význam: podmínka: v případě; místo: vedle

bis + akuzativ až (do)

s podstatnými jmény která neoznačují data bis zu + dativ (2)

1 Bis letzten Monat habe ich in Bonn gelebt. Až do minulého měsíce jsem bydlel v Bonnu.

2 Bis zu seiner Hochzeit hat Robert bei seinen Eltern gewohnt.

Až do své svatby bydlel Robert s rodiči.

jiný význam: místní, kvalita a množství: až

gegen bez pádu: přiblizně, kolem - v češtině s 2. pádem

Er kommt gegen 10 Uhr. Přijde kolem desáté.

in + dativ v

♦ označení měsíců (1)♦ ročního období (2) ♦ roku (pouze pokud předchází slovo Jahr) (3)* ♦ desetiletí, století a tisíciletí (4)♦ časového úseku (5)

1 Wir haben im November geheiratet. Vzali jsme se v listopadu. 2 Ich möchte im Herbst Urlaub nehmen. Chtěl bych si vzít na podzim

dovolenou. 3 Ich bin im Jahr 1975 geboren. Narodil jsem se v roce 1975 4 Das Haus wurde in den 50er Jahren gebaut. Dům byl postaven v 50tých letech. 5 Der Zug fährt in drei Minuten. Vlak odjíždí za tři minuty.

* Pokud nepředchází slovo Jahr, předložka se neužívá: Ich bin 1975 geboren. jiný význam: místní v

112

A

nach + dativ: po

Doris ist gleich nach dem Abendessen schla-fen gegangen.

Doris šla spát hned po večeři.

jiný význam: místní: kolem; modální: podle

seit + dativ: od, už - vztahuje začátek děje v minulosti

Seit letztem Jahr habe ich keine Arbeit. Od minulého roku nemám práci. Ich wohne seit sechs Monaten hier. Bydlím tady již šest měsíců.

um + akuzativ: v, okolo

♦ označuje přesný časový údaj u hodin (1) ♦ přibližný údaj (označení roku a data, především v minulosti) (2)

1 Ich komme um halb acht. Přijdu v půl osmé. 2 Das Haus wurde um 1920 gebaut. Dům byl postaven kolem roku 1920.

jiný význam: místní: kolem

von + dativ: od; von .... bis + akuzativ od ... do

Von Dezember bis Juni werde ich wahrscheinlich in Spanien sein.

Od prosince do června budu pravděpodobně ve Španělsku.

Ich arbeite von acht bis vier. Pracuji od osmi do čtyř. jiný výzman: místní: od, z, ze; původce děje v trpném rodě, náhrada za druhý pád

vor + dativ

♦ před pokud odkazujeme na děj v minulosti (1)♦ před (dříve než) pokud odkazujeme na děj v budoucnosti (2)

1 Ich habe es vor drei Wochen erfahren. Dozvěděl jsem se to před třemi týdny. 2 Ich kann nicht vor vier Uhr kommen. Nemohu přijít před čtvrtou.

jiný význam: místo: před, příčina, důvod: z + druhý pád, sedmý pád

während + Genitiv: během

Während der Ferien war ich krank. Během prázdnin jsem byl nemocný.

113

ostatní předložky vyjydřující časové vztahy

für einen Tag [na den], für drei Wochen [na tři týdny]

für + akuzativ na (určitý časový úsek)

zu Weihnachten [na Vánoce], zu Ostern [na Velikonoce]

zu: ve spojení s církevními svátky

zur Zeit [momentálně]

7.3. OSTATNÍ PřeDLOžkY

► außer + dativ:

♦ Význam vYmeZUjÍcÍ: kromě, mimo

1 Alle außer mir haben es gewusst. Všichni kromě mě to věděli. 2 Außer / Neben seiner Muttersprache spricht

er sechs Sprachen fließend. Kromě svého mateřského jazyka mluví plynně šest jazyků.

► bei + dativ

♦ u, s (s výjimkou případů, které vyžadují mit) (1-2)♦ PODmÍNkOVÁ: s podmínkou, v případě (3); může odpovídat i vedlejší větě (4)

1 Ich schlafe immer bei offenem Fenster. Spím vždy u otevřeného okna.2 Bei Heinrich kann man nie wissen. S Heinrichem člověk nikdy neví. 3 Bei Erdbeben den Aufzug nicht benutzen! V případě požáru nepoužívejte výtah!4 Bei schönem Wetter machen wir einen

Ausflug. Jestliže bude hezké počasí, půjdeme na výlet.

jiný význam: místní: v, u; časový: v

► für + akuzativ

♦ ÚČeL: pro, na (1-2)♦ PřÍPUSTkA: na (3)

1 Ich habe kein Geld für so einen Unsinn. Nemám peníze na tyto hlouposti. 2 Kannst du das nicht für mich tun? Nemůžeš to pro mě udělat?3 Für ihr Alter ist sie ziemlich klein. Na svůj věk je dost malá.

jiný význam: časový: za

114

A

► durch + akuzativ: z, skrze, prostřednictvím, 7. pád

Er hat es durch die Zeitung erfahren. Dozvěděl se to z novin.

► mit + dativ: s

♦ pomocí něčeho, 7. pád (1)♦ ve společnosti někoho (2)

1 Du musst den Nagel mit dem Hammer einschlagen.

Musíš ten hřebík zatlouct kladivem.

2 Er kam mit seiner Freundin. Přišel se svou přítelkyní.

► ohne + akuzativ: bez

1 Ohne dich bin ich verloren. Bez tebe jsem ztracen. 2 Er schaffte es ohne große Anstrengung. Dokázal to bez velké námahy.

► statt, anstatt + Genitiv: místo

případně i s dativem, obvzláště pokud genitiv není vyznačen např. pomocí členu (3)

1 Hans ging statt seines Chefs zu dem Empfang.

Jan šel na recepci místo vedoucího.

2 Ich möchte lieber Saft statt Bier. Dal bych si raději štávu než pivo. 3 Statt Lehrern nahmen nur Verwaltungs-

angestellte an dem Seminar teil. Místo učitelů se semináře účastnili pouze administrativní pracovníci.

► trotz + Genitiv (i) přes

případně i s dativem, obvzláště pokud genitiv není vyznačen např. pomocí členu (2)

1 Trotz seiner Probleme ist er immer gut gelaunt.

I přes své problémy má vždy dobrou náladu

2 Er liebt sie trotz allem. Přeze všechno ji miluje.

► von + dativ:

♦ v trpném rodě: 7. pád (označuje činitele děje) (1) ♦ nahrazení genitivu, pokud není vyznačen např. u vlastních jmen (2), u množného čísla

bez členu (3)

1 Er wurde von seiner Frau gewarnt. Byl varován svou ženou.

115

2 Das ist der Wagen von Peter. To je Petrovo auto. 3 die Ansichten von Schülern názory školáků

jiný význam: místní: z, časový: od

► wegen + Genitiv: kvůli, pro, z toho důvodu

Wegen des schlechten Wetters sind wir zu Hause geblieben.

Kvůli špatnému počasí jsme zůstali doma.

Er wurde wegen Mordes verurteilt. Byl odsouzen za vraždu.

► zu + dativ: pro

♦ u podstatných jmen odvozených od sloves (1 + 2)♦ u svátků (3)

1 Was gibt es denn zum Essen? Co je k jídlu? 2 Ich habe keine Zeit zum Spielen. Nemám čas na hraní. 3 Was wünschst du dir zum Geburstag? Co si přeješ k narozeninám?

jiný význam místní: směrem, časový: v

nach meiner Meinung /meiner Meinung nach [podle mého názoru]

nach + dativ: podle (především ve spojení s názory, přesvědčením, atd..); klade se před nebo za jmenný rámec

aus Mitleid [z lítosti], aus Wut [z nenávisti]

aus (+ dat.): se vztahuje na děj motivovaný citově (pohnutkou)

vor Angst [strachem] vor (+ dat.): se vztahuje na fyzickou reakci způsobenou nějakou pohnutkou

dank deiner Hilfe [díky tvé pomoci] dank + Genitiv: díkyentgegen seiner Überzeugung [proti jeho přesvědčení]

entgegen + dativ: proti (názoru, přesvědčení, radě, atd) .

116

A

8. mO D Á L N Í Č Á S T i c e

Modální částice jsou slova krátká a neohebná. Používají se především v dialogu kde mění tón výpovědi a odráží přístup mluvčího k výpovědi.

Částice mají velmi slabý význam a z toho důvodu se nepřekládají doslova (stejnou funkci jako částice zastává především intonace). Z gramatického hlediska užití částic není nikdy povinné; jejich funkce je čistě pragmatická.

Modální částice skoro nikdy nestojí na začátku věty a bývaji nepřízvučné. Často se užívají dvě nebo více modálních částic.

některé nejčastěji Používané částice:

Das ist aber nett von dir! To je od tebe ale hezké! aber: překvapení nebo údiv (často pozitivní povahy)

Wärest du doch bloß/nur nicht so faul.

Kéž bys nebyl tak líný. bloß, nur: posilují přání a výzvu

Lass mich bloß in Ruhe! Dej mi pokoj!Wie heißt du denn? Jak se jmenuješ? denn: pouze v otázkách; vztahuje

se k dříve zmíněné informaci Was machst du denn hier?

Co tady děláš?

Mach doch die Tür zu! Zavři dveře! doch: 1 utvrzuje výzvu2 vyjadřuje že se nesplnilo

očekávání mluvčího

Bleib doch hier! Zůstaň tady přece! Das ist doch nicht möglich!

To už není možné

Wie ist eigentlich dein neuer Chef?

Mimichodem, jaký je tvůj nový šéf?

eigentlich: 1 v otázkách: vztahuje se k

výpovědi/informaci, na kterou si právě mluvčí vzpomněl; často uvádí změnu tématu.

- Kommst du mit? - Eigentlich habe ich keine Zeit.

- Doprovodíš mě? - (Bohužel) vlastně nemám čas.

2 při utvrzování: slouží ke zjemění záporu

Das ist einfach nicht zu glauben!

To je prostě neuvěřitelné!

einfach: vyloučí jakoukoli pochybnost

Willst du etwa nicht mit uns kommen?

Ty snad nechceš jít s námi?

etwa: v otázkách; vyjadřuje překvapení, často spojené s výtkou

117

Du kennst ja meinen Vater.

Vždyť přece znáš mého tatínka.

ja: odkazuje na informaci, která je posluchači známá

Komm bitte mal her. Pojď sem, prosím. mal: ve výzvě nebo otázce 1 zjemění výpovědi2 označuje že realizace vyřčeného

je jednoduchá

Kannst du mir mal helfen?

Můžeš mi pomoci?

Komm mir nicht zu spät! Nevracej se příliš pozdě! mir [mně] především ve výzvě; odkazuje na zájem mluvčího

- Wo ist Thomas? - Er wird schon kommen.

- Kde je Tomáš? - Vždyť přijde.

schon: v oznamovací výpovědi, snižuje pocit obavy

Hast du überhaupt Geld dabei?

Máš u sebe vůbec peníze?

überhaupt: vyjadřuje pochybnost

Du bist vielleicht blöd! Ty jsi ale hloupý! vielleicht: překvapení, často negativní povahy

Was wird wohl Mama sagen?

Co tomu asi řekne maminka?

wohl: vyjadřuje nejistotu / pochybnost

Je velmi důležité neplést si modální částice s jejich homonymy, která náleží k jiným slovním druhům.

Př: aber: spojka [ale]; denn: spojka [tedy]; vielleicht: příslovce [možná]; doch: odpověď [ano].

118

A

9. SPOjkY A jiNé kONekTORY xxxxx

Spojky jsou slova neohebná. Spojky souřadicí mohou spojovat věty nebo části vět. Spojky podřadicí uvádějí vedlejší věty nebo podřadné větné celky s infinitivem. Spojky vyjadřují logické vztahy mezi větami které spojují.

SPOjkA SOUřADNÁWir brauchen Brot und Milch.

Potřebujeme chléb a mléko.

SPOjkA PODřADNÁ Ich gehe zur Bäckerei, weil wir kein Brot mehr haben.

Jdu do pekárny, protože už nemáme chléb.

VZTAH ČASOVý Nachdem er gegessen hatte, ging er spazieren.

Po jídle se šel projít.

VZTAH PřÍČiNNý/DůVODOVý Ich kann nicht mit euch fahren, weil ich kein Geld habe.

Nemohu jít s vámi, protože nemám peníze.

► Nejdůležitější spojky souřadicí jsou:

aber: ale, denn: neboť, poněvadž, doch: přece, entweder ... oder: buď ... (a)nebo, nicht nur ... sondern auch: ne (jen) pouze... ale také, oder: nebo, son-dern: neboť (ale i), sowohl ... als auch: tak ... jako, und: a, weder... noch: ani ...ani, zwar ... aber: sice ... nicméně Užití spojek souřadících viz kapitola 13

► Spojky podřadicí které uvádějí vedlejší věty:

als srovnávání: než; časový údaj: když; als ob: jako kdyby, (an)statt dass: namísto; auch wenn: i když, i kdyby; außer dass: kromě; außer wenn: ledaže; bevor: před tím (než); bis: až do; da: protože, jelikož; damit: aby; dass: aby; ehe: předtím než; falls: v případě že; indem: tím že (7. pád); nachdem: potom co; ob: zda, jestli (nepřímá otázka); obwohl, obgleich: ačkoli; ohne dass: (beztoho) aniž by; so ... dass tak ... že; sodass: takže; sobald: jakmile; solange: zatímco; soviel/soweit: pokud; während: zatím(co); weil: protože; wenn podmínka: jestliže; čas: když

► Spojky podřadicí které uvádějí podřadné větné celky s infinitivem: (an)statt: místo, namísto; außer: kromě; ohne: bez; um: pro

Nimm den Korkenzieher, um die Flasche zu öffnen. Na otevření láhve použij vývrtku.

119

Užití spojek podřadicích viz kapitola 14.1 - 3

Kromě spojek existují také jiná slova která slouží jako konektory.

► Slova tázací (jako was: co, wer: kdo, wo: kde, atd.), se používají jako konektory v nepřímých otázkách (1) a vztažných větách (2).

1 Ich wüsste gerne, wo Ruth jetzt ist. Rád bych věděl kde je Ruth. 2 Peter fährt nach St. Moritz, wo er skifahren

will. Peter viaja a St. Moritz, en donde quiere esquiar.

viz 14.3.I

► Vztažná zájmena der / das / die slouží jako slova která uvádějí vztažné věty (2).

Bring mir den Koffer, der im Schrank steht. Přines mi ten kufr který je ve skříni. Viz vztažné věty 14.4

► Zájmenná příslovce se používají jako slova která spojují nezávislé věty v textu.

Mein Computer funktioniert nicht. Daher konnte ich die Hausaufgabe nicht machen.

Můj počítač nefunguje. Proto jsem nemohl vypracovat domácí úkol.

Viz spojková příslove 6.6

120

A

ČÁST b: SYNTAx

Syntax je část gramatiky, která se zabývá skladbou vět.Rozlišujeme věty jednoduché, ve kterých se, nezávisle na jejich délce, vyskytuje pouze jedno sloveso v určitém tvaru.

1 Peter schläft. Peter spí. 2 Morgen wird Maria Paul in einem

kleinen Hotel am Stadtrand treffen.Zítra se Maria sejde s Paulem v jednom malém hotýlku na okraji města.

Souvětí jsou věty, ve kterých se vyskytuje více než jedno sloveso v určitém tvaru. Jsou složené ze dvou či několika vět jednoduchých.

Souvětí mohou být:

► Juxtaponovaná: nezávislé věty oddělené čárkou nebo středníkem.

Ich arbeite, du tust nichts. Já pracuji, ty neděláš nic.

► Souřadná: věty hlavní spojené pomocí souřadící spojky.

Ich arbeite, und du tust nichts. Já pracuji a ty neděláš nic.

► Podřadná: jedna věta zastává uvnitř druhé věty určitou funkci a je na ní závislá. Většina podřadných vět je uvozena spojkou, vztažným zájmenem nebo zájmenným příslovcem a sloveso stojí na konci věty.

Ich arbeite, während du nichts tust. Já pracuji, zatímco ty neděláš nic.

121

10. Vě T N é Č L e N Y A P R A V i D L A S L O V O S L e D U

Věty jsou tvořené jednotlivými větnými členy dodržujícími určitá pravidla slovosledu tak, aby byla věta srozumitelná.

10.1. VěTNé ČLeNY

Větné členy jsou: přísudek, podmět, předmět, příslovečné určení

PřÍSUDekschenkt; hat geschenkt daruje; daroval

PODměT A PřeDměTY Ute hat ihrem Bruder einen Hund geschenkt.

Ute darovala svému bratrovi psa.

PřÍSLOVeČNé URČeNÍ Letztes Jahr hat Ute ihrem Bruder einen Hund zum Geburtstag geschenkt.

Minulý rok dala Ute svému bratrovi k narozeninám psa.

► Přísudek je jádrem věty.

► Podmět a předměty jsou řízeny slovesem (jsou valenčním doplněním slovesa).

► Příslovečná určení nejsou řízena slovesem. Mohou obsahovat velmi důležitou infor-maci (určení místa, času, účelu apod.), ale nejsou nutné k tomu, aby byla zachována gramatická správnost věty.

i. VALeNČNÍ DOPLNěNÍ SLOVeSA

► Podmět

V němčině vyžadují podmět všechna slovesa.

♦ Podmět určuje koncovku slovesa (osobu a číslo). V němčině podmět musí být vždy vyjádřen.

Wir wohnen in Berlin. Žijeme v Berlíně. Mein Freund Markus hat geheiratet. Můj kamarád Markus se oženil. Die Äpfel, die du gestern gekauft hast, haben keinen Geschmack.

Jablka, která si včera koupil, nemají žádnou chuť.

♦ Některá slovesa (zejména slovesa označující počasí) nemají logický podmět. V těcto případech je podmět vyjádřen zájmenem es.

122

A

Es regnet. Es wird dunkel. Prší. Stmívá se. Viz také 3.10

♦ Slovesa sein [být], werden [stát se], bleiben [zůstávat] a scheinen [zdát se] mohou být rozvíjena kromě podmětu dalším členem jmenného charakteru v prvním pádě.

Hans ist Koch. Hans je kucař. Er ist ein armer Mann geblieben. Zůstal chudým mužem.

► Předmět ve 4. pádě

♦ Velká část předmětů ve 4. pádě jsou předměty přímé. Slovesa řídící přímý předmět se nazývají transitivní.

Ich liebe dich. Miluji tě. Sie liest einen Roman von Klaus Mann. Čte román od Klause Manna.

♦ Jen velmi málo sloves můžou řídit dva přímé předměty (např. lehren [učit]; nennen [nazývat]) .

Er hat mich einen Trottel genannt. Nazval mě blbcem.

♦ Některá slovesa - jako wiegen [vážit], kosten [stát], enthalten [obsahovat], dauern [trvat] - řídí předmět ve 4. pádě označující míru, dobu apod. Tato slovesa jsou intransi-tivní a nemohou tvořit trpný rod.

Der Sack wiegt einen Zentner. Ten pytel váží cent.

► Předmět ve 3. pádě (= předmět nepřímý)

♦ Většinou se jedná o osoby, kterých se týká děj vyjádřený slovesem. Sloves, které řídí pouze sloveso a předmět ve 3. pádě, je velmi málo.

Widersprich mir nicht! Neodmlouvej mi! Kannst du nicht deiner Mutter helfen? Nemůžeš pomoct mámě?

♦ Častější jsou slovesa řídící ještě předmět ve 4. pádě. Jsou to zejména slovesa komu-nikace a slovesa vyjadřující děj jako dát a dostat.

Sie erzählt den Kindern eine Geschichte. Vypráví dětem příběh.Gib mir die Hand. Dej mi ruku.

123

Existuje také 3. pád nezávislý na slovesu, který označuje osobu, v jejíž prospěch či neprospěch se děj odehrává:

Der Portier öffnet dem Gast die Tür. Vrátný otevírá dveře hostům.Mir ist ein Glas zerbrochen. Rozbila se mi sklenička.

► Předmět v předložkovém pádě

♦ Jedná-li se o předmět v předložkovém pádě, sloveso řídí určitou předložku, která zároveň určuje pád podstatného jména / zájmena.

Ich habe von dir geträumt. Zdálo se mi o Tobě.Wir haben zwei Stunden auf Max gewartet. Čekali jsme na Maxe dvě hodiny.

♦ Velmi často slovesa řídí vedle předmětu v předložkovém pádě ještě předmět ve 4. pádě, předmět ve 3. pádě nebo další předmět v předložkovém pádě.

Ich danke dir für dein Geschenk. Děkuji Ti za dárek.Er hat mit mir über das Projekt gesprochen. Mluvil se mnou o projektu..

► Předmět ve 2. pádě

V současné němčině existuje poměrně malé množství sloves řídících 2. pád. V mnoha případech lze nahradit předmět ve 2. pádě přemětem s předložkovým pádem nebo vedlejší větou. Jedná se především o slovesa, která se vztahují k paměti a právnickým otázkám.

Er schämt sich seiner Worte. Stydí se za svoje slova.Man verdächtigt ihn des Diebstahls. Je podezřelý z krádeže.

► ostatní valeční doplnění slovesa

Některá slovesa vyžadují doplnění místa, směru nebo času. Jedná se o slovesa, jejichž významová struktura vyžaduje danou informaci, aby byla věta úplná např. wohnen [žít, bydlet] + určení místa, dauern [trvat] + určení času. Funkci doplnění místa, směru a času mohou zastávat předložková spojení či příslovce. Doplnění času a míry může být vyjádřeno také podstatným jménem ve 4. pádě.

Ute wohnt in Brüssel / dort. Ute žije v Bruselu/ Ute tam žije.Das Festival dauert einen Monat. Festival trvá jeden měsíc.

Funkci rozvíjejícího větného členu u sloves mohou zastávat také některé podřadné věty:

124

A

Siehst du, dass ich die Wahrheit gesagt habe? Vidíš, že jsem ti říkal pravdu?Ich warte darauf, dass er mich anruft. Čekám, až mi zavolá.

Viz 14.3

ii. PřÍSLOVeČNé URČeNÍ

Příslovečná určení jsou vyjádřena zejména předložkovými tvary a příslovci.

► Příslovečné určení místa

Er arbeitet in Frankfurt. Pracuje ve Frankfurtu. Ich habe ihn dort gesehen. Viděl jsem ho tam.

► Příslovečné určení směru (naznačuje směr nebo původ)

Sie kommt aus Berlin. Přijíždí z Berlína.

► Příslovečné určení času (umisťuje děj do časové roviny, vyznačuje délku trvání nebo frekvenci)

Ich habe ihn gestern gesehen. Viděl jsem ho včera. Seit seiner Rückkehr nach Wien geht es ihm besser.

Od svého návratu z Vídně je mu lépe.

Existuje 4. pád ve funkci příslovečného určení času. Pozor na záměnu s předmětem ve 4. pádě.

Es regnete den ganzen Tag. Pršelo celý den.Nächsten Montag besuche ich dich. Příští pondělí tě navštívím.

► Příslovečné určení důvodu

Wegen des Gewitters fuhren keine Züge. Kvůli bouřce nejezdily vlaky.Deshalb bin ich zu spät gekommen. Proto jsem přijel pozdě.

♦ Příslovečné určení podmínky

Bei Regen solltest du vorsichtig fahren Pokud prší, měl bys jet opatrně.

♦ Příslovečné určení účelu (poukazuje na účel nebo cíl)

Er handelte zum Wohl seiner Firma. Jednal v zájmu firmy.

125

♦ Příslovečné určení přípustky (určuje něco, co v rozporu s očekáváním nezabránilo v uskutečnění děje)

Trotz seiner Intelligenz ist er ein schlechter Schüler.

Přes svou inteligenci je to špatný student.

► Příslovečné určení způsobu

♦ Vyjadřuje způsob, jak se dosáhne sdělovaného.

Du musst genauer arbeiten. Musíš pracovat pečlivěji.

♦ Vztahuje se k postoji mluvčího ke sdělovanému.

Ich kann leider nicht kommen. Bohužel nemohu přijít.

♦ Příslovečné určení prostředku (pomocí čeho se dosáhne sdělovaného)

Kannst du nicht mit Messer und Gabel essen?

Ty neumíš jíst příborem?

♦ Příslovečné určení společenství (s kým nebo čím/ bez koho nebo čeho se dosáhne uskutečnění děje)

Er kam ohne seine Freundin. Přišel bez přítelkyně.

Většina podřadných vět mají funkce odpovídající příslovečným určením: umisťují děj (věty hlavní) časově, místně, označují důvody a následky apod.

Seitdem er nach Wien zurückgekehrt ist, geht es ihm viel besser.

Od té doby, co se vrátil z Vídně, daří se mu lépe.

Er ist ein schlechter Schüler, obwohl er sehr intelligent ist.

Je to špatný student, přesto, že je velmi inteligentní.

Viz podřadné věty příslovečné 14.1

126

A

10.2. POřADÍ SLOV Ve VěTě

i. POSTAVeNÍ SLOVeSA - SLOVeSNý RÁmec

Pokud je slovesný rámec tvořen více než jedním slovem, jednotlivé části (sloveso v určitém tvaru + neurčitý slovesný tvar) se oddělují. Konkrétní postavení zaleží na typu věty.

► V jednoduché větě oznamovací zaujímá sloveso v určitém tvaru 2. pozici, zatímco neměnná část slovesa stojí na poslední pozici (následuje pouze zadní pole, které ve většině případů zůstává prázdné (1).Je-li slovesná část tvořená pouze jedním slovesem v určitém tvaru, zústává poslední pozice (slovesa II) prázdná (2).

1. [Moje matka milovala mého bratra víc než mě.]. 2. [Moje matka miluje mého bratra víc než mě.].

1 Meine Mutter hat meinen Bruder mehr geliebt als mich. 2 Meine Mutter liebt meinen Bruder mehr ------- als mich.

PřeDNÍ POLe URČ. SL.TVAR STřeD NeURČ.SL.TVAR ZADNÍ POLe

slovesný rámec

Přísudkový rámec se tvoří v následujících případech:

gramatický rámec

PeRfekT PLUScUAmPeRfekT

Er hat in Frankfurt gelebt. Ich hatte das schon vergessen.

Žil ve Frankfurtu. Už jsem na to zapomněla.

fUTUR (+ Futur II) Er wird uns bald besuchen. Brzy nás navštíví. TRPNý ROD Das Haus wurde letztes Jahr

gebaut. Dům byl postavený minulý rok.

mODÁLNÍ SLOVeSO +ifiNiTiV

Er will uns bald besuchen. Chce nás brzy navštívit.

SLOVeSO+ iNfiNiTiV (s nebo bez zu)

Ich hörte ihn nicht kommen. Neslyšel jsem ho přicházet.

Er bat mich nicht wegzugehen. Požádal mě, abych se nevracel.

lexikální rámec

127

Slovesa s odlučitelnými předponami

Der Zug kommt um drei Uhr an. Vlak přijede ve tři.Er hört mir nie zu. Nikdy mě neposlouchá.

Funkční slovesoSie fährt fast nie Auto. Téměř nikdy neřídí.Er stellt mir sein Auto zu Verfügung.

Dává mi své auto k dispozici.

Slovesa sponová + spona (se slovesy sein, bleiben, werden, scheinen)

Frauke ist ziemlich hässlich. Frauke je dost ošklivá.Mein Vater war schon sehr alt. Můj otec už byl velmi

starý.

V případě složitějších slovesných tvarů, např. sloveso s odlučitelnou předponou ve futuru (1), sponové sloveso v perfektu (2), způsobové sloveso + sloveso se jmennou částí (3) se lexikální rámce začleňují, to znamená, že pomocné sloveso v určitém tvaru stojí na 2. pozici a předpona, jmenná část nebo doplněk stojí před neurčitým slovesným tvarem.

1 Der Zug wird um drei Uhr ankommen. Vlak přijede ve tři. 2 Mein Vater ist sehr alt geworden. Můj otec dosáhl velmi vysokého věku.3 Sie kann nicht Auto fahren. Neumí řídit auto.

Tvoření složených minulých časů způsobových sloves a sloves s infinitivem je složitější, viz kapitoly 1.10 a 1.11

► Věty tázací se dělí na otázky zjišťovací a otázky doplňovací. V otázce zjišťovací přední pole zůstává prázdné a sloveso v určitém tvaru stojí na 1. pozici (1). V otázce doplňovací se v předním poli nachází tázací zájmeno (2).

1. Miloval jsi mě? 2. Kde jsi byl?

1 OTÁZkA ZjišťOVAcÍ --------- Hast du mich geliebt ? 2 OTÁZkA DOPLňOVAcÍ Wo bist du gewesen ?

P.P. Sl. v urč. t. Střed Sl. v neurč. t. Z.P.slovesný rámec

► V rozkazovacích větách přední pole zůstává prázdné, určitý slovesný tvar stojí na 1. místě.

Jdi domů! --------- Geh nach Hause ! Poslouchej mě, prosím tě!

--------- Hör mir bitte zu !

P.P. Sl. v urč. t. Střed Sl. v neurč. t. Z.P.slovesný rámec

Všimněte si, že v předním poli může být pouze bitte: Bitte hör mir zu!

128

A

► Ve většině vedlejších vět stojí sloveso v určitém tvaru na pozici za slovesem v neurčitém tvaru.

1. Nemyslím si, že jsi mě miloval.2. Důvěřuje mu, i když ji podvedl.

1. Ich glaube nicht, dass du mich geliebt hast. 2. Sie vertraut ihm, obwohl er sie betrogen hat.

SL. V URČ. T. SL. V NeURČ. T.věta hlavní věta vedlejší

Výjimky tvoří neuvozené věty vedlejší, viz 14.1 II (věty podmínkové) a 14.3 (věty neuvozené v nepřímé řeči)

129

ii. POSTAVeNÍ OSTATNÍcH VěTNýcH ČLeNů

Ostatní větné členy stojí v předním poli, středu nebo zřídka v zadním poli.

1. Daroval jsem bratrovi hodinky, protože vždy chodí pozdě. 2. Žil jsem tři roky ve Vídni.

1 Ich habe meinem Bruder eine Uhr geschenkt, weil er immer zu spät kam. 2 Drei Jahre habe ich in Wien gewohnt.

Přední Pole střed zadní Pole slovesný rámec

Přední a zadní pole mohou obsahovat nanejvýš jeden větný člen. Většina členů stojí ve středu.

obsazení Předního Pole

Přední pole je často obsazeno podmětem nebo příslovečným určením.

♦ Podmět v předním poli, příklady:(1) zájmeno, (2) jmenný rámec , (3) jmenný rámec s vedlejší větou vztažnou

1 Ich habe mich geirrt. Mýlil jsem se. 2 Die alte Frau dort ist meine Nachbarin. Ta stará paní tamhle je moje

sousedka. 3 Die Frau, die an der Haltestelle steht, ist

meine Nachbarin. Ta paní, co stojí na zastávce, je moje sousedka.

♦ Příslovečné určení v předním poli, příklady:(1) příslovečné určení času, (2) místa, (3) způsobu

1 Letzte Woche habe ich nicht gearbeitet. Minulý týden jsem nepracoval. 2 In München / dort scheint die Sonne. V Mnichově / tam svítí slunce.3 Leider kann ich dir nicht helfen. Bohužel ti nemohu pomoct.

♦ Přední pole často odkazuje ke kontextu nebo v dialogu k situaci:

Ich habe mein Studium letztes Jahr beendet. Dann habe ich fünf Monate eine Arbeit gesucht. Während dieser Zeit habe ich Französisch gelernt.

Studia jsem dokončil minulý rok. Potom jsem pět měsíců hledal práci. Mezitím jsem se naučil francouzsky.

130

A

♦ Často je obsazeno vedlejší větou

Wenn ich die Prüfung bestehe, werde ich mich betrinken.

Jestli udělám zkoušku, půjdu se opít

Ne všechny vedlejší věty mohou stát v předním poli. ( Pravidla postavení vedlejších vět jsou uvedena ve 14).

♦ Přední pole nemůže být obsazeno záporem nicht ( Postavení nicht viz kapitola 12). Obsazení předního pole předmětem přímým, nepřímým a předmětem v předložkovém pádě, stejně jako příslovečným určením směru s předložkou se používá jen velmi zřídka.

♦ V otázce doplňovací stojí v předním poli tázací zájmeno, ve zjišťovacích a rozka-zovacích větách zůstává přední pole prázdné. Výjimkou je slovo bitte, které v předním poli rozkazovacích vět stát může.

obsazení středu

Většina informace je umisťována do středu věty. Obvykle mohou ve středu věty stát všechny druhy větných členů.

Pořadí větných členů ve středu podléhá jednak určitým pravidlům, jednak závisí na tom, co je z pohledu mluvčího důležitá / nejdůležitější informace. Zpravidla stojí na začátku větné členy známé nebo méně důležité, zatímco nová infor-mace bývá umisťována na konci středu.

► Postavení valenčních doplnění slovesa

Pořadí valenčních doplnění zpravidla bývá následující: (1) podmět – (2) nepřímý předmět ve 3. pádě – (3) přímý předmět ve 4. pádě – (4) předmět v předložkovém pádě (nebo předmět ve 2.pádě):

Včera napsal své ženě dopis. Chce požádat svého otce o peníze.

Gestern hat er seiner Frau einen Brief geschrieben. Er will seinen Vater um Geld bitten. p.p. sloveso i podmět nepřímý

předmět předmět

přímýpředmět v

předložKovémpádě

sloveso ii

STřeD

131

♦ Je-li přímý předmět vyjádřen zájmenem, pořadí mezi přímým a nepřímým předmětem se mění: Včera ho napsal své ženě. / Včera jí ho napsal.

Gestern hat er ihn seiner Frau geschrieben. Gestern hat er ihn ihr geschrieben.

p.p. sloveso i podmět p. přímý / zájmeno p. nepřímý sloveso iistřed

♦ Vyskytují-li se dva předměty v předložkovém pádě, stojí předmět, který odkazuje k osobě před předmětem odkazujícím na věc.

Hast du dich bei Max für das Buch bedankt? Poděkovala jsi Maxovi za knihu?

♦ Zvratné zájmeno stojí bezprostředně za podmětem, před ostatními větnými členy.

Hast du dich nicht geirrt? Nespletl jsi se? Sicher hat er sich über dein Geschenk gefreut. Určirě mu tvůj dárek udělal radost. Ich habe mir das gut überlegt. Dobře jsem si to rozmyslel.

► Postavení příslovečných určení:

Pořadí mezi příslovečnými určeními (nezávislými na slovese) bývá zpravidla následující: (1) příslovečné určení času - (2) příslovečné určení důvodu: kvůli (nebo následku: takže, podmínky: jestliže, přípustky: přestože, účelu: aby) - (3) příslovečné určení způsobu: jak, jakým způsobem (nebo nástroje: s / bez čím/kým) - (4) příslovečné určení místa (nebo směru)

Zítra možná pojedu do Kolína.Kvůli dětem raději pracuje doma. Za hezkého počasí chodíme s přáteli po horách.Ich werde morgen vielleicht nach Köln fahren. Er arbeitet wegen der Kinder am liebsten zu Hause . Wir wandern bei gutem Wetter mit Freunden in den Bergen . p.p. sloveso i p.U. časU p.U. důvodU p.U. způsobU p.U. místa sloveso ii

střed

Vždy vpředu ve středním poli stojí: podstatné jméno, zvratné zájmeno, přímý předmět (pokud se jedná o zájmeno). Následuje: příslovečné určení času, nepřímý předmět a ostatní příslovečná určení.na konci středního pole vždy stojí : přímý předmět (podstatné jméno), předmět v předložkovém pádě, příslovečné určení směru.

132

A

Podmět Zájmeno zvratné

Předmět. nepřímý

Předmět přímý

(podst. jm.)

Předmět v předložkovém

pádě

P.U. času

ostatní P.U. směru

střední pole

Tato pravidla ovšem nejsou vždy striktně dodržována a závisí zejména na konkrétním záměru mluvčího a relativní důležitosti informací.

Příklady umístění větných členů do středu věty.

(1) podmět, přímý předmět - zájmeno, příslovečné určení času. (2) nepřímý předmět, p. u. způsobu(3) příslovečné určení místa, předmět v předlokovém pádě(4) příslovečné určení místa, přímý předmět - podstatné jméno

1 Vielleicht besuche ich dich morgen. Možná tě přijdu zítra navštívit. 2 Ich helfe dir gerne. Ráda ti pomohu.3 Ich werde in Paris an dich denken. Budu na tebe myslet.4 Wir haben in München Max getroffen. / Wir

haben Max in München getroffen. V Mnichově jsme potkali Maxe. / Maxe jsme potkali v Mnichově.

► Některé tipy vedlejších vět mohou též stát ve středu v prní řadě vedlejší věty vztažné, které se umisťují za člen, k němuž odkazují.

Ich werde meinem Vater, der nächste Woche sechzig wird, eine Reise schenken.

Daruji mému otci, kterému bude příští týden šedesát, výlet.

► Do středu se také dává zápor nicht. Umístění záporu ve větě viz kapitola 12

zadní Pole

Zadní pole se nachází za slovesem v neurčitém tvaru. Je-li sloveso pouze ve tvaru určitém, zadní pole a střed se spojuje. Často zůstává zadní pole prázdné.

V zadním poli mohou stát:

♦ vedlejší věty

1 Er behauptet, dass er nichts wusste. Tvrdí, že nic nevěděl.

133

2 Ich kann nicht kommen, weil ich krank bin. Nemohu přijít, protože jsem nemocný.

♦ struktury s infinitivem s zu

3 Er zog sich an, um auszugehen. Oblékl se k odchodu. 4 Er hat versucht, uns zu betrügen. Pokusil se nás podvěst.

♦ srovnání (s wie nebo als)

5 Ich würde das genauso machen wie du. Udělala bych to stejně jako ty. 6 Hans kann besser tanzen als ich. Hans umí tančit lépe než já.

Ve vedlejší větě se tyto větné členy nacházejí za slovesem v určitém tvaru:

Findest du, dass er besser tanzen kann als ich? Připadá ti, že umí tančit lépe než já?

134

A

11. TÁ Z A c Í V ě T A

Existují dva druhy tázacích vět. otázka zjišťovací, která vyžaduje odpověď ano nebo ne (1) a doplňovací, uvozená tázacími zájmeny, která vyžaduje určitou informaci.

OTÁZkA ZjišťOVAcÍVerstehst du mich?Hast du Zeit?

Rozumíš mi?Máš čas?

OTÁZkA DOPLňOVAcÍ Wer ist das? Was hast du gekauft?

Kdo je to? Co jsi koupil?

Existuje také nepřímá otázka, která otázku (nebo pochybnost) vyjadřuje ve tvaru vedlejší věty.

Sie hat mich gefragt, ob ich sie liebe. Zeptala se mě, jestli ji miluji.Ich will wissen, wer es ist. Chci vědět, kdo to je.

i. OTÁZkA ZjišťOVAcÍ

V otázce zjišťovací zůstává přední pole prázdné a sloveso v určitém tvaru je na první pozici. Pro ostatní členy zůstává slovosled stejný.

VěTA OZNAmOVAcÍ Wir gehen jetzt nach Hause. Jdeme teď domů. VěTA TÁZAcÍ Gehen wir jetzt nach Hause? Jdeme teď domů?

Möchtest du mit ins Kino kommen? Chceš jít s námi do kina? Kennst du ihn schon lange? Znáš ho už dlouho? Hast du deinem Vater einen Brief geschrieben? Napsal jsi otci dopis?

Otázky (se slovesem v Konjunktivu II nebo opisných tvarech s würde) se užívají ve funkci žádosti. Často jsou v těchto případech užívána modální slovesa:

Würden Sie mir bitte das Brot reichen? Podala byste mi chléb prosím? Könntest du mir helfen? Mohl bys mi pomoct?

Otázky vylučovací se tvoří pomocí souřadící spojky oder [nebo]:

Gehen wir ins Kino oder ins Theater? Půjdeme do kina nebo do divadla?

135

ii. OTÁZkA DOPLňOVAcÍ

Otázka doplňovací (tvz. W-Frage) je uvozená tázacími příslovci, zájmeny nebo deter-minanty. Tázací slovo (může mu případně předcházet předložka) obsazuje přední pole.

Wo bist du gewesen? Kde jsi byl? Mit wem hast du dich getroffen? S kým jsi se sešel?Wie viel hast du getrunken? Kolik jsi toho vypil?

tázací slova (w-wörter)

► wann [kdy] je nesklonné a může se kombinovat s předložkami.

Wann kommst du mich besuchen? Kdy mě přijdeš navštívit?Seit wann lebst du hier? Odkdy tady žiješ?

► warum [proč] s variantou wieso, weshalb, weswegen je nesklonné.

Warum (wieso / weshalb / weswegen) streitet ihr? Proč se perou? - Warum (weshalb /wieso) hast du mich nicht besucht?- Weil ich krank war.

- Proč jsi mě nenavštívil? - Protože jsem byl nemocný.

► was [co] je nesklonné

Was ist das? Co je to?Was machst du gerade? Co teď děláš?

♦ was se nepožívá s předložkou. Místo předložky + was se používá zájmenné příslovce s wo(r)+ předložka. r se používá, když předložka začíná samohláskou.

Über was Worüber sprecht ihr? O čem mluvíte?

♦ Existují tato tázací zájmenná příslovce s předložkou: wobei, wodurch, wofür, wogegen, womit, wonach, woran, worauf, woraus, worin, worüber, worum, worunter, wovon, wovor, wozu

1 Woran denkst du? Na co myslíš? 2 Worauf warten wir? Na co čekáme? 3 Worum geht es? O co se jedná?

► was für ein [jaký, který]

136

A

Tázací slovo was für ein funguje jako determinant/člen jmenného rámce (1) nebo jako zájmeno (2) was je nesklonné, skloňuje se člen ein. viz 3.2 a 3.3 S podstatnými jmény označujícími abstraktní věci a v mnoném čísle se užívá was für (3).

1 Was für ein Auto hättest du gerne? Jaké auto bys chtěl mít? 2 - Ich werde mir ein Auto kaufen.

- Was für eins?- Koupím si auto. - Jaké?

3 Was für Musik magst du? Jaká hudba se ti líbí?

Zájmeno má jiné tvary v 1. PÁDĚ MUŽSKÉHO RODU: was für einer a 1. a 4.pádě středního rodU: was für eins. S abstraktními jmény a v mnoném čísle se užívá was für případně was für welche. ( viz níže)

► welcher [který]se užívá zejména při volbě mezi několika členy. Může mít funkci determinantu (1) nebo zájmena (2).

1 Welches Kleid gefällt dir besser, das grüne oder das blaue?

Které šaty se ti líbí víc, zelené nebo modré?

2 - Ich werde die Schuhe kaufen. - Welche? Die, die du mir gestern gezeigt hast?

Jdu si koupit boty.- Které? Ty, co jsi mi včera ukázala?

Determinant welcher se mění v závislosti na rodě, čísle a pádě. Přibírá koncovky určitého členu. Jako zájmeno má stejné tvary, ale neužívá se 2.pád.

mužský střední ženský mn.č.

1.p. welcher welches welche welche4.p.. welchen welches welche welche3.p. welchem welchem welcher welcher2.p. welches welches welcher welcher

► wer [kdo] se mění v závislosti na pádě

1.pád: wer (kdo) 4.pád: wen (koho) (1) 3.pád: wem (komu); 2.pád: wessen? (čí) (2). Může se kombinovat s předložkami (3).

1 Wer ist das? Wen hast du getroffen?

Kdo je to? Koho jsi potkal?

2 Wessen Buch ist das? Čí je tato kniha?3 Über wen sprecht ihr?

Von wem hast du das erfahren? O čem to mluví? Od koho ses to dozvěděl?

137

► Determinant wessen je nesklonný. Neužívá se jako zájmeno.

Wessen Idee war das? Čí to byl nápad?Wessen Schuhe sind das? Čí jsou to boty?

► wie [jak] je nesklonné

Wie heißt du? Jak se jmenuješ? Wie hast du das gemacht? Jak jsi to udělal?

♦ wie [jak, jak moc] před přídavnými jmény

Wie gut kennst du ihn? Jak dobře ho znáš?

♦ wie + přídavné jméno / příslovce se užívá v otázkách, které se týkají věku (1), času (2), trvání (3) a frekvence (4).

1 Wie alt bist du? Kolik je ti let?2 Wie spät ist es? Kolik je hodin? 3 Wie lange dauert der Film? Jak dlouho trvá ten film? 4 Wie oft gehst du ins Theater? Jak často chodíš do divadla?

► wie viel [kolik] (jednotné číslo, nesklonné) (1) wie viele [kolik] (množné číslo, 1. pád + 4.pád wie viele, 3.pád wie vielen, 2.pád wie vieler) (2); mohou se kombinovat s předložkami (3).

1 Wie viel Zeit wirst du brauchen? Kolik času budeš potřebovat? 2 Wie viele Leute kommen auf dein Fest? Kolik lidí přijde na tvou oslavu? 3 Mit wie vielen Personen rechnest du? S kolika lidmi počítáš?

► wo [kde], woher [odkud], wohin [kam] jsou nesklonná. Příslovce woher a wohin se často užívají rozděleně tak, že příslovce her a hin jsou umisťovány do závěru věty (2 a 3).

1 Wo wohnst du? Kde bydlíš? 2 Woher kommst du? Wo kommst du her? Odkud přicházíš? 3 Wohin gehst du? Wo gehst du hin? Kam jdeš?

► wozu [nač] je nesklonné

- Wozu brauchst du das Messer? - Zum Brotschneiden.

- Na co potřebuješ ten nůž? - Na krájení chleba.

138

A

12. ZÁ P O R

Kladná věta se může přeměnit na větu zápornou pomocí určitých větných členů jako nicht. Rozlišujeme větný zápor (zápor se vztahuje na celou větu) a členský zápor (zápor částečný), který se vztahuje na část věty.

VěTNý ZÁPOR Peter kommt heute nicht. Petr dneska nepřijde. ČLeNSký ZÁPOR Peter kommt nicht heute (sondern

morgen). Peter nepřijde dnes (ale zítra).

Kromě nicht existují další členy, které vyjadřují zápor (jako kein, niemand, předpona un-, etc.). Všimněte si, že se vyskytuje pouze jeden zápor.

nicht [ne] Sie ist nicht hier. Není tady. niemand [nikdo] Hier ist niemand. Tady nikdo není. nichts [nicada] Ich weiß nichts. Nic nevím.

i. PROSTý SOUHLAS A ZÁPOR

Slova ja [ano] a nein [ne] slouží k vyjádření souhlasu nebo nesouhlasu v reakci na zjišťovací otázku. Věty není nutné opakovat,

kLAD - Hast du Hunger? - Ja. (Ja, ich habe Hunger)

- Máš hlad? - Ano. (Mám hlad)

ZÁPOR - Bist du müde? - Nein. (Nein, ich bin nicht müde).

- Jsi unavený?- Ne. (Nejsem unavený)

Vyskytuje-li se zápor již v otázce, nein potvrzuje záporný předpoklad, zatímco pro popření užíváme doch [ano, ovšem] na místo ja.

SOUHLAS - Bist du nicht müde? - Nein. (Nein, ich bin nicht müde).

- Nejsi unavený? - Ne. (Nejsem unavený)

ZÁPOR - Hast du keinen Hunger? - Doch. (Doch, ich habe Hunger).

- Ty nemáš vůbec hlad? - Ano, mám hlad.

139

ii. ZÁPOR S nicht

Zápor se nejčastěji tvoří pomocí slova nicht [ne].

Pozice nicht je poněkud složitá.

► Ve členském záporu stojí nicht vždy před větným členem, který popírá:

Peter kommt nicht heute, sondern morgen. Peter nepřijde dnes, ale zítra. Das ist nicht Ruth, sondern Anna. To není Ruth, ale Anna.

Těmito členy zpravidla bývají příslovce a přídavná jména.

Er arbeitet nicht schnell / sorgfältig. Nepracuje rychle / řádně.Der Film war nicht sehr gut. Film nebyl moc dobrý. Ich tanze nicht gerne. Nerad tančím.

► Ve větném záporu, má nicht tendenci stát v závěru středu.

Man hat mich nicht informiert. Nikdo mě neinformoval. Ich wollte dich nicht stören. Nechtěla jsem tě obtěžovat.

Pozice předmětu

♦ Přímý a nepřímý předmět stojí před nicht ♦ Předmět v předložkovém pádě stojí za nicht

nichtPodmět PřÍmý / NePřÍmý PřeDměT PřeDměT V PřeDLOžkOVém P.

STřeD

Ich habe meinem Vater das Geld nicht gegeben. Nedal jsem mému otci ty peníze.Ich habe es ihm nicht gegeben. Nedal jsem mu je Du solltest nicht auf mich warten. Neměla bys na mě čekat.

♦ Jestliže sloveso vyžaduje dva předměty v předložkovém pádě, zápor se zpravidla umisťuje za ten, který odkazuje k osobě.

Er hat sich bei mir nicht für das Geschenk bedankt.

Nepoděkoval mi za dárek.

140

A

Vždy stojí za nicht:

♦ Příslovečné určení místa a směru (1)♦ Příslovečné určení času závislé na postoji mluvčího - příslovce jako bald [brzy], sofort

[okamžitě], spät [pozdě] (2)

1 Er arbeitet nicht hier. Er fährt nicht nach München.

Tady nepracuje.Nejede do Mnichova.

2 Ich werde nicht spät kommen. Nepřijdu pozdě.

♦ Ostatní příslovečná určení času (jako am Montag [v pondělí], während seiner Jugend [za mlada] stojí před nicht.

3 Ich werde am Montag nicht kommen. V pondělí nepřijdu.

iii. ZÁPOR S Kein

kein/ keine je zápor neurčitého členu ein/eine. Skloňuje se. V jednotném čísle má stejné koncovky jako ein- a v množném čísle koncovky determinantu přivlastňovacího. Užívá se jako determinant a jako zájmeno.

DeTeRmiNANT Hast du kein Bier? Máš nějaké pivo? ZÁjmeNO Nein, ich habe keins. Ne, žádné nemám.

Skloňování záporného determinantu a zájmena kein:

j.č. mn.č.

Tvary zájmena se liší v 1.p. mUžsKého.r (keiner) a v 1. a 4.p. středního.r. (keins). Zájmeno nemá tvar 2. pádu.

mužský střední ženský. 1.P. kein kein keine keine4.P. keinen kein keine keine3.P. keinem keinem keiner keinen2.P. keines keines keiner keiner

kein se užívá, rozvíjí-li jmenný rámec a v kladném tvaru věty se vyskytuje neurčitý člen (1) nebo se nevyskytuje žádný člen jako v případě abstrakrtních jmen (2), u látkových jmen (3) a v množném čísle (4).

1 Er ist ein schlechter Mensch. Er ist kein schlechter Mensch.

Je to špatný člověk.Není to špatný člověk.

2 Ich habe kein Mitleid mit ihm. Není mi ho líto. Nesoucítím s ním. 3 Möchtest du keinen Kaffee? Nechceš kávu? 4 Ich habe keine Geschwister. Nemám sourozence.

141

Zájmeno kein se užívá tam, kde se v kladu nachází zájmeno ein nebo welche.

- Hast du Kinder? - Nein, ich habe keine. - Ja, ich habe welche.

- Máš děti?- Ne, nemám.- Ano, mám.

Neexistuje žádný záporný determinant, který by mohl zastupovat der (nebo jiný determinant, např. přivlastňovací). V tomto případě se zápor tvoří pomocí nicht:

1 Kennst du die Leiterin des Insituts nicht? Neznáš ředitelku institutu? 2 Ich kann dir mein Auto nicht leihen. Své auto ti nemohu půjčit.3 Mir schmeckt dieses Bier nicht. Tohle pivo mi nechutná.

iV. OSTATNÍ ZÁPORNÁ ZÁjmeNA A PřÍSLOVce

Pro zápor se také užívají zájmena niemand [nikdo], nichts [nic], příslovce nie(mals) [nikdy] a nirgends/nirgendwo [nikde], nirgendwohin [nikam] a nirgendwoher [odnikud]. Zapamatujte si, že i v těchto případech se neužívá nicht.

Ich habe nichts gesehen. Nic jsem neviděla. Bist du nie in der Türkei gewesen? Nikdy jsi nebyla v Turecku?Ich habe ihn nirgendwo gefunden. Nikde jsem ho nenašel.

Na rozdíl od nichts, nie a nirgendwo, zájmeno niemand se mění v gramatickém pádě.1.p.: niemand, 4.p.: niemanden, 3.p.: niemandem (a málo užívaný 2.p.: niemandes)

Ich habe niemanden gesehen. Nikoho jsem neviděl. Sag es niemandem. Nikomu to neříkej.

Souřadící spojka weder ... noch [ani ... ani] popírá dvě části věty nebo celé věty. (Viz následující kapitola).

142

A

13. S O U V ě T Í S O U ř A D N Á

Souvětí souřadná mohou být věty (1) nebo části vět (2). Jsou spojeny souřadnou spojkou. Souřadné spojky předcházejí části věty, ke které se vztahují. Celé věty se oddělují čárkou.

1 Ich lebe in Köln, aber ich komme aus Bonn. Žiji v Kolíně, ale jsem z Bonnu.

2 Ich brauche Butter und Mehl. Pořebuji máslo a mouku.

sPojky slučovací: a, taK jaKo

► und [a]

Ich gehe ins Theater, und mein Mann bleibt zu Hause.

Já půjdu do divadla a můj manžel zůstane doma.

Ich lebe in Köln und mein Freund in Leipzig. Já žiiji v Kolíně a můj přítel v Lipsku

Ich habe einen Hund und eine Katze. Mám psa a kočku.

► sowohl... als auch [jak tak] spojuje pouze části vět

Wir brauchen sowohl Brot als auch Salz. Potřebujeme chléb i sůl.

Sie ist sowohl hübsch als auch gescheit. Je krásná i chytrá.

► nicht nur ... sondern auch [ne jen, ale i ... ale také] spojuje především části vět

Sie ist nicht nur hübsch, sondern auch klug. Je nejen krásná, ale i chytrá.

► weder ... noch [ani ... ani]

Ich habe Robert weder gesehen, noch etwas von ihm gehört.

Roberta jsem ani neviděl, ani o něm nemám zprávy.

Wir haben weder Kaffee noch Tee. Nemáme ani kávu ani čaj.

143

sPojky odPorovací: ale, nýbrž

► aber [ale] V záporných větách se používá sondern.► doch [ale, avšak] (spojuje pouze celé věty).

Ich möchte, aber ich kann nicht. Chci, ale nemohu. Sie ist nicht hübsch, aber sehr nett. Není hezká, ale je sympatická. Er will Maler werden, doch er hat kein Talent. Chce být malířem, avšak nemá talent.

► sondern [nýbrž, ale] (vždy předchází věty v záporu)

Wir fahren dieses Jahr nicht nach Spanien, sondern nach England.

Letos nepojedeme do Španělska, ale do Anglie.

Er ist nicht dumm, sondern faul. Není hloupý, ale líný.

Před aber a sondern vždy píšeme čárku.

sPojky slučovací: nebo

► oder [nebo]

Ich werde ihm ein Buch oder eine CD schenken.

Daruji mu knihu nebo CD.

Möchtest du ausgehen oder zu Hause bleiben? Chceš si někam vyjít nebo zůstat doma?

► entweder ... oder [buď...(a)nebo]

Entweder du gehst, oder ich rufe die Polizei. Buď odejdeš, nebo zavolám policii.

Ich schenke ihm entweder ein Buch oder eine CD. Buď mu daruji mu knihu, nebo CD..

sPojky Příčinné, důvodové:

► denn [neboť, poněvadž] spojuje pouze celé věty

Ich gehe einkaufen, denn wir haben nichts zu essen.

Půjdu nakoupit, poněvadž tu není nic k jídlu.

Du wirst es schaffen, denn du bist sehr klug. Dokážeš to, neboť jsi velmi chytrý.

Spojky slučovací mohou rovněž spojovat věty vedlejší:

144

A

Er sagte, dass er nach Hamburg kommen und uns besuchen will.

Řekl, že by chtěl přijet do Hamburku a navštívit nás.

14. SO U V ě T Í P O D ř A D N Á

Vedlejší věty jsou věty se slovesem v určitém tvaru (1) nebo věty s infinitivem (2) které závisí na větě řídící (větě hlavní nebo větě vedlejší).

1 Ich fahre ins Zentrum, weil ich einen Mantel kaufen will.

Jedu do centra, protože si chci koupit kabát.

2 Ich fahre ins Zentrum, um eine Torte zu kaufen.

Jedu do centra koupit dort.

► Věty vedlejší jsou ve většině případů uvozeny spojovacím výrazem (spojkou, vztažným zájmenem), sloveso v určitém tvaru se klade na konec věty.

neurčité tvary sloves stojí před slovesem v určitém tvaru. odlučitelné předpony se pojí se slovesem.

VěTA HLAVNÍ / řÍDÍcÍ (VH) VěTA VeDLejšÍ (VV)

Ich habe gut geschlafen. [Dobře jsem se vyspal.]

Ich bin müde, obwohl ich gut ge-schlafen habe. [Jsem unavený ačkovliv sem se dobře vyspal].

Der Zug kommt um drei Uhr an. [Vlak přijede ve tři]

Ich glaube, dass der Zug um drei Uhr ankommt. [Myslím, že vlak přijede ve tři].

Výjimkou jsou neuvozené vedlejší věty v nepřímé řeči (se slovesem v určitém tvaru na druhém mís-tě) viz 14.3 II a zřídka i podmínkové věty neuvozené (se slovesem v určitém tvaru na prvním místě) viz 14.1 II,

► Kromě spojek pomáhají vymezit vzahy mezi větami i kategorie času (jako např. plusquamperfektum) ve větách časových (1) a způsob (jako např. Konjunktiv II) ve větách podmínkových (2).

1 Er ging, nachdem er gefrühstückt hatte. Po tom co se nasnídal, odešel.

145

2 Wenn ich könnte, würde ich dir helfen. Kdybych mohl, pomohl bych ti.

► konstrukce podřadné s infinitivem bývají uvozena podřadící spojkou; infinitiv se klade na konec konstrukce a předložka zu stojí před infinitivem (1)

Max ging weg, ohne sich zu verabschieden. Max odešel bez rozloučení.

Vedlejší věty s infinitivem. Viz 14.1.III

► Postavení vět uvnitř souvětí:

Věta vedlejší může stát v zadním poli (1), v předním poli (2), nebo méně častěji, ve středním poli (3) věty řídící. Věty se vždy oddělují čárkou.

1 Ich werde gehen, weil ich müde bin. Půjdu, protože jsem unavený. 2 Wenn du willst, warte ich auf dich. Jestli budeš chtít, počkám na tebe. 3 Ich kann, wenn du willst, auf dich warten. Mohu na tebe, pokud budeš chtít,

počkat. Umístění věty vedlejší záleží na typu věty vedlejší. Nejčastěji se klade za větu hlavní (řídící). Pravi-dla umístění vět vedlejších se vysvětlují v následujících odstavcích.

► Věty podřadné mohou zastávat různé funkce v rámci výpovědi.

♦ Funkce příslovečného určení

Věty jsou uvozeny spojkou, pomocí které se vyjadřuje vztah mezi větou hlavní a větou vedlejší.

Příklad: vztah podmínky (1), vztah časový (2)

SPOjeNÍ PřeDLOžkOVé VeDLejšÍ VěTA

1 Bei Regen solltest du vorsichtig fahren. [Za deště bys měl jet opatrně].

Wenn es regnet, solltest du vor-sichtig fahren. [Pokud bude pršet, měl bys jet opatrně].

2 Nach dem Mittagessen ging er ins Café. [Po obědě šel do kavárny].

Nachdem er gegessen hat-te, ging er ins Café. [Když se naobědval, šel do kavárny].

Věty ve funkci příslovečného určeni viz 14.1

♦ Funkce podmětu, přímého předmětu a předložkového předmětu (v tomto případě věta vedlejší musí být zastoupena zájmenem ve větě řídící).

146

A

Příklad: podmět (3), předmět (4)

jmeNNý RÁmec VeDLejšÍ VěTA

3 Das Mädchen ist nett. [Dívka je milá].

Es ist nett, dass du mir helfen willst. [Je milé, že mi chceš pomoci].

4 Ich warte auf einen Freund. [Čekám na kamaráda].

Ich warte darauf, dass er sich entschuldigt. [Čekám, že se omluví].

Věty ve funkci předmětu viz 14.3

♦ Funkce přívlastku

Ve větách vztažných plní přídavná jména funkci přívlastku a rozvíjejí tak podstatné jméno. Bývají uvozeny vztažnými nebo tázacími zájmeny (wo, wer, atd.)

PřÍDAVNé jméNO VěTA VZTAžNÁ

Kennst du den alten Mann? [Znáš toho sratého pána?]

Kennst du den Mann, mit dem ich gesprochen habe? [Znáš toho pána, se kterým jsem mluvil?]

Věty vztažné viz 14.4

14.1. VeDLejšÍ VěTY PřÍSLOVeČNé

i. VěTY PřÍČiNNé, ZPůSObOVé, PřÍPUSTkOVé, DůSLeDkOVé A ReSTRikTiVNÍ

protože, prostřednictvím, přesto(že), ačkoli(v), tím(že), tak(že).

► Věty příčinné: da [protože,], weil [potože]

da uvádí příčinu známou; weil příčinu neznámou.

Věta vedlejší (VV) může stát před (1) nebo za (2) větou hlavní (VH).

Věta s weil může stát samostatně, na otázku s warum (3).

1 Er ist unglücklich, weil ihn seine Freundin verlassen hat.

Je smutný, protože ho opustila přítelkyně.

147

2 Da das Wetter schlecht war, bin ich zu Hause geblieben.

Protože bylo špatné počasí, zůstal jsem doma.

3 - Warum bist du zu Hause?- Weil das Wetter schlecht ist.

- Proč jsi doma? - Protože je špatné počasí.

4 Thomas hat sich entschuldigt, weil er zu spät gekommen war.

Thomas se omluvil za to, že přišel pozdě.

► Věty způsobové:

indem [zatímco], dadurch, dass [tím, že; proto, že]

Věta vedlejší stojí před nebo za VH.

Meine Eltern unterstützen mich, indem sie die Miete zahlen.

Moji rodiče mě podporují tím, že platí nájem.

Rolf verärgerte mich dadurch, dass er ständig über andere Menschen schimpft.

Rolf mě rozzlobil tím, že si celou dobu stěžuje na ostatní.

► Věty přípustkové: obwohl (obgleich, obschon) [ačkoli, i když, třebaže] VV stojí před nebo za VH

Er raucht, obwohl er schwer krank ist. Kouří i přesto, že je těžce nemocný. Obwohl er sympathisch ist, vertraue ich ihm nicht.

I když je sympatický, nedůvěřuji mu.

► Věty důsledkové: so + přídavné jméno (ve VH) ... dass [tak že] VV stojí za VH

Robert war so müde, dass er kaum aufstehen konnte.

Robert byl tak unavený, že téměř nemohl vstát.

► sodass [takže, a proto] VV stojí za VH

Es gibt heute keine Flüge mehr, sodass ich in Zürich übernachten muss.

Dnes již nic leletí, takže budu muset strávit noc v Zurychu.

148

A

► Věty restriktivní: soweit, soviel [pokud] VV stojí před VHVyjadřuje omezení, výhradu, nejistotu výpovědi.

Soviel / soweit ich weiß, lebt er jetzt in Köln. Pokud vím, teď žije v Kolíně.

ii. VěTY PODmÍNkOVé

wenn [jestli, jestliže]

wenn také znamená když, viz 14.1.IV

Uvádí vedlejší větu, která vyjadřuje podmínku děje věty hlavní.

Vedlejší věta (VV) stojí před VH. Může stát rovněž za VH, tato varianta užití je ale méně častá.

1 Wenn du willst, besuche ich dich morgen. Jestli chceš, zítra tě navštívím.

♦ Ve VH a VV se používá oznamovací způsob (indikativ), pokud se jedná o podmínku reálnou (2). V případě domněnky (hypotézy), se používá Konjunktiv II (Konjunktiv Präteritum) nebo opisná vazba s würde (3). V případě podmínky nereálné (vyjádřené podmínkou nebo možností, že se děj neuskuteční/neuskutečnil), se používá složená forma Konjunktivu II (Konjunktiv II Plusquamperfekt)(4).

2 Wenn es schön ist, machen wir einen Ausflug.

Jestliže bude hezké počasí, půjdeme na výlet.

3 Wenn es schön wäre, könnten wir einen Ausflug machen.

Kdyby bylo hezké počasí, mohli bychom jet na výlet.

4 Wenn es schön gewesen wäre, hätten wir einen Ausflug gemacht.

Kdyby bylo hezké počasí, byli bychom jeli na výlet.

♦ Alternativní spojkou je falls.

5 Falls das Wetter besser wird, machen wir einen Ausflug.

V případě že se počasí zlepší, půjdeme na výlet.

♦ Souvětí podmínková se mohou tvořit také bez uvozující spojky. V tomto případě se sloveso v určitém tvaru nachází na začátku věty; ve větě řídící se často používají příslovce jako dann nebo so.

6 Solltest du früher kommen, (dann) ruf mich an. Kdybys přijel dříve, tak mi zavolej.

149

♦ Samostatné věty (s wenn nebo bez spojky) vyjadřují přání. Konjunktiv se v těchto případech používá vždy.

7 Wenn er nur nicht so eifersüchtig wäre! Kéž by nebyl tak žárlivý!8 Hättest du nur seinen Rat befolgt. Kéž by ses býval řídil jeho radou.

♦ Podmínková věta může být podmětem řídící věty ve spojeních typu es wäre schön, gut, besser, atd., wenn ... [bylo by hezké, dobré, lepší, atd., kdyby ...]. U těchto typů vět se v řídící větě vždy používá es . ( viz 3.10)

9 Es wäre besser, wenn du selbst kommen könntest.

Bylo by lepší, kdybys mohl přijít sám.

iii. kONSTRUkce S iNfiNiTiVem / VěTY VeDLejšÍ

V následujících případech existují vždy dve různé spojky: Jeden typ spojek vždy uvozuje infinitivní vazbu, druhý typ spojek uvozuje vedlejší větu.

Infinitivní vazba se používá pokud podmět obou vět je shodný. V opačném pří-padě se používá vedlejší věta. Předložka zu stojí vždy před infinitivem

iNfiNiTiVNÍ kONSTRUkce Er macht das nur, um mich zu ärgern. [Dělá to pouze proto, aby mě naštval].

VeDLejšÍ VěTA Er macht das nur, damit ich mich ärgere. [Dělá to pouze proto, abych se naštval].

U sloves s oddělitelnými předponami se zu klade mezi předponu a kořen slovesa: ankom-men → anzukommen

Vedlejší věta může stát před nebo za VH. Postavení za VH je běžnější.

► anstatt + zu + infinitiv; anstatt dass + vedlejší věta (užívá se zřídka) [místo aby]

Du solltest lernen, anstatt fernzusehen. Měl by ses učit, místo aby jsi se díval na televizi.

Anstatt dass wir ihn abholen, könnte er herkom-men.

Mohl by přijet sem, místo toho, aby-chom ho vyzvedli.

► außer zu + infinitiv [kromě] (se záporem ve VH); außer um + zu + infinitiv [kromě aby] (se záporem ve VH); außer dass + vedlejší věta [kromě toho, že]

150

A

Er tat nichts außer zu meckern. Nedělal nic, jen kritizoval. Er ging nicht aus dem Haus, außer um Zigaretten zu kaufen.

Vycházel z domu jen proto, aby si koupil cigarety.

Es war alles sehr schön, außer dass wir den Rückflug verpasst haben.

Vše bylo pěkné až na to, že jsme zmeškali zpáteční letadlo.

► ohne + zu + infinitiv; ohne dass + vedlejší věta [aniž, aniž by]

Er kam herein, ohne anzuklopfen. Vstoupil, aniž by zaklepal. Er hat das Problem gelöst, ohne dass ihm jemand geholfen hätte.

Vyřešil ten problém, aniž by mu někdo pomohl.

► um + zu + infinitiv; damit + vedlejší věta [aby]

Du musst viel mehr lernen, um die Prüfung zu bestehen.

Abys složil zkoušku, musíš studovat mnohem více.

Ich leihe Heinrich mein Auto, damit er in Urlaub fahren kann.

Půjčím auto Heinrichovi, aby si mohl vyjet na dovolenou.

151

iV. VěTY ČASOVé

Spojky jako wenn [když], als [jak, jako, když] während [zatímco], seit [od], vyjadřují vztahy časové mezi VV a VH. Vztahy časové se odráží rovněž v gramatické kategori času.

Věta vedlejší může stát před nebo za větou hlavní.

► als [když, po]

Vedlejší věty časové s als se vztahují ke jednorázovému ději v minulosti. (Pokud se vztahuje k ději opakovanému, nebo k ději v budoucnosti, používá se spojka wenn). Ve vztahu k VH věta vedlejší vyjadřuje:

♦ Současnost (1,2) (užívá se stejný čas) [když]♦ Předčasnost (3) (VH plusquamperfektum, VV préteritum) [když]♦ Méně časté užití: před, dříve (4) (VV: plusquamperfektum, VH préteritum) (užívá se

spíše spojky nachdem [poté co])

1 Als ich nach Deutschland kam, war ich zehn Jahre alt.

Když jsem přijel do Německa, bylo mi deset let.

2 Wir aßen gerade, als er hereinkam. Právě jsme jedli, když přišel. 3 Als wir ankamen, war der Zug schon wegge-

fahren. Když jsme přišli, vlak už byl pryč.

4 Als wir gefrühstückt hatten, gingen wir spazieren.

Poté, co jsme se nasnídali, šli jsme na procházku.

als rovněž znamená než ve větách srovnávacích, viz 14.2

► bevor [(dříve) než, předtím než]

Bevor er nach Bonn zog, lebte er in Wien. Než se odstěhoval do Bonnu, bydlel ve Vídni.

Ich muss mit dir reden, bevor ich gehe. Musím s tebou mluvit dříve než odejdu.

► bis [až] (Ve VH se může objevit příslovce so lange).

Ich warte, bis du zurückkommst. Počkám, až se vrátíš. Ich werde so lange mit ihm diskutieren, bis ich ihn überzeugt habe.

Budu s ním diskutovat, až ho přesvědčím.

152

A

► nachdem [potom co]

♦ odkazuje na děj v minulosti: VV je v plusquamperfektu, VH je v préteritu.♦ odkazuje na děj v budoucnosti (užívá se zřídka, rovněž lze nahradit spojkou wenn): VV

je v perfektu, VH je v přítomném čase.

Nachdem er aufgestanden war, duschte er. Potom co vstal, se vysprchoval. Nachdem / wenn du gegessen hast, kannst du gehen.

Až budeš po jídle, můžeš odejít.

► seit, seitdem [od té doby co]

Seitdem ich ihn kenne, ist er arbeitslos. Od té doby co ho znám, nemá práci. Seitdem er geheiratet hat, ist er unerträglich. Co se oženil, je nesnesitelný.

► sobald [jakmile]

Ich rufe dich an, sobald ich in Frankfurt angekommen bin.

Zavolám ti, jakmile přijedu do Frankfurtu.

► solange [dokud] (Děje mezi VH a VV probíhají současně).

Ich bin glücklich, solange du bei mir bist. Jsem šťastný, dokud jsi se mnou. Ich kann nicht schlafen, solange das Problem nicht gelöst ist.

Dokud se nevyřeší ten problém, nebudu moci spát.

► sooft [kdykoliv]

Sooft ich ihn sehe, schimpft er über seine Frau. Kdykoliv ho vidím, tak si stěžuje na svou ženu.

► während [když, zatím co]

♦ ve významu časovém (1) ♦ ve významu odporovacím [zatím co] (2)

1 Er kam, während wir aßen. Přišel, když jsme jedli.

2 Paul ist fleißig, während sein Bruder ziemlich faul ist.

Paul je pracovitý, zatímco jeho bratr je dost líný.

153

► wenn [když, pokaždé když]

♦ odkazuje na obvyklý děj (1)♦ odkazuje na děj v budoucnosti (2)♦ odkazuje na děj minulý, pokud se opakoval (3) (pokud se neopakoval, používá se

spojka als)

1 Wenn er betrunken ist, wird er aggressiv. Když je opilý, začne být agresivní. 2 Wenn wir nach Hamburg fahren, besuchen

wir dich. Až pojedeme do Hamburku, navštívíme tě.

3 (Immer) wenn er nach Zürich kam, besuchte er uns.

(Vždycky) když přijel do Curychu, navštěvoval nás.

wenn rovněž znamená když ve větách podmínkových, viz 14.1. II

14.2. VěTY SROVNÁVAcÍ

Podobně jako přídavná jména nebo příslovce, rovněž i celé věty mohou sloužit k srovnávání. Užívají se spojky wie [jako] vyjadřující shodnost, rovnost (1,2) a als [než] vyjadřující rozdílnost (3,4).

Ve VH stojí přídavné jméno nebo příslovce, ke kterému se vztahuje VV. V případě rozdílnosti se stupňuje přídavné jméno nebo příslovce.

Věta vedlejší stojí za větou řídící.

1 Er ist so alt, wie ich dachte. Je tak starý, jak jsem si myslela.

2 Ist sie wirklich so nett, wie man sagt? Opravdu je tak sympatická jak říkají?

3 Er ist älter, als ich dachte. Je starší, než jsem si myslela.

4 Sie gibt mehr Geld aus, als sie verdient. Utrácí více, než vydělá.

als ob [jako (kdy)by]

Srovnávání může být hypotetické nebo nereálné. Sloveso ve vedlejší větě stojí v Konjunktivu II.

154

A

Er benimmt sich, als ob er mich nicht kennen würde. Chová se jako (kdy)by mě neznal.

Er spricht russisch, als ob es seine Muttersprache wäre.

Mluví rusky jako by to byl jeho mateřský jazyk.

je (VV) ... desto (VH) / je (VV) ... umso(VH) [čím (více) ... tím]

Věta vedlejší vyjadřuje vývoj děje ve větě řídící. Přídavná jména se stupňují.

VV stojí před VH.

Je länger ich darüber nachdenke, desto richtiger finde ich deine Entscheidung.

Čím více nad tím přemýšlím, tím správnější se mi zdá tvé rozhodnutí.

14.3. VěTY PřeDměTNé A PODměTNé

i. VěTY S dass [že], ob [jestli] A TÁZAcÍ VýRAZY

► Vedlejší věty uvozené dass vyjadřují předmět VH. Vyjadřují vnímání, myšlení, psychické procesy a jiné informace, především v nepřímé řeči.

Věta vedlejší stojí věžšinou za větou řídící.

1 Ich habe gehört, dass Thomas geheiratet hat. Slyšel jsem, že se Thomas oženil.

2 Er glaubt, dass du ihn liebst. Myslí si, že ho miluješ.

3 Er hat mir gesagt, dass er krank ist. Řekl mi, že je nemocný.

4 Ich bin sicher, dass das möglich ist. Jsem si jistý, že to je možné.

► Tázací věty nepřímé se uvozují spojkou ob [jestli] ( = otázka zjišťovací 1, 2) a jinými tázacími výrazy ( = otázky doplňovací 3, 4).

1 Peter fragt, ob du ihm Geld leihst. Petr se ptá, jestli mu půjčíš peníze.

2 Ich bin nicht sicher, ob wir rechtzeitig kommen. Nejsem si jistý, jestli dorazíme včas. 3 Er will wissen, wohin wir gehen. Chce vědět, kam jdeme.

155

4 Ich frage mich, was er hier will. Ptám se, co on tady pohledává.

► VV může plnit funkci podmětu VH (např. ve větách: je samozřejmé / důležité / známo, že; těší mě / trápí mě, atd.). V těchto případech je vedlejší věta zastoupena v hlavní větě zájmenem es.

Zájmeno es se vždy nachází v předním poli věty řídící.

Es ist wichtig, dass er das erfährt. Je důležité, že se o tom dozví. Es freut mich, dass es dir gut geht. Těší mě, že se ti daří. Es ist mir egal, was er denkt. Je mi jedno, co si myslí.

Možné, ovšem méně obvyklé, je postavení VV před větou řídící. V těchhto případech se zájmeno es vypouští.

Dass wir uns gut verstehen, ist das wichtigste. [To, že si rozumíme, je to nejdůležitější].

Rovněž věty podmínkové mohou vystupovat ve funkci podmětu: Es wäre gut, wenn du mit uns kommen könntest. [Bylo by dobré, kdybys nás mohl doprovodit].

► VV může plnit funkci předložkového předmětu . V tomto případě je vedlejší věta zastoupena v řídící větě odpovídajícím zájmenným příslovcem.

Er hat damit gerechnet, dass wir kommen. Počítal s tím, že přijdeme. Wir haben darauf gewartet, dass du uns abholst.

Čekali jsme, že nás přijedeš vyzve-dnout.

Zájmenná příslovce viz. 6.7

156

A

ii. NeUVOZeNé VeDLejšÍ VěTY - NePřÍmÁ řeČ S KonjunKtivem i

► V řeči nepřímé, (pokud odkazujeme na informace, názory, pochyby, atd. jiných osob) lze použít oznamovací způsob nebo Konjunktiv I. Používání Konjunktivu I. je typické pro vysoký styl.

Alternativy k vyjádření nepřímé řeči:

VV s dass Er sagte, dass er krank ist. Řekl, že je nemocný.

VV s Konjunktivem I: Er sagte, er sei krank.

Tvoření Konjunktivu I viz 1.7

Er glaubte, er verliere den Verstand. Myslel, že přichází o rozum.Ich habe gehört, Herr Grimm sei gestorben. Slyšel jsem, že zemřel pan Grimm. Er sagte, er habe kein Geld. Řekl, že nemá peníze.

Pokud se tvar Konjunktivu I neliší od oznamovacího způsobu používá se obvykle Konjunktivu II.

Sie sagten, sie hätten kein Geld. (Místo: Sie sagen, sie haben kein Geld)

Řekli, že nemají peníze.

► Na rozdíl od oznamovacího způsobu Konjunktiv I vyjadřuje odstup od daného vyjádření. Mluvčí nezodpovídá za pravdivost výpovědi

Věty s Konjunktivem I mohou vystupovat bez uvození.

Thomas sagte, er habe die Frau noch nie gesehen. Er könne sich zumindest nicht an sie erinnern.

Tomáš řekl, že nikdy tu paní neviděl.Přinejmenším si prý nemůže na ni nemůže vzpomenout.

Nepřímé otázky s Konjunktivem I by měly být uvozeny spojkou ob nebo patřičným tázacím výrazem.

Ich fragte sie, ob sie die Tür verschlossen habe. Zeptal jsem se jí, jestli zavřela dveře.

Wir wollten wissen, was er vorschlage. Chlěli jsme vědět, co navrhuje.

157

14.4. VěTY VZTAžNé

Věty vztažné jsou závislé na podstatném jménu (nebo zájmenu) věty řídící a bývají nejčastějji připojeny za podstatné jméno, které rozvíjí. Vztažné věty bývají uvozeny vztažným zájmenem (1+2), nebo slovy was, wer, wo, wohin, woher, wie (3), nebo vztažným determinantem dessen / deren (4).

1 Wer ist der Junge, der dich eben gegrüßt hat?

Kdo je ten mladík, co tě právě pozdravil?

2 Kennst du das Mädchen, mit dem deine Schwester spricht?

Znáš tu dívku, se kterou mluví tvoje sestra?

3 Ich fahre nach Zürich, wo ich viele Freunde habe.

Pojedu do Curychu, kde mám mnoho přátel.

4 Das ist Herr Kunz, in dessen Frau du dich verliebt hast.

Toto je pan Kunz, do jehož ženy jsi se zamiloval.

Vztažné zájmeno se mění podle rodu, čísla a pádu a je shodné s určitým členem (s výjimkou 3. pádu mn.č.).

jednotné č. množné č. m. n. f.

N der das die dieA den das die dieD dem dem der denen

Zatímco rod a číslo vztažného zájmena závisí na podstatném jménu v VH, pád závisí na slovesu ve vztažné větě.

Sloveso s předmětem ve 4. pádě

Siehst du den Fluss dort? Vidíš tam tu řeku?

Vztažná věta s předmětem v akuzativu

Wie heißt der Fluss, den wir dort sehen?

Jak se jmenuje řeka, kterou tam vidíme?

Příklad: vztažné věty doplňují podst. jméno Kind (střední rod, jednotné č.)

Dort spielt das Kind, dem du den Apfel gegeben hast.

Tam si hraje dítě, kterému si dal to jablko.

Gib den Apfel dem Kind, das dort spielt. Dej jablko dítěti, které si tamhle hraje.

Pokud sloveso věty vztažné řídí předložkový předmět, předložka stojí před vztažným zájmenem a určuje jeho pád.

Die Lösung, an die ich dachte, ist ganz einfach. Řešení, na které jsem myslel,je velmi jednoduché.

158

A

Die Stadt, in der ich wohne, ist nicht sehr schön. Město v němž žiji, není moc hezké.

Vedle vztažných zájmen existuje vztažný determinant dessen (mužský a stření rod), a deren (ženský rod a množné číslo) [jehož, jejíž, jejichž]

1 Wer sind die Leute, deren Auto hier im Weg steht?

Kdo jsou ti lidé, jejichž auto tu stojí v cestě?

2 Der Mann, in dessen Haus ich das Zimmer gemietet habe, ist Maler.

Muž, v jehož domě jsem si najmul pokoj, je malíř.

Jiné vztažné výrazy: was, wer, wo, woher, wohin, wie

Slova was (co), wer (kdo), wo (kde), woher [odkud], wohin [kam], wie [jak] mohou rovněž uvozovat vztažné věty, ale nejdná se o vlastní vztažná zájmena. Wer se mění podle pádu (akuzativ: wen, dativ: wem). Ostatní slova se nemění.

1 Was mir hier am besten gefällt, ist das Wetter. To, co se mi zde nejvíce líbí, je počasí.

2 Wer die Prüfung nicht besteht, kann den Kurs wiederholen.

Kdo nesloží zkoušku, může opakovat kurz.

159

160

infinitiv přítomný čas* préteritUm příčestí min.** česKy

befehlen *** du befiehlst, er befiehlt befahl befohlen poručitbeginnen begann begonnen začít beißen biss gebissen kousat betrügen betrog betrogen podvést biegen bog hat / ist gebogen ohnoutbeweisen bewies bewiesen dokázat bieten bot geboten nabídnoutbinden band gebunden vázat bitten bat gebeten prosti blasen du / er bläst blies geblasen foukatbleiben blieb ist geblieben zůstat brechen du brichst, er bricht brach hat / ist gebrochen lámatbrennen brannte gebrannt hořet bringen brachte gebracht přinéstdenken dachte gedacht mysletdürfen ich darf, du darfst, er darf durfte gedurft / dürfen smětempfangen du empfängst, er empfängt empfing empfangen dostat, obdržet empfehlen du empfiehlst, er empfiehlt empfahl empfohlen doporučit empfinden empfand empfunden cítit entscheiden entschied entschieden rozhodnout erschrecken du erschrickst, er

erschrickt erschrak ist erschrocken leknout se

essen du / er isst aß gegessen jíst fahren du fährst, er fährt fuhr ist / hat gefahren jet, říditfallen du fällst, er fällt fiel ist gefallen spadnoutfangen du fängst, er fängt fing gefangen chytit finden fand gefunden najít fliegen flog ist / hat geflogen letět fliehen floh ist geflohen utéctfließen floss ist geflossen téci fressen du / er frisst fraß gefressen žrátfrieren fror gefroren mrznoutgebären du gebierst / gebärst, er

gebiert/gebärtgebar geboren porodit, narodit

geben du gibst, er gibt gab gegeben dátgefallen du gefällst, er gefällt gefiel gefallen líbit se

* zaznamenávají se jen nepravidelné tvary ** zaznamenává se pomocné sloveso sein: v ostatních případech je pomocné sloveso haben *** nezaznamenávají se slovesa s předpodou, pokud seznam už obsahuje základní sloveso bez předpony např. anfangen viz fangen, aufgeben viz geben

161

infinitiv přítomný čas* préteritUm příčestí min.** česKy

gehen ging ist gegangen jítgelingen gelang ist gelungen podařit segelten du giltst, er gilt galt gegolten platitgenießen genoss genossen užívat geschehen es geschieht geschah ist geschehen stát se gewinnen gewann gewonnen zvítězitgießen goss gegossen lítgraben du gräbst, er gräbt grub gegraben rýt, kopatgreifen griff gegriffen sahat haben du hast, er hat hatte gehabt mít halten du hältst, er hält hielt gehalten držet hängen hing gehangen visetheben hob gehoben zdvihnout heißen hieß geheißen jmenovat (se) helfen du hilfst, er hilft half geholfen pomoci kennen kannte gekannt znát klingen klang geklungen znít kommen kam ist gekommen přijítkönnen du kannst, er kann konnte gekonnt / können moci, umětkriechen kroch ist gekrochen léztladen du lädst, er lädt lud geladen vložit lassen du / er lässt ließ gelassen nechat laufen du läufst / er läuft lief ist gelaufen jít, běžet leiden litt gelitten trpět leihen lieh geliehen půjčit lesen du / er liest las gelesen čístliegen lag gelegen ležetlügen log gelogen lhát messen du / er misst maß gemessen měřit mögen ich mag, du magst, er mag mochte gemocht / mögen mít rádmüssen ich muss, du musst, er

muss mussmusste gemusst / müssen muset

nehmen du nimmst, er nimmt nahm genommen vzít nennen nannte genannt jmenovat pfeifen pfiff gepfiffen pískat raten du rätst, er rät riet geraten doporučit, hádatreiben rieb gerieben třít reißen riss ist/hat gerissen trhatreiten ritt ist / hat geritten jezdit na konirennen rannte ist gerannt běžetriechen roch gerochen cítit

162

infinitiv přítomný čas* préteritUm příčestí min.** česKy

rufen rief gerufen volat

saufen du säufst, er säuft soff gesoffen pít, chlastatscheinen schien geschienen zdát seschieben schob geschoben tlačit, posunout schießen schoss geschossen střílet schlafen du schläfst, er schläft schlief geschlafen spát schlagen du schlägst, er schlägt schlug geschlagen bítschließen schloss geschlossen zavřítschmeißen schmiss geschmissen hoditschneiden schnitt geschnitten řezat schreiben schrieb geschrieben psát schreien schrie geschrien řvát schweigen schwieg geschwiegen mlčet schwimmen schwamm ist / hat

geschwommenplavat

schwören schwor geschworen přísahat sehen du siehst, er sieht sah gesehen vidět sein ich bin, du bist, er ist, wir

sind, ihr seid, sie sind war ist gewesen být

senden sandte gesandt poslat singen sang gesungen zpívat sinken sank ist gesunken klesat sitzen saß gesessen sedětsollen ich soll, er soll sollte hat ... sollen mít, muset sprechen du sprichst, er spricht sprach gesprochen mluvit springen sprang ist gesprungen skákatstechen du stichst, er sticht stach gestochen píchatstehen stand gestanden státstehlen du stiehlst, er stiehlt stahl gestohlen krást steigen stieg ist gestiegen stoupatsterben du stirbst, er stirbt starb ist gestorben zemřít stinken stank gestunken smrdětstoßen du / er stößt stieß gestoßen uhodit, narazitstreichen strich gestrichen rozetřít streiten stritt gestritten hádat se tragen du trägst, er trägt trug getragen nést treffen du triffst, er trifft traf getroffen sejít se treiben trieb ist / hat getrieben hnáttreten du trittst, er tritt trat ist / hat getreten vstoupittrinken trank getrunken pít

163

infinitiv přítomný čas* préteritUm příčestí min.** česKytun tat getan dělatverderben du verdirbst, er verdirbt verdarb ist / hat verdorben pokazit se vergessen du / er vergisst vergaß vergessen zapomenout vergleichen verglich verglichen porovnat

verlieren verlor verloren ztratitvermeiden vermied vermieden vyvarovat se verschwinden verschwand ist verschwunden zmizet verzeihen verzieh verziehen prominout wachsen du / er wächst wuchs ist gewachsen růst waschen du wäschst, er wäscht wusch gewaschen mýt wenden wandte gewandt obrátitwerben du wirbst, er wirbt warb geworben dělat reklamuwerden du wirst, er wird wurde ist geworden stát se werfen du wirfst, er wirft warf geworfen hodit wiegen wog gewogen vážit wissen ich weiß, du weißt, er weiß wusste gewusst znátwollen ich will, du willst, er will wollte gewollt / wollen chtít ziehen zog gezogen táhnout zwingen zwang gezwungen nutit

164

A

165

Ejercicios interactivos

166

A Cvičení

Sloveso » Tvary sloves v přitomném čase » Slovesa s předponami » Perfekt » Préteritum » Plusquamperfekt » Nepravidelná slovesa v préteritu a perfektu » Konjunktiv » Pasiv » Zvratná slovesa » Slovesa s infinitivem » Slovesná valence

Jmenný rámecl » Podstatné jméno » Přídavné jméno » Číslovky

Determinanty a zájmena Předložky Příslovce, předložky a jiné konektory Časové, lokální a kauzální vztah

Syntax » Členy vět a jejich uspořádání » Negace » Souvětí souřadná » Souvětí podřadná » Věty podřadné ve funkci příslovečného určení » Věty podřadné ve funkci valenčního doplnění » Věty časové » Věty s wenn, als, während » Věty časové s plusquamperfektem » Věty kauzální » Věty přípustkové » Věty vztažné » Rozvitý přívlastek a vztažná věta Ob

sa

h

167

Cvičení

Sloveso » Tvary sloves v přitomném čase » Slovesa s předponami » Perfekt » Préteritum » Plusquamperfekt » Nepravidelná slovesa v préteritu a perfektu » Konjunktiv » Pasiv » Zvratná slovesa » Slovesa s infinitivem » Slovesná valence

Jmenný rámecl » Podstatné jméno » Přídavné jméno » Číslovky

Determinanty a zájmena Předložky Příslovce, předložky a jiné konektory Časové, lokální a kauzální vztah

Syntax » Členy vět a jejich uspořádání » Negace » Souvětí souřadná » Souvětí podřadná » Věty podřadné ve funkci příslovečného určení » Věty podřadné ve funkci valenčního doplnění » Věty časové » Věty s wenn, als, während » Věty časové s plusquamperfektem » Věty kauzální » Věty přípustkové » Věty vztažné » Rozvitý přívlastek a vztažná věta

1. Zapsání na platformu

Klikněte na„Vytvoření nového účtu“

Vyplňte přihlašovací formulář

Obdržíte mail s odkazem pro ukončení přihlášení

2. Zapsání do modulu gramatických cvičení

Cena tohoto modulu je 5 Euro za měsíc

Zaplat´te přes paypal - a vstupte do kurzu

Klikněte na tento odkaz http://moodle.deutschweb.net/login/index.php

168

A

Interaktivní cvičení Tyto cvičení mají funkci automatické opravy

Více informací najdete zde

Q Quiz a testy

Kombinace prezentace a interaktního cvičení

A Úkol

Krátký úkol. Napíšete text, po jeho odevzdání uvidíte vzorové řešení

VýsledkyObdržené body můzete vidět zde .

Typy interaktivních cviččení

Krátká odpověd

Fill-the-gap (doplňování slov)

Match (Zuordnen)

Mix (Satzrekonstruktion)

169

Typy interaktivních cviččení

Krátká odpověd

Fill-the-gap (doplňování slov)

Match (Zuordnen)

Mix (Satzrekonstruktion)

ich kommedu sprichster betrügt uns ihr faulenzt

sein und habenliebenlebenwir sehen

sie darf er mussich habe verstandendu schliefstsein oder nicht-seinglauben und wissen

du schielster bricht abich fange ansie kommen durcher sagt aus

Tvary sloves v přítomném čase

U Konjugation der Verben im Präsens I U Konjugation der Verben im Präsens II

Slovesa s předponami

U 1. Präfixe U 2. Präfixe II (mit Lösung für die Übungen 1 und 2) U 3. Präfixe III - manchmal trennbare Präfixe (mit Lösung) U Position und Bewegung(stehen, stellen, liegen, legen, ... mit Lösung)

Příčestí

U Das Partizip regelmäßiger Verben

Tvary ostatních časů Préteritum

Q C: Einstufungstest: Perfekt

Perfekt - pravidelná slovesa

U 1. Das Partizip regelmäßiger Verben U 2. Formen des Partizip II - Verben mit Präfix, Verben auf -ieren U 3. Hilfsverben: haben oder sein? (Lösung) U 4. Perfekt - Hilfsverb (mit Lösung) U U 5. Einfache Sätze im Perfekt U 6. weitere Sätze im Perfekt (*) (mit Lösung)

Nepravidelná slovesa

U 1. Das Partizip grundlegender Verben (unregelmäßig) U 2. Das Partizip grundlegender Verben mit Präfix U 3. Das Perfekt: Ergänzung in der angegebenen Person U 4. Das Perfekt: Ergänzung in der angegebenen Person (II) U 5. Das Perfekt: Ergänzung in der angegebenen Person (III) (*) U 6. Sätze im Perfekt (*) U 7. Ein Lebenslauf

Préteritum

U 1.Regelmäßige Verben im Präteritum U 2. Grundlegende Verben im Präteritum U 3. Modalverben im Präteritum U 4. Verben im Präteritum

170

A ich hatte gefragter hat uns hören könnenich würde kämpfen du hättest es anders gemacht ihr hattet gefragtdu würdest schlafenwir könnten gehenich hatte geglaubtsie waren gekommener hat gesprochensie gingenihr wart gewesener ist gestorbenich wäre gegangensie hätten gesagt

U 5. Lebenslauf (Präteritum) (mit Lösung)

Plusquamperfekt

U 1. Das Plusquamperfekt I U 2. Plusquamperfekt II

Věty časové s plusquamperfektem

U 1. Temporalsätze im Plusquamperfekt (B1, L) (mit Lösung) HotPot U 2. Temporalsätze (B1)

Nepravidelná slovesa v préteritu a perfektu

U 1. Präteritum und Perfekt - Gruppe ABA (mit Lösung) U 2. Präteritum und Perfekt - Gruppe ABB (mit Lösung) U 3. Präteritum und Perfekt - Gruppe ABC (mit Lösung) U 4. Gemischte Verben U 5. Die Verben der Bewegung (liegen/legen, stehen/stellen, etc.) U 6. Modalverben im Präteritum und Perfekt

Užitíí časů

Q Verwendung der Zeiten zum Ausdruck der Vergangenheit: Quiz

Konjunktiv

P Präsentation: Konjunktiv Q Konjunktiv (multiple choice)

U 1. Der einfache Konjunktiv II - haben und sein U 2. Ergänzen Sie die fehlenden Formen von würde U 3. Modalverben im Konjunktiv II U 4. Verschiedene Verben im Konjunktiv (mit Lösung)

U 5. Max ist unzufrieden (mit Lösung) U 6. Der Traum vom Lottogewinn (mit Lösung) U 7. Gute Ratschläge U 8. Höfliche Bitten

Konjunktiv II Plusquamperfekt

U 1. Der zusammengesetzte Konjunktiv II U 2. Unglückliche Umstände (Teil I) U 3. Unglückliche Umstände (Teil II) (mit Lösung beider Teile) U 4. Hans wurde von seiner Frau verlassen ... (mit Lösung)

171

U 5. Lebenslauf (Präteritum) (mit Lösung)

Plusquamperfekt

U 1. Das Plusquamperfekt I U 2. Plusquamperfekt II

Věty časové s plusquamperfektem

U 1. Temporalsätze im Plusquamperfekt (B1, L) (mit Lösung) HotPot U 2. Temporalsätze (B1)

Nepravidelná slovesa v préteritu a perfektu

U 1. Präteritum und Perfekt - Gruppe ABA (mit Lösung) U 2. Präteritum und Perfekt - Gruppe ABB (mit Lösung) U 3. Präteritum und Perfekt - Gruppe ABC (mit Lösung) U 4. Gemischte Verben U 5. Die Verben der Bewegung (liegen/legen, stehen/stellen, etc.) U 6. Modalverben im Präteritum und Perfekt

Užitíí časů

Q Verwendung der Zeiten zum Ausdruck der Vergangenheit: Quiz

Konjunktiv

P Präsentation: Konjunktiv Q Konjunktiv (multiple choice)

U 1. Der einfache Konjunktiv II - haben und sein U 2. Ergänzen Sie die fehlenden Formen von würde U 3. Modalverben im Konjunktiv II U 4. Verschiedene Verben im Konjunktiv (mit Lösung)

U 5. Max ist unzufrieden (mit Lösung) U 6. Der Traum vom Lottogewinn (mit Lösung) U 7. Gute Ratschläge U 8. Höfliche Bitten

Konjunktiv II Plusquamperfekt

U 1. Der zusammengesetzte Konjunktiv II U 2. Unglückliche Umstände (Teil I) U 3. Unglückliche Umstände (Teil II) (mit Lösung beider Teile) U 4. Hans wurde von seiner Frau verlassen ... (mit Lösung)

Pasiv

P Präsentation: Passiv, Teil I Q Quiz zum Passiv

U 1. Ergänzen Sie die Sätze im Passiv (Präsens) U 2. Ergänzen Sie die Sätze im Passiv Präteritum.

U 3. Übertragen Sie ins Passiv (mit Lösung) U 4. Werkzeuge: Übertragen Sie ins Passiv

Passiv - verschiedene Zeiten

U 5. Die Deutschen - 1960 und heute U 6. Bilden Sie Sätze im Passiv Perfekt (**) U 7. Die Stadt verändert sich (mit Lösung)

A Tarea con solución: Das Passiv

Zustandspassiv, Passiv mit Modalverben

U Passiv oder kein Passiv? P Passiv II (Präsentation mit Quiz)

U 8. Messevorbereitungen (mit Lösung) U 9. Anweisungen zum Gebrauch einer Ferienwohnung

(mit Lösung) U 10. Vorbereitungen zum Gartenfest (mit Lösung)

Vztažná slovesa

U 1. Reflexive Verben - Tabelle U 2. Form der Reflexivpronomina U 3. Form der Reflexivpronomina II (mit Lösung) U 4. Reflexiv oder nicht? U 5. Reflexiv oder nicht? II (mit Lösung)

Slovesa s infinitivem

P Präsentation: Abhängiger Infinitiv U Unterscheidung: für - zu - zum

U 1) Mit oder ohne zu? (HF, L) (mit Lösung) U 2) Korrigieren Sie, wo nötig, die Sätze. (HF)

172

A

denken an sprechen über warten aufnachdenken über sich verlieben in sprechen überträumen von arbeiten an lachen über erzählen vonberichten von

Infinitivkonstruktionen einschließlich Perfekt

U 3) Richtig oder falsch? Markieren Sie. (HF) U 4) Markieren Sie den korrekten Satz. (HF) U 5) Infinitivkonstruktionen - Korrektur (HF) U 6) Abhängiger Infinitiv (Perfekt) (HF+, L) (mit Lösung) A Tarea con solución: Abhängiger Infinitiv I

Valence slovesa

P Präsentation: Verbvalenz Q Quiz Verbvalenz

U 1. Akkusativ oder Dativ? (mit Lösung) U 2. Verbvalenz I U 3. Verbvalenz II - Schreiben Sie einen kurzen Satz (mit Lösung) U 4. Verben mit Präpositionen I U 5. Verben mit Präpositionen II U 6. Verben mit Präpositionen III (mit Lösung der drei Übungen) U 7. Verb + Ergänzungen U 8. Verbvalenz - Verben im Satz (mit Lösung)

A Tarea con solución: C: Verbvalenz A Tarea con solución: Verbvalenz: Korrektur

173

denken an sprechen über warten aufnachdenken über sich verlieben in sprechen überträumen von arbeiten an lachen über erzählen vonberichten von

Infinitivkonstruktionen einschließlich Perfekt

U 3) Richtig oder falsch? Markieren Sie. (HF) U 4) Markieren Sie den korrekten Satz. (HF) U 5) Infinitivkonstruktionen - Korrektur (HF) U 6) Abhängiger Infinitiv (Perfekt) (HF+, L) (mit Lösung) A Tarea con solución: Abhängiger Infinitiv I

Valence slovesa

P Präsentation: Verbvalenz Q Quiz Verbvalenz

U 1. Akkusativ oder Dativ? (mit Lösung) U 2. Verbvalenz I U 3. Verbvalenz II - Schreiben Sie einen kurzen Satz (mit Lösung) U 4. Verben mit Präpositionen I U 5. Verben mit Präpositionen II U 6. Verben mit Präpositionen III (mit Lösung der drei Übungen) U 7. Verb + Ergänzungen U 8. Verbvalenz - Verben im Satz (mit Lösung)

A Tarea con solución: C: Verbvalenz A Tarea con solución: Verbvalenz: Korrektur

eine starke Frau das dunkle Geheimnis traurige Geschichten ein Freund, der hilft

ein verliebtes Mädchen ein spätes Mädchenfleischfressende Pflanzen ausgesproche-ne Worte

die Qualen des Gewissens die besten Plätze die außergewöhnli-chsten Momente

eine glänzende Karriereein tiefer Sturz ein Raubmord

P Präsentation zur Attribution Q Quiz zur Attribution

Podstatné jméno - pády

U Traeume - Der Genitiv

Přídavné jméno P Adjektiv - Deklination und Steigerung (Präsentation)

Příčestí ve fukci přídavného jména (das schreiende kind)

U 1. Das Partizip als Adjektiv U 2. Das Partizip als Adjektiv

Skloňování přidavných jmen

U 1. Starke Deklination des Adjektivs (mit Lösung) U 2. Schwache Adjektivdeklination (mit Lösung) U 3. Die gemischte Adjektivdeklination (mit Lösung) U 4. Die drei Adjektivdeklinationen (mit Lösung) U 5. Präpositionen und Adjektive

Stupňování přídavných jmenValence přídavných jmen

U Adjektive mit Präpositionen

Skloňování členů, přídavných jmen a podstatných jmen U Meine Ernährungsgewohnheiten / Flexion (mit Lösung) U Café Bahnhof (Flexion)

Číslovky U Los numerales ordinales (erster, zweiter, dritter etc.) Q Quiz: Zahlen und Statistik U Eine Statistik U Eine Statistik (II)

174

A

ein einer der dieser welcher meins und deins

unsesere einige viele die meisten wenig mehrere

die Qualen des viel keines

Osobní zájmena (ich, du, er, sie …)

U 1. Deklination des Personalpronomens (mit Lösung) U 2. Präpositionen und Personalpronomina

Členy určitý, neurčitý a nulový U Alltag einer leitenden Angestellten (Artikel ergänzen) U Artikel (Der Schwarzfahrer) U Die Latte-Macchiato-Fraktion

Členy a zájmena (ein- a welch-)

U 1. Positive und Negative Antworten: multiple choice U 2. Artikel und Pronomina (mit Lösung)

Determinanty a zájmena přivlastňovací (mein, deine, unser, …)

U 1. Possessivartikel U 2. Possessivartikel im Kontext U 3. Präpositionen und Possessivartikel U 4. Possessivartikel, Possessivpronomen

Determinanty a zájmena ukazovací (der, dieser, jener, …)

U Pronomina: Personalpronomina und Demonstrativpronomina

Determinanty a zájmena ukazovací totalizující (viel, viele, alle, mehr, jeder, das ganze, etc.).

U „viel“ oder „viele“?

Determinant a zájmeno etwas

U Artikel und Pronomina: ein paar, einige, etwas

Zájmena jemand [alguien] a man

U Pronomina (man, jemand, einer, er)

Los pronombres es y das

P Präsentation: Pronomen „es“ Q Quiz: Pronomen „es“ A Tareas (con solución): Das Pronomen „es“ (Tarea 1, Tarea 2)

175

ein einer der dieser welcher meins und deins

unsesere einige viele die meisten wenig mehrere

die Qualen des viel keines

an auf über unter bei anhand

hinter vor wegen dankum entlang

bezüglich nach zu

Předložky místa U › 3. Anruf mit dem Handy (mit Lösung) U › 4. Wohin gehst du? (mit Lösung)

Předložky s dvěma pády U › 5. Wechselpräpositionen (mit Lösung) U › 6. Beim Umzug - Wechselpräpositionen (mit Lösung)

Předložky času U › 1. an, in, zu oder am, im, zum-zur? U › 2. Wann wirst du mich besuchen?

Různé předložky U › D: Kurzbiographie (Präpositionen) (mit Lösung) U › A: Alltag (Präpositionen und Flexion) (mit Lösung) U › D: Ausgehen (Einsetzen von Präpositionen und Artikeln) U › D: Fernsehen (1) - Präpositionen, Präfixe U › D: Fernsehen (2) - Präpositionen, Präfixe

Předložky a členy U › Kurzbiographie U › Saetze (mit Lösung)

176

A

Příslovce a konektory U Mein Studium (Adverbien und Konjunktionen) U D: Der Weg zur Arbeit (Einsetzen von Konnektoren) U D: Vor dem Café Bahnhof (Konnektoren) U D: Die Latte-Macchiato-Fraktion (2) (Einsetzen von Konnektoren)

Stupňování přídavných jmen U meistens - meist - am meisten

Příslovce množství a intenzity U › „sehr“,“viel“ oder „stark“? U › „so“ oder „zu“? U › „ganz“ oder „sehr“? Ergänzen Sie

Příslovce spojkové (auch, außerdem, deshalb, nämlich, trotzdem, sonst, …)

U also, auch, deshalb, so? Ergänzen Sie das richtige Wort U Konjunktionaladverbien: auch - außerdem - dabei - dafür - etc. U Adverbien: allerdings - äußerst - anders - besonders - dafür - etc. U Konjunktionaladverbien: auch - deshalb - eigentlich - nämlich - etc.

Zájmenné příslovce(darauf, daran, darüber, wofür, wobei, …)

U 1. Ergänzen Sie das richtige Fragepronomen (mit Lösung) U 2. Tragen Sie die fehlenden Pronomina ein! (mit Lösung) U 3. Tragen Sie die fehlenden Präpositionen / Pronomina ein! (mit Lö-

sung) U 4. Schreiben Sie den Satz mit dem fehlenden Pronomen (mit Lösung) U Relativsätze und Pronominaladverbien

Adverbios auch y gerne

U Los adverbios auch y gerne - posición en la oración

177

Vztahy časové P Temporale Beziehungen (Quiz) P Temporale Verbindungswörter U › Mein Arbeitstag (Temporalangaben) (TH) U › Temporale Konnektoren (1) U › Temporale Verbindungswörter (Zuordnung) U › Temporalangaben (3) U › Mein Tag (Einsetzen von temporalen Verbindungswörtern) U › Temporale Angaben (Adverbien) U › Kreuzworträtsel: Temporale Verbindungswörter U › Temporalsätze: Adverbien, Präpositionen, Konjunktionen (mit Lösung)

místo a směr P Präsentation: Lokalangaben Q Quiz zu lokalen Beziehungen

U › Adverbios de lugar y dirección (da, dort, links, herauf, hinüber, …) U › Orts- und Richtungsangaben U › Tobias hat einen autoritären Vater. U › Wie komme ich .... ? U › Unser Haus (Lokale Beziehungen) (mit Lösung) A Tarea con solución: Fehlerkorrektur

Vztahy kauzální Q Quiz: Kausale Beziehungen U › 1. Kausale Konnektoren (HF, L) (mit Lösung) U › 3. Wörter zum Ausdruck von Begründungen (Kreuzworträtsel) A Tarea con solución: Kausale Beziehungen

178

A

SY

NT

AX

SY

NT

AX

Větné členy a jejich pořadí ve větě U » Satzstruktur I: Ergänzungen U » Satzstruktur II: Ergänzungen und Angaben

Úkoly s řešením:

A C: Satzbau A D: Biographie (Satzbau, Angaben)

Negace

U » Satzstruktur 3: Negation U Negation: Verneinen Sie in einem Satz

Souvětí souřadná U » Satzbau: Satzverbindungen mit koordinierenden Konjunktionen

U Koordinierende Konjunktionen (mit Lösung) U Zweiteilige Konjunktionen: Ordnen Sie zu! U Zweiteilige Konjunktionen: Kreuzworträtsel (mit Lösung) U Zweiteilige Konjunktionen: Ergänzen Sie! (mit Lösung)

A Tarea con solución: C: Satzverbindungen mit „und“

Souvětí podřadná U Satzbau: Nebensätze

U Mit „und“ verbundene Nebensätze

Věty podřadné ve funkci příslovečného určení U 1. Kausalsätze mit „weil“ (A2) U 2. Konzessivsätze mit „obwohl“ (A2) U 5. Bedingungssätze mit „wenn“ (A2)

Věty podřadné ve funkci valenčního doplnění slovesa

U 3. Objektsätze - „dass“, „ob“, „warum“ etc. (A2) A 4. Objektsätze - „dass“, „ob“, „warum“ etc. (A2) (mit Lösung)

179SY

NT

AX

Věty časové U Nebensätze: Sätze mit während (A2)

Věty podřadné s wenn, als, während

U 1. Nebensätze mit wenn und als (HF) U 2. Nebensätze mit wenn,als, bis und während (HF) (mit Lösung)

Věty časové s plusquamperfektem

U 1. Temporalsätze im Plusquamperfekt (B1, L) (mit Lösung) U 2. Temporalsätze (B1)

U Gesundheitstipps (B1)

Věty kauzální U 2. Kausalsätze (HF, L) (mit Lösung) U 4. Begründungen (HF)

Věty konzesivní U 1. Satzverbindungen: obwohl und trotzdem (HF, L) (mit Lösung)

Věty vztažné

U 1) Relativsätze: Meine Familie (I) (A2, L) (mit Lösung) U 2) Meine Familie (II) (A2) U 3) Kennst du Sulaland? U 4) Ein besonderes Angebot

Věty vztažné a rozvitý přívlastek U 1) Partizipialattribute in Relativsätze (B2) (mit Lösung) U 2) Relativsätze in Partizipialattribute (B2) (mit Lösung)

Struktury s infinitivem a vedlejší věty U 1) Finalsätze: um / damit (B1, F) (mit Lösung) U 2) ohne zu ... / ohne dass U 3) statt zu U Abhängiger Infinitiv? Finalsatz? Objektsatz? (mit Lösung)