1/2021 / Informační oběžník Hnutí Pro život ČR / leden 2021 HNUTÍ PRO ŽIVOT ČR 2 – 4 Bioetika 5 –7 Geopolitika a kulturní vlivy – USA 8 Linka pomoci 9 –10 Rodiny 3+ 11 Sociální darwinismus 12 – 16 Historie potratů v ČSSR Zachránit lidský život je reálně možné „V dubnu mi bude 43 let a nyní jsem zjistila, že jsem naprosto neplánovaně a z mé stra- ny nechtěně těhotná. V prvním šoku jsem chtěla jít automaticky na potrat, dokonce mám vypsanou žádost. Manžel je naopak zastáncem toho si miminko nechat. Už sko- ro 14 dní řeším, co dělat. Nejsem vůbec za- stánce potratů, ale taky si vůbec nedokážu představit, jak další dítě zvládnu. Připadám si hrozně stará, že už těhotenství a miminko nebudu zvládat ani fyzicky, ani psychicky. Máme čtyři úžasné děti a já se teď hrozně bojím, jak to bude s tím pátým. Co když se nenarodí zdravé? Stále se nemůžu zbavit pocitů, že ho nechci, že to není dobrý ná- pad, že prožiji příští dva tři roky v napros- tém vyčerpání. Že si vlastně přeji, aby na příští kontrole doktor zjistil, že se mimin- ko nevyvíjí a že sama příroda uzná, že už jsem na další dítě opravdu stará. Přemýšlím o tom, zda neublížím miminku tím, že bude už v bříšku vnímat tyto moje negativní poci- ty, ač jsem si jistá, že pokud se narodí, budu ho milovat. Všechno se ve mně pere a zatím nevím, jak z toho ven. Budu ráda, za každou radu, pomoc, podporu. Děkuji, J.N.“ Zachránit jeden lidský život je úplně reál- ně možné. A protože politici i úředníci jsou momentálně zahlceni protiepidemickými opatřeními a nemůžeme se s nimi osobně scházet, věnujeme o to více sil a prostředků, abychom mohli pomáhat ženám chránit je- jich nenarozené děti. Od podzimu nabízíme pomoc i v situacích, kdy nečekané těhoten- ství znamená výpadek jednoho příjmu na hypotéku nebo jiné investiční úvěry s tím, že dar je podmíněn morálním závazkem pomoci v budoucnu jiné rodině, kde čekají nečekaně dítě. Aby se na nás těhotné ženy v tíživé situ- aci mohly obrátit, musí se o nabídce nějak dozvědět. Proto jsme vděční společnosti JCDecaux, která nám v prosinci a lednu na- bídla pro kampaň „Nesoudíme. Pomáháme“ v Praze nekomerčně přes 400 ploch v cityli- ght vitrínách. K pomoci s informovaností se připojila také firma Rengl, která disponuje reklamními plochami v menších městech po celé ČR. Nejde jen o to, aby se o nabídce do- zvěděly ženy, když to aktuálně potřebují. Sdělení, že pro těhotné ženy lze něco kon- krétního dělat, mění klima ve společnosti. Vědomí, že existuje někdo, kdo mne a mé dítě nenechá ve štychu, je nesmírně cenné. Nečekaně těhotná paní, která se na naši Linku pomoci obrátila, se už zpět po naší odpovědi na její původní prosbu o pomoc neozvala. Umíte si ale určitě představit, jak nás nedávno potěšila tato krátká zpráva: „Dobrý den, je to téměř rok, co jsem se na Vás obrátila pro radu v nesnadné situaci. Chtěla bych Vám říct, že mi Vaše odpověď moc pomohla a před čtyřmi měsíci se nám narodila zdravá a krásná holčička, ze které máme celá rodina velikou radost. Děkuji, že pomáháte!“ Radim Ucháč Foto: HPŽ ČR
Transcript
1/2021 / Informační oběžník Hnutí Pro život ČR / leden 2021
HNUTÍ PRO ŽIVOT ČR2 – 4 Bioetika 5 –7 Geopolitika a kulturní vlivy – USA 8 Linka pomoci 9 –10 Rodiny 3+ 11 Sociální darwinismus
12 – 16 Historie potratů v ČSSR
Zachránit lidský život je reálně možné„V dubnu mi bude 43 let a nyní jsem zjistila, že jsem naprosto neplánovaně a z mé stra-ny nechtěně těhotná. V prvním šoku jsem chtěla jít automaticky na potrat, dokonce mám vypsanou žádost. Manžel je naopak zastáncem toho si miminko nechat. Už sko-ro 14 dní řeším, co dělat. Nejsem vůbec za-stánce potratů, ale taky si vůbec nedokážu představit, jak další dítě zvládnu. Připadám si hrozně stará, že už těhotenství a miminko nebudu zvládat ani fyzicky, ani psychicky. Máme čtyři úžasné děti a já se teď hrozně bojím, jak to bude s tím pátým. Co když se nenarodí zdravé? Stále se nemůžu zbavit pocitů, že ho nechci, že to není dobrý ná-pad, že prožiji příští dva tři roky v napros-tém vyčerpání. Že si vlastně přeji, aby na příští kontrole doktor zjistil, že se mimin-ko nevyvíjí a že sama příroda uzná, že už jsem na další dítě opravdu stará. Přemýšlím o tom, zda neublížím miminku tím, že bude už v bříšku vnímat tyto moje negativní poci-ty, ač jsem si jistá, že pokud se narodí, budu
ho milovat. Všechno se ve mně pere a zatím nevím, jak z toho ven. Budu ráda, za každou radu, pomoc, podporu. Děkuji, J.N.“
Zachránit jeden lidský život je úplně reál-ně možné. A protože politici i úředníci jsou momentálně zahlceni protiepidemickými opatřeními a nemůžeme se s nimi osobně scházet, věnujeme o to více sil a prostředků, abychom mohli pomáhat ženám chránit je-jich nenarozené děti. Od podzimu nabízíme pomoc i v situacích, kdy nečekané těhoten-ství znamená výpadek jednoho příjmu na hypotéku nebo jiné investiční úvěry s tím, že dar je podmíněn morálním závazkem pomoci v budoucnu jiné rodině, kde čekají nečekaně dítě.
Aby se na nás těhotné ženy v tíživé situ-aci mohly obrátit, musí se o nabídce nějak dozvědět. Proto jsme vděční společnosti JCDecaux, která nám v prosinci a lednu na-bídla pro kampaň „Nesoudíme. Pomáháme“ v Praze nekomerčně přes 400 ploch v cityli-ght vitrínách. K pomoci s informovaností se
připojila také firma Rengl, která disponuje reklamními plochami v menších městech po celé ČR.
Nejde jen o to, aby se o nabídce do-zvěděly ženy, když to aktuálně potřebují. Sdělení, že pro těhotné ženy lze něco kon-krétního dělat, mění klima ve společnosti. Vědomí, že existuje někdo, kdo mne a mé dítě nenechá ve štychu, je nesmírně cenné.
Nečekaně těhotná paní, která se na naši Linku pomoci obrátila, se už zpět po naší odpovědi na její původní prosbu o pomoc neozvala. Umíte si ale určitě představit, jak nás nedávno potěšila tato krátká zpráva: „Dobrý den, je to téměř rok, co jsem se na Vás obrátila pro radu v nesnadné situaci. Chtěla bych Vám říct, že mi Vaše odpověď moc pomohla a před čtyřmi měsíci se nám narodila zdravá a krásná holčička, ze které máme celá rodina velikou radost. Děkuji, že pomáháte!“
Radim Ucháč
Foto: HPŽ ČR
hnutiprozivot.cz / strana 2
Bioetika
Je nesmírně obtížné ověřovat důvěryhod-nost informací o očkování proti onemoc-nění COVID-19. Jedná se o vysoce odborné téma, kde není ani pro samotné lékaře čas-to zřejmé, kdo je pro danou oblast vlastně kompetentní – virolog, vakcinolog, bioche-mik nebo třeba molekulární genetik. Kdo vznese pochybnost nad bezpečností rychle vyvinutých vakcín, je veřejně dehonestován jako konspirátor nebo naivní hlupák šířící dezinformace. Objem potenciálního zisku farmaceutického průmyslu z globální vak-cinace je ale tak astronomický, že zvýšená opatrnost je na místě.
V červenci 2020 pozastavil Evropský par-lament a Rada EU platnost GMO legislativy (geneticky modifikované organismy)1 týkají-cí se vývoje a výroby léčiv proti onemocnění koronavirem. Extrémně se tak zkrátilo něko-likaleté prověřování dlouhodobých vedlej-ších účinků nových druhů vakcín a těm, kteří
1 https://esipa.cz/sbirka/sbsrv.dll/sb?DR=SB&CP=32020R1043 – Nařízení Evrop-ského parlamentu a Rady (EU) 2020/1043 ze dne 15. července 2020 o provádění klinických hodnocení s humánními léčivými přípravky, kte-ré obsahují geneticky modifikované organismy nebo z nich sestávají a jsou určeny k léčbě nebo prevenci onemocnění koronavirem (COVID-19), a o jejich výdeji
se chystají nechat očkovat v prvních vlnách, nezbývá než doufat v jejich bezpečnost.
V souvislosti s apely odborníků, celebrit a politiků na solidaritu a morální povinnost chránit zranitelné stojí za povšimnutí, že vý-robci udávají téměř 95ti procentní účinnost vakcín proti COVID-19.2 Je skutečně třeba, aby se mimo indikovanou skupinu, která má po očkování de facto jistotu nenakažení, vystavovali ostatní lidé možným komplika-cím nových vakcín? Nedochází k převráce-ní přirozeného mravního řádu, budeme-li
Testujeme. Očkujeme! Zvítězíme?Jedním z důvodů odmítání vakcín proti COVID-19 je využití buněčných linií, které byly
vyrobeny z tkání potracených nenarozených dětí. Tyto fetální linie jsou však běžně používány pro přípravu vakcín již celá desetiletí. S ohledem na ochranu lidského života se
aktuálně zdá důležitějším hlediskem klasická zásada vyučovaná na lékařských fakultách „primum non nocere – především neškodit“. Ctnost obezřetnosti radí nespěchat a vyčkat,
jak se očkování v delším časovém horizontu projeví u těch, kteří se dobrovolně rozhodnou dát své zdraví k dispozici vakcinačnímu projektu.
Foto: pvproductions / freepik
leden 2021 / strana 3
Bioetika
chránit nejprve náhodné kolemjdoucí, pak své známé a teprve na posledním místě své nejbližší a sami sebe?
Technologie tradičních vakcínV roce 1972 byla v Holandsku uměle potra-cena zdravá nenarozená holčička. Její led-viny použil počátkem roku 1973 kanadský vědec Frank Graham pro vytvoření buněčné linie HEK 293 („Human Embryonic Kidney cells“ – lidské embryonální ledvinové buňky) pojmenované podle 293. pokusu, kdy doká-zal změnit buňky tak, aby se dělily nekoneč-ně. Vytvořil tím zdroj buněk, na nichž se už téměř padesát let kultivují a testují vakcíny, včetně těch nejnovějších proti onemocnění COVID-19.3
Každé české dítě má být povinně očková-no proti zarděnkám.4 Vakcíny proti zarděn-kám, spalničkám, příušnicím, adenovirům či vzteklině jsou kultivovány na buněčné linii WI-38, která byla získána v 60. letech mi-nulého století z plic holčičky potracené ve třetím měsíci těhotenství.5 Podobně vznikla z plicní tkáně buněčná linie MRC-56, která se také používá na výrobu vakcíny proti za-rděnkám a dále proti planým neštovicím, dětské obrně či hepatitidě A. Buněčná linie PER.C6 získaná v roce 1985 ze sítnice 18ti týdenního nenarozeného dítěte7 se použí-vá na klinické testování vakcín proti ebole, chřipce, malárii, tuberkulóze a HIV8.
Etické hodnocení použití fetálních buněčných liniíProblematice užití vakcín připravených na buněčných liniích vyrobených z buněk ode-braných z potracených nenarozených dětí se věnovala Papežská akademie pro život už před patnácti lety v prohlášení „Mravní úvahy ohledně vakcín připravených z bu-něk získaných z potracených lidských plo-dů“ z 5. července 20059. Následně v roce 2008 Kongregace pro nauku víry v instrukci „Dignitas personae“10 zopakovala důvody, proč je možné ze závažných důvodů připus-tit použití vakcín: produkce existujících bu-
10 Instrukce Dignitas personae o některých otázkách bioetiky. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatel-ství, 2009.
něčných linií nevyžaduje potrácení dalších nenarozených dětí a zlý skutek je natolik časově i kauzálně vzdálený od příjemce vak-cíny, že se nejedná o přímou spolupráci se zlem. Dokumenty však zdůrazňují, že nelze jen vakcínu pasivně přijmout, ale je nutné se aktivně zasazovat o vznik alternativních léčiv a distancovat se od zavrženíhodného způsobu výroby. Současná debata proto spíše vypadá jako odvádění pozornosti od problému většího – nedostatečného prově-ření nežádoucích vedlejších účinků nových generací vakcín kvůli extrémnímu zkrácení celého testovacího procesu.
Netušené možnosti vakcín druhé generaceNové vakcíny druhé generace proti CO-VID-19 (proteinové, rekombinantní, vekto-rové) sice nemají mnoho společného s prin-cipem, na kterém fungují tradiční vakcíny používané po desetiletí, ale fetální buněčné linie pro kultivaci a testování stále využívají. Vektorové vakcíny proti COVID-19, které již objednala Česká republika11 (viz Přehled na
str. 4), nepoužívají oslabený přirozený vir, aby se na něm imunitní systém člověka vy-cvičil k boji proti viru, ale jedná se o labora-torní geneticky modifikovaný produkt, který genetičtí inženýři přenesli do neutrálního viru-vektoru.12 Ten se pak množí na lidských buněčných liniích.
Radost vědců nad funkčností nové tech-nologie vakcinace je pochopitelná. Výhodou vektorových vakcín je levnější a rychlejší masová výroba geneticky modifikovaných vektorů (virů) a především možnost umístit do retroviru více bílkovin (proteinů, vzor-ků), proti kterým má tělo bojovat. Otázkou je riziko nezamýšlených důsledků při mani-pulaci s genetickou informací. Ověřit, jak efektivně vakcína zabrání dané nemoci, lze poměrně rychle. Zjistit vedlejší zdravotní ri-zika je problém nesrovnatelně větší, a proto běžně probíhá několikaleté testování, aby se bezpečnost vakcín skutečně prokázala.
mRNA vakcíny třetí generaceNejmodernější vakcíny třetí generace, tzv. mRNA vakcíny, k výrobě fetální buněčné
12 https://www.wikiskripta.eu/w/Vektory
Frank Graham, emeritní profesor na katedře patologie, molekulární medicíny a biologie kanadské McMaster University Foto: mcmaster.ca
Evropský parlament pozastavil platnost GMO legislativy týkající se vývoje a výroby léčiv proti onemocnění koronavirem. Extrémně se tak zkrátilo několikaleté prověřování dlouhodobých vedlejších účinků nových druhů vakcín.
hnutiprozivot.cz / strana 4
Bioetika
linie13 nepotřebují vůbec. Použily se ale při testování efektivity vakcíny (viz Přehled na str. 4). Vakcíny mRNA představují zcela nové a mnohem levnější řešení základního problému vakcinace – jak dodat tělu dosta-tečný počet draze vyrobených vzorků (pro-teinů) virů, aby došlo k silné imunitní reakci. Vakcíny mRNA fungují na principu zavedení uměle vyrobené cizí genetické informace do buněk příjemce, aby je přinutily vyrábět povrchové struktury viru COVID-19 (antige-ny). Přítomnost tělem vyrobených bílkovin viru COVID-19 spustí automatickou imunitní odpověď organismu.14
13 https://lozierinstitute.org/update-covid-19-vacci-ne-candidates-and-abortion-derived-cell-lines HeLa buňky viz https://www.wikiskripta.eu/w/He-La_buňky
14 https://youtu.be/oMXGGmBfkf8
Normálně si imunitní systém člověka sám identifikuje povrchové struktury, podle kterých virus pozná a ničí. Tento komplexní proces mRNA vakcína obchází a ti, kdo vak-cínu přijmou, mohou jen doufat, že bílkovi-ny, které vědci pro imunitní systém označí jako „zlé“, aby s nimi tělo bojovalo, nema-jí v těle jinou pozitivní funkci a nezpůsobí např. autoimunitní onemocnění.
Výhody humánních i veterinárních15 vakcín založených na mRNA jsou na straně výrobce v neuvěřitelné rychlosti a jednodu-chosti vývoje a výroby. Například sekvence
15 https://www.ctpz.cz/vyzkum/influenza-moderni--vakciny-vakcinace-dopad-na-chovy-prasat-drube-ze-a-koni-964 – „Firma GSK předpokládá zhruba týdenní cyklus od identifikace genomu nového chřipkového viru až po výrobu dostatečného množství mRNA vakcíny po celém světě.“
pro vakcínu firmy Moderna byla hotova za jeden víkend – 13. ledna 202016, jen dva dny poté, co čínský profesor Jung-Čen Čang zve-řejnil genetickou sekvenci nového koronavi-ru. Od té doby se testuje a podobně rychle na tom byly a jsou i ostatní vakcíny proti COVID-19.17 Vakcína tedy byla na světě dří-ve, než byl poprvé v České republice nový koronavirus prokázán (1. března 2020).
(*) fetální buněčné linie použity během laboratorního testování účinnosti, nejsou použity při vývoji a výrobě
(**) testováno na buněčné linii lidských epiteliálních buněk izolovaných v roce 1951 z nádoru děložního hrdla
Výběr informací k využití fetálních buněčných linií zveřejněných v Informačním oběžníku Hnutí Pro život ČR
Výzkum na tkáních potracených dětí [č. 2/2018]
Průmyslové využití tělíček potracených dětí [č. 4/2015]
Lidská embrya – surovina pro ochucovadla, kosmetiku i vakcíny [č. 4/2013]
Úspěch bojkotu: Společnost PepsiCo nebude užívat buňky z potracených plodů pro zvýraznění chutí svých nápojů [č. 2/2012]
Foto: stthomas.edu
leden 2021 / strana 5
Geopolitika a kulturní vlivy
Americká práva na život, svobodu a sledování osobního štěstíV několika odstavcích nelze postihnout ce-lou šíři problému. Proto spíše jen nabízíme několik podnětů k lepšímu porozumění spo-lečnosti, která svými hodnotami a kulturními vzorci ovlivňuje celý svět, včetně naší země.
Být Američanem znamená především být hrdý na svobodu. Američan není zvyklý, že mu stát zajistí důchod, všeobecné zdravotní pojištění, práci, školu. Američan je zvyklý, že každý má šanci si tvrdou prací vydělat a uspět. Je zvyklý na krach firem, protože přežijí jen ty nejlepší. Zároveň je zvyklý, že
stát se mu do ničeho moc nemíchá a má doma kulovnici pro případ, že by se snad míchat chtěl. Američan je zvyklý na samo-statnost osobní, občanskou, ekonomickou. Socha Svobody, dar revoluční Francie, se stala ikonou nového světa, kde může každý být tím, čím chce.
Jak ale Američané přesně chápou svobo-du? Svoboda je nejen v názvu, ale i v srdci ústavy zvané Deklarace nezávislosti: „Poklá-dáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni, že jsou obdařeni svým Stvořitelem určitými nezcizitelnými právy, že mezi tato práva náleží život, svo-
boda a sledování osobního štěstí.“ Jedná se samozřejmě o ozvěnu francouzského revo-lučního hesla „Volnost. Rovnost. Bratrství“. Smysl amerického pojetí svobody je ale nut-né hledat mnohem hlouběji než v Deklaraci nezávislosti. Vychází z myšlení protestan-tismu, které navazuje až na nominalismus Williama Ockhama ze 13. století, vzdálenou příčinu rozpadu moderní filosofie.
Komplementární a konkurenční vidění světaAntické i následně katolické pojetí světa je komplementární. Dokonce ani Stvořitel
„Všichni žijeme v Americe“ je satirická skladba skupiny Rammstein reflektující celosvětovou dominanci kultury USA. Pravidelně přicházejí zprávy, jak se
ochrana nenarozených dětí za velkou louží zlepšuje a zhoršuje, že prezident financování potratů v zahraničí omezuje nebo naopak podporuje.
Jako na houpačce. Točí se Amerika v kruhu? Co to znamená pro nás?
We‘re all living in Amerika
Foto: freepik / vwalakte
hnutiprozivot.cz / strana 6
Geopolitika a kulturní vlivy
a tvorové se k sobě nevztahují jako konku-renti, kteří by se museli prosazovat jeden na úkor druhého. Toto přesvědčení vychází z poznávání obdivuhodného světa, v němž rozpoznáváme moudrost, s níž je stvo-řen. V komplementárním vidění světa muž a žena spolupracují a štěstí ženy se stává štěstím jejího muže. Žena a dítě se vzájem-ně svými životy obohacují. Vládci, vojáci, poddaní vytvářejí kooperující společnost, kde jeden potřebuje druhého a má z něj prospěch. Myšlenka komplementarity je srdcem sociálních encyklik 19. století a vět-šiny politických systémů až do 20. století. Životní úkol bytostí nadaných svobodou – lidí – je pochopit své místo v řádu stvoření, uznat svá omezení jakožto tvorů a přispět k harmonii celku. Takto rozvržená společ-nost sice přináší všem dlouhodobý pro-spěch, ale uznání limitů jejích členů není tak atraktivní jako vábení liberalismu: budete svobodní jako bohové.
Narušené pojetí svobody – ring nezávislých suverénůVlivem protestantského myšlení založeném na nominalismu došlo k popření spole-čenské hierarchie a komplementarity a tím i svoboda byla redefinována na nezávislost. Novověká filosofie pak toto pojetí světa jako konkurenčního bojiště nezávislých suverén-ních jedinců promítla do společenského řádu a myšlení. V tomto pojetí je pak dob-ro jednoho ztrátou druhého. Větší svoboda jednoho znamená menší svobodu druhého. Žena a muž, dítě a matka, vládci a poddaní soupeří o výhody, o moc. Na tomto principu rozdělených lidí do soupeřících stran nebo tříd je založena vláda oligarchie, demokra-cie i tyranie. Na tomto principu konkuren-ce je založen kapitalismus se svým bojem o místo na slunci i socialismus s bojem tříd. Na tomto principu jsou založeny ekologické (malthusiánské) teorie o zničené planetě kvůli přelidnění. Konkurence (con-currere) znamená spolu-běžící závodníky, z nichž pouze jeden zvítězí na úkor druhého.
Američané chápou svobodu jako státem garantovanou a chráněnou možnost rozvíjet svůj osobní, soukromý život a usilovat o ma-ximalizaci svého štěstí. Chápou ji v optice konkurence: „Má svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého.“ Do soukromého života patří nejen ekonomická, kulturní a ná-boženská činnost, ale právě i otázka potra-tů. Proto snaha o omezení potratů je vnímá-na jako zasahování státu do práva na svo-bodu, svobodu usilovat o soukromé štěstí. Proto je heslo „svoboda volby“ tak účinné.
Demokracie – oslava rovnostiJeden z mnoha vtipů Ronalda Reagana byl: „Jaký je rozdíl mezi svobodou a demokra-cií? Demokracie je, když vlk a jehně hlasují o tom, kdo bude k večeři. Svoboda je, když (ozbrojené) jehně má právo nebýt sežráno.“
Optikou svobody, politické svobody, je vnímán i druhý pilíř americké společnosti – demokracie. Demokracie jako právo „vlád-
nout si sami“ (self-government). Vláda má v liberálním pojetí vládnout se souhlasem ovládaných. Ti vyjadřují souhlas s demokra-tickým systémem svou osobní účastí v pe-riodicky se opakujících volbách na mnoha úrovních: federální, státní, okresní, místní.
Historické kořeny americké demokracieMusíme mít na paměti, jak moderní demo-kratický systém vznikl. Na jeho počátku stá-ly tři velké revoluce – anglická z roku 1688, americká z roku 1776 a francouzská z roku 1789. Všechny tyto revoluce byly liberál-ní. Měly za cíl osvobodit člověka ze stavu, který omezoval jeho svobody. Třebaže na americkém kontinentě žádná monarchie či židovská ghetta neexistovala, i tamější re-voluce byla namířena proti hierarchickému řádu. V roce 1776 Thomas Paine publikuje svůj spis „Zdravý rozum“, v němž se obra-cí k americkému lidu: „Na všech místech Starého světa vládne útlak. [...] Ó, přijmi uprchlíky a připrav včas poklidný domov pro lidstvo! [...] Situace jako naše od časů Noemových dodnes ještě nenastala. Den zrození nového světa je blízko a lidské poko-lení [...] má dostat svůj podíl svobody [...]“
Vojska nové americké demokracie získá-vají svou revoluční sílu jako protipól „staré-ho“ evropského světa, kde vládne tyranie (společenská hierarchie, privilegia, konven-ce) a musela si proto zakládat na rovnosti. Tyto počátky americké demokracie, která odmítá hierarchii ve prospěch rovnosti, jsou zapsány hluboko do americké mentality.
Není to tak, že by se někdo zamyslel a řekl si, že nenarozené děti nejsou lidské bytosti a proto je lze zabíjet. Spíše se někdo potřebuje zbavit nenarozeného dítěte, protože je to v tu chvíli jednodušší, a následně si začne vymýšlet důvody, proč nenarozené dítě není člověk.
Národní pochod pro život ve Washingtonu, D.C. Foto: Lawrence OP / flickr
leden 2021 / strana 7
Geopolitika a kulturní vlivy
Otroctví bylo zrušeno, ale...Demokracie teoreticky garantuje svobodu prostřednictvím ideálu rovnosti. V praxi si však finančně zajištěný vlk a chudé jehně nebudou nikdy rovni. To je zřejmé nejen z toho, že v zemi, která je vzorem rovnosti, svobody, vyšší morálky a kolébkou lidských práv, bylo donedávna otroctví, do 60. let minulého století platily segregační zákony a kde je nyní možné zabít dítě ještě během porodu a rozprodat ho na orgány.
Praxe otroctví i potratů mají jeden spo-lečný jmenovatel – otroci a ještě nenaroze-né děti byli a jsou vnímáni jako neplnohod-notné lidské bytosti. Snaha nějakým způso-bem ospravedlnit tak neospravedlnitelnou věc jako zotročení jiné lidské bytosti postup-ně vedl k vypracování sofistikované formy rasismu, podle které černoši vlastně nebyli plnými lidmi. Když známe psychologické ex-perimenty, kdy i studenti na vysokých ško-lách, kterým byla dána moc nad svými dru-hy, je začali během velmi krátké doby šika-novat, tak se není co divit, že si bílí osadníci na moc nad černochy brzy zvykli. Pro bílou chudinu pak byla existence černých otroků vítanou mentální úlevou – vždycky na tom totiž byl někdo ještě hůř než oni. Vždy se mohli alespoň cítit jako svobodní občané (byť třeba bez střechy nad hlavou).
Podobně je tomu i s potraty. Není to tak, že by se někdo zamyslel a řekl si, že nena-rozené děti nejsou lidské bytosti a proto je lze zabíjet. Spíše se někdo potřebuje zbavit
nenarozeného dítěte, protože je to pro něj v tu chvíli jednodušší řešení. A následně si to začne omlouvat a vymýšlet důvody, proč nenarozené dítě není člověk.
Logicky a konzistentně tak otroctví odpo-ruje a vždy odporovalo americkému poje-tí svobody a rovnosti. Otázka ale zní, kdo má v liberálních demokraciích amerického typu autoritu vyvažovat absolutní moc státu a připomínat, co je dobro a co je zlo? Nábo-ženství je však v protestantismu i v liberál-ních demokraciích odkázáno do soukromé sféry a Bůh je spíše vnímán jako deistický hodinář, který se do světa moc neplete. Tradičně to byla katolická církev, nezávislá duchovní moc, která dokázala kultivovat krutá srdce Římanů, Gótů, Germánů i Slo-vanů a otroctví v Evropě postupně vymýtit. V Americe však ke zrušení otroctví došlo spíše v důsledku vojenské strategie v rámci války Severu proti Jihu a to s tím vědomím, že ekonomické otroctví námezdních dělníků je stejně účinné jako otroctví formální. Pro-blémem je, že nenarozené děti oproti bou-řícím se otrokům nejsou takovou menšinou, jejíž sílu by bylo možné využít pro získání politické moci.
Od přirozeného práva k novým politickým vizímMnozí vkládají naději v koncept lidských práv. Lidská práva se zrodila v době fran-couzské revoluce a měla nahradit autoritu Desatera. Lidské právo je primárně mravní
nárok každého člověka na to být respekto-ván ze strany druhých ( jedinců, společnos-ti, státu) a to pouze proto, že je člověkem. To samozřejmě předpokládá znalost přiro-zenosti člověka – ne náhodou se původně mluvilo o „přirozených právech“. S úpad-kem novověké filosofie se však rezignovalo na pojem lidské přirozenosti a nedotknutel-ný základ lidských práv byl ztracen. Jejich novým zdrojem se stala politická autorita. Je to právě ona, která vyhlašuje nová „lidská“ práva podle svých ideologických potřeb.
Je pochopitelné, že lidé očekávají záchra-nu od těch, kteří mají moc. Zvláštní roli prv-ního mezi prvními má americký prezident. Jeho role je nyní mnohem mocnější, než původně zamýšleli otcové zakladatelé. Po-dle nich měl být nejsilnější institucí Kongres. Dnes je prezident něco jako římský Caesar. Poslední američtí prezidenti se nevěnovali jen politickým tématům, ale vyjadřovali se autoritativně k hodnotovým otázkám, které politiku striktně vzato přesahují. R. Reagan označil Sovětský svaz za říši zla. George Bush vyhlásil válečné tažení sil dobra proti ďáblovi bin Ládinovi, Bill Clinton apeloval na mravní povinnost vytáhnout do boje pro-ti klimatickým změnám atd. Proto je pocho-pitelné, že američtí prezidenti na sebe be-rou podobu novodobých spasitelů po vzoru hollywoodské produkce. Přesto je v oblasti ochrany lidského života naivní očekávat od sebelepšího prezidenta nebo soudců Nej-vyššího soudu více než jen kosmetické změ-ny. Po volbách, po výměně stran, veškeré změny následující prezident reprezentující druhou část společnosti opět zruší.
Pomoci matkám chránit jejich nenarozené dětiAmeričan miluje USA, má před domem americkou vlajku a ve škole skládá přísahu Spojeným státům. USA ve 20. století vyrost-ly v suverénně nejsilnější ekonomickou, vo-jenskou a kulturní sílu světa. Nezapomeňte, že celý svět pije Coca-Colu, jí hamburger, nosí džíny a kouká na Hollywood. Takovou přitažlivost od dob antického Říma nezná-me. Síla však není vše. Úplně jiný přístup je, když společnost pomáhá matce chránit své dítě a pomáhá otci, aby byl spolehlivým a zodpovědným ochráncem rodiny.
Pokud bude ochrana nenarozených dětí pojímána i nadále v duchu konkurenčního boje politických stran a především jako kon-kurenční problém vyvažování práv matky a dítěte, nelze se pohnout místa. A to se týká nejen liberálních či konzervativních stá-tů v rámci USA, ale i Evropy a naší země.
Radim Ucháč
Foto: Duncan Rawlinson – Duncan.co / flickr
hnutiprozivot.cz / strana 8
Linka pomoci
Přidejte se k modlitbám za obnovu kultury života v naší zemi
modlitbyzanejmensi.cz
V tomto životě nemůžeme dělat velké věci. Můžeme dělat jen malé věci s velkou láskou.
Matka Tereza
Čekáte-li nečekaně dítě
volejte 800 108 000
Byly to krásné časy a bylo nám dobře. Po-stupně se nám narodily děti, nejdříve chla-peček a pak dcerka. Teď jsou už ve věku, kdy jsou školou povinní, já i manžel chodí-me do práce. Nikdy jsme více než dvě děti neplánovali. Od druhého porodu jsme po-užívali antikoncepci. Jednou se však stalo, že jsme nedávali pozor a došlo k nechráně-nému styku. Nevěnovala jsem tomu velkou pozornost, přeci jen už nejsem nejmladší a i co do kalendáře jsem odhadovala, že bych neměla být v plodném období. Ale – stalo se. Po pár týdnech, kdy nepřicházela menstruace, jsem si udělala těhotenský test a byl pozitivní.
Byl to pro nás oba s manželem obrovský šok. A mně přistála do diáře úloha: „Řeš to.“ Tak k tomu manžel přistoupil, bral jako hotovou věc, že když existuje řešení potra-
tem, mám se o to postarat. Tři děti bychom prý těžko uživili a už konečně máme život stabilní, dobrou práci, dům a bazén, žije-me kvalitní život rodiny střední třídy. Nebyl sám, kdo měl jasno. Vlastně od všech v ro-dině a i od přátel a kamarádek jsem slyšela, že to je pochopitelné, že musím na potrat, protože tři děti už je moc a doba tomu taky nepřeje.
Já jsem ale od prvního okamžiku šoku byla zároveň vyděšená tím, že bych potrat měla podstoupit. Celé se to odehrávalo v době před vánočními svátky, to mi taky moc nepomáhalo... V noci jsem se probou-zela kvůli nočním můrám, pořád jsem pře-mýšlela o tom, co je správné udělat. Vnitřní hlas mi napovídal, že si dítě mám určitě ne-chat, jenže...
Byla jsem s tímto postojem úplně sama na světě. Ještě než jsem nastoupila do ne-mocnice, se mi hlavou pořád honilo, jak jsem strašná máma, která zabije své dítě. Pořád nejsem smířená s tím, že jsem to udělala. Pro mého muže je to už minulost, od potratu o tom nemluvíme, považuje to za hotovou věc a není třeba se k tomu vra-cet. Jenže ve mně se to pořád bije, neustále přemýšlím, jestli to nešlo udělat jinak. Kdy-koliv se podívám na své děti, říkám si, že by z toho třetího vyrostl taky takový krásný kluk nebo holka, ale já „to“ zabila. Vánoce s jesličkami a dítětem mi taky nepřidaly. Ne-umím se s tím, co se stalo, smířit. Trápím se hrozně. Před ostatními hraju hlavní roli šťastné ženy, aby mi neřekli, že jsem blázen, že to řeším zbytečně a nesmyslně. Já vím, že s tím teď už nic neudělám, ale jak se mám smířit s tím, že jsem zabila vlastní dítě?
Anna R.
Byla jsem s tímto postojem úplně sama na světě
Mám doma dvě krásné a zdravé děti, máme co jíst, kde bydlet, manžel je moc dobrým tátou a partnerem. Seznámili jsme se po střední škole, oba
jsme po studiích na univerzitě zatoužili po rodině, tak jsme se vzali.
V noci jsem se probouzela kvůli nočním můrám. Vnitřní hlas mi napovídal, že si dítě mám určitě nechat, jenže...
leden 2021 / strana 9
Rodiny 3+
Můžete se představit, odkud jste, čím se živíte, kolik máte dětí a jak jsou staré?Jiří: Jsme oba právníci z Pošumaví, máme čtyři děti, slečny ve věku 10, 7 a 4 roky a dvouletého kluka. Aktuálně čekáme další přírůstek.
Chtěli byste jich i víc nebo je to „až až“?Jiří: To se těžko odpovídá, my o počtu dětí takto neuvažujeme. Uvidíme, do budoucna počet stanovený není. Trochu to vychází z naší osobní situace, pracovní život je hek-tický, často rozpočítaný na minuty a rodina je pro nás taková oáza klidu [Vlasta se smí-
chem podotýká, že občas poněkud neklid-ná], kterou se téhle vykalkulovanosti snaží-me systematicky zbavovat.Vlasta: Nutno ale dodat, že teď u pátého jsme trochu váhali, zda nepočkat. Je to prostě zodpovědnost a úplně jistí si taky nejsme.
Je to náročné? Řada lidí si myslí, že víc jak dvě děti prakticky nelze ve zdraví přežít.Vlasta: Docela ano, ale svým způsobem ob-dobně jako děti dvě. Děti vám prostě zabe-rou veškerý čas, ať je jich, kolik je.
Jiří: Samozřejmě to náročné je, bydlíme všichni, snad už jen pár měsíců, v bytě 2+kk, navíc většina tíže včetně domácí školy leží na ženě, ale je to jen otázka uvědomění si, co je důležité. V životě je prostě času málo, nelze stihnout všechno a je třeba si vybrat. Jak píšeme o manželce na našich připravo-vaných profesních stránkách – „oborové zkoušky absolvovala jako nejmladší v historii ČR… a od té doby je doma s dětmi“.Vlasta: V průběhu těch deseti let jsem se to snažila nějak zkombinovat, ale moc mi to nejde. Stejně si nakonec člověk nejvíc cení takového toho obyčejného domácího života.
Lidé potřebují vidět, že to jdeŽít, podnikat, mít čtyři děti, čekat páté, podporovat Hnutí Pro
život ČR – jde to všechno dohromady? Ano, jde to! Dokazují to Jiří a Vlasta Štanclovi z Klatov – další z rodin s více dětmi, které
představujeme v naší pravidelné rubrice Rodiny3+.
Foto: archiv rodiny Štanclových
hnutiprozivot.cz / strana 10
Rodiny 3+
Měli jste v tomto vzor ve vašich rodinách nebo jste první, kdo se rozhodl mít víc dětí?Vlasta: Vyrůstala jsem se sestrou, manžel s dvěma bráchy, takže se asi vymykáme.Jiří: Počtem jo, ale přístupem moc ne. O de-set let mladší brácha se narodil kolem revo-luce a ač doba byla hektická, táta byl chvíli v Praze v Parlamentu a máma rozbíhala vlastní činnost v soukromém sektoru, přes-to péči o dítě dala přednost, ač si tehdy jako „stará“ matka leccos vyslechla.
Setkali jste s kritikou či pohrdáním, že máte víc dětí, než je obvyklé?Vlasta: Nesetkali. Myslím, že roli hraje i manželovo stále silněji veřejně projevo-vané nadšení z každého dalšího potomka, proti tomu se těžko jde.
Jste zapojeni i do aktivit podporující ochranu lidského života?Jiří: Přispíváme finančně, protože nás to vcelku nebolí, jinak bohužel nijak. Dobře víme, že čas a aktivita jsou cennější než pe-níze, ale zatím jsme se neodhodlali.
Proč jste se k tomu rozhodli? Měli jste nějaký osobní důvod třeba ve svém okolí či v rodině?Vlasta: Myslím, že žádná konkrétní událost nás nezformovala. Samozřejmě když člověk má děti, je na téma potratů citlivější, ale to, že podporujeme aktivity na podporu kultury života, souvisí spíše celkově s ideovým na-laděním.
Byli jste v tom zajedno nebo byl jeden z vás větší „tahoun“?Jiří: Jsme vcelku zajedno, možná trochu více manželka.
Jak reaguje okolí na vaše názory pro život – církevní, sekulární?Jiří: Řekl bych, že nijak speciálně, protože se to nestává často předmětem hovoru, jen když na něco navazuje.Vlasta: Nepřímo to souvisí s počtem dětí, tam mám reakcí dost. Často ženy, a zdaleka nejen moje vrstevnice, vyjadřují smutek, že dětí samy neměly více, nebo zmiňují, že se jim nedaří manžela přesvědčit, aby měli třetí dítě. Je to citlivé téma, chlapi neradi vybo-čují. Ale je samozřejmě krásné vidět a slyšet maminku v očekávání, která šťastně hlásí, že se přesvědčování povedlo. Myslím, že lidé
potřebují vidět, že to jde, a pak k tomu rych-le dojdou i sami.Jiří: Když nad tím přemýšlím, církevní pro-středí bývá občas trochu specifické. Ono samozřejmě díky takové nějaké ukotvenosti cítí, že děti jsou vysoká hodnota. A tak ně-jak drhne, když je člověk nejprve urputně nechce, pak stejně urputně chce a nakonec zase naopak. A tenhle rozpor náš počet dětí připomíná a občas se najde někdo, koho to znervózňuje, bývají to starší dámy.Vlasta: A skvěle reagují děti. Často závidí dcerám, že mají tolik sourozenců, vypráví jim, že až budou velké, budou mít hodně dětí a tak. Děti tolik nespekulují a bývá to ku prospěchu.
Děkujeme za rozhovor.
Ženy často vyjadřují smutek, že dětí samy neměly více, nebo zmiňují, že se jim nedaří manžela přesvědčit, aby měli třetí dítě.
Foto: archiv rodiny Štanclových
Foto: archiv rodiny Štanclových
Myslím, že roli hraje i manželovo stále silněji
veřejně projevované nadšení z každého
dalšího potomka.
leden 2021 / strana 11
Sociální darwinismus
Škárka napsal na svém facebookovém profilu doslova toto: „Stát se musí probrat a zbavit se ‚zbytečných lidí‘. Lidé, kteří ne-jsou přínosem společnosti, ať už z důvodu mentální či společenské diskvalifikace (de-menti, bezďáci, imigranti atd.), nesmí být společností protěžováni. Zbavme se zbyteč-ných.“ O předčasně narozených dětech na-psal: „Nevyvinuté zrůdy, které budou mít IQ kolem padesátky a budou pro společnost pouze přítěží. Budou nás stát pouze peníze a jejich přínos nebude ani nula, ale pouze mínus. Pouze nějaká neziskovka se na nich napakuje.“ A o hendikepovaných dětech se vyjádřil: „Žádný mentál pro naši společnost nemá význam a je to zbytečný člověk (a slo-vo člověk píši s velkým sebezapřením, pro-tože je to spíše zvíře).“
To je vskutku statut hodný Třetí říše, kde se taky hovořilo o „životu nehodném živo-ta“ („lebensunwertes Leben“). „Život ne-hodný života“ se týkal především psychicky nemocných a fyzicky postižených. V rámci programu T4 nakonec takových lidí na-cisté zavraždili zhruba 300 000 a provedli 400 00 sterilizací, aby zajistili „genetickou čistotu“ německého národa.
Nutno říct, že na takové názory u nás zjevně nikdo není zvědavý. Prakticky každý, kdo něco znamená, cítil potřebu se od Škár-ky distancovat. Politici, celebrity, lékaři se předháněli v kritice, připomínali, že zrůda je on a ne předčasně narozené děti, a vzpo-mínali, kdo všechno se předčasně narodil a přitom je platným členem společnosti. Pan Škárka přišel do druhého dne o zaměstnání u vězeňské správy, kde pracoval jako vycho-vatel v plzeňské věznici. A advokátka Klára
Kalibová z obecně prospěšné společnosti In Iustitia je dokonce přesvědčena o tom, že Škárka se svými výroky dopustil trestného činu. „Útok Jaroslava Škárky je předsudeč-ným trestným činem ve smyslu paragrafu 356 trestního zákoníku – podněcování k ne-návisti vůči skupině osob.“
Úplné žně díky tomu paradoxně měla nezisková organizace Nedoklubko, která podporuje neonatologická centra a snaží se zvyšovat povědomí veřejnosti o problema-tice předčasného porodu. Ředitelka Nedo-klubka Lucie Žáčková byla najednou zvána do médií a sama řekla, že se „ukázalo, že jedna zlá věc rozpoutala velkou vlnu solida-rity a pomoci lidí, kteří by jinak o Nedoklub-ku třeba ani nevěděli“.
O předčasně narozených dětech se za-čalo psát. Zjistili jsme, že se ročně u nás předčasně narodí zhruba deset tisíc dětí. Názor, jaký má Škárka, je podle předsedy České neonatologické společnosti Lumíra Kantora výsledkem nevzdělanosti. „I děti na-rozené ve 24. týdnu se dále vyvíjí naprosto normálním způsobem.“ A jsou i názory, že by tou hranicí mohl být 22. týden. Kantor vysvětluje, že ještě v 80. a 90. letech „umí-ralo mnoho dětí i pod vlivem názorů, jaký má pan Škárka. Tedy že život nedonošenců nemá smysl“. Od té doby se ovšem ovšem perinatální úmrtnost snížila ze zhruba pro-centa porodů ročně na nynějších 0,4 pro-cent. Kantor to považuje (právem) za velký úspěch.
Takže si to shrneme. Ukázalo se, že hod-notit kvalitu lidského života pode toho, zda se člověk narodí o několik týdnů dříve, u nás neprojde. Pro společnost to nejsou žádné
„zrůdy“ – a to i když se některé děti bohužel nevyhnou zdravotním následkům. Lékaři se chlubí tím, jak umí zachraňovat stále dříve narozené děti. A nikomu v té debatě nepři-jde něco divné. Třeba, že zachraňujeme děti od 22. týdne a předháníme se v tom, jak už to je tvor schopný života, ale do 24. týdne můžeme ty samé děti na doporučení lékaře beztrestně zabíjet. Nikomu nepřijde divné, že se mravně otřásáme nad nějakým Škár-kou, který v souvislosti s předčasně naroze-nými postiženými dětmi mluví o zrůdách, kterých se máme zbavit, že jedním z nejčas-tějších argumentů pro potrat je „genetické poškození plodu“. Tedy jinými slovy – naro-dí se postižené dítě.
Zastánci potratů by měli být natolik inte-lektuálně poctiví a Jaroslava Škárku si mís-to odsouzení naopak zvolit svým mluvčím. V podstatě vystihl podstatu jejich uvažování – nějaký život má větší cenu než jiný. A po-stižení nemají nárok vůbec. Jenom si pro klid svědomí ty děti dělíme na ty, které se už dostaly na svět, a na ty, které jsou ještě v lůně matky. Přitom můžou být stejně sta-ré a stejně postižené. Je to stejně absurdní, jako když se provádí potraty desetitýdenní-ho nenarozeného dítěte a na stejném patře na gynekologii, jen o pár dveří dál, se nějaká maminka raduje nad ultrazvukovým obráz-kem svého nenarozeného desetitýdenního dítěte. Tenhle zvláštní nepoměr vnímání narozených a nenarozených dětí musíme změnit. Je to vlastně ten největší úkol. Pro-tože pak by názor schvalující potraty byl na stejné úrovni jako ten od Jaroslava Škárky o „zrůdách“.
Matyáš Zrno
Když jsou postižení lidé považováni za zrůdy
Pamatujete se na Jaroslava Škárku? Asi sotva. Je to bývalý poslanec Věcí veřejných a na tuhle podivnou partičku už taky člověk raději zapomněl. Škárkovo poslancování skončilo v roce 2013 a od té doby zmizel z veřejného života. Až donedávna. Na svém facebooku totiž zveřejnil dosti hanlivý statut o předčasně narozených dětech jako „přítěži“, které by se společnost měla zbavit. Vzbudilo to značnou kritiku a nebývalou vlnu solidarity s organizacemi, které předčasně narozeným dětem pomáhají. A tak se ptám, proč stejný rozruch nebudí fakt, že se u nás mohou nenarozené děti zabíjet?
Foto: Stacey Lynn Photography / flickr
hnutiprozivot.cz / strana 12
Historie
Koncem 70. let došlo ke dvěma událostem, které zásadně ovlivnily pohled odborné veřejnosti na potraty. První byl vynález tzv. „miniinterrupce“ a druhou psychologická studie o „nechtěných dětech“.
Miniinterrupce – není čas čekat!„Metoda ‚regulace menstruace‘ či ‚miniinter-rupce‘ znamená odstranění obsahu dělohy
formou vakuového odsátí v rané fázi těho-tenství (cca do 6 týdnů trvání těhotenství u prvorodiček a do 7–8 týdnů u žen, které již byly dříve těhotné), kdy je potřebná di-latace děložního hrdla minimální. Negativní zdravotní následky intervence jsou proto minimalizovány; zákrok je možné provést bez anestetik a bez hospitalizace... Pro-ces schvalování ovšem mohl trvat i několik
týdnů, což znemožnilo jejich včasné vyko-nání (po vynechání menstruace měla žena celkem jen asi 2 až 3 týdny na rozhodnutí, podání žádosti o interrupci, podstoupení schvalovacího procesu a samotné provede-ní miniinterrupce). Řada českých gynekolo-gů, kteří měli zájem o provádění této méně obtížné a méně nebezpečné metody, proto
Jak to začalo a probíhalo IV. Změna potratového zákona v roce 1986
Potraty jsou černým svědomím nejen národa, ale zjevně i historiků. Najdeme jen minimum prací, které by se tímto přes šedesát let trvajícím fenoménem zabývaly. Publikace
„Interrupce v České republice: zápas o ženská těla“ od Radky Dudové je výjimkou. I když název napovídá, že autorka rozhodně nepatří ke kritikům potratů, odvedla kus
poctivé práce při objektivní dokumentaci dějin boje pro a proti umělým potratům v Československu. Pojďme se s její pomocí ponořit ve čtvrtém díle tohoto seriálu do
období, kdy se po třiceti letech od povolení potratů rozhodlo vedení komunistického Československa interrupční zákon v roce 1986 změnit.
Foto: Vlastivědné muzeum Olomouc
leden 2021 / strana 13
Historie
spojila své síly a požadovala změnu zákona tak, aby miniinterrupce vůbec umožnil.“
Za pozornost v citaci stojí mj. i termín „regulace menstruace“, který se část teh-dejších propagátorů potratů snažila zavést. Tento eufemismus byl populární na Západě a znamenal, že lékař nezjišťoval, zda je žena těhotná, ale pouze „vyčistil“ dělohu. Regu-lace menstruace se tak nemusely vykazovat ve statistikách potratů v západních zemích a vedle potratů na soukromých klinikách jsou další příčinou falešného dojmu nízké potratovosti oproti zemím bývalého východ-ního bloku.
Zásadní objev „nechtěných dětí“Dalším výrazným impulzem k debatě o li-beralizaci potratového zákona byla studie o „nechtěných dětech“ pod vedením profe-sora Matějčka. Výzkumníci studovali „skupi-nu dětí, které se narodily matkám, jimž byl potrat dvakrát zamítnut – poprvé okresní in-terrupční komisí a podruhé, pokud se mat-ka odvolala k regionální interrupční komisi.
„Sociální pracovnice, které se na studii podílely, nejprve navštívily dané ženy, aby zjistily, kolik dětí se ve skutečnosti z nechtě-ných těhotenství narodilo. Byl zjištěn po-měrně vysoký počet spontánních potratů, které tato těhotenství ukončily (můžeme zpochybnit skutečnou spontánnost těchto potratů), a některá těhotenství zmizela bez jakéhokoliv oficiálního záznamu. 220 dětí, které se narodily, bylo opakovaně v průbě-hu života sledováno. Kontrolní skupinu tvo-řily ženy, které jednoznačně své děti chtěly. Vybrané srovnávané dvojice měly stejné po-hlaví, pořadí, ve kterém se narodily, sociální status apod. Studie byla anonymní, takže ani badatelé nevěděli, se kterou skupinou pracují.“
„Bylo zjištěno, že nechtěná těhotenství provází daleko více komplikací, i když měly obě skupiny dětí při narození stejný zdra-
votní stav. Další sledování bylo provedeno ve věku 9 let. Test prokázal, že inteligence je u obou skupin v podstatě rovnocenná; děti z nechtěných těhotenství si ale ve škole ne-vedly tak dobře a jejich matky je popisovaly jako ‚nezbedné, tvrdohlavé a mrzuté‘.“
Pražské „nechtěné děti“ po čtrnácti letech „V roce 1977 byla provedena další navazu-jící studie v době, kdy pozorovaným dětem
bylo 14 let. Děti z nechtěných těhotenství vnímaly své matky jako ty, které o ně pro-jevují výrazně menší rodičovský zájem. Tato skupina si také stěžovala na chybějící uspokojení z práce a měla větší problémy se zneužíváním drog a alkoholu než děti z kon-trolní skupiny. Závěry řady článků a jedné monografie publikované v angličtině [David 1988] prokázaly, že spíše než na omezování přístupu k interrupcím je třeba klást důraz na prevenci nechtěných těhotenství. Studie jednoznačně prokázala, že se děti rozvíjejí optimálně v rodinách, v nichž rodiče chtějí být rodiči. Nedobrovolné rodičovství nepo-skytuje dítěti dobré sociální zázemí a per-spektivu dobrého vývoje.“
Pozoruhodná spolupráce s imperialistickým táboremMimořádně zajímavé je, že režim umožnil psychologům spolupracovat s americkými kolegy a výsledky byly publikovány v čes-
Jak se Václav Havel postavil k těhotenství své milenky
19. 4. 1984 – K neunesení osamělost. Co mám, proboha, dělat? Stalo se, co se stalo. Otěhotněla jsem. Trojúhelník byl rovnostranný. Nikam se nepřekuloval. Všichni jsme v tom byli ponoření nastejno. Napsala jsem Olze dopis. Václava miluju, jsem s ním těhotná. Nedoufala jsem v nějaké náhlé řešení. Ale věděla, že je možné Olze psát s takovou otevřeností. Její reakce byla víc než překvapivá. Byla laskavá milá. Nabídla nepředvídatelné řešení. Komuna. Ve třech.
20. 4. 1984 – Olga mě pozvala na Hráde-ček. Tom má na hraní Aničku Honzovu, sestava: V., Olga, Honza, Vávra a já. Vác-lav zprávě o mé graviditě nevěří. Poklízím ve stodole, lakuji, šmirgluji, snažím se být veselá. Je to křeč. Zklamalo mě nenadšené přijmutí zprávy Václavem, či spíše nevěří-cí. Vlastně se mu nedivím. Ale co Já? Olga přijmula zprávu, jak jsem předpokládala — věcně a s radostí. Návrh na „komunu“.
27. 4. 1984 –Žádost o interrupci. Oboje argumenty, pro i proti, mají nízké karáty. Kdyby V. jásal, tak tam nejdu. Uvědomuju si svoji k neunesení osamělost. Ivan Ha-vel se mnou jezdí po Praze, asi i na různá vyšetření.
Václavův dopis k těhotenství:[...] Co říci k věci samé? Kdybys byla o de-set či patnáct let mladší obyčejná holka,
Legalized Abortion and the Public Health: Report of a Study
Copyright National Academy of Sciences. All rights reserved.
101
15 . Carl H . Jonas , "More Vict ims Than One , " 23 : 40 , July-August 1967 , cited in Daniel Callahan . Abort ion : Choice and New York: MacMillan Publishing Co . , Inc . , 1970 , p . 71 .
16 . Nathan M . Simon and Audrey G . Senturia . "Psych iatric Sequelae of Abortion , " Archives of General 15 : 3 78-389 , October 1966 .
1 7 . p . 38 7 .
18 . Ibid .
19 . Committee on the Working of the Abort ion Act . of the Committee . Vol . 1 , London: Her Maj esty ' s Stationery Off ice , 1 974 .
20 . C . V . Ford . "Emo t ional Responses to Abort ion , " 1 : 15-18 , 1972 .
21 . S . Fleck. " Some Psych iatric Aspect s of Abort ion , " Journal of Nervous and Mental Disease 151 : 44 , 1 970 .
22 . Robert Athanasiou et al . "Psych iatric Sequelae to Term B irth and Induced Early and Late Abort ion: A Longitudinal S tudy, "
5 : 227-231 , Fall 1973 .
23 . Ibid . , p . 230 .
24 . Jerome M . KWIIIler . "Pos t-Abort ion Psychiatric Illness - A My th?" American Journal of 119 : 980-983 , April 1963 .
25 . Illsley and Hall , p . 46 .
2 6 . c . F . Westof f and R . Parke , J r . , eds . and Soc ial of Growth . Washington , D . C . : The Commission on Populat ion Growth and the American Future , Research Report s 1 , 1972 • .
2 7 . E . W . Pohlman . The of B irth Cambridge , Massachuset t s : Schenkman , 1969 .
2 8 . Hans Forssman and Inga Thuwe . "One Hundred and Twenty Children Born Af ter Applicat ion for Therapeutic Abort ion Refused , " Acta Scandinavia 42 : 7Q-8 7 , 1966 .
2 9 . Z . Dyt rych , z . Matej cek , V . Schuller , Henry P . David , and Herbert L . Friedman . "Children Born to Women Denied Abort ion: Init ial Findings of a Matched Cont rol Study in Prague , Czechoslovak ia . " Paper presented at the Internat ional Roundtable on Psychosocial Research in Abort ion and Fert ility Behavior organized for the annual meet ing of the Population Associat ion of America, New York C ity, April , 1974 . Also reported in 3 : 10 , November 1974 .
Zdeněk Matějček ve filmu Děti bez lásky
hnutiprozivot.cz / strana 14
Historie
která bere tyhle věci ležérně (dítě sem, dítě tam, hlavně že ho mám, nikomu ho nedám), pak bych Ti Tvé rozhodnutí asi vymlouval. Nicméně nahlíženo z hlediska reálného stavu věcí — kdo jsi Ty, kdo jsem já, do jakých vztahů jsme zapleteni (a ty vztahy nějaký úřední akt, i kdyby byl prove-den, asi nezmění) atd. atd. Nahlíženo tedy z tohoto hlediska, je to asi řešení rozumné a nejschůdnější, byť jakási nedobrá příchuť v puse po tom asi nám oběma zůstane. Jenomže já skutečně nemám právo svou chuť mít syna Vašíčka (beztak by to byla jistě holka) nadřadit všemu ostatnímu, tj. reálnému zhodnocení situace.
Co se komise týče: že bych se tam cítil zrovna dobře, to jistě ne (i když má zvě-davost a smysl pro absurditu by mne tam docela táhly), nicméně přesto bych roz-hodně přijel, protože se mi zdá být správ-né, abychom si ten pohár hořkosti vypili spolu, když jsme mu dali spolu vzniknout, a abychom se navzájem podepřeli a pak šli spolu na dobrý oběd a celou tu ab-surditu s náležitým nadhledem probrali (třeba by z toho byl i nápad na jednoak-tovku). Přijel bych tedy, kdybych mohl. Je-nomže já nemůžu! Ten Saturn na Slunci nebo co způsobil, že právě 3. květen je jediným dnem, kdy tu opravdu a nezbyt-
ně musím být, neboť dojde k nejdůležitější akci v celé rekonstrukci Hrádečku: ČSAD přiveze fůru trámů a jiných materiálů a odveze odtud nábytek k čalouníkovi, což je dost absurdní: po patnácti letech lhostejnosti k triviálním věcem pozemské-ho pobytu („vlády dne“) se rozhodnu dát do pořádku jediné místo, které cítím jako svůj pravý existenciální domov, přičemž ono podivné rozhodování o pokračování rodu padne zrovna na jediný den, který v celých dvou měsících, naplánovaných pro tuto činnost, vyžaduje bezpodmíneč-
ně a nezaměnitelně mou přítomnost! Nač to zapírat: v jakémsi druhém nebo třetím plánu vlastně taky takový trochu pofidérní a únikový způsob řešení životních problé-mů: jako bych měl pocit, že když to mám s tím svým domovem po lidské stránce tak zamotané, měl bych ho aspoň upevnit po stránce materiální. Tj. péčí o místo, které sice, pravda, není samo o sobě ještě do-movem v plném slova smyslu, je však ne-pochybně jeho důležitou dimenzí.
Čili na tu schůzi nepřijedu, proto Ti při-kládám příslušné prohlášení. Já ti to na-
kých i zahraničních prestižních vědeckých časopisech a měly obrovský dopad. „Argu-ment o utrpení dětí z nechtěných těhoten-ství poté převzali novináři, politici, psycho-logové, lékaři i právníci.“
„Výsledky Pražské studie publikovala v le-tech 1974–76 řada českých a slovenských časopisů (Demografie; Psychológia a pato-psychológia dieťata) a byly dále popularizo-vány (program ČT2 19. 5. 1978; [viz Birgus 1979]). Zájmy dětí byly přitom prezentová-ny společně s nejlepšími zájmy společnosti (které se rovnaly zdravé a kvalitní popula-ci). Např. Jan Birgus (který v roce 1977 stále ještě obhajoval striktní postoj interrupčních komisí) v článku z roku 1979 považuje in-terrupci za přednostní řešení, které má za-
bránit ‚riziku rozvoje patologické osobnosti nechtěného dítěte a souvislostem, které to může mít s kvalitou naší populace‘ [Birgus 1979].“
„Nejlepší zájmy společnosti hojně zmiňu-je i psycholožka D. Fukalová ve svém článku z roku 1979. Uvádí, že zatímco rozhodnu-tí interrupční komise musí sledovat zájem společnosti jako celku, je pro její členy ob-tížné pochopit, že je skutečně v nejlepším zájmu společnosti ukončit některá těho-tenství – ta, kdy matky nepřijmou své děti a děti trpí tím, že se narodí nechtěné. Z psy-chologického hlediska se pokusila prokázat neplatnost převažujícího názoru, že matka nakonec vždy své dítě přijme a bude je mi-lovat, jakmile se dítě narodí. Toto přesvěd-
čení bylo pouze součástí tabu negativního mateřského chování a ve většině případů k tomu podle Fukalové nedocházelo.“
Dvě klíčové ideje rezonující v myšlení společnosti do dnešní dobyPodle Radky Dudové byla debata ve společ-nosti zúžena na dvě ideje, které určily nejen povahu přijatého zákona na následující de-setiletí, ale i způsob vnímání celé společnos-ti a dodnes při diskusi rezonují. První oblastí byla staronová myšlenka „bezpečnější in-terrupce pro zdraví žen“. Druhá myšlenka, která převrátila myšlení lidí na celém světě a dala zvláště na Západě potratové revoluci punc milosrdenství by se mohla pracovně označit „nechtěné děti trpí a proto je pro ně lépe, aby se vůbec nerodily“.
To, že „nechtěné děti“ ve skutečnosti neexistují, ale existují případně rodiče, kte-ré sice své děti nechtějí, ale se kterými lze pracovat na změně chování, se do myšlení tehdejší doby nevešlo. Celý tento způsob myšlení a diskuse zabetonoval představu, že ženy žádající o potrat především kvůli svému psychickému nastavení. A dodnes mnohá nabízená řešení často spočívají
Myšlenka, která převrátila myšlení lidí na celém světě a dala zvláště na Západě potratové revoluci punc milosrdenství, by se mohla pracovně označit „nechtěné děti trpí a proto je pro ně lépe, aby se vůbec nerodily“.
leden 2021 / strana 15
Historie
v představě psychologického přemlouvaní ženy a to například v podobě povinných konzultací vyžadovaných zákonem v mnoha zemích. Že těhotné ženy řeší i zcela reálné problémy jak poskytnout dětem, které při-vádějí na svět, přiměřenou životní úroveň a hlavně zda bude vedle nich stát partner a otec dítěte, se také do rovnice myšlení té doby nevešlo.
Není od věci zkušenost psycholožky z ne-mocnice na Obilním trhu v Brně, které se za éru třiceti let po roce 1989 nepodařilo přesvědčit ani jednu ženu, aby si rozmyslela žádost o potrat. „Blaho dětí bylo dáno do rovnítka s blahem populace jako takové; v centru nestál zájem toho kterého indivi-duálního dítěte, ale zájem společnosti či populace jako celku, pro který jsou nechtě-né, špatně adaptované děti zátěží, kterou je třeba eliminovat.“
Boj uvnitř systémuZajímavý je také vhled do bojů uvnitř sys-tému. „Jedním z těch, kdo prosazovali no-velizaci zákona a zrušení interrupčních komisí, byl primář porodnického oddělení ostravské nemocnice a krajský gynekolog
pro Severomoravský kraj Jiří Šráček. Jiří Šrá-ček, gynekolog a porodník narozený v roce 1925, mimo jiné prosazoval používání anti-koncepce v České republice a pomohl její-mu vylepšení a zpřístupnění za podmínek plánované ekonomiky (prosadil dovoz kva-
litnějších kondomů ze Západu a zlepšení kvality kondomů vyrobených v Českoslo-vensku, vyvinul českou verzi nitroděložní-ho tělíska a prosadil jeho výrobu v ČSR – pojmenoval tuto antikoncepci jménem své ženy DANA a tento název se v běžné řeči pro tuto antikoncepci používá dodnes). Založil také Společnost pro plánování rodi-čovství a sexuální výchovu. Podle svých slov Šráček lobboval společně se svým přítelem Vladimírem Wynnyczukem u Čestmíra Ada-ma, ředitele Sociálního a zdravotního výbo-ru Parlamentu a místopředsedy Parlamentu (České národní rady). Adam byl bývalý spo-lužák a přítel Wynnyczuka. Šráček uplatnil svůj vliv i jako člen Vládní populační komise, kde působil jako odborník na rodinné plá-nování (Jiří Šráček, rozhovor 19. 6. 2009). Vládní populační komise měla ve skutečnos-ti poměrně velkou autoritu a pravomoc na-vrhovat novou legislativu. Podle Šráčka byla komise pověřena parlamentem (díky Čest-míru Adamovi), Ministerstvem zdravotnic-tví a jeho ministrem Prokopcem a Českým a Slovenským svazem žen, aby napřela úsilí k přijetí nového zákona. V komisi pracovali ale také další dva odborníci, kteří se věno-vali problematice interrupcí: Slovák prof. Poradovský a český přední státní gynekolog Kotásek; ti se naopak pokusili pokrok v uve-dené věci blokovat. Používali přitom jiný, alternativní diskurzivní rámec, jehož cílem bylo přístup k interrupcím pro české ženy naopak omezit.“
Argumentem byl především dopad na zdraví žen – to byla v podstatě jediná roz-vinutá a povolená protipotratová argu-mentace. „Procento negativních následků interrupcí se odhadovalo mezi 15 a 70 % případů; mezi nimi převládala neplodnost.
píšu, jak nejsugestivněji budu schopen. Nejde o mne, mně je to úplně fuk, ale jde o Tebe: vždyť ta komise to bude hlá-sit StB, to považuj za stoprocentně jisté, a pro StB to bude první věcný, nevývratný a písemně doložený fakt.
A jak to dělají v případě slavných her-ců, vysokých komunistů apod.? Ostatně, bylo by možná pikantní, kdybys tam řekla, že otce nemůžeš uvést, protože jde o člena předsednictva ÚV KSČ. Jednak by Ti to po-volili bez blbejch řečí, náležitě vystrašeni, jednak by Tě to uchránilo od eventuálních politicko-policejních následků.
HLAVU VZHŮRU! NEJSI ANI PRVNÍ, ANI POSLEDNÍ! JE TO – jak říká Libor Fára – „DAŇ Z VICHŘICE“ (i když já si zrovna jako nějaký VULKÁN – bůh větrů a vichřic – nepřipadám). BER TO SPOR-TOVNĚ!
Uvědom si, že příroda, Pánbůh a Bytí nedělají věci jednoznačně a srozumitelně smysluplné, ale že mají i své rozmary, ná-strahy, že líčí rozmanité mazané zkoušky ( jejichž smysl můžeme pochopit po deseti letech, nebo taky nikdy), že dramatická, tajemná a strhující krása světa netkví pouze ve VÝZNAMECH, ale také v EX-PRESIVITĚ (viz Ruyer), k níž náleží neú-
čelnosti, omyly, zrůdnosti, úchylky, žerty, patvary, bludné stezky atd.
Líbe Tě VašekP.S. Citlivou fázi rekonvalescence byste měli s Tomáškem trávit na Hrádečku.
Deník, 4. 5. 1984, po interrupciPřichází za mnou Václav do Podolí. Plaše mi dává svoji Johanku z Arku a Hry. Sedí-me a já ukapávám z oceánu emocí.
Byla jsem úplně zoufalá. Ze své ne-odvahy strachu, zaváhání. Čas poté jsem probrečela na Hrádečku. Opečovávání, nekonečné hovory se vlnily bez nároků na utišení. Dala bych nevím co, kdyby to šlo vrátit. Někdy stačí zdánlivě malý, chybný úkrok, a život se vykloubí do jiné zatáčky.
Nevím, co bych udělala dnes. Vím, co jsem udělala tehdy a čeho nepřesta nu ži-votně litovat. Takzvaně jsme se dohodli. Ale rozhodnutí bylo více méně na mně. Václav neměl nijakou sílu, díky situaci, podpořit mě o opaku. Vzpomínám na zásadní rozhovor s Tomášem Halíkem. Mohlo by se to jme novat „Největší chyba mého života“. S Václavem jsme napsali ponižující dopis pro potratovou komisi. Otec byl znám. Dopis mám schovaný.
Z autobiografické knihy
Jitky Vodňanské Voda, která hoří
Foto: Tomáš Vocelka
Nebylo ale zřejmé, nakolik tyto negativní důsledky způsobila nezkušenost lékařů, za-staralé metody [viz Heitlinger 1984] a ne-adekvátní vybavení (které vedly k vysokému výskytu úmrtí na záněty), nebo nakolik byly zveličovány oponenty liberálního přístupu k interrupcím ( jak uvedl v rozhovoru dr. Jiří Šráček).“
A co ženy?„Ženy frustrovala nutnost vystavovat své soukromé záležitosti před členy interrupční komise (kteří byli často jejich sousedy, za-městnavateli, bývalými učiteli apod.): ‚Byla jsem u interrupční komise jednou a nechtě-la bych to zažít znovu… Vysvětlovat a svě-řovat se naprosto cizím lidem s těmi nejcit-livějšími problémy je děsivé,‘ píše čtenářka J. Š. na stránkách Vlasty v roce 1969. Una-vovalo je neustále používat různé strategie a výmluvy, pokud nesplnily ‚jiné významné důvody‘ pro interrupci stanovené zákonem. Podle Jiřího Šráčka ženy dokonce psaly indi-viduální dopisy na Ministerstvo zdravotnic-tví a Československému (později Českému) svazu žen a žádaly o modernizaci interrupč-ního zákona.“
„Jedinou oficiální českou ženskou orga-nizací byl Český svaz žen, který byl v tomto období podle pregnantního vyjádření Mila-dy Bartošové (rozhovor 10. 6. 2009) ‚tichý jako spící kráska‘. Krom toho, že nevyvíjel v této oblasti žádnou aktivitu, ženy ve vede-ní byly před veřejností zdiskreditované jako oblíbenkyně režimu a neměly mezi ženami žádnou autoritu. Hlavní hlas Svazu, časopis Vlasta, se již počátkem 70. let proměnil v ča-sopis o životním stylu... Jedinou zmínkou o přípravě nového zákona v roce 1986 byla krátká poznámka, která informovala čtená-ře, že v říjnu 1986 byly přijaty tři významné zákony a mezi nimi i zákon o přerušení tě-hotenství.“
Zajímavé je, že zmínku o „reprodukčních právech žen“ nakonec najdeme v oficiálních dokumentech. Důvodová zpráva k zákonu č. 66/1986 situaci shrnuje takto: „Hlavní přínosy návrhu zákona o umělém přerušení těhotenství budou v oblasti morální faktic-kou realizací práva ženy rozhodovat o počtu a době narození jejích dětí, v oblasti sociál-ní úbytkem sňatků pod tlakem těhotenství a v oblasti zdravotnictví snížením zdravot-ních rizik u žen, které dosud nerodily.“ Dále se uvádí: „Návrh zákona tím ukotvuje nový princip vůle ženy, zda své těhotenství ukon-čí před porodem nebo se uměle přeruší. Návrh zákona dává právo ženě na umělé přerušení těhotenství, žena nemusí žádost zdůvodňovat.“
„Po letech je obtížné identifikovat všech-ny aktéry této debaty, ale určité pojítko lze nalézt v průběhu parlamentních diskuzí. Zatímco ministr zdravotnictví Jaroslav Pro-kopec a zpravodajka parlamentního výboru Eva Hálková ve svých vystoupeních trvali na argumentech o reprodukčním zdraví žen a blahu dětí, které by se narodily z ne-chtěných těhotenství, byly zde tři další ženy, které požádaly o slovo. Všechny vyjádřily mírnou kritiku praktik interrupčních komisí a přivítaly skutečnost, že po schválení záko-na dojde k jejich zrušení. Gynekoložka a po-slankyně Marcela Černá uvedla: ‚Právo ženy svobodně rozhodovat o svém budoucím mateřství, v souladu se svým přesvědčením, svými možnostmi, schopnostmi a potře-bami, je evidentní.‘ Poslankyně Miroslava Němcová, která hovořila za Český svaz žen, připomněla výsledky hlasování, které v roce 1969 zorganizovala Vlasta, v němž většina žen vyjádřila názor, že komise jsou zastara-lé, a kritizovala jejich vměšování se do sou-kromí žen. Podle ní bylo právo na bezpeč-nou interrupci pro ženy ‚základním lidským právem‘.“
Zákon je tu„Zákon č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství vstoupil v platnost 1. července
1987. Od jeho účinnosti se interrupce po-volovala pouze na základě písemné žádosti těhotné ženy, za podmínky, že těhotenství nepřekročilo 12 týdnů... Ženy mladší 16 let potřebovaly souhlas rodičů (nebo právního zástupce). Ženy ve věku 16 až 18 let nepo-třebovaly souhlas rodičů, ale rodiče byli ná-sledně informováni ze strany zařízení, kte-ré zákrok provedlo. Provedení interrupce hradila částečně sama žena a cena závisela na délce těhotenství (cca 500 Kč); miniin-terrupce byla bezplatná. Interrupce se ne-poskytovala cizinkám, které neměly v České republice trvalé bydliště.“ Mezi důvody pro potrat ze zdravotních důvodů se počítaly dvě narozené děti u žen starších 35 let nebo věk 40 let.
Je zajímavý postřeh, že pokud by zákon nebyl v roce 1986 přijat, byla by potratová legislativa nepochybně legalizována v divo-kých 90. letech a podoba zákona by byla pravděpodobně ještě liberálnější.
Zdroj:
DUDOVÁ, Radka: Interrupce v České republice:
zápas o ženská těla. Praha: Sociologický ústav
Akademie věd České republiky, 2012.
Informační oběžník Hnutí Pro život ČR ISSN: 1214-4096 Registrace: MK ČR E 14715 Hnutí Pro život ČR, Hlubočepská 85/64, 152 00 Praha, tel.: 603 976 231, e-mail: [email protected], http://hnutiprozivot.cz
Hnutí Pro život ČR usiluje o záchranu životů nenarozených dětí a obnovu společenské i právní ochrany života člověka od jeho početí do přirozené smrti.Osvětovou a humanitární činnost vyvíjí výhradně díky podpoře drobných dárců.
Objednejte si něco hezkého a darujte přátelům.Pomozte úsilí o obnovu respektu k nenarozeným dětem.
