Divákům televizních reklam už je to jasnéBlíží se opět dny veselé a šťastnéVůně punče zase připomínáŽe to nepůjde bez něj a svařeného vína

Po kluzišti i trhy brzy otevřou své brányA zasadí peněženkám pověstné rányKu radosti ale všechno spějeKlub punčových kelímků i nováčky bere

Od loňska nenastaly téměř žádné změnySníh tradičně nikde, užíváme stejné měnyZahájení bude 22. listopadu v neděli(To abyste po přečtení alespoň něco věděli)

I vánoční douglaska se v ten den představíJestli přijede i Majkl jen primátor města víJméno stromu se zatím jenom hádáNa koho přijde po Lucince řada?

Vystoupí Buty, tvrdí nedělní hudební programSnad tam bude Tata, František nebo MilanJindy zase Poletíme? davy rozvaříUž jsme doma, Plavci a Nezmaři

Chybět nebudou tradiční součásti akceKolotoč, malá zoo a podobné atrakceZ Norimberka doputují punče a vínaA s nimi také zahraniční kocovina

Student Petr říká: „My se s tím nepářem,v neděli se půjdeme mlátit polštářem.”Na co tím naráží, nejste si jistí?Na polštářovou bitvu na Horním náměstí.

Petr Šrajer

Předvánoční chvilka poezie

Z UNIVERZITY

Báseň i povídku vytáhni z šuplíku

Každý spisovatel nějak začínal. Proč by právě tvůj výstřel ze startovní pistole nemohla být tradiční li-terární soutěž, každoročně vyhlašovaná rektorem univerzity? Vtiskni svým nápadům život a  dej je na papír. Soutěžit můžeš ve třech kategoriích: po-vídka, poezie a fejeton. Fakulta, věk ani barva vlasů nerozhodují. Veškeré podrobnosti jsou k dispozici na webových stránkách univerzity v  sekci Aktua-lity, čas máš do 31. března 2016. Všechny soutěžní příspěvky bude hodnotit komise složená z  oprav-dových odborníků z Katedry bohemistiky FF UP. Letošní 22. ročník vyvrcholí na přelomu května a června 2016. Tak se neboj a zapoj se! Vždyť příběh je ve všem – jen ho stačí vidět. (ba)

1 6 . L I S T O P A D 2 0 1 5 | Č Í S L O 4 . | R O Č N Í K 4 .

HELENAv krabici

ČTĚTE V TOMTO ČÍSLETéma čísla: V maringotce život žít

Ptáte se někdy sami sebe, kde je hranice, za kterou končí osobní pohodlí a komfort? Shodou náhod jsme se dostali na místo, kde nás tato myšlenka napadala. Pojďte se s  námi podívat do zahrady, kde se zastavil všechen čas zrychlujícího světa.

>> Čtěte na str. 6 a 7.

ZPRAVODAJ STUDENTŮ UN IVERZ ITY PALACKÉHO

Z OLOMOUCE

S drakem o závod

Návrat bezstarostného dětství? Kdy jste naposledy zapáleně běželi s papírovým drakem v zádech a zas a znovu chytali vítr, když vám spadl? Rozviřte i kre-ativitu a přijďte si draka vyrobit. Iniciativa Zaparkuj pořádá 17. listopadu v  areálu Korunní pevnůstky drakiádu spolu s  Pevností poznání. Pod zkuše-ným okem animátorů výtvarných dílen Pevnosti poznání proběhne od 12 hodin workshop výroby draků. Je dobré si donést výrobní materiál (tyčky, papír, atd.), na místě bude jen v omezeném množ-ství. Nezapomeňte přibalit i  provázek. Pastelek, nůžek a  lepidel ale bude dostatek. Pouštění draků odstartuje ve 14:00 a  nejlepší díla budou oceněna dárky. Tak příznivý vítr! (lk)

Dočkáme se i letos zasněžené Olomouce? Foto: Veronika Krejčí

Ještě před tím, než se na náměstí rozsvítí vánoční stromeček, nabídnou olomoucká divadla svému publiku rovněž zajímavou podívanou. Otevřou prostory, které při představeních nevidíte, a ode-hrají hry, kterých se nezúčastní jen samotní herci, ale i diváci. V sobotu 21. listopadu totiž proběhne třetí ročník celorepublikového festivalu Noc di-vadel. Letos láká na společný program čtyř olo-mouckých divadel, detektivní hru, retropárty, cirkus, ale i hudební produkci a bleší trh.

„Díky vysoké účasti divadel i  veřejnosti se česká Noc divadel stala největší akcí svého druhu v  Evropě,“ komentuje minulé ročníky Eliška Černá z  Institutu umění Divadelního ústavu, jež Noc divadel ve městech pořádá. „Podařilo se nám splnit jeden z hlavních cílů, a to přilákat ná-vštěvníky, kteří by běžně do divadla nepřišli,“ do-dává.

Z olomoucké scény se zapojí a netradiční pro-gram připraví hned čtyři divadla: Divadlo Tram-tarie, Moravské divadlo, Divadlo na cucky a stu-dentské spolky působící na Konviktu. Program budou mít nejen vlastní, ale i společný. Návštěv-níky tak čeká interaktivní hra založená na sbírání razítek za splnění úkolů a  návštěva představení v každém ze zapojených divadel. Vyhlášení sou-těže proběhne v Moravském divadle ve 23 hodin.

Kromě společné soutěže chystá Moravské di-vadlo už od 14 hodin výuku tanců z 50. let. V 17 hodin odehraje představení Noc na Karlštejně a  program zakončí velká divadelní retropárty ve stylu muzikálu Šakalí léta, na níž ve 22 hodin společně vystoupí zpívající herci všech olomouc-kých divadel s živou kapelou. V průběhu celého

odpoledne bude ve foyer divadla probíhat focení s umělci baletu, činohry, opery a operety.

Divadlo Tramtarie od 17 hodin nabídne sci-fi povídku Daniela Keyese Růže pro Algernon. Od půl osmé pak herecký kumšt nebudou předvá-dět jen herci, ale prostor k hraní dostanou i diváci v detektivní hře Místo činu: Tramtarie.

Noc divadel na Wurmovce nebude pat-řit pouze tamnímu Divadlu na cucky, ale všem dalším organizacím, které mají ve W7 svůj do-mov. Od desíti hodin zde najdete tradiční Vint-age Market, kde tentokrát nakoupíte i ve stáncích zapojených olomouckých divadel. Výtěžek z  to-hoto prodeje půjde na podporu „bezdomovec-kého“ divadelního spolku Úlet, který na Noci di-vadel rovněž vystoupí společně s  improvizační skupinou O.LI.V.Y. Těšit se můžete také na Cir-kus LeVitare, SPOLU Olomouc nebo Kabaret Malý.

Poslední „stanoviště“ Noci divadel najdeme přímo na univerzitní půdě, tedy na Konviktu. Takzvaný Open Space nabídne vernisáž vý-stavy divadelních plakátů spolku Stuart, poslech rozhlasových mikroher v  rádiu UP AIR, Ab-sent 90’s  a  jejich výstupy s  tématem uprchlictví a útěku schovaném ve známých dílech nebo no-vou inscenaci Ansámblu Oz! Když kočky řvou. O hudební program se postará Travis McMuffin a Rabachol Orchestra.

Program Noci divadel je opět nabitý, tak si tuto netradiční divadelní událost nenechte ujít a přijďte se ohřát alespoň do jednoho ze zmíně-ných čtyř divadel.

Eliška Vrbová

n a j d e t e n á s n a w w w . h e l e n a v k r a b i c i . c z n e b o w w w . f a c e b o o k . c o m / H e l e n a v k r a b i c i

KULTURA

P O N D Ě L Í 1 6 . L I S T O P A D | Č Í S L O 4 . | S T R A N A 2 – 3 HELENAv krabici

BĚLOHRADSKÝ & DIENSTBIER

Uprchlíci a  zase ti uprchlíci. Téma, které roz-hodně na naší univerzitě nezůstává tabu. Šance či hrozba pro Evropu? Tentokrát bude o  problému uprchlické krize hovořit ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier a  filozof Vác-lav Bělohradský. Diskuze se koná ve středu 18. listopadu od 16 hodin v  aule Pedagogické fa-kulty a  je určena nejen studentům univerzity, ale také široké veřejnosti. Přichystejte si po-známky, třeba konečně dostanete odpověď na vaše otázky, či si ucelíte svůj názor na tuto krizi.

TATABOJS V ESKU

Úžasná hudba, chytlavé texty a  fanoušci – to vše dělá z  Tatabojs to, čím jsou. Už v  sobotu 28. listopadu je můžete vidět na vlastní oči a zazpívat si s nimi písničky z nového alba A/B. V  rámci od A  do B tour kapela navštíví devět míst, mezi nimi nechybí olomoucký S-club. Čeká nás barevná, živá a zábavná show, protože přesně tím jsou Tatabojs známí. Turné zahájili na začátku listopadu v Brně a největší koncert, kde byla také oficiálně pokřtěna deska, se ode-hrál před pár dny v pražském Foru Karlín.

VINYL BAZAR

Kino Hoblina pořádá další vinyl bazar. Pokud máte v  zásobě nějaké staré vinyly po babičce, nebo jste jen nadšeným sběratelem či poslu-chačem těchto krásných retro desek, nenechte si ujít jedinečnou možnost získat nové kousky do sbírky. Těšit se můžete například na no-vinky z  Black Vinyl Bazaru z  Brna. Za prodej nic neplatíte a vstup je také zcela zdarma, takže pokud nemáte v sobotu nic na práci, vraťte se zpátky v čase a vyrazte 28. listopadu ve 13 ho-din do Hobliny.

SLAM POETRY

Kdo se stane vítězem, odjede na finále do Plzně a ještě vyhraje slušný balík peněz? To zjistíme 24. listopadu v  Divadle hudby. Od půl osmé večer zde proběhne kvalifikace pro mistrov-ství České republiky ve Slam Poetry. Mezi se-bou se utkají ti nejlepší z nejlepších, ale jen je-den může vyhrát. Bojovat se bude bez násilí, maximálně s  trochou toho slovního. Vyhraje ten, jehož přednes bude nejdokonalejší, jeho text nejvtipnější a nejoriginálnější a u publika se mu dostane největšího ohlasu.

Katka Čajanková

Kde se vzala myšlenka plyšových medvídků s  logem UP a  jak jste se dostala k  práci pro UPoint?Přiznám se, že už při otevření UPointu jsem si po-hrávala s myšlenkou, že bych v budoucnu nabídla své medvědy univerzitě. Můj majálesový medví-dek Standa měl úspěch, tak jsem si říkala, že bych toho mohla využít a prosadit se i  jinde. Nakonec mě však vedení obchodu oslovilo jako první. Pa-matuji si, že to bylo přesně na moje narozeniny, když mi přišel e-mail od paní Matouškové, ve-doucí UPointu. Psala mi, že by rádi zařadili do prodeje také plyšovou hračku. Domluvily jsme se, jak by měl medvídek vypadat, a pak už jen stačilo zhotovit jeho prototyp.

Majálesového medvídka jste vyrobila z chlu-patých froté ponožek. Platí to i pro medvídky z nové UP kolekce? Jak dlouho trvá jednoho vyrobit?Všichni medvídci, včetně těch, které šiju pro UP, jsou vyrobeni z  chlupatých froté ponožek a  jako výplň používám duté vlákno. Výroba medvídka zabere 2 - 3 hodiny. Občas se u něčeho zaseknu, takže pak jsou to spíše 3 hodiny.

Vyrábíte je úplně sama, nebo vám někdo po-máhá? Vyrábím je jen já sama. Jsem v tomto ohledu velká perfekcionistka, všechno musí být dokonalé. S každým medvídkem si hodně vyhraju, takže si vše šiju raději sama. Zatím to stíhám, ale uvidíme,

v  budoucnu třeba nějakou menší výpomoc uvítám.

Co znamenají čísla, které mají univerzitní medvídci na pozadí?První číslo značí pořadí, podle toho, jak jsem jed-notlivé medvídky šila. To druhé je pak rok, kdy byl vyroben – předpokládám totiž, že letošním rokem to nekončí.

Je šití medvídků práce na plný úvazek, nebo jen náročný koníček?V  tuto chvíli je to jen koníček, který je někdy opravdu velmi časově náročný, hlavně vzhledem k poptávce a délce šití jednoho medvídka. Ale baví mě to a to je pro mě hlavní.

Pracujete v  současné době na nějakém dal-ším projektu / výrobku? Čemu byste se chtěla nejvíce věnovat v budoucnu? Něco nového se mi rýsuje, ale zatím nebudu pro-zrazovat více. Jinak bych se ale chtěla hlavně věno-vat právě výrobě medvídků, a to jak těch univer-zitních, tak i těch, které jsem šila doposud, tedy ke konkrétní příležitosti. Zatím mám své výrobky zveřejněné pouze na facebookové stránce Sock bears, v  brzké době však plánuji vlastní interne-tové stránky.

Mají zákazníci zájem i o jiná zvířata? Vyrábíte i jiné plyšové hračky?Šiji hlavně na přání zákazníků a v podstatě coko-

liv, co si vymyslí. Šila jsem například sovičku, te-látko, orla, ale největší zájem je o medvídky.

Medvídci z UPointu se vyprodali hned první týden, jistě vás takovýto úspěch těší. Neuva-žujete třeba, že byste si otevřela například vlastní hračkářství?Nečekala jsem, že bude až takový zájem a  jsem opravdu velmi potěšena. Pokud to tímto směrem půjde i  nadále, možná jednou dojde i  k  otevření vlastního obchůdku s  dárkovými předměty. Vě-nuji se i jiným ručním pracím, takže bych do pro-deje nejspíš zařadila i další své výrobky. Ale to už hodně předbíhám.

Eva Pětvalská

Přichází Noc divadel, Olomoucká jeviště se otevírají

ROZHOVOR

Od majálesového maskota až k univerzitní kolekci medvědů

TIPY

Před dvěma lety vyrobila Veronika Hedererová z chlupatých ponožek žlutého medvídka Standu. Organizátoři olomouckého Majálesu si jej oblíbili natolik, že z něj v roce 2013 udělali maskota. Letos Veroniku oslovilo vedení univerzitního obchodu UPoint, aby vytvořila novou kolekci univerzitních medvídků. Kromě plyšáků pro svou alma mater šije Veronika také plyšové hračky na zakázku. Momentálně ji najdete na facebookové stránce s názvem Sock bears.

ANKETA: Jaký sortiment byste ještě uvítali v univerzitním obchodě UPoint?

Romana, 3. ročníkuměnověda, rus. fil.

Kateřina, 2. ročníkučitelství pro 1. stupeň

Jan, 2. ročníkžurnalistika

Myslím si, že sortiment v  UPointu je dostatečně široký už teď. Navíc bych ale uvítala například USB disk s logem univer-

zity nebo sešity s tvrdými deskami či diář, ten bych určitě využila.

UPoint má fungovat i jako informační centrum pro studenty, tak bych uví-tal větší přísun informací v  podobě nějakých infor-

mačních letáků o  různých univerzitních akcích. Se současným sortimentem jsem jinak spokojený.

Upřímně by mě potěšily trochu příznivější ceny, vzhledem k  tomu, že je to obchod pro studenty. Do sortimentu bych za-

řadila třeba UP náušnice pro holky, trsátka pro ky-taristy nebo plastové hrnky s logem. Noc divadel spojí olomoucká divadla. Vyrazte za noční kulturou. Foto: Divadlo Na cucky

Veronika HedererováVystudovala na Univerzitě Palackého učitelství

přírodopisu a technické a informační výchovy.

Ručním pracím se věnuje od malička, a  když

měla jako studentka pedagogiky za úkol přinést

do školy nějaký výrobek, přišla s ponožkovými

psy, které vytvořila podle návodu z  internetu.

Nakonec to neskončilo jen u  psů a  Veronika

začala šít medvídky, kteří nyní slaví úspěchy.

KOMENTÁŘ

P O N D Ě L Í 1 6 . L I S T O P A D | Č Í S L O 4 . | S T R A N A 4 – 5 HELENAv krabici

n a j d e t e n á s n a w w w . h e l e n a v k r a b i c i . c z n e b o w w w . f a c e b o o k . c o m / H e l e n a v k r a b i c i

STORY

„Ve vědeckotechnickém parku nesídlíme dlouho, předtím jsme měli dílnu doma v obýváku,“ ozna-muje mi hneď z príchodu mladá a energická Ka-teřina. Obzerám sa okolo a  neviem si to úplne predstaviť. Steny sú celé zastavané krabicami a  v  strede je veľký stôl s  rozrobenými hodinami a potrebným náradím.

Myšlienka začať vyrábať vinylové hodiny vznikla presne pred rokom v  hlave Jana Čížka, ktorému sa zapáčili podobné hodiny pri jeho po-tulkách po svete. Začal vyrábať vlastné hodiny,

so svojimi dizajnovými návrhmi. Niektoré časti hodín sa dajú urobiť strojovo, väčšinu však robí ručne. Keď vidím precíznu detailnú prácu na olo-mouckých hodinách, rozmýšľam, ako dlho asi trvá ich výroba. „Liší se to podle druhu. První kus od každého designu zabere asi čtyři hodiny. Ty další potom zaberou mnohem méně času,“ ob-jasňuje Kateřina. Motív, ktorý si dávajú ľudia vy-robiť je rôzny. „Dělali jsme krajinku s horami pro turistu, ale i hodiny podle fotky vnoučat. Fantazii se meze nekladou.“

Každé hodiny teda majú svoj osobitý príbeh. Existujú však aj také vinylové dosky, do ktorých by ani títo kreatívni výrobcovia nikdy nezarezali. „Já osobně sbírám Franka Sinatru a pohádky. Ně-kteří lidé se pohoršují nad tím, že ničíme desky. Těch je však minimum. Většině se hodiny líbí, buď jim to připomíná jejich mládí nebo je pova-žují za stylové.“

Hodiny majú úspech nielen v Čechách, dvo-jica s nimi cez leto vycestovala aj za hranice. Do-kopy navštívila sedem krajín. „Bezkonkurenčně největší úspěch měly naše hodiny v Anglii. Bylo

vidět, že tam mají lidé k  takovým věcem vztah. Naopak ve Španělsku jsme zaznamenali nej-menší úspěch.“

Zaujíma ma, či sa táto kreatívna dvojica ne-bojí, že sa im raz vinylové dosky minú. „V  pod-statě chceme ukázat, že vinylové desky jsou re-cyklovatelný materiál. Kdyby všechny došly, znamená to, že jsme zrecyklovali všechno, co jsme mohli. Máme však nápady i  na další mate-riály, takže se toho neobáváme,“ vysvetľuje Ka-teřina. „Nejen desky se dají recyklovat. Obaly od nich používáme na výrobu tašek, zápisníko-vých bločků nebo dárkových krabiček.“ Z  ma-lých odrezkov vinylových dosiek zas vznikajú ná-ušnice.

Kateřina aj Jan sú obaja ľudia s maximálnym pracovným nasadením, skoro žiadnym voľným časom a predsa s úsmevom na tvári. „Když děláte něco, co vás vysloveně baví a naplňuje, tak máte vždy důvod, proč se těšit do práce,“ dodáva Kate-řina na záver nášho stretnutia.

Nina Francelová

Olomoucké vinylové hodiny letia aj v zahraničí

Mám kamarádku, která se po bakalářských stát-nicích rozhodla jít pracovat jako pojišťovačka. Mám kamarádku, která se rozhodla dokončit studium s  dítětem. Mám kamarádku, která po bakaláři natočila film. Mám kamarádku, která dokončila tříletý obor a nastoupila znovu na pěti-letý, aby si splnila sen. A já jsem na ně na všechny pyšná.

Proč? Denně na univerzitě potkávám někoho, kdo si na studium určitým způsobem stěžuje. Jak je toho hodně, kdo to má stíhat a  jak je to jinde jednodušší a  lepší. Jde většinou o  lidi, kteří mají stabilní sociální zázemí, rodiče jim platí studium, nemají zdravotní nebo partnerské problémy, nebo dokonce zvládají při škole i  práci, a  získá-vají tak potřebnou praxi do budoucna. Prostě lidi „tip ťop“, kteří nemají nejmenší právo si na něco stěžovat. A pak odpoledne, při cestě ze školy, po-tkám kamarádku s  kočárkem, která by si mohla stěžovat až do aleluja na finanční situaci studu-jící matky s dítětem. Ale jediné, co řekne je: „Jsem šťastná.“

Chápete, jaký rozdíl mezi těmito lidmi je? Není to tím, že si jeden stěžuje a  ten druhý je skromný a vděčný. Ale tím, že ti šťastnější se mu-

seli postavit určité výzvě, čelit jí a udělat důležitá rozhodnutí. Na rozdíl od těch, kteří považují ba-nálnosti za problém v  měřítkách přírodní kata-strofy. A nejen to. Mnou jmenované kamarádky totiž udělaly to, co opravdu chtěly. Nestudovaly dál vysokou, která je nenaplňovala, ale přijaly věci tak, jak reálně jsou. Aby tím daly svému ži-votu smysl. Proto jsem na ně pyšná. Ve svém okolí bych totiž mohla spočítat na prstech obou ru-kou, kolik lidí se rozhodlo dělat to, co doopravdy chtějí a jsou v tom dobří.

Když pak potkám někoho, kdo si stěžuje, jak to má se studiem těžké, mám pocit, že větši-nou mluvím s  lidmi, které studium nenaplňuje. A oni sami nejsou přesvědčeni o tom, že jim po-znatky ze školy v  životě k  něčemu budou. Tak proč vlastně studují? Proč znepříjemňují stu-dium těm, kteří se rozhodli studovat dál? Bojí se vystoupit ze vzdělávacího systému? Postavit se na vlastní nohy a pustit se máminy sukně? Myslí si, že teď na víc nemají? Říká se, že všechno přichází ve správnou chvíli, ale věřte mi. Čím dřív do toho skočíte, tím líp se naučíte plavat. I proti proudu.

Gordana Mikešová

Čas útěku

Během následujícího dne jsme sbalili všechny potřebné věci. Mezitím, co ostatní sháněli po-slední nezbytnosti, já se Sergejem jsme plánovali trasu a dohadovali se, kudy se vydáme, abychom nenarazili na lovce. Nakonec jsme se shodli, že nejlepší bude postupovat chvíli jihovýchodním směrem od bunkru a  potom to otočit k  západu a  zamést za sebou stopy. Vzhledem k  tomu, že nás bylo hodně, museli jsme stanovit místo, kde se sejdeme. Večer jsme šli brzo spát, ale já stejně věděl, že tu noc neusnu.

Nejlepší čas na lov je bezesporu za rozbřesku. Právě to byl náš moment. Tehdy jsme mohli pro-klouznout ven z téhle klece. „Jdeme,“ zavelel jsem, když se nebe rudě rozzářilo. V  tichu probouze-jící se krajiny jsme se vydali kupředu. „Držte se u  sebe!“ upozorňoval jsem ostatní. Vím, řekl jsem jim to již mnohokrát, ale stejně jako otcové rodin, i  já měl o tu svou strach. Pevně jsem tiskl Leninu ruku. Já a Sergej jsme byli v čele, naše nej-mladší jsme umístili doprostřed a  celé to uzaví-rali dva mí věrní přátelé, Jordan a Brad. Prvních pár kilometrů ubíhalo hladce. Začali jsme se blí-žit k bunkru, který jsme měli míjet. Nikdo ani ne-dutal.

„Už jsme blízko, měl bych se vydat zamést stopy,“ řekl Sergej. „Dobře, opatruj se. Brade, běž s ním,“ vyzval jsem svého kamaráda. „Sraz na do-mluveném místě,“ zavolal jsem ještě a  rozdělili jsme se. O dvě hodiny později jsme se dostali na místo a čekali. Cesta naštěstí proběhla bez újmy.

Začal se blížit čas setkání a  já pocítil ner-vozitu. Po chvíli jsem uslyšel kroky a  oddechl si. Zpoza stromu se vynořil jen Sergej. „Kde je Brad?“ zeptal jsem se. „Moc mě to mrzí, Nicku,“ začal a  ve tváři se mu objevil zlověstný škleb. „Kdybys ho neposílal, možná by se mu nic ne-stalo,“ odpověděl. Až teď jsem si všiml modřiny na jeho tváři. „Co jsi to provedl?“ zeptal jsem se hloupě. Celá skupina už byla na nohou. Když jsem se rozhlédl, uviděl jsem desítky šípů namí-řených na nás. „Můj velitel dlouho hledal jednu speciální mapu a čirou náhodou ji máš zrovna ty. Dej mi ji a můžeme si ušetřit problémy,“ usmál se. Celý můj plán se mi rozpadal před očima. „Já ti věřil!“ zakřičel jsem.

V  té chvíli jsem udělal jedinou možnou věc. Z  náprsní kapsy jsem vytáhl sirky a  z  batohu mapu. Sergej vykřikl, ale já škrtl a  mapa se celá octla v plamenech. „Ne nadarmo jsem se ji nau-čil nazpaměť,“ vyplivl jsem ze sebe. „V  tom pří-padě mi nedáváš jinou možnost,“ zasyčel. „Za-jměte je!“

Pokračování v dalším čísle.Kristýna Zoufalá

Jsem na ně pyšná a  na vás chci být taky

POVÍDKA

Upeč třeba chleba, zazimuj třeba park

ZAJDĚTE

Josef Jařab: Prostě se nebát a neutrácet dar svobody v konzumních drobnýchZítra si český národ už po šestadvacáté připomene výročí začátku cesty ke svobodě. Na odkaz listo-padu ‘89 dnešku jsme se zeptali prvního polistopa-dového rektora UP Josefa Jařaba. Sametovou revoluci vedli hlavně studenti. Jaké ideály by měli nést studenti dnes?Ve mně tehdy povzbudili naději, že zásluhou svého mládí i mládežnické odvahy toho budou studenti schopni, kdykoliv to bude historická situace vyža-dovat. Ne tedy „permanentní revoluce“, ale ozvat se, když je to vzhledem k vývoji společnosti třeba. Prostě se nebát a neutrácet dar svobody v konzum-ních drobných.Jak se naší zemi podařilo zúročit vítězství z listopadu 1989?Mnohého jsme dosáhli. Otevřel se nám svět. Ale my se světu sdostatek neotevřeli. A  ničím jsme (kromě spontánních humanitárních akcí) ani moc nepřispěli k žádoucímu vývoji Evropy a světa.

Jednou nohou a hlavně částí mysli jsme nějak zů-stali trčet v době před Sametovou revolucí. Jako by se nám z izolace, v níž jsme dlouho museli žít, ani nechtělo. Svoboda je náročná šance, kterou máme, a  která nám umožňuje dokázat sobě samým i ostatním, co umíme. Je to možnost a závazek.Jistě jste měl po převratu očekávání ohledně dalšího vývoje univerzity. Líbí se vám, jakým směrem míří dnes?Naše univerzita – jako ostatně všechny vysoké školy v celé republice – se viditelně rozrostla. To, že kvantita někde přerostla kvalitu, platí obecně, a  tedy i  u  nás. Univerzitu je ve městě více vidět a  Olomouc se tedy blíží představě univerzitního města. To je pozitivní. Před čím bych varoval je stále se šířící a prohlubující manažerský způsob ří-zení univerzity, který chápe školu jako firmu a stu-denty jako klienty.

Veronika Krejčí

PTÁME SE

Keď zamierite z Olomouca k Vedeckotechnickému parku, prekľučkujete spleť rôznych budov a trafíte do správnych dverí výrobnej dielne, stretnete sa s dvomi usmiatymi ľuďmi. Kateřina Dobisíková a Jan Čížek, zoznámte sa.

Že práce šlechtí, je známá věc. Navíc komu se ne-lení, tomu se zelení. A další moudro zase říká, že dělání všechny smutky zahání. A kdyby snad měl někdo jakoukoli pochybnost, ať si to vyzkouší sám. Příležitost bude už příští pátek, kdy univer-

zita s podporou radnice a Flóry pořádá první za-zimování olomouckých parků. S  nápadem dob-rovolnické brigády přišli sami studenti. A  je to pochopitelné, protože právě olomoucké parky nám studentům poskytují útočiště pro sporto-vání, studium, relaxaci, ale třeba taky pro majá-lesové radovánky. Kdo má tedy Olomouc a  její parky rád, ať se nezdráhá uchopit hrábě a  vy-razit na listí i  odpadky. Každá ruka bude dobrá, navíc po práci snad budou nějaké ty koláče i po-vyražení. „Pokusíme se doručit svačinu a  punč, možná bude i  nějaká muzika,“ láká potenciální dobrovolníky prorektor pro vnější vztahy Petr Bi-lík. O  dobrou náladu tedy určitě nouze nebude. A jestli už vám šrotuje hlavou, jak se bude tvářit stevardka ve vlaku, až nastoupíte i se zahradním nářadím, žádný strach. Pracovní pomůcky bu-dou na místě. Přesné informace o  tom, v  kolik a kde se bude uklízet, doplní organizátoři na face-bookovou událost Zazimujme parky!

Jana OpočenskáFoto: Veronika Krejčí

mají dítě, takže dohromady dvanáct. Vládne tady demokracie. Když se řeší něco závažnějšího, tak se udělá porada a musí s tím všichni souhlasit, pak je to v pořádku. Zatím se všichni shodneme, “ končí náš rozhovor Roman.

Je čas se přesunout o  „dům“ dál. Procházíme mezi maringotkami, až dojdeme k  jedné, která je obklopena dětskými hračkami, pískovištěm a  hlavně dalším hlídacím psem. Psy zde mají na-místo zvonků. Proto už za chvíli slyšíme milý žen-ský hlas. „Hned jsem u vás,“ ozývá se zevnitř. Za-nedlouho přichází sympatická slečna, představí se jako Klára. V ruce drží malou blonďatou holčičku Dorinku, které je rok a půl.

Ze studentů spokojenými rodičiKlára v  maringotce bydlí se svým přítelem od ledna roku 2013. „Už jsem tady o  tom místě sly-šela dříve, ještě když jsem studovala. Vůbec jsem si nedokázala představit takto žít. Posléze se sem ještě jako student přestěhoval můj přítel. Já jsem otěhotněla a nastěhovala se za ním. Zatím to zvlá-dáme dobře. Kdyby ne, odstěhovali bychom se třeba do bytu.“ Klára dodává, že je teď pro ně ma-ringotka tak akorát, ale v budoucnu by chtěli druhé dítě a většímu bydlení by se proto určitě nebránila. Stále však chtějí zůstat u  tohoto způsobu života. Proč taky ne? Kolem je krásná příroda, a to je pro ně nejdůležitější.

Od Kláry se také dozvídáme, že studovala na UP španělskou filologii. Její přítel, který už nyní pracuje, studoval sociologii. „Práce střídá, jak to jde. Teď například dělá ve škole družináře v Jurtě u Poděbrad, stará se tu o včely a dále pak pracuje na charitě.“

I  přesto, že zde žijí bezproblémoví lidé, ná-vštěvy Policie bohužel nejsou ničím výjimeč-ným, stěžuje si Klára. „Jsou to hodně nepříjemné chvilky. Buď přijdou hodně brzo ráno, nebo pozdě večer, když tady většina lidí spí. Úplně nevím, jaký je účel toho, že sem chodí. Pravděpodobně si my-slí, že zde bydlí bezdomovci. Je to nepříjemné, jsou na nás často dost tvrdí.“ Problémům s policisty se nevyhne nikdo, například Romanovi rozbili okno.

Pohostinnost nezapřouKlára a její přítel mají maringotku zapůjčenou od jejich kamaráda Pepy, který na pozemku bydlí už patnáct let v buňce. I Pepu se rozhodneme navští-vit, ale zrovna odchází do práce. Ujímá se nás jeho přítelkyně Marie a spolubydlící Vlasta. Oba to jsou velmi přátelští lidé. Zvou nás dovnitř a hostí čajem.

Vlasta studuje kulturní antropologii, taktéž na Univerzitě Palackého. „Zrovna teď čekám na stát-nice,“ svěřuje se. Bydlí v malém pokojíčku, který už sám o  sobě dýchá volnomyšlenkářskou, student-skou atmosférou. Na stěnách jsou malby, většinou jde o  vlastní tvorbu. Tvůrčí nadání se dá odečíst i z mnoha hudebních nástrojů, které Vlasta ovládá.

Hraje na housle, kytaru nebo dechový nástroj did-geridoo. Jeho vášeň se potkává i s přivýdělkem. Na ulici hrává lidem pro radost, většinou však mimo Olomouc.

Žít v souladu s přírodouPaní Marie zde bydlí teprve pár měsíců. „Dříve jsem bydlela ve Zlatých Horách,“ vypráví. Do Olo-mouce šla za láskou, a  i  když je její přítel o  něco mladší, říká, že jim to klape. A jestli rozhodnutí by-dlet tímto způsobem nelituje? „Kdo se rozhodne žít v souladu s přírodou, musí něco obětovat. Vý-chova rodičů samozřejmě zanechá nějaké stopy, takže se to může zdát z počátku divné. Každému to nemusí vyhovovat.“ Překvapuje nás, jak vlídně nás paní Marie uvítala. Velice milá a  energická paní, která se vyučila prodavačkou a  za totality studovala ekonomickou školu. Nicméně kvůli re-žimu studium nedokončila. V rodině ale doposud nepřijali, že si našla o několik let mladšího přítele, protože už je sama babičkou. „Časem to vyšumí a bude dobře,“ říká Marie s nádechem optimismu v hlase.

Na rovinu podotýkáme, že jsme tak příjemné lidi i  prostředí opravdu nečekali. Po prvotním střetu se psy se to vyvinulo ve velice zajímavou návštěvu. Sice jsme se nestihli seznámit se všemi obyvateli pozemku, nicméně potkat se s tímto ži-votním stylem bylo obohacující. Vesměs všichni působili dojmem, že jim opravdu nic nechybí a žijí šťastný život. Málokdo dnes dokáže opustit po-hodlí moderní doby a žít v souladu s přírodou bez zbytečností.

Text: Jan Nuc, Lucie JešátkováFoto: Lucie Ješátková

HELENAv krabiciTÉMA ČÍSLA

n a j d e t e n á s n a w w w . h e l e n a v k r a b i c i . c z n e b o w w w . f a c e b o o k . c o m / H e l e n a v k r a b i c i

TÉMA ČÍSLA

Je páteční ráno, slunce ještě za mrakem. Pomalu se, obklopeni travnatou plochou, blížíme k ceduli ‚vo-jenský prostor‘. Z dálky vidíme jen střechu velkého domu. Ten je jako nedobytný hrad obehnaný vyso-kým neprůhledným plotem. Nepůsobí zrovna pří-stupně. Zamčená železná vrata dovolují nakouk-nout pouze jedním okem, a tak to zkoušíme z jiné strany. Další vrata. Bereme za kliku a  bránu, tiše jásajíc, otvíráme. Nikde nikdo. Dál se tedy zveme sami. Rozprostře se před námi velká plocha se sta-rou rozpadlou budovou uprostřed. Čtyři barevné maringotky a hrobové ticho.

Máme velmi omezené informace o  tom, co vlastně hledáme. Víme, že se objekt našeho zájmu nachází poblíž záchranářského heliportu. Lidé zde žijí alternativním způsobem života a  nemají elek-třinu, zato chovají kozy. Moc jsme si to dopředu neuměli představit. Nevypadá, že by zde byl kdo-koli vítán. „Haló,“ voláme tlumeným hlasem, při-bližujíc se k domu.

Jakési napětí, strach a  pocit nepatřičnosti. V  tom se ze tří stran vyřítí psi. Tři černí štěka-jící psi. Žádní jezevčíci to opravdu nejsou a strach z  kousnutí zvětšuje skutečnost až třikrát. Nikdo nás zachránit nepřichází, ale štěkající strážci hradu nám po chvíli dávají svolení k dalšímu průzkumu.

Výtvarník Roman má elektřinu, internet i teplou voduZpovzdálí najednou slyšíme zvuky. Zní to, jako by někdo štípal dříví. Než stačíme přijít blíž, do-tyčný nás zpozoruje a  zamíří k  nám. Naštěstí se tváří sympaticky, takže z nás napětí alespoň trochu opadne. Muž se představuje jako Roman a  mile nás vítá, i přesto, že má zrovna plné ruce práce s pří-pravou dřeva na zimu.

Roman se přistěhoval před čtyřmi lety. „Dříve jsem také bydlel v maringotce, ale ve Vsetíně. Pak jsem se doslechl o tomto prostoru a infiltroval se,“ říká s  úsměvem. Studoval výtvarné umění u  nás na Univerzitě Palackého a později také chvíli učil. Jeho vztah k umění se promítl i do tohoto místa.

Přicházíme v  domnění, že zde nemají elek-třinu, ani teplou vodu. Roman nám však oponuje. „Elektřinu i internet tady máme. Dokonce jsem ne-dávno nainstaloval do maringotky bojler na ohřev vody.“ Platí zde i nájem. Život v maringotkách má už pro nás trochu reálnější kontury.

Z bývalého chléva galerieZjišťujeme, že se ve starém domě nebydlí, nýbrž jej z části využívají jako galerijní prostory. „Začal jsem tady provozovat galerii, která funguje tři roky. Ne-

dávno skončila poslední výstava pro tento rok, ale další připravujeme na jaro. Teď mám domluve-ného jednoho kluka z FAVU, který by u nás chtěl na jaře vystavovat.“ Galerie vznikla za spolupráce dvou studentů ze Španělska na výměnném po-bytu. Podle nich také galerie nese svůj název – R ÁJ (Roman, Arnau, Joana).

Roman nás provádí bývalým chlévem, nyní prostory galerie. Naposledy zde vystavoval an-gažovaný výtvarník z  Olomouce – Jean De Ar-doise. „Dělá zajímavé věci, které mají smysl. Bojuje proti olomouckým mafiánům, jako je Langer a po-dobně. A také proti Šantovce,“ podotýká Roman.

K  samotnému objektu se váže i  zajímavá his-torie. Roman vypráví, že celý tento prostor je pev-nostním objektem. Na olomouckém magistrátu má číslo 1 – Prachárna. Je z něj výhled do okolí, če-hož využili i Římané ve druhém století a o pár set let později i ruští vojáci.

Nejsme komunitaZajímá nás, kolik lidí zde žije a  jak to tady celé vlastně funguje. Nevíme, jestli každý žije na vlastní pěst nebo tu panují přátelské vztahy. „Jsme tu spíš každý sám za sebe. Určitě nefungujeme jako ko-munita. Bydlí nás tu kolem deseti, z toho dva páry

Ptáte se někdy sami sebe, kde je ta hranice, za kterou končí osobní pohodlí a komfort? Každý ji máme někde jinde. Koupelna s horkou vanou, splachovací záchod, byt, dům, móda, technologie. Pro jednoho samozřejmost, pro druhého nadbytečnost. Buď, jak buď. Ale co třeba kadibudka, kamna, maringotka na čtyřech kolečkách, pračka na čerstvém vzduchu, vlastní zelenina, včelín nebo volně se potulující kozy? Ano, i takový způsob života můžete v Olomouci vést. A co víc, spokojeně.

V MARINGOTCE

ŽIVOT ŽÍT

ZPRAVODAJ HELENA V KRABICI VYDÁVÁ OBČANSKÉ SDRUŽENÍ HELENA V KRABICI, O.S., KŘIŽKOVSKÉHO 14, OLOMOUC, 771 47, IČO: 22744509

Šéfredaktorka: Gordana Mikešová; vedoucí vydání: Veronika Krejčí; redakce: Barbora Adamová, Kateřina Čajanková, Nina Francelová, Lucie Ješátková, Lucie Kratochvílová, Petra

Kratochvílová, Veronika Krejčí, Gordana Mikešová, Jan Nuc, Jana Opočenská, Eva Pětvalská, Petr Šrajer, Eliška Vrbová, Kristýna Zoufalá; korektura: Kateřina Beranová, Anna Hrbáč-

ková; fotografie: Lucie Ješátková, Veronika Krejčí, Jana Opočenská, Eva Pětvalská, Eliška Vrbová; sazba: Lucie Semianová.

Místo vydávání Olomouc, číslo 1., Ev. č. E 15507, čtrnáctideník, tiskne tiskárna Budík, náklad 1 000 výtisků

Helena v krabici vychází za finanční podpory Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. www.helenavkrabici.cz, www.facebook.com/Helenavkrabici

HELENINA KACHNA!Celý minulý semestr jsem vám se Šrájovou poradnou měnil život k lepšímu. Za honoráře od Heleny v krabici jsem se chtěl odříznout od své minulosti a strávit zbytek života na Bahamách, což se dařilo do chvíle, než mi na mail dorazil dotaz paní Jany. Upozorňuji, že tato situace je výjimečná, a pokud i vy máte nějaký problém, nechte si ho, prosím vás, pro sebe. Já mám svých starostí dost.

Dobrý den,Prosím o radu. Můj problém je, že mi voní benzin, který mám kdykoliv k dispozici v garáži, protože manžel často seká trávu. Naučila jsem se chodit čichat a měla jsem už častokrát i halucinace - vět-šinou příjemného charakteru. Zjistila jsem, že potmě dodává benzin jakési fosforeskující vidění. Většinou mi to dodá i  lepší sluch a  slyším, co si sousedé vykládají nebo mám i nesmyslné slyšiny. Stydím se za to a snažím se, aby to ze mě mé děti necítily. Ale je to silnější než já a skoro každý den si najdu nestřeženou chvilku a  vlítnu do garáže. Manžel nic netuší. Prosím o radu, co dělat, abych chuť na čichání dokázala ovládnout. Manžel by to řešil tak, že by mi vynadal do všeho možného a benzin by prostě schoval. Ale já to chci dokázat

sama, aniž by o tom vůbec věděl. Nemám s man-želem moc dobré vztahy. Děkuji za radu, pří-padně za kontakt na někoho, kdo měl podobný problém s benzinem jako já. Je mi 39 let.Jana Vodičková

Zdravím Jano,musím vás ujistit, že opravdu nejste první člověk, který má problémy s benzínem. Z vašeho dopisu je mi ale jasné, že u vás je čichání benzínu pouze oním pověstným vrcholem ledovce. Pravým zdrojem těchto problémů je očividně váš manžel.

Ano. Je s podivem, že člověka, který si neuvědo-muje, jak spalováním benzínu napomáhá zne-čišťování ovzduší, společnost stále toleruje. Za-

tímco většina světa používá sekačky na elektrický pohon či biopaliva, vrací se k  osvědčené dvojici srp a kl... kosa nebo na tuto práci využívá služeb ovcí, takový pan Vodička tyto snahy vytrvale sa-botuje.

Svou pravidelnou likvidací travního porostu vaší zahrady tak neničí pouze slimáky a  ovzduší, ale očividně také vás. Zastavte to. Nakupte ovce. Za-ručuji vám, že k nim čichat nebudete.Jo a  mohla byste mi prosím napsat vaši adresu? Zajedu si pro ten benzín.

Šrája, ilustrace: Petra Kratochvílová

ŠRÁJOVA PORADNA: BENZÍN